12. Chov zvířat v ekologickém zemědělství

Komentáře

Transkript

12. Chov zvířat v ekologickém zemědělství
Chov zvířat v ekologickém zemědělství
(Ekologická živočišná produkce)
1. Všeobecné zásady
2. Související předpisy
3. Plemena
4. Krmení zvířat
5. Chov Hospodářských zvířat
6. Zajištění vhodných životních podmínek a veterinární ošetření
7. Zdraví hospodářských zvířat
8. Chov jednotlivých druhů hospodářských zvířat
1. Všeobecné zásady
Základním legislativním předpisem pro ekologický chov zvířat v Evropské unii je
Nařízení Rady (EC) č. 1804/1999, které je závazné pro všechny zúčastněné subjekty
v členských zemích EU. Nadto je jakýkoliv inspekční orgán oprávněn zavést místní předpisy
a vyhlášky, avšak vždy v souladu s tímto nařízením. Výraz „živočišná produkce“ znamená
hospodaření s domácími zvířaty (včetně hmyzu a vodních druhů zvířat). Výrobky pocházející
z lovu divokých zvířat není povoleno certifikovat ani prodávat pod označením „bio“. Všechny
obecné předpisy stanovené výše zmíněným nařízením jsou obecně závazné; např. i předpisy
týkající se geneticky modifikovaných organismů – v ekologické živočišné produkce není
povoleno používat GMO.
Živočišná produkce je součástí všech ekologických systémů hospodaření. Poskytuje
totiž nezbytné organické látky a živiny pro růst rostlin.
Živočišná produkce též poskytuje statková hnojiva, která rostlinám dodávají potřebné
živiny a zvyšují obsah organických látek v půdě. Jednou z hlavních a nejdůležitějších zásad
ekologické živočišné produkce je zavést a udržet koloběh živin a energie v zemědělském
podniku a optimalizovat vztah rostlin k půdě a také vztah zvířat k rostlinám a k půdě.
Hospodaření bez dostatečného půdního kapitálu není proto povoleno, tzn. že je třeba
hospodářským zvířatům zajistit dostatečnou plochu pastvin a polí. Jejich nejmenší možná
rozloha se odvíjí od druhu a stáří zvířat.
Ekologická živočišná produkce zajišťuje trvale udržitelný systém hospodaření, protože
využívá obnovitelné přírodní zdroje. Používání přírodních hnojiv a zeleného hnojení zajišťuje
a zlepšuje úrodnost pastvin, polí i celých zemědělských systémů.
Všechny výše zmíněné zásady označují ekologickou živočišnou produkci za systém
silně spojený s půdou. Až na několik málo výjimek musí mít vždy ekologicky chovaná zvířata
přístup na volné pastviny a výběhy a počet kusů ve stádu musí být omezen. Toto omezení
zabraňuje znečištění (např. půdy, povrchové vody i spodních vod). Přesný povolený počet
kusů dobytka ve stádu je dán nařízením a zajišťuje tak vyvážené složení živin v půdě (tzn.
dusíku a fosforu) i její vysokou kapacitu. Pokud i přesto dojde k nadměrnému spásání porostu
a následné erozi půdy, je třeba počet kusů dobytka ve stádu ještě snížit; k redukci počtu kusů
dobytka přistupujeme i v případě nevhodných klimatických či půdních podmínek.
2. Související předpisy
Všeobecným předpisem, kterým se musí řídit všechny ekologicky hospodařící
živočišné systémy, je výše zmíněné Nařízení rady. Jsou povoleny i obdobné systémy výroby,
ale konvenčně chovaná zvířata, chovají-li se na stejné farmě jako zvířata chovaná podle zásad
ekologického systému hospodaření, musí být přísně oddělena. Ekologicky a konvenčně
chovaná zvířata z jedné farmy je třeba ustájit v oddělených budovách a pást na oddělených
pozemcích. Nelze společně ustájit ekologicky a konvenčně chované dojné krávy. Co je však
povoleno, to je společný chov ekologicky chovaných krav a konvenčně chovaných koz na
jedné farmě, avšak i zde je třeba zachovávat zásadu jejich přísného oddělení. Tento systém
hospodaření je možné praktikovat pouze několik měsíců v roce. Paseme-li konvečně chovaná
zvířata na ekologicky obhospodařovaných pastvinách, musíme splňovat požadavky
extenzivního hospodaření. Přesná pravidla týkající se extnezivního systému hospodaření
najdete v Nařízení (EC) č. 950/97. Hlavní zásadou je, že zatížení zemědělské půdy nesmí
přesáhnout dvě dobytčí jednotky na hektar. Navíc, hustota konvenčně chovaných zvířat nesmí
přesáhnout hustotu uvedenou v nařízení, odpovídající 170 kg dusíku na hektar za rok.
Ekologicky a konvenčně chovaný dobytek se nemůže pást zároveň na jedné společné
pastvině. Jinak je třeba zvláštního povolení, které je vydáno na základě pečlivého
prozkoumání daných okolností pověřeným inspekčním orgánem.
Druhou výjimkou je možnost pást ekologicky chovaný dobytek na stejné pastvině s
dobytkem chovaným konvenčně, pokud však tento pozemek nebyl po dobu posledních třech
let ošetřen žádným konvenčním prostředkem, pouze prostředky povolenými ekologickým
systémem hospodaření. Používání prostředků k ošetření porostu na každém pozemku se
striktně kontroluje a zaznamenává. V případě použití stejného pozemku pro ekologicky a
konvenčně chovaná zvířata platí stejná pravidla a omezení hustoty a množství kusů dobytka,
jako zmiňuje výše uvedené nařízení. Výrobky vyrobené z tohoto typu živočišné produkce lze
certifikovat pod značkou „bio“ pouze se souhlasem daného inspekčního orgánu. Opět je třeba
pečlivě, v souladu s nařízením, dodržovat přísné oddělení ekologicky a konvenčně chovaných
zvířat.
3. Plemena, krajová plemena
Pro volbu plemen neexistují žádná konkrétní pravidla ani předpisy. Za optimální se
považují místní plemena, protože jsou dobře přizpůsobena místním podmínkám. Ještě lepší je
chov krajových plemen, která jsou vhodnější pro ekologický systém živočišné výroby a
nabízejí mnohem širší škálu druhů (biodiverzitu) než novější plemena vzniklá křížením.
Místní resp. krajová plemena se již tradičně volí pro chov na volných pastvinách a v
otevřených výbězích. V dobře fungující živočišné výrobě se téměř nesetkáme s hygienickými
či zdravotními problémy zvířat. Extenzivně chovaná krajová plemena se naopak nepoužívají
v intenzivní konvenční produkci, protože mají nižší produkční schopnost a naopak vyšší
nároky na krmení a ošetřování. Rozlišení ekologicky a konvenčně chovaných plemen je
snadné díky značným a dobře viditelným rozdílům mezi plemeny. To předurčuje i snazší
orientaci zákazníků na trhu; ti většinou upřednostňují krajová resp. domácí plemena.
4. Krmení zvířat
Obecně platí, že ekologicky chovaná zvířata se mohou krmit pouze ekologicky
pěstovanými krmivy. Velký důraz je kladen na kvalitu krmiv a dobrý zdravotní stav zvířat,
nikoliv na maximalizaci produkce: kvalitní krmiva s vysokým obsahem živin vyhovují
potřebám zvířat jakéhokoliv stáří. Není možné nutit zvířata produkovat víc, než je jejich
přirozená produkční kapacita. Při výkrmu není povoleno zvířata nutit ke konzumaci vyššího
množství krmiv než je běžný objem. Každý podnik by měl být schopen si sám vyprodukovat
dostatečné množství krmiv a pokud na to jeho kapacita nestačí, může krmiva nakupovat
pouze od jiných certifikovaných ekologických farem.
Jedinou výjimkou je předpis, že více než 30 % objemu konvenčního krmiva může být
použito při konverzi. Pokud si však toto krmivo vyprodukuje sama farma, je možné jeho
objem zvýšit dokonce na 60 %.
Oblasti sezónního přesunu dobytka (např. přesun dobytka mezi horskými pastvinami)
musí být v případě potřeby přiděleny členským státům.
Je povoleno používat pouze přírodní krmiva; mladí savci se mohou krmit pouze
mateřským nebo přírodním mlékem. Doporučuje se používat mateřské mléko co možná
nejdéle, avšak obecně délka období krmení mateřským mlékem závisí na živočišném druhu.
Je však zaručeně delší než v případě konvenčního systému hospodaření. Pro hovězí dobytek a
koně je minimální doba tři měsíce, pro ovce a kozy 45 dní a pro prasata 40 dní. Umělé mléko
je nepřijatelné.
Býložravci by se z důvodu jejich nároků a požadavků na stravu měli co nejvíce
vypouštět na otevřené pastviny, pokud převládá vhodné počasí, které nemůže nijak narušit
jejich zdravotní stav nebo kvalitu pastviny. Pokud však na pastvině nejsou vhodné podmínky
a pastvina tak neposkytuje dostatečně kvalitní krmivo může speciálně pověřený inspekční
orgán povolit zkrácení období pastvy dobytka na otevřených pastvinách. Dalším požadavkem
býložravců je nejméně 60-procentní obsah vlákniny v sušině čerstvého nebo sušeného krmiva
či siláže. V rané fázi laktace potřebují některé druhy krav koncentrovanější krmivo, aby
produkovaly více mléka; pověřený orgán tak může povolit snížení obsahu sušiny na 50
procent na dobu maximálně třech měsíců.
Pokud podnik není schopen nakoupit nebo vyprodukovat dostatek organického krmiva
či krmiva pocházejícího z konverze, může použít omezené množství krmiva konvenčního
(opět po udělení povolení pověřeným orgánem). Objem konvenčních krmiv však nesmí
přesáhnout 5 procent objemu celoročního krmiva býložravců a 15 procent celoročního
objemu krmiv jiných živočišných druhů (např. prasat). Přesné hodnoty se počítají ročně.
Navíc však ještě platí další omezení, a to, že denní objem konvenčních krmiv nesmí
přesáhnout 25 procent sušiny obsažené ve veškerém použitém krmivu.
Pokud dojde k silnému poškození nebo dokonce naprostému zničení veškeré produkce
pícnin (např. z důvodu extrémního počasí), pověřený orgán může povolit na omezenou dobu i
vyšší objem konvenčních krmiv (pouze ve vztahu k danému místu a k dané produkci). Jedná
se vždy o individuální výjimky udělené pouze v ojedinělých a naprosto nezbytných případech
konkrétním zemědělcům, kteří si o ně zažádali.
V krmivech pro drůbež a prasata musí být obsaženy specifické živiny, které přesně
odpovídají požadavkům těchto živočišných druhů. V denní dávce krmiva určeného pro
vykrmovanou drůbež musí být obsaženo nejméně 65 procent obilnin. Dále je vhodné přidat
ještě dostatek vlákniny, čerstvého nebo sušeného krmiva či siláže do krmiv pro prasata a
drůbež, protože tyto látky příznivě působí na trávicí systém zvířat.
K přípravě kvalitní siláže je lepší použít místo umělých přísad kvalitní certifikované
čerstvé materiály. Pokud však máme k dispozici pouze nepříliš kvalitní či nedostatečně
uleželý materiál, je naopak vhodné použít umělé přísady, vyrobené z povolených materiálů.
