Církev milující Pána Boha
Transkript
Církev milující Pána Boha
BRNO – KOUNICOVA 14. 06. 2009 NEDĚLE Co patří ke křesťanovi a církvi podle Janova evangelia – 7. část MILUJEME PÁNA BOHA & PÁNA JEŽÍŠE KRISTA Co je láska k Bohu a z čeho vyrůstá? Vedení shromáždění: První čtení: SPD: Text kázání: Jirka Pacek Tt 3, 3-7 Jirka Pacek 1 J 4, 19-21 & Ef 2, 4-7 PRVNÍ ČTENÍ Titovi 3, 3-7 …I my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. 6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. ČTENÍ PŘED KÁZÁNÍM 1 J 4, 19-21 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. Ef 2, 4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! KÁZÁNÍ Janovo evangelium, které společně již nějakou dobu čteme, je učebnicí života víry. Je v ní představen sám Pán Bůh ve svém Synu (zde je informace) a je v ní představeno, jak bude (má) vypadat život věřícího (je zde formace). Všechna dnešní čtení se nějak dotýkají další charakteristiky křesťana – je to bytost milující. M I L U J Í CÍ P Á N A J E Ž Í Š E K R I S T A (láska k Hospodinu, Bohu stvořiteli byla v době Pána Ježíše docela samozřejmostí). 2009_046 Církev milující - web.odt Písně: strana 1 Láska k Bohu, k Pánu Ježíši a k lidem (ať už věřícím anebo nevěřícím a dokonce i nepřátelům), to je něco, bez čeho se nelze vůbec považovat za věřícího (křesťana). Dnes zůstanu u lásky jako neodmyslitelné součásti života víry pouze v jejím vertikálním rozměru – ve vztahu k Pánu Bohu. 1. MILOVAT PÁNA BOHA A PÁNA JEŽÍŠE KRISTA Pán Ježíš čekal, že bude tím, koho budou jeho učedníci a následovníci milovat. Lásku Božího lidu, která patřila Hospodinu, přivlastňoval i sobě. Jeho současníci znali dvojpřikázání lásky, v němž je výzva k milování Hospodina celou duší, myslí i silou. To nebyl – alespoň teoreticky vzato – problém. To převratné a pro mnohé nepřijatelné byla skutečnost, že i on – Pán Ježíš – patří do sféry Boží, které patří lidská láska: (Stejně jako) Věříte v Boha, (stejně) i ve mne věřte. A totéž se dá povědět o nároku na lásku. Toto pro nás dnes není zdaleka takový problém jako kdysi, a to proto, že dnešní většinově bezbožné společnosti je cizí jak Bůh stvořitel, tak i Syn vykupitel. Do značné míry se tak může zjednodušit zvěstování evangelia, protože láska k Bohu a k Pánu Ježíši může být zvěstována jako jedna věc. Náš dnešní skutečný a palčivý problém je láska k Bohu a Pánu Ježíši jako taková. Je-li pro člověka myšlenka Boha jako takového čímsi cizím, pak o lásce k němu to platí dvojnásob. Co to znamená, když řekneme, že milujeme Pána Ježíše? Kde se bere naše láska k němu? Jak se to stane? Proč milujeme Pána Ježíše? 1. 1. CO JE LÁ S KA K B O HU? Láska je – obecně vzato – to, co se nějak v životě člověka objeví (často ani nemusí vědět proč) a je to něco, co nás vede k vytváření pout. Láska je něco, co nás přitahuje k druhým a chce s nimi vytvářet pouta (láska poutá – připoutává). Nutí nás být spolu – vytváří společenství. Když řeknu, že miluji Pána Ježíše a Pána Boha, pak tím vyjadřuji, že je mezi námi pouto, o které stojím, aby bylo zachováno. Vyjadřuji, že toužím po společenství s Pánem Bohem a Pánem Ježíšem. Je to zvláštní pouto, ale je tady. Láska k Bohu je touha lidské duše být s Bohem (mít s ním cosi společného) a prožívat s ním zvláštní společenství. 1. 2. PRO Č MI LUJI BO HA ? A proč o ně (společenství) tolik stojím? Jak jsem k němu došel? Kde se vzalo? V čem je jeho jedinečnost a zvláštnost? Evangelista Jan cosi naznačil ve svém prvním dopise, kde říká: „My milujeme jej, protože Bůh napřed miloval nás.