Společnost na počátku 20. století

Transkript

Společnost na počátku 20. století
Avantgardní um lecké sm ry
Spole nost na po átku 20. století
Rozd lený sv t
Na po átku 20. století bylo dokon eno koloniální rozd lení sv ta - pouze desetina všech stát byla nezávislá,
ostatní byly ovládány n kterou z velmocí. Evropské velmoci byly rozd leny na dv silná uskupení: Trojspolek
(N mecko, Rakousko-Uhersko a Itálie) a Trojdohodu (Velká Británie, Francie a Rusko).
Celosv tový konflikt
Nap tí v Evrop vyvrcholilo sarajevským atentátem na rakouského následníka tr nu Františka Ferdinanda d’Este
a jeho manželku (28. ervna 1914), který spáchali srbští anarchisté.
28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku; válka však brzy p erostla v celosv tový konflikt, do n hož se
postupn zapojilo 28 zemí. Právem byl historiky ozna en za první sv tovou válku.
Zákopová válka
Nejt žší boje probíhaly na evropských frontách (západní, východní a jižní), ale vál ilo se i v Asii, Africe a na
mo i. Na západní front , kde proti sob stály nejvysp lejší armády – n mecká vojska a spojené síly francouzské
a britské, se odehrávala krvavá zákopová válka. P estože ob strany nasadily do boj nejmodern jší vojenskou
techniku (dalekonosná d la, tanky, letadla) a poprvé využily i chemických bojových látek (otravné plyny), ani
jedna z armád nezískala rozhodující p evahu.
Klí ové události
Rozhodujícím zp sobem ovlivnily pr b h války události z roku 1917. B hem n j se k Dohod p ipojily dosud
neutrální a ekonomicky vysp lé Spojené státy americké. V únoru téhož roku byl svržen ruský car a krátké
období tzv. Prozatímní vlády ukon ila v listopadu (podle pravoslavného kalendá e v íjnu) bolševická revoluce
vedená Leninem. Nové sov tské Rusko uzav elo na ja e roku 1918 separátní (odd lený) mír s N meckem.
Konec války
11. 11. 1918 bylo hospodá sky zcela vysílené N mecko nuceno kapitulovat, když už p edtím p išlo rozpadem
Rakouska-Uherska o svého posledního významného spojence. Bilance války byla strašlivá – boj se na obou
stranách zú astnilo p es 70 milión osob, zahynulo více než 10 milión voják a 7 milión civilist , zran no
bylo 22 milión lidí.
Globální zm ny
Válka zásadn zm nila tvá sv ta a ovlivnila všechny oblasti života. Výrazn vzrostl význam USA i Japonska a
úm rn tím poklesl politický vliv Evropy. Na míst bývalé habsburské monarchie vznikly nové (nástupnické)
státy – eskoslovensko, Rakousko, Ma arsko, Polsko a Království Srb , Chorvat a Slovinc . Samostatnost
získaly pobaltské státy a Finsko. Rozpadla se Osmanská íše; podstatnou ást jejího území, stejn jako n mecké
kolonie, si rozd lili vít zové. V Rusku byla nastolena totalitní vláda bolševik , pokusy radikální levice o
p evzetí moci v dalších zemích (N mecku, Ma arsku aj.) nebyly úsp šné. Brzy po válce za aly v koloniích sílit
snahy o osvobození (nap . v Brity ovládané Indii se rozvíjí hnutí ob anské neposlušnosti vedené Mahátmou
Gándhím).
Povále né uspo ádání
Povále né uspo ádání v Evrop m la zajistit mírová konference, která byla v roce 1919 zahájena v Pa íži. Na
konferenci byla založena Spole nost národ a p ipraveny mírové smlouvy s N meckem a jeho spojenci. Na
jejich základ byly mj. uznány hranice nových stát . Celý systém byl nazván versailleským, podle smlouvy
uzav ené s N meckem ve Versailles. Pom ry na Dálném východ a v Tichomo í upravovaly smlouvy uzav ené
na konferenci ve Washingtonu v letech 1921-22. Nad je vkládané do t chto smluv se však nenaplnily.
P edevším v N mcích z stal pocit k ivdy. Nespokojené však byly i n které vít zné státy.
1
Avantgardní um lecké sm ry
Avantgarda
Na po átku dvacátého století paraleln existují r zná um lecká seskupení, která prost ednictvím manifest
vyhlašovala asto velmi radikální um lecký program, založený na šokujícím novátorství a experimentech
popírajících um lecké tradice. Heslem takzvané avantgardy (z francouzského l’avant garde = p edvoj) bylo
za ít znovu a jinak. Avantgardisté cht li zm nit s um ním i život, vytvo it „novou skute nost“, zformovat
„nového lov ka“, o n mž snil nap íklad už Nietzsche. Velmi z eteln se avantgardní tendence projevily ve
výtvarném um ní, které místo napodobování realitu rozkládá a mí í k stále v tší abstrakci.
