1990 –2004 časopis folklorního sdružení čr

1990 –2004 časopis folklorního sdružení čr

1990 –2004
časopis folklorního sdružení čr
1 Národní krojový ples, Žďár nad Sázavou 2005 (F. Synek)
2 Z. Pšenica s presidentem FITP a IGF L. Alessandrem, Žďár nad Sázavou 2005 (F. Synek)
3 Z. Pšenica ve své pracovně, Praha 2005 (F. Synek)
4 P. Dvorský s dětmi, Trnava 2004 (F. Synek)
5 Fr. Synek ve své pracovně, Svatobořice-Mistřín 2005 (F. Synek)
6 Podlužanky, Tvrdonice 2004 (F. Synek)
Z obsahu jubilejního čísla
K jubilejnímu číslu
Střípky z historie časopisu Folklor
str. 10–15, 40–46, 61–71
©
Rozhovor se šéfredaktorem Františkem Synkem
str. 16
©
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou
str. 30–31, 50–53, 58–60, 84–85
©
Donuťme se uplatňovat v časopise vlastní názory
(rozhovor s manželi Rejškovými)
str. 34
©
Širší souvislosti národopisu jako jedno
z hlavních témat
str. 49
©
Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc
str. 74
©
Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách
str. 76
©
Laskavý průvodce
str. 92
©
Folklór premenený na písmenká
str. 93
©
V tomto čísle dále najdete zajímavé názory bývalých předsedů FoS ČR Jiřího Pittera a Miloše Vršeckého, dočtete se,
jak vnímají časopis Folklor další naši členové, ale i nezaujatí čtenáři nebo jeho odběratelé na Slovensku. A zajímá
vás, jak hodnotí náš časopis generální ředitel Českého
rozhlasu Václav Kasík nebo ministryně školství, mládeže
a tělovýchovy Petra Buzková? Pak čtěte Jubilejní Folklor!
Přísloví praví, že kdo rychle dává,
dvakrát dává. Ale dobrému úmyslu
mohou stát v cestě překážky. Tak
tomu bylo i v případě tohoto čísla.
Je dvakrát obsáhlejší, než regulérní čísla Folkloru, proto i na výrobu
bylo třeba sehnat další prostředky.
Naštěstí se to podařilo a konečně
dostáváte do rukou toto dávno
avízované číslo, věnované patnácti
ročníkům časopisu FoS ČR.
Až je začnete pročítat, mějte na
paměti, že vychází oproti původním předpokladům s půlročním
zpožděním a že fáze sestavování
probíhala ještě dlouhé měsíce
před tím – již od léta 2004. Když
Jubilejní Folklor nevyšel do konce
loňského roku, jak se původně
předpokládalo, provedl jsem
revizi časových údajů tak, aby
odpovídaly dalšímu zamýšlenému
termínu na přelomu ledna a února
t. r. Nyní jsme se ale s Františkem
Synkem a Janem Mičkou rozhodli
už další revize neprovádět. Časopis
se k Vám tedy, pominu-li toto slovo
vedoucího redaktora, po textové
stránce dostává v té podobě, jakou
měl v lednu.
Přesto se upřímně těšíme na
vaše ohlasy.
Slovo úvodem… poděkování
Moji milí přátelé.
Toto poděkování píši v čase vánočním. Advent byl vždy pro mne – více
než traumatizujícím během s časem při kupování dárků – dobou rozjímání o smyslu života, o době minulé a o svých představách do budoucna, do
života nového, který vznikne zanedlouho. I letošní adventní dobu jsem
prožil (naštěstí dětmi osvobozen od návštěv nákupních center a lidmi
přeplněných ulic) prací a přemýšlením. Mimo jiné také nad časopisem
Folklor.
S ním jsem prožil celých 15 let, a je to, věřte mi, jako bych je prožil s Vámi. Před časem jsem se při vytváření statistiky dopisovatelů dopracoval
k více než sedmi stům jmen. Ano, tolik z Vás redakci časopisu Folklor
v uplynulých 15 letech oslovilo! Mnohé z Vás znám osobně. Některé deset, ba i celých patnáct let. Ještě více však jen podle jmen a z jednotlivých
příspěvků nebo zpráv. Řada z Vás píše pravidelně. Jiní se se zprávou ohlásíte jen v čase, kdy to považujete za důležité a přínosné. Všechny Vás však
vnímám stejně. Všichni jste pro mne spolupracovníci a lidé, kteří vědí
proč a komu sdělují svoji zkušenost, radost a někdy i starost. Všem bych
Vám chtěl vyjádřit svoji úctu a poděkování. Ne za sebe, ale za nás všechny. Protože jen v této spolupráci vytváříme krásné společné dílo, které nás
opravdu přetrvá. Dílo, které objektivně vypovídá o naší době, o našich
zálibách, o našich starostech a bolestech, o našich cílech a plánech.
V roce 1990 bylo naším společným cílem vytvořit a dále vydávat časopis. Toto dílo se nám společně podařilo vytvořit a celých 15 plnit. Za to patří, milí dopisovatelé a kolegové, vedoucí souborů i jejich členové, moje
šéfredaktorské poděkování Vám všem.
Nesmím však v této sváteční chvíli zapomenout na to, že časopis jsme
mohli vydávat také díky pochopení a finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Společné poděkování nás všech proto patří představitelům těchto ministerstev. Nejen
za finanční prostředky, ale také za jejich nezaujatý vztah k otevřenosti,
kterou se časopis může doposud chlubit.
Milí přátelé z řad dopisovatelů a podporovatelů.
Velmi rád a ze srdce Vám děkuji za čas, který jste strávili při psaní a odesílání byť jednoho jediného příspěvku. Napomohli jste tím naplnění krásného snu a cíle, vytvoření krásné a užitečné věci. Totiž vydání některého
z řady dosavadních více než 80 čísel časopisu s názvem Folklor.
Přijměte proto můj skutečně upřímný dík a současně přání: Zůstaňme
pomyslnou velkou rodinou, jejíž členové se navzájem čas od času potěší
dopisem, zprávou nebo finančním příspěvkem. Moc Vám děkuji!
František Synek, vánoce 2004
2/3
Něco o práci nad tímto číslem
Koncem léta jsme se pouštěli do přípravy tohoto čísla. Postavili
jsme si jeden, ale za to poměrně komplexní cíl. Chtěli jsme, aby
toto jubilejní číslo zmapovalo, jak se za 15 ročníků časopis Folklor
proměnil. Co vám přináší a v čem vám pomáhá. Jak hodnotíte
skladbu jeho příspěvků, ale i jeho formát a vzhled, kde vidíte rezervy.
Chtěli jsme vám dát prostor, abyste se podíleli na „doladění“ jeho
celkového budoucího zaměření, ať už se jedná o obsahovou koncepci,
vzhled, periodicitu nebo o formy vaší spolupráce a komunikace
s redakcí.
Smyslem tohoto čísla tedy nebyla sama oslava jubilea Folkloru a završení
jeho 15. ročníku, protože to kulaté výročí je tu jaksi samo sebou Je dáno
tím, že se časopis rozvíjel, rozšiřoval, pral se s problémy a vydržel. Nevylučovali jsme tedy ráz oslavný, ale o to více jsme chtěli tomuto číslu dát
charakter pracovní. Snad proto je z něj místy až příliš cítit snaha „vyprovokovat“ diskusi na téma informační strategie našeho sdružení v širší rovině.
Rozhodně jsme tím nechtěli snižovat smysl i podobu časopisu v jeho
jednotlivých etapách! Spíš jsme si přáli představit široké spektrum názorů
a podnětů, které posunou časopis Folklor zase o kus dál. A to na vývojové spirále znamená, že má-li si svou úroveň udržet, musí nabídnout zase
o něco více. Stejně jako tomu bylo během celé jeho existence. Podobně
jak můžeme vystopovat jeho přirozenou tendenci zvyšovat svou úroveň
ročník od ročníku, od nultého čísla v roce 1990 do onoho šestého (sedmička má pracovní charakter) právě uplynulého roku 2004. Ono totiž
klást si před sebe nové mety je prozíravé. Klaďme si je tedy! Když je nebudeme moci splnit hned zítra, určitě se nám to podaří za rok nebo dva.
Hlavně když máme posbírány a v tomto čísle soustředěny vaše nápady
a návody, jak na to.
Vážím toho, že všichni, kdo jste se do ankety o časopisu zapojili a svým
názorem do tohoto čísla přispěli, jste naši snahu pochopili. Oceňuji i ty
ohlasy, které nás stručně informovaly jednou větičkou, že k časopisu
nemají připomínky, anebo jen prostě konstatovaly spokojenost se současnou podobou. Ty nebyly určeny ke zveřejnění, v nich pisatelé chtěli
redakci ujistit o své podpoře. Z reakcí je zřejmé, že časopis berete jako nezbytnou samozřejmost, že jej chcete a potřebujete, že si získal vaši přízeň,
že ho hodnotíte veskrze kladně. Zveřejněná hlubší zamyšlení a kritické
připomínky dokládají, jak vám časopis Folklor leží na srdci, že stojíte o jeho další existenci a že vám stojí za to zamýšlet se, jak ho dále vylepšovat
a činit zajímavějším. A v neposlední řadě se mi zdá velmi cenné to, že nám
jubilejní číslo nabízí i pohled na časopis očima vydavatele – z pohledu vedení FoS i redakce.
Myslím, že naše snaha jak uvnitř tříčlenného redakčního týmu, tak i komunikace s vámi, přinesla své ovoce. I když – přiznám se – byly okamžiky,
kdy jsem to chtěl vzdát. To když jsem nabýval dojmu, že anketa nikoho
nezajímá, že na mnou, Honzou a Františkem, či dokonce sekretariátem
FoS nebo osobně předsedou FoS ČR šířené výzvy nikdo nereaguje. Udivovalo mě to a cítil jsem se zaskočen a zklamán. V těch chvílích mi ale
pomáhalo, když jsem si připomněl, že František Synek jako šéfredaktor
Folkloru podobné situace zažívá pravidelně po celých patnáct let. A že to
možná bude tím, že jste si na Folklor zvykli do té míry, že ho nepovažujete
za něco zvláštního – má tu být a tak tu je. Basta! A proto jsem si říkal: „Co
jančíš, vždyť jde jen o toto jedno jediné číslo, tak snad od toho neutečeš“.
Když František Synek mě a Jana Mičku přizval v létě k redakční spolupráci, velmi jsme si toho vážili, ale netušili jsme, jak nás tato práce pohltí
i prověří. Žádný z nás nečekal, kolik souhlasných i nesouhlasných názorů
si vyměníme (nejen na časopis, ale i na činnost Folklorního sdružení ČR
vůbec, protože nakonec o té časopis píše především). Až to mezi námi
občas i „nebezpečně“ zajiskřilo. Ale to vše nás stále víc spojovalo a učilo
nás nezbytné názorové toleranci, respektu k vašim někdy přísným hodnocením. A v tom názorovém kvasu nás přimělo operativně rozšířit původní
koncepci stanovenou námětovým listem i o web a online verzi časopisu
na něm. Proto bych chtěl za nás tři apelovat i na vás. Až začnete listovat
tímto číslem, určitě vás některé názory rozčílí, protože zrovna vy to cítíte
opačně, jiné vás nechají chladnými, zatímco za některé byste dali ruku do
ohně. O to ale šlo. Stáli jsme o otevřenost, snažili jsme se redakčně do vašich příspěvků nezasahovat. Před vámi se díky tomu otevírá vzácná možnost přiklonit se k tomu nebo jinému názoru, některý odmítnout či jiný
podpořit. Anebo přijít se zcela novým vlastním pohledem.
Realizovat okamžitě všechny připomínky nebude snadné. Některé jsou
hudbou budoucnosti třeba z ekonomických důvodů. Jindy jsou vyslovená pro a proti ve vzácné rovnováze, a nelze jednoznačně rozhodnout,
čemu dát zelenou. A některé z vašich podnětů vyžadují přípravu, přijetí
organizačních opatření, hledání optimální formy jejich aplikace (to se týká
také webových stránek). Budete se tedy se změnami setkávat postupně.
Ale může se také stát, že na některé „novinky“, až se s nimi setkáte poprvé,
si nebudete moci zvyknout, nebo se z jiných důvodů ukáží jako neživotaschopné a nepřínosné.
Právě proto sledujte i nadále svůj časopis! Reagujte a pište! Výměna názorů by neměla skončit tímto atypickým číslem. Prostor pro vaši diskusi
vždy byl a nadále zůstane v řádných číslech časopisu Folklor! A časem jistě
i v možnosti bezprostředně reagovat na jednotlivé články v jeho internetové verzi.
Viliam Dekan, Nový rok 2005
4/5
K čemu časopis
aneb jaké periodikum by mělo mít
občanské sdružení?
Když se na způsob vytváření informačního periodika podívám očima
dnešních možností sazby, tisku i distribuce, připadá mně nepředstavitelné, jak mohli tvůrci časopisů v dobách předpočítačových zvládat všechny úkony s výrobou časopisu spjaté. A dodržet výrobní termíny. A včas
vytáhnout od přispívatelů příspěvky, mít prostor a čas k redakční úpravě tak, aby obsah časopisu korespondoval se zaměřením čtenářů, resp.
předplatitelů.
Jako kluk jsem při návštěvách svého stařečka listoval starými výtisky
mnohastránkového časopisu tělovýchovné organizace OREL z první republiky. Ve vzpomínkách mně zůstal mimořádně obsáhlý podíl zábavných stránek, s křížovkami, rébusy, přesmyčkami a hádankami, kam můj
prapředek velmi aktivně přispíval. Vyrůstal jsem na dědině. Chovatelem
králíků byl sice naštěstí můj otec, ale jednu dobu jsem rád a intenzivně
vnímal podrobné problémy chovů přes další spolkový časopis, který informace z mnoha oblastí chovu zveřejňoval. Také si vybavuji mnohá periodika, vyráběná na koleně reprodukčními technikami, jejichž názvy dnes
už nikomu nic neříkají. Vyrobit několik stovek listů cyklostylem – třeba
i s kresbou – bylo vrcholem maloformátové technologie ještě před patnácti léty! A po zhotovení šedesáti kopií tzv. „ormigem“ jsem měl prsty
fialové ještě týden.
To dnes si časopis téměř profesionálního vzhledu může na osobním
počítači vyrobit každý, kdo jen trochu „přičichnul“ běžným aplikacím
v PC. Stránky s barevnými obrázky se dají vyrobit v jakémkoliv textovém
editoru. Když to trochu přeženu, časopis dnes opravdu může mít „kdo
si zamane“. Problém už bývá s periodicitou, dodržováním periody zveřejnění, distribucí. Ještě větším problémem je obsah. Časopis – periodikum – může mít VIII.A na základní škole, najde-li se schopný žák, motivovaný k redakci a příspěvkům do třídního časopisu třeba školním turnajem
ve stolním tenise nebo dívkou, o kterou tajně usiluje. V okamžiku jakékoliv změny, v nejlepším případě při ukončení školské docházky, časopis
končí odchodem svého redaktora.
Podobný akcent vzniku může mít časopis občanského sdružení – spolku – chcete-li. Mnohdy opravdu bývá iniciačním prvkem významná akce,
nebo pro činnost spolku životně důležitá věc, kterou je nutné sdělit i s komentáři a dodatky členstvu. Třeba jako v případě Folklorního sdružení
právě akt sdružení mnoha subjektů, zabývajících se stejnou, anebo podobnou činností.
Tato především informační báze se postupem času může rozvíjet:
A o tom, jak se z Informačního bulletinu stal současný sedmdesátistrán-
kový časopis Folklor, se určitě dočtete z příspěvku Viliho Dekana, včetně
jeho osobních zajímavých postřehů a vzpomínek.
Zůstanu proto v obecnější rovině: časopis může, ale nemusí odrážet
obsah, činnost a aktivitu, či naopak pasivitu sdružení. Vždy záleží na kvalitě redaktora, na jeho osobní angažovanosti a vhledu do aktivit sdružení, osobní účasti na popisovaných akcích a zainteresovanosti na činnosti
sdružení. A především, ať je to jasné úplně, na umění psát, vyjádřit se, neboť vytvářet časopis není jen o zveřejňování informací o tom, co se stalo,
stane, resp. co se změnilo. UMĚT psát – to je opravdu od slova umění.
Ve chvíli rozhodnutí o koncepci časopisu musí být jasné, co všechno
má periodikum splňovat, jak široké spektrum potenciálních čtenářů má
oslovit, odkud bude zajišťovat informace a příspěvky a především, jakým
způsobem budou pokryty náklady na vydávání časopisu, které nejsou
malé ani v případě, že budu sám pro svou třídu vydávat a také tisknout
třídní časopis na svém domácím počítači.
Dejme tomu, že občanské sdružení má ambice a vůli ovlivňovat a oslovovat stovky dalších subjektů na regionální úrovni. Jedná se však o menšinový žánr jako v případě folkloru, což znamená problém v získávání financí na provoz sdružení, natož na financování periodika. Sponzorské vklady
jsou minimální, a proto je apriori ze strany představitelů sdružení předpokládáno, že přispívatelé do časopisu budou psát především zadarmo.
Kdykoliv jsem na podobné projekty narazil, a nebyl to jeden, vždy ztroskotaly na nesmyslné představě, že celý tým bude dělat úplně zadarmo;
v současné době, kdy každý nastavuje dlaň a říká, anebo očekává „co za
to“. Naposledy tak dopadlo jedno křesťanské sdružení, které slovy jednoho z vedení chtělo vydávat celostátní časopis úplně z ničeho – tedy i bez
řádného redaktorského zázemí. Projektem to skončilo ještě před prvním
číslem. Nesešly se příspěvky, láska k bohu k vydávání časopisu nestačila.
V těchto souvislostech je jasné, že získání grantů, dotací z jakýchkoliv
příspěvků na provoz časopisu by mělo být jedním ze základních úkolů představitelů každého sdružení. Srovnají-li se dnes celkové rozpočty
v kontextu čerpaných nákladů na prezentaci sdružení, jsou náklady na
vydávání periodik, informačních a propagačních materiálů ke všeobecné
škodě nesrovnatelně nižší, než by měly a mohly být. Stačí je jen srovnat
s náklady na pronájmy, na přepravu, na komunikaci, apod. Časopis jakéhokoliv občanského sdružení určitě nenajde sponzora typu Eurotel či
Gambrinus, kteří přepočítávají potenciální čtenáře na haléře zisku za jednu protelefonovanou minutu či půllitr piva.
Především redaktorské zázemí však musí být profesionální. A tím myslím nejen placeného redaktora s předpokládanou schopností a uměním
psát a redaktorsky upravovat příspěvky, ale také přispívatele, kteří v oborech, jimiž se to které občanské sdružení zabývá a k nimž zaujímá stanoviska, dokáží dodat v odpovídajících termínech příspěvky s hlavou a patou,
zajímavě zpracovaná témata, výročí, hodnocení, kritiky atd. Je na odhadu
6/7
redaktora, jehož tým bývá zpravidla jen MINI, nakolik umí využít schopností potenciálních dopisovatelů, a především na tom, jaké satisfakce – nechci říci odměny, svému dopisovatelskému týmu nabídne (v dnešním pokrouceném světě se nedozví, že příspěvek nebyl dodán proto, že „zadarmo
ani kuře nehrabe“). Nemusí to být podle mého názoru odměna finanční.
Možností, jak dopisovatele odměnit, je přece tolik! „Nemotivovaný“ dopisovatel dlouho přispívat nevydrží a redaktora většinou přesvědčuje, že
kvůli svému předchozímu kritickému článku na něj byly vyvolány tlaky,
které údajně nemá zapotřebí. Přesto se najde mnoho dalších poctivých,
ochotných, nabuzených, kteří osloveni, příspěvky dodají. I když jsou to
především zprávy, oslavné články o úspěších, o festivalech. Ale právě tyto
typy příspěvků vyžadují profesionalitu redaktora, aby z nich vyrobil adresné, čtivé a zpravodajsky přesné informace. Zveřejněné bez redaktorského
zásahu mohou přispívat ke snižování úrovně časopisu.
Osobnost přispívatele má totiž mnoho podob: od předsedů regionálních sdružení, přes zasloužilé členy, vysloužilé penzisty nebo naopak
nadšené entuziasty, až po vědecky erudované odborníky s praxí v našem
žánru, reagující buď na průšvihy, anebo opačně na významné počiny. Pro
redaktora je pochopitelně ideální odborník s praxí a se čtivým slohem –
tam nemusí zasahovat do ničeho. Takové očekávání je ovšem nereálné.
Uměním redaktora je proto skloubit informační a popularizační funkci časopisu s jeho výchovnou a vzdělávací funkcí, které jsou, řekl bych, možná
významnější, než ty první dvě. Jen je trochu náročnější a složitější, a proč
tajit, že také konfliktnější, tyto vzdělávací funkce zvýrazňovat a prosazovat
prostřednictvím odborných polemik, recenzí, přetisků odborných studií,
odkazů na další materiály atd.
V jakých dávkách a jakou formou vyvažovat jednotlivé funkce časopisu,
o tom by měla rozhodovat redakční rada, která se bez hodnocení zpětné
vazby, tj. pravidelných průzkumů o dosahu časopisu, o vhodnosti obsahu
a rozsahu jednotlivých rubrik neobejde. Podmínky na to jsou, jen je potřeba je využívat v míře, která je únosná a která má statistickou výpověď.
Osobně jsem přesvědčen, že čtenáři žádného spolkového periodika odborněji zaměřené rubriky ve svém časopise neodmítají a neobstojí názory, že
odborným článkům nebude nikdo rozumět. Naopak! V případě Folkloru
právě jejich větší frekvencí, rozborem a osvětlováním teoretických otázek,
ale i vyhraněných názorů a postojů, je možné zatáhnout do široké diskuse
co nejširší okruh čtenářů a dostát jednomu z úkolů časopisu – popularizaci
žánru. A mezi jiným tak napomáhat tolik potřebnému vyjasňování terminologie, odstraňování matení některých pojmů a jejich významů.
Zatím jsem se zabýval jen tištěnou formou časopisu. Přitom právě internetové podoby časopisů získávají především u mladé generace oblibu pro
rychlost odezvy, pro možnost okamžité zpětné vazby, pro možnost mnohastranné komunikace. A dokáží je přitom vytvářet minitýmy – mnohdy
opravdu jen ten jeden člověk jako žák VIII.A.
Internet má výhodu, kterou běžný časopis nemá a nikdy mít nebude:
je interaktivní ve své podstatě a využití zpětné vazby, resp. umění využití
internetových odkazů je pro vzdělávací funkci tak obrovský fenomén…!
Umístit na internet stránky, které mají tak širokou výpověď, obsah a provázanost, jako současné stránky www.fos.cz, je dílo, o kterém se ještě
před dvěma léty nikomu ani nesnilo. Už v současné podobě je to z pohledu informací z centra sdružení a opačně o přehledu akcí ze strany členů
sdružení velmi obsáhlá informační databáze. Na škodu věci se někdy informace točí dokola, ke škodě přehlednosti poskytuje mnohdy i zamlžující, s činností FoS nesouvisející informace, a do třetice je škoda, že jsou
některé položky, stránky, mutace neaktivní – tudíž prázdné. To je ale ta
druhá strana internetu – informací je tolik, že vyznat se v nich je někdy
trochu složitější.
Internetová databáze časopisu Folklor se v září konečně dostala v plném rozsahu číslem 5/2004 na www. Zda je to dobře – anebo nedobře – neumím posoudit právě proto, že běžný čtenář, tak jako já, při brouzdání po stránkách FoS narazí na články z časopisu bez avíza, že právě
čte internetovou verzi Folkloru… A co mě trochu znepokojuje, je téměř
nulová reakce na jakýkoliv článek v diskusním fóru čtenářů stránek www.
Může to mít dvě příčiny: buď nikoho zveřejněný článek k ničemu nevyprovokoval a s jeho závěry souhlasí, anebo – ta nejhorší varianta – článek
téměř nikdo nečetl. Možná by stálo za to umístit na indexovou stránku
počítadlo přístupů. V každém případě je současný stav jen jakousi přechodovou fází. Časopis musí mít i na internetu svou vlastní tvář. Zatím je to
jen jeho textový přepis s neavizovaným provázáním některých příspěvků
do jiných databází, znesnadňujícím orientaci. Přinejmenším. O proměně
formy, která musí být na internetu jiná, určitě mnohem více interaktivní
vkládáním odkazů na doplňující informace či související jiné www stránky
přímo do textů, provázáním na zdroje, a doplněná také větším počtem
fotografií, než je v časopisecké formě právě při uplatňování příspěvků ze
souborů možné, je třeba vést diskusi nejen na půdě FoS. Protože dojde-li
k proměně, půjde opět o peníze, neboť aktualizace informací potřebuje
neustálý dohled, doplňování a úpravy podkladů bez ohledu na prvotní – základní vklad přispívatelů, bez jejichž pravidelné spolupráce časopis
nebude časopisem.
A konečně distribuce časopisu. Umístění internetové verze na vlastních
stránkách i stránkách vyhledávačů a databází je – řekněme – mnohem
jednodušší, než distribuce tištěné verze. A má nebo může mít mnohem
širší dosah. V souvislosti s tím se stále vynořuje otázka, jak širokému okruhu potenciálních čtenářů, předplatitelů, má vlastně časopis sloužit? Jak
náročné by bylo zařazení Folkloru mezi běžná periodika, prodávaná ve
stáncích s tiskem? Je jisté, že jakákoliv, i výběrová distribuce jeho tištěné
verze může oslovit, a tím také získat, nové čtenáře. Třeba úplně mimo
okruh členských souborů. A jisté je i to, že milovníků folkloru, toužících
8/9
po informacích i zajímavých článcích z této oblasti, je více, než může pokrýt současný náklad 1800 ks. Odpovědět si na tuto otázku a rozhodnout
o zvýšení nákladu však je věcí vydavatele a na vydavateli je také zhodnocení všech ekonomických i ostatních ukazatelů s výrobou periodika souvisejících. Informace o možnostech, ceně a způsobu získávání časopisu by
však měly být obsahem každého čísla.
Cena za časopis je výsledkem odečtu vkladu jednotlivých dotací a příspěvků či darů a potenciálních prodaných výtisků jednotlivým předplatitelům – především členským kolektivům. Jak se dá vyčíst z rozhovoru se
šéfredaktorem na jiném místě, významným podílem z celkového nákladu
časopisu jsou zdarma distribuované výtisky institucím, významným osobnostem kultury a politiky. Zlevnila by časopis pouze internetová verze?
Určitě ne! Jsem zastáncem časopisecké tištěné verze Folkloru a jsem přesvědčen, že jeho obsah může být ještě lepší, než je. Jeho neduhy známe.
Víme zároveň, že ve srovnání s podobnými časopisy se Folklor může
chlubit mnoha přednostmi. Ale může být lepší! A jak jej zlepšit? Nabízí se
další dva okruhy: úroveň výtvarného zpracování, a možná nejdůležitější
prvek – zpětná vazba.
Vizuální stránka časopisu v sobě skrývá mnoho věcí – počínaje formátem, vazbou a počtem stránek, přes výtvarné řešení obálky, použitou
gramáž a kvalitu papíru a s tím související kvalitu reprodukce fotografií,
až po ten nejdůležitější – „layout“, tj. členění časopisu, rozmístění rubrik, sloupců, grafické řešení celého časopisu, včetně použití a velikosti
fontů nadpisů, článků, poznámek, rozmístění fotografií a jejich velikosti,
atd. Každý dnes ví, jak významně může výsledný dojem časopisu povýšit,
a opačně také doslova shodit, nedůsledná redaktorská práce s dodržením
obsahu předem stanovených rubrik, nevhodně použitý papír, anebo vazba, neodpovídající počtu stránek časopisu. Stačí, když si kterýkoli Folklor z předchozích patnácti ročníků vezmete do ruky, a výše vyjmenované
prvky budete jeden po druhém svým laickým pohledem hodnotit. Vím,
že najdete tolik možností zlepšení…
Možná se v řadách členů našich souborů najdou mladí grafici, co by si
chtěli „střihnout“ nový grafický styl časopisu. Jsem přesvědčen, že nový
vizuální styl je nanejvýš nutný a je to jedna z cest, jak oslovit běžné členy
souborů, k nimž se dnes dostává opravdu výjimečně.
Jan Mička, říjen 2004
Střípky… z historie časopisu Folklor (1)
Když v červenci 1990, dva měsíce po ustavující Valné hromadě v Pardubicích
(9. 5. 1990), vyšlo nulté číslo našeho dnešního časopisu, mohli jsme číst na jeho obálce
ještě podle tehdejšího pravopisu: Folklór – Informační bulletin Folklórního sdružení
ČR, č. 0/1990, ročník první. Zdarma. Náklad tohoto čísla činil 500 výtisků. Už toto
číslo založilo kontinuitu použití formátu A5. My starší si ještě vzpomeneme, že jeho
obálku zdobila kresba dětského tanečního páru v českém kroji. Tehdejších dvanáct
stran (včetně obálky) uvnitř zdobily ještě další dvě kresby, překopírované z nějaké
publikace – goralského houslisty a regionálně těžko zařaditelné, v krpcích tančící dívky.
Co tvořilo obsah tohoto čísla? Co vedlo k potřebě
vydat tento bulletin? Samozřejmě nutnost rozšířit
mezi členskou základnu základní dokumenty sdružení, tedy program, usnesení ustavující valné hromady
a stanovy. A seznámit členy s dalšími kroky podniknutými ve prospěch podpory členských subjektům,
např. s korespondencí Jozefa Bogdana za Sdružení
přátel folkloru i Jiřího Pittera za Folklorní sdružení ČR
s Ministerstvem kultury ČR i dalšími subjekty české
i federální vlády, ale i dalšími institucemi. Jen pro zajímavost, několik dopisů obou funkcionářů bylo adresováno také dnešnímu prezidentovi Václavu Klausovi
jako tehdejšímu ministru financí. A tak se Václav Klaus
mohl již tehdy o Folklorním sdružení dozvědět, ba dokonce si mohl přečíst, že tehdy se v něm sdružovalo
už přes sto souborů a několik desítek jednotlivců.
Bulletin byl svým počtem stran ještě útlounký, ale
Obálka nultého čísla
již tehdy v něm spatřilo na čtvrté straně měkké obálky světlo světa první Kalendárium akcí v II. pololetí
1990, které položilo základ jak k pozdější pravidelné
rubrice ve Folkloru, tak k samostatnému Kalendáři
folklorních akcí.
Regulérní první číslo
Regulérní první číslo prvního ročníku si potřebovalo
zajistit větší rozsah stran a pokud možno co nejnižší
výrobní náklady. Pomoc nabídla tehdejší Folklorní sekce Ústředního domu armády, resp. Armádní folklorní
asociace se svým zpravodajem Vonička (tehdy již šestý ročník, č. 2/1990). Došlo tak k tomu, že bulletiny
Folklor č. 1/90, 1/91 a 2/91 mají dvě obálky – vnější
Folklor, ale ještě vnitřní Folklor-Vonička.
V prvním a zároveň posledním čísle prvního ročníku Folkloru se můžeme v úvodníku předsedy Jiřího
10 / 11
Pittera dočíst, že členy redakční rady jsou František
Synek, Eva Zehnalová, Tomáš Sychra a Bohumil Chochola. Jako odpovědní redaktoři jsou pak v tiráži
uvedeni Jozef Bogdan a Viliam Dekan. Ještě se ale
vrátím k úvodníku. Především informuje o čtvrtletní
periodicitě informačního bulletinu („Naším záměrem je vydávat Folklor jako pravidelné informatikum čtvrtletně, později, dovolí-li to finanční situace
a technické možnosti, měsíčně.“), a tedy i o tom, že
se plánuje jeho vydávání také v roce 1991 a nadále. A za druhé vysvětluje základní princip distribuce:
každý kolektiv – lidová hudba či národopisný soubor
obdrží v následujícím roce 1991 po jednom čísle
bulletinu zdarma, teprve od roku 1992 bude Folklor
vycházet pouze pro řádné a přispívající členy. Hned
v tomto čísle volá předseda po zpětné vazbě, když
svůj úvodník končí slovy: „Náš bulletin vychází podruhé a zajisté má řadu dětských nemocí, redakční
kolektiv je si jich vědom a postupně je bude odstraňovat. Věříme, že také s Vaší pomocí. Proto uvítáme
všechny Vaše náměty, rady a připomínky k obsahu,
rozsahu a úpravě.“
Jen pro představu, jak dalece jsme již zapomněli,
v jakých podmínkách se tehdy časopis tvořil a co čekalo také autory, z úvodníku ocituji: „Rádi zveřejníme
také Vaše příspěvky z činnosti v regionech, z Vašich
akcí nebo Vaše zkušenosti. Příspěvky zasílejte v pěti
vyhotoveních (originál + 4 kopie) psané strojem…“.
Opravdu si to už dnes nedokáži představit, ani z hlediska práce redakce, ani z hlediska autorů, k nimž
jsem v tomto čísle spolu s Honzou Čumpelíkem,
Pavlem Foltýnem a vedoucím redaktorem Synkem
patřil. Ale při prolistování onoho čísla už je patrné,
že se začaly rýsovat některé základní rubriky, jako
např. Z letních folklorních festivalů, Zprávy z regionů
a ústředí, Drobné zprávy, pozvánky. To vše na devatenácti stranách.
Obálka prvního čísla
Obálka Folklór/Vonička
Druhý ročník
V následujícím čísle 1/91 hledání optimálního dělení
již šestadvacetistránkového čísla do nějakých okruhů
pokračuje a vymezují se čtyři: základní materiály (tj.
materiály sdružení), odborně poradenské materiály
(rozhovory, rozbory a hodnocení, metodické a vzděZ historie časopisu Folklor
Obálka čísla 1/1994
Autoři ročníku I
(1990, č. 0 a 1)
Celkem vyšlo 16 článků od 6 autorů a redakce:
redakce
5
František Synek
4
Jiří Pitter
3
Jozef Bogdan
1
Jan Čumpelík
1
Viliam Dekan
1
Pavel Foltýn
1
Autoři (nadále jen dvouciferní) ročníku II
(1991, č. 1 až 4/91–1/92)
Celkem vyšlo 119 příspěvků již od 28 autorů
a redakce:
František Synek
17
Viliam Dekan
15
redakce
11
Autoři ročníku IV
(1993, č. 1 až 4)
Celkem vyšlo už 168 článků od 70 autorů
a redakce:
redakce
22
Eva Rejšková
21
František Synek
15
Barbora Čumpelíková 11
12 / 13
lávací materiály), zprávy z regionů (informace, rozhovory, pozvánky) a materiály doplňující (úvodník,
drobné zprávy a blahopřání). Za zmínku stojí, že
se opět objevil kalendář akcí pod názvem Nabídka
folklorních akcí (v prvním a druhém čtvrtletí 1991),
který byl v č. 1/90 vynechán. A také to, že se ustavil systém dopisovatelů jednotlivých regionů, mezi
něž patřili Bohumil Chochola, Jiří Práchenský, Marcela Macková, Tomáš Sychra, Míla Brtník, František
Synek, Jan M. Krist, Petr Dobrovolný, Eva Zehnalová, Kateřina Macečková, Jaroslava Poláková a Viliam
Dekan. Protože první číslo druhého ročníku přineslo
i informace z jednání I. řádné valné hromady, každý
se mohl přesvědčit o tom, že s vydáváním bulletinu
je to myšleno naprosto vážně. V koncepci činnosti
a plánu práce FoS pro rok 1991 je v bodu 2/ Ediční
činnost a propagace hned na prvním místě uvedeno:
„FoS bude nejméně čtyřikrát ročně vydávat informační bulletin v rozsahu 20 stran a bude zajišťovat
jeho distribuci všem kolektivům folklórního zaměření pracujících v České republice. Náklad bulletinu
bude 1 000 ks.“
Poslední číslo vojenské anabáze bulletinu Folklor-Vonička má ale již osmačtyřicet stran a hodně federální charakter, neboť na doporučení Folklorní asociace ČSFR přinášel zprávy jak z Folklorního sdružení
a Armádní folklorní asociace, tak z Folklórní únie na
Slovensku. Díky tomu je také česko-slovensky dvojjazyčný. V tomto čísle byl, také ve slovenštině, poprvé
otištěn oficiální překlad Deklarace o ochraně tradiční
a lidové kultury, přijaté Generální konferencí UNESCO
v roce 1989 v Paříži, o níž se opíraly a dodnes na ni
navazují programové materiály našeho sdružení.
Dodnes mám pocit, že to číslo mělo jakýsi zvláštní švih. Možná to bylo proto, že z FÚS nám přišlo
méně materiálů, než jsme očekávali, a tak jsme je
s Františkem Synkem doháněli řadou krátkých zpráv
z činnosti a akcí FoS a AFA. Možná to bylo rubrikou
Informservis, která ten švih pro věcnost a stručnost
kratičkých noticek opravdu měla, nebo proto, že jsem
jako editor Voničky vždy uváděl přehled folklorních
festivalů jak českých, tak slovenských (jelikož Armádní folklorní asociace byla ještě stále federální),
ale i některých festivalů zahraničních, a v tomto čísle
letní festivalové kalendáře český, slovenský a výběr
festivalů CIOFF vedle sebe byly.
Pomáhala-li tři čísla vydat armáda, pak to další,
Folklor 3/91, se připravovalo ve spolupráci s organizací na úplně opačné části společenského spektra – partnerem tentokrát bylo Sdružení romských
autorů Romani čhib a redakce anarchistického časopisu A-KONTRA. Když opomenu několik nezapomenutelných setkání s anarchistickým aktivistou
a novinářem Jakubem Polákem, která vyplynula z této spolupráce, pak bych chtěl upozornit na fakt, že
v tomto čísle informačního bulletinu se po vydaných
čtyřech číslech šéfredaktor František Synek obrací na
čtenáře ve snaze připomenout potřebu zpětné vazby,
zhodnotit časopis za pomoci připomínek čtenářské
veřejnosti a posílit vzájemnou komunikaci: „Prosíme Vás o vyjádření k jeho obsahu a o Vaše potřeby,
připomínky a další názory, které nám pomohou při
tvorbě dalších čísel. Děkujeme Vám“. Neméně zajímavé je, že od úmyslu, aby byl od roku 1992 Folklor určen výhradně členským subjektům FoS, se po
necelém roce ustoupilo. Důvodem bylo ekonomicky
jej podpořit, i když pro členy zůstal nadále zdarma.
A tak byla zveřejněna objednávka, v níž byla stanovena cena jednoho čísla na 5,– Kčs. Cena ročního předplatného tedy činila 20,– Kčs + 8,– Kčs za poštovné.
Bulletin si mohl objednat kdokoli z řad zájemců, kteří
nejsou členy FoS, anebo členské kolektivy, které chtěly více kusů než dva výtisky gratis, na něž měly nárok.
Náklad tohoto čísla dosáhl 1 200 výtisků.
Tak jako na nulté číslo navázala řádná čísla Folkloru, navázalo na ně i první zvláštní číslo. Uhádli jste
správně. Zvláštní číslo, stejně jako to bývá dnes, přineslo materiály a dokumenty z II. řádné valné hromady (9. 11. 1991 ve Vyškově). Toto opatření se ukázalo
jako velmi důležité z hlediska množství a rozsahu
materiálů, protože už zkušenost s materiály I. valné
hromady (25.–27. 10. 1990 v Brně), které byly zveřejněny v řádném čísle 1/91, ukázala, že to bylo bohužel
na úkor ostatních příspěvků. Přesto se ale (netroufám si dnes odhadnout, proč) dokumenty i materiály z této Valné hromady objevily znovu ve dvojčísle
4/91–1/92. Význam toho dvojčísla, které uzavřelo
druhý a otevřelo třetí ročník vydávání časopisu, by
Úvodníky
0/90
1/90
1/91
2/91
Zvl. vydání/91
3/91 až 4/93
(bez úvodníku)
Jiří Pitter
(podepsán jako redakce)
František Synek
František Synek,
Viliam Dekan
František Synek
František Synek (3/91
až 2/92 podepsán jako
redakce)
Obálka čísla 6/1995
Z historie časopisu Folklor
nebyl ničím výjimečný, kdyby se poprvé a vlastně
naposledy nedoháněl skluz ve vydávání. A kdyby se
v něm neavizovalo na jaro 1992 vydání prvního Kalendáře folklorních akcí ČR a v úvodním slově nebyla
znovu výzva „k zasílání materiálů, které rádi ostatním zpřístupníme. Pište o svých nápadech, úspěších
i problémech.“ A ještě zavedení nové rubriky ARTAMA
informuje bylo spojeno s tímto dvojčíslem.
Obálka čísla 4/1999
Obálka čísla 4/2001
14 / 15
Koncepce se usazuje
Poprvé se podoba bulletinu skladbou základních rubrik přiblížila té současné v č. 2/92. Rubriky Z činnosti výboru, Představujeme Vám, Rozhovor, Legislativa,
Zprávy z regionů, Informace, tipy, publikace, Artama
informuje pak na dlouho s menšími obměnami a doplněními ovlivnily strukturu Folkloru. Novinkou bylo
zařazení několika písní a doplnění textové podoby
obsahu časopisu milým slováckým kresleným humorem Jana Grabce. Vím, že kreslené vtipy se nemají
vyprávět, ale snad si někteří vybavíte, když v rubrice
Představujeme vám byl rozhovor s tehdejším tajemníkem FoS Zdeňkem Pšenicou, připravený tehdejším
předsedou Františkem Synkem. Jan Grabec ilustroval
rozhovor dvěma rozveselenými krojovanými „ožungry“, stojícími před zavřenou hospodou. No a Valach
říká Slovákovi: „TOŽ TADY NÁM, SYNKU, PŠENICA NEPOKVETE.“ Z toho rozhovoru mi dovolte citovat. Na otázku
„v čem může FoS ČR souborům nyní konkrétně pomoci?“, Zdeněk Pšenica klade ve své odpovědi na první
místo právě vzájemnou informovanost: „Především
v oblasti informovanosti mezi členskými soubory.
Vydáváme pravidelně informační bulletin, který stále vylepšujeme a usilujeme o jeho aktuálnost…“.