Konvenční krmiva je dovoleno používat pouze tehdy, nacházejí-li se na seznamu
povolených konvenčních krmiv ve výše zmíněném nařízení a pouze v případě, že k jejich
výrobě nebyly použity žádné chemické prostředky.
Veškerá krmiva živočišného původu, ať už jsou ekologické nebo konvenční povahy, je
povoleno použít pouze tehdy, jsou-li na seznamu povolených krmiv ve výše zmíněném
nařízení. To znamená, že je zakázáno ke krmení zvířat používat maso a masné výrobky, ale
naopak ryby či jiní mořští živočichové, mléko a mléčné produkty jsou povoleny.
Všeobecně řečeno, veškeré požadavky zvířat ohledně krmiv a potravy je možné
uspokojit pouze krmivy na přírodní bázi, a to především pastvou. Vitamíny, pro-vitamíny
nebo živinné přísady je možné použít pouze tehdy, figurují-li na příslušném seznamu. Umělé
vitamíny se mohou použít pouze v případě, že se jedná o chemicky přesně definované látky s
vlivy podobnými látkám přírodním.
Obdobná pravidla se týkají i používání enzymů, mikroorganismů, bioagens a srážedel.
V živočišných krmivech nejsou povolena žádná antibiotika, kokcidiostatika, léčivé látky ani
látky na podporu růstu nebo zvýšení objemu produkce. Veškeré syntetické látky jsou rovněž
přísně zakázány.
Naprostý zákaz GMO a krmiv vyrobených z GMO se vztahuje na celý systém krmení
hospodářských zvířat. GMO nemohou být použity ani jako přímá krmiva, ani jako přísady do
siláží či konzervační látky.
5. Chov hospodářských zvířat
Veškeré praktiky musí být přirozené. Rozmnožování a chov hospodářských zvířat
musí být založen na přírodních metodách, je však povolena umělá inseminace. Jiné formy
umělého rozmnožování, jako je např. přenos vajíčka či hormonálně řízená ovulace jsou přísně
zakázány. Umělá inseminace je preventivním opatřením a snižuje riziko venerických
onemocnění a infekcí. Během samotného oplodnění není povoleno používat umělé přísady ani
pomocné prostředky.
Chov hospodářských zvířat v systému ekologického zemědělství znamená přirozený
způsob chovu. Je přísně zakázáno způsobovat zvířatům jakoukoliv bolest. Následující seznam
shrnuje všechny zakázané metody chovu:
−
použití elastických obinadel a jejich připevňování na ocas ovcí;
−
kupírování ocasů prasat;
−
usekávání paznehtů;
−
obrušování zobáku ptáků a rohů zvířat z důvodu snížení stresu či redukce onemocnění
způsobených vysokou koncentrací dobytka na daném pozemku).
Všechny tyto zásahy je možné provádět pouze se souhlasem pověřeného orgánu.
Povolení se ukládá např. ze zdravotních důvodů (např. obrušování rohů - bezpečnost
zvířat) či důvodů hygienických. Zásah může provést pouze kvalifikovaná osoba, a to vždy ve
vhodném věku zvířat. Při provádění těchto operací je třeba zajistit, aby zvířata co možná
nejméně trpěla.
Kastrace je povolena pouze za účelem uchování kvality produktů a tradičních
výrobních praktik (např. u prasat, býků a kapounů, u nichž by mohla hormonální produkce
zablokovat produkci masa), a i zde je třeba přísně dodržovat všechny výše zmíněné
podmínky.
Je zakázáno zvířata uvazovat, avšak i zde může daný pověřený orgán na limitovanou
dobu udělit výjimku (týká se vždy konkrétních kusů dobytka nebo konkrétních zemědělců –
individuálních případů). Uvazování dobytka je využíváno k některým veterinářským účelům,
ale vždy pouze na nezbytně nutnou dobu.
Vzhledem k velmi vysokým nákladům na stavbu nových hospodářských budov a
zařízení je povoleno dobytek ustájit v budovách zkolaudovaných před 24. srpnem 2000. Vždy
je však třeba takto ustájenému dobytku zajistit potřebné hygienické i kvalitní životní
podmínky. Budova tak musí být čistá a musí zde být dostatek prostoru pro osobní potřeby
dobytka. Inspekční orgán zde může povolit hospodaření až do 31. prosince 2010.
Je-li dobytek ustájen v malých stájích, může se přivazovat, aby nedošlo k promíchání
jednotlivých stád. Může se tak stát v případě, že má dobytek volný přístup na pastviny a
otevřené výběhy nejméně dvakrát za týden. Tuto výjimku je možné udělit takové živočišné
výrobě, která jinak splňuje všechny výše zmíněné závazné předpisy týkající se ekologického
systému živočišné produkce účinného do 24. srpna 2000.
Zvířata se chovají ve stádech. Velikost daného stáda se odvíjí od stáří zvířat a od
konkrétních projevů chování a potřeb daného druhu. Samce je možné chovat odděleně z
důvodu bezpečnosti či řízení dané výroby.
Zvířata musí mít vždy přístup na čerstvý vzduch a k otevřenému dennímu světlu.
Musíme jim též zajistit přísun potřebných živin a vlákniny v krmivech (např. je povoleno pro
selata použít přísady obsahující hodně železa, pokud ho mají nedostatek).
5.1. Transport zvířat
V ekologickém systému živočišné produkce je třeba minimalizovat přesun a transport
hospodářských zvířat. Upřednostňuje se spíše převoz a doprava konečných produktů před
transportem živých zvířat. Pokud však musí být zvířata přece jen převezena na jiné místo, je
třeba zajistit maximální bezpečnost a minimalizovat stres; toto pravidlo se týká především
nakládání a vykládání zvířat. Musíme dobytek vyvarovat jakémukoliv možnému typu zranění.
Je přísně zakázáno používat jakékoliv typy elektrické stimulace či nátlaku. Povolenými
metodami jsou pouze převod zvířat ze tmy na světlo a použití krmiv jako vábidel a lákadel.
Vozidla sloužící k přepravě hospodářských zvířat musí být čistá a musí zajistit zvířat
bezpečnost a dostatečnou ochranu před nepřízní okolního prostředí. Během dlouhodobého
transportu dobytka je třeba jej pravidelně napájet. Všechny tyto předpisy se vztahují i na
převoz dobytka na jatka. V tomto případě se klade velký důraz na zklidnění dobytka,
abychom minimalizovali stres před samotnou porážkou.
5.2. Zjišťování původu výrobků živočišné produkce
Proces zjišťování původu výrobků živočišné produkce musí být v souladu s výše
zmíněným nařízením: původ hospodářských zvířat se zjišťuje a ověřuje v každé fázi výroby,
přípravy, přepravy i prodeje konečných výrobků. Každé zvíře tak dostane již v raném věku
své vlastní identifikační číslo. Drůbež se nerozlišuje na jednotlivé kusy, ale označuje se ve
skupinách.
5.3. Statková hnojiva
Celkový objem použitých statkových hnojiv nesmí překročit 170 kg dusíku/ha za rok
(při počtu kusů dobytka stanoveném nařízením). Počet kusů zvířat se musí odvíjet od velikosti
pozemku, na kterém je hnojivo použito; vyhneme se tak přílišnému znečištění životního
prostředí. V případě potřeby je možné počet a hustotu dobytka na dané pastvině snížit, aby
např. nebyly překročeny výše zmíněné limity.
Celkové zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty, kterou výše zmíněné
nařízení nezmiňuje, se vypočítá na základě jejich produkce hnoje a obsahu živin v něm.
Optimalizací vztahu plocha půdy,počet zvířat (produkce a potřeba hnoje), se vyhneme
poškozování životního prostředí nadměrným hnojením. Místní samospráva a pověřené orgány
však mohou stanovit vlastní vyhlášky ohledně živočišné produkce, které jsou pak závazné.
Mohou např. ještě přísněji omezit zatížení půdy chovaným hospodářským zvířectvem.
Příklad:
Předpis stanovuje, že maximální počet kuřat je 580 ks/ha, resp. 5800 ks/10 ha za rok.
Nicméně je možné se dohodnout s dalšími zemědělci a sdruženími, kteří hospodaří v systému
ekologického zemědělství, kteří potřebují též organické hnojivo, ale mají nedostatek
hospodářských zvířat, a tudíž i nedostatek hnojiva. V tomto případě se maximální hranice 170
kg obsahu dusíku v hnojivu použitém na hektar za rok netýká pouze jedné živočišné
produkce, ale její výše se musí propočítat na všechny ekologicky hospodařící jednotky, mezi
nimiž došlo k dohodě.
Zařízení pro uskladnění hnoje musí zabránit znečištění vody, ke kterému by mohlo
dojít přímým vsakováním látek z hnoje do půdy. Kapacita hnojiště musí přesahovat množství
vyprodukovaného a uskladněného hnoje především v zimě, kdy nelze hnůj aplikovat na půdu.
Pevné podloží je důležité i jako prevence proti možnému vsakování dusičnanů obsažených v
hnoji do půdy (např. beton).
5.4. Volné výběhy a ustájení hospodářských zvířat
Všechna hospodářská zvířata musí mít přístup na volné pastviny a výběhy. Musí však
mít k dispozici i uzavřené prostory, které:
−
chrání dobytek (např. přístřešky) na pastvě;
−
chrání dobytek při extrémních povětrnostních podmínkách;
−
poskytují vhodné podmínky pro dočasný výkrm zvířat (v závislosti na daném druhu
zvířat);
−
poskytují zvířatům bezpečné podmínky na konci období březosti;
−
chrání mladé savce;
−
chrání drůbež před predátory.
Ustájení hospodářských zvířat musí splňovat biologické i etické kodexy a jejich
základní potřeby (např. svoboda pohybu a pohodlí). Např. poskytuje suché světlé čisté
prostory, vhodné pro krmení krav; prostory musí dostatečně široké, aby poskytly jednotlivým
kusům dostatečný pohyb.
Ustájení a volné výběhy musí zvířatům poskytnout volný přístup ke krmivu a vodě.
Nicméně musí i dobře izolovat, být správně vyhřáté a odvětrávané, čímž vznikne bezpečné a
klidné prostředí pro ustájený dobytek. Mezi potřebná opatření patří:
−
bezvadné proudění vzduchu,
−
snížená prašnost,
−
přiměřená teplota,
−
přiměřená relativní vlhkost vzduchu,
−
přiměřená koncentrace přírodních plynů.
Konstrukce budovy nesmí bránit přirozenému větrání a ventilaci vzduchu ani přístupu
světla; není možné stavět budovy bez oken.
Volné výběhy musí zase poskytnout dostatečnou ochranu proti dešti, větru, slunci a
extrémním teplotám, v závislosti na daných povětrnostních podmínkách a druhu
hospodářských zvířat. Tyto požadavky je možné naplnit např. vysazením stromů, výstavbou
ohrad či vysazením živých plotů, vytvořením větrných bariér z balíků slámy nebo výstavbou
dočasných přístřešků. V oblastech, kde
převládají permanentně příznivé povětrnostní i
klimatické podmínky, není zapotřebí těchto opatření. Zvířata se zde mohou pást naprosto
volně.
5.5. Kapacita ustájení a prevence před nadměrným spásáním
Hustota ustájení dobytka v příslušném zařízení je přesně popsána ve výše zmíněném
nařízení. Tabulka zmiňuje každý živočišný druh a jeho konkrétní nároky na zajištění pohodlí a
bezpečí. Omezení však nezávisí pouze na druhu chovaných hospodářských zvířat, ale též na
plemenech a jejich stáří. Přirozené potřeby zvířat se odvíjí od velikosti a pohlaví stáda.