K nejvlivn jším avantgardním sm r m po átku 20. století pat il expresionismus, kubismus, futurismus,
dadaismus a surrealismus.
Expresionismus
Jak vyplývá ze samotného ozna ení sm ru (exprese = výraz), v centru pozornosti expresionist jsou projevy
lidské psychiky, zejména krajní citové stavy lov ka. K p edch dc m expresionismu bývají azeni n kte í
postimpresionisti tí malí i, zvlášt Vincent van Gogh nebo Paul Gaughin [gogén]. Nám ty um leckých d l se
stávají p edevším pocity úzkosti, osam losti a strachu. To vše je vyjád eno na jednom z nejznám jších
expresionistických obraz nazvaném K ik, který je dílem norského malí e Edvarda Muncha [munka]. Na tomto
plátn nacházíme i další typické rysy expresionistického malí ství – deformované tvary a velmi výrazné barvy,
které neodpovídají objektivní skute nosti, ale subjektivnímu niternému pohledu um lce. Expresionistická poezie
je plná zoufalství, prázdnoty a bolesti. Vliv expresionismu se promítl i do ady d l z období první sv tové války,
která sugestivn lí ila vále né hr zy.
Nejvýrazn ji se expresionismus prosadil v N mecku a dalších zemích st ední Evropy. K nejorigináln jším
um lc m, kte í zde p sobili, pat ili ruský emigrant Vasilij Kandinskij a rakouský expresionista s eskými
ko eny Oskar Kokoschka [kokoška]. Zna nou popularitu si v Pa íži vydobyl Marc Chagall [mark šagal], jenž
v celém svém díle zpracovával vzpomínky na d tství prožité v b loruském Vitebsku. Jeho obrazy jsou zapln ny
vesnickými chalupami, zví aty, venkovany a létajícími figurami a mizí na nich rozdíl mezi skute ností a snem.
Expresionismus se prosadil také v n mecké kinematografii. V tzv. „kammerspielfilmu“ hraje významnou roli
výtvarná stránka – d j se odehrává ve velmi p sobivých kulisách a sugestivní kamera má co nejvýstižn ji
vyjád it silné emocionální prožitky postav. Mezi klenoty sv tového filmu jsou dodnes azeny horror režiséra
Murnaua Upír Nosferatu (1922) i utopická vize moderního sv ta Metropolis, kterou nato il Fritz Lang.
Kubismus
Tento um lecký sm r se zrodil kolem roku 1910 v Pa íži a byl výsledkem inspirující spolupráce dvou
výtvarník . Špan l Pablo Picasso [pikaso] a Francouz George Braque [žorž brak], ovlivn ni ernošským
domorodým um ním i d dictvím Paula Cézanna, se ve svých portrétech a zátiších snažili rozložit realitu,
nahlíženou z r zných stran, do geometricky zjednodušených tvar , které se mnohdy podobají hranol m i
kostkám (cube = kostka, krychle). Tato torza skute nosti pozd ji na obrazech pokládají plošn vedle sebe,
p ípadn je nechávají proniknout torzy dalších objekt . D raz p itom kladou na linie a barvy nez ídka omezují
na šedé a hn dé tóny. Do n kterých obraz vlepují zajímavé i typické ásti zobrazovaných p edm t (tzv.
koláže). K nejznám jším kubistickým plátn m pat í Picass v obraz Avignonské sle ny. K projev m kubismu
k architektu e m žeme za adit zejména stavby n kterých eských architekt - Josefa Go ára, Josefa Chochola
i Pavla Janáka.
Kubismus literaturu p íliš neoslovil, proto vzniklo velmi málo d l spojených s tímto hnutím. Pro kubistické
básn není rozhodující význam ani melodi nost, ale obraz, proto jsou básn kubist netradi ní z hlediska svého
tvaru ( asto tvo ily z písmen obrazce, které byly ve vztahu k dané básni). D raz byl kladen na dynamiku a
fantazii. Oblíbeným básnickým prost edkem se stala tzv. volná asociace p edstav, pomocí níž cht li vyjád it
jakési „nadskute no“. Kubistické prvky nacházíme zejména v poezii francouzského básníka Guillaume
Apollinaira [gijóma apolinéra].
