Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje

Komentáře

Transkript

Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje
Změny struktury
krajiny v oblasti soutoku
Moravy
a Dyje země v roce 1938
Krajinný kryt/využití
RNDr. Jan Miklín
dizertační práce
Katedra fyzické geografie a geoekologie
Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě
HODONÍN
ÍN
Lužice
Mo r
av a
Ladná
Mikulčice
Moravská
Nová Ves
v
jo
Ky
ka
Štěrkovna
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
LANŽHOT
oby
pru
mes
rekr
dop
orn
sad
mo
trva
trva
Adamovské
jazerá
d
Svo
ni c
Brodské
N S K
O
Ky
jo
vk
a
e
D yj
e
S
les z
les z
les r
les o
pase
pase
pase
Ostravská univerzita v Ostravě
Přírodovědecká fakulta
Katedra fyzické geografie a geoekologie
Změny struktury krajiny
v oblasti soutoku Moravy a Dyje
dizertační práce
Autor práce: Vedoucí práce: RNDr. Jan Miklín
Doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.
2015
University of Ostrava
Faculty of Science
Department of Physical Geography and Geoecology
Landscape structure changes
at the confluence of the Morava and Dyje Rivers
Dissertation Thesis
Author: RNDr. Jan Miklín
Supervisor: Doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.
2015
Čestné prohlášení
Já, níže podepsaný student, tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané závěrečné práce v písemné
podobě i na CD nosiči je totožný s textem závěrečné práce vloženým v databázi DIPL2.
V Ostravě dne
………………………………
podpis studenta
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně.
Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji a jsou uvedeny
v seznamu použité literatury.
V Ostravě dne
………………………………
podpis studenta
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Abstrakt
Oblast soutoku Moravy a Dyje patří s mnoha deklarovanými způsoby národní i mezinárodní ochrany přírody k biologicky nejcennějším územím České republiky. Zdejší krajina je člověkem přímo i nepřímo ovlivňována po velmi dlouhou dobu a lidské hospodaření mělo na její podobu zásadní vliv. Dizertační práce se zabývá změnami horizontální struktury krajiny z hlediska krajinného krytu/využití země. Na základě leteckých
snímků byla vytvořena geodatabáze krajinného krytu/využití země v letech 1938, 1953, 1976 a 2009 s důrazem na strukturu lesních porostů. Jako doplňkové zdroje dat byly využity historické mapy, porostní mapy
a údaje z mapování starých a solitérních stromů. Tato data byla analyzována s využitím krajinně-ekologických indexů. Nejvýznamnějšími změnami krajiny v tomto období byly: (i) téměř naprosté vymizení otevřených a strukturovaných porostů, které v roce 1938 tvořily 40,1 % lesních porostů, zatímco v roce 2009 jen
5,7 %; (ii) proměna mozaiky velmi drobných zemědělských pozemků (v roce 1938 tvořila 23,7 % zemědělské půdy) na velkoplošné bloky převážně orné půdy; (iii) výrazný pokles (o 40,7 %) rozlohy travních porostů;
(iv) úpravy a regulace vodních toků – Dyje byla v zájmovém území zkrácena o 19,0 %, Morava o 32,7 %;
(v) mimořádný nárůst intenzity těžby dřeva během posledních dvaceti let, kdy rozloha pasek je největší ze
všech sledovaných období (14,9 % lesních porostů) a nejvyšší plošné zastoupení (15,6 %, respektive 10,8 %)
mají porosty prvních dvou věkových stupňů (porostů o věku pod dvacet let). Rozšíření starých a solitérních
stromů jakožto klíčových habitatů chráněných druhů je přímo ovlivněno dřívějším hospodařením. Na ploše
dnes zapojeného lesa, jenž byl v roce 1938 otevřeným/strukturovaným, stojí o 48,0 % těchto stromů více,
než by odpovídalo rovnoměrnému zastoupení podle rozlohy. Současná intenzita těžby dříví a způsob hospodaření negativně ovlivňuje prostorovou a věkovou strukturu lesa a vytváří extinkční dluh. Pro zachování biodiverzity území je nutno začít uplatňovat management, pro nějž mohou být touto prací získané informace
podkladem: zejména rozvolnění porostů, snížení intenzity těžby dřeva a její vhodné prostorové umísťování.
Klíčová slova: horizontální struktura krajiny; krajinný kryt/využití země; krajino-ekologická metrika; ochrana
přírody; lesní hospodaření; Biosférická rezervace Dolní Morava; soutok Moravy a Dyje
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Abstract
The area of the confluence of the Morava and Dyje Rivers is among the most biologically diverse landscapes
of the Czech Republic in which various forms of national and international nature protection have been declared. The local landscape has been affected by people both directly and indirectly for a long time and human
management influenced its shape fundamentally. This PhD thesis focuses on the changes in the landscape
horizontal structure from the point of view of the land use/land change. A geodatabase of land use/land cover
focusing on woodlands structure was created using aerial photographs from the years 1938, 1953, 1976 and
2009. Supplementary sources that were used comprised old maps, forest maps and data from old and veteran
tree mapping. These data were analyzed using landscape metrics. The most important landscape changes in this
period were: (i) virtually complete disappearance of open and structured woodlands, which comprised 40.1%
of woodlands in 1938, but only 5.7% in 2009; (ii) transformation of the mosaic of very small agricultural fields
(in 1938 comprising 23.7% of agricultural land) into large-scale fields of mostly arable land; (iii) significant
decrease (by 40.7%) in grasslands; (iv) regulations of water courses – the Dyje River was shortened by 19.0%
within the study area, while the Morava River by 32.7%; (v) outstanding increase in logging intensity during
the last twenty years with largest portion of clearings (14.9% of forest land) and two youngest forest stand classes (forests under 20 years old) sharing 15.6% or 10.8% respectively. The distribution of old and veteran trees
as key habitats of protected species is directly influenced by former forest management. A closed unstructured
forest of the year 2009, which was classified as open/structured woodland in 1938, contains by 48.0 % more
old/veteran trees than it would be proportional to its area. Present forest management along with the intensity
of forest logging has a negative effect on the spatial and age structure of the forest creating extinction debt. The
preservation of the area’s biodiversity requires that such conservation management be started that could also be
based on the information provided by this thesis: particularly that related to the opening of woodlands, decrease
in forest logging and suitable wood logging locality selection.
Keywords: horizontal landscape structure; land use/land cover; landscape metrics; nature conservation; forest
management; Dolní Morava UNESCO Biosphere Reserve; Morava and Dyje Rivers confluence
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Obsah
1. Úvod .............................................................................................. 11
1.1 Cíle práce ................................................................................. 11
1.2 Teoretická východiska ............................................................... 12
1.2.1 Krajina a její definice........................................................ 12
1.2.2 Krajina a její struktura ..................................................... 14
1.2.3 Krajinná metrika ............................................................. 15
2. Charakteristika zájmového území ................................................ 19
2.1 Vymezení území ....................................................................... 19
2.2 Geologické poměry a reliéf........................................................ 20
2.3 Půdy ......................................................................................... 21
2.4 Klima a vodstvo ........................................................................ 21
2.5 Biota ........................................................................................ 22
2.5.1 Vegetace ........................................................................... 22
2.5.2 Fauna .............................................................................. 24
2.6 Ochrana přírody a krajiny ........................................................ 25
2.6.1 Maloplošná zvláště chráněná území ................................. 25
2.6.2 NATURA 2000 ............................................................... 27
2.6.3 Další formy ochrany přírody a krajiny ............................. 28
2.6.4 Invazní a expanzivní druhy .............................................. 28
2.7 Osídlení a hospodářství ............................................................ 28
2.8 Role člověka ve vývoji krajiny ................................................... 29
3. Metody .......................................................................................... 32
3.1 Zdrojová data ........................................................................... 32
3.2 Vytvoření geodatabáze land use/land cover ............................... 34
3.3 Další data a jejich analýzy ......................................................... 40
3.4 Použitý software ....................................................................... 41
4. Výsledky ........................................................................................ 41
4.1 Urbanizované plochy ................................................................ 59
4.2 Zemědělská půda ...................................................................... 60
4.3 Lesní plochy ............................................................................. 62
4.4 Skály a holá zem ....................................................................... 64
4.5 Vodní plochy ............................................................................ 65
4.6 Intenzita změny ........................................................................ 66
4.7 Procesy změny LU/LC .............................................................. 69
4.8 Věková struktura lesa ................................................................ 69
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
5. Diskuze .......................................................................................... 73
5.1 Změny krajiny na Soutoku v kontextu České republiky ............ 73
5.2 Zemědělské plochy ................................................................... 74
5.3 Otevřené lesy a chráněné druhy ................................................ 74
5.4 Solitérní a staré stromy ............................................................. 77
5.5 Těžba dřeva a lesnické hospodaření ........................................... 80
5.6 Vodní toky a jejich úpravy ........................................................ 82
5.7 Management území .................................................................. 84
6. Závěr .............................................................................................. 88
Poděkování ......................................................................................... 89
Použité krajino-ekologické indexy ....................................................... 90
Seznam publikovaných prací ............................................................... 91
Použitá literatura a zdroje .................................................................... 92
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
1. Úvod
1.1 Cíle práce
Dynamika a vývoj jsou charakteristickými znaky krajiny, na něž mají vliv jak měnící se přírodní podmínky
(např. klimatické cykly), tak – zejména v nedávné minulosti a současnosti – člověk. Struktura krajiny, jak vertikální, tak horizontální má vliv na fungování krajiny a její biodiverzitu. Poznání vývoje krajiny a její dynamiky
v minulosti nám pomáhá predikovat budoucí vývoj i při plánování krajiny a jejího managementu.
Studie, věnující se vývoji krajiny z hlediska horizontální struktury ve smyslu změn land use/land cover (krajinného krytu/využití země, dále jen LU/LC), jsou velmi častým směrem výzkumu v krajinné ekologii
a geografii po celém světě i na území České či Slovenské republiky. (V databázi Web of Science je za posledních deset let evidováno přes čtyři tisíce článků s tematikou dotýkající se tematiky land use changes nebo land
cover changes.) U nás se především humánní geografové věnují hodnocení vývoje LU/LC podle územních
jednotek (Jeleček 1995, Bičík et al. 2001, Bičík et al. 2008, Balej & Anděl 2011, Opršal et al. 2013),
naopak geografové fyzičtí se zaměřují spíše na vývoj LU/LC v určitém území včetně krajino-ekologického
hodnocení (Falťan & Bánovský 2008, Skokanová 2008a, 2008b, Machar 2009, Miklín & Smolková
2011, Oťáhelová et al. 2011, Havlíček et al. 2012). Znalost historické podoby krajiny, jejího vývoje
a příčin změn (které jsou průsečíkem sil přírodních i antropogenních – Bičík et al. 2001, Kusková et al.
2008) je zajímavá sama o sobě, má však také řadu dalších návazných praktických aplikací (Uuema et al.
2009), např. územní plánování (Gong et al. 2014, Hoffman 2014), krajinné revitalizace (Hendrych
et al. 2013), management chráněných území, výzkum biodiverzity a její souvislosti se strukturou krajiny
(Radeloff et al. 2000, Miller & Conner 2003, French et al. 2004, Pellet et al. 2004, Roschewitz
et al. 2005, Stubblefield et al. 2006, Limpert et al. 2007, Twedt et al. 2007, Janeček et al. 2013),
ekosystémové služby (Lorencová et al. 2013, Baral et al. 2014) nebo hydrologické modelování (Solin
et al. 2011, Van Rompaey et al. 2007).
Oblast soutoku Moravy a Dyje, jíž se v předkládané práci věnuji, bývá označována za biologicky nejhodnotnější území České republiky (Rozkošný & Vaňhara 1995-1996, Vicherek et al. 2000). Jak uvádí Čížek
(2012) na základě údajů Basseta et al. (2012), diverzita členovců odhadovaná pro ekosystém 6 000ha tropického deštného lesa v Panamě je proti oblasti Soutoku jen dvojnásobná, což je poměrně překvapivé. Zároveň
však mnohé ukazuje na to, že současná diverzita je dědictvím minulosti, na niž současné způsoby hospodaření
či managementu přírodních rezervací působí negativně. Velká část druhů, chráněných např. v rámci systému
Natura 2000, je totiž vázána na habitaty, které od počátku minulého století rychle mizí: otevřené, řídké lesní
porosty, staré a solitérní stromy či pařeziny (Čížek & Hauck 2008, Spitzer et al. 2008, Vodka et al. 2009,
Hédl et al. 2010, Šebek et al. 2013). Předmětem diskuzí je také intenzita těžby dřeva v oblasti.
Vývoji LU/LC v dané oblasti (částečně) se věnovali Skokanová & Havlíček (2007), Skokanová (2008a,
2008b) nebo Demek et al. (2012). Tito autoři obvykle využili sérii historických map počínaje těmi z II. vojenského mapování z roku 1840. Kromě jiného územního rozsahu (výrazně širší rozsah území nebo naopak
jen část oblasti) a měřítka však použití mapových podkladů v tomto případě neumožnilo zachytit proměny
právě z hlediska ochrany přírody klíčových habitatů – lesních porostů a luk se solitérními stromy, jejichž podoba ještě na počátku 20. století byla z velké části dána dřívějšími způsoby hospodaření (lesní pastva, nízký
a střední tvar lesa), jak naznačily poznatky z mé diplomové práce (Miklín 2010), na niž svým způsobem
dizertace navazuje. Oblast soutoku Moravy a Dyje se také stala předmětem intenzivního multidisciplinárního výzkumu, řešeného v rámci grantů Grantové agentury ČR (P504/12/1952: Diverzita saproxylických
organizmů v čase a prostoru: Od historie krajiny přes ekologii společenstev k modelům přežívání druhů) a Technologické agentury ČR (TA02021501: Management populací evropsky významných druhů hmyzu: Efektivní,
vědecky podložené metody ochrany saproxylických druhů brouků uvedených ve Směrnici o stanovištích na základě
detailních znalostí jejich potřeb a rozšíření), jehož nedílnou součástí jsou tyto poznatky o změnách struktury
krajiny během posledních zhruba sta let.
— 11 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Cíle této dizertační práce jsou tedy následující:
i) popsat vývoj LU/LC (změny ploch, procesy, metrické charakteristiky) mezi lety 1938 – 2009 s důrazem
zejména na proměny lesního hospodaření z hlediska otevřenosti a strukturovanosti porostů;
ii) analyzovat a srovnat intenzitu lesního hospodaření a plošný rozsah těžby dřeva ve sledovaných obdobích;
iii) srovnat vývoj LU/LC v zájmové oblasti s trendy v rámci České republiky, určit jeho příčiny;
iv) ve spojení s daty z dalších výzkumů odpovědět na otázku, zda/jak ovlivňuje historický LU/LC současný
výskyt starých solitérních stromů jako klíčových habitatů vybraných modelových druhů;
v) na základě zjištěných údajů v kontextu současných poznatků ve stručnosti navrhnout zásady pro management chráněného území.
1.2 Teoretická východiska
1.2.1 Krajina a její definice
Krajina, jakožto prostor, který nás všechny obklopuje, je nazírána a definována z mnoha různých úhlů pohledu. Jednotlivé definice (z velké části je shrnul Sklenička 2003) tak zvýrazňují rysy krajiny pro daný obor
důležité a naopak pomíjejí nepodstatné.
Částečnou definicí je i samotné slovo krajina, respektive anglické landscape. Landscape vzniklo jako spojení
slov land (ohraničená část území) a scape (soubor podobných objektů). Tento původní anglický výraz neměl
estetický význam a byl tak podobný dnešním vědeckým definicím. Aspekt krajinné estetiky je však podle
Naveha & Liebermana (1984) poprvé zmíněn ve Starém zákoně, v knize žalmů. Slovem krajina (noff)
– pravděpodobně etymologicky spojeným s yafe (krásný) – se zde rozumí krásný pohled na Jeruzalém, s jeho
chrámy, hrady a paláci. V Evropě došlo k rozmachu estetického vnímání krajiny (resp. přírody) až v období
romantismu, tj. 19. století (Burel & Baudry 2003). První krajino-ekologickou definicí krajiny uveřejnil
Bertrand v roce 1975 (viz dále). Podle Cílka (in Němec & Pojer 2007), začal být český výraz krajina ve
svém moderním významu používán až ve druhé polovině 19. století; původní význam označoval spíše okrajové, zapadlé území ležící na konci civilizace.
Jako příklady definic z větší či menší míry geografických a krajino-ekologických můžeme uvést, že krajina je:
- prostředník mezi přírodou a společností, založený na části prostoru, který existuje jako struktura i ekologický systém a je nezávislý na vnímání (Bertrand 1975, podle Burel & Baudry 2003);
- mozaika heterogenních zemských útvarů, typů vegetace a využití území (Urban et al. podle Eldredge 2002);
- část zemského povrchu, která vnějším vzhledem a spolupůsobením komponentů a geofaktorů (reliéf, půda,
klima, vodní poměry, rostlinstvo a živočišstvo, člověk a jeho díla v krajině) stejně jako polohou a polohovými vztahy představuje charakteristickou jednotku (Neff et al. 1973 podle Mičian 2008);
- část prostoru na zemském povrchu, zahrnující komplex systémů, tvořených vzájemnou interakcí horniny,
vody, vzduchu, rostlin, živočichů a člověka, která svou fyziognomií vytváří zřetelnou jednotku (Zonneveld
1979 podle Forman & Godron 1993);
- heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který
se v dané části povrchu a podobných formách opakuje (Forman & Godron 1993);
— 12 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
- soubor prvků geografické sféry a jejich vzájemných vztahů každého s každým (Miklós & Izakovičová 1997);
- část zemského povrchu, která podle svého vnějšího obrazu a vzájemného působení svých jevů, stejně
jako vnitřních a vnějších vztahů polohy, tvoří prostorovou jednotku určitého charakteru a na geografických hranicích přechází v krajinu jiného charakteru; jakožto geografická substance je složena ze tří složek
– abiotické, biotické a duchovní (noosféry) (Troll 1950, podle Sklenička 2003);
- objekty, které tvoří část země, dynamický systém živých a neživých objektů (Pettit et al. 2008);
- soubor vzájemně svázaných a podmíněných přírodních objektů a jevů, které vytvářejí v čase se vyvíjející
teritoriální komplex (Sklenička 2003);
- část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů
s civilizačními prvky (Česká národní rada 1992);
- otevřený systém zemského povrchu formovaný abiotickými, biotickými i antropogenními faktory (Lipský 1999);
- soubor biotických a abiotických faktorů vázaných na určitý krajinný celek, které se delší dobu vyvíjejí společně (Cílek in Němec & Pojer 2007).
Jak uvádí McGarigal & Marks (1995), v mnohých zejména biologicky a ekologicky zaměřených pracích
(např. Dunning et al. 1992, Wiens et al. 1976) je krajina popisována jako mozaika habitatů, které ale
musí být definovány relativně z hlediska dílčích organizmů, které ovšem prostor vnímají v různém měřítku.
Z tohoto pohledu tedy krajina není dána absolutní (minimální) rozlohou, na rozdíl např. od definice Formana
& Godrona (1993).
Podle výše uvedených definic tedy můžeme říci, že krajina je (i) určitý celek s vymezenými hranicemi
a vlastním charakterem, odlišným od okolí; (ii) skládá se z dílčích celků materiální i nemateriální podoby, přírodních i člověkem ovlivněných či vytvořených, které spojuje propojení tokem materiálu a energie;
(iii) má společnou historii, vývoj a dynamiku.
Charakteristickými rysy krajiny tedy jsou struktura, funkce a změna (Forman & Godron 1993), přičemž:
- strukturou rozumíme prostorové vztahy mezi jednotlivými ekosystémy a složkami;
- funkcí rozumíme interakce (tj. toky energie, látek a druhů mezi jednotlivými součástmi);
- změnou přestavbu struktury a funkce v čase.
V oblasti věd o Zemi, ekologii a lesnictví je velké množství užívaných pojmů, které do jisté míry můžeme
chápat jako synonyma slova krajina, eventuálně je použít pro popis částí krajiny (ať již z hlediska měřítka
nebo struktury) (Sklenička 2003).
Ekosystém je definován jako souhrn všech organizmů daného prostoru ve vzájemném působení s jejich
neživým prostředím (Forman & Godron 1993), jiné definice (např. v Léveque & Mounolou 2003) zdůrazňují i dynamiku tohoto systému. Pojem poprvé použil Tansley v roce 1935, kdy jej popsal jako „základní
koncepci komplexního systému, který neobsahuje pouze živé organizmy, ale také všechny abiotické faktory
formující jejich prostředí. Organizmy není možné separovat od jejich životního prostředí. Tyto systémy,
různých měřítek a velikostí, jsou tím, co tvoří základní jednotku přírody na zemi“ (Tansley 1935 podle
McColl 2005). Jak je zřejmé již z definice, ekosystémem můžeme popsat interakci organizmů a prostředí
v jakémkoli měřítku, od ekosystému buněk po celý vesmír.
— 13 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Biogeocenóza je část zemského povrchu, na němž biocenóza a příslušné části atmosféry, litosféry a pedosféry i jejich vzájemné vztahy tvoří jednotný, vnitřně podmíněný komplex (Sklenička 2003). Stejně jako
v ekosystému, i zde je popsána přítomnost živé i neživé složky, navíc je zdůrazněna homogenita prostředí.
Implicitní zahrnutí dílčích sfér pak svým způsobem určuje i měřítko; o biogeocenóze mluvíme v kontextu
krajiny. Totožný význam má i geobiocenóza ve smyslu Zlatníkově.
Geosystém je soubor prvků geografické sféry a jejich vzájemných vztahů každého s každým, kromě subsystému
krajinoekologické sféry obsahuje i hmotné a nehmotné prvky socioekonomické sféry (Miklós & Izakovičová
1997). Na rozdíl od ekosystému, který představuje biocentrický pohled (na jedné straně živá příroda, na druhé
neživá, předmětem výzkumu jsou vztahy živé a neživé složky), je geosystém vyjádřením polycentrického systému, který zkoumá na stejné úrovni vztahy mezi všemi složkami (Hradecký & Buzek 2001).
Biotop je jednotkou abiotického prostředí a organizmů, většinou bývá vztažen ke konkrétnímu druhu (jedinci, populaci, společenstvu) (Zlatník 1973 podle Sklenička 2003). Jako biotopy byly označeny i natural
habitats podle směrnice 92/43/EHS (Chytrý et al. 2001); samotný habitat je možno považovat za synonymum (Townsend et al. 2008).
Biocenóza podle původní definice zahrnuje živou i neživou složku (Sklenička 2003), většinou (např.
Forman a Godron 1993) bývá v současnosti používána pro vyjádření živé složky ekosystému (ve smyslu
biocenóza + biotop = ekosystém).
1.2.2 Krajina a její struktura
Uspořádání a struktura krajiny je dána variabilitou abiotických podmínek (klima, půdy, topografie), jejich interakcí
s biotickými složkami, minulým i současným vlivem člověka a dynamikou (přírodních) disturbancí a sukcese (Turner et al. 2001). Z hlediska struktury krajiny rozlišujeme dva typy: strukturu horizontální a vertikální.
Horizontální struktura krajiny
Koncepce horizontální struktury (v geografii nazývaná také jako polysystémový model – Mičian 2008) krajiny
vychází z krajinné ekologie a je obsažena např. v definici podle Formana & Godrona (1993). Horizontální
strukturou krajiny rozumíme vztahy mezi jednotlivými částmi krajinné mozaiky – geosystémy nižších řádů,
nazývaných také často jako plošky /patches/, ekotopy, biotopy, krajinné složky, kr. jednotky, kr. buňky, geotopy,
facie, habitaty (Forman & Godron 1993, McGarigal & Marks 1995). Klíčovým prvkem při studiu horizontální struktury krajiny (či spíše klíčovým prvkem celé krajinné ekologie – Farina 1998, Turner et al.
2001, Wu 2007) je měřítko. Stejně jako v případě vymezení hranic krajiny záleží stanovení hranic plošky na
aspektu, podle nějž hranice vymezujeme; ani plošky (respektive jejich hranice) nejsou dány a priory (zřejmé
samy od sebe). Vymezení plošek je závislé na zkoumaném fenoménu, jímž mohou být například jednotlivé
druhy, způsob hospodaření, LU/LC, jednotlivé složky neživé přírody aj. Krajina tedy není složena z jedné
mozaiky plošek, ale obsahuje velký počet variant a hierarchií mozaik v závislosti na měřítku a pohledu, ve
kterém jednotlivé plošky rozlišujeme (obr. 1). Stejně tak je otázkou měřítka a podrobnosti pohledu ostrost
hranic mezi jednotlivými ploškami.
Na základě spojitosti, tvaru a podílu plochy můžeme jednotlivé části krajinné mozaiky rozdělit (Forman
& Godron 1993) na matrici (řídící, obvykle plošně převládající a nejspojitější složka), plošky (menší části
povrchu, obvykle obklopené matricí, od níž se odlišující vegetačním krytem či LU/LC) a koridory (výrazně
liniové prvky). Jak uvádí McGarigal & Marks (1995), také vymezení matrice je otázkou měřítka a účelu.
Široce využívaným přístupem při studiu horizontální struktury krajiny je princip krajinného krytu (land cover) a využití krajiny (land use) (někdy se používají i termíny krajinný pokryv, krajinná pokrývka, respektive
využití území, využití země). Například Di Gregorio & Jansen (2000) definují krajinný kryt jako pozorovaný (bio)fyzikální pokryv zemského povrchu (příkladem může být např. travní porost, zástavba, les), zatímco
— 14 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Obr. 1 Horizontální struktura krajina a vymezení plošek: a) různé varianty plošek, b) hierarchie mozaik v závislosti na uvažovaném druhu. Upraveno podle McGarrigal & Marks 1995.
využití země je charakterizováno úpravami, aktivitami a vstupy člověka na určitém typu krajinného pokryvu
za účelem produkce, jeho úpravy nebo údržby (příkladem může být pastvina, louka, park).
Vzhledem k částečnému prolínání obou kategorií (blíže viz např. Antrop 2007) se často používá souhrnný
termín land use/land cover (LU/LC), který je ve většině případů nejvhodnější. V této práci je v některých
případech používán pro zjednodušení termín krajinný kryt, i když přesněji jde o kombinaci kategorií jak
krajinného krytu, tak využití krajiny.
Vertikální struktura krajiny
Tzv. monosystémový model (Miklós & Izakovičová 1997) studuje vertikální vztahy mezi jednotlivými složkami geosystému ve smyslu na sebe naložených dílčích vrstev – geosystémů (horniny, půda, vodstvo, vegetace,
atmosféra apod.), propojených vertikálním tokem energie a materiálu.
1.2.3 Krajinná metrika
Krajinná metrika (landscape metrics, landscape indexes, landscape indices), tedy kvantifikace struktury krajiny,
je důležitým nástrojem, který umožňuje srovnání jak různých krajin, tak jedné krajiny ve více časových obdobích (Turner et al. 2001). V literatuře jsou popsány stovky nejrůznějších indexů, k jejímž výpočtům slouží
desítky programů a aplikací. Obsáhlý přehled indexů, které počítá široce využívaná aplikace Fragstats, shrnují
McGarigal & Marks (1995). Dalšími běžně využívanými programy jsou např. Guidos Toolbox (Vogt 2014)
nebo Patch Analyst (Rempel et al. 2012). Krajinnou metriku využívající alternativní principy představuje
např. Ricotta (2000) nebo Vogt et al. (2007). Indexy mohou být počítány na úrovni (i) jednotlivých plošek, (ii) krajinných tříd (např. kategorií LU/LC) nebo (iii) celé krajiny (McGarigal & Marks 1995); první
úroveň (hodnoty pro jednotlivé plošky) slouží jako základ pro výpočet dalších dvou úrovní (krajinné třídy
a celá krajina), většina indexů tedy existuje ve třech variantách pro různé úrovně. Způsoby výpočtu však na
každé úrovni mohou být rozdílné a výsledky na každé úrovni mohou mít jinou interpretaci. Obzvláště důležitý je způsob odvození úrovní krajinných tříd a celé krajiny z první úrovně (charakteristik plošek), kdy rozlišujeme přístup z hlediska plošek nebo krajiny. Hodnotu pro krajinnou třídu nebo krajinu můžeme počítat
jako prostý aritmetický průměr charakteristik jednotlivých plošek, nebo průměr vážený plochou jednotlivých
plošek. Druhý přístup – hodnoty vážené plochou – je obvykle smysluplnější z hlediska hodnocení krajiny
jako celku (Turner et al. 2001). Interpretační hodnotu má i rozdíl těchto dvou hodnot.
Jelikož téměř všechny indexy vycházejí z relativně malého počtu vlastností dílčích plošek a jejich uspořádání
— 15 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
(plocha, obvod, počet, vzájemná poloha, diverzita), mnohé z nich navzájem korelují. Nalezení „ideálního“ setu indexů, plně postačujících k charakteristice krajiny, však není jednoduchou otázkou. Jak uvádí
Cushman et al. (2008), studie věnující se tomuto problému našly vždy jinou kombinaci „základních“
indexů. I z dalších prací je totiž zřejmé, že na výsledky má vliv nejen velikost, měřítko (Wu et al. 2002,
Wu 2004, Ostapowicz 2008) a typ (Wickham & Riitters 1995, Uuemaa et al. 2005, Buyantuyev
& Wu 2007) hodnocené krajiny, ale také použitá data, metodika či výpočty. Využití rastrových nebo vektorových dat, různé velikosti buňky rastru, zdrojová data (mapy, letecké nebo satelitní snímky) a jejich měřítko
a konečně i volba klasifikačního schématu (např. kategorií LU/LC), to vše zásadním způsobem ovlivňuje
vypočtené hodnoty a jejich interpretační a srovnávací potenciál.