Zařízení na ustájení zvířat jim musí poskytnout přístup na otevřené výběhy. Již při konstrukci
a stavbě budou se proto musí dbát na splnění všech výše zmíněných kritérií a předpisů.
Optimální hustota dobytka znamená poskytnutí dostatečného prostoru:
−
na přirozené stání,
−
na snadné a pohodlné ležení,
−
na snadné otočení,
−
na samočištění,
−
na zajištění dostatečného prostoru na veškeré přirozené pohyby (např. protahování se,
třepotání
křídly) a postoje dobytka.
Minimální povolené prostory na vnitřní ustájení hospodářských zvířat uvádí vyhláška.
Hustota zvířat na otevřených prostranstvích (volné výběhy) musí být spíše nižší, aby nedošlo
k nadměrnému přetížení a rozdupání půdy nebo k nadměrnému spásání vegetace. Tento
předpis se týká jak pastevních ploch, tak i volných výběhů.
Je třeba dostatečně chránit zdraví dobytka. Všechny prostory k jeho ustájení proto
musí být čisté a dezinfikované, aby zde nemohlo dojít k šíření infekčních onemocnění. K
čištění a dezinfekci těchto prostor je možné použít pouze prostředky uvedené v seznamu
povolených čistících prostředků. Je třeba stále odstraňovat výkaly, zbytky moči a krmiva,
abychom se vyhnuli šíření zápachu a nepřitahovali hmyz. K hubení hmyzu či jiných škůdců
je opět možné použít pouze povolené prostředky uvedené v seznamu.
Otázky
Je povoleno hospodářská zvířata uvazovat?
Je povoleno používat elektrické šoky a elektrickou stimulaci pohybu zvířat?
Je povolena kastrace, svazování ocasu či kupírování?
Která plemena jsou upřednostňována v ekologickém systému živočišné výroby?
Jaká jsou pravidla konverze v ekologickém systému živočišné výroby?
Je povoleno ponechat společně konvenčně a ekologicky chovaný dobytek na ekologických
certifikovaných pastvinách?
5.6. Savci
5.6.1. Všeobecné zásady chovu
Všeobecné zásady stanovují podmínky pro uspokojení základních potřeb savců, jako
je přístup na pastviny a volné výběhy. Ne vždy jsou splněny doslova. Hospodářská zvířata
musí být schopna využívat otevřených prostranství, kdykoliv to umožňuje jejich
psychologický stav, povětrnostní a klimatické podmínky a stav půdy. Zvířata je možné držet
mimo pastviny, pokud se u nich vyskytnou specifické zdravotní problémy a pokud to povolí
příslušný místní orgán. Býložravci musí mít přístup na otevřené volné pastviny, kdykoliv to
dovolí aktuální podmínky. Stejné předpisy platí i pro býky starší 1 roku. Ti musí mít přístup
na volné otevřené pastviny, pokud je to v souladu s bezpečnostními podmínkami.
Mají-li býložravci přístup na volné pastviny během období pastvy a pokud zimní
přístřešky poskytují zvířatům dostatečnou svobodu, je možné je chovat uvnitř těchto zařízení.
Zvláštní fáze života (např. březost, konečná fáze výkrmu) mohou též zvířata, chovaná
na maso, strávit v těchto krytých zařízeních. Během této doby však musí ustájení splňovat
všechny předepsané podmínky a zásady; zvířata tak nesmí trávit v uzavřeném prostředí více
než jednu pětinu života (maximálně tři měsíce). Vládnou-li vhodné klimatické podmínky a
umožňuje-li to zdravotní stav chovaného dobytka a typy chovaných plemen, je možné zvířata
chovat v uzavřených prostorách až do konce jejich výkrmu.
Podlaha stájí musí být hladká, ale nikdy ne kluzká. Nejméně jedna polovina celkové
plochy podlahy musí být pevná . Není povoleno ani používání kovových drátěných materiálů
či klecí.
Místo, kde dobytek leží a odpočívá, musí být z většiny též tvořeno pevnou podlahou
(nikoliv roštovou), která musí být pro zvířata dostatečně pohodlná, čistá a suchá. Většinou je
tvořena podestýlkou (sláma nebo jiné typy přírodních materiálů). Podestýlku je též možno
obohatit některým typem minerálů, které jsou danými předpisy povoleny jako hnojiva v
systému ekologického zemědělství.
Ustájení telat starších jednoho týdne v oddělených boxech je zakázáno. Je třeba
dobytek ustájit v menších skupinách. Přístřešek dobytek chrání před extrémními klimatickými
podmínkami. Jednotlivé skupiny se pak chovají v oddělených přístřešcích (budovách).
Prasnice je třeba chovat ve skupinách, s výjimkou závěrečné fáze březosti a během
kojení mláďat. Vždy musí být ustájeny společně s vlastními selaty. Pokud to umožňují místní
podmínky (počasí, plemena), prasnice se mohou nechat společně se selaty na otevřených
pastvinách. Selata není možné držet ani v klecích, ani na plochých deskách. Místa chovu
hospodářských zvířat jim musí umožnit vylučování a rozrývání půdy. Pro účely rozrývání
půdy je možné použít různé typy substrátů a speciálních přípravků.
5.6.2. Drůbež
Všeobecné zásady stanovují, že drůbež je možné odchovávat pouze v otevřených
výbězích a není povoleno ji držet v klecích. Vodní ptactvo musí mít volný přístup k tekoucí či
stojaté vodě, jako jsou potoky, přírodní či umělé nádrže a rybníky či jezera (pokud vládnou
vhodné klimatické podmínky). Jedině tak respektujeme jejich požadavky na pohodlí a
hygienické nároky. Drůbež je též možné odchovávat v uzavřených prostorách, ale zde je nutné
přísně dbát na dodržování následujících zásad:
−
nejméně jedna třetina podlahy musí být vyrobena z pevného materiálu, tzn. že se
nepřipouští roštové konstrukce, a musí být pokryta podestýlkou, jako je sláma, piliny,
písek či tráva;
−
v boxech pro chov drůbeže je třeba ponechat dostatečný prostor pro ležící a odpočívající
slepice a pro sběr ptačího trusu;
−
zvířata musí mít k dispozici dostatečnou délku hřadu v relaci k počtu kusů drůbeže ve
skupině;
−
rozměry vstupního/výstupního otvoru musí odpovídat velikosti daných druhů drůbeže;
jejich hloubka, dostupná ptákům, musí být nejméně 4m/100 m2 rozměrů přístřešku;
−
podlahová plocha je dána vyhláškou
Celková užitná plocha přístřešků pro drůbež chovanou na maso nesmí na jednu
chovnou jednotku překročit 1600 m2.
Kapacitu drůbeže, co se týče množství snesených vajec, není možné zvyšovat ani se
snažit zlepšit trvalým nebo nadměrným osvětlením. Nicméně v případě nosných slepic je
možné nahradit přírodní světlo umělým osvětlením, které jim poskytne maximálně šestnáct
hodin denního světla. Poté následuje minimálně osmihodinový noční odpočinek, kdy se
umělé osvětlení vypíná.
Drůbež musí mít minimálně jednu třetinu délky jejich života přístup na otevřené
prostory, pokud vládnou vhodné klimatické podmínky. Tyto otevřené výběhy musí být
pokryty zelenou vegetací, musí též drůbeži poskytovat ochranu a dostatek vody (v korytech) a
krmiva. Příliš rozlehlé výběhy bez stromů neposkytují ptákům dostatečné bezpečí a ochranu
před výkyvy počasí; může tak dojít k nadměrnému spásání vegetace a kontaminaci trusem v
blízkosti budov.
Z důvodu bezpečnosti a zajištění dobrého zdravotního stavu drůbeže je třeba
přístřešky pokaždé naprosto vyprázdnit mezi jednotlivými turnusy odchovu drůbeže.
Přístřešky i jejich okolí je třeba řádně vyčistit a vydezinfikovat. Naopak po dokončení
každého turnusu je třeba ponechat prázdné výběhy, abychom umožnili obnovu porostu a též
ze zdravotních resp. hygienických důvodů. K přípravě pozemku na nové osetí je třeba jej
zorat, čímž se vytvoří vhodné podmínky pro růst nového porostu. Tyto požadavky není nutné
dodržovat v případě malých drobných chovů, kdy se drůbež nechává celý den volně na
otevřených výbězích.
Zařízení zkolaudovaná před 24. srpnem 1999 mohou překračovat předpisy a omezení
týkající se maximální možné koncentrace ustájeného dobytka. Pověřené orgány jim však
mohou i přesto udělit povolení až do 31. prosince 2010, pokud si o něj konkrétní osoby
zažádají. Povolení se uděluje tehdy, když tyto prostory splnily požadavky předchozí inspekce.
V ostatních případech je třeba koncentraci ustájeného dobytka snížit nebo zařízení přestavět.
V tom případě musí konkrétní osoba provozující zemědělskou výrobu předložit
pověřenému orgánu plán přestavby daného zařízení. Je povinna splnit výše zmíněné předpisy
do 31. prosince 2010.
6. Zajištění vhodných životních podmínek a veterinární ošetření
Zajištění dobrého zdravotního stavu hospodářských zvířat by se mělo zakládat v první
řadě na prevenci. Mezi nejdůležitější preventivní opatření patří:
−
výběr vhodných druhů a plemen;
−
vyvážené kvalitní krmivo;
−
příznivé přírodní podmínky;
−
pozornost věnovaná koncentraci ustájených kusů dobytka;
−
ustájení dobytka;
−
vhodné chovné aktivity.
Preventivní použití chemických (syntetických) alopatických prostředků je v systému
ekologického zemědělství přísně zakázáno.
Prevence proti šíření chorob se v systému ekologického zemědělství zakládá na
následujících zásadách:
−
výběr vhodných druhů a plemen hospodářských zvířat, které se rychle přizpůsobí místním
podmínkám (nejvhodnější jsou domácí plemena);
−
přizpůsobení chovných praktik požadavkům a nárokům jednotlivých plemen a druhů
zvířat, především podpora přirozené odolnosti proti chorobám a prevence proti šíření
infekce. V podstatě to znamená co možná nejvíce zvýšit procento pobytu zvířat na
otevřených výbězích a pastvinách;
−
použití vysoce kvalitního krmiva společně s pravidelným pohybem a stálým volným
přístupem na volné otevřené pastviny (zlepšení kondice a zdravotního stavu zvířat);
−
zajištění přiměřené koncentrace dobytka na pastvinách i ve stájích (prevence proti šíření
chorob, redukce stresu).
Pokud i přes přesné dodržování všech výše zmíněných zásad dojde k onemocnění či
zranění zvířat, musí se ihned začít s léčbou, pokud možno v izolaci a ve vhodných
podmínkách ustájení.
Léčba musí být co možná nejvíce přírodní a přirozená. Jejím hlavním cílem musí být
léčit zvířata bez utrpení. Použité lékařské prostředky musí splňovat následující předpisy:
−
je možné používat pouze prostředky uvedené v seznamu povolených léčebných
prostředků (viz výše zmíněné nařízení);
−
je možné používat fytoterapeutika, homeopatika a stopové prvky, které jsou rovněž
uvedeny na seznamu povolených přípravků (viz nařízení) (jsou-li však pro daný druh
účinná); je přísně zakázáno používat chemické (syntetické) alopatické prostředky nebo
antibiotika;
−
pokud jsou výše uvedené přípravky pro daný druh neúčinné, avšak léčba je neodkladná a
nutná, aby došlo ke zmírnění stresu a záchraně zdraví zvířat, je potom možné použít i
některé druhy antibiotik, syntetických alopatických přípravků atd.