Futurismus
Pojem futurismus (od future = budoucnost) se poprvé objevil v Manifestu futuristické poezie, který v roce 1909
uve ejnil v pa ížském listu Figaro italský básník Filippo Tommaso Marinetti. Východiskem futurist je
absolutní odmítnutí tradi ních um leckých hodnot a boj proti nim. Oslavována je moderní sou asnost –
velkom stský ruch, krása nových stroj i hluk, který vydávají. Futurist m u arovala rychlost automobil , vlak ,
letadel. Místo „zastaralého“ nehybného um ní vyznávají dynamické um ní budoucnosti, které m lo být výrazem
nového životního stylu technické civilizace. Obrazy futuristických výtvarník využívají kubistického objevu
r zných úhl pohledu a pomocí n j studují pohyb v jeho mnoha fázích. Nap íklad italský malí Giacomo Balla
2
Avantgardní um lecké sm ry
na obrazu D v átko b žící na balkon vyjád il b h tak, že kmitání nohou rozložil do jednotlivých fází a ty
chronologicky se adil t sn vedle sebe, aby vyplnily celý obraz.
V Itálii, kde m l futurismus nejvíce zastánc , dosp li jeho radikální p edstavitelé až k oslav agresivity a
destrukce. Válku nadšen vítali jako nutnou „hygienickou o istu“ sv ta a pozd ji se mnozí z nich ztotožnili
s fašistickou ideologií.
S velkým ohlasem se setkal futurismus v sov tském Rusku. Vize um ní sm ujícího do budoucnosti a
osvobozeného od starých návyk vyhovovala p edstav pln revolu ního um ní a ada ruských avantgardních
um lc se stala vášnivými propagátory sov tského režimu. V roce 1929 však byla sov tská avantgarda
rozmetána doktrínou socialistického realismu a mnozí modernisté byli uv zn ni, n kte í p išli i o sv j život.
Aby bylo možno ješt více zd raznit rychlost vytvo ili futuristé teorii osvobozených slov: slova (nebo jen
hlásky) ve v t nebo verši byla vytržena z kontextu a poskládána bez ohledu na své logické vazby a pravidla
syntaxe. V literatu e se ob as prosadil i experimentální futurismus ovlivn ný kubismem, tzv. kubofuturismus.
Takovým extrémním pokusem byla nap íklad poezie Francesca Canguilly, který zasazoval osvobozená slova a
slabiky do notové osnovy a místo interpunkce používal hudební znaménka. O futurismu lze íci, že jeho
myšlenky, p edevším dynamika, okouzlení technikou a d raz na mládí, p ežívají v literatu e dodnes (sci-fi,
cyberpunk).
Dadaismus
Dadaismus se zrodil uprost ed beznad je první sv tové války ve švýcarském Curychu roku 1916, kde se
v kabaretu Voltaire scházela spole nost emigrant z r zných zemí. Rumunský básník Tristam Tzara celé
hnutí pojmenoval podle slova dada (v d tské mluv koník, v širším smyslu koní ek, záliba). Rozhodla o tom
údajn kapka vody z kapátka, jež dopadla na náhodn otev enou stránku Laroussova slovníku a vpila se do listu
papíru práv u toho slova. Tzarovou zásluhou bylo i vydávání asopisu Dada, v jehož t etím ísle byl publikován
Manifest dada.
Pocit zhnusení a bezmoci, který v mladých um lcích vyvolala válka, p er stá ve vzpouru proti všemu, co se do
té doby pokládalo za lidsky a um lecky hodnotné. Nehorázný výsm ch proti spole enským konvencím asto
vyústil ve skandál. Akce dadaist , zejména výtvarné a divadelní, byly brzy pov stné tím, že p ivád ly diváky
k zu ivosti a neobešly se bez asistence policie.
Na základní tv r í princip byla povýšena náhoda, která podle dadaist m že vytvo it stejn krásné dílo jako
geniální um lec. Marcel Duchamp [marsel dyšám], p ední dadaistický tv rce, vystavoval jako um lecká díla
tzv. ready made (hotové objekty), jimiž byly užitné v ci jako kolo, sušák na láhve, pisoár apod. V Hannoveru
použil Kurt Schwister [švistr] jako první techniku tzv. asambláže, aby vytvo il unikátní dílo – sloup z náhodn
nasbíraného a pospojovaného odpadu. Jiný n mecký výtvarník Max Ernst objevil frotáž (otisk reliéfní struktury
materiálu tlakem tužky na p iložený papír) a koláž, náhodná i zám rná spojení p vodn zcela nesouvisejících
objekt . Man Ray [men rej], americký fotograf usazený v Pa íž, zase vytvá el tzv. rayogramy, fotootisky
skute ných p edm t rozložených na fotopapí e.
Dadaisté žádali zrušení všech literárních konvencí. Prosazovali návrat spontánnosti, která vedla k naivit
a jistému primitivismu a ve svých d sledcích k úplné destrukci jazyka.
Dadaistické hnutí se sice v roce 1922 rozpadlo, ale provokativní anti-um lecké produkce se staly módou
a inspirací pro další um lecké sm ry. Je zajímavé, že mnoho dadaistických technik, které byly v dob svého
vzniku považovány za šokující a velice nekomer ní, jsou dnes zcela b žn využívány v reklam , filmu, ale
i v typografii a fotografii. ada dadaistických um lc se posléze stala p íznivci surrealismu.