Hodnoty krajino-ekologických indexů tak (možná stejnou měrou) vypovídají nejen o hodnocené krajině, ale
také použitých metodách. Ve zdánlivé jednoduchosti analýzy krajinné metriky (výpočet desítek hodnot je otázkou několika kliknutí) i „jednoznačnosti“ číselných výsledků a jejich snadného srovnávání se skrývá riziko
chybných interpretací a závěrů (Turner et al. 2001). Je nezbytné si uvědomit, že bez znalosti metodiky jednotlivých výzkumů lze jen těžko mezi sebou jednoduše porovnávat výsledky získané v různých studiích na základě různých dat. Zároveň je třeba dobře znát jak princip výpočtů používaných indexů, tak analyzovanou krajinu; bez těchto znalostí lze (i vlastní výsledky) jen těžko správně interpretovat (McGarigal & Marks 1995).
Ještě složitější situace než u „objektivních“ indexů (vázaných na plochu, počet, tvar) pak je u indexů „funkčních“ (Cushman et al. 2008), hodnotících např. kontrast hranic, bariérovost nebo ekologickou stabilitu.
Přiřazení konkrétních číselných hodnot (vyjadřujících např. kontrast hranice nebo stupeň ekologické stability) je konkrétní volbou, nutně uzpůsobenou danému účelu: jinak vnímá kontrast v krajině např. hmyz, jinak
ptactvo, jinak šelmy (Li & Wu 2007).
Konkrétní indexy, využité pro metrickou charakteristiku zájmového území (viz dále, v textu zvýrazněny tučně), byly vybrány s přihlédnutím k pracím Riitterse et al. (1995), Cushmana et al. (2008) a Schindlera
et al. (2007). Jejich následující popis vychází (není-li uvedeno jinak) z McGarigal & Marks (1995). Vzorce pro jejich výpočet jsou uvedeny v závěrečné části práce na s. 90-91. Jistou komplikací u některých indexů
je jejich český název – zatímco u některých se české ekvivalenty běžně používají, zejména u složitějších jde
jen o předklad anglického názvu, jenž v české literatuře však není používán.
Plocha, její variabilita a hustota plošek
Údaje o ploše, ať již vztažené k jednotlivým ploškám (AREA), kategorii (Class Area, CA) nebo celkové rozloze krajiny (Total Landscape Area, TA), jsou důležitými prvky pro výpočty dalších metrik, ale mají význam
i samy o sobě. Například mnohé druhy organizmů vyžadují určitou velikost plošek, u jiných není důležitá
velikost jednotlivých ploch, ale kategorie celkově.
Relativní hodnoty (v procentech) pak dávají procentuální zastoupení kategorie (Proportion of Landscape,
PLAND). Index největší plošky (Largest Patch Index, LPI) vyjadřuje procentní podíl největší plochy na
celkové rozloze krajiny, a je tak jednoduchou mírou dominance.
Limitujícím faktorem pro všechny metriky, vycházející z rozlohy, je podrobnost (prostorové rozlišení) mapování, resp. minimální možná velikost plošky. Ta je daná jak velikostí pixelu (v případě rastrového vyjádření),
tak minimální velikostí mapované či (digitalizované) plošky.
Základním ukazatelem, využívaným především pro další výpočty, ale samo o sobě vyjadřujícím také míru
fragmentace a heterogenity krajiny (a např. přímo ukazující počet možných subpopulací, vázaných na daný
typ plochy, či odolnost vůči disturbancím), je počet plošek (Number of Patches, NP). Průměrná velikost
plošky (Mean Patch Size, MPS) je užitečným ukazatelem pro srovnání různě velkých krajin, resp. kategorií s různou plochou. Průměrná velikost vážená plochou (Area-Weighted Average Patch Size, MPS_AW
– Turner et al. 2001) lépe zohledňuje reálné podmínky v krajině.
— 16 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Hranice a jejich kontrast
Základním indexem pro další výpočty týkající se hranic v krajině je obvod plošek (Perimeter, PERIM), respektive
celková délka hranic dané kategorie nebo celého území (Total Edge, TE). V případě srovnávání různých kategorií nebo krajin různé velikosti je užitečná standardizace na plochu pomocí hustoty hranic (Edge Density, ED).
Klíčovým prvkem při hodnocení kontrastnosti hranic je určení vlastní váhy kontrastu, tedy hodnoty rozdílnosti každých dvou typů prostředí (kategorií). To přitom záleží na konkrétní aplikaci a konkrétní hodnota
kontrastnosti (udává se v procentech: 0 % odpovídá žádnému kontrastu, 100 % pak maximálnímu kontrastu) se může lišit např. podle druhů, pro něž kontrast uvažujeme. Právě stanovení hodnoty kontrastnosti
může být z velké části subjektivní a přitom rozhodující pro získané výsledky. Celkový kontrast hranic na
úrovni kategorií a krajiny vyjadřuje index kontrastu hranic (Total Edge Contrast Index, TECI), vyjadřující
procenta maximálního možného kontrastu.
Kombinací kontrastu hranic a jejich hustoty je pak kontrastem vážená hustota hranic (Contrast-Weighted
Edge Density, CWED), fungující na principu krácení uvažované délky hranice podle jejího kontrastu.
Hodnota indexu vyjadřuje délku hranice s maximálním kontrastem na jednotku plochy, platí tedy, že čím
vyšší hodnota, tím vyšší kontrast.
Tvar
Indexy, popisující tvar, vycházejí ze vztahu obvodu a plochy. Index tvaru plochy (Shape Index, SHAPE),
srovnává tvar dané plošky se standardizovaným tvarem (kruh, čtverec). Pokud je jeho hodnota rovná 1, má
plocha tvar kruhu/čtverce, čím je vyšší, tím má nepravidelnější tvar. Další možností, jak číselně vyjádřit
tvar, jsou indexy vycházející z teorie fraktální dimenze (Mandelbrot 1982). Stejně jako předchozí vzorce
vycházejí plochy a obvodu plošek. Hodnoty fraktální dimenze (Fractal Dimension, FRACT) se pohybují od
1 (jednoduché tvary jako je např. kruh) po 2.
Limitující faktory metrik tvaru vycházejí z podmínek do nich vstupujících charakteristik (tedy podrobnosti
mapování a odlišné reprezentace linií ve vektorovém/rastrovém modelu). Dalším faktorem je zjednodušení
komplexnosti charakteristik tvaru na pouhý poměr obvodu k ploše a tedy možné stejné hodnoty indexu pro
různé tvary.
Agregace, izolovanost, heterogenita
Střední vzdálenost nejbližší sousední plošky (Euclidean Nearest-Neighbor Distance – ENN, respektive varianta vážená plochou – ENN_AW) vychází ze vzdáleností (od středu ke středu) k nejbližší plošce stejné
kategorie. Čím vyšší hodnota, tím větší izolovanost plošky, avšak tento index nezohledňuje počet ani velikost
sousedních plošek; proto jej lze považovat jen za velmi hrubou míru (snížení jeho hodnoty může způsobit
např. fragmentace jedné původně velké plochy na několik malých, které jsou si však blízko). Proti tomu
index blízkosti (Mean Proximity Index – PROX, respektive varianta vážená plochou – PROX_AW) využívá
velikost a vzdálenost všech plošek stejné kategorie do určité limitní vzdálenosti. Tento index tedy určuje
dostupnost stejného habitatu např. v dosahu obvyklého akčního radiu daného druhu a je tak smysluplnější
mírou izolovanosti. Čím vyšší hodnoty index dosahuje, tím je dostupnost stejné kategorie v definovaném
okolí lepší (větší počet a/nebo plocha plošek, menší fragmentovanost a větší blízkost).
Diverzita krajiny (resp. její opak – dominance) je ovlivněna dvěma faktory: rovnoměrností zastoupení jednotlivých kategorií a jejich počtem. Různé indexy, využívané pro její hodnocení různě zohledňují tyto složky.
Simpsonův index diverzity (SIDI) je méně citlivý na počet kategorií než často používaný Shannonův index
diverzity; jeho hodnota zjednodušeně řečeno vyjadřuje pravděpodobnost, že dvě náhodně vybrané plošky
budou různé kategorie. Při využívání těchto indexů je třeba mít na paměti fakt, že jde o indexy diverzity
krajinných složek, které mohou – ale nemusí – korelovat s biologickou diverzitou.
— 17 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Fragmentovanost krajiny v celkovém kontextu se
skládá ze dvou faktorů (viz obr. 2): disperze (jako
opaku agregace) a proložení (míra sousednosti různých kategorií). Indexe sdělnosti (Contagion Index, CONTAG), počítaný na úrovni celé krajiny
a vycházející z hodnot pro jednotlivé buňky, v sobě
zahrnuje oba tyto faktory. Obecně vyšší hodnoty indexu sdělnosti ukazují na krajiny s menším
počtem větších ploch, tedy méně fragmentované.
Index proložení a umístění (Interspersion and
Juxtaposition index, IJI) může být na rozdíl od
CONTAG počítán i na úrovni krajinných tříd
a vychází z jednotlivých plošek, nikoliv buněk.
Jeho výpočet neovlivňuje disperze plošek, zohledňuje tedy výhradně aspekt proložení. Čím je jeho
hodnota vyšší, tím jsou jednotlivé plošky rovnoměrněji proloženy (tj. sousedící se sebou navzájem); naopak nižší hodnoty ukazují na větší míru Obr. 2 Příklady krajin s různou disperzí (a nízká dispershlukování plošek určitých krajinných kategorií. ze, b vysoká disperze – možné vyjádření např. indexem
Index PLADJ (Percentage of Like Adjacencies) agregace AI) a proložením (c nízké proložení, d vysoké
oproti tomu zohledňuje aspekt disperze a neovliv- proložení – možné vyjádření např. indexem IJI). Upraňuje jej proložení. Hodnoty indexu jsou však pří- veno podle McGarrigal & Marks 1995.
mo závislé na procentním zastoupení dané kategorie na celkové ploše krajiny; tento problém řeší index agregace (Aggregation Index, AI) založený na srovnání
skutečného počtu sousedností s možným maximem pro dané procentní zastoupení dané kategorie. Vyšší
hodnoty ukazují na vyšší zastoupení velkých a kompaktních plošek, zatímco menší na větší disperzi.
Ekologická stabilita
Koeficient ekologické stability (KES; Míchal 1991) jako prostý poměr stabilních (přírodních) a nestabilních
(nepřírodních) ploch nebo průměr vážený koeficienty zohledňujícími stabilnost dané kategorie LU/LC slouží k jednoduchému určení stability (resp. přírodnosti) zkoumané krajiny. Jako u ostatních indexů, využívajících váhy, je zásadním momentem určení konkrétních hodnot pro jednotlivé kategorie. Dále je třeba mít
na paměti, že (tímto způsobem zgeneralizovaná) ekologická stabilita může mít jen málo společného např.
s hodnotou území z hlediska ochrany přírody nebo (bio)diverzitou. Při výpočtu KES z kategorií LU/LC
má les vždy stejnou hodnotu, ať už jde o nálet invazních pajasanů žláznatých nebo přírodní les s minimem
zásahů člověka. Stejně tak v některých případech jsou z hlediska biologické hodnoty i ochranářských priorit
významnější bezlesé plochy (typicky např. louky či pastviny s výskytem), při jejich zarostení náletovými
dřevinami však hodnota KES paradoxně roste. Existují i varianty KES, při jehož výpočtu jako váhy vstupují
hodnoty přírodní hodnotu (respektive antropogenní ovlivnění) hodnocených ekosystémů, v drtivé většině
studií však bývá KES počítán na základě dat LU/LC získaných metodami DPZ.
— 18 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
2. Charakteristika zájmového území
2.1 Vymezení území
Základem pro vymezení hranic studovaného území byl návrh hranic CHKO Soutok (AOPK 2009a) s navrhovanou rozlohou 138,9 km2. K tomuto území byla přidána NPR Křivé jezero (navazující na severozápadní
hranici nCHKO Soutok; je součástí CHKO Pálava, nicméně svým charakterem patří do lužní krajiny) a oblast mezi západním břehem Dyje a jejím odlehčovacím ramenem u Břeclavi (spojující dva disjunktní areály
nCHKO) – celková rozloha zájmového území je tak 146,3 km2).
Studovaná oblast (obr. 3) má tvar písmene V podél řek Moravy a Dyje, nejjižnějším bodem je jejich soutok
(48° 37‘ 0“ s. š., 16° 56‘ 25“ v. d.), severozápadní okraj tvoří již zmíněná NPR Křivé jezero, nacházející se
těsně pod hrází dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny (48° 51‘ 27“ s. š., 16° 43‘ 30“ v. d.) a severovýchodní
větev končí na jižním okraji města Hodonín (48° 50‘ 34“ s. š., 17° 7‘ 19“ v. d.).
Území nCHKO bylo vymezeno s minimálním podílem zastavěných území (1 %), velký podíl mají orná
půda (20 %), trvalé travní porosty (14 %) a zejména lesní plochy (60 %) (Miklín & Smolková 2011). Jeho
hranice tvoří z velké části vodní toky (Dyje, Morava, Kyjovka, Trkmanka, Trníček a další), komunikace či
hranice lesních porostů. Typickou podobu zdejší krajiny a její hlavní fenomény ukazuje obr. 4.
Na zájmové území navazují (na druhých březích řek Moravy a Dyje) chráněná území v obou sousedících
státech. Na Slovensku to je západní část CHKO Zahorie, v Rakousku WWF Auenreservat Marchegg (Naturschutzgebiet Untere Marchaue).
a)
cko
me
ě
N
Biosférická rezervace
UNESCO (2003)
Přítluky
PP Květné j.
Rakousko
Podivín
Sl
ov
en
sk
o
PP J. Kutnar
!
o
Česká republika
!
NPR Křivé jezero
Bulhary
Pols
k
!
!
NPP Pastvisko
!
Lesy zvláštního určení
(1999, 2009)
Moravská
NPR Lednické ryb.
Lednice
! Niv
aD
Mokřady podle Ramsarské
úmluvy (1990 -1993)
y je
Nová Ves
!
Týnec
! Břeclav
Mikulčice
Hodonín
!
PR Skařiny
!
Tvrdonice
!
Tv
rd
Lanžhot
PR!Stibůrkovská
jezera
on
Kostice !
ic
ko
Nejdek
zájmové území
MZCHÚ
lesy
Dy
je
Evropsky významné
lokality (2004)
NPR Ranšpurk
va
Soutok
M
ora
Ptačí oblasti
(2004)
NPR Cahnov
-Soutok
5 km
Obr. 3 Vymezení zájmového území a formy ochrany přírody. V závorce rok vyhlášení. Mapa autor, data © AOPK ČR, autor.
— 19 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Obr. 4 Stručná obrazová charakteristika území a jeho nejdůležitějších fenoménů: a) jarnímu aspektu lužního lesa
dominuje v podrostu česnek medvědí; b) zámeček Pohansko; c) daněk skvrnitý je chovaný v oboře Soutok; d) čápi
bílí často hnízdí na starých solitérních dubech; e) tesařík obrovský; f) kromě čápů bílých zde žijí i vzácnější čápi
černí; g) původní koryto Kyjovky; h) jeden ze solitérních dubů na loukách; i) jarní povodeň na Černých loukách;
j) NPR Ranšpurk; k) jeden z (nyní pokácených) solitérních dubů u Lán; l) roháč obecný. Všechna fota autor.
2.2 Geologické poměry a reliéf
Celé území má poměrně jednotvárný charakter ploché krajiny říčních niv a jejich terasových úrovní. Nejvyšší
bod (184 m n. m.) se nachází při severozápadním okraji (183,7 m n. m. – úpatí Přítlucké hory), nejnižší je
vlastní soutok Moravy a Dyje (149 m n. m.). Průměrná nadmořská výška je pak 157 m n. m.
Z geologického hlediska je oblast tvořena sedimenty Vídeňské pánve, která zde dosahuje mocnosti
cca 5 500 m. Převážně neogenní výplň, spočívající na karpatských příkrovech (eggenburské pískovce) je
tvořena hluboko- a mělkovodními mořskými usazeninami spodního až středního miocénu (včetně roponos— 20 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
ných horizontů středního bádenu až sarmatu – Hudcová & Pagáč 2004), na kterých jako odezva horotvorných pohybů leží mělkovodní brakické až jezerní a říční uloženiny včetně několika uhlonosných cyklů z období pannonu (kyjovská a dubňanská lignitová sloj ve východní části území). Litologicky je Vídeňská pánev
tvořena nepravidelně se střídajícími vrstvami a vložkami jílů, prachů, slínů, písků, štěrků a organogenních
vápenců (AOPK 2009a). Svrchní část pánve je tvořena říčními a místy i jezerními sedimenty (písky a stěrky)
pliocenního a zejména pleistocenního stáří. Z období svrchního pleistocénu pocházejí i nejstarší akumulace
vátých písků a spraší, typické hrúdy (protáhlé duny, často souběžné s tokem) v oblasti soutoku pocházejí
převážně z období pozdního glaciálu a původní naváté usazeniny byly řekou resedimentovány (Havlíček
2004). Hrúdy se navzájem odlišují i z litologického hlediska (Vicherek et al. 2000). Nejmladšími usazeninami jsou pak povodňové hlíny a jíly, které tvoří usazeniny až několik metrů mocné (Vrška et al. 2006).
Běžně se zde vyskytují i (částečně) zazemněné paleomeandry (Havlíček 2007).
Podle geomorfologického členění ČR (Demek & Mackovčin 2006) je celá oblast součástí podcelku XA-1B
Dyjsko-moravská niva, která tvoří osu celku Dolnomoravský úval (oblast Jihomoravská pánev, subprovincie
Vídeňská pánev, provincie Západopanonská pánev). Z celkově ploché nivní krajiny vystupují již zmíněné
hrúdy o zhruba 3-6 m nad okolní terén nivy a 10 m nad hladinu řek, což znamená, že nejvyšší hrúdy nebyly
zaplavovány ani při velkých povodních (Kolejka 2004). To z nich dělá důležitá refugia pro vegetaci, zvěř
a patřily také k nejdříve osídleným místům. Dnešní říční nivu ohraničuje soustava až šesti stupňů říčních
pleistocenních říčních teras (Kolejka 2004), které úroveň dnešní nivy převyšují o jednotky až čtyři desítky
metrů (Skokanová 2008b). Také říční terasy – jakožto méně zaplavované oblasti – patřily k lidmi nejdříve
osídlovaným místům (Dresler & Macháček 2013).
Jen velmi nepatrně do vymezeného území zasahují i podcelky Valtická pahorkatina a Dyjsko-moravská pahorkatina.
2.3 Půdy
Díky relativně homogenním geologickým a geomorfologickým poměrům jsou jednotvárné i půdy zájmové
oblasti. Převládajícím půdním typem je na cca 70 % plochy fluvizem modální několika subtypů (oglejená,
glejová v nižších částech reliéfu, kambická ve vyšších), pro kterou jsou charakteristické nevýrazně vyvinuté
horizonty, vrstevnatost v důsledku každoročního ukládání povodňových sedimentů i výrazná bioturbace
(Prax 2004). Poměrně častý je i výskyt pohřbených půdních horizontů v rozsahu až decimetrů (Havlíček
2007). Pod mrtvými rameny, v oblastech častěji zaplavovaných, se stagnující vodou či vysokou úrovní podzemní vody se nacházejí gleje. V okrajových, vyšších a zemědělsky využívaných územích se vyskytuje černice,
převážně subtypy glejový (niva Moravy), modální, fluvický a karbonátový (niva Dyje).
Nejodlišnější půdy jsou vyvinuty na hrúdech, kde najdeme lehké, písčité a slabě vyvinuté půdní typy regozem
arenická a kambizem arenická, na níže položených, zaplavovaných hrúdech pak fluvizem arenická či fluvizem
kambická. Okrajově do území zasahují i černozemě v subtypech modální, arenická a černická (AOPK 2009a).
2.4 Klima a vodstvo
Podle Quittovi klasifikace klimatických oblastí (Tolasz 2007) patří celá oblast do teplé oblasti T4, která se
vyznačuje dlouhým, teplým a suchým létem, krátkými a teplými přechodnými obdobími a mírnou zimou;
přímo v zájmovém území leží meteorologická stanice Lednice s průměrnou roční teplotou 9,6 °C, srážkovým
úhrnem 504 mm a 1706 hodinami slunečního svitu za rok. Vzhledem k rovinatému charakteru oblasti lze
předpokládat, že klima je v celé oblasti v zásadě stejné, s možnou výjimkou postupného nárůstu srážek ve
směru ze západu na východ vlivem ustupování efektu srážkového stínu Pavlovských vrchů.
Vodstvo je v zájmovém území důležitým a pro ostatní prvky krajiny i určujícím fenoménem. Hlavními osami území jsou řeky Dyje (průměrný průtok 44 m3/s, plocha povodí 13 219 km2 a délka 306 km) a Morava
(na soutoku s Dyjí průměrný průtok 65 m3/s, plocha povodí 10 691 km2 a délka 284 km). Po 70 km od soutoku s Dyjí se Morava vlévá do Dunaje; celé území spadá do úmoří Černého moře (Atelier Fontes 2008).
— 21 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Délka řeky Moravy, tvořící východní hranici a zároveň státní hranici mezi Českou a Slovenskou republikou,
je v zájmovém území 31,3 km. Řeka zde nemá žádné přítoky (mimo výpusti ze sítě starých ramen a periodicky protékaných lužních vodotečí cca 700 m nad soutokem s Dyjí) a po celé délce je ohrázována a vedená
technicky upraveným korytem. Ze zájmového území tvoří Morava jen 10 % povodí, spád řeky je zde 13 m.
Hlavní tok řeky Dyje měří v zájmovém území 42,1 km se spádem 17 m. Na rozdíl od Moravy, v některých
částech protéká Dyje relativně neupraveným korytem, ačkoliv výrazné vodohospodářské zásahy se nevyhnuly ani této řece (např. „nová“ Dyje mezi Podivínem a Lednicí, odlehčovací rameno u Břeclavi aj.). Do Dyje
ústí několik menších toků: u Podivína Trkmanka (plocha povodí 379 km2, délka 42 km, průměrný průtok
0,5 m3/s), v Břeclavi Včelínek (plocha povodí 172 km2, délka 29 km, průměrný průtok 0,2 m3/s) a 6 km nad
soutokem s Moravou Kyjovka (plocha povodí 666 km2, délka 87 km, průměrný průtok 1,9 m3/s), která od
Hodonína teče souběžně s Moravou v jedné nivě; po Lanžhot v umělém korytě, od soutoku se Svodnicí pak
v relativně původním (obr. 4g). Celková délka vodních toků (včetně slepých a poloslepých ramen, meandrů
a lužních periodických vodotečí) je 327 km, hustota vodní sítě je tak velmi nadprůměrná – 2,4 km/km2
(Atelier Fontes 2008).
Vodní režim je nížinný, s nástupem větších průtoků na konci února a maximy v březnu (průměrný měsíční
průtok v Dyji cca 80 m3/s) a minimem v září (průměrný měsíční průtok v Dyji cca 20 m3/s) (AOPK 2009a,
Heteša et al. 2004). Letní zvýšení průtoků je zejména v povodí Dyje nevýrazné. Hodnoty stoletých průtoků jsou 770 m3/s (Dyje, stanice Ladná) (Povodí Moravy 2009a) a 791 m3/s (Morava, soutok) (Povodí
Moravy 2009b). Nejvyšší průtok v řece Dyji byl u Dolních Věstonic zaznamenán v roce 1941 – 820 m3/s
(Heteša 2004), na řece Moravě v červenci 1997 – cca 900 m3/s (Český hydrometeorologický ústav
1998).Pravidelné jarní povodně byly výrazně omezeny po výstavbě vodního díla Nové Mlýny v 70. – 90.
letech minulého století. Jak uvádí Klimo et al. (2013), poslední přirozené povodně byly na dolním toku
řeky Dyje v roce 1972 a na řekách Moravě a Kyjovce v roce 1977. V současné době jsou povodně částečně
uměle obnovované, jelikož pro fungování zdejších ekosystémů jsou jedním z klíčových prvků.
Stojaté vodní plochy jsou zastoupeny jak přirozenými jezery (v naprosté většině se jedná o pozůstatky starých
říčních ramen a zaškrcených meandrů – př. Křivé j., Azant, Kutnar, Stibůrkovská jezera, Dlouhé j., Květné j.),
tak umělými nádržemi (Zámecký rybník, zatopená štěrkovna u Moravské Nové Vsi, Kostický rybník, Včelínek). Mimo zájmové území, ale přesto jej výrazně ovlivňující, leží soustava tří nádrží vodního díla Nové Mlýny
s celkovou rozlohou 32,3 km2 (AOPK 2009a).
2.5 Biota
2.5.1 Vegetace
Z hlediska biogeografického členění ČR podle Culka et al. (1996) patří zájmová oblast do Severopanonské
podprovincie a Dyjsko-moravského bioregionu se souborem biochor širokých říčních niv 1. vegetačního stupně.
Z fytogeografického hlediska (Slavík 1987) patří oblast do obvodu Panonské termofytikum, s většinovým zastoupením okresu Dyjsko-svratecký úval (18a) a menšinovým Dolnomoravský úval (18b). Podle Neuhäslové
et al. (2001) je potenciální vegetací prakticky celého území jilmová jasenina (Fraxino pannonicae-Ulmetum)
v komplexu s topolovou jaseninou (Fraxino-Populetum), s dominantním výskytem jasanu úzkolistého a dubu
letního, doplněného častým výskytem lípy srdčité, jilmu vazu aj. habrolistého a olše lepkavé. Na nejvlhčích
stanovištích jsou potenciální vegetací vrbotopolové luhy (Salicetum albae) s vrbou bílou a topolem černým. Na mírně vyvýšených místech (tj. zejména hrúdech) jsou potenciální vegetací prvosenkové doubravy
(Primulo veris-Carpinetum) s dubem letním a habrem. Z hlediska lesnické regionalizace patří oblast do přírodní lesní oblasti Jihomoravské úvaly, se zastoupením čtyř souborů lesních typů: 1L jilmový luh, 1G vrbová
olšina, 1D obohacená habrová doubrava a 1S (habrová) doubrava na píscích (Hrib 2004). Procentní podíl
jednotlivých dřevin v jednotlivých polesích (viz obr. 3) podává tab. 1.
Na hrúdech, tedy nejsušších stanovištích, převládají (Grulich & Šumberová 2004) habr obecný a babyka,
vyskytuje se i dub cer. Také zde byly lesníky vysázeny jehličnaté stromy jako borovice černá a b. lesní. Ty— 22 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
pickým keřem je řešetlák počistvý, v podrostu
najdeme dymnivku nízkou, áron karpatský, prvosenku jarní a dále rostliny tvrdého luhu.
Tab. 1 Druhové složení lesních porostů v jednotlivých částech zájmového území [%]. Upraveno podle Hrib (2004).
Niva Dyje
(Horní les)
42,5
30
7,6
5,2
4,5
Soutok
Tvrdonicko
Z typických dřevin tzv. tvrdého luhu (kratší
48,6
46
dobu zaplavovaných oblastí) můžeme zmínit dub letní
29
41
(Úradníček & Maděra 2004) dub letní a ja- jasan úzkolistý
topoly
4,7
5
san úzkolistý, méně často jilm vaz a jilm habro2,8
<1
listý. V podúrovni rostou javor babyka, habr lípa srdčitá
3,9
<1
obecný, lípa srdčitá, vtroušeně jabloň lesní habr obecný
a hrušeň polnička. Problematické jsou nepů- vrby
3,7
vodní dřeviny jako ořešák černý nebo jírovec olše lepkavá
1,6
<1
maďal. V keřovém patře jsou nejčastější svída
krvavá, hloh obecný a h. jednosemenný, trnka obecná, bez černý, kalina evropská a bez černý. Z popínavých
rostlin je vzácností réva vinná lesní, vyskytuje se zde i lilek potměchuť a břečťan vždyzelený. Typickými druhy
podrostu (obr. 4a) jsou (Grulich & Šumberová 2004) dymnivka dutá, česnek medvědí, sasanka pryskyřníkovitá, s. hajní, plicník lékařský, kopřiva dvoudomá i vzácná k. lužní, ostružiník sivý, orsej jarní, sněženka
jarní, válečka lesní, místy rozrazil horský. Spíše vzácnějšími rostlinami jsou ladoňka vídeňská a l. rakouská,
kruštík Nordeniův a k. polabský.
V měkkém luhu, tedy dlouhodobě zaplavovaných oblastech, rostou z dřevin zejména vrby, topoly a olše
(Úradníček & Maděra 2004). Nejčastějšími druhy jsou topol černý, t. šedý, t. osika a t. bílý, vrba bílá,
v. křehká, v. košíkářská, v. jíva, v. popelavá a v. trojmužnám, olše lepkavá a střemcha obecná. Zejména v minulém století zde byly pěstovány nejrůznější hybridní klony topolů, zejména topolu kanadského. V keřovém
patře vzácně roste i krušina olšová a meruzalka černá. Typickými druhy podrostu, často se vyskytujícími spíše
v nelesních podmínkách na březích vodotečí a nádrží (Grulich & Šumberová 2004), jsou ostřice štíhlá,
o. pobřežní, zblochan vodní, kosatec žlutý, svízel bahenní, lilek potměchuť a bledule letní.
Nelesní stanoviště jsou v oblasti z velké části polopřírodní, ovlivněné činností člověkem, na některých místech (např. některá společenstva mokřadní či říčních naplavenin) se jedná o primární vegetaci. Jejich druhové
složení je závislé na intenzitě a četnosti zaplavování (obr. 4i), stejně jako u lesních společenstev lze odlišit
jednotlivé zóny s typickými druhy (Grulich & Šumberová 2004).
