docthe resolution
download 
Stížnost Transkript
the resolution
THE RESOLUTION Z filmového deníku režisérů Předmluva: Film The Resolution je nezávislý psychologický thriller vytvářený v letech 2004 až 2008. Natáčel se v České republice, je zpracován kompletně anglicky. Producentem filmu je Vivatscreen Productions, autoři Petr Smělík a Petr Hastík. Oficiální internetové stránky filmu jsou www.theresolutionmovie.com. Internetové stránky producenta jsou www.vivatscreen.com. Tato kniha je vytvořena na základě výtažků z textových poznámek z nitra režisérského deníku, který byl veden v letech 2005 až 2009. Vypráví o začátcích příprav nezávislého filmu The Resolution, jeho samotném natáčení, následující dlouholeté postprodukci až po jeho uvedení mezi diváky. Uvedené informace jsou pravdivé, spekulativní jsou smysluplně odděleny, všechny informace však z režisérského deníku zveřejněny nejsou. Režisérský deník (dále jen „filmový deník“) se začal psát v únoru 2005 a dlouhou dobu jej obhospodařoval Petr Hastík. Vždy byla maximální snaha o co nejpřesnější zachycení a podání detailů. Psalo se podle intenzity nových událostí. Někdy byly poznámky na pár řádků, někdy na celou stránky, někdy se psalo denně, někdy i za několik týdnů. Především v době, kdy se do produkce zapojila i zahraniční skupina autorů a celé dění kolem filmu bylo náročné sledovat pouze jednou osobou, začal sepisovat dění i Petr Smělík. Dohromady se pak spojovaly informace sepsané různými dvěmi stranami z pohledu produkční a z pohledu obrazové složky filmu. Filmový deník někdy fungoval ve své podstatě také jako užitečná ventilace od každodenních problémů při natáčení, komunikaci s lidmi a vývoji filmu obecně. Mohlo by se totiž zdát, že cílem jeho sepsání nebylo vyzpovídat se, ale udělat ze sebe totální blbce. Filmový deník byl od svého počátku veden v elektronické podobě a neexistuje oficiální knižní verze. Útržky z filmového deníku byly v letech 2005 až 2006 uveřejňovány na oficiální stránkách filmu, není tedy vyloučeno, že jsou již před vydáním této knihy volně k dispozici. Filmový deník je psán formou hovorové češtiny, může obsahovat lokální výrazy a nářečí nesrozumitelné pro širokou veřejnost nebo odborně technické pojmy. Fotografie aktérů filmu jsou uveřejněny s jejich písemným souhlasem a jakékoliv zneužití (kopírování, prodej distribuce, veřejné zobrazování apod.) zde uvedených grafických či textových materiálů lze chápat jako porušení autorského práva, což je dle trestního práva České republiky trestný čin. Jakákoliv podobnost s dílem libovolného autora ze světových velikánů literatury je čistě náhodná... P.S. Informace v následujících kapitolách rozhodně nedoporučujeme používat jako manuál začínajícím filmařům :-) -2- Jelikož byl filmový deník psán dosti osobitou formou, doporučuje se před ponořením se do jeho rozvětveného příběhu, nastudovat některé fakta o filmu, tedy především postavy, které tam vystupují a co vlastně sami dělají. Taktéž samozřejmě stojí za to se nejprve na samotný film podívat. Petr Smělík „Justin Cunningham“ – herec, režisér, výkonný producent, střihač Petr Hastík „„John „Shooter“ Hunt““ – herec, režisér, kameraman, VFX supervisor Martin Sentl „James Blanc“ – herec Svatopluk Hastík „Edward Harrows“ – herec, webmaster stránek filmu a distributora Dušan Trávníček „Derek McBright“ – herec Barbora Hejdová „Caroline Nixey“ – herečka Tomáš Pojkar „Thomas Gladstone“ – herec Aleš Holub „Quentin Wood“ – herec Radek Malina „Ethan Rurk“ - herec Martin Koutný „Geoff Drake“ - herec Lukáš Sentl „řidič Edwarda Harrowse“ - herec Lukáš Mičulka „Michael Hobbs“ – herec Aneta Moláková – herečka -3- Kapitola I. ............................................................................................... 5 Před vynálezem písma .................................................................................................5 Kapitola II. .............................................................................................. 7 Mráz a střízlivost ...........................................................................................................7 Kapitola III. ........................................................................................... 11 Perpetuum mobile .......................................................................................................11 Kapitola IV. ........................................................................................... 21 Na hranici zamyšlení...................................................................................................21 Kapitola V. ............................................................................................ 31 Memorandum ..............................................................................................................31 Kapitola VI. ........................................................................................... 33 Ztraceni v čase............................................................................................................33 Kapitola VII........................................................................................... 36 Z bláta do louže ..........................................................................................................36 Kapitola VIII.......................................................................................... 41 Pevnina na obzoru ......................................................................................................41 Kapitola IX. ........................................................................................... 48 Trailer – klíč od pokličky..............................................................................................48 Kapitola X. ............................................................................................ 52 Hluboký nádech čerstvého vzduchu ...........................................................................52 Kapitola XI. ........................................................................................... 55 Termíny už jen ze zvyku .............................................................................................55 Kapitola XII........................................................................................... 59 2007 nesplněných slibů ..............................................................................................59 Kapitola XIII.......................................................................................... 63 Když je na koho se obrátit...........................................................................................63 Kapitola XIV.......................................................................................... 67 Prý premiéra................................................................................................................67 Kapitola XV........................................................................................... 77 Rok D ..........................................................................................................................77 Kapitola XVI.......................................................................................... 80 Film je dokončen.........................................................................................................80 Kapitola XVII. ....................................................................................... 84 Na pokraji vyčerpání ...................................................................................................84 Kapitola XVIII. ...................................................................................... 91 Druhá kolej poblouznění .............................................................................................91 Kapitola XIX.......................................................................................... 97 Novinářské projekce ...................................................................................................97 Kapitola XX......................................................................................... 106 Premiéra....................................................................................................................106 Kapitola XXI........................................................................................ 111 Koncertní šňůrka.......................................................................................................111 Kapitola XXII. ..................................................................................... 115 Z Prahy do Zlína a zpět.............................................................................................115 Kapitola XXIII. .................................................................................... 120 Jak se sní Resolution................................................................................................120 Kapitola XXIV. .................................................................................... 123 Cesta do New Yorku .................................................................................................123 Kapitola XXVI. .................................................................................... 127 The Resolution ..........................................................................................................127 Slovo autora na závěr ...............................................................................................128 -4- Když se 11. září 2004 dva zřejmě trochu míň předvídatelně přemýšlející blázni (význam tohoto slova se dočká přesného pochopení až po přečtení celého filmového deníku) rozhodli, že natočí celovečerní film, asi nikdo by neřekl, že jej po neuvěřitelných 1476 dnech tajemstvím zahalované výroby bude moci spatřit. 25. září 2008 v 19:45 se v multikině Golden Apple Cinema ve Zlíně konala slavnostní premiéra... Kapitola I. Před vynálezem písma S luneční žár ještě stále neustoupil a dozvuky léta na sebe nechtějí přestat upozorňovat. Je sice podzim, konkrétně září, ale je už čtyři roky staré. Tolik let muselo uplynout, aby tyto řádky dostaly smysl být psány, neboť zaznamenávat události i ty nejmenší se sice praktikovalo po celou dobu formou krátkých odstavců, psaných volně do listů, tříděných na měsíce a roky, ale až teď, když už je neuvěřitelná práce skončena a čeká se jen na sběr ovoce – on ten podzim bude asi osudný, dostává se filmový deník do své konečné utříděné formy, které každý porozumí a nebude již vzpomínkovým blokem pouze pro režiséry. Počátky filmového deníku sténají pod nedůvěrou v jeho smysl a fakt, že se opravdové zápisy začaly realizovat až prvním dnem natáčení (únor 2005) a celé půlroční období předrealizace bylo pominuto, to jen dosvědčuje. Nedůvěra v tom však sama prsty neměla. Ono také uvěřit, že se film bude tvořit 4 roky je v roce 2004 dost šílená představa a nikdo si na ni ani netroufl pomyslet natož vyslovit. Úvahy o budoucnosti se omezovaly na maximum jednoho roku, a když i to se nestihlo, jednoduše se vše oddálilo o měsíce, nebo maximálně opět o rok dál. V letních dnech roku 2004 se Petr Smělík a Petr Hastík přihlásili na menší český filmový festival coby diváci. Jejich vlastní praktické zkušenosti s filmem byly různé. Petr Hastík právě studoval střední školu a o natáčení se zajímal spíše po technické stránce a snaze o konstrukci příběhu podle zavedených klišé amerických vzorů. Měl za sebou několik zkušebních krátkých filmů, které mu zatím objasňovaly pojmy „co“, „kde“, „jak“ a „proč“. Petr Smělík se hlásil na školu zaměřenou čistě na film. Natočil již několik krátkých filmečků a pro potřeby přijímacích zkoušek vytvořil další, osobitý krátký film. Oba Petrové teď trávili na festivalu týden volna, který byl věnován sledováním filmů, sdělování si vlastních názorů a pohledů na film. Podstatnou (ne však zas tak podstatnou) pro ně byla festivalová sekce, jakýsi workshop, natočení vlastního videa. Se zapůjčenou technikou a volným časem několik dní vše zesumírovat do smysluplného formátu v několika minutách a možnost promítnou vše divákům na konci týdenní akce. Tak se stalo, aniž by to kdokoliv čekal, že vzniknul jejich společný režisérský minidebut My Distorted Reality. Použití slova mini-debut bylo asi i tak dost silné, lepší označení proto bude jakési „otestování možností spolupráce“. Toto 3-minutové video se točilo několik dní v ulicích Uherského Hradiště a bylo v něm v porovnání s většinovou „konkurencí“ všechno originální – nápad, hudba, zvuk. Všechny texty, které dvě herečky – dvojčata v hlavních rolích říkají, jsou v angličtině (zřejmě předzvěst něčeho) a pochopení filmu je dosti složité, pro neznalce angličtiny nemožné. Ačkoli se dnes, po mnoha letech nejedná o žádný zázrak, tvůrci s ním byli nadmíru spokojeni v době vzniku, diváci však byli zřejmě prozíravější a film neohodnotili mezi vítězné (kritiku snesl především fakt, že se nepodařilo promítanou verzi včas osadit českými titulky, tudíž tomu zřejmě moc lidí nerozumělo). Režiséři se však svým nezávislým a nezaujatým pohledem shodli, že to bylo jedno z nejlepších, ne-li nejlepší, co bylo v soutěži k vidění. Pokud se ptáte co bylo dál, nikdo to pořádně neví. Deník se totiž, jak bylo zmíněno, zatím nevedl a tak dalším známým klíčovým pojmem se stalo až 11. září 2004. V ten den se totiž Petrové sešli a debatovali o věcech minulých a budoucích. Jestli něco vyřešili, není podstatné, klíčovým bodem totiž bylo až nasedání Petr Smělíka do auta, kdy se nějak objevila ta myšlenka: „Co kdyby jsme natočili celovečerák“ pronesl možná v pozměněné formě. Co všechno tento úkol obnáší však nedokázali v danou chvíli domyslet, a možná že to nedokázali ještě nějaký ten měsíc později. Vznikla motivace, která vlastně žádnou motivací nebyla, nikým nežádána, nikým nepodpořena, bez vidiny lepšího zítřka a vysněného cíle. Začala éra psaní námětu, scénáře, častých konzultací a výroby natáčecího plánu. -5- Vymýšlení námětu začalo snad pro počáteční zapálenost hned na druhý den. Existovalo několik jednoduchých vytyčených zásad, které se režiséři snažili skloubit. Prioritou číslo jedna bylo vytvořit zcela jiný film. Na to se dá ironicky lehce namítnout, že s takovým rozpočtem to není problém pro nikoho. Jenže hned druhá priorita tvrdila, že to musí být na co možná nejlepší úrovni, které jsou režiséři schopni při svých soudobých schopnostech dosáhnout. Ačkoli si tyto dva body protiřečí, tvůrci vsadili na své vlastní schopnosti a inovaci a začali sepisovat příběh takovým způsobem v takovém žánru, jaký v českém filmu nemá zdaleka obdoby. Vzniknul základní námět, který se některými postavami částečně opíral o nápady z již dřívější doby, připsalo se spoustu postav a hlavně se začal vymýšlet celý vývoj příběhu. Už v těchto měsících se vědělo, že film se bude točit v anglickém jazyce, scénář se však psal česky. Zajímavé bylo, že režiséři dlouhou dobu sázeli na to, že postavy nemusí být ve filmu pojmenované a dávali jim proto pouze čistě pracovní označení, ve filmu pak byly, když už to bylo třeba, oslovovány jako „šéf“, „nadřízený“ apod. Tento pokus o ozvláštnění však nakonec nefungoval. Scénář se snažili vypiplat do takových detailů, aby se všechny činnosti, které postavy předvádějí, daly logicky odvodit a „navazovaly na sebe“. Tzn. že pokud je postava právě mimo plátno, tak dělá něco, co divák nevidí, ale jakmile se vrátí zpátky, je už v nějakém dalším stádiu svého vývoje, ale divák se přesto dozví, jak se do tohoto nového stádia dostala (např. prostřednictvím jiných postav, které to budou vyprávět). Taktéž tu byla snaha proplést jednotlivé postavy mezi sebou, jejich historii a pracovní vztahy. Ono ale něco napsat je mnohem snazší, než to pak funkčně zrealizovat. To se režiséři naučili o pár měsíců později a celý scénář, ač textově vypiplaný se pak dočkal razantního přepracování ve střižně. Co zůstávalo dlouhou dobu otevřené byl úplný konec filmu. Jak ukončit jednotlivé osudy postav, na tom režiséři věřili, že stojí a padá celý film. Scénář byl tudíž detailně napsaný na 95% filmu, zbylý konec se dlouho konzultoval a předělával a finální podoby se dočkal až za několik let postprodukce. Psaní scénáře ve dvou lidech má své nesmírné výhody, ale také obtíže. Při „dvojité“ kontrole se dá lehce vyhnout kýčovitým scénám, či hloupému vyznění některých částí, protože jedinec, nemá-li opravdu dostatek zkušeností a potřebný nadhled u psaní textu, se může snadno do svého příběhu po několika hodinách ponořit, začít se opakovat se opakovat a zapomenout tak, kdy je zdravé s něčím přestat, kdy příběh potřebuje s něčím odlehčit, kdy je třeba tlačit míň na pilu. Tvůrci tak každý sám za sebe po volných večerech sepisovali verze příběhu, případně si rozdělili kdo bude psát kterou scénu, někdy, když bylo přehršle moc nápadů, psal jeden třeba více scén doposud nerozdělených. Všechna data od každého se pak svezla na společné schůzi, kde se příběh již selektoval společně ze sepsaných kousků. Mnohdy to byli dosti sporné názory na obhajobu své práce. Přece jenom, každému to dalo spoustu času něco vymyslet a každý si to náležitě obhajoval. To byla další výhoda a hlavně trénink diplomatického řešení. Totiž vysvětlit druhé straně, v čemže je ta jeho verze špatná, kde nefunguje a proč by ji zrovna tato změna měla zlepšit. Neutichající diskuze nad stále se objevujícími problémy měla za následek vybroušení svých schopností do bezproblémové spolupráce. Složité dialogy se prozatím psaly česky, s tím, že je později přeloží člověk zdatný v korektní anglické gramatice. Většina frází se už případně psala anglicky. Scénář se pracovně rozdělil na dvě části – zimní a letní, protože v tyto dvě období se film odehrával. Šlo se chronologicky a zimní pasáž, po té co byla někdy v prosinci 2004 dokončena se rozepsala na obrazy (jednotlivé scény, konkrétně jich měla 6, celý film pak 35, s tím, že několik se buď vyhodilo nebo transformovalo v jiné) a následně se pro ně připravil technický scénář. S ním již nebyl takový problém. Režiséři si rozdělili scény, aby každý napsal zhruba stejné množství. Nebylo to tak komplikované vymyslet, jakožto spíše časově náročné sepsat. U některých scén se jednalo spíše o technický scénář „hrubý“, jelikož ještě nebylo vybrané místo natáčení, tak šlo spíše o rozdělení záběrů a přibližnou představu o tom, jak dlouho se bude natáčet. Naopak u scén, kdy se již plánovalo vážné natáčení, bylo třeba udělat obhlídky po krajině najít vhodná místa, pokud možno většinou vzdálená od civilizace, aby nikdo nerušil. Samotnou kapitolu by zabralo vymýšlení názvu filmu, pokud by pro to bylo dostatek dochovaných materiálů. Jelikož, ale nejsou, je třeba se spolehnout jen na svou nespolehlivou paměť a ušetřit tak desítky řádků textu. Varianty byly přibližně čtyři. Tři se opírali o slovo Resolution v názvu a měli u sebe většinou ještě nějaký dodatek. Samotnou variantou pak bylo slovo The Revolution, přičemž možná právě z tohoto slova pak Petr Smělík vyměnil „v“ za „s“. Jisté je, že název se stal brzy velmi oblíbeným a s oblibou se udržel používat mnoho let. Problém, na který v počátcích nebyl brán velký důraz, ale existoval, byla forma propagace filmu. Jak na sebe upozornit a nezadlužit se při tom u banky na zbytek života? Internetový prostor poskytl příležitost k vytvoření vlastní stránek filmu, na kterých se měly zobrazovat aktuality. Nad správou stránek dostal žezlo Svatopluk Hastík, který se do této úlohy s chutí ponořil, přestože se nad ním hladina navždy uzavřela. Z této pozice již po pár měsících nebylo cesty zpět a zdánlivě snadný úkol nabíral na důležitosti a technické náročnosti. Web se po letech rozrostl a stmelil vše o filmu důležité, nabyl na profesionální úrovni a představoval to lepší, čím se mohla profesionalita filmu dokázat. -6- Vystřídalo se několik domén až se výběr zastavil na komerční theresolutionmovie.com. Od počátku se plánovalo několik jazykových mutací. V prvních měsících se na stránkách objevovaly výňatky z filmového deníku a vše bylo tedy česky. Postupem se přidával anglický překlad a jednu dobu dokonce v rohu hlavního loga v jazykové nabídce visela vlajka Francie. Ta se však při pozdější reorganizace odstranila, neboť překlad se zdál být zbytečný. Kapitola II. Mráz a střízlivost N a konci ledna 2005 proběhly první přípravy na natáčení Obrazu 1. Jednička v názvu skutečně znamenala to první co diváci po titulcích spatří. Oba režiséři si byly prohlédnout lokace a určit pozice kamery. Technický scénář byl již na celou zimní část napsán a čekalo se jen na vhodné počasí. Pokud by se však vždy čekalo jen na tohle, možná by se toho natočila polovina. Pokud tedy ve stanovený datum počasí selhalo, šlo se točit třeba do interiéru. Zde je aktuální předpověď počasí pro 2. únor 2005: „Právě počasí dělá v současnosti největší potíže. Čeká se na velký příval sněhu, avšak všechna trocha, která doposud napadla vždy roztaje. Plánované natáčení bylo už jednou zrušeno před dvěma týdny 22. ledna 2005, kdy jednak nepřálo počasí a navíc onemocněla herečka Eva Smělíková. Teď jsou však oba aktéři připraveni chopit se svého úkolu“. Takto vypadal živý vstup před několika lety. Nasazení všech zúčastněných bylo v počátcích opravdu enormní. 05.02.2005 padla první klapka, proběhl první natáčecí den a téměř vše vycházelo podle plánu. Točilo se v malém lesním porostu na soutoku dvou místních potoků. Všude bylo spoustu sněhu neboť zima se letos skutečně vytáhla. Tato lokace byla ideální pro zimní nebo letní období. Vzhledem k tomu, že ji po obou stranách obepínala dvě vodní koryta, během jarních oblev nastával problém se do lokace vůbec dostat. Nevedl tam žádný most a jedinou možnou cestu představovalo přeskočení původně asi asi metr a půl široké vodní cesty, která se právě při tání dokázala zvětšit až na dva nebo tři metry. Herci se dostavili na scénu, technické vybavení bylo připraveno, avšak největší problém dělalo klasicky počasí. Tentokrát nebyl problém se sněhem, ale s prudkým slunečním svitem. Slunce kazilo téměř každý záběr. Ať už se jednalo o nadměrně osvětlené tváře herců, nebo příliš tmavý stín, jež znemožňoval kvalitní obraz. Tyto všechny nedostatky se však projevily až při následném kontrolování natočeného materiálu. Proto se režiséři shodli, že žádný s natočených záběrů nebude ve filmu použit a vše se půjde přetočit za týden. Zároveň se Eva Smělíková se dobrovolně vzdala své herecké role a její postavu ztvární některá z jiných dostupných hereček. O náhradě však dosud nebylo rozhodnuto. Veškeré natáčení teď probíhá v lokacích v okolí Zlínského kraje, je to jednak vzhledem k bydlišti většiny členů štábu nejschůdnější varianta, druhak na začátku natáčení je třeba začít trochu volněji a až postupně se přesunout do náročnějších lokalit. 12.02.2005 se natáčelo v interiéru s Dušanem Trávníčkem. Interiér proto, jelikož venku nastala obleva, nemohl se realizovat Obraz 1. Každoročně, kdy si lopaty na sníh musí brát i přesčasy, aby lidem umožnily alespoň trochu svobody pohybu, si letos užívají dovolené, a příroda se dál směje štábu, který doufá, že ji to po pár týdnech přestane bavit. To však ještě neví, že se v tento čas formuluje jako jeho největší nepřítel po celou dobu natáčení. O pár dní později se natáčelo s Evou Smělíkovou, která se vrátila do své role. Natáčení snad poprvé probíhalo bez problémů. Samozřejmě jen když nepočítáme jako problém počasí, protože to dělalo neplechu. Tentokrát byl abnormální mráz. Natáčelo se v Uherském Hradišti, -7- což se svým způsobem větší město. Všichni lidé, kteří náhodně procházeli kolem scény se za štábem otáčeli, jako za tvory z jiného světa. Jde vidět, že lokální obyvatelé nejsou na natáčení filmů v jejich městě zvyklí. hk 19.02.2005 byl den z dosavadních natáčecích dní ten nejnáročnější. Na druhou stranu se zase vše vyvíjelo bez komplikací. Ráno v 10:00 se štáb se Svatoplukem Hastíkem vydal natáčet do Uherského hradiště. Při této příležitosti vyjádřil i své obavy o filmu do budoucna: „ Já si myslím, že to nedotočíte“. K jeho myšlence se přidal i Petr Smělík. Točila se právě scéna s televizním reportérem, kterého si střihnul Svatopluk Hastík, tedy jeho druhá role ve filmu. Bylo však potřeba jeho postavu nějak výrazně oddělit od hlavního charakteru Edwarda Harrowse. Proto si speciálním kreslícím nástrojem namaloval malou bradku, nasadil obroučky od brýlí a vystupoval zcela jiným chováním i hlasovým projevem před kamerou. Zdali jej diváci nakonec poznali kdo postavu ztvárnil nebylo ani tak důležité, hlavní je, že je nenapadlo zaměnit ji s hlavním padouchem filmu. Točilo se v širším centru města u parkoviště, kde se doufalo, že mnoho lidí nebydlí, tudíž tam nebudou moc co chodit. Navíc štáb zvolil konkrétní lokaci mezi místním křovím, což nejenže dodávalo reportáži spojenou s vraždou na uvěřitelnosti, taktéž křoví posloužilo jako dobrý zákryt. Jediný komu natáčení vadilo byl 71letý měšťan, který si štáb vytipoval a upozornil, že nemá rád skryté kamery. Mírná roztržka však byla brzy zažehnána. Odpoledne se mělo začít s Dušanem Trávníčkem. Ten se před časem nechal slyšet, že o účasti na celém natáčení doposud váhá. Režiséři však potřebovali znát vyjádření, neboť vyměnit herce někdy později, kdy už je s ním 50% materiálu natočených je komplikované. byla tu samozřejmě teoretická možnost nahradit jej digitálním modelem, ale při pohledu na počítač hlavního postprodukčního studia a jeho obsluhu i tato teoretická možnost zanikla v nudných nížinách reality. Dušan Trávníček však přímo na place udělal vstřícné gesto a slíbil účast až do konce. Aktuálně se natáčela jedna z prvních klíčových scén pro film – velký akční souboj ve sněhu. Shodou náhod se režisérům hodil padající sníh, který ale bohužel nepadal. Na zemi sice byl, ale do vzduchu se pak musel přidat digitálně. -8- Klíčová měla být proto, že kdyby se náááhodou něco zvrtlo a úvod filmu nefungoval úplně podle představ, tohle mělo být oživení a nastartování tempa pro dalších části. Točilo se na široké pláni nikým neobývané a nikým nenavštěvované = oblíbená lokace pro režiséry. Sníh byl všude, za chvíli i pod oblečením. Po úplném fyzickém vyčerpání herců (z neustálého běhu a padání do sněhu) bylo natáčení po necelých dvou hodinách ukončeno, přičemž veškeré plánované záběry se podařilo natočit. -9- 20.02.2005 se natáčelo opět v Uherském Hradišti. Scéna odehrávající se v telefonní budce neměla být komplikací na několik hodin, když tu najednou dva metry od štábu zastavilo policejní auto. Nějaký měšťan, zřejmě ve strachu ovlivněn hrozbou teroristického útoku zavolal na linku 158 a poslal muže zákona na režiséry. Policie si vyslechla, co se na daném místě u telefonní budky provádím a zapsala si čísla občanských průkazů. Prý dostali hlášení, že se u budky podezřele pohybují tři muži a tak to přijeli zkontrolovat. Když tedy tak učinili, bez problémů odjeli a štáb mohl pokračovat v práci. Jelikož se točilo u hlavní silniční tepny, do spousty kompozice se neustále dostávala projíždějící auta. Ve střižně pak nastala vtipná situace, když se v průběhu střihu prvního traileru pečlivě vybíral záběr právě takový, aby v něm neprojíždělo žádné auto starší deseti let. Celý obraz se pak do výsledného střihu stejně nedostal. O dva dny později se poprvé na scéně objevili Tomáš Pojkar a Lukáš Sentl, coby účastníci další akční scény v nočních ulicích města. Natáčení probíhalo po několik dní, zpravidla mezi 20. a 22. hodinou. Bylo to dost náročné také pro to, že tvůrci nechtěli zpestřovat jinak rutinní čas městských strážníků a poskytovat jim zábavu při identifikaci a otázkách typu: „co tu děláte?“ Fyzická náročnost scény dopadala nejenom na herce ale také na kameru. Ono totiž v celém obraze se běží z místa A do B. Zatímco společných záběrů kdy vidíme oba pronásledující se (Lukáš Sentl, Petr Smělík) nebylo mnoho, záběry na běžícího jedince se to jen hemžilo. A když točil jeden herec svůj záběr na popáté, tak druhý mohl odpočívat, ale kameraman byl na nohou neustále (vzhledem k mobilitě nočního natáčení bylo vybavení pouze kamera). Následkem tudíž bylo po každodenním dvouhodinovém natáčení totální vyčerpání. Další nepříjemností byly teploty, které se v těchto hodinách pohybovaly často hluboko pod nulou. Poslední den se předvedl padajícím mokrým sněhem, který stačil zamrznout a vše tak nebezpečně klouzalo, jak si sám ověřil Petr Smělík na zamrzlém chodníku. Poměrným zdržením byl také rozhovor z místním občanem jenž režiséry oslovil: „Co to tady točíte, hoši?“. Začal nabádat celý štáb, aby natočil dokument o staré nádražní budově, která sídlí vedle nového nádraží a je na rozpadnutí. Námět vyznívá velmi atraktivně, nicméně po deseti minutách konverzace si osoba šla po svých. - 10 - 06.03.2005 Původně plánovaný poslední den z natáčení zimních částí. Přetáčel se již po několikáté Obraz 1. Všude byl sníh, teplota dva stupně pod nulou a žádné problémy s herci. Zkrátka idylka. Po pár hodinách natáčení skončilo, herci se rozešli domů s vnitřním pocitem několika měsíčního klidu. Když se večer kontroloval natočení materiál, nastal šok. Technika pod náporem mrazu selhala a natočený materiál byl téměř nepoužitelný. Ze 13 záběrů se jich zachránily jen 3 a navíc poměrně jednoduché. To obtížné, co se ztěží natáčelo bylo ztraceno. Trvalo však týdny než se mohlo jít točit. Počasí se totiž zase ozvalo a neustálé tání sněhu nebralo konce. Navíc několik členů štábu přepadla chřipková epidemie, tak se odkládalo dál. Po více než měsíci, začátkem dubna se Obraz 1 podařilo dokončit, Bylo už sice jaro, ale scénář byl na přání vyšší moci upraven. Duben byla obecně taková doba k zamyšlení. Počítalo se, kolik lidí na filmu pracuje. Ano, na takových počtech se mohlo klidně spolupracovat se žáky prvního stupně základní školy. Režiséři se uchýlili k něčemu, čemu sami nevěřili, ale než stát na místě a zoufat, je lepší vykonávat alespoň známky snahy. 01.04.2005 se konal casting. Cílem bylo najít potencionální zájemce o hereckou roli. Účast odpovídala trochu nedomyšleně zvolenému datumu – nula. Filmový duben se zakončil 17.04.2005, kdy se opět štáb vydal na již prokleté místo natáčení Obrazu 1, kde se vše znovu přetočilo. Eva Smělíková z časových důvodů nemohla natáčet a tak byla definitivně nahrazena Barborou Hejdovou. Kapitola III. Perpetuum mobile Tak jako květen, byl i scénář v rozkvětu. Režiséři sami sobě nalhávali a připravovali větší a větší příběh. Ten sice již byl hotový prakticky od začátku roku, ale některým scénám to v rozmachu nebránilo. Přibývaly role, exteriéry a triky. 07.05.2005 se poprvé začalo natáčet z „druhé půlky“ scénáře – letní časti. Barbora Hejdová se měla prohánět na kolečkových bruslích a Dušan Trávníček pojídat párek v rohlíku. Do toho všeho by je měl na motorce pronásledovat Motorkář, coby znovu jako Dušan Trávníček. Ač se to nezdá, jednalo se o technicky velmi náročnou pasáž. Natáčení probíhalo v noci po 22. hodině na klidné ulici, ale mezi obytnými domy. Bylo třeba zvolit dostatečné osvětlení a bezpečnost kaskadérských kousků, které ke vší smůle herců prováděli oni sami. Natáčení probíhalo až do 1 hodiny ranní. Jedna z nejdůležitějších věcí, která byla potřeba byl párek v rohlíku zabalený do ubrousku s nápisem Good Appetite. Tento párek měl ukusovat Dušan Trávníček. Přípravy na výrobu této rekvizity se rozjely již o několik dnů. V místním obchodě byl zakoupen párek v hodnotě 3Kč 33h. Když se k tomu započítá rohlík, měl - 11 - výsledný produkt za soudobé hladiny cen hodnotu asi 4Kč 50h. Tyto dvě potraviny byly v kombinaci s kečupem „ohřáty“ v mikrovlnné troubě v sobotu v den natáčení ve 21:45. Přes upozornění Svatopluka Hastíka a neuposlechnutí Petra Hastíka byl krásný vzhled párku v mikrovlnce zničen. Párek praskl a vypadal, jakoby byl již někým jednou požitý. Proto není divu že Dušana Trávníčka čekalo nemilé překvapení. Při natáčení určené scény asi ve 22:30 neměl právě sto chutí se do podivně vyhlížejícího párku zakousnout. Než tak však nakonec učinil, rohlík, který držel párek pohromadě ztvrdl a při kousání podivně praskal. Pro samotného herce představoval těžce kousatelný rohlík zřejmě nejnáročnější natáčení v jeho kariéře. Při dokončení posledního záběru, ve kterém se měl motorkář povalovat na hlavní silnici a kamera se proti němu řítila coby auto, okřikl štáb jeden náhodný občan, který se v pozdní noční dobu potuloval venku. Upozornil, že auta tudy jezdí 90 km/h a že „takové magory, jako jste vy by měli zavírat“. Diskuze se raději dál nerozvíjela, aby nedošlo k fyzickému konfliktu. Zmíněný občan totiž zřejmě nebyl schopný kontrolovat své chování. Jelikož se poslední záběr povedl, natáčení skončilo k dobru občana, který byl jistě přesvědčen, že ti podivíni odchází kvůli jeho výstraze. 14.05.2005 se po druhé hodině odpolední natáčela paranoidní „psychoscéna“ v koupelně s Petrem Smělíkem v hlavní roli. V původním plánu byl jiný Obraz ale pro nedostatek přítomných herců se první natáčení se Svatoplukem Hastíkem, který si musel kvůli zvláštním požadavkům na natáčení v obývací místnosti umýt boty, aby nezašpinil koberec, zrušilo. Natáčelo se o dva dny později i s Tomášem Pojkarem, výjimečně bylo vše bezproblémové, herci se snažili a Svatopluk Hastík nepotřeboval boty protože v žádném záběru nakonec nebyly vidět. 21.05.2005 se uskutečnil trénink velmi náročné bojové scény v rozvalinách staré skládky. Probíhal za neúprosného vedra a ostrého slunečního svitu. V této bitce se spolu utkali Tomáš Pojkar a Petr Smělík. Choreografie souboje byla smyšlená, což jí dodalo více na originalitě. Nikdo z tvůrců se bojovému umění nevěnuje a tak bylo třeba improvizovat. Jednotlivé chvaty na sebe musely navazovat, protože se scéna odehrávala v jednom čase, bez průstřihů do jiných prostor. Pohyby se tedy vymýšlely přímo na place a zároveň byly pracovně natáčeny. Pro souboj byly jako hole vybrány dvě již nepoužitelné a nikým nepodepsané hokejky. Sotva se stihlo natočit pár záběrů, Tomáš Pojkar si tu svoji pěkně nalomil (Z dlouhé chvíle ji přelomil o místní cihly). Takže do finálního natáčení bylo potřeba sehnat novou. Tomáš Pojkar i Petr Smělík dostávají k dispozici ony pracovní záběry, aby se zkusili na příští natáčení „naostro“ více vžít do své role. Nejedná se sice o nic zas až tak zlomového, co se týče příběhu ve filmu, ale oba herci přesto na žádost slíbí, že video nikomu ukazovat nebudou. Avšak touha ukázat svému okolí něco nového je veliká a tak po pár dnech pouští Tomáš Pojkar ukázky z pracovních záběrů Alešovi Holubovi. Když se o porušení slibu dozvídají režiséři, je to pro ně šok. Ačkoli si to herci neuvědomují, každý neodborně do světa vypuštěný záběr, který není vhodně připraven (v tomto případě se naštěstí vůbec nejednalo o záběry z filmu) pro veřejnou projekci, může v nezávislém divákovi probudit náznak mírné nejistoty k hotovému dílu. Další den se jelo na obhlídku do Veselí nad Moravou, kde se na starém zámku již pomalu plánovala finální akční sekvence filmu. Režiséři byli z lokace nadšeni, nejen že na ni měli volný a prakticky časově neomezený přistup, ale navíc vypadalo velmi vhodně, přesně podle představ scénáře. Přímo na místě se v jednotlivých poschodích pořizovaly fotky místností a všech zákoutí. Tento materiál pak posloužil pro sestavení digitální mapy zámku, podle které režiséři již v klidu ze studia připravovali trasu pro natáčení, kde se začne, kudy představitelé poběží, která místa se jim stanou osudná. - 12 - Petr Smělík průběžně piloval natáčecí plán, který odkryl doposud nepřipouštějící si skutečnost. Celé dva měsíce léta měly být nabity natáčením, den za dnem, mezitím se musel stihnout postsynchron, střih, hudba, zvuk, triky. Pokud se mělo v červenci naplno začít, mělo se na konci srpna skončit. První reálnější přepočty však již v té době potvrdili, že natáčení protáhne až do září. 04.06.2005 se měly uskutečnit dotáčky noční scény s motorkou. Všechny plány však již klasicky zhatilo počasí. Rozpoutala se silná bouře, ke které se přidal hustý déšť. Natáčecí plán, který byl nedávno sestaven se proto v začal třepat ve svých základech. Žádný z posledních plánovaných termínů zatím nevyšel. Důvodem bylo zaneprázdnění herců jejich osobními povinnostmi. Ale to už jsou neřesti dobrovolné účasti na filmu, se kterými se režiséři pořád ještě seznamovali. Práce na oficiálních internetových stránkách byla v plném proudu, tak jako bylo psáno v Kapitole I., připravoval se obsah a forma. O onen obsah se zatím postaraly zajímavé texty (převážně z filmového deníku). Adresa stránek zatím nebyla stanovena a webmaster Svatopluk Hastík slíbil jejich plný provoz do 14 dní. 15.06.2005 se poprvé naostro natáčela bitka s hokejkami. Scéna měla obsahovat něco přes 100 záběrů a jednalo se tak o doposud nejkomplexnější natáčení. To se také podepsalo na době dokončení. Kvůli náročnosti natáčení se dlouho hledala vhodná lokace, kam by se štáb mohl ukrýt na dlouho dobu a ladit choreografii bez ruchu okolí. Opuštěná skládka byla nakonec nejlepší řešení. Byla ukryta mezi širokými poli, obepnuta hustým a vysokým křovím. Ač z jedné své strany sousedila s vlakovými kolejemi, jediná reálná cesta jak se na ni dostat byla v polní stezce končící na druhé straně asi po čtyř set metrech u silnice. Skládka sama svým pojmenováním může připomínat nějaké velké smetiště, ve skutečnosti spíše připomínala zbořeniště. Dříve zde totiž stával domek, který čas roznesl na cihly, chytlo se toho pár bezdomovců a lidé sem později navozili trochu toho odpadu, aby si tím ulehčili od vlastních povinností. Ve filmu byly v tomto souboji poprvé využity pyrotechnické efekty. Na starost si je vzal Svatopluk Hastík, který mimoto, že připravoval rozhovor s Tomášem Pojkarem, nosil po kapsách sirky a petardy. Cílem bylo nasimulovat ustřelení kousku stěny výstřelem z pistole. Nálož byla umístněna na okraj rozpadlé stěny, obložena úlomky z cihel a následně z dostatečné vzdálenosti (krom Svatopluka Hastíka – někdo to musel zapálit) odpálena. Během skákání a pádů mezi rozbité cihly, které chtě nechtě musel absolvovat Petr Smělík, bylo využito madrace na utlumení dopadu. Ta sice z větší části pomohla, drobným zraněním ale nezabránila. - 13 - Tomáš Pojkar se v průběhu času ponořil do natáčení na sto procent. Po pár dnech rozbil i sluneční brýle a kvůli takové maličkosti pak musel být mírně upraven scénář. Ve finálním střihu je pak místo toho, aby si brýle ponechal na očích, odhodí z odůvodněním, že zapadlo slunce (což se při natáčení nakonec skutečně stalo, a několik následujících dnů bylo zataženo. Navíc se mu podařilo, už tak dostatečně zmrzačenou hokejku ještě jednou rozlomit na dvě poloviny. Hůl se pak průběžně upevňovala, až se dočkala železné konstrukce v místě zlomení. I tak se s ní už muselo zacházet velmi opatrně a veškeré údery byly fingované víc a víc. V průběhu scény se podle scénáře stalo, že Thomas Gladstone získal za svoji nedokonalou obrannou techniku jizvu na tváři. Aby jej režiséři ušetřili, rozhodli se ji pouze nasimulovat. Posloužily k tomu dvě lahvičky s červeným barvivem podobným krvi a jedna lahvičku lihu (na umývání barvy, nic jiného). Poté, co se štětečkem nanášené barvivo na obličej Tomáše Pojkara skombinovalo s místní hlínou a prachem, začalo již připomínat skutečnou jizvu. Téměř poslední den natáčení se od západu začal zjevovat temný mrak jež v sobě nesl několik litrů dešťové vody. Tomáš Pojkar však byl po natočení svých záběrů propuštěn a zmoknout stihli už jen Petr Smělík a Petr Hastík. Na předposlední natáčecí den byla rozebrána hokejka Tomáše Pojkara na dvě části (to se ta zlomenina konečně hodila) a byla k ní speciální konstrukcí připevněna polovina druhá. Cílem bylo, aby mezi dvěmi části zůstala malá mezera pro vložení ruky. Účel: probodnutá ruka hokejkou. Po více než dvaceti dnech pak bylo natáčení scény dokončeno. 18.06.2005 byl den, kdy se započala éra postsynchronu. Věnovat se této oblasti, která se v průběhu let dočkala značného vývoje, by utrhlo pro sebe velkou část deníku. Její úroveň zajímavosti by se ale pohybovala na nízkých hodnotách. Faktem je, že se postsynchron přepracovával asi 4x. Většinu důvodů pro tento krok představují stále lepší technické možnosti, které se režisérům v počátcích nenabízely. A jak se zdálo, že v tento den, s mikrofonem v hodnotě několika desítek tisíc korun tvůrci dosáhli hranic nebe zvukových vibrací, o několik let později by se za touto možností výroby ani neotočili. - 14 - 23.06.2005 byla definitivně ztracena jedna z klíčových rekvizit filmu – komunikátor. Od té doby byl nahrazen zařízením provizorních rozměrů, případně většinou zobrazen pouze jako počítačová animace. Nálezce, byl-li, se nikdy nepřihlásil. 25.06.2005 se natáčela scéna s pořadovým číslem 23. Všichni herci (Svatopluk Hastík, Aleš Holub) byly zavřeni v pomalu jedoucím autě řízeném Petrem Smělíkem (také hrál), vše snímané Petrem Hastíkem. Natáčení se původně zdálo být hodně komplikované, protože trasa, po kterou vozidlo jelo byla svojí asi kilometrovou délkou dosti omezená, tudíž pokud by se nepovedlo nahrát vše na poprvé, muselo by se zacouvat a jet znova. Hraní však ubíhalo rychle a trasa se sjela na poprvé. Dokonce vzniklo i spoustu minut materiálu navíc, který byl ve výsledném střihu nakonec nekompromisně vyhozen, tak jako spoustu jiných scén. Režiséři měli také během natáčení přání, aby se důležitá událost v této scéně neprozradila účinkujícím hercům. Totiž do vozidla měla nakonec střelit řízená raketa a celý vůz rozdrtit na šrot. Jelikož trik vznikal až v pozdějších časech postprodukce pod taktovkou Tomáše Kalhouse, bylo třeba připravit podklad. Vše se vyřešilo diskrétně, kamera pouze snímala utíkajícího Petra Smělíka od auta, a nikdo neřešil, proč vlastně utíká. - 15 - 26.06.2005 se mělo natáčet ve spěchu. Tentokrát to byl spěch vynucený. Točilo se v rozjetém vlaku, asi 7 záběrů a mělo na to být 8 minut cesty tam i zpět. První záběr, který se ještě odehrával v exteriéru, natáčený krátce po příjezdu vlaku do stanice, se nepovedl, takže se musel odložit na později a režiséři se urychleně nahrnuli do vlaku. Poté co se usadili v jednom téměř prázdném vagónu a rozdělali techniku připravenou na okamžité natáčení, přišel průvodčí zkontrolovat jízdenky. Zároveň také upozornil, ať za sebou příště zavírají dveře, že by se kvůli tomu musel uběhat. Sotva tedy průvodčí odešel, začal se točit první záběr – hovor Petra Smělíka. Když řekl pár vět, zjistil, že další neumí. Zároveň bylo zjištěno, že oba sedí na špatné straně vagónu a tak se urychleně přesunuli naproti. Pokračovalo se ve tvorbě prvního záběru. Vlak už byl rozjetý a pomalu se začala blížit cílová stanice. Petr Smělík tedy narychlo zkusil odříkat svůj text. To se mu opět nepovedlo a tak to okamžitě - 16 - zkusil znovu. Vlak zpomaloval a začal se blížit k nádraží. Celý záběr se zkusil sjet ještě jednou, tentokrát bylo vše na slušné úrovni. Během čtyř minut cesty se tedy povedlo realizovat jeden záběr. Na nádraží byla asi hodina času, takže se natočilo pár exteriérových záběrů. Jelikož na zpáteční cestu zbývalo ještě šest záběrů, režiséři usoudili, že ke zpáteční jízdence si ještě přikoupí cestu do stanice o několik kilometrů dál. Celková cesta měla trvat dostačujících 24 minut (i s takovými časy se v těchto počátečních dobách museli režiséři smířit). 29.06.2005 před 23. hodinou se natáčela další scéna. v interiéru se odehrával rozhovor Dereka McBrighta s Caroline Nixey. Tentokrát se správný čas zvolit nepodařilo. Všichni byli očividně unaveni, nejvíce však Dušan Trávníček, hlavní aktér. Jednalo se zdánlivě o jednoduchý záběr v průběhu několika sekund tiše sedět a pak začít odříkávat svůj text. Když se však pokaždé ozvalo pípnutí kamery (nahrávání) a následně slovo akce, byly veškeré snahy o stvoření záběru zmařeny neustálým a nezastavitelným smíchem. Po několika dalších zmařených pokusech byl Petr Hastík za vyrušování vyloučen za dveře a kameru převzal Petr Smělík. Natočení záběru nakonec proběhlo tak, že se kamera nechala běžet a Dušan Trávníček několikrát zopakoval svou větu, přičemž postupně uklidňoval své emoce. Natáčení probíhalo asi do 01:15 ráno (30.06.2005). Záběr byl už díky úrovni natáčení nakonec z filmu vystřihnut. 04.07.2005 se na scéně poprvé objevil Martin Sentl, coby v roli oponenta Svatopluka Hastíka. Jeho herecký projev byl naprosto nečekaný. Svoji roli totiž podal přesně podle svého (nikoli, jak to režiséři plánovali), avšak výborně. Ke svým dialogům navíc ještě vymyslel několik aktivit, které během natáčení prováděl. Zdá se to jako běžná věc, jenže na tento osobitý přínos nebyli režiséři doposud zvyklí. Herecká účast na se pomalu krátí Petrovi Smělíkovi. Zbývají mu asi jen tří scény. Podle jeho slov pro něj bylo poslední natáčení právě s Martinem Sentlem doposud nejnáročnější. Možná i z toho důvodu, že ho při hereckém projevu pozorovali tři lidi a všichni mu radili, jak to má správně zahrát. Ztracený komunikátor (zmizel nečekaně v noci z 23. na 24. června) se sice doposud nenašel (a zřejmě ani nenajde), ale Lukáš Sentl poskytl pro natáčení náhradu, komunikátor, který se po drobných úpravách (odstranění reklamních nápisů) bude podobat tomu původnímu. Petr Hastík si konečně pořídil sluneční brýle, které budou dotvářet image jeho postavy. 10.07.2005 počasí opět zmařilo natáčení, které bylo plánované již od 13:00. Déšť však nebyl jediný nepřítel, který ohrožoval realizaci Obrazu z prostředí železniční stanice. Problémem byly též odstavené nákladní vagóny, jež se rozprostíraly přes celou délku nádraží. Nikdo si netroufl odhadnout, jak dlouho to tam ještě budou. - 17 - Výhled na nejbližší dny nevypadal zrovna nejlépe. Na celý příští týden (od 11.7.2005) hlásili předpověď déšť, což pro natáčení znamenalo jediné…nenatáčelo se. Byl to také především velký zásah do natáčecího plánu, který byl v těchto dnech už tak přeplněný. O den později se však ukázalo, že předpověď nemusí vždy znamenat skutečnost. Scéna na vlakovém nádraží se realizovala. Točilo se na s Petrem Smělíkem avšak coby v roli bandity. Na place byl též přítomen Svatopluk Hastík, který pořizoval fotografie do webových stránek. Ty samotné podléhaly vizuální proměně, především co se týče horního hlavního loga. Všechny plánované důležité záběry „kazilo“ zaparkované auto v pozadí, model Škoda 120. Normálně tvůrcům auta v pozadí nevadí, ale přeci se jen v těchto případech snaží udržet filmu určitou vizuální úroveň. Proto se musely přímo na place upravit kompozice, které by onu „Škodovku“ v záběru neměly. S tímto podobným problémem se realizační tým nesetkal poprvé. Už při dřívějším natáčení, které se odehrávalo u hlavní silnice jezdila v pozadí auta, která by do filmu mohla vnést závan „opotřebení“. Tehdy se vše řešilo až ve střižně, kdy byly tyto problematické záběry vystřiženy. Natáčení skončilo po pěti hodinách. Těsně před silnou bouří, která se hravě vypořádala s dosavadním slunečným počasím. 12.07.2005 Pokračovalo se v natáčení na vlakovém nádraží. Celá realizace scén se velmi vlekla z důvodu poruchy železničních přejezdů (závor). Ty byly po včerejší silné bouři vyřazeny mimo provoz a tak veškeré vlaky dosahovaly mimo dlouhých zpoždění též nízkých rychlostí, aby na přejezdu nikoho nesrazily. Když se tedy kolem štábu vláčel nákladní vlak s 25 vagony, nějakou chvíli to zabralo. Dále pak byly problémem zírající lidé, kteří se z důvodu časových zpoždění vlaků seskupovali do celků. A v těchto chvílích nebylo zrovna nejvhodnější, aby mezi nimi pobíhali herci s šátky na obličejích a pistolemi v rukou. Další problémy nastaly s výtahem, jezdícím do podchodu pod kolejemi. Po bouřce byl poněkud nefunkční. Dotáčky se proto musely naplánovat na později. V roli se tentokrát poprvé objevil Petr Hastík. 15.07.2005 proběhlo první natáčení za „plného provozu“, tedy odpoledne v centru města. Cílem bylo natočit prologue k obrazu 16 – bojová scéna s holemi mezi Petrem Smělíkem a Tomášem Pojkarem. Ve městě se za natáčecí lokaci zvolila nejdříve nejfrekventovanější ulice. Když se dojelo na plánované místo natáčení, čekalo realizační tým několik zajímavých situací. Na úvod jen taková poznámka, že ze stativ na kameru upadla další součástka (první náznak rozkladu proběhl 04.07.2005). Sotva se herci (Tomáš Pojkar a Petr Smělík) připravili na svou roli, obklopil je dav (trojice) mladých na první pohled fanynek. Ihned daly hercům (i kameramanovi) do rukou nějaký deníček s propiskou a chtěly po nich podpis. Na - 18 - tyto situace by si pomalu měli zvykat všichni, kteří se ve filmu objevili před kamerou (a možná i za). Jaké ale však pak bylo pro herce zklamání, když se dozvěděli, že ony osoby sbírají podpisy pro nějakou soutěž a ne proto, že by cokoli věděli o filmu a jeho hercích. No co, začalo se točit. Na lidech v okolí se projevil již dříve známý syndrom „hledění do objektivu kamery“. Ne, že by okolní občany napadlo pozorovat herce, ale oni se prostě musí dívat do kamery. Tento zajímavý jev byl zpozorován již kdysi, když se režiséři pohybovali s kamerou mezi více lidmi. Každý vždycky nenápadně sjel zrakem na kameru a pak se nechápavě podíval na člověka, který ji držel v ruce. Rozpočet filmu dostal tvrdý zásah, když téměř přišel o rekvizitu – pistol Dušana Trávníčka. Ten si ji totiž mezi natáčením odložil na chodník. Chvíle nepozornosti pak měla za vinu to, že jeho pistol přejel neznámý senior na Ukrajině (jízdní kolo). Ve zbrani to jen zapraskalo a upadl z ní jeden velký střep. Intenzita natáčení rostla, existovala motivace aktualizovat internetové stránky filmu. Přece jenom návštěvnost taktéž pomalu vzrůstala. Webmaster Svatopluk Hastík se proto rozhodl ke svéráznému kroku, napsat upřímný článek o tom, jak vidí film a co mu vadí na režisérských praktikách užívaných při natáčení. TAJNOSTI Možná jste si už několikrát pro sebe řekli, že na těchto stránkách toho vlastně o samotném filmu The Resolution moc není. Všude se píše jen o samotném natáčení, ale krátké informace o čem film vlastně bude nebo nějaké náznaky příběhu se tady vůbec neobjevují. Ba vlastně se ani nesmí objevit. Všechny články, filmový deník apod. procházejí velmi tvrdou režisérskou cenzurou. Co je vlastně všechno tajné se dozvíte v článku. Nejčastější aktualizací na tomto webu prochází filmový deník. O jeho obsah se stará Petr Hastík. Jak už je někde napsané, filmový deník vychází ve dvou verzích. První verze je většinou velmi obsáhlá a druhá verze (ta pro webové stránky) je mnohdy značně zkrácena. Tuto skutečnost jsem zjistil až teprve nedávno a poté jsem dostal chuť sepsat tento článek. Viděl jsem totiž jak Petr Hastík zkracuje filmový deník pro stránky. Určitý záznam byl asi na 100 řádků a po cenzuře byl zkrácen o 50 řádků!! Tato skutečnost mě velmi znepokojila, protože mnohdy režiséři nechtějí vyzradit informace, které by podle mě žádné velké tajnosti neobsahují. Nedávno se také stalo, že Petr Hastík omylem zapomněl odstranit z deníku tajné informace a tyto informace byly několik dní poskytnuty veřejnosti. Až teprve druhý režisér Petr Smělík jej upozornil na to, že prozrazuje něco, co by neměl. To bylo najednou upozorňování, ať to konečně „aktualizuji“ a opravím. Nevím jestli si toho někdo vůbec všiml, ale bylo vidět, že tajné informace žádný velký rozruch nezpůsobily. - 19 - Samotnou kapitolou je scénář, do kterého kromě režisérů nikdo nesmí nahlédnout. Když jsem se ptal na začátku natáčení režisérů, jestli si jej můžu přečíst, tak se mi jen vysmáli. Tak jsem si řekl, že alespoň bych mohl znát náplň mojí role, ale ani s tuto informaci mi nebyli ochotni sdělit. A tak to má každý herec. Většinou se všechny informace (velmi zkrácené informace) dozvídá až přímo na place. To bylo nedávno pozdvižení, když jsem nahlédl do scénáře a přečetl jsem si některé rozhovory. Petr Hastík, mě potom scénář vytrhl z rukou málem i s rucema. Zkusil jsem se zeptat jak vůbec dopadne moje role či jak moje role skončí? Avšak i tato informace je prý i pro mě velmi tajná. Nevím tedy, jak chtějí režiséři utajit přede mnou konec mé role. Možná budu hrát se zavřenýma očima nebo se pokusí smazat mi paměť. Stejný problém, ale zažívají všichni herci. Každému jsou k dispozici pouze texty jeho role. Navíc se celý film natáčí na přeskáčku. Možná je to proto, aby režiséři zamotali hercům hlavu, aby si nemohli poskládat příběh dohromady. Režiséři však i přesto mnohdy často s hrůzou zjišťují, co všechno herci vědí, když se jim však potom pokusíme svým způsobem vysvětlit příběh filmu, tak se jen pousmívají. Nevím, co tímto režiséři sledují. Petr Hastík mi kdysi řekl, že alespoň budu překvapený. Herci mají prostě těžký život (tím však neříkám, že by to měli režiséři jednoduché, protože celý film závisí na nich a na jejich spolupráci). Nesmím vědět s kým budu hrát, co budu hrát, jak budu hrát apod. Alespoň, že se někdy dozvím, kde budu hrát a taky občas dostanu nějaké texty. Další věcí, kterou NAPROSTO nechápu je, že nikde nesmím mluvit nebo psát o lokacích, kde se natáčí. Když jsem fotil natáčení obrazu 28, tak jsem nesměl vyfotit některé části krajiny, aby nikdo nepoznal, kde se nacházíme. Avšak i přes to, kdo na tom místě někdy byl, tak ihned pozná, odkud fotky pocházejí. Nevím co tím režiséři sledují, jestli nechtějí být při natáčení rušeni od fanoušků nebo nechtějí platit lidem za pohyb na jejich pozemcích. Každopádně pokud zjistíte, kde se film natáčí, tak raději o tom pomlčte nebo si Vás režiséři „vychutnají“. Tajnosti samé tajnosti provázejí natáčení filmu The Resolution. Ono někdy je dobré, že se nikdo o příběhu nic nedozví, ale pokud nesmějí svou roli znát herci, tak to mě přijde naprosto směšné. Neřeknu, někoho to třeba nezajímá, ale slovo HERCI znamená, že mají něco zahrát a pokud nevědí ani co hrají, tak to potom může špatně dopadnout. Režiséři by si měli uvědomit, že pokud budou všechno tajit, tak se to může proti nim ve zlém obrátit. Pokud se na těchto stránkách totiž neustále budou objevovat jen samé spekulace a žádné skutečné fakta, tak web ztratí čtenáře a film případné nové diváky. Kdo by přece šel do kina na film o němž nemá prakticky žádné informace a zná jen jeho název filmu? Ukažte mě prosím Vás nějaký film, který šel do kin, aniž by diváci neznali alespoň základ příběhu, kdo tam hraje, co tam hraje apod? - 20 - Léto bylo na vrcholu. Teploty běžně dosahovaly třiceti stupňů. Natáčecí dny se z těchto důvodů musely krátit jen na několik hodin. Například Petr Hastík měl jeden z nejhorších kostýmů pro takové počasí. Bunda ideální tak akorát do podzimních dešťů a mrazivých vánků měla v soudobých teplotách udržovat tělo v tropických podmínkách. Navíc přímo na vrchol léta byly plánované scény na velmi odlehlých místech mimo civilizaci, kudy se nedalo dostat autem, štáb tedy musel využít na velkou část trasy kola a vlastní nohy. Už jen tedy doražení na ono místo znamenalo být na konci sil. A toho největšího potrestání se tvůrcům dostalo až ve střižně, kdy všechny tyto scény byly nekompromisně vystřihnuty. Kapitola IV. Na hranici zamyšlení S oudobá rychlost tvorby filmu byla skutečně pozoruhodná. Z plánovaných dvou záběrů se nakonec realizoval jen jeden. Takový malý počet je zásluhou Petra Hastíka, který nebyl schopný důvěryhodně spadnou na lesní půdu. Každý z pokusů totiž vypadal, jakoby se místo pádu uložil na zem ke spánku. „Za měsíc a několik dní, tedy přesně 11. září 2005 to bude jeden rok, co se rozjely přípravy na natáčení filmu The Resolution. Bylo by tedy na čase se za tím pomalu uplynulým rokem ohlédnout a zamyslet se nad tím, co vlastně natáčení a samotná příprava V současné době totiž práce na filmu vrcholí. Ne, že by film už měl být hotový, ale činnosti, které souvisí se samotnou tvorbou filmu (zvuk, střih, animace, hudba) budou teď naplno provázet tým do doby, než se celý film dokončí. Kvanta natočeného, sestříhaného materiálu je potřeba obarvit (obraz), doplnit jej triky, kterých není ve filmu málo. Velký problém nastává s hudbou, protože většina hudebních skladatelů (celkem 3-4) jsou zaneprázdnění. Primárním cílem je tedy do konce léta dotočit veškeré záběry s Petrem Hastíkem a pak popřípadě v natáčení pokračovat do poloviny září. Tento termín by natáčení nemělo přesáhnout. Pak budou následovat dlouhé měsíce postprodukce. Těšte se na premiéru“. - 21 - 02.08.2005 oficiálně vydal Petr Smělík zprávu, že film je z jedné třetiny přibližně sestříhaný. Pouze sestříhaný! Práce na této třetině totiž zdaleka nekončila – postsynchron, animace, hudba a jiné věci jsou na řadě. Po 14. hodině se šly dotáčet záběry ze včerejška. Tedy onen zmíněný pád, který se tentokrát povedl napoprvé. To především díky tomu, že režiséři nesli na místo tři pytle nacpané listím, aby se na ně padalo pohodlněji než na tvrdou zem. Poté byly ještě zakryty natrhaným listím, čímž začaly připomínat opravdovou zem. Ve 21:00 bylo další natáčení. Nejprve si však Petr Smělík nahrál stejně jako před ním Svatopluk Hastík do svého mobilního telefonu novou vyzváněcí melodii – hudbu z neoficiální teaseru na film The Resolution, kterou složil Petr Hastík. Skladba byla o několik let výrazně zremixována a posloužila jako podkres k logu Vivatscreen Productions v úvodu filmu. I když je tato melodie už na světě nějaký ten pátek v současné době zažívá nečekaný boom. Když se vše natočilo, sešel se štáb uprostřed potemnělé dopravní komunikace vedle obytných domů, a plánoval co dál. Shodou náhod se objevili Dušan Trávníček se svým kolegou z práce na svých dopravních prostředcích (motocykly). Tak to se hned začalo domlouvat další natáčení. Poklidnou atmosféru však náhle, aniž by to kdokoliv čekal přerušil místní občan. „Hoši, co tady děláte!?