Jeruzalém: Klíč ke dnům Konce?

Jeruzalém: Klíč ke dnům Konce?
Lidé, kteří navštíví Jeruzalém, vidí toto starodávné město jedním ze tří způsobů:



Jeruzalém je fascinující místo historického významu. Jsou turisty a vidí Jeruzalém jako turisté.
Jeruzalém je místo, které je klíčovým místem pro jejich náboženské nauky. Zbožní křesťané navštěvují
Jeruzalém, protože chtějí „procházet, kde Ježíš chodil, a cítit tam Jeho přítomnost“. Zbožní Muslimové
si přejí navštívit Mohamedovu mešitu „Far Mosque“, o které se píše v Sura 17, a tradičně se má za to, že
se nachází v Jeruzalému.
Jeruzalém je ústředním místem pro naplnění jejich tradičních apokalyptických očekávání.
Jeruzalém je unikátní v tom, že zaujímá klíčové, emocionální spojení pro tři největší monoteistická náboženství
světa. Kromě toho, tato tři náboženství sdílejí společný původ, každé tvrdí, že pochází od Abraháma.
V časopise LIFE, v článku Holy Lands: One Place, Three Faith, jsou tato náboženství shrnuta takto:
Judaizmus
Je to nejstarší ze tří monoteistických náboženství. Židovský pohled na historii, vylíčený v Tóře
před asi 2600 lety, poskytl základ pro křesťanství a později islám. Izraelský vůdce Mojžíš, který
obdržel Pánovy zákony na hoře Sinaj… je ctěným prorokem ve všech třech vírách.
Křesťanství
V Izraeli se před 2000 lety narodilo židovskému páru dítě. Ježíš vyrostl v charismatického
kazatele, který shromáždil učedníky, jak chodil. Říká se, že tento Syn Boží vykonával zázraky . .
.
Jeruzalémské autority, vidící v něm hrozbu, Ježíše popravily. Jeho následovníci vzali na sebe
kříž a vybudovali největší náboženství v jeho jménu.
Islám
Před více než 1300 lety, byl muž v Mecce navštíven archandělem Gabrielem a obdržel
mimořádný dar: slovo od Alaha, jediného Boha. Mohamed byl podle muslimů prorokem
ohlášeným Mojžíšem, a Mohamedova kniha Korán představovala konečnou pravdu. Mohamed
vzal své poselství napříč pouští do Mediny . . . a vytvořil Islám.1
Zatímco se judaizmus a křesťanství (Judeo křesťanství) tradičně staví společně proti islámu, tato tři náboženství
jsou překvapivě podobná v mnoha významných oblastech. Kromě toho, že všechna tři tvrdí, že jsou
náboženským potomkem Abraháma, všechna tři náboženství:






Věří v jedno nejvyšší Stvořitelské Božstvo.
Přijímají Starý Zákon jako svatou knihu.
Tvrdí, že Mesiáš/Spasitel/Mahdi dalších dvou církví je anti-Krist.
Chtějí teokratickou diktaturu, kde bude vládnout jejich Mesiáš/Spasitel/Mahdi.
Mají apokalyptická očekávání s klíčovým místem Jeruzalémem, kde bude ustanovena teokratická
diktatura.
Věří, že prorokovanou konečnou zkázu je možné přežít jen tehdy, když se jejich náboženství stane tím
nejvyšším.
Kromě těchto podobností, velké množství ze všech těchto náboženství učí nebo jedná podle konceptu:
„Konvertuj nebo Zemři! Islám zabil obrovské množství lidí, protože odmítli konvertovat k jejich náboženství.
Římští katolíci mohou předkládat dnešnímu světu milou tvář, ale jejich nauky se nezměnily. Římsko katolická
církev je zodpovědná za smrt dokonce více lidí než islám.
Zatímco pokračující násilné činy Palestinců proti Izraelcům často
zaplňují titulky zpráv, mnoho příkladů nevinných Palestinců,
amerických civilistů a dalších lidí, štvaných, znepřátelených a
dokonce přímo zabitých Izraelskými vojáky, se málokdy, pokud
vůbec, dostane do zpráv. Přesto jsou taková zvěrstva Izraelců proti
Palestincům a jiným neustálou realitou. Pečlivý průzkum mnoha
různými učenci odhalil siónskou agendu za nesčetnými válkami
včetně tajné dohody s nacisty během druhé světové války. Když to
vše shrneme, začíná vyplouvat na povrch alarmující obraz
všudypřítomné války za teokratickou diktaturu, vedoucí k světové
nadvládě na úkor vyhlazení všech ostatních náboženství.
Agenda islámu
Během posledních dvaceti let existuje nárůst válečných řečí z úst
vedoucích imámů, pobízejících své věřící k džihádu. Očekávání
příchodu Mahdiho vyžaduje spolupráci ze strany věřících, aby
připravili vše pro jeho příchod. Muslimové se dělí do dvou skupin
podle svých apokalyptických očekávání.
Jeruzalém je klíčovým místem pro
apokalyptická očekávání tří největších
náboženství světa.
Někteří muslimové věří, že nepokoj a boje ve Středním Východě
připraví cestu pro Mahdiho, aby mohl přijít a vést své armády
k vítězství. Oni obsadí Jeruzalém pro islám a jakmile se to podaří,
Mahdi je povede k vítězství nad zbytkem světa.