Surrealismus
Název (fr. surréalisme = nadrealismus) byl p ejat od spisovatele Guillauma Apollinaira, který napsal: „Když
cht l lov k napodobit ch zi, vynalezl kolo, které se v bec nepodobá noze. Tak dosp l k surrealismu, aniž v d l
jak.“ Nadrealitou se rozum ly dosud opomíjené, skrývané a rozumu unikající oblasti lidského života. I když
surrealismus vznikl v poezii, záhy zasáhl další druhy um ní, zejména malí ství, socha ství a film.
V roce 1924 se p ívrženci nového hnutí seskupili kolem André Bretona, autora t í manifest surrealismu.
V nich byl odsuzován realismus a jeho „nejhorší“ výplod – román. Surrealisté hlásali metodu automatického
psaní bez rozumové kontroly a mimo všechny estetické i morální z etele. Šlo jim o spontánní záznam lidského
podv domí – instinkt , asociací, sn . Hlavním principem jejich tvorby je op t nahodilost, protože nahodilé
a nelogické et zení slov i p edstav m že vytvá et silné, neobvyklé obrazy s až magickou mocí.
Surrealisty velmi ovlivnilo u ení rakouského psychologa a p íborského rodáka Sigmunda Freuda [frojda], který
ve svém díle Výklad sn (1900) poukázal na to, že psychika lov ka je formována nejen v domím a rozumem,
ale také podv domím. Na p íkladech ze své praxe popsal spojitost nev domí a sn , které odrážejí naše rozumem
potla ované p ání a touhy. T chto poznatk využíval p i lé ení duševn nemocných pacient . Stal se
zakladatelem nové metody – psychoanalýzy, spo ívající ve volném vypráv ní pacienta, kdy se na základ
3
Avantgardní um lecké sm ry
rozumem neovlivn ných asociací z nev domí „vyno ovaly“ prap í iny psychických problém – citové šoky
a nep iznané traumatické zážitky.
Sen se pro mnohé surrealistické um lce stal klí em k tvorb ; k navození podv domých snových stav využívali
i hypnózu. Lákala je skute nost, že se ve snu b žn setkáváme s nelogickými situacemi, fantastickými krajinami,
že sen m že d sit i t šit, a to p esto (nebo i proto), že mu asto nerozumíme.
Metodu automatismu se ve své tvorb pokusili uplatnit i n kte í malí i (nap íklad Juan Miró [chuan miro]) nebo
socha i (Hans Arp). Mnohem více surrealistických výtvarník využívala až fotograficko-realistické metody
k zachycení snových sv t , plných zvláštních kombinací p edstav. K velmi populárním tv rc m pat il zejména
výst ední špan lský výtvarník Salvador Dalí.
Christian Morgenstern (1871 – 1914)
N mecký básník, noviná a dramaturg. Narodil se v Mnichov , oba rodi e pocházeli z malí ských rodin, otec byl
významný n mecký malí krajiná . V dob studií pobývá Christian ve Wroclavi, kde jeho otec u il na Královské
um lecké škole, a také v Postupimi. Pro pobavení studentské spole nosti „Šibeni ních brat í“ zde píše své první
nonsensové básn . Ze zdravotních d vod musí p erušit univerzitní studia a po roztržce s otcem se st huje do
Berlína, kde nachází zam stnání v Národní galerii a p ispívá do novin a asopis . B hem cesty do Norska se
sblíží se skandinávskou literaturou a p ekládá její nejv tší díla (Ibsenova, Strindbergova) do n m iny. T sn
p ed vypuknutím první sv tové války umírá na tuberkulózu.
Šibeni ní písn (1905) jsou sbírkou nonsensové poezie plnou absurdního humoru, bizarních (prazvláštních)
postav i situací. Sbírka obsahuje na 250 básní rozd lených do 4 cykl . Morgenstern v mnoha sm rech p edjímá
moderní básnické sm ry: dadaismus, surrealismus, poetismus a expresionismus. Jeho básn jsou velmi asto
slovní h í ky, v nichž je sv t jako by obrácen „naruby“ a jsou pop eny um lecké i jazykové konvence
(zvyklosti).
Sbírku uvádí motto z Nietzscheho: „V pravém muži je skryto dít , chce si hrát“. Humorná autorova hravost se
mimo jiné projevuje i tím, že svou sbírku opat il mystifikujícím (nepravdivým, úmysln zavád jícím)
doprovodným výkladem z pera fiktivního dr. Jeremiáše Müllera, který tená m podsouvá falešné interpretace
(výklady) básní (nap . bezeslovný Rybí zp v ironicky ozna uje jako nejhlubokomysln jší n meckou báse ).