Kresby i písničky byly příjemným osvěžením ještě po několik dalších čísel. Závěr roku s posledním
číslem třetího ročníku 4/92 ale mnoho čtenářů nenadchl zprávou o nutném zdražování. I nadále sice
členům byly zasílány zdarma 2 výtisky, ale protože
stouplo poštovné již na 7,– Kčs, bylo nutné zvýšit
cenu bulletinu pro objednavatele pro rok 1993 z 5,–
na 6,– Kčs. Předplatné včetně poštovného tedy činilo
již 52,– Kčs. Podívám-li se dnes do obsahu pozorněji,
překvapí mne, že se v něm nenajde nic, co by ukazovalo na poslední týdny a dny existence federativního
Česko-Slovenska. Ale možná to jen dokládá tehdejší
dlouhé výrobní lhůty (uzávěrky čtvrtého čísla byly
v té době stanoveny vždy na polovinu září.).
Reflexe událostí se tak projevila až v prvním čísle
čtvrtého ročníku, které přineslo materiály z III. řádné
valné hromady (21. 11. 1992 v Olomouci), ale také informaci o zániku Folklorní asociace ČSFR a Prohlášení
o ukončení členství (FoS ve FA ČSFR – pozn. autora),
i návrh Dohody o spolupráci a vzájemných kontaktech Folklorního sdružení České republiky a Folklórní
únie na Slovensku. V následujícím čísle 2/93 je poprvé v editorialu zveřejněna výzva, aby přispěvatelé
zasílali ke svým článkům „kvalitní černobílé fotografie formátu 13x18 cm s popisem na zadní straně
(uvádějte text k fotografii, jméno a příjmení autora
fotografie a rok pořízení). Kvalitní a zajímavé záběry zveřejníme a doplníme tak Vaše zprávy též obrazovou informací.“ A také je pro demonstraci první
fotografie, zatím ilustrační, na předsádce použita.
K milým číslům tohoto období patří číslo 3/93.
Vedle sebe se tu setkávají kreslené vtipy Jana Grabce
a první fotografie. Ne že by těch ikonografických prvků bylo nějak příliš – 4 + 1 kresba a 3 fotografie. Ale
tomu sympatickému vzhledu tak trochu napomohla
i snaha o zajímavější lámání textu a rozbití fádního
vzhledu dvousloupcových stran. Poslední číslo tohoto ročníku se stalo zároveň posledním číslem éry
Informačního bulletinu Folklórního sdružení ČR Folklór (psáno ještě stále s dlouhým „ó“), etapy, kdy jako
čtvrtletník hledal svoji tvář i svoji obsahovou strukturu a kdy často jedinými jednotícími prvky byla v celku
vydařená jednoduchá obálka a krátká Slova úvodem,
obé z dílny Františka Synka. V tom posledním již byla
ohlášena změna. Folklor se od pátého ročníku změní
na časopis s dvouměsíční periodicitou.
(Pokračování na str. 40)
Viliam Dekan
Obálka čísla 6/2004
folklor
časopis
folklorního
sdružení čr
1 | 2005
Obálka čísla 1/2005
Z historie časopisu Folklor
Rozhovor…
se šéfredaktorem Františkem Synkem
Františku, dovol, abych Tě takto oslovoval, patnáct let děláš šéfredaktora časopisu, jehož obsahem jsou především příspěvky z činnosti folklorních souborů. Přiznej, necítíš se unavený, opotřebovaný?
Dobrá otázka na úvod, děkuji. Patnáct let uběhlo velmi rychle a řada
časopisů v mé domácí knihovně mi tento času běh připomíná. Na první
pohled mám vždy příjemný pocit. Věřím, že je to pocit z dobře odvedené práce pro sdružení a folklorní hnutí. Jestli jsem unavený? Upřímně
řečeno – jsem! A ne málo! Příprava časopisu se pro mne stala již dávno
rutinou, zaběhlým pracovním rituálem, a když má vše zapadat do přijaté šablony (obsahové i časové), nemůžeš moc experimentovat. Navíc,
dělat časopis, to je od začátku přípravy každého čísla hodně odpovědné
tvůrčí a přesné práce. Tu v případě Folkloru dělá šéfredaktor jen s malou
skupinou čtyř externích spolupracovníků vedle své další široké činnosti
pro sdružení. Podobný časopis připravuje v jiných redakcích trvale početný redakční tým zaměstnanců. U nás příprava vydání zabírá tak 1/3
pracovního času jednoho pracovníka! Někdy to pak tak vypadá – nezachytíš chyby, rubriky jsou se spěchem sestaveny, chybí zásadní články,
nedostává se času na zajímavé rozhovory. Šéfredaktor přečasto „vaří“
jen z toho, co do redakce přijde.
Přesto Tě, Františku, zřejmě baví ono pověstné šéfredaktorské napětí,
když máš znovu a znovu před sebou uzávěrku, na stole – dnes spíše
v počítači – stále nedostatečné množství stránek, a ty víš, že musíš
sednout a chybějící příspěvky sám připravit. Svým stylem…
…stejným slohem a podobným obsahem, chceš připomenout. Nicméně musím přiznat, že mám štěstí v tom, že málokdy je v redakci nedostatek příspěvků. Rubrika z činnosti souborů je vždy obsažná a také
příspěvky do rubriky Na pomoc souborům mám připraveny z různých
zdrojů. Co často chybí, to jsou příspěvky kupodivu z činnosti Folklorního
sdružení ČR. Nejen informace o připravovaných hlavních akcích, ale především fundovaná zhodnocení uspořádaných koncertů, přehlídek nebo
festivalů, ohlédnutí se za naší prací včetně výhledu do budoucna. Ty
obvykle dopisuji na poslední chvíli sám a tyto příspěvky pak nejdou do
hloubky tak, jak by bylo třeba.
Čím kompenzuješ rutinu a machu, která, ať to zamlouváš a skrýváš
jak chceš, na povrch vylézá – občas – velmi neodbytně, jak jsi sám
již přiznal.
Příprava každého nového čísla časopisu mne přesto stále baví a podněcuje. Vždy je na ní něco nového. Nejvíc povzbudí problém, urgování
16 / 17
zadaných příspěvků, časový stres, přepis zajímavého rozhovoru, vyhledávání podnětných názorů od známých osobností a trvalá obava, abys
nepřišel do rozporu se zákonem. Zmíněnou rutinu kompenzuji především možností otevřeně psát a vyjádřit své myšlenky. Jako šéfredaktor
a místopředseda sdružení mám volnější a větší prostor pro jejich uvedení. Moje názory nemusí vždy být úplně souhlasné s oficiálním stanoviskem dalších představitelů sdružení. To mne pokaždé nabíjí, dodá mi to
chuť reagovat a čekat na odpověď.
Přesto si často říkám, že bych velmi rád a s nadšením začal úplně znova. Na „zelené louce“, jak se říká, a budoval od základu časopis nový, obsahově jiný, tedy ne jen folklorní (a vím dobře jaký a komu určený), ale
k tomu mám (snad) jen osobní předpoklady, vlastní vydavatelství a chuť.
Chybí podpora, finance a konkrétní objednávka z určitého místa.
Když si vezmeš do ruky první číslo 1/90, nazvané Informační bulletin
Folklórního sdružení ČR, jaké máš pocity – naplňují se představy, které
jste tehdy měli – tím myslím Jiřího Pittera, tebe a Jozefa Bogdana,
první redakční kolektiv?
Časopis vznikl dosti spontánně jako jeden z prvních a velmi důležitých podnětů vedoucích souborů při založení Folklorního sdružení ČR
s jasným cílem: musí se stát časopisem členských souborů, musí pojednávat o jejich činnosti, úspěších i problémech, musí jim pomáhat a být
jejich prostředníkem mezi sebou navzájem i směrem k široké veřejnosti.
Přáním bylo, aby vycházel pravidelně a byl co možná nejvíce aktuální.
To vše se snad podařilo. Obsah se samozřejmě léty proměňoval. Některé
rubriky zanikly, jiné byly vytvořeny. Pokaždé v reakci na přání či doporučení čtenářů. Dnešní časopis má svoji úroveň a pravidelností vydávání
(za těch 15 let jsme jen jednou museli zdvojit číslo, abychom dohnali časový skluz) se stal nepostradatelným průvodcem a pomocníkem členů
sdružení i obdivovatelů naší lidové kultury a folkloru. Časopis se netváří,
že je svým obsahem tiskovým médiem odborného charakteru. Jeho obsah je úmyslně udržován v rovině popularizační a informační. Snaží se
podrobně informovat širokou veřejnost o dění v našem sdružení a také
v oblasti života a pěstování folkloru, pořádání folklorních festivalů a dalších akcí. Navíc již několik let přináší zajímavá sdělení osobností z našeho folklorního světa a to osobně považuji za velmi cenné, řekl bych za
téměř nejcennější z jeho obsahu.
Souhlasím s tím, že současná tvář časopisu Folklor patří k fenoménu
souborového života. Časopis Folklor je opravdu především informátorem
o akcích, festivalech, edičních plánech či vydavatelských počinech…
…je nejen informátorem, ale určitě v některých aspektech také glosátorem dění, podněcovatelem činnosti, hodnotitelem akcí. Pro budoucnost je také dokumentem o naší hektické a proměnlivé době i o naší
František Synek
práci, včetně práce a činnosti souborů, pořadatelů festivalů. Je zrcadlem vztahu současné společnosti k významným národním kulturním
hodnotám – k lidové kultuře a folkloru. Často listuji různými tisky, např.
více než sto let starými čísly Českého lidu. Co tam jsou za skvosty a jaký
je to zdroj informací o tehdejší době. Přál bych si, aby něco podobného
cítili naši nástupci a pokračovatelé např. někdy v roce 2105 při listování
starým časopisem Folklor…
Co ti, Františku, na současné tváři časopisu chybí?
Je toho hodně. Vycházím však z toho, že časopis
není možné rozšiřovat a zvětšovat tím množství jeho
stran. Již nyní jsme počtem 72 (někdy 76) stran na
maximu. Přesně vím, co časopisu chybí. Za první
a největší jeho „nedostatek“ považuji skutečnost, že
má dosti úzký okruh dopisovatelů. Osobností, které
píší pravidelně, je opravdu velmi málo. Možná by se
daly spočítat na prstech obou rukou. Je to také trochu moje chyba, že jsem nenastolil okruh zajímavých
témat, na které by průběžně mohli oslovení dopisovatelé reagovat. Ale vina je nejenom u mne. Prostě psát
z odborného a fundovaného pohledu (pochvalně i kriticky) je problémem. Nikdo nechce nést svůj názor na
veřejný „pranýř“ a vystavovat se odmítavé reakci, někdy i nepochopení. Navíc, většina z nás pracuje také
se svým souborem, pořádáme festivaly či jiné akce,
stavíme pořady a (přiznejme to), máme obavy, že naše
kritika přinese kritičtější pohled na naši práci.
Dovol, abych Tě tady přerušil. Opravdu to, co říkáš, je příznačné pro
naši práci. Ale neměli by zmiňovaný typ příspěvků zpracovávat představitelé sdružení? Jsou to přece zkušení lidé, vycházející ze souborové
základny, musí mít své poznatky a názory, měli by je uvádět a kde
jinde, než právě na článkách vlastního časopisu?
To je dobrý postřeh. Opravdu mne mrzí, že více nepíší další nejvyšší
představitelé našeho sdružení, členové výboru a předsedové regionálních
sdružení. Ne o práci svého souboru, ale o svém poslání a práci, o poslání a úkolech sdružení, o jejich naplňování. A také o problémech…
Vraťme se však k předešlé otázce. Dalším nedostatkem časopisu Folklor
dle mého je, že se jej nepodařilo dostat mezi tituly, které můžeme běžně
najít na pultech novinových stánků. Zkoušeli jsme to v počátcích a byly
s tím jen problémy. Ty spočívaly především v tom, že časopis vychází jako
dvouměsíčník, a i když pravidelně, přece jen ne k přesnému datu, kdy by
jej zájemci mohli na pultech očekávat. A přiznejme, nelze očekávat větší
zájem široké veřejnosti, jde přece jen o časopis přesně vymezené menšiny.
18 / 19
Za třetí nedostatek považuji skutečnost, že se v něm objevuje jen
chvála, často samochvála. Platí pravidlo: nepochválím-li se sám, nebude o mně nikdo vědět. To by až tak nevadilo, popíše-li odesilatel klady
i zápory spravedlivě. Z článků je však příliš zřejmé (a podezřelé), že
naše soubory jsou všude ve světě nejlepší, nejočekávanější, nejukázněnější, prostě bez chyb. Z hodnocení akcí je příznačné, že naše festivaly
jsou nejlépe organizované, programy přeúspěšné, soubory opět vynikající… Jezdím po festivalech, spolupracuji se soubory a myslím si (ba
vím!), že to není vždy pravda. Proto: pišme pravdu! Zanechejme o sobě
pravdu! Pravdu o svých úspěších i problémech, radostech i strastech.
I problémy patří nedílně k životu souboru, sdružení nebo k pořádání
festivalu.
V tom máš pravdu. Obsahem příspěvků je opravdu častá samochvála souborů po zahraničním zájezdu nebo po uspořádaném jubileu, po
němž je obvyklé v superlativech vedené popisování všech zatancovaných čísel. Přejděme proto raději k dalšímu redaktorskému problému.
Ten cítím v tom, že se nedaří naplňovat obsah rubrik. Dosti často se
stává, že obsahem časopisu na úkor polemik, diskusí a nebojím se říci
kritik, tak potřebných pro vývoj žánru, je neslané nemastné psaní o akcích. Chybí články s osobním poučeným pohledem, rozbory, odvážné
polemiky. Františku, čím to?
Již jsem to trošku naznačil. Tady cítím svůj největší osobní dluh vůči
obsahu časopisu. Jako šéfredaktor bych měl tato témata otevírat, vést
a iniciovat. Je to však činnost (chcete-li práce) časově náročná a při mém
současném zapojení do dalších činností Folklorního sdružení ČR (programová příprava akcí, koncepční práce, propagace, fotodokumentace)
jen ztěží naplnitelná. Zkoušel jsem napojit na časopis některé odborníky a přál si, aby fundovaně rozborovali vybrané festivaly, vystoupení,
koncerty. Zkusili to, ale dlouho nevydrželi. Tlak na ně ze strany dalších
(odborníků i laiků) byl příliš silný. Nechtěli se mu dále vystavovat. Řekl
bych však, že diskuse na téma činnosti souborů nebo pořádání a obsah
či vyznění festivalů není na pořadu dne.
Je ku škodě časopisu, že se nevedou polemiky. Sám víš, že na naše dosti vyzývavé příspěvky nereagoval nikdo. Je zřejmě, že bych měl mít jako
šéfredaktor téma více připraveno, teze polemiky rozpracované, základní
text sestavený a také objednané a nejlépe již předem dodané reakce. Je
to cesta velmi náročná a těžká.
Podle našeho společného povídání v minulých číslech časopisu, i vůbec z podstaty tvého chápání současné pozice lidové kultury a folkloru, je téměř jasné, že pro tebe je lidová tradice souborová folklorní
praxe i novodobý život folkloru v místě lidových tradic, zatímco já je
pokládám za fenomény masové kultury a folklorismu. Jsi přesvědčen,
František Synek
že časopis reprezentuje folklorní hnutí – tím mám na mysli souborovou
aktivitu scénického folkloru, anebo zasahuje i do lidových tradic přímo
v regionech a ovlivňuje dění v nich?
Časopis Folklor je určen především členům folklorních souborů. Jejich
práci a hnutí prezentuje a jejich prostřednictvím zasahuje i do sféry lidových tradic v regionech. Určitě ovlivňuje dění.
Především si však myslím, že nám dlouhodobě chybí odborná diskuse
na téma postavení a význam folkloru, folklorních souborů a festivalů,
života lidových tradic na počátku 3. tisíciletí. Chybí nám diskuse okořeněná dobrou znalostí praxe. Ne akademické rozvíjení myšlenek, ale
opravdová (doufám, že i vášnivá) diskuse odborníků (etnografů, folkloristů, historiků, sociologů, kulturologů apod.) za účasti věci a problémů
znalé veřejnosti (vedoucích souborů, ředitelů festivalů, autorů pořadů,
ředitelů kulturních domů, novinářů apod.). Jen společným hledáním
správného názvosloví (odborně: termínů) a definování jejich obsahu
a vzájemných vztahů vzhledem k současné době (!) se můžeme dobrat
závěrů. Své názory jsem několikrát prezentoval právě na stránkách našeho časopisu a nemá smysl je dále opakovat. Pro mne je folklor a lidová kultura jeden a jejich „život“ je trvalý, nepřetržitý a jednotný proces
procházející dějinami. Vím, že s tímto názorem jsem téměř osamocen…
Možná právě proto, že není ona zmíněná diskuse.
Františku, téměř ve všech souvislostech, i coby představitel FoS ČR
v koncepčních materiálech, používáš termín „folklorní hnutí“. Pro mě
je to bohužel nesmysl, který k mé lítosti přebraly a používají dál i odborná etnologická pracoviště. Cyril Zálešák o folklorním hnutí na Slovensku napsal dokonce publikaci.
Hnutí se podle mého vyznačuje jinými atributy, než jsou obsahem
pojmu folklor. Může patřit do kategorie jednotně řízených a usměrňovaných činností, s jednotným velením, krojem či kostýmem, koncepcí,
systémem, např. Orel, Sokol, Skaut či jiné spolky s celostátně ovlivňovaným způsobem organizace a řízení.
Váša a Trávníček ve svém Slovníku jazyka českého „hnutí“ definují
jako myšlenkový směr, obecnou činnost pro nějakou myšlenku. Já v této
souvislosti za „folklorní hnutí“ považuji společnou činnost souborů, některých institucí nebo třeba pořadatelů festivalů směrovanou k pěstování, rozvíjení folkloru (lidové hudby, písní, tanců, zvyků) a dalších projevů
naší lidové kultury. Je to činnost přinášející naplnění obecného zájmu
a v našem případě přijatého zadání, řekněme programu či usnesení valné hromady Folklorního sdružení ČR. Je to široká veřejná a dobrovolná
spolupráce a podpora společně přijatých a přijatelných myšlenek a cílů,
jejichž smyslem je podpora současných projevů našeho folkloru a lidové
kultury. Proto si myslím, že ono slovní spojení je vhodné a nevím, jaké
usměrňování máš na mysli.
20 / 21
Troufám si říci, že souborová činnost nikdy nebyla usměrňována podobně jako v některých jmenovaných tělovýchovných organizacích. I když
svého času měli některé osobnosti tendence brát na sebe povinnost
rozhodovat o tom, zda krok např. sedlácké, kterou učím ve svém souboru, odpovídá jakémusi – podle nich správnému modelu či vzoru, který
stanovili, nebo zda tanečnice mají mít krátké či dlouhé vlasy, apod.
Myslím, že tady už opravdu odbíháme od základního předmětu našeho rozhovoru, a jím je jubileum časopisu Folklor. Ale budiž. Folklorní sdružení ČR neusiluje o usměrňování členských folklorních souborů
nebo členských folklorních festivalů. Nabízí jim společný program, který
chtějí naplňovat, přináší poradenskou službu, dodává informace, materiály, pomáhá s propagací, ochranou autorských práv, pořádá školení a semináře, dává možnost vystoupení. To vše v rámci dobrovolnosti
a spolupráce. Je však jasné, že tam, kde se rozhoduje také o užití finančních prostředků, a bez nich by sdružení působit nemohlo, musí být
určitá pravidla.
Na rozdíl od tebe si však myslím, že určitý typ „usměrňování“ nemusí
být na škodu a věci dovede napomoci. Tím typem myslím spíše odbornou poradenskou pomoc. Všechny objekty našeho zájmu – projevy lidové kultury hmotné (kroje, stavby), sociální (zvyky a obřady) a duchovní (folklor) – jsou specifické svými vlastnostmi. Ty by měly být dětem
a mládeži představeny a v případě zásadní změny opraveny. V tom nevidím usměrňování, ale naplňování výchovného aspektu naší činnosti. Samozřejmě, forma „opravy“ může být různá a může být různě chápána.
Pak by měla následovat konzultace problému.
Zajímá mě také velice otázka internetové verze časopisu Folklor. Je
současná prezentace časopisu na www stránkách záměrem, kterým
vedení Folklorního sdružení ČR či redakce sleduje snahu udržet si předplatitele a nerozmělňovat náplň a zaměření časopisu? Uvažovala někdy redakce o internetové verzi časopisu?
Přiznám se, že s možností uvedení časopisu na internet jsem nesouhlasil. Důvod byl v tom, že mělo jít jen o průběžné zveřejnění příspěvků.
Přál jsem si, aby internetová verze byla totožná s verzí tištěnou. Chtěl
jsem, aby i návštěvník našich www stránek měl možnost sloučit si ve
svém vědomí s textem výtvarné řešení, fotografické doplnění i způsoby
zalomení jednotlivých stránek i celých čísel, protože teprve tento celkový dojem považuji za výsledek mé šéfredaktorské práce i práce mých
spolupracovníků.
Mé přání nebylo přijato. Zřejmě tento přenos dat je náročný a těžce
realizovatelný. Od té doby jsem se tímto problémem nezabýval. Vím, že
na internetu časopis vychází sice ve vydaném sledu, ale nadpisy článků
v obsahu jsou bez autorské zkratky (ztěžuje to orientaci pravidelného
čtenáře), texty jsou bez fotografií a bez redakčních úprav (bez zvýrazFrantišek Synek
nění důležitých slov). Časopis se tak změnil ve sled textových zpráv,
kterých ovšem na internetových stránkách sdružení „běhá“ na různých
úrovních řádově desetinásobně více. Vím, že titulní internetová stránka
časopisu nese obálku čísla 3/2002. Nevím proč je tomu tak, ale v textové nabídce je již číslo 6/2004.
Rozhodně v tom však není zmíněný záměr vedení FoS ČR. Časopis vychází v nákladu 1 800 ks a všechna čísla jsou rozebrána. V ústředí zbývá
jen několik málo výtisků v archivu, svůj archiv buduje také redakce.
Jak vlastně probíhá distribuce časopisu?
Též dobrá otázka. Podstatnou část – až tři čtvrtiny výtisků – dostávají odběratelé poštou. V této činnosti nám výrazně pomáhají pracovníci TG TISK Lanškroun, kteří foliování, štítkování a další činnosti
spojené s jeho rozesíláním připravují. Znamená to, že 1 350 ks je rozesláno, zbývající najdou své čtenáře jinou cestou, např. na festivalech,
při jednáních apod. Vydávání časopisu výrazně finančně napomáhají
ministerstva školství a kultury. I proto nejsou v časopise ve větší míře
reklamy a členské soubory dostávají 2 výtisky každého čísla zdarma.
Zdarma obdrží časopis také krajské úřady, ministerstva, vláda, poslanecká sněmovna nebo senát, vybraní poslanci a senátoři. Znamená to,
že se prodává výtisků málo (asi 300 ks) a přiznejme si, byť je soubory
vydávání časopisu Folklor vnímáno jako počin významný a přínosný,
nevím, nevím, jestli by si jej vedoucí souborů nebo politici objednali za
roční předplatné (vč. poštovného a balného) za 438,– Kč, tedy jedno
číslo za 73,– Kč.
Vidíš, zase jsem o něco věci znalejší. Zdarma rozesílaný časopis tedy
představuje jednu z výhod člena Folklorního sdružení ČR. Co Ti, Františku, nejvíc vadí na příspěvcích od přispívatelů? Jak by měl vypadat
ideální dopisovatel?
Už jsem o tom hovořil. Vadí mi ona přílišná samochvála na jedné straně a obava z kritického vyjádření nebo odezvy na straně druhé. Jaká je
má představa ideálního dopisovatele? Měl by to být člověk v oblasti našeho zájmu zkušený, se schopností věci posuzovat s nadhledem a stručně, ale zajímavě o nich psát. Neměl by se bát větší otevřenosti ve svých
vyjádřeních a také by měl mít schopnost v klidu a bez emocí přijmout
odezvu, kritiku či jiný názor. Ve svých příspěvcích by měl popisovat nejen hlavní téma (folklorní vystoupení, festival, zájezd, zvyk, obřad), ale
měl by si všimnout také dalších věcí, které hlavní téma obklopují a doplňují (atmosféra, prostředí a příroda, zajímavosti dotvářející charakter –
náves, park, lidé). Také by měl mít ujasněno, do jaké rubriky svůj článek
píše a podle toho volit jeho rozsah, formu i obsah. A hlavně – nebát se
psát a psát pravidelně.
Otázky kladl a rozhovor připravil Jan Mička.
22 / 23
Ke „zpovědi“ šéfredaktora také moje zpověď
Dočíst se v seriózním časopise, který si za patnáct let existence vybudoval
pevné místo mezi periodiky podobného zaměření a dodal svým čtenářům
moře informací, názorů, námětů a zdrojů ze všech oblastí zájmové činnosti
a především folkloru, že jeho šéfredaktor se cítí unavený…!
Ano, tak upřímná je výpověď Františka Synka, mířící podklady, rozhovory, zaujímáme
však nejen do jeho nitra, ale také (a to především) stanoviska a vyjasňujeme jeho rozdo duše čtenářů. Prohodili jsme si v tomto čísle, na sah a obsah. Pro mě to byla velrozdíl od našich rozhovorů předchozích v nedávných mi obohacující zkušenost. Zpětně
číslech časopisu, role: na šéfredaktorovy záměrně potvrzuji, že jsem byl velmi potěprovokující otázky jsem tentokrát neodpovídal já, ale šen, když jsem byl o prázdninách
byl jsem jím vyzván, abych mu je stejně provokativně požádán o účast na přípravě. Moje
kladl já! A od začátku jsme oba věděli, že ta proměna role byla na rozdíl od kolegů velmi
rolí půjde opravdu co nejhlouběji, však pokud jste malá, přesto si přizvání ke spolupozorně přečetli Františkovu osobní výpověď, dáte práci považuji.
mně jistě za pravdu.
Získal jsem mnoho dalších poMezitím se trochu posunul čas uzávěrky tohoto znatků a zkušeností z činnosti
jubilejního čísla a všechny další příspěvky, přede- sdružení a o to víc si vážím práce
vším odpovědi respondentů v naší minianketě, přišly všech představitelů FoS i regioaž mnohem později po uzavření našeho rozhovoru. nálních sdružení. Máte-li občas
A světe div se, v mnohých z nich se jinými slovy, v ji- z mých příspěvků v jednotlivých
ných souvislostech, opakují či akcentují téměř totož- číslech časopisu pocit nemilosrdné okruhy problémů a postojů, jaké jsou probírány ného kritika, mýlíte se. Asi vám
v našem úvodním rozhovoru. K časovému posunu chybí souvislosti. Pro mě je soudošlo především proto, že se nám nějak nedařilo roz- vislostí vždy zpětná vazba. A ta
houpat čtenáře a vedoucí souborů k jakékoliv reakci se bez reakce, po níž tak voláme,
na okruhy, které pro činnost souborů a také pro další nevytváří. Bez zpětné vazby nebusmysluplnou náplň časopisu pokládáme za důležité deme vědět, zda vůbec existujeme
(tedy – já, František Synek a Viliam Dekan) a na které jako sdružení v tom základním
jsme prostřednictvím různých komunikačních kanálů smyslu slova sdružování lidí, co
očekávali odpovědi a názory.
k sobě mají blízko. Neznám upřímKoncepce celého čísla nám byla jasná: kromě statis- nější a bližší kontakt, než je mezi
tických údajů, které jsou neoddiskutovatelné a každé- MNOU a TEBOU – základním atribumu čtenáři dají do ruky relevantní, zajímavé a velmi tem folkloru je přece TOTO ! Zkuspotřebné informace z historie FoS a Folkloru, musí me tuto základní premisu folkloru
být obsah obrazem a odrazem také našich osobních potvrdit právě tím, že si budeme
postojů a názorů. Kdo čtete časopis pravidelně, zná- říkat, co já chci říci tobě, a ty mě
te styl každého z nás tří. Jsem z duše přesvědčen, že zase na oplátku řekneš, co chceš
po přečtení tohoto jubilejního čísla potvrdíte, že jsme říci mně. Bez odkladu, upřímně
zůstali stejní. I když nás dozajista vše, co se kolem a třeba i tvrdě. Možností je k topřípravy časopisu událo, poznamenalo, jako každý mu bezpočet. Jen nám někdy chytvůrčí proces každého. Několik měsíců si především bí odvaha.
internetovou poštou vyměňujeme jednotlivé zprávy,
Jan Mička, prosinec 2004
Jan Mička
Kde jinde sehnat specifické informace?
Nevlídné sychravé nedělní dopoledne, vylidněné pražské Dejvice
a skoro všude, kam by si člověk mohl sednout do tepla, ještě zavřeno.
Jiří Pitter, se kterým jsem si právě v Dejvicích dal schůzku kvůli
rozhovoru pro toto jubilejní číslo časopisu Folklor, přijel přesně,
přestože to ze svého nového bydliště kousek za Prahou tak úplně
blízko nemá. Nezbylo nám, než se uchýlit do zadní místnosti výčepu
U pošty, kde naštěstí tak časně posedávalo u piva jen několik skalních
štamgastů, takže naše rozmlouvání probíhalo v jakéms takéms klidu.
Jirko, Ty jsi byl prvním předsedou Folklorního sdružení ČR. Vzpomeneš si ještě na prapočátky časopisu
Folklor? Jak jste ve výboru dospěli k potřebě jeho
vydávání?
Přiznám se, že je to už patnáct let a že si na detaily
nevzpomínám. Byla to hodně hektická doba. Já jsem
byl zřejmě zvolen předsedou hlavně proto, že jsem se
ujal moderování setkání folklorních souborů v Pardubicích, z kterého se nakonec stal ustavující sjezd
našeho sdružení. Jako každá nově založená organizace jsme řešili, zejména s Jožkou Bogdanem, spoustu
otázek – kam se sdružení zařadí nebo jaký charakter
vlastně bude mít, jak vypracovat funkční způsob práce výboru, problém sídla i finančního zabezpečení
činnosti atd. No a mezi těmi řešenými otázkami stále výrazněji vystupoval do popředí problém zajištění
pravidelného informačního toku mezi vedením a členskou základnou. Bez toho by se naše činnost v mnoha směrech nehýbala dále, takže to byla nutnost. Tak
vlastně vznikl Informační bulletin Folklórního sdružení, zpravodaj formátu A5 přepisovaný na počítači
a rozmnožovaný ručně v nízkém nákladu na kopírce,
který se stal základem pro časopis Folklor.
A řešili jste tehdy ekonomické aspekty jeho vzniku?
Ekonomické aspekty se příliš neřešily, hospodaření sdružení tehdy
bylo naprosto odlišné, než je tomu (a být musí) dnes. Informace jsme
šířit museli i chtěli, a tak se hledaly nejschůdnější možnosti, jak zpravodaj vydávat pokud možno bez finančních nákladů. Když už se zpravodaj začal měnit co do šíře obsahu v opravdový časopis, využili jsme
přechodně možnosti časopisu Vonička, vydávaného Armádní folklorní
asociací. Nakonec to víš sám nejlépe, byl jsi editorem Voničky. Z té doby
mám v archívu několik čísel, tištěných v armádní tiskárně, na jejichž
24 / 25
obálce jsou vlastně dva názvy: Folklor – Vonička. Vojenským folklorním
souborům to přineslo větší množství zajímavých informací z celostátního pohledu, Folklornímu sdružení pak na čas výhodu tisknout časopis
bezplatně. Podobné „bártrové“ praktiky se opakovaly i při spolupráci
s redakcí anarchistického časopisu A-kontra, která již byla vybavena
kvalitnějším softwarem a z našeho pohledu zkušenými redaktory a grafiky. Teprve když se časopis Folklor dostal do povědomí, zvyšovala se
periodicita i náklad, muselo se začít hledat řešení zásadní. Včetně peněz
na finanční krytí jeho výroby.
Z Tvých odpovědí je tedy zřejmé, že o smyslu časopisu nepochybuješ
a dá se z ní i vycítit, že už při zakládání informačního bulletinu tu byla
jakási vize dostat se k podobě časopisu sdružení jako jeho tiskového
orgánu. Jak tedy podle Tebe Folklor svoje základní funkce plní dnes, po
patnácti letech své existence?
Nepochybuji a nepochyboval jsem o jeho smyslu. I když v prvopočátku to možná bylo pro nás všechny spíš takové intuitivní tušení jeho
potřeby, ještě bez přesné představy o jeho struktuře, obsahové skladbě.
Ty představy se formovaly až s nabytými zkušenostmi, a samozřejmě
s jistou poloprofesionalizací práce redakce, když se vyprofilovala funkce
šéfredaktora, které se ujal František Synek, a ten začal formovat způsob
redakční práce a vytvořil si skupinu svých redakčních spolupracovníků.
Zcela vědomě a naplno, obohacen zkušenostmi z práce ve Folklorním
sdružení ČR, jsem tyto uplatnil v roce 1995, kdy jsem se podílel na zakládání profesního sdružení v oblasti osobní certifikace – tehdy jsme na
prvním místě řešili, vedle stanov a systému pravomocí a řízení činnosti,
právě formy informačního toku. Nakonec žijeme v informační společnosti. Folklor podle mne plní své funkce velmi dobře. Ale to ještě neznamená, že není co zlepšit.
Říkáš, že by se něco dalo zlepšit. Můžeš to konkretizovat?
Na prvním místě dnes vidím nutnost přejít v práci redakce od poloprofesionalizace k profesionalizaci. A to by se mělo odrazit i v organizačním
řádu. Např. funkce šéfredaktora je dosud stále funkcí kumulovanou, je
vlastně nalepena na ty volené funkce ve výboru, které František Synek
vykonává, ať už je místopředsedou, nebo byl předsedou. Podle mne
by ale dnes bylo vhodnější a stabilnější, kdyby šéfredaktorství splývalo
s funkcí tiskového tajemníka, který by byl pochopitelně editorem Folkloru, ale zároveň by obsahově zastřešoval i web Fos.cz. Papírový časopis
by se tak mohl posunout více k funkci reprezentační, představoval by
činnost sdružení formou zásadnějších rozborových a hodnotících článků, ne těmi popisnými. Jeho elektronická verze, a je moc dobře, že se
už v té nejzákladnější podobě na webu objevila, by jednak představovala společný okruh problémů, ale byla by více pracovní, přinášela běžné
Jiří Pitter
zpravodajství z každodenní činnosti členské základny, aktuální informace, do tisku z nějakých důvodů nezařazené články, bezprostřední reakce
na jednotlivé příspěvky, ale i představu o čtenářském zájmu o jednotlivé
články. Navíc mám pocit, že internetová podoba by přitáhla zejména
mladé členy souborů, zvyklé denně se na síti pohybovat, kteří se mnohdy k papírovému časopisu ani nedostanou, protože skončí u vedoucích
souborů. A přitom právě ti mladí mají snadnější přístup k internetu, než
mnozí jejich vedoucí. Byl by to takový informační průnik dovnitř souborů. Naopak vedoucí souborů by měli získat oprávněný přístup ke vkládání aktuálních příspěvků. Papírová i online mutace by se tak vzájemně
prolínaly a podporovaly.
Druhou možností, jak dál pracovat na dalším zkvalitňování obsahu
obou informačních toků, je větší příklon k závažnějším tématům, která
by ale zároveň souborům v jejich práci pomáhala. Nemyslím na nějaké
ostře kritické polemiky, ty by jen mohly zasévat semínka nesvárů a řevnivosti mezi soubory a tvůrci. Mám spíš na mysli, jak už jsem říkal, více
objektivně hodnotících článků, návody na řešení problémů, s kterými
se soubory denně potýkají, popisy přístupů ke zpracování hudebního
a tanečního materiálu…
…promiň, že Ti skočím do řeči, ale to už se dostáváme přímo k obsahu časopisu. Zkus se zamyslet a vyjádřit se ještě konkrétněji. Je něco,
co Ti ve Folkloru chybí? A co bys navrhoval, aby se v něm objevovalo
častěji?
No, některé věci se možná i objevují, spíš by bylo fajn je zpřístupňovat přehledněji a cíleněji. Např. nějaká Galerie nebo Encyklopedie osobností folkloru. Taková rubrika by neměla chybět ani na webu. Nejde mi
o osobnosti FoS ČR, ale o takové osobnosti, které mají své místo v dějinách české, moravské a slezské, ale i regionální a místní, etnologie, etnochoreologie, etnomuzikologie – význační sběratelé, upravovatelé, nositelé, organizátoři. Kde jinde by měl člověk takové specifické informace
sehnat, než v časopisu a na webu FoS ČR?
Totéž platí o Společenské rubrice. V časopise se objevují různé nové
tváře, vyznání současných osobností, upozorňování na osobnosti regionů, gratulace k oslavám jubilejí, vzpomínky a nekrology, ale myslím si,
že by to mělo být pohromadě uvnitř časopisu v ucelené rubrice, a ne
hned na začátku. Naopak by možná prospělo, kdyby na začátku byly
avizovány některé z jakéhokoli důvodu zajímavé nebo stěžejní články
v daném čísle, protože by to čtenářům usnadnilo prvotní orientaci,
upoutalo jejich zájem.
Takže soustředit informace o zajímavých lidech, ať už „velikánů“ dob
minulých, nebo našich současníků, do jedné přesně pojmenované rubriky. A máš ještě další nápad?
26 / 27
Trochu mi chybí nějaká rubrika věnovaná názvosloví tradiční lidové
kultury. Mám tím na mysli třeba krajové nebo lokální názvy krojových
součástí, tanců a tanečních kroků, terminologii spojenou se zvykoslovím aj. Naše generace to ještě vstřebávala tak nějak přirozeně, ale dnešní děti a mladí v souborech mají již od dialektů odstup a k takovým názvům se již dostávají a rozumějí jim obtížněji.
S mládeží souvisí ještě jeden takový nápad. Myslím si, že tak jako
v posledním čísle daného roku vychází souhrnný obsah celého ročníku,
mohl by v některém jiném čísle každý rok vycházet jakýsi přehled dostupných publikací užitečných pro práci souborů. V dětských souborech
si vychováváme nové generace těch, kteří po nás tu štafetu ponesou dál.
Někteří z nich dokonce jako vedoucí muzik nebo choreografové. Na scénu vstoupí teď, za rok, za deset, bez vybudovaného domácího archívu.
Takovou pravidelnou bibliografii nových i starších titulů, ať již o nich
Folklor informoval nebo ne, by určitě dokázali ocenit. A jako propagaci
by to jistě uvítali i vydavatelé nebo knihovny.
To jsme se možná posunuli už
k odbornější tváři časopisu. Především k jeho neodmyslitelné
vzdělávací funkci. Vidíš tam nějaké rezervy?
Jistě! Myslím si, že když časopis
informuje o konání nějakých odborných školení, ať už těch dlouhodobých, nebo jednorázových,
nemělo by se skončit jenom tou
základní informací kdy, kde, kdo,
pro koho a za jakých podmínek
školení pořádá. Určitě by se toto
téma mělo reflektovat i z pozice
akreditovaných lektorů, a ozvat
by se měli samozřejmě i samotní
účastníci. Zkrátka mělo by se shrnout a zhodnotit, co toto školení oběma stranám přineslo. Tady jsem ovšem navíc přesvědčen, že by takové
hodnocení dlouhodobého nebo cyklického školení nemělo proběhnout
jenom na stránkách Folkloru, ale měl by na ně navázat i rozborový seminář při valné hromadě. Poprvé se možná nepovede, ale je třeba se o to
soustavně snažit, zájem přijde.
Vidím, Jirko, že nejsi troškař. Vždyť to je záběr, který by mohla zvládnout opravdu jen profesionální redakce! Ale když už jsme se dotkli
obsahu, zkus říci svůj názor na grafický design Folkloru. Vyhovuje Ti
časopis v té podobě, v jaké dosud vycházel?
Jiří Pitter
Ale já plně respektuji možnosti, jaké časopis v současné době má.
Jen jsem již na začátku zdůraznil, že když se původní textový zpravodaj
vydával „na koleně“, musela přijít částečná poloprofesionalizace v práci
redakce, aby se mohl změnit v seriózní časopis. A to se přece povedlo.
Dnes přináší spoustu informací, a dokonce se v něm otiskují černobílé
i barevné fotografie. Má-li teď mířit zase o kus výš, je třeba od poloprofesionalizace redakčního týmu postoupit k jeho částečné profesionalizaci, stejně jako bylo třeba zprofesionalizovat činnost sekretariátu
a začíná se s částečnou profesionalizací regionálních sekretariátů, aby
mohly plnit objem činnosti, který nyní FoS ČR jako celek vykonává.
Mně dnešní vzhled časopisu vyhovuje více, než kdyby měl velký formát. Formát A5 plynule navázal na stejný formát původního informačního bulletinu a já se přiznám, že ho mám rád. Je skladný, každý si ho
může vzít všude s sebou a číst, kde chce. Vnitřní členění obsahu a jeho
grafické zpracování mi také celkem vyhovuje, až na maličkosti, o kterých
jsem již hovořil.
Dobře, ale nemáš přece jen nějaký návrh na vylepšení časopisu? Nebo
co by mu mohlo pomoci plnit své funkce lépe?
Možná by některá „vylepšení“ nepřinesla viditelný efekt hned. Ani okamžitý nárůst zájmu o informace a komunikaci prostřednictvím časopisu
i webu. Každá věc se musí nejprve postupně prosadit do povědomí lidí.
Ale určitě by se mělo o informační strategii diskutovat ve výboru i se
členy, na valné hromadě i při nejrůznějších jiných příležitostech.
Určitě bych nechtěl, aby některé náměty nebo moje názory, které jsem
vyslovil, vyzněly jako neopodstatněná kritika. Všechno se ale stále vyvíjí. Folklor urazil patnáctiletou cestu a teď bude hledat další. A já mu
proto přeji, stejně tak jako všem, kteří se na jeho vydávání i obsahovém
naplňování podíleli a podílejí, aby byl stále co nejaktuálnějším zdrojem
informací a užitečným pomocníkem pro práci výboru, festivalů, souborů a všech, kteří mají rádi folklor a lidové umění. K tomu může vést
více cest, a je proto třeba hledat tu v současném okamžiku optimální,
využívající všech nových možností, které se ale v dohledné době stanou
nepostradatelnou samozřejmostí.
Děkuji za rozhovor i za nedělní čas, který jsi věnoval tomu, aby jsme si
nad Folklorem mohli chvíli popovídat.
Otázky připravil a s Jiřím Pitterem rozmlouval: Viliam Dekan
28 / 29
Co říci?