Další muslimové věří, že jakmile získají plnou kontrolu nad Jeruzalémem, Mahdi bude okultován (objeví se) a
povede je k dobytí zbytku světa pro islám.
Íránský prezident Mahmoud Ahmadinejad veřejně prohlásil: „Hlavním posláním naší revoluce je připravit cestu
pro opětovný příchod Dvanáctého Imáma, Mahdi“.2 Když mluvil před Generálním shromážděním OSN v září
2005, uzavřel Ahmadinejad svůj proslov modlitbou, aby Mahdi brzy přišel: „Ó, mocný Pane, modlím se k tobě,
abys urychlil vznik tvého posledního repozitáře, toho zaslíbeného.“3
Význam Ahmadinejadova proslovu je jasnější, když je pochopeno spojení k Jeruzalému.
Dr. Bilal Na'im sloužil jako asistent
hlavy výkonné rady Hizbalahu,
Iránem
kontrolované
libanonsko
šíitské teroristické organizace. V eseji
probírajícím podrobnosti, jak se
Mahdi
dle
šíitské
doktríny
pravděpodobně objeví před světem,
uvádí, že na začátku se Mahdi objeví
sám v Mecce, „bude spočívat na
Ka'abah a dívat se na příchod jeho
stoupenců z celého světa.“
Z Mekky se pak Mahdi přesune do
Karbaly
v Iráku.
Ale
jeho
nejdůležitější destinací v Na'imově
popisech je zcela jasně Jeruzalém. Je
Někteří Muslimové věří, že boje ve Středním východě připravují
to Jeruzalém, odkud je vyhlášeno
cestu pro příchod Mahdiho.
spuštění Mahdiho dobývání světa.
Vysvětluje: „Osvobození Jeruzaléma je počátkem osvobozování světa a ustanovení státu
spravedlnosti a hodnot na zemi.“4 Stručně řečeno, Jeruzalém slouží jako startovací rampa pro
Mahdiho globální džihád na konci dnů.5
Zatímco jedna skupina Muslimů věří, že musí nejprve
získat kontrolu nad Jeruzalémem, než přijde Mahdi, jiní
věří, že nejdříve přijde Mahdi a pomůže jim uchvátit
Jeruzalém – všechno to je ale jen předzvěst totální
islámské globální nadvlády. Obě skupiny vidí nepokoje na
Středním východě jako pozitivní vývoj, který napomáhá
jejich plánu pro příchod Mahdiho. To by mělo být
varováním každému ne-muslimovi, obzvláště ve světle
nedávných komentářů Louise Farrakhana, hlavy Národa
Islámu (the Nation of Islam).
V jeho programovém prohlášení dne 27. února 2011 při
události Nation of Islam’s annual Saviour’s Day,
Farrakhan řekl skupině o počtu více než 16.000 lidí, že
současné nepokoje na Středním východě jsou důkazem
toho, že se Mahdi už skutečně vrátil.
To, co vidíte v Tunisu, Egyptě, Yemenu, Jordánu,
Libyi, Bahrainu, uvidíte brzy ve všech národech
světa, a ještě dříve v Americe. . . . Je to znamení,
že velký Mahdi, kterého muslimský svět očekával,
je přítomen v tomto světě, ten Kristus, ve kterého
jste doufali, protože Bůh podněcuje vzestup
lidských mas! A brzy se dostane k těmto břehům
[USA]. Vskutku, už to začalo.6
Židovský/Sionistický apokalyptický návod
S klíčovými rysy uvedenými v židovských apokalyptických očekáváních je Jeruzalém také rozhodující
v židovsky / sionistických plánech pro světovou nadvládu.
Judaizmus vypadá na první pohled, že se snaží jen udržet svůj lid pospolu a ne vzít na sebe úkol
konvertovat svět, protože judaizmus znamená historii a víru konkrétního národa. Ale to není
zdaleka celý příběh. Fundamentalistický judaizmus, podobně jako křesťanství a islám, vidí svůj
úspěch v ovlivnění zbytku světa. Mnoho rabínských výroků v jejich tradici říká, že „Bůh nejprve
posílá požehnání do Jeruzaléma a odtud proudí do celého světa.“7 Je to Jeruzalém, kam přijde
Mesiáš a „vykoupí a zdokonalí židovský lid . . . [který pak] zdokonalí svět okolo nich, vyučujíc
všechny národy, jak žít v pokoji pod Božím zákonem.“8
Předpokladem pro skvělou budoucnost předvídanou judaizmem, je obnova jejich chrámu a existence krále
z pokolení Davida, sedícího na trůnu
v Jeruzalémě. Nejedná se jen o pár
vizionářů, ale o vedoucí a vlivné (a
finančně bohaté) muže, kteří se
připravují znovu vystavět třetí Chrám,
když bude k tomu příležitost. Jedním
takovým je Rabí Chaim Richman
z Temple Institute.
Otevřeně prohlásil, že si
členové Institutu přejí odstranit
Dóm z kamene a al-Aqsa
Mešitu, aby mohl být znovu
vystavěn Šalomounův chrám.
… Nepochybujte o tom, že to
myslí skutečně vážně; podle
jejich plánů bude Třetí chrám
postaven. A pro službu Chrámu
vyučují kněze chrámových tradicím a krevnímu obětování. . . . Všechno požadované náčiní,
nádobí a jiné předměty jsou taktéž vyráběny dle dostupných prostředků.9
Musí být chápáno, že tak jako jsou muslimové rozděleni do různých kategorií, stejně tak je to i s lidmi běžně
nazývanými „Židé“. Někteří z těchto lidí jsou skutečnými potomky Abraháma a mají židovskou/izraelitskou
krev. Mnozí z nich však nemají vůbec žádné pokrevní spojení s Izraelem. Jsou to potomci Chazarského národa,
který vládl před staletími ve Střední Asii.