Básn jsou psány jazykem p ipomínajícím d tské íkanky: plné nesrozumitelných výraz , zvukomalebných
(onomatopoických) slov napodobujících zvuky zví at, slovních zpotvo enin (nap . velvaryba, prsten = srpen,
psychopad = listopad). Vystupují v nich podivné bytosti ( voucí erv, koleno jdoucí osam le sv tem,
sedmiprase), n kdy ožívá zcela abstraktní pojem (vzdech). Nalezneme zde i p íklady zcela abstraktní poezie, kdy
báse tvo í náhodné hlásky a slabiky, nebo je psaná ve vymyšleném jazyce (Velké Lalulá).
Morgensternova poezie byla vždy velkou p ekladatelskou výzvou, s níž se v eském jazyce nejlépe vypo ádali
Josef Hiršal a Egon Bondy. N které jeho verše se rovn ž do kaly zhudebn ní – inspirovaly mimo jiné i eské
skupiny Plastic People of the Universe nebo Stromboli.
Guillaume Apollinaire (1880 - 1918)
Vlastním jménem Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky, francouzský básník,
dramatik a anarchista. Narodil se v ím jako nemanželské dít polské šlechti ny a italského d stojníka. Matka
byla náruživá hrá ka, se synem pobývala v láze ských st ediscích a kasinech francouzské Riviery. Sám básník
už jako mladík hojn cestoval – v roce 1902 navštívil také Prahu a své pražské dojmy zachytil v povídce Pražský
chodec a v jedenácti verších slavného Pásma. P evážn žil v Pa íži, pracoval jako bankovní ú edník a po nocích
se v noval literární tvorb . V roce 1911 byl v dob aféry týkající se krádeže Mony Lisy k iv obvin n a na
n kolik dn uv zn n. Bojoval v první sv tové válce u d lost electva i u p choty; byl ran n st epinou granátu do
hlavy a podstoupil náro nou operaci. Po rekonvalescenci p sobil v zázemí jako ú edník. V roce 1918 se oženil,
brzy nato však podlehl epidemii špan lské ch ipky.
Apollinaire je považován za jednoho ze zakladatel moderní poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní
malí ství (p sobil i jako jeho kritik) – p edevším kubismus. Jeho
básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vyty ily cestu
modernímu um ní. P estože v básních navazuje i na tradici francouzských šanson i n meckých romantických
písní, p ináší nové a originální poetické vyjád ení. Verše nemají, jako v tradi ní poezii, skute nost reprodukovat
a popisovat, ale tvo í vlastní sv t, v n mž nezáleží na rozumu, ale spíše na citu a intuici. Jednotlivé verše p sobí
asto až nelogicky, rychle se st ídají pohledy na místa, p edm ty, lidi nebo zví ata.
V úvodní básní nazvané Pásmo se ocitáme chvíli v Pa íži, chvíli u St edozemního mo e, pak zase v Praze,
Marseille, v ím a Amsterodamu. Z pr myslové, hlu né pa ížské ulice plné neon a reklam jsme p eneseni do
Afriky exotického ptactva. Na nebi krouží spolu s ptáky letci a and lé, nejlepším letcem je pak sám Kristus –
„jemuž náleží podnes výškový rekord sv ta“. Toto rychlé p emis ování v ase (minulost se st ídá s p ítomností)
a prostoru p esn vystihuje dynamiku moderní doby. Myšlenky, vzpomínky, pocity jsou azeny simultánn
(tj. voln vedle sebe), nic není více nebo mén významné. Prakticky každý verš se stává zcela samostatnou
4
Avantgardní um lecké sm ry
jednotkou, je „vysvobozen“ z pevného vztahu k verš m p edchozím a následujícím. Pásmo jako proud volných
asociací (spojených p edstav) se stalo jednou z moderních básnických forem.
Základním výrazovým prvkem básn se stává metafora – autor neustále spojuje protich dné nebo vzdálené
p edstavy. asto se též objevují slova nov vymyšlená (neologismy) nebo zastaralá (archaismy), málo používaná
a neobvyklá. D ležitou se stává i grafická podoba básní – autor nepoužívá interpunk ních znamének. Ješt
významn jší roli hraje grafické vyjád ení v autorov sbírce Kaligramy ( ecky kalos = krásný, gramma =
písmeno), v níž z písmen svých básní skládá typografické obrazy. Tato sbírka obsahuje také básn -rozhovory,
jejichž sou ástí se stávají útržky v t náhodn zaslechnutých na ulici apod.
Vladimír Majakovskij (1893 – 1930)
V d í osobnost ruského futurismu. Narodil se v Gruzii v rodin lesníka, od mládí se politicky angažoval v
bolševickém hnutí a byl za to opakovan v zn n. Studoval na výtvarné škole a již zde poutal pozornost
provokativními verši i svým zjevem (žlutá bl za). Po bolševické revoluci propagoval novou spole nost jako
malí agita ních plakát i básník. Ve ejn p ednášel své patetické verše a svým herectvím i silou osobnosti
fascinoval publikum. Zklamán porevolu ní sov tskou realitou i milostným vztahem spáchal sebevraždu.
