pdf zde... - Muzeum Cheb

Transkript

Sborník muzea Karlovarského kraje 22 (2014)
Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) v CHKO
Slavkovský les – výskyt, stanovištní nároky
a ochrana
Přemysl Tájek
Úvod
Tučnice obecná (viz obr. 3 a obr. na zadní předsádce) je jedním z mála druhů středoevropských „masožravek“ a v České republice je vzácnou a zákonem chráněnou rostlinou. V posledních desetiletích u nás lokalit s tučnicemi významně ubylo, především v důsledku odvodňování a změnám ve způsobu zemědělského hospodaření (B ělohlávková 2000).
V ČR roste tučnice obecná především v jižních a západních Čechách. Ačkoliv se dříve vyskytovala i v nížinách a středních polohách, dnes roste především v horských oblastech a některých chladnějších územích středních poloh. Za nejhojnější oblast výskytu je považována
Šumava (B ělohlávková 2000). Na základě vzrůstajícího poznání flóry západních Čech se zdá,
že druhým nejvýznamnějším centrem výskytu tučnice obecné je oblast Slavkovského lesa
a navazující části Tepelské vrchoviny a Tachovské brázdy až po nejsevernější části Českého
lesa, tedy přibližně území mezi Bečovem nad Teplou (na východě) a Dyleňským lesem (na
západě) – viz obr. 1. Článek se zaměřuje na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) Slavkovský les, která zahrnuje těžiště výskytu druhu v této oblasti odpovídající fytochorionům 86.
Slavkovský les a 28. Tepelská vrchovina – viz obr. 2.
Cílem práce je shrnutí všech recentních i starších záznamů o výskytu tučnice obecné
v CHKO Slavkovský les, popis stanovištních nároků druhu a zhodnocení faktorů ovlivňujících
jeho rozšíření ve sledované oblasti. Zánik některých starších tučnicových lokalit je důsledkem nejasné lokalizace nalezišť spojený následně s absencí cílené ochranářské péče. Předkládaná práce proto všechny recentní lokality jasně lokalizuje a pro jednotlivé lokality přináší
návrh hospodaření a doporučených zásahů.
Popis druhu, jeho rozmnožování a ekologické nároky
Rostliny rostoucí ve Slavkovském lese náležejí taxonomicky k poddruhu tučnice obecná pravá (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris). Jde o vytrvalé drobné rostliny s přízemní růžicí nápadně světlezelených až žlutozelených listů (délka listů je obvykle 2–5 cm). Poměrně nápadná žlutavá barva listů stojí pravděpodobně za anglickým pojmenováním tučnic – butterwort
(butter = máslo). Květ tučnice vyrůstá ze středu růžice na poměrně vysokém žláznatě chlupatém stvolu (obvykle 6–16 cm dlouhém) a má dvoupyskou modrofialovou korunu s bělavou skvrnou v ústí korunní trubky. Po odkvětu rostlina vytváří vzpřímenou tobolku s přiléhajícím vytrvávajícím kalichem, ve které bývá až několik stovek drobných semen velkých obvykle
0,75 × 0,25 mm (B ělohlávková 2000). Semena jsou šířena vodou, přispívá k tomu dvůrkaté
zvrásnění jejich povrchu umožňující plování semen vlivem povrchového napětí vody. (Stud nička 2013). Rostliny mívají obvykle pouze jediný květ, někdy mohou vytvářet i dva (vzácně
i více) – pak se vyvíjejí postupně jeden po druhém (Worley & Harder 1999). Květy jsou entomogamní, opylovači jsou mouchy a včely (B ělohlávková 1985 sec. Studnička 2013), významná
63
64
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Přemysl tájek
počet záznamů
v poli síťového
mapování
0–1
2–5
6–20
21+
Obr. 1: Výskyt tučnice obecné v České republice. Znázorněny lokality zaznamenané od roku 1990 s velikostí
mapovaného segmentu max. 500 m na délku. Z mapy jsou dobře patrná centra rozšíření druhu v ČR: 1. Šumava,
2. Slavkovský les a navazující části Tepelské vrchoviny a nejsevernější část Českého lesa, 3. Západní Krušnohoří.
Dle Nálezové databáze AOPK ČR.
je však patrně také autogamie (Studnička 2013). Doba květu spadá do června a července, semena dozrávají v srpnu. Velikost rostlin a podíl kvetoucích rostlin v populaci pravděpodobně
souvisí s mírou zastínění lokalit – rostliny na stinných stanovištích mívají větší listy a méně
kvetou (L egendre & Cieslak 2007). Semennou banku druh nevytváří (Studnička 2013), výrazně
větší podíl semen klíčí na světle než ve tmě (M aas 1989).
Listová růžice se na konci vegetační sezóny „zatahuje“, listy odehnívají a ve středu růžice
se vytváří přezimovací pupen, tzv. hibernakulum, připomínající tvarem růžičkovou kapustu.
Listové růžice tučnic bývají dobře patrné ještě koncem září, v druhé polovině října je však
již téměř nemožné rostliny najít; pouze po odkrytí opadu či tenké vrstvy půdy lze nalézt asi
1–2 cm velké vejcovité pupeny (vlastní pozorování v roce 2014). Přezimovací pupeny se začínají formovat již v průběhu vegetační sezóny a později se po jejich stranách často vyvíjejí postranní pupeny (gemmy), jejichž prostřednictvím se tučnice vegetativně rozmnožují. U blízce
příbuzné tučnice obecné české (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica), považované někdy za
samostatný druh (tučnice česká, Pinguicula bohemica), mají rozmnožovací pupeny velikost
1–3 mm (výjimečně až 5 mm) a dospělá rostlina jich v přírodních podmínkách tvoří nejčastěji 12–15 (Studnička 2013). Ke vzniku samostatných rostlin z rozmnožovacích pupenů může
dojít pouze mechanickým oddělením od mateřské rostliny (nejčastěji vytrhnutím hibernakula); mateřská rostlina jinak rozvoji gemm prostorově konkuruje a jejich rozvoj neumožňuje.
Tyto skutečnosti naznačují, že jde o rostlinu přizpůsobenou pro život v prostředí významně
ovlivňovaném disturbancemi (rychlá reakce na dočasně nebo lokálně vzniklé příznivé podmínky (Studnička 2013). Rozmnožovací pupeny pohřbené v půdě nejsou schopné přežívat do
další vegetační sezóny a během léta postupně hynou. Zajímavým způsobem šíření je také
rozplavování plovoucích semenáčků vodou (Studnička 2013). Vegetativní rozmnožování je
u tučnice obecné pravděpodobně dosti významné – studie uvádějí, že rozmnožovací pupeny
vytváří každý rok 70–95 % rostlin (L egendre & Cieslak 2007, Worley & Harder 1996).
Tučnice patří do čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae L. C. M. Richard), která je v ČR
zastoupena dvěma rody: tučnice (Pinguicula) a bublinatka (Utricularia). Oproti bublinatkám
Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) v CHKO Slavkovský les
jsou tučnice jen velmi pomalými „lovci“ – svou kořist lapají na vrchní stranu svých listů, která
je pokryta lepkavými žláznatými chlupy a přisedlými žlázkami vylučujícími trávicí šťávu. Trávicí enzymy vylučují žláznaté chlupy i přisedlé žlázky, významně větší množství trávicích enzymů však vylučují přisedlé žlázky, které zároveň hrají hlavní roli při vstřebávání uvolněných
metabolitů. Hlavní funkcí žláznatých chlupů je vylučování lepkavých kapiček slizu, zachycujících drobný hmyz – především mušky, nymfy ploštic, mravence (Studnička 2013). Lesknoucí
se kapičky slizu pravděpodobně hmyz i přitahují – kořist je může považovat za kapky nektaru
nebo vody (A ldenius et al. 1983; web1). Po kontaktu s listem se hmyz přilepí a žlázky na listu
začnou vylučovat trávicí enzymy. List se pak začne při okrajích pomalu svinovat (nikdy se nesvine celý list), což může trvat i několik dní. Rostlina tak zvětšuje sorpční plochu smáčenou
roztokem živin z rozkládané kořisti (Studnička 2013). Neustálé vylučování kapiček slizu stopkatými žlázami vede k opotřebení buněčných struktur a pravděpodobně je i důvodem překvapivé krátkověkosti listů (průměrně 32 dnů, Studnička 2013). Z těl hmyzu získávají tučnice
především dusík a fosfor, tedy prvky kterých je na rašelinných stanovištích nedostatek. Oproti jiným druhům zde rostoucích rostlin tak získávají významnou výhodu. Kromě „lapací“ funkce mají listy tučnic i další zajímavou schopnost – spodní stranou listů přitisknutých k substrátu rostliny získávají vodu a část minerálních látek (B ělohlávková 2000).
Podrobnější poznatky o ekologických nárocích tučnic lze v dostupné literatuře najít jen
obtížně. Z tohoto pohledu je pak velmi cenná monografie o tučnici obecné české (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) (Studnička 2013). Poznatky z ní lze pravděpodobně z velké části přenést i na tučnici obecnou pravou (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris). Za zmínku stojí
alespoň několik následujících zajímavých zjištění, které mohou být i dobrým vodítkem pro
praktickou ochranu druhu:
1. Semenáčky rostlin hůře prospívají na přímém světle (ideální je mírné zastínění).
2. „Kašovitý“ obnažený povrch slatiny sice umožňuje vyklíčení semenáčků, ale déšť zde
rostlinky překrývá substrátem a znemožňuje tak jejich uchycování.
3. Při pokusu o vytvoření vhodných stanovišť pro šíření tučnice se osvědčila velikost disturbovaných ploch 120 × 120 cm (ve vegetaci s dominancí bezkolence), které dostatečně
odolávaly zarůstání rostlin z okolí a zároveň minimálně ovlivňovaly distribuci vody v okolní vegetaci. Šikmé dno takových ploch výhodně zvětšuje rozdíly mezi vznikajícími mikrostanovišti.
Rozšíření a ochrana
Celkový areál výskytu tučnice obecné zahrnuje severozápadní, severní a střední Evropu (v severní části Ruska roste až po Ural) a roste i v Severní Americe, Grónsku a na Islandu (B ělo hlávková 2000, L egendre & C ieslak 2007). Izolované arely leží ve východní části Sibiře, v Japonsku, Kurilských ostrovech a na jižním cípu Kamčatky (Preston & Hill 1997).
V České republice je druh nejčastější v jižních a západních Čechách, v oreofytiku (pohraniční hory) a v některých chladnějších částech mezofytika, s těžištěm výskytu v suprakolinním až submontánním stupni. Na Moravě se vyskytuje převážně v Hrubém Jeseníku (B ělo hlávková 2000). Souhrnný přehled lokalit na území ČR včetně map rozšíření sestavených na
základě různých zdrojů a databází uvádí Válová (2010).
Tučnice obecná je v České republice zvláště chráněným druhem zařazeným ve smyslu
vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy. V Červeném seznamu ohrožených
rostlin České republiky (G rulich 2012) je druh rovněž řazen mezi silně ohrožené druhy (C2t),
tedy druhy, u kterých došlo k vyhynutí druhu na 50–90 % známých lokalit a velikosti přeživších populací se zmenšují.
65
66
Obr. 2: Výskyt tučnice obecné v CHKO Slavkovský les. Černě s arabskými číslicemi recentní lokality, šedě s římskými
číslicemi lokality recentně nepotvrzené a zaniklé, šedě bez římských číslic zaniklé lokality bez přesné lokalizace.
Metodika
Revize lokalit tučnice obecné byla omezena pouze na oblast chráněné krajinné oblasti Slavkovský les (611 km2). Nové lokality nebyly v terénu cíleně vyhledávány, byly zjišťovány spíše
náhodně při jiných terénních pracích (autor článku pracuje 10 let jako botanik na Správě
CHKO Slavkovský les). Dřívější záznamy o výskytu tučnice byly získány především z archivu
Správy CHKO (mapovací karty rostlin) a inventarizačních průzkumů rezervací. Významná část
záznamů pochází rovněž z mapování biotopů Natura 2000. Všechny lokality, na kterých byl
někdy zaznamenán výskyt tučnice obecné, pak byly navštíveny během vegetačních sezón
2012–2014.