“ (1 J 4, 19). V evangeliu čteme, že „Bůh tak miloval svět, že (proto něco udělal a) dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ 2009_046 Církev milující - web.odt Písně: strana 2 CHARAKTER BOŽÍ LÁSKY – LÁSKA VYJÁDŘENÁ ČINY ZÁCHRANY Na počátku je Bůh a jeho iniciativa, jeho nabídka vzájemného společenství a vztahu. K nám lidem dochází zpráva o tom, že je zde Bůh, který nás miluje, který pro nás již dopředu něco učinil a nabízí nám společenství, jehož základem je pouto lásky. To první, co je nám lidem představováno, je Boží láska se všemi svými vyjádřeními. Ještě dříve než můžeme mluvit o své lásce k Pánu Ježíši, je zde Boží láska, která nás přitahuje a která nás snaží získat. Je zde Boží láska, která nespočívá jenom ve slovech, ale činech. Apoštol Pavel to vyjádřil v listu svém žákovi Titovi: Titovi 3, 4-7 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. V listu do Efezu apoštol Pavel vyzývá k lásce, která má mít vzor v lásce Pána Ježíše Krista: ona se projevila velice prakticky zástupnou obětí – trestem za naše hříchy: Ef 5, 1 Jako milované děti následujte Božího příkladu 2 a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. To, s čím jsme konfrontováni my lidé dodnes, je veliká Boží láska, která se projevila vůči nám lidem dobrými činy. BOŽÍ DOBROTA A LÁSKA V DĚJINÁCH Základním skutkem Boží lásky v dějinách starozákonního Izraele bylo vysvobození z egyptského otroctví, ochrana na cestě do zaslíbené země, vysvobození z útlaku v době například Soudů. Na přelomu věku pak Bůh ve své lásce obětoval pro nás a naše lidské dobro to největší, co měl – svého Syna. Rozumíme tomu, co říká Pán Ježíš: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15, 13). Pán Ježíš položil za nás život, zbavil nás vin vůči nebeskému Otci a tak nám otevřel cestu ke vztahu lásky s Ním. A mohli bychom dodat mnozí osobně další činy Boží lásky, které jsme prožili ve všelijakých Božích zásazích, vysvobozeních a třeba také zmocněních k nelehkým úkolům, či síle nést utrpení pro víru. LIDSKÁ ODEZVA – LÁSKA K BOHU JAKO PLATBA ZA JEHO LÁSKU? Církev je společenstvím těch, kdo se setkali s Boží láskou v jejích konkrétních projevech a nechali se jí přitáhnout. Je to společenství těch, kdo odpověděli a odpovídají na Boží lásku svou láskou. Vyrůstá ovšem naše lidská láska k Pánu Bohu jenom z toho, že on pro nás něco udělal, a proto bychom i měli milovat na oplátku jej? Miluji Pána Boha a Pána Ježíše, 2009_046 Církev milující - web.odt Písně: strana 3 protože pro mne něco udělal? Jistě to je sám o sobě skutečně dobrý a chvály hodný důvod, nicméně vzpomeňme na slova Pána Ježíše, který říká, že: Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. L 6, 32 Je to docela samozřejmé, že projevujeme lásku těm, kdo nám ji projevují. Opravdu tedy miluji Pána Boha a Pána Ježíše proto, pro mne něco dobrého udělal – zachránil mne od hříchu či nějaké jiné situace? Miluji ho proto, že nejenže pro mne již něco udělal, ale ještě mi odměnou za mou lásku cosi slibuje – Ducha svatého jako pomocníka, duchovní dary, věčnost? To je přece lukrativní nabídka. Podobně bych se mohl ptát: Proč miluji svoji manželku? Proto, že mi vaří, pere, uklízí, nosí domů výplatu, postavou se příliš neliší od modelky a nádavkem se mnou uléhá večer na manželské lože? Kdyby má láska k manželce vyrůstala a byla závislá na jejích výkonech v můj prospěch, asi bych se musel velice bát buď toho, že její výkony ustanou anebo bych se musel bát toho, že si původní otázku bude pokládat i ona: „Proč ho vlastně miluji?!