“ (jelikož z následujícího rozhovoru nebyl pořízen audio záznam je pravděpodobné, že věty mohly původně znít v jiném pořadí slov) osočila se na čtyři jen tak postávající lidi ona osoba. Z jeho tónu bylo patrné, že si naši přítomnost na cestě před svým domem nepřeje. Tento místní občan dosud žádné problémy s výtržnictvím neměl, avšak to se náhle změnilo, když přitvrdil. „Vypadněte!“. Když mu bylo sděleno, že se jedná o veřejnou cestu začalo jít do tuhého. Odešel do svého domu s tím, že se ještě vrátí (bydlel právě přímo naproti současného shromáždění lidí). Každého asi v tu chvíli napadlo, zda se nevrátí ozbrojen. Bylo tedy rozumné přesunout se po „veřejné cestě“ před sousedící dům asi 10 metrů vedle. Občan se skutečně po chvíli vrátil (naštěstí neozbrojen). Petr Smělík se ho pro jistotu zeptal, zdali se teď již nachází na veřejné cestě. Občan, zřejmě nejistý si svým názorem jej přeposlal na obecního starostu. Kdyby diskuze pokračovala déle, ona osoba by byla schopna podle svého posledního způsobu vyjadřování („poď mě to říct do ucha“) uchýlit se k fyzickému násilí. Rozhovor byl tedy starostou zakončen. Je to zvláštní, ale režisérům se taková podobná situace nestala poprvé. Problémy s místními občany už tu byly přinejmenším dva (19.02.2005, 08.05.2005). Vždy v rozmezí tří měsíců. Zřejmě je to znamení. Český národ asi nerad vídá filmaře osobně a kór ne ty, kteří jako filmaři nevypadají. 03.08.2005 Poznámka na úvod ke včerejšímu konfliktu se slovně agresivní osobou. Všem čtyřem osobám, jež byly včera mezi 22. hodinou slovně napadeny se občan neosobně omluvil. Omluvu vzkázal přes místní obchod. Prý šlo o nedorozumění. Ukázalo se také, že se jedná o bývalého policistu, proto zřejmě překypoval tak nezdravým sebevědomím. - 22 - Natáčelo se v interiéru, navíc obytném domě, takže zdánlivě se vše jevilo jako ideální. Místnost, ve které se obraz odehrával se již od 20:00 pečlivě připravovala. Stěhoval se nábytek, rozsvěcovaly se svíčky, které měly tvořit požadovanou atmosféru. Ve 21:30 se na place objevili dva vyžadovaní herci Svatopluk Hastík a Radek Malina. Natáčení s Alešem Holubem mělo začít až za hodinu (22:30). Poté, co se po několika drobných problémech s osvětlením scény podařilo dotočit potřebné záběry se čekalo na Aleše Holuba. Ten však bez varování nečekaně po telefonu oznámil, že na předem domluvené natáčení nehodlá přijet, protože prší. Ve skutečnosti však venku nepršelo, což dosvědčili čtyři lidi, kteří byli v tu chvíli na place. Aleše Holub i přes přesvědčování odmítl přijet, čímž tedy znemožnil další natáčení. Velká trhlina v natáčení, kterou způsobila jeho nepřítomnost si příští den vyžádala osobní konzultaci. odpoledne vyjela delegace v počtu tří lidí k Alešovi Holubovi. Petr Smělík, Svatopluk Hastík a Petr Hastík ho jeli přesvědčit, aby tentokrát večer šel po včerejších problémech opět natáčel. Aleš Holub si stanovil podmínky, za jakých bude v natáčení pokračovat. Jednou z nich byla výměna jeho fotografie na webových stránkách filmu, se kterou prý nebyl spokojen. 08.08.2005 se natáčelo v opouštěných místech vzdálených od civilizace. Byla to rozlehlá pole, sem tam proříznutá pěšinkou nebo těžkými koly traktoru, který zde již půl roku nezavítal. Malé cesty se svazovaly s většími, které se pak shýbaly na vzdálených kopcích neznámo kam. Osamocené křoví i malé shluky stromů vytvářely na této velké ploše pocit ztracenosti. Sotva vzniklo jen několik záběrů, zjistilo se, že někdo, kdo měl zodpovědnost, nezajistil na natáčení náhradní kazety. Rozhodl se proto Petr Smělík, že pro další přijede. Herci tedy čekali na place, než se vrátí. V liduprázdné krajině se najednou z dálky začal ozývat temně se přibližující zvuk motoru. Herci seděli na trávníku a ze zatáčky se vyřítil onen tajuplný zvuk, jež byl nyní vydávaný neznámým vozidlem. To zabrzdilo nedaleko od herců. Motor utichl a všichni čekali, co se bude dít. Dveře se začaly pomalu otvírat. Po chvíli z temnot železné konstrukce vystoupil mohutný člověk. Natáhl svoji ruku do auta pro nějakou doposud neznámou věc. Nikdo by asi v tu chvíli nečekal, že ta věc bude ostře nabitá brokovnice. Osoba za sebou zabouchla a zamknula dveře a pomalým a jistým krokem se zbraní v ruce rozešla se proti hercům. Ti byli asi deset metrů od ní. V ten moment by šlo slyšet dopadnutí špendlíku na zem. Dušan Trávníček mohl využít příležitosti a chopit se své pistole, kterou používá ve filmu, povalovala se jen kousek od něj, avšak onen člověk byl již příliš blízko. Jen několik metrů… zhluboka se nadechl a zeptal se: „co tady děláte, hoši?“. Byl to myslivec. Po odpovědi, že se tu natáčí ještě přidal bonusovou informaci, že tady v okolí vypustili nějakých čtyřicet slépek tak ať to prý oni dva natočí. Poté - 23 - pokračoval v cestě, přičemž po pár metrech se k němu přidal nějaký kolega, též s pistolí a dokonce se psem. Další info o myslivcích šlo stranou, protože právě dorazil Petr Smělík s kazetou a se svou vlastní historkou. Při jízdě ho zastavil pár cizích lidí, kteří se ho vyptávali, prý jestli neví, kde tu jsou kruhy v obilí, asi kvůli mimozemšťanům. Petr Hastík se podle internetových stránek nechal slyšet, že natočeno je už 65,4% plánovaných scén. 10.08.2005. Pro zachování tajných zvratů v příběhu byly poslední záběry s Alešem Holubem zfingovány tak, aby ukončily falešně rozehranou scénu. Když střílel ze své pistole, tak mu bylo řečeno, že ve skutečnosti nevystřelí, ale dojdou mu náboje. Příhoda se stativem: z děravé nohy stativu se v domě na zem vysypala hromádka suché hlíny, jež se uvnitř ukrývala od posledního přírodního natáčení. 11.08.2005 byla zhotovena speciální košile pro Svatopluka Hastíka, která měla levé rameno zakrvácené s pomocí potravinářského barviva a tempery. Jelikož „krev“ nestačila do začátku natáčení zaschnou, musela se tempera vyfoukat fénem, aby byl proces schnutí urychlen. Ve 20:00 se jelo autem na vzdálená pole, aby se zde natočily nové záběry. Jednalo se sice jen o tři kusy, ale jeden z nich byl skutečně problematický. Aleš Holub položil otázku Svatoplukovi Hastíkovi, který právě dosedal do vozu a on mu na to měl odpovědět. Tento záběr se točil x–krát dokud se nepovedl. Herci totiž při pohledu na sebe nedovedli udržet vážný výraz. Petr Smělík s herci uzavřel sázku, že pokud do 21:00 (bylo právě 20:30) nedokáží zahrát onu scénu, tak půjdou domů pěšky. Oba to měli skutečně daleko ke svým domovům. A pokud by se jim to povedlo, vezli by se oni autem (Aleš Holub by řídil) a režiséři by šli pěšky. Po dalších mnoha zkažených záběrech se jim to nakonec povedlo a vyhráli sázku. Oba však do auta naštěstí pozvali na cestu zpět i zbytek týmu. Svými mnoha pokusy překonali dosavadní dominantní postavení Dušana Trávníčka, který vedl se svými pětadvaceti pokusy na jednu větu. 14.08.2005 proběhla cesta do Veselí nad Moravou, kde byl domluven sraz se Zdeňkem Doupovcem. Ten režiséry zavedl za město, do blízkého lesa. A rozhodlo se hned na místě. Tady se odehraje rozhodující akční sekvence ve filmu, Obrazu s číslem 30. Jelikož zde pravidelně mívá trénink skupinka lidí, jež hrají airsoft. Ti se také coby v roli nepřátel s profesionální výzbrojí objeví ve filmu. Petr Hastík a Dušan Trávníček proto budou muset podstoupit speciální výcvik se zbraněmi, aby mohli těm osobám věrohodně konkurovat. Snaha o co nejpřísnější utajování dostala velkou ránu. Do pátraní po tajích příběhu se totiž zapojil Aleš Holub, a na začátek velmi úspěšně. Režiséři si od něj naivně vypůjčili fotoaparát na pořizování pracovních snímků s lokace, kde se měla odehrát ona největší akční scéna filmu. „Plánuje se výprava k Alešovi Holubovi, přičemž ho režiséři chtějí požádat o naprostou mlčenlivost, co se týče objevených informací o filmu. Například včera (14.8.2005), kdy byly na fotoaparát Aleše Holuba pořízeny fotografie lokace, kde se má odehrát finální akční scéna, se onomu majiteli foťáku podařily zřejmě „vytáhnout“ ze smazané paměťové karty veškeré snímky oné tajné lokace. Informace nebyla dosud potvrzena, ale pokud by tomu tak bylo, je potřeba vše utajit. Zejména kvůli dobru divákům“. Potvrzení skutečnosti o den později: Režiséři mu vysvětlili vážnou situaci ohledně informací o filmu a to, že se má pokusit vyprávět své zážitky z natáčení co nejmenšímu počtu lidí. Sám totiž, jak bylo včera (15.8.2005) zmíněno se pokoušel dostat fotografie ze smazané paměťové karty fotoaparátu. To se mu nakonec skutečně podařilo, ale naštěstí je získal jen v nízké náhledové kvalitě. - 24 - 23.08.2005 Start 9:30, cíl cesty: starý zámek ve Veselí nad Moravou a natáčení rozhodující a poslední scény filmu. Celou stavbu hlídal jeden velký pes, který se však ke všem členům realizačního týmu choval mírumilovně. Doprovázel je na natáčení v určitých místnostech, či se ochotně nechal vyfotografovat. Natáčení probíhalo zřejmě pomalu, skončilo se až někdy v pět hodin. V plánu bylo v zámku natočit čtyřicet záběrů, ale některé vyžadovaly poměrně dlouhé přípravy. Například scéna, kdy Svatopluk Hastík vybíhá dveřmi zámku pod balkonem ven a kamera se otáčí na na balkoně stojícího Petra Hastíka. K lepší komunikaci mezi režiséry posloužila nová pomůcka k natáčení – vysílačky. Aby na sebe nemuseli pokřikovat přes park, ve kterém bylo spousta lidí, dorozumívali se bezdrátově. - 25 - 24.08.2005 Večer se šlo natáčet s Tomášem Pojkarem a s asi dva týdny pracně vyráběnou replikou těžké zbraně – s bazukou. Ta se skládala se základní papírové trubky pořízené z nového koberce, který byl kolem této roury původně obmotán. Do trubky byla pořízena díra, kterou se prostrčila napodobenina UZI samopalu a ven čouhala pouze rukojeť. Dále z tvrdého papíru formátu A3 byla vyrobena „optika“ a na konec trubky se umístila papírová krabice, jež měla napodobovat nějaké hnací zařízení zbraně, či něco podobného. Celý model byl z jedné strany nastříkán černým sprejem, z jedné strany proto, protože na druhou půlku již sprej nevyšel. Nakonec, v časech postprodukce, aby vše nabralo na uvěřitelnosti, byl celý záběr razantně stylizován k nepoznání. 25.08.2005 se jelo natáčet s Radkem Malinou. Ten z těchto důvodu odsunul svou dovolenou o tři dny později. Ano, někdy se i herci obětovali ve prospěch filmu. Bylo horko a točilo se zrovna kousek u vody, kolem které běhalo spoustu komárů a létalo malých dětí. Ty na rozdíl od hmyzu byly viditelné při vběhnutí do záběru a navíc měly tu drzost kritizovat realističnost používaných zbraní ve filmu. Když se natočily všechny potřebné záběry s Radkem Malinou, režiséři ho propustili a pokračovalo se jen s Petrem Hastíkem. To už tam děti nebyly, jelikož je Petr Smělík vyhnal se stativem v ruce. 26.08.2005 bylo potřeba nechat vytisknout kartičky Harrowsovi společnosti Resolution. - 26 - „15:45 – Dušan Trávníček přijíždí na plac. Průběžně se natáčejí poslední chybějící záběry dalšího obrazu. Krátce po páté hodině je plánovaný sraz s Alešem Holubem na vysokém kopci (to není název ale skutečná pozice příštího natáčení). Vše se z důvodu zpoždění herců protahuje. Aniž by to tak náhle kdokoli čekal volá Aleš Holub, že už je namístě. Obloha, jakoby se schylovala k dešti, ale první půlka herců (ta bez Aleše Holuba) stále natáčí. Veškeré přípravy se urychlují a herci a režiséři se vydávají na místo srazu, na onen kopec. Bez přestávky a z posledních sil ho zdolávají, někteří se snaží energii získat zpěvem. Když se tedy všichni společně dostávají na ten přírodní vrchol, ihned se rozbíhají přípravy na rychlé natáčení. Natáčet se začalo s Alešem Holubem a Dušanem Trávníčkem. Oba se pohybovali ve vysoké trávě, která po jejich odchodu byla značně ulehlá. Není proto divu, že když se po pár hodinách na place objevil její údajný majitel, byl značně rozhořčen. Při svém vyjadřování používal klasické fráze typu: „že se nestydíte“. Proto by se dala jeho agrese označit jen stupněm 1 (1. stupeň = varování, upozorňování, slušné nadávání, 2. stupeň = užívání vulgárních výrazů (př. 2.8.2005), 3. stupeň = fyzické napadení, tomuto se zatím realizační tým vyhnul). V plánu byly už pouze dva záběry, proto se natáčení z důvodu nespokojenosti majitele přesunulo o tři metry na sever. Tam po předvečerním příjezdu Tomáše Pojkara vznikly“. 28.08.2005 Hned z rána se vydali režiséři autem pro herce Dušana Trávníčka a s ním se vyrazilo na dlouhé natáčení do nehostinných končin kdesi za město Bzenec, kde se s arisoftovým týmem vojáků, měla odehrát největší akční scéna filmu. Už při odjezdu trochu sprchlo, jenže když pak na předním skle auta přistála obrovská kaluž vymrštěná kolem jedoucím vozidlem, všichni věděli, kolik uhodilo. Ale počítalo se s tím, že vše ustane a natáčení proběhne normálně. To se však nestalo. Příroda, jako odpůrce akčních psychothrillerů, posévala deštěm hlavy nadšených tvůrců. Dušan Trávníček si našel úkryt před tímto živlem v místní útulném bunkru, zřejmě ještě z 2. Světové Války a zbytek realizačního týmu se odhodlal v natáčení pokračovat i za plného deště. Podle toho také dopadla kamera, která v návalu vody začalo produkovat nekvalitní zvuk s odůvodněním, že jí napršelo do mikrofonu. Po 12. hodině polední se jelo do Veselí nad Moravou pro jednu z rekvizit ke členovi Airsoftového týmu. Oni sami si dnešní plánované natáčení zrušili, protože se domnívali, že se kvůli dešti točit nepůjde. Avšak ne moc dobře znají režiséry. Ti se do terénu vydávají ať je sníh, vedro, déšť. Jaké však bylo krátce po odjezdu z lesa do Veselí zjištění za plné rychlosti autem, že si Petr Hastík v místě původního parkování zapomněl boty pod autem, které si při pauze před cestou sušil. Sušení - 27 - tedy bylo zbytečné, protože během krátké pauzy, kdy nad botami nestálo vozidlo do nich opět napršelo. Po převzetí rekvizity (puška M5 pro Dušana Trávníčka) natáčení mohlo pokračovat. Dokonce i déšť ustal, tak se natáčelo ve větší pohodě a kolem čtvrté hodiny se odjížděli. Ne však ke spokojenosti režisérů. Čekala je totiž ještě jedna cesta na toto místo. Je potřeba dotočit další část scény, jejíž natočení tentokrát příroda překazila. Dušan Trávníček po tomto „mokrém“ natáčení onemocněl a musel se vzdát následujícího týdenního pracovního režimu. 04.09.2005 Závěrečné natáčení „Velké akce“ se neslo v klidné atmosféře. Počasí bylo tentokrát ideální – ani horko ani zima. Na scéně se objevil Martin Sentl, Dušan Trávníček a drobně i Petr Hastík, kterému však ve většině záběrů nebyla vidět hlava z důvodu změněného vzhledu. Asi půl hodiny po plánovaném příjezdu dorazilo i mužstvo soupeřů, tedy airsoftový tým z Veselí nad Moravou. Jako u všech lidí, kteří ve filmu z počátku měli jen malou roli se i u nich začalo projevovat menší upadávání nálady na natáčení. Po pár hodinách už chtěli být doma. Proto se muselo spěchat. Natáčet s takovou skupinou lidí (bylo jich kolem sedmi vojáků) bylo dost problematické. Všichni neherci nikdy neviděni před kamerou nechtěli přistoupit na jakékoli plány technického scénáře navrhovaný režiséry, ale údajně pro větší autentičnost zahájili svoji běžnou akci. To znamenalo rozdělení se na jednotlivce a na různých místech v lese se ukrývat, vyčkávat, z ničeho nic vyběhnout, zaútočit apod. Po dohodě se do celého natáčení přece jenom vnesl nějaký systém a celou skupinu se podařilo držet pohromadě na ploše asi 100 metrech čtverečných. Vedl je průběžně Petr Smělík a kameraman je různě snímal při všemožných činnostech na kterých se ale vždy domluvili tak dvacet vteřin před tím, než se odehrála. Bylo to tedy točení dosti na živo. Ve této akční scéně bylo také opět využito pyrotechnických efektů na návrh samotného vojenského týmu. Šlo o výbuch nastražené miny, která vymrštila těla dvou právě plížících se vojáků. Natočit tuto zběsilost se podařilo až na druhý pokus, protože poprvé připravená nálož neexplodovala. Jaké to bylo napětí, když se z pyrotechniky jenom dýmilo a po několika desítkách vteřin už nikdo nedoufal, že nějaká exploze přijde. Ti největší odvážlivci se proto pomalu přibližovali k nevybuchlé mině, aby ji následně rychle zlikvidovali a připravili další na druhý pokus. Vojáky pochopitelně nevymrštila tlaková vlna, jednalo se o opravdu velmi slabou explozi. Sami spíše povyskočili a správná šťáva se celému záběru dodala až později v postprodukci. 06.09.2005 byla pro natáčení potřeba propiska, jež se pořídila pro jistotu spolu s dalšími dvěma náhradními kusy. Ta ve velkém bojovém finále odpadla do potůčku pod mostem. Ještě než se tak stalo, museli se spolu utkat v pěstním souboji dva herci Tomáš Pojkar a Dušan Trávníček. Během přestávek, kdy se režiséři domlouvali a herci si jen tak hlasitě prozpěvovali, zaútočil slovně na realizační tým jeden místní zřejmě neúspěšný rybář. Štáb čekaly slovní nadávky typu „rozbiju ti drž*u - 28 - (při akci nebyl pořízen audio záznam, takže je možné, že věta zněla v jiném slovním pořadí). Při klidném odchodu realizačního týmu ještě pokřikoval: „už vypadněte!“ „V současnosti vyplouvají na povrch jiné problémy a to nejen postprodukční. Aby se zachovaly v tajnosti příběhové linie, žádají režiséři herce, aby si lokace kde natáčeli a co natáčeli nechávali pro sebe. I to však dělá některým (př. Aleš Holub) problémy. Ne vždy si totiž herci uvědomují, že natáčení tak velkého projektu není žádná sranda, a aby to byla sranda na premiéře, mohli by se pokusit všichni aktéři držet h**u“. 07.09.2005 Svatopluk Hastík aktualizoval stránky se zajímavým článkem, kde z vlastní zkušenosti popsal život herce. PRÁVA A POVINNOSTI HERCŮ Film The Resolution není ani amatérský ani profesionální snímek. Nýbrž je označován jako nezávislý film. Veškerá jeho tvorba leží na bedrech realizačního týmu, tedy hlavně na obou režisérech. Neméně podstatnou složkou jsou i herci, kteří jsou vlastně hlavní součástí filmu. Ačkoliv nejsou nijak placení a veškerou činnost dělají dobrovolně, tak i přesto mají určité povinnosti, které musejí (nebo by spíš měli) dodržovat. Přípravy na vznik filmu začali 11. září 2004. Od tohoto dne se začal psát scénář. Už od začátku bylo režisérům jasné, koho do daných rolí obsadí a snažili se vybrat herci takovou roli, kterou bude schopen zahrát. U některých postav už bylo předem jasné, kdo je bude hrát, ale k některým postavám se herci vybírali těžko. Nakonec však téměř nikdo svou roli neodmítl. Problémy nastaly až po čase, když herci zjistili, jaké nároky jsou na ně kladeny. I přesto zatím nikdo z hlavních herců svou roli nezanechal, protože jeho případný odchod by znamenal velké komplikace při vzniku filmu. Herci si uvědomili, že jsou součástí velkého projektu a tak zkousli všechny okolnosti, které při natáčení vznikli. Asi nejdůležitější povinností herce je, aby vůbec na natáčení přišel. Ještě lepší by bylo, kdyby na natáčení přišel ve smluvenou hodinu. Herec by měl přijít na natáčení s kompletně naučeným textem, který dostal od režisérů. Tato podmínka však byla posléze zrušena a obvykle se natáčí „po větách“, kdy se herci naučí jednu větu, natočí se to a jde se na další. Herec by na natáčení měl přijít vhodně oblečen. Tím se myslí, že by měl přijít ve svém kostýmu. - 29 - Výběr kostýmu je věcí domluvy mezi režiséry a hercem. Většina herců používá pro svou roli jeden a ten samý kostým. Někteří herci si moc vybírat nesmějí a musejí si obléci to, co jim režiséři řeknou. Potom natáčení v obleku za 30 stupňových veder není nic příjemného. Asi nejdůležitější povinností herce (z pohledu diváka) je zvládnou svou roli. Nejsme profesionálové a na herce si pouze „hrajeme“, ale i přesto musí mít film vysokou úroveň. Každý herec musí svou roli zvládnout tak, jak mu to řeknou režiséři. Dokud jim se výkon nelíbí, tak záběr není hotov. Většina herců hraje vážnější scény a tak je jakékoliv vyjádření pozitivních emocí v záběru naprosto vyloučené. Nastávají však situace, kdy některý záběr natočit nejde ani po 35té. Když už se to na 36tý pokus povede, tak je záběr přijat a herecký výkon by měl spravit postsynchron. To je další neméně důležitá věc. Herci musejí svou roli zahrát dvakrát. Nejprve na place a potom u postsynchronu. Mnohdy postsynchron ještě vylepší to, co se při natáčení zrovna nepovedlo. Není však možné se na něj spoléhat a proto režiséři mají při natáčení přísný metr. Výčet práv herců je určitě chudší než seznam povinností. Vše dělají dobrovolně s myšlenkou, že se někdy objeví v televizi (na plátně). Nemají právo znát scénář ba ani svou roli. Na toto téma se už mnohdy na režiséry strhla kritika, kteří ji ale dokázali čelit a své důvody rozumně vysvětlit. Všichni herci znají jen částečně obsah své role. Režiséři teď apelují na každého herce, aby si svou roli nechal pro sebe a aby raději dělal reklamu filmu jiným způsobem. Pokud nemám namysli prestiž, zviditelnění se, apod. tak asi největší právem herce je, že dostane vstupenku na premiéru zdarma. (možná i dvě). Na závěr herecké desatero: 1 Přijdu na natáčení (pokud možno včas) 2 Přijdu na natáčení oblečen ve svém kostýmu 3 Přijdu na natáčení s naučeným textem 4 Svou roli zahraji s maximálním úsilím 5 Nevyptávám se na osud své role, na obsah scénáře, ani na to, jak film skončí 6 Nebudu vyprávět nikomu obsah své role 7 Nebudu vyprávět nikomu, kde se film natáčí 8 Nesměju se, když se natáčí 9 Poslouchám režiséry a plním jejich úkoly (které jsou v jejich pravomocích) 10 Pravidelně čtu oficiální webové stránky filmu :-) Herecké desatero samozřejmě dodržuje málokdo. Je to herecké desatero, o kterém sní režiséři. Dodržování některých bodů by se však mohlo stát u herců pravidlem, které by je nijak neomezovalo. 17.09.2005 - Ve střihové fázi vývoje se ocitá již dlouho slibovaný trailer k filmu, i tak bylo však jeho dokončení zatím v nekonečnu. Po domluvě dalšího natáčení se šlo k železniční dráze natočit jeden nový záběr. V mrazu a vichru museli režiséři čekat půl hodiny na projíždějící vlak. Za prudkého mrazu (teplota pod 10 stupňů Celsiových), v noci se šel natáčet Obraz 34, tentokrát pro změnu se Svatoplukem Hastíkem, Petrem Smělíkem a Petrem Hastíkem. Točilo se u železničního přejezdu. Kvůli ochraně před již zmiňovaných mrazem si herci na sebe oblékli i několik vrstev oblečení. Naštěstí se nenatáčelo až zas tak dlouho a tak nikdo neutrpěl újmu na zdraví. Každou chvíli si mohl realizační tým zpestřit natáčení pohledem do nechápavě se otáčejících obličejů za okny pravidelně projíždějících aut. Ti lidi tam uvnitř totiž neměli ani ponětí, že jsou svědky natáčení Velkofilmu. „18.09.2005 se zase točilo v noci se Svatoplukem Hastíkem a Martinem Sentlem. Zima byla snad ještě větší než včera (17.09.2005). Proto si například Svatopluk Hastík oblékl o dvě vrstvy oblečení víc. A nebyl jediný. Na plac se dorazilo na žádost Svatopluka Hastíka dříve, prý že už v půl osmé bude tma. Avšak nebyla, a tak se v meluzíně čekalo do (cca) osmi a až pak se natáčelo. Celkem však tak 5 – 8 záběrů. Podle prognóz Petra Smělíka už zbývají jen dva natáčecí dny (časově rozloženy na neurčito). A potom?..... Potom přece přijde premiéra…. teda samozřejmě až po dalších mnoha měsících postprodukce….“ - 30 - Odstup je slovo, které nabývá pravého významu a sílí je-li skutečně užito ve spojení se slovem dostatečný. Režiséři byli po třech měsících intenzivního natáčení unaveni. Natáčelo se jak na setrvačník, jejich vlastní spolupráce již byla vybroušena a dokázali se na sebe vzájemně spolehnout. O poznání horší to ale bylo se zbytkem štábu. Občas se ti dva cítili jako ve vosím hnízdě. Oni snad ti lidi, co to s nimi natáčí ani nemají zájem film dokončit, nebo to chtějí jen tak nějak odbít. A nechtějí čekat na uvedení hotového filmu, chtějí znát celý příběh, všechny pointy, proč je něco tak a něco zase jinak. Režiséři běžně praktikovali metodu více verzí scénáře. S vlastním přesvědčením, že je vše konáno pro dobro herců se jim na natáčení vždy připravila verze s dialogy, kde mnohdy věty byly psané v jiném pořadí, v jiném kontextu, jen aby herci nedocvaklo, na co to či ono konkrétně má navazovat. Tato fanatická snaha o ubránění se soudobým útokům zvědavců pak vyústila v totální zákaz poskytování všech informací komukoli jinému ze štábu. S těmito problémy se pak v počátcích svého působení museli vypořádávat i zahraniční spolupracovníci. Kapitola V. Memorandum Přes extrémní výkyvy počastí (teploty byly buď mínus (cca -5) nebo plus (cca 35), přes odpor některých náhodných lidí, přes nedostatek herců, přes vysoké finanční nároky, vznikal záběr za záběrem, Obraz za Obrazem, režiséři věnovali hodiny, dny, týdny volného času přípravám každého dne natáčení, domluvě na záběrech a organizaci herců. - 31 - Vzniká i narychlo připravený teaser k filmu. Krátce po své premiéře je však stažen z oběhu. Nechtěně však nevystihuje nebo spíš bourá kvalitu připravovaného filmu. Teaser se později urychleně stahuje z oběhu. Herci to pochopitelně nechápou. V těchto ranních měsících si dost dobře neuvědomují, čeho velkého jsou součástí. Režiséři se s nimi občas dostanou do křížku, ale vše se vždy vyřeší domluvou. Jsme střídavě v období „natáčecí krize“. Tento nově zavedený pojem vystihuje stav, který vzniká v hercích (ale také u režisérů) v době, kdy od prvního dne natáčení uplynula dlouhá doba, ale konec natáčení a tedy i vznik filmu je v nedohlednu. V tomto období se často projevuje nervozita a hádky přímo na place. Režiséři se většinou domluví, ale s herci to bývá problém. Uveďme jako příklad Dušana Trávníčka. V zimním období, měl připomínky, že chce s natáčením seknout. Naštěstí tak neudělal a ochotně dál spolupracoval na projektu. Režiséři jeho ochoty využívali stále víc a víc a tak není divu, že brzy začal mít k natáčení výhrady. Vše vrcholí v letních měsících kdy na jednom natáčení kritizuje co se dá, ať už se jedná o ustrojení herců či scénář. Pracovní náplň pro většinu herců byla snadná. Dostali vždy své texty, ty se naučili. Popřípadě se někam svezli, třeba do jiné lokace. Nic po hercích režiséři nevyžadovali (krom zmíněného, volného času a mlčenlivosti). Ne každý si to uvědomuje, ale realizace tohoto projektu byla náročná fyzicky, psychicky a finančně. Asi si někteří nezasvěcení budou říkat, že se to s těmito aférami trochu přehání, ale každý kdo by strávil půl roku dumáním nad tím, jak vymyslet „něco“, tak by měl na situaci, kdy mu někdo jiný s úsměvem ničí jeho práci, stejný pohled. . - 32 - Kapitola VI. Ztraceni v čase Večer 21.9.2005 od 20:00 se natáčelo se Svatoplukem Hastíkem, Martinem Koutným a Petrem Hastíkem. Pokračovalo se realizaci noční scény, odehrávající se u železničního přejezdu. Díky možnostem nezávislé produkce, např. nemožnost uzavřít hlavní silniční komunikaci, která křížila železniční přejezd, bylo natáčení zdržováno neustále projíždějícími auty. Dále asi po hodině už zvědavostí nevydržel jeden místní správce jednoho místního hřbitova jen tak přihlížet z dálky. Rozjel se na svém bicyklu pán vyššího věku přímo čelem proti realizačnímu týmu. Jako správného filmového fanouška ho zajímalo, co se to u jeho hřbitova provádí (natáčení však se hřbitovem nemělo žádnou spojitost). Štáb mu začal vysvětlovat, že se tu filmuje. V jeho výraze byla viditelná nejistota a nedůvěra. Prostě nikomu nevěřil ani slovo. Slušně proto upozornil realizační tým, že se mu tu loni ztratily nějaké pomníky a nepřímo chtěl od herců zjistit, kam je ukryli. Ti ho však uklidňovali, že s pomníky nic točit nechtějí a doma si z nich také sbírku nezaložili. Když se pak správce otázal: „a proč to točíte v noci?“, Martin Koutný mu odpověděl, že se jedná o noční záběry a ty by se ve dne točit nedaly. Správce odjel zpět vyčkávat na hřbitov s tím, že režisérům dovolil na místě natáčet. Také toleroval vozidlo, které zaparkoval jen několik metrů od hrobek Petr Smělík. V natáčení se pokračovalo a asi po další hodině, kdy už to správce hřbitova přestalo bavit číhat na realizační tým, zda některý z členů nebude mít zálusk na pomníky, vydal se na kole směrem domů. Cestou kolem týmu si neodpustil připomínku, že v noci stejně nemůže kameraman na kameru nic vidět. To však netušil, že byl zapnutý režim nočního vidění... Netočilo se už deset dní. Bylo to způsobeno tím, že naposledy natočený materiál nebyl sestříhán. Až když Petr Smělík dovezl první sestřih nočního obrazu u železničního přejezdu, domluvili se režiséři se co nového se musí dotočit, a které chyby je třeba opravit. Oficiální internetové stránky filmu prochází na počátku října 2005 velkou rekonstrukcí. Nejen že se celý obsah i s logem scvrkl na středu monitoru, ale také se měnila grafická úprava. Ať už pozadí nebo samotné texty. Veškeré dění kolem filmu se tedy neustále profesionalizuje. Chystá se originální „reklamní“ kampaň na film. Každý člen realizačního týmu by si měl pořídit nové tričko, na kterém by měl být natištěn název filmu, web a nějaké obrázky. Na grafické úpravě v současnosti pracuje Petr Hastík. S tímto nápadem zviditelnění přišli Petr Smělík a Svatopluk Hastík. Stále se také vytvářejí vizuální efekty, jako jsou záblesky z pistolí, nebo odletující náboje. Také se hodně již dříve vytvořených počítačových animací předělává do nového kabátu, lidé se zkrátka učí. - 33 - Řijen se obecně hodně věnoval postsynchronu. Podařilo se zapůjčit kvalitní mikrofon a tak se konečně mohlo začít s nahráváním dialogů. Prakticky den co den se v provizorním nahrávacím studiu scházeli jednotlivý herci aby přemluvili svoji roli znovu. Překvapením bylo, jaké problémy může někomu tento způsob vlastního projevu dělat problémy. Na place v reálném prostředí se to mluví dobře, ale jak se člověk uzavře do místnosti s mikrofonem, veškerá otevřenost a energie je pryč. S některými herci proto bylo obzvlášť obtížné zopakovat hlasový projev ve stejné kvalitě, jako se jim podařil přímo při natáčení. Naopak někteří svoji roli v postsynchronu ještě více vyšperkovali. 05.11.2005 se konala režisérská porada. Domlouvali se jak na budoucnosti snímku, tak o soudobých problémech realizace. Zatímco Petr Smělík se snaží sehnat hudebníka, který by byl ochoten pomoct, Petr Hastík oslovuje grafiky. Jak se už totiž režiséři dříve přesvědčili, dva lidi na celovečerní film je překvapivě málo. Dále se probíral dosud sestříhaný materiál. Poslední odhady totiž hovořily o nečekané délce filmu. Zatímco prvotní odhad (jen podle rozsáhlosti scénáře) byl něco přes 60 minut, tedy ještě v době, kdy bylo natáčení v plenkách, v listopadu 2005 se stopáž protáhla přes 110 minut. Zatímco Petr Hastík minuty navíc vítá, Petr Smělík se obává, že by mohly diváky spíše odrazit od shlédnutí filmu. Dohodli se proto na razantních změnách ve scénáři. Vyhodil se například velký fyzický souboj Aleše Holuba s Dušanem Trávníčkem). Ač velmi vtipná scéna, musela se vystřihnout, protože přece jen již velmi okatě balancovala na hranici čisté komedie a pouze vtipného odlehčení. V této době zájem veřejnosti o film výrazně opadl. Prakticky vymizel úplně. Webové stránky se již neaktualizovaly pravidelně a o filmu se jinak nemluvilo. Jediné co neopadlo byla chuť dokončit film a o to režiséři usilovali za každou cenu. 22 dní se už netočilo. Přednost měla postprodukce. Petr Smělík postupně stříhal natočený materiál a vteřinu za vteřinou skládal film dohromady. Vyvstávala otázka, jak zálohovat dosavadní práci. Materiál již na diskových polích zabíral podstatnou část a bylo třeba se obávat případné technické kalamity, která by vše zničila. Nějaký čas se vše řešilo tak, že se sestříhaný materiál nahrával zpět na pásek videokamery. Zálohováno tak bylo ale pouze několik minut. Nevýhodou byla zpáteční nemožná úprava materiálu. Nové řešení - nakoupení nového diskového pole přineslo větší kompatibilnost, která byla vyžadována. A proč byla záloha tak důležitá; pokud by se náhodou něco stalo s počítačem, konkrétně s pevným dikem, na kterém jsou uložena data, mohlo by dojít k jejich úplné ztrátě, což by v podstatě vyvodilo dvě možná následná řešení: Veškeré záběry, které si režiséři pro jistotu nechávají archivované na videokazetách, by se opět nahrály do střižny a celý film by se znovu sestříhal, ozvučil, provedl by se nový postsynchron atd. Avšak z časových a praktických důvodů byl tento způsob zcela vyloučen. Proto zůstalo už pouze druhé řešení a to úplné zastavení prací na filmu. To by znamenalo skončení všeho a film by už nikdy nevznikl. Právě to byl důvod, proč se záloha v posledních měsících roku dostala do čela zájmu. Premiéra filmu je odhadována na léto 2006. 25.11.2005 na režisérské poradě byla písemně stanovena přibližná podoba budoucího traileru, jehož vypuštění do světa je plánováno na Štědrý den 24.12.2005. Vše bude záležet na tom, jak vše stihne sestříhat Petr Smělík. Podle střihu se pak upraví hudba, a podle upravené hudby se provede finální střih. 16.12.2005 se posunuly hodinové ručičky o tři čtvrtě roku dozadu. Jelo se nahrávat do Uherského Hradiště zvuky pro scénu, která se natáčela v únoru v nočních ulicích města. K dispozici byl na to mikrofon s minidiskem Za problémy, které při nahrávání vznikaly nestál nikdo jiný než starý známý problém – příroda. Po několika týdnech přiměřeného pofukování přišla na území vichřice. Vítr dosahoval takových rychlostí, že se mikrofon nestačil divit, jak se mu to nahrávání nedaří. Po různých pokusech o vykrytí hlavního směru větru, mezi které patřilo i schování se mezi dva velké kontejnery z odpadem, se něco přece jen podařilo nahrát. 23.12.2005 Prakticky od 13:00 s hodinovou přestávkou do 23:00 režiséři pracovali na traileru, který měl světlo světa spatřit na Štědrý den, jako dárek od nich. Avšak poslední verze, která vznikla těsně před půlnocí, nebyla pro režiséry uspokojující, proto se dárek odložil na neurčito. Nejvíce času zřejmě zabral mix zvuku, protože obraz již byl většinou sestříhán a hudba složená, byla to jediná důležitá věc, která musela být zvládnutá na jedničku. Proto se nic nesmělo uspěchat - 34 - 25.12.2005 se režiséři ve 20:29 sešli aby opět dohnali práci na traileru, která se na Štědrý den nekonala. Schůze sice byla domluvená na pondělí (26.12.2005) kdy se mělo všechno dokončit i nahrát na internet, ale pro jistotu se z dolaďováním začalo o den dříve. A byl to dobrý nápad. Věcí, které se měly dodělat bylo spoustu, takže se pracovalo až do půlnoci. Tentokrát se jednalo pouze o zvuk. Finální verze byla na světě. Další problém, který nastal bylo stanovení vhodné komprese obrazu, která by nezatěžovala případné uživatele, kteří by si trailer chtěli stáhnout z internetu. 26.12.2005 se vybírala vhodná video komprese pro trailer. Její ideální kombinace měla zaručit, že video nebude mít nevhodnou velikost pro internetové stažení a zároveň bude v dostatečné obrazové kvalitě. Ze začátku se nedařilo: webmaster dovolil maximální kapacitu traileru 79 MB. Původní plán režisérů byl, že ukázky budou 3 v různých kvalitách aby bylo vyhověno majitelům z různými rychlostmi připojení. Komprese v optimální rovnováze kvalita obrazu/velikost se nedařilo najít. Vypadalo to, že nejkvalitnější video bude mít 50 MB a to úplně hrozné 20 MB. Verze kvality nakonec vznikly tři Trailer byl připraven k uveřejnění na internet. Zde nastaly další problémy, protože se při nahrávání na síť neustále přerušovalo spojení. Tuto závadu se podařilo odstranit až v noci, stihly se však nahrát jen dvě nekvalitnější verze. Střední se nahrávala přes hodinu. 27.12.2005 se po několika týdnech opět točilo. Šlo o takový malý doplněk do scény s televizním reportérem, která se realizovala v únoru. Na návrh Svatopluka Hastíka se natáčel člověk, který měl zároveň s reportérem uvádět zprávu, ale pro hluchoněmé. To v praxi znamenalo, že Svatopluk Hastík předváděl všelijaké pohyby těla, jen aby napodobil skutečné odborníky, kteří takto dovedou komunikovat. Aby zakryl vzhled své postavy z filmu, nechal se trochu zarůst a za asistence vlasového gelu a hřebenu si vytvořil účes se kterým by nebyl nápadný ve 30. letech 20. století. Večer se navrhoval vzhled „přání do nového roku“ Pf 2006 s motivy filmu The Resolution. Toto přání v digitální podobě mělo být rozesláno všem lidem dobré vůle. Tak se také stalo, když bylo vytvořeno. Zároveň totiž Svatopluk Hastík navrhl reklamu pro trailer, která byla pomocí komunikačních programů rozšířena do éteru. Na oficiální stránky byl totiž aktivován odkaz, který vyzýval návštěvníky ke stažení traileru. Dále bylo přidáno fórum, do kterého můžou diváci napsat své pocity z traileru. Ihned po uveřejnění se jich tam několik objevilo. 31.12.2005 se ukončil celý proces výroby filmu v roce 2005. Od dalšího dne se už mohlo říkat: „ten film se dělal 2 roky“. Bylo totiž jisté, že film nebude hotov nejpozději do léta 2006. A jelikož se scénář začal psát v září 2004, budou to dva roky. Dokonce ani samotné natáčení se nepovedlo vměstnat do jednoho roku. V únoru 2005 se začalo a sice hlavní natáčecí termíny skončily v září 2005, ovšem doteď bylo stále co dotáčet. - 35 - Počáteční velký zájem o film už během roku 2005 upadal, v posledních dnech se ho výrazně podařilo obnovit uveřejněním 1. oficiálního traileru. Ohlasy byly zatím vesměs kladné, teprve se mělo vidět jak dlouho zájem vydrží. Klasická reklamní kampaň, která spočívá v šíření krátkých textů po internetu pomocí komunikačních programů se rozšířila o nový způsob a to ten, že se tyto zprávy umísťují na různé „chaty“. Petr Smělík tak rozšiřoval reklamu, i když byl ihned po vložení zprávy z chatu většinou vyhozen. Stránky zažívaly menší návštěvnostní boom, čas ukáže, jak dlouho to potrvá. Kapitola VII. Z bláta do louže P rvní den po Novém roce měli režiséři opět schůzku, na které probíraly soudobé problémy filmu. A jak praví známé přísloví „jak na nový rok tak po celý rok“, znamená to, že práce na filmu jen tak neustanou, dokud nebude vše hotovo. Jelikož se minulý rok (někdy na jeho úplném konci) ještě dotáčelo, bylo aktuální téma právě onen dotáčený obraz. A nejen ten. Petr Hastík donesl kvantum různých efektů, které bylo třeba schválit. U některých se tak stalo, u jiných zase ne. Petr Smělík mu na cestu nabalil další, které je třeba dodělat. Největší zastoupení co do počtu měla scéna na vlakovém nádraží. Tam se velký čas post-produkce bude věnovat „zeskutečnění“ střelných zbraní, které se ve filmu užívaly. Jelikož se jednalo o plastové atrapy, vyznívají v celém filmu úsměvně. Proto je třeba pistole určitým způsobem digitálně vyladit. Postupně se kontrolovaly všechny obrazy. Režiséři se také shodli na tom, že kompletní renovaci postoupí jedna z první akčních sekvencí – velká bitka na sněhu. Ta byla ještě v počátcích sestříhána Petrem Hastíkem a od té doby se s ní víceméně nehnulo. Nebude se ale předělávat kvůli kvalitě střihu, i když i tam má dnes Petr Smělík určité výhrady, ale především kvůli své obrazové antikvalitě. Újem na obrazovém zdraví je důsledkem komprese, která byla výsledkem špatného technického postupu práce v samých začátcích projektu. A jelikož byla zdrojová data již smazána, nezbývá, než je znovu nahrát z pásky do počítače a znovu zpracovat. Postupovat se ale přesto bude podle starého sestřihu. Už i kvůli hudebníkovy, který údajně začal na tomto obraze pracovat. Druhou verzi střihu se tedy podařilo dokončit 11.01.2006. Se vším se muselo spěchat z důvodu, že na tento obraz byl sehnán nový skladatel, který vystřídal toho starého, jež se dosud neozval. Nový střih byl zkrácen takřka o minutu oproti původnímu. Co bylo především odstraněno je spoustu záběrů na Petra Smělíka, který díky tomu, že přestřih po Petrovi Hastíkovi prováděl, ony záběry na sebe vynechal. 21.01.2006 se režiséři domluvili, že zakoupí novou doménu pro webové stránky, buď komerční nebo .cz. Tak se stane až tehdy, kdy bude hotov nový design stránek. Na tom už teď pracuje Svatopluk Hastík. Petr Smělík zahájil předběžné jednání o pronájmu kina v Uherském Hradišti na slavnostní premiéru. Na internetových stránkách filmu se objevil první společný rozhovor s režiséry. Pro začátek je sice vyzpovídal Dušan Trávníček, ale stačilo to jako zajímavá novinka své doby. Místo celého rozhovoru zveřejním jen výběr toho zajímavého. - Co vás vedlo k výběru herců? Petr Smělík: Tak rozhodně zkušenosti z předchozí spolupráce, což bylo první a hlavní kritérium. V podstatě okruh obsazení hlavních rolí byl dán už v počátcích sepisování scénáře, postupně se na to pouze nabalovaly jakési řekněme epizodní postavičky.. Nicméně byly i herci jako např. Martin Sentl s kterým jsme ze začátku příliš nepočítali a nakonec se stala jeho postava jednou z hlavních. Petr Hastík: Herce jsme znali už dříve a počítali jsme, že nám s tím pomůžou, tak jsme jim roli napsali na míru.Zkoušeli jsme uspořádat i casting, ale nikdo se ho nezúčastnil. - Kolikaleté zkušenosti s filmováním máte? - 36 - Petr Smělík: Záleží co počítáš za filmování.. pokud se bere v úvahu i tvorba klípků na hudbu tak já osobně asi 2 roky a pokud budeš počítat cvičení na filmové škole jako filmování tak k tomu přidej zase další 2 roky téměř. Ale obecně si myslím, že na tomhle projektu jsme se učili „filmování“ jak říkáš, úplně nejvíc. Mně osobně to dalo mnohem víc praktických zkušeností co se týče příběhu, jeho vývoje, dramaturgie, hraní postav, „práce s neherci,“ skládání obrazů a co asi nejvíc, a to je mnohdy velmi podceňované, je produkce celého dílka, shánění všech prostředků za minimální peníz, motivování lidí pro projekt apod. Petr Hastík: S tímto projektem začínáme práci na úrovni. - Došlo během natáčení filmu k náhlým změnám ve scénáři? Petr Smělík: K malým změnám v rámci třeba jednotlivých obrazů nebo spíše záběrů, toho co se v nich bude dít, jaká rekvizita se např. použije a podobně, určitě docházelo prakticky neustále. K velkým změnám docházelo a dochází zejména při postsynchronu a ve střižně. Při střihu totiž pak vyjdou najevo jisté souvislosti, které by ozřejmily příběh nebo ho nějak přiživily a pak se stává i to, že je některý obraz provázán s jiným, tak jak to původně ve scénáři nebylo zamýšleno – abych se dostal k jádru tvojí otázky =) Petr Hastík: Došlo k přímo k velkolepým změnám. Scénář se vyvíjel během natáčení. - Bude mít film The Resolution pokračování Petr Smělík: The Resolution pokračování mít nebude, aspoň co se týče mých informací. Petr Hastík: Žádné pokračování nebude a o žádném jsme ani neuvažovali. - Ukápla Vám při konečné projekci slza dojetím? Petr Hastík: Žádná finální projekce ještě nebyla - Došlo během natáčení k nějakým úrazům? Petr Smělík: No pár jich bylo co já si pamatuju, tak nějaké odřeniny u mě, asi u Toma Pojkara taky.. Dušan nám jednou onemocněl. Kromě toho jsme zažili s Petrem Hastíkem jeden větší úraz, ale o tom se raději nebudu dnes zmiňovat… Petr Hastík: Maximálně k drobným odřeninám, jenom jeden herec nám po natáčení onemocněl a nemohl jít do týden do práce ! - Berete si nějaké motivy z nějakých jiných filmů např. Přátelé, Simpsonovi, Červený trpaslík nebo vše pochází z Vaší hlavy? Petr Smělík: Čím více zabředávám poslední dobou u střihu do scénáře filmu, tím mi dochází, že inspirovaní určitě jsme, leč to nebylo v prvním plánu. Rozhodně nechceme nějaké jiné slavné filmy a seriály vykrádat, ale tu a tam se najde motivek či myšlenka, kterou jsme si podvědomě zapamatovali z něčeho co jsme někdy viděli. Na druhou stranu musím říct, že se mi už dvakrát stalo nedávno, že myšlenka kterou jsem považoval z naší strany za originální byla použita v něčem právě vzniklém… Hold doba je rychlá, měli bysme si s tou premiérou pohnout, jinak už nepřijdeme pomalu s ničím novým… - 37 - Petr Hastík: Inspirovali jsme se určitě, ale ne zrovna tímto výčtem filmů - Chystáte se pozvat nějakou skupinu k vytvoření originálního soundtracku? Petr Smělík: (dlouho přemýšlí) Ne. Hudební doprovod, který k filmu potřebujeme není založený na 3 nástrojích hudební skupiny a zpěv taky nevyužíváme, takže bohužel v tomto ohledu bude moje odpověď momentálně nekompromisní. Petr Hastík: Neznáme žádnou skupinu, která by nám s tím pomohla na kvalitní úrovni. - kolik jste dosud do filmu vložili peněz? Petr Smělík: Toto téma je tabuizované =) neodkrýváme přesná čísla. 27.01.2006 proběhla důležitá debata, na které se řešila otázka budoucího designu internetových stránek. Už je téměř rozhodnuto, že bude zakoupena doména .cz. Režiséři se domluvili na přibližném vzhledu, problém je v tom, že je ve velkém rozporu s původním návrhem Svatopluka Hastíka. Režiséři by si přáli více obrázků a animací, zatímco webmaster to příliš nepodporuje. Zítra proběhne společná diskuze, na které jistě padne spoustu protichůdných názorů a možná přijde i na ostřejší tón řeči. Tomu je tak vždycky. Každopádně je jasné, že režiséři si spoustu změn prosadí tak nebo tak. Jedna z hlavních bude změna článků a především přidání spousty nových. V plánu je kromě nového článku Petra Smělíka (možná o střihu) a Petra Hastíka (nějaká remasterovaná verze Filmového deníku) také rozhovor s oběma režiséry. Přípravy filmu se v tomto období poměrně vlečou. Režiséři se dnes shodli, že nikdo z nich za uplynulý týden nic neudělal. A na příští týden by to nemělo být o nic lepší. Jedinou zárukou určitého pokroku ve vývoji by měli být hudebníci/zvukaři, kteří externě na projektu „stále“ pracují. Martin Sentl nečekaně poslal svůj text zpívané písně do filmu, kterou by si režiséři přáli u závěrečných titulků. Text byl vymyšlen přímo v anglickém jazyce, takže český originál tentokrát neexistuje. Obsahuje zatím 2 sloky a 1 refrén. Ale to by se mělo do výsledné podoby změnit, protože vše záleží na následné domluvě s režiséry. Martin Sentl dále začal prý s vymýšlením hudby, která by zpívaný text (zřejmě také Martinem Sentlem) měla doprovázet. 05.02.2006 se před postsynchronem, který v okolních týdnech hojně probíhá, konala režisérská schůze, na které Petr Smělík oznámil, že napsal část „flashbacků“, které tak sám pojmenoval. Mělo by se jednat o nově dotáčené scény, někdy na jaře, které by měly přiblížit divákovi danou postavu. K tomuto kroku se režiséři uchýlili na základě domluvy, že je třeba postavy více zatraktivnit. Ve 14:00 přijel Aleš Holub, po třech měsících odkládání se s ním konečně mohl uskutečnit postsynchron. Kvůli několika větám z obrazu 9 musel dokonce dostat namazaný chleba máslem pokrytý salámem (ne jako odměnu, ale jako rekvizitu k natáčení!). Velký problém dělal „uměle“ vyvolaný smích, který měl „přemluvit“ v jedné scéně. Nakonec vznikla verze, která sice nepřekonala originál, ale byla a uspokojující úrovni. Když už tak běželo období postsynchronu, využilo se příležitosti externího mikrofonu, aby se šly nahrát i nějaké ty zvuky do přírody. Nahrávaly se konkrétně kontaktní zvuky do sněhové bitky v počátku filmu. Ta se natáčela již před rokem. Nebyla to práce zbytečná, později, hlavní zvukař Andrew Smith byl rád za jakýkoli reálný zvuk, který se podařilo ke scéně nahrát. 20.02.2006 vyšel na internetu první rozhovor s režiséry, kteří tak konečně mohli říct každému kolemjdoucímu, jak je to všechno úmorné. 25.02.2006 navrhl Petr Hastík možnou variantu zkrácení filmu. Jedná se o velmi zásadní sestřih a především úplné vyhození některých Obrazů (!), na čemž se dohodl i s Petrem Smělíkem. Jak budou změny ideální se ukáže až při jejich aplikaci ve střižně. - 38 - Počátkem poloviny března se dostával celý proces výroby filmu do podobného stádia, v jakém byl před rokem. Tedy období, kdy se toho v postprodukci moc nedělá. Tak jako se loni (2005) v březnu – dubnu moc netočilo, tak se letos moc nepracuje na dokončení filmu. Poslední zaznamenané aktivity skutečně skončily u vytvoření soupisu scén a obrazů, které se z filmu vyhodí. Petr Smělík již na přestřihu pomalu pracuje. Až bude hotový, domluvili se režiséři, že se na celý film podívají a usoudí, zdali je tempo správné a popřípadě co všechno je ještě nadbytečné a mohlo by se vyhodit. Stále totiž platí, že Petr Smělík se nechce spokojit se v současnosti odhadovanými 100 minutami stopáže. Velmi krizová situace je v oblastí hudby a zvuku. Nedá se najisto říct, že alespoň k jednomu obrazu je hudba a/nebo zvuk stoprocentně dokončen/a. A to je jich 33. Petr Hastík se skládáním již na delší dobu přestal, jedna hudební skladatelka se neozývá, od ní režiséři „vymáhají“ slíbené kvalitnější verze několika jejích starších děl. Tři další skladatelé přestali komunikovat. Jeden z nich již nějakou složenou hudbu poslal, ale jelikož se neozývá, tak se tato hudba bude již muset považovat za finální. Na druhou stranu má Petr Smělík slíbenou pomoc od nového hudebního skladatele. Co z výpomoci nakonec bude ukáže čas. Stejně bídně, ba zdali ne ještě bídněji, je na tom i grafická a jiná vizuální postprodukce filmu. Petrovi Hastíkovi se nepodařilo sehnat grafiky a vesměs se při veřejné žádosti setkal s výsměchem zavrhnutím této myšlenky, tedy vkládat do nezávislého „amatérského“ filmu počítačovou postprodukci. A hlavní trikové sekvence, tedy obraz 00 – minutu a půl trvající průlet nad mraky a horami, Obraz 30 – havárie vlakové soupravy, ještě ani nebyly pořádně započaty. Je jasné, že se bez nich film neobejde, jelikož jsou již neodmyslitelně spjaty s příběhy postav. Nakonec je tedy jasná jedna věc a to ta, že na celém filmu opět pracují pouze dva lidi a to režiséři. Z čehož jasně vyplývá, že shánění lidí uprostřed tvorby je nevýhodné a nikdo se režisérům stoprocentně nezaváže a nezaručí za jistou spoluúčast. 19.03.2006 se konala režisérská schůze, při které byly ve skutečnost převedeny představy o střihu filmu z 25.02.2006. Tedy ne všechny. Každopádně se uskutečnila první oficiální premiéra filmu. Režiséři si vzali do rukou poznámkové bloky, tužky, pohodlně se posadili do židlí a nažhavili monitor střižny. Shlédli asi 100 minut dosud nejnověji sestříhaného materiálu a hodnotili kvalitu. Na čem se oba stoprocentně shodli bylo to, že ukázku, kterou viděli byla hrozná. Nejen že byl film nudný po stránce příběhové, ale nedokázal upoutat ani vizuálně. V podstatě zajímavá část přišla až v polovině, což už bylo po nudném úvodu poměrně pozdě. Přistoupilo se tedy na razantní změny ve střihové skladbě. Co je v první řadě důležité vzpomenout je fakt, že se již od začátku „velkých změn“ kompletně vyhodily 4 obrazy. O několik příležitostí přišel Tomáš Pojkar a Radek Malina. Tomáš Pojkar především z důvodu nevýznamnosti onoho obrazu ve kterém se vyskytl, Radek Malina doplatil na špatné technické zpracování scény. Své scény si pochopitelně vyškrtli i režiséři. Justin Cunningham má s Johnem Huntem zkrácený dialog, protože se herecky výrazně nepovedl. Další návrh, který během premiéry vyšel napovrch bylo zakomponování komentátora do filmu, který by mohl celý film komentovat z nadhledu. Problém je však zatím ten, že se neví, kdo by něco takového zvládl a co by vlastně říkal. Další změny se krom vyhazování obrazu provádí kombinování obrazů. S velkými změnami pochopitelně souvisí i krácení rolí hercům, nebo úplné odstranění. Jeden příklad za všechny. Ladislav Sohr se ve filmu nakonec vůbec neobjeví. Celá jeho akční scéna skončila na podlaze střižny a to z toho důvodu, že scéna nebyla nijak vizuálně podmanivá a ani Ladislav Sohr nepředvedl moc dobrý herecký výkon. Komu se také velmi zkrátí role je Barbora Hejdová. Změny jsou skutečně tak velké, že se prakticky začíná formulovat nový film. Důležité je, aby vše bylo ku prospěchu věci. Režiséři pilně procházejí scénář stránku po stránce a vymýšlejí, jaké nové a nápadité návaznosti by mezi postavami a tím pádem i příběhem vytvořili. Takto zpracovaný příběh, jak je v současnosti by 100minutový film neutáhl. Proto je třeba krátit. A ještě není zcela po všem, protože režiséři se doposud dopracovali k první polovině filmu (tedy ta nejkritičtější). Dalších patnáct obrazů - 39 - čeká na odsouzení. Každopádně tahle polovička je mnohem kvalitnější a režiséři do ní zařadili většinu svých oblíbených obrazů, když si po premiéře každý vlastní žebříček „Top“ sestavovali. Pokud někdy vyjde film na DVD nebo na nějakém jiném formátu a pokud zároveň s tím vyjde i DVD s bonusy a s tím související vystřižené scény, můžou se diváci těšit na „nový film“. 