−
použití jakéhokoliv syntetického přípravku musí schválit odborník (veterinář), který se
musí průběhu dané léčby účastnit;
−
je přísně zakázáno používat syntetické alopatické přípravky nebo antibiotika jako
prostředky preventivní ochrany zdravotního stavu;
−
je zakázáno používat jakékoliv látky na podporu růstu a produkce (např. antibiotika,
kokcidiostatika, další syntetické látky);
−
je zakázáno používat hormony nebo jim podobné látky na podporu rozmnožování zvířat
(např. indukce, synchronizace říje); hormony je možné použít jako terapeutika pro
jednotlivé konkrétní případy (pokud dojde k respektování výše zmíněných podmínek);
−
pokud se stádo nebo jednotlivý kus dobytka nachází v nakažené (infikované) zóně, je
třeba provést všechna potřebná veterinární vyšetření. Došlo-li k diagnostikování choroby,
je možné použít i některé imunologické veterinární přípravky.
Při každém použití takovýchto látek je třeba vše přesně zdokumentovat a zaznamenat.
Je třeba uvést:
−
druh přípravku, včetně indikace aktivních farmakologických látek;
−
detailní diagnostiku;
−
dávkování léků;
−
administrativní metodu;
−
přesnou dobu indikace daného léčiva (datum začátku a konce indikace).
Všechny tyto informace se musí sdělit pověřenému orgánu ještě předtím, než jsou
prodávané výrobky pocházející z takto léčených zvířat certifikovány jako bioprodukty. Takto
ošetřený dobytek musí být jasně označen (v případě velkých druhů zvířat je třeba označit
každý jednotlivý kus dobytka, u drůbeže a menších zvířat se označí stádo či hejno).
Interval mezi dnem ukončení léčby a výrobou potravin pod značkou bio pocházejících
z takto léčených zvířat musí být minimálně 48 hodin.
Pokud byly takovéto přípravky (alopatika) (s výjimkou povinného očkování či výše
zmíněných metod léčby) použity více než dvakrát za rok, proces konverze musí začít opět
znovu od začátku. Stejně je tomu i v případě zvířat, které mají produkční život kratší než 12
měsíců a u nichž došlo minimálně k jednomu procesu obdobné léčby. Seznam konverzních
období platných pro jednotlivé druhy a plemena hospodářských zvířat naleznete ve výše
zmíněném nařízení.
Před koncem období konverze není možné prodávat ani zvířata, ani výrobky z nich
vyrobené pod značkou bioproduktů.
7. Zdraví hospodářských zvířat
7.1. Všeobecné zásady
Na úvod je třeba zdůraznit největší význam prevence a preventivních opatření. Zvířata
chovaná na ekologických farmách v optimálních životních podmínkách mají silný imunitní
systém. Dodržují se zde hygienické předpisy a ochrana proti šíření epizootických
onemocnění. Zvířata pak nejsou náchylná k nemocem a ty se u nich objevují skutečně velmi
zřídka a nepravidelně. Obecným pravidlem systému ekologického zemědělství je, že zvířata i
prostředí je třeba chránit proti možnému šíření čistě patogenních chorob; co se týče
povolených prostředků ochrany, je třeba dodržovat vyvážený poměr mezi použitým
prostředkem a hostitelským zvířetem. Znovu zdůrazněme, že je přísně zakázáno používat
běžné prostředky stejně jako terapeutické materiály, hromadící se v organismu.
Je vhodné se seznámit s typy chorob šířícími se v daném prostředí a v určitých
podmínkách. Můžeme tak vyvinout vhodnou a účinnou strategii prevence a ochrany proti
šíření těchto konkrétních typů nemocí (např. rozvrh spásání, přestavba stájí). Hlavním cílem
je vychovat populaci, která bude naprosto zdravá a nebude trpět žádnými závažnými
onemocněními.
Zaznamenáme-li jakýkoliv náznak přicházející nemoci, dané zvíře je třeba okamžitě
izolovat od ostatních. Pokud je již třeba přistoupit ke konkrétním léčebným opatřením, dáme
přednost přírodním metodám. Pokud se tyto přírodní metody neosvědčí, teprve pak je možné
přistoupit k antibiotické léčbě nebo k operačnímu zákroku. Jedině tak je možné v těchto
případech zachránit život postiženého zvířete. V případě antibiotické léčby se zdvojnásobuje
předepsaná inkubační doba.
Kosmetické úpravy, mutace či amputace jsou v systému ekologického hospodaření se
zvířaty zakázány. Ze zdravotních či bezpečnostních důvodů lze některé typy zákroků povolit
(např. stříhání srsti mláďat). Některé z nich mohou rovněž zlepšit životní podmínky
hospodářských zvířat, jejich chování nebo hygienické podmínky. Výše zmíněné nařízení
povoluje kastraci, jenž umožňuje produkci některých konvenčních výrobků (např. prasata
chovaná na maso, voli, kapouni). Zákrok však musí provést zkušený odborník a to způsobem
co možná nejméně bolestným pro samotná zvířata.
Během přepravy zvířat je třeba zmírnit stres a napětí přepravovaných zvířat (v souladu
s předpisy na ochranu hospodářských zvířat). Není povoleno používat elektrická zařízení ani
alopatická sedativa (před ani během přepravy zvířat).
7.2. Alternativní léčba
„Alternativní léčba“ (též „alternativní terapie“) je metoda, která se v medicíně
západních zemí vyskytuje a používá velmi zřídka. Slovník, vydaný ve Švýcarsku, obsahuje
částečný seznam 278 existujících alternativních metod léčby a terapie. Je však pravda, že
většina z nich nebyla nikdy osvědčena klasickou medicínou. Alternativní metody léčby lidí
získaly na významu teprve před pár lety. Jejich obliba však neustále roste. A nejen alternativní
léčba („rozdílné myšlení“) lidí, ale i zvířat je ve světě čím dál populárnější. Hlavní důvody
jsou dva: alternativní léčebné metody nemají žádné vedlejší účinky a jejich působení se
projevuje ihned, nikoliv až po delším čase, jako je tomu v případě klasické medicíny; dalšími
důvody takovéhoto věhlasu alternativních metod léčby chorob je, že nezpůsobují hromadění
nežádoucích látek v těle, a také fakt, že jsou přátelské vůči životnímu prostředí a využívají
obnovitelné zdroje.
7.3. Akupunktura
Tato metoda čínské terapie, stará již přes tisíc let, se používá k léčbě především
drobných zvířat. Avšak je pravda, že její obliba i účinnost roste i v případě léčby větších
druhů hospodářských zvířat. První věrohodný zdroj, zmiňující použití akupunktury k léčbě
zvířat, se datuje asi do roku 900 př.n.l. (Čína). Do Evropy a Ameriky se tato léčebná metoda
dostala teprve v minulém století.
Slovo „akupunktura“ je latinského původu (acus znamená jehla a pungere znamená
píchat). Tato metoda je metodou stimulační, terapeutickou, prevenční a léčebnou. Znamená
stimulaci tlakových bodů na těle zvířete, která se provádí drobnými jehličkami, teplem,
laserem, elektrickou energií nebo injekcí slaného roztoku.
Podle teorie tradiční čínské medicíny je živý organismus otevřeným energetickým
systémem, u něhož ztráta energie může vést ke vzniku nemoci. Nemoc či choroba je tak
výsledkem nerovnováhy organismu; cílem léčby je znovu ustavit rovnováhu v organismu.
Spousta lidí po celém světě zkoumala a stále zkoumá psychologické a farmakologické
účinky tohoto typu léčby a stále více z nich dochází k závěru, že akupunktura je metodou
velmi pozitivní, že díky ní se zvyšuje odolnost organismu vůči elektrickému napětí a tělo tak
vylučuje více CO2. Akupunktura se používá většinou pro anestetické účely. O tomto dnes
velmi populárním a úspěšném typu léčby je možno nalézt celou řadu literárních záznamů a
materiálů. Jde o metodu účinnou v boji s alergiemi, epilepsií, onemocněním chrupavek,
koňskou kolikou, problémy dobytka s rozmnožováním, mastitidou, ale je i výborným
prostředkem ochrany proti průjmovým onemocněním prasat či proti chorobám drůbeže.
Akupunkturu není možné použít k léčbě infekčních onemocnění, ani k léčbě chorob,
vyžadujících chirurgický zákrok.
7.4. Herboterapie
Použití bylinek k léčbě různých chorob je metodou hojně rozšířenou již od dob
pravěku. Během staletí se značně rozrostla znalost různých typů bylin. Byliny se používají
jako medikamenty, ve farmaceutickém průmyslu (v syrovém stavu) či k přípravě čaje.
Obsahují cenné látky, které mohou být ve správném poměru velmi účinné při léčbě různých
typů onemocnění. Dnes už se nesetkáme pouze s divokými druhy, ale byliny se už i hojně
pěstují a šlechtí. Suché byliny využívá jak věda, tak především obchodní odvětví (sušené
byliny obsahují velké množství léčivých látek). Některé druhy bylin obsahují dokonce více
takovýchto léčivých látek. Jejich účinky si neodporují, taková bylina může naopak sloužit k
léčbě několika různých chorob.
Mezi nejznámějšími léčebnými látkami figurují alkaloidy. Jde o chemické sloučeniny
vznikající při alkalických reakcích dusíku. V bylinách jsou obsaženy ve formě soli. Známé
jsou jejich sedativní, anestetické a stimulační účinky, např. paličkovice nachová (námel)
(Claviceps purpurea), blín černý (Hyoscyamus niger), kakaové boby, kávové boby, semena
opia, rulík zlomocný. Krystalické sloučeniny, obsahující cukr namísto dusíku, se nazývají
glykosidy. Ty mají příznivý vliv na srdeční činnost, fungují jako projímadlo, usnadňují
odkašlávání a jsou močopudné. Obsahuje je např. jmelí (Viscum album), kořen rebarbory,
kořen ženšenu, lipový květ a jehlice trnitá (Ononis spinosa). Saponiny jsou rovněž rostlinné
glykosidy podporující tvorbu hlenů, činnost dýchacího ústrojí, žaludku a střev, čímž
napomáhají vstřebávání jiných látek, jako je např. lékořice, rtuť, blatouch, mydlice lékařská,
ptačinec. Hořké látky, které obsahuje např. řebříček obecný, zeměžluč, pampeliška nebo
divoká cikorka, jsou látky podporující chuť k jídlu, fungující jako projímadlo, podporující
činnost jater vylučování žluči. Připravují se z nich čaje, které obsahují tanin (kyselinu
tříslovou), který léčí žaludeční a zažívací obtíže. Do této skupiny patří např. lopuch, listy
třešně, listy ořechu, listy kaštanu, stonek a listy kostivalu obecného. Éterické a aromatické
oleje, které jsou obsaženy v řadě rostlin jako je např. anýz, bobkový list, máta peprná, Melissa
officinalis, fenykl, heřmánek, Valeriana officinalis či rozmarýn, jsou tekutiny s naprosto
charakteristickým zápachem, který vzniká destilací páry. A ten má právě léčivé účinky (např.
podporuje chuť k jídlu, má močopudné účinky a je účinným prostředkem k likvidaci červů) a
usmrcuje bakterie.