Chazarové byli pohanskou civilizací a v krátkém čase v historii se stali největším a
nejmocnějším královstvím v Evropě, pravděpodobně i nejbohatším. Přinesli s sebou své
náboženské uctívání, které je směsí phalického uctívání a jiných forem modlářství
praktikovaného v Asii jinými pohanskými národy. Tato forma pohanského uctívání pokračovala
do sedmého století s odpornými formami sexuálního hýření a oplzlosti, kterých si užívali
Chazarové jako součást jejich náboženských nauk.
V sedmém století se Chazarský vládce král Bulan rozhodl konvertovat svůj lid k jednomu ze tří možností:
judaizmus, křesťanství nebo islám.
Po historickém zasedání s představiteli tří monoteistických náboženství se král Bulan rozhodl dát
přednost „Talmudismu“, (jak byl tehdy znám a dnes praktikován jako judaizmus) před islámem a
křesťanstvím. Judaizmus se stal novým náboženstvím státu.
Král Bulan a jeho čtyři tisíce feudálních šlechticů byli okamžitě konvertováni rabíny
dovezenými z Babylónie za tímto účelem. Phalické a všechny jiné formy modlářství byly od té
doby zakázány. Chazarští králové pozývali velké množství rabínů z Babylona a okolí, aby
přijížděli a otevírali synagogy a školy, kde by se vyučovalo obyvatelstvo v novém státním
náboženství.
. . . Během této doby byl Talmud přidán nebo pozměněn, aby chránil náboženství jejich státu
před kterýmkoliv jiným vnějším náboženským vlivem a aby nedošlo k návratu dřívějších
zvrhlých druhů uctívání.10
Protože Chazarové neměli žádné písmo, tak nyní
tito samozvaní „Židé“ začali používat hebrejské
písmo, aby zaznamenali zvuky jejich rodného
jazyka do písma. V dnešní době je to známé jako
Yiddish.
Mnoho takzvaných Židů, kteří se velkou
měrou podíleli na těchto různých
protikřesťanských hnutích, pocházelo ze
skupiny pohanů známých jako Chazarští
Židé. Ti konvertovali k judaizmu, ale
v žádném případě nebyli nikdy ze rodu
Abraháma. Až do dnešního dne jsou si tak
vědomi
tohoto
dávného
zatajení
skutečnosti,
že
když
se
setkají
s poznámkou, že nejsou skutečnými Židy,
začnou křičet: Anti-Semitismus! Aby se
dále chránili před veřejným odhalením,
vytvořili židovskou Anti-Defamation
Chazarská říše v době své největší moci.
League (ADL), policii, která odstraní
každého, kdo se snaží odhalit nebo
zpochybnit jejich pohanské praktiky nebo jejich práva na Zaslíbenou zemi.11
Zatímco to šokuje mnoho lidí, kteří se domnívají, že „Židé“ jsou krevními potomky Abraháma, Chazarští Židé
sami znají pravdu o své historii. Harold Wallace Rosenthal, Žid, byl starším asistentem tehdejšího senátora
Jacoba K. Javitse, dalšího Žida. V roce 1976 poskytl Rosenthal rozhovor, ve kterém pyšně odhalil židovsky /
sionistický program v praxi dnešního světa. Uspokojen stupidností amerických goyim, kteří byli pouze pěšáky
Židů, Rosenthal řekl: „Je to div, že americký lid nepovstane a nevyžene každého Žida z této země.“
Tázající se Weisman byl tak zděšen tím, co právě slyšel od Rosenthala, že se cítil být nucen protestovat.
Weisman: „Podle posledních výzkumů učenců nejsou vaši předkové Izraelité, ale Mongolové a
Asiati z východní Evropy a západní Asie, takže vaši předkové žili tisíce mil od Svaté země. Oni
nikdy ani Svatou zemi neviděli, což dokazuje, že váš lid nebyl vyvoleným Božím lidem.“
Rosenthal: „No a co? Je v tom nějaký rozdíl?“
Weisman: „Byli jsme učeni velké lži po mnohé roky, že Židé jsou Boží vyvolený lid, proto to je
rozdíl. Velmi vážný rozdíl.“
Rosenthal: „Jaký vážný rozdíl?“
Weisman: „Nedokazuje to, že velká většina dnešních Židů jsou Chazarského původu? Vaší
předchůdci nikdy nechodili po půdě, kde chodil Kristus. Nikdy neznali Jeruzalém a Palestinu, jak
pak můžete . . . [Pan Rosenthal mne přerušil.]
Rosenthal: [zařval velmi nahlas] „Jaký … je v tom dnes rozdíl?“
Weisman: „Nacházím mnoho věcí, které jste dnes řekl, odpuzujících a . . . je toho tak hodně, co
jste řekl, čemu běžní lidé nemusí věřit; nebudou věřit, co jste právě v tomto rozhovoru řekl…“
[pan Rosenthal opět
přerušil]
Rosenthal: „To je
důvod, proč dnes
vládneme.
Jeden
z důvodů, proč vaší
lidé nevěřili, že by
bylo
možné
pro
nějaký lid nebo rasu
dosáhnout toho, co
jsme dosáhli my
během pár staletí.