Na březích tůní, zazemňujících se ramenech a v trvale podmáčených či zaplavených sníženinách rostou
nejčastěji druhově chudé rákosiny (s rákosem obecným, orobincem širokolistým, o. úzkolistým), porosty
zblochanu vodního, ostřic (o. štíhlá a o. pobřežní), doplněné druhy jako kosatec žlutý, šišák vroubkovaný
či kyprej vrbice. Na relativně často, ale většinou jen krátkodobě zaplavovaných loukách v ploché části nivy
převládají traviny psárka luční, lipnice luční a metlice trsnatá, druhové složení bylin je závislé na sezónním
aspektu, četnosti a termínu seče a dalších faktorech. Z typických druhů je možné zmínit např. violku nízkou, pampelišku bahenní, kopretinu luční, kohoutek luční, konitrud lékařský, starček bludný, oman britský
a ocún jesenní, vzácně i hrachor bahenní a pryšec lesklý. Na výše položených loukách s kostřavou žlábkatou
se vyskytují druhy bezkolencových luk, jako je oman vrbolistý, bukvice lékařská a srpice barvířská. Na odlesněných hrúdech jsou vyvinuta společenstva se suchomilnými druhy, z travin převládají kostřava žlábkovitá,
k. valiská, k. nepravá a smělek štíhlý, místy i kavyl písečný. Traviny jsou doplněny rostlinami jako rozrazil rozprostřený, mateřídouška panonská, mochna rozprostřená, rozrazil jarní, kosatec různobarvý, divizna
brunátná, pelyněk ladní. Vegetace na říčních písčito-štěrkových náplavech je ovlivněna periodickým zaplavováním a tvoří ji druhy vůči této disturbanci odolné. Nejčastěji zde můžeme nalézt rostlinné druhy snášející
periodické narušování svrchní vrstvy půdy, jako je ježatka kuří noha, báchor hnědý nebo žábník jitrocelový.
Mezi první dřeviny kolonizující a svými kořeny postupně zpevňující náplav patří především zástupci vrb
a topolů tzv. dřeviny měkkého luhu. Přímo ve vodě – zejména tůních, opuštěných ramenech a meandrech –
byly zvláště dříve časté makrofytní druhy jako leknín bílý, stulík žlutý, voďanka žabí, kotvice plovoucí, řezan
pilolistý, okřehky či rdesty, které ale často utrpěly změnou vodního režimu po vodohospodářských úpravách,
— 23 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
nicméně na některá místa byly repatriovány. Typickou dominantou zdejších luk jsou mohutné, několik
set let staré solitérní dřeviny (zejména duby letní – obr. 4k), z nichž některé dosahující obvodu 800 cm
(Úradníček & Maděra 2004).
Celkem bylo podle Vicherka et al. (2000) v oblasti Soutoku (tedy bez části Niva Dyje) zjištěno 833 druhů
hub (z toho 2 zvláště chráněné), 90 druhů lišejníků, 121 druhů mechorostů a 873 druhů cévnatých rostlin
(z toho 48 zvláště chráněných).
2.5.2 Fauna
Fauna oblasti představuje v rámci České republiky nejreprezentativnější, nejrozsáhlejší a nejzachovalejší
ukázku fauny údolní nivy velkých řek se všemi typickými biotopy od vodních toků, tůní a mokřadů přes
tvrdý a měkký luh, nivní louky až po hrúdy. Mnohé z druhů zde mají jediné lokality výskytu v ČR, dosahují
severní hranice svého areálu nebo v rámci ČR nejpočetnější populace (AOPK 2009a).
Z bezobratlých je třeba zmínit zejména saproxylické (tedy na staré a mrtvé dřevo solitérních a starých stromů vázané brouky), jako jsou krasci (žije zde cca 50 druhů včetně Eurythyrea quercus), tesaříci (např. tesařík
obrovský – obr. 4e, t. drsnorohý, t. Schaefferův), lesákovití (př. lesák rumělkový), roháč obrovský (obr. 4l),
páchník hnědý a další; celkem bylo zjištěno více jak 100 druhů. Ve ztrouchnivělém dřevě zejména dubů si
buduje hnízda i mravenec lužní (Schlaghamerský 2004). Typická jsou také společenstva periodických tůní
a vodotečí, s druhy jako listonoh jarní, žábronožka sněžní, svinutec tenký, škeble rybničná, velevrub tupý,
zubovec dunajský, bahenka uherská, vodomil černý a pijavka lékařská (Heteša et al. 2004). Fenoménem
lužního lesa jsou komáři, kterých tu bylo nalezeno přes 30 druhů, fungující jako přenašeči nejrůznějších nákaz (virus Ťahyňa vyvolávající tzv. valtickou horečku, virus Batai a virus West Nile způsobující západonilskou
horečku) (Hubálek & Šebesta 2004). Choroby (tularemii a lymskou boreliózu) přenášejí i klíšťata, kterých
ve zdejší oblasti žije 12 druhů (např. piják lužní, klíšť lužní) (Hubálek & Rudolf 2004). Celkem zde bylo
zjištěno 12 kriticky ohrožených druhů (KO), 16 silně ohrožených druhů (SO) a 19 ohrožených druhů (O)
bezobratlých (AOPK 2009a).
Z hlediska ryb jsou významné druhy úmoří Černého moře, které se v ČR přirozeně vyskytují právě jen
ve zdejší oblasti – např. jeseter malý, cejn perleťový, ostrucha křivočará, drsek větší, d. menší, ježdík žlutý,
j. dunajský, candát východní a sekavec podunajský. Celkově bylo v oblasti během posledních 50 let zjištěno
49 druhů ryb, z toho 10 zvláště chráněných (Halačka et al. 2004).
V oblasti žije 13 druhů obojživelníků (ropucha obecná, r. zelená, rosnička zelená, kuňka obecná, blatnice
skvrnitá, skokan ostronosý, s. štíhlý, s. hnědý, s. krátkonohý, s. zelený, čolek velký, č. dunajský, č. obecný)
a čtyři druhy plazů (slepýš křehký, ještěrka obecná, užovka obojková a u. podplamatá) (Šebela 2004).
Podle Horáka et al. (2004) bylo v zájmové oblasti zjištěno celkem 260 druhů ptáků, z toho 142 druhů
alespoň jednou zahnízdilo. Mimořádně významné je území z hlediska dravců, kterých zde hnízdí 10 druhů
včetně orla královského (jedno ze dvou hnízdišť na území ČR), luňáka hnědého a l. červeného (největší
populace v ČR, desítky párů), včelojeda lesního, krahujce obecného, ostříže lesního a raroha velkého, pokusy o zahnízdění byly pozorovány i u orla mořského (Horák 2004). Charakteristická jsou hnízda čápů
bílých (obr. 4d), kterých zde pravidelně hnízdí více jak 60 párů, více skrytě žije několik párů čápů černých
(obr. 4f). Typickými druhy vodního prostředí jsou volavka popelavá, volavka stříbřitá, v. bílá, v. červená,
kvakoš noční, kormorán velký, husa velká, h. polní a h. běločelá, chřástal vodní, ch. popelavý a ch. malý,
čírka modrá, rákosník velký, bukáček malý a bukač velký, morčák velký a m. malý, ledňáček říční a břehule
říční. Na staré stromy jsou vázáni dutinový hnízdiči a další druhy otevřených a starých porostů jako holub doupňák, datel černý, žluna šedá, šoupálek krátkoprstý, lejsek bělokrký, strakapoud prostřední, s. jižní,
krutihlav obecný, dudek chocholatý, ťuhýk obecný, kavka obecná a lelek lesní. Na nivních loukách hnízdí
vodouš rudonohý, bekasina otavní, čejka chocholatá, racek chechtavý, chřástal polní, křepelka polní, konipas
luční. Z toho bylo zjištěno 7 KO, 17 SO a 9 O druhů ptáků (AOPK 2009a).
— 24 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Savců včetně zavlečených zde žije necelých 50 druhů, z významných či vzácnějších druhů je možno zmínit
vydru říční, bělozubku bělobřichou, jezevce lesního. Po vyhubení v polovině 19. stol. (Netík 2004) se do
lužních lesů Moravy a Dyje navrátil bobr evropský, jehož populace se v současné době výrazně zvětšuje (v roce
2006 byl počet zde žijících bobrů odhadován na 500 až 550 ks – Vorel 2006) a stává se z hlediska lesního
hospodaření problematickou. Pravděpodobný je i (alespoň občasný) výskyt šakala obecného (Forejtek et al.
2011) a psíka mývalovitého (Anděra 2012). Celkem zde žije 7 KO, 17 SO a 2 0 druhy savců (AOPK 2009a).
V zájmové oblasti leží obora Obelisk (mezi Lednicí a Podivínem) a zejména největší česká obora Soutok
(rozloha 4 480 ha) s chovem jelení (cca 300 ks), daňčí (cca 200 ks), srnčí (cca 100 ks) a černé (50 ks) zvěře
(Hrib et al. 2004) (obr. 4c). Celkové sčítané stavy jednotlivých druhů se na zájmovém území pohybují
(podle AOPK 2009a) mezi 1000 – 2000 ks (překročení normovaných stavů ve většině honiteb) u srnčí
a 400 – 500 ks u jelení zvěře.
2.6 Ochrana přírody a krajiny
Historie pokusů o vyhlášení velkoplošného chráněného území v této oblasti je dlouhá. Oblast mezi soutokem Moravy a Dyje, Lanžhotem a Křivým jezerem obsahoval původní návrh CHKO Pálava v sedmdesátých
létech minulého století, jež však byl nakonec zmenšen na oblast CHKO Pálava tak, jak ji známe dneska.
Na počátku 90. let bylo pod záštitou WWF plánováno vyhlášení trilaterálního národního parku, jež však
také nakonec nebylo uskutečněno (Kundrata 1992). Poslední pokus (proces vyhlašování však ani oficiálně
nezačal) proběhl před šesti lety; jako předmět ochrany byla v návrhu CHKO (AOPK 2009a) definována
„unikátní krajina na dolním toku řek Moravy a Dyje s mozaikou lesních, lučních, mokřadních a vodních
ekosystémů, s rozsáhlým komplexem lužních lesů nížinného typu, s částí unikátní historické krajinné úpravy
v Lednicko-Valtickém areálu včetně geomorfologických, hydrologických, pedologických, paleolontologických, antropologických a historických složek krajiny. Nedílnou součástí předmětu ochrany CHKO jsou
dochovaná rostlinná a živočišná společenstva a druhy uvedené ve vládním nařízení jako předměty ochrany
pro EVL Soutok-Podluží a EVL Niva Dyje.“ Navrhovaná zonace počítala se zařazením 17,8 % území do
I. zóny, 62,7 % do II. zóny, 18,8 % do III. zóny a 0,7 % do IV. zóny. V současné době probíhá příprava návrhů dalších maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ), jež by měly zabírat poměrně velkou plochu
(cca 4 000 ha), jejich vyhlášení (a konečná podoba a rozsah) jsou však velmi nejisté a neproběhnou během
několika následujících let. Přehled různých typů současné ochrany přírody je na obr. 3.
2.6.1 Maloplošná zvláště chráněná území
V zájmovém území je vyhlášeno devět maloplošných zvláště chráněných území o celkové rozloze 316,6 ha,
tj. 2,2 % plochy, viz přehled níže. Všechny informace, není-li uvedeno jinak, pocházejí z AOPK (2009a).
Ve výměrách MZCHÚ jsou často poměrně velké nesoulady mezi údaji vyhlašovacích předpisů a skutečnými
výměrami, vypočtenými z reálně užívaných hranic. Veškeré údaje dále v textu práce proto používají skutečné,
v GIS určené výměry.
Národní přírodní rezervace Křivé jezero
Vyhlášena 1973, rozloha 120,5 ha podle vyhlašovací dokumentace, 124,6 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: zbytek přirozeného toku řeky Dyje s okolní říční nivou, s lužními porosty a s význačným
hnízdištěm ptactva. NPR Křivé jezero je součástí CHKO Pálava; informace z AOPK (2011a).
Národní přírodní rezervace Ranšpurk
Vyhlášena 1949, rozloha 19,2 ha podle vyhlašovací dokumentace, 21,5 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: zbylá část hospodářskou činností málo ovlivněného porostu lužního lesa – tvrdého luhu pralesovitého charakteru (obr. 4j) s výskytem řady vzácných druhů živočichů. V novém plánu péče je navrhováno
rozšíření území NPR o lesy na sever od stávajícího území na více jak dvojnásobnou rozlohu (AOPK 2010).
— 25 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Národní přírodní rezervace Cahnov-Soutok
Vyhlášena 1949, rozloha 13,5 ha podle vyhlašovací dokumentace, 15,3 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: typická ukázka jihomoravského lužního lesa pralesovitého charakteru – tvrdé luhy nížinných řek s bohatým podrostem, mokřadní vegetací a faunou, zachovalé a udržované vlhké louky, hnízdiště,
zimoviště i tahová zastávka mnoha druhů avifauny. V AOPK (2009b) je navrženo rozšíření o navazující
porosty a mokřadní louku
Národní přírodní rezervace Lednické rybníky
Vyhlášena 1953, rozloha 552,5 ha podle vyhlašovací dokumentace (z toho v zájmovém území reálně
45,3 ha). Předmět ochrany: soustava několika rybníků s přilehlými loukami a lesíky, ornitologicky velmi
významné území - tahová zastávka i hnízdiště řady druhů, významný výskyt halofytů a rostlin obnažených
den. V zájmovém území leží pouze Zámecký rybník, podle AOPK (2009b) se navrhuje jeho přehlášení na
národní přírodní památku s rozšířením na břehy, hráze a ostrovy rybníka
Národní přírodní památka Pastvisko u Lednice
Vyhlášena 1990, rozloha 61,6 ha podle vyhlašovací dokumentace, 68,9 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: mokřad s bohatou avifaunou a přilehlý porost měkkého luhu s výskytem některých vzácných druhů rostlin i živočichů. V AOPK (2009b) navrženo rozšíření o navazující louku a porost tvrdého luhu.
Přírodní rezervace Skařiny
Vyhlášena 1956, rozloha 5,8 ha podle vyhlašovací dokumentace, 11,3 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: starý lužní porost, hnízdiště vzácného ptactva, výskyt mnoha druhů plazů a obojživelníků.
AOPK (2009b) navrhuje rozšířením území o navazující odstavený úsek původního řečiště Moravy s kvalitní
vegetací vodních makrofyt.
Přírodní rezervace Stibůrkovská jezera
Vyhlášena 1994, rozloha 28,6 ha podle vyhlašovací dokumentace, 27,4 ha podle reálně užívaných hranic.
Předmět ochrany: mozaika zbylých zachovalých částí lužního lesa, mokřadů a vlhkých periodicky zaplavovaných luk s mrtvými rameny, hnízdiště několika zvláště chráněných druhů ptáků
Přírodní památka Jezírko Kutnar
Vyhlášena 1956, rozloha 0,6 ha podle vyhlašovací dokumentace, 0,4 ha podle reálně užívaných hranic. Předmět ochrany: opuštěné dyjské rameno s vodní květenou a výskytem zajímavé řasové flóry.
Přírodní památka Květné jezero
Vyhlášena 1956, rozloha 1,6 ha podle vyhlašovací dokumentace, 1,8 ha podle reálně užívaných hranic. Předmět ochrany: pozůstatky mrtvého ramene řeky Dyje s typickou vodní vegetací, hnízdiště některých zvláště
chráněných druhů avifauny.
Vzhledem k celkově velmi malému podílu MZCHÚ navrhovala AOPK (2009b) rozšíření sítě MZCHÚ
o šestnáct lokalit, avšak jejich vyhlášení je v současné době spíše nereálné, naopak je v přípravě jiný (plošně
rozsáhlejší) návrh.
— 26 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
2.6.2 NATURA 2000
V zájmovém území jsou na základě Evropské komise (1992) a souvisejících národních předpisů vymezeny
tři evropsky významné lokality (EVL), dohromady zabírající 127,3 km2 (tedy 87,0 % rozlohy území). Do
zájmového území dále zasahují celkem tři ptačí oblasti (PO) vymezené na základě Evropské komise (1979)
a návazných národních předpisů s celkovou rozlohou 96,7 km2 (tedy 66,1 %).
EVL Lednice – zámek
Rozloha 0,8 ha. Předmět ochrany – druhy: vrápenec malý.
EVL Niva Dyje
Rozloha 32,5 km2 (z toho v zájmovém území 31,4 km2). Předmět ochrany – druhy: bobr evropský, hořavka
duhová, kuňka ohnivá, lesák rumělkový, ohniváček černočárný, páchník hnědý (prioritní), piskoř pruhovaný, roháč obecný, svinutec tenký, tesařík obrovský, vrápenec malý. Předmět ochrany – stanoviště: Přirozené
eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; Nivní louky říčních údolí svazu
Cnidion dubii; Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis); Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae) (prioritní); Smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, j. habrolistým, jasanem ztepilým nebo
j. úzkolistým, podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris).
EVL Soutok – Podluží
Rozloha 97,1 km2 (z toho v zájmovém území 95,9 km2). Předmět ochrany – druhy: bobr evropský, bolen
dravý, čolek dunajský, drsek menší, drsek větší, hořavka duhová, hrouzek běloploutvý, ježdík dunajský, ježdík
žlutý, klínatka rohatá, kuňka ohnivá, lesák rumělkový, ohniváček černočárný, ostrucha křivočará, páchník
hnědý (prioritní), piskoř pruhovaný, sekavec Cobitis taenia, svinutec tenký, tesařík obrovský, velevrub tupý,
vydra říční. Předmět ochrany – stanoviště: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea
uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea; Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo
Hydrocharition; Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion; Bahnité břehy řek s vegetaci svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p.; Polopřirozené suché trávníky
a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia); Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných
nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae); Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin
a horského až alpínského stupně; Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii; Smíšené jasanovo-olšové
lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) (prioritní); Smíšené
lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, j. habrolistým, jasanem ztepilým nebo j. úzkolistým, podél velkých
řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris); Panonské dubohabřiny (prioritní).
PO Pálava
Rozloha 85,4 km2 (z toho v zájmovém území 1,5 km2 – pouze na území NPR Křivé jezero). Předmět ochrany – populace a biotopy druhů: čáp bílý, orel mořský, včelojed lesní, strakapoud jižní, s. prostřední, pěnice
vlašská, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný.
PO Lednické rybníky
Rozloha 6,9 km2 (z toho v zájmovém území 0,8 km2 – pouze Zámecký rybník). Předmět ochrany – populace
a biotopy druhů: kvakoš noční, husa velká, lžičák pestrý, zrzohlávka rudozobá.
— 27 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
PO Soutok-Tvrdonicko
Rozloha 95,8 km2 (z toho v zájmovém území 94,6 km2). Předmět ochrany – populace a biotopy druhů: čáp
bílý, včelojed lesní, luňák hnědý, luňák červený, raroh velký, ledňáček říční, žluna šedá, strakapoud prostřední, lejsek bělokrký.
2.6.3 Další formy ochrany přírody a krajiny
Celé zájmové území je od roku 2003 součástí biosférické rezervace UNESCO Dolní Morava (BRDM), nachází
se zde také dva mokřady mezinárodního významu (tzv. Ramsar Sites), a to Lednické rybníky (v zájmovém území rozloha 0,8 km2, zapsány na seznam v roce 1990) a trilaterální Mokřady dolního Podyjí se dvěma částmi
(I. v části Niva Dyje s rozlohou 29,3 km2 a II. v části Soutok s rozlohou 52,7 km2, zapsány na seznam v roce
1993) (BRDM 2009). Z prvků územního systému ekologické stability (ÚSES) se v zájmovém území nachází
nadregionální biocentrum Soutok (35 km2), ze kterého vychází nadregionální biokoridory Soutok – Údolí Dyje
a Chropyňský luh – Soutok (oba dva typu vodní – nivní). Do nich jsou vložena regionální biocentra Lubeš,
Pastvisko a Křivé jezero, resp. Tvrdonice a Mikulčice (AOPK 2009a). Celé území je součástí chráněné oblasti
přirozené akumulace vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy (BRDM 2009). Od roku 1999 (část Soutok),
respektive 2009 (části Niva Dyje a Tvrdonicko) jsou zdejší lesní porosty podle lesního zákona (Parlament
ČR 1995) kategorizovány jako lesy zvláštního určení pro ochranu biodiverzity (BRDM 2009). V zájmovém
území je vyhlášen pouze jeden památný strom (Knížecí dub v Podivíně – AOPK 2009a), v AOPK (2009b) je
navrženo přednostní vyhlášení dalších 7 stromů.
2.6.4 Invazní a expanzivní druhy
Vzhledem k charakteru zájmového území – plochá niva s častými rozlivy – se invazní a expanzivní druhy
rostlin i živočichů v oblasti poměrně snadno šíří, zejména vodní cestou. Z nejproblémovějších je možno
zmínit (podle AOPK 2009a) následující.
- Invazní druhy rostlin: pajasan žláznatý (rozšířen roztroušeně), hvězdnice kopinatá (na pasekách, loukách,
podél cest a vodních toků), slunečnice hlíznatá (podél cest a vodotečí), netykavka žláznatá (podél vodních
toků a nádrží), n. malokvětá (v tvrdém luhu, na pasekách), křídlatka japonská a k. sachalinská (ojediněle
podél vodotečí), zlatobýl kanadský, z. obrovský a z. obecný (včetně vzájemných kříženců; na pasekách
a v lesních porostech).
- Expanzivní druhy rostlin: ovsík vyvýšený (na sušších loukách – hrúdy), kopřiva dvoudomá (na nesečených loukách).
- Invazní druhy živočichů: klíněnka jírovcová (jírovcové aleje, porosty), slunéčko Harmonia axyridis, plzák
španělský, škeble východoasijská, sumeček americký, karas stříbřitý, želva nádherná, norek americký, nutrie
říční, psík mývalovitý.
2.7 Osídlení a hospodářství
Hranice CHKO (a tedy i zájmového území) byla navržena převážně mimo intravilány obcí, přímo v území
se nachází pouze osada Nové Mlýny (součást obce Přítluky), část obce Lednice (zámek a zámecký park, ulice Slovácká, 21. dubna) a část obce Břeclavi (centrum mezi hlavním a odlehčovacím korytem řeky Dyje).
Dalšími, pouze sezónně či minimálně obydlenými místy v zájmovém území, jsou např. Janohrad, zámečky
Pohansko (obr. 4b) a Lány, několik samot (převážně hájenek), bývalá celnice u hraničního přechodu Lanžhot – Kúty, několik technických objektů, archeologické muzeum u Mikulčic aj.). V blízkosti hranice, ale
již mimo zájmové území, leží obce Přítluky, Bulhary, Nejdek, Podivín, Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Týnec,
Moravská Nová Ves, Mikulčice a Hodonín.
— 28 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Více jak dvě třetiny zemědělského půdního fondu (ZPF) tvoří orná půda, zbývající necelou třetinu pak travní porosty. Sady či vinice se vyskytují jen minimálně a maloplošně. V naprosté většině převažuje rostlinná
výroba (obiloviny, kukuřice, olejoviny), chov zvířat stále klesá. Z hlediska struktury převažují velké bloky
orné půdy (desítky ha) s monokulturami. Velká část polí je v dosahu i běžných záplav (AOPK 2009a), proto
je žádoucí – kromě podpory remízků a dalšího členění půdy na menší a pestřejší bloky – zpětné zatravnění
těchto pro zemědělství ne zcela ideálních pozemků (AOPK 2009b).
V zájmovém území v současné době neprobíhá prakticky žádná průmyslová činnost (s výjimkou zahrnuté
části Břeclavi či tzv. Ruských domků na Soutoku, kde probíhá malovýroba dřevěného grilovacího uhlí).
V dřívější době zde ale probíhala těžba ropy a zemního plynu, která má potenciál i do budoucna, a těžba
štěrkopísků (AOPK 2009a). Ložiska ropy a zemního plynu se nacházejí v neogenní výplni Vídeňské pánve, v horizontech středního bádenu až sarmatu, v hloubce od 2000 do 700 m, a jsou vázány na tektonické
poruchy. První vrty na Břeclavsku byly otevřeny na začátku 20. stol., největší rozmach nastal v 50. až 60.
letech, tyto ložiska jsou dnes již uzavřená (některé z vrtů ale byly využívány 60 let). Významné bylo např.
ložisko Lanžhot (Hudcová & Pagáč 2004). V dnešní době (alespoň částečně) zasahuje do zájmového území
devět dobývacích prostorů těžených, jeden netěžený, tři chráněná ložisková území a čtrnáct evidovaných
ložisek nerostných surovin (AOPK 2009a). Na sever od východní větve zájmového území, v okolí Hodonína
a zejména Lužic, probíhala a dosud probíhá těžba lignitu (blíže viz Pešek et al. 2010). Přímo v zájmové oblasti leží jedno chráněné ložiskové území, 1 evidované a 2 prognózované ložiska nerostných surovin (AOPK
2009a).
Zájmová oblast je významná z hlediska rekreace a turistika. Hlavní turistická sezóna zde probíhá od jara do
podzimu, zima je výrazně slabším obdobím. Na území se nachází několik turisticky atraktivních cílů pro
různé druhy rekreace (AOPK 20009a).
- Památky a historie: největším turistickým lákadlem je bezesporu Lednicko-valtický areál, zejména pak
zámek a přilehlý park v Lednici (nejnavštěvovanější zámek v ČR – CzechTourism 2010) s dalšími menšími stavbami, jako je Janohrad, Obelisk či Minaret. Méně navštěvovány jsou archeologické památníky
a muzea v Mikulčicích a na Pohansku, rekonstruované opevnění 2. svět. války na Pohansku a zámečky Lány
a Pohansko. V blízkém okolí zájmového území leží např. několik židovských památek v Podivíně a Břeclavi,
většina staveb Lednicko-valtického areálu a další.
- Turistika a cykloturistika: v zájmové oblasti se nachází množství cyklistických stezek a díky rovinatému
terénu je oblast vyhledávaným cílem rekreačních cyklistů. Nejoblíbenější cyklotrasy zahrnují stezky spojující jednotlivé stavby Lednicko-valtického areálu, stezku Nivou Dyje z Břeclavi do Lednice a Nejdku,
cyklotrasy z Břeclavi na Pohansko a dále k soutoku Moravy a Dyje, cyklostezka vede i podél Moravy od
Lanžhota do Hodonína.
- Další cíle: lázně Lednice, areál s ukázkami dravců a sov v lednickém parku, vyhlídkové plavby po řece Dyji
(zámecký park v Lednici, Břeclav – Janohrad, Břeclav – Pohansko; zejména plavby na Pohansko se vlivem
častého nepříznivého vodního stavu uskutečňují jen zřídka), jízda na koních (Hippoclub Lednice, ranč
Ladná), závody chrtů (Lednice).
2.8 Role člověka ve vývoji krajiny
Obecný holocenní vývoj krajiny v České republice je dobře znám a popsán např. Sádlem et al. (2008) nebo
Ložkem (2007). Z hlediska zájmového území je významný zejména dlouhodobý vliv člověka, jelikož oblast
dolních toků Moravy a Dyje byla historicky důležitým místem osídlení již od pravěku, což dokazují dvě mimořádně významné archeologické lokality – Pohansko a Mikulčice (Poláček 2004, Dvořák & Klanicová 2004).
Osídlování oblasti Mikulčice začalo v mladší době kamenné, trvalé osídlení pak trvalo od doby bronzové po
středověk. Archeologické nálezy (např. pozůstatky rybářských a loveckých osad z doby před 10 až 8 tis. lety)
— 29 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
ukazují, že v této době byly osidlovány nižší polohy (např. písečné ostrovy v řekách) a dokazují jiný režim
řek, kdy záplavy nebyly takového rozsahu jako v pozdější době. Rozkvět osídlení nastal v raném středověku,
tedy v 8. a 9. stol., výstavbou předvelkomoravského hradiště (zaniklo na přelomu obou století pravděpodobně v důsledku požáru) a velkomoravského hradiště Na Valech. To bylo centrem politické moci Mojmírovců,
což dokazují nálezy množství zbraní, jezdecké výstroje, zlatých, stříbrných i bronzových šperků. Součástí
30 až 50 ha rozlehlé aglomerace bylo několik hradeb a palisád, bazilika, pohřebiště, několik kostelů atd.,
počet obyvatel ve druhé polovině 10. stol. je odhadován na 1 – 2 tis. Po pádu Velkomoravské říše v 10. stol.
docházelo k postupnému útlumu osídlení, území bylo prakticky opuštěno v 13. stol., do 15. stol. vydržela
pouze malá tvrz (Poláček 2004). Přesun sídel do výše položených oblastí nivy byl podpořen i častějšími
záplavami v důsledku odlesňování horních částí povodí řeky (Opravil 1983). Druhým významným archeologickým nalezištěm je Pohansko u Břeclavi. I zde byly objeveny nálezy již ze střední doby kamenné, největší
rozkvět nastal ale až v 6. – 10. století. Na ploše 28 ha zde bylo v 9. stol. vybudováno valem obehnané hradisko, které obsahovalo např. velmožský dvorec na ploše 1 ha, kostel, více než 1000 zahloubených staveb, dosud objevena byla necelá tisícovka hrobů. Počet obyvatel se zde pohyboval mezi stovkou až tisícem (Goláň
& Macháček 2004). Mimo tato dvě významná centra byly na území objeveny i další pozůstatky dřívějšího
osídlení, viz Dvořák & Klanicová (2004).