Vědci stále zkoumají účinky doplňků stravy a výnosových stimulátorů, založených na
přírodní bázi, jako jsou byliny a éterické oleje. Takovéto produkty se velmi úspěšně používají
k léčbě mnoha živočišných druhů. Cílem těchto výzkumů je snížit objem a nakonec zcela
eliminovat používání syntetických léčivých prostředků k léčbě zvířat. Tyto alternativní
léčebné metody zlepšují kvalitu masa, které neobsahuje žádné zbytky chemických látek, dále
zvyšují vodonosnou kapacitu, upravují poměr tuků a bílkovin v těle a podporují chuť k jídlu.
7.5. Ajurvéda
Ajurvéda („ayush“ znamená život a „veda“ znalost) bývala legitimní a naprosto
oficiální lékařskou metodou. Zrodila se ve starověké Indii (před 5000 lety). Navrací se zpět
k védský.m tradicím a stala se základem mnoha dalších léčebných a terapeutických metod,
které vznikly během několika staletí. Kombinuje v sobě starověkou moudrost a moderní
vědecké poznatky. Bylinné přípravky řídící imunitu organismu přitahovaly a stále přitahují
pozornost vědců po celém světě. Řízení imunity v sobě zahrnuje několik různých disciplín,
které zviditelnila právě metoda ajurvédy a které si získaly věhlas po celém světě. V literatuře
je udáváno 65 přírodních bylinných prostředků na řízení imunity organismu, z nichž 36
pochází právě z Indie. Výrobky vyrobené z takovýchto bylin nabízejí nové možnosti posílení
imunity organismu zvířat.
Ajurvéda se již asi sto let snaží prosadit i ve veterinární praxi, kde se využívá bylin a
minerálů z Indie. Bylo dosaženo úspěchu v oblasti léčby některých chronických onemocnění
metabolismu, nedostatku imunity (obranyschopnosti), onemocnění kůže a alergií. Všechny
výše zmíněné látky a produkty jsou velmi účinné pro drůbež – jako prevence proti šíření
nejčastějších chorob drůbeže. Posilují imunitní systém, snižují stres, který se dostavuje při
očkování, lékařských zákrocích, změnách počasí, přepravě, napomáhají rychlejšímu zotavení
po nemocech a u zvířat zvyšují efektivitu využití živin z krmiv.
7.6. Bakterie produkující kyselinu mléčnou
Ekologické veterinární lékařství si velmi váží a oceňuje probiotické látky, které
obsahují bakterii produkující kyselinu mléčnou. Je všeobecně známé, že populace větších
mohutnějších druhů zvířat bývají nejčastěji postiženy onemocněními zažívacího traktu.
Množení enteropatogenů – ať už z důvodu antibiotické léčby nebo kvůli oslabené imunitě
zvířat – způsobuje zánět střev nebo dokonce smrt. Většina bakterií kyseliny mléčné má
bioregulační schopnost, tzn. že jsou schopny udržet rovnováhu prostředí ve střevech. Díky
kyselému pH chrání zvířata před množením patogenů a jsou schopny velmi rychle obnovit
rovnováhu v těle.
7.7. Homeopatie
Homeopatie je slovo řeckého původu. Jedná se o složeninu slov „homois“, což
znamená podobný, a „pathos“, což znamená utrpení. Teorie a praxe homeopatické léčby byla
systematizována na počátku 19. století Hahnemannem.
Homeopatie zná více než 2000 základních léčebných látek. Většina z nich jsou bylinné
povahy, některé však také patří do skupiny minerálních látek a jiné jsou dokonce živočišné
povahy. Během procesu potencializace se aktivuje dynamická informace, obsažená v dané
látce. Poté dojde k předání této informace organismu. 80-90 % nemocí zvířat je možné léčit
homeopatickými metodami. Počet veterinářů praktikujících homeopatickou léčbu neustále
roste. Je možné ji použít i v systému ekologického zemědělství, k léčbě jednotlivých kusů
zvířat, ale i k léčbě celých zvířecích populací. V případě léčby celé zvířecí populace se s ní
zachází jako s jednotkou. Jedině tak je možné nalézt vlastní léčebné postupy vedoucí k
odstranění symptomů dané nemoci.
7.8. Fyzioterapie
Fyzioterapie našla vedle medicíny své pevné místo i ve veterinárním lékařství.
Doporučuje se ji praktikovat po provedení chirurgických zákroků jak drobných, tak i větších
a mohutnějších druhů zvířat. Mnoho lidí považuje fyzioterapii za metodu využívající
„zázračné léčebné přístroje“. Ve skutečnosti jde o různé metody využívající různé typy
přístrojů. Dobrého výsledku této léčebné metody dosáhneme pouze tehdy, používáme-li ji
pouze jako doplněk nebo též postléčebnou metodu a praktikujeme ji společně s aktivní
rehabilitací, např. svalové cviky.
Fyzioterapie se doporučuje především při svalových či kosterních obtížích. Může jít
např. o traumatickou poruchu svalů, kloubů, rozštěp kyčelní kosti či jiných druhů kostí (např.
pohmožděniny, otoky, zlomeniny, výrony, natržení svalů či kostí, křeče, částečná nebo úplná
paralýza způsobená nervovým vypětím). Homeopatie je rovněž velmi účinná při léčbě
otevřených ran, hnisajících ran, krevních výronů či edémů (otoků).
V systému ekologického zemědělství se podle povahy onemocnění ordinují různé typy
léčebných metod, např. léčba teplem, léčba tlakem, ultrazvukem (tzn. vysoké zvukové
frekvence a mechanické vibrace), masáže či pasivní pohyb.
Existuje velké množství různých technik fyzioterapeutické léčby, ale jejich účinky
jsou v mnohém obdobné. Mechanické účinky léčebných fyzioterapeutických metod vedou k
biologickým změnám buněk a tkání. Obecné účinky fyzioterapeutických léčebných metod
jsou následující: podpora proudění krve a lymfy, stimulace nitrobuněčného a tkáňového
metabolismu (vazodilátory nebo vazokonstriktory), analgetické účinky, podpora zahřívání
otoků, krevních výronů a fibrinu, redukce intervalu zahřívání. Fyzioterapeutické metody jsou
nejvíce doporučovanými léčebnými metodami po prodělaném chirurgickém zákroku.
Účinnost léčby je možné ještě posílit použitím různých druhů krémů, mastí či přípravků z
bylin nebo mořských řas.
Fyzioterapie se naopak nedoporučuje pro vážně oslabený organismus nebo v případě
akutních infekčních onemocnění. Některé fyzioterapeutické léčebné metody nelze rovněž
použít k léčbě březích samic.
8. Chov jednotlivých druhů hospodářských zvířat
8.1. Skot
8.1.1. Základy chovu
Ekologický systém chovu hovězího dobytka se zakládá na přírodních podmínkách, ve
kterých se naplno projeví přirozené chování zvířat. Skot se musí chovat neuvázaný a v
naprosto přirozeném prostředí. Hodnoty vztahující se k hustotě ustájení a rozloze chovné
plochy naleznete ve výše zmíněném nařízení a vyhlášce.
Zvířata musí být krmena pouze přírodními krmivy. Krmení se zakládá především na
pastvě a zeleném krmení. Jedinými povolenými způsoby zpracování a úpravy krmiv jsou
mletí, mísení a řezání. Použití tablet a dražé není zcela zakázáno, ale je mnohem přirozenější
se v systému ekologického zemědělství těmto metodám vyhnout. Je povolen mechanický
způsob šíření a podávání krmiva.
Dojení je třeba provádět šetrně dojicími přístroji v dojírnách nebo v oddělených
boxech, tak totiž nemůže dojít ke znečištění okolního prostředí. Čištění vemen menším
množstvím vody a za použití pouze přírodních prostředků je šetrné vůči životnímu prostředí.
Ruční dojení může mít za následek mechanické poškození vemene a je účinné a efektivní
pouze v malém stádu; proto se upřednostňuje použití dojicích zařízení i v systému
ekologického zemědělství.
Způsoby reprodukce by měly být naprosto přirozené, ale je povoleno i umělé
oplodnění. Všechny ostatní formy umělého rozmnožování, jako je např. hormonální regulace
říje nebo přenos embrya, jsou přísně zakázané.
Při přepravě zvířat je třeba dbát zvýšené opatrnosti a je třeba přihlížet k platným
nařízením (především co se týče bezpečnosti hospodářských zvířat).
Porážka dobytka musí probíhat bez většího utrpení porážených zvířat a je třeba se
vyvarovat jakémukoliv nepotřebnému zacházení se zvířaty (jako je např. sledování zvířat,
extrémní hustota ustájených zvířat, bití zvířat).
Kastrace telat je povolena pouze v nejnutnějších případech, a to z důvodu produkce
kvalitního masa (nebo tradiční produkce masa z volů). Musí se však provést kvalitně a bez
většího utrpení zvířete; k provedení kastrace je třeba si obstarat povolení pověřeného orgánu.
Chov skotu je základním prvkem ekologické živočišné produkce. Zároveň klade
největší nároky na management, potřebnou plochu půdy, na práci (především dojení). Proto je
nezbytný kapitál (stáje, technologie) i motivace podpořená stabilním odbytem produkce.
Kromě výše zmíněných základních prvků existují i přísná pravidla a předpisy
ekologického systému chovu hospodářských zvířat:
−
zvířatům je třeba poskytnout dostatek volného prostoru, aby mohla projevit své přirozené
chování;
−
prostory k ustájení zvířat musí splňovat přísná kritéria, jako je dostatek vzduchu,
přírodního světla, vlhkosti vzduchu, koncentrace prachových částic a škodlivých plynů;
−
skot je možné chovat bez ustájení, v některých případech jsou otevřené prostory a
prostranství povinné. Je třeba zajistit dostatečně velké plochy pastvin;
−
přijatelná hustota ustájeného dobytka s přihlédnutím ke věku ustájených zvířat
(podrobněji viz vyhláška);
−
uvnitř i vně stájových prostor je třeba udržet prostředí bez hlodavců a parazitů. K tomu je
možné použít povolené látky a prostředky. Jejich použití však musí vždy schválit
odborník-veterinář.
Nejvhodnější formou ustájení dobytka je přístřešek krytý ze třech stran a otevřený z
jižní strany. K němu musí přiléhat otevřený volný výběh (pevné podloží), s několika
nezamrzajícími automatickými napáječkami zvířat (jejich počet se odvíjí od velikosti stáda).
Doporučuje se dočasně rozdělit prostory k ustájení dobytka na několik částí, oddělených
příčkami, které je možné libovolně posunovat podle velikosti stáda v jednotlivých částech.
Větší stádo dobytka by totiž mohlo způsobit strádání a stres jednotlivých zvířat, což vyplývá z
jeho přirozeného společenského chování: každý kus si pevně chrání své místo pro pastvu, pití
i odpočinek. Velká stáda tento zaběhnutý systém narušují a způsobují tak konflikty a možné
snížení bezpečnosti ustájených zvířat (možné poškození zdraví zvířat) či pokles produkce.
Prostory k ustájení dobytka je třeba rozdělit na několik zvláštních oddílů, určených pro
specifické skupiny dobytka, jako jsou např. dojné krávy, březí krávy, skupiny mláďat která se
ještě kojí.
Krávy i jalovice je možné chovat na otevřených pastvinách, jejichž velikost se odvíjí
od velikosti stáda (je třeba dodržovat přiměřenou hustotu dobytka na danou plochu pastviny).