Kladu si otázku jak vůbec přispět do časopisu Folklor
v souvislosti s jeho výročím. Jsem poněkud rozpačitý.
A tak spíše v dobrém mínění pokusím se sdělit cosi,
co cítím.
1. V každém případě jsem rád, že skupina občanů,
kteří se více či méně zabývají lidovým uměním ve
Slezsku, Moravě a Čechách (jinak budiž řečeno folklorem) má svůj časopis.
2. Pokud si myslím, že bych měl cosi sdělit „folklorní veřejnosti“, pak napíšu svůj příspěvek se žádostí,
aby v něm nebyly činěny jakékoli redakční úpravy.
To bývá obecně moje podmínka ve spolupráci s jakýmkoli tiskem. P.T. čtenáři je zřejmé, že se v případě
mých příspěvků v podstatě vždy jedná o můj pohled
na významnou folklorní událost, přesněji řečeno
tvůrčí událost či počin, a to jen když si myslím, že to
může mít smysl pro zobecnění a že to lidem dá více
než jen sdělení. Ano, myslím tím, že čtenáře chci vždy
vyzvat k přemýšlení…
3. O časopisu Folklor toho bohužel moc nevím,
neboť se mi do ruky nedostane. Proč? Protože jsem
před lety požádal o jeho zasílání, samozřejmě s tím,
že jsem ochoten si jej zaplatit.
Bohužel bez odezvy. To jsem vykonal dvakrát. Protože to bylo ve
druhém případě bez odezvy rovněž, pak jsem se již nevnucoval se
svoji ochotou: a) časopis odebírat,
b) časopis číst, c) časopis zaplatit.
4. A tak z toho vyplývá, že nejsem v tomto ojedinělém případě,
jsa vyzván ku napsání článečku,
vlastně o „vašem“ Folkloru nic
moc říci.
5. Ovšem popřát jeho čtenářům
mohu: Přeji jim kvalitní a skutečně obsažné a zajímavé články,
přeji jim krásnou češtinu (kéž
by!), přeji jim, aby našli to, co čekají a mohli tak být spokojeni, že
budou ochotni si časopis koupit
i z vlastní kapsy.
S přáním všeho krásného všem
Miloš Vršecký (z Plzně)
Miloš Vršecký
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou,
předsedou FoS ČR (1)
Nebylo snadné přimět předsedu Folklorního sdružení ČR Zdeňka Pšenicu k interview,
zejména když nastolené otázky dávaly tušit, že to nebude záležitost na deset minut
nebo půlhodinku. Jakoby s koncem roku nebylo dost jiné práce! A tak najít v takovém
období dvě souvislé hodiny v jeho nabitém pracovním rozvrhu nebylo vůbec
jednoduché. Alespoň tolik času totiž rozhovor vyžadoval, i když se celý točí kolem
jediného tématu. A tím je časopis našeho sdružení. Nakonec se nám, bohudík, přece
jen podařilo dohodnout termín a naplánovat schůzku těsně před valnou hromadou.
Snažili jsme se probrat Folklor ze všech stran, a zabrousili jsme i k dalším formám šíření
informací. Otázek tak padlo více, rozhovor se roztáhl. A tak vznikly čtyřdílné hovory na
různá témata související s časopisem.
Proč časopis?
Pravidelné vydávání vlastního časopisu je záležitost náročná. Nepochybně vyžaduje jistou míru profesionalizace činnosti sdružení a jeho
výkonného aparátu. Časopis musí plnit své funkce tak, aby vydavateli, tedy Folklornímu sdružení ČR, něco přinášel. Zkus proto, Zdeňku,
zmínit, jaké je základní zadání úkolů, které má dvouměsíčník Folklor
plnit?
Na prvním místě musím zdůraznit základní funkci Folkloru, a tou je
šíření širokého spektra informací o našem sdružení a jeho činnosti pro
potřebu našich členských subjektů. S tím bezprostředně, i když v druhém plánu, souvisí možnost popularizace výsledků naší činnosti prostřednictvím časopisu také před širší veřejností. Každá tiskovina, časopis nebo jiné materiály, které vydáváme, skýtá i při nevysokém nákladu
příležitost, aby se dostala do rukou i jiným lidem, nejenom členům.
Folklor nás tedy může a má reprezentovat a propagovat i navenek, a to
vidím jako velmi důležitý úkol. Část jeho výtisků se skutečně dostává
i k nečlenům sdružení, především k lidem, u nichž nám záleží na tom,
aby naši existenci a činnost brali vážně, aby měli o šíři našich aktivit
alespoň základní povědomí. Stejně důležitá je ale také historická reflexe
naší činnosti, protože časopis většinou dokumentuje vše významné, co
se děje v souborech, v regionech, na festivalech, ale i ve výboru a sekretariátu. To možná mnozí z nás ještě nedoceňují, ale postupem času si to
všichni budeme uvědomovat stále silněji.
A jak se to, podle Tebe jako předsedy, časopisu v současné podobě
daří?
Jak tato očekávání časopis během patnácti let plnil a jak je plní dnes,
to je věc k diskusi v celém sdružení. Stále se vyvíjí. S tím, jak není snadné skloubit všechny jeho roviny – odbornou, metodickou, reprezentač30 / 31
ní, propagační, dokumentační, zpravodajskou či diskusní aj. – přibývá
rubrik a stran. I přesto se možná někomu může zdát, že tam ještě stále
něco chybí, co by tam být mělo. Ale podle mě je hlavním smyslem našeho časopisu to, že prokazatelně funguje, že se pravidelně dostává k těm,
kterým je určen, a že se snaží sloužit našemu sdružení i jeho členům co
nejlépe. A jsem přesvědčen, že nic nestojí v cestě tomu, aby se Folklor
vyvíjel dál, protože je to v zájmu nás všech.
O ekonomice
Folklor je časopisem nekomerčním, tzn. že jeho podstatná část je distribuována zdarma řádným členům sdružení a část nákladu slouží k propagaci činnosti sdružení. Podíl platících abonentů není vysoký, přitom
výroba časopisu něco stojí. Můžeš čtenářům přiblížit ekonomické pozadí vydávání Folkloru?
To by se zdánlivě dalo odbýt ve stručnosti vyčíslením přímých finančních nákladů. Ale tak jednoduchá
odpověď by mohla být zavádějící. I když se snažíme,
aby finanční zátěž časopisu byla pro sdružení co nejpřijatelnější, je nepříznivě ovlivněna nízkým nákladem. Naštěstí se nám výrobní náklady a náklady na
zpracování daří držet na únosné výši. Zásluhu na tom
mají podmínky, které nám již dlouhodobě poskytuje
tiskárna TG TISK Lanškroun, ale i pochopení pracovníků redakce a spolupracujících autorů příspěvků, kterým jde především o věc a nenárokují si honoráře.
Pak jsou ještě náklady nepřímé, spojené např.
s distribucí časopisu. Ty tvoří celou třetinu celkových
nákladů a ovlivnit je nijak nemůžeme. Určitého zvýhodnění se nám podařilo dosáhnout tím, že nám vyšla vstříc lanškrounská tiskárna a valnou část nákladu rozesílá členům
přímo ona. Výhodnější variantu už ale nenajdeme, protože nižší tarify
poštovného už prostě nejsou. A když se v budoucnu zvýší, budeme to
muset respektovat, protože smyslem Folkloru je, aby byl jednou ze služeb, kterou Folklorní sdružení ČR svým členům zdarma poskytuje, aby
byl jednou z výhod, která z řádného členství vyplývá. Je třeba si to stále uvědomovat a nebrat časopis jako jakousi samozřejmost, nevidět za
ním veškeré úsilí a práci, a nakonec i ty vynaložené peníze.
Informace o částkách vázaných na časopis lze najít ve zprávě o hospodaření, předložené valné hromadě. Znám zpravodaje jiných organizací,
které stojí méně, ale i časopisy podobných občanských sdružení, jako je
naše, jež si často díky vyšším dotacím mohou dovolit náklady na ně i tří
až čtyřnásobně vyšší. Výdaje na Folklor jsou na nejvyšší hranici toho, co
si můžeme v současnosti dovolit.
(Pokračování na str. )
Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan
Zdeněk Pšenica
Časopis bude takový,
jaký si jej čtenáři udělají sami
Byla jsem členkou FoS od založení, zvolená a opakovaně volená po
řadu let do hlavního výboru. Vzpomínám na lehkou potyčku u prezenční listiny v Pardubicích, jestli
mám či nemám jako jednotlivec
bez souborového pověření právo
vstupu. Záměry jednotlivých členů
výboru byly tehdy různé a tříbily
se postupně. Doba nesla existenční nejistoty pro osoby i dobrovolné
organizace, a jak problémy splývaly, bylo někdy těžké se mezi jednotlivými proudy orientovat. S odstupem si myslím, že bylo tehdy
vůbec těžké záměry definovat kromě jediného – nárok na zachování
tradičního umění a jeho obsahu.
Možnost precizace názorů v psaném textu odpovídá lépe mému
přirozenému vyjadřování, proto
jsem s časopisem Folklor začala
spolupracovat jako se základnou,
kde by se názory na vymezení zájmů mohly tříbit. Časopis byl ještě
v prenatálním stavu, říkalo se mu
bulletin Folklór a jeho první čísla
vzal čas (pokud by je někdo měl,
dejte vědět, nebo pošlete, nemá je
možná ani archív FoS). Z mé strany to byly hlavně zprávy o různých
výročích, které měly s folklorismem něco společného. V nastávajících devadesátých letech bylo aktuální výročí Národopisné výstavy
českoslovanské. Domnívala jsem
se, že by mělo být prioritním úkolem FoS, protože zmíněná výstava
byla v polovině devadesátých let
19. století výsledkem živelného
32 / 33
vzepětí české společnosti všech národních vrstev bez
rozdílu, jako výsledek amatérské činnosti. Jednání výboru FoS měla však tehdy jiný obsah. Podstatná část
byla zahlcena existenčními starostmi, pro zbytek členů bylo minulé století už příliš vzdálené současným
trendům folklorních souborů. Osobně jsem viděla nebezpečí, plynoucí z určité závislosti souborů na minulém režimu, který byl folklorismu nakloněn a využíval
ho (ostatně stejně, jak jej využívá společnost i dnes).
Pracovali v něm odborníci, kvalifikovaní zaměstnanci, pod dohledem ideologických aparátníků. A s rozkladem aparátu bylo nebezpečí zániku i samotného
objektu. Kromě toho bylo mnoho skupin jiných žánrů,
které za totality neměly šanci. Jejich patroni dávali
zřetelně najevo, že se situace diametrálně změní, kteréžto mínění panovalo i na nejvyšších postech.
Výročí Národopisné výstavy českoslovanské se naštěstí včas dostalo do okruhu pozornosti UNESCO
a oslavy se konaly v péči a s přispěním Ministerstva kultury ČR. V pořadech oslav účinkovali členové souborů
nezávislých i organizovaných ve FoS. Ve společných akcích vystupovali i slovenské soubory, a celkově jubileum
vyznělo společensky velmi pozitivně, protože poukázalo
na trvanlivost folklorní problematiky v historických souvislostech. Společnost si pomalu ale jistě vybírá z nabídky všech žánrů a ke slovu se dostává kvalita.
Moje spolupráce s časopisem spočívala v pravidelných příspěvcích do každého čísla Folkloru. Často
bylo příspěvků víc než jeden. Předmět pozornosti
jsem určovala převážně sama. V přesvědčení, že obzor členů FoS by se měl rozšiřovat směrem ke všem
kulturním souvislostem a okolnostem minulosti a zejména současnosti, věnovala jsem se v první řadě historii a způsobu přechodu lidového tance z primární
existence do druhé. Velkou část příspěvků jsem věnovala recenzím vystoupení a praxi souborové práce,
ke které mám vzdělání, zkušenosti a osobní přesvědčení, že je pro společnost nezastupitelná a nese určitý morální kodex. Proto jsem zaměřila pozornost
i na zvykosloví, jako na zdroj dramaturgické invence.
Vycházelo ve výročním cyklu. Příspěvky navazovaly
na sebe v několika běžných číslech, stejně jako výročí
osobností – Plicka, Bonuš, Pospíšil, osobnosti zakladatelů Vycpálkovců při 50. výročí souboru. Velmi lituji
neúplného uveřejnění cyklu Mateníků, kam jsem uložila mnoho času a studia. Byla to práce dobrovolná,
neplacená, a mnoho přátel i „nepříznivců“ si klepalo
na čelo, proč to vlastně dělám. Část těch druhých si
dodnes myslí, že pro zviditelnění.
Na přelomu našeho století jsem rezignovala na členství ve výboru pro odlehlost myšlenkových pochodů.
Byl mi zapůjčen počítač, vyřazený z provozu sekretariátu. Zvládla jsem jej na úrovni psacího stroje. Potíže
nastaly při jeho zestárnutí. Text uložený na disketu
vycházel v šéfredaktorově počítači nové generace
zkomolený a během doby nepomáhala ani zdlouhavá
a časově neuskutečnitelná korektura, takže do tisku
se text dostal „z jedné vody šup na plot“, s chybami,
kterých bych se nemohla při smyslech dopustit. Z této situace vyplynula potřeba tiskárny. V redakci na
novou peníze nebyly, rozhodla jsem se tedy na doporučení odborníka pro zakoupení staršího exempláře.
Ovšemže veškeré problémy, které s ní následně nastaly, nebyly v ekonomickém horizontu FoS! Náklady
jsem pochopitelně musela hradit sama, včetně problému dopravy do správky. Potíže a nedorozumění se
stupňovaly, když mi byla výborem zadána participace
na strážnickém pořadu ke stodesátému výročí narození prof. Karla Plicky v r. 2004. Od počátku byly
zádrhele v komunikaci. Nikoliv snad v autorském
kolektivu, ale s vedením sekretariátu. Telefonické
domluvy, kompetence v jednání s institucemi, cesty
za soubory, administrativa – okolnosti se sešly s předem dlouho oznamovaným, blíže nespecifikovaným,
a pak náhle a živelně zrealizovaným zrušením mého
pracovního stolu, židle, možnosti rozložit papíry u telefonu, nepočítajíc dvě šuplata v cizím stole, kout pro
jednu nohu ve stoje s kopírkou v provozu v zádech.
Lejstra, korespondence, databáze a fotoarchiv, které
jsem v předchozích letech zakládala, vzaly za své.
To je důvod, proč s trochou nostalgie končím pravidelnou čtrnáctiletou spolupráci, částečně i pro nesouhlas s postupující neblahou „parlamentarizací“ chování vedení. Na oplátku jsem ale získala mnoho přátel
(s kterými se jistě navzájem neztratíme), a také zkušenosti z přístupů
k tradičnímu umění pokaždé jinak
a z výsledků při přehlídkách. Naskytne-li se příležitost a moje rodinná situace dovolí, věřím v občasné,
nezávazné shledání s Folklorem.
V nastávajícím období přeji dobrovolné organizaci FoS úspěchy
a uznání v načatých i realizovaných akcích, důstojné představitele a rozumné přespolní spolupracovníky k uskutečnění užitečných
záměrů takovými prostředky, aby
v budoucnu opět nedošlo k výtkám, že se hnutí, tolik potřebné
pro společnost a individuální spokojenost, stalo v některých případech poutem voličské základny.
Co se obsahu časopisu týká,
bude takový, jaký si jej čtenáři
udělají sami. Podle mého názoru
je ještě málo čtený v širší členské
základně. Myslím, že se málo využívají např. zájezdové cesty autobusem, kde by měl kolovat. Co se
zpráv o zájezdech týká, je na nich
leckdy příliš znát zápis do kroniky,
pro niž vznikl, a při té příležitosti
byl zaslán i do redakce. Nezdá se
mi ani, že by časopis byl vhodný
pro řešení teoretických problémů.
Když, tak systematicky vyvolaná
diskuse k jednomu jedinému tématu, kterého by se korespondenti drželi. Záplava nápadů a otázek
se nevyplácí, to potom vyjde „o
koze a o voze v jednom pytli“. Ani
útočný styl snad mezi námi není
potřeba. Všichni, co jsme si omočili chodidla a podolky v muzice,
písni a tanci, jsme na jejich existenci závislí.
Barbora Čumpelíková
Barbora Čumpelíková
Donuťme se uplatňovat v časopise
vlastní názory
Přepadl jsem Evu a Radka Rejškovy v jejich vinohradském bytě o deset minut
dříve, než jak jsme byli předem telefonicky domluveni, ale doufám, že to zas
až tak veliké faux pas nebylo. Usadil jsem se v pokoji v očekávání, že nám na
dotažení rozhovoru bude stačit půl hodinka, protože otázky znali několik
dní předem. Za oknem byl příjemný podzimní den, ani slunečný, ani zamračený,
na konferenčním stolku za chvíli voněl „turek“. Pomalu jsme přešli k tématu
rozhovoru, i když Radek se svým typickým zaujetím a výbušným temperamentem
košatil debatu o stále nová a nová témata, až ho Eva musela občas usměrňovat.
Evo a Radku, dovolte, aby moje
první otázka byla obecnější,
i když si chceme povídat především o časopisu Folklor. Nespočetně roků už oba – nejčastěji
spolu, ale v některých činnostech
i každý zvlášť a z jiného úhlu pohledu, kultivujete taneční pole
tradiční lidové kultury. Pracujete u nás doma, ale stále častěji
i v zahraničí. Z hlediska vašeho
věku by se dalo říci, že často se
stále mladšími lidmi. Přiznejte se,
nepadá z toho někdy na vás únava, nekladete si někdy otázku,
zda to má pro vás ještě cenu?
Myslíme si, že to má stále cenu. I když se přiznáme, že větší pochopení
a cit pro naše lidové tance nalézáme v současné době bohužel spíše v zahraničí. Nevíme, čím naše popularita venku tak vzrostla, ale jistě na tom
má svůj podíl půvab a přitažlivost našich lidových tanců. Samozřejmě, že
nás to těší, ale zrovna tak nás těší, když ten zájem projeví naše soubory.
Musíme přiznat, že jich je dost, a někdy máme dokonce pocit, jako bychom v těch našich Čechách byli jediní, kteří mohou poradit a pomoci.
Ono je to trochu složité. My jsme ti, kteří ctíme „kořeny nebo prameny“, a to je to, co souborům v současné nabídce vzdělávání často schází.
V tomto právě cítíme možnost být prospěšní a snad i výrazněji pomoci
zachovat to, co se pozvolna z časti našich českých souborů vytrácí.
Přejděme ale k časopisu. Když si dnes vezmete do ruky první číslo
1/90, nazvané Informační bulletin Folklorního sdružení ČR, jaké máte
34 / 35
pocity – naplňují se vaše očekávání, anebo ještě lépe, vzpomenete si
na vaše tehdejší pocity – očekával někdo z vás, že by to mohl být zárodek vzniku časopisu?
Moc jsme si to už tehdy přáli. Ale cesta k dnešnímu Folkloru byla dlouhá a musela překonávat mnoho problémů a nástrah nejen ekonomických. Tady musíme pochválit vedení FoS ČR, že se nevzdalo, a naopak
dělalo vše pro to, aby časopis žil. Sveřepost a ambice šéfredaktora Františka Synka zde jistě sehrály také důležitou roli. Myslíme si, že za současných možností je časopis důstojným reprezentantem našeho hnutí,
i když je stále co vylepšovat, a přesto nikdy nebudeme dokonalí.
Evo, Ty jsi prakticky celý život profesionálně působila v ústředních metodických orgánech československých i národních institucí pro – kvůli
zjednodušení teď zvolím poslední z používaných termínů – neprofesionální umělecké aktivity. V různých dobách se tyto instituce prezentovaly i různě bohatou publikační aktivitou. Snese časopis Folklor srovnání s některým z periodicky vydávaných materiálů z těch dob, nebo
zaplnil nějakou mezeru, tedy je čímsi novým, co tu dříve nebylo?
Publikační činnost za mého působení v ústředním metodickém orgánu měla zcela jiné podmínky. Malé náklady (300 namnožených kusů)
umožňovaly specifikaci jednotlivých publikací (monografie tance, taneční bibliografie, teoretické sborníky, popisy tanců atd.). A navíc vycházel
velmi aktuální taneční bulletin, který průběžně informoval o tom, co
v naší oblasti zájmu vyšlo, co se chystá atp. Oficiálním časopisem byla
Lidová tvořivost, který se nespecializoval jen na lidové tance. Později
se změnil na Taneční listy, které věnovaly lidovému tanci a folkloru jen
omezený zájem. V tomto směru je náš časopis jedinečný a nenahraditelný. Proto bychom si ho měli cenit a snažit se ho vylepšovat, aby v něm
bylo co nejméně nezáživných popisů, jak jsme byli tam a tam a jedli
jsme to a to.
Chápání současné pozice lidové kultury a folkloru se může lišit. Pro někoho je lidová tradice souborovou folklorní praxí i novodobým životem
folkloru v místě lidových tradic. Pro jiného je současné folklorní hnutí
fenoménem masové kultury a folklorismu. Reprezentuje a ovlivňuje časopis podle vás folklorní hnutí – tím mám na mysli souborové aktivity
v oblasti scénického zpracování folkloru, anebo může mít, či dokonce
má, vliv na proměnu lidových tradic přímo v regionech a jejich novodobou existenci?
To by byla otázka spíše pro naše národní střediska v Praze a ve Strážnici (NIPOS-Artama a NÚLK – pozn. redakce). Těžko si můžeme oba dovolit
dělat nějaké závěry z toho, co bohužel můžeme sledovat pouze náhodně a bez záměru poznatky vyhodnocovat. Bude to jenom spekulace, ale
vzhledem k obsahu časopisu si myslíme, že tento dopad je minimální.
Eva a Radek Rejškovi
Nyní zase jedna otázka spíše jen pro Evu, která je v tiráži časopisu po
léta uváděna jako spolupracovník redakce. Přejděme proto k jednomu
redaktorskému problému. Ten cítím v tom, že se nedaří naplňovat obsah rubrik. Dosti často se stává, že obsahem časopisu na úkor polemik,
diskusí a kritik je neslané nemastné psaní o akcích. Jenže já si myslím,
že má-li se jakákoli folklorní činnost posouvat vpřed, pak to nestačí.
Nechybí více článků s osobním poučeným pohledem, rozbory, odvážné
polemiky?
Tak to je otázka, pří níž se cítím již opotřebovaná a bez potřebné
energie. Když se časopis „rozjížděl“, neměl sice specifikovány jednotlivé
rubriky, ale již tehdy jsme v redakci cítili, že je potřeba více prostoru
věnovat poučeným rozborům, podnětům k diskusi atp. (Připomínám
některé své příspěvky jako Soutěže ano či ne?, Blíže k pramenům, atd.
atd.) Zanikly zcela bez ohlasu. K těmto otázkám mlčeli i ti, kteří by na
to z hlediska své profese měli zareagovat. Do současné doby je to stále
stejné. Na zajímavé a často provokativní články Jana Mičky zareaguje
František Synek a možná ještě jeden další. Nikomu se do diskuse nechce. Jaký na to nalézt recept?
Tak jinak. Oba jste známí tanečníci, choreografové, etnochoreologové,
experti především na lidový tanec regionů Čech, a tak je pochopitelné,
že valná část vašich příspěvků je zaměřena na hodnocení a recenze
nových souborových čísel, folklorních pořadů a akcí právě z tohoto
hlediska. A dokážete hodnotit „z gruntu“ a kriticky. Myslíte si ale, že
je oblast tance v časopise dostatečně zastoupena? A jaké jsou vaše
zkušenosti jako autorů se zpětnou vazbou od čtenářů – dostanou se
k vám nějaké jejich ohlasy?
Oblast tance? Jak se to vezme. Je to časopis spíše o tanečních souborech, než o problematice lidového tance. Čekali jsme například, že po
tříletém školení v Jihlavě se v časopise objeví řada článků, které by shrnuly zkušenosti a znalosti lektorů a sdělily poznatky, ke kterým došli oni
i absolventi školení. Ale ticho po pěšině. Co s tím ovšem chcete dělat?
Na výzvy čtenáři nereagují. A kvalitní články není možnost honorovat
atd. Proč by tedy naši prominenti měli publikovat právě ve Folkloru?
Periodicita Folkloru je dvouměsíční, a už to samo o sobě znemožňuje
bezprostřední aktuálnost informací. V dohledné době se časopis zřejmě měsíčníkem nebo dokonce čtrnáctideníkem nestane. Jaké vy sami
máte zkušenosti se zájmem o časopis ve vašem okolí, při vašich návštěvách souborů? Myslíte si, že jej např. řadoví souboráci vůbec čtou,
nebo je to záležitost jen vedení souborů a několika nadšenců?
Dvouměsíční periodicita je velmi omezující. Samozřejmě, že chybí aktuálnost, ale to není problém pouze našeho časopisu. S tím se musí
redakce vyrovnat. A co se týká zájmu o časopis? Podle našich zkušeností
36 / 37
se časopis k běžným členům souboru téměř nedostane. Maximálně si
ho přečte vedoucí, a to hlavně článek o sobě a svém souboru, vystřihne
ho a dá na nástěnku.
Také si myslím, zda to někdy není marná snaha… Ale co by podle Vás
mohlo vést ke změně k lepšímu?
Celé roky obdivujeme sysifovskou práci Františka Synka a redakce
i jejich úpornou snahu z časopisu udělat čtivého pomocníka našich
souborů a zájemců o folklor. Hodně se již podařilo, ale bez spolupráce
s aktivními pracovníky v institucích i souborech se nelze obejít. Zvláště
za současných finančních podmínek. Měli bychom si vzít všichni za své,
aby se časopis stále vylepšoval, aby se dostal do rukou co největšímu
počtu členů souborů, abychom se donutili uplatňovat v časopise vlastní
názory na otázky bytí, nebytí, současného stavu a perspektiv souborů.
Abychom se aktivně zapojovali do diskusí a nebáli se polemik.
Do dalších let přejeme časopisu Folklor hodně přispívatelů, nadšených čtenářů a štědrých sponzorů.
I já manželům Rejškovým děkuji za názory i zajímavě strávené odpoledne. Odcházel jsem skoro za tmy s dobrým pocitem z toho, že vitality, nápadů, odborných pohledů i životních zkušeností mají stále
na rozdávání. Budu se snažit, aby se v některém příštím čísle objevilo
něco dalšího z naší dvouapůlhodinové živé debaty, která by probranými tématy i inspirativními a k polemice provokujícími myšlenkami nakonec vydala na dalších pět rozhovorů. Přeji jim, ať společně vykonají
ještě mnoho kvalitní práce pro naše české soubory.
Otázky připravili Jan Mička a Viliam Dekan,
s manželi Rejškovými rozmlouval Viliam Dekan-
Eva a Radek Rejškovi
Méně cestopisných článečků!
Jaroslava Juráška, uměleckého vedoucího Vojenského uměleckého
souboru Ondráš, si velmi vážím a vždy mě okouzlovaly jeho hudební
úpravy moravské i lidové hudby. Ve druhé třetině loňského roku jsme
se vídali častěji, ač on z Brna a já z Prahy. Kromě jiného také na gala
koncertech Zpěváček – Slávik v Kongresovém centru Praha, kde
pochopitelně – jako předseda poroty soutěže Zpěváček, ale i autor úprav
hudebního doprovodu písní finalistů – nemohl chybět. Mgr. Jaroslav
Jurášek je aktivním přispěvatelem časopisu a na jeho články se vždy
těším. Proto jsem ho požádal, aby mi odpověděl na několik otázek.
Časopis Folklor začal vycházet před patnácti lety. Zpočátku měl formu zpravodaje, postupně se však propracovával k dnešní časopisové
podobě. Kdy jste ho poprvé jako periodikum začal vnímat? A co vás
nakonec přimělo stát se jeho pravidelným přispěvatelem?
Protože si ve svých devětasedmdesáti letech ještě dost pamatuju –
vzpomínám na zajímavý a podnětný časopis Lidová tvořivost. Proto
jsem uvítal časopis Národopisné aktuality, později Národopisnou revue,
a pak i časopis Folklor, o který jsem se začal zajímat tak před deseti lety.
Do obou jsem přispíval a přispívám, přitom do Folkloru častěji. Tady
jsem si předsevzal, že budu psát o nových CD, protože si myslím, že
takové hodnocení může být přínosem i informací.
A jak by se měl Folklor profilovat a vymezit vůči např. časopisu Národopisná revue? Či naopak – neměl by s ní v některých oblastech více
spolupracovat?
Časopis Folklor by skutečně měl hlouběji spolupracovat s Národopisnou revue. Aspoň by si měly na určitý rok rozdělit okruhy témat apod.
Jste etnomuzikolog a známý vzdělaný upravovatel lidové hudby, a tak
je jasné, že valná část vašich příspěvků je zaměřena na hodnocení hudebních a pěveckých pořadů a na recenze zajímavých hudebních nosičů, jak jste zmínil. Myslíte si, že je tato oblast v časopise dostatečně
zastoupena? A máte nějakou zpětnou vazbou od čtenářů – dostanou
se k Vám nějaké jejich ohlasy?
Zpětných ohlasů je málo, tu a tam mi někdo řekne, že to a to četl
a že mu to přiblížilo něco zajímavého a pěkného, o čem nevěděl nebo se
ani jinak dozvědět nemohl. Myslím, že by recenze z této oblasti, včetně
kritičtějšího hodnocení, a také premiér, jejich přínosů i problémů, zasluhovaly více pozornosti.
Folklor není hudebním periodikem, ale snaží se zmapovat folklorní hnutí v celé jeho šíři. Zdá se vám koncepce časopisu v jednotlivých rubri38 / 39
kách proporcionálně vyvážená?
To, že se časopis Folklor snaží zmapovat folklorní hnutí ve větší míře,
je jistě záslužné, stejně jako by bylo dobře časopis více vyprofilovat,
k čemuž jistě poslouží právě probíhající diskuse o profilu časopisu.
Periodicita našeho časopisu je dvouměsíční, a už to samo o sobě znemožňuje bezprostřední aktuálnost informací. V dohledné době se časopis zřejmě měsíčníkem nestane. Jak podle Vás např. informace o letním
zájezdu souboru publikovaná před vánoci ovlivňuje zájem o časopis
mezi čtenáři?
Dlouhá periodicita je podle mne pro každý časopis daleko největším
problémem. To, že skutečně vyjde hodnocení jisté akce i s několikaměsíčním zpožděním, činí časopis nezajímavým.
Co vše by se tedy podle Vašeho názoru mělo v časopise změnit, aby se
stal přitažlivějším a zajímavějším?
Uvítal bych méně rádoby cestopisných článečků o údajných úspěších
toho kterého souboru, jejich podrobné dojmy z pohostinnosti, nebo
o zmatečných organizačních závadách v zahraničí. Dále by snad prospělo stanovit rubriky – např. recenze alb, koncertů a vystoupení,
recenze premiér, stručné zmínky
k výročím souborů a jednotlivců.
A hlavně se snažit o rubriku aktualit a pozvánek – těm nechat
místo a doplňovat je co nejblíže
skutečným termínům. A chybí mi
také popisky u fotografií přímo
v článku.
Závěrem chci vedení FoS ČR
i šéfredaktorovi časopisu Folklor
PhDr. Františkovi Synkovi poděkovat za veškeré snažení na poli
lidového umění.
Děkuji Vám za rozhovor. A přeji
Vám hlavně dobré zdraví a hodně mladistvého elánu, abychom
se mohli těšit na nové výsledky
Vaší umělecké práce i na mnoho
dalších zajímavých hudebních recenzí.
Rozhovor připravil a s Jaroslavem
Juráškem rozmlouval: Viliam Dekan
Jaroslav Jurášek
Střípky… z historie časopisu Folklor (2)
Z informačního bulletinu se stal časopis
S pátým ročníkem přišla základní změna – bulletin se
změnil na časopis a stal se registrovaným periodikem
u Ministerstva kultury ČR. Čím se kromě registrace
změnil? Na první pohled svojí obálkou, jejíž podobu,
tak jak ji v podstatě známe dodnes, navrhl Ronald
Štefka. A s tím viditelně i novým pravopisem – slova folklor a folklorní již přišla o čárku nad „o“. Také
dvouměsíční periodicita je časopisu vlastní právě od
čísla 1/94. Další novinkou se stala tiráž, která doposud u čtvrtletních bulletinů chyběla. A také pravidelné avizování obsahu následného čísla. Přibylo zase
o něco více fotografií, včetně fotografie na obálce.
Zatím jenom černobílých. A proměnilo se i číslování
stran – pro někoho nepřehledné, ale v rámci celého
ročníku jasné, protože průběžné od strany jedna
v čísle jedna do tři sta a něco v šestce.
První číslo pátého ročníku ale přineslo i několik
dalších novinek. Obsah čísla se přesunul zezadu hned
na druhou stranu obálky, což jistě přispělo k základní
orientaci. Zvýšil se i plánovaný počet stran na něco
přes padesát. A hlavně byla patrná snaha upevnit
rozdělení pravidelných rubrik. Budu-li citovat úvodník Františka Synka, pak časopis měl být členěn následovně: „Základ každého čísla bude tvořit pět pravidelných rubrik:
1. Aktuálně z činnosti FoS ČR
2. Zprávy z regionů, institucí a souborů
3. Na pomoc souborům
4. Nabídky, tipy, koupě, prodej
5. Příloha
Informace ARTAMY Praha a ÚLK Strážnice, jakož i dalších institucí budou součástí rubriky druhé. Rubrika
‚Na pomoc souborům‘ bude v letošním roce přinášet
zajímavosti ‚Z lidového kalendáře‘ a ‚Taneční průpravu
v dětském souboru‘ – obojí na pokračování. V této rubrice budou také informace k účetnictví, daňovým otázkám, spolkové činnosti a další zprávy obsažené dříve
v rubrice Legislativa. Inzerované termíny akcí souborů a regionů budou vycházet v rubrice ‚Příloha‘ “.
Poučením z tohoto čísla by jistě mohlo být i publikované Vyhodnocení plánu činnosti FoS ČR za rok
40 / 41
1993 a Plánu činnosti Folklorního sdružení České republiky na rok 1994. Programový bod, nazvaný Další
okruhy činnosti (zavazoval výbor navazovat a dále
rozvíjet spolupráci se všemi odbornými a kulturními
institucemi ČR atd.) byl vždy jako poslední. Předcházely ho body zaměřené na vnitřní činnost sdružení.
Toto číslo přineslo také informace o organizaci IGF
(v rozhovoru s Petrem Dobrovolným, členem výboru
IGF), dále o založení Národní sekce IOV České republiky a k významným článkům patřilo i hodnocení školení Putování za lidovým tancem a rozhovor s jeho
účastníky (připravili Eva Rejšková a František Synek),
tedy jakési zhodnocení školícího cyklu, které dnes
evidentně postrádáme.
Ročník 1994 byl určitě zajímavý i z dalších důvodů.
Byl návratem k publikování písní, tentokrát formou
Výstavního zpěvníčku, který se dočkal řady pravidelných pokračování (Zdeněk Mišurec). Uvedl také seriál článků a rozhovorů k stému výročí narození Karla
Plicky (4/94 až 6/94), nahrazujících v těchto číslech
úvodníky, ale také se poprvé vážněji pokusil přivydělat si na svoji výrobu místem pro reklamu.
Přechod k barvě
Šestý ročník Folkloru již přichází s mezinárodním registračním číslem časopisu. Na vysvětlenou: ISSN –
International Standard Serial Number – celosvětově
registruje pokračující zdroje (dříve seriálové publikace) – noviny, časopisy, edice odborných a vědeckých knih apod., shromažďuje informace nezbytné
pro jejich identifikaci a bibliografickou kontrolu,
zpřístupňuje tyto soubory a poskytuje další služby.
Základním údajem systému ISSN je mezinárodní
standardní číslo seriálové publikace ISSN, které jednoznačně identifikuje její název. To tedy byl jistě velký
skok, protože takto se náš časopis dostal do mnohem
širších souvislostí – měl by od té doby být teoreticky dostupný (minimálně prostřednictvím informace
o něm) z kterékoli knihovny na světě.
My jsme si možná spíše povšimli změny „na první pohled“ – zbarevněla titulní fotografie na obálce.
Jako by to byl dar, věnovaný stému výročí Národní
výstavy českoslovanské, které v tom roce určovalo
činnost jak našeho sdružení, tak dalších kulturních
Z historie časopisu Folklor
Úvodníky 5. až 10. ročníku
František Synek
(v č. 4 až 6 /94 jsou úvodníky nahrazeny
rozsáhlejšími materiály ke stému výročí
narození Karla Plicky, připravenými
Barborou Čumpelíkovou, Františkem Synkem
a Zdeňkem Mišurcem)
Autoři ročníku V (1994, č. 1 až 6)
Celkově bylo zveřejněno 222 příspěvků
od 80 autorů a redakce:
redakce
29
František Synek
27
Barbora Čumpelíková 20
Eva Rejšková
18
Jan Čumpelík
10
Autoři ročníku X (1999, č. 1 až 6)
Bylo otištěno 250 článků
podepsaných 111 autory a redakcí:
František Synek
28
Barbora Čumpelíková 23
redakce
20
Pavel Šafařík
12
42 / 43
institucí. A mimochodem, v čísle 1/95 se nachází přehled členských souborů, končící již číslem 346!
Velmi aktuální i z dnešního hlediska byly i některé pasáže rozhovoru s předsedou Františkem Synkem o průběhu IV. valné hromady (19. 11. 1994),
uveřejněném v čísle 1/95. Na otázku „Vaše zpráva
o činnosti sdružení v uplynulých letech byla velmi
obsažná a objevují se v ní také připomínky některých bolestí, které jste nazval nedostatky činnosti.
Můžete je pojmenovat?“ tehdy předseda odpověděl
mj. závažnou protiotázkou: „Splňuje obsah činnosti
našeho sdružení přání a potřeby folklorních souborů
tak, jak si je představovali jejich vedoucí při založení
sdružení nebo při podpisu přihlášky?“ Zformuloval
tehdy otázku kontrolní, a tedy nadčasovou, takovou,
kterou je třeba si klást neustále.
Šestý ročník byl vůbec platformou pro vyjádření
mnoha osobností na stránkách našeho časopisu. Dozajista vzhledem ke stému výročí Národopisné výstavy a podílu Folklorního sdružení ČR na jeho oslavách.
A také díky uskutečnění putovního festivalu mezinárodní organizace IGF poprvé v zemi tzv. východního
bloku – v Rožnově pod Radhoštěm. Setkali jsme se tak
ve Folkloru s názory ministra kultury Pavla Tigrida, ředitelky národnostní a regionální kultury MK ČR Zuzany Malcové, tajemníka české sekce UNESCO při MK ČR
Michala Beneše, ředitele ÚLK Strážnice Josefa Jančáře,
vedoucí odborného pracoviště IPOS-ARTAMA Praha Vítězslavy Šrámkové, ale i osobností zahraničních.
Nemohu se nezmínit o čísle 6/95, a po delší době
znovu vydaném mimořádném čísle (7/95). Připomenutí se týká grafiky časopisu. Tato čísla totiž opustila
zavedený způsob lámání textu v prvních kapitolách
(Slovo úvodem a Aktuálně z činnosti FoS ČR) jednosloupcově a zbytek dvousloupcově, ale přešla k jednosloupcovému formátu ve všech rubrikách. Nezkoumám proč, ani zda to bylo lepší, jen konstatuji, že
zde byla snaha vypořádat se zkusmo jinak s grafikou
uvnitř časopisu. Mimořádné číslo bylo věnováno sympoziu Folklorní hnutí v České republice od roku 1945
(22. 10–23. 10. 1995, Rožnov pod Radhoštěm) a bylo
sborníkem vybraných příspěvků. Na devětašedesáti
stranách se v něm poprvé objevuje barevná fotopříloha, dokonce šestnáctistránková!
Stejně jako šestý, měl i sedmý ročník svoje zavedené rubriky, pravidelný přehled akcí a obsahoval
v úvodnících i výzvy k větší odezvě na obsah časopisu. A také se vydalo objemnější mimořádné číslo
7/96 s příspěvky z druhého sympozia Folklorní hnutí
v ČR po roce 1945 II (27. 4.–28. 4. 1996, Rožnov pod
Radhoštěm). Kromě příspěvků účastníků sympozia
bylo toto mimořádné číslo znova doplněno třinácti
stranami barevných fotografií. Ale došlo k jedné velmi významné změně – výrobcem sedmého čísla již
nebyla kladenská firma Gradior, s.r.o., ale tiskárna TG
TISK Lanškroun.
Vyznání a Pražské jaro
V úvodníku prvního čísla osmého ročníku oznamuje
František Synek další změny. Především novou rubriku Vyznání (v čísle 1/97 to byla jako první vyznání
Věry Haluzové a Jaroslava Wachtla). A také přesunutí
obsahu časopisu na závěrečné stránky (to je možná
pro mnohé čtenáře dodnes diskutabilní rozhodnutí).
