Rodina nadevše

Rodina nadevše
Co všechno jsme sChópniudelat pro rodinu? Co všechno
jsem ochotná udelat pro svého
otce? To mi bles&:lohlavou,
když jsem se drápala do dalšího kopce. Muj otec je turista,
tak vášnivý, jak jen turista
muže být. Vzal me na pochod
po stopách Karla IV.
Udelal chybu!
Došlo mu to? Nevím. Kloužou mi boty. Bývaly bílé, tedto
pod nánosy bahna ani není-poznat. Prší.
Nechápu, jak jsem se mohla
nechat premluvit. Náhlé pomatení mysli? Možná. Nemám deštník, nemám ani
pláštenku. Ta holcicka prede
mnouje má, závidtmjí. Je ztátovy skupiny malých skautíku. Ano, dala jsem se premluvit na výlet s partou malých
ukricených detí. Jsem promocená a zacíná mi být zima.
Premýšlím, jak vodeodolná je
má rasenka. Proc jsem si jen
delala takové starosti s makeupem a úcesem? Ríkám si, že
jsem se ani nemusela cesat!~
Stejne vypadám jako zmoklá
slepice. Holcicce v pláštence
úces drží, ani nevypadá unavene. Nemámjiráda. Funím.
Dochází mi dech a ujela mi
noha. Muj otec me chytá za ruku a zvedá me ze zeme. Ptá se,
proc nemluvím, že prý jsem
dnes ~ejaká tichá. Jestli prý na
Erika Cerná. Foto: Martin Lébl
nej nejSem naštvaná, že me
premluvil. Mám chut mu neco
ríct, ale nemám dostatek sil.
J sem vycerpaná a zacínám
mít hlad. Porád prší a bláto mi
dál cvachtá pod nohama. Vidím vesnici. Pomalu se k ní
blížíme. Záchrana, hospoda!
Nejdeme dovnitr. Jsem v šoku. Táta tvrdí, že je moc zakourená, a tak nevhodná pro
deti. Pomalu se vzdalujeme.
Chci se vrátit domu, do tepla. Necítím nohy, klopýtám.
Míjí me holcicka v pláštence.
Muj táta se s ní dává do reci
a vypráví jí historky. Vzdalují
se mi. Snažím se je dohnat.
Utekli mi. Po chvíli se ocitám
na nejakém stanovišti, dostávám razítko a bombon. Nesnáším bombony. Nesnáším
Karla IV. Zajímalo by me, jestli tudy vážne nekdy šel. Dost
o tom pochybuji! A vubec, copak z toho ty deti mají rozum?
Vždyt ani nevedí, kdo to byl!
Jdeme dál. Zakopla jsem
o koren. Bolí me kotník: Kulhám. Prší. Všude je bahno.
V dálce se objevuje Karlštejn.
Utrpení pomalu koncí. Otecmi
oznamuje stejne jako všem detem, že je na me (nás) pyšný.
Z posledních sil ho naštvane
probodávám pohledem. Po
patnácti nekonecných kilometrech jsme v cíli. Dostávám
diplom a tatranku. Nazpátek
jedeme vlakem a já hrde trucující dcera svého otce usínám na sedacce City Elefantu.
Presto, co jsem dnes zažila,
si nejsem tak jistá, zda se príšte odhodlám odmítnout další
nabídku na spolecný výlet.
Stejne nakonec podlehnu a pojedu. Výsledek bude stejný opet se budu proklínat a litovat svého rozhodnutí. Ale na
druhou stranu, strávit cas se
svým tátou mi vynahradí veškeréútrapy.A to sevyplatí! No
ne?
Erika Cerná, sexta B, Gymná-
ziumNymburk