Struktura zdejší krajiny tedy je člověkem dlouhodobě ovlivněna, ať již přímo (vypalování lesa, zemědělství,
pastva, využití dřeva jako stavebního materiálu, výstavba vesnic, tvrzí, obranných valů), tak nepřímo – odlesňování vyšších poloh povodí Moravy a Dyje a z toho plynoucí změny režimu řek a nástup častějších a hlavně
rozsáhlejších povodní. Jak ukazují palynologické průzkumy (Opravil 1983), ještě v období 6. století n. l. byly
v této oblasti běžnými druhy jilmové doubravy a dubové habřiny, vyskytoval se i buk a naopak zastoupení
dřevin měkkého luhu bylo výrazně menší. To dokazuje výrazně sušší poměry. Naopak v době tzv. středověké
kolonizace (12. – 13. století), během níž došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel spolu s osidlováním výše
položených oblastí, což se navíc setkalo s klimatickou změnou charakterizovanou nárůstem srážek (Lipský
1999). Rozvoj eroze a povodní doprovázených v nižších částech vodních toků mohutnou sedimentací dokazují nánosy povodňových hlín v nivách řek, které v oblasti Soutoku dosahují mocnosti až 4 m (Vrška 2006).
Podobně výsledky výzkumu říčních sedimentů řeky Moravy u Strážnice (Kadlec et al. 2009) ukazují výrazné
ukládání materiálu (rychlostí 0,2 cm/rok) v období mezi lety 1075-1528, stejnou rychlost sedimentace autoři
zaznamenali také v období 1550-1950; během posledních padesáti let rychlost sedimentace vzrostla, jako
reakce na intenzifikaci zemědělského hospodaření po II. světové válce. Jak uvádí např. Sádlo et al. (2008),
druhové složení zdejších lužních lesů (zejména poměrně vysoké plošné zastoupení společenstev tzv. měkkého
luhu) je dáno nepřímo lidskou činností (akcelerace povodní), k níž se postupem času přidalo lesní hospodaření s cíleným ovlivňováním druhové skladby či vodohospodářské regulace, opět měnící hydrický režim oblasti
(Viewegh 2002). Otázka, jakou měrou se na změnách záplavového (a sedimentačního) režimu zdejších řek
podílel člověk a jakou klimatické změny (např. Malá doba ledová – LIA nebo Středověké klimatické optimum
– MWP) však dosud není definitivně zodpovězena (Kadlec et al. 2009, Matys Grygar et al. 2011).
Nejstarší archivní záznamy, týkající se lesnického hospodaření, poskytuje urbář lesů tehdejšího lichtenštejnského panství; mikulovské a lednické lesy do něj byly sepsány k prosinci 1384 (Nožička 1956). Podle něj
měly tehdejší lesy obvykle sedmileté obmýtí, což naznačuje jejich obhospodařování jako pařezin pro získávání palivového dříví. U některých lesů pak urbář popisuje „stromy hodící se na sloupy“ se stářím okolo dvou
desítek let, u některých lesů chybí údaje o věku a lze je pokládat za lesy vysoké. Údaje o druhovém složení
v urbáři chybí. Jak uvádí Buček (2010), na základě dendroarcheologických výzkumů (Szabó 2009) lze
výmladkové (tedy pařezinové) hospodaření předpokládat už od neolitu; kamenné (a posléze kovové) sekery
byly ke kácení mladých stromků dostačující. Výmladkové prýty dřeviny byly v panonské oblasti Podunají
využívány jako stavební materiál např. na pletené stavby plotů (Buček 2010).
Další popis, naznačující podobu zdejších lužních lesů (byť jde opět o lichtenštejnské panství, tedy část Niva
Dyje a přiléhající lesy, které nemusí být součástí zájmového území), pochází z roku 1692. Inventura stromů
dokládá tvar lesa střední, např. v lesích u Mušova stálo 60 starých, 200 prostředních a o něco více mladých
dubových výstavků, stovka kmenů dřeviny měkkého luhu, podrost tvořila pařezina se stářím 3-10 let. Ostat— 30 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
ní popsané lesy měly výstavků výrazně méně – např. v lužních lesích u Bulhar bylo „výhradně křoví“ a jen
asi 100 dubů (Nožička 1956). Z inventury polesí a plánu těžby pro Horní les (část Niva Dyje) z roku 1764
vyplynulo značné poškození zvěří, doba obmýtí se pohybovala mezi 20 – 40 lety, v inundační oblasti Dyje
tehdejší lesníci pěstovali téměř výhradně jen olše. Problémy s nedostatkem dřeva mělo vyřešit jak pěstování
rychlerostoucích dřevin, dovezených ze zahraničí (borovice vejmutovky, virginské a italské topoly, javor jasanolistý, platany, ořešáky, akáty či jedlé kaštany, jež zde byly pěstovány ve statisícových množstvích sazenic
od počátku 19. století), tak nová lesohospodářská instrukce z roku 1802. I na základě taxačních prací bylo
navrženo pěstování dubů a dalších dřevin v lesích vysokých se více jak stoletým obmýtím (s několika probírkami, po nichž např. ve 120 letech věku doubravy mělo na ploše 1 ha zůstat necelých 500 stromů). Plány
pro židlochovické polesí určovaly dobu obmýtí pro olši 90 let, jilmy, osiky a habry 120 let a duby 180 let
(Nožička 1956). Postupně byly cíleně zalesňovány také neproduktivní louky, velká pozornost se věnovala
síji dubu; běžným způsobem se stávalo holosečné hospodaření (Blaha 2007). Přestože pastvu v lesích generelně zakázal lesní řád Marie Terezie z roku 1754, v lužních lesích na Soutoku se běžně páslo až do poloviny
19. století (roku 1873), kdy odsud „Lichtenštejn vyhnal Lanžhotčany vojskem“ (Vrška et al. 2006).
Nejstarší dochovaný lesní plán z oblasti Soutoku pochází z roku 1808 a stanovuje obmýtí na 200 let u dubových výstavků, 80 – 90 let u běžných dubových, jasanových a jilmových, 40 let u olší a topolů a 6 let u vrb.
Podobné doby obmýtí jsou obsaženy i v dalších lesních plánech z let 1844 a 1852; poslední zmíněný stanovuje obmýtí pro pařeziny (dle plánů se vyskytovaly spíše mezi Břeclaví a Lednicí než na Soutoku) na 30 let
(Šálek 2008). Z hlediska druhového složení je zajímavý počátek 20. století, do nějž se datuje výrazný nárůst
jasanu, jenž se šířil nálety na holiny a nebyl omezován; dub letní však i nadále byl považován hlavní dřevinu.
Zajímavý údaj pochází z roku 1951, kdy jsou popisovány rozsáhlé staré holiny na místech nezalesňovaných
z důvodu záplav a prosvětlování starých porostů (Šálek 2008).
Významný vliv na lužní lesy měly vodohospodářské úpravy a ohrázování toků. V jejich důsledku ustaly pravidelné záplavy a klesla hladina podzemní vody až o jeden metr (Prax 1991). To se projevilo např. prosycháním starších porostů či zvýšeným výskytem houbových chorob (Vybíral 2007, Hrib 2008), změna vodního
režimu měla velký vliv i na podrost (Viewegh 2002, Maděra 2001)
Současný způsob hospodaření ve zdejších lužních lesích shrnuje Blaha (2007). I z dalších prací (Vybíral
2004, Klimo et al. 2013) vyplývá, že pěstování dubu letního ve zdejších lužních lesích není bez komplikací.
Zatímco např. jasan je obnovován přirozeně, přirozená obnova u dubu letního nefunguje (z více důvodů,
jako je nedostatek žaludů, výskyt buřeně a problematická ochrana proti ní, světlomilnost druhu, atraktivita
semenáčků pro zvěř) a dub letní tedy musí být obnovován uměle (síjí či sadbou) na (obvykle celoplošně,
výjimečně pruhově) připravených (= vyfrézovaných) půdách.
— 31 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
3. Metody
3.1 Zdrojová data
Jako zdrojová data pro hodnocení změn land use/land cover (LU/LC) a struktury krajiny obvykle slouží mapová
díla, družicové a letecké snímky z různých časových období. Každý z uvedených zdrojů má své výhody a nevýhody, shrnuté v tab. 2. Informace o vývoji LU/LC lze samozřejmě (byť se zásadními omezeními pro další analýzy)
čerpat i z „nemapových“ zdrojů, jako jsou např. nejrůznější statistické soupisy půdy, zhotovované obvykle pro
daňové účely (blíže např. Semotanová 2006), obrazové prameny (historické pohlednice, obrazy apod.).
Ze srovnání jednotlivých zdrojů pro poznání vývoje LU/LC vyplývá, že volba konkrétní metody je závislá zejména na účelu výzkumu či požadovaném historickém dosahu. Kvůli rozdílům mezi jednotlivými metodami
(a z toho plynoucích rozdílných výsledků při použití např. leteckých snímků a map) se nedoporučuje tyto zdroje
kombinovat, ač kombinace např. map vojenských mapování či stabilního katastru a následně leteckých snímků
je poměrně běžnou praxí a může mít v některých případech smysl (Popelková & Mulková 2012). Obecně lze
říci, že použití map je vhodné u standardních, nespecifických studií, zatímco použití leteckých či družicových
snímků je vhodnější tam, kde požadujeme vlastní (posteriori) klasifikaci rozdělující LU/LC do méně obvyklých, specifických kategorií. Z hlediska sledování horizontální struktury krajiny podávají podle Skaloše et al.
(2011) mapy informaci spíše o makrostrukturách, na leteckých snímcích lze sledovat mikrostrukturu.
Vzhledem k cílům práce jsem jako zdrojová data pro vytvoření geodatabáze LU/LC zvolil letecké snímky ze
čtyř časových období.
1938: V druhé polovině třicátých let minulého století proběhlo první systematické letecké snímkování Čech
a Moravy (Stehlík 2004). Pro pokrytí zájmového území bylo potřeba 43 snímků, naskenovaných z černobílého filmového originálu o rozměrech 18 × 18 cm s rozlišením 1 693 DPI ve formátu TIFF z archívu
Vojenského geografického a topografického ústavu (VGHMÚř) v Dobrušce (obr. 5a). Vzhledem k většímu
měřítku snímků (jeden zobrazoval oblast zhruba 3,5 × 3,5 km) a rovinatému charakteru terénu byly všechny
snímky umístěny do souřadnic za použití polynomu I. řádu, 4-6 identických bodů (k ortofotu z roku 1953,
respektive 2009) s průměrnou odchylkou 1,40 m.
1953: Snímky byly poskytnuty v podobě bezešvé černobílé ortofotomapy agentury CENIA, která pokrývá
celé území České republiky snímky z 50. let (pro cca 10 % území ČR byly použity i snímky z jiných časových
období (Doubrava et al. 2010); zájmové území bylo nasnímáno v roce 1953 (obr. 5b). Ve srovnání se snímky z let 1938 bylo jejich prostorové rozlišení i kontrast nižší (pravděpodobně i díky uložení do formátu JPEG).
1976: Zájmové území pokrývalo 17 snímků, dodaných v podobě skenů z černobílých filmových originálů
o rozměrech 23 × 23 cm s rozlišením 1 693 DPI ve formátu TIFF z archivu VGHMÚř (obr. 5c). Vzhledem
k jejich menšímu měřítku (jeden snímek zabíral území o rozměrech zhruba 4,5 × 4,5 km) měly větší zkreslení na okrajích a „klasická“ metoda georeferencování (Dobrovolný 1998) za použití 4-6 nejvíce vyhovujících identických bodů a polynomu I. řádu nedávala uspokojivé výsledky. Průměrná odchylka na identických
bodech byla sice 2,88 m, avšak v okrajových částech snímků docházelo k řádově desetimetrovým odchylkám
a sousední snímky tak vůbec nenavazovaly. Z toho důvodu jsem u každého snímku našel 20-30 identických
bodů (vzhledem k charakteru území prakticky bez zástavby a infrastruktury vůbec se jednalo i o méně přesné
body typu solitérních dřevin, křižovatek lesních cest apod.) rovnoměrně rozmístěných po celé jeho ploše
a použil polynom III. řádu. Výsledná průměrná odchylka na identických bodech byla sice o něco vyšší
(2,98 m), avšak reálná přesnost umístění do souřadnic se zlepšila.
2009: Aktuální barevné ortofoto z produkce firmy Geodis Brno je dostupné na dálkově přístupném ArGIS serveru
agentury CENIA (obr. 5d).
— 32 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Tab. 2 Zdrojová data pro sledování změn LU/LC a jejich výhody a nevýhody. Volně podle Lipský (2000),
Green et al. (1994), Paine & Kiser (2012), Guth & Kučera (1997), Dobrovolný (1998); doplněno.
zdrojová
data
mapy
výhody
nevýhody
• velký dosah do historie (nejstarší mapová
díla, běžně využívaná pro hodnocení LULC
a struktury krajiny na území České
republiky, jsou mapy II, vojenského
mapování z let 1836 – 1859 a stabilního
katastru (1824 – 1843); omezeně jsou
použitelné i mapy I. vojenského mapování
(1764 – 1768)
• ve 20. století standardní mapové dílo s
pravidelnou aktualizací
• různá měřítka map s různým stupněm
generalizace
• relativně snadné přesné umístění do
souřadnic (známé klady listů)
• jednoznačné určení LULC podle
značkového klíče
• různá (nejistá) přesnost mapování,
zejména u starých map
• pevně dané kategorie (značkový klíč)
• geometrická i tematická generalizace
• menší časové rozlišení než družicové
snímky
družicové
snímky
• velké časové rozlišení (jedno území
snímkované v intervalu v řádu dnů/týdnů
• větší spektrální rozlišení – multispektrální
data umožňují detailní a
(polo)automatickou klasifikaci
• snadné srovnání nejrůznějších oblastí díky
pokrytí velké části světa
• negeneralizovaný pohled na zemský
povrch – možnost snadného vytvoření
posteriori klasifikace
• menší historický dosah (první standardně
dostupná data z 70. let 20. století – družice
LANDSAT)
• oproti leteckým snímkům obvykle menší
prostorová rozlišovací schopnost (řádově
stovky až desítky metrů)
letecké
snímky
• relativně velký historický dosah (první
letecké snímky českého území v 30. letech
20. stol.)
• podrobné měřítko, velké prostorové
rozlišení (řádově metry až desítky
centimetrů)
• pravidelné snímání celého území
• negeneralizovaný pohled na zemský
povrch – možnost snadného vytvoření
posteriori klasifikace
• (obvykle) pouze černobílé nebo barevné
(spektrálně omezené) data – malé spektrální
rozlišení, velmi omezená možnost
automatické klasifikace
• u černobílých leteckých snímků obtížné
rozlišení některých základních kategorií
LULC (orná půda, trvalý travní porost)
• menší časové rozlišení než družicové
snímky
— 33 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
a)
b)
c)
d)
klad snímků
hranice zájmového území
Obr. 5 Zdrojová data a klad snímků: a) 1938, b) 1953, c) 1976, d) 2009. Mapa autor, snímky © VHMÚř
Dobruška, CENIA, AOPK ČR a Geodis Brno.
Jako doplňkový zdroj, umožňující (byť jen částečné) srovnání se stavem LU/LC v 19. století jsem využil zdigitalizované mapy 2. a 3. vojenského mapování, na nichž byl LU/LC rozdělen do devíti základních kategorií
(blíže např. Mackovčin et al. 2006, Mackovčin 2009). Pro srovnání bylo potřeba mé podrobné kategorie
převést a zgeneralizovat. Zatímco v některých případech (zastavěné plochy, vodní plochy) jde o kategorie
prakticky identické (byť odlišné měřítko mapování, vektorizace a digitalizace) má na výsledky vliv, jiné kategorie nemají přímý ekvivalent (např. mozaika zemědělských ploch) nebo nebyly obsaženy (liniová vegetace,
vodní toky a další). Celkový podíl těchto kategorií (sloučených do „jiné“) je však relativně nízký (3,7 – 4,8 %)
a do jisté míry jej lze zanedbat.
3.2 Vytvoření geodatabáze land use/land cover
Při návrhu LU/LC klasifikací je třeba vycházet jednak z požadovaného účelu, pro který budou data použita,
a jednak z možností interpretace snímků. Například Anderson et al. (1976) uvádí pro kategorizaci LU/
LC následující požadavky:
— 34 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
- minimální přesnost interpretace dat DPZ 85 %;
- stejná přesnost interpretace jednotlivých kategorií;
- stejné výsledky interpretace určitého území různými interpretátory, respektive jedním interpretátorem v různý čas;
- možnost aplikace systému na co největším území;
- kategorie vegetace by mělo být možno použít jako náhražku aktivity a využití;
- systém by měl být použitelný u dat, získaných v různých ročních obdobích;
- možnost dalšího dělení na subkategorie s využitím pozemního průzkumu nebo podrobnějších dat DPZ;
- možnost slučování kategorií do nadřazených celků;
- možnost srovnání s budoucími daty LC/LU;
- možnost rozpoznání různorodého a vícenásobného využití území.
Di Gregorio & Jansen (2000) rozlišují pojmy klasifikace (classification) a legenda (legend). Klasifikace je na
měřítku a zdroji nezávislý řád zařazování objektů do skupin na základě jejich příbuznosti, zatímco legenda je
aplikace klasifikace na určité území při daném měřítku, kartografickém vyjadřovacím prostředku a zdroji dat.
Další rozdělení klasifikačních systémů je na hierarchické (strukturované, přičemž kritéria pro rozlišení určité
úrovně by neměla být znovu použita na nižší úrovni) a nehierarchické. Podle postupu práce při klasifikaci
můžeme systémy rozdělit na a priory a posteriory. A priory systém představuje abstrakci z reálně se vyskytujících
dat, přičemž všechny kategorie jsou určeny předem. Reálná skutečnost je pak do nich zařazována. Časté využití je např. v klasifikaci půd či vegetačních jednotek. Výhodou je nezávislost na konkrétním území (a tedy větší
standardizace), zatímco nevýhodou určitá rigidnost, projevující se v obtížnosti zařazení specifických případů.
Posteriori klasifikace vytváří kategorie na základě analýzy vzorků reálných dat. Na rozdíl od výše uvedené je flexibilní a méně generalizující, avšak specializovaná na dané území a obtížně aplikovatelná (a srovnatelná) jinde.
Použitá (posteriori) klasifikace (tab. 3) vychází v prvopočátku z projektu CORINE (Comission of the
European Communities 1995), upravené na základě znalostí území z diplomové práce (Miklín 2010)
a zaměření na změny lesních porostů. Celkem bylo odlišeno 24 kategorií, rozdělených do pěti tříd. Měřítko
vektorizace bylo 1 : 5 000, tedy prakticky bez měřítkové generalizace.
Pro fotointerpretaci (tedy analýzu leteckých snímků za účelem identifikace objektů na nich zobrazených)
leteckých snímků se využívá např. relativní i absolutní velikosti, tvaru, tónu, stínů, struktury, tónu (resp.
barvy) a vzájemných vztahů; přesná fotointerpretace vyžaduje znalost území (Paine & Kiser 2012). Největší
problémy fotointerpretace při použité klasifikaci byly následující.
- Obtížné odlišení orné půdy a travních porostů. Jak uvádí Paine & Kiser (2012), mezi typické interpretační
znaky orné půdy patří např. větší geometričnost, cestní síť, spíše světlé tóny. Bez znalosti území je však těžké
rozlišit ornou půdu a travní porosty i na aktuálních barevných snímcích a také údaje z doplňkových zdrojů
(CORINE Land Cover, údaje o kultuře z katastru nemovitostí) často nebyly v tomto ohledu pravdivé.
- Rozlišení jednotlivých kategorií lesa dle jeho zapojenosti/otevřenosti. Přestože byla stanovena škála průměrné hustoty (resp. vzájemné vzdálenosti) stromů, v realitě mezi sebou jednotlivé plochy s různým stupněm
zapojení/otevření pozvolně přecházely a vedení exaktní přesné hranice bylo často nemožné. Celé území ale
bylo několikrát kontrolováno tak, aby zařazení do jednotlivých kategorií bylo co nejpřesnější a konzistentní.
— 35 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
- Je třeba mít na paměti, že kategorie lesních porostů dle zapojení/otevření (včetně trvalý travní porost se solitérními
stromy) jsou rozlišeny z hlediska land cover. Z hlediska land use může např. kategorie les otevřený představovat střední les, louku s dostatečně hustými solitérními stromy nebo roztěžený porost (při holé seči se nekácí všechny stromy
od hranice, ale postupně prosvětlováním porostu z důvodu iniciace k semenění – Vybíral 2004).
- Odlišení vodních toků a periodických vodotečí v lesním prostředí.
Tab. 3 Fotointerpretační klíč kategorií LU/LC, využitý v této práci. Letecké snímky © VHMÚř a Geodis Brno.
1. Urbanizované oblasti
obytná zástavba
průmyslová,
obchodní,
zemědělská zóna
areály zemědělských družstev, obchodů,
průmyslových podniků
městská a příměstská
zeleň, zahrada
rekreační udržovaná fotbalová hřiště, dostihové areály apod.
plocha
doprava
plošná (nádraží, parkoviště) a liniová (o šířce nad 10
m) dopravní infrastruktura
— 36 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
2. zemědělské plochy
orná půda
sad
mozaika
mozaika drobných zemědělských pozemků (využití
obvykle jako louky, méně často orná půda, úhory,
rozptýlené dřeviny - extenzivní sady),
charakteristická dlouhými (desítky až stovky m) a
úzkými (obvykle 10 - 40 m) pozemky, typická pro
období před pozemkovou reformou
trvalý travní porost
trvalý travní porost
se solitérními
stromy
louky se solitérními stromy v řádově jednotkovém
počtu na hektar
— 37 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
3. Lesní plochy
les zapojený,
nestrukturovaný
homogenní zapojený les bez viditelné struktury
les zapojený,
strukturovaný
zapojený les s viditelnou strukturou, danou
věkovou či výraznou druhovou diverzitou
les rozvolněný
porost s odlišitelnými jednotlivými stromy, mezi
nimiž je viditelná zem
les otevřený
porost s jednotlivými stromy ve vzdálenosti 15-30
m
paseka s výstavky
výstavky v počtu 1-10 ks/ha
— 38 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
paseka holá
holá seč
paseka zalesněná
paseka po obnově
křovina, přechodová
stadia lesa
liniová vegetace
4. Holé plochy
holá skála, zem
zejména obnažená půda na břehu meandrů, těžba
štěrků a písků
— 39 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
5. Vodní plochy
bažina, mokřad,
rákosina
stojatá vodní plocha
vodní tok
lužní periodická
vodoteč
charakteristická síť vodotečí lužního lesa přírodního
i umělého původu, starých říčních ramen apod.
Výsledkem fotointerpretace je vektorová geodatabáze se čtyřmi časovými úrovněmi, přičemž jsem postupoval
od současnosti do historie s využitím vrstvy předcházejícího roku jako referenční (což zabraňuje vzniku nepřesností vlivem odlišného vedení hranice; viz Malach et al. 2009). Pro další zpracování (výpočty krajinné
metriky) byly jednotlivé vrstvy převedeny také do rastrové podoby (s velikostí buňky rastru 5 × 5 m).
3.3 Další data a jejich analýzy
Pro analýzu věkové struktury lesa byly použity porostní mapy z lesního hospodářského plánu pro Lesní
hospodářský celek Židlochovice s obdobím platnosti 2000-2010 (Lesprojekt 2000) dostupné na mapovém
serveru ÚHUL, jelikož aktuální data odmítly Lesy ČR poskytnout. Proto byl věkový stupeň porostů o jedno
desetiletí navýšen a tato vrstva byla prolnuta s vrstvou aktuálních pasek (zvektorizovaných z ortofota). Také
věková struktura lesa byla analyzována pomocí krajino-ekologických indexů; vzhledem k častému oddělení
jednotlivých porostů neporostní půdou (např. cestou nebo vodním tokem) bylo nutno pro smysluplnou
analýzu prostorové struktury (např. fragmentace) tuto vrstvu upravit a částečně zgeneralizovat.
— 40 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Vybrané krajino-ekologické indexy, jejichž hodnoty záleží na nastavení výchozích hodnot (kontrastnost hranic, limitní hodnota pro výpočet indexu blízkosti) byly počítány jen pro lesní kategorie a trvalý travní porost
se solitérními stromy s ohledem na zájmové druhy organizmů (tesařík obrovský, páchník hnědý, krasec dubový). KES byl vypočítán s využitím vah pro jednotlivé kategorie LU/LC.
Na základě historie hospodaření v lesních porostech, současnému typu LU/LC a věkové třídě, bylo v zájmovém území vybráno 298 bodů, na nichž (respektive v kruzích o poloměru 25 a 50 m) v rámci grantové spolupráce s jinými pracovišti probíhal terénní výzkum v nejrůznějších oborech (fytocenologické snímkování,
hodnocení dřevní hmoty, entomologické snímkování pomocí letových pastí aj.; např. Hornych 2014). Již
od roku 2006 také v zájmovém území probíhalo mapování solitérních a starých stromů (viz Čížek & Hauck
2008); celkem bylo zmapováno a analyzováno přes 11 tisíc stromů), u nichž byly zaznamenávány jak jejich
vlastnosti (druh, průměr kmene, zdravotní stav, habitus, situace, …), tak znaky jednoznačné (ne)přítomnosti vybraných zájmových druhů organizmů (viz výše). Výsledky mapování starých a solitérních stromů pak
byly analyzovány ve vztahu k vývoji krajinného krytu.
3.4 Použitý software
Pro georeferencování leteckých snímků, zpracování, organizaci, analýzu geodat a tvorbu map jsem použil
program ESRI ArcGIS (ve verzích 9.2 – 10.2). Topografický podklad map je převzat z práce Gajdošové
(2013). K vytvoření bezešvé mozaiky z leteckých snímků z let 1938 a 1976 jsem použil program PCI Geomatica. Pro výpočty krajino-ekologických indexů jsem využil program Fragstats (verze 4.2). Ke statistickému hodnocení dat a tvorbě tabulek a grafů jsem použil převážně program Microsoft Excel, pro konečnou
grafickou úpravu dizertační práce a mapových listů pak program Adobe InDesign (verze CS6).
4. Výsledky
Vývoj krajinného krytu a jeho metrické charakteristiky shrnují tab. 4 – 16, obr. 6 – 18 a mapy na s. 44-47,
s. 58 a s. 67-68. Největší relativní změnu prodělala v absolutním měřítku jen málo zastoupená třída urbanizované plochy, jejíž rozloha se více jak zdvojnásobila (nárůst o 148,9 %), přičemž nejvyšší nárůst spadal
do období mezi lety 1953 a 1976. Rozloha zemědělské půdy poklesla o více jak desetinu (11,6 %; 644,8 ha),
největší pokles spadal do stejného období. Naopak o 4,4 % (366,6 ha) vzrostla rozloha lesních ploch, které ve
100%
90%
80%
70%
vodní plochy
60%
holá půda, skála
50%
40%
lesní plochy
30%
zemědělská půda
20%
urbanizované plochy
10%
0%
Obr. 6 Zastoupení tříd LU/LC ve sledovaných obdobích.
— 41 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
všech sledovaných obdobích byly nejzastoupenější třídou s nadpolovičním podílem. Skály a holá zem zahrnují jen dočasné plochy (např. holé břehy u meandrů) a jejich rozloha se prakticky nezměnila, výkyv v roce
1976 byl způsoben přípravou pro těžbu štěrků a písků u Moravské Nové Vsi. Relativně velký nárůst třídy
vodní plochy (o 18,8 %) byl dán zatopením několika ploch těžby štěrkopísků (obr. 17), vliv měly i regulace
řek (obr. 18).
KES dosahuje nejvyšších hodnot v roce 1953 a 1938 (nižší hodnota v roce 1938 je dána poměrně velkou
rozlohou pasek), mezi lety 1953 a 1976 je nejvýraznější rozdíl (způsobený zejména přeměnou travních porostů na ornou půdu), hodnota v roce 2009 je nejnižší z celého sledovaného období (další úbytek travních
porostů, vyšší urbanizace a zejména velká plocha pasek). Diverzita krajiny (podle SIDI) byla nejvyšší v roce
1938 a nejnižší v roce 1976, což dokládá i index sdělnosti (CONTAG) (tab. 6a). Rozhodující jsou zde lesní
kategorie (tab. 6b), zabírající nadpoloviční většinu plochy; zatímco v roce 1938 byly tvořeny relativně podobně velkými plochami různých typů lesa, později je tvoří velká homogenní plocha zapojeného lesa, rozdělená jen pasekami (jejichž celková velká rozloha i počet mají vliv na nevýrazný nárůst indexu v roce 2009
proti roku 1976). O fragmentovanosti krajiny vypovídají hodnoty ENN (v roce 2009 nejvyšší), počtu plošek
(NP, nejvyšší v roce 2009), střední velikosti plošky (MPS, nejvyšší 1953; mapa na s. 58) a střední velikosti
plošky vážené plochou (MPS_AW, nejvyšší v roce 1976), resp. celkové délky hranic (TE) a jejich hustoty
(ED) s analogickým vývojem (tab. 7a). Průměrný tvar plošek (SHAPE) se během sledovaného období takřka nezměnil, hodnoty vážené plochou (SHAPE_AW) vykazují kontinuální nárůst s výraznějším skokem
v období 1938 – 1953. Zatímco hodnoty AI se během sledovaného období takřka neměnily, index IJI klesl
ze 72,7 % na 63,9 %, což dokládá celkovou homogenizaci krajiny (tab. 7b). Vybrané charakteristiky krajiny
v jednotlivých obdobích ukazuje také obr. 7.
1938
1953
1976
2009
SIDI
KES
CONTAG
min
max
NP
Obr. 7 Vybrané metrické chararakteristiky celé krajiny pro jednotlivá sledovaná období. Jednotlivé osy grafu ukazují hodnoty daného indexu od minimální po maximální.
Srovnání generalizovaných dat podle kategorií digitalizace 2. a 3. vojenského mapování ukazuje tab. 4. Jak již bylo
zmíněno, rozdělení podrobných kategorií let 1938 – 2009 do několika málo skupin nebylo vždy jednoznačné a vliv
na výsledky má i odlišné měřítko. Přesto – alespoň částečně – lze výsledky využít. (Pokračování na s. 59.)