Ale už od prvního čísla můžeme sledovat příjemnou
změnu – nejdříve jako vložka čtyř snímků, od druhého
čísla již s pevným místem na druhé a třetí straně obálky se součástí časopisu stává více barevných fotografií. První číslo také přineslo rozhovor s novým předsedou FoS ČR Milošem Vršeckým. Krátkou citaci si jedna
jeho odpověď jistě zaslouží: „Život je řád, práce má
řád, život je také cesta, která není cestou jednoznačnou, ale je dána hledáním a konsensy. A v tom vidím
svůj úkol a úkol nás všech. Klidný, věcný přístup ke
všem záležitostem našeho sdružení. Zvlášť neuzavírat se do stěn sdružení, do ohrady nadneseně nazvané sdružení, s pěstováním – a já to přeženu – kultu
sdružení, ale otevírat se všemu a všem, co prospěje
kultuře a umění, lidové kultuře a lidovému umění, žít
dobře a obohacovat nejen nás uvnitř.“
Mimochodem, ještě stále jsme se mohli dočíst
v čísle 2/97, že programové prohlášení FoS ČR je postaveno tak, že na prvních místech je vnitřní činnost,
až v poslední kapitole Další aktivity jsou zdůrazněny
významné podpůrné činnosti, mezi nimi i budování
kontaktů se státními orgány a dalšími institucemi
a organizacemi. V tom roce se udála ještě jedna významná personální změna. Miloš Vršecký odstoupil
Z historie časopisu Folklor
ze zdravotních důvodů z funkce předsedy. Výborem
byl pověřen výkonem funkce zastupujícího předsedy
Zdeněk Pšenica. V čísle 4/97 jsme se tak mohli setkat
i s tímto jeho stanoviskem (Otevřený dopis nového
předsedy FoS ČR): „Kumulace funkcí výkonného tajemníka a předsedy FoS ČR v jedné osobě je možná
na přechodné období. Z hlediska stanov a dlouhodobějších perspektiv sdružení a především náročnosti
obou těchto funkcí, nelze uvažovat o jejich dlouhodobém vykonávaní jednou osobou.“
Ročník 1997 přinesl např. vedle článků k životnímu
jubileu Jiřího Pospíšila a Jana Kadlece také Ohlédnutí
za Pražským jarem 1997 redaktorky Folkloru Barbory
Čumpelíkové. Toto Pražské jaro se stalo průlomovým
právě tím, že do programu zařadilo hned tři koncerty
našich špičkových folklorních souborů: Když se noty
roztančí (30. 5. 1997, Divadlo ABC – Úsměv Horní Bříza a Kunovjan Uherské Hradiště), Ozvěny lidových
tradic (31. 5. 1997, Divadlo ABC – Vycpálkův soubor
písní a tanců Praha a Kašava Zlín) a Ó, radost má
(1. 6. 1997, Valdštejnská zahrada – Gaudeamus Praha, Karmazín Pardubice, Mladina Plzeň, Olza Český
Těšín, Ostravica Frýdek-Místek, Valašský vojvoda Kozlovice a jako hosté známí sólisté Jarmila Šuláková,
Václav Švík a Ludvík Vaculík).
Ještě jednu citaci z čísla 6/1997 opráším: „Národ,
který začne zapomínat na svoji historii, na dědictví minulosti, národ, který přestane tento odkaz
rozvíjet a přibližovat novým generacím, především
dětem a mládeži, takový národ se blíží nebo je na
nejlepší cestě k tomu, aby prakticky přestal existovat.“ Tak se vyjádřil poslanec Stanislav Gross, dnes
již premiér, v rozhovoru pro časopis Folklor (připravil
František Synek).
Ani devátý ročník se neobešel bez inovací. Hned
v prvním čísle 1/98 obohatil svoje stránky rubrikou
Lidé z našich řad…, která, ač v bezprostředně následujících číslech nepokračovala, zřejmě byla dobrým nápadem, který vedl později k ustálení podobné rubriky
pod názvem Známé – neznámé tváře. Druhou novinkou byl zásah do typografie. Jistě dobře míněný („Především chceme v textech zvýraznit odlišením písma či
podtržením předmět našeho zájmu – soubory, regiony, programy či akce a jména osobností a jejich děl.“,
44 / 45
praví se v úvodním slově), ale z grafického hlediska to
nebyl nápad právě nejšťastnější. Časopis nám začal vypadat tak nějak po(d)škrtaně. A ještě jednu „neřest“ si
přinesl už z ročníku minulého (těžko rozhodnout zda
od čísla 2/97 nebo 3/97, v němž se to už plně projevilo) – zúžený ořez druhého listu s Vyznáními.
Jubilejní desátý ročník
„Dovolte mi, abych ono VIVAT Folklor! zakončil slovy
básníka: …aby nepřestal zpívat a jeho hlas se nezachvěl.“, napsal Jaroslav Wachtl v prvním čísle desátého ročníku v článku Vivat Folklor. Kromě pocty, kterou
v něm složil redakci, jmenovitě Františku Synkovi, Barboře Čumpelíkové, Evě a Radkovi Rejškovým a Ivaně
Cihlářové, připomněl, že „…naše vlast bude součástí
Evropské unie, v níž (doufejme!) poroste také úsilí
o zachování každé národní identity. Naše Folklorní
sdružení bude mít v tomto procesu své nezastupitelné místo, časopis Folklor bude jeho vlajkou, jeho ukazatelem a zrcadlem, pravdivým a nezkresleným…“.
S tou poslední větou pana Wachtla korespondují
i slova z úvodníku Františka Synka: „Otevíráte první
číslo desátého ročníku časopisu Folklor… Do jeho obsahu jsme zařadili novou rubriku s názvem Recenze,
polemika, diskuse a věříme, že ve vás najde vděčné čtenáře a v některých případech i dopisovatele
ochotné na dané téma písemnou formou vyjádřit
své názory. Nová rubrika bude obsahovat články,
z nichž mnohé budou otevírat různá diskusní témata,
která – mnohdy i v podvědomí – trápí naši mysl.“
Vzhledem k tomu, že číslo 1/99 přineslo i základní dokumenty z jednání V. valné hromady Folklorního sdužení ČR (21.–22. 11. 1998 v Jihlavě), pozorný
čtenář jistě postřehl, že program činnosti na léta
1999–2000 je již koncipován velmi podobně, ne-li
stejně, jako je tomu dnes – přednostně se řeší především rozvíjení vztahů FoS ČR se státními a zastupitelskými orgány a významnými organizacemi veřejného
života ČR. Na první místo v činnosti FoS ČR se tedy
dostává hájení a prosazování skupinových zájmů členů a napomáhání realizace cílů FoS ČR před rozvojem
činnosti folklorních souborů a prezentací folkloru při
různých akcích (festivaly a přehlídky), vzděláváním
a ostatními vnitřními aktivitami sdružení. Priority pro
Z historie časopisu Folklor
další období zcela jasně vyjádřil znovuzvolený předseda Zdeněk Pšenica v rozhovoru uveřejněném v tomto
čísle (připravil František Synek) těmito slovy: „Důležitá bude spolupráce a samostatná aktivita regionů,
centrum by mělo pomáhat v oblasti legislativy, toku
a přístupnosti informací a toku financí, při tvorbě
zákonů a spolupracovat s poslanci a celou exekutivou – přes státní správu až po komunální sféru.“
Polemika a diskuse se ale opravdu s desátým ročníkem rozproudila. A hned to odnesla, nebo první
na řadě byla, Strážnice. Názorový střet vyprovokoval
František Synek již v čísle 5/98 svým článkem Nad
festivalovou Strážnicí (úvaha na téma: Čím není
Strážnice jiná než jiné festivaly). Protože okamžitě tvrdě zareagoval Josef Jančář (Nad festivalovou
Strážnicí II – 6/98), dalo se očekávat, že ohlasů bude
ještě více. Takže zřejmě hlavně kvůli tomu vznikla ta
nová rubrika (v 1/99 do diskuse přispěli Pavel Popelka – Nad festivalovu Strážnicí III, a Jiří Pospíšil – Nad
Festivalovou Strážnicí IV, v 2/99 Jiří Jilík – Nad festivalovou Strážnicí V – Synku, nezlob!). Ale bylo to
osvěžení a nový trend! Něco, co zajiskřilo.
Úvodník čísla 4/99 opět pozlobil malou provokací.
Rýpnul do státní podpory činnosti kulturních center
a domů menšin (potažmo menšinových folklorních
souborů a akcí). Ta úvaha vznikla na základě rozhovoru s ministrem kultury Pavlem Dostálem, připraveném šéfredaktorem pro totéž číslo časopisu. Tentokrát ale „nahození“ tématu k diskusi nenašlo odezvu.
Je to téma citlivé, a tak je celkem pochopitelné, že
se žádní diskutéři, kteří by téma rozvedli, nenašli.
Zajímavě, ale zcela odjinud do diskusní rubriky zasáhly Lucie Uhlíková a Barbora Čumpelíková, protože i vyjasňování takových „nadužívaných“ pojmů,
jakým je slovo folklorista, je potřebné. Oprávněnost
polemické rubriky nakonec potvrdil i jeden z mála
kritických článků na tvorbu VUS Ondráš Brno – Proč
Ondráš střílí holubičku Jany Klokočníkové. Poslední
číslo desátého ročníku už ale žádnou vášnivou diskusi nepřineslo. Snad aby smírně oslavilo završení těch
deseti let vydávání časopisu, možná aby slavnostně
vykročilo do roku 2000, kdy se Folklorní sdružení ČR
chystalo slavit své decénium.
(Pokračování na str. 61)
Viliam Dekan
46 / 47
Soubor musí mít sebedůvěru, ale také pokoru
Časopis Folklor odebíráme jako soubor, a já i osobně.
Čtu pravidelně, přečtu ho celý, stejně tak můj manžel.
V souboru čte pravidelně asi 5 lidí. Co mně dává?
Po jeho přečtení si uvědomuji, že soubor musí mít
sebedůvěru, ale také pokoru. Jak k lidovému umění,
tak k práci ostatních. Vždy jsem ohromena, co vše je
možné zorganizovat. Jaká představení, jaké festivaly.
Získávám přehled o folklorním dění především ze
Zpráv z regionů, navštívím některé inzerované akce.
Využívám recenze a inzerce o vydávaných publikacích, vydaných CD. Se zájmem čtu polemiky, diskuse,
především pokud se týká názorů na zpracování lidového umění na scéně. Za přínosnou považuji rubriku Na
pomoc souborům. Zvláště pokud jde o příspěvek odborníka k zachycení určitého tématu ve sbírkách, literatuře, hudbě, výtvarném umění. Jako téma Smrti.
Takže Folklor je pro mne časopis informační, vzdělávací a někdy i inspirující.
Jako soubor se jeho prostřednictvím snažíme informovat ostatní o námi připravovaných akcích. Sami
jsme přispěli informací o zájezdu do Sarajeva a Polska. Snažili jsme se postihnout, co nás zaujalo, čím byl
festival zajímavý, co nás inspirovalo. Osobně nemám
ráda podrobný popis cesty souboru a každého vystou-
pení, kde všichni tleskají. Hodnotit
vlastní akce moc neumíme.
Chtěla bych proto touto cestou
poděkovat Unce Čumpelíkové za
její návštěvu snad všech představení pražských souborů, včetně
našich, a následně vyjádřený názor na stránkách Folkloru. A dále
moc a moc za to, že se snaží při
tomto hodnocení poukazovat, že
lidové umění uvedené na scéně –
a nyní použiji slova paní Skálové
„se stává svébytným současným
uměleckým projevem, na nějž se
vztahují všechna kritéria jako na
kterékoliv umělecké dílo, s tím
rozdílem, že vnímanou formu konfrontujeme s výchozím zdrojem
inspirace – folklorním materiálem
v jeho původním tvaru a funkci“.
Přeji redakci i čtenářům časopisu pevné zdraví.
Věra Fenclová
Gaudeamus VŠE Praha
Učme se naslouchat, a učme naslouchání i jiné
15 let je velmi dlouhá doba. Byli jsme mladší, měli více
ideálů a chuti do práce. Také jsme změnu režimu prožívali daleko intenzivněji, než vůči nám starší, ale i mladší
generace. Řešili jsme otázky, co bude když bude, resp.
jak bude… A co budeme dělat, když nebude… A mnoho
dalších složitých pracovních, ale i soukromých situací.
Mnohokrát jsme si mysleli, že jsme dosáhli na pomyslnou výši, ale zažili jsme také pády, a ne ledajaké. Za
posledních 15 let práce ve folklorním hnutí se odehrálo
mnoho akcí, festivalů, přehlídek a různých jednání. Plně
si uvědomuji, že jakákoliv činnost musí být diskutována,
měly by se vést polemiky, měli bychom být připraveni na
kritiku, recenze, ale se zájmem si přečíst i zprávy o činnosti jiných folklorních subjektů. Musíme se přece učit
naslouchat i jiným názorům a brát
si z nich pro nás zajímavé postřehy.
A nebrat je jako útok proti sobě, či
nejbližšímu subjektu, skupině i souboru. Toto vše nám umožňuje zpravodaj Folklorního sdružení České
republiky, nebo dnes už výstižněji
řečeno náš časopis Folklor. Myslím
si, že je naprosto v pořádku, že časopis vychází, že jej naplňují jak popřední folkloristé, tak členové vedení
souborů, představitelé samotného
sdružení, ale také řadoví členové
jednotlivých souborů. Jen tak dál!
Věra Fenclová, Čestmír Komárek
Zaobíral jsem se otázkou hodnocení různých vystoupení jednotlivých souborů na jevišti. Je velice
jednoduché kriticky přistoupit k danému programovému číslu, v mnoha případech k tancům. Je ovšem
třeba mít na paměti, že za nastudování odpovídá choreograf (a hudební upravovatel), který tento tanec postaví, a ne členové souboru,
kteří se snaží odpovědně nacvičený
tanec předvést na scéně. Proto si
myslím, že soubor nenese plnou
tíhu odpovědnosti za taneční provedení choreografie. Hlavně konkrétní choreograf je odpovědný za
prostudovaní daného tématu, který
chce předvést na jevišti prostřednictvím členů souboru. Bylo období
(1992–1995), kdy se z VSPT Jánošík stal „díky“ rozdělení republiky
tělesem přejmenovaným na VUS
Ondráš Brno. Tehdy sháněl choreografy k nacvičení programových
čísel z Čech, Moravy i Slezska. Málokdo z oslovených se odvážil přijet
mezi „Ondrášovce“ a postavit taneč-
ní číslo. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat lidem jako
jsou Eva a Radek Rejškovi, Jitce Šafaříkové nebo Miloši
Plachému, kteří tu „odvahu“ našli a pomohli ve svízelné
situaci při proměně dramaturgie souboru ze slovenského folklorního materiálu na český. Přátelé, díky!
Na závěr mi dovolte, připomenout moje (naše)
známé pořekadlo: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“.
O souborech rozhodují nikoli recenze, ale především
diváci, protože právě oni mají tu největší sílu ocenit
jednotlivá programová čísla, a nakonec celá představení svým potleskem! A to je velmi dobře! Totéž se
týká i samotného časopisu Folklor, resp. jeho šéfredaktora a všech členů jeho redakce, a rovněž všech
přispěvatelů, kteří na stránkách časopisu nespočetná
vystoupení hodnotí. I obsah časopisu nejlépe zhodnotí jeho čtenáři svým zájmem ho číst, a ještě lépe
potřebou na jednotlivé příspěvky aktivně reagovat.
Se srdečným pozdravem a přáním: „Díky, bravo,
jen tak dál!“, přeji časopisu a jeho čtenářům vše
nejlepší. A nám všem, kteří usilovně pracujeme na
tom, aby bylo o čem psát, vždycky vyprodaný sál
nebo přeplněný amfiteátr! Ať se nám dostává ohlasů
pozitivních, a ať jim naslouchají kromě upřímných
příznivců též ti vlivní, a zejména ti ochotní našim
souborům pomoci!
Čestmír Komárek
vedoucí uměleckého provozu, VUS ONDRÁŠ Brno
Mějme redaktory v krajích či folklorních oblastech
Časopis se mi v podstatě líbí, ale…
přece jen mám drobňounké připomínky:
– barevná fota by neměla být jen
z jedné (nebo většinou jedné)
dílny,
– některá čísla jsou trochu bez šťávy, mnohým článkům chybí šmrnc
a humor (opakem jsou např. články od Miloše Vršeckého!),
– chybí mi více informací o vydávání folklorní literatury, notového
materiálu, výroby krojů, apod.,
48 / 49
– možná by mohl být ponechaný prostor pro kontakt
mezi soubory (diskuse aj.),
– články mohou být klidně kratší a s dějem (v dost
případech se jedná o zprávu, co kde se dělo a kdo
se tam zúčastnil – nebo to tak má být?),
– brala bych zařazení témat jako kroje, lidová architektura, stará řemesla, lidoví zpěváci a vypravěči…
A nakonec jeden námět. Co zkopírovat „novácký“ mustr s redaktory v krajích nebo folklorních oblastech?
Děkuji za pochopení mých pocitů, všechny Vás, čtenáře i členy redakce, moc zdravím a Folkloru přeji…
co se ale vlastně přeje časopisu?
Hana Zvalová, folklorní soubor Jirkovák, Jirkov
Širší souvislosti národopisu
jako jedno z hlavních témat
Jsem rád a považuji si za čest, že jsem byl osloven,
abych se vyjádřil k časopisu Folklor u příležitosti
oslav jeho patnáctého ročníku. Časopisu si velmi vážím, a tak mi dovolte několik postřehů.
Podle mého názoru se nevylučuje pojetí časopisu
jako zpravodaje o činnosti sdružení a zároveň časopisu o folklorním hnutí, které samozřejmě práci FoS
přesahuje. Další časopisy podobného zaměření nemám možnost sledovat, pravidelně čtu jenom Folklor – z toho i mé následující dílčí postřehy vycházejí.
Časopis by měl především informovat, a to také dělá.
Ale nejzajímavějšími příspěvky jsou ty, které zřetelně
přesahují tuto funkci, nejsou pouhou ilustrací nebo
zpravodajstvím. V tomto smyslu jsou velmi zajímavá
pravidelná vyznání osobností na stránkách Folkloru.
Považuji je za nejzdařilejší rubriku celého časopisu.
Pravděpodobně je to i tím, že „je v nich řeč“ o širších souvislostech národopisu, které bych na stránkách Folkloru viděl jako jedno z hlavních témat.
Nemám na mysli teoretické články a studie, ale konkrétní příklady a postřehy z běžného života, kladení
si otázek typu: může nám dnes folklor nabídnout
některé alternativní prvky při volbě jak žít?; ovlivňuje naše činnost
v souborech a kroužcích náš vztah
k minulosti konkrétního místa a lidem, kteří byli před námi?; jaký je
náš vztah k ochraně přírody?; jak
se tyto aspekty promítají do akcí,
které pořádáme?
Prostor by měli dostat všichni,
kdo mají k tématům v oblasti folkloru co říct. Ovšem především na
redakci bude záviset, jak dokáže
autory inspirovat, aby jejich úhel
pohledu byl zajímavý, nový, do určité míry i provokující.
Přimlouval bych se velice za
internetovou verzi Folkloru, určitě by přispěla k aktualizaci časo-
pisu. Nevím, zda někde vychází
v předstihu souborný přehled
rozhlasových a televizních pořadů zaměřených na folklor; stejně
tak informace o výstavách a národopisných akcích, které nebyly
do hlavního výběru z jakýchkoli
důvodů zařazeny; krátké anonce
o vydávané literatuře a nahrávkách – měsíční internetová verze
by to umožnila aktuálně a v mnohem větší míře.
Předpokládám ale samozřejmě,
že by tištěná verze časopisu zůstala, jen by se poněkud přerozdělily
funkce.
Do dalších let ale upřímně přeji
časopisu ještě více čtenářů, kteří
se budou těšit na každé nové číslo
stejně, jako já.
Bohumil Křivda
novinář z Prahy, původem z Vlčnova
Hana Zvalová, Bohumil Křivda
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou,
předsedou FoS ČR (2)
O zpětné vazbě
Lidé Folklor dostávají pravidelně až do schránky a mohou si přečíst,
co je zajímá. Leckdy to tím pro ně hasne, necítí potřebu na články
v časopisu reagovat, hodnotit jeho obsah, využívat ho jako platformy
k diskusi s ostatními, dávat ho k dispozici ostatním členům souboru
nebo ho dále propagovat. Nechybí Ti někdy zřetelnější zpětná vazba,
výraznější odezva od těch, jimž je časopis určen?
Myslím si, že by byl nesmysl někoho nutit, aby přečetl každé číslo
celé. Od toho Folklor nabízí různé rubriky a různé typy zpráv. Každý
dává přednost něčemu jinému a hledá v něm jiné informace. Přednostně si přečte, co je tam o jeho souboru nebo festivalu, kde byl. Z ostatního si vybere jen to, co ho skutečně zajímá. Musím se ale vedoucích
souborů zastat. Mají totiž plnou hlavu práce s chystáním nových programů, s organizací vystoupení. A dělá-li to většina z nich ještě při svém
normálním zaměstnání, moc času jim už nezůstává. Chápu i to, že si
vedoucí někdy časopis nechávají pro sebe a nepůjčí ho ani jiným lidem
z vedení, natož tanečníkům nebo muzikantům. Hodně souborů nemá
svoji klubovnu, kde by mohl být časopis všem k dispozici. Ti, kdo si ho
poctivě archivují nebo ho dokonce využívají ke každodenní práci, nemají
zájem, aby časopis šel týdny z ruky do ruky a neměli ho, když ho právě
potřebují. Anebo aby se dokonce ztratil.
No ale co ta zpětná vazba? Je podle Tebe dostatečná? Nebo by měla
být výraznější?
Potřebu větší zpětné vazby pociťuji silně a hodně často také na lidi
tlačím, aby o něčem napsali nebo na nějakou zveřejněnou diskusi nebo
polemiku reagovali. A vždycky se přesvědčuji, že mnozí by i napsali, ale
že v tom životním shonu a kolotoči povinností na to jen s obtížemi nacházejí čas. S tou uspěchaností doby souvisí i míra aktuálnosti Folkloru,
daná jeho dvouměsíční periodicitou. I když časopis vyjde včas, dostane
se k některým čtenářům později. A než v nich pak uzraje potřeba na
něco reagovat, uvědomí si, že na následující číslo už je pozdě a v dalším
už to na aktuálnosti ztratí.
Nemůže ale nedostatek zpětné vazby být způsoben také tím, že právě
mnozí z řadových souboráků toho o sdružení ani o jeho časopisu mnoho nevědí? Necítíš, Zdeňku, někdy, jako by tu existovalo určité napětí
mezi oficiálními strukturami, jakými jsou volené orgány, sekretariát,
regionální kanceláře, stěžejní akce i sám časopis, a konkrétními potřebami těch „dole“?
50 / 51
Nevěřím, že tu nějaké zvláštní napětí je, i když je logické, že každý
své vlastní problémy považuje za nejdůležitější a připisuje jim existenční význam, zatímco problémy jiných se mu mohou jevit jako odtažité,
nezajímavé, nepochopitelné. Ale každý člen, a na to by měli pamatovat
i vedoucí souborů a souborákům to víc zdůrazňovat, by měl mít neustále na paměti, proč Folklorní sdružení ČR vzniklo. Je tu přece hlavně proto, aby souborům sloužilo, aby vytvářelo dlouhodobé podmínky
pro jejich činnost, aby jejich aktivity zviditelňovalo a napomáhalo probouzet zasloužený respekt státní správy i samospráv k jejich činnosti.
K tomu jsou stejně tak potřebné volené orgány, sekretariát a regionální
kanceláře nebo časopis, jako ta každodenní mravenčí práce v souborech
a akce, které organizují. Právě na kvalitní a bohaté činnosti jednotlivých
souborů je založeno silné postavení Folklorního sdružení ČR jako celku mezi ostatními zájmovými organizacemi i jeho společenská autorita
vůbec. Díky této autoritě se nám pak mohlo podařit uzavřít zajímavé
mediální smlouvy, dohody o spolupráci s celostátními i regionálními
orgány a institucemi, proto dokážeme obstát v grantových řízeních. To
se zpětně příznivě odráží např. v tom, jaký mají starostové vztah k folklorním souborům ve své obci nebo hejtmani k festivalům ve svém kraji,
o možnosti souborů a festivalů využívat nejrůznějších dalších služeb
FoSu nemluvě.
Třeba se jim ale opravdu problémy výboru, sekretariátu a kanceláří,
které se vždy na prvních stranách časopisu řeší, zdají vzdálené od každodenního dění uvnitř souborů. Co když pociťují nedostatek dialogu,
anebo nevěří, že by jejich názory a problémy byly vyslyšeny, i kdyby
je publikovali?
Ve velmi zjednodušeném pohledu by to tak mohlo snad vypadat.
Pracovníci sekretariátu rozesílají různé informace o projektech, žádají
k nim podklady a potřebná vyúčtování, návratky k účasti na připravovaných akcích, potřebné vyplněné dotazníky, vyžadují dodržování závazných termínů apod. Redakce Folkloru chce zase do uzávěrky stále
nové a nové příspěvky pro další čísla časopisu. To vše je vlastně výzva
k dialogu, mnohdy soubory a festivaly nedoceňovaná.
Lidé ze souborů to totiž často vidí z opačné perspektivy. Zdá se jim,
že musí pořád něco „zúřadovávat“, jako by neměli svých starostí už tak
dost. Sotva zpracují jedny podklady nebo pošlou jeden článek, už se po
nich chce něco dalšího, a ještě zdánlivě v „šibeničních“ termínech. A tak
si na to zanadávají a postěžují.
Z toho co říkám je ale jasně vidět provázanost naší činnosti, v níž
nějaké napjaté vztahy nedávají kloudný smysl. Také to ale znovu potvrzuje nepostradatelnost vzájemných zpětných vazeb. Bez trvalého přílivu
informací od souborů a regionů naše organizace nemůže plnit dobře své
úkoly. Totéž platí pro časopis, má-li být zajímavější, pestřejší a čtivější.
Zdeněk Pšenica
O spolupráci s autory
Tým skalních přispěvatelů Folkloru není bohužel příliš široký. Zarážející
ovšem je, že se přispívání a diskusím na stránkách časopisu vyhýbá
většina volených funkcionářů sdružení. Ani mladých autorů jaksi nepřibývá, a to je FoS dětskou a mládežnickou organizací. Možná se ale změnila doba a mladá generace se naučila uvažovat tržně. Neprospěla by
alespoň symbolická finanční motivace, zprvopočátku aspoň za zásadní
příspěvky do vybraných rubrik, rozšíření autorské základny?
Uznávám, že se členy výboru je to složité. Na ty velmi aktivní se přirozeně navalují stále nové úkoly, a to je doma kromě rodiny a zaměstnání čekají povinnosti ve vlastním souboru a při vlastních akcích. Proto si myslím, že
větší aktivitu v přispívání do časopisu, ať už autorskou nebo organizační,
by měli projevit předsedové regionálních sdružení, ředitelé festivalů a právě vedoucí souborů. Snažím se to zdůrazňovat na zasedáních rozšířeného
výboru i setkáních ředitelů festivalů. Nemyslím, že mají méně práce – proto říkám, že ta aktivita může mít i organizační formu. Oni znají lidi ve svém
okolí, v souborech či štábech akcí, kteří umějí něco napsat, a měli by je
pravidelně vyzývat, aby do Folkloru psali. Prostě je popostrkovat a připomínat jim to. Dali by se tak vyhledávat i noví mladí autoři.
Ale dostaňme se ke druhé straně mince, k odměňování. Předpokládejme, že se okruh autorů kolem redakce rozšíří o nové mladé autory. Budeme je umět motivovat, přesně řečeno aspoň symbolicky honorovat,
zpočátku třeba jen články redakcí objednané?
Termínu symbolické honorování za články nerozumím. Protože kdyby
se začalo honorovat, pak by finanční odměna neměla být jen symbolická, ale nějaká pro autora přijatelná, a přitom v mezích našich možností.
A na to zatím nemáme, zejména přihlédnu-li k tomu, že bych rozhodně
nesouhlasil s tím, aby někdo honorován byl a druhý zůstal bez odměny. Je to velmi citlivá věc a mohla by se obrátit proti časopisu. I kdyby
se totiž platilo např. jen za objednané příspěvky do vybraných rubrik,
redakce by měla svázané ruce při nahánění ostatních příspěvků. Živě si
dokážu představit ty pře a dohadování, až by se autor odvolával na to,
že mu František přece třikrát volal, aby o tom a tom napsal, je to tedy
vyžádaný příspěvek, tak proč nedostal honorář.
Dobře, ale nemělo by se to přece jenom řešit alespoň s výhledem do
budoucna?
V zásadně si myslím, že by se do budoucna nějaké cesty hledat měly.
Ale nemůže to být věcí managementu. Ten řeší financování naší činnosti
jako celku, pro časopis např. zabezpečuje dotace, které jsou určeny na
jeho výrobu coby nekomerčního periodika. Další dofinancování by muselo
být plně v kompetenci redakce či redakční rady! Mohla by pomoci reklama, ale přiznejme si, že malý náklad časopisu je pro zadavatele reklam
52 / 53
nezajímavý. A kdyby i byl, byl by příjem z reklamy zajímavý jen tehdy, kdyby jí byla poskytnuta velká plocha. A který ze čtenářů Folkloru by se rád
prokousával reklamami na každé ixté straně? Časopis by to znehodnotilo,
přinejmenším by to ubralo prostor zajímavějším informacím. Kromě toho
je třeba vážit také to, že s reklamou nebo jiným způsobem sponzorování
časopisu by byly spojeny i agenda smluv a vyhodnocování jejich plnění,
ale i její výroba. A s tím jsou spojeny náklady. Všichni víme, že když v takové smlouvě půjde řekněme o tisícikorunu, tak ta tisícikoruna stačí pokrýt
právě jen náklady s její administrací a s výrobou reklamy spojené.
V jedné z připomínek otištěných v tomto čísle se vyskytl návrh zřídit
funkci jakýchsi regionálních zpravodajů časopisu, v jiné zase názor, že
by významné akce a souborové premiéry měli objíždět nezávislí redaktoři. Obě hledají řešení, jak rozšířit množství zpráv z regionů. Ten druhý
míří ještě dál – chce zajistit větší objektivitu zveřejňovaných informací.
Co k tomu můžeš říci?
Více nezávislých redaktorů bychom určitě přivítali všichni. A o akutní
potřebě regionálních dopisovatelů jsme už hovořili. Zatím se nehrnou. Ale
napadá mě ještě jiná věc. Některé soubory pověřují někoho ze svého středu,
aby vykonával funkci tiskového mluvčího. Jeho povinností je, aby důležité
informace o činnosti souboru a o akcích, které pořádá nebo se jich zúčastňuje, poskytoval formou tiskových zpráv a článků místním a regionálním
médiím nebo kulturním věstníkům. Vedení souboru má pak samozřejmě právo kontrolovat, kam a jaké příspěvky poslal. A stačí jen dohlédnout, aby v adresáři příjemců těchto zpráv nechyběla redakce Folkloru. Myslím, že kdyby
se tato praxe rozšířila do většiny našich souborů, hned by bylo více článků.
Dobře, bylo by jich více, ale zase jen z pohledu konkrétního souboru.
Ale padlo hodně připomínek, že časopis potřebuje více objektivních
hodnocení a konstruktivních polemik! Nebylo by více objektivních odborných článků, rozborů a hodnocení, ale i zanícených diskusí větší
pomocí a výzvou posouvat naši činnost vpřed, než některé sice dobře
míněné, leckdy ale „sebechvalné“ nebo popisné příspěvky?
Debaty o tom, jakých příspěvků by mělo být méně a kterých více, se
mi moc rozviřovat nechce. Folklor je na prvním místě časopisem spolkovým a takovým musí také zůstat. Je tedy jeho prvořadým úkolem poskytovat prostor všem našim členům! Musí lidem umožnit vyjadřovat
své subjektivní názory na to, čím sami denně žijí a zároveň to má vztah
k podstatě naší činnosti. Logicky je tak v centru jejich zájmu vlastní soubor, jeho vystoupení a jeho zahraniční zájezdy, jeho problémy a potřeby.
Ale protože časopis má také souborům a jednotlivcům pomáhat a prohlubovat jejich poznání, patří do něj také články odborné, metodické,
rozborové, stejně jako diskuse, recenze nebo medailony osobností.
(Pokračování na str. )
Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan
Zdeněk Pšenica
Rozšiřte termínovník akcí o kontaktní údaj
Dovoluji si zformulovat pár poznatků k současné podobě časopisu.
Je skvělé, že časopis tohoto typu
vychází a zprostředkovává vzájemnou informovanost o folklorním
dění v celé republice.
Zároveň je však trochu škoda,
že díky šestitýdenní výrobní lhůtě
a dvouměsíčnímu intervalu jeho
vydávání nemůže obsahovat ve
většině případů ucelené aktuální
informace, a proto je většina článků či příspěvků ve formě recenzí
či popisu akcí, které již proběhly.
Možná (pokud by to bylo technicky možné) by bylo alespoň částečným řešením rozšířit termínovník
akcí o kontaktní údaj (pravděpodobně ne všichni čtenáři mají
k dispozici kalendář akcí FoS ČR či
přístup na web FoS ČR. Například u „jubilantů“ by
však snad šlo zveřejnění informací načasovat více aktuálně, i když možná existují problémy se včasným
zasíláním příspěvků do redakce.
Další otázkou či námětem jsou názvy a obsah jednotlivých rubrik. Nevím, zda pro účely archivní je
nutné mít časopis rozdělen do rubrik stálých názvů.
Možná ano, ale pak v jednotlivých číslech časopisu
obsahy článků zařazených v rubrikách neodpovídají
zcela názvům těchto rubrik.
Poslední poznámka je čistě subjektivní: mně osobně se ne příliš dobře čtou stránky rozdělené do dvou
sloupců, kdy např. nadpisy i autoři poněkud splývají s textem. Takováto úprava stránek celkově působí
méně přehledně, i když text občas rozdělují fotky.
Z vlastní zkušenosti však vím, že kritika je vždy
jednodušší než něco vymyslet či vytvořit, a proto redakci Folkloru děkuji za kvalitní práci a do další „patnáctky“ držím palce.
Hana Maděrová, VUS ONDRÁŠ Brno
Ať časopis přináší radost
Časopis Folklor je pro mě občas
milou vzpomínkou a jindy aktuální současností. Moje první články
směřovaly právě do tohoto časopisu. A vlastně až dosud jsem si neuvědomovala, že je tomu už deset
let, co tam některé z nich posílám
i nadále.
Jakýmsi prvopočátkem mé spolupráce s Folklorem bylo setkání
s Františkem Synkem. Bylo to
v noci ve skanzenu v Rožnově pod
Radhoštěm. Napadlo mě tenkrát,
že bych mohla něco napsat o právě probíhajícím folklorním festivalu. Bylo mi řečeno, že šéfredaktor
časopisu je zrovna támhle, na
cestičce za amfiteátrem. Rozběhla
54 / 55
jsem se tam a oslovila neznámého muže. Ani nevím,
jestli si František ještě na naše seznamování pamatuje. Chvíli jsem z něho dolovala, jestli je to skutečně
on. Byla jsem jeho chováním poněkud zmatena a dosud nevím, zda si se mnou tenkrát jen tak pohrával,
anebo byl ovlivněn již pokročilou folklorní atmosférou. Po delším vytáčení se přiznal, že by snad mohl
být mnou hledanou osobou, a já jsem mu vnutila
myšlenku, že pro Folklor napíšu svůj úplně první článek. (Tedy, to že první jsem spíš neprozradila.) Když
potom článek vyšel, byla jsem dost překvapená, ale
o to víc odhodlaná zásobovat redakci Folkloru dál.
Postupně jsem sbírala novinářské zkušenosti, až
jsem se před čtyřmi lety prodrala jako externistka
do Českého rozhlasu. Po pravdě řečeno, po celou tu
dobu jsem byla častým zdrojem obveselení mnou
vybraných respondentů. Neustále si ze mě všichni
stříleli a poskytovali mi mylné informace. Asi nevěřili,
že bych skutečně mohla být od tisku, ač jsem byla obvykle vybavena
press-plackou. Dokonce za mnou
jednou na Rožnovské valašce přišel jistý mladík a sám se nabízel
k rozhovoru. Tvrdil, že je sólistou
VUS Ondráš a že mi může sdělit
mnoho zajímavých informací. Nakonec se ukázalo, že je z pražského Krušpánku.
Zlom nastal, když si ostatní
začali myslet, že si z nich dělám
legraci já. Ve Strážnici jsem před
třemi lety pro pořad v Českém
rozhlase zpovídala řadu folklorních pamětníků, a mezi nimi např.
Jaroslava Juráška nebo Jiřího Pospíšila. Bylo to po
skončení nultého Foskara. Chtěla jsem mimo jiné
znát jejich názor na právě proběhlou show, ale i jakési strážnické mnohaleté bilancování, protože tito
pánové zřídkakdy strážnický festival vynechali. Po
družném rozhovoru s Jaroslavem Juráškem jsem se
obrátila na Jiřího Pospíšila. I ten si se mnou srdečně povykládal. V dalších festivalových dnech mě ale
s podezřením sledoval, až mu to v neděli nedalo. Dohonil mě na jednom z mých mezistadiónových přesunů s otázkou, jestli jsem náhodou nebyla jen součástí
pořadu Foskar a celý rozhovor nebyl jen způsobem,
jak si vystřelit z důvěřivých folklorních veteránů. Dalo
mi docela zabrat přesvědčit Icu Pospíšila, že jsem to
myslela skutečně vážně. Jeho paní se totiž nezdálo,
jak se při prvním rozhovoru Jaroslav Jurášek smál.
Jiří Pospíšil prý bral rozhovor naopak příliš vážně,
a nesporně tedy padl do nastražené pasti. Byla jsem
ráda, že mi bylo nakonec uvěřeno. Rrozhorů jsem nakonec s oběma pány později natočila ještě několik.
Protože i nadále do Folkloru přispívám a přispívat chci i v budoucnosti, využívám teď jeho stránek
k poděkování všem aktivním i pasivním folkloristům,
kteří jsou kdykoli ochotni si se mnou povídat. Zvláště
pak strážnickým účastníkům verbířského klání. Ty totiž obvykle přepadávám hned po soutěžním výkonu.
Dokonce mě dosud všichni brali vážně a nikdo z nich
mě ještě neposlal „do háje“.
Obecně bych chtěla vyjádřit radost z toho, že stále existují v časopise Folklor články, které nás rozesmějí a nejsou jen školometsky
ostrými kritikami. Vzpomínám si
na příspěvek Náš soubor z Tramtárie (bohužel jsem zapomněla
jméno autorky), který byl jakousi
parodií na všechny ty články o zahraničních pobytech našich souborů. Onen soubor totiž na nějakém
prestižním folklorním festivalu
získal třetí místo, ale „jedna paní
povídala“, že byl stejně nejlepší.
Přála bych Folkloru, aby se mu
dostalo mnoho takových úsměvných článků, aby byl otevřen mladé generaci a mladým autorům
a byl nadále tak pestrou mozaikou informací jako nyní. Volání
po větší odbornosti časopisu budiž zapomenuto! Právě proto, aby
časopis stále přinášel radost celé
folklorní veřejnosti, jak tomu bylo
doposud.
Alexandra Dekanová
publicistka
členka souboru Vycpálkovci Praha
Hana Maděrová, Alexandra Dekanová
Šest otázek pro Jiřího Petrů z Kyjova
Cimbálovou muziku Jury Petrů zná snad každý. Prošla jí nejedna
významná osobnost folklorního světa. Vedle Jury Petrů, který
už 20 let není mezi námi, např. Kliment Navrátil, Jaroslav Jakubíček,
Karel Bimka a řada dalších. Jednoho ze synů jejího zakladatele,
současného vedoucího a cimbalistu Jiřího Petrů, jsem požádal
o stanovisko k našemu časopisu a položil mu následující otázky.
Jak vnímáte časopis Folklorního sdružení ČR? Má být podle
Vás více časopisem o činnosti
sdružení, nebo spíš oborovým
či odborným časopisem o folklorním hnutí? A co si myslíte
o jeho dostupnosti?
Časopis Folklor odebírám
a čas od času si spolu s kolegou
Milanem Pokorákem ze Slováckého souboru Kyjov, s nímž naše
hudba spolupracuje, nad jeho
stránkami popovídáme. Je dobré, že tento časopis existuje a že
do něj mohou psát různí lidé
své názory. A také to, že mohou
aktéři folklorního hnutí informovat o své činnosti i o aktivitách
jiných. Nemám úplnou informaci o distribuci Folkloru, ale domnívám se, že je posílán poštou
pouze členům sdružení, a to je
škoda. Nebo se mýlím? Na pultě
novinového stánku jsem ho ještě neviděl. Zřejmě zde rozhoduje
trh a finanční možnosti FoS ČR.
Koho byste nejraději viděl mezi přispěvateli a autory článků – laickou
veřejnost, členy souborů, management souborů a festivalů, odborníky
na scénickou prezentaci folkloru nebo novináře?
Určitě všechny vámi jmenované, protože to je zárukou pestrosti a šíře
pohledů na tuto problematiku.
Kdo by měl tvořit hlavní cílovou skupinu, na niž by se měl Folklor
více zaměřit, více ji oslovovat a získávat – vedení souborů a festi56 / 57
valů, odborná veřejnost, či naopak široká členská základna souborů
a skupin, nebo dokonce širší veřejnost se zájmem o tradiční lidovou
kulturu?
Obávám se, že omezený tok peněz nedovolí nějaké jiné šíření časopisu, ale rád bych se mýlil. A co internet, nepomohl by šíření časopisu
zejména mezi mladými lidmi? Bylo by také možná zajímavé zeptat se
příjemců časopisu (vedoucích skupin), zda-li jej dávají k dispozici i členům svých kolektivů. A také jaký je vlastně zájem ze strany členské základny, jestli časopis po svých vedoucích vyžadují – tam podle mě jsou
v současné době značné rezervy.
Co konkrétně Vy v časopise vyhledáváte? A co Vám v něm chybí, případně o čem byste chtěl číst častěji?
Čtu téměř všechno. Jsou věci, které se mi líbí, a některé zase méně.
Není mně třeba jasné, podle jakého klíče redakce oslovuje významné
osobnosti k jejich vyznání k folkloru. Existuje nějaký seznam osobností?
Nebylo by vhodné je oslovovat u příležitosti jejich životního jubilea? Ne
vždy se tomu tak děje. Je jasné, že jeden časopis ve dvouměsíčních
periodách nestihne asi uvést všechny osobnosti, ale začal bych od těch
nejstarších, ať nám do příští uzávěrky „neodejdou“. Velmi rád čtu ve
Folkloru také diskusní příspěvky a polemiky na ně. Škoda, že je jich tak
málo. Možná, že by redakce mohla mnohem více sama takové debaty
rozehrávat. Také by se mělo ve Folkloru více pomáhat při propagaci nových folklorních publikací. I opakovaně. Kde jinde se taková informace
dá zveřejnit, než tady!
Jak jste spokojen s grafickou podobou a formátem časopisu?
Nejsem si zcela jist – nevím. Zdá se mi, jestli to není tím malým formátem, který zapříčiňuje určitou nepřehlednost. Pokud by finanční
možnosti dovolily, byl by podle mě lepší formát A4.
Jak byste vyřešil otázky aktuálnosti a zpětné vazby při limitující dvouměsíční periodicitě?