“ Láska se jistě projevuje vzájemně dobrými činy, ale to přece nemůže být jediný základ společného pouta lásky. Ono přece musí mát svůj pevný základ ještě někde jinde. Jinak by totiž láska s umenšeným lidským výkonem a s umenšeným konáním dobra musela úplně vyhasnout. Důvod pro držení společného pouta – důvod pro lásku – musí být ještě někde jinde. Ať už k bližním anebo k Pánu Bohu. POZNÁNÍ, ŽE PATŘÍME K SOBĚ Nenašel jsem (alespoň prozatím) lepší odpověď na otázku po hlubším a pevném důvodu pro lásku leč v tom, že jejím základem je poznání, že P A T Ř Í M E K S O B Ě . Miluji, protože jsem poznal, že patříme k sobě. A protože patříme k sobě, miluji a má láska není závislá na výkonu bližního ani na výkonu mém. V otázce budování lidských pout a svazků by toto mé zjištění stálo za podrobnější reflexi, protože my se můžeme někdy zmýlit v tom, ke komu patříme. To ale nyní ponechám stranou a vrátím se k lásce vůči Pánu Bohu. Proč miluji Pána Boha a Pána Ježíše? Protože jsem poznal, že k sobě bytostně patříme. A jak jsme to poznal? No, k tomuto poznání mne dovedly skutky Boží lásky – Boží dobrota projevená v Pánu Ježíši Kristu, který za mne zemřel. Boží dobré skutky – Boží láska – mne dovedla k poznání Pána Boha a k poznání toho, že tam (ve vztahu s Ním a u Něho) je kus mého vlastního bytí. Má láska k Pánu Bohu vyrůstá z toho, že jsem našel domov v čase i prostoru, který přesahuje pozemský čas a pozemský prostor. Ještě jinak, a možná trochu srozumitelněji, se to dá povědět tak, že jsem díky skutkům Boží lásky O B J E V I L S V O U Z T R A C E N O U R O D I N U – S V É H O O T C E , nebeského Otce. Možná mi říkali, že tato rodina neexistuje anebo že ji nepotřebuji a obejdu se bez ní. Možná jsem o ní ani nevěděl? Možná jsem z ní utekl. Skutky Boží lásky mne chtějí dovést 2009_046 Církev milující - web.odt Písně: strana 4 k jejímu novému objevení, k objevení toho, že v mé věčné duchovní rodině je kus mého bytí, že jsem tam patřil a patřím. V rodině lásku jaksi předpokládáme. Proč? No právě proto, že jsme rodina. Boží láska mne dovedla k tomu, že jsem nalezl ztracenou rodinu – cosi, co ke mně patří a bez čeho nejsem úplný. Proč miluji Pána Boha? Protože jsem poznal a nalezl nebeského Otce, protože u něho je můj duchovní domov, protože s ním je mi dobře, protože on mne miluje ne pro můj výkon, ale pro to, že je můj Otec – zkrátka protože patřím k němu. ZÁVĚR Má láska k věčnému Bohu Otci i Synu tím, že nyní již nevyrůstá v posledu z jejich činů, ale z objeveného duchovního domova a společného pouta, není závislá na tom, zda-li a co bude Pán Bůh pro mne i dál konat. Moje láska vyrůstá z pouta, které mezi námi je. On je můj Otec, který mne miluje a který nezruší naše pouto. On je Otec, jemuž nevidím a nemusím vidět plně do karet, ale o jeho lásce vím vše! Je nezrušitelná a bez konce. Pán Bůh nás táhne do svého, ale také našeho domova dobrotou své lásky. Nechme se jí přitáhnout a objevme svůj domov u Boha. Ukotvěme svou lásku k Pánu Bohu v odvěkém poutu mezi Ním a námi. Jestli máme u Pána Boha svůj domov, pak za něj buďme vděčni a milujme Pána Boha. Jak? Odpověď na tuto otázku budeme sledovat příští neděli ve slovech Pána Ježíše. Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; 15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. 16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 K 5,14-17 2009_046 Církev milující - web.odt Písně: strana 5