Každý kus dobytka zde musí mít dostatek prostoru na pastvu i napájení. Je třeba zajistit
přístřešky, které budou chránit zvířata před přímých sluncem, větrem a deštěm. Technické
zařízení pastvin (např. nakládací rampy, váhy) je třeba sestrojit tak, aby mohlo sloužit k
vážení dobytka, veterinárnímu ošetření i přepravě zvířat.
8.1.2. Formy chovu skotu akceptovatelné systémem ekologické živočišné
produkce
Podnik může fungovat i jako specializovaná farma pouze na chov skotu, která se
nezaměřuje na žádné jiné zemědělské aktivity. Může jít o farmu specializovanou pouze na
produkci mléka nebo hovězího masa.
Jinou formou ekologicky hospodařícího podniku je farma, vykonávající chov skotu
pouze jako doprovodnou činnost, nebo farma specializovaná na ochranu životního prostředí a
agroturistiku.
Další možné formy hospodaření jsou např. chov hovězího dobytka jako koníček nebo
pro obživu.
8.1.3. Mléčné farmy
Klíčovými otázkami živočišné produkce je schopnost samozásobení krmivem,
možnost pastení, kvalifikovaná pracovní síla, dostatečná infrastruktura a bezpečný trh pro
produkty. Profesionální kvalitní management je zodpovědný za celý podnik. Ideální je, když
podnik řídí jeho vlastník nebo spoluvlastník.
Dojení musí probíhat v dojírně za použití vhodných dojicích zařízení. Je důležité dbát
hygienických pravidel a dalších předpisů, jako je chlazení mléka nebo přepravní kapacita.
Největší rentability dosáhneme produkcí nějakého vlastního druhu produktu (např.
mléko, sýr, máslo, jogurty, atd.).
Jedním z velice důležitých aspektů takovéto specializace je podepsat smlouvy a
vytvořit si vztahy s dalšími významnými hráči na trhu, jako jsou rostlinná produkce,
marketing, nákup chovaných zvířat a krmiv. Rovněž úzká spolupráce s kontrolními orgány je
nezbytná. Hlavním z hygienických pravidel je prevence: omývání a dezinfekce vemen,
zjištění říje a inseminace, příprava k telení a vlastní telení, povinná diagnostika a jiná
vyšetření, základní ochrana proti možnému šíření chorob. Odebírání rohů je možné provádět
pouze způsoby respektujícími přísná pravidla a po předchozím schválení pověřeným
orgánem.
8.1.4. Farma zaměřená na produkci hovězího masa
Nejdůležitější organizační úkol je zajistit zvířatům dostatečně velké plochy pastvin,
úměrné počtu kusů ve stádu (podrobně viz výše zmíněné nařízení).
Existují různé typy tohoto způsobu hospodaření:
Výkrm dodatkovými krmivy, kromě výkrmu býků. V zimě zajišťuje dostatek krmiva
siláž, senáž či jiná konzervovaná píce. Dávkování je zajišťováno samoobslužným systémem.
Další požadavky jsou stejné jako v případě mléčných farem: spásání pastvin v pásech,
poskytnutí dostatečného stínu, přístřeší, napájení zvířat a
ochrana stád před možným
napadením vnějšími parazity (povolenými prostředky jsou např. repetenty). Zvířatům je
rovněž možné podávat dodatečné vitamíny a minerály.
Výkrm býků je možný i uvnitř chovných prostor, ale je zakázáno je přivazovat a je
třeba jim naopak zajistit volný výběh. Telata musí pocházet z ekologického podniku
(preferuje se on-farm). Ještě před zahájením jejich výkrmu se musí nechat několik dní na
pastvě.
Specializovaná ekologická produkce hovězího masa je možná i na nedostatečně
velkých pastvinách či pouze pod pastvinovými přístřešky. V tomto případě se musí telata i
krmivo kupovat od certifikovaných ekofarem. Produkty prodávané na trhu zahrnují vykrmený
dobytek různého stáří a organická krmiva. Další možností je vytvoření specializované
produkce hovězího masa v podniku, kde jsou k dispozici velká množství vedlejších
bioproduktů, jako je např. mouka z ekomlýnů, odpady z konzerváren, lihovarů apod.
Prodejními artikly jsou zde vykrmený dobytek různého stáří a pohlaví. Při zpracování masa je
nutno počítat s porážkovou kapacitou a dostatečným chladícím a balícím zařízením.
V obou případech je třeba splňovat všechny základní požadavky ekologického
systému živočišné výroby. Dále je třeba vytvořit pevné dodavatelsko-odběratelské vztahy
založené na podepsaných konktraktech.
Musíme mít stále na paměti, že daná produkce musí být v konečném součtu rentabilní,
to znamená, že je třeba co možná nejvíce šetřit lidskou práci a výrobu mechanizovat.
V některých případech může výkrm zvířat sloužit i jako atrakce pro turisty, ale i zde je
třeba dodržovat hygienické předpisy.
8.1.5. Doplňkový chov dobytka
Základní požadavky ekologického systému živočišné výroby platí i pro systém
doplňkového chovu dobytka. Doporučuje se si vypěstovat velkou část krmiva přímo na farmě.
Podniky s doplňkovým chovem skotu mají velké plochy orné půdy, kde se pěstuje rostlinná
produkce pro tržní účely a kde se používají statková hnojiva, která ještě zvyšují úrodnost
půdy. V rostlinné produkci je třeba uplatňovat systém rotace (střídání) plodin v osevním sledu
a produkci pícnin na orné půdě nebo se užívá systému dočasně spásaných pastvin.
8.1.6. Způsoby krmení dobytka
Preferuje se celoroční pastva spolu s dodatkovými krmivy. Hlavní zásadou je rozdělit
pastviny na pásy, abychom se vyhnuli nadměrnému zatížení pastvin, ale zároveň abychom
poskytli zvířatům dostatek krmiva. Zvířata musí mít stále k dispozici napájení a přístřešek k
odpočinku. Přístřeškem může být jakákoliv velice jednoduchá stavba, nebo dokonce úplně
postačí i skupina stromů. Co se týče přiměřené hustoty dobytka na danou plochu pastviny, je
povoleno chovat nanejvýš 1,5 dobytčí jednotky na hektar (viz výše zmíněné nařízení). Počet
kusů dobytka ve stádu se odvíjí od jeho stáří, pohlaví a typu plemena. Vždy však musíme
přizpůsobit hustotu chovaného dobytka možnostem dané pastviny. Pouze tak se vyhneme
nadměrnému spásání. Střídání či rotace druhů znamená, že na určitém pozemku se postupně
vystřídá několik druhů dobytka. Jednou z možností je střídat koně, hovězí dobytek, ovce a
další druhy. Zvířata se mohou pást společně, pouze seskupení ovcí s jinými druhy dobytka
musí schválit odborník-veterinář.
Pastviny se musí pravidelně udržovat (tzn. sečení, čištění, vláčení, odstraňování
nebezpečných a jedovatých druhů rostlin a parazitů).
Je též velmi důležité zvířatům poskytnout stálý přísun tekutin. Kvalita a množství
vody, její teplota a čistota prostředí jsou nejdůležitějšími faktory.
Jednou z možných metod napájení dobytka jsou koryta, nádrže či zařízení poskytující
vodu v menších, ale častějších dávkách. Obecně lze říci, že přírodní voda není pro dobytek
vhodná.
8.2. Prasata
8.2.1. Odchov, ustájení prasat
Obecnou zásadou ustájení ekologicky chovaných prasat je zajištění co možná
největšího pohodlí a spokojenosti zvířat, přirozených životních podmínek a dostačujícího
zisku.
Je třeba přísně respektovat veškeré zásady ekologického chovu prasat.
K zajištění produkce kvalitního masa je možné přistoupit ke kastraci zvířat, ale vždy je
nutné při ní dodržovat hygienické zásady a kastraci může provádět pouze odborník-veterinář a
to bez většího utrpení kastrovaných zvířat. Je přísně zakázáno prasata uvazovat. Prasata
upřednostňují pobyt ve skupině. K tomu, abychom vytvořili optimálně velké stádo, je třeba
brát v úvahu stáří zvířat, druh a velikost chovných prostor. Vnitřní i vnější chovné prostory
musí zvířatům poskytnout dostatek prostoru, pohodlí a místa na krmení a napájení, aby nebyla
vystavena stresujícím podmínkám.
Přiměřenou a vhodnou péčí o zvířata též zajistíme dostatečné hygienické podmínky při
chovu a ustájení. K čištění stájí i použitých zařízení je možné používat pouze přípravky,
uvedené v seznamu povolených přípravků ve výše zmíněném nařízení. Upřednostňuje se
horká voda nebo pára.
V chovných zařízeních je třeba zajistit proudění vzduchu a větrání uzavřených prostor.
Prasata dobře snášejí chladnější prostředí, letní horka naopak značně snižují produkci. Tento
problém můžeme zmírnit větráním při zajištění rychlosti proudění větru (vzduchu) 0,1 m/s
nebo sprchováním zvířat. Hranici 0,1 m/s však zase nesmíme překročit, protože tím bychom
prasatům mohli způsobit zdravotní problémy, jako třeba zápal plic. Prasata nesnáší průvan.
Chovné prostory je třeba pečlivě izolovat na zimu – např. balíky slámy, které zajistí
dostatečnou izolaci proti mrazu.
Ohrady pro prasata musí sousedit s otevřenými výběhy. Musíme prasatům umožnit
volně rýt na pastvinách. Abychom uchovali dostatečně kvalitní pastvinu, doporučuje se nechat
prasata hrabat pouze ráno a večer a vždy na různých částech pastviny. Osvědčilo se nechat
prasata rozrýpat pozemek osetý vojtěškou nebo jetelem, a to v roce před jeho zoráním.
Zvířata musí mít k dispozici i oddělený prostor na válení. Na každé pastvině musí být
napaječky, stabilní nebo přenosný přístřešek, který ochrání prasata před sluncem, deštěm a
větrem. Ten je možné postavit z balíků slámy na pevně udusaném podloží a pokrýt jej fólií. Ve
Velké Británii a Dánsku se také často používají jako přístřešky půlky velkých sudů.
Nařízení povoluje držet prasata uvnitř chovných prostor v posledních třech měsících
období výkrmu (toto období není delší než jedna pětina celého produkčního života prasat).
Běžně se používá slamnatá podestýlky, která poskytuje zvířatům dostatečné pohodlí,
bezpečnost z hlediska hygieny a je i přátelská k životnímu prostředí. Díky silné vrstvě čisté
podestýlky jsou prasata schopna snášet i extrémní mráz.
Prasata je možné chovat pouze na otevřených prostorách, kde mají k dispozici pouze
malý přístřešek. Pokud chováme prasata na pozemku osázeném stromy, je možné zvýšit
množství kusů na pozemku, protože zde má stádo i tak dostatek prostoru a nedochází mezi
jednotlivými kusy ke konfliktům. Větší stádo je lepší rozdělit na několik menších skupin,
které se mohou společně pást i hrabat, aniž by tak rušily jeden druhého nebo některou další
skupinu.
Prasata si sama tvoří místo na odpočinek; díky tomuto jejich návyku se snižuje objem
lidské práce při likvidaci odpadu. Prostor je možné ještě vystlat balíky slámy, čímž se zvýší
pohodlí zvířat. Každý kus tak může odpočívat na vlastní místě a nemusí soutěžit o místo s
jinými kusy. Dochází tak k pozitivní redukci vzniku možných sporů a stresových situací pro
zvířata. Místa, kde mohou prasata hrabat a rýt, musí být k dispozici i na pastvinách a ve
volných výbězích; takovým místem mohou být dřevěné kůly, zatlučené do země a poskytující
vhodné podmínky pro přirozené chování zvířat.