Už jsem tu jednou odkazoval na internet. Rozhodně bych se přimlouval pro otevření internetové verze časopisu. Stane se tak dostupnější
pro širší vrstvy zájemců a bude se moci diskutovat hned a v nejširších
rovinách. Časopis v papírové podobě bych ale určitě ponechal! Je ale
možné, že by tištěnou verzi někdy v budoucnu internetová podoba časopisu zcela vytlačila…
Myslím, že máme na věc podobný názor – ideální je, když se elektronická a tištěná verze časopisů vzájemně doplňují a podporují. Děkuji Vám
za Vaše odpovědi.
Otázky připravil a s Jiřím Petrů rozmlouval: Viliam Dekan
Jiří Petrů
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou,
předsedou FoS ČR (3)
O informacích na internetu a internetové verzi časopisu
Z některých příspěvků tohoto jubilejního čísla zaznívá zvýšený zájem,
aby měl časopis Folklor také internetovou podobu. Ne pouhý digitální
přepis, ale online verzi, která by tu tištěnou doplňovala a v mnohém
rozšiřovala. Jak se na tento problém díváš Ty jako předseda?
Digitalizace časopisu má a bude mít stále větší význam. A určitě by
všechny prostá ekonomická úvaha přesvědčila o tom, že distribuovat časopis jen na CD nosičích by bylo mnohem levnější. Také se zavěšováním
Folkloru na internetových stránkách se začalo v roce 2002. A postupně
by se měly zpětně vystavit i starší ročníky, které se již elektronicky zpracovávaly, a digitalizovat i ty nejstarší, tak aby byl archiv časopisu na
webu FoS.cz dostupný všem. Určitě se jednou prosadí i online verze,
která by přinesla možnost okamžité reakce a podpořila by diskusi. Jsem
přesvědčen o nezbytnosti tohoto kroku, i když možná ještě ne všichni
to vidí jako důležité. Ale vedení FoSu už tím směrem vykročilo. Rychlost
realizace bude záležet na tom, jak silná bude poptávka členské základny.
Nepochybně i na našich možnostech, protože ani to nebude zadarmo.
Ale neohrozí elektronická verze, třeba kvůli prokazatelně nižším nákladům, vydávání papírového časopisu?
Pokud jde o to, jestli by elektronická podoba mohla ohrozit vydávání
tištěného časopisu, tak to se opravdu v současné době nemůže dostat
na pořad jednání. Starší generace vedoucích souborů třeba ani počítač
nemá. Nebo na něm pracovat umí, ale nemá přístup k internetu. Ani
spousta z těch mladších nemá zatím rychlý internet, a bez toho si listovat a číst v časopisu zavěšeném na webu jednoduše nejde. Do několika
let se situace změní k lepšímu, ale já pevně doufám, že ani v budoucnu
na žádné diskuse o úsporách ve smyslu rušení tištěného časopisu nedojde. Online časopisy mají mnoho zmíněných výhod, včetně vysoké
aktuálnosti, ale mají i své velké ALE. Vysoká rychlost internetu ovlivňuje
i způsob čtení zpráv na něm. Některé články si třeba čtenář ani nezobrazí, protože ho nezaujal titulek. Odkazy v zobrazeném textu ho zase
často odvádějí jinam a zahlcují ho úplně jinými informacemi, než o které v článku primárně jde. To se papírovému časopisu stát nemůže. Ten
můžeme číst kdekoli. Když jím listujeme, padne nám oko třeba na jedno
slovíčko nebo jméno v textu a už nás to přivede k tomu, abychom se do
něj začetli důkladněji. Časopis je prostě lidštější. A přestože okruh jeho
čtenářů je vázaný plus minus na počet vyexpedovaných výtisků, zatímco
online verze je teoreticky přístupná neomezenému počtu lidí, v jednom
má internet obrovskou nevýhodu: je virtuální a není hmatatelný! Nedá
58 / 59
se někomu věnovat a darovat. A tvrdím na jiném místě, že právě reprezentační funkci časopisu považuji za velmi důležitou a podstatnou.
Teď odbočme od časopisu, ale u internetu ještě chvíli zůstaňme. Webové stránky Folklorního sdružení ČR jsou totiž druhým významným
informačním kanálem. Vylepšují se, ale mají i značné rezervy. Co ty
na to?
Každý musí uznat, že naše internetové stránky se v poslední době
výrazně změnily k lepšímu. Jejich postupné budování by mělo vbrzku
zaručit to, že budou splňovat všechny požadavky na web kladené. V první řadě vysokou dostupnost. Informační systém Doménová koule nám
zaručuje, že se k našim stránkám mohou lidé snadno dostat i přes odkazy na jiných stránkách a pomocí každého vyhledávače. Ale tento systém dokáže být i hrozně zrádný. Okamžitě totiž prozradí všechny chyby
a odhalí, kde nám teče do bot. Protože kde žádaná informace chybí, Doménová koule místo ní nabízí rozšiřující informace. Na překladech pro
jazykové mutace se už pracuje a v dohledné době začnou fungovat. Víc
mě ale mrzí, že některé rubriky nejsou naplněné, ale zase to nejčastěji
záleží na lidech z regionů a ze souborů, protože to mají být informace
od nich o nich. A když žádné nejsou, nelze je přidávat.
Nedal by se ale takový problém nedostatku informací vyřešit oprávněným přístupem, který by umožňoval doplňovat např. Kalendář akcí
nebo aktualizovat svoje kontakty přímo členům sdružení? Chystá se
něco takového?
My jsme ale už vícekrát upozorňovali, že každý předseda regionu
může získat oprávněný přístup k přímému zavěšování příspěvků. Nebo
toto právo může delegovat na někoho jiného, kdo se tím bude zabývat.
Pozitivní roli tak např. v doplňování informací sehrávají i naše regionální
kanceláře, především Milan Zelinka v Brně. A není problém, aby přístupové právo při dodržení určitých bezpečnostních pravidel získali také
vedoucí souborů nebo jimi pověřené osoby. Kdo chce zvelebovat, práva
získá. Garance, že stránky nebudou zneužity, je samozřejmě nutná.
Teď ovšem hovoříme jen o přísunu informací, což je ta snadnější část
budování webu. Mnohem náročnější je ale již vložené informační databáze udržovat ve stavu permanentní aktuálnosti, okamžitě aktualizovat
změny kontaktních adres a změny v programech akcí, nastanou-li v průběhu přípravy, obměňovat fotografie… To se týká i stránek jednotlivých
souborů, na které automaticky náš web odkazuje. Souborům i festivalům by např. mohla přinést prospěch naše spolupráce s Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism, ale ta si právě stěžuje na nedostatek dostupných a přesných informací na našich stránkách. Až se nám
toto vše podaří napravit, půjdeme dál, třeba k bezbariérovému přístupu,
protože internet se vyvíjí vysokým tempem, nabízí nové možnosti, ale
Zdeněk Pšenica
z toho plynou i další požadavky na funkčnost a přístupnost stránek.
Hodnotí někdy výbor jejich obsah? A zabývá se vůbec celkovou koncepcí informační politiky sdružení?
V celé šíři, ať už se jedná o časopis, web, ale i kalendáře folklorních
akcí a další tiskoviny, patřící rovněž do informační, vzdělávací a propagační politiky sdružení, se jedná o značně vysoké náklady, a proto ani
není možné, aby se touto problematikou výbor vůbec nikdy nezabýval.
A znovu opakuji, že vyvíjíme dost velký tlak, abychom co nejvíce informací získávali. Protože takové informace, jaké dostaneme z regionů a ze
souborů, pak reprezentují naše sdružení, a v konečném důsledku i každý náš jednotlivý soubor na veřejnosti. A uvnitř sdružení pomáhají nám
všem utvářet si celkový obraz o šíři naší činnosti a orientovat se v ní.
(Pokračování na str. )
Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan
60 / 61
Střípky… z historie časopisu Folklor (3)
Čtyři barevné strany navíc
Se vstupem časopisu Folklor do jedenáctého ročníku,
tedy prvního ročníku třetí „pětiletky“, kterou jsme
právě na sklonku předcházejícího roku završením
patnáctého ročníku uzavřeli, jsme se setkali hned
od čísla 1/2000 s rozšířením počtu barevných stran
(jak je známe dodnes), a tím i zvýšení počtu publikovaných barevných fotografií. Zcela jistě to bylo
míněno i jako příspěvek k oslavám 10. výročí činnosti Folklorního sdružení ČR, které připadly právě na
rok 2000 a jejichž příprava již byla v plném proudu.
Byl to další kvalitativní krok ve vývoji grafické tváře
Folkloru, i když možná trochu polovičatý. Zatímco na
posledních stránkách se díky tomu podařilo zveřejnit
více barevných fotografií (na dvou stranách celkem
čtyři – ale proč by jich nemohlo být víc?), na příslušných „protějších“ stranách jedna a dvě (první stránky
za obálkou) se toto technické zpestření znehodnotilo
tím, že právě na nich je umístěna rubrika Vyznání, která je pochopitelně textová (opomenu-li jednu vizitkovou fotografii), navíc nepochopitelně ořezaná na formát o čtvrtinu užší. Na tomto místě tudíž tato rubrika
zabírá prostor, který by mohl být účelněji věnován
dalším barevným fotografiím, ale možná i zajímavým
barevným reprodukcím uměleckých obrazů našich
folklorizujících malířů, užité tvorby (kroje, výšivky,
výrobky lidových řemesel obecně), přebalům nových
zajímavých knih o lidovém umění, ale třeba i reklamě,
je-li pro časopis nebo činnost FoS ČR přínosná. Sám
nevím, ale určitě by se našla zajímavější a užitečnější
možnost využít barevnost těchto stran efektivněji.
Druhou inovací jedenáctého ročníku bylo od čísla
2/2002 rozšíření rubriky Aktuálně z činnosti Folklorního sdružení ČR o samostatnou pravidelnou kapitolu
Z činnosti výboru a sekretariátu FoS ČR. A tak se od
té doby až dodnes můžeme v každém dalším čísle setkávat s důležitými informacemi organizačního rázu,
které připravuje vedoucí sekretariátu Jiří Pokorný.
Možná ale přece stojí ještě za zamyšlení, proč se
uzavření jubilejního desátého ročníku časopisu Folklor nesetkalo s výraznější reakcí od čtenářů, ale ani
od tehdejších členů výboru sdružení. A dokonce
Z historie časopisu Folklor
Úvodníky 11. až 15. ročníku
František Synek
Autoři ročníku XI (2000, č. 1 až 7)
Bylo zveřejněno 311 příspěvků
od 105 autorů a redakce:
František Synek
41
Barbora Čumpelíková 23
redakce
17
Pavel Šafařík
15
Autoři ročníku XV (2004, č. 1 až 6)
Patnáctý ročník přinesl 309 příspěvků od 137
autorů a redakce. Pozoruhodné a velmi nadějné
je, že z tohoto celkového počtu přispěvatelů
tvořili více než jednu třetinu – téměř celé dvě
pětiny – autoři, kteří ve Folkloru v průběhu roku
2004 publikovali poprvé (celkem 56 autorů).
redakce
29
František Synek
26
Jaroslav Jurášek
16
Marta Ulrychová
13
62 / 63
ani od samotných členů redakce, i když to je snad
omluvitelné – chválili by svoji práci. (Nakonec přece
jen, zřejmě zklamán z přehlédnutí ostatními, zaměřil
se šéfredaktor na výročí časopisu až ve svém Slovu
úvodem… v č. 4/2000, inspirativním především tím,
že se opřel o úvahy Čeňka Zíbrta v jím redigovaném
časopisu Český lid z roku 1929.) Snad si to ani nikdo
neuvědomoval. Všichni se více soustředili na chystané oslavy decenia FoSu, a časopis automaticky brali
jako součást tohoto výročí. Ale úplně se na časopis
přesto nezapomnělo. V čísle 2/2000 popřál časopisu v článku Přání Folklornímu sdružení ČR do druhé
desítky Jaroslav Wachtl těmito slovy: „Co tedy přát
všem členům Folklorního sdružení ČR a jejich vlajkové lodi – časopisu Folklor do nového roku? Především to, aby naše činnost a funkčnost ve společnosti
byla stále průkaznější, aby obětavých nositelů lidového umění stále přibývalo a folklorní hnutí se tak
stalo opravdovým pramenem krystalicky čisté, životodárné vody, která bude protiváhou působící proti
všem módním směrům, ne vždy kladně působících
na zdravý vývoj naší mladé generace.“ Trochu opožděné, leč podrobnější uznání významu časopisu, se
objevilo ve sborníku, vydaném u příležitosti desátého
výročí FoS ČR (formát A4, volně skládané listy v deskách), v příspěvku Viliama Dekana, a také v proslovu
Jaroslava Štiky na VI. valné hromadě (17.–18. listopadu, Praha – zveřejněno v č. 7/2000). A dodatečně
ještě v obsáhlejším článku Viliama Dekana Alespoň
po Voničce…, již důsledně věnovanému významu časopisu (1/2001). A to bylo asi vše.
Ale vlastně ještě ne. Za zásadní totiž považuji poměrně obsáhlé připomenutí významu informačních
aktivit FoSu ve Zprávě o činnosti výboru a organizace
na 6. valné hromadě Folklorního sdružení ČR…, kde
předseda Zdeněk Pšenica mj. přednesl tato slova:
„Za neméně důležité, než informace směřující vně
sdružení (míněny ostatní ediční tituly FoS – pozn.
autora), považujeme informace, směřující do našich
řad. V tomto směru je naším hlavním a rozhodujícím informačním prostředkem časopis Folklor, velice vyhledávaný a potřebný pro celou širokou obec
příznivců tradiční lidové kultury. Časopis samozřejmě překračuje svoji vnitřní informační funkci a plní
mimo jiné také zásadní úlohu populárně odborného
periodika pro celou naši oblast práce, které v našem
státě nemá obdobu. Časopis Folklor budeme i nadále využívat jako hlavní zdroj informací pro naši
členskou základnu.“ (č. 7/2000). Zato na poslední
8. valné hromadě, jak je patrno z Folkloru č. 7/2004,
se Zpráva o činnosti spokojila jen s prostým konstatováním: „Ediční oblast fungovala standardně.
Vydali jsme 12 čísel časopisu Folklor,... (pokračuje
výčet dalších edičních titulů – pozn. autora). I tu je
nutno poděkovat v prvé řadě šéfredaktoru Františku Synkovi,…“.
Snahy provokovat k diskusi
V předcházející druhé kapitolce Střípků jsem připomněl první velkou a zajímavou, i když místy zbytečně zjitřenou diskusi na stránkách časopisu na téma
Mezinárodní folklorní festival Strážnice. A protože
diskuse a polemiky mohou obsah každého časopisu
oživit, chtěl bych krátce připomenout i některé podněty i proběhlé diskuse z posledního období.
Jedním ze zajímavých podnětů byl dozajista příspěvek Barbory Čumpelíkové Festivalové sliby (č.
2/2000). Jeho obsahem byl „postesk“ nad tím, jak
nepříznivě bývají pořady na festivalech ovlivňovány
odřeknutím účasti ze strany předem nasmlouvaných
souborů. Samozřejmě na úplně poslední chvíli, což
přináší pořadatelům v první řadě zbytečné stresy,
ale pochopitelně i snadno vyčíslitelné ekonomické
ztráty. V závěrečném odstavci článku dala ke zvážení
jedno z možných řešení, jak se do budoucna podobného problému vyvarovat: „Pod tímto dojmem, jejž
by pořadatelé festivalů asi doplnili celým seznamem
a přehršlí hororů, prožitých na šňůře telefonu, bychom pomalu mohli přemýšlet o opatření, které by
třeba poněkud zabrzdilo nedostatečnou zodpovědnost slibujících. Z hlediska kolegiality jsou nejhorší
případy odřeknutí ze dne na den z důvodu lukrativnější či atraktivnější nabídky. Možná by se hodil
jakýsi ‚trestní rejstřík‘, jehož údaje by pomohly pořadatelům posoudit předem, zda se jedná o seriózního partnera. I bezprostředně po kolapsu zveřejněná
stručná zpráva na internetu by třeba zabrala. V každém případě jakákoli omluva na poslední chvíli je
Co prozradila patnáctiletá čísla?
– Během 15 let do Folkloru napsalo celkem
702 autorů (nebo autorských tandemů), což
představuje neuvěřitelných 3 411 článků.
– Máme velmi vyrovnanou bilanci z hlediska
„genderového“ zastoupení. Autorské zázemí
tvoří (tvořilo) prokazatelně 349 mužů, kteří
se prosadili 1 750 články, a 349 žen, které
napsaly 1 349 příspěvků (zbytek připadá
na redakční texty – podepsáno „redakce“ –
a texty s podpisy autorských tandemů, jako
např. Beskyďáci, Kotalovi a Křestanovi).
– Těch, kteří uveřejnili ve Folkloru za celou
dobu zatím jen jediný článek, je plných
425, což je téměř přesných šedesát procent
autorské základny.
– Do našeho časopisu za patnáct let přispěli
také cizinci (tedy nikoli občané České
republiky) 31 příspěvky. Byli to především
naši slovenští kolegové, přátelé a odborníci
(celkem 9 se jich podělilo o své názory v 25
článcích), ale přispěli také Alexander Veigel
a František T. Grapl (po 2 článcích) či István
Kondora a Krzysztof Ciejpa-Znamirowski
(1 článkem).
Z historie časopisu Folklor
Top Twenty autorů Folkloru,
aneb dvacítka „nejplodnějších“
František Synek
redakce
Barbora Čumpelíková
Eva Rejšková
Pavel Šafařík
Jaroslav Jurášek
Marta Ulrychová
Jan Čumpelík
Věra Haluzová
Zdeněk Mišurec
Viliam Dekan
Jaroslav Wachtl
Jiří Pokorný
Zdeněk Vejvoda
Jiřina Matějková
Zdeněk Ondráček
Jana Šamánková
Miloš Vršecký
Michaela Benešová-Vondráčková
Jiří Jilík
391
303
263
150
108
79
79
71
58
55
53
39
36
33
30
30
25
25
23
23
Pozn.: Úplný abecedně řazený přehled jmen
jednotlivých autorů s celkovým počtem jejich
příspěvků přinášíme v závěru tohoto jubilejního
čísla. Zároveň se omlouváme pro případ, pokud
se do statistiky vloudila nějaká drobná chyba
nebo odchylka. Uvítáme, když nás na takový
případ upozorníte.
64 / 65
přinejmenším nevkusná.“ Je pravda, že tento názor
zaujal výbor i rozšířený výbor, ale ke konečnému názoru ani řešení nebo rozhodnutí nedošlo. Ani diskuse
na stránkách Folkloru se nerozpoutala. Černá listina
se zkrátka neujala. U zahraničních souborů by to
snad možné bylo. Ale to, že u našich souborů by to
bylo podstatně složitější a náročnější, naznačil již článek uveřejněný ve stejném čísle. V článku Omlouváme se vysvětlili Eva a Stanislav Lelkovi neúčast souboru Krkonošský horal na Pramenech ’99 v Jablonci.
A velmi věrohodně, čímž poukázali na to, že nemusí
být chyba vždy jednoznačně na straně souboru.
K dalším nevyužitým podnětům k širší diskusi
patřily v témže čísle články Vánoční koncerty – rutina nebo moudrý přístup? Františka Synka. V čísle
3/2000 bych si dovolil vyzdvihnout výzvu k diskusi
v článku Vyznání M. Rychty – tentokrát trochu jinak.
V závěru shrnuje své rozčarování nad prací současných českých profesionálních novinářů, píšících
(opravdu spíš jen čas od času) o lidové kultuře, následovně: „Veřejnost o nás ví stále méně. I profesionální publicisté o nás jako o základní součásti národní
kultury málo vědí. Rozhodně větší vina (… hrubě
neomalená), je na jejich straně. Ale přiznejme si, že
publicita problematiky folkloru mimo omezený specializovaný okruh časopisů je minimální a nám to
nevadí. O tom by měla přemýšlet i redakce (míněno
Folkloru – pozn. autora). Ne nadarmo se říká – o čem
se neví, to není.“ Celý text článku si jistě zasloužil nejednu reakci, ale odezva nepřišla.
K zajímavému pokusu představit a porovnat odlišné pohledy sedmi odborníků bych přiřadil články
Ivana Muchky, Barbory Čumpelíkové, Arnošta Košťála, Jána Novenka a Františka Synka k premiéře Českého souboru písní a tanců (všechny uveřejněny v č.
4/2000) a pokračování tématu z pera Evy Rejškové
a Antonína Parmy v čísle 5/2000. V čísle 4/2000 se
objevil také krátký článek Karla Krasnického, reagující „nesouhlasně“ na článek Barbory Čumpelíkové
Novinky z plesové sezóny (3/2000). Na tento článek
upozorňuji čtenáře hlavně proto, že ho dodnes považuji za vzor toho, jak korektně a zaujatě, přesto bez
afektu a přátelsky polemizovat s názorem někoho jiného na stránkách médií.
Nosným tématem pro diskusi stále ještě byla Strážnice (včetně Dětské Strážnice), i když už v klidnějším
tónu (č. 5/2000 – Barbora Čumpelíková, 2x Jiří Pospíšil, Jan Miroslav Krist, 2x Pavel Šafařík, Věra Haluzová, č. 5/2001 – 2x Jiří Pospíšil, Barbora Čumpelíková,
Pavel Šafařík). Nicméně se téma Strážnice postupně
od dalšího ročníku časopisu z obsahu vytrácí. Vlastně se širší spektrum názorů na náš největší festival
z Folkloru vytratilo takřka úplně.
Novou polemiku nastartoval František Synek v čísle 1/2001. Tentokrát na téma velice aktuální a v tržní
společnosti samozřejmé, z hlediska ekonomických
vztahů v oblasti amatérské kultury a činnosti folklorních souborů či festivalů jimi pořádaných však ožehavé a do té doby obcházené jako příslovečná „horká
kaše“. Jeho pilotní příspěvek nesl provokativní, zato
výstižný název Znát svoji cenu! Folklor a peníze. Ano
či ne? Tímto článkem jako by šéfredaktor píchl do vosího hnízda. Hned v následujícím čísle se objevily zajímavé reakce od Jiřího Jilíka, Jana Mičky, Miloslava
Hrdého nebo Stanislava Lelka, v čísle 3/2001 prezentovali svůj postoj Viliam Dekan, Eva Dresslerová a Jiří
Dvouletý, v čísle 4/2001 se připojila Marta Ulrychová. A číslo 6/2001 doplnilo předcházející názory ještě
přetištěním článku Hany Černohorské a Ivy Šebkové
(z přílohy deníku Dnes Jižní Morava ze 16. 2. 2001)
a uveřejněním názoru Petra Ošťádala. Dovolím si
tvrdit, že to byla jedna z nejzávažnějších a nejdéle rozvířených diskusí – trvala vlastně celý rok. Jen
těžko bych z ní dnes vybíral všechny myšlenky, které
by si zasloužily ocitovat. Bylo by jich hodně, a proto raději všem doporučuji, aby se k těmto článkům
vrátili. Každý z nich volil jiný úhel pohledu, a snad
by bylo i velmi zajímavé se k tomuto tématu s odstupem několika let opět vrátit. Podobných článků,
zmiňujících téma peněz, byť ne takto prvoplánově,
však bylo možno číst více. Namátkou připomenu citací jeden z těch této diskusi předcházejících: „Tento
článek by ve skutečnosti měl vypadat trochu jinak:
Jeli jsme autobusem, protože jsme si ho sami sehnali
(od FoSu se na nás totiž ještě nedostalo). Vzali jsme
si ze školy dovolenou, přestože jsme jeli s dětským
souborem a zodpovědnost jsme měli po mnoho dnů
24 hodin denně. … Vzorně jsme reprezentovali naši
Který rok byl na články neúrodnější?
Počet článků 1990 až 2004
1990
16
1991
81
1992
119
1993
168
1994
222
1995
232
1996
274
1997
250
1998
297
1999
250
2000
311
2001
303
2002
295
2003
283
2004
309
Celkem
3411
Z historie časopisu Folklor
Vyznání osobností – abecední seznam
Baier Vladimír
1/04
Balounová Aleša
3/98
Bečka Milan
6/00
Beneš Josef, PhDr., CSc.
6/04
Bláha Zdeněk
4/00
Bláhová – Rozsypalová Věra
4/00
Bonuš František, prof.
2/99
Brtník Miloslav
2/97
Buroňová Anna, Mgr.
1/98
Čumpelík Jan
5/97
Čumpelíková Barbora, PhDr.
6/00
Dadák Jaromír
2/01
Dekan Viliam
6/02
Dobrovolná Helena, Ing.
1/02
Dobrovolný Petr, Ing.
1/02
Dolejší Hana
6/01
Gajdoš Josef
3/04
Grapl František
6/01
Grycova Vlasta
3/03
Haluzová Věra
1/97
Holý Luboš, MVDr.
3/03
Horčička Václav
4/04
Hynková Libuše
2/99
Chochola Bohumil, RNDr.
4/99
Jančář Josef, PhDr., CSc.
2/04
Jelínková Zdena
2/97
Jurášek Jaroslav, Mgr.
2/98
Kašpar Zdeněk
3/99
Klapil Pavel, Doc. Dr.
5/02
Kobzík Josef, MUDr.
5/99
Komárek Čestmír
5/03
Kovandová Marie
3/04
Kovářů Věra, PhDr.
6/99
Krček Jaroslav
4/01
Krčmařová Růžena
1/03
Krejčíčková Eliška
2/01
Krist Jan Miroslav
4/97
Krůzová Zlatislava
2/02
Kunz Ludvík, univ. doc., PhDr.
2/02
Kyselá Zdena
3/97
Langhammerová Jiřina, PhDr.
6/98
Laudová Hannah, PhDr., CSc.
2/98
Lisická Helena
5/02
Ludvíková Miroslava, PhDr.
3/99
Maděričová Anna
5/03
Malíková Růžena
6/02
Mičkalová Helena
2/0
Millá Bronislava
5/04
Millý Jan
5/04
Mišurec Zdeněk, PhDr.
3/98
Mlíkovská Jiřina
4/04
Mošová Kamila, prof.
4/03
Navrátil Kliment, Ing.
3/00
Nečas Jaromír
3/02
Novenko Ján
5/00
Oravec Luboš
6/99
66 / 67
obec, město, republiku (ale ono to bohužel ty, které reprezentujeme, často ani nezajímá). A zpráva
v okresním tisku vyvolá nakonec i závist sousedů…“
(Eva Hanková, Tuchlovická pouť 2000 aneb tři zamyšlení, č. 4/2000).
Jinou důležitou otázku nastolila Eva Rejšková
článkem Jsme opravdu úžasní!? (č. 2/2001) Týkala
se účasti našich souborů na zahraničních festivalech
a jejich vlastního hodnocení svého účinkování na
těchto akcích, které ale někdy nekoresponduje s celkovým dojmem, který po sobě zanechaly v myslích
pořadatelů i místních obyvatel. „A jde tady nejen
o vystupování na pódiu či scéně, ale … o chování
mimo vystoupení, o schopnost komunikace s lidmi
i ostatními soubory, o snahu přispět k pěkné atmosféře akce, o umění vyrovnat se na úrovni s horšími
podmínkami, než jsme očekávali. …Málo platné, i na
tom nejmenším festivalu jsme reprezentanty nejen
souboru, místa, ale České republiky. A tady musím
říci po pravdě, že v posledních letech kritiky našich souborů ze strany pořadatelů festivalů či občanů – diváků, nejsou tak nadšené, jak se v našem
tisku dovídáme, spíše občas taktní a někdy dokonce
nelaskavé.“ Rozhodně to závažné slovo do pranice
bylo, ale diskuse se prakticky nerozvinula (pokus
v následujícím čísle byl), resp. záhy zmlkla. Ale sebekritičnost je opravdu nesnadné téma pro lidi, kteří se
snaží – dle sebe a po svém – vydat ze sebe vše.
Jiným podnětným a záměrně provokujícím zveřejněným zamyšlením nad činností folklorních souborů
i jednotlivců, hodnocením výsledků jejich snažení
porotami, ale i o dalších souvisejících otázkách, byly
příspěvky Jana Mičky. Patří k nim např. článek v čísle
4/2001 Několik poznámek k dětským folklorním přehlídkám (a k hodnocení scénického folkloru vůbec),
dále v čísle 4/2002 Folklor a scéna I (a reakce Stanislava Lelka na něj zveřejněná pod stejným názvem
v č. 5/2002), Folklor a scéna II (č. 6/2002) a hned dvě
odpovědi od Jana Miroslava Krista a Karla Pavlištíka
či Rudolfa Chudoby (č. 2/2003), i Mičkova následná
reakce Ad) Folklor a scéna v čísle 3/2003. Do této
diskuse se zapojil také Josef Jančář v čísle 5/2003.
(Opět téma překlenuvší dobu dvanácti měsíců.) Zatím poslední z těchto autorových konstruktivních
provokací byl článek Já su z kraja (č. 5/2004), který
opět, zase z jiného pohledu, rozebírá dříve naznačené ideje. Mezitím se ujal „zlobivosti“ Jana Mičky
i František Synek a jako šéfredaktor odstartoval sérii
zatím tří debat s ním: Diskusní okruh I: Soutěže souborů – ano nebo ne? (č. 1/2004), Diskusní téma II –
Něco málo o lektorech a choreografech (č. 2/2004)
a Diskusní téma III – Folklor nebo folklorismus? (č. 3/
2004). Toto velmi zajímavé čtení ovšem, ke škodě nás
všech, neprobudilo odvahu nikoho dalšího, kdo by se
do tohoto náročného názorového souboje zapojil. Ale
otázky byly nastoleny, třeba se ještě dočkáme.
Úsilí o to, aby časopis Folklor přinášel názory co
nejpestřejší, vyjádřila snad nejvýstižněji Eva Rejšková v článku Náš rozhovor k jubileu Synka, synečka…
(č. 1/2001) těmito slovy: „František Synek je mezi
naší folklorní rodinou osobností, která přináší svým
rozhledem a znalostmi mezi nás spoustu nápadů,
podnětů a nutno říci, někdy i neklidu. Nemá totiž
rád stojaté vody, stereotypní setrvávání na zaběhnutých zvyklostech. Stále něco zkouší, o něco se pokouší. A to pochopitelně dráždí! Dráždí i jeho otevřené kritické soudy. Není to však občas i k dobrému?
Jak jinak se člověk otřepe, než když dostane ťafku?
Vždyť kam bychom došli, kdybychom se vzájemně
hladili a přiznávali si jen klady?“
Dodám jenom tolik. Každý jsme už v životě za vyřčení svého názoru nějakou tu „ťafku“ utržili. Nebývá
to příjemné. Ale vždycky poučné. I pro toho, kdo ji
obdržel, i pro ty, kdo ji uštědřují. Jde prostě o výměnu názorů, o snahu vzájemně se ovlivňovat, tříbit si
názory. Ustupovat z vlastních pozic se nechce nikomu. Ale zveřejňování rozdílných stanovisek poskytuje
možnost minimálně těm „třetím“, sporu nezúčastněným, zaujmout nebo korigovat vlastní postoj. A proto
diskuse a polemiky patří k tomu nejužitečnějšímu, co
časopis Folklor čas od času nabízí.
Pachtová Marie
Pavlištík Karel, PhDr., CSc.
Perůtka Jiří
Perůtková Libuše
Pitter Jiří, Ing.
Pitterová Milena
Pokorová Jana
Pospíšil Jiří
Rejšek Radomil, doc., PhDr., CSc.
Rejšková Eva, PhDr.
Režný Josef
Rokyta Jan
Rotreklová Zdeňka
Rychta Míla, Ing.
Rychtera Jindřich
Rychterová Jana
Rychtová Jana
Schauerová Alena, PhDr.
Skálová Alena
Slováček Boleslav
Svobodová Věra
Šamánková Jana, Mgr.
Šejvlová Věra
Šimková Věra
Štika Jaroslav, PhDr., CSc.
Štroblík Oldřich, Ing.
Štrunc Jaromír
Šuláková Jarmila
Tauchman František
Tauchmanová Jana
Ulrychová Marta, dr.
Urbachová Eva, PhDr.
Vajsarová Živana
Valentová Irena
Veigl Alexander
Veselka František
Vlasáková Olga
Wachtl Jaroslav, prof.
Wajdová Olga
Zálešák Cyril
Zogata Vladislav
Ždímalová Dana
5/97
3/01
1/99
1/99
4/01
4/01
3/02
3/97
6/97
6/97
1/98
6/98
1/00
2/00
1/01
1/01
2/00
4/98
4/97
1/05
4/01
5/98
4/99
5/00
4/98
4/03
1/03
5/99
4/02
4/02
1/04
6/04
1/05
3/00
6/03
2/03
6/03
1/97
3/01
5/98
1/00
2/04
Známé – neznámé tváře
Portréty osobností přinášel Folklor prakticky od počátku a podle vyjádření mnoha čtenářů patří k tomu
nejmilejšímu čtení. Nejdříve se začala objevovat jakási galerie osobností minulosti (poněkud nešťastně
umístěná v rubrice Na pomoc souborům), s níž se seZ historie časopisu Folklor
tkáváme dodnes. Poté se přidala již zmíněná Vyznání, která se od počátku orientují na „již zasloužilou“
generaci našich současníků. S prvním číslem dvanáctého ročníku (č. 1/2001) se pak objevila nová trvalá
rubrika – právě ony Známé – neznámé tváře. Ta zajímavým způsobem představuje nejen mladou generaci „folkloristů“, avšak i osobnosti našeho sdružení
věkem už starší, které jsou svou prací úzce svázané
především s regionem nebo lokalitou svého působení, ne(pro)draly se na výsluní „folklorní slávy“ cestou
účasti na renomovaných festivalech a přehlídkách,
a přesto svůj život zasvětily folkloru, výchově mladé
generace, obohacování kulturního života své obce.
Když uvažuji nad velkou výpovědní hodnotou všech
těchto tří rubrik, zdá se mi být škoda, že jsou dnes
v časopise rozmístěny poněkud roztříštěně (včetně
umísťování některých pokračování delšího textu – tj.
jejich „roztržení“ – na jiná místa v daném čísle časopisu. Dokonce si myslím, že by se kromě těchto rubrik mělo najít společné místo i pro další články, které
mají s představováním osobností mnoho společného,
protože jsou „o životě“ lidském – někdy v tónu veselejším, jindy smutném. To jsou všechna společenská oznámení, ať už přinášejí informaci o oslavách
životních jubilejní, nebo vzpomínku na toho, kdo nás
opustil a dnes na nás „dohlíží“ i fandí nám z „folklorního nebe“.
U rubrik Vyznání a Známé – neznámé tváře by jistě
čtenáře oslovilo i to, kdyby za vlastním textem představovaných byly umístěny odkazy na příspěvky, které
již alespoň ve Folkloru (ale i jiných obdobných periodicích či jinde v médiích) publikovali. Určitě by to přineslo komplexnější pohled na jejich názory i činnost,
a část čtenářů by takové rozšíření obzoru uvítala.
Jsme už, nebo dosud ne?
…ale buďme také trochu virtuální!
K posledním ročníkům časopisu Folklor patřily neodmyslitelně také souběžné aktuální informace z Folklorního sdružení ČR, ve většině případů dokonce
aktuálnější, než nám je mohl a může nabídnout časopis sám. Obecně mám na mysli internetové stránky
www.fos.cz, ale konkrétněji – vzhledem k časopisu –
jeho již započaté „zavěšování“ na tento web. Nechci
68 / 69
se u tohoto tématu zdržovat, přestože důležité – především s výhledem do vždy nás něčím zaskakujícího
budoucna – bez diskuse je. Ale přece!
Už dnes si můžeme s malým zpožděním přečíst
nejdříve obsah nejnovějšího čísla, později i postupně
oživované celé články zveřejněné v daném čísle Folkloru. Rozhodně nebude dlouho trvat, a budeme si je
moci nejen přečíst, ale okamžitě na ně i reagovat.
Bez dodržování uzávěrek. A klidně třeba i na článek
staršího data, který si „vylovíme“ z internetového archívu. Výhod nám virtuální podoba časopisu přinese
mnohem více, než si ještě dnes mnozí z nás dokáží představit. K těm nejvýznamnějším bude patřit
zejména archiv, který budeme mít neustále po ruce
(včetně odkazů na související články nebo další články stejného autora), a otevřená diskuse, do které se
budeme moci zapojit v kterémkoli okamžiku, bez zbytečných „slohových cvičení“, jaká – ať chceme nebo
nechceme – vyžaduje každý seriózní příspěvek do tištěného média. V něm totiž musíme zvažovat kromě
čtivosti mj. další technické možnosti redakce (např.
pro redakci přijatelnou délku příspěvku, aby mohl
být zařazen, nebo aktuálnost a vhodnost zařazení do
daného čísla atp.). Jediným omezením na internetovém diskusním fóru – z hlediska etického – pak může
být pouze uvedení správného jména přispěvatele,
a kdyby jen přezdívky, pak uvedení správné vlastní
kontaktní e-adresy. (To mne teď napadlo jen proto, že
v již existujícím přehledu diskuse čtenářů k informacím na webu FoS ČR jsem narazil na zřejmě smyšlené
jméno bez uvedeného kontaktu, což platformu pro
otevřenou diskusi rozhodně nevytváří.)
Staňme se proto virtuálnějšími. Hledejme cesty, jak si rychleji zajímavé informace vyměňovat.
Snažme se více glosovat dění ve Folklorním sdružení ČR, ale také v našem životě kulturním (i obecně
existenčním), častěji. Dělejme vše pro to, aby se
pomocí našich vzájemných virtuálních vztahů představovaly a sblížily naše aktivity, nebo zprůhlednila
naše činnost (není to např. tak dlouho, co jsem se
dočetl o existenci nového programu pro neziskové
organizace, který dokáže bezpečně zpřístupnit údaje
bankovního účtu ke kontrole členům i širší veřejnosti). Stránky webu Fos.cz, stejně jako v nejbližší buZ historie časopisu Folklor
doucnosti jejich rubrika Časopis Folklor, nám budou
umožňovat, abychom se seznamovali s širokou, „neredigovanou snůškou“ názorů na nejrůznější detaily
života našeho sdružení.
A ještě na doplnění. S velmi zajímavým hodnocením významu internetové diskuse jsem se nedávno
setkal na studentském serveru Akademica v příspěvku Diskutuji, diskutuješ, diskutujeme (http://academica.centrum.cz/studium/clanek.phtml?id=1164).
Dovolím si proto volně interpretovat úryvek z poučných názorů na význam a pozitvní dopad internetových diskusních fór na Masarykově univerzitě v Brně
v článku citovaných: „...diskusní skupiny mohou být
i prospěšné. Některým … tento druh komunikace více
vyhovuje, tváří v tvář jsou nejistí, stydliví a ušlápnutí… Mnozí … oceňují také skutečnost, že se na diskusních fórech mohou seznámit s lidmi, se kterými
by se za normálních okolností ani nepotkali. Diskuse
může přeci volně přecházet z internetu do normálního rozhovoru nebo naopak. … fakt, že u každého
příspěvku systém automaticky zobrazí jméno autora, jeho fotografii i kontakt na něj (tyto informace
má v Informačním systému MU uložen každý jeho
uživatel), zabraňuje slovním průjmům, jaké si může
dovolit anonym na veřejném chatu… Diskuse mohou
být i podnětné, když se podaří udržet téma a účastníci se navzájem čtou…“.
Poznámka na závěr
Ale vraťme se k našemu časopisu. Jen málokdo
z nás by si dovedl představit, že by nevycházel Folklor v tištěné podobě. Ani ve vzdálené budoucnosti!
Protože na ten hmatatelný „sešit“ – dnes většinou
už sedmdesátistránkový – čekáme každý druhý měsíc netrpělivě ve své schránce. Těšíme se na to, zda
jsme v konkurenci s ostatními pisateli uspěli právě
se svým příspěvkem. Jsme zvědaví, kdo z dalších si
dal tu práci co nejlépe a dostatečně čtivě svoje názory formulovat. A vždycky právě jen tištěný časopis
budeme považovat (protože takový je) za naši „výkladní skříň“, za naši společnou píli na stejném poli,
umocněnou zřetelnou redakční koncepcí. A jen ta
nás může dobře, a věřím že bude nadále ještě lépe,
opravdu reprezentovat.
70 / 71
Nakonec jen malá připomínka k předchozímu.
Aby snad někoho nenapadlo, že hledání a vytváření
optimální koncepce časopisu může být nástrojem
omezování konfrontačních či kontroverzních názorů.
Nechci sám tvrdit, že se ve Folkloru nikdy nestalo, že
by některý článek z nějakého důvodu vůbec nevyšel.
V ojedinělých případech ano, ale většinou ne. Je ale
třeba mít neustále na paměti, že Folklor je vlastně
periodikem veřejným, neboť jsou na něj vynakládány
mj. veřejné prostředky v rámci dotací. Je tedy jeho
povinností informovat otevřeně, dávat přiměřený
a vyvážený prostor názorům různorodým. Doslovně
to znamená zveřejňování i odlišných názorů, než jaké
má současné vedení Folklorního sdružení ČR. O to redakce musí usilovat, na redakční radu by pak měly
být výborem FoS delegovány dostatečné pravomoci
k tomu, aby časopis dokázal tato daná pravidla svobodně uplatňovat a dodržovat.
Vypůjčím si na závěr raději pár velmi důležitých
slov od Marty Ulrychové (najdete je v tomto jubilejním čísle i na jiném místě): „Folklor je necenzurovaný časopis. Soudím tak alespoň z vlastní zkušenosti, neboť mně – na rozdíl od jiných současných
periodik – v textu nikdo nic nezkrátil, nepřidal, nevynechal, či jinak nepozměnil. Folklor má polemický
charakter. Nejsem vševidoucí, ale věřím, že polemiky
na jeho stránkách nekončí ublížením na zdraví, ať
by to bylo v pohostinských zařízeních, v temných
uličkách nebo na rozličných veřejných prostorách.
Folklor pojme hodně informací a každý, má-li sklony
či zájmy jakékoliv, si přijde na své. Co se týče přispěvatelů, neplatí zde selekce. Psát může každý.“
Je dobře, že tomu tak vždy bylo. A popřejme Folkloru, aby takovým zůstal i v dalších letech. V tištěné,
a samozřejmě i v očekávané online verzi našeho časopisu.