Pokud byl na lokalitě výskyt tučnic potvrzen, místo bylo zaměřeno s pomocí GPS, přesněji prostřednictvím PDA (Personal Digital Assistant) Fujitsu-Siemens LOOX C550 spojeným
přes bluetooth s GPS přijímačem Qstarz BT-Q1200. Zjišťována byla také velikost populace
(počet listových růžic), výskyt dalších zákonem chráněných druhů rostlin a stanovištní parametry lokality (viz tab. 2). V případě, že byla lokalita navštívena ve vhodnou vegetační dobu,
byl zaznamenáván i podíl kvetoucích jedinců. Kromě současných podmínek byl zjišťován
i dřívější charakter stanovišť, a to ze starých leteckých snímků, které byly pro území Slavkovského lesa pořízeny v rozmezí let 1952–1958 (web2; výsledky rovněž viz tab. 2). U každé lokality je uveden příslušný fytochorion (Skalický 1988) a čtverec síťového mapování.
České i latinské názvosloví vyšších rostlin je uvedeno podle Klíče ke květeně ČR (Kubát et
al. 2002). Názvosloví mechorostů je uváděno podle Seznamu mechorostů České republiky
(Kučera & Váňa 2004). Vegetace některých vyhraněných typů vegetace s tučnicemi byla zachycena fytocenologickými snímky. Snímkování bylo provedeno standardními fytocenologickými metodami, pro pokryvnosti jednotlivých druhů v terénu byla použita rozšířená devítičlenná Braun-Blanquetova stupnice.
Výsledky
Na území chráněné krajinné oblasti Slavkovský les bylo recentně zaznamenáno 23 lokalit
tučnice obecné, na kterých bylo zaznamenáno přes 1200 jedinců. Dalších 9 lokalit bylo v oblasti zaznamenáno v rozmezí let 1984–2009, ale výskyt tučnic se na nich recentně prokázat
nepodařilo – na většině těchto lokalit tučnice pravděpodobně vyhynuly (viz tab. 1 a 2). Na
většině lokalit jsou populace tučnic málo početné, obvykle zde roste do několika málo desítek jedinců, pouze 6 lokalit má více než 100 jedinců. Na 9 z 13 „nejstarších“ lokalit, kde byly
tučnice zaznamenány před rokem 1996, rostou tučnice dodnes.
V následujícím přehledu recentních a zaniklých lokalit jsou uvedeny pouze lokality
s přesnější lokalizací. Nejstarší takové záznamy pocházejí z 80. let 20. století (především
jde o náčrtky lokalit v mapovacích kartách významných druhů rostlin uložených na Správě
CHKO Slavkovský les). Za pozornost však stojí ještě zmínka K. Domina o výskytu tučnic ve
Slavkovském lese (Domin 1924), kde píše: „Na rašelinných loukách a v příkopech rašelinných
hojně roztroušena, druhdy zajisté ještě mnohem hojnější, leč odvodňováním a melioracemi
mnohá naleziště zničena. Bedř. August II. (1887 str. 17) píše ještě, že v okolí Mar. Lázní roste na všech bažinných loukách, Konrad (1837 str. 36) ji uvádí od Mrazova a Bodrého vrchu,
Čelakovský ml. (Čel. Res. 1889 str. 535) od Mnichova a Sangerbergu, dále roste u Vranova
(Kabeš, viz Domin IV. Beitr. str. 47, 1905), v okolí Kynžvartu, odkud ji zná již G. v. Beck (1878)
z odvodňovacích příkopů rašelinných luk u Glatzské myslivny a jinde.“ (Mrazov = Mrázov
a teoreticky může záznam odpovídat dnešní lokalitě č. 21; Bodrý vrch = Podhorní vrch, možná některá z lokalit č. 20 nebo 22; Sangerberg = Prameny, Glatzká myslivna = Kladská, v jejímž okolí v současnosti nebyl výskyt tučnic nikde zaznamenán.) Sterneck (1938) pak uvádí
ještě nález od Stanovic (5843a) – Bei der Donawitzer Mühle (Donawitz= Stanovice).
Přehled recentních lokalit
1. Dolní Žandov – Bublák, areál bývalé vojenské střelnice, 2,2 km V od kostela v obci a 1,15
km JZ od vrchu Kružný (863,1 m), 50°01'16,4"N, 12°34'50,3"E, 552 m n. m., 28a. Kynšperská
vrchovina, 5941c
16. 5. 2004, 5. 8. 2010, 19. 7. 2012 not. et foto P. Tájek
Lokalita u Dolního Žandova je tvořena svahovým slatiništěm s vysokou pokryvností náletových dřevin (olše a břízy), pár desítek metrů nad vývěrem minerálního pramene Bublák (někdy též Malý Bublák nebo Starý Bublák). Značná část stanoviště bývá každoročně narušována
zvěří (kaliště). Tučnice zde rostou spolu s bařičkou bahenní (Triglochin palustre) a prstnatci
67
68
Obr. 3: Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) na lokalitě Nová Ves – průsek za Křížky, foto
Přemysl Tájek, 4. 6. 2014.
májovými (Dactylorhiza majalis). V roce 2013 byl pokusně narušen drn v severní části lokality (pás v délce asi 10 m a šířce asi 20 cm), který by měl umožnit lepší uchycování semen
a semenáčků tučnic.
V roce 2010 i 2013 rostlo na lokalitě přes 50 rostlin.
2. Smrkovec – Rašeliniště pod Lesným, 630 a 700 m SZ od meteorologické stanice v Lazech a 1850 m S od kóty Lesný (982,6 m), 50°03'06,9"N, 12°36'50,7"E; 50°03'06,5"N,
12°36'54,0"E, 802 a 807 m n. m, 86. Slavkovský les, 5941b
2001 not. J. Bartoš, 25. 5. 2005 not. P. Tájek et A. Bucharová, 10. 7. 2013, not. et foto P. Tájek
Tučnice zde rostou na dvou mikrolokalitách na zrašelinělých okrajích starého melioračního
příkopu, který je narušovaný sešlapem lesní zvěře. Několik rostlin zde roste také na povrchu
mrtvého dřeva zanořeného do slatiny. Fytocenologicky se stanoviště nejvíce blíží prameništní vegetaci. Smrkové nálety (do 5 m výšky), které stanoviště s tučnicemi nejvíce zastiňovaly,
byly v roce 2013 odstraněny v rámci větší vyřezávky navazujících mokřadních ploch.
V roce 2013 rostlo na východnější mikrolokalitě přes 25 rostlin, na západnější pak nejméně 7 rostlin, spolu se všivcem bahenním (Pedicularis sylvatica) a zdrojovkou potoční (Montia
hallii).
3. Lazy – za Štípkovnou, rašelinné louky 320 m ZJZ od hájovny zvané Štípkovna a 300 m VJV
od hráze bývalého koupaliště (rybníčku) v Lazech, 50°02'49,9"N, 12°38'07,0"E, 788 m n. m.,
86. Slavkovský les, 5941d
1995 not. M. Trégler, 3. 8. 2009 not. A. Masopustová, 17. 7. 2014 P. Tájek et J. Rolková
Lokalita v Lazech je tvořena mírně svažitou rašelinnou loukou zarůstající roztroušenými nálety smrku do 3 m výšky. Tučnice zde rostou v linii podél staré zarůstající pěšiny lesní zvěře.
Stanoviště je dlouhodobě bez jakéhokoliv lidského zásahu, v nejbližších letech bude nutná
alespoň částečná redukce smrkových náletů.
V roce 2014 bylo na lokalitě 14 rostlin, z toho 1 kvetoucí.
4. Čistá – bývalé Chaloupky, rašelinné louky 660 m SZ od kóty Sklenný vrch (831,4 m) a 280
m J od soutoku Chaloupeckého a Lobezského potoka, 50°05'42,0"N, 12°42'14,4"E, 732 m n.
m., 86. Slavkovský les, 5942a
1988 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995), 2009 not. P. Krása, 23. 10. 2014 not. P. Tájek
Mírně svažité rašeliniště s roztroušenými nálety smrků a bříz. Tučnice zde rostou v mírné terénní sníženině spolu se všivcem bahenním (Pedicularis sylvatica), rosnatkou okrouhlolistou
(Drosera rotundifolia) v drobných nezapojených ploškách mezi porosty červených rašeliníků,
snad v pozůstatku staré pěšiny lesní zvěře. Stanoviště je dlouhodobě bez jakéhokoliv lidského zásahu, v nejbližších letech však bude nutná redukce náletů smrků a bříz v navazujících
plochách, aby se tak předešlo degradaci celé rašelinné plochy, která má rozlohu přes jeden
hektar. Lokalita se pravděpodobně shoduje s lokalitou „Podstrání – mokřad J od soutoku Lobezského a Čisteckého potoka“, je odtud rovněž uváděn výskyt rosnatek (Bytel 1995).
Vzhledem k pokročilé roční době, kdy byla lokalita navštívena, nelze velikost populace
přesně určit, nalezeny byly 3 přezimovací pupeny a 2 rozpadající se stvoly s tobolkami.
5. Čistá – pod Sklenným vrchem, zrašelinělá louka s nálety smrků, 1240 m JZ od křižovatky v zaniklém městě Čistá a 660 m VJV od Sklenného vrchu (831,4 m), 50°05'23,9"N,
12°43'10,8"E, 761 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a
22. 5. 2001 not. A. Masopustová, 5. 8. 2009 a 3. 7. 2014 not. P. Tájek
Tučnice zde rostou v neobhospodařované slatinné až rašelinné louce s vachtou trojlistou
(Menyanthes trifoliata), ostřicí ježatou (Carex echinata), tomkou vonnou (Anthoxanthum
69
70
odoratum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) a ostřicí blešní (Carex pulicaris). V roce 2009 i 2014 byl půdní povrch v okolí
stanoviště s tučnicemi obnažen lesní zvěří (kaliště), což je patrně významný faktor příznivě
ovlivňující přežívání tučnic na lokalitě. Na lokalitě jsou patrné zazemněné zbytky starých odvodňovacích příkopů. Zdejší rašelinné louky zarůstají roztroušenými nálety smrků. Část stromů je již poměrně velkých a některé stanoviště tučnic stíní, samotné místo s tučnicemi však
zatím zarůstáním nálety ohroženo není.
Početnost populace byla v roce 2009 odhadnuta na několik desítek jedinců, v roce 2014
zde bylo napočítáno 40 kvetoucích a 85 sterilních rostlin.
6. Nová Ves – U bunkru, zrašelinělá světlina v lese necelých 100 m J od hranic PR Rašeliniště
u myslivny a 430 m VSV od křižovatky Čistá – Nová Ves – Prameny (pomístní název U bunkru), 50°05'23,3"N 12°44'22,4"E; 790 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a
30. 5. 1987 not. P. Nevečeřal, 2001, 2007 not. A. Masopustová, 2006 not. P. Krása, 3. 6. 2014
not. P. Tájek et J. Rolková
Stanoviště s tučnicemi je tvořeno světlinou v porostu náletových dřevin starém asi 50 let.
Ačkoliv na první pohled působí staniště rašelinným dojmem, vrstva humolitu (tvořená spíše slatinou než rašelinou) je velmi tenká a vegetace zde porůstá vlhké glejové půdy, které
byly v minulosti pravděpodobně obnažené a dlouhodobě odolávaly sukcesi. V současnosti
lokalita masivně zarůstá drobným smrkovým zmlazením a v příštích několika letech bude
nutné stromové zmlazení redukovat a zachovat nelesní charakter stanoviště. V roce 2014 byl
vegetační pokryv pomístně narušen od lesní zvěře (pěšiny a drobné disturbance), která zde
zároveň dlouhodobě brzdí rozvoj stromových náletů. Spolu s tučnicemi na lokalitě roste všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prha arnika (Arnica montana) a klikva bahenní (Oxycoccus
palustris).
Na mapovací kartě rostlin z roku 1987 popisuje P. Nevečeřal stanoviště tučnic jako „podmáčené glejové půdy s pokryvností bylinného patra kolem 30 %“ a píše, že tučnice zde rostou na vlhkých nezastíněných plochách bez konkurence ostatních bylin. Početnost populace
odhadl na 100 rostlin. Rovněž uvádí i výskyt všivce lesního a klikvy bahenní. V roce 2014 bylo
na lokalitě zjištěno 57 růžic, většinou nekvetoucích.
7. Nová Ves – slatiniště s korálicí, 910 a 960 m V od křižovatky Nová Ves – Prameny –
Čistá (U bunkru) a 1850 a 1910 m JV od křižovatky v bývalém Městě Čistá, 50°05'18,5"N,
12°44'52,8"E; 50°05'17,7"N, 12°44'55,8"E, 770 m n. m, 86. Slavkovský les, 5942a
3. 5. 2007 not. A Masopustová, 3. 6. 2009, 1. 6. 2014 not. P. Tájek
Tučnice zde byly zaznamenány na dvou mikrolokalitách: na okraji prameniště intenzivně rozrušovaného lesní zvěří (50°05'18,5"N, 12°44'52,8"E) a v nezapojené vegetaci o 50 m východněji ve slatiništi spolu s ostřicí oddálenou (Carex demissa), prstnatci májovými (Dactylorhiza majalis) a klikvou bahenní (Oxycoccus palustris). Stanoviště bylo v roce 2012 vyřezáno
od stovek drobných smrkových náletů, které expandovaly do širšího okolí míst s tučnicemi,
a odstraněno bylo rovněž několik zlomů z větších solitérních stromů. Na lokalitě je nezbytné