Ukazatele subjektivního stavu jednotlivých kusů dobytka jsou: reaktivita, krmení, rytí,
zvídavost, pohyb, sociální (společenské) chování, čistota, zajištění pohodlí a komfortu, výběr
oblíbeného území a odpočinek.
8.2.2. Krmení
Použité techniky krmení a napájení prasat se odvíjí od aktuálního stavu a podoby
prostor sloužících k ustájení dobytka. Systém ekologického chovu preferuje koryta, v nichž je
možné podávat jak suché, tak tekuté krmivo. Napájecí systémy na pastvinách je třeba neustále
udržovat a čistit. Také je třeba prasatům v případě potřeby zajistit možnost doplňkového
krmiva.
Prasata je možné krmit jakýmikoliv produkty nebo vedlejšími produkty zemědělské
výroby, lesního hospodářství nebo průmyslové výroby, které jsou zrovna k dispozici. Vždy je
však zapotřebí dodržovat stanovené předpisy; tyto předpisy byly již zmíněny v předchozích
kapitolách i v daném nařízení.
8.2.3. Reprodukce
Základem úspěšného rozmnožování je stabilní plodnost prasnic. Ty se připouští v 7.-8.
měsíci stáří u krajových plemen dokonce až v 1 roce, kdy dosáhnou plné pohlavní zralosti.
Celý cyklus říje samic trvá přibližně 21 dní. Samice se může spářit přirozeně nebo
pomocí umělého oplodnění. Období říje se rozděluje do třech fází: před, vrcholná fáze a po. K
ovulaci dochází ve druhé polovině vrcholné fáze; proto by měly být prasnice připouštěny
dvakrát – poprvé na začátku a podruhé na konci vrcholné fáze. Ve vrcholné fázi se u prasnic
projevuje zvláštní chování – dost často je vidíte strnule stát, s prohnutým hřbetem a můžete do
nich klidně strkat nebo si na ně i sednout; toto strnulé chování je znakem příchodu období,
optimálního pro oplodnění. Setkání se samci u nich vyvolává návaly vzrušení. Ve skupině o
několika prasnicích a jednom jediném kanci je kanec schopen bez pomoci oplodnit několik
samic. Obecně znamená termín skupinový chov systém, kdy je pohromadě několik prasnic a
více než jeden kanec pocházející ze skupiny, v níž není možné jasně určit otce selat.
Kontrolovaný chov (nebo též „připouštění z ruky“) je jednou z nejběžnějších metod: prasnice
se ráno oddělí od zbytku skupiny a odpoledne je připuštěna ke kanci. Tento postup opakujeme
ještě za dalších 18-20 hodin, abychom stoprocentně zajistili oplodnění samice.
Na farmách s menším počtem prasnic se spíše využívá metody přirozeného oplodnění,
které je levnější a bezpečnější (v systému ekologické živočišné produkce). Na jednoho kance
zde připadá 25-30 prasnic. Při umělém oplodnění může toto číslo vzrůst až na 260 prasnic na
jednoho kance. Ke zvýšení produkce dojde v případě zvýšení počtu vrhů u každé prasnice.
Vždy však musíme brát v úvahu vyšší nároky nově narozených selat na přísun tepla, proto se
nedoporučuje takto přivádět na svět selata v zimě a navíc do prostředí bez systému regulace
teploty. Zde je pak třeba použít přídatný zdroj tepla, jako je např. infralampa.
Březost prasat trvá průměrně 115 dní, ale pohybuje se v rozmezí 110-120 dní. Dobrým
výsledkem jsou dva vrhy ročně; dvou vrhů za rok dosáhneme minimální délkou doby
odstavení kojení, což je 40 dní (viz nařízení).
8.2.4. Porážka a výrobky
Ekologicky chovaná prasata se poráží při živé váze 120 kg ve věku asi 9 měsíců. Jak
přikazuje nařízení, přeprava živých zvířat na jatka musí probíhat v podmínkách zajišťujících
dostatek pohodlí pro zvířata a nesmí být pro zvířata stresující. K nahánění prasat je zakázáno
používat elektrická zařízení.
Během nakládání a vykládání zvířat musí být každý kus označen, značení je pak třeba
zkontrolovat a zapsat do příslušných registračních formulářů. Při následné výrobě hotových
produktů z masa poražených zvířat je povoleno používat pouze povolené metody a přísady.
Musí být provedena i kontrola jatek a výrobních jednotek. Tradičními konzervačními
technikami jsou solení, uzení a sušení. Kromě nich se objevují na trhu i výrobky vyrobené za
použití speciálních výrobních technik.
8.3. Drůbež
8.3.1. Obecné aspekty
Ekologický chov drůbeže může sledovat několik možných cílů. Kromě vlastní výroby
konečných produktů lze za významné považovat produkované hnojivo. Z toho vyplývá dopad
na zvyšování půdní úrodnosti. Pro chov drůbeže musí být vždy zajištěn dostatek prostoru pro
volný pohyb.
V systému ekologického zemědělství je zakázáno zvířata jakkoliv mrzačit, tzn.
obřezávat či obrušovat jim zobáky, nebo sekat nehty.
Kastrace je povolena pouze za účelem výroby tradičních tržních produktů, např.
kastrace mladých kohoutů pod kontrolou odborníka.
8.3.2. Základní pravidla konverze
Výběhy a zatravněné plochy poskytující potravu drůbeži musí splňovat přísné
předpisy ekologického systému zemědělství a konverze. Pro výběhy je povoleno jednoleté
období konverze.
Podmínky ekologcického chovu je třeba zajistit od 18. týdnu věku pro nosné slepice a
od 3. dne věku pro kuřata určená k následné konzumaci.
Co se týče konverze, standardy ekologického chovu je třeba splnit 10 týdnů (v případě
kuřat určených k následné konzumaci), respektive 6 týdnů (nosné slepice) před uvedením
konečného produktu na trh.
8.3.3. Druhy vhodné pro chov
Druhy vhodné pro chov na otevřeném výběhu jsou daleko odolnější a mohou být
chována pro více účelů, proto by měla být preferována. Pro systém ekologické živočišné
produkce nelze za vhodné považovat ani intenzivně šlechtěné brojlery, ani hybridní plemena
nosných slepic určená pro velkochovy. Mladá kuřata je možno nakupovat pouze od
certifikovaných ekofarem, u nichž je prokázáno, že při chovu kuřat byly dodrženy všechny
potřebné hygienické předpisy. Tato nakoupená kuřata musí pocházet z registrovaných a
kontrolovaných chovů (kontrolu provádí šlechtitelské organizace).
8.3.4. Krmení
Cílem ekologického chovu drůbeže není maximalizace kvantity, ale kvality, tedy
výroba jedinečného produktu. Podle toho je třeba stanovit plán krmení drůbeže, který by měl
zakládat na uspokojení potřeb přísunu živin. Je vhodné provést výběr vhodných druhů krmiv,
v každém případě ale musí mít zvířata k dispozici zatravněný výběh. Je zakázáno jakkoliv
poškozovat zdraví drůbeže či provádět nezvratné formy výkrmu (např. rychlé nadměrné
vycpání žaludku). Drůbež je vhodné krmit pouze organickými krmivy, vypěstovanými přímo
na farmě (pokud jich máme dostatek), maximálně 30 % krmiva může pocházet z konverze, v
případě vlastní produkce je to 60 % krmiva.
Poměr obilnin (tzn. pšenice, kukuřice, ječmene a ovsa) musí být ve fázi výkrmu
drůbeže nižší než 65 %. Denní dávky krmiva je vhodné ještě doplnit zeleným nebo sušeným
krmivem či organickou siláží.
8.3.5. Prostory k chovu drůbeže
Důležité je, aby prostory k chovu drůbeže zajišťovaly splnění jejích biologických
potřeb. Základními požadavky jsou přírodní světlo a větrání, k budovám sloužícím k chovu
drůbeže musí příslušet i volné výběhy (jejich velikost se odvíjí od konkrétních nároků
jednotlivých druhů). Pro vodní drůbež je rovněž nezbytné zajistit volnou vodní hladinu.
V posledních letech se opět dostávají do popředí zájmu chovatelů techniky chovu v
přírodě. Patří sem např. přenosné kurníky. Při tomto systému je vždy třeba drůbež dostatečně
chránit před extrémními klimatickými podmínkami a v případě nedostatku přírodního krmiva
dokrmovat. Pokud to dovolují stávající podmínky, je třeba držet drůbež co možná nejvíce na
otevřených výbězích (minimálně jednu třetinu délky jejího života). Velkochovy drůbeže v
uzavřených kurnících jsou přísně zakázané.
U nosných slepic je povoleno přírodní světlo doplnit umělým osvětlením. Chovné
prostory je třeba pravidelně vyprazdňovat, čistit a sterilizovat, a to vždy po ukončení období
výkrmu jedné várky drůbeže. Toto období musí být dostatečně dlouhé na to, aby stihla
spasená tráva ve výbězích znovu vyrůst. Předchozí požadavky se nevztahují na chovy, které
nechávají drůbež volně ve výbězích po celý den.
8.4 Ovce
8.4.1. Základní prvky chovu ovcí
Ovce jsou skupinou přežvýkavců, která nachází v zemědělství široké uplatnění. Kromě
tradiční produkce mléka a/nebo masa dávají ovce i speciální produkt, který je ovčí vlna.
Ekologické farmy více využívají kombinovaných plemen než farmy konvenční. Za vhodná
lze považovat všechna domácí plemena, která jsou přizpůsobena místním podmínkám. Ovce
jsou velmi účinnými spásači, které lze využít jako velmi účinný prostředek v boji s plevely
(dokonce i v sadech a na polích). Ovce nemají vysoké nároky na kvalitu krmiva, běžná pastva
je pro ně dostačující, chceme-li však více dbát na zdravý chov a následně kvalitní produkty,
musíme zvířatům zajistit vyváženou stravu.
8.4.2. Krmení
Nejvhodnější a nejekonomičtější metodou je pastva. Nejde pouze o to, že pastva
zajišťuje ovcím dostatek živin a aktivních látek, potřebných pro jejich organismus, ale čerstvá
tráva je pro ovce nejchutnějším druhem krmiva, přičemž vláknina obsažená v čerstvé trávě je
kvalitnější než vláknina, obsažená v senu. Čerstvá tráva je také snadno stravitelná a je
pestřejší co do obsahu aminokyselin a stopových prvků. Pastva na čerstvém vzduchu navíc
zvířatům zajišťuje sluneční světlo a pohyb, čímž utužuje jejich fyziognomii.
Ovce můžeme nechat pást na volných otevřených pastvinách po většinu roku. V
případě ekologický chovů ovcí je možná pastva od jara do podzimu. Přesné datum zahájení
pastvy určuje momentální průběh počasí. Rozhodující je především počasí na konci zimy a
začátku jara, které ovlivňuje sílu a růst rostlin a vysoušení půdy.
Ekologicky chované ovce je možné krmit pouze organickými krmivy. Nejvhodnější je
krmivo pěstované přímo na farmě, ale je možné i nakupovat krmivo od jiných ekologických
zemědělců. Pastviny i krmné plodiny (pícniny) musí projít dvouletým obdobím konverze; v
případě chráněné oblasti je tato doba kratší. Je třeba brát stále na vědomí fyziologické potřeby
zvířat a nedopustit rozvoj a šíření chorob a onemocnění.