Tab. 4 Vývoj LU/LC mezi lety 1841 – 2009 (generalizované kategorie LU/LC
podle vojenského mapování) [%].
orná půda
mozaika
travní porost
zemědělská půda celkem
zahrada a sad
les
vodní plocha
zastavěná plocha
ostatní
1841 1876 1938 1953 1976 2009
4,1
6,0
3,7
6,0 18,8 18,0
0,0
0,0
9,0
8,7
0,2
0,1
35,9 35,2 25,1 23,4 16,4 14,9
39,9 41,2 37,8 38,1 35,4 32,9
0,2
0,2
0,1
0,1
0,2
0,2
58,6 57,6 56,4 56,8 57,9 58,9
0,5
0,4
0,7
0,7
1,5
1,9
0,6
0,6
0,6
0,6
1,0
1,2
0,0
0,0
4,3
3,7
4,1
4,8
— 42 —
Tab. 5 LU/LC v jednotlivých sledovaných letech a jeho změna.
kategorie
obytná zástavba
prům., obch., zem. zóna
městská a přím. zeleň, zahrada
rekreační udržovaná plocha
doprava
urbanizované plochy
1938
[ha]
69,5
20,3
15,2
3,6
18,5
127,1
[%]
0,5
0,1
0,1
0,0
0,1
0,9
1953
[ha]
69,4
23,9
16,1
3,0
19,2
131,6
1976
[ha]
87,6
53,7
23,1
17,6
27,1
209,1
[%]
0,5
0,2
0,1
0,0
0,1
0,9
[%]
0,6
0,4
0,2
0,1
0,2
1,4
2009
[ha]
99,9
81,2
35,2
24,1
35,6
276,0
[%]
0,7
0,6
0,2
0,2
0,2
1,9
rozdíl 1938 - 1953
[%] [% bodů]
-0,1
0,0
17,7
0,0
5,7
0,0
-17,8
0,0
4,0
0,0
3,5
0,0
[ha]
-0,1
3,6
0,9
-0,6
0,7
4,4
rozdíl 1953 - 1976
[%] [% bodů]
26,2
0,1
124,8
0,2
43,8
0,0
489,0
0,1
40,9
0,1
58,9
0,5
orná půda
sad
mozaika zemědělské půdy
trvalý travní porost
TTP se solitérními stromy
zemědělská půda
547,4 3,7
10,2 0,1
1312,7 9,0
3367,0 23,0
305,1 2,1
5542,4 37,9
878,3 6,0
2,4 0,0
1268,8 8,7
3181,6 21,8
236,3 1,6
5567,4 38,1
2753,8 18,8
23,4 0,2
29,5 0,2
2145,2 14,7
252,8 1,7
5204,6 35,6
2630,4 18,0
81,4 0,6
11,9 0,1
1996,2 13,6
177,6 1,2
4897,5 33,5
60,5
-76,8
-3,3
-5,5
-22,5
0,5
2,3
-0,1
-0,3
-1,3
-0,5
0,2
331,0
-7,9
-43,9
-185,4
-68,8
25,0
213,5
883,6
-97,7
-32,6
7,0
-6,5
12,8
0,1
-8,5
-7,1
0,1
-2,5
les zapojený nestrukturovaný
les zapojený strukturovaný
les rozvolněný
les otevřený
paseka s výstavky
paseka holá
paseka zalesněná
křovina, přechodové stádia lesa
liniová vegetace
lesní plochy
4290,4 29,3
1394,9 9,5
557,5 3,8
1134,8 7,8
294,2 2,0
217,3 1,5
258,1 1,8
30,6 0,2
72,5 0,5
8250,3 56,4
6907,7 47,2
162,1 1,1
399,2 2,7
297,6 2,0
41,1 0,3
133,5 0,9
235,0 1,6
40,4 0,3
90,5 0,6
8306,9 56,8
7108,8 48,6
56,2 0,4
225,1 1,5
75,1 0,5
31,0 0,2
520,2 3,6
250,9 1,7
41,8 0,3
150,1 1,0
8459,2 57,9
6779,9 46,4
41,3 0,3
226,3 1,5
45,2 0,3
218,1 1,5
458,1 3,1
592,1 4,0
68,2 0,5
187,7 1,3
8616,9 58,9
61,0
-88,4
-28,4
-73,8
-86,0
-38,6
-9,0
31,9
25,0
0,7
17,9
-8,4
-1,1
-5,7
-1,7
-0,6
-0,2
0,1
0,1
0,4
2617,3
-1232,8
-158,3
-837,3
-253,1
-83,8
-23,1
9,8
18,1
56,6
2,9
-65,3
-43,6
-74,7
-24,6
289,6
6,8
3,6
65,8
1,8
1,4
-0,7
-1,2
-1,5
-0,1
2,6
0,1
0,0
0,4
1,1
-1,0 1110,3
0,2
-26,6
115,4
2,2
0,9
17,4
-0,1
0,8
0,0
0,0
0,7
3,3
0,0
2,3
0,0
27,9
0,2
0,6
0,0
-29,2
0,0
127,1
107,1
301,8
167,8
703,7
14627
0,9
0,7
2,1
1,1
4,8
57,4
99,3
295,4
166,5
618,6
0,4
0,7
2,0
1,1
4,2
42,1
213,9
302,0
168,0
726,1
0,3
1,5
2,1
1,1
5,0
70,7
279,6
314,8
170,6
835,7
0,5
1,9
2,2
1,2
5,7
-54,8
-7,3
-2,1
-0,8
-12,1
-0,5
-0,1
0,0
0,0
-0,6
skála, holá zem
bažina, mokřina, rákosina
stojatá vodní plocha
vodní tok
lužní peridodický vodoteč
vodní plochy
celkem
Tab. 6 Metrické hodnocení diverzity a ekologické stability celého zájmového území
(a) a plochy lesů (b).
a)
CONTAG
rok
1938
1953
1976
2009
[%]
62,6
69,4
70,2
67,9
KES
SIDI
0≦x<1
0≦x<1
0,789
0,795
0,724
0,708
0,833
0,716
0,704
0,730
b)
CONTAG
[%]
61,1
79,5
81,2
77,6
SIDI
0≦x<1
— 43 —
0,689
0,320
0,298
0,360
IJI
[%]
87,9
70,6
55,6
58,2
-69,7
-7,8
-6,3
-1,3
-85,1
[ha]
18,2
29,8
7,0
14,6
7,9
77,5
rozdíl 1976 - 2009
rozdíl 1938 - 2009
[%] [% bodů]
[ha]
[%] [% bodů]
[ha]
14,1
0,1
12,3
43,7
0,2
30,4
51,3
0,2
27,6 300,4
0,4
60,9
52,4
0,1
12,1 131,6
0,1
20,0
37,0
0,0
6,5 563,2
0,1
20,5
31,4
0,1
8,5
92,6
0,1
17,1
32,0
0,5
67,0 117,2
1,0
148,9
1875,4 -4,5
21,0 248,2
-1239,3 -59,6
-1036,4 -6,9
16,5 -29,7
-362,8 -5,9
-0,9 -123,4
0,4
58,0
-0,1
-17,6
-1,0 -149,0
-0,5
-75,2
-2,1 -307,0
380,5
695,6
-99,1
-40,7
-41,8
-11,6
14,2
0,5
-8,9
-9,4
-0,9
-4,4
2083,0
71,2
-1300,8
-1370,8
-127,5
-644,8
-4,6
-26,6
0,5
-39,8
604,1
-11,9
136,0
63,1
25,0
1,9
-2,3
-0,1
0,0
-0,2
1,3
-0,4
2,3
0,2
0,3
1,0
-328,8
-14,9
1,2
-29,9
187,1
-62,0
341,2
26,4
37,6
157,7
58,0
-97,0
-59,4
-96,0
-25,9
110,8
129,4
122,9
159,0
4,4
17,0
-9,3
-2,3
-7,5
-0,5
1,6
2,3
0,3
0,8
2,5
2489,6
-1353,6
-331,2
-1089,6
-76,2
240,8
334,0
37,6
115,2
366,6
25,6 -97,9
-0,2
-27,3
-81,8
0,0
-2,7
67,8
30,7
4,2
1,6
15,1
0,2
0,4
0,1
0,0
0,7
28,5
65,6
12,8
2,6
109,6
-44,4
161,0
4,3
1,7
18,8
-0,4
1,2
0,1
0,0
0,9
-56,4
172,5
13,0
2,8
132,0
201,1
-105,8
-174,1
-222,4
-10,1
386,7
16,0
1,4
59,6
152,3
-15,2
114,6
6,5
1,5
107,4
Krajinný kryt/využití země v roce 1938
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
Dyje
HODONÍN
HODONÍN
Bulhary
Lužice
PODIVÍN
Lužice
Mo r
av a
Mo r
Nejdek
Mikulčice
av a
Ladná
Mikulčice
Moravská
Nová Ves
v
jo
Ky
ka
Lednice
Prostřední r. Mlýnský r.
Včelínek
v
jo
Ky
Urbanizované
plochy
Štěrkovna
Týnec
Moravská
Nová Ves
Kopčany
ka
Štěrkovna
obytna zástavba
zastavba
obytná
prumyslova,obchodní
obchodni,
zemedelskazóna
zona
průmyslová,
a zemědělská
meststkaa apříměstská
primestska
zelen,
zahrada
městská
zeleň,
zahrada
rekreacniudržovaná
udrzovanaplocha
plocha
rekreační
doprava
doprava
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
Zemědělské plochy
Lesní plochy
Vodní plochy
bazina, mokřad,
mokrina,rákosina
rakosina
bažina,
stojata vodní
vodni plocha
stojatá
vodni tok
vodní
luzni periodická
peridodickyvodoteč,
vodotec,říční
ricniramenoo
rameno
lužní
Adamovské
jazerá
a
vk
D yj
e
Rabensburg
Brodské
S L O
V E N
S K O
hola skala,
Holá
skála,zem
zem
orna
sad
moz
trval
trval
e
zapojeny, nestrukturovaný
nestrukturovany
les zapojený,
zapojeny, strukturovaný
strukturovany
les zapojený,
rozvolneny
les rozvolněný
otevreny
les otevřený
paseka ss výstavky
vystavky
paseka
paseka holá
hola
paseka
paseka zalesněná
zalesnena
paseka
krovina, přechodové
prechodove stádium
stadium lesa
lesa
křovina,
liniova vegetace
vegetace
liniová
obyt
prum
mest
rekre
dopr
ni c
Brodské
LANŽHOT
Ky
jo
jazerá
d
Svo
Adamovské
orna
orná puda
půda
sad
sad
mozaika
mozaika drobných zemědělských ploch
trvaly
trvalý travni
travní porost
porost
trvaly
travni
porost
trvalý travní porost se
se soliternimi
solitérními stromy
stromy
K O
O U S
R A K
S L O
V E N
S K O
Krajinný kryt/využití země v roce 1938
S
2 km
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
Hohenau
— 44 —
les za
les za
les ro
les o
pase
pase
pase
krov
linio
hola
bazin
stoja
vodn
luzn
e 1938
Krajinný kryt/využití země v roce 1953
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
NÍN
HODONÍN
Dyje
Bulhary
PODIVÍN
Lužice
av a
Mo r
Nejdek
av a
Ladná
Mikulčice
Lednice
Moravská
Nová Ves
Včelínek
Urbanizované
plochy
Prostřední r.
v
jo
Ky
Mlýnský r.
ka
Štěrkovna
obytna zástavba
zastavba
obytná
prumyslova,
obchodni,
zemedelskazóna
zona
průmyslová, obchodní
a zemědělská
meststkaa apříměstská
primestska
zelen,
zahrada
městská
zeleň,
zahrada
rekreacniudržovaná
udrzovanaplocha
plocha
rekreační
doprava
doprava
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
Zemědělské plochy
orna
orná puda
půda
sad
sad
mozaika
mozaika drobných zemědělských ploch
trvaly
trvalý travni
travní porost
porost
trvaly
travni
porost
trvalý travní porost se
se soliternimi
solitérními stromy
stromy
LANŽHOT
d
Svo
bazina, mokřad,
mokrina,rákosina
rakosina
bažina,
stojata vodní
vodni plocha
stojatá
vodni tok
vodní
luzni periodická
peridodickyvodoteč,
vodotec,říční
ricnirameno
rameno
lužní
vk
a
e
Rabensburg
Hohenau
— 45 —
Brodské
S L O
V E N
S K O
Vodní plochy
D yj
e
K O
O U S
R A K
hola skala,
Holá
skála,zem
zem
ni c
Lesní plochy
zapojeny, nestrukturovaný
nestrukturovany
les zapojený,
les zapojený,
zapojeny, strukturovaný
strukturovany
les rozvolněný
rozvolneny
les otevřený
otevreny
paseka ss výstavky
vystavky
paseka
paseka holá
hola
paseka
paseka zalesněná
zalesnena
paseka
krovina, přechodové
prechodove stádium
stadium lesa
lesa
křovina,
liniova vegetace
vegetace
liniová
Adamovské
jazerá
Ky
jo
Mo r
S
2 km
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
Krajinný kryt/využití země v roce 1976
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
HODONÍN
HODONÍN
Dyje
Bulhary
Lužice
PODIVÍN
Lužice
Mo r
av a
Mo r
Nejdek
Mikulčice
av a
Ladná
Mikulčice
Moravská
Nová Ves
v
jo
Ky
ka
Lednice
Urbanizované
plochy
Štěrkovna
Týnec
Moravská
Nová Ves
Včelínek
Kopčany
Prostřední r.
v
jo
Ky
Mlýnský r.
ka
Štěrkovna
obytna zástavba
zastavba
obytná
prumyslova,
obchodni,
zemedelskazóna
zona
průmyslová, obchodní
a zemědělská
meststkaa apříměstská
primestska
zelen,
zahrada
městská
zeleň,
zahrada
rekreacniudržovaná
udrzovanaplocha
plocha
rekreační
doprava
doprava
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
Zemědělské plochy
jazerá
LANŽHOT
jazerá
d
Svo
hola skala,
Holá
skála,zem
zem
Vodní plochy
bazina, mokřad,
mokrina,rákosina
rakosina
bažina,
stojata vodní
vodni plocha
stojatá
vodni tok
vodní
luzni periodická
peridodickyvodoteč,
vodotec,říční
ricnirameno
rameno
lužní
D yj
e
Rabensburg
Ky
jo
vk
a
e
Brodské
ni c
Lesní plochy
zapojeny, nestrukturovaný
nestrukturovany
les zapojený,
les zapojený,
zapojeny, strukturovaný
strukturovany
les rozvolněný
rozvolneny
les otevřený
otevreny
paseka ss výstavky
vystavky
paseka
paseka holá
hola
paseka
paseka zalesněná
zalesnena
paseka
krovina, přechodové
prechodove stádium
stadium lesa
lesa
křovina,
liniova vegetace
vegetace
liniová
Adamovské
Brodské
S L O
V E N
S K O
Adamovské
orna
orná puda
půda
sad
sad
mozaika
mozaika drobných zemědělských ploch
trvaly
trvalý travni
travní porost
porost
trvaly
travni
porost
trvalý travní porost se
se soliternimi
solitérními stromy
stromy
K O
O U S
R A K
S L O
V E N
S K O
Krajinný kryt/využití země v roce 1938
S
2 km
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
Hohenau
— 46 —
e 1938
Krajinný kryt/využití země v roce 2009
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
ONÍN
HODONÍN
Dyje
Bulhary
PODIVÍN
Lužice
av a
Mo r
Nejdek
av a
Ladná
Mikulčice
Lednice
Moravská
Nová Ves
Včelínek
Urbanizované
plochy
Prostřední r.
v
jo
Ky
Mlýnský r.
ka
Štěrkovna
obytna zástavba
zastavba
obytná
prumyslova,
obchodni,
zemedelskazóna
zona
průmyslová, obchodní
a zemědělská
meststkaa apříměstská
primestska
zelen,
zahrada
městská
zeleň,
zahrada
rekreacniudržovaná
udrzovanaplocha
plocha
rekreační
doprava
doprava
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
Zemědělské plochy
orna
orná puda
půda
sad
sad
mozaika
mozaika drobných zemědělských ploch
trvaly
trvalý travni
travní porost
porost
trvaly
travni
porost
trvalý travní porost se
se soliternimi
solitérními stromy
stromy
LANŽHOT
d
Svo
bazina, mokřad,
mokrina,rákosina
rakosina
bažina,
stojata vodní
vodni plocha
stojatá
vodni tok
vodní
luzni periodická
peridodickyvodoteč,
vodotec,říční
ricnirameno
rameno
lužní
vk
a
e
Rabensburg
Hohenau
— 47 —
Brodské
S L O
V E N
S K O
Vodní plochy
D yj
e
K O
O U S
R A K
hola skala,
Holá
skála,zem
zem
ni c
Lesní plochy
zapojeny, nestrukturovaný
nestrukturovany
les zapojený,
les zapojený,
zapojeny, strukturovaný
strukturovany
les rozvolněný
rozvolneny
les otevřený
otevreny
paseka ss výstavky
vystavky
paseka
paseka holá
hola
paseka
paseka zalesněná
zalesnena
paseka
krovina, přechodové
prechodove stádium
stadium lesa
lesa
křovina,
liniova vegetace
vegetace
liniová
Adamovské
jazerá
Ky
jo
Mo r
S
2 km
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
Tab. 7a Metrické charakteristiky kategorií LU/LC.
kategorie
CA
PLAND
NP
LPI
MPS
MPS_AW
TE
ED
[ha]
[%]
[ks]
[%]
[ha]
[ha]
[km]
[m/ha]
1938
1953
1976
1938
1953
1976
2009
1938
1953
1976
obytná zástavba
69,5
69,4
87,5
99,8
0,5
0,5
0,6
0,7
16
14
14
14
0,29
0,29
0,40
0,46
4,3
5,0
6,2
7,1
27,8
28,2
41,7
47,7
14,8
14,0
15,9
16,4
213
202
181
164
prům., obch., zem. zóna
20,3
23,9
53,7
81,3
0,1
0,2
0,4
0,6
14
19
40
46
0,05
0,05
0,05
0,14
1,5
1,3
1,3
1,8
4,2
3,6
4,2
7,5
8,1
10,5
24,8
31,3
397
438
461
385
městská a přím. zeleň, zahrada
15,2
16,1
23,1
35,3
0,1
0,1
0,2
0,2
3
4
5
7
0,06
0,06
0,06
0,08
5,1
4,0
4,6
5,0
6,7
6,4
7,4
7,6
3,2
3,7
5,6
8,5
211
231
241
240
3,6
3,0
17,6
24,2
0,0
0,0
0,1
0,2
4
3
8
11
0,01
0,01
0,03
0,03
0,9
1,0
2,2
2,2
1,1
1,2
3,0
2,8
2,0
1,7
5,9
9,1
561
569
335
378
18,5
19,3
27,1
35,6
0,1
0,1
0,2
0,2
7
10
15
12
0,03
0,03
0,03
0,12
2,6
1,9
1,8
3,0
3,6
3,5
3,0
10,2
34,5
35,2
50,3
878,0 2752,2 2630,4
3,7
6,0
18,8
18,0
100
81
72
68
0,34
1,02
6,43
2,84
5,5
10,8
38,2
38,7
21,0
0,1
0,0
0,2
0,6
8
4
3
6
0,02
0,01
0,12
0,52
1,3
0,6
7,8
13,6
2,1
11,9
rekreační udržovaná plocha
doprava
orná půda
sad
547,4
51,6 406,0 170,3 142,2 154,8 267,8
260
176
97
96
478
727
188
97
3,0
2,2
122
106
102
183
96,6 226,1 680,7 647,7 613,0
595,9
202
204
286
299
63,3
346
426
359
356
33,7 182,3 688,5 736,0 505,7 639,9 895,3 950,3 1102,8
81,4
mozaika zemědělské půdy
1312,4 1268,4
29,4
11,9
9,0
8,7
0,2
0,1
66
53
3
1
1,50
1,87
0,19
0,08
19,9
23,9
9,8
trvalý travní porost
3366,9 3181,0 2143,9 1996,2
23,0
21,8
14,7
13,7
341
297
277
242
6,79
4,73
1,56
3,97
9,9
10,7
7,7
8,2 334,2 227,8
177,5
2,1
1,6
1,7
1,2
104
122
103
72
0,30
0,33
0,33
0,32
2,9
1,9
2,5
2,5
17,8
les zapojený nestrukturovaný
4289,7 6905,3 7104,5 6778,0
29,3
47,2
48,6
46,4
188
160
180
201
3,50
8,34
9,35
7,67
22,8
43,2
39,5
les zapojený strukturovaný
1394,7
162,1
56,2
41,3
9,5
1,1
0,4
0,3
75
28
18
17
0,97
0,15
0,07
0,14
18,6
5,8
3,1
2,4
59,2
9,2
6,2
557,4
399,1
225,1
226,0
3,8
2,7
1,5
1,5
155
138
104
135
0,25
0,13
0,12
0,08
3,6
2,9
2,2
1,7
9,7
6,8
les rozvolněný
les otevřený
236,3
252,6
54,7 1863 1829 1855 1536
7,9
23,4
305,1
2009 1938 1953 1976 2009
251,6
2,4
TTP se solitérními stromy
10,2
2009 1938 1953 1976 2009 1938 1953 1976 2009 1938 1953 1976 2009 1938 1953 1976 2009
0,7
14,1
70,6
1,7
4,4
86,7 123,3
27,2
11,9 159,5 134,4
16,1
14,6
4,9
19,0 105,5 100,7
90,6
149
130
134
163
19,4
19,4
184
250
345
470
6,3
3,7 192,9 156,0 105,7
118,4
346
391
470
524
12,3 257,2
40,5
1134,7
297,5
75,1
45,2
7,8
2,0
0,5
0,3
135
86
35
20
1,16
0,18
0,06
0,06
8,4
3,5
2,1
2,3
44,8
9,6
4,6
4,9 260,3 100,7
37,6
21,1
229
339
502
466
paseka s výstavky
294,1
41,1
31,0
218,1
2,0
0,3
0,2
1,5
56
15
10
92
0,17
0,09
0,07
0,13
5,3
2,7
3,1
2,4
9,8
6,5
5,5
4,7
87,1
14,2
10,1
83,7
296
345
327
384
paseka holá
217,3
133,5
519,8
457,9
1,5
0,9
3,6
3,1
68
71
189
237
0,11
0,10
0,09
0,08
3,2
1,9
2,8
1,9
6,5
6,1
5,6
2,9
76,9
60,9 195,3
195,7
354
456
376
427
paseka zalesněná
258,0
235,0
250,8
591,7
1,8
1,6
1,7
4,0
42
43
107
221
0,25
0,22
0,09
0,25
6,1
5,5
2,3
2,7
13,5
12,2
4,9
6,7
73,3
63,9
92,8
224,3
284
272
370
379
křovina, přechodové stádia lesa
30,6
40,4
41,7
68,2
0,2
0,3
0,3
0,5
30
36
41
49
0,04
0,04
0,03
0,05
1,0
1,1
1,0
1,4
3,2
2,3
1,8
3,3
16,8
24,7
26,9
40,1
551
611
644
587
liniová vegetace
72,4
90,3
149,9
187,5
0,5
0,6
1,0
1,3
74
108
139
165
0,03
0,03
0,07
0,05
1,0
0,8
1,1
1,1
1,9
1,8
2,7
2,3
84,1 105,5 176,0
skála, holá zem
3,3
2,3
27,9
0,6
0,0
0,0
0,2
0,0
6
3
5
3
0,01
0,01
0,08
0,00
0,5
0,8
5,6
0,2
1,1
1,4
7,3
0,3
2,6
1,7
9,6
0,3
795
722
343
580
bažina, mokřina, rákosina
127,1
57,4
42,2
70,7
0,9
0,4
0,3
0,5
43
23
16
20
0,17
0,17
0,17
0,19
3,0
2,5
2,6
3,5
10,5
11,9
15,5
15,3
55,0
26,6
15,2
21,1
433
463
360
298
stojatá vodní plocha
107,2
99,4
213,9
279,7
0,7
0,7
1,5
1,9
82
78
119
164
0,18
0,18
0,40
0,46
1,3
1,3
1,8
1,7
8,0
8,4
21,1
20,3
83,7
77,2 126,1
156,5
781
777
590
560
vodní tok
301,4
294,9
301,6
314,7
2,1
2,0
2,1
2,2
67
64
53
40
0,82
0,80
0,71
0,72
4,5
4,6
5,7
7,9
53,9
52,2
59,9
73,1 193,3 193,6 187,4
188,1
641
656
621
598
lužní peridodický vodoteč
168,0
166,6
168,1
170,3
1,1
1,1
1,2
1,2
42
42
44
47
0,61
0,61
0,60
0,61
4,0
4,0
3,8
3,6
50,1
50,0
48,2
49,0 264,0 265,8 268,5
274,1 1572 1595 1597 1609
1726 1502 1600 1890 6,79 8,34 9,35 7,67 8,47 9,74 9,14 7,74
151
391
452
300 1721
1855
celkem
14626,8
100
— 48 —
1565
1651
224,3 1162 1168 1174 1197
118
107
113
127
Tab. 7b Metrické charakteristiky kategorií LU/LC.