zachovat stávající míru oslunění a pro zachování tučnic bude pravděpodobně nezbytné přistoupit k umělému narušení travního drnu a obnažit tak povrch slatiny.
V roce 2009 zde byl zaznamenán výskyt jedné rostliny (západní mikrolokalita) a přes 20
rostlin (východní mikrolokalita), v roce 2014 byly nalezeny pouze dvě nakvétající rostliny na
západní mikrolokalitě.
8. Nová Ves – Loučky, starý meliorační příkop s nezapojenou vegetací, 870 m VSV od křižovatky Prameny – Čistá – Mýtský rybník a 1300 m JZ od křižovatky Nová Ves – Prameny – Čistá (U bunkru), 50°04'38,6"N, 12°43'31,0"E, 814 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a
25. 6. 2009, 10. 7. 2013 not. P. Tájek
Tučnice zde rostou na svazích starého melioračního příkopu, při okraji komplexu mokřadních
a zrašelinělých luk nazývaných Loučky. V roce 2013 byly na většině příkopu i v navazujících
mokřadních loukách plošně vyřezány porosty menších smrkových náletů, které stínily bylinné patro a spolu s nadměrnou produkcí opadávajícího jehličí nežádoucím způsobem stanoviště degradovaly.
V roce 2009 i 2013 zde bylo nalezeno pouze několik velkých kvetoucích rostlin (na východní straně příkopu).
9. Nová Ves – průsek za Křížky, drobné rašeliniště 660 m SSZ od kóty Křížky (817,2 m)
a 930 m ZJZ od kóty Tokaniště (799 m), 50°04'15,9"N 12°44'44,7"E, 798 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a
27. 3. 2009 not. A. Masopustová, 4. 6. 2014 not. et foto P. Tájek
Tučnice zde rostou v průseku pod elektrovodem v ostřicovorašelinné vegetaci, na třech mikrolokalitách vzdálených od sebe asi 20 m. Spolu s tučnicemi zde roste prstnatec Fuchsův
(Dactylorhiza fuchsii), ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice rusá (Carex flava s. str.), klikva
bahenní (Oxycoccus palustris) a upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Stanoviště je dlouhodobě nekosené, jsou zde pouze odstraňovány nálety dřevin (smrky, vrby, břízy), a to dosti
sporadicky – pouze tehdy když začínají některé stromy dosahovat k drátům velmi vysokého
napětí. Stanoviště je vyvýšené nad okolní terén (slatinná čočka), v jednom místě se nachází
drobné prameniště. Místy jsou nezapojené plošky s obnaženou slatinou, zčásti jistě způsobené lesní zvěří (v průseku se velmi často zdržují skupiny jelena evropského). Četnost
vyřezávek z důvodu údržby průseku pod elektrovodem nemusí být v budoucnu dostačující,
lokalitu je proto zapotřebí sledovat. Je pravděpodobné, že lokalita se shoduje s nálezem P.
Nevečeřala z roku 1987 (Bytel 1995) označeným jako „Nová Ves – kaliště v rašelinné louce
pod elektrovodem 2,5 km JZ od obce“, odkud uvádí do 50 rostlin.
V roce 2014 bylo na lokalitě napočítáno celkem 102 tučnic, z toho 88 kvetoucích.
10. Nová Ves – Horňáčkova louka, nezapojená rašelinná plocha 520 m ZJZ od kóty Tokaniště (799,3 m) a 780 m SSV od kóty Křížky (817,2 m), 50°04'21,7"N, 12°45'02,5"E, 793 m n. m.,
86. Slavkovský les, 5942a
24. 6. 2009, 26. 9. 2013, 20. 8. 2014 not. P. Tájek
Nezapojená zrašelinělá svažitá plocha s vodou pomalu stékající po povrchu půdy, navazující
na drobné prameniště. V těsném sousedství se nacházejí kaliště lesní zvěře, samotná plocha
s tučnicemi však od zvěře narušená není. Na okolních stanovištích výskyt klikvy bahenní
(Oxycoccus palustris), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata).
Tučnice zde rostou na obnažené zamokřené rašelinné půdě. V roce 2013 i 2014 zde rostlo méně než deset rostlin na ploše asi 10 m2. V roce 2009 bylo několik rostlin zaznamenáno
i ve slatiništi 20 m západněji, v roce 2013 ani 2014 zde však již tučnice nalezeny nebyly.
11. Nová Ves – Louka pod Pluhovým borem, slatinná sníženina s nálety smrku 1,72 km JV
od kóty Křížky (817,2 m) a 550 m JZ od kóty V Boru (803,9 m), 50°03'24,3"N, 12°46'10,3"E,
730 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b
17. 6. 1986 not. P. Nevečeřal, 10. 7. 2007, 17. 7. 2014 not. P. Tájek
71
72
Lokalita se s největší pravděpodobností shoduje s lokalitou uváděnou P. Nevečeřalem na
mapovací kartě z roku 1986. Lokalitu popisuje jako „pískovité podmáčené dno nejspíše starého rybníka“. Vodní plocha ale v těchto místech pravděpodobně nikdy nebyla, jde spíše
o plošinu zaříznutou do svahu, téměř jistě lidského původu (na leteckých snímcích z roku
1953 stojí v ploše a jejím okolí rozsáhlý vojenský tábor). V současnosti je stanoviště tvořeno
vlhkou vodorovnou plochou s bulty bezkolence modrého (Molinia caerulea), mezi nimiž se
nacházejí vegetací nezapojené a v nejvlhčích částech roku zaplavované plochy tvořené jen
několik centimetrů mocnou vrstvou humolitu na glejovém podloží. Po obvodu plochy rostou
staré smrky. Kromě tučnice zde rostou další vzácné rostliny: všivec lesní (Pedicularis sylvatica), ostřice blešní (Carex pulicaris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Prstnatec májový a všivec
lesní jsou na lokalitě uváděny i v roce 1986. Pro další existenci tučnice obecné bude nezbytné lokalitu prosvětlit, zbavit mladých smrčků z náletů a ideálně také narušit půdní povrch.
P. Nevečeřal v roce 1986 zaznamenal, že přímo „na dně“ rostly drobné nekvetoucí rostliny, při okrajích plochy pak rostlin vitální. Mohutné kvetoucí rostliny nacházel jen v mokré
části plochy. Velikost populace odhadl na 650 jedinců. V roce 2007 bylo na lokalitě zaznamenáno přes deset růžic na několika m 2, v roce 2014 pouze jeden kvetoucí a dva sterilní
exempláře.
12. Louka u M. Lázní – západní okraj NPR Pluhův bor, lesní cesta 2,1 km JV od kóty Křížky
(817,2 m) a 470 m J od kóty V Boru (803,9 m), 50°03'21,5"N, 12°46'30,0"E, 756 m n. m., 28c.
Mnichovské hadce, 5942b
2004 not. V. Melichar, 14. 9. 2009 not. P. Mudra et R. Mudrová, 30. 9. 2014 not. P. Tájek
Tučnice zde rostou na nezpevněné vlhké lesní cestě tvořící západní okraj NPR Pluhův bor, na
70 m dlouhém úseku mezi obvodovým značením NPR č. 37 a 38. Stanoviště je dosti zastíněné okolními smrkovými porosty. Nesvadbová (1983a) uvádí druh mezi obvodovým značením
č. 34 a 35, tedy o cca 100 m více na SV – tato lokalita však zanikla, ale diaspory druhu byly
pravděpodobně transportovány vodou nebo lesní mechanizací po spádnici do nových míst.
S ohledem na charakter stanoviště i na dlouhodobé přežívání druhu na lokalitě bez ochranářské péče se zde cílená péče o druh jeví jako zbytečná.
Mudra & Mudrová (2005) odhadli velikost populace na několik stovek rostlin. V roce 2014
zde bylo zaznamenáno 35 růžic. Většina rostlin roste v koleji blíže NPP, v koleji dále od NPR
nalezeny jen dvě růžice.
13. Louka u M. Lázní – u staré přehrady, slatinná světlina ve smrčině nad příkopem u silnice, 600 m S od kapličky na křižovatce Louka – Prameny – Mnichov – Bečov a 890 m SV
od kóty Nad mlýnem (720 m), 50°03'13,5"N, 12°47'38,9"E, 660 m n. m., 28b. Kaňon Teplé,
5942b
1994 not. V. Melichar et M. Tetera, 2004 not. V. Melichar, 27. 3. 2009 not. A. Masopustová,
22. 7. 2014 not. et foto P. Tájek et J. Baxová
Lokalita se nachází ve svahu několik metrů východně od asfaltové cesty. Tučnice zde rostou
na malé lesní světlině při okraji velmi drobného potůčku v nezapojené vegetaci narušené
pěšinou lesní zvěře. V době nálezu byla lokalita mnohem otevřenější s rozvolněným bylinným patrem, rostla zde i ostřice blešní (Carex pulicaris). Tučnice pravděpodobně rostly i na
prameništi potůčku výše ve svahu nad lesem, asi 200 m východněji (V. M elichar , ústní sdělení). Samotné stanoviště s tučnicemi nevyžaduje speciální zásahy, pro dlouhodobé přežití
druhu na lokalitě by však bylo nezbytné vykácet část okolních smrkových porostů a lokalitu
tak prosvětlit.
V roce 2014 zde byly nalezeny tři statné rostliny (velké růžice), z toho jedna kvetoucí.
14. Bečov – svahová slatinná louka, 530–590 m Z od kóty Nad tratí (694,1 m) a 620 až 740
m S od soutoku Otročínského potoka s Teplou, 50°03'43,3"N, 12°49'53,4"E; 50°03'40,6"N,
12°49'57,5"E, 586 a 605 m n. m, 28b. Kaňon Teplé, 5942b
16. 6. 2002 not. A. Masopustová, 16. 8. 2011, 31. 7. 2013 not. P. Tájek
Lokalita byla v minulosti dlouhodobě loukou nebo pastvinou, při jejích okrajích jsou patrné
kamenné snosy. Odhadem před 20 lety zde byly vysázeny smrky a v současnosti je celé svahové slatiniště vedeno v Katastru nemovitostí jako lesní porost. Silný tlak zvěře (především
jelenů sika a muflonů) však stromové výsadby poškozuje natolik, že si stanoviště dlouhodobě zachovává charakter lučního slatiniště. Možná obnova a uchycení výsadeb by však s jistotou znamenaly zánik většiny chráněných druhů. Proto byla v roce 2014 zahájena jednání
mezi Správou CHKO Slavkovský les a Lesy ČR ohledně dalšího hospodaření na lokalitě, které
by umožňovalo zachování nelesního charakteru stanoviště.
V letech 2011 i 2013 zde rostlo přes 100 převážně sterilních růžic tučnic, především
v okolí kališť lesní zvěře. Kromě výskytu tučnice obecné je lokalita významná výskytem řady dalších vzácných druhů rostlin, především bahničky chudokvěté (Eleocharis quinqueflora), ostřice blešní (Carex pulicaris), bezosetky štětinovité (Isolepis setacea), bařičky bahenní (Triglochin palustre), lilie zlatohlavé (Lilium martagon) a lýkovce jedovatého (Daphne
mezereum).
15. Bečov – dno Čtvrtého rybníka a vlhký okraj písčité plochy s nálety borovice a smrku,
680–860 m VJV od kóty Psí skála (707,5 m) a 830–960 SV od mostku přes potok v bečovském kempu, 50°05'07,4"N, 12°51'46,4"E až 50°05'07,7"N, 12°51'55,7"E, 611–615 m n. m,
28d. Toužimská vrchovina, 5943a
1995 not. V. Melichar (Bytel 1995), 2003 not. V. Melichar, 16. 7. 2007, 21. 5. 2010, 19. 7. 2014
not. P. Tájek
Vznik vhodných stanovišť pro tučnice zde pravděpodobně souvisí se skrývkou zeminy, ke
které zde došlo ve 2. polovině 20. století. Plocha měla být zatopena menší vodní nádrží, která by zásobovala Bečov pitnou vodou, ale od záměru bylo později upuštěno. V ploše plánovaného rybníka vznikly postupně rašelinné biotopy a nezapojená stanoviště s výskytem plavuňovitých rostlin. V posledních desetiletích však plocha degradovala v důsledku zapojování
stromových výsadeb (dle porostní mapy 20–30 let starý porost). Po dohodě mezi Správou
CHKO Slavkovský les a Lesy ČR (vlastník) zde proto bylo v roce 2012 proředěno stromové
patro – vyřezány byly skoro všechny smrky, borovice byly ponechány – propouštějí dostatek
světla do bylinného patra. V současnosti je připravována výstavba menšího rybníčka u hráze
bývalého Čtvrtého rybníka – plocha zátopy nezasáhne do míst s výskytem tučnic, případným
ohrožením pro rostliny ale může být plánovaný kanál, který má do tůně přivést vodu.
Velikost populace byla v 90. letech zařazena do kategorie „do 50 rostlin“ (B ytel 1995).
Populace v západní části lokality je v posledních sedmi letech stabilní, případně mírně se
zmenšující. V roce 2014 zde bylo nalezeno několik málo desítek růžic. Ve východní části lokality (50°05'07,7"N, 12°51'55,7"E) rostlo v letech 2007 a 2010 jen několik málo růžic, v roce
2014 se zde nepodařilo výskyt tučnice potvrdit.
16. Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – západní část, svah starého melioračního příkopu