22.03.2006 proběhlo pokračování destrukce již sestříhaného materiálu ku prospěchu věci. Se zkracováním ani dnes režiséři nešetřili, i když Petr Smělík vyjádřil jisté pochybení na adresu míry přísnosti posuzování kvality obrazů. Podle něj se už za ty 3 dny od „premiéry“ vytratila ta pesimisticky přísná atmosféra a ve filmu se toho opět hodně nechávalo. Zkrátka se vedla diskuze na téma, co si režiséři mohou dovolit nechat ve filmu. Petr Hastík se zastal např. obrazu s Martinem Sentlem a Barborou Hejdovou. Jedná se o krátký rozhovor a Petr Smělík uvažoval o jeho smyslu, ne-li zbytečnosti. Nakonec se režiséři dohodli na kompromisu, že se obraz sestříhá jen zkraje a zbytek zůstane, jelikož se podle slov Petra Hastíka jedná o výjimečně „lidský“ obraz, na čemž se následně oba shodli. Velkých změn se dočkal obraz s pořadovým číslem 20c – úplně se vyhodil. Herecky se v něm střetli Dušan Trávníček a Petr Hastík a právě herecké výkony a taky vizuální zpracování byla hlavní příčina tohoto kroku. Pak už přišla etapa kvalitních obrazů, jež se prakticky téměř všechny dostaly mezi desítku nejoblíbenějších u režisérů. Výjimku tvoří přestřelka na vlakovém nádraží, ze které bylo vystřiženo spoustu střílejících nepřátel. Jeden záběr se bude dokonce dotáčet Výsledné sestřihové plány mají za následek, což si právě uvědomili režiséři na dnešní schůzi, že postava John Hunt, které ve filmu neřekne nikdo jinak než „shooter“ ve filmu zastřelí asi „pouze“ 2 lidi. Což je podle původních plánů, kdy se ještě mělo jednat o hlavního střílejícího hrdinu poměrně slušná změna. Petr Smělík se pokusí co nejdříve zpracovat všechny sepsané změny a uvést je v realitu novým střihem, díky čemuž by se pak mohla uspořádat další „premiéra“ nového filmu. Z té by si již režiséři měli odnést lepší zážitky. 25.03.2006 Petr Smělík sestříhal podle plánu 15 obrazů a na ty se režiséři podívali. Nebylo toho už tentokrát tolik co opravovat. Jen drobné dolaďování. Proto se spíše začaly řešit obrazové úpravy a to především barevné nálady jednotlivých scén. Počátkem dubna se sumírují částky na aktuální rozpočet. Ten již začíná hovořit v šestimístných číslech. Čas od času se určilo za vhodné, probíhající práce něčím odlehčit. Jedním z řešení bylo vymýšlení obsahu závěrečných titulků. Režiséři si už raději teď poznačili, koho mají zmínit na konci filmu, aby se pak na nikoho nezapomnělo. Ono beztak těch jmen spousta nebude. 23.04.2006 Petr Smělík přestříhal poslední obraz filmu. Jednalo se hlavně o vložení nových průstřihů do minulosti, tak aby byl před koncem filmu divákovi shrnut celý příběh filmu. Po domluvě však nakonec stejně nový přestřih nebyl přijat a bude se upravovat. podle domluvených představ. Každopádně režiséři teď výrazně mění tvář a způsob vyprávění příběhu. Především usilují o zjasnění vypravování příběhu, aby si divák film více užil a nemusel stále hledat drobné narážky na příběh, které jsou během filmu velmi nevýrazně ztvárněny. Tato chyba je však způsobena již nevhodně napsaným scénářem, který se dnes již tak dobrý být nezdá. Úpravy jsou však nezastavitelné a režisérům nebrání nic, aby chyby, které učinili při psaní scénáře v roce 2004/05 napravili. 30.04.2006 se podařilo konečně oslovit toho pravého skladatele hudby – Tomáše Ptáčka. Hudba k obrazu 0 je na světě. - 40 - ... a s dlouhým zívnutím usnul. Prospal celý květen, jen během bdění, kdy něco v nitru svědomí mu naznačovalo, jestli by na sobě raděj neměl více pracovat, stačil ještě přijmout povedený postynchron s Janou Baletkovou, která namluvila palubní počítač automobilu Edwarda Harrowse. Pak, když jaro poodkrylo, co jej bude v dalších měsících zastupovat, uvědomil si, že podzim je na premiéru už pozdě a chce se ukázat ještě dříve... Kapitola VIII. Pevnina na obzoru Měsíc se s měsícem sešli a dali dohromady červen. Už je tomu tak. V květnu se nic moc nedělo. S koncem května je spojena velká událost a to ta, že Petr Smělík byl vyhlášen studentem roku. Normálně by se tato informace ve filmovém deníku neobjevila, ale vzhledem k tomu, že si ji sám zveřejnil v novém článku o stavu postprodukce na oficiálních stránkách, může být otisknuta i zde. A právě kvůli této novince je tedy potřebné náležitě využít hlasnost jeho jména a užít ji tak ve prospěch filmu. Samotné práce na filmu se již rozjely naplno. Režiséři se domluvili, že si budou navzájem psát úkoly, které mají do určitého data provést. Je to ten nejlepší způsob jak donutit sami sebe něco udělat. Naplno se tedy stříhá a efektuje. Poslední dobou se však nečekaně rozjely také hudební skladatelé, od kterých by to, řekněme si to na rovinu, nikdo nečekal. Ať už ti původní přislíbili další účast, či dokonce se Petru Smělíkovi podařilo sehnat dalšího hudebního skladatele Alexandra Jaška, který byl ochotný pomoci. Proto mu byla poskytnuta kopie obrazu 09, aby se do ní pokusil složit hudbu. Ani ten nejsebevědomější optimista nemohl čekat, že už na druhý den se ozve s tím, že má hudbu složenou. Režiséři se shodli, že by nebylo od věci začít připravovat další trailer na film The Resolution. Jeho premiéra by teoreticky mohla proběhnout někdy v průběhu léta v Uherském Hradišti, možná dokonce i v kině. To jsou však jen předběžné plány. Důležité je teď mít dokončené veškeré scény, které by se v ukázce objevily. Cílem je také pozvednout úroveň zvukového a hudebního doprovodu. Konkrétně o ten hudební by se na požádání režisérů mohl pokusit nový nadějný hudebník Alexandr Jašek. Co se videa týče, mohlo by se stát, že se v obraze objeví už i nějaké ty vizuální efekty, ale to je zatím otázka. Jisté je jedno: Trailer bude. A bude v červenci. A bude to poslední trailer na tento film (možná v tomto roce prozatím). 26.06.2006 Dnešní záznam do filmového deníku nevzniká proto, že by se snad natáčelo nebo že by se režiséři domluvili na nějaké aktuální změně. Vzniká kvůli shrnutí současných událostí, které by měly urychleně přispět k dokončení filmu. Skutečnost se má totiž asi tak: hlavní práce musí být dokončeny do konce července 2006 což odedneška představuje celkem 35 dní. Jelikož to režiséři nestihli za dva roky, bude problém to všechno teď dohnat. A proč tento útlý termín? Petr Smělík se totiž začátkem srpna stěhuje do Prahy a je potřeba aby byly všechny důležité kroky splněny. Jak bude postprodukce probíhat potom, se zatím jen spekuluje. Od první klapky už však ale také uběhla nějaká ta středa a tak si jsou režiséři moc dobře vědomi, že stihnout dokončit většinu práce v tomto termínu je nemožné. Krom toho, že chybí nenatočené scény (!), tak nejsou dokončené animace (jedna z nich představuje celý samostatný obraz, bez kterého se film neobejde (je pro něj už složená hudba), jiný obraz by se neobešel bez animované akční sekvence), není dokončená hudba (k většině obrazům), není dokončený zvuk (taktéž k většině), dokonce ani střih není dokončený (u menšiny obrazů naštěstí). Jediné přesné informace o aktuálních změnách, které se podařilo získat jsou z oblasti počítačových triků. Tam je situace poměrně kritická, když se vynechají ony zmíněné dvě chybějící klíčové animace. Například chybí spousta „výstřelů“. Všechny činnosti při postprodukci jsou na sobě závislé: Střih nemůže být dokončen dokud nejsou dokončeny potřebné efekty, zvuk ani hudba se nemůže dokončit, pokud není dokončen střih. - 41 - Teď například probíhají testovací fáze animace do obrazu 34, jedná se o záběr, kdy rozjetá lokomotiva jede přímo proti kameře. Celkem pětisekundová sekvence se připravuje bezmála již tři čtvrtě roku. A to není tím, že by byla tak náročná. Jde zkrátka o to, že dříve nebyl Petr Hastík ničím moc popoháněný, aby tuhle scénu dokončil. Teď, když práce finišují se musí všechno stihnout. Závěrečný render je naplánovaný na dnešní noc, přičemž se odhaduje, že doba výpočtu této krátké scény zabere kolem 7 hodin minimálně. Krom těchto věcí režiséři připravují trailer, který jak doufají, by měl světlo světa spatřit někdy během konání Letní Filmové Školy v Uherském Hradišti. Petr Smělík už domluvil člověka, který k ukázce složí hudební doprovod a kterému už taky poslal text s přibližnou představou o ději v traileru. Problém je v tom, že se ještě ani pořádně neshodli co tam chtějí. Pro trailer krom tohoto vznikají také exkluzivní titulky, jež budou v této druhé verzi novinkou. Do obrazu budou vkládány s efektivní animací s výstižným textem, jež by měl několika slovy vždy charakterizovat alespoň okrajově vyznění filmu. Velkým cílem do budoucna vzbudit zájem o film u diváků. Poměrně důležitá věc je v současnosti na kritickém bodě. Například oficiální stránky filmu navštěvují asi tak 5 lidi týdně, z toho maximálně 2-3 napíšou do fóra (který teď na stránkách přibylo). Ještě horší na této zprávě je fakt, že se jedná o lidi, kteří úzce na filmu spolupracovali (spolupracují), tedy o nikoho nezávislého. Změnit tento trend může jak trailer tak úspěšná propagace. Jak by ale měla probíhat se zatím neví. 02.07.2006 popadl spoustu lidí natáčecí duch. Od 22:00 hodin byl naplánovaný sraz s Radkem Malinou a jeho motorkou, která byla pro režiséry v pořadí již třetí alternativou v nočním obraze. S první motorkou přišel Dušan Trávníček a točilo se 8. května minulého roku (2005). Když režiséři dostali možnost využít do Obrazu přeci jen o něco lepší stroj, tentokrát od Tomáše Kaňovského – využili toho 2. srpna 2005. Avšak když se před nedávným časem dozvěděli o tom, že Radek Malina má možnost sehnat motocykl zřejmě ze všech ostatních nejpřijatelnější pro režiséři, okamžitě jej požádali, zda by se v několika záběrech nechtěl projet. Tak se stalo dnešní noc. Natáčelo se na asfaltové cestě vzdálené od civilizace, hlavně z toho důvodu, že se jedná od dost širokou cestu relativně bez jam a děr a za celou dobu natáčení (asi 1 hodina) po ní projelo jen jedno nezávislé auto. Otázkou ale bylo, jak vytvořit plynulou jízdu kdy motorka jeden přijatelnou rychlostí a kamera kousek před ní drží s ní krok. Tenhle problém pochopitelně režiséři vyřešili již předem. Petr Smělík dojel autem a usadil se taky na post řidiče. Otevřel dokořán okna zadních dveří, kudy se prostrčil Petr Hastík i s kamerou a vyklonil se tak, aby ideálně zabral Radka Malinu, který byl od vozidla vzdálený asi 3 metry v levém jízdní pruhu. Když bylo vše připraveno nastal rozjezd. Jo a ještě bylo domluveno to, že Radek Malina auto předjede v momentě, kdy uslyší klakson a kamera se za ním otočí a chvíli jej bude zabírat v jízdě před vozidlem. Nastal rozjezd. Rychlost se sladila asi na 30 km/h. Kameramanovi fučel do ucha vítr a do očí mu svítilo světlo s motorky. Petr Smělík zatroubil, avšak Radek Malina to neslyšel. Nastala kritická situace. Jaké dát znamení, aby Radek Malina auto předjel? Nabízela se jediná varianta, a to zatroubit znovu. Tak se stalo a tentokrát už to taky slyšel a auto předjel. Tato jízda se zopakovala ještě několikrát, aby vzniklo více záběrů a třeba taky kvalitnější a méně „roztřepanějších“, protože přeci jen se cesta se silničáři již nějaký ten rok nepotkala. Poslední pro co se režiséři rozhodli už přímo na místě byl záběr na detaily motorky při jízdě. Radek Malina však kameru za jízdy držet nemohl. Nakonec teda musel Petr Hastík sedět na motorce také. Další den se dotáčely scény na vlakovém nádraží, dále se připravovaly technické podklady pro převedení celé lokace do počítačové grafiky. 10.07.2006 režiséři navštívili nového filmového hudebního tvůrce Alexandra Jaška, který režisérům představil nejnovější verzi hudby pro nově chystanou 2.verzi traileru. Režiséři byli spokojeni jen částečně. Melodie pěkná, ale spoustu motivů se opakovalo a hudbě chybělo strhující finále. Domluvili se proto na následujících úpravách, které během tohoto týdne proběhnou. - 42 - 11.07.2006 jeli do využít možnosti zapůjčeného nahrávacího zvukového studia ve Zlíně. První část denního plánu zahrnovalo sezení s Janou Baletkovou která byla ochotna zapůjčit svůj hlas i Barboře Hejdové čili její roli Caroline Nixey ve filmu. Dostala veškeré texty. V 13:15 měli režiséři schůzku s dalším novým hudebníkem Milošem Černým. Ten se s půlhodinovým zpožděním dostavil a Petr Smělík mu předal sestřih jedné scény, pro kterou slíbil že složí hudbu. Poté, asi kolem druhé hodiny odpolední vydali se režiséři do studia, kde se mělo uskutečnit nahrávání. Již po předchozích zkušenostech se však obávali, jestli se jim podaří celou zvukovou aparaturu rozjet. Přece jen se jedná o profesionálně vybavené studio a z té spousty různých kabelů by se kdekomu mohla hlava zatočit. Po příjezdu zjistili, že v místnosti nefunguje elektrika. Poznali to podle toho, že nešel žádný přístroj. Cvakali zásuvkami a různými knoflíky ale jiskra nikde. Proto přišel jim na pomoc jeden místní technik a kousek za radiátorem strčil elektrickou šňůru do zásuvky, která byla do té doby neviditelná. Vše se rozjelo a režiséři měli první krok ke spuštění úspěšně za sebou. Následující problém: jak zapojit mikrofon? Na první pohled bylo patrné, že mu něco chybí, něco jako vlastní zesilovač a bez něj prostě nefunguje. Hledalo se po místnosti, volal se i technik aby ověřil, že režiséři slepí nejsou, ale nikde nic nenašli. Hledalo se asi tak do 16:00 po celé budově. Pak se jelo s nepořízenou domů i s naplněnými batohy rekvizitami, které se měli pro zvučení využít. Ráno se opět cestovalo po kraji, cesta za zvukem do Zlína byla naplánovaná na 8:57 vlakem. Nakonec se však termín přesunul o dvě hodiny později na 10:57. Jelo se opět s batohy narvanými rekvizitami. Při příjezdu dejme tomu kolem 12:00 se začalo všechno ve studiu připravovat, na světě již byla po včerejší domluvě i nezbytná část pro funkci mikrofonu. Asi do dvou hodin tedy vznikaly sepsané zvuky do filmu, obraz po obraze. Režiséři se za mikrofonem ve zvukotěsné místnosti střídali. Nahrávalo se ze začátku hlavně šustění oblečení, později přibyly emoce, některé hlasy a zvuky věcí. Pak tedy před druhou hodinou práce přerušili, protože se podle domluvy dostavila na plac Jana Baletková, která slíbila účast na ve filmu. Jelikož má s herectvím už nějakou tu praxi, byli režiséři vesměs na prvních pár pokusů s výsledkem spokojeni. Po přestávce kolem 16. hodiny se pokračovalo v nahrávání zvuků, tentokrát už opět pouze režiséři. Nahrály se všechny důležité zvuky, pro které nebyly zapomenuty rekvizity, ty co zapomenuty byly se nahrají zítra (13.7.2006). Zajímavá finta byla vymyšlena při problému, jak ozvučit vrzající kolo, na kterém se v jedné scéně prohání Bedřich Trávníček. Celé kolo, natož jízda na něm by se do zvukotěsné kabiny nevlezlo. Proto se úplně po náhodě sehnala propiska, která při odšroubovávání své vrchní části vydává pištící zvuk. Když se toto nahrálo při úzké vzdálenosti od mikrofonu, byl zvuk věrohodný. 22:00 hlásil Petr Smělík, že má již veškeré hlasy pro Caroline Nixey nasazené. Ráno se pokračovalo v nahrávání na stejném místě. Také bylo v plánu další natáčení, asi poslední s živými herci. To bylo však zrušeno z důvodu nízkého počtu aktuálních herců (k dispozici byl pouze Petr Smělík). Natáčení se tedy přesunulo na příští týden, kde by se na place před zeleným pozadím měli objevit Petr Smělík, jeho spolužačka Naoko Jonori a herečka Jana Baletková v rolích vysoce postavených manažerů. O vývoji situace bude tento list pravidelně informovat. Právě kvůli tomuto plánovanému natáčení vezli režiséři do Zlína celý kostým pro Petra Smělíka v podobě Saka, kalhot a elegantního klobouku. 14.07.2006 Vývoj filmu je na tom v posledních týdnech velmi dobře v nezávazném porovnání s uplynulými 23 měsíci od doby, kdy se na filmu začalo pracovat, tedy září 2004. Kvalita vývoje by se dala přirovnat k létu minulého roku 2005, hlavně ke květu – červnu a srpnu. Za touto příznivou produkcí stojí především režiséři, kteří letní čas obětují k dokončení filmu. Navíc se Petrovi Smělíkovi podařilo sehnat spoustu lidí i prostředků, které jen pomohly. Například za poslední dva měsíce jsou tu tři nový hudební skladatelé: Alexandr Jašek, Tomáš Ptáček a Miloš Černý. Podařilo se vyřešit i kritický bod v podobě nedokončeného dabingu Barbory Hejdové, o který se během dvou hodin postarala Jana Baletková. Pro střih to teď znamená, že se může dokončit většina obrazů filmu, které kvůli tomuto nedostatku nemohly být realizovány. Petr Smělík se přiznal, že plánuje dokončení střihu filmu (ne finální) někdy v rozmezí jednoho týdne (tzn. období kolem 20.7.2006). Skutečnosti, které teď brání finálnímu střihu, jsou pochopitelně kromě hudby také trikové záběry, kterých je ve filmu více než 100 (přesné číslo zatím není známé ale pohybuje se v tomto rozmezí) a většinu má na starosti Petr Hastík, který z tohoto důvodu nestíhá dělat. Aby té práce nebylo málo, rozhodli se režiséři již dříve že vydají druhou verzi filmové upoutávky. Trailer 2. verze, jak je pracovně označován má být minimálně o třídu lepší než předchozí. Co se - 43 - předchozímu traileru po určitém čase „vystřízlivění“ vytýkalo byl především obraz (a to zazněly i výtky z řad fanoušků). Volbou nevhodné, teda hlavně nedokončené obrazové úpravy byly nekvalitní rychlé pohyby kamery nebo herců. Barevné korekce byly na mizerné úrovni, a celé toto řetězení chyb vedlo až k jedné trefné reakci bývalého učitele Petra Smělíka, že záběry, které ve traileru viděl považoval pouze za pracovní, že podle těchto záběrů režiséři teprve plánují natáčet… První trailer proto hlavně utrpěl krátkým časovým termínem, kdy se režiséři snažili všechno stihnou do vánoc a nadělit ho tak fanouškům „pod stromeček“. Od druhé verze si proto po předchozích zkušeností slibují profesionální ladění. Na obraz sice zůstali ti samí lidé (kteří by se ale měli ze svých chyb poučit), ale např. již teď v předstihu připravuje Petr Hastík efektivní titulky, které budou obraz v traileru doplňovat. Na zbylý obraz pak čekají speciální obrazové korekce a a celkové „zfilmovatění“, které se předchozímu traileru nedostalo. Vyměněno bylo ale křeslo tvůrce hudebního doprovodu pro Alexandra Jašeka. Ten již první hudební verzi jeden a půl minutového traileru představil, ale režiséři byli spokojeni jen na půl. Chyběla především nějaká ta část, kde by, jak Petr Smělík sám řekl „mrazilo divákovi v zádech“. Po vzájemné výměně nápadů a připomínek však byli režiséři spokojeni, protože se na celkovém vyznění vesměs shodli a hudbu, kterou slyšeli, měly tyto úpravy teprve čekat. I tak si tuto verzi vzal Petr Smělík pro střih, aby byla co nejdříve nějaká obrazová sekvence na světě. Zcela nový kabát by měl obléknout i zvuk k traileru. O jeho výrobu se totiž ne jako minule nepodělí režiséři, ale sólo zvukař Martin Roškaňuk, který spolupráci již přislíbil. Jelikož má se zvukem již několik let zkušenosti, dá se očekávat, že bude na výborné úrovni. Přáním režisérů je, aby celá tato námaha kolem traileru byla zakončena „pompézní“ premiérou na Letní Filmové Škole v Uherském Hradišti. Zařídit to však bude dost komplikované. O těchto plánech zatím nikdo, kromě režisérů a filmového deníku neví. Kolotoč byl roztočen opět na plné obrátky a letní měsíce se teď již statisticky prověřeně mohly nazvat jako nejproduktivnějšími. My jsme se na něm točili a neřešili nějaké blížící se termíny premiéry. Něco v hlouby duše nás každého stejně utvrzovalo, že stihnout se to nedá. Ohlédnout se na zpět nebylo možné. Jako když šplháte na vysokou horu. Podíváte se pod sebe a vidíte tu výšky, kterou jste již překonali, zatočí se vám hlava a dál ztrácíte odvahu jít. Jaká by potom byla naše motivace, pokud bychom viděli množství odvedené práce za rok a půl a domysleli si, jak prudký výstup nás ještě čeká, kolik strmých zákoutí nás bude odrazovat od dosažení vrcholu a že nám nikdo pomocný žebřík nepodá. - 44 - 16.07.2006 Režisérské sezení kolem páté hodiny odpolední naznačilo, že trailer se realizuje den co den stále pilněji. Petr Smělík představil první verzi střihu, na které se oba shodli, že byla povedená. Pokrok od posledního traileru byl znatelný z každého nového obrázku, ať už po té vizuální stránce (nové obrazové filtry) tak hlavně po té střihové. Traileru by měl být do konce příštího týdne (23.7.2006) hotov. Druhý den kolem sedmé hodiny brzy k večeru jelo se k hudebnímu skladateli Alexandru Jaškovi. Jak známo má na starost hudební doprovod k chystané ukázce z filmu. Režiséři po včerejším poslechu jeho poslední verze rozhodli se navštívit jej osobně. Na místě měli možnost rozsáhleji vysvětlit mu, co od něj za hudbu očekávají a která by byla pro trailer nejvhodnější. Problematická část byl závěr. Na zbytku se režiséři shodli, že byl na vynikající úrovni. Závěru ale chyběl jakýsi spád, gradace nebo jak se tento pojem v poslední době nejčastěji skloňovaný vyslovuje. Po hodinové konzultaci se všichni shodli na určitém kompromisu, který by se měl vytvořit do dvou dnů a považovat se za finální verzi. Čas je zkrátka nepřítel. Na bod mrazu se dostala jednání o premiéře filmu v Uherském Hradišti. 18.07.2006 se shodou náhod ozval Martin Roškaňuk, že kvůli technickým komplikacím nemůže teď na zvuku pracovat a proto by to rád odložil až na příští týden. Minimálně tedy o tento týden se celý vývoj traileru prodlužuje. Dnes už totiž ani není tak aktuální promítání traileru na Letní Filmové Škole v Uherském Hradišti. Plány na tento čin totiž vypadají dost černě a nakonec tedy trailer přeci jen asi skončí „pouze“ na oficiálním webu filmu. 20.07.2006 režiséři oznámili webmasterovi oficiálních filmových stránek Svatoplukovi Hastíkovi, že by rádi zakoupili placenou doménu .com. Webmaster přislíbil, že se co nejdříve po něčem ceněschopném podívá. Doménu je totiž třeba zakoupit dříve, než spatří světlo světa nový trailer. Na něm by se právě nová doména měla uvést. Petr Hastík dnes přivezl do střižny opět svazek efektů potřebných pro nový trailer. Jednalo se konkrétně o nápis „tvůrci“ ve kterém se objeví jména režisérů a závěrečný nápis The Resolution. První z dvojice byl schválen bez problémů. K druhému měl Petr Smělík výhrady co se týče jeho nízké „akčnosti“. On naopak představil nový střih Obrazu 30, který také po scházení je připraven být poslán Martinovi Roškaňukovi. Večer režiséři vyrazili zkontrolovat prý poslední verzi hudebního doprovodu k traileru. Jednalo se už přibližně o pátou návštěvu, tak si slibovali, že už by mohla být i poslední (samozřejmě co se v rámci trailerové spolupráce týče). Poté co jim byla představena poslední, o spoustu podkresů obohacená hudba, byli spokojeni. V první řadě se Alexandrovi Jaškovi konečně podařilo do hudby zaplést požadovanou gradaci, díky které by divákům při sledování ukázky mohlo „mrazit v zádech“. Velké starosti činí v současnosti také obrazové korekce. Nedaří se totiž najít ideální úroveň pro „pěkné“ shlédnutí výsledku na jakémkoliv projekčním zařízení. Přebudovávají se též oficiální internetové stránky. Svatopluk Hastík začal přestavovat design stránek. Především by se mělo jednat o ulehčení textovému obsahu na úvodní stránce a mělo by přibýt spousty věcí ke stažení, jako jsou wallpapery, melodie apod. 28.07.2006 Tak jako tomu bylo 19. března tohoto roku, tak i dnes se konečně uspořádala delší dobu plánovaná druhá „pracovní“ premiéra filmu The Resolution. Diváky nepředstavoval nikdo jiný než sami dva režiséři. Sledovali se obrazy 0 až 29, protože posledních několik zbývajících již režiséři dobře znají a jsou s nimi vesměs spokojeni. Oba měli opět v ruce poznámkový deník, do kterého si opravdu psali poznámky z pozorování. A po shlédnutí se oba shodli na jednom, zážitek byl mnohem větší než u prvního promítání. Především pro Petra Hastíka, který s materiálem přeci jen netráví tolik času jako Petr Smělík co jej dennodenně stříhá. Petr Smělík to zdůvodňuje o téměř 20 minut kratší stopáží, která vznikla díky přísnému zkrácení a vyházení spousty obrazů, pro příklad vyjmenujme alespoň všechny: Obraz 01 Barbora Hejdová, Dušan Trávníček a lentilky v hlavní roli, 04 Barbora Hejdová a Dušan Trávníček a dokonce telefonní budka v hlavní roli (i když část Dušana Trávníčka se zachovalo), 07 – akční přestřelka s Petrem Hastíkem, 09 – natvrdlí rozhovor mezi Petrem Hastíkem a Dušanem Trávníčkem, 12 – podobně působící rozhovor mezi Petrem Hastíkem a Petrem Smělíkem, 13 – Tomáš Pojkar a Svatopluk Hastík, 18, 19 – razantně vykrácené nepovedené rozhovory mezi Tomášem Pojkarem, Radkem Malinou, Dušanem Trávníčkem a Barborou Hejdovou, 22 – Dušan Trávníček a Barbora Hejdová v hlavní roli, rozhovor v přírodním posezení, 24 – na tomto obrazu se režiséři shodli, že byl po všech stránkách dohromady snad tím nejhorším a vyhozen už byl dávno, 28 - 45 - – razantní vyházení většiny přestřelek, 30 – zkrácení o stovky sekund. S drobnými úpravami, které proběhly by se tady dalo pokračovat do nekonečna. Bezpochyby hlavními „tahouny“ filmu by se měly stát obrazy 00 – průlet mezi oblaky, 21 – psychoscéna v koupelně, 25 – velký rozhovor mezi dvěma soky Edwardem Harrowsem a Jamesem Blancem a 34 – exploze vlakové soupravy. Druhá věc, na které se režiséři shodli už tak pozitivní není. Je to fakt, že co se do příběhu týče, tak z něj moc divák nemá až tak někdy do poloviny, kde už se nějaké vývojové náznaky objevují. S tím souvisí i absence jakékoliv delší atmosféry, která v této první polovině zkrátka chybí. Na kritických momentech v současně sestříhané verzi filmu se vesměs shodli. Obecně technická stránka filmu zatím kulhá po všech nohách zatímco např. do obrazu 00 je hotova jak hudba, vyvážení postsynchronu tak téměř zvuk, chybí tu zase kompletně jakýkoli obraz (celý by měl být počítačová animace, na které se dodnes ještě nezačalo pořádně dělat), tak třeba Obraz 11 má obrazovou část téměř dokončenou (počítají se hlavě efekty, které se již podařilo dodělat) ale zvuk a hudba jsou v nedohlednu (obojí má výjimečně na starost Petr Hastík). Vrásky na čele dělá režisérům postsynchron, který je i přesto, že byl pořízen na kvalitní mikrofon dost nečistý a mnohdy i se silným dozvukem. Důvod je prostý. Ne vždy se podařilo sehnat zvukotěsnou místnost. V noci, krátce před desátou, jelo se autem v rámci filmu The Resolution na ojedinělé natáčení do Zlína. Ojedinělé pro to, že se poprvé mělo natáčet před zeleným plátnem. Už při cestě však nastaly komplikace. Ona jediná, nejčastěji používaná cesta směrem k ateliérům byla v rekonstrukci a uzavřena. Petr Smělík si však naštěstí vybavil ještě jeden vjezd, jednalo se však o 15 minutovou objížďku. Nakonec se podařilo dorazit na místo po jedenácté hodině. Petr Smělík si s sebou vezl kostým, protože se sám měl objevit před kamerou. Jako další měla nastoupit Naoko Jonori, která již v ateliérech pobývala. Poté, co se režiséři dostavili do prostor, začali osvětlovat scénu. K dispozici bylo spoustu reflektorů, které si mohli libovolně naštelovat. Problém byl v tom, že nikdo z nich v tom praxi neměl a tak se hlavně zkoušelo. Když se scénu podařilo nasvítit začal se Petr Smělík (který měl točit jako první) připravovat na svoji roli. Tedy učil se hlavně texty. Teplota v místnosti se postupem času začala neúměrně zvyšovat, také zásluhou rozžhavených světel, které byly v provozu tři. Do toho byl problém s tím, že si režiséři nevzali nic pořádného na pití, pouze Petr Hastík stihl pobrat dvoulitrovou petláhev, do půlky napuštěnou vodou z kohoutku, a ještě k tomu nevychlazenou. Blížila se půlnoc a zatím se netočilo. Nastala totiž změna plánu a točit se první mělo s Naoko Jonori, tak se na ni tedy čekalo. Nikdo to sice přesně nezaznamenal, ale v určitý okamžik uběhla půlnoc, z čehož jasně plyne, že filmový deník se přesouvá do dalšího dne. 29.07.2006 Bylo 14 minuto po půlnoci a začalo se natáčet. Naoko Jonori nakonec měla zkrácený celý svůj text a zbyla jen část zahraná v japonštině. U tohoto se režisérům těžko posuzoval herecký výkon, protože ani jeden z nich slovům nerozuměl. Ale působilo to věrohodným dojmem, tak byly po pár pokusech s výsledkem spokojeni. Teď se měl ještě vyřešit problém, jak režiséři poznají, která věta je která a podle ní pak nasadí - 46 - anglický titulek. Proto ještě k nahranému materiálu dopsala Naoko Jonori určitý timecode, podle kterého se pak budou věty nasazovat. ¨¨ Na scénu nastupuje Petr Smělík. Jelikož se stihl naučit vždy pouze jednu větu, je každé natáčení po větě přerušeno a on se učí další. Takovým tempem se postupně natočily všechny potřebné věty a jelo se domů. To bylo asi kolem půl druhé ranní. Cestou se ještě zastavili na vychlazený nápoj v místní benzínce, protože na vyvařenou vodu z petláhve už nikdo chuť neměl. 30.07.2006 bylo cílem výpravy do Zlín setkání se s Martinem Roškaňukem, jehož dobrovolná spolupráce na zvučení traileru je dalším úspěšným tahem produkční snahy Petra Smělíka. Vyjelo se asi kolem půl druhé odpoledne, jako dopravní prostředek se užilo auto a jelo se po cestě (asfalt). Když se dorazilo na smluvené místo, předal Petr Smělík připravené CD s potřebnými daty a rovnou na místě se domluvilo, že by bylo vhodné se za přítomnosti režisérů na video podívat a „něco si k tomu říct“. Při práci s videem objevila se poměrně vtipná historka: Video z CD nejelo plynule a tak se muselo zkopírovat na disk zapůjčeného laptopu, po shlédnutí však nikdo z přítomných (3) nevěděl, jak video s téměř půlgigabajtovou velikostí smazat. Ještě k tomu byl celý software v němčině, tak to už byl téměř nepřekonatelný problém. I navrhl Petr Hastík jedno řešení jak soubor smazat a to kliknutím na jeden nápis v němčině (jeho přesné znění nebylo do uzávěrky deníku zachováno). Tak se stalo a z jednoho souboru se rázem staly dva. Nakonec se tedy musela zavolat majitelka počítače aby si soubor smazala osobně a to provedla jednoduchou klávesovou zkratkou. Konec historky. Z dnešní cesty vyplývá, že výroba 2. oficiálního traileru přetekla do své poslední části, tedy zvuk. Podle dnešní domluvy to vypadá, že by vše mělo klapnout a trailer by měl být hotov tak do tří dnů. V té době by měla být i v provozu nová doména stránek .com. Zároveň probíhají usilovné práce na trojici wallpaperů, které by měli být ke stažení na stránkách zároveň s trailerem a svojí existencí by si měli ukousnout nějaký ten kousek z propagačního koláče. Zítřejší den se režiséři vydávají na místo činu opět, aby zhodnotili provedenou práci. - 47 - Kapitola IX. Trailer – klíč od pokličky Cíl dnešního dne: dokončení zvuku do traileru. Úspěšnost mise: splněna. Ano, dnes prvního srpna se opravdu podařilo dokončit trailer po audio stránce. Režišéři kvůli tomu měli sraz s Martinem Roškaňukem, kterému práce na traileru zabrala asi 2 dny. Na finální verzi si však museli režiséři ještě pár hodin počkat, protože k doposud vytvořené měli oba několik námitek. Finální verzi si odváželi někdy kolem 3 hodiny odpoledne. Během tvorby nastal ještě mírný problém s hudbou. Byla totiž pořízena nová verze, technicky kvalitnější, ale při jejím přehrávání a zkoušení se přišlo na to, že je špatně uložena s technickou chybou a není v reálných časových možnostech požádat skladatele aby ji přeuložil. Musela se tedy nakonec použít stávající starší verze hudby, její zvukové problémy na konci se podařilo úspěšně zamaskovat. 06.08.2006 Týden, který dnešní nedělí končí se nesl v duchu zmatků co se filmové postprodukce týče. Stala se jedna důležitá věc. Trailer byl dokončen! Jako čtvrtá osoba jej shlédl i Svatopluk Hastík a jeho reakce, jakožto od „nezávislého“ diváka byly velmi pozitivní, což režiséry potěšilo. Zároveň už také pracuje na finální rekonstrukci stránek, aby se na ně mohl trailer dnes večer umístit. A jinak co se stránek týče. Ty za poslední měsíc taky neusnuly na vavřínech, jako tomu bylo minulý půlrok. Krom zakoupení komerční domény .com, se předělává jejich grafická stránka a upravují se i dávno staré texty jako např. realizační tým, info o filmu apod. Večer kolem půlnoci se úspěšně podařilo zrekonstruovat oficiální internetové stránky filmu a nahrát na ně nový trailer. Následující den se čekaly reakce a kritiky. Jaké však bylo překvapení režisérů, když z nových příspěvků se objevily pouze dva (a to k tomu ještě za výrazného přispění Petra Smělíka, který dotyčné osoby přesvědčil, až příspěvek napíšou na stránky). Webmaster Svatopluk Hastík však tvrdí, že návštěvnost stránek byla vysoká a trailer si stáhlo spoustu lidí. Petr Smělík vyjednává se správcem filmové databáze na internetu o umístění traileru na jejich web a zároveň jeho velké zviditelnění. Velmi pracně režiséři vymýšlely požadavek správce, ať o filmu sepíší nějaké info. Snad dvě hodiny tato činnost zabrala, než si režiséři vůbec dali dohromady o čem film je, a jak to vhodně napsat na stránky, aby se toho zas až tolik neprozradilo. 08.08.2006 Buď je to špatným obdobím nebo skutečne o film The Resolution zájem vysoce opadl. Co se v porovnání s první trailerem týče do počtu návštěvnosti, nemůže se zatím nová ukázka srovnávat. Žádné haldy příspěvků ani návštěvníků. Proč na trailer nikdo nereaguje, o tom by se dalo diskutovat. Možná za tím stojí nevlídné deštivé počasí, které okolí provází již nějakým týdnem nebo časy dovolených, nikdo neví. Každopádně webmaster Svatopluk Hastík dnes přišel s překvapivou zprávou, že si trailer muselo stáhnout už více než 50 lidí. Ukazují tak statistiky webu. 09.08.2006 Trailer si už údajně stáhlo přes 75 lidí. Režiséři na filmu pracují nepřetržitě. Zajímavá věc také nastala co se do počtu článků na stránky týče. Zatímco půl roku se tam téměř nic nedělo, najednou se objevily dva různotématické články a nevědělo se, který se má dříve zveřejnit. Zatímco Svatopluk Hastík rozebíral dopodrobna trailer, jeho děj a co můžou diváci od filmu očekávat, Petr Smělík se zaměřil na strasti tvůrců na cestě postprodukcí. Zajímavé historky dozvěděli se režiséři od Tomáše Pojkara, který se nechal slyšet, že trailer shlédl již asi 30x. A měl k tomu náležitě spoustu věcí. Zřejmě za cíl si dal odhalit veškeré animace a jiné triky, které se v traileru vyskytly. Tak tedy začal jmenovat všechno, co si myslí, že není skutečně natočené. Vyjmenoval téměř vše, snad na jeden umělý sníh zapomněl nebo jej spíše ani nepostřehl. Divácké oko je zkrátka těžké ošálit. S postupně postupující postprodukcí také vylézá na povrch spoustu různých nápadů a myšlenek. Z těch posledních se asi nejvíce hovoří o pojmenování postav filmu. Doposud totiž krom pracovních jmen pro režiséry nikdy žádné označení nenese. A tak se tedy spekuluje o tom, že Martin Sentl by mohl být James, Aleš Holub Quentin nebo Petr Smělík Justin apod. Jména by se do filmu uvedla pomocí nějakých informačních nápisů při prvním objevení osoby na plátně. Zatím se toto řešení jeví jako o moc lepší, než nechat hrdiny v anonymitě. - 48 - Webmaster Svatopluk Hastík přišel s nepěknou zprávou a to s tou, že návštěvnost stránek se razantně snižuje. Petr Smělík se onehdá nechal slyšet, že film se do září (tedy slibovaný termín premiéry, dle informací nového traileru) nestihne. On sám podlehl během posledního týdne chorobě, takže se práci na filmu moc věnovat nemohl. Pokračuje tedy alespoň Petr Hastík s tím, že dokončil celou obrazovou postproduckci jedné scény, což dohromady s hotovým zvukem vytváří kompletně dokončený obraz. Dokončil už taky několik efektů do velké akční scény s armádou, konkrétně výstřel vojáka a výbuch miny. Na obou se však dosud neshodli oba režiséři takže o jejich finalitě se doposud hovořit nedá. Atmosféru dobu krásně charakterizuje článek, který vyšel na oficiálních internetových stránkách filmu někdy začátkem srpna. Režiséři si sdělili svoje myšlenky a emoce chtěli přenést také částečně na diváky. Autorem je Petr Smělík: PŘEHOŘKLÁ REALITA! Poslední události mě donutily zapřemýšlet a přiměly sepsat tento článek, který bude trošku mapovat stav současné tvorby na filmu The Resolution a doufám, že zodpoví na nejožehavější téma, které se na stránkách poslední dobou a i dřív řešilo mezi čtenáři. Celou dobu se to tají a skrývá pod všelijaké jiné věci, ale pod tíhou a tlakem čtenářů musím tuto věc momentálně uveřejnit. A ta věc už je tu pěkně dlouhou dobu. Můžeme se sice bavit o krásném zářijovém termínu, který tímto mimochodem v žádném případě nezatracuju, (!) ale pojďme si upřímně říct jak jsme na tom. Střih je prakticky dokončený, chybí jen několik částí a složit všechny scény dohromady, propojit a dořešit detaily. Práce, která zabere všehovšudy řekněme dva dny. Efektově jsme na tom relativně dobře, nicméně chybí některé zásadní pasáže, které mohou trvat ještě několik týdnů. Mimo to musí Petr Hastík vytvořit veškeré barevné korekce pro film. Počítejte se mnou.. Jedna scéna čítající kolem 30 záběrů (to jsme na dolní hranici) zabere většinou jeden pracovní den. Kolik máme scén? Řekněme 30.. A jde opravdu pracovat 30 dní v kuse na tvůrčí monotónní činnosti? Nejde (tedy ono by to šlo, ale jak by potom vypadal výsledek, pokud by se vzájemně kontrolovali pouze dva lidé, ke všemu je třeba určitý časový odstup) Nehledě k tomu, že by měl dokončit již zmíněné zásadní efektové pasáže. A to měl v plánu pracovat částečně na zvuku. Momentálně jsou vizuálně hotové teoreticky dva obrazy. Celkově s hudbou i se zvukem máme dokončený teoreticky jeden obraz. Hudebníků je sice více než jeden, ale všichni se potýkají s časovou tísní a pokud prozatím vytvořili 1-2 skladby, tak je to pro nás velký úspěch.. nicméně je do filmu ještě potřeba spousta hudby, kterou já ani Petr Hastík nezvládneme vytvořit sami. Máme na krku oprátky už jenom z toho důvodu, že jsme nezávislí a že všichni hudebníci (a nejen hudebníci) se kterýma pracujeme (nebo jsme to plánovali) jsou na jisté tvůrčí úrovni a mají svou vlastní placenou práci, tudíž jí zcela logicky dávají přednost před tímto projektem. Dokud nebudeme mít záda kryté sponzory, tak se to povleče v tomto duchu jako doposud. A co se zvuku týče, tam je situace naprosto nejkomplikovanější. Leč nechtěně, stal jsem se nedávno prakticky největším zvukařem na filmu, protože už mám na krku čtyří scény (jednu z nich jsem dokončil včera a další dvě jsou na půli cesty) Nevím kolik zvuku zvládne nakonec Petr Hastík, ale v jeho plánu je také vzít si na starosti tři scény. Tohle všechno nepíšu z toho důvodu, aby vám nás bylo líto, ale abyste pochopili situaci. A teď konečně k tomu, co se objevilo nedávno – trailer! Ano, trailer nevznikl jen proto, aby nalákal nové diváky a navnadil na premiéru, která by se měla blížit, ale esenciálně z toho důvodu, abychom se s ním mohli prezentovat pro širší filmovou veřejnost a podařilo se nám získat spolupracovníky.. Ať už si o náboji a atmosféře traileru myslí kdokoli cokoliv, podstatné pro nás bylo a je, vytvořit trailer s velkým důrazem na filmovou co nejprofesionálnější úroveň a získat na svoji stranu nové hudebníky, grafiky, zvukaře a produkční. - 49 - Film se sám nevyrobí. Aby vznikl, musí za ním stát práceschopný štáb a za štábem motivující, ale upřímní fanoušci. 17.08.2006 Vývoj filmu se teď rozdělil do dvou skupin: Na skupinu Petr Smělík – jak tam vypadá postprodukce nikdo neví, protože je stále nemocný a informace od něj přicházejí kusé. Druhá skupina je Petr Hastík a od něj také přicházejí ty nejčerstvější novinky. Týkají se dokončených věcí: dokončené barevné korekce na stále se zvyšující množství záběrů. Dosud ale nebyly schváleny oboustranně, takže se dají považovat za pracovní verzi. Co se dále po snad půlročním odkladu rozjelo, je práce na velké animaci do Obrazu 30, konkrétně havárie vlaku. V současnosti probíhá výroba modelů a skládání celé scény, která se vlastně za dobu dvou let předělává již asi potřetí. Ale tentokrát už naposledy. 30.08.2006 Tvorba filmu za poslední dva týdny byla dosti roztrhaná. Petr Smělík se ještě vzpamatovával z nemoci tak moc pracovat nemohl a Petr Hastík tvořil poměrně náročné modely pro velkolepou akční sekvenci do Obrazu 30 takže vše šlo dost pomalu. V rozmezí těchto okolních dní se čas využívá k posledním dotáčkám (závěr filmu, úvod filmu), ale především k vyřešení komplikované situace, která za pár dní nastane. Petr Smělík se stěhuje do Prahy a je potřeba vyřešit, jak si budou režiséři přeposílat data. Film totiž zdaleka není dokončený a Petr Smělík má vlastní odhad, že místo formálně stanoveného měsíce premiéry, tedy září by ideální čas byl spíše listopad. Teď je tedy za potřebí aby poskytl pro Petra Hastíka co největší objem dat, jednotlivých obrazů, protože on je bude muset všechny obrazově doladit. Jak to bude nakonec s jejich posíláním je zatím otázka. Padl návrh posílání disku poštou. Práce tedy bude v následujících měsících až až, pokud se podaří vyřešit nastalou překážku a úspěšný vývoj (také produkční – Petr Smělík sehnal další lidi na hudbu) bude pokračovat stejným tempem jako doposud, diváci by se premiéry mohly tento rok dočkat. Film byl zařazen mezi více než 190 000 filmů na filmové databázi csfd.cz 02.09.2006 Dnešní dotáčení se svým časovým určením řadí mezi poslední v rámci dvouletého vývoje filmu The Resolution. Natáčel se konec filmu. Scéna se skládala z jednoduchého prostředí – pěkná příroda – v pozadí stojí osoba (Dušan Trávníček – hrál Petr Smělík) – v popředí hoří kartička Resolution. A to byl ten hlavní kámen úrazu. Papír totiž nebylo možné v silném větru podpálit, k tomu byl ještě vyroben z fotografického materiálu. Kartička se přilepila izolepou k místnímu mostku, ze zadní strany se nanesla vrstva vaty, která je osvědčená jako dobrý hořlavý materiál a Petr Hastík se ji pokusil zapálit. Petr Smělík mezitím čekal na natáčení na své pozici, asi 300 metrů dál na kopci. Jelikož se nic nedělo, vrátil se po několika minutách zpět a viděl, že jeden člověk si proti větru nepomůže. Tak se tedy rozhodlo, že se postava do pozadí přidá v postprodukci a kartičku se raděj pokusí režiséři zapálit společně. Tentokrát když jeden stínil byly již pokusy mnohem úspěšnější. I tak se však oheň nezmohl na víc, než na doutnání. Během těchto zápalných pokusů se na place objevila neznámá osoba, která šla „na procházku“ se psy. Procházkový styl příchodu byl totiž pouze krytí k tomu, aby se pozorovatel dozvěděl, co režiséři kolem kamery (zřejmě ani netušil, že tam je kamera) děje. Otázka „co to tady měříte“ to rovněž potvrdila. Po diplomatické odpovědi a dobrovolného návštěvníkova odchodu se pokračovalo v zápalných pokusech. Marně. Termín natáčení byl tedy odložen na přívětivější počasí. Druhého dne odpoledne se opět zorganizovalo jedno z posledních natáčení. Cílem bylo stvořit úvod filmu, který už režiséři tvoří v pořadí třetí. Proto taky obraz, který dnes vznikal nese pracovaní název 01, po předchozích 00 a 01. Natáčelo se v místnosti v noci a zapotřebí byla „pouze“ malá knihovna, - 50 - která však neobsahovala pouze knížky (režiséři jich tolik nesehnali), ale také videokazety, časopisy a prázdné krabice. Petr Smělík v hlavní a jediné roli knížky prohledával a svítil si při tom baterkou. Smyslem tohoto obrazu je zběžně informovat o ději filmu i o základních pravidlech hry, kterou film s diváky rozehraje. Pomocí papírových indicií se představí děj a následující sled obrazů by již neměl být tak nepochopitelný. Zároveň se celý obraz nese v dost akčním duchu, takže by diváka mohl i navnadit na to, co přijde. Natáčelo se asi hodinu. 04.09.2006 se ve Zlíně konala první projekce filmu na plátně. Cílem bylo zjistit, jak na něm obraz vypadá když projde filtrovacím procesem. Výsledky byly více než zajímavé. Zaprvé se zjistilo, že spoustu záběrů je moc tmavých a že měl Petr Hastík zřejmě skutečně špatně nastavený monitor, čímž se s Petrem Smělíkem dlouhou přel. Další věcí, která se nemile projevila byla hladina šumu s některých, převážně nočních záběrech. Teď už je jisté, že se záběry budou muset „odšumět“, i to byla před projekcí velmi aktuální otázka. S celkovým vyzněním záběrů byli však režiséři spokojeni, protože na velikém plátně se skutečně snaha o maximální filmový vzhled přeci jen ukázala. Krom obrazu se hodnotil také zvuk. Na místě byla totiž kvalitní zvuková aparatura. Krom opětovné hladiny šumu se též sledovaly ozvěny, které právě u zvuku činí největší problém. U pár hlasů na tom sice zvuk nebyl zrovna nejlépe, ale opět se jednalo o výjimky, které se podaří režisérům do oficiální premiéry vychytat. 07.09.2006 Dnes padla poslední klapka filmu. Ale tentokrát to již byla skutečně definitivní. Točil se dokonce konec filmu na kterém se režiséři nemohli dlouho shodnout. Jedná se v podstatě o statickou scénu odehrávající se v přírodě. Původně měl hrát za Dušana Trávníčka (jehož je postava, která se zde objeví), ale aby se o tomto „tajném“ natáčení nedozvěděl, zastoupil jej Petr Smělík. Tajném proto, že by režiséři mohli v očích místních diváku ztratit důvěru, kdyby se dozvěděli, že se stále ještě natáčí. Na natáčení byla potřeba i kartička RC, která měla v popředí obrázku hořet. To se však nakonec nezdařilo realizovat, protože vanul prudký vítr, který jakoukoli ohnivou snahu mařil. Nakonec se tedy bude muset kartička dodělat postprodukčně. 08.09.2006 Režiséři si naposledy vyměnili zpracované data metodou tzv. okenního parapetu, která byla s oblibou využívána (balíček se položí na okno domu, kde se nachází adresát. Ten si jej pak vyzvedne). Další komunikace bude probíhat vzdáleně přes poštu, jelikož se Petr Smělík stěhuje. Vlně módních trendů se vyhne málokdo. Většinou rychle přijdou a po čase za nimi neštěkne ani pes. Takové trendy vznikají v samostatně funkční organismech, jakým je při určitém úhlu pohledu i filmový deník. Ten expanduje a pohlcuje zároveň vlastní módní směry, které vznikaly zcela nahodile, jelikož systematická metoda vzniku jednotlivých zápisů nebyla z hlediska dlouhodobého časového vývoje možná. Jedním z trendů současné doby byly i rekapitulace, tedy neustále dokola opakovat, co se za uplynulý měsíc odehrálo. 11.09.2006, dejme tomu kolem večerních hodin, začal se psát třetí rok vývoje nezávislého projektu, akčního psychothrilleru The Resolution. Právě 11. září 2004 si Petr Smělík a Petr Hastík řekli, že si natočí vlastní film, který bude prostě na úrovni. K dokončení svého snu však spotřebovali více času než očekávali. Přes prvopočáteční neochotu jakékoli spolupráce ze strany jiných lidí, až po současnou kritiku délky tvorby režiséři krok po kroku skládali dohromady mozaiku složité produkce celovečerního filmu. Vyjma hereckého obsazení, které režisérům ochotně pomohlo realizovat scény byly prakticky rok a půl veškeré post produkční práce na nich. V posledních měsících se naštěstí podařilo Petrovi Smělíkovi sehnat další lidi, především z oblasti tvorby hudby, kteří slíbili spolupráci. Těmto úspěchům však předcházela snaha, jak film prezentovat v nejlepší podobě. Režiséři namíchali akční mix do 1. oficiálního traileru, který místním divákům „vyrazil dech“ a o Vánocích roku 2005 opět vzbudil v té - 51 - době již upadající zájem o film. To pro režiséry samozřejmě představovalo potěšení a velkou dávku motivace do další výroby filmu. Uběhlo však několik měsíců a situace se dostala do podobných kolejí. O filmu už padaly zmínky jen ve smyslu „Kdy už to bude?“. Lidí stále nebylo dostatek, i když už na film sami režiséři nebyli. I tak se ale rozhodli vytvořit Nový oficiální trailer, který měl být již úplným vrcholem, který dokázali v té době vytvořit. Tedy v době léta 2006. Vývoj dvou minutové ukázky si s post produkčního časového koláče ukousl téměř měsíc. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale jen za hudebním skladatelem k ukázce, Alexandrem Jaškem, se režiséři vydali pětkrát, dokud nebylo vše dokonalé. Hlavní čas také zabrala výroba obrazových korekcí a animací, které byly pro trailer expresně vytvořeny. Vynaložená námaha však nakonec přinesla ovoce. Nejen že se sehnalo pár nových lidí, ale hlavně se upevnily pozice těch starších spolupracovníků, kteří po shlédnutí ukázky zjistili, že nespolupracují jen tak na nějakém „amatérském“ filmu. A právě i s tímto doposud dvouletým vývojem, kteří se režiséři o počátků snaží držet na úrovni, odcizili si označení filmu za „amatérský“. Přemostění na název „nezávislý projekt“ tvořil ještě takový výstřel do prázdna, v podobě „experimentálního“ filmu. Tento název se však neuchytil. Slovo nezávislí, není až tak v českých hájích a luzích známé, svoji popularitu má především v americké kinematografii, odkud také tento pojem pochází. U nás je vesměs tohle slovo milně nahrazované slovem „amatérský“. Slovo „nezávislí“ však na rozdíl nedefinuje úroveň kvality. I když ono by se to vlastně nemělo dělat ani „amatéra“ odvozené z francouzského originálu amateur. V překladu znamená něco jako „člověk milující umění“ nebo ten, kdo „tvoří něco s láskou“. Tedy něco naprosto jiného než hanlivě počeštěný amatér. A sami si to přiznejme, pokud uslyšíme tohle slovo v přívlastku nějaké tvorby, naše představy většinou zabloudí do úvahy typu: to bude ale kra****. Co se vizuální stránky a počítačových animací ve film týkaje, jsou na dobré, ale dosti pomalé cestě. Obraz 30 velká akce s armádou – tvoří se na něj obrazové filtry, zároveň vznikají jednotlivé modely pro explozivní „úvod finále“. Kapitola X. Hluboký nádech čerstvého vzduchu Postprodukce překročila novou hranici rozsahu. 17.09.2006 napsal Petr Smělík dopis anglickému hudebnímu skladateli Chrisi Bouchardovi, čímž se rozmach filmu dostal i za hranice bývalého Československa. Režiséři na něj přišli poté, co Petr Hastík shlédl fanouškovský film na téma Star Wars, ve kterém počítačem komponovaná orchestrální hudba vynikala. Bohužel však konečná odpověď zněla, že tvůrce stejně čas na cizí projekty už nemá, každopádně byl velmi zaujat trailerem a co se do počtu písmen v odpovědi týče, napsal jich více, než kde jaký Čechoslovák. 23.09.2006 se režiséři vydali za Alexandrem Jaškem, který přislíbil spolupráci na dalším songu do filmu. Konkrétně do obrazu 02 – noční pronásledování ulicemi města. Video nedostal, protože podle něj beztak neskládá. Jako hlavní podklad mu bohatě stačil soupis důležitých momentů v celé scéně, doplněné timecodem. Podle nich by měl podle svých odhadů do 14 dnů složit na svém novém extra výkonném počítači minimálně náhled pro tuto hudbu. Zároveň se taky řadí mezi úzkou skupinu lidí, kteří jsou z tvůrčí práce na filmu nadšeni, takže spolupráce s ním zatím ve dvou předchozích případech (obraz 09 a 2. trailer) vyšla na jedničku. - 52 - 25.09.2006 Také z důvodu časové náročnosti, nabírají postprodukční činnosti interkontinentálních rozměrů. I přesto, že 17.09.2006 odmítl anglický hudební skladatel spolupráci, dal Petrovi Smělíkovi spoustu kontaktů, kde by mohl přijít s pořízenou. Jednalo se především o světové hudební fórum, kde se spousta nezávislých skladatelů schází, prezentují svoje aktuální skladby, případně se také poohlíží po nějakých nabídkách. A tak se stalo, že osloveno s nabídkou spolupráce bylo spoustu lidí díky mocným silám internetu. Jeden potencionální skladatel by mohl být Ital nebo Japonec, nejnověji se také přihlásil Švéd s 25letou praxí. To spolu s Čechy a Slováky činní již slušný počet národností, které by se mohly na vývoji podílet. 30.09.2006 Dnešek představuje poslední pravděpodobný, v traileru slíbený termín premiéry. A skutečnost hovoří jasně: Žádná premiéra nebude. Pokud by se teoreticky zpracoval do jednoho celku veškerý doposud zpracovaný materiál, včetně obrazu, hudby a zvuku, zdaleka by nevzniklo to, o co režiséři dlouho usilují. Tedy explozivní, akční psychothriller, říznutý lehce těžkou parodií. Nový měsíc je také započat nezvykle negativní zprávou. Petr Smělík oznamuje, že hlavní počítač, tedy jeho, nevydržel nápor dat a havaroval. Aby nemusel být celý příběh převyprávěn do filmového deníku, k dispozici je přímo vyjádření Petra Smělík: „Defragmentace disku je ten prokletý pojem který to způsobil. Podle neoficiálních zdrojů by se tato procedura měla konat min. jednou za měsíc ne-li víc. Já jsem ji nepoužil za celou dobu co mám tento počítač (2-3 roky). Tím, že bylo na jednom z mých fyzických disků (jako na všech ostatně) málo místa, tak se z toho jednoduše podělal. Mám fyzicky 3 disky, zasáhlo to jenom jeden. A to disk C a D – tedy operační systém (nevadí, přeinstaloval jsem) D je jeden z hlavních disků The Resolution. Bohužel je to aktuální disk, ukládám na něj všechny aktuální data včetně projektů do kompletně všech obrazů. Tato nedefragmentace způsobila ztrátu fyzicky 90 GB na disku D – restoration programy nefungují, nic nenajdou. Nehledě k tomu, že spousta dalších souborů je poškozených, v sekvencích obrázků jsou mezery najednou nebo některé konkrétní mají obrazové šumy. Zvuky nejdou některé spustit a spousta z nich šumí. Celkovou ztrátu odhaduju na 130 GB. Data smazaná od zdroje jednotlivých obrazů což tvoří hlavní část si můžu nahrát ze zálohy znovu to není problém, horší je to s projektama.. poslední zálohu totiž máme 30. červa 2006 a jelikož mi tato akce zcela logicky nešáhla na soubory, které nejsou aktuální a na které se sto let nikdo nepodíval, jsou v cachi právě všechny věci ze září a srpna, červenec sem tam něco zbylo. Totálně byla zničena veškerá moje zvuková snaha – obraz 21, 29, 34 budu muset udělat znovu. To znamená, že se zvukem jsme opět na bodu nula nepočítaje obraz 03 (který má u sebe Petr Hastík)“. Jedinými nejnověji zpracovanými daty a zachráněnými jsou teď obrazy, které dostal Petr Hastík na filtry a tzn. že je má u sebe. Podle nich se taky buď vytvoří nový střih anebo se stříhat už nebudou vůbec, jen se zpracuje ofiltrovaný materiál.“ A teď pro změnu pár dobrých zpráv. Ono jich vlastně ani moc není a i ta jedna co je, je dobrá jen z části. Ozval se totiž Martin Valent (kdysi smluvený slovenský hudební skladatel) a poslal náhled hudby obrazu 06-08. Zatím to však vypadá, že hudba nebude na uspokojující úrovni. 07.10.2006 se konala režisérská porada spojená s předáním dat Petrovi Smělíkovi, který o spoustu přišel, když mu havaroval počítač. Krom toho se řešil termín dokončení filmu. A termíny vypadají následovně, buď listopad 2006 nebo leden 2007. Faktorů, které oddalují reálnou premiéru je několik. Především je to zvuk, který je doposud v plenkách. A lidi se na tuto pozici stále nedají sehnat. A ještě onen vzniklý problém, Petr Smělík již měl tři obrazy zvukově dokončené, avšak veškerá data se nedávno smazala. Další částí je hudba. Je na tom sice už podstatně lépe. Především teď s novou krví, která přišla ze zahraničí a spoustu hudebníků by v současnosti mělo na hudbě pracovat. V neposlední řadě je to obraz a s tím spojené efekty. Jelikož je má ale na starost Petr Hastík, který by také chtěl film co nejdříve, neměl by to být obraz, který bude všechno zdržovat. 13.10.2006 Večer proběhla schůzka s člověkem, který (slovy Dušana Trávníčka) „umí sehnat věci“. Takto se Petr Smělík pomalu dostal k pilotovi, který by možná byl ochotný vzít kameru na palubu a natočit minimálně podklady pro obraz 00. Vše je v budoucím jednání. Také padl návrh o případném 3D modeláři letadla pro tento obraz, pakliže neozve současný grafik ze Slovenska, který pomoc přislíbil již dříve. - 53 - 14.10.2006 odpoledne došlo k upgradu počítače Petra Smělíka, který slouží především pro projekt The Resolution. Svatopluk Hastík a Aleš Holub mu přišli přemontovat skříň k PC čímž více zabezpečili disky projektu proti případnému odvaření. Hlavní důvod byl chlazení a prostor, který nová skříň daleko lépe poskytuje. Večer se pak konalo sezení a debatovalo se o webu, filmu atd. Příští den se opět opravovaly střihové chyby měsíců minulých. Spoustu času také zabere relinkování (určení nové cesty, po které má střihový program přístup ke zdroji dat) souborů v projektech které byly ztraceny tzv. velkým třeskem na počítači Petra Smělíka. Skladatelka Jarka Paseková se pustila do hudby, přesněji řečeno atmosféry nebo zvukového podkresu obrazu 21, Petr Smělík momentálně v tomto obraze figuruje jako pomocný zvukař – je potřeba sehnat zvuk mobilního telefonu na konci této scény, který neustále chybí a v podstatě se ještě režie nedohodla co tam pořádně bude. 16.10.2006 Nový americký skladatel Leon Portelance dodal první verzi hudby k obrazu 23. Vznikly připomínky, které mu budou vzápětí odeslány. Johannes Schiehsl, jenž byl před několika dny kontaktován e-mailem jako 3D animátor odmítl nabídku na spolupráci. Jelikož se vyskytuje v komunitě 3D animátorů na specializované škole, je ještě možné od něj získat další kontakty. Produkce se nevzdala. Večerní schůzka se zvukaři Zbyňkem Sommerem a Martinem Roškaňukem nepřinesla nic nového, oba jsou pracovně vytížení, Zbyněk Sommer slíbil, že se na spolupráci zeptá Veroniky Bartošové na kterou produkce už dřív dostala kontakt, nicméně se to stále odkládalo kvůli nedokončenosti obrazu. Petr Hastík dokonce navrhl počkat až budou filtry a efekty. 