Viliam Dekan
Z historie časopisu Folklor
Bez poctivé korektury by nebyl časopis dobrý
Redakční tým tvoří také spolehlivé a přepečlivé spolupracovnice, které každé číslo
od prvního do posledního písmene musí pozorně přečíst. Jsou to korektorky. Jejich
povinností je objevit, označit a opravit všechny nesprávně uvedené české výrazy,
chybně napsanou gramatiku, pozorně sledovat typy písma i jejich velikost, a také znát
mnoho dalších souvislostí – třeba nesmí uniknout chybně vypočítané výročí, omylem
nesprávně napsaný název souboru, nepřesně uvedené jméno, příjmení či funkce
některého z předních představitelů politického života země nebo krajů.
Dlouholetými korektorkami časo- Uvedu několik „krásných omylů“, které v časopise vypisu Folklor jsou PhDr. Barbora šly nebo byly (v lepším případě) včas zachyceny:
Čumpelíková, PhDr. Ivana Cihlářo- – při hodnocení jednoho ročníku zpěváčků, uvedla
vá a Mgr. Jana Matyášová. Spoluautorka článku větu: …mezi hosty soutěžních vypracovat s redakcí časopisu v rámstoupení byli také Slávici ze Slovenska. Redakční
ci korektur zkoušeli i další, ale po
šotek si zařádil a v časopise vyšlo: …mezi hosty sounedlouhém čase se této náročné
těžních vystoupení vyli také Slávici ze Slovenska.
a významné práce z důvodů pra- – jindy zase jsme připravili pojednání o prof. Karcovních nebo soukromých vzdali.
lu Plickovi, který je autorem filmové poémy Živá
Vždy je ovšem před vydáním číspíseň. Nedopatřením málem vyšlo: … připomněli
la na šéfredaktorovi, aby všechny
jsme také osobnost prof. Karla Plicky, jehož nejopravy soustředil do jednoho tisku
známějším dílem je film Věčná žízeň. Naštěstí jsme
a zanesl do rukopisu časopisu. Nětuto závažnou chybu zachytili těsně před tiskem.
kdy musí také rozhodnout o tvaru – často jsou chyby ve jménech. Stalo se nám, že
oprav. To tehdy, když každá z koOndráčka jsme přejmenovali na Ondráška, Klapila
rektorek opraví textovou část přízase na Kvapila, ze Synka byl jednou Hynek, z Despěvku „po svém“.
kana v počátcích Děkan, z Pittera dokonce Pitner.
Ne vždy se ovšem i tomuto seV případě souborů nebo obcí jsme uvedli místo Dahranému, pozornému a kvalitnínaj název Dunaj, Ostravička se (opět naštěstí jen
mu čtyřčlennému týmu, podaří
málem) změnila v Otravičku, Svatobořice ve Svatovšechny chyby zachytit.
ňovice, Frýdek-Místek zase na Frýdek-Lístek.
– A nakonec příhoda se jménem našeho pana předsedy. Jednou se v redakci objevil článek, v němž
před opravou docela vážně stálo: …mezi hosty moderátorka přivítala také delegaci Unie folklórneho
sdružení z Českéj republiky, kterou vedl Zdenko
Pšenko.
Je dobré, když se korektorkám a šéfredaktoru podaří
(už je tu zase! – původně jsem napsal slovo: pořadí)
takové a podobné chyby zachytit. Horší je, když vyjdou v časopise a na řadě je pak omluva. Raději opakovaná! Takže se všem, kteří byli podobnými neobjevenými žerty tiskařského šotka dotčeni, ještě jednou
velice za celý redakční tým omlouvám.
František Synek
72 / 73
Na první pohled zaráží málo fotodokumentace
Jsem jedním z nových vedoucích souboru Břeclavánek, v němž proběhla výměna dosavadních vedoucích, a tak jsem se seznámil s časopisem Folklor
poprvé. Přesto už mám několik postřehů a o vašem –
našem časopisu si myslím zhruba toto.
Při prvním setkání a otevření tohoto časopisu
mne zarazilo mnoho psaného a velmi málo fotodokumentace. Chybí mi také více přispěvkové práce
jednotlivých souborů, jelikož si myslím, že by zde
mohli přispívat všichni členové souborů, laici, a ne
jen managment souborů. Jde mi o krátká hodnocení
jejich činnosti za uplynulé období – čas, o informace, že se někde něco událo, co se podařilo a co ne.
Dále mi chybí častější upoutávky na plánované akce
a pozvánky na ně, zveřejňované s dostatečným předstihem, aby bylo možno plánovat a zvažovat účast na
těchto akcích. Šlo by podle mne zauvažovat o měsíčním (možná delším) výpisu připravovaných akcí.
Předem by se mělo upozorňovat také na školení odborných vedoucích souborů, neměly by chybět rady
Vás starších ve věci přilákání sponzorů, psaní žádostí
o dotace, pomoc v možnosti nákupu krojových součástek atd. Ať taky FoS ukáže i tu lidskou stránku,
a ne jen kritickou.
Např. vím, že FoS odmítá poskytnout dotaci na nákup součástí krojů od jednotlivých „soukromníků“.
Podporuje pouze nákup u renomovaných výrobců.
Všichni však dobře víme, že nákup různých součástí
krojů neni zrovna levnou záležitostí a že se tyto součásti neshání zrovna dobře a lacino. Jsou různé tetičky, ženy, majstři, kteří v čase svého volna vyrábí tyto
součásti, ale živnost na toto nemají. Nechci nic obcházet nebo se
něčemu vyhýbat, ale není možno
radou nebo něčím jiným takto pomoci naši souborům? Promiňte mi
moji upřímnost, ale myslím, že se
s tímto nepotýká jen náš soubor.
Takže bych uvítal např. různou inzerci krojových součástek.
Co se týče cílové skupiny. Myslím si, že je třeba podporovat jakýmkoli způsobem dětský folklor.
Jelikož známé pravidlo – z dětí
bude folklor živ, že? Tím, ale nechci zatracovat ostatní, to ne.
Sám jsem zakládajícím členem
Starobřeclavského mužského sboru. Takže vím, že například tady
u nás na Břeclavsku v poslední
době zažila tradice mužských sborů velkou obrodu. A jsou to právě
mužáci, kteří drží prapor folkloru
v jednotlivých dědinách.
Ptáte se na můj názor, jestli vytvořit internetovou verzi? Myslím
si, že ANO!!! A je velká škoda, že
už online verze není. Přinášelo by
to výhody všem! A zcela jistě i finanční.
Dušan Fikr
Narodopisný soubor Břeclavánek
František Synek, Dušan Fikr
Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc
Vítáme možnost vyjádřit se k periodiku, na jehož existenci se
vlastně my všichni – jako členové
FoS ČR – podílíme. Vývoj časopisu
Folklor máme možnost sledovat
pouhé dva roky, ale přesto si myslíme, že je to dostatečně dlouhá
doba, abychom si dokázali utvořit
obrázek o jeho možnostech. Ve
svém pohledu na časopis vycházíme z některých okruhů otázek, jak
jsme je dostali od Viliama Dekana.
Oba jsme přesvědčeni, že povědomí o časopisu Folklor má jenom
úzká skupina příznivců národopisu. Tato oblast lidské kultury bude
už asi navždy spíše menšinovou
záležitostí. Přesto zastáváme názor, že existuje mnoho lidí mimo
okruh členské základny FoSu, kteří
by si časopis rádi pročetli a seznámili se s činností jednotlivých
členských folklorních sdružení
a souborů. Podle nás by Folklor
neměl být jen informativním bulletinem o jednotlivých souborech
a akcích (samozřejmě, že i tako74 / 75
vá rubrika do časopisu patří), ale
mohl by se stát i „odborným“ časopisem o trendech v současném
pojetí folkloru. Zároveň by měl
časopis plnit funkci pomocníka při
specifických potížích folklorních
souborů (shánění látek a dalšího
potřebného materiálu pro šití krojů, právní poradna, kontakty, zajímavosti o specifických lidových
hudebních nástrojích atd.).
Stručně k otázce přispěvatelů:
považujeme za naprosto katastrofální, že časopis nemá nestranné
odborné redaktory, kteří by objížděli republiku a navštěvovali národopisné akce a vystoupení a podávali objektivní obraz skutečnosti. Pokud je
autorem příspěvku samotný, na akci jakkoli zainteresovaný účastník, není možné, i přes nejlepší vůli, zachovat objektivitu a nesklouznout k sebechvále.
Jako velký problém se nám jeví cílová skupina
osob, jimž je časopis určen. V tuto chvíli jsou to pouze vyvolení členové FoSu (a kdo vlastně další – ví to
někdo?), kteří se k časopisu vůbec dostanou. Čtenáři
by se určitě našli i z řad laické veřejnosti, pokud by se
o Folkloru vůbec dozvěděli a měli možnost ho získat.
Na možnosti předplatného pravidelně neupozorňuje
ani časopis, a už vůbec ne web Fos.cz v příslušné rubrice Časopis Folklor. Je to záměr?
Na časopisu nás přes tyto výhrady zaujalo a těší,
že vůbec existuje. Mrzí nás ovšem malá atraktivnost
podání, nepestrost příspěvků, neobjektivnost. Časopis by mohl plnit všechny funkce, které takto pojaté
periodikum plnit má a může – informační, dokumentační, propagační, reprezentační… Dokonce si myslíme, že je to žádoucí. Když se tak oba kvůli tomuto
našemu příspěvku opět probíráme posledními čísly
časopisu, nemáme pocit rubrik. Tudíž by bylo vhodné
strukturu časopisu vytvořit a více jednotlivé kapitoly
Folkloru diferencovat.
Jednoznačně kladně se stavíme k potenciální budoucí, ale dobře promyšlené koncepci internetové
verze časopisu. Určitě by to pomohlo aktuálnosti
časopisu, okamžité zpětné vazbě, zkrátka všemu, co
každý časopis potřebuje k tomu, aby byl „živý“. Nehledě k tomu, že internetová verze Folkloru by mohla
být mnohem obsažnější. Rozhodně by ale neměla tištěnou „sestřičku“ nahradit.
Na závěr asi nejcitlivější otázka. Grafika? Formát?
Nevyhovující!!! Formát časopisu je samozřejmě otázkou výběru redakční rady a vydavatele. Moc se na něm
nedá zkazit. Ovšem o grafické podobě se snad ani nedá
diskutovat, když žádná není...! Přitom moderní a přitažlivá grafika by pomohla i v orientaci uvnitř časopisu.
Omlouváme se za možná až příliš přísný pohled na v podstatě bohulibou věc, neboť jsme šťastni, že
Folklor funguje. Ale jsme přesvědčeni, že se dá ještě mnohé zlepšit.
A třeba tím pomoci i národopisu
jako takovému.
Závěrem přejeme Folkloru i jeho
autorům mnoho trpělivosti a sil
do dalších čísel.
Dalibor Tuž a Josef Knajbl
členové FoS ČR z FS JIZERA Liberec
Pracovní časopis s internetovou podobou
Časopis Folklor je pro mne „pracovním časopisem“,
tedy přesněji periodikem, kteréžto využívám pro svoji
práci. Rozmanitost rubrik rok od roku stoupá a nezbývá nic jiného, nežli tento trend s povděkem kvitovat. Časopis je přínosem jak pro fundovanou menšinu, tak i pro širokou folklorní veřejnost.
Přesto všechno bych se rád setkával s jeho podobou i na internetových stránkách. Struktura by se
dala doplnit o názory širší veřejnosti, o hodnocení
článků, polemiky a diskuse. Jednoduše by časopis
získal na akčnosti. Autoři by se tak dočkali okamžitých reakcí, hodnocení článků a názorů zvenčí, kon-
frontace. Zároveň se přímo nabízí
možnost větší propagace folklorních akcí apod.
Jubilantům se sluší poblahopřát. Přeji tedy časopisu, ale hlavně lidem kolem něj, hodně hezkých folklorních akcí, ať je o čem
psát…
David Pavlíček
veducí taneční složky FS Kunovjan
Uh. Hradiště, dramaturg pro tanec
VUS Ondráš Brno
Dalibor Tuž a Josef Knajbl, David Pavlíček
Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách
Jsou setkání, která člověku přináší nové pohledy na věci, které dosud vnímal
jen z povzdálí a bez hlubšího poučení. Takovým setkáním bylo také moje povídání
s Janem Dobešem, knižním designérem a grafikem, autorem řady logotypů,
knižních úprav a několika nových písem. Už z toho je jasné, že jsem se s ním
nesetkal náhodou. Na jedné z besed u cimbálu pražského souboru Rosénka jsme
si domluvili schůzku, abychom si popovídali o časopisu Folklor. Nevím, jestli ze
mě jako z bývalého organizačního vedoucího jmenovaného souboru neměl trochu
trému, protože ve vinárně, v níž jsme se setkali, si statečně objednal rulandské,
než mu došlo, že řídí. Takže nakonec stejně zůstal u klobásy a džusu. Ale nic to
neubralo na otevřenosti, s níž jsme rozhovor vedli.
Honzo, jsi povoláním grafik, ale já bych Tě nejdříve poprosil, abys o sobě řekl trochu více. A prozradil také, jak se vlastně formoval Tvůj vztah
k folkloru.
Narodil jsem se v roce 1977 a od dětství jsem měl spoustu zájmů. Ty
nějak krystalizovaly, a nakonec mě přivedly ke studiu logiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1999
až 2004 jsem se ale rozhodl studovat jiný obor, a to grafický design
v Postupimi, na Fachhochshule Potsdam. Díky studiu na této škole jsem
si také prošel praxí v portugalském studiu R2 design. Teď už pracuji
v Čechách, v pražském grafickém studiu Designiq. Zabývám se knižní
úpravou, plakátem, tvorbou logotypů či písem.
K lidové hudbě nás doma přivedl asi táta. Pochází ze Znojma a průmyslovku vychodil v Rožnově, takže pro nás různé festivaly a množství
nahrávek doma bylo něčím přirozeným. Zkrátka jsem si na „jazyk“ lidového projevu zvykl, hudbu jiných žánrů jako bych si musel někdy překládat. Můj mladší bratr hraje a tancuje v Rosénce od malička, já jsem
první aktivní krok učinil až v sedmadvaceti letech…
Předpokládám tedy, že jsi měl možnost setkávat se někdy doma také
s časopisem Folklor. Co na něj říkáš jako odborník právě z hlediska grafického designu?
Viděl jsem spíš jen náhodně několik čísel, protože jsem pět let nežil
v Čechách. Když jsem ho doma našel, přečetl jsem si ho. Teď před naším
rozhovorem jsem si jeden důkladněji prohlédl.
Když se na Folklor podívám očima typografa, musím bohužel konstatovat, že úroveň designu je nulová. I já sám jsem ho vždy otvíral ze
zájmu o obsah. Zkrátka ti, kdo časopis připravují, dávají srdce něčemu
jinému, než grafice – snaží se naplnit časopis hodnotným obsahem. Pak
se samozřejmě přihodí, že grafické zpracování časopisu je na úrovni venkovského zpravodaje. Moje babička pochází z Luže na Chrudimsku, kde
takový obecní věstník mají. Vychází už hodně dlouho a od dob psacího
76 / 77
stroje se jeho úprava nezměnila. Myslím, že Folklor má ale daleko větší
dosah než pár okolních obcí a stálo by za to s ním něco udělat. Určitě
se od něj očekává více, než od lokálního zpravodaje, třeba už proto, že
oslovuje lidi, kteří se sami zabývají kulturou..
Honzo, tady Tě dnes nechávám listovat i posledním číslem Folkloru
(č. 6/2004), a zároveň jsem Ti dal nahlédnout do několika čísel z období 1990 až 1993. Zaregistroval jsi nějaký pozitivní vývoj?
Ne. Dokonce ani vývoj technických nástrojů se příliš neprojevil… Snad
i ty první obálky z počátku devadesátých let více odpovídaly tehdejším
možnostem a jsou tak případnější. V porovnání s číslem 0/1990 to byl
jednoznačný pokrok, ba skok. Od roku 1994 se bulletin prohlásil za
časopis, vlastně začal vycházet v současné obálce. Myslím, že tam je
ten přelom, kdy by se měl projevit i přechod od amatérismu k úpravě
od profesionála, což se bohužel nestalo dodnes, ani na obálce. Má-li to
Jan Dobeš
být časopis, který by oslovoval i širší publikum, mezi ním i mladé lidi,
vzdělané lidi, snad občas i někoho „zvenčí“, pak je velká škoda, že se
kromě obsahu nevěnuje pozornost i grafické stránce.
Dobrá, ale zkus to rozvést. Co by se po té praktické stránce podle Tebe
dalo změnit k lepšímu?
Už první vizuální dojem. Abych to hned po otevření zase nezavřel, když
vnitřní obsah s jednoduše „nalitým“ textem připomíná nezáživnou učebnici. K tomu ani není zapotřebí zaplnit polovinu prostoru obrázky, stačí se
víc věnovat detailům a vymyslet neotřelou úpravu. Nějaké základní grafické členění textu by mi mělo usnadňovat orientaci. Jak v celém časopise, tak v rámci jednotlivých textů. Čtení zpříjemní i správná volba písma,
sloupců… Mezi to určitě nepatří podtržená kurzíva, která se z neznámých
důvodů objevuje snad na každé stránce při nejrůznějších příležitostech
(typografický horor). Jde zkrátka o detailní typografickou práci.
Kdybych se měl vyjádřit metaforicky, pak ten časopis musí tancovat
v krpcích, ne v teniskách.
Takže obálku a „vnitřek“ jsi teď nepřímo i přímo ztrhal. Co ale říkáš na
vlastní obsah?
Už jsem naznačil, že Folklor rád čtu, když se k němu dostanu. A užitečný i zajímavý je. Nejvíc vítám například galerii historických osobností
a faktické historické údaje – tedy články, které mají nadregionální, ba
i historický význam. Je mi líto, že jsou zatlačovány do pozadí marginálními zprávami a aktualitami.
Samozřejmě by se daly najít výhrady například k členění časopisu.
Představování současných osobností hned vepředu, na místo obsahu či
úvodníku? Články „ke čtení“ (historie, osobnosti) až na samém konci?
A větší váhu by si určitě zasloužily články zabývající se tím, z čeho je
v souborové práci možné čerpat.
A kdyby nemělo zůstat jen u řečí, troufl by sis vlastní představu o časopisu zviditelnit, třeba tím, že bys dal grafickou podobu tomuto jubilejnímu číslu?
Určitě ano. Rád bych Vám předvedl v nové úpravě už první řádné číslo
šestnáctého ročníku 2005. A když to nepůjde, pokusím se alespoň jubilejním číslem představit nějakou novou vizi.
Děkuji ti za rozhovor. A budu určitě zvědavý na to, jak se popereš s tím
novým grafickým řešením. Rozhodně se budu snažit, aby jubilejní číslo,
v němž bude tento rozhovor uveřejněn, neslo už Tvůj rukopis. Aby čtenáři Folkloru mohli porovnávat a zamyslet se nad tím, o čem jsi tu dnes
hovořil.
Otázky připravil a s Janem Dobešem rozmlouval: Viliam Dekan
78 / 79
Z dalších čtenářských názorů a ohlasů
Ladislav Čechák
vedoucí národopisného souboru Týnečáci Velký Týnec
Nemám k Folkloru připomínek. Jenom jednu. Aby
časopis vycházel v termínu a nechodil až s měsíčním
zpožděním. To je nemožné! My tam dopošleme příspěvky s nějakými termíny akcí, a ono to vyjde opožděně. To je vše, jinak jsme s časopisem spokojeni.
text je přepisem části vzkazu na telefonním záznamníku
(přepsal V. Dekan)
Kateřina Francová
Dům dětí a mládeže Horní
Počernice, Praha 9,
Dětský folklorní soubor Mateníček
Jsme velice krátce členy FoS ČR a zatím jsme organizací, která dosud nikterak mimořádně nepřispěla
k rozvoji folklorního života v České republice, nemohu se tedy fundovaně k úrovni časopisu vyjadřovat.
Přesto si ale myslím, že tento časopis je potřebný
a na trhu by rozhodně neměl chybět. Věřím, že do
budoucna se více zapojíme a budeme mít možnost
vyjádřit se zodpovědněji, a třeba i do časopisu přispívat. Srdečně zdravím a přeji hodně úspěchů ve vaší
prospěšné činnosti.
Václava Frodlová
Dětský národopisný soubor
Břeclavánek
Uvítala bych, kdybyste v časopise uváděli předběžně
připravované akce na rok nebo půl roku, jako jsou
školení pro vedoucí souborů v různých oblastech –
výchova dětí, taneční průprava, zpěv atd, ale i jiná
školení. Vím, že nám chodí pozvánky, ale nevíme dopředu, o čem můžeme uvažovat.
Josef Gajdoš
vedoucí folklorního souboru Beskyd Zubří
Byl jsem chycen za slovíčko, když jsem ve svém původním stanovisku napsal, že k časopisu nemám připomínek. Takže musím říci i „b“. Je lehké kritizovat.
Nepatřím a ani nechci patřit mezi kritiky, protože si
vždy vážím lidí, kteří dělají něco pro dobrou věc. Pro-
to tvrdím, že časopis Folklor má
velmi dobrou úroveň. Problém je,
že vše se jednou ohledí a zevšední
a musí se takzvaně inovovat.
Mám snad jen opravdu malé doporučení. Doporučil bych pokud
možno zestručnit zprávy z regionů, ze souborů. Většina činností
souborů je si dostatečně podobná
(není třeba tolik popisu), takže
místo stránek by stačily dva-tři informativní odstavce. Zbylý prostor
by bylo vhodnější využívat pro
menší soubory a regiony, o kterých se mnoho nepíše. Pak máme
totiž dojem, že se vše točí jen kolem několika známých souborů.
Rovněž by nebylo na škodu zavést i rubriku stručných informací z folklorního dění v celé České
republice – nejen zprávy z FoSu,
nebo uvedených souborových příspěvků. Tolik malé připomínky.
Zasílám Vám všem pozdrav
s přáním dobrého díla.
Bohumil Hlaváček
emeritní ředitel ČTK Brno
Časopis Folklor má mezi tištěnými
sdělovacími prostředky v České republice nesporně nezastupitelné
místo a to tím spíš, že na rozdíl od
nyní už velmi početné řady novin
a časopisů má tuzemského vydavatele, jeho obsah není diktován ani
ovlivňován zahraničním kapitálem.
Stal se skutečnou tribunou těch,
kteří mají folklor rádi, věnují se mu,
jsou ochotni rozdělovat se o své
zkušenosti a názory. Lze se v něm
dočíst to, co bychom marně hledali
na stránkách bohatších časopisů,
Z dalších čtenářských názorů a ohlasů
jejichž redakce ohrnují nos nad lidovou kulturou a o to víc prostoru
dávají kultuře přicházející odjinud.
Poslední stránka Folkloru prozrazuje, že časopis vychází v nákladu pouhých 1800 výtisků. Přitom členská základna folklorních
souborů je výrazně početnější. Časopis by si zasloužil, aby měl více
čtenářů a o to by se měla přičinit
i vedení souborů. Mnozí členové
souborů ani nevědí, že časopis
Folklor vychází.
Milena Jelínková
vedoucí souboru Malý Kosíř a jménem souboru Kosíř, Kulturní a sportovní zařízení Kostelec na Hané
V časopise Folklor, který vždy celý
s chutí přečtu, se mi moc líbí „Vyznání“ lidí, kteří svůj život zasvětili lidovým písním a tancům. Po
přečtení těchto článků jsem vždy
o něco bohatší, o něco, s čím se
se mnou podělili lidé, jejichž láska k folkloru je opravdová. Je to
práce, která nikdy nekončí, neboť
tito lidé předávají své zkušenosti
dalším a dalším generacím, a to
je v dnešní přetechnizované době
počítačů velmi dobře. Vždyť leckdy právě na těchto lidech stojí
další existence folklorních souborů v daných místech. Vždy to chce
„dobrého tahouna“, který se snaží
i v době krize souboru nadchnout
ostatní a zkusit to znovu.
Je dobře, že se o takových lidech můžeme dočíst na stránkách
našeho časopisu, neboť jsou nám
ostatním často vzorem.
Přeji Vám mnoho úspěchů v další práci a těším se na další inspirativní články.
80 / 81
Peter Kopčík
manažer FS Rozmarija, Prešov, Slovensko
Vážení folklórni priatelia. Srdečne Vás pozdravujem
z Prešova. Volám sa Ing. Peter Kopčík a už vyše 20
rokov je folklór mojím koníčkom. Momentálne ako
manažér spolupracujem hlavne s detským a mládežníckym folklórnym súborom Rozmarija z Prešova. Už
niekoľko rokov som členom Folklorního sdružení ČR
a odberateľom časopisu Folklor.
Tento časopis má podľa mňa veľmi dobrú úroveň,
ponúka obrovské množstvo informacií a poznatkov.
Som s jeho urovňou naozaj veľmi spokojný. Bohužiaľ, my na Slovensku Vám môžme len závidieť takýto
časopis!
Marie Pancířová
FS Kvítek Hradec Králové, festival Setkání s folklórem
Pokud jde o časopis Folklor, spíše se přikláním k časopisu o činnosti sdružení, odborné informace však
vítám také. V každém případě vítám informace od
všech – jak od členů souborů, tak od vedení souborů
a festivalů, i odborníků na folklor nebo novinářů. Cílovou skupinu, kterou by měl časopis více oslovovat
a zaměřovat se na ni, by měly tvořit široká členská
základna souborů a skupin a vedení souborů a festivalů. Určitě mi vyhovuje tištěná forma časopisu a se
strukturou časopisu i jeho grafickou podobou jsem
spokojena.
Blanka Petráková
vedoucí DFS Malé Zálesí,
Muzeum Luhačovice
Časopis Folklor je jediné fórum, kde dnes český a moravský folklorista (milovník folkloru či folklorní aktivista) může diskutovat, rozčilovat se, prezentovat, zamýšlet se, informovat se a získávat přehled, co se kde
dělo a co se u nás bude dít v oblasti folklorismu. Jistě
by mohl být odbornější (nebo více populární), větší
(nebo menší), barevnější (nebo raději černobílý), aktuálnější (anebo by stačilo, kdyby vycházel dvakrát
ročně) – prostě mohl by být jiný, možná lepší. Hlavní
však je, že Folklor vychází, přestože se on (stejně jako
jeho obsah) může většině folklorně nenaladěných
současníků zdát nemoderní, nelukrativní a vůbec
okrajový. Vylepšovat se dá vždycky
všechno, takže to můžeme zkusit
v dalších patnácti letech.
Alena Špačková
Praha
Přátelé, časopis Folklor odebírám
soukromě, proto jsem čtenářka asi
poněkud netypická. Miluji totiž lidové písně, což je u mne letitá záležitost, žádný chvilkový rozmar.
Ráda čtu o „Známých – neznámých“, různá zamyšlení nad festivaly. Uvítala bych více o muzikách,
muzikantech, zpěvácích.
Postrádám častější recenze nových CD, případně videokazet,
ale i s kontaktem na konkrétního
prodejce. Je totiž téměř vyloučeno
něco z této hudební oblasti koupit
normálně.
Nebylo by od věci vyzpovídat
kompetetní osoby z celostátního
vysílání rozhlasu a televize. Lidové
písně jsou stále na samém krajíčku jejich zájmu. Občas se mě sice
někdo snaží přesvědčit o opaku,
ale většina krásných záznamů jen
leží v archivech! Ostudně se nevysílá skoro nic ze Strážnice, natož
třeba z Horňáckých nebo jiných
slavností. A televizní pořad Folklorika se „nenápadně“ přesouvá do
nočního času.
Do dalších let přeji vám všem
v redakci i nám ještě hezčí časopis.
uveřejnili tři velice poutavé články – Zlatý zpěváček
Tomáš Beníček, který po letech, díky svému nádhernému hlasu oživil můj zájem o folklor, když jsem
v červenci z rozhlasu uslyšel jeho dvě písničky a rozhovor s redaktorem Z. Toflem. V září jsem následně
navštívil Bánov, abych získal rozhovor pro náš časopis Krasokvět. Nezůstalo jen u rozhovoru a já byl
vpraven do prostředí plného přátelství, krásy a spontánnosti, což vyvrcholilo mým vstupem do Folklorního sdružení ČR 21. září 2004. A tehdy jsem začal
dostávat Váš časopis.
Velice se mi líbí úvodní vzpomínkové medailony
i vyznání jednotlivých osobností. I ostatní články jsou
vesměs zajímavé, graficky přehledně řešené, jen snad
by bylo dobré, jsou-li jen dva dvojlisty tištěné barevně, aby byly plně věnovány barevným fotografiím,
které si jistě především váš časopis zaslouží s ohledem na barevnost krojů.
Doufám, že se podaří udržet rozsah časopisu (třeba číslo 5/2004 – 76 stránek, to je velice sympatická
tloušťka).
Jsem velice rád, když se v listě dočtu, že folklorní život přitahuje naši mládež, je to cesta ke kráse,
kamarádství a přátelství, tedy k věcem, které jsou
v dnešním světě stále vzácnějším kořením.
Jako ten, který se rozhodl již před 15 lety věnovat
chlapcům celý svůj život jako spisovatel, básník a pedagog, oceňuji vysoce Vaši práci pro naši lepší budoucnost. Přeji Vám a vám všem hodně členů a hodně čtenářů, kteří by strávili nad stránkami Folkloru
tolik pěkných chvil jako já. Srdečné díky a zdar!
Luděk Vejsada
Lipnice nad Sázavou
Milá a vážená redakce! Dovolte,
abych Vám v rámci Vaší jubilejní ankety poděkoval za časopis Folklor.
Za to, že mi začal chodit, může
ten, o němž jste v pátém čísle
Z dalších čtenářských názorů a ohlasů
Jak vzniká časopis
Možná vás bude zajímat, jak se „krok po kroku“ vytváří každé číslo časopisu
Folklor. Předznamenejme, že příprava jednotlivých čísel je vedena nezaměnitelnými
pracovními úkony týmu redakčních spolupracovníků. Zde jsou seřazeny
do pomyslného pořadí, které je dáno zkušeností a časovými aspekty přípravy.
který v následujícím týdnu nejprve v redakci slovo od
slova přepíše, pak přepracuje do zveřejnitelné textové podoby a odešle na autorizování. Po autorizaci zakomponuje do textu úpravy a doplňky.
3. Tak měsíc před uzávěrkou (v čase kdy obdržíte
předcházející číslo) se dohodne s redaktory o jejich
příspěvcích do dalšího čísla časopisu, příp. je vyšle na
vybrané akce.
4. V měsíci před uzávěrkou průběžně přijímá do
redakce poštou nebo od roku 2002 také prostřednictvím e-mailu jednotlivé příspěvky. Ty první osobně přepíše a zkontroluje. Druhé textově převezme
a všechno uloží do složky příslušného čísla časopisu.
Jednotlivé příspěvky průběžně upravuje (doplňuje
uvozovky, vyznačuje slova psaná kurzívou, slova podtržená apod.) do konečné podoby.
5. V téže době dopracovává na základě písemných
Přibližně dva měsíce před uzávěr- odpovědí na zadané otázky do podoby rozhovoru přikou konkrétního čísla si šéfredak- pravovanou polemickou stať. Zpracovaný příspěvek
tor připraví výběr čtyř osobností odešle oponentovi k odsouhlasení. Později od něho
z řad folkloristů pro rubriku Vy- vzešlé připomínky a doplňky zapracuje do rozhovoznání, dvě osobnosti do rubriky ru, v případě většího rozsahu úprav opět text odešle
Známé – neznámé tváře a kraje k autorizování.
a také zajímavého člověka pro roz- 6. V tomtéž čase osobně nebo telefonicky urguje
hovor. Se všemi postupně vejde objednané příspěvky rubrik Vyznání a Známé – nev osobní nebo telefonický kontakt známé tváře, připravuje si podklady k aktuálním aka se čtyřmi z nich se dohodne na cím Folklorního sdružení ČR nebo zpracovává recenpříspěvku a vyžádá si fotografie.
ze a příspěvky z navštívených akcí.
1. V tomto období také dohodne 7. Čtrnáct dnů před uzávěrkou objedná od ředites vybraným oponentem základní le sekretariátu příp. od dalších čelných představitetéma diskuse, zpracuje a odešle lů Folklorního sdružení ČR jejich aktuální příspěvky
mu navozující okruhy diskusních k činnosti sdružení a sekretariátu.
otázek.
8. V termínu uzávěrky zařadí do základního sché2. Šest týdnů před uzávěrkou matu čísla jednotlivé příspěvky a současně vytvoří
si domluví rozhovor s vybranou obsah čísla.
osobností a tento uskuteční. Po- 9. Nejsou-li redakci doručeny všechny objednané či
řídí ilustrační fotografie a průběh dohodnuté příspěvky, tyto nyní intenzivně a opakobesedy si zaznamená na diktafon, vaně telefonicky nebo e-maily urguje.
82 / 83
10. Nebyly-li dodány k příspěvkům ilustrační fotografie, tyto vybere z fotoarchivu, z negativů zadá výrobu pozitivů a ty přiřadí k článkům.
11. Po sestavení čísla doplní chybějící informace,
články nebo nabídky věnované aktuálně činnosti
sdružení.
12. Textově sestavené číslo časopisu vytiskne, všech
cca 40 tiskových stran rozmnoží 3x a rozešle korektorům ke čtení. Je-li to nezbytné, v následujícím období 3–4 dnů určeném k vyhledání chyb, dokončuje
poslední příspěvky nebo zajišťuje fotografie.
13. Současně již zahajuje „koloběh“ tvorby dalšího
čísla dle bodu 1.
14. Po vrácení opravených textů vyznačené chyby
a odchylky od českého pravopisu opraví také v počítači a opravený text odešle e-mailem do grafického studia tiskárny. Fotografie a další materiály (noty,
kresby, inzerce, loga sponzorů) odešle poštou.
15. Asi po týdnu obdrží ze studia stránkový obtah
celého časopisu včetně obálky na tiskovou korekturu. Při ní je třeba vše zkontrolovat, dotvořit grafickou
část jednotlivých stránek, vyznačit případné změny
a opravy a do míst bez textů zalomit nabídky, inzeráty, loga sponzorů apod.
16. U fotografií je často třeba změnit výřezy nebo jejich zařazení do textu.
17. Na závěr připíše umístění fotografií (stránky)
k popiskám, do tiráže doplní aktuální informace týkající se příštího čísla a opravené stránkové obtahy
pošle zpět do tiskárny; obvykle s tím, že bude ještě
třeba nahlédnout některé opravované stránky.
18. Grafické studio tiskárny provede všechny opravy
a vyžádané stránky zašle faxem k druhému náhledu.
Po jejich telefonickém odsouhlasení nebo další opravě studio předá časopis k přípravě filmů a tiskárna
posléze časopis vytiskne.
19. V tom čase již probíhá příprava dalšího čísla časopisu Folklor (viz bod 4 a další).
Ani tyto postupné kroky však někdy nevedou ke konečnému výsledku a stane se, že v časopisu i po uzávěrce a sestavení stále chybí aktuální zpráva o naší
významné a již uspořádané akci nebo příspěvek do
rubriky Známé – neznámé tváře. V tomto případě
musí nastoupit šéfredaktor a z dostupných materiá-
lů zprávu (např. z tiskových zpráv
nebo z kusých informací zúčastněných) o akci sám něco málo
sepsat.
Těžší je to s portréty vybraných
osobností v rubrice „tváře“ nebo
u vyznání. Tady nelze konkrétního
člověka bez jeho vědomí „popsat“.
Tehdy jej musí šéfredaktor na poslední chvíli operativně nahradit
někým jiným; obvykle je to někdo
z nejbližšího pracovního nebo profesního okolí šéfredaktora, s nímž
se on sám může rychle kontaktovat a během dne dvou příspěvek
připravit. To pak bývají velmi horké chvilky a ty jsou někdy pravou
příčinou zpoždění ve vydání časopisu.
Přesto se vždy celý redakční tým
snaží dodržet oznámené termíny
a naplnit ohlášený obsah. Věřím,
že i v tom má časopis v povědomí
čtenářů svůj významný kredit.
František Synek
František Synek
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou,
předsedou FoS ČR (4)
Můj osobní vztah k časopisu
Ty, Zdeňku, dokážeš být během tří dnů na pěti opačných koncích republiky a stejným tempem, jakým cestuješ po Čechách, Moravě i Slezsku, dokážeš dennodenně neuvěřitelný počet hodin pracovat. Přiznej
se proto. Kolik času Ti při Tvém náročném programu zůstává na to, aby
ses v klidu začetl do časopisu Folklor?
Je pravda, že mám málo času, ale to v dnešní době platí o každém
z nás. Lidé dnes mají málo času obecně a dá se očekávat, že tempo života se bude i nadále zrychlovat, takže času nepřibude. Proto se mi zdají
některé články ve Folkloru zbytečně dlouhé. Něco jiného je toto jubilejní
číslo, kde jsme se zastavili, abychom se pokusili zhodnotit patnáctileté období. Ale v běžných číslech dávám jednoznačně přednost krátkým
a věcným článkům! A jsem přesvědčen, že i vedoucí a ředitelé festivalů
kvitují více krátkých článků o vlastním souboru nebo festivalu a dění ve
svém regionu.
Vidíš, předběhl jsi mne, protože měla následovat otázka, jakým článkům při jeho čtení dáváš přednost. A to jsi už řekl. Prozraď tedy, zda
v nich hledáš také nějaké podněty pro sebe, pro časopis a pro činnost
Folklorního sdružení ČR?
Samozřejmě, že při jejich četbě hledám podněty a dělám si závěry,
přemýšlím. Někdy i o tom, co v časopisu není. Vážím si např. rubriky
84 / 85
„Na pomoc souborům“. Ale myslím si, že důležitou potřebou pro práci
souborů – vedle znalosti významných postav etnologie a folkloristiky
či současných představitelů festivalů nebo regionů a souborů – jsou
i praktické rady a informace obecnějšího rázu. Těch by mělo být více!
Mám teď na mysli podobné texty, jako byl před několika lety článek
Jarmily Karhanové Autorské právo a folklor. Podobných témat je mnoho,
např. problematika využívání strukturálních fondů, malé a velké projekty Mezinárodního visegrádského fondu, průběžné aktuální informace o evropských programech Culture 2000 nebo Mládež – Culture and
Education. Záživné čtení to sice nebude, ale o to přínosnější, protože
všechny soubory a festivaly se ze všeho nejvíce potřebují naučit získávat
peníze na další činnost.
Folklorní sdružení ČR je dětská a mládežnická organizace, ale pro děti
a mládež toho v časopisu Folklor mnoho není. Nepomohlo by to však
zvýšit zájem o časopis právě mezi členy souborů, nebyl by také krok
k získávání mladých autorů?
Někdy myslím i na to, jestli by nebylo dobře, kdyby časopis věnoval
pár stran i dětem. Opravdu jsme dětská a mládežnická organizace,
máme přes dvě stě souborů do patnácti let. Teď se vychází z toho, že
časopis je určen vedoucím, a ti tam mají možnost psát o svém dětském
souboru a dočíst se o jiných dětských kolektivech. Možná by se nad
tím měla redakce zamyslet. Je jen otázkou koncepce, jestli se několik
stránek vyčlení zábavě pro děti. Ale byla by to pro časopis další funkce
navíc, a už takhle jich plní dost. A chvála bohu, že dobře.
Nejen obsah, ale i grafika oslovuje čtenáře a vytváří jeho vztah k časopisu. A tak mi dovol ještě poslední krátkou otázku na závěr našeho rozhovoru. Jak by sis přál, aby Folklor vypadal za dalších patnáct let?
Odpovím také krátce. Přál bych si:
1. Aby existoval.
2. Aby byl čtivý v obou podobách.
3. Aby byl svěží a mladý. A oslovoval dnešní mladé, kteří už budou za
patnáct let patřit mezi nás zkušenější, i ty, kteří teprve dorostou a budou si v tu dobu mládí užívat na plný plyn.
4. A konečně, aby grafika časopisu i internetových stránek měla co říci
jedenadvacátému století.
Děkuji Ti, Zdeňku, za trpělivost. I když nám rozhovor zabral dost času,
myslím, že to nebyl čas ztracený. A doufejme, že i ti čtenáři, kteří stejně jako Ty dávají přednost krátkým článkům, si tentokrát se zájmem
přečtou i tento obsáhlejší náhled na zdánlivě jednoduché otázky kolem
šíření informací ve Folklorním sdružení ČR.
Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan
Zdeněk Pšenica
Tak po našom, od pľúc (k výročiu Folkloru)
Aby som sa na úvod úprimne priznal, nemám rád výročia. Ani tie
svoje, tobôž cudzie. Zostalo mi to
pravdepodobne spred roka 1989,
kedy sa oslavovalo všeličo možné. Dúfam, že sa za tých pätnást
rokov aspoň niečo zmenilo. Teda
k lepšiemu. Osobne dávam prednosť každodenným oslavám. Ráno
sa zobudiť a tešiť sa, že sa tak
stalo. Stretnúť peknú ženu alebo
múdreho muža a uchmatnúť im
kúsok ich energie. Zdarne zavŕšiť projekt, grant, dielo, ktoré má
šancu oblažiť iných. Večer si líhať
plný uspokojenia z dobre vykonanej práce. Alebo že som si len tak
počítal, prelistoval zaujímavé periodikum. Proste baví ma žiť tak,
aby sám život bol jednoliatou oslavou bytia.
Čo sa týka najdrahšieho tovaru na svete, informácie, tak zastávam názor, že byť v obraze je
naozaj super. Spomínam na časy,
keď ohľadom kultúry a folklóru
predovšetkým, nebolo jednoduché nájsť tie správne poznatky,
o ich aktuálnosti ani nehovoriac.
V Československu sa dalo čerpať
z dvoch známych periodík – Taneční listy a Rytmus. Po „nežnej
revolúcii“ však zmizli z povedomia i ony. Na Slovensku sa ich
snaží nahradiť Národná osveta,
vydávaná Národným osvetovým
centrom Bratislava, s jej bývalou
prílohou Folklór a terajšou, nazvanou Tradícia a súčasnosť. A taktiež
Informátor Východoslovenského
folklórneho združenia a Spravodaj
Stredoslovenského národopisné86 / 87
ho združenia. V Česku sa pred pätnástimi rokmi ujal
Folklor, časopis FoS ČR. Vlastně pomyseľný občiansky
preukaz mu čas práve vystavil.