Pohan je hloupý. My
jsme
velmi
inteligentní. Já budu
velmi
důležitým
člověkem ve a okolo
Washingtonu a mám
v plánu
národně
vynikat. V budoucnu
o mě budete číst a
slyšet. Jsem mladý a
Emblém na izraelské vlajce, všeobecně znám jako "Davidova
hvězda", je ve skutečnosti "hvězda Saturna" - okultní symbol.
Ezoterický význam je: "Jak nahoře, tak dole".
mám kuráž říci vám více než kterýkoliv jiný Žid, který se odváží s vámi veřejně mluvit. Hodně
z toho, co jsem vám řekl, je součástí skrytého a neviditelného světa židovství.“12
Není překvapující, že tato mladá, narůstající politická hvězda Howard W. Rosenthal, byla zavražděna za
pochybných okolností o několik měsíců později.
Cílem chazarsko-sionistických Židů je světová nadvláda skrze jejich tvrzení, že jsou potomky Abraháma. Je
nesporné, že potomci Izraelitů mají největší nárok na Jeruzalém. A proto pod pláštěm své ctižádosti po světové
nadvládě schované za předpokládané spojení s Izraelity, mají chazarsko-sionističtí Židé největší požadavek na
Jeruzalém.
Židé učí, že jakmile bude Chrám znovu postaven a král z pokolení Davida opět zasedne na trůn Izraele, Mesiáš
přijde a oni budou vládnout světu. Jak rabín Aryeh Kaplan uvedl: „V Jeruzalémě budou židovští lidé ustanoveni
jako duchovní a morální učitelé celého lidstva. V této době se stane Jeruzalém hlavním duchovním městem
celého lidstva.“13
Očekávaní křesťanů
Mnoho křesťanů je nevědomými pomocníky v podporování sionistického programu na globální nadvládu.
Nejoblíbenější naděj všech křesťanů, zaslíbení, ke kterému vzhlížejí po téměř 2000 let, je to, že jednoho dne se
Spasitel vrátí na zemi. Obrovská část křesťanství také věří, že Jeruzalém hraje významnou úlohu v posledních
dnech historie země před Druhým příchodem Ježíše Krista.
Jako Židé, věří i tito lidé, že Chrám musí být opět postaven před Druhým příchodem. Očekávají také návrat
Izraele „Židů“ (o kterých si myslí, že jsou pokrevní Izraelité). Z tohoto důvodu mnozí křesťané podporují Izrael
jako nezávislý stát. Nezávislý Židovský stát je nezbytný pro naplnění jejich apokalyptických očekávání.
Křesťané chtějí, aby byl Chrám znovu vystavěn, protože to znamená, že Druhý příchod Ježíše je
tím blíže. Židovské skupiny s radostí přijímají jejich patronát, protože to představuje podporu
pro Izrael, stejně jako finanční pomoc pro jejich organizace a pro Izrael samotný.14
Židé s radostí přijímají pomoc křesťanů, když je taková pomoc v souladu s jejich vlastními cíli. Co mnozí
přehlížejí, je fakt, že křesťané věří, že Mojžíšův zákon byl odstraněn společně s křížem. Přesto pokračují ve
spolupráci se sionistickým / židovským cílem obnovy Chrámu, protože věří, že Židé jako celek budou
konvertováni ke křesťanství během sedmi let soužení, těsně před Druhým příchodem Ježíše.
Považovat Mojžíšův zákon za přebytečný znamená popírat všechno učení rabínů a hodnotu toho,
v co věří a a co učí. Jediným závěrem, který si člověk může udělat, je to, že přetrvávající
přijímání podpory od křesťanských fundamentalistů těmito ortodoxními rabíny, kteří si přejí
vybudování Chrámu, je aktem dech beroucího cynizmu. Stejně tak dech beroucí je naivita, se
kterou křesťanské fundamentální skupiny pokračují ve své podpoře.
Obě dvě skupiny se rozhodly ignorovat fakt, že křesťané mají v plánu konvertovat všechny Židy
k přijetí Krista jako Mesiáše v době konce. Podle těchto fundamentálních křesťanů Židé, kteří to
nepřijmou, zemřou. . . .
John Hagee ve své knize From Daniel to Doomsday . . . [vysvětluje], že na konci budou Židé
konvertovat k přijetí Ježíše jako Mesiáše; jinými slovy, budou konvertovat ke křesťanství.15 A
popisujíc, že Ježíš vyhraje bitvu Armageddon na konci času, píše:
„Srdce židovských lidí – zapálená pro Boha kvůli Jeho zakročení – se plně obrátí k jejich
pravému Bohu. V této chvíli se bude Izrael dívat na svého Mesiáše s uznáním, … Ježíš Kristus,
pravý Mesiáš . . . bude vládnout navěky z města Jeruzaléma, města Boha.“16, 17
Tak jako muslimové jsou rozděleni do dvou táborů skrze jejich rozdílné věrouky ohledně načasování příchodu
Mahdiho, stejně jako „Židé“ jsou rozděleni na ty, kteří jsou pokrevními potomky Abraháma, a na ty Chazarské
krve, kteří to pouze tvrdí, tak i křesťané, kteří vzhlížejí k Jeruzalému pro naplnění svých apokalyptických
očekávání, jsou rozděleni na základě svých vlastních věroučných struktur nebo osobních programů.