SHAPE
kategorie
SHAPE_AW
1≦x
1938 1953 1976 2009
1≦x
ENN
ENN_AW
[m]
[m]
IJI
AI
[%]
[%]
1938
1953
1976
2009 1938 1953 1976 2009 1938 1953 1976 2009
1938
1953
1976
2009 1938 1953 1976 2009
obytná zástavba
1,46
1,47
1,49
1,49
1,89
1,91
2,09
2,04 1872 1199 1369 1366 1278 1286 2694 2788
77,4
77,5
83,2
81,5
97,8
98,0
98,2
98,3
prům., obch., zem. zóna
1,37
1,38
1,46
1,47
1,44
1,43
1,72
1,70 2637 1912
449
399
81,4
72,8
74,7
74,8
96,0
95,4
94,9
95,7
městská a přím. zeleň, zahrada
1,48
1,45
1,58
1,66
1,59
1,58
1,63
1,76 2342 3754 4726
615 1568 1907 7783
545
55,0
56,1
50,1
65,5
98,0
97,7
97,6
97,3
1,44 4110 5884 2765 1510 3112 4417 1641
684
681 1152 1051
rekreační udržovaná plocha
1,36
1,42
1,42
1,42
1,34
1,46
1,49
987
56,7
65,0
64,5
66,4
95,5
95,7
96,4
96,3
doprava
6,97
5,47
5,69
5,82
8,71
8,55
7,84 10,35 2881 2023
643 1182 3713 3575 1085 3918
67,3
59,7
64,3
62,0
77,6
77,5
77,2
81,2
orná půda
1,72
1,70
1,91
1,86
2,23
2,13
3,31
2,38
134
64
59,1
61,7
61,2
61,5
96,8
97,9
98,8
98,8
sad
1,57
1,44
1,51
1,49
1,62
1,38
1,54
1,38 2965 4156 3062
340 2013 2899 1950 1721
55,8
50,7
60,7
50,1
94,9
94,0
98,6
99,3
mozaika zemědělské půdy
1,68
1,62
1,64
1,58
2,17
2,17
1,77
1,58
186
314 3728 N/A
59,6
60,8
45,6
32,9
98,5
98,7
98,9
99,1
trvalý travní porost
1,96
2,01
2,04
2,05
4,83
4,70
5,18
7,82
73,6
90,3
68,6
66,2
63,6
97,4
97,4
96,4
96,3
202
269
105
176
116
150
111
166 2703 N/A
87,2
96,6
31
49
41
44
80,6
TTP se solitérními stromy
1,73
1,70
1,63
1,58
2,09
2,14
2,24
2,28
299
275
336
461
360
305
521
533
66,4
50,2
55,8
58,6
95,9
94,9
95,7
95,9
les zapojený nestrukturovaný
1,99
2,05
2,10
2,27
3,81
7,06
7,16
7,18
84,5
53,9
61,2
56
23
13
16
17
72,5
71,4
70,7
72,3
98,2
98,4
98,4
98,0
les zapojený strukturovaný
2,04
1,62
1,67
1,79
2,90
1,65
1,84
3,29
237 1117 1789 1294
242 1000 2771 4435
73,6
50,5
62,7
61,2
97,8
97,2
96,2
94,8
les rozvolněný
1,80
1,78
1,80
1,78
2,02
2,05
2,31
2,04
243
293
375
316
179
266
315
296
77,8
63,9
67,1
67,5
95,8
95,3
94,4
93,6
les otevřený
1,86
1,74
1,89
1,76
2,48
1,90
2,25
2,23
210
408
513
934
170
356
347
824
72,1
61,9
60,5
60,6
97,2
96,0
94,2
94,9
paseka s výstavky
1,79
1,54
1,51
1,51
2,00
1,62
1,61
1,70
402 2549 2821
338
335 1741 2077
339
70,9
26,1
49,2
42,7
96,5
96,4
96,8
95,5
paseka holá
1,73
1,70
1,65
1,52
1,78
2,04
1,87
1,65
356
435
164
139
353
347
139
122
67,1
41,9
36,4
37,1
95,9
94,6
95,5
94,8
paseka zalesněná
1,82
1,70
1,54
1,59
2,20
1,83
1,62
1,91
554
716
317
144
454
572
360
166
72,3
51,1
38,3
47,3
96,7
96,9
95,7
95,4
křovina, přechodové stádia lesa
1,73
1,78
1,77
1,87
1,87
1,91
1,96
2,27
891
799
854
574 1467
946 1039
577
74,3
60,9
70,1
72,8
93,2
92,8
92,1
92,9
liniová vegetace
2,92
2,70
3,02
3,15
4,03
3,81
4,44
4,39
419
217
191
138
247
132
62,1
58,9
56,3
59,3
84,4
84,5
84,5
84,2
skála, holá zem
1,77
1,84
2,02
1,40
2,00
1,74
2,16
1,57 2317 1621 5785 1157 3725 2402 4841 1916
53,6
40,1
58,8
0,0
91,3
93,9
96,6
90,5
384
174
bažina, mokřina, rákosina
2,18
2,14
1,79
1,72
2,29
2,30
2,04
1,97
920 1633 2057 2081
984 1035 1514 1434
56,6
46,0
51,8
51,3
94,8
94,5
96,2
96,8
stojatá vodní plocha
2,37
2,33
2,27
2,15
3,25
3,26
3,15
2,88
523
473
316
247
438
462
244
68,3
56,5
60,6
61,3
90,5
90,5
92,8
93,0
vodní tok
3,77
3,92
4,31
4,77 12,62 12,64 14,34 16,17
161
145
84,4
85,2
176
119
81
62
69,7
60,0
52,0
56,0
89,1
88,7
88,4
88,8
lužní peridodický vodoteč
5,64
5,75
5,67
5,70 23,95 24,11 23,68 24,06
329
392
427
293
220
222
237
163
52,3
32,9
34,7
38,8
80,4
80,1
80,0
79,6
celkem
2,12 2,14 2,19 2,12
331
395
355
262
141
120
145
130
72,7
64,1
62,8
63,9 97,0 97,3 97,1 96,8
3,83
5,49
— 49 —
5,77
5,88
237
obytná zástavba
68,3
1,3
% z 1938
98,2%
1,8%
% z 1953
98,3%
0,0%
prům., obch., zem. zóna
19,8
0,4
% z 1938
97,8%
2,2%
% z 1953
83,2%
0,0%
městská a přím. zeleň, zahrada
69,5
20,3
15,2
15,2
% z 1938
100,0%
% z 1953
94,6%
rekreační udržovaná plocha
2,0
1,6
% z 1938
55,6%
44,4%
% z 1953
67,6%
0,7%
doprava
% z 1938
% z 1953
18,5
0,0
100,0%
0,0%
96,2%
3,6
18,5
0,0%
orná půda
0,5
0,3
257,6
115,9
155,7
2,6
5,0
1,7
1,5
1,0
4,0
1,2
0,3
% z 1938
0,1%
0,1%
47,1%
21,2%
28,4%
0,5%
0,9%
0,3%
0,3%
0,2%
0,7%
0,2%
0,1%
% z 1953
2,1%
1,4%
29,3%
9,1%
4,9%
1,1%
0,1%
0,4%
0,5%
0,7%
4,5%
0,4%
0,2%
sad
% z 1938
% z 1953
mozaika zemědělské půdy
% z 1938
% z 1953
trvalý travní porost
0,9
3,0
2,4
2,6
0,4
1,1
8,4%
29,1%
23,2%
25,0%
3,7%
10,6%
5,4%
0,3%
100,0%
0,1%
0,0%
0,4%
0,6
261,7
819,3
212,8
1,5
5,5
1,4
1,0
1,3
7,7
0,0
0,0%
19,9%
62,4%
16,2%
0,1%
0,4%
0,1%
0,1%
0,1%
0,6%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
331,3
322,7
2588,9
16,7
54,2
4,7
3,1
7,0
8,9
3,6
0,0%
0,4
% z 1938
0,0%
0,0%
0,0%
9,8%
9,6%
76,9%
0,5%
1,6%
0,0%
0,1%
0,1%
0,2%
0,1%
0,2%
0,3%
0,1%
0,0%
0,3%
0,1%
% z 1953
1,7%
4,6%
2,2%
37,7%
25,4%
81,4%
7,1%
0,8%
0,1%
1,2%
1,1%
4,5%
1,7%
17,4%
9,9%
6,4%
1,4%
3,2%
1,1%
11,6
1,7
107,5
178,0
2,5
1,8
0,7
1,5
0,0
0,1
% z 1938
3,8%
0,5%
35,2%
58,3%
0,8%
0,6%
0,2%
0,5%
0,0%
0,0%
% z 1953
1,3%
0,1%
3,4%
75,3%
0,0%
0,4%
0,2%
1,2%
0,0%
0,0%
64,7
33,6
15,2
40,7
1,5
0,1
10,1
4059,6
0,2
35,6
5,9
15,4
4,1
1312,7
1,1
TTP se solitérními stromy
1,0
1,4
1,4
0,4
9,4
9,2
1,8
0,3
% z 1938
0,0%
0,0%
0,2%
94,7%
0,8%
1,5%
0,8%
0,4%
0,4%
0,9%
0,0%
0,0%
0,0%
0,2%
0,0%
6,3%
0,0%
0,3%
58,8%
22,0%
16,2%
11,3%
37,4%
11,4%
17,3%
2,4%
1,6%
17,1%
3,1%
0,2%
0,0
5,2
1284,5
56,4
18,4
11,2
4,6
7,0
1,4
0,5
0,2
5,3
% z 1938
0,0%
0,4%
92,1%
4,0%
1,3%
0,8%
0,3%
0,5%
0,1%
0,0%
0,0%
0,4%
% z 1953
0,0%
0,2%
18,6%
34,8%
4,6%
3,8%
3,5%
3,0%
3,6%
20,6%
0,2%
1,8%
les rozvolněný
0,0
1,0
6,3
265,0
22,5
172,4
31,4
2,9
12,2
42,8
0,2
0,2
0,7
% z 1938
0,0%
0,2%
1,1%
47,5%
4,0%
30,9%
5,6%
0,5%
2,2%
7,7%
0,0%
0,0%
0,1%
% z 1953
0,0%
32,4%
0,2%
3,8%
13,9%
43,2%
10,5%
7,0%
9,2%
18,2%
0,5%
0,2%
0,2%
15,5
27,8
565,9
29,7
110,7
202,6
20,7
55,7
101,6
1,2
2,4
% z 1938
les otevřený
1,4%
2,5%
49,9%
2,6%
9,8%
17,9%
1,8%
4,9%
9,0%
0,1%
0,2%
% z 1953
0,5%
11,8%
8,2%
18,3%
27,7%
68,1%
50,3%
41,9%
43,3%
53,4%
0,8%
— 50 —
3367,0
305,1
% z 1953
les zapojený strukturovaný
547,4
10,2
1,2
les zapojený nestrukturovaný
c elke
m 19
38
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
v od n
í pl o c
ha
s to j a t
á
baži n
a, mo
křad ,
rákos
i na
s k á la
, holá
zem
s tá d i
a l es a
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
p a se k
a s v ýs
ýst av
ky
l es ot
ev řen
ý
T TP
s e s oli
t érn í
mi s t
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
k turo
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t rv al
ý t rav
ní po
r os t
sad
o r ná
p
ů da
re kre
a č ní
u dr ž o
v an á
p lo c h
a
d op r
a va
z ah r a
da
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
p rům
., ob c
h., ze
m. zó
na
o b y tn
á
z á st a v
ba
Tab. 8 Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1938 a 1953, údaje v ha a % (kurzívou).
4290,4
1394,9
557,5
1134,8
1,0
7,9
218,5
9,0
13,0
0,9
2,2
% z 1938
0,3%
2,7%
74,3%
3,1%
4,4%
0,3%
% z 1953
0,0%
3,3%
3,2%
5,6%
3,3%
0,3%
paseka holá
24,9
15,2
1,7
0,7%
8,5%
5,2%
0,6%
5,3%
18,7%
6,5%
4,1%
294,2
11,4
169,7
2,3
6,9
0,0
9,3
13,3
4,1
6,6%
30,5%
% z 1938
5,3%
78,1%
1,1%
3,2%
0,0%
4,3%
6,1%
1,9%
0,0%
0,1%
% z 1953
0,4%
2,5%
0,6%
2,3%
0,0%
7,0%
5,6%
10,1%
2,9%
0,1%
paseka zalesněná
1,1
239,7
7,3
0,3
8,7
1,0
% z 1938
0,4%
92,9%
2,8%
0,1%
3,4%
0,4%
% z 1953
0,0%
3,5%
4,5%
0,2%
3,7%
0,3%
křovina, přechodové stádia lesa
0,0
9,9
2,0
17,4
0,4
0,9
% z 1938
0,1%
32,3%
6,6%
57,0%
1,2%
2,8%
% z 1953
0,2%
0,1%
0,5%
0,4%
0,3%
liniová vegetace
43,2%
0,4
2,7
0,5
0,8
1,1
66,9
% z 1938
0,6%
3,8%
0,7%
1,1%
1,5%
92,3%
% z 1953
0,0%
0,1%
0,2%
0,0%
0,4%
skála, holá zem
% z 1938
% z 1953
0,3
0,1
0,0
6,8%
80,9%
8,3%
3,4%
0,6%
0,1%
0,0%
0,0%
6,1
48,4
1,3
% z 1938
9,0%
4,8%
38,1%
% z 1953
1,3%
0,5%
1,5%
1,1
0,8
% z 1938
1,0%
% z 1953
0,1%
stojatá vodní plocha
258,1
30,6
73,9%
2,6
11,5
217,3
72,5
0,2
0,0%
bažina, mokřad, rákosina
0,2%
3,3
3,2
0,6
0,7
1,5
0,3
49,9
0,5
3,0
1,0%
2,5%
0,5%
0,5%
1,2%
0,3%
39,3%
0,4%
2,4%
0,5%
0,0%
0,1%
0,2%
3,7%
0,4%
87,1%
0,5%
1,8%
1,3
3,7
0,8
0,2
0,7
1,7
2,6
94,1
0,8%
1,2%
3,4%
0,7%
0,2%
0,7%
1,6%
2,5%
87,8%
0,1%
0,0%
0,1%
0,2%
0,1%
0,5%
4,3%
4,6%
94,7%
0,3
0,0
2,3
4,3
15,6
1,3
4,6
0,6
0,0
1,4
0,0
3,0
0,6
0,1
2,7
264,8
% z 1938
0,1%
0,0%
0,7%
1,4%
5,2%
0,4%
1,5%
0,2%
0,0%
0,5%
0,0%
1,0%
0,2%
0,0%
0,9%
87,8%
% z 1953
1,1%
0,0%
0,2%
0,1%
0,2%
0,8%
1,2%
0,2%
0,0%
1,0%
0,0%
7,4%
0,7%
6,1%
2,7%
89,7%
4,4
0,2
0,9
0,3
1,1
161,4
% z 1938
2,6%
0,1%
0,5%
0,2%
0,7%
95,9%
% z 1953
0,1%
0,0%
0,3%
0,3%
1,9%
96,7%
celkem 1953
69,4
23,9
16,1
3,0
19,2
— 51 —
878,3
2,4
1268,8
3181,6
236,3
6907,7
162,1
399,2
297,6
41,1
133,5
235,0
40,4
90,5
2,3
57,4
99,3
127,1
107,1
vodní tok
lužní peridodická vodoteč
c elke
m 19
38
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
s to j a t
á
v od n
í pllooc
ha
okřad
, ráko
si na
baži n
a, m
s k á la
, holá
zem
k ř o vi
na , p
řec ho
d ov é
s tá d i
a l es a
l in io v
á v eg
et a ce
p a se k
a zale
s n ě ná
sn
p a se k
a h o lá
p a se k
a s vý
st a v k
y
l es ot
ev řen
ý
sad
paseka s výstavky
T TP
s e s oli
t érn í
mi st
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
kt uro
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t r v a lý
t rav n
í po r
os t
ů da
o r ná
p
d op r
a va
re kre
a č ní
u dr ž o
v an á
p lo c h
a
z ah r a
da
m ěs ts
ká a p
ř í m.
ze l eň
,
p rům
., ob c
h., ze
m
o b y tn
á
z á st a v
ba
. zón
a
Tab. 8 (pokračování) Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1938 a 1953, údaje v ha a % (kurzívou).
295,4
301,8
166,5
167,8
obytná zástavba
100,0%
% z 1976
79,3%
prům., obch., zem. zóna
69,4
20,9
0,6
0,2
0,5
0,8
0,5
0,4
% z 1953
87,4%
2,7%
0,8%
2,1%
3,3%
2,1%
1,6%
% z 1976
38,9%
0,0%
0,8%
0,0%
0,0%
1,2%
0,3%
0,4
0,1
9,1
2,6
0,8
3,1
0,0
0,0
% z 1953
2,3%
0,4%
56,8%
15,9%
5,0%
19,3%
0,3%
0,1%
% z 1976
0,4%
0,1%
39,5%
14,5%
3,4%
0,1%
0,0%
0,0%
rekreační udržovaná plocha
0,1
2,0
0,7
0,1
% z 1953
5,0%
68,0%
22,5%
4,6%
% z 1976
0,3%
11,5%
2,9%
0,0%
doprava
% z 1953
% z 1976
23,9
16,1
3,0
19,1
0,1
99,5%
0,5%
70,6%
19,2
0,0%
orná půda
9,2
2,4
1,1
2,0
2,1
659,2
4,9
15,3
134,8
12,3
0,6
0,7
2,8
3,0
10,1
0,2
3,0
5,8
6,4
2,2
% z 1953
1,0%
0,3%
0,1%
0,2%
0,2%
75,1%
0,6%
1,7%
15,4%
1,4%
0,1%
0,1%
0,3%
0,3%
1,2%
0,0%
0,3%
0,7%
0,7%
0,2%
% z 1976
10,5%
4,4%
4,8%
11,5%
7,9%
24,0%
20,9%
51,8%
6,3%
0,2%
0,3%
0,9%
0,5%
7,2%
6,8%
0,8%
7,2%
2,7%
2,1%
1,3%
sad
1,4
0,5
0,4
% z 1953
60,8%
22,3%
16,9%
% z 1976
1,7%
mozaika zemědělské půdy
2,3%
0,2%
7,5
0,1
0,2
1028,4
0,2
14,2
123,7
12,3
8,7
0,0
4,5
0,1
1,7
3,2
3,8
10,5
40,7
6,5
0,1
% z 1953
0,2%
0,6%
0,0%
0,0%
81,1%
0,0%
1,1%
9,8%
1,0%
0,7%
0,0%
0,4%
0,0%
0,1%
0,3%
0,3%
0,8%
3,2%
0,5%
0,0%
% z 1976
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
4,3
13,9
7,9
1,7
1040,3
9,4
0,0
1611,0
76,8
197,9
3,5
15,4
1,4
0,6
23,2
26,6
11,7
41,4
9,5
2,5
38,8
30,6
3,4
8,4
% z 1953
0,1%
0,4%
0,3%
0,2%
0,1%
32,7%
0,3%
0,0%
50,7%
2,4%
6,2%
0,1%
0,5%
0,0%
0,0%
0,7%
0,8%
0,4%
1,3%
0,3%
0,1%
1,2%
1,0%
0,1%
% z 1976
4,9%
26,0%
36,5%
44,7%
6,2%
37,8%
40,2%
0,1%
75,1%
30,5%
2,8%
6,2%
6,9%
1,9%
1,8%
4,5%
10,6%
27,9%
27,6%
34,2%
5,9%
18,1%
10,1%
2,0%
1,23
1,51
1,39
0,23
26,85
143,20
43,40
0,34
2,72
3,88
1,28
4,24
1,47
1,52
1,02
1,44
0,71
% z 1953
0,5%
0,6%
0,6%
0,1%
11,4%
60,6%
18,4%
0,1%
1,2%
1,6%
0,5%
1,8%
0,6%
0,6%
0,4%
0,6%
0,3%
% z 1976
2,3%
5,6%
0,1%
1,0%
1,3%
56,8%
0,6%
0,6%
1,2%
5,2%
4,1%
0,8%
0,6%
3,6%
0,7%
0,5%
0,4%
19,7
72,8
15,7
25,2
431,8
159,3
7,4
4,7
2,6
5,7
34,1
1,0
TTP se solitérními stromy
les zapojený nestrukturovaný
4,7
3,9
0,4
2,2
5,1
163,6
3,0
5939,4
% z 1953
0,1%
0,1%
0,0%
0,0%
0,1%
2,4%
0,0%
86,0%
0,3%
1,1%
0,2%
0,4%
6,3%
2,3%
0,1%
0,1%
0,0%
0,1%
0,5%
0,0%
% z 1976
8,7%
16,9%
2,4%
8,2%
0,2%
7,6%
1,2%
83,6%
35,1%
32,7%
21,0%
81,5%
83,0%
63,5%
17,8%
3,1%
9,5%
2,7%
11,3%
0,6%
les zapojený strukturovaný
0,5
1,1
146,4
3,0
5,6
0,8
1,7
0,6
0,4
1,2
0,7
% z 1953
0,3%
0,7%
90,4%
1,9%
3,5%
0,5%
1,1%
0,4%
0,2%
0,7%
0,4%
% z 1976
0,9%
0,1%
2,1%
5,4%
2,5%
1,1%
0,3%
0,2%
0,9%
0,6%
0,2%
les rozvolněný
0,3
0,6
4,1
5,7
2,0
194,9
16,8
90,5
7,4
3,9
27,2
42,7
0,6
0,9
1,6
% z 1953
0,1%
0,2%
1,0%
1,4%
0,5%
48,8%
4,2%
22,7%
1,8%
1,0%
6,8%
10,7%
0,1%
0,2%
0,4%
% z 1976
0,5%
0,0%
17,7%
0,3%
0,8%
2,7%
29,8%
40,6%
9,8%
12,6%
5,2%
17,0%
0,4%
0,4%
0,5%
les otevřený
878,1
2,4
2,1
trvalý travní porost
c elke
m 19
53
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
v od n
í pl o c
ha
s to j a t
á
baži n
a, mo
křad ,
rákos
i na
69,4
% z 1953
městská a přím. zeleň, zahrada
s k á la
, holá
zem
s tá d i
a l es a
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
p a se k
a s v ýs
ýst av
ky
l es ot
ev řen
ý
T TP
s e s oli
t érn í
mi s t
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
k turo
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
sad
o r ná
p
d op r
a va
ů da
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t r v a lý
t rav n
í po r
os t
ž o v an
á p lo
cha
re kre
a č ní
u dr
z ah r a
da
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
o b y tn
á
z á st a v
ba
p rům
., ob c
h., ze
m
. zón
a
Tab. 9 Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1953 a 1976, údaje v ha a % (kurzívou).
1,0
8,0
16,1
8,0
165,3
4,3
16,7
42,5
13,9
9,3
3,7
4,1
1,0
3,5
% z 1953
0,3%
2,7%
5,4%
2,7%
55,6%
1,5%
5,6%
14,3%
4,7%
3,1%
1,2%
1,4%
0,3%
1,2%
% z 1976
1,8%
0,3%
0,8%
3,2%
2,3%
7,7%
7,5%
56,6%
2,7%
3,7%
8,8%
2,8%
0,5%
1,2%
— 52 —
1268,8
3181,6
236,3
6907,7
162,1
399,2
297,6
paseka s výstavky
0,8
% z 1953
98,1%
1,9%
% z 1976
0,6%
0,2%
paseka holá
41,1
1,0
0,1
2,5
0,7
114,0
0,5
10,1
0,8
0,9
1,4
0,8
0,2
% z 1953
0,7%
0,1%
1,9%
0,5%
85,6%
0,4%
7,6%
0,6%
0,7%
1,0%
0,6%
0,2%
% z 1976
5,6%
0,4%
0,1%
0,3%
1,6%
1,0%
1,9%
0,3%
3,4%
0,7%
0,3%
0,1%
paseka zalesněná
1,6
2,7
0,7
207,0
3,2
7,2
2,6
8,0
1,1
0,8
% z 1953
0,7%
1,1%
0,3%
88,1%
1,4%
3,1%
1,1%
3,4%
0,5%
0,3%
% z 1976
9,2%
0,1%
0,3%
2,9%
5,7%
3,3%
0,5%
3,2%
0,5%
0,3%
křovina, přechodové stádia lesa
3,2
2,8
5,5
12,6
2,7
1,9
8,1
0,3
2,1
0,0
1,2
% z 1953
7,9%
7,0%
13,5%
31,2%
6,8%
4,7%
20,0%
0,6%
5,2%
0,1%
3,0%
% z 1976
0,1%
12,1%
0,3%
0,2%
4,9%
0,9%
19,3%
0,2%
7,5%
0,0%
0,4%
liniová vegetace
40,4
0,2
0,3
0,9
3,1
1,8
7,8
1,6
0,1
72,5
1,2
0,3
0,2%
0,3%
1,0%
3,5%
2,0%
8,7%
1,8%
0,2%
80,6%
1,3%
0,4%
% z 1976
0,2%
0,5%
0,0%
0,1%
0,7%
0,1%
0,7%
0,3%
48,3%
% z 1953
% z 1976
bažina, mokřad, rákosina
0,4%
0,2%
0,3
0,1
1,5
0,1
0,2
14,0%
6,1%
66,7%
3,1%
10,2%
0,0%
0,1%
0,0%
0,0%
5,5%
0,5
3,8
3,8
1,7
1,5
2,7
0,4
5,1
0,4
34,4
3,0
% z 1953
0,9%
6,6%
6,7%
2,9%
2,6%
4,7%
0,7%
8,8%
0,8%
60,1%
5,2%
% z 1976
0,6%
0,1%
0,2%
0,7%
0,0%
3,6%
0,2%
3,4%
1,6%
stojatá vodní plocha
% z 1953
% z 1976
81,8%
1,4%
1,5
0,7
1,7
89,9
0,6
4,9%
1,5%
0,7%
1,7%
90,5%
0,6%
4,1%
42,0%
0,2%
24,6
212,0
1,9
0,0%
0,1%
0,9
0,1
0,0
34,3
1,7
9,2
2,0
3,2
0,8
2,2
2,4
% z 1953
0,3%
0,0%
0,0%
11,6%
0,6%
3,1%
0,7%
1,1%
0,3%
0,7%
0,8%
8,3%
71,8%
0,6%
% z 1976
1,6%
0,4%
0,0%
1,6%
0,7%
0,1%
3,6%
1,5%
0,2%
5,2%
1,6%
11,5%
70,2%
1,1%
0,0
0,7
1,0
2,7
3,8
0,4
158,2
% z 1953
0,0%
0,4%
0,6%
1,6%
2,3%
0,2%
94,8%
% z 1976
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
2,5%
0,9%
94,0%
27,1
2753,8
celkem 1976
87,6
53,7
23,1
17,6
— 53 —
23,4
29,5
2145,2
252,8
7108,8
56,2
225,1
75,1
31,0
520,2
250,9
41,8
150,1
27,9
42,1
213,9
2,3
99,3
vodní tok
lužní peridodická vodoteč
90,5
57,4
4,9
0,2%
133,5
235,0
% z 1953
skála, holá zem
c elke
m 19
53
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
v od n
í pl o c
ha
s to j a t
á
baži n
a, m
okřad
, ráko
si na
zem
s k á la
, holá
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
s tá d i
a l es a
40,3
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
p ase k
a s v ýs
ý st a v
ky
l es ot
ev řen
ý
T TP
s e s oli
t érn í
mi st
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
kt uro
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
sad
o r ná
p
ů da
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t rv al
ý t rav
ní po
r os t
z ah r a
da
re kre
a č ní
u dr ž o
v an á
p lo c h
a
d op r
a va
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
o b y tn
á
z á st a v
ba
p rům
., ob c
h., ze
m
. zón
a
Tab. 9 (pokračování) Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1953 a 1976, údaje v ha a % (kurzívou).
302,0
168,0
295,4
166,5
obytná zástavba
87,54
% z 1976
100,0%
0,0%
87,6%
0,0%
1,33
2,95
0,30
6,37
1,11
0,94
0,01
0,24
% z 1976
75,3%
2,5%
5,5%
0,6%
11,9%
2,1%
1,7%
0,0%
0,4%
% z 2009
49,7%
0,1%
0,1%
0,2%
0,1%
2,7%
0,4%
0,0%
0,4%
městská a přím. zeleň, zahrada
23,05
0,05
% z 1976
99,8%
0,2%
% z 2009
65,4%
0,0%
1,47
14,77
0,76
0,61
0,00
% z 1976
8,4%
83,9%
4,3%
3,5%
0,0%
% z 2009
1,8%
64,9%
0,9%
0,0%
0,0%
doprava
% z 1976
% z 2009
53,7
23,1
17,6
0,65
23,80
2,12
0,14
0,16
0,16
2,4%
88,0%
7,9%
0,5%
0,6%
0,6%
0,8%
66,9%
1,05
13,72
0,30
2328,57
73,27
6,80
238,87
0,20
21,09
5,97
1,04
0,29
3,19
0,00
3,17
16,38
8,51
26,38
3,09
0,34
% z 1976
0,0%
0,5%
0,0%
84,6%
2,7%
0,2%
8,7%
0,0%
0,8%
0,2%
0,0%
0,0%
0,1%
0,0%
0,1%
0,6%
0,3%
1,0%
0,1%
0,0%
% z 2009
1,1%
16,9%
0,8%
88,5%
90,9%
57,2%
12,0%
0,1%
0,3%
14,5%
0,5%
0,6%
0,7%
0,0%
4,7%
8,8%
12,0%
9,4%
1,0%
0,2%
17,72
5,65
75,8%
24,2%
0,7%
7,0%
% z 1976
% z 2009
mozaika zemědělské půdy
% z 1976
% z 2009
trvalý travní porost
3,75
0,0%
0,1%
0,1%
0,8
20,6
5,1
1,1
6,4%
2,6%
69,9%
17,3%
3,7%
0,1%
0,1%
11,58
10,97
1,5%
29,5
0,0%
6,20
1,89
216,47
0,88
1617,39
10,88
112,08
12,19
5,44
0,64
2,33
6,39
17,83
27,81
27,17
14,52
32,24
3,79
2,32
% z 1976
0,2%
0,5%
0,5%
0,3%
0,1%
10,1%
0,0%
75,4%
0,5%
5,2%
0,6%
0,3%
0,0%
0,1%
0,3%
0,8%
1,3%
1,3%
0,7%
1,5%
0,2%
0,1%
% z 2009
3,8%
14,3%
31,1%
27,2%
5,3%
8,2%
1,1%
81,0%
6,1%
1,7%
29,6%
2,4%
1,4%
1,1%
1,4%
3,0%
40,8%
14,5%
20,5%
11,5%
1,2%
1,4%
4,86
1,81
16,38
158,88
19,06
4,95
10,15
0,74
1,89
0,74
5,02
2,57
TTP se solitérními stromy
1,31
24,22
% z 1976
1,9%
0,7%
0,5%
9,6%
6,5%
62,9%
7,5%
2,0%
4,0%
0,3%
0,7%
0,3%
2,0%
1,0%
% z 2009
4,9%
2,2%
5,7%
0,9%
0,8%
89,7%
0,3%
2,2%
22,5%
0,2%
0,3%
1,1%
2,7%
3,6%
0,65
91,16
2,34
5664,17
117,95
3,35
416,44
532,92
6,72
9,72
les zapojený nestrukturovaný
3,12
6,62
5,08
210,52
0,10
7,42
2,49
16,65
6,03
0,0%
0,1%
0,0%
1,3%
0,0%
79,7%
0,1%
1,7%
0,0%
3,0%
5,9%
7,5%
0,1%
0,1%
0,0%
0,1%
0,0%
0,2%
0,1%
% z 2009
3,8%
18,6%
0,0%
4,6%
1,3%
83,6%
12,3%
52,1%
7,4%
96,5%
91,0%
90,0%
9,9%
5,2%
17,6%
10,5%
0,9%
5,3%
3,5%
0,00
0,34
0,27
29,91
10,75
4,25
0,01
2,59
1,86
5,36
0,07
0,78
% z 1976
0,0%
0,6%
0,5%
53,2%
19,1%
7,6%
0,0%
4,6%
3,3%
9,5%
0,1%
1,4%
% z 2009
0,0%
1,0%
0,0%
0,4%
26,1%
1,9%
0,0%
0,6%
0,3%
7,9%
0,0%
0,2%
les rozvolněný
0,87
0,46
2,77
1,74
0,17
137,15
2,54
60,81
0,66
3,81
4,64
7,88
0,77
0,13
0,32
0,11
% z 1976
0,4%
0,2%
1,2%
0,8%
0,1%
61,0%
1,1%
27,0%
0,3%
1,7%
2,1%
3,5%
0,3%
0,1%
0,1%
0,0%
% z 2009
0,9%
2,0%
0,1%
0,1%
0,1%
2,0%
6,2%
26,9%
1,5%
1,7%
1,0%
1,3%
1,1%
0,1%
0,1%
0,0%
les otevřený
1,12
1,80
2,48
27,79
8,76
29,98
1,32
0,35
0,50
0,69
0,27
% z 1976
1,5%
2,4%
3,3%
37,0%
11,7%
39,9%
1,8%
0,5%
0,7%
0,9%
0,4%
% z 2009
1,4%
0,1%
1,4%
0,4%
3,9%
66,3%
0,2%
0,5%
0,3%
0,2%
0,1%
— 54 —
2145,2
252,8
% z 1976
les zapojený strukturovaný
2753,8
23,4
1,9
0,0%
0,3%
27,1
orná půda
sad
c elke
m 19
76
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
v od n
í pl o c
ha
s to j a t
á
baži n
a, mo
křad ,
rákos
i na
s k á la
, holá
zem
s tá d i
a l es a
87,6
40,39
rekreační udržovaná plocha
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
pa se k
a s v ýs
ý st a v
ky
l es ot
ev řen
ý
l es ro
zv oln
ěn ý
st r u k
turov
a ný
0,00
% z 2009
prům., obch., zem. zóna
l es za
po jen
ý
sad
T TP
s e s oli
t érn í
mi s t
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t r v a lý
t rav n
í po r
os t
ů da
o r ná
p
d op r
a va
ž o v an
á p lo
cha
re kre
a č ní
u dr
z ah r a
da
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
p rům
., ob c
h., ze
m
o b y tn
á
z á st a v
ba
. zón
a
Tab. 10 Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1976 a 2009, údaje v ha a % (kurzívou).
