Ocasatí obojživelníci Pyrenejského poloostrova

Ocasatí obojživelníci Pyrenejského poloostrova

Ocasatí obojživelníci Pyrenejského poloostrova (Petr Zmítko)
Země na Pyrenejském poloostrově ,omývaná vodami Středozemního moře a Atlantského
oceánu, je plná divukrásné přírody. Překvapuje svou pestrostí, proměnlivostí i velkým
množstvím živočišných i rostlinných druhů. V červnu r. 2002 jsem měl příležitost pobývat
na Pyrenejském poloostrově a pozorovat ocasaté obojživelníky.
Mlok skvrnitý /salamandra salamandra/ se na Pyrenejském poloostrově vyskytuje
v několika poddruzích. Jen velmi málo je známý poddruh Salamandra salamandra
almanzoris žijící ve středním Španělsku. Dorůstá 13 až 15 cm a má ze stran zploštělý ocas.
Mloky jsem pozoroval vysoko v horách v nad. výšce 2000m. v Národním parku Sierra de
Guadarrama a v pohoří Sierra de Gredos v blízkosti horských potoků.
Poddruh Salamandra salamandra gallaica žije v Portugalsku a severozápadním
Španělsku. Po těle má mezi žlutými skvrnami, skvrnky červené. Délka těla je 14 a 18 cm a má
kratší ocas. Tento poddruh jsem pozoroval v zalesněných svazích pod kameny na lokalitách
Sarria, Samos a San Martiňo v okr. Lugo.
Poddruh Salamandra salamandra fastuosa žije v severním Španělsku včetně Pyrenejí a
v Kantabrijských horách v nadmořských výškách 2000m. Mlok je drobný,12 až 14 cm dlouhý
ze žlutými pásy po těle až ke špičce ocasu. U některých jedinců žluté zbarvení zcela převládá.
Samice rodí živá mláďata do horských potoků a tůněk. Mloky S.s. fastuosa jsem pozoroval ve
španělských a francouzských Pyrenejích a na lokalitě Pajares.
Mlok dvoupruhý/Chioglossa lusitanica/ se vyskytuje v severozápadním Španělsku a
severním a středním Portugalsku. Mlok je velmi hbitý, s dlouhým, téměř dvakrát delším
ocasem než tělo, které dorůstá 15 cm. Běžně má dva měděné nebo zlaté pruhy na hřbetě.
Ocas je lámavý a znovu dorůstá. Samci mají zvětšenou kloaku a zdrsnělé přední končetiny.
Tento druh jsem nalezl na jediné lokalitě San Martiňo pod kameny v suťovitém svahu u
potoka.
Čolek mramorovaný /Triturus marmoratus/ má rozšíření po většině území Pyrenejského
poloostrova, kde se vyskytuje ve dvou poddruzích T. m. marmoratus v severní části
Pyrenejského poloostrova a T.m. pygmaeus v jihozápadní části Pyrenejského poloostrova
má na břiše bílé skvrny větší a řidší. Je o 3 cm menší než T.m. marmoratus a samci mají nižší
hřebínek. Někteří autoři považují T.m. pygmaeus za samostatný druh T. pygmaeus.
Tento 16 cm velký čolek je v suchozemské fázi mechově zelený a ukrývá se pod kameny
a kůrou pařezů a padlých stromů. Čolky jsem pozoroval v pohoří Ribadelagro de Franco a
v tůňkách a vodních nádržích v době rozmnožování na lokalitách La alberca/ 1000 m. n. m. /,
St. Kristina / 500 m.n.m./ Sarria a San Pedro v okr. Lugo.
Čolek iberský/Triturus boscai/ žije ve střední a západní části Pyrenejského poloostrova.
Čolek je malý / do 9 cm/, samec, nepatně menší než samice s krátkým vláknem na konci
ocasu.
Čolek nemá tmavý pruh přes oko. Obývá chladné, čisté nádrže v kopcovitých oblastech.
Vyskytuje se více často než jiné druhy čolků v tekoucích vodách.
Čolek hranatý /Triturus helveticus/ žije v severním Španělsku a v severním Portugalsku
ve dvou poddruzích. Triturus helveticus punctillatus v Sierra de la Demanda ve Španělsku a
Triturus helveticus alonsoi /T. h. seguerai/ v severním Portugalsku a severozápadním
Španělsku. V době rozmnožování mají samci nízký hladký hřebínek na hřbetu a ocasu. Dále
se mu vytváří černé lemy mezi prsty na zadních končetinách a výrazné vlákno na konci ocasu.
Přes oči má úzký pruh. Čolky jsem pozoroval v Národním parku Picos de Europa v jezeře
Ercina /1100 m.n.m./
Čolek horský /Triturus alpestris/ má izolovaný poddruh v severním a středním Španělsku
Triturus alpestris cyreni na lokalitách Sierra de Guadarrama v jezerech Claveles a Pajaros v
nadmořské výšce 2428 m a Segoria. Samice tohoto poddruhu nemají ve vodní fázi
zelenomodrý strakatý vzhled jako náš poddruh Triturus alpestris alpestris. Čolky jsem
pozoroval v pohoří Picos de Europa v potocích nebo v suchozemské fázi pod kameny.
Mlok bradavičnatý / Euproctus asper/ má rozšíření ve východní a centrální části Pyrenejí.
Vyskytuje se ve dvou poddruzích:Euproctus asper asper a Euproctus asper castelmouliensis
omezeně v bystřině Castelmouly ve francouzských Pyrenejích. Je to největší a nejstatnější
mlok z tohoto rodu. Je dlouhý 10 až 14 cm a odlišuje se od jiných druhů drsnou kůží.
Základní barva je tmavě šedá, hnědá nebo černá, často s rozptýlenými žlutými skvrnami. Také
má žlutý pruh táhnoucí se na hřbetu. Ocas je ze stran zploštělý. Břicho je žluté nebo oranžové
bez skvrn. Na rozdíl od jiných mloků nemá žádné paratoidní žlázy za očima. Samice mají
podobný zevnějšek jako samci, ale odlišují se špičatější kloakou. Postavení E. a.
castelmoulinsis jako samostatný poddruh je sporný. Vysokohorský mlok obvykle žije ve
výšce nad 600m až do 2500m.n.m. ve studených horských jezerech, potocích. Tento druh
jsem nalezl pod kameny v horském potoce ve francouzských Pyrenejích.
Žebrovník Waltlův / Pleurodeles waltl/ se vyskytuje ve střední a jižní části Pyrenejského
poloostrova. Je blízce příbuzný, ale nezaměnitelný s Plerodeles poireti, který se nachází
v Tunisku a Alžírsku. Je to velký a mohutný mlok, do 30 cm dlouhý. Kůže je drsná, olivově
zelená, hnědá nebo žlutavá.Podél každé strany těla jsou dvě řady žlutých bradavic z nichž
každá zakrývá vysunuté žebro. Špičatá žebra poskytují mlokům určitou ochranu před
případnými útočníky. Hlava je široká a zploštělá, oči poměrně malé. Samec má nepatrně delší
a vyšší ocas než samice a hrboly na vnitřní straně předních nohou. Také má načervenalou
barvu těla. Tento převážně vodní mlok se vyskytuje v rybnících, v jezerech, v příkopech a
v pomalu tekoucích dobře zarostlých potocích.