Protestanti
Evangeličtí Protestanti jsou jedni z nejzřetelnějších v podpoře Izraele jako nezávislého státu. Obětavě podporují
Izrael a vyhlížejí vystavení Chrámu jako naplnění proroctví.
Taková láska lidí k Izraeli
nepramení z lásky k judaizmu,
ale spíše z víry, že vytvoření
státu Izraele ve skutečnosti
dokazuje přesnost jejich výkladu
proroctví a že se jedná o první
z řady
událostí
končících
Druhým
příchodem,
což
s Ježíšovou vládou z Jeruzaléma
přivodí obrácení Židů ke
křesťanství. Díky těmto naukám
hrají izraelští zastánci těchto
fundamentalistů vskutku velmi
nebezpečnou hru. Finanční
pomoc, kterou nyní dostávají, se
může stát později vražedným
výdajem.18
Události v Jeruzalému jsou klíčové pro
scénář konce světa těchto lidí. Některá
„znamení doby“, na která poukazují tito
lidé, jsou:



Izrael znovu narozen 15. května 1948 a Chrám má být znovu postaven (Sanhedrin přeorganizován 12.
ledna 2005 a Chrám je jejich 1. prioritou).
Židé různých pokolení se vrací do Jeruzaléma.
Jeruzalém není řízen pohanskými národy – Šestidenní válka – 1967.19
Kazatelé berou Starozákonní zaslíbení daná dávnému Izraeli a aplikují je na dnešní Izrael.
Bůh20 zajisté zachová Sión, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
(Žalm 69,35)
Ty povstaneš, slituješ se nad Siónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! . . . A budou
se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, protože Hospodin
vybuduje Sión, ukáže se ve své slávě. . . . až se tam shromáždí v jedno národy a království a
budou sloužit Hospodinu. (Žalm 102,13.15-16.22)
Mnoho textů, které budou aplikovány v budoucnu na Nové Zemi po Druhém příchodu, jsou taky vzaty
z kontextu a aplikovány na moderní Izrael.
Sestoupí Hospodin zástupů k boji na horu Sión, na její pahorek. Jako ptáci, kteří obletují hnízda,
tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a
vysvobodí, ušetří a vyprostí. (Izaiáš 31,4.5)
Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou
Hospodinova sláva. . . . K tvému světlu přijdou pronárody a
králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz,
tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví
synové a dcery tvé budou v náručí chovány. . . . Cizinci vystavějí
tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Bil jsem tě ve
svém rozlícení, se zalíbením se však nad tebou slitovávám. Tvé
brány budou neustále otevřené, nebudou zavírány ve dne ani v
noci, aby k tobě mohly přijít pronárody se svým bohatstvím a
přivést i své krále. Pronárod a království, jež by ti nesloužily,
zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze. . . . Zkroušení
přijdou k tobě synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se
budou kořit všichni, kteří tě znevažovali; nazvou tě »Město
Hospodinovo«, »Sión Svatého, Boha Izraele«. (Izaiáš 60,1.34.10-12.14)
Lidé jsou přesvědčeni, když jejich kazatelé citují Malachiáše 3,6 jako důkaz, že Starozákonní zaslíbení se naplní
pro moderní Izrael. „Neboť já Hospodin neměním se.“ (Malachiáš 3,6) Lidé jsou vyzýváni, aby se „modlili za
pokoj v Jeruzalémě“ (Žalm 122,6a), protože „Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.” (Žalm 122,6b) Velké
množství peněz je přineseno od křesťanů (a horlivě přijato Židy), když jim kazatelé říkají: “Kdo by požehnání
dával tobě [Izraeli], požehnaný bude, a kdožť by zlořečil, bude zlořečený.“ (Numeri 24,9b)
Další oblíbené texty citované na podporu jejich víry v obnovený, mocný stát Izrael, jsou texty dané Davidovi,
které slibují:
Onť [David] ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky. . . . A tak utvrzen bude dům
tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky. (2. Samuelova 7,13.16)
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou,
nesklamámť Davidovi, že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, jako měsíc utvrzeno
bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. (Žalm 89,34-37)
Co masy upřímných lidí přehlížejí ve svém úsilí “požehnat” národ Izraele, aby pak byly samy požehnány, je
skutečnost, že všechna Yahuwahova zaslíbení jsou dána pod podmínkou poslušnosti. Stejně jako Izraelité za
dnů Krista vzali Písma, která ukazovala na Jeho Druhý příchod, a aplikovali je na Jeho První příchod, tak
mnoho upřímných lidí dnes bere Písma, která se týkají nové Země a věčné budoucnosti a aplikují je na dnešní
Izrael.
Právě skutečnost, že Jeruzalém byl naprosto zničen a jeho lid rozptýlený v roce 70 n.l., je přesvědčivý důkaz, že
Yahuwahova trpělivost byla u konce s neustálou, zatvrzelou, tvrdohlavou vzpourou Izraelitů. Apoštol Pavel
důrazně odmítl představu Izraelitů jeho dnů o jejich výlučnosti, která tvrdila, že zaslíbení nebyla pro každého,
ale jen pro Izrael.