na severním okraji PR Mokřady pod Vlčkem, 1670 m JZ od kóty Tábor (770,4 m) a 210 m VJV
od odbočky panelové polní cesty ze silnice M. Lázně – Prameny, 50°02'31,7"N, 12°43'39,0"E,
767 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942c
1995 not. P. Nevečeřal, 14. 9. 2011 not. V. Melichar et P. Tájek, 2. 9. 2013 P. Tájek
73
74
Rostliny zde rostou na svazích příkopu v délce několika málo metrů, z velké části zastíněné
smrkem z náletu (jeho odstranění by však mohlo vést k nežádoucímu rozvoji bylinného patra
a vytlačení konkurenčně slabých tučnic). Tučnice rostla i na okraji a svahu melioračního příkopu se strženým drnem, asi 100 m jižněji (přibližně 50°02'26,0"N, 12°43'44,7"E). Nejvýše
20 rostlin zde našli 10. 7. 1993 M. Trégler, V. Melichar, S. Wieser a J. Frouz (V. Melichar , ústní
sdělení).
V roce 2011 bylo na lokalitě zaznamenáno 25 jedinců. Tučnice zde rostly i v roce 2013,
odhadem ve stejném počtu.
17. Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – východní část, slatiniště, okolí pramenných vývěrů, 1320 m a 1400 m JZ od kóty Tábor (770,4 m) a 230 m Z a 270–290 m JZ od božích muk
na V okraji PR Mokřady pod Vlčkem, 50°02'23,9"N, 12°44'9,7"E; 50°02'26,4"N, 12°44'10,6"E,
759 a 766 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942c
1981 not. J. Sádlo, 1995 not. P. Nevečeřal, 2004–2014 not. P. Tájek
Tučnice zde roste především okolí v pramenných slatiništních sníženin s nezapojenou vegetací. Jde o mimořádně cenné mokřadní stanoviště s množstvím dalších vzácných druhů rostlin – ostřicí dvoudomou (Carex dioica), bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora),
všivcem bahenním (Pedicularis palustris), suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium)
a bařičkou bahenní (Triglochin palustre). Zákres výskytu na Mokřadech pod Vlčkem viz Tájek
(2012). Ačkoliv bylo nejbližší okolí pramenných sníženin v minulosti silně ovlivněno činností
člověka (rybníčky, přívodní stružky, kosení luk apod.), samotná vegetace s tučnicemi má charakter velmi blízký přírodními stavu (stanoviště je natolik zvodnělé, že by zde pravděpodobně i bez lidských zásahů dlouhodobě vytrvala nezapojená osluněná stanoviště). Na lokalitě
se od konce 90. let každoročně kosí rákos, což významně podporuje populace všech zdejších
chráněných rostlin, včetně tučnic.
Početnost populace odhadl Nevečeřal (1995) na 100 jedinců, což odpovídá současnému
stavu. Většina rostlin je soustředěna do plochy jižně od jižního kruhového rybníčku (těžiště
populace se nachází v ploše asi 35 × 10 m), několik rostlin roste při jižním okraji SV rybníčku a podél stružky přivádějící do něj vodu, odkud druh uvádí i Nevečeřal (1995). Je pravděpodobné, že údaj E. Hadače z 9. 9. 1957 (in: Šedo 1983) lokalizovaný jako „Mariánské Lázně:
Prameny; 770 m n. m.“ se vztahuje ke stejné lokalitě.
18. Mariánské Lázně – PR Smraďoch, 590 m SV od bývalé výletní restaurace Nimrod a 320
m JZ od vývěru Farské kyselky, 50°00'49,9"N, 12°43'10,9"E, 771 m n. m., 86. Slavkovský les,
5942c
1983 not. J. Nesvadbová, 15. 10. 2003 not. V. Melichar, 2004, 16. 7. 2009, 6. 6. 2013, 25. 7.
2014 not. P. Tájek
Smraďoch je asi nejznámější a v současnosti i nejpočetnější lokalitou tučnic ve Slavkovském
lese. Tučnice zde rostou v severní části chráněného území na nezapojeném okraji rašelinné
světliny s vývěry železitých minerálních vod. V minulosti byla v území PR Smraďoch těžena
rašelina borkováním, stopy po těchto zásazích dnes již nejsou patrné a lokalita má dnes ze
všech nalezišť tučnice obecné ve Slavkovském lese nejvíce přirozený charakter. Stanoviště
tedy pravděpodobně nebude vyžadovat intenzivní ochranářskou péči, důležité však bude zachovat vysokou hladinu podzemní vody, která v posledním desetiletí klesla především v západní části PR. Jako postačující se zatím jeví občasné vyřezání drobných smrkových náletů
(prvně provedeno v roce 2013).
V letech 1982–1983 (Nesvadbová 1983b) byla velikost populace odhadována na 50 jedinců. V posledních nejméně 10 letech je populace stabilní a čítá několik stovek jedinců, většina
rostlin je však velmi drobných.
19. Poutnov – u židovského hřbitova, rašelinné sníženiny 1360 m SV od návsi v Horním
Poutnově a 1200 m J od kóty Tisovský vrch (740 m), 50°01'35,9"N 12°51'02,9"E, 675 m n. m.,
28d. Toužimská vrchovina, 5943c
18. 6. 2007, 8. 7. 2009, 21. 8. 2013, 1. 7. 2014 not. et foto P. Tájek
Lokalitu u Poutnova tvoří drobné zrašelinělé terénní sníženiny, po většinu roku mělce zaplavené vodou. Tučnice zde rostou při jejich okrajích spolu s bařičkou bahenní (Triglochin palustre), bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora) a vachtou trojlistou (Menyanthes
trifoliata). Stanoviště bylo v minulosti pravděpodobně narušované zapadajícím traktorem při
kosení luk (mocná vrstva slatiny). Vyjeté koleje v navazujících plochách byly traktorem způsobeny i v několika posledních letech, z pohledu rozrůznění mikrostanovišť pro vzácné druhy
rostlin to lze považovat spíše za přínos. Samotné plochy s tučnicemi a bahničkou chudokvětou byly ale v uplynulých několika letech koseny raději ručně. V případě zarůstání nezapojených rašelinných ploch bude nutné obnažení půdního povrchu, avšak řízeným způsobem.
Početnost populace je malá, v roce 2009 zde byla nalezena jediná rostlina, v roce 2014 pak
17 růžic.
Mokřady v okolí lokality byly koncem 80. let odvodněny, meliorační práce byly ukončeny
v říjnu 1990. Není proto jisté, zda se záznam V. Řehořka z 13. 7. 1996 lokalizovaný jako „Poutnov: mokrá louka, tetřívčí tokaniště, pod židovským hřbitovem, 1,0 km SV od obce.“ (M artínek 1999) s místem současného výskytu shoduje, nebo zda tučnice rostly poblíž např. v čerstvě obnažených svazích melioračních příkopů.
20. Služetín – prameniště Lučního potoka, 1270 m JJZ od návsi v Číhané a 630 m SZ od
kóty Služetínský vrch (773,7 m), 49°59'42,1"N, 12°47'18,5"E, 744 m n. m., 28d. Toužimská
vrchovina, 6042b
22. 5. 2011 not. P. Tájek, 14. 8. 2013 not. et foto P. Tájek et P. Tájková
Tučnice zde rostou na okraji slatinné čočky v kontaktu s nepravidelně strojově kosenými
mokřadními loukami, spolu s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), bařičkou
bahenní (Triglochin palustre), ostřicí blešní (Carex pulicaris), tolijí bahenní (Parnassia palustris), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), vrbou rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia)
a prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis). V některých letech jsou v místech s tučnicí
vyjeté koleje od traktoru vzniklé při kosení luk. Strojové shrabání pokosené hmoty je ve zdejším nerovném terénu z pohledu ochrany vzácných rostlinných druhů nedostatečné, a proto
je na lokalitě s vlastníkem pozemku každoročně domlouváno ruční dohrabání a odvoz sena.
Lokalita je v kontaktu s rozsáhlým komplexem pastvin, a proto je zde půdní povrch v některých letech také mírně narušován sešlapem pasoucího se skotu.
V roce 2013 zde bylo napočítáno 115 růžic.
21. Horní Kramolín – PP Čertkus, 1800 m V od vrcholu Podhorního vrchu (847,2 m)
a 1140 m JV od Podhorní hájovny, 49°58'26,4"N 12°47'45,0"E; 49°58'26,9"N 12°47'44,7"E,
49°58'29,9"N, 12°47'39,9"E, 694 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b
1995 not. M. Trégler, 29. 5. 2005, 12. 8. 2007, 10. 6. 2010, 23. 7. 2012 not. et foto P. Tájek
V přírodní památce Čertkus (vyhlášena v r. 2014) byly v posledních 10 letech tučnice nalezeny na dvou (resp. třech) mikrolokalitách, na okrajích dvou malých zrašelinělých tůněk (20
m do sebe) vzniklých na zbytcích starých kališť lesní zvěře a asi o 150 m severněji na slatinné louce zarůstající olšovými nálety (viz fytocenologický snímek). Kromě tučnic zde byl
zaznamenán výskyt dalších vzácných druhů rostlin – bařičky bahenní (Triglochin palustre),
tolije bahenní (Parnassia palustris), ostřice Davallovy (Carex davalliana) a ostřice blešní (Carex pulicaris). Během posledních 10 let byl na lokalitě zahájen řízený management s cílem
75
76
zachování vhodných stanovišť pro výskyt hnědáska chrastavcového. Byly zde opakovaně vyřezávány nálety olší a smrků – bez těchto opatření by dnes již lokalitu porůstal hustý porost
mladých náletových dřevin. Jednou za několik let jsou zdejší luční enklávy rovněž sečeny
v pásech.
Na severní mikrolokalitě byl v roce 2012 nalezena jedna nekvetoucí tučnice, na kalištích
jihovýchodněji byly tučnice naposledy zaznamenány v roce 2010, v roce 2013 ani 2014 nebyl
jejich výskyt potvrzen. Stanoviště se pro přežívání starších rostlin tučnic stále jeví jako poměrně vhodné, pravděpodobně však chybí potřebná míra disturbance (kaliště nejsou již zvěří využívaná). V roce 2010 bylo na lokalitě celkem asi deset rostlin.
22. Ovesné Kladruby – slatiniště v pastvině, 1260 m JV od vrcholu Podhorního vrchu
(847,2 m) a 1110 m S od nádraží v Ovesných Kladrubech, 49°57'59,3"N, 12°47'06,8"E, 718 m
n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b
1995 not. M. Trégler, 1. 8. 2002, 15. 6. 2013 not. et foto P. Tájek
Lokalitu u Ovesných Kladrub tvoří nápadně vyvýšené slatiniště s několika menšími solitérními smrky uprostřed pastvin. V minulosti zde býval malý rybník (patrný na leteckých snímcích
z roku 1956), který je dnes již neznatelný (zazemněný a pravděpodobně také poškozený při
budování okolních melioračních příkopů). Spolu s tučnicemi na lokalitě roste též bařička bahenní (Triglochin palustre), ostřice Davallova (Carex davalliana), vrba rozmarýnolistá (Salix
rosmarinifolia), ostřice blešní (Carex pulicaris) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Lokalita
je každoročně přepásána skotem, v různých letech s různou intenzitou, většinou však jen velmi malou, což se prozatím z pohledu zachování zdejší vzácné květeny jeví jako postačující.
Pastva zde neustále zajišťuje udržování nezapojených ploch s holou slatinou. Během posledních 10 let byla plocha několikrát strojově kosena (z důvodu splnění zemědělských dotačních
podmínek vlastníkem pozemku), odstranění pokosené hmoty je však ze silně podmáčených
ploch velmi obtížné (je nutné provádět jej ručně).
Subjektivně je zde početnost tučnice obecné stabilní, v roce 2013 byla početnost odhadnuta na více než 100 jedinců.
23. Bezvěrov – Bezvěrovské mokřady, slatiniště na levém břehu bezejmenného potoka tekoucího z Bezvěrovského rybníka, 540–690 m V od kóty Na skalce (751,3 m) a 800–950 m
Z od kóty Nad Bezvěrovem (738,7), 49°56'51,1"N, 12°48'32,3"E; 49°56'49,2"N, 12°48'39,4"E,
716 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042d
4. 8. 2004, 10. 6. 2010, 2. 6. 2011 not. et foto P. Tájek
Na Bezvěrovských mokřadech rostou tučnice na dvou mikrolokalitách. První z nich (severnější) je kalištěm lesní zvěře v komplexu slatinných luk. Tyto louky byly po několik desetiletí
ponechány ladem, v posledních 10 letech jsou mozaikovitě ručně koseny kvůli zachování stanovišť vzácných druhů rostlin a živočichů. Tučnice zde rostou spolu s dalšími vzácnými rostlinami – bařičkou bahenní (Triglochin palustre), ostřicí Davallovou (Carex davalliana), tolijí