Stal se nesmírn populárním básníkem výrazných gest. V souladu s futuristickým manifestem psal rytmické,
nápadn zvukové verše plné nap tí, pohybu, síly a odhodlání, používal úderných slov i sarkasm . Typickým pro
jeho poezii byl e nický patos, zvolání: v ci, jevy a postavy jsou hyperbolizovány (hyperbola = nadsázka),
p er stají až do podoby symbolu i mýtu (nap . hrdina poemy 150 000 000 Ivan má ruku N vu a chodidla –
kaspické stepi). V tšina d l má romantické rysy: temné pozadí verš , tragický nádech, sebevražedné motivy,
hrdinou je nez ídka sám autor (veršované drama Vladimír Majakovskij). Využíval i typickou básnickou formu
romantik - poemu (rozsáhlý lyrickoepický útvar). K jeho nejznám jší poemám pat í Oblak v kalhotách (1916),
lov k (1918), 150 000 000 (1920), V. I. Lenin (1924). Experimentuje také s formou básní: používá stup ovité
odsazování krátkých verš , neologismy (nová slova), expresivní metafory ( umák dešt všechny chodce
o enichal) i náboženské a vojenské obrazy (mobilizován a odveden, podává hlášení).
K nejorigináln jším díl m Majakovského pat í poema-revue Mystérie-buffa (1918) spojující prvky st edov ké
církevní dramatiky s tzv. buffonádou – divadlem postaveným na sati e a nadsázce. Hra parafrázuje biblické
události: potopu sv ta p ežije jen sedm pár „ istých“ (vládci a pohlavá i) a sedm pár „ne istých“ (proletá i).
Zatímco první b hem plavby na arše zmizí ve vodách (tj.d jinách), druzí nacházejí „zemi zaslíbenou“ - p vodní
zemi, omytou potopou (revolucí). Hra m la premiéru v íjnu 1918 u p íležitosti prvního výro í bolševické
revoluce. Nastudoval ji avantgardní režisér Vsevolod Mejerchold a výpravy se ujal sv toznámý malí Kazimir
Malevi .
Velemir Chlebnikov (1885 - 1922)
Jeden z nejvýznamn jších p edstavitel ruského futurismu pocházel ze šlechtické rodiny. Jeho otec byl
pedagogem a u eným ornitologem, který záhy probudil syn v zájem o p írodní jevy; matka, vzd láním
histori ka, jež m la velmi blízko ke kruh m ruských revolucioná sedmdesátých let, ho seznamovala
s d jepisem, literaturou, hudbou a výtvarným um ním.
Jejich syn projevoval od mládí všestranné nadání: vedle studia p írodních v d se velmi zajímal o um ní. Poté,
co definitivn zanechal studií, se bezvýhradn v noval literární tvorb , kterou pojímal jako nikdy nekon ící
laboratorní pokus se slovy.
Jazykové experimenty jej p ivedly až k vytvo ení tzv. zaumného jazyka, který je mimo rozumové chápání
a umož uje docílit zvláštního básnického prožitku. Z ko en slov vyvozuje novotvary a gramatické slou eniny.
asto využívá tzv. „smyslový p esun”, k n muž dochází, když v p vodním slov nahradíme jeden zvuk (hlásku)
druhým. Nap íklad novotvar „tvo ané“ odkazuje sou asn na slova dv r a tvor, což probouzí lidskou fantazii.
Bez slovníku je jeho dílo málo kdy pochopitelné. Pro pochopení jeho smyslu jsou nutné reálné komentá e,
historické a zem pisné vysv tlivky. Jak o n m napsal Majakovský: “Chlebnikov není básníkem pro spot ebitele.
Nelze jej íst. Chlebnikov je básník pro výrobu poezie.”
Sám Chlebnikov byl lov kem vzdáleným reálnému životu; neschopen snášet útrapy sv tové a ob anské války,
žil bez rodiny a minimálního komfortu, pouze pro velkou budoucnost. Psal prózu, verše i dramata. Z jeho tvorby
je však zachováno velmi málo, nestaral se o vydání svých verš , a n které dokonce i poztrácel. K nejznám jším
sbírkám pat í máranice po nebi nebo Válka v myší pasti.