7108,8
56,2
225,1
75,1
paseka s výstavky
0,10
% z 1976
99,7%
0,3%
% z 2009
0,5%
0,0%
paseka holá
0,20
1,97
4,86
472,75
% z 1976
0,0%
0,4%
0,9%
90,9%
% z 2009
0,3%
5,5%
0,2%
7,0%
paseka zalesněná
0,88
2,95
0,50
19,41
0,2%
0,6%
0,1%
2,1%
1,3%
0,2%
2,80
0,89
1,20
2,07
0,14
3,7%
1,8%
0,5%
0,2%
0,2%
0,4%
0,0%
4,2%
1,6%
4,1%
1,3%
0,4%
0,7%
0,1%
0,03
0,63
3,38
218,05
0,24
2,90
0,92
3,37
18,21
1,58
0,38
1,09
0,3%
1,3%
87,0%
0,1%
1,2%
0,4%
1,3%
7,3%
0,6%
0,2%
0,4%
% z 2009
0,1%
1,8%
0,2%
3,2%
0,6%
1,3%
0,4%
0,7%
3,1%
2,3%
0,2%
0,4%
1,83
1,84
6,87
6,39
13,41
0,49
1,90
0,46
5,75
0,37
0,92
1,57
4,4%
4,4%
16,4%
15,3%
32,1%
1,2%
4,5%
1,1%
13,8%
0,9%
2,2%
3,7%
% z 2009
1,8%
2,3%
0,3%
0,3%
0,2%
1,2%
0,8%
0,1%
8,4%
0,2%
0,3%
0,5%
41,8
1,61
0,43
7,01
2,71
9,23
0,26
1,81
0,47
125,94
0,09
0,51
% z 1976
1,1%
0,3%
4,7%
1,8%
6,2%
0,2%
1,2%
0,3%
83,9%
0,1%
0,3%
% z 2009
2,0%
1,2%
0,3%
0,6%
0,0%
0,3%
0,1%
0,1%
0,8%
0,7%
67,3%
0,51
2,93
2,56
6,44
11,15
0,79
0,00
3,53
% z 1976
1,8%
10,5%
9,2%
23,1%
40,0%
2,8%
0,0%
12,7%
% z 2009
0,6%
16,3%
0,4%
0,0%
bažina, mokřad, rákosina
% z 1976
% z 2009
0,1%
0,0%
2,8%
1,15
0,80
0,20
0,42
0,26
36,01
3,23
0,04
2,7%
1,9%
0,5%
1,0%
0,6%
85,5%
7,7%
0,1%
0,1%
0,0%
0,2%
1,3%
0,0%
0,0%
51,0%
1,2%
0,0%
0,54
0,87
1,70
2,18
1,61
4,97
0,15
0,22
0,46
199,34
0,58
% z 1976
0,6%
0,3%
0,4%
0,8%
1,0%
0,8%
2,3%
0,1%
0,1%
0,2%
93,2%
0,3%
% z 2009
1,6%
0,6%
71,3%
0,0%
0,0%
1,0%
0,0%
3,9%
2,2%
0,0%
vodní tok
1,54
1,13
0,21
2,70
0,05
0,80
0,05
0,22
1,08
0,19
% z 1976
0,5%
0,4%
0,1%
0,9%
0,0%
0,3%
0,0%
0,1%
0,4%
% z 2009
0,1%
0,1%
0,1%
0,0%
0,1%
0,4%
0,0%
0,0%
1,6%
0,92
0,52
0,85
0,19
lužní peridodická vodoteč
4,29
0,3%
7,32
286,02
0,1%
0,2%
2,4%
94,8%
0,1%
82,4%
2,6%
91,0%
0,31
0,52
160,75
0,5%
0,3%
2,5%
0,5%
0,1%
0,2%
0,3%
95,5%
0,0%
0,0%
0,1%
0,2%
0,0%
0,4%
0,2%
94,2%
458,1
592,1
70,7
279,6
81,2
35,2
24,1
35,6
— 55 —
2630,4
81,4
11,9
1996,2
177,6
6779,9
41,3
226,3
45,2
218,1
68,2
187,7
0,6
213,9
302,0
% z 1976
99,9
42,1
0,3%
0,49
% z 2009
celkem 2009
150,1
27,9
1,31
stojatá vodní plocha
520,2
250,9
% z 1976
skála, holá zem
c elke
m 19
76
k á vo
do t eč
9,22
0,0%
liniová vegetace
lužní
pe rid
od ic
31,0
% z 1976
křovina, přechodové stádia lesa
vod n
í to k
v od n
í pl o c
ha
s to j a t
á
okřad
, ráko
si na
baži n
a, m
s k á la
, holá
zem
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
s tá d i
a l es a
30,85
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
p a se k
a s v ýs
ý st av
ky
l es ot
ev řen
ý
l es ro
zv oln
ěn ý
st ru k
t urov
a ný
l es za
po jen
ý
sad
T TP
s e s oli
t érn í
mi st
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t rv al
ý t rav
ní po
r os t
ů da
o r ná
p
z ah r a
da
re kre
a č ní
u dr ž o
v an á
p lo c h
a
d op r
a va
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
p rům
., ob c
h., ze
m
o b y tn
á
z á st a v
ba
. zón
a
Tab. 10 (pokračování) Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1976 a 2009, údaje v ha a % (kurzívou).
314,8
170,6
168,0
obytná zástavba
1,3
% z 1938
98,2%
1,8%
68,3%
0,0%
69,5
0,0
18,8
0,2
0,4
0,2
0,1
0,5
0,1
% z 1938
0,0%
92,8%
1,0%
2,2%
1,0%
0,3%
2,4%
0,3%
% z 2009
0,0%
23,2%
0,2%
0,0%
0,1%
0,0%
0,3%
0,0%
městská a přím. zeleň, zahrada
0,4
0,3
9,1
2,3
3,1
% z 1938
2,5%
1,9%
60,0%
14,9%
20,4%
% z 2009
0,4%
0,4%
25,9%
9,4%
0,2%
rekreační udržovaná plocha
2,9
0,7
0,1
% z 1938
80,0%
18,5%
1,5%
% z 2009
12,1%
0,8%
0,0%
doprava
% z 1938
% z 2009
20,3
15,2
3,6
0,6
17,4
0,2
0,1
0,1
3,5%
94,5%
0,9%
0,7%
0,3%
0,8%
49,1%
0,0%
0,1%
18,5
0,0%
orná půda
11,3
12,2
3,3
5,3
0,6
387,1
0,0
0,0
67,9
0,6
22,5
0,0
1,2
0,9
0,0
0,0
0,1
1,9
13,3
0,0
0,0
12,8
5,5
0,8
% z 1938
2,1%
2,2%
0,6%
1,0%
0,1%
70,7%
0,0%
0,0%
12,4%
0,1%
4,1%
0,0%
0,2%
0,2%
0,0%
0,0%
0,0%
0,3%
2,4%
0,0%
0,0%
2,3%
1,0%
0,2%
% z 2009
11,3%
15,0%
9,3%
21,9%
1,5%
14,7%
0,0%
0,0%
3,4%
0,4%
0,3%
0,0%
0,5%
1,9%
0,0%
0,0%
0,0%
2,8%
7,1%
0,0%
0,0%
4,6%
1,7%
0,5%
1,4
0,5
0,5
0,2
1,9
0,0
5,1
0,6
% z 1938
14,1%
4,5%
5,2%
2,4%
18,4%
0,0%
49,4%
5,5%
% z 2009
1,4%
0,6%
1,5%
0,0%
2,3%
0,0%
0,3%
2,0
15,6
2,3
0,7
967,0
11,3
11,9
170,1
3,1
39,4
9,5
4,6
5,5
0,2
8,2
17,0
0,1
40,1
2,6
1,5
% z 1938
0,2%
1,2%
0,2%
0,1%
73,7%
0,9%
0,9%
13,0%
0,2%
3,0%
0,7%
0,3%
0,4%
0,0%
0,6%
1,3%
0,0%
3,1%
0,2%
0,1%
% z 2009
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,1%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,0%
11,0
14,4
14,6
4,7
1169,5
62,5
1354,1
52,4
307,9
17,4
26,2
22,8
33,3
33,4
72,4
27,1
82,0
42,4
3,8
sad
mozaika zemědělské půdy
trvalý travní porost
9,1
0,2%
1,4
4,3
0,2
0,3%
0,4%
0,4%
0,3%
0,1%
34,7%
1,9%
40,2%
1,6%
9,1%
0,5%
0,8%
0,0%
0,1%
0,7%
1,0%
1,0%
2,2%
0,0%
0,8%
2,4%
1,3%
0,1%
% z 2009
11,0%
17,8%
41,4%
37,6%
13,2%
44,5%
76,8%
67,8%
29,5%
4,5%
42,2%
11,6%
3,0%
2,0%
5,0%
5,6%
48,9%
38,6%
28,6%
38,4%
29,3%
13,5%
2,2%
0,0
5,4
0,6
1,2
44,8
1,0
66,2
98,7
48,1
0,9
4,9
3,2
0,0
3,0
7,1
6,7
2,2
6,2
3,6
1,2
% z 1938
0,0%
1,8%
0,2%
0,4%
14,7%
0,3%
21,7%
32,3%
15,8%
0,3%
1,6%
1,1%
0,0%
1,0%
2,3%
2,2%
0,7%
2,0%
1,2%
0,4%
% z 2009
0,0%
6,7%
2,6%
3,4%
1,7%
1,2%
3,3%
55,6%
0,7%
2,2%
2,2%
7,1%
0,0%
0,6%
1,2%
9,8%
1,2%
2,2%
1,1%
0,7%
7,4
1,9
127,9
0,2
3246,1
1,9
79,4
1,0
143,0
289,2
330,1
4,3
9,0
0,1
9,5
29,5
4,0
les zapojený nestrukturovaný
3,3
1,3
0,0
% z 1938
0,1%
0,0%
0,0%
0,2%
0,0%
3,0%
0,0%
75,7%
0,0%
1,9%
0,0%
3,3%
6,7%
7,7%
0,1%
0,2%
0,0%
0,2%
0,7%
0,1%
% z 2009
4,1%
3,7%
0,1%
20,8%
0,1%
6,4%
0,1%
47,9%
4,6%
35,1%
2,2%
65,6%
63,1%
55,7%
6,3%
4,8%
0,1%
3,4%
9,4%
2,3%
les zapojený strukturovaný
2,5
1,3
0,8
7,6
45,3
0,1
1061,0
1,5
16,6
2,2
47,4
75,0
104,5
2,5
0,9
1,6
3,0
19,9
0,8
% z 1938
0,2%
0,1%
0,1%
0,5%
3,2%
0,0%
76,1%
0,1%
1,2%
0,2%
3,4%
5,4%
7,5%
0,2%
0,1%
0,1%
0,2%
1,4%
0,1%
% z 2009
3,1%
3,7%
2,4%
0,3%
2,3%
0,0%
15,7%
3,7%
7,3%
5,0%
21,8%
16,4%
17,6%
3,7%
0,5%
2,3%
1,1%
6,3%
0,5%
les rozvolněný
0,9
1,0
0,0
1,2
1,2
4,2
1,3
18,3
1,2
412,6
6,7
45,9
4,2
7,9
11,6
30,2
0,8
3,4
1,7
2,8
0,0
% z 1938
0,2%
0,2%
0,0%
0,2%
0,2%
0,7%
0,2%
3,3%
0,2%
74,0%
1,2%
8,2%
0,8%
1,4%
2,1%
5,4%
0,1%
0,6%
0,3%
0,5%
0,0%
% z 2009
0,9%
1,3%
0,0%
4,8%
3,5%
0,2%
1,6%
0,9%
0,7%
6,1%
16,2%
20,3%
9,3%
3,6%
2,5%
5,1%
1,2%
1,8%
0,6%
0,9%
0,0%
les otevřený
547,4
10,2
% z 1938
TTP se solitérními stromy
c elke
m 19
38
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
s to j a t
á
v od n
í pl o c
ha
okřad
, ráko
si na
baži n
a, m
s k á la
, holá
zem
s tá d i
a l es a
l in io v
á v eg
et a ce
hod o
vé
k ř o vi
na , p
řec
p a se k
a zale
s n ěn á
p a se k
a ho l
á
p a se k
a s v ýs
ýst av
ky
l es ot
ev řen
ý
sad
T TP
s e s oli
t érn í
mi s t
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
k turo
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
ů da
o r ná
p
d op r
a va
68,3
% z 2009
prům., obch., zem. zóna
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t r v a lý
t rav n
í po r
os t
ž o v an
á p lo
cha
re kre
a č ní
u dr
z ah r a
da
ká a
pří m
. ze le
ň,
m ěs t
s
p rům
., ob c
h., ze
m
o b y tn
á
z á st a
vba
. zón
a
Tab. 11 Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1938 a 2009, údaje v ha a % (kurzívou).
2,2
0,1
0,5
10,3
35,4
16,1
887,3
0,8
31,3
30,9
7,8
31,9
65,9
1,9
1,1
0,0
2,4
3,0
5,5
0,0
% z 1938
0,2%
0,0%
0,0%
0,9%
3,1%
1,4%
78,2%
0,1%
2,8%
2,7%
0,7%
2,8%
5,8%
0,2%
0,1%
0,0%
0,2%
0,3%
0,5%
0,0%
% z 2009
2,7%
0,3%
1,5%
0,4%
1,8%
9,1%
13,1%
2,0%
13,9%
68,4%
3,6%
7,0%
11,1%
2,8%
0,6%
0,0%
3,4%
1,1%
1,7%
0,0%
— 56 —
1312,7
3367,0
305,1
4290,4
1394,9
557,5
1134,8
paseka s výstavky
0,1
10,1
263,4
3,5
0,7
2,1
7,5
5,8
0,1
0,1
0,1
0,5
0,1
% z 1938
0,0%
3,4%
89,5%
1,2%
0,2%
0,7%
2,6%
2,0%
0,0%
0,0%
0,0%
0,2%
0,0%
% z 2009
0,1%
0,5%
3,9%
1,6%
1,5%
1,0%
1,6%
1,0%
0,2%
0,1%
0,0%
0,2%
0,1%
paseka holá
1,4
2,3
2,4
0,5
6,4
6,3
186,7
1,4
3,2
5,7
0,3
0,5
0,2
0,1
% z 1938
0,7%
1,1%
1,1%
0,2%
2,9%
2,9%
85,9%
0,7%
1,5%
2,6%
0,1%
0,2%
0,1%
0,0%
% z 2009
1,7%
6,7%
9,8%
1,3%
0,2%
0,3%
2,8%
0,7%
0,7%
1,0%
0,2%
0,2%
0,1%
0,0%
paseka zalesněná
% z 1938
% z 2009
1,8
7,4
230,9
0,3
0,1
4,1
4,8
7,3
0,1
0,9
0,3
0,7%
2,9%
89,5%
0,1%
0,1%
1,6%
1,8%
2,8%
0,0%
0,4%
0,1%
3,4%
0,8%
0,1%
1,9%
1,0%
1,2%
0,1%
0,4%
0,1%
0,3%
0,1%
0,2
4,3
1,7
2,6
0,4
11,3
1,8
2,8
0,8
0,1
0,4
0,2
2,2
0,0
% z 1938
6,0%
0,7%
14,1%
5,5%
8,6%
1,4%
36,8%
6,0%
9,3%
2,5%
0,3%
1,2%
0,7%
7,1%
0,0%
% z 2009
1,8%
0,3%
0,2%
2,1%
0,1%
0,2%
0,2%
0,8%
4,2%
0,4%
17,6%
0,5%
0,1%
0,7%
0,0%
2,7
2,9
8,1
0,4
0,1
56,8
0,7
0,7
% z 1938
3,7%
4,0%
11,2%
0,6%
0,2%
78,5%
1,0%
0,9%
% z 2009
0,1%
0,1%
0,1%
1,0%
0,1%
30,3%
0,2%
0,4%
0,2
1,4
0,0
1,2
0,0
0,1
0,4
0,0
6,4%
43,8%
35,7%
0,4%
2,4%
11,2%
0,0%
0,1%
0,0%
liniová vegetace
skála, holá zem
% z 1938
% z 2009
bažina, mokřad, rákosina
0,0%
2,8
0,4
0,3
15,3
34,8
0,0%
2,0
14,5
0,5%
0,6
3,3
0,0%
0,0%
0,0
0,2
0,3
1,6
5,3
38,2
6,9
0,6
% z 1938
2,2%
0,3%
0,2%
12,0%
27,4%
1,6%
11,4%
0,4%
2,6%
0,0%
0,1%
0,3%
1,2%
4,2%
30,1%
5,4%
0,5%
2,8%
1,8%
0,7%
0,6%
1,7%
1,2%
0,2%
1,3%
1,4%
0,0%
0,0%
0,1%
2,3%
2,8%
54,1%
2,5%
0,2%
0,1
1,3
0,9
7,6
4,9
0,6
0,8
1,8
0,4
87,5
0,6
0,8
% z 1938
0,1%
1,2%
0,8%
7,1%
4,6%
0,5%
0,8%
1,6%
0,4%
81,6%
0,5%
0,7%
% z 2009
0,2%
0,1%
1,1%
0,4%
0,1%
0,3%
0,2%
0,9%
0,5%
31,3%
0,2%
0,5%
0,3
25,2
196,8
1,6
vodní tok
2,6
0,3
0,1
1,5
28,6
2,8
26,4
1,2
5,0
0,7
1,7
1,3
3,9
1,6
% z 1938
0,9%
0,1%
0,0%
0,5%
9,5%
0,9%
8,8%
0,4%
1,7%
0,2%
0,6%
0,4%
1,3%
0,5%
0,1%
8,3%
65,2%
0,5%
% z 2009
3,2%
0,9%
0,3%
0,1%
1,4%
1,6%
0,4%
3,0%
2,2%
1,6%
0,4%
0,2%
5,8%
0,9%
53,7%
9,0%
62,5%
1,0%
lužní peridodická vodoteč
3,4
1,7
5,5
0,8
0,2
0,3
155,4
% z 1938
2,0%
1,0%
3,2%
0,5%
0,1%
0,2%
92,4%
% z 2009
0,1%
0,1%
0,1%
0,2%
0,0%
0,4%
91,0%
458,1
592,1
celkem 2009
99,9
81,2
35,2
24,1
35,6
— 57 —
2630,4
81,4
11,9
1996,2
177,6
6779,9
41,3
226,3
45,2
218,1
68,2
187,7
0,6
70,7
279,6
314,8
217,3
30,6
72,5
3,3
127,1
% z 2009
stojatá vodní plocha
294,2
258,1
1,8
křovina, přechodové stádia lesa
c elke
m 19
38
k á vo
do t eč
lužní
pe rid
od ic
vod n
í to k
s to j a t
á
v od n
í pllooc
ha
okřad
, ráko
si na
baži n
a, m
s k á la
, holá
zem
k ř o vi
na , p
řec ho
d ov é
s tá d i
a l es a
l in io v
á v eg
et a ce
pase k
a za le
s n ěn á
sn
p a se k
a ho l
á
p a se k
a s vý
st a v k
y
l es ot
ev řen
ý
T TP
s e soli
t érn í
mi st
rom y
l es za
po jen
ý ne s
t rukt
urov a
ný
l es za
po jen
ý st r u
kt uro
v a ný
l es ro
zv oln
ěn ý
sad
o r ná
p
d op r
a va
ů da
m oza
ik a ze
mě dě
ls k é p
ů dy
t r v a lý
t rav n
í po r
os t
ž o v an
á p lo
cha
re kre
a č ní
u dr
a pří m
. ze le
ň, za
h r a da
m ěs ts
ká
p rům
., ob c
h., ze
m. zó
na
o b y tn
á
z á st a v
ba
Tab. 11 (pokračování) Kontingenční tabulka změn kategorií LU/LC mezi roky 1938 a 2009, údaje v ha a % (kurzívou).
170,6
107,1
301,8
167,8
1938
1976
1953
Velikost plošek
2009
S
pod 10 ha
5 km
10,1 - 50 ha
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
50,1 - 100 ha
100,1 ha - 500 ha
nad 500 ha
— 58 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Zastavěné plochy vykazují nárůst, avšak v prvních čtyřech obdobích byla jejich rozloha stejná. Celková rozloha zemědělské půdy dosáhla maxima (41,2 %) v roce 1876, v roce 2009 pak byla nejmenší (32,9 %). Rozloha
lesních ploch mezi lety 1841 až 1938 klesala (z 58,6 % na 56,4 %), pak následoval růst a v současné době je
největší ze všech sledovaných období (58,9 %).
4.1 Urbanizované plochy
Rozloha obytné zástavby se (zejména u obcí, nejvíce pak u Břeclavi – obr. 8) zvětšila o necelou polovinu,
nejvíce pak mezi roky 1953-1976. Zastavěny byly téměř shodně travní porosty, orná půda, v menší míře pak
sady. Rozšiřování stávajících ploch zástavby dokládá prakticky stejný počet plošek (NP), snižující se hustota
hranic (ED) a naopak narůstající průměrná rozloha plošky (MPS). Obdobně narostla plocha dopravy, která
má (díky liniovému charakteru) nejvyšší hodnoty hustoty hranic (ED) a indexu SHAPE. O nárůstu hustoty
dopravní sítě v zájmovém území svědčí i klesající hodnoty ENN. Výrazněji se zvětšila rozloha městské a příměstské zeleně a zahrad (na dvojnásobek, stejně jako počet plošek; velmi rozdílné hodnoty ENN či IJI jsou
ovlivněny malým počtem velmi nerovnoměrně rozmístěných plošek) a zejména průmyslových, obchodních
a)
b)
e)
c)
d)
1 km
zástavba převážně obytná
zástavba jiná
zástavba 1938 i 2009
zástavba jen 2009
Obr. 8 Vývoj zástavby v Břeclavi; a) stav v roce 1938, b) stav v roce 1953, c) stav v roce 1976, d) stav v roce
2009, e) srovnání stavu v roce 1938 a 2009. Tematická data a mapa autor.
— 59 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Urbanizované plochy
[ha]
300
250
200
doprava
rekreační udržovaná plocha
150
městská a přím. zeleň, zahrada
100
prům., obch., zem. zóna
obytná zástavba
50
0
1938
1953
1976
2009
Obr. 9 Zastoupení kategorií LU/LC v třídě urbanizované plochy ve sledovaných obdobích.
a zemědělských areálů (na čtyřnásobek; na rozdíl od obytné zástavby takřka stejně vrostl i počet plošek, průměrná rozloha plošky se zvětšila jen nepatrně) a rekreačních udržovaných ploch (téměř osmkrát). Celkový
vývoj rozlohy jednotlivých kategorií urbanizovaných ploch je na obr. 9.
4.2 Zemědělská půda
Zemědělská půda je druhou nejzastoupenější třídou, celkově ve sledovaném období její plocha klesala
(o 11,6 %) s výjimkou prvního období (1938-1953), kdy došlo k mírnému nárůstu (o 0,5 %, mimo vnitřní
proměny třídy šlo o nárůst kategorie orná půda o 11,47 ha na úkor bažin, mokřadů a rákosin). V dalších sle-
Zemědělská půda
[ha]
6000
5000
4000
TTP se solitérními stromy
trvalý travní porost
3000
mozaika zemědělské půdy
sad
2000
orná půda
1000
0
1938
1953
1976
2009
Obr. 10 Zastoupení kategorií LU/LC v třídě zemědělské půda ve sledovaných obdobích.
— 60 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
dovaných obdobích už rozloha třídy klesala, celkově o 644,8 ha. Z rozlohy třídy v roce 1938 zarostlo 13,0 %
(720,8 ha) lesem či křovinami, dalších 4,2 % (230,5 ha) bylo zatopeno (ať už jde o stav daný meandrováním
toků, jejich napřimováním a stavbou nových koryt, či zatopení pískoven a štěrkoven vybudovaných právě na
úkor zemědělské půdy).
Obr. 11 Typická změna mozaiky drobných zemědělských pozemků na velkoplošnou ornou půdu. Snímky
© VGHMÚř, Geodis Brno.
Zajímavé byly také proměny LU/LC uvnitř této třídy (obr. 10). Nejvýraznější proměna se dotkla kategorie
mozaika zemědělské půdy (obr. 11), která v roce 1938 zabírala takřka pětinu plochy této třídy (1 312,7 ha;
9,0 % rozlohy celého území, 66 plošek), a jejíž rozloha klesla o 99,1 % na pouhou jednu 11,9ha plošku,
(tradiční „záhumenky“ u Lednice). V celém sledovaném období se z této kategorie stala ponejvíce orná půda
(73,6 %), travní porosty (13,2 %) a lesy a křoviny (5,1 %).
Výrazný nárůst prodělaly i velkoplošné sady (na osminásobek původní rozlohy; počet plošek se paradoxně
snížil a výrazně tak vrostla průměrná rozloha plošky).
Stejně tak se výrazně zvýšila rozloha orné půdy (o 2 083,0 ha, téměř pětinásobně), počet plošek přesto klesl ze
100 na 68 a průměrná plocha plošky tak vzrostla z 5,5 ha na 38,7 ha; hodnoty MPS vážené plochou ukazují
ještě vyšší hodnoty, což ukazuje na výrazné zastoupení větších plošek. Téměř na třetinu klesla hustota hranic.
Se vzrůstající plochou klesla izolovanost plošek (ENN) a rostoucí hodnoty AI svědčí o menší fragmentovanosti plošek orné půdy v krajině. Největší plocha orné půdy spadá do roku 1976, kdy jí bylo o 123,4 ha
více. Ornou půdou se v období 1938 – 1976 staly zejména kategorie mozaika a travní porosty. Na poklesu
v posledním sledovaném období se podílelo zejména opětovné zatravnění (8,7 %) a vznik velkoplošných
sadů (2,66 %). Celkem 170,2 ha (3,5 % zemědělské půdy v roce 2010) prošlo „kolečkem“ travní porost
(1938) – orná půda (1953 a/nebo 1976) – travní porost (2009).
Naopak úbytek se dotkl travních porostů: jejich celková rozloha klesla o necelou polovinu (40,7 %) z 3 367,0 ha
na 1 996,2 ha, největší úbytek připadal na období mezi lety 1953 – 1976 (pokles o 1 036,4 ha). Podobně
klesl i počet plošek, které jsou navíc menší (MPS_AW, LPI), fragmentovanější (ED, ENN) a méně kompaktního tvaru (SHAPE_AW). Jen 31,9 % travních porostů z roku 1938 zůstalo beze změny, 34,7 % bylo
rozoráno na ornou půdu, 15,4 % zarostlo lesem či křovinami.
Změny se nevyhnuly ani travním porostům se solitérními stromy: 14,7 % bylo také rozoráno na ornou půdu,
u zbývajících můžeme pozorovat dva trendy: postupné vymizení solitérních stromů (týkalo se 21,7 % trav— 61 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Obr. 12 Trendy vývoje travních porostů se solitérními stromy: zahuštění na zapojený porost a vymizení solitérů.
Oblast Černých luk mezi Pohanskem a Lány. Snímky © VGHMÚř, Geodis Brno.
ních porostů se solitérními stromy z roku 1938), nebo naopak zhoustnutí lesa (24,2 %) (obr. 12). Beze
změny jich zůstala jen necelá třetina. Při celkovém poklesu rozlohy na necelou polovinu klesl počet plošek
o čtvrtinu, průměrná rozloha plošky se změnila jen nepatrně. Řídnutím lesních porostů (většinou těch v roce
1938 klasifikovaných jako les otevřený) vzniklo 9,9 % současných travních porostů se solitérními stromy.
4.3 Lesní plochy
Lesní plochy
[ha]
liniová vegetace
9000
křovina, přechodová stádia lesa
8000
7000
paseka zalesněná
6000
paseka holá
5000
paseka s výstavky
4000
les otevřený
3000
les rozvolněný
2000
1000
les zapojený strukturovaný
0
1938
1953
1976
2009
les zapojený nestrukturovaný
Obr. 13 Zastoupení kategorií LU/LC v třídě lesní plochy ve sledovaných obdobích.
— 62 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Lesní plochy byly ve všech sledovaných obdobích nejzastoupenější třídou LU/LC, zároveň ve všech obdobích
jejich rozloha rostla (nejrychleji mezi lety 1976 – 2009, o 1,9 %/157,7 ha, celkově o 4,4 %/366,6 ha) a tvořila vždy více jak polovinu území; lesní plochy tedy můžeme považovat za matrici území. Nárůst byl zejména
na úkor zemědělské půdy (8,4 % lesa v roce 2010). Celkově jde o třídu plošně stabilní (94,6 % lesních ploch
z roku 1938 zůstalo lesem i v roce 2009 a zároveň 90,6 % lesa v roce 2009 rostlo na ploše lesa roku 1938).
Uvnitř třídy však došlo k velmi významným změnám (obr. 13); její homogenizaci v celkovém kontextu
dokládají u většiny kategorií klesající hodnoty IJI a AI. Plocha zapojeného nestrukturovaného lesa se zvětšila
o více jak polovinu (ze 4 290,4 ha na 6 779,9 ha). Počet jejích plošek se však zvýšil jen nepatrně, naopak
poměrně výrazně vzrostl LPI, MPS a zejména MPS_AW. Současné plošky lesa mají méně kompaktní tvar
s členitějšími hranicemi. Hodnoty ENN jsou u této kategorie celkově nejnižší, což souvisí s celkovou dominancí a vysokým zastoupením.
Na více jak dvojnásobek se zvýšila také rozloha křovin (největší nárůst v posledním sledovaném období)
a liniové vegetace (největší nárůst mezi lety 1953 – 1976; protažený tvar dokumentují hodnoty SHAPE
a AI) a také pasek (ze 769,7 ha na 1 268,3 ha). Paseky mají průměrně zhruba poloviční plochu (MPS) a jsou
rovnoměrněji rozmístěny po celém území (pokles hodnoty ENN).