bahenní (Parnassia palustris) a vrbou rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia).
Druhá mikrolokalita (jižnější) je tvořena slatiništěm na okraji rozsáhlé pastviny. Stanoviště
s tučnicemi je pouze extenzivně přepásáno skotem (na rozdíl od okolních sušších pastvin,
které jsou každoročně paseny a zároveň strojově koseny). Travní drn je zde nezapojený (sešlap, narušování lesní zvěří a rytí od prasat). Kromě tučnic zde roste také bařička bahenní
(Triglochin palustre) a vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia).
Stávající hospodaření na obou mikrolokalitách se zdá být vyhovující, v případě zarůstání
nezapojených míst bude vhodné obě lokality ručně kosit, případně zde i uměle vytvořit další
mezery ve vegetaci s obnaženou půdou.
V roce 2011 byla početnost severnější populace odhadnuta na více než 50 jedinců a jižnější rovněž na více než 50 jedinců.
Lokality nověji nepotvrzené.
I. Lazy – u rybníčku, mokřadní a rašelinné louky asi 550 m JV od meteorologické stanice
v Lazech a 660 m Z od hájovny zvané Štípkovna, přibližně 50°02'53"N, 12°37'49"E, 804 m n.
m., 86. Slavkovský les, 5941d
1995 not. M. Trégler, 15. 10. 2000 not. V. Melichar, 3. 8. 2009 not. A. Masopustová
Tučnice zde v roce 2000 rostly přímo na břehu rybníčka v nezapojené vegetaci (V. Melichar ,
ústní sdělení). Stanoviště se dodnes jeví pro výskyt tučnic jako vhodné, je silně podmáčené,
místy i s menšími narušenými ploškami od lesní zvěře a občasné pastvy krav. Je však pravděpodobné, že mikrostanoviště s tučnicemi zaniklo pod některým z mnoha zdejších smrkových
náletů. Rovněž je možné, že zde tučnice rostly na nezapojených vlhkých písčitých místech
v okolí rybníčka, které v posledních letech silně zarůstají trávami a vlčím bobem mnoholistým (Lupinus polyphyllus). Dodnes jsou však zdejší mokřadní stanoviště velmi cenná – roste
zde např. všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prha arnika (Arnica montana) či prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) – a proto zde byla v roce 2014 velká část stromových náletů vytěžena. Práce, které zprostředkovala Správa CHKO Slavkovský les, provedl vlastník pozemku za
finančního přispění z Programu péče o krajinu.
II. Prameny – Trojhran I, světliny nebo příkopy ve vlhké smrčině 340 m SSV od odbočky
ze silnice Prameny – Čistá k Mýtskému rybníku a 1450 m J od kóty Sklenný vrch (831,4 m),
50°04'41"N, 12°42'52"E, 828 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a
Záznam uvedený v mapování Natura 2000 z roku 2009 (A. Masopustová)
Výskyt tučnic na této lokalitě si zpracovatelka naturového mapování nepamatuje a předpokládá, že jej převzala. Vzhledem k nepřehlednosti a členitosti zdejšího terénu není jisté, zda
je záznam z roku 2009 přesně lokalizovaný. V současnosti je v místě a bližším okolí starý odvodňovací kanál zarůstající smrkovými nálety, místy s prameništní vegetací. Půdní povrch je
místy narušovaný pěšinami lesní zvěře. Přestože většina stanovišť je pravděpodobně již příliš zastíněných a výskyt druhu zde nebyl v roce 2014 prokázán (začátek října), bude vhodné
v příštích sezónách možný výskyt tučnic ještě prověřit.
III. Prameny – Trojhran II, příkop 740 m JV od křižovatky Prameny – Čistá – Mýtský rybník
a 730 m ZJZ od kóty U sedláka (820 m), 50°04'19"N, 12°43'23"E, 832 m n. m., 86. Slavkovský
les, 5942a
2004 not. V. Melichar
Tučnice na této lokalitě jsou uvedeny i ve vrstvě mapování biotopů Natura 2000 (A. Masopustová) z roku 2009. Mapovatelka si zde však tučnice nepamatuje a předpokládá, že jej
převzala z předchozího mapování. V roce 2004 zde rostlo asi 10 rostlin na obnaženém okraji melioračního příkopu. Již tehdy byla lesní vegetace kolem příkopu dosti hustá, stanoviště
tučnic ale vypadalo pro další výskyt rostlin vhodně (V. M elichar , ústní sdělení). Lokalita je
v současnosti tvořena starými odvodňovacími kanály silně zarůstajícími smrkovými nálety,
místy s prameništní vegetací a místy narušovanými od zvěře. Výskyt tučnice se zde však
v červnu 2014 potvrdit nepodařilo, lokalita s největší pravděpodobností zanikla, smrkové
zmlazení je místy velmi husté a bylinné patro degradované v důsledku nadměrného opadu
jehličí. Přesto zde bude vhodné v příštích vegetačních sezónách výskyt ještě pečlivě prověřit.
77
78
IV. Krásno – u Nebeského rybníka, rašelinná louka 2420 m ZJZ od kostela v Krásně a 2030
m VJV od křižovatky v zaniklém městě Čistá, 50°5'53"N, 12°45'25"E, 756 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942b
22. 5. 2001 not. A. Masopustová, 2009 not. P. Krása
Lokalita u Nebeského rybníka je tvořena rašelinnou loukou o velikosti asi 70 × 50 m. Tučnice
zde rostly ve východní části plochy navazující na litorál rybníka. Stanoviště silně zarůstá nálety olší a smrků, a proto zde byla kolem roku 2005 část olšových náletů vyřezána. Po dohodě
s vlastníkem zde byly nálety ve výrazně větším rozsahu vyřezány i na podzim 2013 – kromě
tučnic se zde totiž vyskytuje řada dalších významných druhů rostlin jako rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) aj.
Pokus o nalezení tučnic v roce 2013 byl na lokalitě neúspěšný (A. Masopustová, P. Krása,
P. Tájek).
V. Nová Ves – pod Hadí farmou, zrašelinělá louka s nálety 1,4 km JV od kóty Křížky (817,2
m) a 470 m Z od kóty V Boru (803,9 m), 50°3'36"N, 12°46'3"E, 770 m n. m., 28c. Mnichovské
hadce, 5942b
17. 6. 1986 not. P. Nevečeřal
Výskyt tučnic u Pluhova boru zaznamenal v roce 1986 P. Nevečeřal na mapovací kartu (uložena na Správě CHKO Slavkovský les). Stanoviště popisuje takto: „Podmáčená louka v náletu
olší a bříz, místy zrašelinělá. Lokalita neobhospodařovaná, nezarůstá tužebníkem či jiným,
dobře se vyvíjí a zachovává druhovou bohatost.“ Na leteckých snímcích z roku 1952 jsou
v těchto místech patrné stavby náležející k vojenskému táboru. Stanoviště je dnes tvořeno
zapojeným březovým náletem (opad listí je jedním z hlavních faktorů, který negativně ovlivňuje možný výskyt tučnic). Pod mělkou vrstvou humolitu se nachází glej s hrubým štěrkem.
V roce 2014 se v ploše nacházelo několik velkých kališť lesní zvěře. Přestože je v současnosti
většina plochy (patrně v důsledku rozvoje stromového patra) pro tučnice málo zamokřená
a příliš zapojená bylinným patrem, je zde několik míst, kde by mohly tučnice přežívat. V červenci 2014 zde však nalezeny nebyly, přesto bude vhodné výskyt ještě prověřit během dalších vegetačních sezón.
K početnosti populace Nevečeřal píše: „Na zrašelinělém místě nahloučena do dosti hustého porostu, vitální, bohatě kvetoucí rostliny, 127 rostlin.“ Ze stejné plochy uvádí M. Trégler
z počátku 90. let výskyt pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea).
VI. Louka u M. Lázní – JV část Pluhova boru, vlhké světliny ve smrčině 2 km S od kostela
v Mnichově a 1 km SSZ od kapličky na křižovatce Louka – Prameny – Mnichov – Bečov, přibližně 50°3'21"N, 12°47'9"E, 675 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b
květen 2004 not. V. Melichar
Tučnice v JV části NPR Pluhův bor byly zaznamenány během mapování Natura 2000, jejich
výskyt byl lokalizován relativně velkým polygonem a autor nálezu si dnes již přesné místo výskytu tučnic nepamatuje. Ke stejnému místu se pravděpodobně váže i záznam Č. Deyla z 15.
7. 1979 (Šedo 1983) lokalizovaný jako „Prameny: okraje lesa na J úpatí Pluhova boru nad silnicí.“ Na lokalitě v roce 2004 rostly nejvýše desítky rostlin, na více místech na prameništních
stanovištích, často pod listy hasivky (Pteridium aquilinum) spolu s rožcem kuřičkolistým (Cerastium alsinifolium) (V. M elichar , ústní sdělení). Stanoviště je dnes tvořeno vlhkým lesem
s převahou smrku s několika zrašelinělými světlinami, starými mělkými odvodňovacími kanály a jsou zde i prameniště narušovaná lesní zvěří a kaliště. Vegetace zdejších světlin byla důkladně zkoumána v letech 2010–2013 v rámci dokumentace stanovišť s rožcem kuřičkolistým
(Cerastium alsinifolium; Tájek, nepubl. data) – výskyt tučnice se zde ale nepodařilo potvrdit.
V porovnání s leteckými snímky z 50. let je zřejmé, že většina plochy Pluhova boru byla ještě před 60 lety tvořena nelesními stanovišti nebo velmi řídkou lesní vegetací. Zvýšení zápoje
stromového patra lze považovat za hlavní důvod postupného vymizení druhu z lokality.
VII. Lázně Kynžvart – Zaječí pramen, jímání pramene v dutém kmeni, 320 m S od železničního viaduktu nad silnicí Valy – Lázně Kynžvart a 2,3 km JJV od kostela v Kynžvartu,
49°59'30"N, 12°38'31"E, 587 m n. m., 28a Kynšperská vrchovina, 6041b
1990 not. M. Trégler, 1995 not. P. Nevečeřal, 9. 9. 2004 not. P. Tájek, 2010 not. J. Bartoš
Tučnice zde rostly na mokrém trouchnivějícím dřevě pařezu, který sloužil k jímání zdejší železité kyselky zvané Zaječí pramen. Rostliny se zde vyskytovaly nejméně od začátku 90. let 20.
stol. až do roku 2010, kdy byl dutý kmen vyměněn za nový.
Na fotografii M. Tréglera z roku 1990 je vidět nejméně 20 růžic. Před výměnou dutého
kmene zde rostlo už jen několik rostlin.
VIII. Rájov – PR Prameniště Teplé, příkop ve slatiništi, 1550 m ZJZ od kostela v Rájově a 850
m SZ od kóty Homolka (775,6 m), 49°59'39"N, 12°44'30"E, 763 m n. m., 86. Slavkovský les,
6042a
1984–1991 not. P. Volf
Poměrně početná populace tučnice při okraji PR Prameniště Teplé zanikla již nejméně před
10 lety v důsledku lesních výsadeb a expanze smrčin. Tučnice se zde vyskytovaly v zaneseném melioračním příkopu. Druh zde zaznamenal P. Volf (1992) při průzkumu navrhované
rezervace v rámci svojí diplomové práce (tehdy území označováno jako „Louky u rybníků“).
Jedním z cílů práce bylo sledování početnosti vybraných druhů rostlin v pramenné oblasti říčky Teplé, která byla v 70. letech postižena rozsáhlými odvodňovacími zásahy.
V rozmezí let 1984–1991 uvádí Volf (1992), podobně jako u dalších zde sledovaných
vzácných druhů, zvětšování velikosti populace tučnice, což přičítá zanášení melioračních příkopů a samovolnému zlepšování přírodních poměrů na lokalitě. Počty rostlin v jednotlivých
letech uvádí takto: 1984: 50 (z toho 25 kvetoucích), 1985: 63 (30), 1986: 73 (44), 1987: 79
(49), 1988: 129 (71), 1989: 149 (67), 1990: 189 (100), 1991: 217 (100). Při inventarizačním
průzkumu (Tájek 2006) byla lokalita opakovaně navštěvována, příkop i jeho okolí pečlivě procházeno, ale výskyt druhu zde již potvrzen nebyl. Přestože se zde stále nacházejí nezapojená
obnažená místa narušovaná lesní zvěří, je dnes již stanoviště pro tučnice příliš zastíněné (zapojení smrkových porostů, které zde byly vysázeny po ukončení odvodňovacích prací). Volf
(1992) uvádí, že tučnice nalezl ještě „na 2 dalších lokalitách v okolí“ (mimo území dnešní PR
Prameniště Teplé) a celkový počet všech jedinců zde byl kolem 700.
IX. Ovesné Kladruby – PP Podhorní slatě, slatiniště 1500 m V od kostela v Ovesných Kladrubech a 460 m JZ od břehů Podhorní nádrže, přibližně 49°57'26"N, 12°47'59"E, 696 m n.