17.10.2006 Jistý – říkejme mu „Sebastian z Holandska“ informoval o svém nabitém programu a odkladu hudby k obrazu 11. Začíná komponovat ve středu, tj. zítra, nicméně většinu věcí už má podle svých slov v hlavě. Není od věci zmínit, že režiséři teď pracují bez přestání a jelikož na jejich bedra spadá taktéž sepisování filmového deníku, jsou informace z posledního měsíce seskupeny hodně narychlo. I tak ale teď nově Petr Smělík posílá informace, které se ději na jeho pracovišti v Praze. Jsou totiž přeci jen o něco zajímavější, na rozdíl od informací z grafiky, co kde který obraz se zase obarvil, jelikož se týkají samotné produkce. 20.10.2006 Enrico Cervi posílá druhou verzi hudby -01. Je na výborné úrovni, schváleno! Leon Portelance posílá druhou verzi hudby obrazu 23 – jízda autem Edwarda Harrowse a Quentina Wooda. První část rádia schválena, hlas zpěváka, který je možné slyšet v rádiu je přímo Leon Portelance. Ke druhé části byl sepsán upřesňující dokument požadavků. 23.10.2006 Leon Portelance posílá dva své nové songy pro případné využití do filmu. Nehodí se to přímo k žádnému obrazu ale je možné že se to režie rozhodne nějak zužitkovat. Sebastian z Holandska posílá druhou verzi hudby k obrazu 11, nicméně tato je ostře kritizována oběma režiséry. Zdá se, že se vůbec netrefil do stylu filmu. Uvidí se, jak se vyvine další debata o tomto obraze. Enrico Cervi je potěšen spokojeností režisérů s hudbou k obrazu -01 a má v plánu vytvořit delší verzi této hudby pro případné jiné využití nebo minimálně do soundtracku (začíná se spekulovat o vytvoření hudby do závěrečných titulků, jejichž úroveň nesmí být podceňována. Snad bude spolupráce pokračovat i na jiných obrazech. Tomáš Ptáček informoval o tom, že začal na hudbě obrazu 32, nicméně nemá ještě nic konkrétního k předvedení z nedostatku času.. V mailu dále uvedl, že na škole v Brně vídá ve stejné přednáškové skupině Michaela Hobbse, tedy herce Lukáše Mičulku k jehož scéně skládal před nedávnem hudbu. Svět Resolution je holt malý. - 54 - Kapitola XI. Termíny už jen ze zvyku Měsíc listopad, měsíc, na který byl přesunut druhý termín premiéry filmu. Nakonec se o tomto termínu nemluvilo tak, jako třeba o prvním, září 2006, ale přeskočilo se již rovnou na realističtější leden(!) 2007(!!). Postprodukce je samozřejmě stále v plném proudu. Aktuálně Petr Smělík se kromě psaní filmového deníku ze svého pracoviště věnuje produkci hudby a řešení nevyřešených strastí některých obrazů. Z hudby byla dokončena k obrazu 30 – akce s vojáky, která je na vynikající úrovni a řadí se tak spolu s -01 (noční knihovna), 31 (atentát na Harrowse) k absolutní špičce, kterou mají režiséři k dispozici. Problémy jsou ovšem s hudbou k obrazu 11 (Derek McBright a Caroline Nixey pronásledování motorkářem), kterou po Petrovi Hastíkovi převzal Sebastian z Holandska, zahraničení skladatel (tedy převzal ne doslova, začal samozřejmě úplně od začátku). Režiséři jsou s další a další verzí více a více nespokojeni. Její stoupající anti-kvalita je na větším úpadku než současný zájem Petra Hastíka psát filmový deník. Krom prací týkajících se přímo filmu, pracuje se taktéž na jeho propagaci. V současnosti pouze prostřednictvím oficiálních internetových stránek. Které jednak byly rozběhnuty v anglické verzi, prvotní zásluhou zájmu Svatopluka Hastíka, a jednak prošly grafickou a stylizační rekonstrukcí. Veškeré texty byly zmenšeny podle moderních trendů, přibylo několik článků vysvětlujících vývoj postprodukce a taktéž bylo vytvořeno plně animované hlavní menu s logem, který by mělo celkový pohled na web zpříjemnit. 10.11.2006 Na čem se pracuje (Stanice: Jižní Morava) Ve středu zájmu je teď tvorba posledního záběru, který diváci budou mít možnost ve filmu zhlédnout, vyjma závěrečné titulky. Pro tvorbu tohoto vizuálně náročného záběru bylo zapotřebí natočení podkladu, na kterém by byla vidět postava. Toto natáčení, a zároveň jedno z úplně posledních v historii filmu The Resolution proběhlo 7. září 2006. Z několika minutového natočeného materiálu byl vybrán ten nejlepší a asi 16 sekund se z něj použije v kombinaci s mattepaintingem v závěrečném záběru. Během posledních dnů byla schválena finální vizuální post-produkce ke spoustě obrazů: Obraz 35 – první část závěrečné animace – finální render musel nakonec obstarat Petr Smělík, podobně jako render první části animace vlaku do Obrazu 30, protože výkon počítače Petra Hastíka byl již na tyto operace dávno nedostatečný. Už při výrobě efektu byly problémy se stabilitou. Celá post-produkce teď také závisí na ostatních lidech, kteří spolupracují nebo přislíbili spolupráci. Režiséry totiž stále tlačí čas a leden je pro ně poslední přijatelný termín. 26.11.2006 bylo oficiálně uspořádáno režisérské sezení v souvislosti s návštěvou Petra Smělíka Moravského pracoviště. Probíraly se aktuální neduhy filmu a jiné problémy, které s tvorbou působí. Tím hlavním byl pochopitelně ten největší, od začátku projektu provázející – čas. A je ho zatraceně málo aby se vše do ledna 2007 stihlo. Petr Hastík proto bude mít sepsaný seznam posledních úkolů, které je třeba dodělat – do prosince třiadvacátého. Samotný počítač Petra Hastíka teď nese za sebe velkou zodpovědnost. Jakmile by totiž nastala havárie, či něco podobného, celý proces post-produkce obrazu by se zbrzdil o několik týdnů. Samozřejmě se zálohuje, ale čas nedovolí všechno. Enrico Cervi poslal náhled hudby 05 – sněhová vichřice – režiséři se shodli, že hudba je na velmi dobré úrovni, ale přeci jen je potřeba v akčních pasážích přitvrdit. Taktéž se ozval Marko Hautamäki s obrazem 33 – akce na zámku. Zde už tak vlídní režiséři nebyli a vesměs se shodli na spoustě nedostatků. Především nedostatečná strhující pasáž v hudbě, která je právě do tohoto obrazu – posledního z filmu podmínkou. Leon Portelance taky nezůstal pozadu a poslal remix hudby k obrazu 26, který je velmi kvalitní. Jeho užití bude určitě nevyhnutelné. Především jako „příběhový urychlovač“ se bude do některých lehce nudných, ale nepostradatelných částí hodit. A to už je holt dilema filmu The Resolution. Spousta děr ve scénáři, které se režisérům podařilo opravit až v post-produkci novými sestřihy a příběhovými liniemi přesto mírně vyplynou na povrch. Jejich úplné odstranění by totiž mělo za následek ještě větší komplikace s vyzněním příběhu pro diváky, které je už i teď podáno dost nejednoduše. - 55 - Období předvánočních nálad se točí kolem vánočního „dárku“ celému tvůrčímu štábu včetně fanoušků. Slovo je v uvozovkách proto, že dárky se obvykle darují, jenže tento druh daru je potřeba zakoupit. Jedná se o dosud pouze v počítačových náhledech existující tričko údajně vynikající kvality s obrázkem na motivy The Resolution, včetně internetové adresy a nějakého citátu na zadní straně. Metoda potisku, která byla zvolena – síťotisk – by měla být v současnosti ta nejdokonalejší, čemuž také odpovídá cena. Tisk by měl proběhnout v nějakém ostravském grafickém studiu. Již teď se objevují údajné protesty ze strany fanoušků, kteří se s vysokou cenou nedokáží vyrovnat. V podstatě platí, že čím vyšší počet objednávek, tím nižší cena. Ono totiž k tisku se zároveň ještě připlácí pevně stanovený příplatek, který se pak už jen jednoduše rozloží mezi počet zájemců, tedy čím více, tím nižší cena. Dobré zprávy tedy přicházejí z oblasti produkce, konkrétně od zahraničních hudebních skladatelů – v současnosti potěšil především Leon Portelance, který už složil hudbu do dalšího obrazu, plus z tohoto songu udělal remix, který se bude moci taky užitečně zužitkovat. Dále dodal zpívaný song do rádia v osobním vozidle Edwarda Harrowse a v záloze má ještě song, který remixem plánuje přetvořit na závěrečnou hudbu k titulkům, jejíž text už kdysi alespoň předběžně navrhl Martin Sentl. Další z hudební branže se ozývá Marko Hautamäki, který má za sebou skladby k čtyřminutovému úvodu obrazu 30 – velké akce s vojáky a v současnosti by měl pilně pracovat na závěrečné scéně, z které sice režiséři už po hudební stránce nejsou tak nadšení jako z prvně jmenované, ale vše se může ještě budoucími upgrady změnit. Ve víru tvorby by měl být i Enrico Cervi, který se výborně uvedl obrazem -01 – noční knihovna v počátcích filmu a teď pokračuje bitkou ve sněhu. Dokonce již poslal i ukázku celého songu, který mu režiséři patřičně pochválili, ale zároveň i zkritizovali. Na kritiku již zareagoval a některé věci uvedl na pravou míru. Detaily má v současnosti na starost produkce. Z dalších tvůrců se již nikdo výrazně neprojevuje. Alexandr Jašek nečekaně usnul na vavřínech, neboť stále neposílá slíbenou ukázku do nové scény (slíbenou již od září). Poslední informace hovořili taktéž o pracovním vytížení. Podobně je na tom i Tomáš Ptáček, který po vynikajících skladbách k obrazům 00 – průlet oblaky a 31 – atentát na Harrowse údajně tvoří následující scénu. S čím se teď režiséři potýkají je úplný konec filmu. Petr Smělík posílá různé varianty střihů závěru a právě předvčerejšky přišel s návrhem, jak konec vylepšit a udělat více strhujícím než zřejmě je. Do závěrečných proslovů, spíše asi k Martinovi Sentlovi by se přidalo více průstřihů, které by shrnuly konečný osud všech hlavních postav, tedy jak to s nima vlastně dopadlo. Po trikové stránce byl dokončen obraz s Danielem Woolleyem, který se natáčet v ateliéru před greenscreenem a celé pozadí pak bylo vytvořeno následně v počítači. Dále jsou připraveny úhly a jízdy kamery v animaci havárie vlaku v Obraze 30, teď se jen čeká na zkušební výpočet celé sekvence. Co bylo ještě realizováno z triků je třes kamery uvnitř havarujícího vagónu, který bude sloužit k překlenutí z virtuální jízdy kamerou po nádraží k vlaku do přímé havárie vlaku. Záběr byl pro zjednodušení a urychlení výroby vytvořen vesměs ze statických záběrů. Jako základ posloužila fotka z interiéru, která byla pořízena někdy v létě při natáčení telefonátu ve vlaku. Pozadí za okny bylo nahrazeno animací již hotového modelu vlakové stanice a co nejvíce se zkusilo zamaskovat - 56 - vnikajícím hustým kouřem. Cílem tohoto krátkého průstřihu, který původně v plánu vůbec nebyl, bylo dosažení větší naturalističnosti scény a lepšího propojení neuvěřitelného 3d světa s realitou. 09.12.2006 Petr Smělík se nechal slyšet, že má v souvislosti s The Resolution enormní nedostatek času, proto uvažuje podat výpověď ve svém dosavadním zaměstnání. Nedostatek času u něj vyvolává řetězovou reakci, která se v přímé úměrnosti odráží na další postprodukční činnosti Petra Hastíka, který k práci potřebuje sestříhané materiály. 17.12.2006 Situace v období těsně předvánočním nevypadá nijak růžově po stránce časového dokončení filmu. Petrovi Hastíkovi nevyšly plány na dokončení celého obrazu, protože Petr Smělík nestíhá dodávat hotový originální materiál pro úpravu už taky z důvodu, že jej sami ještě vůbec neschválili. V plánu je totiž dotočit (resp. domluvit) několik desítek vět – vypravěčských. Na starost by vyprávění měl dostat Martin Sentl, ze kterého se tudíž stává vypravěč filmu. Dalším problémem je výpočet animace havarujícího vlaku. I když na plný výkon běží dva dostupné počítače, je to málo. Byla již sice provedena spousta změn, kdy se podařilo čas výpočtu snížit až o 150% i tak ale stále trvá výpočet 1 obrázku přes 2 hodiny (tento čas platí, pokud pc není využito navíc jinak, což po většinu dne je, neboť se neustále vyrábí na jiných částech filmu. S ohlédnutím na 180 obrázků, což je délka první části animace to odpovídá spoustě týdnům výpočtu, počítaje průměrně 4 framy denně. Nákup triček byl na neurčito odložen, ale před vánocemi by se vše mělo stihnout. Důvodem je stále hledání dobrého zpracovatele, který by za nízkou cenu vytvořil vysokou kvalitu. Zkrátka klasický požadavek režisérů na vše, co s filmem samotným souvisí. 20.12.2006 Plánovaná premiéra se oddaluje. Důvod jest být prostý – moc práce, málo času. Ačkoli postprodukční činnosti jedou na plný výkon není to dost k tomu, aby se dokončení filmu i s premiérou stihlo v lednovém termínu, jak je již přibližně od října 2006 plánováno. A to i přesto, že si režiséři řekli „tento termín je již opravdu poslední!“. Poslední je každopádně pro Petra Hastíka, který obraz a veškeré věci po vizuální stránce dokončí již do poloviny ledna, další části vývoje již pak bude hlavně organizování, které má beztak na starost Petr Smělík. Jednat se bude konkrétně o (a to v prvé řadě) Zvuk, v druhé řadě dokončení hudby pro celý obraz. Společně pak budou režiséři konat schůze, na kterých budou probíhat předběžné premiéry. Cílem je, aby výsledky těchto premiér už nebyly takové, jako u první 19.03.2006 a druhé 28.07.2006. V současném týdnu taktéž probíhá naplno výpočet první části animace vlaku do obrazu 30. Každý snímek je časově velmi náročný na výpočet. Na prvním počítači se vypočítavá přibližně 2 hodiny, na druhém výkonnějším to bude asi polovina, což v celkovém součtu průměrných denních vypočítaných snímků dělá 180 hodin renderu na jednom pc a 90 hodin renderování na druhém. Přibližně tedy asi 11,5 dne celodenního provozu pc, za teoretického předpokladu, že by renderování probíhalo pouze na jednom pc. Na těchto matematických závěrech je však již na první pohled něco divného, proto bude lepší se jimi již dále nezabývat. 26.12.2006 Vánoce, svátky klidu a pohody. Ne však pro tvůrce filmu The Resolution. Klasický prosincový poslední týden plný svátků strávili režiséři usilovnou prací na filmu tak, že onen konec roku 2006 uběhl nečekaně rychle. Konkrétně dnes, v úterý, přijel Petr Smělík do grafického střediska na dlouho plánovou režisérskou poradu. Důležitým mezníkem této návštěvy bylo přivezení dalších dat určených pro zpracování. Petr Hastík už totiž delší dobu neměl nic pořádného na práci. Proto když se mu pod ruky dostal plný harddisk s kapacitou 250 gigabajtů, neskrýval nadšení. Tím pádem se ihned mohly rozběhnout práce na obraze. Petr Smělík ještě na místě několik střihů poopravil aby bylo vše schválené. Upravoval se scénář. Především novou důležitou část tvoří komentátor, kterého by měl ztvárnit Martin Sentl. Režiséři tedy vymýšleli jak pořádně zakončit osudy postav či udělat je ještě sympatičtější. Mnoho věcí se z filmu nakonec vyhodilo během těchto úprav. Patrně nejhůře dopadli Tomáš Pojkar a Radek Malina, kteří vinou scénáristů přišli o většinu svých scén. Největší rekonstrukcí prošla prostřední část filmu. Prakticky řečeno od bojové scény ve sněhu (obraz 05) až po příjezd vlaku a Justina Cunninghama (Petr Smělík) na místo výběrového řízení pro post osobního řidiče Edwarda - 57 - Harrowse (Svatopluk Hastík) v obraze 20. Spoustu obrazů v této sekvenci se buďto smazalo nebo velmi zkrátilo nebo také, poslední dobou velmi oblíbená metoda, přehodilo za/před jiný obraz. Práce na filmu trvají do ranních hodin (03:00), plánuje se dotáčení na 30.12.2006, dokud krajinu nezasype sněhový náklad. 29.12.2006 U příležitosti konání velkého srazu aktérů filmu probíhá slavnostní předávání triček s motivem The Resolution. Vyjma Dušana Trávníčka je spokojenost se vzhledem trička převažující. 30.12.2006 Velký filmový den. V první řadě probíhá natáčení, které je jak posledním v tomto roce, tak první po dlouhé době (naposledy se točilo 7.9.2006 a hned první věta, kterou drobný text pod datem začíná působí dnes velmi vtipně, ostatně tak jako většina dřívějších velkohubých prohlášení). 13:13 začátek přesunu od města Zlín, ve kterém se většina natáčení zrealizuje. Většina proto, že dva záběry vznikají cestou tam, tedy ve vlaku. Jedná se o doplňující záběry do obrazu 26 (záběr na krajinu) a do obrazu 30 – záběr z havarujícího vlaku na Justina Cunninghama (PS). Ale co se stalo, přihodilo – napadl sníh – a hodně. Jelikož mají záběry spadat do parného léta 2005 je to problém. Problém se kterým se bude muset utkat kdo jiný než mocná postprodukce. Ta však neoplývá nadšením, neboť již tak má spoustu jiné práce. Co už. Točí se. Po příjezdu do Zlína začíná sprint, neboť se píše druhá hodina odpolední a stmívat se začíná po čtvrté. A točit se musí denní záběry. Režiséři aktuálně hledají 2 různé honosné budovy – každá má suplovat centrálu jedné z dvou důležitých společností – Resolution a Royal. Natáčí se vybrané budovy a prostředí všedního života lidí, materiál má posloužit jako podklad pro budoucí komentář. Po několika hodinách přituhuje na teplotě. Mrzne a režiséři si dávají pauzu na horký šálek čaje. Ještě než se setmí úplně proběhne natočení posledních několika záběrů a jede se ze Zlína. Cesta pokračuje do Starého Města (asi 25 km od Zlína) odkud režiséři podnikají pěší výpravu do Uherského Hradiště (asi 4 kilometry, jelikož žádné dopravní spoje tam právě nejedou. V bídných mrazivých podmínkách se po půl hodině dostavují na domluvenou schůzi s hudebníkem Alexandrem Jaškem. Na místě opět probíhá nadopování se čajem. Schůzka se uskutečnila proto, že režiséři chtěli vědět proč se již několik měsíců neozývá. A důvod byl hned na světě. Jeho počítač vypověděl službu a stalo se to právě v okamžiku, kdy měl údajně rozdělanou výtečnou hudební pasáž do úvodního obrazu v nočních ulicích města. Navíc technické problémy způsobily smazaní celé té dosavadní práce, kterou učinil. Slíbil však, že se hned úderem nového roku pustí do další tvorby. Dojde tedy zřejmě i k dokončení onoho obrazu, který už pomalu plánovali režiséři předat jinému hudebnímu skladateli Enricovi Cervi, který tak místo toho dostane obraz 16 – bitka s dřevěnými holemi, hned co dojde k dokončení barevných korekcí. Ty sice sami nemají na hudbu vliv, ale v některých kritických případech, jako například tady se režiséři domluvili, že nejdříve zkusí vykřesat z obrazu co nejvíce kvality, než aby s polotovarem strašili hudební skladatele. Ono totiž někdy samotný čistý výstup z digitální videokamery byl zamyšleníhodný. Taktéž si Alexandra Jaška zvolili jako toho, který by mohl vytvořit nějakou chytlavou melodii (kterými je také známý) pro úvodní animaci s logem producenta filmu. Krátce po 20. hodině se režiséři pustili do střihu, přepisu scénáře a barevných korekcí. Celá operace trvala do pozdních ranních hodin (04:00). Opět se vyřešilo spoustu hluchých míst ve scénáři, taktéž se do něj zakomponovaly požadované vtipy a sebeparodie. - 58 - Kapitola XII. 2007 nesplněných slibů Je 02.01.2007 a zapisuje se počátek nového historického okamžiku pro film The Resolution. Ono samozřejmě všechny nové dny byly historickým okamžikem, ale přeci jen přetečení do nového roku je větší událost. Odedneška (resp. od včerejška, jenže vinou lidových zvyků nezbyly síly na psaní deníku) se může směle říkat, že na filmu se pracovalo tři roky. I když to snad nakonec pravda nebude. Skutečné tři roky by to totiž byly až v září 2007 a to si režiséři nepřejí. Po spoustě odkladů režiséři ještě minulý rok slibovali premiéru na 200% v lednu 2007. Dnes je však na 300% jisté, že to tak nebude (a nikdo to dosud neví). A existuje pro to několik důvodů: 1 ) na zvuk filmu vyjma režisérů ještě nikdo pořádně nesáhl 2 ) hudba není dokončená, ale to by se ještě stihnout dalo 3 ) obraz není dokončený – do obrazu v první řadě spadají animace, které jsou na tom hůře než barevné korekce 4 ) domluvení důstojného místa premiéry (kino v Praze – město je rozhodnuto) bude velmi zdlouhavá produkční činnost. Leon Portelance poslal dva krátké songy, které si režiséři mohou buď umístit někam do filmu sami nebo je přeskládá sám on. Především je také na nich vybrat, zdali by se některý z nich nehodil do závěrečných titulků, pro které skládá taktéž hudbu. 07.01.2007 Petr Smělík plánuje oslovení širšího spektra potřebných sponzorů, kteří by film mohli nějakým způsobem podpořit. Je totiž jasné, že se bez těchto lidí nakonec film neobejde anebo obejde, ale s velkými potížemi. I když je pravda, že problémy se za ta léta staly zdomácnělým slovem Z těchto aktuálních důvodů proto Petr Smělík připravil text, který popisuje jak filozofii projektu, tak hlavní realizátory myšlenky. Celý text do graficky atraktivního obalu zatím zabaluje Petr Hastík a ve finální podobě by měl být popis i s grafikou k dispozici na natištěném plátku papíru něco mezi formátem A4 a A5. O den později se opět natáčelo. Jednalo se o přetočení pohledu z okna vlaku, který se v první verzi realizoval 30. prosince 2006. Jelikož se však má jednat o záběr z parného léta, a právě v den natáčení napadlo spoustu sněhu, plánovalo se, že sníh se bude muset odstranit postprodukčně. Za několik dní však po sněhu nebylo vlivem vysokých teplot ani památky. Proto se Petr Hastík rozhodl, že aby si ušetřil mnoho práce raděj onen záběr sám přetočí. Tak se taky stalo. Při příležitosti posledního natáčení se mu podařilo onemocnět, takže současné postprodukční práce (vyjma psaní filmového deníku) jsou velmi zpomaleny. Krom tohoto se připravuje obrazový podklad pro hudbu do Obrazu 30 – střední pasáže, kterou má na starost Marko Hautamäki. Ten se také jako první vyjádřil k tričku s motivem The Resolution, které mu režiséři věnovali jako dárek a dík za kvalitní spolupráci. Podle jeho vyjádření se mu tričko velmi líbilo. 17.01.2007 Kdo by čekal, že se i v tomto sychravém, časem stísněném období mohou objevit pozitivní zprávy. A kde nic tu nic, jedna se hned objevila. Konkrétně se jedná o produkční úspěch Petra Smělíka, kdy se mu podařilo vyjednat jak trvalejší spolupráci s Martinem Roškaňukem v oblasti zvuku – trvalejší ve smyslu až do dokončení filmu, tak údajně slíbenou pomoc dalších tří zvukařů, které film potřebuje jako rohlík mouku. Jejich spoluúčast však není doposud stoprocentně potvrzena, ale snad vše nakonec vyjde. Ze světa: Enrico Cervi se ozval, že mu úspěšně přišlo tričko a je s ním taktéž velmi spokojen. Taktéž přislíbil začátek prací na obraze 16 v nejbližší době. - 59 - Z domova: Byla zřejmě dokončena finální podoba propagačních letáků. V posledních týdnech se začala rozvíjet produkční činnost za účelem získání tvůrčího týmu postprodukčních zvukařů pro film The Resolution. Několik produkčních schůzek mělo za následek vznik štábu ve složení Martin Roškaňuk jako sound designer, Veronika Bartošová (ruchy a audio střih) a Zbyněk Sommer (ruchy, nahrávání). Zbyněk Sommer a jeho kolega vlastní zvukové studio ve kterém se budou nahrávat ruchy potřebné pro film. V tomto týdnu se chystá vybavení pro následné nahrávání. Také bylo dohodnuto, že se předělá pokud možno co nejvíce postsynchronu, kvůli kvalitě hlasů. Včerejší (22.01.2007) schůzka se Svatoplukem Hastíkem zajistila režisérům novou účast tohoto herce na postsynchronech hlavní postavy filmu - Edwarda Harrowse. 25.01.2007 se konala v pozdějších odpoledních hodinách produkční schůze s Martinem Sentlem. Na ní měl být seznámen s režisérskými představami o jeho roli do budoucna. On sám však, jak krátce po příchodu přiznal, počítal s tím, že mu jdou režiséři oznámit termín premiéry. Martin Sentl tedy s komentářem do filmu, který by prostřednictvím svého projevu realizoval souhlasil a na termínech, kdy by se nahrávání mohlo uskutečnit se domluvili na polovinu února. Protože režiséři začali uvažovat o propagačních letácích pro sponzory a partnery pro film, vznikl text vypovídající o základních postavách štábu a myšlence projektu The Resolution Petr Hastík to celé graficky dal dohromady a asistentka produkce Barbora Hurajtová zařídila tiskárnu v Popradě, kde se tyto letáky budou tisknout Leč pozdě, nicméně lépe než nikdy, oslovil Petr Smělík s textem promo letáku ještě nezávislou lingvistku Romanu Holomčíkovou, která měla několik gramatických a smyslových výhrad. Během týdne je ještě doopraví pro finální tisk. Krom toho slíbila pomoc s gramatickou korekcí anglických textů. 17.02.2007 v pozdních hodinách odpoledních, konalo se režisérské sezení, při kterém Petr Hastík vrátil disk s 50 GB nových dat zpět do střižny. Řešily se opět strastiplné časy poslední postprodukční fáze filmu. Aktuální téma je teď především propagace. Jak totiž Petr Smělík řekl, režiséři dospěli k maximální hranici, kterou již bez finanční injekce nelze překročit. Proto se dumá nad tím, jak vše změnit ku prospěchu. Potvrzené zprávy hovoří o sponzorském tisku promotion letáků, konkrétně 20 ks (1ks = 4 letáky spojené). Další várka se chystá tisknout v Praze a v počtu 60 ks. 27.02.2007 Petr Hastík testuje techniku tvorby obrazu do Obrazu 00 – tedy průlet s kamerou zakončen letadlem Resolution Company. Po několika neúspěšných pokusech, které především na nedostatečném výkonu počítače (a grafických znalostech taktéž) nerealizovatelně. I když už Petr Smělík oslovil nějaké české grafiky, zatím nikdo nic - 60 - nad mraky, zkrachovaly to vypadá konkrétního neslíbil. Ono samo oslovování českých specialistů (kterých se takto samozvaných povaluje na internetu nespočet) na tuto problematiku již probíhá nějakou tu dobu. Jen ze strany Petra Hastíka byly již tyto aktivity ukončeny. Po několika neúspěšných pokusech totiž dospěl k závěru, že českého grafika je pro takový projekt škoda. Jak se sám dozvěděl na internetových fórech, čeští 3d grafici (je jich spoustu, a hlavně mezi nimi člověk nenajde začátečníka) jsou tak zaměstnáni prací na lukrativních zakázkách, že pro samotné odreagování nedokáží jen tak nečinně ignorovat vložený inzerát o spolupráci, který se jich netýká, ale zahlceni prací se k němu ještě dokáží vyjádřit, jak hloupý je to jen nápad, chtít animace do amatérského filmu. A když člověk zvolní dech a přestane skřípat zuby, může se dál věnovat zápisu deníku... Kompletně se taky předělává poslední záběr film, který se celý taktéž skládá z počítačové grafiky. Tedy ne úplně celý, postava, která uprostřed obrazu stojí, bude skutečný Dušan Trávníček. 06.03.2007 Jelikož se toho v poslední době děje většina v oblasti produkce, vzal si na starost většinové psaní deníku Petr Smělík. Je rozhodně třeba poznamenat zisk sponzorství ve formě vytisknutí propagačních letáků projektu. Na tomto se výrazně podílela asistentka produkce Barbora Hurajtová, která vše domluvila se slovenskou firmou pana Jarkovského. Romana Holomčíková se mezitím postarala o překlad promo letáků i do francouzštiny a angličtiny, které Petr Hastík opět převedl do grafické podoby a připravil pro v pořadí již druhou tiskárnu v Praze. Tuto pro The Resolution společnými silami sponzorsky získali Petr Smělík a Agáta Jakubczáková. Majitel firmy Fotovo pan Votýpka filmu poskytl tisk dalších 60 letáků. Tisknout se bude kvůli technickým problémům které právě dnes nastaly, až v pondělí 12.3. Tentokrát 40ks v češtině a po deseti v angličtině a francouzštině. 01.03. poslal Marko Hautamäki třetí verzi hudby pro 30, která byla opět o hodnotný kus lepší než ta poslední, nicméně se s ní režiséři ještě nespokojili. Svatopluk Hastík se stal defakto technickým poradcem Petra Smělíka co se týče nákupu nových disků pro zálohování dat Resolution, stejně jako výměny větráku hlavního počítače, který nedávno přestal větrat – točit se. Důvodem bylo centimetrové klubko prachu, které se zde hromadilo pravděpodobně několik let. Aktuálně probíhá přepočet některých scén do animace vlaku obrazu 30. Právě 6-ti sekundový záběr se renderuje již přibližně něco přes týden. Odměnou by pak měla být vyšší kvalita výsledku, než tomu bylo při prvním, nedostatečném renderu. Současná propagační atmosféra má za následek, že oficiální internetové stránky filmu procházejí kompletní jak grafickou tak obsahovou rekonstrukcí. Tyto činnosti se již sčítají nějaký ten týden. Svatopluk Hastík se musí poprat se zcela novým - 61 - způsobem tvorby webu, protože nový grafický design jinou metodu neumožňuje. Obsahem stránek se zase převážně zabývá Petr Smělík. Krom vzhledu však čeká milé překvapení i francouzské návštěvníky, jelikož se web dočká překladu do jejich mateřštiny. Kolik těchto návštěvníků bude, to se ještě uvidí. 15.03.2007 Velká produkční schůzka ve Zlíně, kterou Petr Smělík dnes podnikl v 5:45 hodin evropského času po celých 4 hodinách spánku byla velmi úspěšná. Podařilo se mu získat několik užitečných kontaktů do budoucna a dále bude možné v příštím týdnu uskutečnit dlouho slibovaný a několikrát odkládaný postsynchron dvou hlavních postav včetně komentáře, který už delší dobu tíží tvůrce. Pokus o nalezení schopného 3D animátora byl však neúspěšný. Padlo rozhodnutí, že jakékoliv další vypisování termínů pro diváky je opravdu zbytečné. Marko Hautamäki poslal v pořadí již čtvrtou verzi hudby pro scénu 30. 20.03.2007 Den úsvitu nové éry postsynchronu filmu. Začátek celé akce se naplánoval od 15:00. Hlas se nahrával v ateliérech ve Zlíně za asistence profesionálního zvukaře Martina Roškaňuka, který už jednou na filmu spolupracoval, když ozvučoval trailer. Kolem 15. hodiny se sešli na nádraží ve Zlíně Martin Sentl a Petr Hastík. Zároveň pak vyrazili prvním autobusem na místo. Jelikož se počítalo, že při příchodu do studia již bude vše připravené na nahrávání a Martin Roškaňuk s Petrem Smělíkem již budou na místě. Byli by přišli až přímo do studia, kdyby se nedozvěděli, že ve studiu ještě nikdo není a musejí na zbylé dva členy týmu počkat. Ve studiu byl poprvé Martin Sentl, ostatní tam jsou již poněkolikáté. Ti ostatní, co tam byli několikrát mají také nekalé zkušenosti s problémy, které nahrávání zvuku s sebou přináší. Spoustu času tentokrát sebralo nastavování zvukové „čistoty“, protože ve výstupu bylo slyšet nějaké elektrické rezonance. Po vyzkoušení a popřehazování různých kabelů nakonec Martin Roškaňuk řešení našel, bohužel pro filmový deník se tato informace o problému v paměti nedochovala. Martin Sentl původně plánoval dokončení většiny svých řečí do 18-19. hodiny. Nakonec však odjížděl někdy po 21. hodině. Nahrávání se nedokončilo. Přislíbil účast na další den. Důvodem nedokončení byl nejen nedostatek času, ale také technické problémy se zdrojovými videi, Kolem půlnoci tedy ještě režiséři opravovali špatné verze. Alespoň o tom byli přesvědčení, protože vlivem velké únavy si pořádně nepamatovali, co to vlastně opravili. 21.03.2007 Hlavní den postsynchronu – plán: nahrávat od rána do večera. Do Zlína se mělo vyrazit 08:15 vlakem. Avšak vlivem zaspání se odjezd protáhnul o hodinu. Na ranní hodiny resp. do 13:00 přibližně, byli naplánovaní Petr Smělík a Petr Hastík. Nahrávání se ujal tedy Petr Smělík jako první. Začalo se Obrazem 16 – telefonem ve vlaku, a tím se vlastně i skončilo. Velmi prospěšná hereckému výkonu byla kritika Martina Roškaňuka, díky němuž ze sebe Petr Smělík místy dostával zajímavé herecké výkony. Čas však uběhl velmi rychle a už se blížila 13. hodina a už měli všichni hlad. – šlo se na oběd. Během obědu v místním vzdáleném pohostinství se dostavil i Svatopluk Hastík. Ihned se tedy začalo nahrávat, ale jemu to šlo po pár přezkoušení docela dobře. Muselo se pospíchat, protože se blížila čtvrtá hodina a s ní Martin Sentl. Když se tedy kolem 16. dostavil, dal mu Svatopluk Hastík v postsynchronu přednost. Tím se s ním tedy mohly dokončit všechny jeho zbývající věty a on mohl jet dříve domů. Krom hlasů se nahrály také zvuky zapalovače a nože, které si přinesl přímo s sebou na plac. Zajímavostí středečního dne je fakt, že videa, které hlavně Petr Hastík upravoval na středu tak, aby s nimi už nebyly žádné problémy, měly stále stejnou technickou vadu a to i přes pocit režisérů, že je ještě úterní noc kontrolovali a nic tam nebylo. V postsynchronu ještě nějaký čas pokračoval Svatopluk Hastík kdy pak někdy mezi 21-22. hodinou si šel každý po svém. 22.03.2007 Již od ranějších hodin probíhal postsynchron se Svatoplukem Hastíkem. Cílem bylo přiblížit se alespoň co nejblíže dokončení všech jeho vět ve filmu. Proto se také poměrně spěchalo a vrchol jeho hereckého projevu byl, ať se to líbí nebo ne ve středu. I dnes to ale bylo stále na dobré úrovni. Dušan Trávníček přichází na plac před čtvrtou hodinou, Petr Hastík o autobus později. Stále probíhá ještě delší dobu postsynchron Svatopluka Hastíka. Pak se tedy již konečně vyměňují a po dlouhé době, - 62 - ne-li více jak desítka měsíců začíná Dušan Trávníček svou další činnost na filmu. A překvapivě hraje velmi dobře, což si o něm režiséři u postsynchronu nikdy nemysleli. Většinu vět se tedy daří přemluvit ve vyšší herecké kvalitě než původní. Březnový postsynchron tak úspěšně skončil, vznikl například kompletní komentář pro film, který namluvil Martin Sentl (do textových úprav vzhledem k angličtině tentokrát opět zasáhla Alžběta Šáchová a nově i rodilý mluvčí Leon Portelance – jeho úpravy však ve filmu bohužel nezazní kvůli organizační neschopnosti a pozdnímu načasování se jeho práce snad objeví alespoň v psané verzi). V době postsynchronu ve Zlíně se kupodivu trochu ruchovala scéna 05 - sněhová bitka. Podle slov ruchařky Veroniky Bartošové je to však na dlouho a je málo času na nezávislou tvorbu. Stále se hýbe produkční pole celého projektu. Petru Smělíkovi se podařilo sehnat dalšího sponzora. Tentokrát pro výrobu 100 ks propagačních DVD s potiskem traileru. Tyto DVD budou následně rozeslány společně s nedávno vzniklými letáčky jako balíčky pro potenciální sponzory projektu. Enrico Cervi poslal další verzi hudby pro scénu 16. Po krátké diskuzi byla tato schválena a přijata za finální. Tomáš Kalhous poslal náhled výbuchu Harrowsova auta pro scénu 23. Sám si na výsledek stěžuje, ale režiséři si jej nemohou vynachválit. Leon Portelance poslal slíbené texty druhé části titulkové hudby a zároveň první chórovou pasáž, který byla až na jeden dost podstatný problém před-schválena. Problém byl v hlavní nazpívané chórové lince. Ta totiž zněla jako ze špatného ruského starého filmu a výslovnost Re-so-lu-tion se zdála jako z azbuky. Leon slíbil, že udělá co bude v jeho silách. Kapitola XIII. Když je na koho se obrátit D ne 02.05.2007 se konala schůze několika členů, stálých i nestálých, realizačního týmu. V podstatě se nic závažného nevyřešilo. Faktem zůstává odhadovaný datum premiéry, pohybující se někdy kolem 23. srpna tohoto roku. Veškeré práce na filmu se naostro rozjedou krátce po 20. květnu 2007. Pak by se snad mělo vše s vypětím sil stihnout do daného termínu, i když s ohledem na předchozí několikaletý vývoj tomu nic nenasvědčuje. Propagace se schyluje k tomu, požádat IMDB.com – největší filmovou databázi na internetu o zařazení The Resolution. Dostat se však tam nebude vůbec jednoduché. První půlka května přinesla několik produkčních úspěchů. Jednak jsme byli schopní konečně dokončit vše potřebné pro tak dlouho očekávané produkční balíčky, které Petr Smělík zkompletoval a odeslal již několika firmám s žádostmi o podporu projektu. Kromě toho se soustředil opět více na zvukaře. Veronika Bartošová dostala konkrétní úkol naruchovat kompletně zimní bitvu v období 14.05.-24.05. Uvidíme, zda se jí tento slib podaří splnit. Kromě toho honba za novými sound-designery na internetových fórech měla efektivní účinek. Jim C Pettigrew se prostřednictvím dozvěděl o filmu, ke kterému se poté připojil jako sound-designer. Jeho prvním úkolem je vytvořit kompletní zvuk pro všechny nové flashbacky, které byly do filmu přidány dodatečně. Podklady včetně režijních poznámek (pouze od Petra Smělíka, protože Petr Hastík je v současné době indisponován studijními povinnostmi) dostal na starost 12.05.2007 Podobně tomu bylo také s Andrew Smithem, který touto dobou (15.05.2007) pracuje na 2.části scény 30 – velká akce s vojáky. Studio, jehož je vlastníkem se nachází v Boulder, Coloradu. On sám má několikaletou zkušenost s tvorbou zvuku – v tomto průmyslu se pohybuje přes 20 let a nyní se snaží pracovat výhradně na filmovém sound-designu. Se zkušenostmi s Warner Bros. a kompletně vybaveným 5.1 studiem by se Andrew Smith mohl stát klíčovou postavou pro zvuk filmu. V současné době se spekuluje o kompletním mixu filmu právě u něj. Vše se rozhodne poté jak bude znít jeho první práce na filmu. Leon Portelance se také přihlásil jako dobrovolný zvukař, nicméně se prozatím jeho služby produkce rozhodla nevyužít a ponechat si ho v záloze na kompletní dokončení a vylepšení některých jeho hudebních skladeb. - 63 - Dne 15.05.2007 našla produkce v mailu velmi povzbudivý e-mail. Společnost DISK Multimedia s.r.o. kterou nedávno Petr Smělík oslovil s žádostí o podporu, vyhověla našim požadavkům a na dobu 4 měsíců poskytne štábu pronájem zvukového zařízení. Počínaje červnem se rozbíhá snad už poslední tříměsíční filmový maraton, který by měl být zakončen premiérou filmu The Resolution někdy v období konce srpna 2007. Alespoň tak si to slibují režiséři a práce se proto rozbíhají naplno. Aktuálně jsou rozpracované obraz 23 – dokončují se filtry, Tomáš Kalhous poslal finální explozi auta a Petr Smělík ještě sestříhává závěrečnou pasáž obrazu. Pak bude téměř hotovo, protože hudba je již také schválena a chybí jen zvuk. Krom toho se pracuje na obraze 30, který je na tom nečekaně ze všech obrazů skoro nejlépe. Má totiž hotovou hudbu, skoro i zvuk a stačí trochu přikrášlit obraz v úvodní pasáži a animaci vlaku. Pracovat se také bude na obraze 10 – noční rozhovor Harrowse a Rurka (Radek Malina), který už byl sice dříve po obrazové stránce považován za dokončený, ale režiséři se shodli, že je třeba udělat pár úprav. Ty se vztahují především na postavu Edwarda Harrowse (Svatopluk Hastík), pro kterého je tento obraz uváděcí. 22.06.2007 Potprodukce se opět dostala do nejvyšších otáček, tak jak tomu bylo naposledy snad někdy v prosinci 2006 nebo lednu 2007. A jak to tedy vypadá? Velkou posilou pro celý tým se stal zvukař Andrew Smith, který již za krátkou dobu působení stačil dokončit, ale hlavně rozpracovat velké množství obrazů. Největší problém je už od počátku věků s 00 - animovanou sekvencí s mračny a letadlem. Proto se režiséři rozhodli oslovit světové grafické fórum s poptávkou po spolupráci. Nabídky přišly dvě. Z toho jedna byla uskutečněna. Nový grafik Nick Scholtes má k dispozici takový software, se kterým není problém náročné záběry vytvořit. Spolupráce zatím probíhá nevýbornou. 17.06.2007 se uskutečnilo dotáčení scén do komentáře Jamese Blanca v Praze. Režiséři projezdili a prochodili několik hodin, než byl vznik všech potřebných záběrů hotov. Během hledání vhodných záběrů pro komentář, vznikl nápad, použít jako hlavní sídlo Resolution Company jinou budovu, než kterou režiséři točili v únoru 2007 ve Zlíně. Byla jí budova muzea v centru města, která by po větších úpravách mohla být vhodnější a hlavně majestátnější. V těchto dnech došlo také ke konečnému ujednání „střední části“ filmu a její sestříhání do finální podoby. Také se domluvila chronologická posloupnost posledních čtyř obrazů filmu. Došlo k přehození bojové scény na mostě kdesi v přírodě mezi Derekem (Dušan Trávníček) a Thomasem (Tomáš Pojkar) na téměř úplný počátek obrazu 30. Režiséři se totiž domnívali, že umístění tohoto obrazu za pasáž s vojenskou akcí by bylo z důvodu velmi nepatrné nižší technické úrovně „bojové scény“ nevhodné. Padly také první zmínky o tom, že by bylo třeba ujasnit si poslední záběr filmu. Jeho realizace teď závisí na tom, zdali se podaří domluvit ateliér s greenscreenem, na kterém by bylo nejvhodnější tento vizuálně náročný záběr zrealizovat. Času moc není. - 64 - Datum premiéry je pracovně stanoven na konec srpna 2007, ale spekuluje se i o září. Času je totiž skutečně málo, film není hotový, neproběhla žádná zkušební premiéra, není domluvené žádné kino, a celková propagace je v plenkách. V nejbližší době by se právě z těchto důvodů mohl domluvit fotografický ateliér, kde by vnikly podkladové fotky dvou hlavních protagonistů, ze kterých by se pak mohly vytvořit kvalitnější plakáty pro propagační účely. S tímto souvisí drobný problém, který je potřeba vyřešit. Mezi tři hlavní protagonisty patří samozřejmě Svatopluk Hastík a Martin Sentl. Třetím je Dušan Trávníček u něhož je ale problém, že na rozdíl od oněch dvou neměl při natáčení reprezentativní kostým a byla by chyby fotit jej na plakáty v mikině. Proto padl návrh, že jelikož bude v posledním záběru filmu (který ještě nevznikl), mohl by si pro tuto příležitost zároveň obléknout nový kostým, což by efektivně souviselo s vývojem jeho charakteru. Tento kostým by se zároveň užil pro fotografování, takže by už nebylo pozastavující, proč má na plakátě jiné oblečení než ve většině filmu. Co se obrazu týče, je už z velké části dokončený. Největším problémem je obraz 30, kde ještě některé animované pasáže chybí. 01.07.2007 Nejdůležitější událostí těchto týdnů je bezesporu přesun termínu premiéry někdy z konce srpna na někdy koncem září. Učinilo se tak zavčasu před tím, než si nápisu „srpen 2007“ na webových stránkách stačilo všimnout větší množství lidí. A s těmi pár negativními reakcemi všímavých čtenářů se počítat dalo. Faktem ale je, že posunutí termínu se nestalo jen tak pro nic za nic. Realizační tým by sice téměř s jistotou měl dokončit film do srpna, ale jen těžko by se podařilo filmu zajistit potřebnou publicitu. V současnosti, kdy oficiální stránky denně navštíví tak 5 lidí a z toho 3 jsou z realizačního týmu, by se na premiéru moc diváků asi nedostavilo. Proto bude v srpnu potřeba zapracovat na nejdůležitějším – propagaci. Promotion letáky a DVD trailer byly také jistě užitečné, ale je čas vše posunou zase o něco dále. Měly by vzniknout plakáty různých formátů. Ty by se využily především v období blížící se premiéry. Dále se plánuje oslovení filmových webů apod. Co se z postprodukční stránky filmu týče, vyvíjí se různě. S obrazem 00 už to vypadá jakžtakž nadějně, neboť na něm pracuje nová grafická naděje Nick Scholtes, který reagoval na inzerát z internetového fóra (konečně, po hudbě a zvuku napadlo nás vykašlat se na zaprděnou českou kotlinu a zeptat se trochu dál), který poslal již několik věrohodných náhledů, takže to nevypadá, že by to chtěl „zabalit“. Pracuje se také na konci obrazu 33, tedy konci celého filmu. Vznikl první nový sestřih konce, který má dobrý spád, ale chybí mu svižnější hudební podkres. 13.07.2007 Nedostatečný počet lidí na place byl hlavní problém dnešního postsynchronu ve studiu v Praze. Nedostatek takových, kteří by mohli obětovat svůj hlas ve prospěch filmu. Začalo se tedy se Svatoplukem Hastíkem, v pátek ve 21 hodin. Poslední postsyhcnron s ním probíhal v polovině března 2007 ve Zlínském studiu, ale jelikož má jeho postava ve scénáři spoustu dialogů, bylo třeba několik scén dokončit ještě dnes. Teď si jistě nejedno bystré oko čtenářovo položí otázku, co se to za hlasy pořád nahrávalo? Je sice pravda, že se do scénáře dopisovaly texty, ale jistě jich nebylo tolik, aby se ještě za ty roky nestačily nahrát. Kompletní postsynchron např. postavy Edwarda Harrowse proběhl již několikrát. Ve skutečnosti byl hotový tak aspoň třikrát a to se stále se zvyšující technickou úrovní. Pokaždé, když byla možnost nahrát hlas technicky dokonaleji, využilo se toho. Stropu možností dosáhla produkce právě dnes, v tomto špičkově vybaveném studiu, proto se vše nahrávalo znovu. Profesionální zvukař byl na place přítomen pouze zpočátku, aby obsluhujícím vysvětlil, na co a jak se které ze složitých zvukových zařízení používají a kde jaký velký knoflík mají zmáčknout a raděj nic jiného. Za jeho přítomnosti se ještě vyzkoušela nějaká scéna jen tak na nečisto, jestli vše funguje jak má a samozřejmě, že nefungovalo. Vypadával zvuk, někdy nešel obraz a jiné. Vše se nakonec podařilo vychytat a mohlo se začít. - 65 - Nahrávali se chybějící scény a všelijaké vzdechy a heky. V ranních se přešlo na trochu odlehčenější scénu a tou byla 03 – reportér, opět pod taktovkou Svatopluka Hastíka. Při nahrávání sice na place málem tekly slzy smíchy, ale jak to nakonec dopadne se zjistí až „za střízliva“ s nějakým časovým odstupem. Kolem třetí hodiny ranní ještě zkusil nastoupit na mluvení Petr Hastík, ale jeho scény se raděj odložily na sobotu. 14.07.2007 Kontrola postsynchronu. Problém byl především v tom, že včerejšímu nahrávání chyběly video podklady, takže se vesměs každá rychlost věty přibližně odhadovala. Dnes se tedy přišlo na to, že většina vět se podařilo trefit na artikulaci postavy, jen asi čtyři věty se naplánovaly nahrát znovu. Krátce po deváté hodině, kdy se všichni tři hlavní aktéři sešli před hotelem, kde bylo nahrávací studio, mohlo se začít s dalším kolem postsynchronu. Započal jej opět Svatopluk Hastík s několika opravnými větami. Pak šel nahrávat Petr Smělík, který měl snad vět v počtu prstů jedné ruky. Nahrával pak tedy proto hlavně zvuky, dechy, heky, které se využijí například do obrazu 05. Nakonec šel nahrávat Petr Hastík. V původním plánu byl ještě jeden člověk, kterého měl na plac přivést Svatopluk Hastík. Nakonec však z plánované dohody sešlo a postsynchron Martina Koutného, Lukáše Mičulky aj. se pro nedostatek volných herců odkládá na neurčito. S nahráváním se skončilo někdy kolem jedné hodiny, protože už nebylo nahrávat co. Proto štáb využil počítače a hrály se oddechové hry „Chcete být milionářem?“ a „Osadníci“. I přestože to hustota obsahu filmového deníku ve své době nenaznačovala, ve skutečnosti probíhaly práce na filmu naplno, a na psaní již nezbývalo moc času. Souhrnně se v následujícím období odehrálo něco takového: Kompletního zpracování se dočkal Obraz 06 – vzpomínky Johna Hunta a 17 – terminace osobního řidiče Harrowse. Dokončení se také dočkal poslední obraz (nikoli záběr) filmu, a to 33. Hudba: Marko Hautamäki poslal finální hudbu (ona to asi hned tak finální nebyla, ale režiséři ji s nadšením schválili hned napoprvé) do Obrazu 11A – Caroline Nixey a Dereka McBrighta pronásleduje zběsilý motorkář. Marko převzal scénu po Sebastianovi z Holandska, jehož tvorba se sem nehodila. Zvuk: Andrew Smith pilně pracuje na střední sekvenci filmu, poslal již třetí verzi a až na pár detailů jsou režiséři spokojeni. Po schválení by se pak mohl vrhnout na jedny z posledních chybějících obrazů. Web: Na internetu proběhly také drobné úpravy. Andrew Smith poslal logo svého studia a tak bylo ihned vylepeno na úvodní stránce. Důležitým novým prvkem však bylo odkazující tlačítko „presspack“. Presspack – tak se nazývá nový soupis o filmu ve formátu PDF, čistě pro propagační účely. Byl vydán klasicky dvoujazyčně v rozsahu sedmi stran. Obsahem je jak celý tvůrčí štáb, tak popis děje a - 66 - sponzorské příležitosti. Vše je doplněno lákavými obrázky z filmu. S propagací úzce souvisí i jedna zajímavost, a to rozhovor s tvůrci filmu pro jedny regionální noviny. Petr Smělík obdržel přes internet všechny otázky a částečně na ně odpovídali oba režiséři. Podle nejoptimističtějších odhadů by rozhovor mohl vyjít již tento pátek (03.08.2007). 03.08.2007 v ranních hodinách pátečních vyšel první článek v novinách o filmu. I když se jedná pouze o regionální noviny, i tak je to úspěch a opět malý krůček do veřejného podvědomí. Jednalo se o krátký rozhovor zprostředkovaný přes internet. I přestože se finální otisknutá verze množstevně i obsahově občas lišila od původního zdroje, jednalo se i tak o úctyhodný prostor na novinovém papíru kdesi uprostřed plátku. Navíc okořeněný jednou fotkou z natáčení scény s výbuchem auta. Andrew Smith poslal novou verzi zvuku pro sekvence v první polovině filmu. Nick Scholtes zase náhled poslední části animace obrazu 00. I přes spoustu rozpracovaných objektů ve scéně, lze již s jistotou říct, že tento obraz bude velmi pozoruhodný co se vizuální stránky týče. Ale i hudební vlastně, o tento doprovod se již dávno postaral Tomáš Ptáček. A nejen hudební. Svatopluk Hastík téměř celý obraz doplnil burácejícím hlasem své postavy. Možná to nakonec bude výjimečný obraz po všech stránkách. Kapitola XIV. Prý premiéra Tentokrát si povíme něco o propagační stránce projektu, která se trochu opomíjí, spíše ale z důvodu, že se Petr Smělík nebyl schopný dokopat k soupisu souvislejšího a logicky uzavřeného textu. Již delší dobu byl realizován několik měsíců starý produkční plán. V tomto plánu byla zahrnuta nejdříve výroba letáčků, následně propagačních DVD s trailerem a aktuálně vzniknuvší presspack. To všechno dalo produkci do rukou balíček s kterým se rozhodla zaútočit na propagaci a distribuci filmu jako takového. A jak již bylo na těchto řádkách výše zmíněno, jeden takový malý úspěch se objevil díky tomu i regionálních novinách 04.08.2007 bylo z produkčního sídla v Praze odesláno 5 propagačních balíčků s žádostmi o podporu. - 67 - Konkrétně se jednalo o distribuční společnosti: Hollywood, C.E., Blue Sky Film Distribution, Bontonfilm, Falcon a SPI International. 07.08.2007 pak byly odeslány prozatím pouze dvě (kvůli finanční náročnosti) další žádosti do USA konkrétně do společnosti ASYLUM a FIRST LOOK PICTURES. 06.08.2007 byly odeslány presspacky asi 20ti filmovým e-zinům, převážně českým. Brzy se plánuje odeslání také masivního počtu do zahraničí. O obraze 00 se tady výše mluvilo jako o velmi nadějném. Ano, to vše souhlasí, nicméně je ještě jedna podstatná věc, která chybí stále a to je model letadla. Leč ten model defakto existuje a chybí na něj pouze textury, začíná být komunikace s týmem, který se do letadla pustil x měsíců zpátky, již více než propastná. Je tomu zatím pouze 5 dní od posledního mailu co se tým nehlásí, takže ještě nedělejme ukvapené závěry, nicméně čas utíká. Dle pokynů Petra Hastíka se nyní snaží Nick Scholtes doupravit poslední záběr scény 00 k obrazu krásnému. Jeden z hlavních problémů je stále neposedná neplynulá kamera. Enrico Cervi poslal třetí verzi hudby, mírně přičísnutou od verze 2, tato byla na finálno schválena a čeká se již pouze na mix. Andrew Smith vytvořil před svým odjezdem za jinými povinnosti (asi 6 dní bude mimo) náhled zvuku pro scénu tří obrazů. Režiséři již připravili poznámky, nicméně se shodli, že většina stylu je velmi povedená. Ze střihu pak zbývá začistit veškeré přechody mezi scénami, což je více než na hlavu střihače zátěž pro techniku a hlavně velké množství trpělivosti, jelikož datový tok, který nyní protéká střihovými projekty The Resolution, již nepatří k nejmenším a již několik filmových sekvencí se otvírá i hodinu, ta nejnáročnější pak i hodiny dvě. Leona Portelance výrazně pomohl s úpravami textové verze anglického presspacku. Krátí se počet zbývajících postsynchronů a s ním i počet hlasů, kterým chybí postprodukční úpravy. Na těch v současné době pracuje Martin Roškaňuk. 