Spoločná sedemdesiatštyriročná cesta Čechov
a Slovákov sa skončila na križovatke dejín. No folklórne dianie v oboch zvrchovaných republikách má svoje
spoločné črty, no i osobité špecifiká. Jazyk prekážkou
nie je, mentalitu, čiže náturu akceptovať vieme. A Česi,
Moravania, Slezania i Slováci majú v sebe tak hlboko
zakorenený vzťah k ľudovej kultúre a folklóru, že hudba, spev a tanec ich teraz ešte viac zomkínajú, spájajú
do jednej folklórnej rodiny. Nedávno som na svadbe
vo Vranove nad Topľou zachytil prekrásny spev moravských ľudových piesní v podaní dievčat – členiek
východoslovenských folklórnych kolektívov. Na opačnej strane, trebárs v Strážnici, Brne či Rožnove pod
Radhošťom, si miestni, a dobre že prevažne mladí ľudia, krátia chvíle pretraktovaním melodiky z Podpoľania, Terchovej, Zemplína, Šariša a tak podobne.
Česko je väčšie rozlohou i počtom obyvateľov, preto sa FoS ČR skladá z dvoch desiatok regionálnych
folklórnych združení. Slovensko a jeho Folklórna únia
zahŕňa iba tri združenia – Západoslovenské, Stredoslovenské a Východoslovenské. Vidí sa mi, že u vás
máte prepracovanejšiu spoluprácu predstaviteľov
hnutia so zástupcami vlády a ministerstiev, parlamentu a ostatnými subjektmi verejnej správy. My
Slováci si zasa zakladáme na dlhodobých cykloch
súťažného charakteru s trojročnou periodicitou, ktoré v podstate tlačia mnohé telesá a ich choreografov
a hudobných upravovateľov k neprestajnej invenčnej
práci, k novej tvorbe, ale i k výskumu prepotrebného
materiálu v teréne. Najnovším trendom u nás je prezentácia pôvodnej predlohy súčasnými interpretmi,
spodobená na základe audiovizuálnych záznamov.
Verejnosť tento trend prijíma s uznaním a úspech
takýchto programov niekedy zatieňuje aj umelecké
snahy profesionálnych telies.
Slováci Čechom podľa mňa vždy úprimne závideli
organizovanie folklórnych plesov, bálov, besied pri
cimbale a podobných podujatí v tradičných odevoch
či bez nich. Úspešným zavŕšením spomínaných akti-
vít je konanie Celonárodného krojového plesu v Žďári
nad Sázavou, ktorého som sa síce nemal česť osobne
zúčastniť, no jeho skvelú atmosféru som vycítil práve
z článkov v časopise Folklor (ako individuálny člen
FoS ČR ho dostávam s neomylnou pravideľnosťou do
svojej poštovej schránky, takže mám o prísun informácií spoza rieky Moravy postarané).
Rád listujem vo Folklore i opakovane a pripomínam
si trebárs hodnotiace state Jaroslava Cardu Juráška
o nových nahrávkach ľudovej hudby. Vyhľadávam tiež
zmienky o VUS Ondráš, nakoľko som vo VSPT Jánošík Brno strávil dva „zelené roky“ spevom a tancom.
Veľmi zaujímavé mi pripadajú občasné polemiky,
v ktorých sa čitateľ opakovane zasväcuje do rôznych
problémov i odlíšnych pohľadov na ne. Na takúto
možnosť sme veru dlho čakali, a práve otvorenosť
a výmena postojov a názorov je tý najúžitočnejším,
čo Folklor prináša.
Isto iste by mi dal za pravdu i František Synek,
hlavný editor a dlhoročný otec tohto ojedinelého žurnalistického syna. Na jednej strane mu závidím jeho
stály entuziazmus. No na strane druhej mi neostáva,
len ho úprimne obdivovať: kdeže berie v dnešnej upo-
náhľanej dobe toľko času na riadenie kolektívu redaktorov a autorov,
ako aj na technicko-organizačné
aspekty výroby Folkloru? Patrím
k jeho vďačným pozorovateľom,
a najmä konzumentom výsledkov
jeho úsilia. Jemu i jeho spolupracovníkom želám čo najmenej problémov pri realizácii ich zámerov
a čo najviac prispievateľov a aktívnych čitateľov.
N.B.! Pod čitateľskou aktivitou
si predstavujem nielen študovanie
obsahu časopisu, ale hlavne vecné
reakcie v ústnej, a ešte lepšie písomnej podobe. Tak ako tomu je
práve teraz v mojom prípade. Ďakujem Vám, kolegovia!
Kultúre zdar a folklóru zvlášť!!!
Tibor Kučera
kustód Zvolenského Kučerovho
folklórneho minimúzea,
folklorista a publicista, Slovensko
Zajímejme se o folklorní slavnosti…
Jako dlouholetý příznivec etnologických kulturních
forem, historie, zemského vlastenectví a lidí, kteří je
různým způsobem projevují – vyjadřuji své uznání
časopisu Folklor při příležitosti mladého výročí jeho
založení.
Skláním se před všemi těmi nadšenci – jeho tvůrci,
přispívateli a naplňovateli, kteří jsou pokračovateli
zejména tradic našeho venkova, a děkuji jim za radost a potěšení, které do dnešního nelehkého světa
svým optimismem přináší.
Moderní civilizace vznáší značné nároky na každého člověka. To pociťují zejména manažeři, kterými
jsme v jistém slova smyslu, třebas jako rodiče, každý
z nás. Každodenní tempo života si pro udržení zdraví
žádá duševní hygienu. Folklor a lidové umění vůbec
ji poskytuje všem – bez rozdílu věku, přesvědčení
i společenské příslušnosti.
Mám rád valašský folklor. Valašsko je můj i mých předků rodný
kraj, kdysi chudobný, ale důstojný
svým nadhledem, bohatý slavnou
historií i tradicemi, kraj bohatý na
příklady lidské tvořivosti i na vzory (Baťa, Sousedík, Schön, i k tomuto kraji se hlásící T. G. Masaryk,
který odsud odstartoval svoji zářnou politickou kariéru), moravské
Švýcarsko, plné lesů a strání. Důležitým faktorem v lesnaté krajině
byly – pily. Spousta scének dobrých valašských folklorních souborů vypráví o jejich produktu – dřevě, i o způsobu života, který byl
tímto produktem určován.
Tibor Kučera, Mojmír Kovář
Folklor a tradice jsou úzce spjaty s venkovem jako společenstvím.
Tam, kde tuto moudrost objevili,
jsou dnes prosperující obce. Ne
náhodou je Kovářov, letošní vítězná obec soutěže Vesnice roku ČR
v dnes již neméně proslulém Programu obnovy venkova významným místem v rámci folklorních festivalů, stejně tak jako Liptál a další.
Tento progresivní prvek v Evropě
regionů začínají vnímat i pokrokoví
členové regionálních zastupitelstev,
senátoři i další významní politici,
kteří se ve stále větší míře hlásí ku
svým venkovským kořenům. A to je
dobře. Dávají tak příklad mladým,
potažmo i jako cestu k pozitivnímu
myšlení, a tím i k dlouhověkosti
s vyšší kvalitou života.
Ale v podpoře rozvoje místních
tradic je i budoucnost prodávání
kultury (které je folklor nezastupitelnou součástí) v cestovním
a turistickém ruchu, budoucnost
otvírání se smysluplnému poznávání a cesta k subsidiaritě, bez níž
nefunguje PARTNERSTVÍ, a které
se mnozí centristé – soběstřední
individualisté tolik brání. Na toto
téma jsme – v rámci Komise pro
přeshraniční spolupráci česko-moravské menšiny na Slovensku (in:
Trnavský zpravodaj K, č.3/2000),
která se později přetransformova88 / 89
la na Občanskou iniciativu Za prosperitu Trnavského
kraje – OIPTK (jejíž členové, coby nezávislí, dokonce
participovali na regionálních i parlamentních volbách), před dvěma roky uspořádali v Trnavě odbornou konferenci za účasti předsedy (župana) Trnavského samosprávného kraje Petra Tomečka.
Náměty, které na konferenci zarezonovaly, byly
formou doporučení adresovány zainteresovaným
subjektům (ústřední a ústavní orgány, prvo- a druhostupňové samospravy, občanské iniciativy a média).
Regionální kultura (včetně folkloru), kam především
byly aktivity směrovány, však z různých důvodů posílena zatím nebyla. V této oblasti jsou velké rezervy, především v rozšíření zmíněných aktivit turistiky
a cestovního ruchu, zatím však protisměrné reakce
ústředních a zejména regionálních orgánů na Slovensku (i přes jejich často opačné projevy) jejich využitelnost minimálně umrtvují.
A co popřát časopisu Folklor nejméně do dalších
patnácti let?
Aby se folklor, vysoké umění, kulturní avantgarda,
manažeři rozhodovacích procesů a masmédia spojovali v jeden celek, který by fandil regionům a nutil je
k soutěživosti.
Aby se nejen hejtmani, jako jsou Březina, Juránek,
Slavík, Dohnal, Tošenovský, Zahradník a politici, jako
je Topolánek, Havlíček, Plachý, Smýkal, Gajdůšková,
ale i další, častěji objevovali na folklorních festivalech, ať už jako garanti, či v tradičních krojích, nebo
jen tak, jako celebrity a občané. Aby se k nim přidávali i lidé jako jsou Barroso, Fígeľ, Špidla, Roithová,
Záborská a další.
Aby se lidé jako je pan Alexander Veigl častěji objevovali na českém a slovenském venkově a znalci, jako
jsou Štika, Rejškovi, Stolařík, Klauda, Mědílek a Pšenica měli další následovníky.
Aby se občané začali zajímat o folklorní slavnosti
alespoň tak, jako se zajímají o televizní seriály. A aby
jim média věnovala aspoň tolik pozornosti, kolik věnuje propagaci technopárty.
…a aby všem lidem okolo folkloru – pochodním,
které zapalují – jejich elán vydržel.
Mojmír Kovář,
exposlanec FS a občanský aktivista, Trnava, Slovensko
Prijímam tento časopis tak,
ako by ste ho mali prijímať aj vy
Srdečný pozdrav čitateľom časopisu Folklor zo Slovenska. Pravdepodobne takéto pozdravy dostávate
častejšie, ale tento je určite prvý odo mňa. Dostal
som ponuku od mojich priateľov Vila Dekana a Honzu Mičku, aby som do mimoriadneho čísla Folkloru
napísal svoj názor o tomto časopise, alebo postrehy, ktoré ma napadnú, keď časopis čítam. Musím sa
priznať, že ho čítam pravideľne, pretože mi ho pravideľne môj ďalší priateľ Franta Synek posiela. Som
rád, že si na mňa spomenuli práve pri príležitosti 15.
výročia vzniku takejto prepotrebnej „pomôcky“ pre
folkloristov.
Sám som bol s dnes už nebohým priateľom Petrom
Homolkom jedným z iniciátorov vzniku podobného periodika na Slovensku. Časopis „Folklór“ (teda
s rovnakým názvom ako pôvodne aj Váš s dĺžňom
nad „o“) sme spoločne písali, spracovávali príspevky čitateľov (nebolo ich veľa ako u Vás – pravidelne
sa v každom čísle opakovala výzva dopisovateľom),
a dokonca Peter ten časopis sám i zalamoval. Postupne nám prerástol cez hlavu, práce na ňom prevzali
profesionálni redaktori, až zanikol. Potom sme sa
opäť pokúsili vytvoriť niečo pre potreby folklórneho
hnutia, ale malo to rovnaký postup. Teda až do zániku. V súčasnosti vychádza v našom ústave (Národné
osvetové centrum v Bratislave – pozn. red.) časopis
Tradícia a súčasnosť. Od začiatku ho vedú „profíci“
a verím, že toto periodikum už vydrží. Prečo píšem
o našom časopise? Pretože pri tých zánikoch som
Vám stále závidel, že Folklor vychádza, má množstvo
dopisovateľov a odberateľov. A nám sa nedarí.
Nedarilo sa hlavne pre nezáujem, alebo možno
skôr pre neodvahu, písať svoje postrehy a popisovať
svoje potreby. A hlavne posielať ich do redakcie na
uverejnenie. Veď najväčšia radosť z úspechu podľa
môjho názoru je, keď sa s vlastným úspechom podelím s niekým iným, rovnako aj bolesť je menšia,
keď sa s ňou podelím. A to sa mi na vašom časopise
páči. Keď si pozriem zoznam autorov článkov, prispievateľov, informátorov, vidím, že časopis je ozaj VÁŠ.
Proste, množstvo vašich informácii o folklórnom hnutí v Českej
republike sa dostáva z utajenia na
verejnosť. Páči sa mi samozrejme
aj otvorenosť niektorých autorov
kritických článkov. (Ešte viac sa mi
páči, že redakcia tieto články uverejní!) Mám skutočne dobrý pocit
z debaty mojich priateľov Honzu
a Frantu. Veľmi dobre sa čítajú
vyznania, aktuality, recenzie, polemiky, reportáže, nie nepodstatné sú odborné časti – na pomoc
súborom a samozrejme termínovník. Úžasné sú známe – neznáme
tváre. Niekedy je potrebné napísať
aj nekrológ – aj tie sú vskutku na
veľmi dobrej úrovni.
Nemyslite si, že teraz chválim
len preto, že časopis jubiluje. Určite sa nájdu aj chybičky, ak ich hľadáte (hádam ste odo mňa čakali,
moji priatelia, niečo viac kritické –
napokon som známy notoricky kritik). No ja ich nehľadám. Prijímam
tento časopis tak, ako by ste ho
mali prijímať aj vy. Je to váš informátor, je to váš priateľ. Priznám
sa, po doručení časopisu si ho najprv urýchlene prelistujem, a potom si nájdem kľudné miestečko
(väčšinou až doma) a podrobne
ho prečítam. V pohode a v kľude,
s potešením…
Ešte raz – s pozdravom Váš čitateľ
Jozef Burič
riaditeľ Ústavu tradičnej kultúry
Národného osvetového centra v Bratislave, Slovensko
Jozef Burič
Dopis od Lilla Alessandra
La Federazione Italiana Tradizioni Popolari che mi onoro di
presiedere, svolge, coi i suoi 460 gruppi, una intensa attività
nel corso dell’anno.
I Festival dai sodalizi organizzati, sempre più curati e vari
nelle presenze nazionali ed internazionali, animano l’estate
della nostra penisola da Nord a Sud, ponendosi come
eccezionale veicolo turistico-culturale.
Le importanti manifestazioni curate dalla Federazione,
“ITALIA E REGIONI” e il “FANCIULLO E IL
FOLKLORE”, vedono la presenza di numerosi gruppi e di
scuole sempre più desiderosi di stare insieme per alimentare i
vincoli di amicizia e per crescere culturalmente nel dialogo e
nel confronto.
La FITP opera portando ovunque a livello nazionale ed
internazionale la tradizione del nostro Paese.
Determinante è il rapporto con organismi come l’IGF (da
me presieduta) a carattere mondiale.
Esso costituisce l’occasione preziosa per creare contatti e
scambi culturali, con crescita reciproca delle varie nazioni
aderenti.
Il Tutto in vista di più vaste finalità rivolte alla tutela di
valori universali che uniscono nel segno dell’amicizia e della
solidarietà.
La FITP cura due organi di informazione:
Il “NOTIZIARIO” e la rivista scientifica “IL FOLKLORE
D’ITALIA” .
Con essi permettiamo l’instaurarsi di quel necessario
dialogo fra i gruppi come strumento di conoscenza
reciproca ed occasione di arricchimento culturale.
Alle nostre riviste arrivano articoli e considerazioni
inviate dai gruppi: si tratta di testimonianze sull’attività
svolta, di documentazione su riti o cerimonie legate alle
varie realtà
F.I.T.P.
Federazione Italiana Tradizioni Popolari
Ente Nazionale a Finalità Assistenziali ai sensi del Dec. Ministero Interno N.10.1507-12000A (74)
Tabellato Ministero Beni Culturali e Ambientali – Legge n. 123/1980 – 90-92
http://www.fitp.org - E-mail: [email protected]
Italská federace lidových tradic
(FITP), jíž mám tu čest předsedat,
rozvíjí v průběhu roku se svými
460 soubory intenzívní činnost.
Festivaly pořádané našimi sdruženími jsou stále propracovanější
a rozmanitější co do účasti národní i mezinárodní, oživují léto našeho poloostrova od severu k jihu
a prosazují se jako mimořádní nositelé a šiřitelé turismu a kultury.
Významné slavnosti připravované naší Federací – „Itálie a regiony“
a „Dítě a folklor“ – zaznamenávají
účast mnoha souborů a škol, které
si stále více přejí pobývat společně, udržovat tak pouta přátelství
a rozvíjet společně kulturní dialog
i vzájemné porovnání.
FITP svou prací při každé příležitosti, na úrovni národní a mezinárodní, povznáši tradice naší země.
Určující je pro nás vždy vztah s organizacemi světového charakteru,
90 / 91
Segue ./.
Foglio n. 2
territoriali, si tratta di citazioni di fonti preziose per la
riproposta folklorica, si tratta di spazi dedicati
all’informazione
su antichi usi e costumi, sottratti, con
un serio lavoro di ricerca,
all’inevitabile scomparsa .
E’ un modo per toccare con mano la vitalità del
lavoro svolto in modo amatoriale nel nostro mondo, fatto
di passione, di amore per la cultura tradizionale che
cerchiamo di tutelare nel modo più corretto, affidandoci
alla guida di esperti.
Inviare note sulla propria attività significa presa di
coscienza dell’importanza del confronto a testimonianza
di una presenza viva della cultura popolare nel panorama
delle varie espressioni culturali che la realtà odierna ci
propone.
In particolare la rivista scientifica propone articoli
qualificati, autorevoli firme, opportunità preziose di
lettura e di approfondimento di specifiche tematiche.
Credo che anche la rivista FOLKLOR (periodico
ufficiale dell’AFRC) operi con gli stessi intenti delle
riviste FITP.
Il 15° anniversario della sua fondazione che ricorre
quest’anno è certamente una data importante .
Essa significa ricordare il valore di un organo di
stampa che è stato costantemente a fianco dei suoi lettori
aiutandoli nella crescita culturale e nell’aumento delle
loro conoscenze.
Ad essa va il mio più sincero augurio di un futuro ricco
delle più grandi soddisfazioni e successi.
All’editore
Frantisck
Synek,
all’AFRC,
al
collaboratore e caro amico Viliam Dekan, i più cari
complimenti per un lavoro meritorio della nostra stima e
del nostro apprezzamento.
Il Presidente Nazionale FITP
(Cav. Uff. Dr. Lillo Alessandro)
jako např. IGF (jíž předsedám). Dává nám to cennou
příležitost k vytváření nových kontaktů a prohlubování možností kulturních výměn, tedy k rozvoji vzájemnosti mnoha národů. To vše s ohledem na velmi
významné poslání, směřující k obhajobě univerzálních hodnot, které nás sjednocují ve znamení přátelství a solidarity.
FITP má v péči dva své informační orgány: Zpravodaj a odborný časopis Folklor Itálie. V nich umožňujeme onen tak potřebný dialog mezi soubory jako
nástroj vzájemného poznávání a příležitost ke kulturnímu obohacování.
V obou našich časopisech publikujeme články
a úvahy zasílané autory ze souborů: jsou to svědectví
o proběhlých aktivitách, dokumentace o zvycích a obřadech spjatých s realitou života v našem teritoriu,
poskytujeme také prostor pro popisy výzkumů pramenů cenných pro obnovení folklorních tradic a již zapomenutých starobylých zvyků a krojů, bez usilovného
seriózního pátrání neodvratně dávno zaniknuvších.
Je to svět, bezprostředně se dotýkající živoucí práce,
rozvíjející se v našem světě formou dobrovolnosti, konané pro radost, z lásky k tradiční lidové kultuře, kterou
se s pomocí odborníků snažíme chránit co nejlépe.
Šířit zprávy o vlastní činnosti znamená uvědomovat si význam porovnávání a dokládání živé
přítomnosti lidové kultury z pohledu nejrůznějších
kulturních projevů, které nám současná realita
předkládá.
Především náš odborný časopis Folklor Itálie předkládá kvalifikované články vážených a vlivných autorů, které jsou cennou příležitostí k hlubšímu seznámení se se specifickými tématy.
Jsem přesvědčen, že i časopis Folklor (oficiální periodikum FoS ČR) operuje se stejnými záměry, jako
časopisy FITP.
15. výročí vzniku Folkloru, které se završilo v roce
2004, je bezesporu událost velmi významná. Znamená to připomenout si hodnotu tiskového orgánu, který neustále stál při svých čtenářích a napomáhal jim
v kulturním rozvoji a obohacoval jejich znalosti.
K tomu směřuje moje nejupřímnější blahopřání – k bohaté
budoucnosti, naplněné zadostiučiněním, spokojeností a dalšími
úspěchy.
Šéfredaktorovi Františku Synkovi,
Folklornímu sdružení ČR i spolupracovníkovi a mému drahému příteli Viliamu Dekanovi, s nejsrdečnějším blahopřáním, se vší úctou
a oceněním za významnou práci
Komtur Dr. Lillo Alessandro
Prezident FITP a IGF
Viceprezident EFCO
Šéfredaktor časopisů FITP
Il Folklore d’Italia a Notiziario
(Z italštiny přeložil: Viliam Dekan)
Při kosmetických úpravách opatrnosti
nikdy nezbývá
Chápu, že každé výročí je příležitostí k ohlédnutí.
Chápu, že při každém ohlédnutí si chceme zachovat
svěžest a být krásní, ne-li krásnější. Vzpomínám si na
jednu z humorných, ale zároveň dobře míněných knih
o české národní povaze, v níž Benjamin Kuras napsal,
že Češi jsou flagelanti. Chtěla bych se zbytečnému sebemrskačství vyhnout, i když si tím asi nepolepším,
neboť mne mnozí budou považovat za konzervativce,
nebo přehnaného optimistu. Nechci psát ódy, pouze
připomenout, že:
Folklor je necenzurovaný časopis. Soudím tak
alespoň z vlastní zkušenosti, neboť mně – na rozdíl
od jiných současných periodik – v textu nikdo nic
nezkrátil, nepřidal, nevynechal, či jinak nepozměnil.
Folklor má polemický charakter. Nejsem vševidoucí,
ale věřím, že polemiky na jeho stránkách nekončí
ublížením na zdraví, ať by to bylo v pohostinských
zařízeních, v temných uličkách nebo na rozličných
veřejných prostorách. Folklor pojme hodně informací a každý, má-li sklony či zájmy jakékoliv, si přijde
na své. Co se týče přispěvatelů, neplatí zde selek-
ce. Psát může každý. Folklor je
finančně nenáročný, přesto graficky vkusně zdobený fotografiemi svého šéfredaktora, který ví,
jak a na co zaměřit svůj objektiv.
Konečně pak nelze opomenout,
že se pohodlně vejde i do dámské
kabelky.
Proto budiž časopisu přáno, aby
si i v příštích letech tyto vlastnosti uchoval. Nechť při své zkrášlovací proceduře nezkrášlí natolik,
aby předplatitelé museli platit
vyšší částky za pěticentimetrové
prázdné okraje, které by na křídovém papíře rámovaly „atraktivní“
příspěvky exhibujících vyvolenců,
prošlých tuhou cenzurou.
Marta Ulrychová
Katedra sociální a kulturní antropologie FHS ZČU v Plzni
Lillo Alessandro, Marta Ulrychová
Laskavý průvodce
Když se člověk dívá na typickou
obálku časopisu Folklor, jehož
šest čísel za rok vydává Folklorní sdružení ČR už po patnácté,
nepřehlédne pochopitelně první
„message“ – zpravidla zabalenou
do krojovaného podání: je za tím
život. Není to jen „hra na něco“.
Ty úsměvy nejsou pro kameru, to
soustředění roste ze skutečného
porozumění. Zkrátka, první setkání pro čtenáře rozhodně dopadne
povzbudivě. Je zván do lákavého
světa, kde krása má hlavní režii –
a nepotřebuje k tomu ani moc peněz, ani umělé vycpávky.
Vezme-li tedy zlákaný čtenář časopis do ruky, zjistí, že je to skoro malá knížka. O čem se dá na
více než šedesáti stranách psát
o folkloru? Jako „cizinec“ v téhle
oblasti – typický Pražák, velkoměstský člověk každým coulem,
kterého ani roky trávené na táborech skautských, turistických
a posléze opět skautských v tomto příliš nezměnily – s radostným
překvapením musím konstatovat,
že odpověď na tu otázku – o čem
pořád psát každý druhý měsíc, aby
to bylo o folkloru, vyřešil redaktor
a jeho spolupracovníci opravdu
dobře: do světa lidového umění
nás totiž uvedou lidé, kteří se mu
celoživotně věnují, svými osobními vyznáními a životními příběhy.
To považuji za univerzálně nejsilnější a bez diskusí přínosnou konstantu tohoto časopisu. Od některých z těchto svědectví jsem se ani
nemohl odtrhnout. Jaký to rozdíl
oproti tomu, co nám servíruje náš
92 / 93
veřejný život a jeho převládající mediální zobrazení.
Kolik jalových tlachů a lidské malosti – zatímco tady,
bez jakékoliv okázalosti a publicity, hovoří prostá lidská moudrost.
Nejrozsáhlejší částí časopisu jsou pochopitelně zprávy z regionů, souborů a institucí. Ovšem i zde je ve
skutečnosti nejčastěji v hlavní roli lidská nápaditost,
obětavost, ochota vytvářet společenství a přinášet
druhým radost. Člověk opravdu žasne, kolik se toho
všude možně takhle podniká. Čtení povzbudivé. Kdyby
tu a tam bylo ještě žánrově pestřeji zpracované, byl
by to rezervoár drobných „světélek“ pro spoustu dní,
mnohem přesahující záběr „spolkového“ časopisu.
Rubrika Aktuálně celkem v přiměřeném rozsahu
a většinou i optimální formou plní funkci „spolkového zpravodaje“. Při dvouměsíční frekvenci samozřejmě nemůže jít o aktuality „žhavé“, ale o profilující
události daného období. Ne každé je na ně stejně
bohaté. Jinak to vypadá tehdy, když právě vrcholí
Zpěváčci, jinak, když žádná taková dominanta není,
nýbrž několik odchodů na věčnost lidí, usvědčujících
z povrchnosti frázi, že „každý je nahraditelný“…
Dost čtenáři slibuje rubrika Polemika, diskuse, recenze, reportáž. Není však vždycky snadné tomuhle slibu
dostát. Při celkově laskavém tenoru celého časopisu
se možná opravdu těžko „polemizuje a diskutuje“.
Z hlediska dynamiky by ovšem dobře zvládnutý „žánr
se skutečnou zápletkou“ – právě formou opravdové
diskuse – prospěl. Za klad rubriky považuji uvádění
některých zajímavých částí ze studentských prací.
Rozsahem nejmenší, byť důležitou tečkou je rubrika poslední – Na pomoc souborům. Docela pěkně
pojaté „nenásilné vzdělávání“.
Za zmínku – a rozhodně pozitivní – stojí fotografická stránka časopisu. Myslím, že i ona spoluvytváří
onen nenásilně „hladivý“ charakter časopisu. Pouze
u černobílých fotografií dost často dochází k jakémusi podexponování (fotografie jsou příliš tmavé), což
podle našich zkušeností (z časopisu ARCHA) souvisí
s novou technologií tisku po roce 2003. Časopisu by
jistě prospěla i poněkud nápaditější grafika vnitřních
(černobílých) stránek (zejména v části Zprávy z regio-
nů, souborů a institucí), která by „rozčeřila“ poněkud
monotónní dojem a jistě povzbudila další čtenáře.
V jednom z medailonků letošní „dvojky“ Helena
Skálová říká: Nikdy jsem nechtěla věřit své mamince, velice moudré ženě, která vždy říkala, že divadlo
i folklor nejsou jen „záliby“, ale že je to způsob živo-
ta, který jsem si vyvolila – ale na
svých dětech vidím, že měla pravdu. Časopis Folklor tuhle životní
moudrost docela úspěšně zprostředkovává svým čtenářům.
Jiří Zajíc, ředitel Kanceláře ČRDM
Folklór premenený na písmenká
Keď som si pozrel šieste číslo časopisu Folklór, mal
som zasa po nejakej dobe príjemný pocit: združujú
sa tu ľudia, ktorých spája spoločný záujem, hobby,
koníček, u niektorých životná profesia. Vstupom do
EU začína byť veľmi dôležité, aby súčasne s globalizáciou a unifikáciou boli rozvíjané aj národné špecifiká, národný charakter kultúry – pretože to bude
v budúcnosti jediný atribút individualizácie a národnej determinácie.
Nie som si istý, či kormidelníci nášho hospodárstva
a kultúry dostatočne pochopili, (alebo snáď niekedy
pochopia?) aké dôležité je postavenie kultúrnych
špecifík v dnešnom a budúcom svete. Keby to totiž
chápali, tieklo by napríklad do folklóru oveľa viac investícií, dotácií, grantov a darov. A tu sme pri základnom kameni „úrazu“ časopisu Folklór.
Obsah treba hodnotiť pozitívne. Je vyvážený, profesionálne články informujú, čo sa kde deje. (Možno
by sa zišla žánrová pestrosť – rozhovory, reportáže.)
Obsah je však dostatočne pestrý a predovšetkým adresný. Aktívni tanečníci, speváci, vedúci súborov dostanú z časopisu komplexne plnohodnotné informácie. Väčšie výhrady môžem mať ku grafickej stránke.
Vymenujem ich bod po bode:
– Vyše 70 strán sa má viazať chrbtovou lepenou väzbou, nie prostým zošívaním, na to je časopis príliš
objemný. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké
náklady.)
– Layout časopisu (výtvarný design) by mal vytvoriť
profesionálny výtvarník. Ťažko na malej ploche
vysvetliť, v čom je grafika málo nápaditá. (Dôvod,
prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.)
– Z toho vychádza aj voľba typov a rezov písma –
tiráž na konci časopisu, (snáď asi 3b), sa takmer
nedá prečítať. Chýba grafik.
(Dôvod, prečo to zatiaľ nejde –
vysoké náklady.)
– Taký časopis by si zaslúžil farebné fotografie v čísle. Chýbajú,
veď ide o témy, kde obraz povie
často viac ako text. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.)
Takže som si zavzdychal. A vy, milí
čitateľa, asi spolu so mnou. Veď to
najdôležitejšie v časopise je: bohatý inteligentne písaný a pestrý
obsah. Čo chýba sú: PENIAZE .
Skeptik by povedal: Nikdy nie je
tak zle, aby nemohlo byť horšie.
Optimisti (ku ktorým sa hlásim)
majú iný pohľad: Robíme, čo nás
teší a čo považujeme za potrebné.
S takýmto pohľadom sa nám podarí presvedčiť vlastníkov hmotného bohatstva, aby čosi ukrojili aj
pre bohatstvo nehmotné – pretože práve to pretrváva, vytvára jedinečnú hodnoty.
To prajem vám milí milovníci
folklóru, rovnako ako sebe.
Peter Stoličný
vedúci katedry
mediálnej komunikácie VŠH Praha,
šéfredaktor časopisu
LISTY (Slovákov a Čechov,
ktorí o sebe chcú vedieť)
Jiří Zajíc, Peter Stoličný
Šťastné věci
Jsou věci, které vždy zůstanou jen
věcmi. Chladné, bez duše a bez obsahu. Znám však pár věcí, které ve
svém životě mají více štěstí. Štěstí,
že se jich ujali lidé, kteří jim svou
vytrvalostí, obětavostí a umem
vdechují kus sebe, kus člověčenství. Pro mne je jednou z takovýchto šťastných věcí i „náš cechovní“
patnáctiletý časopis Folklor. Když
se objeví v naší poštovní schránce,
mám z toho vždy velkou radost.
A nejen já. Na určitou dobu se
stává právoplatným členem naší
rodiny. Jde z ruky do ruky, svým
obsahem dovede pohladit a potěšit, povzbudit i poučit, ale mnohdy také rozčílit či rozesmutnět.
Tak, jako jsme to dokázali my ve
svých patnácti létech dělat svým
rodičům, a jak nám to nyní vracejí
naše děti.
Kritizovat práci druhých je
snadné. Hodně snadné. Mnohem
těžší je snažit se pomoci. Někdy
radou či svým názorem, jindy
třeba zasláním příspěvku nebo
hezké fotky. Patnáct let vycházení
jakéhokoliv časopisu je úctyhodná
doba. A což teprve časopisu, který
je nekomerčně zaměřen. Z vlastní
zkušenosti vím, že přijít s nápadem a začít jej realizovat není na
tom všem to nejtěžší. Nejtěžší je
vydržet, nenechat se odradit, přemoci svou lenost i spoustu dalších
„objektivních“ faktorů a krůček po
krůčku vylepšovat, tvořit, posouvat dopředu. Ještě složitější je to
s činnostmi, které nemají dán svůj
pevný konec, putují časem a prostorem pořád dál a dál a jedinými
94 / 95
pevnými body na této cestě jsou termíny redakčních
uzávěrek.
Často slyším názory, zda má být časopis více zaměřen na činnost souborů a sdružení (tzv. Drbárna),
nebo má spíše sloužit vedoucím jako zdroj námětů
a poučení. Podle obsahu, který je v něm v současnosti prezentován, jej chápu jako časopis, který hlavně ukazuje a propaguje naši činnost. Vždyť rubriky
„Zprávy z regionů, souborů a institucí“ a „Aktuálně
z činnosti FoS ČR“ jsou dnes hlavní obsahovou náplní
časopisu. Proto je mi trošku líto, že se dostává k tak
málo lidem. Nedokážu posoudit (a nejsem v tomto
směru moc velký optimista), s jakým zájmem veřejnosti by se Folklor setkal na novinových stáncích.
Bylo by však hezké, kdyby náš časopis byl spolu
s tituly Národopisná revue, Vlastivědné listy, Geografické listy, Lidé a Země atd. alespoň k nahlédnutí ve
studovnách a čítárnách veřejných knihoven a třeba
i v informačních centrech, nevyjímaje ty turistické.
Nebo alespoň v knihovnách těch měst a obcí, kde
jsou členské základny našeho sdružení, kde fungují
naše soubory. Tak by k tomuto časopisu měli přístup
i všichni členové souborů, členové jejich rodin, příznivci a fandové i další obyvatelé. Myslím si, že se
v současné chvíli nemáme za co stydět.
Kdybych mohl za sebe o něco požádat, pak bych
spolutvůrce Folkloru poprosil o více odborně zaměřených článků. Vím, že máme odborníky na hudbu
a zpěv, na tanec, na ústní projev, na architekturu, na
regiony atd. Využijme toho, že je máme. Vzhledem
k tomu, že se časopis dostává převážně k vedoucím
souborů a ředitelům festivalů, byla by to pro mne
jedna z priorit. Čím budeme poučenější a vzdělanější,
tím lépe budeme moci naši činnost vykonávat. A právě časopis Folklor by nám k tomu mohl nemalou měrou přispět.
Všem spolutvůrcům Folkloru děkuji a vzkazuji: „Vydržte, má to smysl.“
Vladan Jílek
Vydavatelství Písnička
Občanské sdružení Folklorum, provozovatel serveru
FolklorWeb.cz
Není lepší investice,
než věnovat se nastupujícím generacím
Byla jsem vyzvána, abych také přispěla do jubilejního čísla časopisu Folklor, které vychází u příležitosti
15. výročí jeho založení. A ráda jsem této prosbě vyhověla. Proč? Třeba proto, že podle mých informací
se Folklornímu sdružení v posledních letech výborně
daří posilovat zájem mladých lidí o folklor. A že se
nesplnily – a já věřím, že do budoucna ani nesplní –
škarohlídské předpovědi o klesajícím zájmu mladých
lidí o tradice a lidovou kulturu v podmínkách sílící
amerikanizace ve sféře trávení volného času.
Přiznám se, že z toho mám velkou radost. Jednak
se plně ztotožňuji s názorem, že folklor jako jedno
z nejsilnějších pojítek mezi minulostí a přítomností
zaručuje kontinuitu kulturního a civilizačního povědomí, a to i v dnešních, čím dál obtížnějších podmínkách. A především nemohu jako ministryně školství,
mládeže a tělovýchovy opomíjet obrovský kus práce,
který mnozí z Vás odvádějí na poli práce s dětmi
a mládeží. Myslím si, že je to nejen ušlechtilé, ale že
se především jedná o investici do budoucna. Neexistuje totiž na světě lepší investice, než trávit co nejvíce
času s nastupujícími generacemi.
Co se samotného časopisu týče, mám za to, že
současná podoba dobře odpovídá záměrům a možnostem jeho tvůrců. Samozřejmě, že by bylo hezké,
pokud by Folklor více oslovoval i širší čtenářskou veřejnost se zájmem o lidovou kulturu, na straně druhé
si to lze u takto specializovaného periodika představit
jen obtížně. Časopis má kromě toho svou nezastupitelnou úlohu jako informační zdroj pro „zasvěcené“.
Zdá se tedy, že dnešní Folklor je důstojným dědicem
patnáctileté tradice.
Komu za to poděkovat, to všichni čtenáři dobře
vědí.
Petra Buzková
ministryně školství, mládeže
a tělovýchovy ČR
Vladan Jílek, Petra Buzková
Záběr časopisu je opravdu veliký
Lidová kultura a projevy lidové hudby, písňové a taneční tvorby zachycují podobu duše národa. Odráží
se v nich jeho tradice a svébytnost. Jsem velmi rád,
že v dnešní zrychlené době existuje tolik příznivců
folkloru – tanečníků, zpěváků, sběratelů lidových písní, vyznavačů starých technologií a řemesel, kteří si
najdou čas pořádat různé akce, přehlídky a festivaly,
účastnit se jich a účinkovat v programu. Vždy znovu
a znovu mne potěší, když zjistím, jak rozmanité akce
to jsou a kolik lidí je ochotno věnovat téměř veškerý
volný čas tak náročnému koníčku. Dovedu si představit, kolik úsilí bylo věnováno nastudování tanečních
a pěveckých čísel, kolik sil bylo vloženo do výroby
krojů, kolik námahy do režijního zpracování a hudebního aranžmá.
Nemenší práci vidím ve vydávání časopisu, který
o tomto všem píše. Je jistě velmi náročné dát dohromady tolik přispěvatelů článků a fotografií. Záběr časopisu je opravdu veliký – informace o akcích,
o činnosti jednotlivých souborů, jubileích a úspěších
jednotlivců i kolektivů. Časopisu Folklor je patnáct let.
96 / 97
Patnáct let se vyvíjel do současné
podoby, hledal si své čtenáře i přispěvatele. Zejména v posledních
letech jsem se s ním často setkával i já a postupně se pro mě stal
neocenitelným zdrojem informací.
Český rozhlas je mediálním partnerem Folklorního sdružení České republiky, a tak zprávy z folklorního
dění jsou pro nás velmi potřebné.
Přeji časopisu i všem jeho přispěvatelům mnoho tvůrčích úspěchů, mnoho zajímavých článků
i fotografií a nadšení z práce. Doufám, že časopis bude vycházet ještě mnoho let a že se na jeho stránkách budeme potkávat se stále
stejným krásným pocitem z dobře
vykonaného díla.