m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b
1991–1993 not. M. Trégler
Tučnici obecnou na slatinných loukách mezi Ovesnými Kladruby a Mrázovem zaznamenal M.
Trégler někdy mezi roky 1991–1993 (nepublikované terénní zápisky uložené na Správě CHKO
Slavkovský les). Kolem roku 1995 zde údajně rostly tučnice v počtu nejvýše desítek rostlin
přibližně kolem bodu 49°57'26,4"N, 12°47'59,3"E (V. M elichar , ústní sdělení). Početnost ani
přesná lokalizace výskytu rostlin není uvedena a autor si je nepamatuje. Lokalita je od roku
2008 součástí přírodní památky Podhorní slatě. Stanovištní podmínky jsou výskyt druhu na
lokalitě stále vhodné, jsou zde i narušovaná místa s výskytem bařičky bahenní (Triglochin
79
80
palustre), která tučnici na Tepelsku často doprovází. Přesto zde druh nebyl ani přes podrobný
floristický průzkum (Tájek 2007) a opakované návštěvy území v letech 2003–2014 nalezen.
Lokality uváděné v literatuře, které se v současnosti nepodařilo přesněji
lokalizovat.
Milíkov u Mariánských Lázní – 0,5 km V od obce Mokřina, na pravé straně cesty k Těšovské
hájence, 28a Kynšperská vrchovina, 5941a
1984 not. V. Procházka (Bytel 1995)
Vlhká stanoviště u cesty k Těšovské hájence jsou v současnosti dosti zastíněná, roste zde mj.
bohatá populace žebrovice různolisté (Blechnum spicant). Uvedená lokalizace odpovídá úseku lesní cesty v délce několika stovek metrů. Početnost populace odhadl Bytel (1995) na více
než 1000 rostlin. Takto početná populace se zde v současnosti nevyskytuje, nelze však s jistotou vyloučit, že několik posledních exemplářů zde dlouhodobě uniká pozornosti.
Ostrov u Studánky – svahová pramenná louka u lesa 1,3 km V od kóty 635 u silnice Dolní
Žitná – Studánky, 86. Slavkovský les, 5941b
15. 7. 1979 not. F. Mladý (Šedo 1983).
Studánka u Březové – mokřad 200 m od silnice po žluté turistické značce, 28a Kynšperská
vrchovina, 5941b
1988 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995)
V místě odpovídající uvedené lokalizaci se dnes mokřadní stanoviště nenacházejí (dle turistických map je průběh žluté turistické značky v roce 1992 a v současnosti shodný). Početnost
populace uvádí Bytel (1995) do 50 jedinců.
Lazy – mokřad 1 km Z, 86. Slavkovský les, 5941b
1989 not. M. Trégler (Bytel 1995)
Je možné, že lokalita je totožná s lokalitou č. 2, která je jen něco málo přes 1 km ZSZ od Lazů. V území odpovídající vzdálenostně 1 km západně od Lazů se však nachází poměrně velké
množství kvalitních rašelinných biotopů, takže tato lokalizace není příliš jednoznačná. Početnost uvádí Bytel (1995) v rozmezí 50–1000 rostlin a v poznámce „trend“ popisuje počty jako
stabilizované.
Rovná – les v údolí potoka Rabůvka 1,8 km ZJZ od obce, okraj lesa, 86. Slavkovský les,
5941b
15. 7. 1979 not. V. Skalický (Šedo 1983).
Území je dnes tvořeno převážně olšovými luhy a smrčinami s absencí stanovišť, kde by mohla tučnice přežívat.
Čistá – mokré a rašelinné louky ve žlábcích u potoka při SV a V úpatí Sklenného vrchu
(831), 86. Slavkovský les, 5842d
15. 7. 1979 not. Č. Deyl (Šedo 1983)
Umístění nálezu snad odpovídá lokalitám uvedeným v přehledu č. 4 a 5, ani na jedné z nich
však rostliny nerostou „ve žlábcích u potoka“.
Brť – v údolí Otročínského potoka SZ od železniční stanice Otročín, 28d Toužimská vrchovina, 5943c
15. 7. 1979 not. F. Mladý (Šedo 1983).
Tisová – louky 1,2–1,4 km ZSZ obce, 660 m n. m., 28b Kaňon Teplé, 5943c
1987 J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991)
V území se dnes nacházejí kosené louky s odvodňovacími příkopy a menšími nekosenými
slatinnými plochami, kde se vyskytuje kruštík bahenní (Epipactis palustris), ostřice blešní
(Carex pulicaris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Vyskytují se zde i narušovaná
místa s výskytem bařičky bahenní (Triglochin palustre), výskyt tučnice se zde ale v posledních letech ověřit nepodařilo.
Podstrání – mokré louky a pastviny 3,0 km JV obce (v blízkosti rozcestí, kóta 804), 86. Slavkovský les, 5942a
1987 not. J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991).
Umístění nálezu odpovídá přibližně lokalitě uváděné níže jako „II. Prameny – Trojhran I“, neodpovídá však uváděná nadmořská výška (rozdíl asi 20 výškových metrů).
Prameny – Dolní mlýn, mokrá louka severozápadně od kóty 675, 28c Mnichovské hadce,
5942a, 5942c
15. 6. 1987 not. J. Nesvadbová (Nesvadbová et al. 1987)
Prameny – okraj lesní cesty a mokřad 2 km JZ od obce nad silnicí Prameny – Kladská, 86,
Slavkovský les, 5942c
Početnost populace uvádí Bytel (1995) v kategorii „do 50 jedinců“.
Služetín – prameniště 1 km SZ od obce, 28d Toužimská vrchovina, 6042b
Je možné, že se jedná o lokalitu č. 20. Početnost populace uvádí Bytel (1995) v kategorii „do
50 jedinců“.
Služetín – mokré louky, prameniště v údolí bezejmenného potoka (pravobřežní přítok
Teplé) 1–1,5 km VJV obce; 700 m n. m., 28d Toužimská vrchovina, 6042b
1985 not. J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991)
Území odpovídá oblasti zvané Hoštěcká niva, kde se vyskytuje řada významných druhů rostlin – ostřice dvoudomá (Carex dioica), ostřice Davallova (Carex davalliana), vachta trojlistá
(Menyanthes trifoliata) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Tučnice obecná zde ale v posledních letech ani přes podrobný průzkum území nalezena nebyla.
Tab. 1: Přehled recentních i zaniklých lokalit tučnice obecné v CHKO Slavkovský les.
Římskými čísly označeny zaniklé lokality, které se podařilo přesně lokalizovat.
lokalita
rok nálezu
početnost dříve
početnost aktuální
1
Dolní Žandov – Bublák
2004
> 50
2
Smrkovec – Rašeliniště pod Lesným
2001
> 32
3
Lazy – za Štípkovnou
1995
14
4
Čistá – bývalé Chaloupky
1988
>5
5
Čistá – pod Sklenným vrchem
2001
6
Nová Ves – U bunkru
1987
100 (r. 1986)
125
7
Nová Ves – slatiniště s korálicí
2007
> 20 (r. 2009)
2
8
Nová Ves – Loučky
2009
>3
>3
57
81
82
lokalita
rok nálezu
početnost dříve
početnost aktuální
9
Nová Ves – průsek za Křížky
2009
102
10
Nová Ves – Horňáčkova louka
2009
< 10
11
Nová Ves – Louka pod Pluhovým borem
2007
650 (r. 1986)
3
12
Louka u M. L. – západní okraj NPR Pluhův
bor
2004
> 200 (r. 2009)
35
13
Louka u M. L. – u staré přehrady
2004
3
14
Bečov – svahová slatinná louka
2002
> 100
15
Bečov – dno Čtvrtého rybníka
2003
> 30
16
Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem –
západní část
1995
25
17
Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem –
východní část
1995
100
100
18
Mariánské Lázně – PR Smraďoch
1983
50
> 200
19
Poutnov – u židovského hřbitova
2007
17
20
Služetín – prameniště Lučního potoka
2011
115
21
Horní Kramolín – PP Čertkus
1995
< 10
22
Ovesné Kladruby – slatiniště v pastvině
1995
> 100
23
Bezvěrov – Bezvěrovské mokřady
2004
> 100
I
Lazy – u rybníčku
1995
0
II
Prameny – Trojhran I
2009
0
III
Prameny – Trojhran II
2004
0
IV
Krásno – u Nebeského rybníka
2001
0
V
Nová Ves – pod Hadí farmou
1986
VI
Louka u M. L. – JV část Pluhova boru
2004
VII
Lázně Kynžvart – Zaječí pramen
1990
> 20 (r. 1990)
0
1984
217 (r. 1991)
0
VIII
Rájov – PR Prameniště Teplé
IX
Ovesné Kladruby – PP Podhorní slatě
1991–3
127
0
0
0
Stanovištní nároky
Tučnice obecná je považována za typický druh rašelinišť, rašelinných luk a pastvin, slatinišť
a pramenišť, břehů potoků a rybníků, zvodněných příkopů a melioračních stružek. Růst může
také na odvalech po těžbě rud, skrývkách zeminy, pramenitých horských svazích, ve štěrbinách a na teráskách mokvavých skal, na často narušených a trvale podmáčených nebo dočasně zaplavovaných místech. Zpravidla roste na slunných až polostinných stanovištích se
sníženou konkurencí okolních druhů, především na humolitech, ale i na hlinitých, písčitých,
jemně štěrkovitých, provzdušněných půdách různé mocnosti, slabě kyselých až slabě zásaditých (B ělohlávková 2000).
Ve Slavkovském je většina lokalit (70 %) tvořena nelesními typy stanovišť. Nejčastějším
typem stanoviště jsou slatiniště (41 %), rašeliniště (26 %) a odvodňovací příkopy (13 %). Zařazení lokalit do jednotlivých typů stanovišť, typ jejich případné disturbance a další parametry lokalit jsou uvedeny v přehledové tabulce č. 2.
Nadmořská výška recentních lokalit se pohybuje v rozmezí 552–814 m n. m. (v případě
nověji neověřených lokalit 587–832 m n. m.). Přes 90 % recentních lokalit se nachází v nadmořské výšce přes 600 m n. m., 70 % pak přes 790 m n. m.
Na 96 % stanovišť bylo zjištěno narušování půdního povrchu (disturbance), na 78 % pak
byla zaznamenána silná disturbance – nejčastěji od lesní zvěře (48 %), méně často v důsledku lidské činnosti (30 %) nebo hospodářským zvířectvem (9 %), v několika případech byla
zaznamenána silná disturbance způsobená dvěma faktory současně.
V 50. letech 20. století bylo 91 % recentních lokalit tvořeno nelesními stanovišti. Na
52 % lokalit dochází v současnosti k silnému nebo velmi silnému zarůstání stromovými nálety. U pěti z devíti zaniklých lokalit je pravděpodobně hlavním důvodem vymizení tučnic
změna stanovištních podmínek způsobená expanzí náletových dřevin, jedna lokalita zanikla v důsledku přímého lidského zásahu (výměna dutého kmene v jímání Zaječího pramene)
a u tří lokalit není důvod vymizení tučnic zcela zřejmý. Na 9 z 23 recentních lokalit byl výskyt
tučnic uváděn již před rokem 1996, pouze na jedné z těchto devíti lokalit jsou prováděna aktivní ochranářská opatření (východní část PR Mokřady pod Vlčkem). Na dalších osmi lokalitách nebyl cílený management prováděn a tučnice zde přesto dokázaly dlouhodobě přežít.
V některých případech se ale jejich populace mnohonásobně zmenšily (lokalita v PR Smraďoch je pro tyto účely řazena do skupiny lokalit bez zásahu – byly zde sice v roce 2013 vyřezány nálety, ale zdejší populace tučnic byla v té době stále vitální).
Charakter typických stanovišť s výskytem tučnice obecné dokumentují níže uvedené fytocenologické snímky (snímkována byla pouze vegetace na plošně rozsáhlejších a vegetačně
homogenních lokalitách).
Tab. 2: Stanovištní parametry lokalit tučnice obecné v CHKO Slavkovský les. Římskými čísly
označeny zaniklé lokality, které se podařilo přesně lokalizovat.
lokalita
typ stanoviště
disturbance
zvěří
les/neles
zarůstání
hosp.
zvířaty
lidskými
zásahy
1952–1958
2014
dřevinami
1953
dřevinami
2014
1
slatiniště
velmi
silná
-
-
bezlesí
les
ne
velmi silné
2
příkop
velmi
silná
-
silná
bezlesí
bezlesí
ano
velmi silné
3
rašeliniště
silná
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
silné
4
rašeliniště
slabá
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
slabé
5
rašeliniště
silná
-
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ano
slabé
6
slatiniště +
obnažené
plochy
silná
-
slabá či
dávno
bezlesí
les
ne
velmi silné
7
slatiniště
silná
-
-
bezlesí
bezlesí
ano
slabé
8
příkop
silná
-
silná
bezlesí
bezlesí
ne
velmi silné
9
rašeliniště
slabá
-
-
bezlesí
bezlesí
ano
silné
10
prameniště +
rašeliniště
-
-
-
bezlesí
bezlesí
ano
slabé
11
jiný typ
stanoviště
-
-
silná
bezlesí
les
ne
silné
12