18.08.2007 Tak je to tady! Nebojte se, nikoliv premiéra. Naplno se rozjel poslední měsíc výroby filmu. Únava a vypjetí sil stoupá. Spánku ubývá, počítače se přehřívají, nestíhají renderovat, padají a kolabují na všech možných místech, ať už v Praze, na Moravě, Kalifornii či jinde v USA. Tuto noticku píše Petr Smělík po ranním spánku 4:20-6:15 ve vlaku směr Morava vstříc poslednímu natáčení tohoto neverending filmu. Aspoň taková by měla být dnešní realita. Natáčí se obraz 33 či 35 jak se komu líbí, prostě závěr celého filmu, což obnáší komplikovanou akci se zeleným plátnem, výpomocí Svatopluka Hastíka na natáčení a před kamerou Dušana Trávníčka. Také je v plánu přitočit jeden nový záběr s vlakem do úvodu scény 30. Andrew Smith se poté co se dověděl finální termíny začal vskutku činit. Jednak defakto za dva dny dokončil bitevní scénu na sněhu a den na to (včera) odeslal 5 nových sekvencí s upravenými verzemi ke schválení. Obdrželi jsme finální letadlo pro scénu 00 od starého tvůrčího týmu, nicméně podle předběžných informací od Petra Hastíka se zdá nevyhovující. Zkusíme ještě zda-li si s tím poradí Nick Scholtes nebo bude opravdu nutná předělávka. Za to Petr Smělík se se zvukem scény 29 docela „crncá“ K dnešnímu dni (již pár dní po deadlinu) započal teprve úvodní pasáž asi 15 vteřin, která ani nestojí za náhled. Kvůli momentálnímu natáčení se tento zvuk musel odložit. Morava je však spjatá ještě s druhou vele-důležitou věcí, která s obrazem 29 vlastně taky souvisí. Zapůjčený minidisk s mikrofonem od Veroniky Bartošové bude využit k nahrání chybějících postsynchronů a to konkrétně Svatopluka Hastíka, Petra Smělíka, Radka Maliny, Martina Sentla, Martina Koutného (dabován nejspíš Lukášem Vaňo). A dále pro nahrání zvuků a ruchů stále chybějících. Po příjezdu Petra Smělíka do Olomouce a následného přestupu na vlak směr Otrokovice však ke svému úleku zjistil, že v EC vlaku zapomněl bundu s klíči – tato bunda měla být mimochodem středem pozornosti kamery jako součást kostýmu pro podvečerní natáčení závěrečného obrazu. Po příjezdu do Otrokovic se zahájila rozsáhlá pátrací akce prostřednictvím Otrokovické infolinky ČD, která díky vlakové četě EC Fatry 127 byla schopná bundu zastavit právě včas – v Horní Lidči před přejezdem do Slovenské republiky. Nicméně doprava zpět do Starého Města byla možná až ve večerních hodinách, resp. dalšího dne ráno. Z toho jasně vyplynulo zrušení natáčení a přeložení na zítřek. Štáb přesto neváhal a zvládl se vypravit alespoň na natáčení dvou na blízké vlakové nádraží. - 68 - 19.08.2007 Ranní vstávání na dnešní čiperný den se příliš nevydařilo podle původního plánu a možná i proto se celý den táhl jak včera nevyhozené smetí. Základem byl zisk včera ztracené bundy, což se na ČD ve ztrátách a nálezech ve Starém Městě před 11tou ranní podařilo. Po cestě zpět štáb vedený „kittem“ (lokální přezdívka pro vůz značky Škoda Favorit), kterého řídil Svatopluk Hastík, zastavil na tichém místě kus od hlavní dopravní lajny mezi městy. Tam vznikly první pokusy nahrávání zvuku, který se měl stát na dalších x dní věrným pomocníkem při dokončování posledních postsynchronů/dabingů. Již od začátku na této cestě k finiši stálo několik nelehkých problémů, ať už se jedná o špatnou technickou funkčnost zařízení, o příliš zesílené hlasy, které poté škvrčely nebo příliš tiché, které naopak šuměly. S tím také souvisela zajímavá poznámka, ke které se přihlásil Svatopluk Hastík, že při pronájmu zvukového studia v Praze s výbavou v hodnotě několika stovek tisíc Kč hráli všichni zúčastnění PC hru Osadníci, místo aby dumali nad tím, co ještě nahrát. A teď se honí s minidiskem za dotáčkami. Sranda. Na 14:00 se podařilo připravit natáčení posledních dvou záběrů filmu. Probíhalo však skoro jak v nočních můrách. Jednak plac kde se štáb rozhodl natáčet bylo již tak provařené prostředí, že se jeden už opravdu musel stydět za kývnutí na variantu tam jít. Byla to přesně lokace kde se točily scény jako 01, 20c apod. Ano, samozřejmě nic z toho v záběru díkybohu nebude, ale pokrok filmové tvorby The Resolution by si už opravdu zasloužil víc než tohle. O sarkastických poznámkách Dušana Trávníčka nemluvě :-) Další věc je zelené plátno, které bylo pro tento greenscreen cut použito. Jedna věc jsou nerovnosti jeho povrchu, kterých se po rozložení objevilo plno. Druhá pak to, že štáb nebyl nakonec nijak schopen zabezpečit držení a stabilitu plátna hodného natáčení nezávislého filmu. Dopadlo to asi tak... Snad ta věta bude samou ostudou mít ještě odvahu držet pohromadě... Petr Smělík a Svatopluk Hastík (který si před natáčením ještě narychlo musel sundat tričko, aby tak doplnil kostým Dušana Trávníčka – zde prosím o tři vykřičníky !!!) drželi ručně plátna nad svými hlavami, nohama přidržovali spodek, Střed držel položený notebook na kterém je psaný tento zápis. Jeden by se pak divil, že někdy je lepší ukazovat výsledky až po zpracování v počítači, než to co se natočilo v reálu... - 69 - Není potom překvapení, že Dušan Trávníček to nevidí s premiérou filmu nijak růžově. Zbývá doufat, že to režiséři nevzdají a přinesou filmem víc, než co Dušan očekává! (zde prosím o tři otazníky a minutu k zamyšlení) Deště-chtivé počasí se pak rozbouřilo nad sochami mužů držících zelené plátno a počastovalo nás lehkou sprchou. V závislosti na tom se sice předtím podařilo natočit celý záběr s hořící kartičkou stejně jako následný celek. Ve 21:00 se pak režiséři sešli s Martinem Sentlem, který si pro postsynchron zopakoval několik vět. Vše šlo relativně bez problémů, nedělalo mu větší problém věty opakovat i 20x po sobě. Přidal pak ještě pár vlastních nápadů do jiných obrazů, Petr Hastík si půjčil jeho boty, zaskotačil v nich a nahrál potřebné klapavé zvuky. Petr Smělík pak kvůli zvuku taky chvilku pajdal v kolejišti a snažil se simulovat své pády a dechy pro noční obraz v kolejišti. Zbytek noci pak Petr Hastík zpracovával materiál z minidisku pro odeslání na zvuk, třídilo se a vybíralo, zatímco Petr Smělík odepisoval Andrew Smithovi a Nicku Scholtesovi na přiměřenou dávku e-mailů. Druhý den 20.08.2007 se konalo další kolo postsynchron. Aby bylo docíleno maximálního ticha, provizorním studiem se stalo nenastartované auto kdesi v přírodě. Petr Smělík zde nahrával dodatky svých hlasů. Petr Hastík stihl ještě před odjezdem vylézt na blízký můstek, kterým vedou koleje a tudíž byl schopný natočit záběr projíždějícího vlaku. Natáčení bylo poměrně dramatické, neboť kamera byla umístěna u železného zábradlí téměř nad čtyř metrovým tunelem. Jelikož byla od kolejí vzdálená necelé dva metry, bylo zapotřebí ji něčím přichytit, aby ji projíždějící vlak neodfoukl. Nejideálnější varianta byla, aby ji držel přímo kameraman, což se také stalo. Vlak se blížil ohromnou rychlostí a při průjezdu kolem nezpomalil. I když to na finálním záběru nešlo ani tak poznat, kameraman s kamerou málem při projetí odletěli. Tím se kompletně uzavřelo natáčení The Resolution. - 70 - Poté se odjelo ke hřbitovu, kde se štáb sešel s Lukášem Vaňo, jenž se měl stát náhradníkem hlasu Martina Koutného pro celý vzpomínkový noční obraz 34. Snad nejdelší nahrávání vůbec – bylo nahráno přes 40 minut materiálu, jelikož bylo velmi těžké Lukáše vyhecovat k dobrým výkonům. I tak obecně bohužel nemá tak silný a hluboký hlas jako originální Martin Koutný. Později toho a dalšího dne byl kontaktován Andrew Smith a společně s režiséry bylo rozhodnuto o tom, že se Andrew pokusí pročištit originální hlasy Martina Koutného z důvodu relativní nepoužitelnosti hlasů dabéra Lukáše Vaňa. Uvidíme jak se čištění podaří. Nick Scholtes úspěšně shání letadlo na webu za pouhých 12 dolarů, nicméně nastaly komplikace s převodem do preferovaného programu pro Petra Hastíka. Situace se dále řeší. Martin Roškaňuk informoval o svém pokroku na čištění hlasů. Kromě jedné scény a hlasů z minidisku má údajně vše čisté, nastaly však klasické problémy s tím, že navrhuje záměny některých konkrétních vět/slov. Toto se má finálně dořešit na schůzce mezi ním a Petrem Smělíkem v sobotu 25.08.2007 odpoledne. Toto datum je zároveň deadlinem pro hlasy. Andrew Smith je již netrpělivě očekává, takže by bylo moudré se nezpožďovat. Jak čas utíká a kvapí vstříc dokončovacím pracím, začíná možná i stoupat nervozita na některých místech. Např. Dušan Trávníček byl rozhořčen informací o tom, že by měl nahrát několik zvuků pro scénu 04, otáčení se se zbraní před zrcadlem. Režiséři to tedy opatří bez něj. Rozhořčení mohou potvrdit také oba režiséři, když jim zkomplikoval dokončení hlasů Aleš Holub svou neochotou urvat si hodinu ze svého víkendu. Naopak Svatopluk Hastík drží svou výpomocí na postsynchronech a dabingu celý tým pohromadě. Nejen že sám pomáhá při natáčení a nahrávání zvuků, ale také poskytuje režisérům pohodlí v podobě převozu autem z jednotlivých nahrávacích lokací. Za toto mu jistě patří velký dík! Problémy se ukazují také v propagační sféře, která se již delší dobu nehýbe. Resp. nedávno jsme zachytili slabé stéblo naděje, když byla o Resolution napsána noticka na internetovém serveru. Nicméně kromě tohoto nikdo z větších ani jiných menších e-zinů nereagoval na pokusy Petra Smělíka o propagaci. Další plán je oslovit filmové kluby a požádat je o promítání tam. Ať chceme nebo nechceme, všechno jednou skončí, stejně jako The Resolution. Tři roky, nebo víc? A ano, samozřejmě, že skončit a dokončit chceme a ano již brzy. Ale na druhou stranu, jaké to pak bude? Až vlastně každodenní myšlenky na to, že děláme film The Resolution zmizí a ustoupí stranou ta fantazijní fikce jednoho filmu – filmu který jsme dělali my. A mohli jsme ho vytvořit jakkoliv jsme chtěli – byl a je pouze náš. Co se stane po zkušební premiéře až opravdu spatříme kompletní výsledek své práce? A čím víc to chceme, čím víc se to blíží, tím více se toho dost možná bojíme. Ne výsledku, ale toho stavu. Opět se využívala síla kompatibility diktafonu s minidiskem a nahrávaly se tak zvuky/hlasy. Hlavními na place byli Tomáš Pojkar a chvíli i Svatopluk Hastík. Cíl byl prostý. Tomáš Pojkar namluvil celkem bez problémů svoji postavu Thomase Gladstona, možná příroda si klasicky trochu stěžovala a tak se rozhodla na celý den zařídit prudký vichr, který chvílemi trýznil nahrávání. Pak i se Svatoplukem Hastíkem nahrávali se zvuky do 30A – akce na mostku. Šlo o to, ozvučit scénu škrcení mezi Thomasem a Derekem. Toho se ujali oni dva a začali sami sebe škrtit a vydávat při tom všelijaké - 71 - zvuky, vzdáleně se snažící simulovat reálné škrcení. Výsledek byl však nakonec dost zajímavý a asi i dobrý. V pozdějších hodinách pak šel Petr Hastík nahrávat zvuky pro Andrewa Smithe na vlakové nádraží. Jednalo se o seběhnutí do podchodu, otevírání výtahu a nahrávání jeho zvuků. Na 20:00 byl také ze včerejška přeložen postsynchron Dušana Trávníčka. Když ručička hodin ukazovala 21:00 stále se nic nedělo. Dušan Trávníček přijel v pozdních nočních hodinách, někdy po deváté večerní. Byl tak časově vytížený, že jindy už to prostě nestihl. Proto sedl s Petrem Hastíkem do auta a odjeli nahrávat zvuky k němu domů. Tam se především nahrála potřebná ozvučení pro Obraz 04. Pak se pokračovalo v cestě autem kdesi na pole, kde v klidu vznikaly ostatní hlasy a navíc samozřejmě nějaké zvuky, dýchání, heky apod. Kolem desáté bylo vše hotovo a Dušan Trávníček tak skončil svoji práci na filmu. 23.08.2007 pokračovala postsynchroniáda hlasem Lukáše Sentla. Nahrávat se šlo ve třech kdesi do přírody, kde se režiséři snažili najít klidné místo pro hlas. Bylo krátce po 18. večerní když se došlo na polní cestu a byl relativně klid. Když se nepočítá místní traktorista, který během přípravy techniky projel kolem tam a zpět, dělaly drobný hluk jen vzdálené listy topolů omývající se ve větru. Lukáš Sentl si vzal zodpovědnost za namluvení všech hlasů Aleše Holuba, který na nahrávání sám sebe nakonec neměl čas. Režiséři měli částečně obavy, jak si Lukáš Sentl s poměrně náročnými hereckými požadavky poradí. I když postava Quentina Wooda tomu možná nenapovídá, každý nemá dar namluvit postavu tak, aby zněla vtipně. Aby Lukáš obavy nesnížil, hned při příchodu na plac oznámil, že anglicky nemluvil už několik měsíců. Z první vět to bylo také poznat. Chvíli trvalo než se rozmluvil a ke konci nahrávání už v herectví možná překonával zdánlivě nepřekonatelný projev Aleše Holuba. Jelikož se zapomnělo na nutnou pomůcku pro nahrávání hlasu do 04 – telefonátu – a to chleba s máslem, muselo být několik těchto vět přeloženo na zítřejší ranní hodiny, s tím, že režiséři pro Lukáše Sentla přichystají snídani, která se při pojídání využije k nahrávání. 31.08.2007 Práce spojené s filmem dnes překvapivě začaly vynuceně již brzy ráno a ne tedy, až jak se kdo probudí, jak bývá zvykem. Petr Smělík měl na 10:30 domluvenou schůzku s programovým ředitelem kina v Uherském Hradišti. Mluvit se nečekaně mělo o jednom nezávislém filmu. I přes nevlídné dopravní spoje do kina, přes hodinu čekání na schůzi se nakonec nic nedomluvilo, protože ředitel se z časové tísně nemohl dostavit. Co ale se zjistilo je to, že film se do programu září nevleze, a s říjnem to nevypadá nadějněji. Budiž to tedy vzkaz pro naivní lidi, kteří nedočkavě vyhlížejí září a onu slibovanou premiéru. Jako prezentační materiál si navíc přinesl čerstvě vytištění presspack, který od teď plně nahrazuje stávající promotion listy. Pohovor se tedy odložil. Je zvláštní ohlédnutí se zpět do tohoto nepřetržitého období naivity. Už tolikrát se režiséři nachytali, jak slibují premiéru, aby pak zakrátko zjistili, že termín nestihnou. Tady sice situace nebyla úplně stejná. Přesto však jak jsme si mohli myslet, že se nám na konci srpna podaří domluvit premiéru na září. Kdyby se toto nemožné stalo skutečností, uvázali bychom si beztak pod krkem smyčku, protože stihnout se to samozřejmě nedalo. Odpoledne se neslo v oddechovém duchu. Jelikož se za minulý týden podařily hned dva úspěchy: Na Česko-slovenské filmové databázi se razantně rozšířil profil filmu, přibyl především trailer a fotogalerie a profily štábu, podobně na Filmové databázi vznikl nový profil pro film, ve kterém je zahrnutý celý hlavní štáb. Drobné nepokoje provázely uveřejnění fotogalerie z oficiálních stránek na jmenované - 72 - databázi, neboť pravděpodobně nějaký samozvaný grafický odborník databáze fotky upravil k obrazu svému a tak vzniklo z původních fotek pár mrzáků. Během příštích dvou týdnů se plánuje tvorba propagačních plakátů pro film. 06.09.2007 Premiéra!! Tedy přesněji měsíc premiéry, anebo úplně nejlépe – měsíc, kdy měla být premiéra. Tak se totiž září 2007 navždy vryje do paměti všem zúčastněným, tedy možná pěti lidem. Přes desítky slibů, které se šířily důvěryhodností televizních večerních zpráv, se však nakonec muselo ustoupit nedostatku času a dát si tak větší odstup na zapracovaní v propagaci. Hned první část této operace je naplánovaná někdy na 17. – 19. září. A je tu zase půlka měsíce pryč. A tak to chodí se vším, než se něco naplánuje a převede do reality, několik dní uteče jako oheň. Tentokrát se jedná o focení na propagační plakáty filmu někde v ateliéru v prostorách školy v Uherském Hradišti. Toho se aktivně zúčastní Martin Sentl a Dušan Trávníček. Svatopluk Hastík, jako třetí (nikoli pořadově) hlavní postava filmu se focení nezúčastní, neboť si na plakátech nepřeje být vystavován. Aby bylo vše víc cool, budou postavy opatřeny prvotřídní výzbrojí, zapůjčenou pravděpodobně již z dříve spolupracujícího týmu airsoftových vojáků z Veselí nad Moravou. Když už bude ta možnost, není vylučitelné, že se někdo z vojska osobně focení nezúčastní a v maskáčové výzbroji tak doplní volné místa plakátu. Pro focení byla oslovena studentka fotografie Klára Buriánová, je možné, že fotky nakonec vzniknou v blízkých opuštěných vojenských kasárnách. Práce jakkoliv spojené s filmem neustále pokračuji v plném proudu. Leon Portelance dokončil hudbu k další scéně, byly nasazeny zbývající postsynchrony a vše odešlo k Andrew Smithovi, který zavalen jinými problémy poslední dobou trochu zpomalil tempo tvorby. Hudba k filmu už je vesměs dokončena a tak se přemýšlí jak využít nevyužívané síly. Jelikož se blíží doba (nebo už spíše nastala), kdy promotion větve Resolution týmu dostanou slovo a budou mít možnost se pořádně činit, nebylo by od věci upravit stávající verzi traileru. Obrazovou reinkarnací prošla již začátkem roku a do této oblasti se zasahovat nebude. Ke slovu ale přijde výměna starého postsynchronu za nový, který teď asi nejvíce sráží aktuální verzi kvalitu. Krom toho padl návrh přerýt i hudební vložku. Jelikož Alexandr Jašek (autor původní hudby) již delší dobu není tvůrčně k dispozici, pokusí se Petr Smělík oslovit někoho ze zahraničních, léty (měsíci) prověřených tvůrců. Konkrétně na paškál padl Enrico Cervi. Pokud se mu do toho bude chtít, práci bude mít zlehčenou o fakt, že původní motiv může zůstat zachován, jen by bylo lepší nahradit aktuální znění elektronických hudebních nástrojů za atraktivnější. Enrico s potěšením souhlasil s tvorbou traileru a během následujících dní by měl vytvořit první verzi. - 73 - Opakovaně a neúspěšně také probíhají písemné žádosti o umístění filmu na IMDB – největší světovou filmovou databázi na internetu. Požadavky jsou nelítostné a i když s dalším dopisem potřebných informací pro umístění přibývá, stále zdá se je to nedostatek. Hlavní problém se zdá v tom, že IMDB registruje pouze filmy, které mají širší veřejný zájem, což je u Resolution zatím vcelku neprokazatelné. Resp. ten problém je v tom, že Resolution stále nemá distributora a články, které doposud vznikly o Resolution jsou pouze v češtině, což nemá pro IMDB žádnou hodnotu. Proto se žádosti neustále odsouvají. Aktuálně probíhá kompletní (od prvního pixelu po poslední písmenko) rekonstrukce oficiálního webu stránek. Po asi před týdnem téměř dokončeném designu nastává obtížná fáze kódování celého obsahu do funkčního celku. Co se obsahové stránky týče, měly by hlavně přibýt souhrnnější informace o filmu pro neinteresované a nějaké ty bonusy pro média. 11.09.2007 přichází ve filmovém deníku další rekapitulace uplynulých událostí I bylo nebylo jednoho úmorného podzimního odpoledne, září jedenáctého, dva tisíce čtvrtého, kdy se zrodila myšlenka. Ta se od února 2005 dočkala realizace a na září 2005 měla být představena veřejnosti. Náročnost na dokončení však napukla do nečekaných rozměrů a premiéra myšlenky se odložila na leden-únor 2006. Ani kruté mrazy a vichřice, které následně zemi bičovaly v dobách zimních však dalšímu přesunu termínu nezabránily. Pro potlačení nespokojených hlasů ze skromných řad fanoušků se slib posunul na jaro (květen-červen) 2006. Dny tekly jako tající rampouchy po krutých mrazech a co by do deseti napočítal, jaro bylo tady. Časová vytíženost různými aktivitami a práce na projektu, jejichž náročnost pomalu přesahovala síly tvůrců, si vynutily další odložení představení, tentokrát na přelom parných dnů července a srpna 2006. Toť ideální čas na filmový trhák. Pod rouškou překvapení však místo přeslibované premiéry spatřil světlo oficiální trailer, který započal (další) éru odkládání premiéry. Chvíli slibovanému září 2006 nikdo nevěřil a tak se odložilo rovnou na listopad 2006, považováno za příjemný podzimní čas, ideální k předvedení filmového díla. I přestože se po uvedení traileru veřejnosti rozrostl realizační tým o značnou kupu lidí z celého světa, rychle odtikávající dny listopadu 2006 si vynutily další odklad, tentokrát opět na zimu (leden-únor) 2007. Tvůrci se naštěstí neupsali ďáblu, zato fanouškům naslibovali, že tento termín je nepřekročitelný a není možné dál práce na projektu protahovat. Přeci jen druhý rok se již nějaký měsíc vlekl a bylo potřeba tomuto prodlužovaní zatnout tipec. A tak se také nestalo. Zima rozmrzla jak zmrzlá voda na radiátoru a jelo se dál. Jediného znovupředvedení se dočkal trailer, který si navlékl nově přefiltrovaný kabát. Zájem o premiéru lehce utichl. Ani nikdo z tvůrců si na veřejnosti na toto choulostivé téma již nepřál mluvit. Vnitřně se však o datech stále spekulovalo. Termín se zběžně stanovil na léto 2007, s tím, že se nakonec musí tyto plány výrazně lišit od plánu na léto 2006. Přišlo jaro. Na lukách rozkvetlo kvítí a v korunách stromů zahnízdili ptáci, vracejíce se kdesi z jihů. A jelikož se dál nic jiného neudálo, přišlo rovnou léto a s ním velké dokončovací práce. Přirozeně se tedy blížící „letní“ premiéra přesunula na poslední měsíc prázdnin. Ani to však nezabránilo tomu, aby se v červenci již preventivně po předchozích zkušenostech, premiéra překlopila až na září 2007, s odůvodněním, že se stále jedná o léto. Veřejnost už pomalu proklínala a skřípala čelistmi, vše navíc povzbuzené tím, že na oficiálních stránkách byla premiéra v srpnu 2007 asi týden oficiálně prezentovaná. Nebylo však jiného východiska. Aby se zájem o film alespoň trochu zvedl, bylo třeba zapracovat na propagaci a to vyžadovalo nějaký ten měsíc navíc. Je 11. září 2007 a premiéra se z tohoto měsíce odložila na neurčito. Zatím to však veřejnost neví a stále počítá s naslibovaným termínem konce tohoto září. Tentokrát však důvody odkladu nejsou způsobené neschopností dokončit film, nýbrž komplikacemi zajištění premiéry. 12.09.2007 Říkat zde, že bude něco najisto je bláhovost, ale zdá se že film opravdu bude dokončen v září 2007. Dokončení filmu je však jedna věc, ale dokázat aby ho viděla širší veřejnost je zase druhá. Již před několika týdny byly bez úspěchu osloveny distribuční společnosti, poté se produkce vydala cestou konkrétních kin. Malý úspěch nastal nedávno tím, že se ozvalo maličké kino z Českého Ráje. Projevili předběžný zájem. To nicméně neřeší náš problém, ale je to alespoň výkřik do tmy. Nebo spíše šepot ze tmy. Další produkční postup vzhledem k distributorům a premiéře filmu je už asi týden přesně nalajnovaný a připravený k použití. Čeká se pouze na zprovoznění nového traileru na oficiálních stránkách a pak se může vše rozběhnout. - 74 - Nicméně je už dnes zcela jasné, že v září premiéra nebude, v říjnu? Možná..možná taky ne. V listopadu? Možná, možná taky ne… 28.09.2007 Nová verze traileru se konečně dala trochu do pohybu, když téměř současně poslaly první náhledy Enrico Cervi – hudba, Andrew Smith – zvuk. Andrew Smith také krom traileru zároveň pracuje na posledním obrazu filmu, poslal již tři verze a s poslední to již vypadá nadějně na předfinální schválení. Aby mohlo dojít k schválení úplnému, je třeba dokončit závěrečnou animaci do této scény. Vyjma prací na filmu se zlehka rozjíždí i další vlna propagace filmu. Začátkem toho bylo fotografování pro plakát 22.09.2007, kterého se nakonec zúčastnili Martin Sentl a Zdeněk Doupovec. On sám se oblékl do vojenského a Martin Sentl dostal zbraně, se kterými se natáčel obraz 30 – vojenská akce. Fotilo se ve starých kasárnách v Uherském Hradišti a o pár dní později se pak ze zdrojových fotek začal rýsovat první plakát, který poslouží k propagaci. Jeho první užití bude v nové verzi presspacku, ale uvažuje se také o tištěné podobě. Krom toho jsou již prakticky dokončené nové internetové stránky filmu. Stačí je už jen uvést do provozu. 04.10.2007 Petr Smělík s polo-zalepenými víčky mžourá na kalendář. Čtvrtého října, ne opravdu, čtvrtého října. Rozesmál se, ne opravdu, rozesmál. Jakoby snad už i nepatrná narážka v nedávném rozhovoru režisérů filmu The Resolution o tom, že by nebylo špatné využít nepatrného přebliknutí roku 2007 na rok 2008 v závěru nově vzniknuvšího traileru, pomalu stála za jakési reálné přehodnocení. Ale ne! To už jsme snad příliš pesimističtí. I když! Už jsme ztratili vše krom optimismu, tak proč nezahodit i ten, že. Na co se zas čeká? Tak zas už něco, Nick Scholtes informoval o probíhajícím renderu scény 00, který potrvá ještě asi 14 dní. Rozesmál jsem se, opravdu, rozesmál. Nehledě k chybějícímu bonusovému záběru, který ještě není zanimovaný. Delší dobu (několik týdnů) se čekalo na hudbu k traileru, teď se zas čeká na zvuk. Ale k Andrew Smithovi pouze chválu, protože právě on je jedním z mála, který dokáže s časem velmi dobře zápolit. Mix traileru, který dnes poslal je na velmi dobré cestě a snad během pár dní dostane svoji finální podobu. Nicméně se ukázalo, že úprav dostojí i obrazová stránka upoutávky. S nastávající podzimní úrodou filmově-televizních projektů se režiséři stávají náchylnější k přijetí pracovních nabídek slibujících jakýs-takýs balíček financí a kašlou na Resolution. Och, kam jste až klesli! Petr Smělík je na tom ještě relativně dobře, přestože je teoreticky zaměstnaný na třech místech, v praxi věnuje i spoustu hodin ze dne Resolution. Na rozdíl od Petra Hastíka, který podle posledních zdrojů nejspíš přišel o režijní a produkční rozum tím, že začal studovat filmovou školu, která mu - 75 - vyloženě krade čas – nicméně snad brzy se dozvíme, jak to s ním dopadne dále, protože se rozvíjí spolupráce i na jiných místech. Režie filmu The Resolution tak zřejmě poté připadne Aleši Holubovi, který je poslední dobou stále častěji zmiňován jako viník v souvislosti s nedodržením termínů a lživých informací o premiéře. Před pár dny se slavnostně zatajila výměna oficiálních stránek filmu, na kterých se mimo jiné objevil zbrusu nový plakát k filmu. Tvůrci stránek opět pokročili ve stabilitě, kvalitě a počtu informací. Již před delší dobou mi byla řečena velmi výstižná věta, která charakterizuje projekt více, než cokoliv dosud řečené nebo napsané: „The Resolution? Ten je jak Yetti, všichni o něm slyšeli, ale nikdo ho neviděl.“ A bude listopad, pravil moudrý kalendář! První dekáda 21. století se pomalu naplňuje a sudička Dušan Trávníček si mne ruce. Českou republikou prošly první náznaky sněhových přeháněk a v hlavním štábovém stanu The Resolution (rozuměj u Petra Hastíka a Petra Smělíka) je situace podobná jako v Rusku ve chvíli kdy došla vodka. První mrazy už nejspíš dolehly i na tento projekt, jelikož vývoj už se opravdu sune velmi pomalými kroky. Za poslední týden se např. kvůli jinému 100% pracovnímu vytížení Petra Smělíka nepohnulo absolutně nic co se týče střihové kompletace a produkce zbývajícího zvuku. Dle dostupných informací se na počítači Petra Hastíka alespoň renderují pod dohledem Svatopluka Hastíka záběry do zbývající obrazové kompozice. Někdy na první půlku listopadu byla alespoň domluvená kontrolní projekce v kině Světozor v Praze, které se zúčastní oba režiséři. Ve velmi pomalých krocích se jedná s vlastníky jisté internetové domény o možné reklamě pro projekt. Také z tohoto důvodu se zpomaluje finalizace závěrečných titulků, z kterých je bohužel Petr Hastík už nervózní :-) Co se obecné roviny filmu týče, mezi potencionálními diváky pravděpodobně převládá pocit, že už vlastně žádný film nebude a žádný defakto ani nevzniká.. ono se není co divit, realita je neúprosná a leč jsou snahy a touhy velké, stále není žádného konkrétního distribučního cíle dosaženo, což nás už pomalu začíná stavět do morálního dilema. V případě, že opravdu distributor nebude, co se stane s filmem? Čeká nás free online distribuce podobně jako projekt Human Residue? Trochu lepší možností je pak možnost zpoplatněného stažení podobně jak s tím revolučně přišla nedávno kapela Radiohead.. V podstatě se jedná o volné stahování filmu (písničky) s tím, že se uživatel sám rozhodne zda-li zaplatí nebo ne. Stejně tak si může vybrat i výši zpoplatnění. Další možností je samozřejmě nechat si na vlastní náklady vyrobit třeba několik stovek DVD, z nichž přes stránky filmu několik prodáme nějakých třeba 10 kusů (soudě dle současné návštěvnosti stránek) Z těchto 10 kusů se tak dva objeví na internetu jako DVDrip a už poběží celé tsunami pro zájemce.. Takže tedy jaká možnost bude ta správná? Ono totiž opravdu, začíná být doba, kdy je The Resolution pohlcován okolními projekty, na kterých se dost možná začne stavět budoucnost. A The Resolution je tady s námi stále jako věrný společník, pes co leží v boudě a sem tam štěkne, když jde někdo kolem.. Bohužel má na krku řetěz, takže nikam nemůže. Nikoho nikdy nepokouše, je jenom sem tam slyšet. Nicméně, produkce má naštěstí ještě stále pár es v rukávech a tak na rozdíl od střihové kompletace, která jde ruku v ruce s velkými problémy nedostatku místa na disku, se snad ještě na tomto produkčním poli v dohledné době můžeme dočkat nějakých změn.. A přišel listopad. Co se dělo? Spoustu věcí. Jelikož se ale jednalo o věci, které nevidíme, ale slyšíme, nebylo možné o nich vést důkladnou filmovodeníkovou dokumentaci. Andrew Smith totiž udělal obrovský krok co se finálního mixu týče. Totiž že ten mix skutečně dokončil – tzn. zkompletoval podle dříve zkompletovaného obrazu celou zvukovou stopu, která již vyšla v několika svých verzích. Na dalších a dalších, podle přání režisérů, se neustále pracuje. Jistě se toho stalo i více, důkazem budiž, že se zřejmě z časové tísně ani nestačil vést filmový deník. Další info je tedy až v prosincovém vydání. 26.12.2007 Před několika dny byl uveřejněn na stránkách filmu článek mapující současný vývoj dokončovacích prací. Jak to ale vypadá z divácky necenzurovaného pohledu? Konkrétní čísla? Konkrétní data? - 76 - Ke dni 25.12.2007 Petr Hastík ke zděšení všech přítomných (tedy Petra Smělíka) prohlásil, že The Resolution je po obrazové stránce hotový!? Vyjma obrazu úplně prvních vteřin filmu, kde se čekalo na dodání potřebných záběrů. A vyjma ještě výpomoci Nicka Scholtese na posledním záběru. Další postup je následující: režiséři se potkají 27.12. kvůli předání finálních dat, které Petr Smělík zastřihne do filmu 28.-29.12. ihned poté vznikne finální obrazová verze pro zvuk. Existuje dokonce už i finální verze úvodní animace Vivatscreen, což tvůrce opravdu staví do optimistické pozice vstříc brzkému dokončení. Optimistický odhad je, že Andrew by měl mít na dokončení čas do poloviny ledna. Další týden by režiséři měli vyrobit prozatím alespoň základní DVD menu včetně podtitulků a všech náležitostí. Tak optimistický zápis ve filmovém deníku snad ještě nebyl, ale ono si jistě najde spousta věcí, které zhatí výše zmíněné plány. Zatímco Robert Zemeckis nedávno uveřejnil svého Beowulfa, film, který použitou technologií bourá další z dosud nepřekročených hranic a v době, kdy se dostává na trh digitální kamera s lepším rozlišením než má samotný film, právě tehdy přichází The Resolution – jako digitální omastek v porovnání se zmíněnými. Naštěstí nemá ambice konkurovat těm nejlepším. A naštěstí kontrolní projekce, která proběhla v kině Světozor, byla ku spokojenosti obou režisérů a to i těch, co seděli v první řadě nejblíže plátnu. 5.1 prostor Andrew Smithe je také zárukou kvality, která by měla být při promítání nejen slyšet, ale také cítit. Problémy bohužel trošku nastaly v příběhové lince filmu, už před delším časem se zjistilo, že není jasná zásadní scéna 30 – exploze vlaku. Resp. následné vysvětlení kdo tento člgvin spáchal diváky navádí k tomu, že to byl Daniel Woolley. A tak si snad může jedině Edward Harrows mnout ruce, že svou lstí předčil i samotné režiséry. Toto byl poslední zápis ve filmovém deníku z roku 2007. Bylo to období, kdy o film nebyl ze strany veřejnosti vůbec zájem. Režiséři mohli snadno propadnou skepsi, že už to vlastně dělají jen pro sebe, tak jak tomu ve skutečnosti bylo po celou dobu. V bláznovské naivitě si však myšlenky na neúspěch nepřipouštěli, vždyť jen pomyšlení na to, čím to proboha zbytečně zabíjeli tři roky čas bylo tak skličující, že nedovolilo proniknout dál než k hranicím divných pocitů. Aby se ubránily argumentační přesile skutečnosti, vzchopili se už sakra k dokončení tohoto projektu v následujícím roce, dřív než je projekt samotné pohltí ve své neukončené uhrančivosti. Kapitola XV. Rok D Nevrlý vstup do nového roku ani zdaleka nenasvědčoval, že by se film měl dokončit. Bylo to způsobenou jistou benevolencí a únavou. Přeci jenom se již výroba přehoupla do své konečné fáze a dokončení nebyl už zdaleka nereálné. Co však zpomalovalo výrazně byla nedostatečná míra motivace. Režiséři ztráceli jistotu, proč vlastně film dělají. Nebylo se o koho opřít, nebylo se komu svěřit. Leden 2008 se nese, tak jak už to bývá zvykem psát ve filmovém deníku, v duchu dokončovacích prací. Ladí se obraz - kompletní rekonstrukce se dočkala akční scéna na vlakovém nádraží, po jejím nevyhovujícím vzhledu spolu s animací vrtulníku. - 77 - Nick Scholtes dělá na závěrečném záběru filmu. Jde o dlouhou kamerou jízdu, která sleduje Dereka McBrighta stojícího na starém mostě s hořící kartou v ruce, kamera pak pokračuje kdesi do oblak vstříc přilétávajícímu letadlu. Celá tato asi 30 sekundová pasáž je komplet vytvořena v počítači, vyjma Dušan Trávníčka, který se natáčel před zeleným plátnem 19.08.2007. Nick Scholtes si záběr rozdělil s Petrem Hastíkem, má na starost druhou polovinu s letadlem. Závěrečné a úvodní titulky byly dokončeny, čeká se jen u závěrečných na finální výpočet. S těmito dodělávkami je úzce spojen zvuk, kdy Andrew Smith čeká na finální verzi obrazu pro finální zvukový mix. Mezitím aspoň zkouší ozvučit animaci loga nové firmy Vivatscreen Productions, pod jejíž záštitou teď oficiálně vzniká The Resolution. Spekuluje se také nad tím, který ze skladatelů zkomponuje hudbu pro úvodní prolog do filmu. Nejedná se o obrazově zrovna atraktivní část, a tak bude na hudbu kladen výrazný důraz. 17.01.2008 Jistým způsobem se také pracuje na budoucí podobně DVD, na kterém bude výsledný film uložen. Krom tvorby úvodního menu a zpracovávání návrhů jeho vizuální podoby, je na programu také soupis českých a anglických titulků, které budou sloužit pro aglicky neznalé lidi a anglicky velmi dobře znalé lidi. Soupis textů a jejich timing má na starost Petr Smělík. 13.02.2008 Čas se nelítostně sune kupředu. Ještě v prosinci vypadal únor na čistě kontrolní práce. Realita je však taková, jaká byla 06.02.- tudíž stejná. Zvuk chybí – Andrew se ozval s tím, že je pracovně vytížený, nicméně stále pracuje. Novinkou je fakt, že se bude již snad po šesté nahrávat hlas do velkolepé 3D scény v úvodu filmu s letadlem a průletem oblaky s pracovním číslem 00. Andrew Smith totiž v původní verzi upozornil, že slovo „vision“ se vyslovuje jako [vinž] nikoli [uižn], tak jako tomu bylo v poslední verzi. Navíc, údajně ho to dosti pobavilo. Samotná problematická věta byla sice již nahrána znova, ale zjistilo se, že není možné herecky sladit projev nahraný ve dvou různých obdobích. Celý vypravěčský kus bude nahrán znovu, opět za účasti Svatopluka Hastíka a se vším štěstím se snad podaří nahrávku realizovat ve vybaveném zvukovém studiu. Akce je naplánovaná na pátek 15.02.2008. Nick Scholtes poslal náhled 35, aktuálně pracuje na úpravách. S výrobou DVD to vypadá tak mizerně, že snad ani za aktuálních podmínek nemůže vzniknout. Píší se dialogy filmu do titulků, zároveň proniká snaha o sepsání uceleného scénáře, podle kterého byl film realizován a zajištění tohoto scénáře právními autorskými zákony, prostřednictvím registrace. 15.02.2008 Nahrávání postsynchronu k obrazu 00 ve Zlínských ateliérech. Vše se zdá být v normálu. Petr Hastík již od rána na place, Petr Smělík přijíždí ve 13:00, Svatopluk Hastík v 14:00. Studio se mezitím šteluje ke kvalitativním zvukovým výsledkům. Hardware se podaří propojit, v potížích se chvíli vyžívá mikrofon, který se však nakonec také podaří ukormidlovat. Před samotným nahráváním přináší Petr Smělík na plac ketering v podobně cheesburgru s čímsi. V plné síle se rozbíhá proces. Nahrávání je po pár desítkách minut přerušeno. Jiný štáb si žádá okamžité vypůjčení mikrofonu pro vlastní potřeby. Jelikož má v těchto prostorech právo weta, je mu vyhověno. Ve skříni je však vzápětí objeven další mikrofon, pravděpodobně míň kvalitní (vzhledem k tomu, že byl ve skříni) a Resolution se musí nahrávat s ním. I tak je to stále mnohem lepší než pokusy v poslední době rozšířené – nahrávání na minidisk ve zvukotěsné škodovce. Při nahrávání má Svatopluk Hastík drobné potíže s úrovní hlasu, která se nakonec po několika zkouškách daří odstranit. Kolem 17:00 je natáčení skončeno, klíče vráceny. Nahraný materiál je ještě stejný den zpracován a odeslán do zvukového střediska v USA. 21.02.2008 Výroba nadále vytuhává na nedokončeném zvuku a animaci. Andrew Smith onehdá poslal verzi 00 s novým postsynchronem – zdá se, že dopadlo to poměrně dobře – hlavní problém: výslovnost slova „vision“ byl pravděpodobně vyřešen. Nazpět bylo odesláno několik poznámek o estetickém znění zvuku a několik chybějících ruchů ve scéně. Tvorba DVD také uvízla na bodě mrazu, protože se došlo k závěru, že to nikdo ve štábu neumí. Uvažuje se aspoň nad tiskem plakátů v omezeném množství (3) pro potěšení této hrstky zájemců. Teoretické práce na The Resolution započaly 11. 09. 2004, což k dnešnímu datu představuje 3 roky, 6 měsíců a 10 dní práce. Zatímco tvůrci s rukama od peněz by už dávno měli rozdělané nové a nové projekty, Resolution se stále utápí ve snaze překonat sám sebe a pozvednout laťku filmové kvality - 78 - nastavenou možnostmi rozpočtu a velikostí štábu. 01.03.2008 Filmový štáb se dostal do měsíce, na který jako dalším v pořadí, byla odhadována premiéra. Vzhledem k zatím žádným intenzivním vyjednáváním ani propagaci to vypadá bledě. Zvuk i scéna 35 jsou ve vývoji, s technickými zádrhely se pomalu sunou k dokončení. Dotazy na premiéru se z veřejnosti vynoří tak maximálně jednou měsíčně. Co bylo alespoň myšlenkovitě schváleno je podoba DVD tak, že na případné promítání v kině by se vytvořila jedna verze pouze s obrazovou, zvukovou a titulkovou stopou, bez menu a všemožných vychytávek. Pro případné volné stažení z internetu by vznikla verze speciální, osázená bohatými bonusy především z oblasti „making of“. Jestli a kdy se však tento dokument vytvoří je otázka. 14.03.2008 Nick Scholtes posílá další náhled, tentokrát posledních vteřin obrazu 35. Ladí se konkrétní pohyb kamery, jedná se totiž o její úplně poslední pohyb ve filmu, takže všechno musí být ťip ťop. Skládá se hudba pro úvod filmu, úvodní titulková pasáž + vysvětlující titulky. O doprovod se postará Petr Hastík. 26.03.2008 Březen utekl jako voda a film je v podstatě ve stejné fázi jako byl na začátku měsíce. Proč? Aktuálně se řeší především problémy se zvukem, i když ani obraz ještě není dokončený. Každopádně s Nickem Scholtesem stále probíhá bezproblémová komunikace. Zato Andrew Smith je teď pravděpodobně pracovně vytížený a nereaguje na emaily již nějaký týden. Petr Smělík jej naposledy informoval o dokončení scény -02 (úplný pre-úvod filmu), která mu měla ulehčit práci, jelikož se s její výrobou nemusel zabývat. Petr Hastík navíc složil i úvodní hudbu k logu Vivatscreen Productions, což byla původně také úloha pro Andrewa. Co chybí je kompletní mix -02, doplnění zvukového podkresu do úvodní vysvětlovací titulkové sekvence a finální mixáž celého filmu, která je už v podstatě dokončená. Snad se v příštích týdnech situace vyvine příznivěji a Andrew Smith se ozve. Současná situace totiž vede k totálnímu zastavení veškerých prací a bez zvuku se tvůrci nepohnou. 05.04.2008 Milovníci neutichajícího napínání a protahování prosím přeskočte následující článek. Ozval se totiž Andrew Smith a věci se zase ženou kupředu. A co se hned neudálo. Poslal 33/35 – tedy konec filmu, další verzi. Samozřejmě co by to bylo za režiséry kdyby mu v ní hned nevytkli několik nedostatků. Andrew ale neotálel a za dvě hodiny posílá další. Bylo 30.03.2008 něco krátce po 22:00 a režiséři se rozhodli verzi schválit. Ne proto, že by s ní byli spokojeni, ale poprvé bylo třeba výrazně couvnou ze svých požadavků při zvukové postprodukci, protože zkrátka trpělivost Andrewa Smithe není nekonečná, a fakt, že to vše dělá ve svém volném čase, musí být pro tvůrce dostačujícím znamením zavčasu zastavit vyvíjený tlak, tedy dokud není pozdě. Petr Hastík dokončil hudbu k prologue obrazu -02 a celá tato metoda „udělej si sám“ od loga Vivatscreen Productions přes úvodní titulky, prologue a -02“ byla poslána Andrewi Smithovi na mix. Jeho reakce na toto stvoření zatím nejsou přesné. Sám už měl přeci jen vlastní zvukový a hudební podklad pro logo a titulky, ale režiséři jen doufají, že nahrazení jeho práce se ho nějak nedotklo. Nick Scholtes poslal další náhled posledního záběru 35. Aktuálně se řeší realističnost hor a oblak v pozadí obrazu. Je nutno podotknout, že Nick vypracoval celý pohled do krajiny do takové formy, že nepřipomíná ani realitu ale ani ne moc počítačovou animaci, jako spíše nějakou uměleckou malbu. Což je taky přijatelné, možná ještě více než realita. Příští slibovaný náhled se bude zase zaobírat animací letadla. Petr Smělík již téměř dokončil dialogovou listinu, která obsahuje veškeré dialogy filmu dvojjazyčně a ta bude v budoucnu sloužit pro výrobu podtitulků k filmu. Důležitý je důraz na gramatičnost jak českou tak anglickou, což není tak jednoduché jak se zdá. Hlavně kvůli tomu, že ji kontrolují - 79 - pouze dvě osoby a snadno můžou nějaký nesmisl přehlédnout, který pak ve výsledku může působit nechtěně vtipně a obecně stagnuje úroveň filmu. 17.05.2008 Andrew Smith obdržel poslední instrukce týkající se zvukových úprav a pustil se do finálního (!) mixu 5.1, jehož první verzi již dokončil. Ta bude sloužit spolu s obrazem k výrobě předpremiérového dvd. Právě obraz je už finální téměř. Chybí již pouze opravdu render od Nicka Scholtese do 35. Nick se po době ozval s nejnovější verzí, od které se čekalo hodně, možná i schválení. Bohužel však se výsledek ještě více oddálil původnímu schématu a tak se teď vrací ke starému projektu. Průtahy tedy budou pokračovat. Padla tu zmínka o DVD. K čemu že bude? Na 30.05.2008 se Petrovi Smělíkovi podařilo domluvit pražské kino, jako místa konání předpremiéry. Proběhne zde projekce filmu, jak s finálním obrazem tak zvukem 5.1 Od projekce se slibuje hodně. Je čas vyřešit otázky týkající se jasové úrovně obrazu a hlavně barevnosti některých konkrétních scén. 30.05.2008 Dnes, snad v předposledním květnovém dnu proběhla dlouho očekávána (ze strany režisérů) předpremiéra v pražském kině Aero. Promítání domluvila Markéta Angerová, která se předpremiéry také zúčastnila. Když všechny tři osoby vstoupily do dvora, kudy měla vést cesta k sálu, čekalo je překvapení. Všude vrtačky, sbíječky, lopaty a spoustu pracovníků, makající na opravě cesty před kinem. Hlas těžkých strojů se však bohužel nesl až do sálu. Promítač (člověk, který promítá) se po chvíli objevil a vpustil diváky do sálu. Krátce na to se zatemnilo a rozběhl se obraz, který po několikáté úpravě jeho velikosti a rozprostřenosti na co největší plochu plátna byl připraven ke spouštění. Tak se stalo, ale neběžel zvuk. Ten se samostatně rozjel až po 20 vteřinách, osvětlení v sále pohaslo snad až po minutě. Vskutku udát se tato situace na oficiální premiéře, nesvědčilo by to o jménu kina nic pěkného. Na žádost ještě promítač pořádně „zahulil“ repráky na maximum, což se však negativně projevilo při poslechu. V tichých pasážích totiž byl slyšitelný šum z reproduktorů. Promítač to po projekci odůvodnil tím, že reproduktory musely být zesílený na maximum, protože mix, který připravil Andrew Smith, nebyl dostatečně hlasitý. Další konzultace o tomto problému probíhají s Andrewem. Krom projekčních neduh se však po jejich vyřešení začaly projevovat problémy s filmem. První celkový problém jsou tmavé korekce, alespoň tmavé při tomto promítání v tomto kině. Zatímco na monitorech vše vypadá ideálně, projektor světla a stíny v obraze těžce zkontrastnil a jak to teď upravit nikdo neví, jestli je to vybavením kina, také nikdo neví. Jako jediné aktuální východisko (předělat filtry celého filmu je časově nemožné) se jeví připravit dvě i více verzí DVD s globálně zvýšenou úrovní světel v různých fázích a vyzkoušet nejideálnější při další projekci, která se bude konat zase koncem června. Další velká chyba se týkala téměř všech titulků, které se ve filmu objevují. Jejich velikost byla totiž na plátně téměř mikromalistická. Nejen že ve většině případů nebyly čitelné, mnohdy ani nešlo poznat, že se jedná o text. Je tedy potřeba kompletně veškeré titulky zvětšit o desítky procent, což si vyžádá opět velký kus času. V průběhu projekce se navíc příležitostně ozývaly venkovní vrtačky, takže požitek z filmu byl chvílemi nepříjemně snižován. Nicméně je třeba říct, že s výsledkem jsou režiséři nadmíru spokojeni. I přes tyto obrazové neduhy to byla zajímavá podívaná s ohledem na to, že to každý z režisérů viděl asi stokrát. Navíc i nezávislý pozorovatel Markéta Angerová, která se však před třetí třetinou filmu, podle režisérů tou nejlepší, z pracovních důvodů musela vytratit. Kapitola XVI. Film je dokončen N ick Scholtes oznámil 11.06.2008 dokončení renderu záběru 35 – velmi náročné animované pasáže, která byla po měsících vývoje, konzultací a řešení nelehkých problémů (polovinu scény bylo totiž nutno skombinovat s již vytvořenou Petrem Hastíkem) připravena režisérům ke stažení na interním serveru. Tak se také stalo, a než se stačilo oslavovat, zjistilo se, že 8 framů z asi 370 framové sekvence chybí. Nick teď aktuálně připravuje chybějící framy pro dokončení. Byly zvětšeny již téměř všechny titulky, poslední chybějící jsou ještě závěrečné, které však i tak jsou ve finální fázi dokončení. 22.06.2008 Přípravy na novou projekci vrcholí. Datum jejího uskutečnění je již pevně stanoveno na 27. června v 9 - 80 - hodin v pražském kině Světozor. Dnes byly pravděpodobně dokončeny poslední změny v obraze, o dalších se rozhodne až po projekci. Mezi nové úpravy patří předělání několika záběrů ve střední části filmu, zesvětlení úvodní akční scény v noci – na poslední projekci byly vidět jen noční svítící lampy, obličeje herců nějak chyběly, a především – dokončení obrazu 35 – posledního záběru filmu. Náročná 350. framová jízda kombinující počítačovou grafiku a živou akci byla ve výrobě téměř tři čtvrtě roku. Po té, co Petr Hastík dokončil prostředí v těsné blízkosti hrané postavy a naanimoval kameru, vše se přesunulo k Nickovi Scholtesovi, který zařídil druhou polovinu záběru – tedy vytvoření pozadí a letícího letadla. Dnes bylo složení obou částí a udělení určité kvalitativní úrovně dokončeno a vyrenderováno. Kvůli barevné nesourodosti se musel také předělat předchozí záběr – hořící RC karta. V již dříve schváleném záběru bylo však jen třeba vyměnit pozadí oblohy za aktuální od Nicka, aby se vše sladilo s následujícím záběrem. Andrew Smith byl požádán, aby dokončil novou verzi mixu, načež okamžitě reagoval, že termín bez problému stihne. Projekce je sice až za pět dní, ale Petr Smělík, u kterého finální kompletace vzhledem k hardwarové vybavenosti probíhá, potřebuje na samotné dokončení celého filmu do jedné obrázkové sekvence dva dny. V rámci tohoto času, je krom sekvence, která ve finále čítá něco přes sto tisíc obrázků potřeba vše složit do jednoho videosouboru, ze kterého se následně vytváří DVD pro projekci. Samotné přepočítání tohoto souboru zabere také něco přes 10 hodin. Je tedy jasné, že není času nazbyt. Vždy je totiž potřeba vytvořit si mezeru pro případné objevení chyby a její opravu. Další novinky se týkají propagace. První se vztahuje k plánované projekci na filmovém festivalu v Uherském Hradišti, která se teda nakonec neuskuteční, neboť pořadatelé nemají o film tohoto žánru zájem. Intenzivně však probíhá snaha vytisknout propagační presspacky. Náklady na tento počin však nebudou nejnižší. Několik kusů se připraví pro Petra Smělíka a české distributory, několik pro Markétu Angerovou a zahraničí. Režiséři se předčasně domlouvali na uskutečnění premiéry aspoň pro členy štábu a jejich známé. Není totiž již co odkládat. Jako termín si při případném schválení kontrolní projekce dali okolí 15. července. Místo projekce bylo jako ideální vybráno nakonec Zlín a nový multiplex v něm několik měsíců fungující. Na jednání s vedením kina se čeká po vytisknutí presspacků. Pokud by vše vyšlo, plánuje se rozjet obrovská propagační masáž, samozřejmě obrovská v rámci možností kapes režisérů (tudíž pro někoho možná až malá :-) ). Až po případné premiéře je v plánu rozjet distribuční otázky včetně porozhlédnutí se po festivalech. S festivaly však souvisí ještě jedna taková zajímavost a to možnost přihlásit film na festival v Montrealu. Problém však je, že uzavírku mají stanovenou 30. června. A dodržení takového termínu by znamenalo dostat všechny věci do ideálního stavu. Tudíž projekce by musela vyjít na 100% a DVD placka by byla rovnou připravena na kopírování a navíc vše zařídit a odeslat tak, aby koncem měsíce bylo vše v Kanadě. Často kladená otázka se v současnosti vztahuje k následnému financování filmu. Přece jenom zajištění důstojné propagace a právní jistoty nevyjde zadarmo. A nechat ty uplynulé více než tři roky bez finální investice, která by zajistila smysl tomuto uplynulému času by bylo chybou. 27.06.2008 Třetí konání kontrolní projekce bylo opět zajímavou událostí. Po listopadové projekci v pražském kině velkého sálu Světozor, měsíc staré v kině Aero se dnes uskutečnila kontrola další. Opět v kině Světozor, tentokrát ale v malém sále, což se zdálo být pro celkový počet diváků (dva) dostačující. - 81 - Ambice režisérů byly tentokrát velké. Cílem bylo končené schválení filmu a okamžité odeslání DVDčka do Montrealu, Kanady, kde je 30.6. uzavírka přijímání soutěžních filmů do místního filmového festivalu. O tom jak smutně probíhala první polovina projekce později. Je však třeba vzpomenout na drama, které se událo dny před tím. 23.06. – Andrew Smith posílá novou verzi zvukového mixu, kterou podle všeho upravil podle poznámek vedené z poslední kontrolní projekce (30.5.) Příští den se režiséři schází z důvodu pracovní vytíženosti až po 22. hodině. Na plánu je připravit obraz pro finální render, který bude sloužit k výrobě DVD. Kontrolují se nové rendery, dosazují do finálního projektu. Zjišťují se chyby. Do 4 hodin ráno vzniká nová úprava dvou záběrů. V 9:30 jsou uploadovány na server pro Petra Smělíka, který mezitím renderuje finální obraz, ve kterém pak už jen vymění některá opravená místa. Render tohoto výsledného obrazu skončí v poledních hodinách. Orázkové sekvence čítající něco přes 120 tisíc souborů, začíná příprava pro vytvoření potřebného video souboru pro výrobu samotného DVD. 26.06. – po deváté hodině noční se režiséři opět schází aby na poslední chvíli stihli dokončit DVD pro projekcí začínající za 12 hodin. Je připravena verze videa pro výrobu DVD, ale domlouvají se na vytvoření ještě jedné verze s vyšším datovým tokem, aby kapacita DVD disku byla využita naplno. Spouští se tedy urychleně další render, který však několik desítek minut provázejí problémy s jeho začátkem, neboť hardwarová kapacita PC mele z posledního. Když vrcholí příprava výroby první verze, režiséři si znenadání uvědomují nepříjemnou pravdu. Zapomnělo se na české podtitulky, co víc, také na úplně na anglické, které ještě ani nebyly načasovány. Právě verze českých už existuje dávno, ale byly v ní ještě chyby, protože si tvůrci nevěděli rady s technickými potížemi. Do této doby se však nikam neposunuly a vše bylo potřeba vyřešit nyní. To se však také do pozdních ranních hodin nepodařilo a tak byla najisto dokončena alespoň první verze s nižší kvalitou obrazu. Petr Hastík pak nechal u Petra Smělíka počítač, aby na něm mohl ráno před odjezdem na premiéru vytvořit finální DVD ve vyšší kvalitě, jehož video zdroj se právě počítal. Ráno se v 8:45 sešli před kinem. Verze pro promítání byla nakonec pouze jedna, a to ta s nižším datovým tokem, protože ráno dokončená verze s vyšší kvalitou měla kapacitu vyšší než kapacita DVD disku a nebyl čas na nový render. Pro jistotu se vypálily dvě placky s nižší verzí, kdyby jeden disk byl třeba poškozený. Po chvíli sezení v sále se začalo s projekcí. Nelichotivou zprávou bylo, že zvuk byl zpuštěn opět jako v Aeru až asi 15 vteřin po obraze, tudíž nebylo slyšet hudbu u úvodní znělky. Zdá se to jako maličkost, ale při premiéře pro veřejnost by tato situace byla nepříjemná. Zvuk byl po dotázání nastaven na určitou hladinu, která, jak se však později ukázalo byla zatím ze všech projekcí nejnižší a tudíž zážitek poloviční. Titulky byly již tentokrát čitelnější a obecně všechny úpravy, které se od minula provedly byly ku prospěchu věci. Naděje na schválení této projekce za finální se rozplynuly v Obraze 02, kde se do nově dodaných filtrů zapomněl vrátit záběr s animací auta. Zároveň začala vyvstávat otázka, zdali je technická stránka obrazu úplně v pořádku. Byl totiž jemně deformovaný. V první polovině filmu se začal obraz trhat, vždy tak na 2 vteřiny po několika minutách. Intenzita a doba trvání trhanců však exponenciálně vzrůstala, až se již někde v polovině celého snímku dokázal seknout i na minutu. To už však bylo moc a šel se hledat promítač, který u projektoru už nebyl. Pak se zkusila výměna DVD disku, zdali to nebylo špatným vypálením. Problémy však přetrvaly. Objeveným řešením byla až výměna přehrávače, který po úvodní chvále vše způsoboval. Zároveň režiséři požádali o úpravu poměru stran a promítač nabídl zesílení zvuku – ale razantní. Dalo by se děkovat za problémy odehrávající se v první polovině, jelikož provedené změny už jen mohly umocnit zážitek z poloviny druhé, a to pořádně. Tu, kterou si režiséři považují za lepší. Zvuk byl zesílen opravdu extrémně a tím se také ještě více vyzdvihla důležitá pozice Andrewa Smithe, který zážitek z celého filmu obstarává minimálně na 60% procent. Po uvolněné náladě první poloviny, kdy se díky technickým problémům mohli režiséři bavit o různých chybách a vtipech, bylo v té druhé ticho jak v hrobě. Pouze tedy ze strany diváků, reproduktoru duněly silou sobě vlastní až v některých vrcholných obrazech dokázal zvuk unášet téměř do transu. Spokojenost tedy nakonec byla. Plány na 30.06. jsou nejisté. Obraz není schválen, chybí anglické titulky, české nejsou dokončené. Není otestována obrazová verze s vyšším datovým tokem. Navíc chybí aspoň tisk presspacku, který by mohl být spolu s rozesíláním DVD na festivaly užitečný. Včera byla vytvořena kalkulace, kolik financí je přibližně potřeba investovat do dění kolem filmu před premiérou. Částka se pohybuje na v současnosti nemožných hodnotách. Konečně začal vznikat DVD cover, který by měl tvořit grafickou podobu obalu DVD. Režiséři totiž nakonec plánují na vlastní náklady vylisování několika desítek kusů DVD s filmem. - 82 - 04.07.2008 A bylo veselo. Ne, že by se snad uspořádaly masové slavnosti, nicméně svitla filmu špetka naděje, když se 02.07.2008 ozvali zástupci z nového multiplexu ve Zlíně, že by i rádi film odpromítali v premiérový čas, tedy čtvrtek 24.7., 14.8 nebo později a zároveň ochotně pomohli s propagací. Potěšující zpráva byla reakcí na rozjíždějící se marketingovou spolupráci Markéty Angerové na filmu a její nového úkolu, tudíž pokusit se oslovit kina. Jako předpokládaný termín byl stanoven 14. srpen, jakožto reálnější datum vzhledem k aktuálnímu stavu dokončovacích prací. A jak to s nimi vlastně vypadá? Okruh lidí pracujících aktuálně na filmu se zúžil zase na mikromalistický počet, tentokrát tři. Z posledních týdnů kdo ukončil svoje povinnosti byli Nick Scholtes, který poslal finální render 35 a především Andrew Smith, který sebe vtiskl do podoby filmu neoddělitelnou částí. Ač většina hudebníků ukončila své aktivity již více než před půl rokem, jediný, kdo se nyní aktivněji podílí na produkci filmu je Leon Portelance, dominantní osoba hudební stránky filmu. Nejen že dálkově vyřizuje právní zajištění hudby přes hudební organizace, bere si také na starost propagování filmu v USA, hlavně v jeho okolí, Kalifornii. Sluchová část filmu je schválena. Oční sice také, ale objevil se nový problém - jak převést tuto vizuální stránku na médium, kterým by dal film šířit tak, aby nedošlo při převodu k výrazné ztrátě obrazu. Nabízejí se 3 varianty formátů – vypálení na 35mm, vypálení na DVD, zkopírování na přenosný harddisk. Následují výhody a nevýhody těchto možností: 35mm (+ vysoká úroveň obrazu a zvuku / - mimo rámec finančních možností) DVD (+ vysoká úroveň zvuku, nízké náklady / - neuspokojivá úroveň obrazu) Harddisk ( + při vhodném převodu vysoká kvalita obrazu i zvuku / - nemožnost hromadné distribuce, při přehrávání nutnost připojení k počítači s 5.1 zvukovou kartou) Z těchto variant se jako nejschůdnější jeví DVD, s tím se také počítá jako finální médium pro distribuci. Ale právě v posledních dnech si režiséři vyzkoušeli velmi nepříjemnou zkušenost. Totiž převést obraz v obrázkové sekvenci čítající něco přes 120 000 obrázků do takové kvality, aby se v různých scénách nezobrazovaly všemožné nežádoucí dekompresní artefakty, je téměř nadlidský úkol. Po několika pokusech s nepříliš rozdílnými výsledky vyvstala otázka: a jak to sakra dělají u filmů v běžné distribuci, že tam žádné takové problémy nemají? Nezodpovězená otázka byla vyřešena tím, že na to mají zkrátka pořádné stroje. Jak z této svízelné situace ven je otázka současných dnů. Ač je až po vyřešení tohoto problému plánován lis až 500 DVD kusů, nic nebrání tomu, aby mohl vznikat DVD cover, který taky vzniká. Přesto však velmi pomalu, neboť jaksi všemu chybí inspirace. Dnes byl také dokončen presspack ve dvoujazyčné verzi, který už snad bude schopen podrobit se převodu na papír a následné rozeslání distributorům, českým a zahraničním. Kterým směrem se bude film dále ubírat by měla poodhalit zítřejší režisérská schůze, kde by se celý proces měl ještě více nakopnout. Páč 14. srpen je za dveřmi, pokud to zase režiséři nechtějí prošvihnout, tak jako předchozí snad deset dříve stanovených termínů. 06.07.2008 Včera se uskutečnila krátce domlouvaná režisérská beseda na které padaly tak vážné termíny jako „premiéra“ či „dokončení filmu.