Protože se v Písmu předvídá, že Yahuwah na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abrahám
zaslíbení: `V tobě dojdou požehnání všechny národy.´ A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím
Abrahámem. . . . Vy všichni jste přece skrze víru syny Yahuwaha v Pomazaném Yahushuovi . . . Není už rozdíl
mezi Židem (Izraelitou) a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v
Pomazaném Yahushuovi. Jste-li Yahushuovi, jste potomstvo Abrahámovo a dědicové toho, co Yahuwah
zaslíbil. (viz Galatským 3,8-9). 26. 28-29)
Zatímco Pavel zachovával pravý Sabat a všechny roční svátky, psal značně proti pokračující praxi obřízky,
protože to byla součást Staré smlouvy krve – oběti, které byly naplněny na kříži. Proto taky mnozí, kteří
propagují návrat „Židů“ do Jeruzaléma, a kteří věří, že Chrám musí být opět vystavěn pro Ježíšův příchod,
zavrhli Pavlovy spisy. Tvrdí, že Pavel učil „jiné evangelium“ a že je antikrist.
Další falešné očekávání, široce vyučované bez Biblického
základu, je teorie Nanebevzetí. Tato nauka uvádí, že Spasitel
přijde tajně a „vytrhne“ Své vyvolené z tohoto světa, aby je
zachránil před sedmi lety Soužení. To je známo jako
Nanebevzetí před Soužením. Očekávají, že právě během
těchto sedmi let Soužení, budou Židé konvertovat a přijmou
Ježíše Krista jako pravého Mesiáše. Na konci těch sedmi let se
zachránění lidé spolu s Kristem vrátí vítězně na zemi, aby
vládli po 1000 let v pokoji.
Zde se nachází klíč k evangelikánské podpoře Sionismu.
Liberálně dávají, protože věří v konečnou konverzi všech
Židů.
Římští katolíci
Papež chtěl vždy Jeruzalém. Křížové výpravy měly za
následek nemilosrdné zabíjení velkého množství muslimů,
Židů a apoštolských křesťanů. Jejich výhradním cílem bylo
zmocnit se Jeruzaléma pro papeže, aby odtud mohl vládnout.
(Papežství je nyní nejblíže dosažení tohoto cíle: Sídlo pro
papeže v u hrobky krále Davida). Svatá stolice vždy toužila po
totální světové nadvládě.
Po 2. Vatikánském koncilu v 60. letech minulého století začalo papežství počítat s jinými křesťanskými
církvemi. Úsilí sjednotit se s těmito „odloučenými bratry“ bylo tak úspěšné, že došlo k mnohým „obrácením“
různých protestantů, včetně episkopalistických kněží, ke katolicismu. I když Církev Adventistů sedmého dne
vydává knihy, kde papeže nazývá „člověkem hříchu“ a uvádí, že „to je církev v úpadku, která zmenšuje rozdíl
mezi sebou a papežstvím“21, udělali také ústupky katolictví, které byly nemyslitelné pro zakládající otce jejich
víry.
18. května 1977 měl Dr. B. B. Beach, tehdejší sekretář
severoevropské a západoafrické divize Církve Adventistů
sedmého dne, audienci s papežem Pavlem VI, ve které
oficiálně daroval papeži zlatou medaili od Církve
Adventistů sedmého dne. (viz Review & Herald, August
11, 1977, p. 23.)
Jan Pavel II, který byl zvolen papežem v roce 1978,
vykonal více mezinárodních cest než kterýkoliv předchozí
papež. Tyto cesty byly podniknuty s hlavním záměrem Medaile darovaná papeži Pavlu VI skrze zástupce
smířit Svatou stolici s jejími „odloučenými bratry“. Jeho
Církve Adventistů sedmého dne, B.B. Beach
úsilí bylo tak úspěšné, že v roce 1994 byl podepsán
mezníkový dokument nazvaný Evangelíci a katolíci pospolu: Křesťanská mise v třetím tisíciletí.22 Ještě
překvapivější vítězství přišlo, když vůdci ruského a řeckého ortodoxního patriarchátu učinili jisté ústupky Svaté
stolici.
Ale papežské pokusy sjednotit svět,
s papežem
jako
„garantem“
všech
neslučitelných náboženství, nekončily u
různých křesťanských denominací. V roce
1979 navštívil papež Jan Pavel II mešitu
Hagia Sophia v Istanbulu a jinou v Damašku
v Sýrii v roce 2001. Jan Pavel II také políbil
Korán, dar obdržený při návštěvě
muslimských Imámů. 21-26. března 2000
jeho úsilí o sjednocení světových
náboženství
vyvrcholilo
cestou
do
Jeruzaléma. Souhrn byl uveden v článku
publikovaném na JewishVirtualLibrary.org:
Papež Jan Pavel II dorazil do Izraele
21. března 2000 na historickou
Papež Jan Pavel II líbá Korán (14. května 1999)
pětidenní návštěvu, během které
navštívil svatá místa tří hlavních
náboženství a setkal se s izraelskými politickými vůdci a vedoucími rabíny. Přestože byla cesta
zaměřena na náboženství, papež se také dotkl politických záležitostí, požehnání Izraele,
vyjádření podpory palestinské zemi a omluvě za hříchy spáchané křesťany na Židech.
Na setkání s prezidentem Ezerem
Weizmanem 23. března papež požehnal
Izraeli, čin, který mnozí Izraelci vnímali
jako konečné uznání jejich státu církví. Po
staletí Katolická církev učila, že exil Židů
je trestem za smrt Ježíše. . . .