Václav Kasík
Generální ředitel Českého rozhlasu
Jmenný rejstřík autorů Folkloru 0/1990 – 6/2004
redakce ..................... 303
Abušinov Alexander ......1
Adamcová Danuše .........1
Atanasova Světla ...........1
Bačinský Ladislav ..........3
Bachleda Stanislav ........1
Baier Vladimír ................4
Balounová Alexandra ....1
Baran Václav ..................1
Baranová Martina..........2
Baron Petr ......................1
Bártík Ivo .......................1
Bartusek Martin ............1
Batěková Ludmila ..........1
Baťová Ludmila .............1
Bečka Milan ...................3
Bednářová Eva ...............1
Bednářová Táňa .............1
Bělíková Vladislava........1
Bělohlávek Jan ..............2
Beneš Bohuslav .............2
Beneš Josef ....................4
Beneš Michal .................1
Benešová Libuše ............1
Benešová-Vondráčková
Michaela .................23
Benešovský Marek .........1
Beníček Jiří ....................1
Beníčková Jitka .............1
Beránek Vladimír ...........1
Beránková Alena ............2
Beskyďáci .......................4
Bijkes Jan.......................1
Bímová Alena .................1
Bízová Helena ................2
Bláha Jiří ........................7
Blaha Josef ....................1
Bláha Josef ....................1
Bláha Zdeněk ...............10
Bláhová Věra..................4
Blahůšek Jan .................2
Blahutka Věroslav .........3
Blatská Jana ..................1
Bobriková Zuzana .........1
Bogar Karel ....................1
Bogdan Jozef .................2
Bonuš František.............3
Bráberíková Hana ..........2
Braunová Dagmar .........1
Brener Pavel ..................2
Bretfeldová Helena ........1
Brodský Josef ................1
Brtník Míla .....................4
Brtník Míla nejml...........1
Brunclíková Věra ...........4
Brzobohatý Miloš ..........1
Břeňová Marie ...............1
Budíková Olga ...............1
Buksová Evženie ............2
Bulová Anna...................6
Buroňová Anna ............13
Bútor Pavol ....................1
Cibulková Pavla .............1
Ciejpa-Znamirovwski
Krzysztof ..................1
Čech Tomáš ..................18
Čech Vladimír ................1
Čechák Ladislav .............3
Čecháková Marie ...........1
Čermáková Dana ...........1
Černohorská Hana .........1
Černoušek Michal ..........1
Černý Jiří ........................3
Červená Slávka ..............1
Činátl Kamil ...................1
Čubíková Jana ...............1
Čumpelík Jan ...............71
Čumpelíková
Barbora ............... 263
Dadák Jaromír ...............5
Davidová Hana ..............1
Dekan Viliam................53
Dekanová Alexandra ......6
Dobrovolná Helena........2
Dobrovolný Petr.............8
Dolejší Hana ..................1
Dolejší Prokop ...............1
Doležalová Pavla............3
Donát Jiří .......................4
Dostál Oldřich................2
Dostál Pavel ...................1
Dresslerová Eva .............1
Drobil Vítězslav..............1
Drtilová Libuše ..............2
Dřevo Jaroslav ...............1
Dufková Eugenie............1
Dujková Lenka ...............2
Dunděra Jiří ...................1
Dürnfekderová Mirka ....6
Dvořáček Miroslav .........1
Dvouletý Jiří ..................1
Ehrenbergerová Radka .6
Eibenová Jana ...............1
Eliášek Libor ..................1
Fabián Josef ..................1
Fabišik Vlastimil ............8
Fabišiková Ivana ............3
Fabišiková Lucie.............1
Fenclová Věra.................1
Fiala Jaroslav .................2
Fiala Pavel ......................1
Filipovičová Oldřiška .....2
Fléglová Zdena ..............1
Fojtíková Lenka ..............1
Foltýn František .............1
Foltýn Pavel ...................1
Formánková Eva ............1
Farkas Josef ...................1
Franc Jiří ........................1
Frolcová Věra .................1
Fryč Jindřich ..................1
Frýdl Miroslav ................2
Fučík Ladislav ................3
Gabrielová Květoslava...3
Gajdoš Josef ..................9
Gajová Šárka ..................1
Galatíková Helena .........1
Garšicová Jitka ..............1
Gärtnerová Jindřiška .....1
Gelnarová Marta ............2
Geryková Eva ...............14
Golas Radomír ...............1
Gottwald František ........1
Grabcová Jana ...............1
Grabec Jan .....................1
Gracík Miroslav ..............1
Grapl T. František...........2
Gregorovičová Zuzana ..2
Gregušová Alice .............1
Gromovová Lenka ..........2
Gross Tomáš ...................1
Grycová Vlasta ...............1
Guryča Richard ..............1
Hába Jiří ........................2
Habartová Romana .......6
Hajdová Miroslava .........1
Hála Tomáš ....................1
Haladová Hana ..............1
Halašová Alena ..............6
Halíř Simon ....................1
Haluza Jan .....................3
Haluzová Věra ..............58
Hamáková Bohuslava ....4
Hameš Jiří ......................1
Hanák Tomáš .................2
Hanka Lubor ..................1
Hanková Eva ................11
Hanková Kateřina ..........1
Hartman Ivan .................1
Hašková Zdenka ............1
Havel Jan .......................1
Helebrantová Helena.....1
Herberk Vladimír ...........8
Hercegová Sněžka .........1
Hlaváček Bohumil .........7
Hlaváčová Eva................6
Hofmanová Míša............2
Holcman Josef ...............1
Holčáková Dana .............1
Holý Dušan ....................1
Holý Luboš .....................1
Holzapfel Milan .............1
Homolka Jaroslav ..........1
Homolka Peter ...............3
Honcoopová Helena ......1
Hora Josef ......................4
Horčička Václav .............1
Horčičková Jitka ............1
Horehleďová Ludmila ....2
Hörzenbergerová Věra ..1
Hořák František .............1
Hovořák Miroslav ..........3
Hrdý Miloslav .................1
Hromádková Věra ..........3
Hron Michal ...................1
Hrubý Michal .................1
Hrušková Lenka .............1
Hrzal Slávek ...................1
Hřebečková Zdena ........1
Hubová Kateřina ...........4
Hudcová Ivana ...............1
Hudečková Olga ............1
Hýlová Zdeňka ...............1
Hynek Miloš ...................1
Hynková Libuše .............1
Chochola Bohumil ......12
Cholek František ............1
Chudoba Rudolf ............1
Jabůrková Hana ............1
Jabůrková Lenka ...........4
Jagoš Ladislav................2
Jahoda Karel ..................1
Jakubčíková Blanka ......8
Jančář Josef .................10
Janíková Vendula ..........1
Janoška Martin ..............1
Jarmeková Eliška ...........1
Jelínková Zdena ............3
Ježek Milan ....................1
Jílek Vladan ...................1
Jilík Jiří ........................23
Juranová Iveta ...............1
Jurášek Jaroslav ..........79
Jurášková Dagmar.........1
Jurečka Jiří ....................1
Jurková Petra .................1
Kadlec Jan .....................4
Kafková Pavla ................2
Kalman Vít .....................1
Kalusová Markéta ..........1
Kaňa Zdeněk ..................1
Kapek Zdeněk ................1
Kaplová Jitka .................1
Karhanová Jarmila ........1
Kasík Václav ...................1
Kašpar Zdeněk ...............3
Kašparová Jiřina ............5
Kašparová L. A. ..............1
Kaucká Bohuslava .........4
Kavalír Aleš ....................1
Kencl Jakub ...................1
Klapil Pavel ....................1
Klauda Richard ..............3
Klírová Jarmila ..............1
Klokočníková Jana ........3
Kmentová Milena ..........2
Knapová .........................1
Kneblová Sylva ..............1
Knechtová Marie............1
Knitl Stanislav ...............1
Koblihová Lucie .............1
Kobzík Josef...................2
Kobzová Jana ................1
Kocábová Hana .............1
Kocierzová Lenka ...........1
Kohoutková Květa .........1
Kokešová Regína ...........1
Kolář Bohumil................1
Kolář Jiří ........................1
Kolářová Pavla ...............1
Kollarczyk Tomáš ...........1
Komárek Čestmír ...........2
Kondora István ..............1
Kondrová Marta .............1
Konečná Kateřina ..........1
Konečná Vendula ...........1
Konečný Vratislav ..........1
Konopáč Vít ...................2
Kopčáková Růžena ........2
Košíková Ladislava ........1
Košťál Arnošt .................1
Kotalovi ..........................1
Kotek Josef ....................1
Kotíková Eva ..................1
Kovandová Eva ..............3
Kovář František..............6
Kovář Richard ................1
Kovařík Vladimír ............1
Kovářová Karolína .........2
Kovářů Věra ...................2
Kowalska Jolanta ..........1
Kozáková Zlata ..............1
Krajíček Bohuslav ..........1
Krám Josef .....................1
Krasnický Karel ..............5
Kratochvíl Josef .............1
Kratochvíl Matěj ............1
Krček Jaroslav ...............1
Krčmářová Růžena ........1
Krejčíková Eliška............1
Jmenný rejstřík
Krejsová Marcela ...........1
Kreml Pavel ....................3
Krestýn Jaroslav ............1
Krist Jan .........................5
Krist Jan Miroslav .......13
Kröschlová Eva ..............1
Krůzová Zlatislava .........2
Křesťanovi ......................1
Křížová Jana ..................2
Křížová Milada ...............2
Kubačková Jiřina ...........1
Kubátová Marie .............1
Kubíčková Zdenka .........2
Kučera Tibor ..................3
Kučerová Alena ..............1
Kučík Vladislav ..............1
Kukalová Zdenka ...........3
Kulichová R. ...................2
Kultivá Kateřina .............1
Kuneš Josef....................1
Kunz Ludvík ...................2
Kupcová V. .....................1
Kupilík Václav ................1
Kurcová Jitka .................1
Kusák Jiří .......................1
Kusovský Oldřich ...........1
Kutinová Lenka ..............1
Kux Jan ..........................1
Kuželová Šárka ............10
Kvapil Tomáš ..................1
Kyselá Zdena .................1
Kyšáková Lenka .............1
Lakomý Zdeněk .............1
Langer Jiří ......................1
Langhammerová Jiřina .7
Látal Ivan .......................1
Látalová Marcela ...........1
Laudová Hannah .........10
Lázňovská Lenka ............2
Lederer Petr ...................5
Lelek Stanislav ...............8
Leleková Eva ..................3
Letovská L. .....................1
Letovská Vlasta ..............1
Lipovská Dana ...............1
Lipták Peter ....................1
Lisická Helena ................3
Lišková Štěpánka...........1
Lízancová Iveta ..............1
Lososová Eva..................6
Lovecká Marie ................1
Lůčná Ivana ....................1
Ludvíková Miroslava ......1
Lugsch Josef ..................1
Macková Martina...........1
Maděričová Anna ...........3
Maděrová Hana .............1
Macháčková Jaroslava ..3
Majíčková Ivana .............1
98 / 99
Majkus Jiří .....................2
Malcová Zuzana.............3
Malík Honza ...................4
Malík Pavel .....................1
Malíková Emílie .............1
Malíková Růžena ...........1
Malina Dalibor ...............1
Malíňáková Andrea ........1
Malinová Ludmila ..........1
Malínová Radka .............1
Málková Jitka.................1
Málková Lucie ................1
Martínek Roman ............1
Martínková Kateřina......1
Matějková Jiřina ..........30
Matějová Marie ..............1
Matějovcová Květa ........1
Matušů Jaromír .............5
Matušů Jaroslav ............1
Mědílek Petr ...................1
Mezihorák František ......1
Míček Karel ....................1
Mička Antonín..............12
Mička Jan .....................13
Mičkalová Helena ..........2
Michálek Ladislav ..........5
Michna Petr....................4
Míková Martina..............1
Míkulík Jaroslav.............1
Millá Bronislava .............2
Millý Jan ........................1
Mišurec Zdeněk ...........55
Mlejnková A. ..................1
Mlíkovská Jiřina.............3
Mockovčiaková Alena ....3
Mokren Aleš ...................5
Morenová Dagmar .........1
Mošová Kamila ..............1
Motyková Martina .........1
Možíšová Jarmila ...........1
Mráčková Helena ...........1
Mráka Jiří .......................1
Múčková Magdalena .....3
Muchka Ivan ..................1
Musílková Ivana .............3
Nakládal Antonín...........5
Nakládal Petr .................7
Navrátil Jaroslav............1
Navrátil Kliment ............1
Nečas Jaromír ..............11
Nedělka Ivan ..................7
Nejdl Josef .....................2
Němcová Pavla ..............6
Nermuť Oldřich .............2
Nešpor Jaroslav .............4
Neumannová Tamara ....1
Nitra Josef .....................1
Novák Jaroslav ..............1
Novák Jiří .......................1
Novák Václav..................1
Nováková Hana..............2
Nováková Marie .............1
Novenko Jan ..................3
Ondra Vlastimil .............1
Ondráček Zdeněk ........30
Ondrová Irena ................1
Oravcová Eva .................5
Oravec Luboš .................1
Ošťádal Petr ...................1
Otáhalová Jana..............1
Pachtová Marie .............6
Pajer Jiří .........................2
Palatická V......................1
Páleníček František .......2
Paličková Jarmila ..........1
Pancířová Marie .............9
Pardubská Kateřina .......2
Parma Antonín ...............1
Pátek Miloš ....................3
Pavel Josef .....................1
Pavelčík Antonín ............1
Pavlíček David ...............1
Pavlík Jan .......................5
Pavlík Petr ......................1
Pavlíková Jana ...............1
Pavlíková Radana ..........1
Pavlištík Karel ................6
Pecina František ............1
Pecka Jindřich ...............1
Pecková Kateřina ...........1
Pecháčková Marcela ......1
Pejchalová Eva .............10
Pěnčík Stanislav ............1
Pergl Václav....................1
Pernický Dušan ..............1
Peroutka Zdeněk ...........1
Perůtka Jiří ....................1
Perůtková Libuše ...........2
Petráková Blanka ...........1
Petrů Jiří ........................3
Petržela Pavel ................1
Petrželová Eva ...............1
Petříčková Dana.............1
Petříková Magdalena .....1
Pilátová Agáta ................1
Pilátová Marta ...............1
Pírková Jarka .................1
Pištělák Josef .................1
Pitter Jiří ......................10
Pitterová Milena ............4
Pittich Dušan .................4
Plánka Ladislav ..............1
Plicka Slavomír ..............4
Plocková Eva ..................1
Plotz Miloš .....................1
Podešvová Hana ............1
Pokorová Jana ...............1
Pokorný Jiří ..................36
Pokorný Pavel ................2
Poláková Jaroslava ........1
Polášková Jana ..............1
Popelínský Z. .................1
Popelka Pavel .................3
Popelková Věra ..............2
Pospíšil Jiří ..................17
Potyka Miroslav .............1
Pouzová Alena................1
Povolný Jiří ....................1
Prachař Martin...............3
Prácheňský Jiří ..............2
Priečinský Juraj .............1
Prodělalová Věra ...........1
Procházka Lubomír .......1
Prokeš Karel ...................1
Prokopienka Nikolinka ..2
Prokopová Hanka ..........1
Prošek Jaroslav..............1
Příhodová G. ..................1
Příkazská Eva .................1
Psota Štěpán..................3
Pšenica Zdeněk ...........22
Ptáčníková Alena ...........2
Rákosníková Jiřina ........2
Ramíková Anna ..............2
Razskazov Jiří ................1
Reichetová Lenka ..........1
Rejšek Radomil ............17
Rejšková Eva ............. 150
Režný Josef ....................2
Richter Milan .................3
Richter Václav ................1
Rödl Pavel ......................1
Rokyta Jan .....................5
Rosecká Jana .................1
Rotreklová Zdeňka ........5
Rudolfová Svatava.........2
Rumplíková Marie .........2
Ryba Petr........................1
Rybecká Lucie ................1
Rybecký Jiří ...................1
Rybníčková Eliška ..........1
Rychta Míla ....................3
Rychtera Jindřich ..........4
Rychterová Jana ............2
Rychterová Zdeňka........1
Rychtová Jana .............13
Řehounek Jan ................3
Sálusová Radka .............2
Sedláček Dalibor ...........1
Semelka Jiří, st. .............1
Semelka Pavel................1
Severová-Klusáková
Dagmar.....................1
Schauerová Alena ..........4
Sígl Miroslav ..................2
Siková Taťána.................1
Skálová Alena ................5
Skálová Helena ............22
Skarlantová Jana ...........1
Skopová Kamila .............2
Skulínková Barbora .......1
Sláma Tomáš ..................1
Slámová Petra ................1
Slanina Josef .................1
Slavík Milan ...................1
Slavíková Broňa .............1
Slomek Jaromír .............1
Sluka Josef.....................1
Sluštíková Hana ............1
Smutná Silva .................1
Smutný Jaroslav ............1
Sobotka Jan ...................1
Sochor Vladimír.............2
Solecký Vladimír ............1
Součková Mirka .............1
Soukupová Michaela .....2
Spisak Emil ....................1
Spurný Tomáš ................1
Staňová Jiřina................1
Stavělová Daniela ..........5
Stavinohová Jarmila .....2
Stejskalová Iveta ...........1
Stojar Pavel ....................1
Stolařík Ivo.....................1
Stolářová Irena ..............2
Strakošová Věra.............2
Strnadová Věra ..............1
Strnisková Věra .............1
Ströbinger Rudolf ..........2
Stuchlý Václav ...............1
Suková Eva ....................1
Surý Pavel ......................2
Svoboda Jiří...................1
Svobodová Jana ............5
Svobodová Věra ............6
Svobodová Zdena..........2
Sychra Tomáš .................1
Synek František ........ 391
Szabó Tibor ....................2
Šafařík Pavel ............. 108
Šamánková Jana .........25
Ščerba Petr ....................3
Šebková Iva ....................1
Šejvlová Věra .................6
Šenkýř Miloš ..................1
Ševela Vladimír ..............1
Šilhán Miroslav ..............6
Šilhánová Radka ............6
Šimáček Milan ...............1
Šimandl Miroslav...........2
Šimková Věra .................4
Šipulová Vladana...........1
Široká Lucie ...................1
Škanderová Monika .......5
Škára Antonín ................3
Škoda Jan Prokop .........2
Škoch Milan ...................9
Škochová Pavla ..............5
Šlichtová Zdeňka ...........1
Šmídová Věra.................1
Šohajková Jitka .............1
Šopejštalová Božena .....1
Šorm Luděk ....................1
Šoštý Jan .......................1
Šotolová Marie...............2
Špecián Miroslav ...........1
Šprc Zbyněk ...................1
Šrámková Vítězslava .....1
Štanclová Hana .............3
Šťastná Jarmila .............1
Štěpánek Václav ............1
Štika Jaroslav ................8
Štojdl Michael ................1
Štráfeldová Milena ........1
Štroblík Oldřich .............5
Štrunc Jaromír ..............1
Šuba Pavel .....................1
Šuláková Jarmila ...........1
Švábišová Zuzana..........1
Švach Jaroslav ...............6
Švamberk Alex ...............1
Švehlíková Lenka ...........2
Švorčík Miloš .................1
Tacl Miroslav .................1
Tarabus Ladislav ............2
Tarabusová Hana ...........2
Tarcalová Ludmila..........2
Tauchman František ......1
Tauchmanová Jana ........1
Tempír Miloslav .............2
Terray Martin .................1
Tesauer Jiří.....................1
Teššíny Jan.....................1
Thořová Věra .................2
Tichý Zdeněk .................1
Titlbachová Helena........2
Tofel Zdeněk ..................6
Tománek Jiří ..................6
Tomášová .......................1
Trčka Vít Jan ..................1
Trojánková Jana ............8
Trutmanová Irena ..........1
Tůmová Jarka ................3
Tůmová Magda ..............5
Tvardková Marcela ........1
Tyllner Lubomír .............1
Uhde Milan ....................1
Uher Jindřich .................1
Uhlíková Lucie ...............2
Ulrychová Marta ..........79
Urbachová Eva ...............2
Urban Jiří .......................5
Urban Vladimír ..............5
Urbančík Vojtěch ...........1
Urbanová Táňa...............2
Urubek Miroslav ............3
Váca Josef ......................1
Václavíková Jaroslava ...8
Vaculík Miroslav ............2
Vágenknechtová Dana...1
Vahalíková Věra .............1
Válek Svatoslav ..............6
Valenta Jiří .....................1
Valentová Irena..............1
Valíčková Věra ...............1
Valová Dagmar ..............4
Valový Josef ...................1
Vašut Tomáš ...................1
Vavřinová Valburga .......1
Večerková Eva ................1
Veigel Alexander ............2
Vejnar Emanuel .............1
Vejvoda Zdeněk ...........33
Velen Libor .....................1
Veselá Petra ...................1
Veselka František ...........1
Veselská Jiřina ...............2
Veselý Jaroslav ..............2
Vicena Jiří ......................1
Vítková Jitka ..................3
Vlasák Vladimír..............1
Vlasáková Olga ..............2
Vlček Rudolf ..................1
Vlková Jana ...................1
Vogeltanz Jan ................2
Vohralíková Jana ...........1
Vojancová Ilona .............3
Vojtek Stanislav .............3
Vojvodík Josef................2
Vráblíková Jana .............5
Vraťovský Ladislav .........4
Vrba Antonín ..................6
Vrba František ...............1
Vrbová Vlasta.................1
Vršecká Marcela.............1
Vršecký Miloš ...............25
Vrtělová Anděla .............1
Vychopeň Alois ..............1
Vysloužilová Marie ........1
Vystrčilová Helena .........2
Wachtl Jaroslav ...........39
Wajdová Olga ................1
Wimmerová Jindřiška ...1
Wolfová Alena ................2
Wolfová Daniela ............1
Wolfová Gabriela ...........4
Zálešák Cyril ..................5
Zapletal Jaroslav ...........1
Zehnalová Eva ...............7
Zelená Eva .....................1
Zelinka Milan .................3
Zeman Petr ....................1
Zemánek Ondřej ............1
Zemanová Viera .............1
Zichová Hana .................1
Zima Štefan ...................3
Zlesák Zdeněk ...............1
Zogata Vladislav ............1
Zouharová M. ................1
Žalud Václav ................11
Žaludková Jitka .............2
Žandová Štěpánka ........1
Ždímalová Dana ............4
Želínská Janina .............4
Žemlička Lubomír..........1
Žídek Petr.......................1
Žoch Kája .......................2
Celkem .................. 3411
Dialog po uzávěrce jubilejního čísla
Přestože jsi, Františku, chtěl, aby
příprava mimořádného čísla šla
tak trochu mimo Tebe, nakonec jsi
byl v těsném a pravidelném kontaktu se mnou i s Honzou Mičkou.
Prostě Tě toto číslo pracovně jako
šéfredaktora Folkloru vůbec neobešlo. Co Ti naše spolupráce přinesla? Změnila se v průběhu přípravy Tvoje představa o tom, jak
by mělo jubilejní číslo vypadat?
Odpověď na druhou otázku zní:
Vůbec ne. Aniž si to málokdo před
rokem uvědomoval, 15. ročníkem
se uzavřela určitá (pro mne dost dlouhá etapa) „života“ časopisu. Cítil
jsem, že je třeba ji seriozně připomenout a uzavřít. Přál jsem si, aby
se ona etapa zvnějšku, ale kolegy blízkými a znalými, vyhodnotila. Těší
mne, že jsem se nezklamal ve spolupracovnících a tvorba jubilejního čísla časopisu se teď uzavřela. Zásadní materiály, které jsem měl možnost
číst, jsou velmi vysoké výpovědní i obsahové hodnoty. Nejsou „zpravodajskými“ články, které subjektivně hodnotí, jsou odborným rozborem
zadané problematiky – tedy dosavadních 15ti ročníků časopisu.
V době příprav jubilejního čísla časopisu Folklor jsem se obohatil také
odborně a lidsky. Pravidelná diskuse nad obsahem, jednotlivými články
i nad budoucností časopisu (do níž se samozřejmě odrazily i podněty
z činnosti sdružení) mně přinesla až nebývalou radost z pracovních besed, které byly vedeny vždy na úrovni a směřovaly (nejen po formální
a organizační, ale také po odborné a obsahové stránce) rychle a přímo
k cíli. Není důležité, jestli besedy byly v rovině osobních setkání nebo
elektronické výměny názorů. Vždy byly zajímavé a podněty byly rychle
a aktuálně řešeny. S výsledkem se může každý seznámit při čtení tohoto
čísla, anebo dalších čísel časopisu Folklor od č. 1/2005, na němž se
začíná podílet nový pracovní tým.
Výhodou jistě bylo, že jsme byli až extrémně často ve velice úzkém
kontaktu. Jistě jsme se vzájemně dokázali ovlivnit, stejně jako nás průběžně ovlivňovaly i názory některých čtenářů, které jsme v rámci ankety
dostávali. Ostatně máš Ty sám, Vili, pocit, že reakcí bylo dostatek? A ty,
které byly, donutily Tě k přehodnocování vlastních dosavadních postojů, resp. akceptoval jsi některé z nich do té míry, že jsi pod jejich vahou
začal hledat nová řešení a nové cesty budoucnosti Folkloru?
Odpovídat máš Ty, ale budiž. Přiznávám, že jsem se zamýšlet musel.
Třeba právě nad tím, jak motivovat lidi, aby svůj názor vyjádřili, aby
100 / 101
to cítili jako svoji potřebu. A samozřejmě jsem musel korigovat některé
své představy, některé svoje osobní názory. Zdá se ale, že většina lidí
je s časopisem spokojena, že pro ně plní takovou roli, jakou od něj
očekávají, tedy nepociťují potřebu výrazně měnit jeho základní podobu. Ale ani to mne neodradilo myslet na budoucnost. V anketě přece
zazněly i kritické, a přitom inspirativní připomínky, nemyslíš?
K navrhované anketě jsem měl (přiznám se) nedůvěru. Obecně je známo, že lidé neradi psanou formou vyjadřují své názory. Je to dáno jejich
malou sebedůvěrou a obavou z toho, že jejich názory nebudou akceptovány, a tudíž že vyzní v jejich neprospěch. Bojí se otevřené diskuse,
při které musí hájit svá stanoviska, vyjadřovat na určité akceptovatelné
úrovni své názory a vedle pochvaly se nebát vznést i kritiku. Proto si
velmi vážím těch (a bylo jich více, než jsem odhadoval), kteří sami vzali
tužku a papír, anebo lépe – sedli k počítači a napsali své názory a podněty. Díky pravidelné komunikaci s Tebou jsem se se všemi příspěvky
seznámil a byl jsem potěšen. Není třeba dlouze o jejich obsahu hovořit.
Snad bude mít dostatečnou výpovědní hodnotu ta skutečnost, že jsme
byli schopni doslova obratem ruky reagovat a již do 1. čísla 16. ročníku
některé náměty a doporučení zapracovat. A věřím, že nám bude umožněno jít dál a v novém redakčním týmu trvale vylepšovat časopis, včetně zavedení jeho internetové podoby, u níž naleznete možnost uvádět
vlastní názory okamžitě. A jak Ty jsi byl spokojen s počtem a zameřením
příspěvků do toho čísla?
Zpočátku jsem měl velké obavy, zda příspěvků dostaneme dost. A vlastně dokud nezačaly chodit, obával jsem se i o jejich obsah. Když se slaví nějaké jubileum, má každý tendenci jenom blahopřát a vyzdvihovat
klady. Ale já jsem si přál, abychom nezůstali jen v rovině „foukání pod
pytlík“, jak prý nazýval takové pochvalování Jaroslav Staněk. Chtěl
jsem, aby se redakci dostalo od čtenářů nejen uznání, ale především
nových podnětů, nápadů, neotřelých pohledů na to, kam by měl časopis dále směřovat. A to se, myslím si, těm kdo přispěli, nepochybně
podařilo. I rozsah jubilejního čísla nakonec předčil očekávání – spíš mi
teď dělá starosti. Naopak velikou radost mi udělalo to, že novou grafickou podobu při zachování pro Folklor již tradičního formátu se podařilo časopisu vtisknout hned od lednového čísla, byť času na přípravu
mnoho nezbývalo. Ale čekají časopis ještě nějaké další proměny? A jak
nebo kdy se to čtenáři dovědí?
Já mám pro naše čtenáře závěrečný vzkaz: „Přátelé a kolegové. Věřím,
že změnou v celkové grafické podobě časopisu jsme se do Vašeho vkusu trefili, a že Vás časopis Folklor a jeho obsah budou i nadále zajímat.
O dalších krocích při jeho zkvalitňování a inovování Vás budeme vždy
včas informovat.
Společně rozmlouvali: František Synek a Viliam Dekan
František Synek, Viliam Dekan
Musíme časopis posouvat stále dál!
Jsem rád, že náš časopis úspěšně završil svůj patnáctý ročník. Provází činnost
Folklorního sdružení ČR prakticky od samotného jeho počátku a za tu dobu
se úspěšně proměnil z jednoduchého, jen několikastránkového xeroxovaného
informačního bulletinu na opravdový časopis s pestrým obsahem. Sám si již
nedokážu činnost našeho sdružení bez časopisu Folklor představit. A věřím, že ani
mnozí z vás čtenářů, ať už jste muzikanty, tanečníky nebo vedoucími členských
souborů, patříte k managementu našich členských folklorních festivalů, nebo jste
jen příznivci lidových tradic a jejich uchovávání i forem současné prezentace.
V každém případě nám všem časopis zprostředkovává informace o bohatosti dění v této oblasti, napomáhá orientovat se v tom, co se kde událo či
udát má, a vedle toho mapuje i vnitřní dění ve Folklorním sdružení ČR, ať
už jsou to zprávy ze sekretariátu, z jednání výborů, setkání ředitelů festivalů a vedoucích souborů, anebo z valné hromady.
Jsem přesvědčen o tom, že písemné zachycování a hodnocení jakékoli
lidské činnosti má svůj obrovský význam. Je to taková určitá „paměť“, díky
které se na svoje konání můžeme po čase podívat jinýma očima a z jiného
úhlu, z hlediska mezitím nabytých nových zkušeností. Každý z nás ví, že se
pečlivému zapisování všeho, čím naše soubory a festivaly žijí, vždy vyplatí
věnovat čas a úsilí. Můžeme-li se totiž ohlédnout za minulostí, mnohem
lépe se nám koriguje i současné směřování naší činnosti. Možná patnáct
let ještě není tak dlouhá doba, aby se to projevilo naplno. Mám poměrně dobrou paměť a pamatuji si, co se za dobu, kdy jsem se stal tajemníkem a později předsedou sdružení, odehrávalo – jaká jednání se vedla,
jaké diskuse proběhly i jaký měly výsledek, na jakých akcích jsme se jako
FoS ČR podíleli atd. Zároveň ale nemohu být všude a zhlédnout vše. A už
vůbec nemohu vidět do každodenního vnitřního života souborů a sledovat každou místní akci, jíž naše soubory obohacují život ve svých obcích
a městech. Ale co teprve za čtyřicet nebo padesát let! Lidé, kteří stáli u zrodu a prvních krůčků sdružení, se postupně vytratí, vystřídá je zcela nová
generace. Až ta bude moci skutečně plně docenit to, že časopis pečlivě
shromažďoval a zprostředkovával kupu informací. I ten, kdo si dnes časopis nearchivuje, bude moci nalézt jeho povinné výtisky v knihovnách. Nakonec každý z nás už někdy zažil takovou situaci, kdy mu písemné zdroje
poskytly cenné poznatky i poučení a byl rád, že je někdo schraňoval. Stačí
si vzít jen kroniky souborů a jejich význam pro budoucí generace. Když
pak soubor oslavuje svá výročí, stačí je prolistovat a půl práce s přípravou
jubilejního almanachu je hotovo! Proto některé soubory a jejich sdružení
nejenže vedou kroniky, ale šíří informace i formou vlastních zpravodajů.
Z téhož důvodu také prosazuji, aby každý, byť sebemenší folklorní festival, vydával obsahově kvalitní programové brožury. A to také je základní
smysl toho, proč Folklorní sdružení ČR vydává svůj časopis – on je vlastně
takovou kronikou, která nám i po letech připomene, čím jsme se zabývali
102 / 103
a jak se nám to dařilo, takovým naším almanachem nebo programovou
brožurou. Zkrátka naší vizitkou!
Časopis Folklor si ale neklade v prvním plánu za cíl jen dokumentovat
činnost naší organizace. Mnohem více chce být platformou k výměně
názorů mezi vámi, tedy především k popularizaci užitečných zkušeností. A zde si nejsem zcela jist, jestli tuto možnost plně využíváte. Někteří
ano – okruh autorů příspěvků je ale užší, než bych si představoval. Jako by
některé z vás lekalo, že z původně prostého zpravodaje vyrostl renomovaný časopis, že mezi autory, kteří do něj přispívají, je mnoho osobností,
často s bohatými publicistickými zkušenostmi a s odbornou průpravou
v oblasti folkloru a jeho jevištního zpracování. Takové obavy ovšem nejsou na místě. Časopis má rubriky, kde je místo i pro kratší zprávy z regionů či ze života souborů. I pro krátké noticky, které několika málo větami
upozorní na zajímavou akci nebo úspěšné vyřešení nějakého provozního
problému atd. Možná – právě proto, že Folklorní sdružení ČR je především dětská a mládežnická organizace – by nebylo na škodu, kdyby si
časopis zvolili mladí členové našich souborů jako prostor pro své první
publicistické kroky a pokusili se na jeho stránkách formulovat svůj vztah
k tradiční lidové kultuře, svoje názory na práci vlastního folklorního souboru, pocity z účasti na přehlídkách, festivalech a soutěžích, ti starší pak
i vlastní zkušenosti z nejrůznějších vzdělávacích akcí, jichž se zúčastnili, ať
už jsou to odborná školení a kurzy, nebo školy lidového tance, které často
bývají součástí folklorních festivalů nebo jsou variantou prázdninových
aktivit. Takový pohled „mladýma očima“ by byl nesporně velkým osvěžením a učinil by časopis ještě přitažlivějším.
Nemohu se nezmínit o reprezentační funkci Folkloru jako tiskového orgánu našeho mladého sdružení. Upřímně se přiznám, že pro mě osobně
patří k těm nejdůležitějším a při mnoha jednáních na vrcholné úrovni mi
značně usnadňuje práci. Náš časopis se totiž dostává pravidelně do rukou
i mnoha významným osobnostem společenského i politického života,
a mnozí z nich si jej dokonce zvykli opravdu důkladně pročíst. Ať jsou to
představitelé našich partnerských organizací v České radě dětí a mládeže,
dalších sdružení obdobného zaměření, pracovníci kulturních institucí,
starostové obcí a měst, hejtmani, poslanci a senátoři, pracovníci státních
orgánů, sponzoři, naši zahraniční přátelé především na Slovensku aj., ti
všichni si díky Folkloru mohou udělat celkovou představu o širokém záběru naší činnosti, a to se pak pochopitelně odráží i v jejich vztahu k Folklornímu sdružení ČR, v pochopení jeho snah i potřeb. Informace o našem
sdružení zprostředkované časopisem budí respekt a snáze se pak vedou
jednání o grantech, odborné spolupráci, partnerských vztazích atd.
Dovolte mi proto, abych na závěr tohoto jubilejního čísla, věnovaného
patnáctileté historii časopisu, poděkoval všem, kteří mají na jeho vydávání zásluhu. Na prvním místě musím poděkovat Ministerstvu školství,
mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvu kultury ČR, bez jejichž finančZdeněk Pšenica
ní podpory bychom si jako sdružení tento časopis v dnešní podobě nemohli dovolit.
Poděkování patří všem autorům – jak těm vytrvalým, kteří v něm publikují pravidelně, tak těm občasným, kteří si našli, byť by to bylo jen jedenkrát, čas svým názorem do Folkloru přispět. Ale abych nehovořil jenom
o píšících autorech, tak bych chtěl poděkovat i autorům snímků, které
texty doprovázejí. Ovšem tady s trochou lítosti, že jich není mnohem
více. Dnes, v době digitální fotografie, už by opravdu neměl být problém
zasílat k publikování snímků víc.
Dík patří také výrobci (od roku 1996) a distributorovi časopisu (od
roku 2002), kterým je tiskárna TG TISK Lanškroun, protože jsou to právě
její pracovníci, kteří mají velkou zásluhu na tom, že se vám časopis dostává
do rukou ve většině případů se železnou pravidelností. Osobní poděkování je třeba vyjádřit i majitelům tiskárny Jiřímu Sloupenskému a Jiřímu
Kulhánkovi. Nemohu ale nepoděkovat ani těm, kteří se na výrobě nebo
distribuci podíleli dříve, ať už to krátce byly redakce časopisu A-kontra Jakuba Poláka, Ústav kultury Čs. armády Praha s Armádní folklorní asociací
či firma Gradior s. r. o., avšak ani všem těm dobrovolným spolupracovníkům, kteří bez nároku na odměnu obětovali svůj čas a „obálkovali“ stovky
čísel k distribuci poštou, jak to ještě před pár roky bylo běžné.
Pochopitelně nemohu pominout celou redakci v čele se šéfredaktorem (a zároveň „dvorním“ fotografem redakce i sdružení) Františkem
Synkem. Úctu si zaslouží všichni redaktoři, zejména ti současní. Je velmi
dobře, že se složení redakce a jejích spolupracovníků korektorů ustálilo.
Mohl se tak vytvořit určitý systém redakční práce a tato zkušenost bude
užitečná zejména nyní, kdy před šéfredaktorem stojí úkol vytvořit redakční tým nový, nutnost nahradit ty členy redakce, kteří z osobních důvodů
na tuto náročnou práci „na plný úvazek“ s ukončením patnáctého ročníku
rezignují, i když z okruhu přispěvatelů určitě nezmizí. A také nechci zapomenout na pracovníky sekretariátu, kteří se starají o to, aby v žádném
z čísel našeho dvouměsíčníku nechyběly informace z ústředí. Buď tím, že
připravují potřebné podklady pro redakci, nebo vlastními články.
A zcela na závěr, a to obzvláště upřímně, musím poděkovat vám, kteří
jste neváhali a poslali své připomínky a postřehy k našemu časopisu do tohoto jeho jubilejního čísla. Neboť si opravdu vysoce vážím toho, že vám
na existenci časopisu záleží a že vám na srdci leží i jeho budoucnost. Folklor se musí vyvíjet takovým směrem, aby byl stále zajímavější, a tím také
pro své čtenáře užitečnější. Nesmí ustrnout. Právě proto jsou vaše podněty cenné. A proto je také dobře, že tento „sborník“ vznikl a že jste se na
jeho obsahu s osobním zaujetím pro věc podíleli.
Nakonec vám všem chci slíbit, že výbor Folklorního sdružení ČR bude
i nadále hledat další možnosti, jak časopis zkvalitňovat. První, co je k tomu potřeba, jsou finanční prostředky, tedy udržení současných zdrojů
a hledání nových. Protože jenom stabilní organizační podmínky mohou
104 / 105
napomoci dalšímu rozvoji koncepce časopisu. A má-li nám Folklor sloužit
k naší společné spokojenosti, musíme ho posouvat stále dál. To znamená
k vyšší technické kvalitě, ke stále aktuálnějšímu a zajímavějšímu obsahu,
najdou-li se prostředky, tak i k optimální jednoměsíční periodicitě, k rozšiřování autorského týmu a vyřešení jeho motivace, případně k částečné
profesionalizaci redakce, k získávání co nejširšího okruhu čtenářů z řad
našeho sdružení, ale i předplatitelů – ostatních zájemců z řad veřejnosti
(což by se ovšem neobešlo bez růstu nákladu i rozpočtu na časopis a jsme
zase zpět u finančních nákladů).
Popřejme proto časopisu Folklor ze srdce vše nejlepší k jeho patnáctým narozeninám. Zrodil se ze společného úsilí, a je proto v zájmu nás
všech, aby byl rok od roku přitažlivější, oblíbenější a pro naši práci nepostradatelnější.
Zdeněk Pšenica
předseda Folklorního sdružení ČR
Obsah
Slovo úvodem – poděkování (František Synek)
Něco o práci nad tímto číslem (Viliam Dekan)
K čemu časopis aneb jaké periodikum by mělo mít občanské sdružení? (Jan Mička)
©
©
©
........ 2
........ 3
........ 5
Střípky z historie časopisu Folklor (1) (Viliam Dekan)
Rozhovor se šéfredaktorem Františkem Synkem (F. Synek, J. Mička)
Ke „zpovědi“ šéfredaktora také moje zpověď (Jan Mička)
Kde jinde sehnat specifické informace? (J. Pitter, V. Dekan)
Co říci? (Miloš Vršecký)
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (1) (Z. Pšenica, V. Dekan)
Časopis bude takový, jaký si jej čtenáři sami udělají (Barbora Čumpelíková)
Donuťme se uplatňovat v časopise vlastní názory (E. a R. Rejškovi, V. Dekan)
Méně cestopisných článečků! (J. Jurášek, V. Dekan)
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
10
16
23
24
29
30
32
34
38
Střípky z historie časopisu Folklor (2) (Viliam Dekan)
Soubor musí mít sebedůvěru, ale také pokoru (Věra Fenclová)
Učme se naslouchat, a učme naslouchání i jiné (Čestmír Komárek)
Mějme redaktory v krajích nebo folklorních oblastech (Hana Zvalová)
Širší souvislosti národopisu jako jedno z hlavních témat (Bohumil Křivda)
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (2) (Z. Pšenica, V. Dekan)
Rozšiřte termínovník akcí o kontaktní údaj (Hana Maděrová)
Ať časopis přináší radost (Alexandra Dekanová)
Šest otázek pro Jiřího Petrů z Kyjova (J. Petrů, V. Dekan)
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (3) (Z. Pšenica, V. Dekan)
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
40
47
47
48
49
50
54
54
56
58
106 / 107
©
©
Střípky z historie časopisu Folklor (3) (Viliam Dekan)
Bez poctivé korektury by nebyl časopis dobrý (František Synek)
Na první pohled zaráží málo fotodokumentace (Dušan Fikr)
Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc (Dalibor Tuž, Josef Knajbl)
Pracovní časopis s internetovou podobou (David Pavlíček)
Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách (J. Dobeš, V. Dekan)
Z dalších čtenářských názorů a ohlasů (čtenáři, redakce)
Jak vzniká časopis (František Synek)
Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR – (4) (vde)
Tak po našom, od pľúc – k výročiu Folkloru (Tibor Kučera)
Zajímejme se o folklorní slavnosti… (Mojmír Kovář)
Prijímam tento časopis tak, ako by ste ho mali prijímať aj vy (Jozef Burič)
Dopis od Lilla Alessandra (překlad V. Dekan)
Při kosmetických úpravách opatrnosti nikdy nezbývá (Marta Ulrychová)
Laskavý průvodce (Jiří Zajíc)
Folklór premenený na písmenká (Peter Stoličný)
Šťastné věci (Vladan Jílek)
Není lepší investice, než věnovat se nastupujícím generacím (Petra Buzková)
Záběr časopisu je opravdu veliký (Václav Kasík)
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
.......
61
72
73
74
75
76
79
82
84
86
87
89
90
91
92
93
94
95
96
Jmenný rejstřík autorů Folkloru 0/1990 až 6/2004 (F. Synek, V. Dekan)
. . . . . . . 97
Dialog po uzávěrce jubilejního čísla (F. Synek, V. Dekan)
Musíme časopis posouvat stále dál! (Zdeněk Pšenica)
. . . . . . 100
. . . . . . 102
Obsah
©
Folklor
Časopis Folklorního sdružení ČR
ISSN 1210-7972
MK ČR 6782
Redakce
V Novinách 32/813
696 04 Svatobořice-Mistřín
Telefon a fax redakce:
518 620 450, 604 384 410
E-mail redakce:
[email protected]
Šéfredaktor:
František Synek
Redaktor:
Viliam Dekan
Redakční spolupráce:
Barbora Čumpelíková
Eva Rejšková
Zdeněk Mišurec
Korektury:
Ivana Cihlářová
Bohuslava Hamáková
Grafická úprava:
Jan Dobeš, studio Designiq
Jubilejní číslo k završení 15. ročníku
Vedoucí redaktor:
Viliam Dekan
[email protected]
Redaktoři:
Jan Mička
František Synek
Korektury:
Ivana Cihlářová
Viliam Dekan
František Synek
Vydavatel
Folklorní sdružení České republiky
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
IČ: 541 206, DIČ: CZ 541 206
Telefon vydavatele:
234 621 218, fax 224 214 647
E-mail vydavatele:
[email protected]
Tisk:
TG TISK Lanškroun s.r.o.
Distribuce a předplatné:
Zdena Nová, [email protected]
Roční předplatné vč. poštovného:
6 čísel 438,– Kč
Internetová verze na adrese:
http://www.fos.cz
Ilustrační fotografie v tomto čísle: František Synek. Obálka: Jan Dobeš
108 / 109
Vydáno s podporou MK a MŠMT.
Uzávěrka tohoto čísla byla 22. prosince 2004
a vyšlo 26. června 2005.
7 Cigánské veselí, Šumperk 2004 (F. Synek)
8 Cimbálová muzika Valašský vojvoda, Praha 2005 (F. Synek)
9 Z koncertu souboru Čtyřlístek, Praha 2004 (F. Synek)
11 Děti Škubánku, Pohleď 2005 (F. Synek)
10 Detvanské tance, Mělník 2004 (F. Synek)
12 Soubor Žerotín, Petrov 2004 (F. Synek)
folklor 1990–2004
Vydalo Folklorní sdružení ČR, Senovážné nám. 24, Praha.
Jubilejní číslo k 15. výročí. Vedoucí redaktor: Viliam Dekan. Náklad 1.800 ks.