“ Pro shrnující představu je výsledek domluvy asi takový. Na přesném termínu premiéry se režiséři shodli na 28. srpna tohoto roku. S tím však, že označení premiéra se rovná spíše předpremiéra. Detaily prozradí až schůzka s vedením kina Golden Apple ve Zlíně, kde se Petr Smělík s Markétou Angerovou sejdou s vedoucí multiplexu a domluví podrobnosti. Slíbená je ze strany kina spoluúčast na propagaci a možnost zajištění novinářů na případnou projekci. Proto tedy předpremiéra, neboť by byla určena pro novináře, nově však také ideální by bylo zajištění míst pro celý herecký ansábl, který, jak všichni doufají, se shlédnutí filmu již nemůže dočkat. Pokud by vše klaplo, projekce by se uskutečnila v tento den (čtvrtek) a přišli by na ni oni avizovaní novináři (alespoň - 83 - v malém počtu), byl by to impuls pro pokračování plánu, který chce uskutečnit další projekce, třeba v rámci trvání jednoho týdnu a to v termín, kdy se do Zlína vracejí studenti na vysoké školy, tedy někdy po 15. září. Pokud by film na premiéře teoreticky uspěl, novináři by mohli zajistit další propagaci a film by se v září mohl těšit návštěvnosti. V rámci blížící se schůze se také bude domlouvat způsob propagování filmu. Krom standardního plakátového marketingu padl návrh na promítání traileru mezi běžnou komerční produkcí. Ač jsou tedy plány do budoucna nestoprocentní, co to znamená pro aktuální týdny? V první řadě je třeba dokončit DVD a to po všech stránkách – Cover, potisk, vypálení (padl končený verdikt, že rozumnější bude prozatím objednat vypálení 50 kusů DVD, než investovat do původně plánovaných lisů 500 kusů.) DVD. Cover: Dneska šli režiséři fotit podkladový materiál pro vytvoření obalu. Cesta začínala na severu Prahy, pokračovala až na samý okraj v západní části, zatočila poté do jižních sídlišť, aby nakonec zase skončila na severu. To jak se jejich snažení vyplatilo je zatím nejisté, neboť i po shlédnutí nafoceného materiálu je stále výroba obalu na bodě mrazu. Potisk: Vyřešení obrázku, který bude zdobit „placku“ bylo snadné. Použil se výřez z posledního wallpaperu s Martinem Sentlem, který se snad pro tento účel hodí víc než jako samotný wallpaper. Vypálení: Stále stejná písnička. Řešení kritického výsledku komprimace se nikam neposunulo. Zkoušely se jiné postupy, jejich využití však také selhává. Jak z této svízelné situace. Samotná schůzka s vedením kina se uskuteční tedy někdy kolem 14. července. Další termíny, které si režie stanovila, jsou kolem 31. července, tedy deadline všech prací na filmu – i cover, i potisk, i komprese, aby byl čas na otestování a příprava na poslání projektu do firmy, která zajistí vypálení – uplynutí minimálně tří dnů – otestování vypálených DVD, případný čas na reklamace. Současně s tím, pokud by schůze byla úspěšná, by se rozjela marketingová kampaň, která by také zasáhla oficiální webové stránky, kterým ačkoli se v posledních měsících nedostávalo příliš pozornosti by se opět dostaly do centra dění. Tak snad se nic nezmrví. Kapitola XVII. Na pokraji vyčerpání Před tím, než bude uplatněna standardní výmluva, že na filmový deník nebyl čas, je potřeba říct, že předchozí dny přinesly spoustu zvratů, které ve celkovém souhrnu žádný velký posun nepřinesly. Na filmový deník vzhledem k pracovní vytíženosti posledních týdnů nebylo moc času, a stejně tomu bude i dnes. O velký rozruch se postarala jistá autorka článků v jistých regionálních novinách Slovácký deník, která 4. července bez vědomí nikoho uveřejnila článek o výrobě filmu The Resolution (jednalo se již o druhý, první vyšel někdy loni). Problémem této události bylo krom její neočekávanosti také nedomluvenost na obsahu článku. Je jasné, že nejde diktovat novinářům, co mají psát (a to přece také nikdo nechce, že), ale jelikož režiséři doufali nad reprezentativním smyslem článku, čekali hodně. S autorkou bylo domluveno, že štáb dodá základní informace, na základě kterých vznikne nový článek o výrobě. Ten se pak ještě zkontroluje štábem, jestli neobsahuje nějaké smyslové nesmysly (což je sice v českých novinách prakticky vyloučeno, ale dvojitá kontrola je dvojitá kontrola). Až po té jej nechá otisknout. Skutečnost ale byla taková, že článek byl napsán a otisknut. Režiséři si jej pak už mohli přečíst klidně při cestou kolem trafiky. Ono i toto by se mohlo tolerovat v případě, že by informace v článku nebyly mnohdy scestné, zavádějící, někdy lživé, vytržené z kontextu, ba co víc, někdy dokonce lehce urážlivé. Jen pro zajímavost film se údajně točil také na Slovensku, režisérům je třiadvacet a jsou to hrdí hradišťáci, hudbu mimo jiné skládal nadšený Enrico z Itálie a spoustu zvláštních slovních obratů, které u střízlivého čtenáře můžou vyvolat smích. Režiséři však nevěděli jestli se smát nebo ronit slzy. Ať už byl záměr autorky dobrý či zlý, je fakt, že z článku byla cítit velmi - 84 - nedůstojná nálada vůči celému projektu, jež celé dění kolem filmu lehce shazovala a celá ta vykonaná práce jako by byla jedna velká sranda. Tím nejhorším však ale bylo uveřejnění informace, že film MÁ JISTOU premiéru v napjatě domlouvaném Zlínském multiplexu Golden Apple. Nejen že ještě neproběhla ani schůzka s vedoucí kina (bude 19.07.), navíc by také toto předčasné uveřejnění mohlo způsobit komplikace při vyjednávají na blížící se schůzce. Je tedy vidět, že autorka dostala oficiální informace, měla navíc k dispozici rozhovor s režiséry z minulého roku, zpracovala je však velmi nezkušeně a poškodila tím jméno projektu v očích veřejnosti (I mistr tesař (zaměstnavatel) se někdy utne). Nad obsahem otištěného článku režiséři dlouho diskutovali, načež jako jediné možné řešení do budoucna je přerušení styků s tímto deníkem a snaha oslovit profesionální novináře. Během týdne mezi 07.-11. červencem se film po obrazové stránce neposunul. Proběhlo několik testů komprese do DVD formátu, výsledky však nebyly závratné. Až na jeden. Podařilo se totiž dosáhnout velmi slušné kvality obrazu, ale za cenu velmi náročného datového toku, který bylo třeba otestovat na běžných spotřebních stolních přehrávačích. To se však mohlo dít až o víkendu. A tak jest, 19.07. proběhly obrazové testy na televizi a výsledky byly více než smutné. Obraz sice byl perfektní ale v právě v těch nejnáročnějších sekvencích, kdy datový tok dosahoval závratných výšin a počítači to nevadilo, stolní přehrávač zakřičel dost a začal trhat obraz. Padlo tedy definitivní rozhodnutí – obraz musí udělat někdo jiný, někdo kdo se tomu věnuje a má na to vybavení. Slovo padlo na soukromou firmu zabývající se v Česku výrobou DVD profesionálně. Mezi dobré zprávy by se dal zařadit velmi pěkný progress DVD coveru, který nabral nečekaných obrátek a začal se vyvíjet k pozitivnímu. Čeká se zatím na nějaké fotky z filmu ze střižny, aby se mohly zkusit skombinovat s grafikou. 14.07. se uskutečnila režisérská porada, na které měly padnout novinky, které režiséři učinili za uplynulé dny. Petr Hastík tedy přišel se špatnou zprávou ohledně obrazu, a s dobrou ohledně DVD obalu. Petr Smělík oznámil domluvenou schůzku s vedením multiplexu ve Zlíně na 19.07. Do tohoto termínu je třeba vyrobit české presspacky a plakáty. Řešily se také plánované investice do výkonnostního dovybavení počítačů. Petr Smělík 15.07. volal do produkce firmy na výrobu DVD, že má zájem o sjednání schůzky. Ta se konala 16.07. v 11. hodin, kdy byly odevzdány zdroje pro obrazový test, konkrétně 00 a 17. Dozrála doba na dokončení presspacků a 16.07. byly obě jazykové verze chváleny jako finální a česká verze byla hned odeslána do tiskárny jako finální 17.07. – dnes, nebo také včera, neboť pilná digitální číslice již důrazně hlásí dvacet minut po půlnoci, se uskutečnila schůzka na kontrolu DVD testu. Účastnili se jí tentokrát oba režiséři aby mohli být oba následně zklamáni výsledkem. Ten totiž nebyl o nic lepší než na domácích strojích. Řeč je teď o grafické scéně 00. Zato hraná sekvence, ač to byla jen krátká ukázka ze 17, vypadala slibně. Je také potřeba říci, že ač se výsledek v 00 moc nelišil od „domácí“ verze, má zde film jistotu, že si jej bude moci přehrát úplně každý na každém stroji, neboť bude vytvořen na zařízeních k tomu uzpůsobeným. Odpoledne se uskutečnila kontrola kontrolního tisku jednoho plakátu A2 pro propagaci. Ještě že se nechal udělat jeden výtisk kontrolní, před tím, než se objedná 30 kusová várka. Tak bídný výsledek totiž režiséři nečekali ani po vtipech o zkušenostech z předchozí tiskárny, kde byl obraz lehce nažloutlý. Tento nový výsledek připomínal, jako by někdo vytiskl na kvalitní papír kvalitní obraz na kvalitní tiskárně s kvalitními barvami, ale nechal jej ležet týden v louži na chodníku, na kterou ustavičně pařilo slunce. Ke vší drzosti se místní grafik snažil režiséry obalamutit, že je to způsobené špatným světlem v místnosti, že půjdou ven a tam se podívají. Nakonec sám však musel uznat, že tudy cesta nevede a svedl to aspoň na nekvalitní papír, že obraz je skutečně trochu jiný než na monitoru. Ke vší drzosti ještě pro informaci položil otázku „co že jsou to v v rohu za čáry, jestli to není chyba“ a že je vyretušoval před tiskem. Petr Hastík zrudl. Jednalo se totiž o grafické artefakty, které tvořily součást výzdoby plakátu, a tak pilný grafik/retušér prováděl „úpravu“ z vlastní iniciativy zbytečně. Tisk se prozatím odložil, bude třeba vyrobit verzi s vyšším rozlišením. 21.07.2008 Avizovaná schůzka s vedením kina se uskutečnila nakonec 20.07. v neděli ve Zlíně. A domluva, ač stále nestoprocentně jistá zní: 28. srpna 2008 – novinářská projekce v multiplexu. Kino zařídí oslovení. Povinností je přichystat jídlo pro zúčastněné, jinak se na nějakou projekci každý novinář vykašle. Následuje pak několik týdnů přestávka, kdy by film měli zpropagovat novináři a další, veřejná projekce se uskuteční 25. září 2008, kdy by při případné úspěšné návštěvnosti mohl být nasazen i týden v kuse. Co se novinářské projekce týká, běžně bývá zvykem, že před uvedením filmu někdo ze štábu vystoupí a film uvede. Aktuálně to vypadá, že by se této dosti zodpovědné role mohl ujmout Petr Smělík, - 85 - Markéta Angerová a Marko Hautamäki, pokud by se přijel podívat. Spekulovat se začíná také jak dál s tiskařskou propagací. Kino nabídlo, že má k dispozici čtyři místa, kde je možné vyvěsit billboard (!), nejasné je však už, kdo by se postaral o výrobu a platbu pronájmu. Taktéž krom v současnosti vrcholící výroby plakátu se uvažuje v výrobě kartonové reklamy, která bývá při premiérách velkých filmů vystavena v kinech, obvykle je tam zobrazen nějaký aktér z filmu v životní velikosti. Kruté však zprávy jsou pro tento týden, tolik věcí třeba udělat, tolik málo času zbývá. Prvně, čas si říká o dokončení obrazu 00. To také aktuálně probíhá. Všechny proběhnuvší testy jsou úspěšné. Nepěkné artefakty způsobené čímsi se podařilo do velké míry zamaskovat korekcemi. Po dokončení 00, jejíž kompletace se plánuje přes dnešní noc se zítra večer rozjede dokončení plakátu. Na druhou polovinu týdne je pak plánováno dokončení DVD obalu. Čas, se kterým se režiséři nestihli za ty téměř čtyři roky spřátelit totiž zase provokuje, a aniž by se to zdálo, premiéra se přivane jako nic. Jen dva týdny zabere mastering obrazu na dvd, tisk a vypálení 50 kusů DVD. A to je třeba dělat si rezervy na případné nečekané situace. 24.07.2008 Dnes, po hodině deváté, někdy v průběhu zapadajícího slunce, byla v Praze uskutečněna režisérská schůze. Tentokrát byli na místě činu tři. Petr Smělík, Markéta Angerová, Petr Hastík. Potvrzovali se na ní pojmy, které již padly mezi režiséry před několika dny. Těžko říct, co by na to řekl nezávislý zdroj, neboť v souvislosti s tímto bledne i nezávislost pohledu samotného filmového deníku. Je to únavou? je to přepracováním? nebo už film režiséry doslova pohltil? Tak či onak, v době, kdy se nic nestíhá, vyrábí se plakát, vyrábí se cover, vyrábí se DVD, produkce jede na plné obrátky aby se podařilo zajisti premiéru novinářskou (28.8.2008) a následně i diváckou (25.9.2008) a zajistit k tomu příslušnou míru propagace, zrodil se jeden nápad. Ten nápad nepřišel čistě náhodou, předcházely mu spojitosti s proběhnuvší schůzkou s vedením multiplexu ve Zlíně a s nabídkou promítání traileru v kině třeba i měsíc před diváckou premiérou. Bystré oko čtenářovou už možná tuší, o co se tu kuje. Avšak i spekulovali režiséři, zdali trailer není moc dlouhý. Teď už to musí být jasné.. A zdali by nebyl údernější ve své kratší podobě. Ano, je to tak, dnes padl konečný verdikt, že je třeba udělat nový trailer. Po předchozích úvahách, že by stačilo jen poupravit stávající, došli k závěru, že je třeba začít rýt od základů. Výroba stávajícího traileru ve verzi 1 zabrala přibližně dva měsíce, teď by to režiséři měli stihnout do několika týdnů. Co k tomu? Do velké porce nápadů přidáme dostačující množství lidí na realizaci tohoto nápadu, promícháme špetkou schopností a techniky, a trailer je hotov. Minutový úderný trailer, boli teaser, by měl sestavit standardní trailerový štáb, s výjimkou hudby (snad se podaří umluvit Marko Hautamäki) a možná i zvuku (pokud bude Andrew Smith zaneprázdněn, pokusí se produkce oslovit Martina Roškaňuka, na jedné verzi traileru již spolupracujícího). Na právě dnes proběhnuté schůzi se řešilo co do traileru dát. Byly k tomu podle údajného rozdělení tři pohledy. Markéta Angerová, jako z pohledu obchodníka má za cíl v traileru prodat co nejvíce věcí jde, protože primární je dostat diváka do kina, a pokud to tak režiséři chtějí, musí zkrátka ukázat i ty dobré věci. Petr Hastík jí argumentuje, že by to sice do kina diváka možná dostalo, ale film by mu pak už neměl přinést jiné potěšení, když by vše viděl v traileru a z filmu by odcházel nepřekvapen. Návrh je tedy nahlížet na pokličku, ne pod ní. Petr Smělík by údajně rád skombinoval tyto dvě položky dohromady. Což se nakonec všichni shodli, že by to bylo nejideálnější. Jako dobrý nápad se jeví použití Martina Sentla jako komentátora teaseru. 27.07.2008 Dobrá zpráva pro všechny fanoušky připravovaného teaseru. Ačkoli budou tento deník číst pravděpodobně dávno po jeho zveřejnění, takže je jim vlastně k ničemu. Nicméně, Marko Hautamäki byl nedávno osloven a včera písemně potvrdil svoji hudební pomoc na teaseru, což je velká výhra pro vznikající miniprojekt. V nejbližší době, pravděpodobně zítra se plánuje i oslovení Martina Sentla, zdali by šel: 1. do komentáře na teaser 2. do fotografování v kostýmu někde v nějaké lokaci za účelem propagace 3. do osobního vystoupení na novinářské projekci před novináři, a to v kostýmu, a případně by byl ochotný udělat nějaké rozhovory Vše by se mělo odehrát příští víkend 02.-03. srpna, není čas nazbyt. 02.08.2008 Dnešní den byl ve znamení dlouho připravované návštěvy Martina Sentla pro propagační potřeby filmu. Bylo nutné zařídit několik věcí – domluvit se na novinářskou projekci, nahrát hlas do teaseru a - 86 - případně pořídit fotky na budoucí propagaci v tisku. Domluvy na dnešní den probíhaly celý týden. Nikdo nevěděl kdy to bude, kde to bude, a tak se v podstatě na finálním programu dne shodli všichni až den před sobotou 02.08. V 15:30 měla začít už tak zpožděná schůzka s Martinem Sentlem. Na místo dorazil Petr Hastík, Petr Smělík s Martinem Roškaňukem měli z pracovního vytížení asi 20 minut zpoždění. Martin Roškaňuk měl však nakonec pouze 25 minut volna, a tak bylo třeba spěchat. Ani režiséři neměli čas se před tím sejít a shodnout se na hrané podobě textů a tak se dohadovali až při natáčení. Bralo se spoustu verzí a nakonec se vše stihlo včas. Výběr finálních vět proběhne v pondělí nebo úterý příštího týdne. Další věcí na programu bylo fotografování, ač bez předem vytyčeného cíle, fotilo se pouze „do zálohy“. Byl získán kvalitní fotoaparát, který byl ke štěstí všech i přes své čistě profesionální užití vybaven automatickým režimem, tudíž nebylo třeba plýtvat fotografickým umem všech tří zúčastněných. Opět neexistovala jasná představa podoby případného budoucího plakátu nebo billboardu, proto se jen zkoušely různé pózy a výrazy. Zatímco na fotografování, které probíhalo minulý rok pro plakáty, se podařilo zapůjčit zbraně z týmu Airsoft Veselí nad Moravou, který se také účastnil natáčení v roce 2005, tentokrát již byly pistole velmi daleko, až kdesi v Brně a z ekonomických důvodů by bylo nevýhodné je dovážet. Proto se přistoupilo na velmi kuriózní variantu, že Martin Sentl dostal do ruky pouze maketu zbraně z plastu, která se v postprodukci skombinuje s 3D grafikou, která by ve výsledku měla zaručit, že se mu v ruce bude lesknout nějaká profesionální armádní zbraň. Po skončení fotografování, které zabralo jen asi půl hodiny se začala řešit v krátkosti novinářská projekce již naplánovaná na 28. srpna roku 2008. Martin Sentl bez okolků na nabídku kývl, takže zbývá připravit si vlastní text pro novináře, kterých snad dorazí aspoň nějaký počet. Nuže, tato sobota by se dala nazvat úspěšným dnem. Na příští dva týdny je plánována jednak objednávka masteringu obrazu DVD a poté následné vypálení 50 kusů DVD, jejich potisk a zapakování do obalu. Poslední kontrola filmu proběhne v první polovině příštího týdne, kdy jeden režisér bude sledovat sám verzi s jedněma titulkama, druhý s druhýma. 08.08.2008 Ač výjimečné datum, na postprodukci filmu se výrazně neprojevilo. Režiséři se ale sešli, a dali si tu práci, aby se vývoj filmu pohnul zase o nějaký skok kupředu. Konkrétně se řešila otázka podtitulků pro DVD. Ono totiž výroba titulků není jen tak, jak se až doposud domnívali. Jelikož byla na finální mastering pronajata firma, která vše i s titulky zkompletuje, její požadavky jsou neúprosné. Požadovaný formát tituků totiž nikdo netuší, jak vytvořit. Dlouhé hodiny nad tím režiséři bádali, až se uchýlili k časově náročné, obsahově potupné a logicky nelogické práci. Asi 3-hodinová brigáda ručního přepisování titulků – českých a anglických – do požadovaného kódování. Začalo se kolem půlnoci, s poslední kontrolou se skončilo před pátou hodinou ranní v sobotu. Práce to byla o to úmornější, že se po několika jednoduchých intervalech opakovala, a to na jednu jazykovou verzi titulků až pětsetkrát. Celé kouzlo spočívalo v přidání dvojtečky do timecodu, přepsání dvojtečky na tečku a zkrácení velké mezery na malou. Tyto úkony šly neustále dokola, proto také náležitě vznikaly chyby. Marko Hautamäki složil druhou verzi hudby pro teaser a Petr Smělík k ní připravuje hrubý sestřih. 09.08.2008 Sobota se věnovala kontrole napsaných titulků, finálnímu přečasování a obecně všemu. Režiséři se sešli někdy po 14. hodině, zkrátka až se vzbudili. Petr Smělk se zaměřil kontrolu času a gramatiky u anglických titulků. Petr Hastík provedl poslední kontrolu obrazu, na které se překvapivě vyrojilo až pět chyb. Z velké části se jednalo dokonce ještě o retuše českých nápisů v obraze. Mezi jinýma však byly i takové speciality jako retušování slin u záběru na jednoho z představitelů. Kontroly se protáhly do pozdních večerních hodin. Spoustu času si pro sebe spolkly samotné projekce, kterých se uskutečnilo - 87 - několik a režiséři si dostatečně stačili film ohrát. Ne však na tolik, aby se další den situace ještě nezintenzivnila. 10.08.2008 Poslední den weekendového povyražení nad dokončením filmu se nesl v neúnosné pracovní době až 14 hodin za počítačem. Začalo se po 10. hodině ranní, skončilo po půlnoci. Následkem byly noční hnisající oči Petra Hastíka. Včera opravené záběry byly konečně vyrenderovány do dalšího videosouboru připraveného pro kontrolní projekci (samotný render zabírá i šest hodin). Další novinkou bylo třeba zapracovat mezi titulky i speciální znaky, které by pak umožnily vybrané titulky psát při projekci z DVD kurzívou apod. Samozřejmě režiséři neměli tušení, jak se něco takového dělá. Tudíž tipovali, tak jak je zvykem. To, že jejich tip byl špatný naštěstí (z důvodu případné demotivace) ještě netušili, nicméně zítra (v pondělí) se to dozví... Připsání speciálních znaků, které se testovali několika způsoby a některé softwarové přehrávače je dokonce přehrály korektně, zabralo dalších několik hodin. Naštěstí celý tento kolotoč měl lehkou motivaci v tom, že až skončí, budou si moci zahrát novou počítačovou závodní hru, která jako motivační prostředek sloužila. V nočních hodinách proběhla poslední projekce s českými titulky. Vše bylo schváleno a Petr Smělík v pondělí (zítra) přinese data (sekvence 120 000 obrázků, soubor zvuku 5.1 a dvoje titulky do firmy, která zajišťuje DVD mastering. 11.08.2008 Podle odpovědi z masteringové firmy jsou titulky nepoužitelné a konečně byli ochotni jasně sdělit, jaký kód je třeba pro kurzívu použít. Petr Smělík rovnou všechno přepsal a odeslal 13.08.2008 v pozdních hodinách se uskutečnila drobná sešlost, na které režiséři řešili otázku teaseru. Vše začalo tak, že Petr Smělík připravil minutový sestřih teaseru, který v noci předal Petrovi Hastíkovi aby jej doma v klidu shlédl. To zabralo asi 40 minut. Pak se režiséři znovu sešli a řešili konkrétní věci. Na střih se snesla kritika, že je pomalý a celý teaser je únavný. Je třeba přitvrdit. Řešilo se jaké použít záběry a naopak jaké nepoužít. Jisté však je, že práce na finální verzi dají ještě hodně zabrat. 14.08.2008 Masteringové studio, zajištující finalizaci DVD se opět ozvalo s nespokojenosti s titulky. Konkrétně jde o několik vět, které obsahují na řádku příliš znaků a je třeba je zkrátit. To už režiséři přes internet rychle probrali a vyřešili. Nějak po deváté večerní se Petr Smělík a Petr Hastík sešli aby nakopli teaser o několik procent k dokončení. Jelikož Petr Smělík celý den připravoval novou verzi, výsledek byl mnohem tvárnější než ten minulý. Aby se však mohlo něco dokončit, bylo potřeba, aby si sami režiséři ujasnili, co vlastně chtějí říct, a co si představují pod slovem strhující. Asi minutu dvanáct dlouhý sestřih se rozdělil do provizorních čtyř oblastí, které se postupně záběr po záběru, věta po větě procházely a probíraly, co je potřeba upravit. Tímto pomalým postupem zároveň přibývaly nároky jak na zkvalitnění různých hudebních úseků, tak na výměnu obrazu za kvalitnější záběry (nebo naopak některé schovat, ať se toho moc neprozradí!!) či výměnu komentáře nebo věty, která na určité vteřině zazní. Tak to procházeli vteřinu po vteřině až bylo půl jedné ráno. Verze která za tu dobu vznikla se nakonec nezaměřovala ani tak na střih obrazu jako spíše zvuku a hudby. Ano, i do hudby se tito hudebníci vrtali a vystřihli z ní určité pasáže. Takto vytvořená verze se pošle pro Marka Hautamäki do Finska, kam se teď stěhuje a on se ji s radostí pokusí přetavit do poslouchatelného hudebního díla, které se mu snad již podaří dotáhnout do gradující extáze. 15.08.2008 I bylo i nebylo a půlku srpna již odbilo. Což vedlo k neúprosnému. Novinářská projekce byla odložena o týden z 28.8.2008 – čtvrtek na 4.9.2008 – čtvrtek, jak na doporučení kina, tak na doporučení Markéty Angerové. Bleskurychle byl informován i Martin Sentl, jeho reakce však do připsání zápisu deníku zatím nepřišla. Odložení se stalo z důvodů potřeby vícera času na propagaci a pozvání novinářů, ač to mohlo vyvolat obavy o případné stále nejistotě termínu a vůbec celé premiéry v Golden Apple Cinema ve Zlíně, Markéta Angerová zárovně potvrdila, že The Resolution je již údajně zaznamenaný v oficiálním programu kina na termín 25.09.2008. Zaměstnanci firmy zajišťující mastering filmu a vytvoření DVD s jednou stopou anglického zvuku Dolby Digital 5.1 a dvěmi stopami titulků českých a anglických, se doposud neozvali, pravděpodobně jde vše hladce, protože doposud se ozývali pouze v případě výskytu problému. Nebo s tím mají tolik práce, že ani nestačí psát. S potvrzením nového datumu novinářské projekce vyvstala v hlavách režisérů otázka, jak dál naložit - 88 - s propagaci, spíše jak vůbec film propagovat. Patrně bude potřeba vytvořit měsíční plán na jakých vlnách jednotlivé marketingové části ponesou. Jisté je, že domluvený termín zahájení propagace a vůbec oslovení veřejnosti s touto informací (bavíme se teď o projekcích pro veřejnost, které by se měly podle již stanoveného programu spustit od 25.9.2008 a trvat minimálně 3 dny) by měl být 25. srpen. Na propagování by tedy vyšel dokonale matematický měsíc. Mluví se o plakátech (které už jsou tak tak hotové, jen pomalu zapnout tiskárnu), tak o dokončení DVD coveru (bylo by pěkné, kdyby to vyšlo tento (16-17) weekend). V zákulisí se šeptá i o billboardu, ale raděj velmi potichu aby nedošlo k hlasitému smíchu. Není to samozřejmě náhodou. Vedení kina tuto možnost připustilo, ne-li přímo nabídlo. Petrovi Smělíkovi se začíná poslední dobou mlžit zrak při pomyšlení na přepis traileru na filmovou kopii. V tomto případě je to mlžení signálem k něčemu, jedná se přeci jen o člověka zařizující domlouvání zdrojů. Kdyby se tak oči mlžily u Petra Hastíka, hrozilo by maximálně oslepnutí. Přepis ale není vůbec levná záležitost, navíc časově to asi také nebude žádná sranda. Plánovaná stopáž teaseru je ale jedna minuta, což by rozpočet možná ještě mohl utáhnout s ohledem na to, jak astronomicky stouply náklady v posledních měsících na propagaci filmu o stovky procent. Může to tedy působit, že vše jde až sprostě podezřele dobře. V krásném multikině ve Zlíně má zajištěnou propagaci, předpremiéru, premiéru film, který vlastně skoro nikdo neviděl (do dnes jej viděli pouze čtyři lidi z týmu). Připouštět si teď, v tomto období plném nadějí a vyhlídek nějaké zaškobrtnutí, něco, co by mohlo zhatit plány dočasně nebo trvale, nepřichází v úvahu. Po čtyřech letech ustavičné práce a snaze vytáhnout z filmu, příběhu a hlavně lidí maximum, co za daných podmínek je možné a za obrovské spokojenosti režisérů s výsledkem je pohled všech upřen zpříma k cíli. Nejistota s případným únikem nelegální kopie mezi veřejnost před premiérou se stupňuje, stále se řeší autorské otázky se spolupracovníky, a i přes zaslepené komplikování situace režisérům některými účastněnými je třeba všem těmto tlakům odolávat a pokračovat dál. Možná ty úspěšně jevící se měsíce mohou být odměnou za ty předchozí plné nervozity a pocitu zodpovědnosti film dokončit. Především produkce se musela ohánět, aby všechny ty lidi, co se na filmu dobrovolně a bez výhledu na odměnu podíleli neskutečnou měrou, motivovala k dobrému dokončení práce včas za podání jejich velmi silného uměleckého výkonu. Za žádnou cenu si tedy není možné připouštět nějakou chybu v blížící se premiéře. Novinářská projekce musí proběhnout bezchybně, samotné promítání musí být technicky bez chyby (obraz se musí od první vteřiny rozjet zároveň se zvukem (což se může zdát normální, ale po třech zkušebních projekcích se to zatím nejevilo jako samozřejmost), během projekce a především v závěru filmu nesmí dojít k žádnému technickému výpadku, neboť samotné poslední vteřiny filmu, na kterých si režiséři velmi zakládají, by mohly snadno, při výpadku proudu například, zmařit komplexní zážitek z filmu. Před filmem bude třeba před novináři vystoupit a promluvit. Vše musí proběhnout bez zádrhelu a novinář musí cítit profesionální přístup ze strany tvůrců aby se pak v novinách neotiskly tak hloupé a degradující články, jako vyšel nedávno v jednom regionálním deníku, který onu výše zmíněnou čtyřletou práci shazuje do střihu záběrů z dovolené. Nervozita bude neúprosná, pokud se však film nestřetne do premiéry s lidmi záškodné povahy, se kterými režiséři ne že neměli zkušenosti, bude se cítit jako v bavlnce. Před novináři by měli vystoupit Petr Smělík, Markéta Angerová, Marko Hautamäki a Martin Sentl. Marko Hautamäki, jakožto nejvzdálenější host již potvrdil ochotně svoji účast. Everything will be The Resolution 04.09.2008. 17.08.2008 Plánované bylo dokončení DVD coveru, což se také nestalo. Fotky sice již byly vybrané, ale stále chybí finální podoba textů, které by měly zdobit stranu zadní. Ozval se Martin Sentl, kterému byla 16.08. sdělena novinka, že termín předpremiéry se posouvá o týden později. Jeho reakce však nebyla potěšující, neboť podle vlastních slov nemá z důvodu pracovní vytíženosti v nový datum čas, vše záleží údajně na tom, v kolik hodin přesně se bude projekce konat. Stále novinkami nabitější dny přináší takové množství informací, že se do nich i pravidelný pisatel filmového deníku ponoří a neví, kde se vynořit aby žádnou informaci neminul. Pří zápisech, které od sebe odděluje několik dní je třeba vytáhnout kalendář a procházet den po dni, prosit mozek ať si vzpomene co, že se za kvantum věcí ten den odehrálo. Výjimkou nebude ani tento zápis. První schůze režiséru v novém týdnu se konala hned na jeho začátku a to doslova. Sešli se totiž několik minut po nedělní (17.08.2008) půlnoci, aby probraly budoucí vývoje situace. Především jsou - 89 - otevřená tři základní témata spadající pod celek jménem propagace. První je mastering DVD, který tento den stále probíhal. V pondělí odpoledne však Petr Smělík, který celou akci zařizoval dostal vědět, že vše je již připraveno k vyzvednutí. Tak se pondělní odpoledne také stalo. Večer byl další sraz, někdy po 23. noční, kde bylo třeba výsledný DVD master zkontrolovat. Nejdříve se načetlo úmyslně primitivní menu, které dává uživateli na výběr titulkovou verzi s výběrem jazyku. Dále se rozběhl už bez zdržování samotný film, a ke spokojenosti obou režisérů byl obrazový výsledek vynikající, takže rozdíl mezi „domácí“ výrobou DVD a u profesionální firmy byl skutečně značný. 19.08.2008 v úterý večer se pak konala schůzka na které se řešil bod 2 – plakát. Konečně se jej podařilo dopotáhnout do finální podoby ku spokojenosti obou. Co se doplnilo byl rok, měsíc a místo premiéry. Hotový plakát se v nejbližších hodinách poslal přes internet na tisk do soukromé tiskárny, která kdysi již vytvořila pro film 30 kusů potištěných DVD s trailerem. Mezitím se do času vetřela středa a bylo třeba pokračovat v plnění propagačního plánu, který produkce představila na nedělní půlnoční schůzi zmíněné o několik řádků výše. Bodem číslo 3 byl DVD potisk s obalem. Během dne klasicky nebyl čas a tak na Resolution zbyl potupný čas opět až někdy v noci, kdy především Petr Hastík díky jiným pracovním povinnostem už pomalu nebyl schopen provozu. I tak, stanovené termíny se neodkládají, protože kdyby se toto praktikovalo, tak těžko existuje něco jiného, co by mohlo režiséry motivovat do práce. Především textové podobě, která bude plácnutá na zadní straně se věnuje velká pozornost. Propagační text, který byl původně sepsán čistě pro potřeby letáčků, které vyrábí kino ve Zlíně pro premiéru, se následně přeložil do angličtiny, jejíž znění pak stylisticky upravoval Leon Portelance. Ten je svým osobitým pojetím známý z dřívějších překladů presspacku, ani teď nezklamal a poslal verzi, která by hravě mohla lákat na Hvězdné války. S jeho velkolepým a sebejistým pojetím textu se však nemohli shodnout režiséři a tak došlo ke kompromisu kombinace původního textu s tímto americkým remasterem. Sám Leon Portelance svévolný překlad smysluplně odůvodňuje tím, že slova, která byla použita se v hovorové řeči vůbec nepoužívají, a že těmto větám nebude každý rozumět. Tolik k historii propagačního textu na zadní straně DVD obalu. A ať už byla lepší Leonova verze nebo verze přeložená nerodilými Američany, podstatné je, že byla středa v noci a celý obal se finalizoval. Problémy s tímto krokem se objevily již při odpoledních zkouškách, kdy se lehce zvrtly barevné korekce a tak nezbývalo než to udělat pracněji než obvykle. V noci se už jen vyměnily texty za konečné, posunuly lehce doprava, lehce doleva, trochu zpátky a bylo vymalováno. - 90 - Ve čtvrtek 21.8.2008 se režiséři sešli nejprve na obědě aby se vyřešili uplynulé novinky. Ano, dokonce i v tak krátkém čase, kdy běžný smrtelník spí (bráno z pohledu autora článku) se řeší Resolution. Petr Smělík totiž hodiny před tím odnesl do tiskárny zdroje na potisk DVD, aby se zkusil vytvořit nějaký náhled. Ačkoli si to nikdo nechtěl připustit, stejně režiséři v hlouby duše, o které možná ani nevěděli, tušili, dle zaběhnuté tradice, že v něčem bude problém. A tak se náhled nepodařil, neboť zdroje byly ve špatném formátu. Při avizovaném obědě se řešil jak tento problém, tak úprava textů s větším zapojením Leonových. Zároveň se začalo nakusovat tabuizované téma – billboard. Co si nalhávat, Petr Smělík se rovnou vyptal u specializované firmy, jak má takový billboardový podklad vypadat. Večer se poslední běžci na poli Resolution sešli k dořešení otázky DVD coveru. Upravil se naposledy text, pořádně zkontroloval a změnil se formát obrazu k odpovídajícímu. Aby si lehce znavený grafik usnadnil práci, volné místo, které bylo třeba zanést obrazem aby se mohlo tisknout, vyplnil černou barvou. 22.8.2008 v pátek se režiséři, znaveni jen několikahodinovými spánky během týdne, sešli kdesi na zastávce aby se společně vydali vytvořit nový náhled do tiskárny. Rovnou nesli i DVD s filmem ve finálním masteru, aby zároveň rozjeli objednávku výroby desítek kusů DVD, potištění a zabalení. Na místě již byly připraveny vytisknuté plakáty, zabalených do velké a těžké papírové role. Náhled tisku DVD coveru i potisku dopadl výborně, nic nebránilo tomu začít objednávat. Jenže, standardně. DVD disk, který nesl filmové data byl pojmenován při vypalování jako „smelik_resolution“ a přímo tady to prý nejsou schopni přejmenovat na všech kopiích na požadovaný „THE_RESOLUTION“. Ač se zhotovitel snažil režiséry přesvědčit, že to stejně nikdo nečte a každému se hned po vložení do mechaniky načte film v přehrávači a další keci, keci, nenechali se obalamutit a tuto objednávku přesunuli na pondělí, do kdy se snad všechno vyřeší. Na weekend se plánují velké plány. Petr Hastík bude vytvářet billboard The Resolution. Další co je na řadě je změna webových stránek filmu www.theresolutionmovie.com, které se mají přeorientovat intenzivně na blížící se premiéru 25. září. Taktéž v pondělí 25. srpna je den, kdy se oficiálně spouští prezentace filmu a lákání na premiéru široké veřejnosti. Co dosud bylo utajované se nyní osvětlí. O weekendu proto bude vznikat design stránek. Proto také ale bylo nutné oslovit i webmastera Svatopluka Hastíika, o což se zase postará Petr Smělík. Novinářská projekce se má konat ve Zlíně 04.09.2008 a spekuluje se dokonce už i o Pražské, která by byla zorganizovaná narychlo možná už 05.09.2008, aby se využila případná účast Marka Hautamäkiho, coby hosta. Pomalu se právě sepisují informace do pozvánky pro novináře. Kapitola XVIII. Druhá kolej poblouznění P robíhá akce seznamující Svatopluka Hastíka s informacemi kolem premiéry. Dnes je 24.08.2008. Jelikož bude zajišťovat technické zprovoznění vše změn, které bude nyní potřeba vykonat na oficiálních internetových stránkách filmu, bylo rozhodnuto, že se o těchto novinkách dozví také mezi prvníma. I když. Termín na zveřejnění datumu premiéry byl stanoven na zítřek, tedy 25.08.2008, takže velký náskok nedostal. Tento termín se ale stejně pravděpodobně nestihne dodržet, neboť je pár minut před osmou hodinou večerní nedělní, a webdesigner se dokončení stránek momentálně nevěnuje. Neznamená to, že by grafické práce o posledním weekendu nějak stály. Petr Hastík v sobotu odpoledne pracoval na billboardu, ladil jej v 6 hodin ráno ve vlaku a dokončil doma ve 14. hodin. Design webu stihl rozpracovat také do pokročilé úrovně, tady bude spíše záležet, na čem se shodnou režiséři, což rozhodne schůze někdy začátkem následujícího týdne. Plakáty byly odevzdány kinu. - 91 - 25.08.2008 Petr Smělík zajistil distribuci 15 letáků A2 ve Zlíně. Výlep proběhne 01.09.2008. Bude se jednat většinou o místa blízko linek MHD a dají-li sprejeři, tak plakáty vydrží celý měsíc. Zároveň byla před-objednána reklama v autobusech a trolejích MHD Zlín. Pokud se podaří vše jak má, tak 100 kusů letáků A4 s Resolution motivem bude provázet zlínské cestující v celkem 96 vozech. Tahle část propagace je naplánována na spuštění od 06.09.2008. Web čítárny.cz oslovil Petra Smělíka (na jeho předešlé částečné připomenutí o tom, že bylo plánované interview) s žádostí o interview. Kompletní článek by se měl vyskytnout na zmíněném webu kolem poloviny září. Mapuje jeho cestu od Tokio Brothers přes dokument o literární skupině Hlava nehlava až k náhledu a informacím o blížící se premiéře filmu The Resolution. Novinářská projekce plánovaná původně pouze v Golden Apple Cinema byla oficiálně rozšířena o jeden promítací den – konkrétně se jedná o pražské kino Světozor a velký sál pro projekci na 05.09. 10:30. 26.08.2008 V noci, teď, po 49. minutě ranní, vtrhla mezi veřejnosti v plné své únavě propagace filmu The Resolution. Konkrétně se v prvním kroku jedná o české internetové stránky. Ač to byl velmi nezvyklý čas, je vysoce pravděpodobné, že jediní, kdo si stránky v tuto dobu prohlédli byly webmaster Svatopluk Hastík a designer Petr Hastík. Počitadlo se zastavilo na 30. dni do premiéry. Podle matematických propočtů by těsně po zítřejší půlnoci mělo zbývat dnů už jen 29. - 92 - 27.08.2008 Režisérská schůze se konala po 10. noční. Na programu bylo hned několik věcí. Zaprvé bylo třeba vyřešit otázku billboardu, který byl během dne tohoto i včerejšího úspěšně dokončen. Další věcí byly pozvánky na premiéru filmu. Především se teď urychleně vyřešil štáb a herci, aby se zbytečně neprohlubovala prohlubeň mezi uveřejněním datumu na stránkách pro všechny a sólo pozvánkou přímo od režisérů na premiéru. Petr Smělík již obsah vesměs připravil, spolu to pak jen doladili ale hlavní problém dělal formát, v jakém se měl výsledný text odeslat. Aby totiž příjemce byl ušetřen od stahování pozvánky ve formě všemožných příloh, bylo třeba dostat informaci v graficky slušném kabátu přímo do zprávy. To se nakonec zdařilo, ale uběhly mezitím další tři hodiny. Tím pádem bylo nějak kolem 2 hodiny ranní. Byla oslovena firma ve Zlíně s žádostí o vyhotovení billboardu. Podklady byly poslány, odhad výroby jsou 3-4 pracovní dny. Firma zajistí i výlep, je však potřeba jim dodat přesnou adresu kde bude billboard umístěn. 28.08.2008 Petrovi Hastíkovi před několika okamžiky skončila noční šichta na Resolution (bylo asi 3:10 ráno) a je na čase shrnout to, co se událo a nebylo navždy zapečetěno v tomto virtuálním svazku cenných písemností. Během dne postupně přicházely reakce na včerejší hromadné rozeslání pozvánek na premiéru. Přicházely vesměs výmluvy, bylo jich málo ale bylo. Vedení kina se s režiséry shodlo na vzhledu billboardu. Nic mu tedy nebrání v cestě k vylepení. Režiséři se sešli odpoledne a v noci, aby opět pokračovalo řešení situace. Dnes se pro změnu rozesílaly pozvánky pro novinářskou projekci, která proběhne 04.09. ve Zlíně a nově i 05.09. v Praze. K dispozici bylo asi 80 kontaktů, které byla možnost elektronicky oslovit. Pozvánka pro štáb se tedy obohatila zpět o údaje, které byly pro předchozí umazány a po dalších úpravách byla odeslána. A opět, i když byla temná noc, přišla první výmluvná reakce od jednoho novináře, který nebude mít čas. Dále se přepisoval plakát do menšího formátu, který se použije na vylepení do stojanů uvnitř autobusů a trolejbusů mhd Zlín – Otrokovice. Dnes až uplyne několik toužebných hodin spánku se bude řešit na osobní schůzce s vedením jedné tiskařské firmy na kartonové stojky, které zdrobí velké premiéry v kinech, kartonová stojka. V plánu je Martin Sentl v životní velikosti. - 93 - 29.08.2008 V popoledních hodinách byla domluvena schůze se zástupcem firmy, která se věnuje výrobě propagačních materiálů z papírů všeho druhu. Režisérům jde konkrétně o výrobu kartonového stojanu s podobiznou živé velikosti Martina Sentla coby Jamese Blanca. Jelikož s tím nikdo nemá žádné zkušenosti, bylo třeba jít do sídla na zkušenou. Tam proběhlo krátké sezení, kde se dozvěděli vše potřebné. Především, že stojek je velké množství a je třeba si vybrat tu nejvhodnější a že data, která pro tuto srandu bude třeba vyrobit pravděpodobně usmrtí kdejaký dostupný počítač svou neskromností. Během návštěvy byli Petr Smělík a Petr Hastík provedeni pro místnostech, kde probíhá samotný tisk a řez do požadovaných tvarů. Vždy se nejprve vyrobí kartónová plocha vyřezaná do požadovaného tvaru, a pokud je ten chválen, začne se na ni tisknout, což je prakticky ten nejdražší krok celé výroby. Samotná výroba si vyžádá pravděpodobně tak týden, domluva tedy byla, že Petr Hastík dodá potřebná data do pondělí 01.09.2008. V noci se režiséři sešli aby dokončili teaser, což se jim zase nepodařilo. Dokončit samozřejmě po obrazové stránce. Co zamrzlo byl závěrečný titulek a nahrazení pracovních záběrů ve střihu záběry finálními. Petr Smělík vyzvedl v tiskárně, která zaštiťovala množení a potisk DVD s filmem, ohromnou krabici obsahující 50 Originálních DVD s filmem (tedy potištěné cd a obal s grafikou). Je přitom zvláštní, že tato mimořádná událost nezpůsobila žádné větší nadšení, neoslavovalo se, nepouštěly se ohňostroje ba se ani nešlo na pivo. Budiž režisérům omluvou, že vzhledem k blížící se premiéře se každý den s prací na filmu končí kolem 3 hodiny ranní a na oslavy času nezbývá. 30.08.2008 V pozdních nočních hodinách se režiséři sešli, aby pokračovali v diskuzi nad propagací, distribucí, festivaly a jiné důležité věci. Téma dne byla především otázka distribuce a případného komerčního užití filmu. Zkusit film distribuovat sami a mít tak nad vším plnou autorskou kontrolu za cenu nižší šance globálního rozšíření, nebo ještě jednou zkusit oslovit české distributory a vzbudit u nich zájem o projekt? Schválené řešení vychází vstříc tak půl na půl. Novinářská projekce, která se uskuteční 04.09.2008 ve Zlíně a 05.09.2008 v Praze bude zároveň prezentací pro české distributory, neboť budou na obě akce oficiálně pozváni. To jestli se někdo dostaví je věc druhá. Obecně však s očekávanými termíny rostou obavy o návštěvnosti filmu. Na novinářské pozvánky přišlo mizerné množství odpovědí, což ještě nemusí sice znamenat, že ten kdo nenapsal nepřijde, nicméně červ pochybnosti stále vrtá. Pět dní před premiérou tudíž padl návrh pozvat i jiné lidi, než novináře na projekce. Minimálně obavy jsou ze zlínské projekce, jelikož se žádná jiná podobná akce na onom místě a okolí nikdy neprováděla, novináři ani nejsou naučení na něco takového chodit. Nejistota a nedůvěra ve Zlín i na oficiální premiéře pro veřejnost 25. září 2008 způsobila, že se uvažuje o dalším způsobu informování diváků prostřednictvím osobního zapojení režisérů. Takže ne přímo oficiální pozvánky jako pro štáb ale spíše něco neformálního s cílem zaplnit alespoň na první projekci celý sál. Ještě ohledně novinářské projekce. Obavy režisérů také souvisí s jistou vlastní důstojností, jelikož je na projekci 04. a 05. září pozván také hudební skladatel Marko Hautamäki, který již svou účast potvrdil a přijede se svojí přítelkyní 3. září do Prahy, odtud do Zlína a večer 4. opět do Prahy, kde 5. odjíždí zpět do Německa. Jak by se asi cítil, kdyby se musel trmácet 600 kilometrů do Zlína proto, aby předstoupil před jedním novinářem sedícím v sále. V Praze o návštěvnost nepanují obavy. Každopádně na Zlín bude třeba Marka psychicky připravit. Jak již někdo zmínil, spokojeni nejsou režiséři ani s vyhlídkami na návštěvnost veřejné premiéry 25. září. Představuje to do jisté míry také zklamání z přístupu herců. Režiséři totiž žili v domnění, že se na film většina lidí, kteří na filmu aspoň malou měrou pracovali těší. Jaké je tedy překvapení, že si spousta jedinců nemůže najít aspoň jeden den ve svém programu a dává přednost čemukoli jinému, - 94 - ne projekci filmu, na kterém se podíleli jeho/její známí a co se neopakuje v životě jen tak náhodou. Navíc forma prezentace je obrovská a málo kdo se vůbec pozastaví nad tím, že se The Resolution podařilo protlačit až do velkých sálů Zlínského multikina. Mluvil by někdo o zhýčkanosti lidí, nebyl by daleko od pravdy. Režiséři to však nevzdávají. Jedinec by to možná neunesl, ale jsou dva a schopni se navzájem povzbuzovat, když už to nedokáže nikdo jiný, na protlačení filmu mezi reflektory pracuje zase už jen tým dvou lidí. Jako útěcha se tedy jeví aspoň přátelská spolupráce s Markem Hautamäki a velké vyhlídky jsou teď na Andrewa Smithe, který snad až se ozve dokončí zvuk pro teaser. 31.08.2008 V brzkých ranních hodinách, asi někdy kolem 1 hodiny ranní pokračovala schůze řešící blížící se týdny. Bylo potřeba jednou provždy vyřešit otázku posílání filmu na festivaly. Velkým překvapení je totiž přístup festivalů k filmům, které do projekce dostávají. Totiž, že se téměř každý pravidly přihlášky ospravedlňuje, že neručí za ztrátu kopie filmu, která bude na festival odeslána. V širší teorii z toho plyne, že ukradnou film a nahrát na internet v rámci oficiálního festivalu není žádny problém. Je tedy pozoruhodné, kde se vlastně hledají oni trestanci piráti, kteří filmy rozdávají po internetu – v kině s kamerou v ruce? Tento přístup drtivé většiny festivalů režiséry znepokojil. Po dlouhém polemizování co z toho, nakonec vyplynulo, že risknout se to bude muset a film se na internet dostane tak nebo tak. Podstatné je, aby se to tam nedostalo dříve než do premiéry. Podle toho jak tedy kalkulovali jsou většinou datumy uzávěrky festivalů i několik měsíců před zahájením, je tedy lehká pravděpodobnost, že i kdyby se film odeslal před premiérou, vůbec k aktivnímu použití dvd dojde až mnohem později. Jak se film podaří uhlídat před bezohledností lidí je otázkou, velkou ranou by však bylo, pokud by kopii na web vystavil někdo z blízkých účastníků na výrobě filmu. V hluboké a temném ránu pokračoval střih teaseru. Petr Smělík přenasazoval původní pracovní zdroje střihu za finální, ze kterých je vyrobeno DVD. Zároveň dostal od Marka Hautamäkiho finální verzi hudby, kterou, jak se občas stává, vyexportoval tak divně, že neseděla o nějaké milisekundy v čase. Petr Hastík mezitím vytvářel závěrečný titulek. Skončilo se nějak kolem čtvrté ranní s tím, že se zase vše nedokončilo. Na internetu se objevily drobné článečky upozorňující na premiéru filmu The Resolution a bylo třeba aktualizovat profil na internetové filmové databázi, kam už noha korektora nezabloudila nějaký ten rok. 01.09.2008 Produkce řešila potisky na dorty a jejich případnou výrobu. Ano dorty, hladové krky novinářské je třeba něčím zasytit. Pro Marka Hautamäkiho byly dořešeny jízdenky a ubytování, Martin Sentl přislíbil účast na čtvrteční novinářské projekci a byla mu nabídnuta účast i na páteční Praze. 02.09.2008 Stále více se spekuluje o průběhu novinářské projekce ve Zlíně. Jednou z novinek je, že vystoupení se ve Zlíně nezúčastní Markéta Angerová, naopak mezi cíle zraku přibyl Petr Hastík. Plán je zatím jen v hrubých křivkách, avšak nepočítá se, že by se to mohlo nějak zlepšit, vzhledem k obecně uplatňované teorii chaosu, která výrobu filmu provází od věků. Časové posuny všeho možného způsobily, že následující velmi důležité dny pro Resolution se odehrají přibližně v takovém sledu. Zítra (03.09.2008) pojednou režiséři ve 4 hodiny ráno vlakem z Prahy do Zlína. Tam je na 9. ranní domluvena zkušební projekce v Golden Apple Cinema. Odtamtud musí Petr Smělík rychle zpátky do Prahy (Petr Hastík má padla), aby našel Marka Hautmäkiho, kterého by měl se svou přítelkyní mezitím přivést autobus z Berlína. Sotva však polknou poslední knedlík ze svíčkové na obědě, jedou autem do Zlína všichni tři, kde by měli tak nějak kolem 19. hodiny být. Pokud tak bude učiněno, v ideálním případě se setkají všech pět (Martin Sentl, Petr Hastík) někde, kde se všichni seznámí a řeknou si případné plány (pokud je někdo vymyslí) na ranní projekci. Na večer se všichni vydají do Prahy, kde je na ráno 10:30 domluvena pražská novinářská projekce v kině, se kterým už mají režiséři nějakou zkušenost. Výjimečností této akce by měl být také dort, který se již připravuje připravit, zatím je jen třeba vyrobit podklady. 03.09.2008 Velký den pro The Resolution je za dveřemi. Na dnešek byla velmi moudře zvolena kontrolní projekce, kvůli které režiséři cestovali 300 kilometrů do Zlína. Začalo se ve 4 hodiny ráno v Praze, odkud se vlakem cestovalo do Golden Apple Cinema, kde asi na 9 hodin byla domluvená ona projekce. Věci se však neměly, tak jak by měly a promítat se začalo až kolem 10 hodiny. Vinou byla nedokončená instalace DVD přehrávače, neboť jak se nezdálo, zařadit film na dvd mezi normální filmy na 35mm bude problém. Zkoušelo se v druhém největším sále, neboť největší byl označen za zbytečný pro - 95 - novinářskou projekci. Několik věcí by se dalo označit za pozitivní, naopak některé byly velkým šokem. Především velké plus patří obrazové stránce, kde objednávka masteringu u specializované firmy udělala skutečně svoje, navíc, zde byl promítač schopen obraz připravit takovým způsobem, že se rozprostíral krásně téměř přes celé plátno. Varováním však bylo, že tento způsob zobrazení bude možný pouze u novinářské projekce, kdy se to nastaví „ručně“, při zařazení filmu do promítacího plánu se bude muset jet podle nastavení, které mají před a po vysílané reklamy, což pro film znamená, že nebude roztažený přes celé plátno, ale hore a dole se objeví malé proužky. Tak či tak, je to stále největší použití plochy obrazu, jaké se filmu zatím dostalo v kině. Tím pozitiva skončila a přišlo na řadu téma, při jehož detailnějším průzkumu až v zádech zamrazí. Totiž zvuk byl divný. Ačkoli nikdo to nečekal a zkušební projekce se rozhodně nedělala kvůli zvuku. Prvním jasným požadavkem režisérů bylo zvýšení jeho hladiny. Což se zkoušelo na několik fází, ale i nejhlasitější scény stále jakoby nebyly to pravé. Pak se ze všeho vyklubalo, že on to se vlastně nevysílá zvuk dolby digital 5.1, ale jakýsi cosi formát, který reálně představuje 3 přední reproduktory, 1 zadní a subwoofer. Patrně si dnes nikdo z režisérů nepamatuje vysvětlení této situace nebo je pravděpodobné, že to nepochopili ani v době, kdy jim to bylo vysvětlováno, jisté je však to, že na tuto verzi promítání zvuku nepřistoupili. Řešením by údajně bylo přepojení čehosi na cosi s tím, že by se toto, mělo změnit na toto jiného. Tak tedy se to mělo zkusit, minimálně to znělo zajímavě. Než se však na scénu dostavil technik, který to měl vše zařídit, pustil se celý film od začátku na finální kontrolu. Petr Smělík se mezitím musel vydat zpět do Prahy pro Marka Hautamäkiho, který měl brzy dorazit. Petr Hastík si tedy vychutnal téměř celý film v naprosto prázdném sále, na nejlepším sedadle, bohužel však na posledních 20 minut se vypnul zvuk. Nebylo to náhoda. Po návštěvě projekční kabinky tam byl už technik a přepojoval kabely, film dále běžel, ale údajně to mělo trvat déle, takže do skončení filmu se nový zvuk nahodit nestihne. Postupně tedy skončil němý film a po dalších deseti minutách následovala další návštěva projekce. Tentokrát už tam byly technici dva a bez povšimnutí a v plném nasazení přepojovali jeden drát do druhého (do větších technických podrobností se z důvodu předpokládané technické neodbornosti čtenářů FD nebudeme pouštět). Petr Hastík si šel tedy poslušně zase sednout do sálu, kde strávil asi další půl hodinu při které několikrát téměř usnul. V sále byla tma, plátno, na kterém dlouhou dobu svítila úvodní statická menu nabídka, zhaslo později také. Najednou, když desítky minut uplynuly se v sále rozsvítilo, jediného diváka to vzbudilo a tak se šel zase podívat do projekční místnosti. Tentokrát tam raděj nebyl nikdo. Když zabloudil do vedlejší, seděli tam technici tři. Po zeptání se, kdy už bude projekce, byla odpověď, že již nebude, neboť je už moc hodin a začnou se vysílat filmy podle denního programu. Raděj se nezabývaje otázkou, proč strávil poslední třičtvrtěhodinu ve zhasnutém kinosále, nechal na žádost technikům DVD s filmem, aby mohli test dokončit ve večerních hodinách, jak na místě slíbili. Ustavičně probíhá výroba propagačních DVD, jejichž obsah je vesměs skromný, zužující se na fotky, presspack a jiné. - 96 - Situace z pohledu Petr Smělíka po rozdělení cesty: Odjíždím v 11:34 zpět do Prahy. S Markem Hautamäkim jsem v telefonním spojení, Marko doráží z Berlína do Prahy po 13:30, já až kolem 16:00. Je už po 17:00 když pádíme do Zlína, kde jsme však se vším štěstím v 22:30 a po jedné pizze padáme únavou do pokojů hotelu. Kapitola XIX. Novinářské projekce Tučným bude vždy vyryto datum 04.09.2008, jako historický milník cesty zvané The Resolution. Dnes totiž byl po za pár dní téměř čtyřech letech představen poprvé většímu okruhu lidí film The Resolution. Ve zlínském multikině Golden Apple Cinema se konala novinářská projekce, od které si tvůrci neslibovali mnoho, ale něco ano. Jelikož byl tento den nesmírně důležitý, ani ne tak ve své náplni jako spíše skutkovou podstatou, bude ve filmovém deníku zmapován minutu po minutě. Denní plán se rozjel asi kolem 8. ranní hodiny. V té době Petr Smělík, co přespal v hotelu spolu s Markem Hautamäkim a jeho přítelkyní, samozřejmě v jiném pokoji, jel autem vyzvednout Martina Sentla. Stalo se tak někdy v 8:10. V 8:15 byl sraz pro Petr Hastíka v Sušicích. Ten s sebou nesl 10 propagačních dvd, na jejichž výrobě strávil několik hodiny do pozdní noci. Všichni pak jeli zpátky protože si Martin Sentl zapomněl plášť, tak nezbytný pro charakteristiku jeho role. Cestou do Zlína se hrála velmi populární soutěž, kdo uvidí nejvíce plakátů The Resolution, jejich 20 kousků visí tento týden po Zlíně. Až na parkoviště, několik metrů od kina se jich napočítalo asi 6. Na parkovišti, někdy kolem 8:45 se vybrali z auta všechny věci, které byly přineseny pro novináře, kino a upoutání pozornosti. Byly to DVDčka.s propagačním materiálem, plakáty, plakátky, zapalovač, cigarety a tedy i Martin. Před samotným vstupem do prostor mezisálů s bufetem a posezením se všichni zastavili u velkých tabulí, do kterých byly vylepovány plakáty s blížícími se premiérami. Nechyběl tam na vyvýšeném místě ani The Resolution. Hned kousek byla před samotným vchodem natažena červená stuha bránící vstupu do prostoru a vedle další tabule s plakátem The Resolution s nápisem novinářská projekce. A to už přicházela majitelka kina, která všechny očekávala. Kromě ní zatím kolem nikdo nebyl. Krátce na to, kdy si všichni složili věci a začali se na připravené dva stolíky u východu rozprostírat přinesené materiály, se objevil i technik, který zajišťoval technickou realizaci projekce. Byla tedy příležitost udělat krátkou zkušební projekci, na které by se ověřilo, jak dopadly včerejší úpravy na zařízení pro zvukovou projekci. Jisté bylo, že zvuk je již tentokrát skutečně 5.1, ale reálně hrál jenom 5.0. Stala se totiž věc, na kterou už upozornila Veronika Bartošová na zkušební zvukové projekci v prostorách pražské FAMU někdy snad (a teď se držte) v říjnu 2007, což víc zaráží ještě fakt, že o celé této rok staré akci není ve filmovém deníku ani zmínka, navíc když přihlédneme k tomu, že se v něm často píše i to co by nemuselo. A teď k té věci. Andrew Smith totiž nenamíchal separátně basový kanál, neboli kanál pro subwoofer. Obhajoval to tím, že se to míchá vše do ostatních kanálů. Jelikož se v tom režiséři vyznají jako Quentin Wood ve skládání dřeva, nezbývalo než všemu uvěřit. Dnes se však ukázalo, že Andrew Smith v té době nemusel úplně překypovat absolutní pravdou. Když se totiž pro porovnání pustilo běžné komerční DVD, přístroj ukazoval funkčnost všech šesti kanálů. U Resolution jenom pět. Řešit se to však neřešilo, neboť na projekcích, co se doposud jako zkušební odehrály, byl i zvuk mnohdy to nejlepší, co se z filmu projevovalo. Sál ve kterém se pustil kousek filmu na test měl otevřené dveře. Martin Sentl, postávající u bufetu, když zaslechl z dálky svůj hlas neváhal a jak Quentin Wood prahnoucí po chlebě se salámem, hrnul se ke vchodu, jen tak decentně nahlédnout. To už se však ze sálu vracel Petr Hastík, který nakonec musel rozhodnou a vzít zodpovědnost za to, že tato hladina zvuku bude ta pravá. Pozitivní bylo, že ona stanovená úroveň hlasitosti se vešla do standardů normálních projekcích, - 97 - přesto, že to po včerejšku vypadalo na drastické zvýšení hlasitosti pro každé promítání The Resolution. Vinou však nakonec bylo skutečně špatné technické připravení. Petr Smělík mezitím přivedl Marka Hautamäkiho s jeho přítelkyní a všichni se seznamovali. Připravovaly se nápoje jako perlivé a neperlivé vody a studená káva. Podle jejích slov měla emailem potvrzených 15. novinářů, což bylo dost úctyhodné číslo. Minuty odbíjely, lidé nechodili. Přítomen by pouze fotograf, který procházel mezi pár postávajícími a fotil momentky. Brzy mu však došla kapacita karty fotoaparátu a bylo potřeba snížit kvalitu fotek, aby se vůbec ještě něco mohlo vyfotit. Asi před desátou hodinou, přibližně půl hodiny do zahájení projekce se objevila slečna zajišťující uvedení tvůrců v sále před publikem. Petr Smělík s ní domlouval, co se vlastně bude říkat a jak uvedení proběhne. Možná 15 minut před zahájením se konečně objevili první novináři. Z těch aktivnějších to byl pán ze zlínského rádia, který bez váhání potřeboval s diktafonem v ruce někoho přepadnout. Na ránu mu k jeho smůle přišel Petr Hastík, který se se svojí výřečnou schopností v kombinaci se zaskočením z diktafonu stačil taktak představit. Další odpovědi už byla spíše taková směs chaosu. Pak se obrátil také na Petr Smělíka, kde jak filmový deník doufá, vše dopadlo o něco lépe. Přišly pak další dvě slečny, rozebraly si něco málo z propagačních materiálů na stolku a čekaly na projekci. Dalším a již definitivně posledním účastníkem novinářské projekce ze strany novinářů byl mladý autor, který dle majitelky kina velmi obávaným v širokém okolí, neboť jej ona znala jeho ostrými výroky a kritikami na spoustu českých filmů, jejichž premiér se zúčastnil. Primární očekávané reakce od něj tedy byla jasné potopení filmu. Bylo 10:35 a nikdo již nepřicházel. Čtveřice již byla usazena v sále. Nízká návštěvnost by byla za běžných okolností očekávaná, zarážející však bylo, že 15 novinářů potvrdilo stoji účast a přišli 4, což se zdá být vzhledem k objednávání občerstvení pro ně dosti nevybrané, v novinářské etiketě však možná běžné chování. Všech pět tvůrců se seřadilo před vstupem do sálu, u speciálních dveří, které na rozdíl od hlavních vedly přímo k plátnu. Přítelkyně Marka se již usadila mezi novináře a šestou osobou v průvodu byla uvaděčka. Za světla reflektorů a téměř prázdného sálu vstoupil štáb dovnitř. Seřadili se vedle sebe, první Petr Smělík, Petr Hastík, Martin Sentl, Marko Hautamäki. Všichni byli uvedeni, novináři přivítání a ke slovu byl puštěn Petr Smělík. Ten v počáteční nejistotě obalené notnou dávkou nervozity uvedl režiséry, pak přešel na zahraniční tvůrce z Ameriky, mezi kterýma zapomněl na Andrewa Smithe. Pak se dostal na řadu Marko Hautamäki s krátkým popisem současné jeho práce a Martin Sentl. Popřál příjemnou zábavu, což byl také domluvený signál pro projekci, že je čas spustit film. Tak se také stalo, ještě když režiséři vycházeli z rozsvíceného sálu. Martin Sentl a Marko Hautamäki se usadili, aby si vychutnali film, na kterém pracovali a těšili se mnoho let. Režiséři se na chodbě před pultem s občerstvením sešli s majitelkou kina, která sama chování novinářů označila za politováníhodné, když se neumí ani omluvit. Petr Hastík se ještě po pár minutách běžel podívat do projekční kabiny, zdali všechno jede v pořádku, především titulky. To už se k baru přihnala paní s několika bednami občerstvení, které bylo objednáno pro přibližně deset lidí. Tím se zodpověděla aspoň nějaká otázka: bude oběd. Během projekce se tedy mohli všichni tři najíst a napít, jelikož toho bylo dost a nečekalo se, že by to ta hrstka čtyř novinářů zpracovala. Něco se dokonce raděj ani neotvíralo a nechalo na později. Vstup do kinosálu byl od místa, kde čekali režiséři vzdálen několik metrů, a při sebemenším vrznutí, které se z toho směru ozvalo se otáčeli, zdali někdo rozzuřeně, či znaveně nevychází ze sálu. Nestalo se a režisérům bylo řečeno, že je to dobrá zpráva, neboť novináři ve své něvědomosticodohubydát často odchází po pár minutách, když je film nebaví. Dveře se však po několika minutách nakonec skutečně otevřeli. Toho kdo se v nich objevil by ale asi - 98 - netipovali. Martin Sentl, vysmátý od ucha k uchu, se tíživě hnal na toaletu. Režiséři si během jeho návratu raděj stoupli stranou, aby ho třeba nenapadlo v rychlosti za nimi zajít a povědět dosavadní zážitky. Jeho odchod osobně odhadovali na obraz 31, což je scéna, která rapidně zklidňuje tempo filmu, které se do vysokých otáček dostane scénou popravení Jamese Blanca představeným Martinem Sentlem. V praxi si tedy odchod ze sálu vybral skutečně stylový. Pohledy na hodinky se zintenzivňovaly. Odhadovaly se minuty a to, že skupinka pravděpodobně odejde ihned po zahájení závěrečných titulků. Režiséři se už připravili u stolků s propagačním materiálem a vrátili se do svých herecký let simulovaným rozhovorem o něčem důležitém. Dveře sálu se otevřely a v popřední šel Martin Sentl, kterému hrozilo, že takový úsměv se mu vryje do tváře navěky. Sám už cestou kolem režisérů prohlašoval, jak je z toho nadšený. Z novinářů jako první režiséry oslovil ze zlínského rádia, tentokrát bez diktafonu, pouze čistě informačně. Ptal se odkud jsou, kolik je jim let a na jiné úřední informace. Poté se rozloučili. Další dvě novinářky se rozloučili s tím, že jedna navíc uvedla, že to není typ filmu pro ni, ale líbilo se jí to. Posledním příchozím byl mladý obávaný novinář, údajně prakticky vše kritizující jedinec. Jaké překvapení tudíž přineslo, když s vážným výrazem oznámil, že byl vlastně překvapený a hodně se mu to líbilo. S trochou nadsázky označil film za nejlepší český akční za posledních 20 let, což samozřejmě nejde brát jednoznačně jako něco pozitivního, čím by se dalo kalkulovat při další propagaci. Každopádně je jasné, že aspoň ho si režiséři naklonili na svou stranu a částečná střepina propagace bude zajištěna. Dlouho pak ještě diskutovali o další možné formě propagace, především na internetu. Domlouval se také později Petr Smělík na živém rozhovoru pro rádio. Jak se vše vyřeší řeknou další dny. Výtažek z první recenze na film (autorem je Marek Slovák): Žijeme ve mediálním světě, který nás zahlcuje informacemi, a RESOLUTION se na to ve svém úvodu přizpůsobuje a sám je určitou formou překladu různých médií a inspiračních zdrojů (americké akční a sci-fi filmy, komiksy a videohry) do jiného média. Mám za to, že bez znalosti odkazovaného a v nesprávném věku (film je cílen na současnou generaci geeků kolem 20 let) nemůže RESOLUTION dost dobře fungovat samostatně, protože je na něm nejzajímavější, nakolik okázale výše zmíněné vlivy absorbuje a staví je na odiv.