Yad Vashem proslov [papeže] byl viděn
jako vyvrcholení úsilí Jana Pavla II o
usmíření křesťanů a Židů. Byl prvním
papežem, který navštívil nacistický tábor
smrti Auschwitz a služby v římské
synagoze. V roce 1998 vydal Vatikán
dokument o holocaustu a na počátku
března, před jeho poutí po Blízkém
východě, se papež omluvil za hříchy
křesťanů po celou křesťanskou historii, Jan Pavel II vkládá modlitební lístek do Zdi nářků, Jeruzalém
včetně hříchů proti Židům.23
Současný papež Benedikt XVI pokračoval ve stopách svého předchůdce. 20. října 2006 se papež modlil
v muslimské mešitě.
Jako gesto uznání Muslimů v Turecku a na celém světě se papež Benedikt XVI modlil v istanbulské slavné
Modré mešitě, což byla jeho první papežská návštěva na islámské místo bohoslužby. Když papež kráčel
s Mustafou Cagrici, nejvyšším muftí Istanbulu, k modlitebnímu místu „mihráb“, které směřuje k Mecce, muftí
řekl, že se bude modlit. Papež stál vedle něj, sklonil svou hlavu a tiše pohyboval svými rty okolo minuty.
Setkání 30. října bylo vřelé a srdečné . . . . 24
I když byla Katolická církev dlouho nařčena
z pronásledování Židů za to, že byli „vrahy
Krista“, v roce 2011 Benedikt XVI popřel,
že by Židé byli jakýmkoliv způsobem
zodpovědní za smrt Kristovu. 2. března
2011 agentura Reuters News Service podala
zprávu:
Papež Benedikt ve své nové knize
osobně ospravedlnil Židy, že by byli
zodpovědní za smrt Ježíše Krista,
zavrhnul koncept kolektivní viny,
která pronásledovala křesťanskožidovské vztahy po staletí.
Benedikt XVI se modlí v Blue Mosque s Mustafou Cagrici,
nejvyšším mufti Istanbulu
Židovské skupiny aplaudovali tento
posun. Anti-Defamation League to
nazvala „důležitým a historickým
momentem“ a doufala, že by to
mohlo pomoci „přeložit do lavic“ komplikovanou teologii a tím zlepšit mezináboženské vztahy
prostých lidí.25
Nejdůležitějším cílem Římsko katolické církve pro ekumenismus je touha vládnout světu z Jeruzaléma.
Byly zvěsti o tom, že strategií Římsko katolické církve je razit cestu směrem k Náboženství
Nového Světa, aby tak byla v nadřazeném postavení, až dojde ke sloučení všech náboženství.
Skrytým plánem Katolické církve v tomto slučování je snaha získání světové moci a nadvlády.26
Se zastávaným titulem „viceregent Krista“ má papež dokonce i titul „Pán Bůh papež“. Apoštol Pavel varoval
před tímto klamem doby konce, když napsal k Tessalonickým:
Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane den Páně, dokud nedojde ke
vzpouře proti Eloahu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a
`povýší se nade všecko, co má jméno Eloah´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce
`usedne v chrámu Yahuwaha´ a bude se vydávat za Eloaha. . . . Víte přece, co zatím brání tomu,
aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude
odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Yahushua `zabije dechem
svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci Satanově, bude konat kdejaký
mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou
k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. (2. Tessalonickým 2,3-4.610)
Toto nebem inspirované popsání povahy a cílů papežství je bezprostředně následováno vážným nebem
inspirovaným varováním:
Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili
pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (viz 2. Tessalonickým 2,11-12)
Víra, že Jeruzalém je klíčový pro naplnění apokalyptických proroctví, je jedna ze Satanových největších a
nejúspěšnějších lží. Vážnost této věci je možné vidět ve skutečnosti, že zahrnuje tři největší světová
náboženství. Každé náboženství, každá divize v tomto náboženství, se drží některé variace této lži, kterou jim
Princ Lží (Lucifer) ušil sám na míru.
Skrze falešné nauky, které sám vložil do myslí lidí, snaží se Satan vykonat své původní vychloubání, které
učinil v době svého pádu z nebe.
Jak to, že jsi spadl z nebe, ó Lucifeře, synu jitřenky? Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli
pronárodů! Neboť sis říkával v srdci svém: Vystoupím do nebe, nad hvězdy Yahuwaha silného
vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně severní. Vystoupím nad návrší
oblaků, budu roven Nejvyššímu. (viz Izaiáš 14,12-14)
Principy Satanova království jsou dvojí: 1) faleš, a když to selže: 2) síla. Všechna tři hlavní světová
Abrahámská náboženství jsou vinna z užívání obou principů za účelem získání větší moci a kontroly nad
masami lidí. Každá věrouka, která propaguje Jeruzalém, která vyzývá k návratu na tento pozemek, která žádá o
prostředky k přestavbě Chrámu v Jeruzalému, je podvod, který naplánoval sám Satan, aby sjednotil náboženství
světa pod jednou střechou, nebo obráceně, aby “rozdělil a dobyl” ty, kteří odmítají sjednotit se.
Když byl Yahushua na zemi, Jeho následovníci očekávali přesně to, co je nyní slibováno v
podvodu doby konce: Izrael jako světově dominantní moc, drtící všechny jeho nepřátele. Knězi a
vládci za dnů Yahushui Ho nejprve vyhledávali v naději, že On povede Izraelity k vítězství nad
nenáviděnými Římany. Rychle Ho však zavrhli, když si uvědomili, že nemá žádné takové plány.
Yahushua jasně učil, že Jeho království je duchovní království.
Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Yahuwahovo království, odpověděl jim: „Království
Yahuwaha nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat, ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´!