obnažené
plochy
slabá
-
silná
les
les
ne
žádné
13
slatiniště
silná
-
-
bezlesí
les
ne
slabé
83
84
lokalita
typ stanoviště
disturbance
slatiniště
15
rašeliniště
+ obnažené
plochy
zarůstání
hosp.
zvířaty
lidskými
zásahy
1952–1958
2014
dřevinami
1953
dřevinami
2014
velmi
silná
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
silné
-
-
silná
bezlesí
les
ne
velmi silné
zvěří
14
les/neles
16
příkop
-
-
silná
bezlesí
bezlesí
ne
silné
17
slatiniště +
prameniště
silná
-
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ne
žádné
18
rašeliniště
slabá
-
slabá či
dávno
les
les
ano
silné
19
slatiniště +
prameniště
slabá
-
silná
bezlesí
bezlesí
ne
žádné
20
slatiniště
-
slabá
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ne
slabé
21
slatiniště
silná
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
velmi silné
22
slatiniště
slabá
silná
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ne
slabé
23
slatiniště
slabá
silná
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ano
slabé
I
rašeliniště
slabá
slabá
-
bezlesí
bezlesí
ne
silné
II
příkop
slabá
-
silná
les
les
ano
silné
III
příkop
slabá
-
silná
les
les
ano
velmi silné
IV
rašeliniště
-
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
slabé
V
jiný typ
stanoviště
velmi
silná
-
slabá či
dávno
bezlesí
les
ne
velmi silné
VI
obnažené
plochy
slabá
-
slabá či
dávno
bezlesí
les
ano
silné
VII
jiný typ
stanoviště
-
-
slabá či
dávno
bezlesí
bezlesí
ne
žádné
VIII
příkop
slabá
-
silná
bezlesí
les
ne
velmi silné
IX
rašeliniště
-
-
-
bezlesí
bezlesí
ne
silné
Fytocenologické snímky
Lokalita č. 10: 50°04'21,8"N, 12°45'02,6"E, 793 m n. m., 4. 9. 2013, 25 m2, 5°, V; E1: 50 %, E0:
30 %. Pozn.: nepravidelný tvar snímku, prameniště obklopené rašelinným biotopem, sníženina bez rašeliníků, oproti okolí méně zapojené.
E1: Carex panicea 2b, Juncus articulatus 2b, Carex demissa 2a, Juncus bulbosus 2a, Carex
rostrata 1, Eriophorum angustifolium 1, Agrostis stolonifera +, Anthoxanthum odoratum +,
Cardamine pratensis +, Carex nigra +, Comarum palustre +, Equisetum fluviatile +, Holcus
lanatus +, Myosotis nemorosa +, Pinguicula vulgaris +, Rumex acetosa +, Scirpus sylvaticus
+, Trifolium repens +, Tussilago farfara +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, Angelica
sylvestris r, Carex echinata r, Cirsium palustre r, Epilobium palustre r, Luzula campestris r,
Mentha arvensis r, Picea abies juv. r, Potentilla erecta r, Vaccinium oxycoccos r.
E0: Aulacomnium palustre 2b, Calliergonella cuspidata 1, Sphagnum warnstorfii 1, Bryum
pseudotriquetrum +, Campylium stellatum +, Philonotis fontana +, Sphagnum teres +.
Lokalita č. 17 (jižní část): 50°02'24,0"N, 12°44'09,8"E, 765 m n. m., 16. 6. 2011, 25 m 2,
(5 × 5 m), 0°; E1: 45 %, E0: 80 %. Plocha fixována hřebíky s plastovými víčky: JV oranžové, SV
velké modré, JZ světle modré, SZ velké bílé.
E1: Carex panicea 2a, Eleocharis quinqueflora 2a, Carex appropinquata 2m, Phragmites australis 2m, Carex nigra 1, Juncus articulatus 1, Molinia caerulea 1, Eriophorum angustifolium
1, Carex dioica 1, Eriophorum latifolium 1, Pedicularis palustris 1, Potentilla erecta 1, Cardamine pratensis +, Carex demissa +, Cirsium palustre +, Crepis paludosa +, Drosera rotundifolia +, Festuca rubra +, Galium uliginosum +, Juncus alpinoarticulatus +, Lathyrus pratensis
+, Pinguicula vulgaris +, Triglochin palustre +.
E0: Tomenthypnum nitens 4, Brachythecium rivulare 2a, Sphagnum warnstorfii 1, Calliergonella cuspidata +, Cratoneuron filicinum +.
Lokalita č. 17 (severní část): 50°02'26, 3"N, 12°44'10,6"E, 759 m n. m., 12. 7. 2011, 25 m2,
(12,5 × 2 m),
6°, S; E1: 75 %, E0: 96 %. Plocha fixována hřebíky s plastovými víčky: SV modré, JZ zelené, SZ
bílé, JV železná tyč. Pozn.: břeh rybníčka.
E1: Carex nigra 3, Festuca rubra 2a, Potentilla erecta 2a, Lathyrus pratensis 2m, Bistorta major 1, Molinia caerulea 1, Sanguisorba officinalis 1, Cirsium palustre 1, Briza media 1, Carex
panicea 1, Knautia arvensis 1, Carex dioica 1, Drosera rotundifolia 1, Eriophorum latifolium
1, Galium uliginosum 1, Vaccinium uliginosum 1, Agrostis stolonifera +, Anthoxanthum odoratum +, Avenula pubescens +, Calluna vulgaris +, Cardamine pratensis +, Erica carnea +,
Eriophorum angustifolium +, Festuca ovina +, Filipendula ulmaria +, Galium verum +, Geum
rivale +, Juncus articulatus +, Lotus corniculatus +, Luzula campestris +, Lychnis flos-cuculi +, Oxycoccus palustris +, Pinguicula vulgaris +, Polygala vulgaris +, Ranunculus acris +,
Agrostis capillaris r, Ajuga reptans r, Carex appropinquata r, Carex umbrosa r, Dactylorhiza
fuchsii r, Parnassia palustris r, Poa pratensis r.
E0: Tomenthypnum nitens 5, Sphagnum warnstorfii 1, Aulacomnium palustre 1, Brachythecium rivulare +, Campylium stellatum +, Cratoneuron filicinum +, Rhytidiadelphus squarrosus
+.
Lokalita č. 21: 49°58'29,9"N, 12°47'39,9"E, 694 m n. m., 12. 8. 2007, 25 m2, 4°, V; E3: 2 %, E1:
85 %, E0: 10 %.
E3: Picea abies 1.
E1: Carex panicea 3, Cirsium oleraceum 2b, Agrostis canina 2a, Carex nigra 2a, Cirsium palustre 2a, Festuca rubra 2a, Valeriana dioica 2a, Prunella vulgaris 2m, Alnus glutinosa juv.
1, Carex echinata 1, Carex flava 1, Carex pulicaris 1, Eriophorum angustifolium 1, Mentha
arvensis 1, Succisa pratensis 1, Agrostis stolonifera +, Ajuga reptans +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media +, Cerastium holosteoides +, Crepis paludosa +, Deschampsia cespitosa +, Equisetum palustre +, Filipendula ulmaria +, Galium uliginosum +, Holcus lanatus
+, Chaerophyllum hirsutum +, Juncus articulatus +, Juncus effusus +, Leontodon hispidus +,
Luzula campestris agg. +, Menyanthes trifoliata +, Parnassia palustris +, Potentilla erecta +,
Ranunculus nemorosus +, Salix rosmarinifolia +, Triglochin palustre +, Tussilago farfara +,
Dactylorhiza majalis r, Galium album r, Pinguicula vulgaris r, Salix cinerea juv. r, Tephroseris
crispa r.
E0: Brachythecium rivulare 2m, Chiloscyphus profundus 1, Plagiomnium cuspidatum 1, Aulacomnium palustre +, Campylium stellatum +, Dicranella heteromala +, Dicranum montanum
85
86
+, Chiloscyphus polyanthos var. pallescens +, Philonotis cf. seriata +, Plagiothecium nemorale +, Rhizomnium punctatum +, Sphagnum warnstorfii +, Straminergon stramineum +.
Lokalita č. 22: 49°57'59,3"N, 12°47'06,8"E, 718 m n. m., 12. 8. 2007, 25 m2, 4°, V; E3: 2 %,
E1: 85 %, E0: 10 %.
E1: Carex davalliana 2b, Carex panicea 2a, Festuca ovina 1, Juncus articulatus 1, Mentha arvensis 1, Agrostis canina +, Achillea millefolium +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media
+, Cardamine pratensis +, Carex demissa +, Carex pulicaris +, Centaurea jacea +, Cirsium
palustre +, Danthonia decumbens +, Epilobium palustre +, Galium album +, Galium uliginosum +, Holcus lanatus +, Leontodon hispidus +, Linum catharticum +, Myosotis palustris
agg. +, Pinguicula vulgaris +, Poa trivialis +, Potentilla erecta +, Ranunculus repens +, Rumex acetosa +, Succisa pratensis +, Tephroseris crispa +, Triglochin palustre +, Valeriana
dioica +, Viola palustris +, Angelica sylvestris r, Epilobium cf. tetragonum r, Festuca rubra r,
Galeopsis cf. bifida r, Holcus mollis r, Juncus bulbosus r, Lathyrus pratensis r, Leucanthemum
ircutianum r, Nardus stricta r, Parnassia palustris r, Prunella vulgaris r, Rumex obtusifolius r,
Scirpus sylvaticus r, Tanacetum vulgare r, Vicia cracca r, Viola canina r.
E0: Calliergonella cuspidata 2a, Campylium stellatum +, Sphagnum palustre +.
Diskuze
Většina „nových“ lokalit tučnice obecné nalezených v oblasti v uplynulých deseti letech je
pravděpodobně pouze důsledkem podrobnějšího botanického poznávání oblasti. Populace
tučnic nalezené v posledních letech jsou malé a rostou na poměrně skrytých, nenápadných
a málo navštěvovaných místech. Je pravděpodobné, že tučnice se zde vyskytují již poměrně
dlouhou dobu a pouze unikaly pozornosti přírodovědců. S největší pravděpodobností proto
nové lokality s tučnicemi nevznikají nebo jen zcela výjimečně. Zároveň je velmi pravděpodobné, že v oblasti bývalo ještě před několika málo desetiletími lokalit s tučnicemi výrazně
větší množství (tedy nejen výše uvedené, kde byl v minulosti výskyt tučnic prokazatelně zaznamenán a nověji nepotvrzen).
Důvodem zániku lokalit jsou změny v zemědělském hospodaření spočívající v odvodňování podmáčených ploch a upuštění od tradičního hospodaření na nelesních mokřadech.
Významnou roli jistě hrají také změny na krajinné úrovni – zánik jemné krajinné mozaiky
a celková eutrofizace. V případě Slavkovského lesa je ale pravděpodobně hlavním faktorem
ohrožujícím populace tučnic již po několik desetiletí zarůstání mokřadních stanovišť lesní vegetací. Souvisí to s historií zdejší krajiny, kde došlo po 2. světové válce k odsunu obyvatelstva
a následně ke vzniku vojenského výcvikového prostoru v 50. letech 20. století (důsledkem
bylo další snížení populační hustoty obyvatelstva). Ve 2. polovině 20. století byla proto zemědělsky využívána pouze půda na snáze dostupných místech; vlhká a podmáčená stanoviště využívaná do té doby jako občasně kosené louky nebo pastviny zůstala ladem. To sice
pro řadu cenných mokřadních stanovišť znamenalo dočasnou záchranu, několik desetiletí
trvající absence hospodaření však postupně vedla k uchycování náletových dřevin. Urychlením těchto nežádoucích změn pak často bylo převádění zarůstajících mokřadů na lesní pozemky a následné umělé zalesňování spojené často s dalším odvodňováním. Velmi výrazné
zvýšení podílu lesů na úkor nelesních stanovišť je pak zvláště patrné v centrální části CHKO
Slavkovský les mezi Prameny a Čistou, která je přesto dodnes těžištěm výskytu tučnic v celé
oblasti. Dokladem toho, že udržování bezlesí může být dostatečným opatřením umožňujícím přežívání tučnic, je lokalita pod elektrovodem mezi Křížky a Čistou, kde sice dochází ke
zmlazování náletových dřevin, ale jakmile nálety začínají zasahovat do drátů, jsou pravidelně
odstraňovány.
Významný příznivý vliv na přežívání velké části populací tučnic mají ve sledované oblasti
vysoké stavy lesní zvěře. Nepřirozeně vysoké stavy jelena evropského, nepůvodního jelena
siky (a v případě některých lokalit také prasete divokého a muflona) jsou sice hlavní příčinou
problémů s obnovou přirozeného složení zdejších lesních porostů, paradoxně ale vytvářejí
vhodné podmínky pro přežívání řady vzácných a konkurenčně slabých druhů rostlin na nelesních stanovištích – a tučnice obecná je toho velmi dobrým příkladem. Na první pohled celkem nevýznamné a plošně nevelké narušování mokřadů kališti a pěšinami lesní zvěře může
mít pro přežívání tučnice klíčovou roli na úrovni celé krajiny.
Důležitý vliv na rozšíření tučnice obecné ve Slavkovském lese pravděpodobně měla také
existence vojenského újezdu Prameny v letech 1950–1954. Území zahrnovalo oblast s největší koncentrací současných tučnicových lokalit (tedy přibližně mezi obcemi Čistá, Prameny