“...“ Komiksový vliv je patrný na scénách, v nichž postavy pózují a přestože to filmu ubírá na dynamičnosti a životu, je to zatraceně cool a výrazně stylizované (viz SIN CITY). Videoherní poetika vychází z 90. let minulého století a především z MORTAL COMBATu a FLASH POINTu, úvodní a závěrečná třetina se videoherní logikou řídí především. "Problematičtější" to je s celkovou stylizací a výchozím nápadem pramenícím z MATRIXu, protože pokud se čerpá z konceptuálního modelu filmu (popř. filmů - trilogie) vycházejícího z japonských anime, videoher, komiksů a revizionistických westernů, proč to nijak neozvláštnit? Zvlášť první cca. polovinu filmu je pozérskou manýrou, ve které musí být za každou cenu naprosto všechno boží (pokud je vám třináct), a tak na místo působivosti a efektivnosti filmu se vsází na pouhý efekt (a kamera snímá postavu z podhledu v umyvadle napuštěném vodou, je za garážovými vraty, když zrovna vyjíždí auto apod. „....“ RESOLUTION jako projekt je mi sympatický, protože nemá grand ze strany Státního fondu pro rozvoj české kinematografie, ale jedná se o nezávislý, ryze žánrový (nebo metažánrový?) biják, který si své poučené diváky najde, pokud se posílí téměř nulová propagace. „...“ představuje zajímavou formu intermediality v českém filmu, který má snahu zaujmout zahraniční publikum, ale i přes stylizovanou mluvu (hlášky v angličtině působí lépe než v češtině, ale jejich přednes je roven smrtelné křeči a deklamativnosti) a přítomný nadhled v jednotlivých scénách, ale ne v celku, by mohl více těžit z toho, že tohle je "český film po americku", nikoliv "snaha o americký film v českých lokacích". 7/10 Datum premiéry tedy stále platí jako 25. září 2008 ve čtvrtek. Film se pak dále bude vysílat v pátek, sobotu a neděli. Je však potřeba vytvořit kopii bez úvodního menu, aby se mohl film spouštět automaticky, podle nastavených parametrů, což se současnou verzí není možné. O dalším nasazení filmu by se rozhodlo podle těchto čtyřech dnech. Termín dalšího vysílání by pak byl týden. Debata nad propagací se ukončila někdy kolem druhé hodiny. Jídla se moc nesnědlo, prakticky mimo „místní“ si dal z novinářů svačinu pouze jeden. Štáb se rozloučil a odešel. Petr Smělík ještě šel do sídla MHD Zlín-Otrokovice, aby zde předal sto kusů malých plakátů určených pro plánovaný výlep v 96 autobusech a trolejbusech firmy. Martin Sentl pro potěšení všech dnes potvrdil, že se uvolní i na zítřek, aby se mohl zúčastnit novinářské projekce v kině Světozor. Ráno se tedy vydá do Prahy. Petr Hastík ještě dnes nebo brzy ráno připraví co největší množství propagačních CD. Petr Smělík a Marko Hautamäki s přítelkyní odjeli do Prahy. Den byl zakončen tím, že zapadlo slunce a byla noc. - 99 - 05.09.2008 Dnes, v 00:01 byl zahájen den, který se společně se včerejším opět nesmazatelně zapíše do dějin The Resolution. Režiséři se v tento nečas sešli již v Praze, aby osobně zhodnotili uplynuvší novinářskou projekci ve Zlíně. Tu i přes nevychovanost místních novinářů ohodnotili jako pozitivní zkušenost. Petr Smělík si stěžoval na svůj proslov, u kterého se nejen že na začátku lehce zasekával, navíc ale zapomněl zmínit mezi tvůrci třeba takového Andrewa Smithe. Dnes, po včerejší zkušenosti tedy byla příležitost mouchy vychytat a předvést se v nejlepším světle. Plán na ranní úkoly měl každý jiné. Petr Smělík jel vše zařizovat do kina, především přípravu propagačních materiálů na stolky, zařízení občerstvení a domluvení se, jak bude celá akce probíhat. Sešel se tam také s Markétou Angerovou, která původně plánovala převzít roli uvaděčky, dokonce i ve Zlíně. Avšak tak jako tam i dnes musela před zahájením projekce z jiných pracovních důvodů odejít. Petr Hastík mezitím, krom toho, že si měl zařídit slušné oblečení, což se nepovedlo, jel vyzvednout Martina Sentla a jeho přítelkyni na vlakové nádraží, kde na premiéru byli pozváni jako hosté. Jelikož měl vlak, možná z nějakých zlých úmyslů vztahující se k premiéře zpoždění, přijeli oba až v 9:30 místo plánovaných devíti. To byl důvod pro malou ranní rozcvičku, kdy všichni tři šli rychlým krokem na metro, aby se do kina dostali co nejdříve. Po spletité cestě se všech pět sešlo v prostorách předsálí kina, kde byly již připraveny plakáty, presspacky a propagační dvd, k nimž ještě Petr Hastík přidal 4 další, která stihla vzniknout v čase mezi zlínskou a pražskou premiérou. Poté byl hned povolán aby otestoval kvalitu projekce v hlavním sále. Člověk, který zařizoval ze strany kina tuto akci, byl po celou dobu tří hodin novinářské projekce režisérům k dispozici. Vzal tedy mobilní telefon, aby zůstal v kontaktu s promítačem a setkal se s režiséry v sále. Pouštěla se nejhlasitější scéna film – obraz 11 – pronásledování Dereka McBrighta a Caroline Nixey motorkáře, a postupně se zkoušely různé úrovně hlasitosti v přímém kontaktu s promítačem, který vše nastavoval podle telefonního zadání. Po pár pokusech bylo vše sladěno. Na stůl před vchod se ještě daly lahve s perlivou vodou a už se jen čekalo. Také na Marka Hautamäkiho, který tu ještě pořád nebyl. Když Petrovi Smělíkovi zazvonil telefon, nebylo potom překvapením, že to volá v Praze ztracený Marko. Řešením pro tuto krizovou situaci, neboť čas skutečně tlačil, bylo poslání jej taxíkem na místo. Petr Smělík mu tedy nadiktoval písmeno po písmenu název kina, on si to napsal na papírek a ten pak předal nejbližšímu taxikáři. Všichni už pak tedy společně čekali na první novináře. Překvapení, že by se počet příchozích novinářů oproti Zlínu výrazně zvýšil se nekonalo. V zádech začalo mrazit když do zahájení projekce zbývalo 15 minut a nikdo se dosud nedostavil. Krátce na to se pak dozvěděli, že kousek od místa činu probíhá jiná novinářská projekce zahraničního filmu. V ten moment režisérům došlo, že nebylo rozumné si nezjistit jiné novinářské projekce, které by mohly výrazně ubrat, nebo úplně odebrat možné příchozí novináře. Uklidňovali se však pořád tím, že v Praze je běžné chodit všude na poslední chvíli. To se naštěstí vyplnilo, když 5 minut před zahájením projekce začali přicházet novináři, až se číslo zastavilo na magické osmičce. Ačkoli kino obklopovalo snad 13x větší množství obyvatel než Golden Apple ve Zlíně, novinářů přišel pouze dvojnásobek, což potvrdilo, že jednoduchá matematika se na všechno nehodí. Obecně byli tito novináři mnohem otrlejší než ti zlínští. Bez váhání si brali připravené propagační materiály, což bylo potěšující, neboť tato projekce tím pádem pro ně nevybočovala nějakou chybou. Co už bylo negativněji překvapující u účastníků – jejich věk. Dostavili se totiž především zástupci starší generace, u kterých režiséři kalkulují, že je film pravděpodobně nezaujme. Na projekci ještě přišel domluvený fotograf, který se snažil dokumentovat co nejvíce momentů. Všichni byli pozvání do sálu a řešilo se zdali ještě počkat nebo začít. Bylo asi 10:35 a asi by nebylo fér vůči těm, kteří nakonec přišli a možná ani nemají času nazbyt to déle protahovat. Přešlo se tedy pomalu do sálu, otvírání a zavírání dveří řídil pán, co měl celou akci ze strany kina na starost. Dlouhou chodbičkou při krajích sedadel tvořící řady se sešlo až před plátno, kde ono místo bylo nasvícené reflektorem a připraven mikrofon. Petr Smělík se tentokrát chopil slova i jako uvaděč a podle domluvy se zaměřil nejen na podrobnější představení čtyř aktérů, ale také lehké nastínění smyslu filmu. Řeč teď byla mnohem vyrovnanější a jistější než ta včerejší, také způsobené podle jeho vlastních slov přítomností mikrofonu a nenutností křičet na lidi až kdesi do zadních řad. Po celou dobu projevu, jen několik metrů před tvůrci v první řadě seděl fotograf, který fotil tempem snad co vteřina to fotka. Všichni čtyři vystaveni tomuto ozáření se pak mohli cítit i lehce opálení. - 100 - Na rozdíl od Zlína také publikum bylo po skončení proslovu a popřání příjemné zábavy zcela vytuhlé. I během řeči nebyly znány žádné emoce nebo něco a pří odchodu tvůrců se netleskalo. Což samozřejmě nic neznamená a nikdo to ani neočekával či nevyžadoval, jen že ve Zlíně byly reakce mírně opačné. Tady však sedělo zřejmě mnohem přísnější a nekompromisnější publikum. Tvůrci se tedy odebrali stranou a režiséři opět na průběh projekce opustili sál. Hodinu a půl opět proseděli před vchodem a sledovali hodiny. Zkoušeli zároveň tipovat, ve které části teď film asi je (někdy to bylo u extrémně hlasitých scén i slyšet ven) a kdy je pravděpodobné, že někdo sál opustí, protože bude zrovna slabší sekvence. Vše však běželo jako po másle, nikdo neodcházel a film se přesunul do kvalitnější druhé poloviny dle názoru režisérů. Odchod ze sálu už tedy nečekali. Překvapení však přišlo, když postarší paní rychle rozevřela dveře a hnala se pryč, bez rozhlédnutí se kolem sebe. Z jejího výrazu a chování by se dalo vyčíst, že na případné autogramiádě by se asi nezastavila. Naštěstí už to byla jediná nepříjemná věc, která se během projekce stala. V průběhu filmu se začal na stolek před vchodem do sálu nosit nakrájený dort, rozdělený na porce pro jednotlivce. Byl velký asi formátu A4, na výšku mohl mít dobrých deset centimetrů a byl ve dvou kopiích, přičemž ta druhá se tam úmyslně jen nenakrájená položila, aby aspoň někde šel přečíst nápis The Resolution, který zdobil oba kousky, ale na rozkrájené verzi nešel poznat. To už se sunula 12. hodina režiséři čekali, že už už se dveře sálu otevřou. Směr však odkud někdo přicházel nebyl sál, nýbrž vchod do kina a příchozí byl zpožděný novinář, který se vymlouval na konání jiné novinářské projekce současně. Toho, že dal přednost právě jinému filmu, zřejmě bude litovat do konce života, proto aby si zmírnil trýzeň, zašel nahlédnout aspoň na posledních 5 minut. To nemuselo být pro režiséry tak strašné, neboť v této pasáži již vše šlape jako hodinky, problém by představoval, kdyby se někdo zašel podívat na 5 prvních minut. Dveře sálu se po oněch 5 minutách otevřely. Film skončil a diváci odcházeli. Nikdo neutíkal pryč, všichni se zastavili u občerstvení a zřejmě byly trochu překvapeni z připraveného dortu. Ke spokojení se snědlo aspoň vše co bylo nakrájeno. Petr Smělík měl diskuze s několika účastníky a oba režiséry pak vyzpovídala paní z Českého rozhlasu, což samo trvala tak 10 minut. Gratulovalo se k dokončení snímku ale jinak se konkrétnější názory na výsledek nedozvěděli od nikoho. - 101 - Propagační DVD a presspack si vzal vzhledem k rychle ubývajícímu počtu zřejmě každý což bylo také potěšující. Postupně se novináři rozešli, na podlaze se povaloval nějaký ten kousek upadnuvšího dortu a byl čas sbalit věci a všech svých pět švestek. Každý se pak před kinem rozešli podle potřeb. Martin Sentl šel s přítelkyní projít Prahu a ztratili-li se a neodejeli vlakem v pět hodin, procházejí ji dodnes. Petr Smělík jel s Markem Hautamäki na metro, času na prohlídku města jim moc nezbylo, neboť chtěli jet co nejdříve, lístek měli rezervovaný na 3 hodiny. Petr Hastík vzal velkou krabici s celým dortem a nesl ji do ledničky vzdálené v bytě asi 30 minut cesty. Během ní se nekonal žádný pád či jiná nehoda ohrožující především zdraví dortu a byl úspěšně uložen pod led. A bude li mít štěstí, vydrží v kuse nekrájený 3 dny. Ale nikdo moc nevěří, že mu takové štěstí bude vzhledem k podmanivé chuti dopřáno. Kolem 22:45 se režiséři sešli, aby zhodnotili uplynulé dny a podívali se na verzi zvuku k teaseru, kterou během novinářských projekcí poslal Andrew Smith. Ta byla nekompromisně pro oba režiséry zklamáním. Zvuk tam sice byl, ale naprosto slabý a bez známky energie. Návrh tedy padl, aby si to režiséři ověřeně a postaru připravili zase všechno sami. V plánu je také oslovení Martina Roškaňuka, zvučícího již první trailer k filmu. V noci se pak na internetu režiséři dočetli nepříjemnou kritiku na film, z jejich pohledu také dosti neoprávněnou a svým podáním až sprostou, vzhledem k tomu, že autor srovnával dvd obraz s 35mm kopiemi, které jsou běžně v kinech a kritizoval všechno od herců, příběh, kameru, angličtinu, humor, triky až po použití levných aut a doporučením, že si režiséři měli pronajmout lepší auto. Za pozitiva označil jednoznačně hudbu a zvukové efekty. Když už, mohl vydat článek i v angličtině pro potěšení jiných. K jeho uspokojení pravděpodobně také přispělo ani neuvedení datumu premiéry a celkový výsměvný podtón článku. Ke vší smůle, ačkoliv se jedná o regionální deník, vychází sice v regionech ale prakticky po většině území republiky. Režiséry sice několikrát nepředstavil v pěkném světle, a kdyby chtěli, mohli by se hanbou propadnout, zachovali se však jako ostřílení profesionálové, když si tuto recenzi četli až po třech pivech, kdy namísto nějakých vyhrocených emocí následovaly spíše úsměšky na adresu tohoto začínajícího novináře. Pozitivní však byl naopak email, který Petr Smělík dostal od autorky píšící pro významný filmový měsíčník. Osobě se zúčastnila pražské novinářské projekce a co víc, film ji zaujal. Ke vší smůle však mají na články brzké uzávěrky a pokud se podaří, vyjde snad aspoň krátká zmínka v říjnovém čísle. Z poznámek Petra Smělíka Novinářská projekce Světozor Praha. Lehce po 8:30 stojím s pláštěm pro Martina Sentla v jedné ruce a taškou s presspacky a plakáty v druhé před vchodem do kina Světozor. Volám telefonem už počtvrté do kanceláře kina, bez úspěchu. Po 15 minutách přichází Markéta Angerová a nese dva krásné dorty. Vzápětí jsme uvítaní a zavedeni do kina, s Markétou a pánem z kina řešíme organizační věci typu promítání, mikrofon pro delegaci, bar, matonky a krájení dortu. Připravujeme stolky s presspacky, plakáty a CD pro novináře, dostavuje se zbytek štábu Petr Hastík s Martinem Sentlem, mezitím Marko Hautamäki volá, že se ztratil v nepřehledné Praze – bere proto - 102 - nejbližšího taxíka a míří směr kino. Je lehce po 10:00 když dorazí Marko a v 10:20 stoupá nervozita, když je Velký sál stále prázdný. Po pár minutách se však opravdu několik novinářů objeví, konečné číslo se ustálilo na příjemných osmi. Do sálu vcházíme jako čtyřčlenná delegace nasvíceni nepříjemnými světly, díky nimž není naprosto vidět do publika, přednes a celkové vyznění je však mnohem lepší než včerejší. Jsme snímáni naším vlastním fotografem, i přes četné připomínky Markéty se úsměv na tvářích delegace nejspíš vykouzlit nepodařil. Ze sálu odcházím s dobrým pocitem i přes nedůvěru novinářů a nulové reakce. Stejně jako včera zůstáváme s Petrem Hastíkem v předsálí tlachaje o věcech příštích a především o tom, ke kterému stolečku se postavit, aby to vypadalo co nejvíc cool, až budou novináři vycházet ze sálu. S barmanem chystáme dorty. Asi 20 minut před koncem projekce prochází Světozorem jeden z organizátorů filmové akce v Uherském Hradišti, který na ní před pár měsíci odmítl Resolution promítat. Podivení v jeho tváři při prohlížení stolečku s propagačními materiály v kině Světozor, mě sarkasticky potěšilo. “Jsou rozhodnutí, jejichž následky nás pronásledují v budoucnosti.“ Chvíli poté vychází z projekce jedna z novinářek, podle pozdějších spekulací se potřebovala vyzvracet a už se nikdy nevracet. Údajně v průběhu projekce pochodovala z místa na místo a rušila všechny ostatní. Když projekce téměř končí, dobíhají dva další novináři a dozvídáme se nemilou zprávu, že současně s námi byla jiná novinářská projekce filmu 2 dny v Paříži. I přesto s námi velmi milá paní z Českého rozhlasu dělá rozhovor na mikrofon, který probíhá velmi ladně a příjemně, jakoby jsme si začali zvykat na novinářské otázky. Než jsme se otočili, byl snězený celý jeden dort. Dobrou zprávou jistě také byl fakt, že i Martin Sentl se trochu zapojil do odpovědí zvídavým novinářům. Chvilku jsme si povídali také s autorkou z filmového přehledu a ze Cinemy. Nezaslechli jsme sice žádné konkrétní názory na film, přesto mám osobně příjemný pocit, že jsme zvládli zorganizovat a projít si dalším velkým krokem na cestě k uvedení filmu do kin. Martin Strnad z Nekultury také přislíbil recenzi. Na 07.09.2008 plánovaná schůzka kolem 14. odpolední se musela z důvodu pracovního vytížení přesunout o několik hodin později a režiséři se tak sešli zhruba po sedmé. V plánu bylo ozvučení nového teaseru, připraveného pro promítání do Golden Apple Cinema ve Zlíně. Andrew Smith byl již informován, že na zvuku nemusí již dále pracovat, případně by pak mohl vyrobit jen 5.1 mix. Touto zprávou byl velmi mile potěšen, neboť sám jak přiznal má spoustu práce. Nakonec se nic nevymyslelo a zvučení se muselo odložit na zítřek (08.09.2008), kdy Martin Roškańuk přislíbil spolupráci. Druhý den byl úkolem dnešní schůzky kromě zvuku, snad ještě zajímavější – sníst dort, co zbyl z páteční (05.09.2008) novinářské projekce v Praze. Ačkoli se to z počátku zdálo snadné, spořádat jej celý v počtu dvou osob bylo nakonec nadlidský úkol. Byly plány mezi koho jej postupně rozdělit. V průběhu ujídání však zároveň vznikal zvuk traileru. Petr Smělík ještě zdokonalil koncept zvuku ze včerejška a teď již bylo jen třeba vychytat prostřední pasáž, pro kterou chyběla i hudba. Tu provizorně nahrál Petr Hastík a teaser se tak postupně zformuloval do finální podoby. Tu pozdě v noci vyrenderovali, ve stavu, kdy už i z dortu bylo blbě a poslali přes internet do multikina. Připravují se fotky na web z novinářské projekce - 103 - 09.09.2008 Petr Smělík odesílá první přihlášku na festival, do Estonska Na oficiálních stránkách filmu jsou umístěny fotky z novinářské projekce 10.09.2008 Ve Zlíně je již vztyčen billboard filmu. Na žádost kina se prodlužují poslední vteřiny teaseru. 11.09.2008 Je 7 hodin ráno a už dvě hodiny probíhá snaha o prodloužení konce teaseru. V poledne je teaser odeslán k zařazení do provozu. 14.09.2008 Atmosféra zhoustla. Období těsně před premiérou si žádá své nervy a režie obnovuje podstatu své funkce. Tedy stát proti všem a prosadit svůj názor. Na internetové diskuzi, se množí příspěvky negující film po všech stánkách, prakticky nějaký ten opravdu pozitivní chybí. Naštěstí je kousek vedle i vesměs pozitivní recenze, která tento útlak zachraňuje. I když ony výkřiky těch několika jedinců nejsou vůbec podstatné, nějaká ta psychická podpora by se do premiéry šikla. Režiséři mají aspoň výhodu, že jsou dva, neboť jeden by tento tlak snášel těžko. Davové vlnce se přizpůsobil i Svatopluk Hastík, který po shlédnutí teaseru v kině celou akci označil za trapas. Tím pádem teaser se již skutečně vysílá. Dá se jen spekulovat, co z této nepřízně plyne pro film? Bude to již předem odepsaná věc, nebo budou diváci mile překvapeni a svůj názor změní, nebo budou naštvaní, že jim jejich negativní předpoklady nevyšli a tak film zatratí ještě více?. S velkým očekáváním teď režiséři vzhlížejí k blížícím se recenzím na internetu. Taktéž na článek v časopisu Cinema, který sice vyjde až po premiéře a patrně nezabere víc než velikost smsky, nicméně, časopis to je velkého jména. Na závěr je však třeba říct, že současná situace by neměla být vůbec žádným překvapením, režiséři na ni možná jen trochu pozapomněli, neboť doby vrcholných dokončovacích prací na filmu jsou dávno pryč. Tato situace totiž čistě dokazuje, kdo vlastně celou dobu na filmu pracoval a pomohl jej dokončit. Byl to někdo z České republiky? Ano, Tomáš Ptáček by se našel, což je ale čistě výjimka potvrzující pravidlo. V dobách, kdy se do internetových diskuzí podávaly žádostí s výpomocí ať již na hudbě nebo efektech se režiséři setkali vesměs jen s opovržením a výsměchem. Co tedy teď očekávat, když lidé, kteří tímto projektem opovrhli již při jeho výrobě budou při jeho překvapivém dokončení a premiéře v kině skandovat radostí? Zvlášť když se v Čechách provozuje povaha čistého rázu – když jsou problémy, stáhnout ocas a jít na stranu většiny. Režiséři proto upírají zrak pro budoucnost filmu spíše do zahraničí a tedy hlavně festivaly, kde by se snad mohl setkat s vlídnějším přijetí. Do premiéry však pořád zbývá 11 dní, tak se třeba mnohé změní. - 104 - 20.09.2008 Atmosféra před premiérou by se dala krájet, jak by tento slovní obrat použil kdejaký obyčejný zápisník, a že jich v tom světě není málo. Filmový deník se však stále snaží řadit do něčeho jiného a svým postavením jedinečnosti si přitakává s pozicí filmu. Stalo se několik důležitých mezníků v propagaci filmu, neboť o ničem jiném teď v rámci Resolution nemůže být řeč. V první řadě vyšla dlouho očekávaná recenze na internetovém serveru nekultura.cz. Režiséři se dlouho třepali, jak je nekultura srazí do kolen drtivou recenzí. Z autora článku Martina Strnada totiž měli velmi nejisté názory, jak se mu to vlastně líbilo. Nicméně již byla tu, zveřejněná a bylo třeba si ji přečíst. Již perex článku však na značil, že tentokrát režiséři nemusí být za zmoklé psy a recenze byla dost pozitivní a prospěšná. Za sporné se považovalo dvojí hodnocení na konci článku kdy 90% bylo hodnocení od filmového nadšence a 30% od běžného filmového konzumenta, což se režisérům zdálo trochu málo, ale bylo lepší na to raděj nemyslet. Večer se ozval dokonce i Martin Sentl, že na recenzi narazil, což bylo zřejmě i pro jeho psychiku jenom prospěšné. O pár dní vyšel i rozhovor s režiséry. Během uplynulého týdne také ještě bedlivě sledovali vývoj internetových diskuzí, tedy především Petr Hastík, jelikož Petr Smělík už ty názory anonymních jedinců raděj přestal registrovat. Stále se také očekává zveřejnění informace o premiéře na oficiálních stránkách Golden Apple Cinema. Do premiéry zbývá 5 dní a program na 25. už tam je. Uklidňujícím faktem může být, že konkurenční film uváděný také z dvd tam zatím též není. Výroba podkladů pro kartonovou propagaci podobizny Jamese Blanca v reálné velikosti Martina Sentla uvízla na bodě mrazu. Výkon počítače, který je v současnosti k dispozici totiž nezvládá nároky velkoformátového tisku. Šokující překvapení zažil 18.09. Petr Hastík kdy jako první objevil uveřejněný trailer na jednom z nejnavštěvovanějších internetových serverů v Česku vůbec. Kritika od recenzenta překvapivě nebyla tak zdrcující, trailer ohodnotil jako průměrný, komentář k němu byl lehce zavádějící, bohužel totiž vycházel z výsledku dvou let starého traileru. Autor se totiž zjevně neobtěžoval uveřejnit nejnovější počin. Diskutéři v diskuzi pak ujížděli na kritice úplně všeho. Ač Petra Hastíka po několika minutách sledování diskuze polila deprese, naštěstí byli po ruce lidé, kteří diskutéry označili svými výstižnými pojmy, což sloužilo jako jisté uklidnění. Později se už režiséři shodli rovnou, že diskuze nemá smysl sledovat vůbec, což se poslední dva dny také aplikuje a přináší to pozitivní výsledky a klid na duši. I tak však moviezone byla obrovská propagace a je třeba to ještě trochu risknou a využít. Petr Smělík proto sepíše dopis, ve kterém odkáže na nový teaser, který je zatím k vidění pouze v Golden Apple ve Zlíně, a měl by snad vyjít s trochou pozitivnějšího vidění a i oni diskutéři, i když to nikoho z tvůrců nezajímá, by se nad sebou potom mohli zamyslet. - 105 - Uplynulý týden byl skutečně čirou psychickou zkouškou. Takovému nevoli a nepřátelství zřejmě režiséři ještě nečelili. Databáze sprostých slov na adresu filmu už lidé zřejmě prošli a tak se opakují, na proslovu před plátnem v den premiéry bude zřejmě dost horko. Ani si nedokáží představit, s kým vlastně půjdou po projekci slavit zdárné dokončení, když se zdá, že zbytek hereckého ansáblu krom Martina Sentla podlehl temné straně. Kapitola XX. Premiéra 25.09.2008 K dyž se 11. září 2004 dva zřejmě trochu míň předvídatelně přemýšlející blázni rozhodli, že natočí celovečerní film, asi nikdo by neřekl, že jej po neuvěřitelných 1476 dnech tajemstvím zahalované výroby spatří. Dnes v 19:45 se v multikině Golden Apple Cinema ve Zlíně konala slavnostní premiéra... Významný den začal pro režiséry kolem 6 hodiny ranní, kdy se vstávalo. Původně plánovaná cesta vlakem z Prahy do Zlína kolem tohoto času se zrušila již den předem a nahrazena byla cestou autem. Sraz byl tedy kolem 7 hodiny, kdy Petr Smělík pro Petra Hastíka přijel. Denní plán byl vcelku nacpaný událostmi. Petr Hastík si na poslední chvíli dokupoval oblečení prezentačního ladění, které však nestačil koupit na všechny části těla, tudíž v plánu bylo ještě pořídit kalhoty a boty někde ve Zlíně. Na 11:45 byl domluven rozhovor se zlínskými rádii Rádio Zlín a Rock Max. Součástí debaty byla také soutěž o 5 lístků, což organizovalo samo vedení kina. Po několika desítkách ujetých kilometrů po dálnici z Prahy do Brna však začínalo být pomalu jasné, že stihnutí tohoto termínu bude problém. Během cesty po dálnici se stálo dvakrát v pomalých kolonách, které celou jízdu zbrzdili tak o 40 minut. V této fázi to však ještě pořád nebyl takový problém, protože režiséři alespoň ziskali dostatek času na trénování úvodního proslovu, který přednesou před filmem divákům. Ten sepsal před pár dny Petr Smělík původně sobě na tělo. Teď však když už oba měli schopné oblečení hodné prezentaci, bylo třeba si role trochu rozdělit. Petr Smělík si toho samozřejmě vzal dobrovolně většinu, otázkou ale zůstával závěrečný několika řádkový odstavec, který bloudil tak trochu do filozofie filmu, podmínek pro jeho vznik a situace v českém filmu dohromady, což bylo dost obtížné vysvětlit to již čtením z papíru, natož pak improvizovaným přednesem před stresujícím publikem. Několik dalších zkoušek probíhajících v autě začínaly utvrzovat v názoru, že i tato obtížná informace bude při přednesu zvladatelná a tak se považovala za použitelnou. Když se za Brnem sjelo z dálnice a mířilo směrem na Bučovice začala vyvstávat otázka, není-li tam uzavřená hlavní cesta, protože podobnou trasu již 03.09. absolvoval Petr Smělík s Markem Hautamäki a bloudění v tomto okolí bylo standardem. A cesta skutečně z důvodu oprav nakonec uzavřena byla. Hledala se tedy náhradní. První nejkratší objížďka vedla přes velmi malou vesnici, z níž vedoucí silnice napojující se na hledanou cestu byla na mapě zvýrazněna tak tenkou čarou až budila pochybnosti. Ale zkusit se to muselo z důvodu snahy ušetřit co nejvíce času. Dostat se do vesnice nebyl problém, ale najít v ní onu požadovanou spojnici se zdálo nemožné. Hlavně z toho důvodu, že se nechtělo věřit tomu, že ta spojovací cesta značená tenkou čarou byla ona polňačka vedoucí kdesi podél křoví rozrytá každým metrem od traktoru. Hledala se tedy jiná varianta. To už ale byla větší zajížďka, která ale byla nutností, protože nic lepšího už nebylo. Dalších dvacet ztracených minut se věnovalo právě tomuto. Zároveň už podle jednoduchých odhadů bylo jasné, že se termín na rozhovor s rádii 11:45 nestihne. Petr Smělík tedy volal na vedení, jestli by nebylo možné vše odložit tak o hodinu. Nenadšeně, ale svolili, že se rozhovor přesune na 12:30. Naštěstí si totiž v rádiu nestanovují předem daný program přesný na minuty. Rychle se tedy jelo dál. Ručička tachometru občas bojovala i se 120 kilometry. Onen 11:45 čas byl vhodný tak akorát na to, že se dojelo do rodné vesnice Petra Hastíka Sušice, kde si mohli režiséři odpočinout, případně se převléct do formálnějšího oblečení. A rychle se vyjelo směr Zlín. Právě po této pětiminutové zastávce se zdálo nemožné stihnout nový rádiový termín hlavně kvůli tomu, že nikdo vlastně neví, kde stanice sídlí. V Otrokovicích se už tedy posílala další varovná SMS na vedení, že ono těch 12:30 se reálných dvakrát také nejeví. Ve Zlíně se už podle předem vytištěné mapy s označeným cílem bloudilo správným směrem. Cesta vedla opět do vesnice kousek za Zlínem a i kdyby člověk byl zeměpisec, těžko dokáže odhadnou, že tady sídlí dvě největší rádia v regionu. Samozřejmě, že se musel uskutečnit další telefonát, upřesňující kam vlastně mají jet, aby to místo našli. A podle toho jeli zase jinam, a zase špatně, pak zase kousek jinam a zase špatně, až nakonec, - 106 - v té nejnepravděpodobnější zatáčce zajeli na malou cestu, vedoucí podél ulice, přecházející v ještě menší a horší cestu a v nejnepravděpodobnější odbočce kdesi na úzkou cestu vedoucí do pole uviděli za domy rádiový vysílač. Po krátkém diskuzi s organizátorem akce ze strany rádia a seznámení se s první moderátorkou vedoucí rozhovor pro Rádio Zlín, byli za 10 minut schopni sednout do studia před mikrofony. Atmosféra to sice byla velmi příjemná, ale jisté nahlodávání nervozitou bylo znát a také se to v rozhovoru projevilo. Petr Hastík byl rád když po několika otázkách stále mluvil Petr Smělík ale moderátorka jej také ze slušnosti chtěla pustit ke slovu a tak přišla první otázka. Po odpovědi čítající několik za sebou naskládaných slov nastal myšlenkový útlum a nastala asi pěti i více sekundová chvíle trapného ticha, kdy všichni mlčeli a Petr Hastík se chytal za hlavu, protože si za boha nemohl vzpomenout co chtěl říct. Petr Smělík už přemýšlel nad další otázkou a nevnímal co se děje. Moderátorka pak v hudební pauze mezi rozhovorem řekla, že jsou takové výpadky u respondentů běžné. Nicméně jako útěcha to do živého vysílání nezabralo. Po pauze pokračoval zase Petr Smělík, který měl jiné problémy. Lehké zdráhání se vyslovit každé slovo a časté opakování se nepůsobilo také dvakrát důvěryhodně, ale moderátorka pak celý rozhovor pozdvihla doplněním, že jak se tak na režiséry dívá, jsou zřejmě oba přemýšliví introverti a nad každou odpovědí usilovně dumají a řeší každou větu. Další odpověď od Petra Hastíka už také dopadla slušněji a rozhovor pak skončil. Moderátorka pak ještě upozornila na lístky v soutěži a ještě jednou posluchače pozvala na večerní premiéru. Sebevědoměji pak působící režiséři čekali na rozhovor pro rádio Rock Max sídlící v místnosti o pár metrů vedle. Představili se s moderátorkou a čekali další minuty. Promýšleli trochu co zlepšit v projevu a co ještě více zmínit. A skutečně, rychlá uplynulá praxe se pozitivně projevila a rozhovor teď působil sebevědoměji a úderněji. Nikdo se výrazně nezasekl a odpovědi měli až na výjimky šmrnc. Opět pak nakonec byla oznámena soutěž o lístky a jelo se z rádia pryč. Krátká obědová zastávka pak posílila a návštěva kina Golden Apple kolem 15. hodiny proběhla bez problémů. Bylo totiž třeba se sejít s vedoucí kina, která převzala konečně DVD a mohlo se připravit pro večerní projekci. Ono možná je divné, že film byl přinesen do kina teprve v den premiéry, ale ukázalo se, že to byla vlastně dobrá volba, protože jeden z promítačů během záři odeslal „nějaké“ dvd, kdesi „nějaké“ produkci a paní majitelka měla chvíli obavy, že to bylo omylem právě dvd The Resolution. Spokojená ale byla velmi s očekávanou návštěvností dneška, neboť dle internetu sice většina registrovaných sedadel patřila delegaci, ale spoustu bylo také nezávislých. Řešil se problém, jak rozdělovat volné lístky, neboť se dají pořídit pouze jako místenka přímo a bylo známo, že spousta pozvaných si k sobě chce přikoupit lístek pro své známé. Nakonec bylo rozhodnuto, že se diváci musí mezi sebou rozumně domluvit a místa si povyměňovat. Cestou zpět ze Zlína domů se ještě stavili v obchodě, aby si Petr Hastík konečně koupil nějaké schopné boty na večer. V plánu byly ještě i kalhoty, ale jejich nákup nakonec podlehl vybíravosti a tak se musel spokojit s nenovými. Spokojenost z posledního rozhovoru v rádiu postupně vyšuměla a začala přicházet předvečerní deprese. V Sušicích narazili na odcházejícího Svatopluka Hastíka s karimatkou po paží jak si vykračuje do Zlína čekat na premiéru. Jestli byla ta karimatka na pohodlí při vyčkávání fronty u pokladny je otázkou. Režiséři pak čekali oba již po oblečení se do toho nejlepšího co měli k dispozici na soud. Padl finální návrh, že do Zlína se pojede autobusem jako sice nejvhodnějším spojem, ale čekat se tam bude ještě dvě hodiny. Když odbila ta správná hodina vyšlo se směrem k zastávce. Po pár metrech od domu si ale začali připadat trochu divně, přece jen v obleku si to trajdat položivými ulicemi je hodně okaté. Proto se dohodli, že pojedou autem a to zůstane přes noc na parkovišti, aby Petr Smělík mohl také něco slavit. Cestou do Zlína zastavili se v kavárně ve městě po cestě - Napajedlích, neboť času bylo spoustu a nebylo důvod být ve Zlíně a stepovat před kinem nějak brzo. Seděli pak za stolem a chuť na přetvářky, jaká je to teď pohoda již upadala. Přicházel předvečer premiéry a na náladě to bylo znát. Petr Smělík si procházel texty, na kterých se po rádiu shodli, že složitý „filozofický“ odstavec raděj říkat nebude, neboť se říct plynule nedá. Chvílemi už je mlčky seděli a prohlíželi si případně obsah svých hrnků s objednaným nápojem. Petr Hastík navíc dostával příznaky nemoci a tak se mu začala točit hlava. S kupředu se tlačící ručičkou světových hodin se však hlava začínala motat snad oběma. Minimálně myšlenky měly zajímavý proud, až zmatený, že nechtělo se věřit tomuto dni, co skutečně přišel. Kolik nakonec přijde lidí. Budou spokojeni? Bude tam spousta známých, neudělají režiséři při výstupu ostudu. Většina pozvaných navíc má pocit nedůvěry v celý film a očekává zesměšnění sami sebe, což má za následek výčitky vůči tvůrcům. Všechny tyto a podobné aspekty té malé spousty lidí dopadaly na myšlení dvou jedinců, kteří projekt drželi nad propastí celé roky. A teď, sami proti mnohé nepřízni neznalých situace, vstali po půl hodině dumání a rozešli se k autu udávající směr Zlín. Zmateni a - 107 - lehce tlačeni do kolen blížící se událostí nasedli do auta, Petr Smělík nastartoval a zařadil zpátečku. Ozvala se rána a auto se zarazilo... Probuzení z malátnosti bylo okamžité a vůz, se kterým se režiséři střetli, zaparkoval pár metrů od nich. Teď byl ten rozhodující okamžik, který mohl zhatit veškerou dlouhodobou přípravu na akci. Policie, spisy, výpovědi, hodinové průtahy, pokuty, pojišťovny. To všechno se teď honilo režisérům hlavou když vysedli s auta a vydali se k nabouranému řidiči, který si již obcházel svoji dodávku. Co mělo přijít přišlo, ale ne v takovém důsledku, jaký režiséři očekávali. Možná to udělal jejich look vymóděných v oblecích či v kombinaci s dobrou náladou nabouraného, na autě měl pouze ulomený nárazník, což sám hned řekl, že kvůli tomu nebude nikoho volat a můžou se dohodnout na místě. Petr Smělík se zeptal, kolik si myslí, že to bude stát, řidič takticky, že prej kolik nabídne. Tisícovka se na první pokus zjevila jako dobrá volba, co víc, řidič jistě odcházel s dobrým pocitem, že vydělal i korunu navíc. Režiséři pak rychle nasedli do lehce podřeného „Resolutionmobilu“ a uháněli z místa činu. Ač nešťastný tak přesto působivý impuls pro tvůrce znamenala tato událost nabrání nové energie a odhodlání. Jelo se přesto velmi opatrně. Do Zlína dorazili kolem 19:00, do premiéry tedy zbývalo asi 45 minut. Po zaparkování se vydali ke kinu s vesměs lepší náladou než před pár desítkami minut. Před vchodem do obchodního centra potkali prvního hosta Lukáše Sentla, který si to tam šinul hned ze školy. Vevnitř pak u vchodu čekal Martin Sentl s přítelkyní a rodinou. Po krátkém povídání už z dáli kdesi z hlavní chodby začal hlasitě tleskat Tomáš Pojkar a za ním se hrnula další skupinka lidí Aleš Holub, Martin Holub, Dušan Trávníček, Svatopluk Hastík a další. Stará sestava píšící dávné počátky filmu se znovu sešla, aby se s projektem rozloučili, ne však režiséři. Ti se raděj odebrali stranou k bočnímu východu kdesi u eskalátoru, kde čekali dalších 20 minut, nervózně přešlapujících na místě. Bokem sledovali přicházející lidi, kteří byli odhadování na pravděpodobné obecenstvo. Režiséry objevil schované Radek Malina, ale podle jejich výrazů zřejmě poznal, že před projekcí s nimi moc řeči nebude tak raděj pokračoval ke kinu. 19:25 - ještě se na poslední chvíli přemýšlejí, co udělat, kdyby někomu vypadly slova. Mikrofon bude totiž pouze jeden a budou se o něj muset podělit, a pokud by jeden ztratil řeč, tak bude divné, aby se mu jej druhý snažil vytrhnout z ruky. Byly to už spíše výplody poslední nouzové fantazie. 19:30 – Po schodech jedou režiséři ke vstupu do kina. Přijíždějící je spatří pak několik lidí a začínají lokální a krátkodobé diskuze. Lukáš Sentl je upozorněn, ať se nesnaží vyvolávat trapné situace, ve který on sám si libuje. Tomáš Pojkar neskrývá nadšení z atmosféry před projekcí, vyvolanou především dosti zaplněným předsálím a po režisérům vnucuje tužku chtějíce podpis na tištěný program kina. Díky vyhrocené náladě se však nesetkává dost dobře s pozitivním přijetím. 19:35 – diváci čekají před vstupem do kina. Režiséři se jdou podívat do premiérového sálu, kde už však několik diváků sedí. Rychle se tratí pryč. DVD ještě tady nikdo nezkoušel, ale po chvíli se i před přítomným malým počtem diváků promítá úvod filmu, který jde slyšet až do hlavní chodby nabízející vchody do jednotlivých sálů. Ukázka je to naštěstí jen krátká, ale hlasitost dostačující. Čekají za únikovými schody, kde je nikdo nevidí, potkávají se pak s vedoucí kina, která je spokojena s návštěvností. Jdou se podívat jak to vypadá u pokladny. Tam už stojí fronta a rozdávají a kupují se lístky. 19:40 – Režiséři už čekají přímo u vchodu do sálu, kde je malé posezení za rohem a zároveň pro jistotu i únikový východ. Lidé už postupně přicházejí vesměs v dobré náladě. V některých výjimkách až v moc dobré, jako například Tomáš Pojkar, který si všimne nenápadných režisérů a opět bombarduje s hlasitými otázkami, jestli bude proslov. Nakonec je odveden stranou, kde je důrazněji požádán, že nervozita již manipuluje se smysly a je třeba, aby je nechal do konce projekce být. Pochopil a šel se posadit. Diváků přišlo skutečně spoustu a sál byl téměř zaplněn. Zvukař přinesl režisérům mikrofon a vysvětlil ovládání. Bude se na ně při proslovu svítit reflektory a pak se zase zhasnou. 19:45 – Poslední nádech relativní svobody a už vchází dvěma dveřmi do uzavřeného sálu fungující samostatným životem čerpající z různorodé povahy obecenstva. Petr Smělík první se zastavuje uprostřed a vedle něj hned Petr Hastík. Petr Smělík uvítá bez otálení diváky a začne první část připraveného proslovu, klidným a vyrovnaným tempem bez většího zasekávání, jehož znění je podobné: - 108 - „Dobrý večer. Film, který dnes uvidíte, začal vznikat v roce 2004 a je následným režijním debutem Petra Hastíka a Petra Smělíka. Petr Hastík je zároveň kameramanem a já mám kromě spolurežie na starost produkci projektu.“ Mikrofon si pomalu předali podle domluvy a mluvit pokračoval Petr Hastík: „Resolution je nezávislý film, který ctí a respektuje dejme tomu styl hollywoodských filmů, ale zároveň si z nich dokáže do velké míry utahovat. S tímto konceptem jsme pracovali již při samotném výběru převážně neherců do hlavních rolí a samotných lokací, ve kterých se film odehrává.“ Mikrofon přešel zpět k Petrovi Smělíkovi, diváci pozorně naslouchali, některé mávání z publika na režiséry bylo ignorováno. Za psychicky podpůrný pod se dal považovat pozorný Martin Sentl, nejevící známky nervozity. Reflektor dopadal na zraky tvůrců, stojící před popravčí četou, oči vnímaly a odrážely jeho sílu. Končetiny pocítily jemné chvění, srdce tlouklo a pramínky potu s radostí chladily zkamenělé tváře. „Resolution nevznikl na objednávku – není podporovaný státem ani jinými organizacemi. Je nezávislý a svobodný – s čímž do velké míry souvisí samozřejmě i samotné téma filmu. Zároveň pochopitelně nemá ambice srovnávat se s 30 milionovou produkcí… jeho financování zajišťovaly pouze tři nikterak velká studia. Především Vivatscreen, který vzniknul v průběhu samotné tvorby filmu a z následné mediální výroby byl schopný financovat vzrůstající požadavky postprodukce. Vivatscreen je dnes producentem a současně distributorem filmu. Resolution je česko-americkou koprodukcí. Studio Six Film Sound sídlící v Coloradu zajistilo pod vedením Andrew Smithe kompletní zvukovou postprodukci a Songbird Productions pak vytvoření a mastering hudby.“ Při tomto složitém přednesu se již začala výrazněji projevovat nervozita a rychlost přednesu začala jít dolů. Mezery mezi slovy se protahovaly, ale publikum bylo shovívavé a nejevilo známky odporu. Celý proslov měl být teď zakončen popřáním příjemné zábavy, protože tak zněla domluva. Následoval už pouze ještě delší odstavec filozofující na pomezí současné situace v českém filmovém průmyslu a příběhu filmu. Petr Smělík byl upozorněn, že pokud by to začal, musí to dokončit, jinak by to bylo velké zesměšnění. Proto se od tohoto odstavce ustoupilo. Teď ale, po dokončení poslední věty následovala pár vteřin pauza a spustil se opravdu onen filozofující text. Petra Hastíka vedle polila další vlna potu při představě chyby. Petr Smělík však říkal upravenou verzi onoho původního textu, která měla ale nakonec stejně podobné vyznění jako originál: Den co den se probouzíme ve světě, o němž tvrdíme, že je svobodný. Zároveň jsme však závislí na organizacích, ke kterým vzhlížíme - nazývejme je „bezpečnostní organizace,“ ale zrovna tak to mohou být organizace, starající se o „správný“ chod filmového průmyslu, přeneseno do světa tvorby filmu pak samotné společnosti podporující jejich vznik, firmy platící za vlastní zviditelnění se. Z toho důvodu se právě v téhle době znovu otvírá otázka do jaké míry je film svobodným médiem. Dopověděl svoji upravenou verzi, která se nakonec překvapivě ukázala být lepší variantou, ale zopakovat, natož tak někde pro písemné potřeby přediktovat asi nebylo možné. Úderné zakončení proslovu o rezoluci a popřání dobré zábavy bylo nakonec tečkou celému proslovu, který sice ke konci drhl ale stále fungoval. Diváci začali tleskat a režiséři se rychlým krokem hnali ze sálu, za nimiž se následně zavřely dveře. Než by někdo z nich řekl nějakou blbost rychle se vypínal mikrofon. Za zavřenými dveřmi se již ozývalo burácení úvodních vteřin filmu a režiséři si sedli na křesla a vysíleni mlčeli. Jen na chvíli... 19:50 započala samotná projekce filmu. Po zhodnocení to byl nakonec nejlepší proslov, jaký režiséři měli. Teď už se mohli vrátit k otázce, co dál. Zůstat? Odejít? Rozhodlo se, že nejlepší bude nečekat na nikoho ani na názory a opustit kino. Mikrofon ještě vrátili zvukařovi a šlo se. Beztak na názory diváků nebyli zvědaví. Šli si tedy v klidu sednout na pivo a skromně oslavit onu úspěšnou prezentaci. S mizícími decilitry nápoje ve sklenici a pravděpodobně jeho zesilujícími se účinky na mozek, začali dumat nad tím, zdali by přeci jen nebylo lepší se na diváky vycházející ze sálu přijít podívat. Po dopití bylo rozhodnuto, že je to nejlepší varianta a zároveň si můžou stylově koupit balíček popcornu při čekání v předsálí. Šlo se. Ačkoli se cestou přecijenom vytracovaly účinky alkoholu a možná lehce se začala opět projevovat nervozita, došli úspěšně až do kina. Bufet byl však během představení zavřený, čekali tudíž bez jídla. Minuty plynuly, až se zdálo neuvěřitelné, že ona čtyřletá práce utíká tak rychle před zraky diváků. Vedle posezení v předsálí byly položené natisknuté programy kina na nějaký - 109 - týden dopředu. Na přední straně se vymykal právě obrázek z The Resolution s Dušanem Trávníčkem v centru dění. Konkrétně to byl výňatek z obrazu 30, kdy Dereka McBrighta škrtí Thomas Gladstone. Bylo 21:10. Ozvalo se cvaknutí dveří od sálu č. 4, kde probíhala projekce. Právě tento čas byl předem vypočítán jako konec filmu i s titulky. Blížící se hlasy ozývající úzkou chodbou, zesilující se kroky pár desítek lidí vynášeli napětí do nadstandardních úrovní. Režiséři seděli za rohem úzké chodby, asi 20 metrů dlouhé, která na svém konci končila právě vstupem do onoho sálu. První davy se vyrojily z chodby kousek od režisérů a pokračovaly bez ohlížení k východu. Těžko říct, o čem hovořily. Klíčové slovo bylo „Hollywood“. Avšak podle toho, že mezi sebou vůbec mluvily si režiséři domysleli, že nijak podrážděni nejsou. Nezávislí odešli a teď už se blížilo to nejhorší v dobrém slova smyslu. Pivo již urychleně vyprchalo a první herci/diváci vešli do předsálí. Dech se opět zastavil. Přišlo po sobě jdoucích několik vteřin myšlenkového prázdna. Měl být vynesen rozsudek. Co, že jsme to za ty roky vůbec udělali? Někdo si režisérů všiml jak sedí opodál a upozornil na ně: „Tady jsou.