Vždyť království Yahuwahovo je mezi vámi!“ (viz Lukáš 17,20-21).
Tato božsky vyslovená pravda byla pro Izraelity nepřijatelná! Tváří v tvář zhroucení jejich ambiciózních nadějí
na světovou nadvládu, rychle zavrhli jejich dlouho očekávaného Mesiáše. Použitím jejich vlastních ambic jako
zbraně proti Němu, nařkli Ho před Pilátem z toho, že je zapleten do buřičského a odbojného chování proti
Římu. Když se však Pilát ptal Yahushui, jestli jsou tato obvinění pravdivá, Spasitel opět potvrdil, že Jeho
království je duchovní.
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi král židů [Izraelitů]? . . . Tvůj
vlastní národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?
Yahushua odpověděl: Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto
světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům [Izraelitům]; mé království však
není odtud.
Pilát mu tedy řekl: Jsi tedy přece král? Yahushua odpověděl: Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem
se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z
pravdy, slyší můj hlas. (viz Jan 18,33.35-37)
Všichni, kdo přijmou pravdy Bible, si uvědomí, že Spasitelovo království je stále duchovní království. Zaslíbení
Yahuwaha pro doslovný Izrael budou naplněna pro duchovní Izrael. To se nestane nikdy před Druhým
příchodem. Jen po zničení bezbožných, kdy bude vytvořeno Nové nebe a Nová země, dojde ke konečnému
naplnění těchto zaslíbení pro duchovní Izrael – ti, kteří skrze poslušnost, splnili požadovanou podmínku
naplnění, což je poslušnost božského zákona.
Božská Láska poskytla letmý pohled do této nádherné budoucnosti v poslední knize Bible.
A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec
nebylo. A viděl jsem od Yahuwaha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako
nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (viz Zjevení 21,1.2)
Na zemi znovu stvořené, obydlené těmi, kdo přemohli skrze krev Beránka; těmi, kdo skrze víru v usmiřující
krev Yahushui dokonale zachovávali božský zákon, každé laskavé zaslíbení dané poslušným bude naplněno.
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, svatostánek Yahuwaha uprostřed lidí, Yahuwah bude
přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on Yahuwah Sám bude s nimi a bude jejich Eloah“.
(viz Zjevení 21,3)
1
Holy Lands: One Place, Three Faiths, LIFE, pp. 2-6.
2
Patrick Poole, “Ahmadinejad’s Apocalyptic Faith,” FrontPageMagazine.com, August 17, 2006; John
Daniszzewski, “Messianic Fervor Grows Among Iran’s Shiites,” Los Angeles Times, April 15, 2006; Scott
Peterson, “Waiting for the Rapture in Iran,” Christian Science Monitor, December 21, 2005; Jackson Diehl, “In
Iran, Apocalypse vs. Reform,” Washington Post, May 11, 2006; Dore Gold, The Fight for Jerusalem, 2007, p.
232.
3
Address by President Mahmoud Ahmadinejad, president of the Islamic Republic of Iran, before the UN
General Assembly, sixtieth session, September 7, 2005, www.un.org.
4
Http://albehari.tripod.com/quds4.htm.
5
Dore Gold, op. cit., p. 233, emphasis supplied.
6
World
News,
http://wn.com/minister_farrakhan's_saviours'_day_2011_keynote_address?upload_time=all_time&orderby=vie
wCount
7
Aryeh Kaplan, Jerusalem, The Eye of the Universe, (New York: National Congress of Synagoge Youth,
1976), 76.
8
Michael Baigent, Racing Toward Armageddon: The Three Great Religions and the Plot to End the World, pp.
218-219.
9
Baigent, op. cit., pp. 18-19.
10
http://www.lostisrael.com/khazars.htm
11
Joye Jeffries Pugh, Eden, p. 125.
12
Celý
rozhovor
je
možné
číst
http://www.antichristconspiracy.com/HTML%20Pages/Harold_Wallace_Rosenthal_Interview_1976.htm
13
Aryeh Kaplan, op. cit., p. 76.
14
Baigent, op. cit., p. 25.
15
John Hagee,Daniel to Doomsday, 153.
16
také, str. 237.
17
Baigent, op. cit., pp. 26-27.
18
Baigent, op. cit., pp. 104-105, emphasis supplied.
zde:
19
As quoted in Eden, op. cit., pp. 424-425.
20
I když WLC propaguje užívání pravých jmen Otce a Syna, ti, kteří vykládají Písmo jen zřídkakdy, pokud
vůbec, používají tato svatá jména. Proto jsou Biblické texty uváděny tak, jak je používají kazatelé, kteří
propagují věrouku o návratu do Jeruzaléma a znovuvystavění Chrámu.
21
Ellen G. White, “Signs of the Times,” February 19, 1894.
22
Pro čtení více z tohoto dokumentu, odkaz zde: http://www.leaderu.com/ftissues/ft9405/articles/mission.html.
23 Mitchell Bard, “Pope John Paul II’s Pilgrimage to Israel,” http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/antisemitism/jp.html, emphasis supplied.
24
John Thavis, “In sign of respect to Muslims, pope prays in Istanbul's Blue Mosque,” Catholic News Service,
November 30, 2006.
25
Phillip Pullella, “Pope book says Jews not guilty of Jesus Christ’s death,” Reuters, Vatican City, Wednesday,
March 2, 2011.
26
Pugh, Eden, op. cit., p. 254.