Konvenční krmiva je možné použít pouze v malých dávkách (maximálně 10 %
celkového objemu). Cílem je vyprodukovat kvalitní výrobky, nikoliv maximalizovat zisky.
Během krmení ovcí (pastvy) se musíme vyvarovat použití jakýchkoliv znečišťujících látek,
jako jsou např. umělá hnojiva, antibiotika, hormony, GMO apod. Je třeba brát v úvahu rozdíly
mezi ovcemi a jehňaty, březím ovcím je možné podávat ještě dodatečné jadrné krmivo.
Jehňata sají mateřské mléko až do 45 dní věku a mohou si doplnit mateřské mléko na
pastvině. Vhodné je zvířatům podávat i kvalitní seno, v zimě je možné zkrmovat siláž nebo
seno a jadrné krmivo.
8.4.3. Prostory určené k chovu ovcí
Pro chov ovcí a koz platí pravidla a předpisy týkající se chovu drobných přežvýkavců.
Ekologický chov ovcí je považován za specifický způsob ochrany životního prostředí.
Nejdůležitějším aspektem ekologického chovu zvířat je zodpovědnost samotných zemědělců
za jejich zemědělskou činnost. Kontrolu ekologických chovů provádí oficiálně pověřené
státní orgány, a to i během období konverze, přičemž kontroly během konverze mohou
ovlivnit její délku. Vlastní konverze v případě ovcí trvá šest měsíců, ovcím určeným pro
konverzi musí být minimálně 45 dní a je třeba jim zajistit neustálý volný přístup na otevřené
pastviny. Je zakázáno zbavovat ovce rohů či je jiným způsobem mrzačit. Ovce se rovněž
nesmí držet uvázané a je třeba jim naopak zajistit volný pohyb a neustálý přístup k napajedlu
a krmným korytům. Prostory k chovu ovcí je třeba konstruovat tak, aby poskytovaly pohodlné
prostředí, které bude chovaným zvířatům zcela vyhovovat. Čistit a sterilizovat chovné
prostory je možno pouze povolenými prostředky a přípravky. Ovce je možné nechat v
uzavřených prostorách maximálně tři měsíce, a to pouze pro účely výkrmu. Na pastvinách
musí mít ovce k dispozici přístřešky, které jim zajistí ochranu před případným větrem, deštěm
či extrémním slunečním zářením. Každé zvíře musí být jasně a zřetelně označeno. Na jednom
hektaru je možné chovat pouze limitovaný počet kusů (13,3 kusu). Předpisy zatížení DJ jsou u
ovcí a koz totožné.
Čerstvě narozená jehňata a jejich matky je třeba ponechat po dobu pěti až šesti dní v
uzavřených prostorách. Budovy s volným výběhem je možné použít pouze v určitých
obdobích (zima), nebo zde můžeme nechat jehňata určená na porážku. V těchto prostorách je
třeba zajistit ventilaci a přirozené proudění vzduchu (lehké, nikoliv průvan), které zajistí
dveře, okna nebo přídatné ventilátory. V zimě je naopak třeba budovu dobře izolovat a
zabránit úniku amoniaku. K tomu je vhodná došková otvírací střecha nebo dveře. Chovné
prostory musí mít minimálně dva vchody o rozměrech 3x3 m, které se skládají ze dvou křídel
otevírajících směrem ven. Aby nedocházelo k poškození vlny o dveřní zárubně (ve výšce 0,11,5 m od země), je možné do vchodu nainstalovat válce, před vchodovými dveřmi se instaluje
dezinfekční lázeň. Chovné prostory určené pro volný odchov musí mít zdroj přirozeného
osvětlení. Celková plocha všech oken musí být minimálně 1/20 celkové plochy všech
chovných prostor, krmné a odpočinkové prostory jsou odděleny. Vnitřní odpočívací prostory
musí být vystlané slámou, nejméně polovina plochy podlahy musí být pevná.
8.4.4. Šlechtění
Hlavním cílem šlechtění je chránit genetický potenciál a uchovat genetickou diverzitu
(rozmanitost druhů). Výběrem vhodných druhů a plemen je možné zvýšit objem produkce
mléka i reprodukce. Je třeba vybírat druhy vhodné pro extenzivní způsob živočišné produkce.
Umělé oplodnění je povoleno, další umělé způsoby rozmnožování, jako je např. přenos
embrya, jsou však přísně zakázány.
8.5 Kozy
8.5.1. Obecné zásady
Do podčeledi Caprinae se dle taxonomických znaků řadí jak ovce, tak kozy.
Zdomácnělé kozy pocházejí původně ze tří druhů divokých koz, přičemž koza je jedním z
nejdříve domestikovaných druhů zvířat - zkameněliny prvních divokých druhů koz byly
nalezeny v oblasti dnešního Iránu asi v 9. století př.n.l. Na nalezených kostech je možno
dobře pozorovat rozdíly ve stavbě kostí i kostry divokých a domestikovaných druhů. Dnešní
domestikované druhy jsou charakteristické typickým aromatem, majícím původ již u divoce
žijících druhů. Kozy jsou nejaktivnějšími přežvýkavci, jsou zvyklé šplhat po kopcích a
svazích až do značných výšek. Kozám bychom v optimálním chovu měli vždy zajistit přístup
na kopce nebo svahy, případně připravit jiná vyvýšená místa (např. na pastviny umístíme
balíky slámy). Kozy se nikdy nesmí delší dobu pást na vlhkých pastvinách, kvůli riziku
poškození kopyt.
V systému ekologické živočišné produkce mají kozy nezastupitelné místo. Díky jejich
vysoké odolnosti a dietetickým vlastnostem jsou ideální pro extenzivní způsob hospodaření.
Kozy se mohou pást na zcela opuštěných pastvinách, travnatých porostech, zatravněných
okrajích polí či na okrajích lesů. Kozí produkty jsou na evropském trhu považovány za
žádané a kvalitní (mléko, mléčné výrobky, maso, mohér).
8.5.2. Krmení
Kozy vyžadují 2-4 kg denní dávky krmiva. Přesná dávka závisí na:
−
plemeni;
−
velikosti (trpasličí kozy);
−
stáří;
−
chovném typu (maso, mléko);
−
intenzitě chovu;
−
denní aktivitě (pastva ve volném výběhu);
−
reprodukční fázi (březost);
−
skladbě krmiv;
−
teplotě vzduchu.
V posledním trimestru březosti je třeba zvýšit denní krmné dávky. Kozy-matky
vyžadují jinou skladbu krmiva i jiný objem denní krmné dávky (v závislosti na množství a
obsahu tuku mléka vyprodukovaného v období kojení).
Každodenní konzumace kvalitních krmiv je hlavním hnacím motorem veškeré činnosti
a aktivity zvířat. Kozy mají ve zvyku denně ujít velké vzdálenosti, šplhat po kopcích a
svazích apod. Proto spotřebují denně daleko více krmiva než jiné živočišné druhy (v závislosti
na vzdálenosti, kterou za den ujdou). Při výpočtu a stanovování výše denních krmné dávky
tak musíme brát v úvahu řadu faktorů, jako je třeba překonávání překážek v podobě ohrad,
rozloha pastvin, svažitost terénu, délka pohybu, atd.
Kozy nejsou příliš náročné na doplňky krmné dávky. Zvláštní pozornost je třeba
věnovat krmení dojících nebo dlouhodobě březích samic - v tomto období mohou trpět
nedostatkem vitamínů z přírodních pastvin a je třeba jim dodávat karoten (dodatky stravy
bohaté na vitamín A). Umělé vitamíny je možné podávat pouze jako dodatek potravy, a to
jenom monogastrickým zvířatům.
Březost a kojení je třeba kontrolovat den před a ještě tři týdny po odstavu z důvodu
nebezpečí nákazy mléčnou horečkou (hypokalkémie). Tato nemoc může propuknout v případě
nedostatku minerálů (při pastvě jich má zvíře nedostatek a nedostává žádné náhradní dávky
minerálů ve stravě). Z minerálních látek je důležitý především poměr fosforu a vápníku.
Potravní návyky koz jsou odlišné od návyků jiných zvířat, protože kozy se při pastvě
více pohybují. Dokáží ujít denně až několik kilometrů, navíc se pohybují poměrně rychle a
nepřetržitě dokonce i na malých pastvinách (kde chodí stále dokola). Kozy jsou schopné
snadno strávit suché krmivo, obsahující především vlákninu, jsou nenáročné na místo pastvy a
skladbu krmiva, dokáží sežrat i strávit prakticky cokoliv.
8.5.3. Prostory určené k chovu koz
Chov koz, především v systému ekologického hospodaření, je třeba podřídit návykům
a základním potřebám zvířat. Je možné použít stejné parametry chovných prostor, zařízení a
nástroje, jako v chovu ovcí, přičemž je potřeba přísně dbát na pravidlo, že kozy je možné v
uzavřených prostorách držet pouze omezenou dobu. Na jednu kozu musí v uzavřených
prostorách připadat nejméně 1,5 m2 (0,35 m2 pro kůzle) a na venkovních pastvinách nejméně
2,5 m2 (0,5 m2 pro kůzle). Na pastvinách musí být nainstalovány přístřešky, které zvířata
ochrání před:
−
větrem;
−
deštěm;
−
přímým slunečním zářením;
−
sněhem.
Důležité je zajistit zvířatům pohodlí a splnit jejich základní fyziologické potřeby, a to
jak v uzavřených chovných prostorách, tak i na pastvě. K tomu slouží např. venkovní
přístřešky na krmivo, venkovní ohrady a napajedla. Důraz je kladen i na dodržení
hygienických předpisů, jejich respektování je ještě důležitější v době dojení, při následném
uchovávání nadojeného mléka a při jeho zpracování (např. při výrobě sýra).
Pastevní návyky koz a ostatních druhů býložravců se liší ve dvou základních bodech:
kozy jsou schopné přijímat daleko pestřejší stravu a vyžadují vyšší procento pícnin (tedy
čerstvé trávy) v denních dávkách krmiva. Konkrétní podíl trávy a čerstvých pícnin však záleží
na kvalitě a skladbě krmiva. Běžná denní dávka krmiva pro kozy obsahuje větší podíl trávy
(ta především na jaře obsahuje nejvíce proteinů a je nesnáze stravitelná). Kozy jsou schopné
daleko citlivěji než krávy nebo ovce rozpoznat jednotlivé druhy rostlin a částí rostlin. Díky
tomu si samy zajišťují potravu bohatou na živiny a minerály. Kozy samy regulují možné
negativní účinky vznikající opakovanou častou pastvou na jednom místě tím, že se při pastvě
se pohybují. Při pastvě tak obecně překonají denně dvakrát větší vzdálenost než například
ovce.
Ekologické farmy mohou chovat kozy jak intenzivně (chov v uzavřených prostorách
nebo naopak pouze na volných výbězích), tak i extenzivně (pastva). Ideální je začít
extenzivním způsobem chovu. Optimálně základní chovné stádo zvětšujeme vlastní
reprodukcí (nenakupují se nové kusy od jiných farem). K tomu, aby mohl být daný chov
označen za ekologický (produkce ekologických krmiv), musí pastviny projít procesem
konverze. Pokud prošly pastviny i orná pole procesem konverze již v minulosti, je možné
danou farmu převést na ekologickou velmi rychle.

Podobné dokumenty