“ Bylo slyšet smích a veselost. Bylo už tím pádem jasné, že baseballové pálky mohly zůstat doma. Tréma si sbalila kufry a utekla jak nejrychleji mohla, protože teď už ji nikdo nepotřeboval a všichni se ji chystali zahnat nějakou tou oslavou. Režiséři se museli rozdělit když se v předsálí udělali skupinky a jak někdo začal překvapivě gratulovat, začali všichni. Nebyla-lito upřímnost, přesvědčivěji by ji nikdo jiný nezahrál. Spokojenost a hlavně překvapení bylo cítit na každém rohu. Možná ne spokojenost v takovém dominantním rozsahu, ale minimálně to překvapení, že viděli něco, v co nedoufali, že někdy uvidí, nebo že čekali ostudu, ztrapnění, hloupost, je naprosto vyvedlo mimo očekávání. Proto, když už někde nebylo nadšení, bylo tam aspoň zaražení z něčeho naprosto nevídaného. V nastalém zmatku začaly se rozpoznávat jednotlivé skupinky lidí, kteří se mezi sebou znali. Tomáš Pojkar se teď konečně dočkal slíbeného podpisu a probíhalo ještě nějaké focení s hereckým týmem. Pak se řešilo kam dál. V plánu se nakonec shodli všichni, že půjdou do hospody. Problém však nastal již při odchodu kdy někdo šel dříve a někdo otálel, což mělo za následek ten, že každý šel úplně jinam. Petr Hastík se držel skupiny Sentlových a Radek Malina je vedl. jelikož už jako téměř místní okolí znal. Tam se pak našla ještě další ztracená skupina diváků. Martin Sentl byl před rodiči, které pozval na premiéru obeznámen, že byl zmíněn jako herecký talent v dnešním rozhovoru pro rádio, za což se zdálo byli na syna náležitě hrdí. Lukáš Sentl se začínal pomalu rozjíždět objednáváním vodky, ale ke štěstí ostatním už se po půl hodince povídání skupinka začala rozpouštět, že už je moc pozdě a Lukáš Sentl musel své aktivity odložit. - 110 - 26.09.2008 Režiséři se pak zase sešli po pár hodinách v pohostinství, kam každý přivedli svoji skupinu. Do pozdních ranních hodin pak zůstalo už jen nesilnější jádro čítající také Aleše Holuba, Tomáše Pojkara a Svatopluka Hastíka. Ústředním tématem bylo v tuto dobu přístup k filmu ze strany Česka, proč se setkává s takovým odporem. Když Petr Hastík vysvětloval Alešovi Holubovi a Tomášovi Pojkarovi situaci při hledání spolupracovníků z Česka, byli velmi překvapeni, že se film setkal s takovou nenávistí a posměchem. Pak se přešlo na dlouhotrvající téma – jak vlastně dopadla postava Aleše Holuba Quentin Wood, jaká byla její motivace, pro to, co udělala v posledních minutách filmu. Aleš Holub, jelikož si postavu oblíbil se ji snažil výrazně zastávat a připisoval jí nové vlastnosti a odhodlání, což režiséry potěšilo, jakou že to dokáže film vyvolat diskuzi. Celá debata se pak zvrtla do politiky. Po třetí hodině ranní oslava skončila. Cestou k autu a autem se pak diskuze otočila do energetiky a světových zdrojů a významný den tak pomalu ukončil svůj čas. Když se odpoledne Petr Smělík vydal zpět do Prahy, šel se Petr Hastík podívat konečně na film do kina, jelikož naposledy jej někdo z nich dvou viděl snad někdy v červnu kdy byly poslední zkušební projekce. Pak už na plátnech kin spatřovali pouze jednotlivé útržky ze scén při zkouškách před oficiálními premiérami pro diváky. Promítalo se opět v 19:45 ve stejném sále a při posledním pohledu na internet před odchodem nebyly rezervovány žádné lístky. Nepůsobilo to dobře. Petr Hastík tedy došel až do kina, poctivě si koupil lístek, vzal dva tištěné letáčky s programem na památku a šel se podívat do sálu. Již na monitoru u pokladny však spatřil, že nějaké místa jsou již koupené, především v zadní řadě uprostřed, kam si původně šel sednout. Očekávat mohl cokoli, proto při stoupání po schodem do vrchních řad v sále šel s hlavou sklopenou a usadil se o sedačku vedle posledního člověka sedícího u kraje zadní řady. Raděj nechtěl pozorovat, jestli tam náhodou nesedí žádný známý, nebo ho to ani v tu chvíli nenapadlo. Každopádně po pár vteřinách se ozval nějaký drobný smích a hlasy. Otočil se a dva metry od něj seděl Dušan Trávníček s rodinou a taktéž i Tomáš Pojkar s rodinou. Do spodních řad pak před projekcí přišlo ještě několik dalších diváků, což ve výsledku představoval průměr. Dušan Trávníček využil momentu, kdy včera se vytratil poměrně brzy a říkal co se mu na filmu nelíbilo. To bylo jeho zmatenost v příběhu, že se nedalo všechno moc pochopit. Začala pak samotná projekce se slušnou hlasitostí a dobrým obrazem. Za normálních okolností (takové se počítají když v sále nesedí nikdo ze štábu) by atmosféra kina žila svojí běžnou prostotou, ale Dušan Trávníček byl připraven vyvolávat emoce a když tedy přišel na řadu obraz 3 a s ním scéna s reportérem následoval v zadních řadách výbuch smíchu, který nepřestával po dokončení obrazu. Podobné reakce stejné intenzity pak byly ještě u scény s Bedřichem Trávníčkem, která se jevila snad úspěchu ještě většímu. Obecná humorná nálada však panovala v průběhu filmu ještě několikrát, ke štěstí to bylo většinou u všech takto úmyslně orientovaných scén. Martin Sentl včera informoval asi jako první, že během projekce dvakrát vypadl na zhruba dvě vteřiny zvuk. Tak se to dělo i tentokrát. Na posledních 10 vteřin na samém konci závěrečných titulků pak vypnuli zvuk úplně a rozsvítili v sále. Beztak běžní diváci odešli hned po začátku krásného songu Leona Portelanceho, doprovázející prostřední část závěrečných titulků. Podle aktuálních informací Dušana Trávníčka zvuk včera sice také vypadl, ale na úplně jiných místech což uklidnilo rozladění z toho, že možná chyba je přímo na DVD disku. Dále potvrdil, že film se mu dnes po druhé líbil mnohem více, což také potvrdilo zkušenosti režisérů, že se jedná o zrající materiál. Každý si pak šel po svých. Kapitola XXI. Koncertní šňůrka 28.09.2008 F ilm se již nekontrolovatelně promítá v kině Golden Apple Cinema. Podstatná je novinka, která čeká na režiséry v pondělí 29.09. v kavárně na Náměstí republiky v Praze. Jde o rozhovor pro internetovou televizi. Jak to tak vypadá podle názvu, že se jedná o televizi, na místě bude pravděpodobně i kamera a kameraman, který ji během rozhovoru uvede do provozu. Tudíž jistá nervozita panuje. - 111 - 29.09.2008 V 9:10 měli režiséři sraz aby se spolu vydali na slíbený rozhovor. Konal se v 9:30, jen bylo se třeba se štábem najít. Když se tak po pár telefonátech podařilo, reportérka hledala vhodné místo, kde by se mohlo vše odehrát. Na místě byl ještě zvukař a kameraman s kamerou a stativem. Režiséři ač tvůrci velkého filmu nesměli na sobě nechat znát, že jakási televize na internetu používá mnohem kvalitnější vybavení než za které oni natočili celovečerák. Do původně plánované kavárny štáb majitel nakonec nepustil, protože na to bylo třeba zvášní písemné povolení. Šlo se tedy natáčet do bufetu v místním multikině. Když přišli po pár minutách na místo, všude byl ruch a všechny stolky obsazeny. Totiž nějaká třída základní školy čekala na promítání a tak školáci zabrali co se dalo. Když však štáb chvíli postával na místě a ohlížel se kam jinam, děti se zvedly a všechny někam utekly. Optimistické pojetí této nastalé situace zní, že už jim začalo představení, tak se tam odebraly. Podstatné však bylo, že stoly byly nyní volné a mohlo se připravovat na natáčení. Vybral se tedy ten ideální podle kameramana, tedy bez reklam v pozadí nebo nežádoucích reflektorů. Na stole se rozložily přinesené presspacky, plakáty a Cdčka, aby bylo co ukazovat. Režiséři dostaly porty pro dobrý přenos hlasu. I tak však zvukař s místem nebyl spokojen. Pár metrů od něj totiž hlasitě a bezohledně vyhrávala reklamní televize. Její majitel jistě velmi chytře předem kalkulovat, když kolem ní nenechal žádnou obsluhu, všechny ovládací panely byly odinstalované a kabely z ní zavedl přímo do zdi. Na to všechno měl totiž zvukař pomyšlení, jak jen kraválu zabránit. Nepovedlo se. Podle nejčastější ukázky tak bude v pozadí rozhovoru pravděpodobně vyhrávat hlavní hudba ze Star Wars. Uvádět rozhovory si již osvojil Petr Smělík, který to nezměnil ani dnes. Ještě před tím, než začal si však kameraman se zvukařem vzpomněli, že by měli dát možná do kamery kazetu, což se později ukázalo jako dobrý nápad, neboť by se jinak tím pádem nic nenahrálo a celý rozhovor by byl zbytečný. Petr Smělík pak už jen mluvil a mluvil a až domluvil, ozval se kameraman. Že prej by se to mohlo přetočit. On prej bral velký záběr na oba dva a Petr Hastík nemluví a jen čučí a vypadá to divně. Jak už bylo známo z dřívějších zkušeností s televizními kameramany, nemívají ve zvyku provádět po zapnutí tlačítka „rec“ (velké červené kolečko) nějaké doplňkové činnost jako přibližování a oddalování záběru nebo pohyb kamery, tudíž se jeho vyjádření bralo jako samozřejmé. Druhá verze již sice byla odříkána trochu nejistěji, ale kameraman si pro ni aspoň správně našrouboval kameru na stativ a byl spokojený. Když pak zase chvíli mluvil Petr Hastík tak se pak vše změnilo ve volnou diskuzi, takže se kameraman asi stejně nakonec k pohybu odhodlat musel. Zvukař celý zdrcený seděl opodál, dle jeho výrazu slyšel více televizi než hlasy. Zřejmě byl trochu překvapený, že vše nefunguje tak jak má, možná si před režiséry připadal trochu hloupě, jen kdyby věděl, že zrovna ti dva budou poslední, kteří by situaci nefunkčnosti nikdy nezažili. Po skončení si kameraman ještě natočil materiály na stole (ale kameru posunul ke stolu, ne stůl ke kameře) a reportérka si chvíli povídala s režiséry, kteří ji snad ještě více zavedli do světa těžkostí nezávislé tvorby v Česku, až ji to snad ani nezajímalo. Co nakonec vyjde, jestli nakonec vyjde něco v televizi se uvidí. Spokojenost s rozhovorem však byla velká a režiséři si jej zhodnotili za zatím nejúspěšnější. Odpoledne pak vyšel ve filmovém časopise Cinema dlouho neočekávaný článek o The Resolution, jehož autorka byla pátého. tento měsíc na novinářské projekci v Praze. Co hůř, on to nebyl jenom článek, ale přímo recenze. Její vyznění je ze zaujatého pohledu režisérů sporné. Sice pomlouvá a shazuje většinou, ale na konci trochu pochválí. I tak však pisatelka hledala úplně něco, co prostředky - 112 - nedovolily tam dostat. A to co prostředky také nedovolily tam dostat ale dostalo se to tam, to ve svém obsahu odbyla velmi krátce. A smutnými 40% procenty recenzi ukončila. Režiséři by měli rychleji pošilhávat po zahraniční distribuci nebo je tady s tímto veledílem utlučou novináři a diváci zaživa. Ale když oni ne, a pořád budou provokovat a smát se prkennosti těch jedinců. Škoda, že těch jedinců je tolik a režiséři jenom dva. 30.09.2008 Pomalu a nejistě se vynořila informace, že teaser by v nejbližších dvou dnech možná později mohl běžet v České televizi. Konkrétně v ranním pořadu Dobré ráno v nějaké sekci. Uvidí se. Podle externích informátorů bylo dnes ve Zlíně na 6. projekci filmu šest lidí. Dva údajně odešli po 10 minutách. 01.10.2008 S filmem se režiséři pokusí jezdit po kinech jako na turné. Zkrátka po velkých městech, ve kterých by případné kino mělo zájem o projekci, a tam by se vždy několik dní konala. Na tuto situaci se již předělávají internetové stránky, kde bude aktualizovaná tabulka s nejnovějšími premiérami. 09.10.2008 Termín první zastávky po republikovém turné se konečně stanovil. Je to až na týdny vzdálený 8. listopad. V ten den totiž proběhne jak jinak než slavnostní premiéra, tentokrát pražská. Bude se konat totiž v pražském kině Bio Oko, kde již potvrdili tento termín. Zatím se jedná pouze o jeden den sobotu 21:30, ale z reakce vedení se dalo vyčíst, že by se při případném diváckém ohlasu nebránili dalšímu uvedení. Otázkou zbývá jak naložit s propagací. Po včerejší režisérské schůzi se shodli, že plakátová kampaň tentokrát nebude, protože z ní nečiší tolik úspěšně přilákaných diváků do kina jak by se mohlo zdát. A když se navíc vezme v potaz, že je to celkem dosti nákladné, bylo rozhodnuto. Nějaké plakáty se ale asi udělat nechají, ať už kdyby byly jen prostory kina. Začalo se ale opět spekulovat o kartonu. Před měsícem sice diskuze o něm utichly, neboť to byl nejen drahý špás, ale termín premiéry ve Zlíně se rychle blížil a nebyla jistota, kdy se vše stihne vyrobit tak rychle, aby se karton v životní velikosti Jamese Blanca u vstupu do kina aspoň chvíli ohřál. Navíc se nestihly dokončit ani grafické podklady pro tento tisk, neboť jejich technická náročnost byla tak vysoká, že překonávaly výkon technického vybavení Vivatscreenu. Dnes se však o tomto nápadu mluví znovu. - 113 - Na internetové televizi Z1 se neobjevil záznam z rozhovoru, který s režiséry točil štáb před dvěma týdny. Pravé důvody proč se tak stalo nejsou známé, interní spekulace ale hovoří o tom, že kameraman možná zapomněl do kamery vložit kazetu nebo případně nesundal krytku z objektivu. V Golden Apple Cinema ve Zlíně skončila před pár dny několikadenní projekce filmu. Po multikině by se měl film v rámci Zlínského kraje přesunout do sousedních Malenovic, kde je údajně kino dosti navštěvované studenty. Pokračuje se ve sledování mezinárodních festivalů. Do hledáčku se tentokrát dostal důvěru nebudící, ale trefný festival u Los Angeles, zaměřený na filmy s nulovým rozpočtem. Jestli se na něj pošle přihláška s kopií filmu rozhodne až finální výběr festivalů, když už bude nahromaděno dostatek kandidátů, ze kterých se budou moci vybrat ty nejlepší. 13.10.2008 Potvrzeno. Další projekce se koná, jak již bylo slíbeno, ve zlínských Malenovicích, kde se kdesi nachází kino Květen. Tam se 24. listopadu sjedou všichni příznivci nezávislého filmu, aby tento žánr podpořili. Petr Smělík přišel s nápadem, co takhle pustit do rádiového éteru písničku Day to Come od Leona Portelaceho. Song, který zdobí závěrečné titulky je jako stavěný na to přivábit svou působivou melodií diváky. Otázka je jestli budou mít zájem rádia. Radosti teď zažívají oficiální stránky filmu, které zase jen po drobných kosmetických úpravách opět prochází velkou rekonstrukcí. Na designu se hlavně kompletně předělává jeho barevnost do tmavě vínové barvy (není to zas tak hrozné, když se vezme v úvahu, že postoj, který má Martin Sentl na plakátu připomíná postoj, ve kterém byl kdysi nakreslen Lenin) a především se přidávají a upravují texty. Velký důraz je kladen konečně na anglickou část, která byla poslední měsíce trochu zanedbávaná, nicméně s blížícími se zahraničními festivaly je třeba otočit kurz. 17.10.2008 Restrukturalizace oficiálních internetových stránek filmu byla dokončena z velké části. Design je již přístupný na internetu a dle nezpochybnitelných slov autorů je velmi povedený. Chybí už jen sekce fotogalerie, která se plánuje být lepší o víc, než původní verze. Slibuje se kompletní flashová nabídka. Andrew Smith se ozval s tím, že mu už dorazily 2 DVD s filmem. Velmi jej těší, že se film posílá na tolik festivalů a sám se prý osobně zasadí o to, aby se film pokusil dostat na festival v Coloradu. Petr Smělík dále obesílá zahraniční festivaly. 21.10.2008 Zřejmě pod vlivem přepracovanosti nebo ještě pravděpodobněji z nedostatku spolupracovníků, svěřil se Petr Smělík s návrhem produkční strategie na příští měsíce. Jak jistě všichni čtenáři FD zpozorovaly, dostat nezávislý film v tak početném složení, jaké má Vivatscreen, do českých natvrdlých kin k ještě natvrdlejším divákům není jednoduché. Proto vznikl také onen nápad jak na to. Petr Smělík totiž do teď vystupoval sám za sebe (případně výjimečně za Markétu Angerovou) a to se v kombinaci s tím, že je zároveň spoluautor moc nevyplácí a kina se na to tváří zaškňouřeně. Je tedy třeba sehnat někoho třetího, jakéhosi „promotion managera“. Nový nápad je však o to dokonalejší, že tento manager.... bohužel tato informace je natolik tajná, že se nesmí uveřejnit v tomto deníku, který je obecně k tajným informacím jinak dosti benevolentní. 23.10.2008 V době kdy se film potácí po premiérovém vystřízlivění kdesi mezi snahou být promítán v kinech a odmítavým přístupem kinařů film promítnout, přišlo jako rána za nebe nakopnutí až kdesi z Los Angeles. Nečekal to nikdo, ale stalo se, že The Resolution byl zvolen do soutěže British Film Festival v Los Angeles, který se bude konat začátkem května 2009. Tato ultimátně pozitivní zpráva, kterou dostal Petr Smělík emailem od vedení festivalu způsobila velkou radost v centru života filmu, tedy u režisérů. Nikdo jiný se totiž tuhle novinku zatím nedozvěděl, což by mělo ale brzy změnit její umístění na internetové stránky filmu. S cílem také „prodat“ lépe film díky této zprávě. Přece jenom blíží se pražská premiéra filmu 8. listopadu a ono by ti někteří rádoby novináři potřebovali vytřít zrak, jak se na vývoj filmů dívají prozíravěji zahraniční oči, než ty zakyslé v českých loužích novinařiny. Jeden výběr do soutěže však sice může znamenat radost, ale stále je třeba zůstat objektivní a vzhlížet k dalším festivalům, těm desítkám, tak se všude film posílá. A s nadějí očekávat jejich stejně vhodnou volbu. - 114 - 27.10.2008 Zahraniční spolutvůrci se ozvali jako reakce na přijetí filmu do projekce festivalu BFFLA 2009. Po dlouhé době jim zřejmě nějaká zpráva z produkce udělala nefalšovanou radost s tím, že se film zase někam pohnul. Leon Portelance se nabídl, že může v případě nemožnosti autorů být přímo na festivalu osobně, zastupovat a prezentovat film on sám. Taktéž Andrew Smith nabídl, že ceny případně půjde ochotně převzít. Petr Hastík byl oficiálně jmenován researchem pro kina a festivaly. Kina už prohledal. Úkolem bylo najít pro Petra Smělíka vhodná kina z České republiky, které by pak následně mohl oslovit. Jelikož by tyto činnosti byly pro jednoho dost časově náročné, takto si je následně rozdělili. Probrat se seznamem všech kin v Česku a vybrat mezi nimi ne ty malé ukryté v kulturních domech a bez webových stránek zabralo několik hodin. Byly objeveny i další multikina, na které se chtěli režiséři původně zaměřit především. Teď už tomu nic nebrání. Navíc se režiséři domluvili, že Petr Smělík zkusí oslovit znovu distributory, jak to naposledy udělal ještě poštovní formou kdysi před lety a posílal tehdá vypálené a potištěné cd s trailerem a čtyři promotion listy. Dnes je snad nabídka pro distributory lákavější navíc s ohledem na výběr do amerického festivalu. Probíhá teď aktuálně výběr dalších festivalů, kam by se film mohl odeslat. I když je Petr Smělík registrovaný ve službě, která mu automaticky na internetu nabízí filmové festivaly, kam se dá něco poslat, je třeba počítat s tím, že ne každý festival může být v takovém seznamu zařazený. 03.11.2008 Vývoj filmu, respektive již pouze jeho distribuce, se uplynulé a blížící týdny nese ve stejném duchu. Zatím se nepodařilo sehnat promotion managera a ani se s tím už moc nepočítá. Proto začal kina obesílat Petr Smělík. Jejich úplný seznam mu nakonec připravil researcher Petr Hastík, takže již není třeba dohledávat další, neboť další neexistují. Zatím jedinou reakcí na oslovování kin bylo pražské kino Lucerna, které předběžně navrhlo termín 12. prosince 2008. Teď se čeká jen na potvrzení. Veškeré úsilí a finance určené pro film jsou proto věnovány zahraničním festivalům. Těch se podařilo objevit další velkou várku a postupně se jednotlivě prochází a vybírají se ty vhodné. Nejčastějším faktorem, na kterém ztroskotá přihlášení filmu do soutěže je požadavek „pouze DVD NTSC“. The Resolution je totiž primárně vyroben v Palu, tedy především evropské video normě, ale spousta festivalů se nachází v USA a jen málokterý je ochoten akceptovat oba formáty. Některé však, i když to nemají oficiálně uvedené na svých internetových stránkách jsou po osobní emailové diskuzi ochotni přijmout i ten pal. Blíží se pražská premiéra v Biooku. Film už je uveden v programu i na jejich stránkách. Žádná kampaň se nepřichystala a tak jsou odhady v návštěvnosti velmi opatrné. Snad vypomůže plánované vyvěšení plakátů ve školních kolejích a menzách tento týden. Ze strany kina bylo nabídnuto uspořádání rautu, jakožto že při příležitosti premiéry. Před The Resolution má totiž premiéru nějaký dokument, kde tvůrci raut pořádají, takže by se to mohlo vzít vše při jednom. Z této akce ale nakonec sešlo, protože režiséři sice diváky mají ze všeho nejraděj, ale i tak do určité míry. Oficiální internetové stránky se po dlouhé době konečně dočkaly nové fotogalerie. Sice to není flashová jak se původně zamýšlelo, ale i tak je to minimálně lepší než dosavadní. Na nový design se připravují i stránky studia Vivatscreen Productions, které také tento měsíc slaví své roční výročí, od slavnostního pohlcení studia Resolution Creative, pod jehož záštitou ještě loni vznikal The Resolution Kapitola XXII. Z Prahy do Zlína a zpět D nes by za normálních okolností začal kolem osmé hodiny sobotní večer normálně jako vždy. Za takového situace by však určitě nikoho nenapadlo psát filmový deník. Proto dnešní osmý večer listopadu normální nebyl. V 20:00 se totiž sešli režiséři aby se společně vydali na představení filmu divákům pražského kina Bio Oko. Projekce sice byla až za hodinu a půl, ale režiséři se sešli předem, aby aspoň zhruba probrali, co se tam bude dít, když už si na větší domluvu nenašli čas dříve. Jak vše nakonec proběhne bylo spíše překvapením. Mohli se aspoň podělit o své představy návštěvnosti. Petr Smělík se se svým diváckým odhadem 200 netajil jistou dávkou sebevědomí, zatímco Petr Hastík se bál překročit číslici 20. Jak to nakonec dopadlo se dozvěděli za chvíli. Když se po sezení v kavárně vydali před devátou do kina, v baru uvnitř sedělo spoustu lidí, odhad redakce filmového deníku činí 30. - 115 - Mezi nimi vystupovali výjimeční jedinci jako Tomáš Pojkar a Aleš Holub – on sám stylově oblečen v Resolution tričku. Ti ostatně přivedli většinu lidí. Režiséři se rychle běželi schovat do projekce, než je uvidí více lidí. Tam seděl promítač, který přijal DVD a se suverenitou sobě samou vše vypadalo, že s ničím nebude problém. Navíc, když mu Petr Smělík poradil, na jakou úroveň nastavit hlasitost a s jakým poměrem připravit obraz, dodával jen lehce ironicky, že děkuje za rady. Vypadalo tedy vše, že není třeba se stresovat. Otázkou bylo co s druhým DVD v bílé obálce, které bylo přineseno jako záloha. Režiséři si ji přehazovali jako horký brambor, nikomu se ji nechtělo nechávat v krabici, pod stolem, pod židlí, pod košilí.. zkrátka podle všech návrhů které padly, ale nikomu se ji také nechtělo táhnout s sebou v ruce do sálu. Nakonec se tedy nechala v projekční kabině spolu s promítačem. Brzy dorazila také Eva Smělíková, která se na aktivní spolupráci na filmu vrátila po 4 letech, kdy v únoru 2005 zkoušela hrát ve filmu místo Barbory Hejdové. Tentokrát se však objevila jako fotografka. Bylo 21:25 a diváci šli do sálu. Ale co se to děje? Oni nejdou dolů ale všichni se ženou na balkon. Navíc za sebou u baru nechávají velké množství lidí, což prozrazuje, že skutečně ne všichni sem přišli na The Resolution. Velké překvapení pro režiséři diváci přichystali. Otázkou teď bylo kam jít, stoupnout si před ně na balkon a tam mluvit? Ale kdoví kolik je tam na to místa. Řekli si však, že půjdou standardně dolů k plátnu, že on tam snad někdo sedět také bude. No neseděl. Přízemí sálu zelo skutečně prázdnotou. Nebyl čas dělat nějaké neplánované zvraty a šlo se stoupnout si před zdánlivě prázdný sál. Když už se dostali k plátnu a otočili se čelem do sálu, nahoře na balkoně mohli spatři asi 20 fanoušků, převážně z větve Aleše Holuba a Tomáše Pojkara. Ti byli zjevně dle výrazů spokojeni a čekali, co se bude dít. Režiséři byli však dosti vyvedeni z míry. Velké zaskočení bylo především umístění diváků. Ono totiž mluvit na obecenstvo, které je pod úrovní nebo v úrovni očí je o mnoho příjemnější než vzhlížet z pozice „podřadného“ vzhůru k divákům. To se nakonec celé projevilo na kvalitě proslovu. Petrovi Hastíkovi se při jeho pár větách třepal hlas a Petr Smělík zase neřekl co říct měl a to co řekl z poloviny nemuselo dávat úplný smysl. Eva Smělíková mezitím chodila kolem režisérů a fotila je, jakoby už Spielberga s Lucasemem diváci nemohli nikdy spatřit. Třešničkou na celém nejistém přednesu byla akce Vypínání mikrofonu. Petr Smělík totiž věděl, že se mikrofon vypínat nemá, že se vypne z projekční kabiny. Petr Hastík to ale nevěděl. Rychle tedy začal hustit do Petr Smělíka, ať vypne mikrofon. On, který to Věděl, že to nejde, ho šel zkusit vypnout a Petr Hastík, který Nevěděl, že vypnout nejde v přesvědčování pokračoval. Nakonec se však urychleně sesbírali a odebrali do zadních řad sálu pod balkon, kde se chvíli chtěli dívat na film. Promítač vše s nadhledem pozoroval z projekční kabiny a pustil film. Aby dovršil nepřesvědčivou suverenitu projevenou před několika minutami při přebírání DVD, pustil film se zeslabenějším zvukem a bez český titulků. „Co to sakra je?“ mohlo kohokoli napadnout. Ti co s tím však mohli něco dělat byli jenom režiséři, Petr Smělík rychle běžel do kabiny. Po uplynulé minutě se film vypnul a v sále byla tma. Diváci byli zmatení co se to děje. Trvalo několik desítek vteřin, než se film zase rozběhl, od začátku, hlasitěji a konečně s českými titulky. Ono to se zase jednou nějaký promítač předvedl. Režiséři pak ještě chvíli seděli v sále, ale když poslouchali záchvaty smíchu Evy Smělíkové při úvodním obrazu 00, jak začíná mluvit Edward Harrows (Svatopluk Hastík), raděj šli na pivo. - 116 - V baru u kina počítali, v kolik přesně budou diváci vycházet ze sálu. A projevilo se, že na filmu už skutečně fyzicky dlouho nedělali, když zapomněli jeho stopáž. V porovnání s jejich odhadem je totiž diváci vycházejíce ze sálu napadli již 10 minut před tím, než režiséři stačili uprchnout. Nebo aspoň Petr Hastík to plánoval. Nebyl to však špatný nápad, že zůstal a poslechl si několik velmi pozitivních, několik pozitivních a pár negativních (které stejně režiséři preventivně nevnímají) reakcí, které člověka potěší. A návštěvnost? Inu netrhla sice hranici dvou set lidí, ale podle diváků je to pro toto kino velmi slušný standard, neboť se nezaměřuje na masového diváka. 20.11.2008 Co se stalo přihodilo... Petr Smělík v zápalu rozesílání obálek s filmem na zahraniční festivaly obdržel nečekaný telefonát s největšího festivalu nezávislých filmů v New Yorku. Z hovoru, který se protáhl na několik minut se dozvěděl, že pokud režiséři chtějí, aby se filmem někdo vůbec zabýval, je třeba zaplatit standardní registrační poplatek. Režiséři ale nenápadně již také přemýšlejí, že by bylo na čase začít spořit na letenky... Tomáš Pojkar se ozval s žádostí, že by byl rád zvěčněn na wallpaperu k filmu, což se mu už také vyplnilo a mohl tak potěšit své osobní fanoušky. Blíží se další projekce filmu a to ve Zlíně Malenovicích 24. listopadu v pondělí. Režiséři mají sraz v 18. hodin u kina, hodinu na test a všechno možné, v 19 se jede naostro. Očekávaná návštěvnost je nejasná. 23.11.2008 Den před projekcí málem došlo k tragédii malých rozměrů. Petr Smělík mimo Prahu se totiž ozval Petrovi Hastíkovi, taktéž již daleko od Prahy, aby vzal DVD s filmem. On však o žádném nevěděl a už hrozilo, že si v neděli podnikne výlet na otočku do prahy přes 600 kilometrů. Naštěstí se však ukázalo, že jedna kopie se u něj v šuplíku přeci jen povaluje. Ač si na ni už sám nevzpomíná, zůstala mu z dob premiéry ve Zlíně. Poprvé se tak bude promítat naostro bez záložní kopie, kdyby něco selhalo. Je to troufalé, ale je to tak. 24.11.2008 Projekce, ač číslo udávající jejich počet je mizerné, stávají se dobrovolnou rutinou života Petra Smělíka a Petr Hastíka. Dnešní (pondělí) třetí projekce s delegací se konala v kině Květen ve Zlíně Malenovice v 19:00. Návštěvnost si nikdo netroufal odhadnout, režiséři se sešli cestou do kina kolem 18. hodiny. V kině nebyl nikdo krom promítače a obsluhy. Ještě bylo zamknuto. Promítač přijal DVD a šel jej následně vyzkoušet jestli vše funguje bez problémů. Podle jeho slov už DVD promítal v září v Golden Apple Cinema, takže věděl, jak se má co nastavit, především správnou velikost obrazu. Přesto však si šli režiséři do sálu výsledek poslechnout a po domluvě se zvuk zesílil o pár stupňů. Bylo 18:45, oba mezitím stihli vypít teplé nápoje, které jim obsluha připravila a stále čekali na diváky. Nikdo nepřicházel. Vznikl proto krizový plán, že pokud přijde méně než 5 lidí, nebude žádný úvodní proslov. To už tu ale objevil člověk, který byl na novinářské projekci ve Zlíně 4. září, a který napsal jako první víceméně pozitivní recenzi na film. Vypadalo to, že se přišel podívat znovu. Když se dal do řeči s režiséry, měl v plánu po projekci účastnit se diskuze s tvůrci, na kterou měl přichystanou spoustu otázek (v ruce držel štos papírů, těžko říct, jestli to byly ony). Krátce na to, se objevil Svatopluk Hastík a jako jediný člen ze štábu přišel jako divák do kina. Už se to rýsovalo na dva diváky. Těsně před sedmou se však ve dveřích postupně objevilo ještě dalších sedm, takže v sále mělo být zhruba deset lidí. Problémem se tentokrát po Bio Oku stal opět úvodní proslov. Nyní jej však strana diváků zřejmě nemohla za problém považovat. Stalo se ale nedorozumění, že před podium si stoupli oba režiséři, ale Petr Smělík se tak rozvykládal, že nepustil Petra Hastíka ke slovu a odříkal i jeho „repliky“. Důvodem k tomu byla opět nedostatečná komunikace, která způsobila problémy i při předchozí projekci. Režiséři pak odešli ze sálu (Petrovi Smělíkovi se ještě stačil v ruce rozpadnout mikrofon na dvě nezávislé části – kabel a tělo) a vydali se směrem do místní pizzerie. Tam se řešila důležitá i podivná témata jako např. mají-li tykat nebo vykat onomu místnímu kritikovi, který sepsal první recenzi. Zatím to totiž vypadá, že si oba s Petrem Smělíkem vykají a Petr Hastík mu začal nezdvořile tykat. Po asi 65 minutách se vydali zpět do kina, které bylo hned přes cestu a čekali na vycházející diváky. K velkému překvapení bylo, že onen kritik projekce vůbec nezúčastnil, protože se podle slov barmanky musel jít učit (asi do školy). Reakce na film pak byly, aspoň co se dozvěděl Petr Hastík dosti rozporuplné a pro diváky více zklamání. Další projekce se uskuteční 12. prosince v kině Lucerna v Praze. - 117 - 05.12.2008 Prosinec v sobě našel tolik drzosti, že se rozhodl začít ne přímo pozitivní zprávou. Ač srdceryvný generovaný dopis s přáním všeho dobrého odeslal počítač z amerického festivalu Sundance, kam se film před několika měsíci přihlašoval, k čemu to bylo platné, když hlavní jeho náplní bylo oznámení o nepřijetí do výběru 200 filmů, které se budou promítat. Z údajných devíti tisíc přihlášených projektů se The Resolution do výběru nevešel. Nevyhnutelné zklamání, které se režisérům dostavilo však o pár dní později vykompenzovala jiná zpráva. Z festivalu nezávislého filmu v New Yorku přišel email s gratulací, že film byl vybrán na březnovou projekci. Režiséři dostávají velkou šanci film propagovat přímo na místě, což také v březnu plánují uskutečnit. Pro podrobnosti čeká ještě Petra Smělíka telefonát z vedení, kde mu sdělí, jak by všechno mělo probíhat. Rozjíždí se vlna propagace pro blížící se projekci 12. prosince v pražském kině Lucerna. Tentokrát už se jedná o opravdovou propagaci, ne tu odfláknutou, která provázela předchozí projekci v kině v Malenovicích. Petr Smělík oslovil velký počet pražských rádií s nabídkou, že můžou při prezentování filmu vysílat skladbu ze závěrečných titulků „Day to Come“ od Leona Portelance. Jestli ji vysílat skutečně budou asi režiséři nezjistí, vyjádření o možném akceptování nabídky již přišla, čeká se zatím. Důležitým a novým bodem propagace bylo oslovení ČTK (Česká tisková kancelář) s informací o filmu, ze které čerpá valná většina českých novin. Samozřejmostí pak bylo odeslání plakátů do kina, které je snad někam vylepí. Zkušební projekce se koná ve středu (10.12.) v 10:00. 06.12.2008 The Resolution byl odmítnut pro festival Slamdance. 08.12.2008 Hoduje se pije se, The Resolution byl vybrán na hned dva další zahraniční festivaly. Oba se konají v Anglii - Heart of England International Film Festival, první z nich probíhá mezi 8. květnem a 13. červnem. Druhý je Swansea Bay Film Festival, konající se mezi 30. květnem a 6. červnem. Oba seskupuje skupina Amritsa, pod kterou spadá i festival British film festival Los Angeles, na který byl film vybrán na konci října 2008. 10.12.2008 Zkušební projekce trvala několik minut od zhruba 10:15. Přišlo se, vložilo se DVD, stisklo Play, hlasitost nastavila na 6,1 úrovně a režiséři nahlédli malým okénkem do sálu kde na plátně běžel obraz. Nečekaně normální. 12.12.2008 Projekce, jež se konala dnes v pátek a říkala si poslední v tomto roce, zřejmě nelhala. Potěšující však od ní bylo, že když už teda rozhodla se být tou poslední, zůstala alespoň na úrovni. Prostory kina Lucerna v Praze, kde se vše sešlo jsou skutečně reprezentativní a dýchají na návštěvníka výjimečností. Tak ostatně byla nazvána i projekce filmu, na plakátech označena jako „výjimečná“ přímo od - 118 - lidí, co tam plakáty vyvěšovali. Film byl také zařazen ve stručném programovém přehledu akce „filmmánie“ v rámci které se The Resolution promítal. Celé to navíc bylo doplněno fotkou škrceného Dereka McBright, zřejmě dost populární, protože ta samá byla použita i pro program kina Golden Apple ve Zlíně. Kdo tedy pozorně procházel pasáží Lucerna během tohoto uplynulého týdne a možná i minulého, reklamu nemohl přehlédnout. Režiséři se sešli v 17:55 aby na místo vyrazili společně. Poté co se tak stalo navštívili v první řadě kavárnu kousek od kina, kudy vedly schody k promítači. Cestou se řešilo kolik kdo typuje lidí. Petr Hastík měl totiž v noci sen, že projekci navštíví kolem 150 lidí, pořád to byl menší odhad než Petr Smělíka před měsícem v Bio Oku s 200 diváky. Promítač po zazvonění na něj otevřel a převzal si DVD. Jelikož bylo krátce po šesté, do projekce zbývalo dost času. Sedělo se tedy a diskutovalo nad blížícím se proslovem a možnostmi další diskuze s diváky po filmu. Rozhodnutí bylo takové, že pokud bude málo lidí, nebude diskuzi Petr Smělík zmiňovat, pokud více tak ano. Bylo 18:45 a přišel člověk, který měl celou akci ze strany kina pod palcem. S ním se pak již šlo do sálu. Oblečení si ještě režiséři mohli nechat u paní kontrolující vstupné. Po několika rozložitých schodech se vcházelo do sálu, který na první pohled zel prázdnotou (což po zkušenostech již nemůže tvůrce vyvést z míry). Na druhý pohled byl prázdný pořád, ale na ten třetí se již po obejití prvního sloupu v zadních řadách objevila hrstka diváků, zřejmě tak číslo 6, pří bližším pohledu se přišlo na více. Fakta hovořila o tom, že lístků je prodaných 18). Šlo se tedy do popředí k pódiu, kde se již v rohu povaloval připravený mikrofon. Prošlo se před pódiem na druhou stranu do rohu za sloup, kde se ještě chvíli čekalo a diskutovalo mimo záběr diváků do odbytí sedmé hodiny. Pak se ještě řešilo, zda vystoupit dva schodky a mluvit z pódia nebo stát pod. Šlo se standardně pod už i s mikrofonem krátce po sedmé. Petr Smělík začal klasicky svou část proslovu, následně pak mluvil Petr Hastík. Během jeho řeči se však otevřely dveře do kinosálu a početná skupina lidí čítající kolem osmi členů se nahrnula do zadních řad. Byla to pochopitelně skupina fanoušků nevoleného promotion managera Aleše Holuba, která přišla trochu později. Objevil se i Tomáš Pojkar a sál tak nakonec vypadal relativně zaplněný (v rámci možností uplynulé propagace). Pokračovalo se nerušeně v proslovu, který byl celý aktualizovaný o blížící se festivaly i cestu na ně. Po skončení řeči diváci netleskali a režiséři se tiše přesunuli zpátky do onoho koutu, odkud následně zjistili, že není cesty ze sálu a tak tedy při zhasínání světel ještě překlusali před pódiem na druhou stranu. Nastalá hodina klidu byla využita k posezení někde v okolí. Jelikož nakonec bylo slíbeno diskutování s diváky v kavárně kina, museli se tam režiséři vrátit, i když oni by se vrátili tak nebo tak kvůli vyzvednutí DVD. Když se tak stalo, podle výpočtů zhruba 20:15, kdy mě film pomalu končit, čekali nenápadně kousek od schodů u stolu. Kavárna měla v nabídce nápojů také překvapivě stylově pojmenovanou kávu Shooter, která byla ihned z povinnosti k této příležitosti objednána. První diváci pak vyšli a nepůsobili zklamaným dojmem. Ono už přeci jen představení filmu s tím, že byl vybrán na několik světových festivalů vzbudí o nejednoho diváka podvědomí zájem o to, dívat se na film z lepšího úhlu, než když by jen zůstal bez odezvy. Poté šla kolem skupina Aleše Holuba a Tomáše Pojkara, kteří jen postáli a šli pak dál se svými lidmi. Poslední se zastavili známí Petra Smělíka, kteří pak diskutovali ještě více než hodinu. Jejich pocity byli překvapivě pozitivní (aspoň co se nepříznivých zkušeností Petr Hastíka týče) a vyvolali tak lepší pocit zadostiučinění. Další projekce v New Yorku. 23.12.2008 Tvůrci včera uveřejnili na oficiálních stránkách filmu aktuální seznam festivalů (nahradil tak seznam kino projekcí) a pf 2009 s krátkým proslovem a věnováním: „Jsou příběhy, které nekončí. Jejich vyprávění se neustále prohlubuje, charaktery se vyvíjí a vyznění dostává nový smysl. V případě filmu Resolution se nabízí srovnání k noční cestě zasněženou dálnicí. Světly auta si svítíme jen na kus cesty dopředu, přesto jsme si jistí, že cesta má svůj cíl, že do svého vysněného města dorazíme. A to i přesto, že jsme nucení překonávat husté sněžení, všudypřítomnou nejistotu tmy a že bychom měli jet především opatrně – přece sklouznout se smykem je tak snadné. Pro mnohé byl jistě cíl cesty datum 25. září 2008, kdy se konala premiéra filmu ve zlínském Golden Apple Cinema. Jistě to byl pro Resolution milník, cíl však ne. A je otázka není-li opravdu cesta cílem, jak říká známé moudro. Od té doby totiž proběhla v rámci České republiky nepřímá distribuce, film prošel v malém měřítku českými kiny a českým tiskem. Zároveň byl právě od září 2008 rozesílán na světové festivaly odkud už defakto k dnešnímu dni získává větší podporu než v celé České republice posledních čtyř měsíců. Pro rok 2009 si tak můžeme již dnes předsevzít cesty po dálnicích zítřka. Je pro nás velkou ctí pozvání na jeden z největších festivalů nezávislého filmu: „The New York International - 119 - Independent Film & Video Festival,“ kde budeme Resolution prezentovat v březnu 2009. 3.-8. Května 2009 pak Resolution zavítá do Los Angeles na British Film Festival Los Angeles, který se koná v Mercure Crowne Plaza Hotel, Redondo Beach, LA. Čekají nás zároveň dva britské festivaly, v květnu se podíváme do srdce Anglie na Heart of England International Film Festival a začátkem června pak Swansea Bay Film Festival 2009, jehož projekce proběhnou v prestižním Dylan Thomas Centre. Zároveň bylo obrázkové PF rozesláno emailem vybraným lidem. Kapitola XXIII. Jak se sní Resolution Začíná se v kuloárech proslýchat, že už údajně není o čem psát ve filmovém deníku. Že prý práce už je dokončena, festivaly jsou vzdálené na měsíce a do deníku již není z čeho vařit. Inu, mají pravdu tyto zdroje pochybné kvality. Informační hodnota tohoto textu se může zdát nízká a kde kdo může usoudit, že jeho vznik se opírá čistě o potřebu překlenout nenaplněný časový úsek jeho autora. Vyvracení této teorie by mohlo být bez úspěchu pro nedostatek obhajovacích důkazů, tudíž nezbývá než přijmout ji jako fakt a začít novou éru, tentokrát však s dalekým informačním přesahem naplňujícím neutuchající potřeby filmových zvědavců, zbyli-li nějací, kteří se k tomuto textu dostanou. Tolik k úvodu na rok 2009, rok, který se tak nějak jeví být nenápadný, že snad ho ta osmička, která si nakonec Resolution utrhla pro sebe zastíní, že by on snad už neměl filmu co dát. Ale není darmo ho podceňovat. On se sice krčí a tváří, jakoby se ho události netýkaly. V současnosti ponořený pod nánosy sněhu, v mrazícím spánku číhá na oblevu, zahajujíce svůj rozkvět v březnu. Toť jeho chvíle, čas ukázat všem, kteří o něm jako o roku pochybovali, že si místo v kronice Resolution zaslouží. Ať to všem dokáže, vždyť dostává větší a světovější příležitost k tomu, než osmička. Mezinárodní festival nezávislého filmu a video v New Yorku je jeho první záchytný bod. Selže? Uvidí se. Režiséři to uvidí a to na vlastní oči. Minulý týden v pátek (09.01.) byli koupit letenky, celkem tři, festivalu se totiž zúčastní i Svatopluk Hastík. Odlétá se 18. března a zatím se neví pořádně nic, tak se doufá, že to není špatně. Petr Hastík pilně brousí angličtinu, aby si byl schopný v Americe koupit aspoň rohlík. Přece jen doby, kdy angličtinu střílel coby John Hunt plynule jak sobě vlastní jsou ty tam. 15.01.2009 film dále dřímá zimním spaním, nerušeně nabírá síly a zároveň krutě stárne, ale na tohle stáří nejsou léky přetvařující jeho věk. Ačkoliv duší může být mladý, forma zvrásčila, a bez dalších umělecky si hrajících řečí lze natvrdo říct, že stárne obraz tedy jeho technická úroveň. Ačkoli se již před premiérou vyrojily obavy, že než se film uvede do kina, bude se v té době moci uvést i jako premiéra na mobilní telefony. Nicméně nestalo se a zatím je to dobře 16.02.2009 Pravidelnost a obsahovost filmového deníku vytvořila rovnici, stačila zchudnout stejně rychle jako produkce při dokončování filmu před premiérou a svůj zbylý potenciál omezila na kritizování obsahu - 120 - sebe samého. A aniž by se tak zapříčinila o duchaplnou náplň tohoto textu, dala svým neutuchajícím nicneděláním popud pro vznik dalšího zápisu. Resolution byl začátkem měsíce odmítnut na jeden festival, na žádný nový přihlášen nebyl. Režiséři se Svatoplukem Hastíkem se pilně připravují na velký trip do New Yorku, kde plánují prezentovat film. Když už se vše zdálo být v pořádku, pasy platné, víza připravené, zavazadla pojištěné, přišla jako rána z nebes informace z vedení festivalu. A že prej najednou zjistili, že formát PAL (ve kterém je film zpracovaný po všech stránkách) je pro ně nevhodný (ačkoli měl Petr Smělík telefonicky potvrzené, že pro Resolution bude výjimka), a tak že film nemůžou v tomto akceptovat. Aby si zachovali aspoň trochu lidskosti, povolili prodloužit termín doručení správné verze o několik týdnů později. Režiséři tedy teď v současné době řeší, jak film převést do především amerického a japonského formátu NTSC. Je jasné, že hlavní médium tentokrát nebude DVD ale nejpravděpodobněji kazeta. Zvuk bude muset být stereo, neboť festival stejně jiné formáty nepřijímá. Bylo provedeno již několik testů a řešení už zřejmě bylo nalezeno. Zítra se režiséři sejdou aby o problému konzultovali a domluvili si na dalších krocích. Je totiž jasné, že tento týden musí být všechno vyřešeno, není času nazbyt, když už bylo do této newyorské akce investováno tolik prostředků. 26.02.2009 Petr Smělík udržuje kontakty s festivalem v New Yorku. Nezbytné je především zajistit odložení termínu doručení filmu. Ten již sice byl na festival zaslán společně s přihláškou, ale až v únoru, měsíc a půl před zahájením (zahájení 18.03.) si vedení uvědomilo, že formát PAL nakonec skutečně není schopné akceptovat pro projekci, tudíž požaduje film v NTSC. S tímto už se režiséři poprali a obraz v PALu do NTSC převádí. Bohužel tato konverze je vzhledem k požadavkům zachování co nejvyšší kvality časově dost náročná. Petr Hastík již nevypnul počítač přes týden a to během tohoto času pracoval (ten počítač) na plný výkon. 500 GB nový disk se zaplnil rychle jako igelitka v supermarketu a poslední dny už jen očekávají dokončení celé sekvence, jež bude ve formátu NTSC. Základním problémem tohoto převodu je, že PAL má obrazovou frekvenci 25 oken za vteřinu, zatímco NTSC 29,97. V praxi to znamená, že každá vteřina musí být o 5 oken delší, což představuje rozložení 25 obrázků na obrázků cca 30. Obraz tedy musí být ve finále “morfovaný”, tj. že se plynule prolínají jednotlivá okna mezi sebou, podobně, jako když se obraz. Rychlý způsob převodu by představoval, že by se jednotlivá okna do sebe jen nalnuly na určitá procenta, ale ve výsledku by při prudkém pohybu vznikaly na hranách předmětů a postav “duchové”. Převod do tohoto formátu se běžně provádí jiným způsobem, produkce ale standardně nemá k dispozici lepší techniku a tak nezbývá užít užité technologie. Výsledkem tohoto převodu je, že původní obrazová sekvence zhruba 120 000 oken (81 min) má nyní něco kolem 150 000. Film se může zdát delší ale tato nerovnost ze zruší v momentě, kdy tento vyšší počet oken bude přehráván obrazovou frekvencí 29,97. Délka bude v minutách nakonec shodná. Převod sice skončí za pár hodin, ale za finální se považovat nemůže. Pro celou konverzi bylo použito jednotné nastavení, ale už teď je jasné, že některé scény s intenzivním pohybem budou vyžadovat preciznější nastavení konverze, která si pak ukrojí ještě větší množství času. Doufat se teď může, jelikož to nebylo odzkoušeno, že nebudou problémy se synchronizací zvuku s touto sekvencí, který byl vytvořen také v projektu PAL. Pokud vše půjde hladce (což nepůjde), nahraje se celý film ve stereu na pásku dvCam nebo miniDV. New Yorský festival již se zpožděním počítá a akceptuje. Trochu nepříjemnou věc se režiséři dozvěděli tento týden (když nepočítáme stále se zvyšující číslo padajících letadel, jedno nedávno padlé také na letišti v Amsterdamu, kde bude štáb přesedat). Ozvali se zase s festivalu, tentokrát nic osobního, ale jen hromadná korespondence všem hostům. K dispozici budou údajně jen dvě VIP vstupenky pro tvůrce, zbytek si bude muset na každé představení kupovat lístek za 12 dolarů. On totiž ty zdarma lístky, snad 150, kterých bylo slíbeno, jsou určeny pouze pro jedno představení. Tudíž pozvaní jako Leon, Andrew, Nick a spol, dorazí-li, budou překvapení, že I když jim bylo slibováno vše zdarma, budou si muset platit. 16.03.2009 Je tomu už více než týden, co byl The Resolution podruhé ve své historii odeslán na festival nezávislého filmu v New Yorku. Tentokrát již ne jako DVD nýbrž miniDV kazeta, kam se film podařilo po úmorných týdenních snahách dostat. Pro to se muselo udělat následující. Petr Hastík se postaral o konverzi z formátu PAL do NTSC, Petr Smělík zase o přepis na médium. Po té, co byla schválena metoda konverze, rozžhavil Petr Hastík procesor počítače do ruda, neboť musel téměř v kuse přepočítavat celý film zhruba 10 dní. Stalo se tak, že z původních 120 000 obrázků, vzniklo celkem 150 000, které se uložily na zvláštní disk, speciálně zřízený pro tyto potřeby. Aniž by se během této - 121 - doby vyzkoušelo, jak na převod do jiného formátu zareaguje zvuková stopa, přinesly se veškeré data zrovna na finální render u Petra Smělíka, tedy jako vždy se režiséři spoléhaly tak trochu na štěstí. Nejprve bylo třeba celou obrázkovou sekvenci načíst do střihového programu. To samo o sobě zabralo jeden den a počítač měl tendence několikrát selhat. Když se tak nakonec stalo, bylo třeba celou sekvenci přepočítat do video formátu, což zabralo den další. Jistě se teď kde kdo může pozastavit s otázkou, nebylo-li těch převodů obrazu již spoustu, neublíží-li to kvalitě obrazu. Inu, jistě si takový člověk vzpomene, jak se v letních dnech minulého roku, v období hojných dokončovacích prací dbalo na to, aby byl jakékoli obrazové ztrátě či deformaci ušetřen každý pixel. Dnes se však z důvodu časové tísně a už jen z pocitu, jaký důraz (jak nízký) klade vedení festivalu na projekce, protože se automaticky počítá s tím, že např. zvuk může být pouze stereo, přešlo na metodu konverze "rychle a jednoduše". Navíc co se zvuku týče, onehdá se ozval Andrew Smith, že se omlouvá, ale festivalu se zúčastnit nemůže, má to přeci jen také z ruky. u Andrewa se ale dá ještě zdržet, neboť v dopise napsal, že mu nefunguje DVD s filmem, co mu režiséři poslali, jako oficiální hotovou kopii. Když se pomine fakt, že na tuto skutečnost došel po několika měsících co DVD má fyzicky v ruce a fakt že DVD sice nefunguje ve stolních přehrávačích ale na PC stoprocentně, leda že by se jednalo o mechanickou závadu na disku což je pravděpodobnost tak nízká, že jí jistě ani Andrew nevěří, je celá záležitost přinejmenším divná. Režiséři se shodli na tom, že možné varianta představuje to, že Andrew nechce dělat kopie vypalováním, a tak chce nenápadně požádat o další, nebo tuto co má ztratil/rozbil. Tak či tak, kopie mu bude zasláno nová. Zpátky k přepisu. Po té, co byl tedy film přerenderován do video formátu, vše bylo připraveno na zápis na kazetu. K tomu posloužil zapůjčený kazetový rekordér, který je na tento přepis výhradně určený. U této události už byli oba režiséři aby teď (!), kdy není možné film během přehrávání zastavit a opravit chybu (!!) kontrolovali výslednou kvalitu obrazu (tedy výsledek převodu do NTSC). Na tyto případy, kdy hrozilo objevení možné chyby se však standardně velmi dobře připravili. Před projekcí a současným přepisem na kazetu si zašli na pivo, aby kritické myšlení ustoupilo do pozadí. Tak tedy během přehrávání si spíše užívali film než přemýšleli na tu a tam zmačkaným pixelem. V původním plánu bylo přepsat film na dvě kazety, z důvodu zálohy. Během zapisování se však zjistilo, že jedna kazeta má na sobě napsáno 80 min, ale ve skutečnosti pojme až 85 min (film potřebuje 81). Druhá měla taktéž 80, ale ve skutečnosti nahrávala pouze 77. Takže se vlastně žádná záloha neudělala, jediná co byla se odeslala do Las Vegas další den (odtud se přepošle do New Yorku) a nestihne-li se to, nebo ztratí-li se kazeta cestou, co se stane s festivalem nikdo neví. Každopádně když už je na jazyku ten New York, nebylo by fér nevzpomenout, že za dva dny, tedy 18.3. odlétá Petr Smělík, Petr Hastík a Svatopluk Hastík do New Yorku film prezentovat. Dá-li bůh štěstí a elektřinu, bude se deník zapisovat i tam. Co se účasti týče, psal i Nick Scholtes, že by rád přijel ale časová a finanční situace mu v tom brání. Jediný, kdo se zatím neozval je Leon Portelance, který kdysi řekl, že by moc rád přijel, zatím je však ticho po pěšině. Odlet je plánovaný z Prahy na 14:20, pak se přestupuje o hodinu později v Amsterdamu, čas příletu do New Yorku je zhruba v 22. hodin místního času. Čas dopadu se z důvodu převažující optimistické náladě nestanovil. Toto je poslední zápis do filmového deníku The Resolution před odletem do USA. Čest jeho památce. - 122 - Kapitola XXIV. Cesta do New Yorku Je právě 18.03.2009 18:46 jakéhosi času. Nikdo to neví přesně, protože štáb filmu The Resolution se přesouvá skrz časová pásma do New Yorku. Díky prozíravosti jednoho z jejich členů právě probíhá zápis filmového deníku z paluby boeingu 747-400 kdesi 5 kilometrů nad Atlantickým oceánem. Vedle něj se nachází další člen štábu Svatopluk Hastík a nejblíže uličky sedí Petr Smělík. Před několika hodinami všichni vzlétli letadlem pochybných kvalit z pražského letiště Ruzyně a asi před hodinou přistáli na amsterdamském letišti, kde o hodinu později přesedlali na onen boeing. Za 5800 kilometrů by měla celá posádka úspěšně přistát na JFK letišti v New Yorku. Zajímavostí může pro někoho být, že zatímco před několika minutami, kdy se tento zápis zahájil letělo letadlo nad mořem, nyní však se nachází opět nad pevninou. Ačkoliv proběhla interní konzultace, proč tomu tak je, odpověď se nenašla. Na žádost Svatopluka Hastíka bude nyní pokračovat detailnější rozpis aktuálních událostí na palubě. Před chvílí kolem prošla letuška a pokusila se štáb zaskočit otázkou v angličtině. Ten se však zaskočit nenechal a urychleně porozuměl, co že se žádá. Nežádalo se nic jiného než nabídka drinku. Objednány byly dvě Coly s ledem a pomerančový džus. Sotva se však stačily dopsat tyto řádky, šla paní letuška druhé kolo a rozdala všem horkou vodou navlhčené papírové ubrousky. Co ale s nimi? Naštěstí opodál seděl jakýsi starší pán, který si s nimi začal utírat celou hlavu, tudíž štáb nemohl zůstat zaskočen a začal dělat to samé. A sotva stihly vzniknout tyto řádky, šla letuška znovu a vybírala odpadky od cestujících. Je toho tedy stále spoustu, co se tu děje, proto by se při takové intenzitě zápisu deník brzy zaplevelil blbostmi. Pokračování tedy až později. Před pár desítkami minut štáb poobědval. V nabídce byly buď těstoviny nebo kuře s rýží. Po hlavním jídle následoval zeleninový moučník, jakýsi salát, a poté sladký moučník, jakýsi čokoládový puding. Poté si všichni tři objednali červené víno, aby se jim lépe trávilo. - 123 - 20.03.2009 The Resolution si odbyl svoji světovou premiéru. Začínalo se ve dvě hodiny odpoledne. V sále bylo asi průměrně 15 lidí, průběžně odcházeli a přicházeli. Jelikož systém promítání filmů na festivale je podivný, odrazilo se to i v ůvodním proslovu, který měl sloužit jako uvedení filmu. Před Resolution se totiž promítaly dva krátké filmy, jak se následně ukázalo velmi mizerné kvality a měly za následek, že diváci se hrnuli ze sálu i během úvodních minut Resolution. A co se samotného uvedení týče, uvádělo se před celým blokem filmů, tedy všichni přítomní tvůrci si mohli vše potřebné odvykládat hned po sobě. První šel režisér prvního snímku, kdesi ze Španělska, druhý nebyl přítomen a třetí byl přepaden Petr Smělík, rychle předstoupil na pódium před plátno a vysvětloval základní filozofii filmu, o seskupení tvůrců z celého světa apod. Pak se jela ona série tří filmů. Když po bídných minutách přišel na řadu The Resolution, zjistila se velmi nepěkná věc. Totiž že obraz je nějak vertikálně roztažený. Chyba to však byla zřejmě na straně režisérů, neboť ostatní filmy byly promítané v pořádku. Promítač se ještě snažil přímo na projektoru - 124 - provádět nějaké úpravy, seč mu síly stačily, ale marně. Promítalo se lehce protaženě. S plynoucími minutami pak nějak začínal vzrůstat tlak ze strany obecenstva, aniž by se jakkoli projevoval. Zkrátka bylo hrobové ticho a režiséři to nevydrželi a začátkem obrazu 02 se zvedli a odešli. Svatopluk Hastík zůstal v sále a sledoval film do konce. Vyprávěl pak, jak diváci průběžně odcházeli a přicházeli, jak se občas smáli a přijetí bylo normální, jako u předchozích filmů. Týden si pak ještě tvůrci užívali ruchu velkoměsta než se vrátili stejnou trasou zpět do České republiky. - 125 - - 126 - Kapitola XXVI. The Resolution 12.07.2009 D uben, květen, červen – ten zápis opravdu neexistuje, pokud nad tím ještě někdo chce přemýšlet. Je červenec, léto v plném proudu, o filmu se již nepíše, protože ten hlavní příběh již skončil. Zůstávají vedlejší linie, které nejsou tak podstatné. Tvůrci se vrátili v březnu z festivalu v New Yorku a na další festivaly se již nevydali. V Anglii na festivalu Hearth of England a Swansea Festival byl The Resolution nominován v kategorii „First Film“ ale nakonec ji nevyhrál. Proč tedy dnešní zápis? Režiséři se před několika týdny rozhodli k ráznému kroku. Film je se svojí kinovou a festivalovou distribucí u konce, nezůstane proto přeci ležet v trezoru. Je čas k distribuci mezi lidi. Forma byla zvolena přes internet, protože investovat peníze do lisování DVD se nevrátí. Právě včera proběhl velký virtuální online chat režisérů se Svatoplukem Hastíkem a řešily se věci, jak to všechno technicky provést. Za pár dní se tedy spustí počitadlo na úvodní internetové stránce, které bude odpočítávat dny, hodiny, minuty, vteřiny. Ale nikdo nebude vědět co se pak stane. Je to pro režiséry určitým způsobem nová zkušenost propagace. Cílem je aby se vedly spekulace co se to vlastně na stránkách děje a začalo se o filmu znovu mluvit. Jedním z oživujících nápadů, který je stále mezi reálnými možnosti uskutečnění, je postupné zveřejňování tzv. Prologue k filmu, který by objasnil historii příběhu filmu a postav, a pro diváka by byl pak vstup do rozjetého rychlíku o něco plynulejší. Čas na spekulace je do 2. srpna, tedy přibližně za 3 týdny, kdy počítadlo přesně v něděli v 15:00 odbije 00 00:00:00 a uvolní odkaz na další stránku. Na ní bude návštěvníka čekat souhrn veškeré možné propagace – fotky, plakát, trailer, recenze, festivaly a nové články o historii projektu. Zde bude také již přímá nabídka pro stažení filmu – po odsouhlasení přísných licenčních podmínek a možnost sponzoringu. Ten představuje pro diváky možnost poslat tvůrcům finanční částku na bankovní účet v takové výši, kolik by byli ochotni za vylisované DVD utratit v kamenném obchodě. Tato forma nákupu se poslední dobou stává oblíbenou hlavně ve světě hudebního průmyslu, tak se uvidí, co to přinese Resolution. - 127 - Slovo autora na závěr Rok 2010 je už v plném proudu. I přesto že se tato kniha shrnující veškeré dění z natáčení filmu zapsané průběžně ve filmovém deníku plánovala vydat již počátkem roku 2009, nestalo se tak. Vše spojené s filmem se odložilo po festivalu v New Yorku na druhou kolej. Režiséři již naplno zapojení do jiných projektů nemohli nezávislé tvorbě věnovat tolik času jako uplynulé čtyři roky. Psalo se tedy občas jednou do měsíce, někdy po večerech, když byla právě chuť. Při přepisu ze starých filmových deníků jsem si kladl za cíl zanechat co možná nejvíce jejich tempo a náladu, která se do každého zápisu vtiskla, podle toho jak se právě autor v oné chvíli při psaní cítil. Bohužel doba, jakou celý přepis trval, tedy něco kolem roku a půl (vytváření tohoto souhrnného deníku započalo koncem roku 2008) mohla mít za následek, že jsem se v celém textu začal trochu ztrácet, což se mohlo podepsat na nevyváženosti jednotlivých kapitol. Původně jsem chtěl co možná nejvíce sjednotit délky jednotlivých vývojových období a udělat vše co možná nejčtivější. Na druhou stranu si tak říkám, pokud to nebude úplně fungovat, ať si divák (dnes už vlastně čtenář) přečte několik následujících otázek a jejich argumenty a tím se vžije svým způsobem do výrobního procesu The Resolution: Bavili jste se občas při čtení? – ano, to je dobře, natáčení bylo občas velmi zábavné. Přišlo vám to příliš zdlouhavé? – Správně, natáčení se velmi táhlo, a všichni to pocítili na vlastní kůži. Nudili jste se někdy stále se setrvačně opakujícími informacemi? – Vězte, že stejný pocit zažíval štáb, když se neustále něco přetáčelo a opravovalo. Přišlo vám to neuvěřitelné? – Ono to tak bylo. Během let se od tvůrců filmu objevovaly všemožné články týkající se výroby a vizí do budoucna, snažící se pokaždé svým závěrem o určité shrnutí situace. Kolik nám to všechno dalo práce, jak moc sami sebe jsme do celého projektu investovali, co se tím snažíme dokázat. Myslím si, že psát něco podobného na závěr filmového deníku by bylo nošení dříví do lesa. Nejde o to, že by dojemné závěry neměly žádný podíl na celkovém vyznění díla, jen ale po tolika letech odstupu už víme na čem jsme. Nemusíme předstírat nějaké dojetí pokud tam skutečně je. Nemusíme cítit hrdost na výsledný počin pokud jej skutečně rádi pod svým jménem komukoli ukážeme. The Resolution měl zásadní vliv na životy všech hlouběji zúčastněných. Je to nesmazatelná kapitola vzpomínek, ten okamžik z historie kdy si každý z nás řekl, že chce udělat něco jiného, zdánlivě nemožného či hloupého nebo snad zbytečného? Jako když si namluvíš, že nemůžeš být co chceš ty sám, protože ses narodil tam, a co chceš se odehrává jinde. Když toužíš poznat samozřejmosti spousty lidí, které pro tebe se zdají být výjimečným obdarováním. Ty venku v mrazu stojíš na špičkách a přes téměř zatažené žaluzie oknem jen pozoruješ, co se vevnitř odehrává. Toužící uvidět alespoň část oblohy můžeš poznat celý vesmír. Když z malé vesničky na Moravě jedeš představit svůj celovečerní film na festival do New Yorku... Děkujeme všem, kteří se podíleli na splnění tohoto snu, přátelům za přátelství a věrným divákům za jejich podporu The Resolution. Autor: Petr Hastík petrhastik.com Autoři textů: Petr Hastík, Petr Smělík, Svatopluk Hastík, Dušan Trávníček. Fotografie: Petr Hastík, Svatopluk Hastík, Petr Smělík, Aleš Holub, Vivatscreen Productions první vydání 1.00 © 2010 - 128 -
Podobné dokumenty
zvonice 2015_2_6_Sestava 1
odpadních vod atd. Úplně by pak byly znemožněny jakékoliv investice.
8) Věřím, že nikdo z nás si takovou situaci nepřeje
a zastupitelé mají povinnost činit takové kroky,
aby k ní nedošlo. Nelze ted...
Listopad - CZ - Velké Opatovice
přestárlé a poškozené stromy, ať se nám to líbí nebo ne.
Chtěl bych také poděkovat všem pracovníkům úřadu, protože bez jejich pomoci by nebylo možno dosáhnout výsledků, které zde uvádím. Práce úřed...