André Breton (1896-1966)
Francouzský básník, dadaista, zakladatel a propagátor surrealismu. Studoval léka ství a v dob první sv tové
války byl vojenským ošet ovatelem. Zajímal se o neuropsychiatrii a pracoval v n kolika psychiatrických
lé ebnách. Byly mu blízké Freudovy myšlenky, které se pokusil aplikovat v literární tvorb . Již roku 1919 napsal
spole n s Philippem Soupaultem [supótem] knihu Magnetická pole, která je považována za první
surrealistický text. Tato próza vznikla technikou automatického psaní a objevila tuto metodu i pro další
5
Avantgardní um lecké sm ry
surrealistické um lce. Breton se posléze stal hlavním teoretikem surrealismu a podílel se nejvýznamn jší m rou
na vzniku surrealistických manifest . Spole n se svými p áteli uspo ádal n kolik mezinárodních
surrealistických výstav. Roku 1935 navštívil Prahu, kde ho magicky p itahovala hlavn stará domovní znamení.
Druhou sv tovou válku prožil v New Yorku a p sobil zde jako hlasatel francouzského vysílání Hlasu Ameriky.
Z stal p edevším lyrickým básníkem; nám tem jeho poezie byla p íroda a žena - její t lo, její tvá a o i, jež tvo í
kouzlo bytosti. Ženu z mnoha neobvyklých pohled objevuje v jedné z nejznám jších surrealistických básní
Volná láska. Bohatství p ekvapivých obraz , v nichž se spojují r zné vrstvy smyslového vnímání, má
magnetizovat tená e.
Žena je hlavní hrdinkou i Bretonovy nejznám jší surrealistické prózy Nadja. V této zvláštní knize se mísí
teoretické úvahy s d jovými a snovými pasážemi. Její nedílnou sou ástí jsou také fotografie a kresby. Autor eší
problematiku náhody, zamýšlí se nad vztahem muže a ženy i r znými etickými, sociálními, filozofickými i
psychologickými problémy. Ve druhé ásti popisuje náhodná setkání s dívkou Nadjou, milostné vzplanutí
a brzký rozchod. Záv r tvo í koláž zlomkovitých p íb h .
Paul Éluard (1895-1952)
Paul Eugène Grindel, znám jší pod pseudonymem Paul Éluard [pól eliár], bývá považován za nejlepšího
surrealistického básníka. Vrcholem jeho tvorby je sbírka Ve ejná r že. Vý et 152 p ísloví podle chuti dne,
který napsal s Benjaminem Péretem, je výsledkem aplikace surrealistické metody na ustálená r ení.
Imagismus
Zakladatelem imagismu byl Angli an Thomas Ernest Hulme (1883-1917), hlásil se k n mu Ezra Pound,
T. S. Eliot a další angloameri tí um lci. Pro tento sm r jsou typické precizní obrazy (images), ve kterých se
prolíná intelekt s imaginací (obraznou p edstavivostí) a senzibilitou (smyslovým vnímáním). Imagisté origináln
navazovali na evropskou literární tradici, hledali inspiraci v mytologii i orientálních motivech a propojovali
minulost s p ítomností. Psali volným veršem, ale nevyhýbali se ani klasickým básnickým formám. Imagistické
texty postrádají ozdobnost a jsou zhušt né až k nesrozumitelnosti. Velmi blízko k tomuto sm ru m l
i vorticismus (lat. vortex = vír).
Ezra Pound (1885-1972)
Ameri an Pound [paund] nedokon il univerzitní studia a cestoval po Itálii, Anglii a Francii. Podporoval
Mussoliniho a italské fašisty, za což byl po válce souzen pro velezradu. Trestu se vyhnul, protože byl ozna en za
mentáln neschopného. Z psychiatrické lé ebny se dostal až roku 1958.
Základním dílem imagismu je jeho sbírka Cantos (Písn ), kterou psal pr b žn od roku 1905 a neustále ji
rozši oval. Jako celek vyšla až po jeho smrti, kdy ítala 117 básní. Pound hledal inspiraci v ecké mytologii
(Odysseus, Teiresias...) a d jinách Evropy, Spojených stát amerických i íny. Moderní civilizaci vidí jako
obdobu Pekla z Dantovy Božské komedie. Náro né básn jsou plné složitých asociací a cizojazy ných vložek
( ínské písmo, klasická e tina...).
Imažinismus
Ruští imažinisté navazovali na tvorbu angloamerických imagist . Imažinismus ovlivnil ruskou poezii p edevším
v letech 1919 až 1927. P vodn šlo o negativní reakci na futurismus. Imažinisté se soust edili na sugestivní
básnické obrazy, které kladou voln vedle sebe, ne ekaná spojení a souvislosti. Imažinismus m l urbanistické a
selské k ídlo. Poetika m sta i venkova se spojuje v básních Sergeje Jesenina.
Sergej Jesenin (1895-1925)
Ruský imažinista Jesenin se oženil s americkou tane nicí Duncanovou a asto pobýval na Západ . Jesenin se
hlásil k imažinismu pouze v letech 1918 až 1920. asto op voval vesnický život a krásu p írody. Ve vrcholných
básnických sbírkách Kr emná Moskva a Chuligánova zpov
ale obrátil svou pozornost k životu ve m st .