a Nová Ves). Na leteckých snímcích oblasti z roku 1952 jsou na některých lokalitách jasně patrné dočasné stavby (vojenské tábory, případně rozsáhlejší místa narušená pojezdem techniky). Celkový rozsah disturbancí v celém časovém období však nelze objektivně vyhodnotit
(letecké snímky jsou k dispozici pouze pro rok 1952 a plošně méně rozsáhlá narušení na
nich vidět nejsou).
Obnova mokřadních lokalit, kde se v minulosti tučnice vyskytovaly, je dnes již většinou
nereálná (pozemky jsou dnes již vedeny jako lesní půda) nebo by byla neúměrně nákladná a navíc s nejistým výsledkem (stanoviště již nejsou pro výskyt tučnic vhodná nebo chybí
zdroj diaspor z okolí, případně jiné chráněné druhy rostlin, pro které by mohla být redukce
stromového patra rovněž prospěšná). O to důsledněji by ale měly být chráněny zbylé populace tučnic. Neměl by však být konzervován současný stav lokalit, ale měla by zde být provedena aktivní opatření s cílem zvětšit velikost často již kriticky malých populací – a to i prostřednictvím speciálních opatření, jako je např. stržení či narušování drnu. Důležité bude také
umožnit tučnicím osídlení několika prostorově oddělených stanovišť v rámci jednotlivých
lokalit a zabránit tak jejich vyhynutí v důsledku obtížně předvídatelných a často náhodných
zásahů. S tím souvisí i vytvoření pestřejší mozaiky mikrostanovišť, především míst s obnaženým povrchem půdy v různých fázích sukcese. Studnička (2013) uvádí podobné závěry pro
tučnici obecnou českou (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris).
Ačkoliv se z přehledu výše uvedených populací se může zdát, že tučnice snadno osídluje nové lokality (narušená stanoviště), vznik nových populací je v současnosti patrně velmi
vzácný. Je pravděpodobné, že okraje melioračních příkopů a podobná narušovaná místa osidloval druh ve 2. polovině 20. století náhradou za primární stanoviště, která byla těmito příkopy zničena – a pro tučnice tedy bylo snadné tyto náhradní biotopy osídlit. Definitivní vymizení rostlin na lokalitách pak způsobily až sukcesní změny, kterým dočasně obnažené půdy
ve srovnání s primárními stanovišti snadno podléhají.
Nevyřešenými otázkami zůstává, jak silnou mají tučnice schopnost dálkového šíření,
která se dá pro druh osidlující nově vznikající narušovaná stanoviště očekávat, a zda je tak
dochovaná hustota přeživších lokalit pro dlouhodobou existenci druhu v daném regionu
dostačující.
87
88
Závěr
Během studia historických i novějších údajů o výskytu tučnice obecné v CHKO Slavkovský
les byly nalezeny záznamy o 45 lokalitách. Třináct z těchto lokalit nebylo přesně lokalizováno, a proto nebyly dále hodnoceny. Revize zbylých 32 lokalit, která byla provedena v letech
2012–2014, potvrdila výskyt tučnic na 23 lokalitách, na devíti lokalitách se tučnice nalézt nepodařilo. Výsledky revize potvrdily, že oblast Slavkovského lesa je jednou z nejvýznamnějších
oblastí výskytu druhu v České republice.
Významná část dříve uváděných lokalit v posledních desetiletích zanikla a přežívající populace jsou málo početné. Na některých lokalitách došlo během uplynulých 30 let k významnému zmenšení populací a nové lokality s tučnicemi v současnosti pravděpodobně vznikají
jen vzácně. Proto je nezbytná důsledná ochrana stávajících populací. Na většině lokalit bude
nezbytné cíleně ovlivňovat sukcesní změny na stanovištích, především vyřezávat náletové
dřeviny a narušovat půdní povrch.
Literatura
A ldenius J., C arlsson B. & K arlsson S. (1983): Effects of insect trapping on growth and nutrient content of Pinguicula vulgaris L. in relation to the nutrient content of the substrate.
– New Phytologist 93: 53–59.
B ělohlávková (1985): Pinguicula bohemica Krajina – tučnice česká. – Ms. [Zpráva ke kontrol.
etapě hl. úkolu SPZV; depon. in: Botanický ústav AV ČR Průhonice.]
B ělohlávková (2000): Pinguicula L. – tučnice. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds], Květena ČR. 6. –
Academia, Praha.
Bytel J. [ed] (1995): Výskyt masožravých rostlin v CHKO Slavkovský les (stav k 30. 4. 1995). –
Ms., 2 p. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
D omin K. (1924): Císařský les, studie geobotanická. – Archiv pro přírodovědecký výzkum
Čech: XVII: 3.
G rulich V. (2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84:
631–645.
L egendre L. & Cieslak T. (2007): Pinguicula vulgaris L. in the Champagne state of France: life in
an alkaline bog. – Carnivorous Plant Newsletter 36: 104–113.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., K aplan Z., K irschner J. & Štěpánek J. [eds] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 928 p.
Kučera J. & Váňa J. (2004): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky. – Příroda,
Praha, 23: 1–104.
M a as D. (1989): Germination characteristics of some plant species from calcareous fens
in southern Germany and their implications for the seed bank. – Holarctic Ecology 12:
337–344.
M artínek K. (1999): Flóristický kurz České botanické společnosti v Chebu (8.–13. 7. 1996). –
Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 99: 7–29.
M udra P. & M udrová R. (2005): Inventarizační botanický průzkum NPR Pluhův bor. – Ms. 10 p.,
9 tab. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
N esvadbová J. (1983a): Floristický přehled druhů zjištěných v SPR Pluhův bor. – In: Baroch F.,
Čečil F., K laudisová A., K raft J., Nesvadbová J., Sokolová L. & Ž án M., SPR Pluhův bor, inventarizační průzkum provedený v letech 1982–1983, Ms., p. 72–87. [Depon. in: Správa CHKO
Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
N esvadbová J. (1983b): Floristický přehled druhů zjištěných v SPR Smraďoch. – In: B rožík J.,
Harvánek J., K raft J., Nesvadbová J., Sokolová L., Suchý J. & Ž án M., SPR Smraďoch, inventarizační průzkum provedený v letech 1982–1983, Ms., p. 41–46. [Depon. in: Správa CHKO
Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
N esvadbová J. & S ofron J. (1991): Příspěvek k poznání květeny CHKO Slavkovský les. – Zprávy
Československé botanické společnosti 26/1: 55–64.
N esvadbová J., S ofron J. & Vondráček M. (1986): Víkend v CHKO Slavkovský les. – Zpravodaj západočeské pobočky Československé botanické společnosti 1987/1: 8–11.
N evečeř al P. (1995): Přírodní rezervace Mokřady pod Vlčkem, inventarizační průzkum (botanická část). – Ms., 13 p. et 5 map. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské
Lázně.]
P reston C. D. & H ill M. O. (1997): The geographical relationships of British and Irish vascular
plants. Botanical Journal of the Linnean Society 124: 1–120.
S ádlo J. (1981): Seznam druhů luk pod Vlčkem mezi silnicemi Mariánské Lázně – Prameny
a Prameny – Sítiny. – Ms., 2 p. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds], Květena
ČSR. 1., Academia, Praha, textová část, p. 103–121.
Šedo I. 1983: Floristický kurs ČSBS v Toužimi r. 1979. – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 47: 3–84.
Sterneck J. (1938): Die Welt der Pflanzen. – In: Heimatkunde des Bezirkes Karlsbad: 7–150.
Karlsbader Bezirkslehrerverein.
Studnička M. (2013): Tučnice česká. Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica
se zřetelem na možnost jeho záchrany. – Botanická zahrada Liberec, 133 p.
Tájek P. (2006): Inventarizační průzkum PR Prameniště Teplé z oboru botanika. – Ms., 34 p.
[Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
Tájek P. (2007): Flóra a vegetace lokality Podhorní slatě. – Sborník Krajského muzea Karlovarského kraje 2006: 236–251.
Tájek P. (2012): Mokřady na hadcovém podkladu: flóra a vegetace přírodní rezervace Mokřady
pod Vlčkem. – Erica 19: 35–86.
Válová L. (2010): Rod tučnice (Pinguicula) v České republice. – Ms., 65 p. [Bakalářská práce;
depon. in: Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc.]
Volf P. (1992): Studium lesních a mokřadních ekosystémů na lokalitě „Louky u rybníků“
v CHKO Slavkovský les. – Ms., 74 p. [Diplomová práce; depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]
web1:
www.botany.org/Carnivorous_Plants/Pinguicula.php [cit. 2014-10-15]
web2:
kontaminace.cenia.cz/ [cit. 2014-10-15]
Worley A. C. & H arder L. D. (1996): Size-dependent resource allocation and costs of reproduction in Pinguicula vulgaris. – Journal of Ecology 84: 195–206.
89
90
Summary
The Common butterwort (Pinguicula vulgaris) in the Slavkovský les Protected
Landscape Area - occurrence, habitat requirements and protection
Přemysl Tájek
According to current information about the distribution of Current butterworth (Pinguicula vulgaris), Slavkovský les is one of the most important localities with its occurrence in the Czech
Republic. By review of historical studies and recent data, there were found 32 localized records
from the Slavkovský les Protected Landscape Area. Revision of these records during the field
study in 2012-2014 confirmed the occurrence of the species at 23 localities, however at 9 of formerly-known localities the Common butterworth was not found. The most of localities (70%)
are the non-forest habitats. The most common habitats were bogs (41%), peat bogs (26%) and
drainage channels (13%).
Historical development of the region - vanishing of the inhabitants after the 2nd World War
(reducing the pressure to drainage the landscape), the founding of the military estate in the
50’s of the 20th century and continuous high abundance of game (leading to disturbances of the
soil surface) – plays the important role in the distribution of the species.
Intensive disturbance of the soil surface was observed at 78% of localities. It was caused
mostly by the game occurrence (48%), less frequently by human activities (30%) or farm animals
(9%). Sometimes there were present two damaging factors simultaneously. The main reason of
vanishing of the formerly-reported localities is the change of the habitat caused by the expansion
of pioneer wood plants. Recently, there were not reported any new localities with occurrence of
Current butterworth, thus the protection of the existing populations is very important. It is necessary to artificially influence the succession changes at the existing localities, mostly by cutting of
pioneer wood plants and damaging the soil surface.

pdf zde... - Muzeum Cheb

Transkript

Podobné dokumenty

IRIS 2 - ZOO Plzeň

Plán péče CHKO Slavkovský les 2015

Lomy v okolí - Základní škola a mateřská škola Jesenice

Indickým Himálajem

rfq 2007 instalace potrubí rozsah a podmínky dodávky

S. leucophylla

Návrhová část PLP - Správa CHKO Orlické hory

Celý článek ("pdf")

pdf zde... - Muzeum Cheb

Přehled zvláště chráněných a ohrožených druhů Kraslicka

Návrh vegetačních úprav lokalního biocentra ÚSES C3

hnízdící Ptactvo v Přírodní rezervaci diana Po 35 letech

Přehled výSkytu Sov (StrigiformeS) v karlovarSkém kraji

ELEKTRO- PNEUMATICKÉ A PNEUMATICKÉ NÁSTROJE

Tonerové kazety 10.-12.2015 Reference

eDlink - eD` system Czech

Rozbory Chráněné krajinné oblasti Orlické hory

ZPRÁVA O ČINNOSTI SDRUŽENÍ DŘÍPATKA V ROCE 2007