Krom básní napsal i divadelní hry (nap . Zem ni em ) a adu poém (nap . Anna Sn ginová). Jesenin byl
v nemilosti oficiální sov tské kritiky. Sv j život ukon il sebevraždou.
Akméismus
Akméismus se zrodil v Rusku a zásadn ovlivnil zdejší literaturu v letech 1912 až 1922. Akméist m vadila
nesrozumitelnost symbolismu a požadovali, aby se básníci zabývali p edevším realitou a pojmenovávali v ci
pravými jmény, nikoliv mlhavými symboly. P vodní významy eckého slova akmé jsou vrchol a kv t, neboli
završení všeho. „R že je pro nás zase r ží s v ní, lístky a kv tem, nikoliv symbolem n eho jiného,“ tvrdili
6
Avantgardní um lecké sm ry
akméisté. Um lci sdružení v kroužku Cech básník se odmítli p ihlásit k myšlenkám Velké íjnové revoluce.
V dce hnutí Gumiljov byl dokonce roku 1921 zast elen za ú ast v „protirevolu ním spiknutí“.
Anna Achmatovová (1888-1966)
Ruská spisovatelka Anna Andrejevna Gorenková byla manželkou v dce akméist Gumiljova a proslavila se pod
pseudonymem Achmatovová. Je autorkou básnických sbírek (Ve er, R ženec, Bílé hejno) a esej O Puškinovi.
Po poprav manžela se na dlouhou dobu odml ela. Ot esena hr zami druhé sv tové války píše Poému bez
hrdiny, Rekviem a Severní elegie. Po skon ení války dosáhl propagátor socialistického realismu Ždanov
zákazu publikovat její díla. Rehabilitována byla až na sklonku života.
Osip Mandelštam (1891-1938)
Ruský akméista Mandelštam studoval na Sorbonn , v Heidelbergu a Petrohrad . Napsal básnické sbírky Kámen,
Zv inec nebo Soumrak svobody, i eseje Jitro akméismu nebo Rozprava o Dantovi. Sov tská moc mu
znemožnila publikovat a roku 1934 vyústily tvrdé perzekuce v jeho zat ení. Mandelštam zem el vysílením v
gulagu nedaleko Vladivostoku. Jeho knihy za aly vycházet po 2. sv tové válce v USA. Sv dectví o básníkových
osudech podala jeho manželka Nad žda ve svých vzpomínkových knihách, které mohly vyjít až v 80. letech (do
té doby kolovaly jako samizdaty).
Thomas Stearns Eliot (1888-1965)
T. S. Eliot se narodil ve Spojených státech amerických, ale život strávil v Anglii. Zabýval se indickou mystikou
a studoval eckou filozofii. Pracoval jako editel nakladatelství. Ezra Pound ho získal pro imagismus. Je autorem
básní Pustina (Pustá zem ) nebo Dutí lidé, divadelní hry Vražda v katedrále a mnoha esej o um ní. V roce
1948 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Eliotova báse Pustina (Pustá zem ) vyšla roku 1922. Jde o jedno z tená sky nejnáro n jších literárních d l.
Jeho interpretaci zt žuje zna ná zlomkovitost, odkazy k mytologii i historii r zných národ (Indové, ekové,
ímané...), využívání motiv ze sv tové literatury (Shakespeare, Dante, upanišady...), prolínání minulosti se
sou asností, složité básnické obrazy nebo cizojazy né vložky (n m ina, sanskrt...). Klí em k výkladu Pustiny
jsou v decká pojednání o mytologii, která autor d kladn prostudoval. Zvlášt ho zaujaly vegeta ní mýty a
p íb hy o hledání svatého grálu. Pustinu tvo í 5 zp v – Poh bívání mrtvých, Partie šach , Kázání ohn , Smrt
utopením a Co íkal hrom. Autor svou básnickou skladbu ješt doplnil vlastními vysv tlivkami.
7

Podobné dokumenty

Dodatek k podmínce Severní Amerika (severni_amerika | 8.8 MB)

Dodatek k podmínce Severní Amerika (severni_amerika | 8.8 MB) oblasti zemědělskéspecializace USA: 1 - chov dobytka na maso a závlahové rolnictví, 2 _ chov dobytka na mlékoa ovocnóřství, 3 _ tichomořskó ovocnařskó a zelinóřská oblast,

Více

Témata profilové části maturitní zkoušky Český jazyk

Témata profilové části maturitní zkoušky Český jazyk Elektrický proud v elektrolytech, v plynech a ve vakuu – elektrolytický vodič, Faradayovy zákony elektrolýzy, praktické využití elektrolýzy, ionizace plynů, samostatný a nesamostatný výboj,

Více