Naopak téměř všechny strukturované a otevřené/rozvolněné porosty byly zapojeny: zatímco roku 1938 tvořily
37,4 % všech lesních porostů (s travními porosty se solitérními stromy a pasekami s výstavky dokonce 43,1 %),
v roce 2009 to bylo už jen 3,6 % (respektive 8,1 %). U všech kategorií řídkých lesů se výrazně zmenšila průměrná rozloha plošky a LPI, naopak narostla hustota hranic (ED). Rozdílně se vyvíjel počet plošek: zatímco
u lesa zapojeného strukturovaného a otevřeného klesl na zhruba šestinu, u lesa rozvolněného zůstal takřka stejný.
Až dramaticky vzrostla izolovanost jednotlivých plošek řídkých lesů (vyjádřená hodnotami PROX) (tab. 12).
Obr. 14 Charakteristické formy lesního hospodaření v jednotlivých sledovaných letech: a) 1938 – pestrá mozaika
různě otevřených/zapojených/strukturovaných porostů, holích sečí, středního lesa (dole uprostřed); b) 1953 – otevřené či střední lesy na některých místech přetrvávají, většina je však zapojována; c) 1976 – les je tvořen prakticky
jen zapojenými nestrukturovanými porosty, obnova probíhá na holích sečích větších než dnes; d) 2009 – typická
mozaika holých seči (včetně těch s ponechanými výstavky) a zapojeného porostu v tzv. obnovním bloku – 2009.
Snímky © VHMÚř Dobruška, CENIA, AOPK ČR a Geodis Brno.
— 63 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
1938
1953
1976
2009
CA
PROX
IJI
min
max
NP
les zapojený les ˇrídký paseky
Obr. 15 Vybrané metrické chararakteristiky jednotlivých typů lesních porostů podle otevřenosti/strukturovanosti pro
jednotlivá sledovaná období. Jednotlivé osy grafu ukazují hodnoty daného indexu od minimální po maximální.
Tab. 12 Index blízkosti (PROX) pro lesní kategorie.
PROX
PROX_AW
kategorie
1938
les zapojený nestrukturovaný
3587 20781 17918 12638
les zapojený strukturovaný
883,3
1,0
0,1
75,7
51,1
51,3
30,1
448,2
39,0
5,7
14,4
12,3
9,7
1652,5
67,5
63,6
186,1
0,3
0,1
71,8
50,6
31,6
64,7
les rozvolněný
les otevřený
TTP se solitérními stromy
řídké/strukturované porosty celkem
paseka s výstavky
paseka holá
paseka zalesněná
1953
1976
2009
1938
1953
1976
2009
10226 68613 73759 37031
0,3 1572,0
1,2
0,0
0,1
103,8
62,3
72,9
79,2
7,3
462,0
88,1
5,1
4,3
4,6
6,8
11,9
5,8
3,2
51,4 3248,4
359,1
282,6
228,7
503,4
0,2
0,1
177,9
43,2
84,9
74,3
99,4
73,1
82,7
27,3
24,6
27,3
198,7
20,0
19,0
37,2
paseky celkem
199,9
137,3
72,2
101,5
506,9
138,1
88,1
159,8
celkem
1011
5038
4352
2581
5545 56347 61550 29419
Tab. 13 Metrické hodnocení kontrastu hranic pro lesní kategorie.
CWED
TECI
[m/ha]
kategorie
[%]
1938
1953
1976
les zapojený nestrukturovaný
58,3
90,6
les zapojený strukturovaný
17,2
2,0
1,2
les rozvolněný
11,5
9,3
6,6
les otevřený
2009 1938 1953 1976 2009
97,3 113,9
74,8
82,7
85,5
86,0
1,7
55,6
41,4
50,5
75,2
7,3
50,0
50,0
52,5
51,9
13,4
5,6
2,2
1,3
43,1
46,4
49,3
50,8
TTP se solitérními stromy
6,6
6,0
5,2
3,6
52,1
49,5
47,9
47,9
paseka s výstavky
4,4
1,1
0,7
5,3
42,2
66,3
57,2
53,1
paseka holá
3,7
4,1
13,6
13,8
40,5
55,7
58,5
59,4
paseka zalesněná
4,2
5,1
7,8
17,4
48,2
67,0
71,9
65,7
93,4 102,3 106,5 124,3
61,4
73,4
75,4
75,5
celkem
Zároveň se kvůli homogenizaci výrazně zvýšil kontrast v lesní krajině (tab. 13). Největší pokles plochy
otevřených/strukturovaných porostů nastal hned v prvním sledovaném období (celkově o 2 228,4 ha),
s výjimkou kategorie lesa rozvolněného, u nějž byl největší pokles pozorován až mezi roky 1953-1976. Charakteristickou podobu lesních porostů v jednotlivých obdobích ukazuje obr. 14, změny některých metrických charakteristik generalizovaných lesních kategorií obr. 15.
4.4 Skály a holá zem
V absolutním měřítku se jedná o nejméně zastoupenou (max. 0,2 %) třídu a také nejvíce nestálou.
— 64 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
4.5 Vodní plochy
Celkově se rozloha třídy vodních ploch zvětšila o necelou pětinu, uvnitř třídy však můžeme pozorovat významné rozdíly (obr. 16). Zatímco rozloha bažin, mokřadů a rákosin klesla o 44,4 % (ze 127,1 ha na 70,7 ha;
stala se z nich zejména orná půda /12,0 %/, travní porosty /27,4 %/ a lesy či křoviny /20,3 %/; klesl i počet
plošek, které mají kompaktnější tvar a jsou izolovanější), rozloha další kategorií narostla nepatrně (vodní toky
o 4,3 %, lužní periodické vodoteče o 1,7 %), respektive významně (stojaté vodní plochy na zhruba dvou a půl
násobek, ze 107,1 ha na 279,6 ha; podobně se zvýšil i počet plošek). V měřítku třídy se na tomto nárůstu
podílely z 27,6 % zemědělská půda a lesní plochy (10,9 %). Necelá desetina stojatých vodních ploch vznikla
z vodních toků (zaškrcené meandry – jejich protáhlý tvar dokumentují i relativně vyšší hodnoty SHAPEI
kategorie stojatá vodní plocha). Velký vliv na rozlohu této kategorie mělo také zatopení štěrkovny u Moravské
Nové Vsi (obr. 17). Délka obou hlavních toků se ve sledovaném území výrazně zmenšila (obr. 18): u Dyje
z 52,0 km na 42,1 km, u Moravy ze 46,5 km na 31,3 km, tedy o třetinu.
Vodní plochy
[ha]
900
800
700
600
lužní peridodická vodoteč
500
vodní tok
400
stojatá vodní plocha
300
bažina, mokřada, rákosina
200
100
0
1938
1953
1976
2009
Obr. 16 Zastoupení kategorií LU/LC v třídě vodní plochy ve sledovaných obdobích.
Obr. 17 Zatopená štěrkovna u Moravské Nové Vsi (vpravo na snímku z r. 2009), vlevo stav v roce 1938. Snímky © VGHMÚř a Geodis Brno.
— 65 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
v. n. Nové Mlýny
Původní a upravené koryta Dyje a Moravy
Přítluky
Rakvice
HODONÍN
Bulhary
PODIVÍN
Nejdek
Lednice
Lužice
!
Ladná
Mikulčice
Moravská
Včelínek
Prostřední r. Mlýnský r.
Nová Ves
j
Ky
k
ov
a
Štěrkovna
Týnec
BŘECLAV
!
!
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
LANŽHOT
Adamovské
jazerá
od
Sv
ni c
e
! !
Dyj
e
Brodské
Rabensburg
upravené koryto (2009)
!
úpravy před r. 1938
původní koryto (před 1938)
!
!
!
5 km
Hohenau
Obr. 18 Původní a upravené toky Dyje a Moravy. Tematická data a mapa autor, topografický podklad © OpenStreetMaps a VÚV T.G.M.
4.6 Intenzita změny
K žádné změně nedošlo během sledovaného období na 31,7 %. Nejstálejší třídou (z hlediska LU/LC v roce
2009 na ploše dané třídy/kategorie v roce 1938) byly urbanizované plochy (90,2 %), nejstálejšími kategoriemi pak obytná zástavba (98,2 %), doprava (94,5 %) a lužní periodické vodoteče (92,1 %). Naopak (z hlediska
LU/LC v roce 1938 na ploše dané kategorie v roce 2009) byly nejstálejší kategorií lužní periodické vodoteče
(90,6 %), následované travními porosty (53,8 %), respektive travními porosty se solitérními stromy (54,4 %).
U dalších 8,2 % území došlo během sledovaného období ke změně, avšak se stejným počátečním stavem;
z 52,5 % šlo o kategorii zapojený nestruktrurovaný les, což značí jeho vykácení a následné obnovení v průběhu
mezidobí. Významný podíl mají ještě travní porosty (23,3 %, již zmiňované kolečko trvalé ravní porosty – orná
půda – trvalé travní porosty) a orná půda (17,7 %).
Nejstálejší období bylo poslední sledované (1976-2009; beze změny zůstalo 74,7 % území), naopak k největším
změnám docházelo v prvním sledovaném období (1938-1953; na 34,8 % ploch změněných v rámci třídy se
podílela zejména přeměna mozaiky zemědělské půdy na ornou půdu/travní porosty, a intenzifikace lesního hospodaření (zahušťování lesa). Naopak největší podíl změn mezi třídami v období 1953-1976 ukazuje na probíhající vodohospodářské úpravy a urbanizaci. Intenzitu změny LU/LC shrnuje tab. 14 a ukazuje mapa na s. 67.
— 66 —
Intenzita změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1938-1953
Intenzita změn krajinného krytu/využití země mezi lety 1938-2009
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
HODONÍN
Dyje
Bulhary
PODIVÍN
Lužice
Mo r
Nejdek
av a
Ladná
9135,7
Mikulčice
Lednice
Prostřední r.
5093,8
Moravská
Nová Ves
Včelínek
401,2
jo
Ky
Mlýnský r.
a
vk
Intenzita změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1953-1976
Štěrkovna
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
9219,6
LANŽHOT
4316,7
1094,4
Adamovské
jazerá
d
Svo
ni c
Intenzita změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1976-2009
23,1
316,1
1054,6
5160,8
85,3
Rabensburg
[ha]
beze změny
K O
O U S
R A K
3352,0
maximální
Hohenau
— 67 —
Brodské
S L O
V E N
S K O
D yj
e
Ky
jo
vk
a
e
4638,8
S
10922,3
2 km
747,7
2960,8
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
beze změny
změna kategorie v rámci třídy
změna třídy
10 km
n krajinného krytu/
mezi lety 1938-1953 v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
HODONÍN
Dyje
Bulhary
PODIVÍN
Lužice
Mo r
Nejdek
av a
Ladná
9135,7
Mikulčice
Lednice
Moravská
Nová Ves
Včelínek
Prostřední r.
v
jo
Ky
Mlýnský r.
n krajinného krytu/
mezi lety 1953-1976
2293,2
ka
Štěrkovna
Týnec
BŘECLAV
Procesy změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1953-1976
Kopčany
Tvrdonice
Kostice
258,7
4638,8
2305,9
LANŽHOT
697,1
253,2
265,2
130,3
1206,3
66,2
Adamovské
324,3
9219,6
jazerá
2468,1
d
Svo
1152,1
115,0
749,4
2085,1
ni c
e
[ha]
vk
D yj
e
ostatni
ostatní
extenzifikace
extenzifikace
intenzifikace
intenzifikace
obnoveni
obnovení
rozvolneni
rozvolnění
vykaceni
vykácení
zapojeni
zapojení
vymizení
solitérů
zmizeni
soliteru
urbanizace
urbanizace
zatopení
zatopeni
K O
O U S
R A K
zalesneni
zalesnění
Rabensburg
Hohenau
Brodské
S L O
V E N
S K O
stejnystav
stejný stav
odlesneni
odlesnění
Procesy změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1976-2009
a
bezzmeny
beze změny
Ky
jo
n krajinného krytu/
mezi lety 1976-2009
Procesy změn krajinného krytu/
využití země mezi lety 1938-1953
Procesy změn krajinného krytu/využití země mezi lety 1938-2009
bezzmeny
stejnystav
ostatni
S
extenzifikace
intenzifikace
odlesneni
zalesneni
obnoveni
2 km
rozvolneni
vykaceni
tematická data a mapa © Jan Miklín,
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
— 68 —
zapojeni
10 922,3
zmizeni soliteru
1182,1
10 km
urbanizace
zatopeni
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Tab. 14 Intenzita změny LU/LC mezi jednoltivými sledovanými
obdobími (a) a celkově (b).
a)
změna
žádná
uvnitř třídy
mezi třídami
1938-1953
ha
%
9135,7 62,4
5093,9 34,8
401,2 2,7
1953-1976
ha
%
9219,6 63,0
4316,7 29,5
1094,4 7,5
1976-2009
ha
%
10922,3 74,7
2960,8 20,2
747,7 5,1
b)
beze změny
1
2
3
4
5
maximální
1938-2009
ha
%
4638,8 31,7
5160,8 35,3
3352,0 22,9
1054,6 7,2
316,1 2,2
85,3 0,6
23,1 0,2
4.7 Procesy změny LU/LC
Na základě přechodů mezi jednotlivými kategoriemi můžeme definovat procesy změny LU/LC (tab. 15 a 16,
mapa na s. 68). V celém sledovaném období byla nejzastoupenějším procesem intenzifikace, ať již zemědělská (na
15,7 % území) nebo lesnická (zapojení, na 16,9 % území, k čemuž můžeme připočíst i současné paseky na ploše
rozvolněných/otevřených porostů, což je dalších 382,2 ha/2,6 %). Celkově tedy bylo hospodaření intenzifikováno
na více jak třetině území (35,2 %). Mezi další významné procesy patří vykácení (7,9 %), zalesnění (5,1 %) a obnovení
(4,8 %). V jednotlivých sledovaných obdobích byla intenzifikace nejintenzivnější mezi lety 1953-1976, zapojení
hned v prvním (1938 – 1953).
Tab. 15 Procesy změn LU/LC - definice.
proces
extenzifikace
intenzifikace
obnovení
odlesnění
rozvolnění
urbanizace
vykácení
zalesnění
zapojení
zatopení
vymizení solitérů
definice
orná půda, sad, mozaika na travní porost
cokoliv na ornou půdu, mozaika na sad
paseka na les
les na nelesní kategorii
les na otevřenější lesní kategorii nebo travní
porost se solitéry
cokoliv na zastavěné plochy nebo dopravu
cokoliv na paseku
cokoliv na kategorii z třídy Lesní plochy
travní porost se solitéry na lesní kategorii, lesní
kategorie na zapojenější kategorii
cokoliv na kategorii z třídy Vodní plochy
mimo bažiny, mokřad a rákosinu
travní porost se solitérními stromy na travní
porost
4.8 Věková struktura lesa
Zastoupení jednotlivých věkových stupňů (tab. 17, obr. 19, mapa na s. 71; všechny údaje jsou k roku 2010)
je nerovnoměrné a pohybuje se od 2 % po více jak 15 %. Ze získaných dat je zřejmé, že rozloha porostů
o stáří do 10 let (tedy za posledních 10 let vykácených) je 15,6 %, na Soutoku dokonce 16,9 %. Na Tvrdonicku bylo za posledních 30 let obnoveno celých 43,6 % (!) rozlohy lesních porostů. Rozsahu těžeb v každém
s posledních dvou decenií se nevyrovnají ani těžby druhé světové války (porosty ve věku 71 až 80 let). Mezi
roky 2009 (zájmové území bylo snímkováno v červnu) a posledním dostupným snímkováním (z července
2012) bylo vykáceno dalších 312,6 ha lesa.
— 69 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Tab. 16 Procesy změn LU/LC - výsledky.
beze změny
extenzifikace
intenzifikace
obnovení
odlesnění
ostatní
rozvolnění
urbanizace
vykácení
zalesnění
zapojení
zatopení
vyzmizení solitérů
stejný stav
1938-1953
1953-1976
ha
%
ha
%
9135,7 62,4 9219,6 63,0
495,4 3,4
287,6 2,0
948,2 6,5 2085,1 14,3
695,8 4,8
373,1 2,5
50,7 0,3
216,7 1,5
117,1 0,8
249,2 1,7
225,3 1,5
146,6 1,0
5,9 0,0
58,7 0,4
345,7 2,4
716,4 4,9
169,0 1,2
415,8 2,8
2293,2 15,7
612,0 4,2
41,4 0,3
223,3 1,5
107,5 0,7
26,9 0,2
1976-2009
ha
%
10922,3 74,7
262,3 1,8
284,9 1,9
737,9 5,0
112,3 0,8
204,4 1,4
149,1 1,0
65,0 0,4
1182,1 8,1
323,8 2,2
251,2 1,7
119,0 0,8
16,4 0,1
1938-2009
ha
%
4638,8 31,7
258,7 1,8
2305,9 15,8
697,1 4,8
253,2 1,7
265,2 1,8
130,3 0,9
115,0 0,8
1152,1 7,9
749,4 5,1
2468,1 16,9
324,3 2,2
66,2 0,5
1206,3 8,2
Tab. 17 Věková struktura lesa (k roku 2010) podle dílčích území.
věk
pod 10
11 - 20
21 - 30
31 - 40
41 - 50
51 - 60
61 - 70
71 - 80
81 - 90
91 - 100
101 - 110
111 - 120
121 - 130
131 - 140
141 - 150
151 - 160
nad 160
osázeno
(vytěženo)
2000 - 2010
1990 - 2000
1980 - 1990
1970 - 1980
1960 - 1970
1950 - 1960
1940 - 1950
1930 - 1940
1920 - 1930
1910 - 1920
1900 - 1910
1890 - 1900
1880 - 1890
1870 - 1880
1860 - 1870
1850 - 1860
1850 a dříve
Niva Dyje
Soutok
celkem
Tvrdonicko
ha
%
ha
%
ha
%
ha
%
201,4 14,9 306,4 13,9 601,5 16,9 1109,3 15,6
107,4 7,9 345,3 15,7 313,9 8,8 766,6 10,8
68,6 5,1 308,2 14,0 231,2 6,5 608,0 8,5
87,3 6,5 204,0 9,3 221,2 6,2 512,6 7,2
130,5 9,7 102,4 4,6 233,2 6,6 466,1 6,6
53,3 3,9
27,3 1,2
82,4 2,3 163,0 2,3
18,8 1,4
50,7 2,3 122,5 3,4 192,1 2,7
97,3 7,2 147,1 6,7 491,1 13,8 735,4 10,3
120,4 8,9 115,9 5,3 108,7 3,1 344,9 4,8
51,6 3,8 102,6 4,7 183,1 5,1 337,3 4,7
29,1 2,2 196,7 8,9 104,0 2,9 329,9 4,6
75,2 5,6
43,9 2,0 122,2 3,4 241,4 3,4
156,3 11,6
73,8 3,3 281,6 7,9 511,7 7,2
97,2 7,2
62,1 2,8
98,5 2,8 257,8 3,6
42,4 3,1
70,6 3,2 175,6 4,9 288,6 4,1
14,9 1,1
25,0 1,1
95,6 2,7 135,4 1,9
0,0 0,0
21,8 1,0
90,7 2,6 112,6 1,6
1351,8
2203,7
7112,6
3557,1
Na základě dat LHP můžeme také odhadovat, jak se během uplynulých 20 let (tedy mj. za dobu existence biosférické rezervace) změnil poměr porostů mladých (do 50 let), středních a starých (nad 100 let). Použitá metoda
(současnou plochu porostů do 20 let věku považujeme za plochu porostů v roce 1990 starých) podíl starých
porostů před dvaceti lety mírně nadhodnocuje, jelikož topoly, vrby, olše apod. mají dobu obmýtí výrazně
menší. Na druhou stranu podíl těchto porostů je v zájmovém území minimální, do 2 % lesní plochy (Hrib
2004). Výsledky (obr. 20) ukazují, že během pouhých dvaceti let plocha starých porostů klesla na dvě třetiny
původního stavu, naopak rozloha mladých porostů se zvětšila o 71,3 %. Tyto změny se odrážejí i ve struktuře
— 70 —
Taxovaný věk lesních porostů k roku 2010
v. n. Nové Mlýny
Přítluky
Rakvice
Dyje
N
HODONÍN
Bulhary
i
PODIVÍN
v
Lužice
a
Mo r
Nejdek
av a
Ladná
D
Mikulčice
Lednice
y
Moravská
Nová Ves
j
Prostřední r. Mlýnský r.
Včelínek
v
jo
Ky
ka
e
Štěrkovna
Týnec
BŘECLAV
Kopčany
o
Tvrdonice
k
Kostice
i
c
n
[let]
paseka
LANŽHOT
o
Adamovské
11-20
21-30
jazerá
d
Soutok
v
41-50
r
→ ni ce
d
Svo
31-40
51-60
T
61-70
D yj
e
91-100
101-110
111-120
Rabensburg
131-140
141-150
151-160
nad 160
hranice dílčí části lesa
zájmové území
název
K O
O U S
R A K
121-130
Hohenau
— 71 —
Brodské
S L O
V E N
S K O
81-90
Ky
jo
vk
a
71-80
S
2 km
tematická data a mapa © Jan Miklín, ÚHUL
Katedra fyzické geografie a geoekologie,
Ostravská univerzita v Ostravě
topografický podklad © VÚV T.G.M.,
OpenStreetMap
Tab. 18 Metrická charakteristika porostů podle stáří v letech 1990 a 2009. Pozn.: rozdíl plochy proti údajům uváděným v textu je dán odlišnou metodikou výpočtu a úpravou
dat před jejich analýzou.
CA
PLAND
NP
PD
LPI
MPS
MPS_AW
[ha]
[%]
[ks]
[ks/ha]
[%]
[ha]
[ha]
2009 1990 2009 1990 2009 1990 2009
1990
2009
mladý (< 50 let)
1942 3611
26,7
49,7
944
725 13,00
9,98
0,87
3,26
2,06
4,98
12,3
47,7
268,0 1502,1
střední (51-100 let)
1990 1773
27,4
24,4
655
606
8,34
1,41
1,42
3,04
2,93
19,8
20,3
596,7
starý (> 100 let)
3330 1879
45,8
25,9
7,90 16,52
4,62
1,06
5,80
1,57
60,2
13,8 1415,7
574 1200
9,02
2173 2531 29,92 34,85
670,2
PROX_AW
1990
2009
IJI
AI
SIDI
[%]
[%]
0≦x<1
1990 2009 1990 2009 1990
466,2 3430,8
91,7
95,5
95,1
96,1
537,8 1494,3 1649,0
98,4
80,2
95,7
95,6
97,2
64,0
96,4
94,8
431,9 2968,5
872,3
763,8 1895,2 2333,9
96,3 84,9 95,8 95,6 0,643 0,626
18
1200
Niva Dyje (%)
16
Tvrdonicko (%)
14
% plochy lesa v dané části
2009
Soutok (%)
12
1000
800
celkem (ha)
plocha (ha)
1990 2009 1990 2009 1990 2009 1990
PROX
10
600
8
6
400
4
200
2
0
0
stáří porostu (roky)
Obr. 19 Věková struktura lesa (k roku 2010) podle dílčích částí území.
50
1990
1990
2010
40
30
CA
PROX
2009
CA
IJI PROX
IJI
20
10
NP
0
les mladý (< 50)
les střední
les starý (> 100)
Obr. 20 Změny plochy mladých/starých porostů.
vek lesa 50 100 let
NP
Obr. 21 Vybrané metrické chararakteristiky jednotlivých typů lesních porostů podle stáří pro jednotlivá sledovaná období. Jednotlivé osy grafu ukazují
hodnoty daného indexu od minimální po maximální..
— 72 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
krajiny, vyjádřené krajino-ekologickými indexy (tab. 18, obr. 21). O výrazně větší současné fragmentovanosti
starých porostů než před dvaceti lety vypovídá např. počet plošek a jejich hustota (více než dvojnásobné), cca
čtvrtinová průměrná velikost plošky (MPS, MPS_AW), index blízkosti (PROX) i IJI.
5. Diskuze
5.1 Změny krajiny na Soutoku v kontextu České republiky
Komplexní přehled změn LU/LC v České republice během uplynulých dvou staletí včetně jejich příčin
podávají Bičík et al. (2001). Za hlavní sociální impulsy, ovlivňující LU/LC, lze v tomto období identifikovat průmyslovou revoluci a intenzifikaci zemědělského i průmyslového hospodaření v druhé polovině
19. století, prvorepublikovou pozemkovou reformu (Öhm 1931, Pavel 1938, Balcar 2000), období totalitního režimu po roce 1948 a přechod k tržnímu hospodářství po roce 1989. Jelikož autoři vycházeli z mapových zdrojů s velmi generalizovanými kategoriemi, srovnání změn LU/LC může být jen přibližné. Jako hlavní
trendy ve využití půdy v České republice za posledních sto padesát let uvádí Bičík et al. (2001) následující:
(i) dlouhodobý nárůst podílu lesních a zastavěných ploch, s maximem nárůstu během posledních 50 let;
(ii) pokles plochy travních porostů do 80. let 20. století, pak jejich opětovný nárůst (s maximem po roce
1989 – jen mezi lety 1990-1999 vzrostla v ČR plocha travních porostů o 13,8 %); (iii) pokles rozlohy orné
půdy (maxima dosáhla její rozloha na konci 19. století), zvláště pak po roce 1945.
Ad (i): rozloha lesa v zájmovém území mezi roky 1841 – 1938 klesala, růst začal až ve druhé polovině 20. století; současná rozloha lesa je jen o málo vyšší, než byla v roce 1841. Z analýzy dat (plochy lesa roku 1841, které
v roce 1938 už les nebyly) vyplývá, že z 61 % se z nich staly travní porosty, z 9 % orná půda (nebo mozaika
zemědělských ploch). 22% podíl vodních ploch a toků je způsoben rozdílným měřítkem vektorizace/mapování. Můžeme tedy říct, že na rozdíl od většinového trendu v ČR byly mezi roky 1841-1938 odlesňovány plochy
s cílem získat zemědělskou půdu, zejména travní porosty. Nárůst rozloha lesa během 20. století je již v souladu
s dlouhodobými trendy ČR a daný zejména intenzifikací zemědělství a výrazným úbytkem pastvin: celých
6,1 % (517,5 ha) lesa/křovin v roce 2009 rostlo na ploše travních porostů roku 1938 (proti tomu jen 1,1 %
lesa 2009 na ploše orné půdy/mozaiky 1938). Dalších 50,2 ha zemědělské půdy v roce 1938 je nyní klasifikováno jako liniová vegetace (tedy také pokryto dřevinami). Zarůstání travních porostů lesem a křovinami
v oblasti Soutoku by mělo být umocněno existencí železné opony a omezením pohybu osob (tedy i zemědělců, kteří na Soutoku běžně hospodařili; i díky existenci pěti mostů (zachycených na mapách 3. vojenského
mapování; v roce 1938 ještě stály čtyři mosty) v česko-rakousko hraničním úseku Dyje využívali zdejší louky
a pastviny i rakouští zemědělci) v pohraniční zóně (vývoji LU/LC v oblasti „železné opony“ na našem území
se věnovali např. Štěpánek (1992), Kupková et al. (2013) nebo Sklenička et al. (2014); data však ukazují,
že travní porosty zarostlé lesem či křovinami jsou v zájmovém území rozmístěny poměrně rovnoměrně.
Ad (ii): Pokles rozlohy travních ploch můžeme v oblasti Soutoku pozorovat po celé období 1841-2009,
s největším poklesem mezi lety 1876-1938 (což je ale částečně dáno odlišnými kategoriemi – viz dále) a pak
1953-1976, což bylo umožněno melioracemi a vodohospodářskými úpravami, díky nimž bylo možno rozorat dosud pravidelně zaplavované louky a využít je jako pole. Pokles plochy travních porostů (byť relativně
malý) můžeme pozorovat v období 1976-2009; byť 239,1 ha orné půdy bylo zatravněno, intenzifikováno
bylo 217,3 ha a 211,9 ha bylo zalesněno. V měřítku ČR se zatravňování ploch orné půdy týká spíše méně
kvalitních půd, což (právě s výjimkou míst zaplavovaných/podmáčených) není případ zájmového území.
Ad (iii): Vzhledem k výše uvedeným okolnostem (meliorace, intenzifikace hospodaření na dříve extenzivně
využívaných plochách) měl vývoj rozlohy orné půdy v zájmovém území oproti ČR odlišný trend: s výjimkou
období 1976-2009 její plocha rostla, nejvíce pak mezi lety 1953 – 1976. Výrazný pokles rozlohy orné půdy
v ČR po roce 1945 byl způsoben vysídlením sudetského pohraničí, tedy událostí, jež měla v zájmovém území
— 73 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
malý dopad. Úbytek orné půdy je trendem celoevropským, právě ve střední a východní Evropě se projevuje
nejintenzivněji (Pazúr et al. 2014).
Ze srovnání tedy vyplývá, že zájmové území je z hlediska trendů změn LU/LC odlišné od České republiky
jako celku. Například Skokanová & Havlíček ve své práci (2007) zaznamenali výsledky částečně podobné
mým (výrazný pokles plochy travních porostů a nárůst plochy orné půdy mezi lety 1930-1954, úbytek lesa
v některých sledovaných obdobích) i částečně shodné s Bičíkem et al. (2001) (pokles plochy orné půdy
v druhé polovině 20. století, nárůst travních porostů mezi lety 1991 a 2006). To je dáno rozdílným územním
rozsahem studie: širší oblast dolní Dyje, od soutoku s Moravou po Novosedly, s veškerým územím mezi Dyjí
a hranicí s Rakouskem. Oproti tomu práce, jež se věnovaly jen lužní krajině podél řeky Dyje (Skokanová
2008a a Skokanová 2008b), došly k výsledkům shodným s mými. To ukazuje, že vliv specifik zdejšího vodního režimu a zejména pak vodohospodářských úprav byl nejen pro zdejší ekosystémy, ale i využití území
rozhodujícím činitelem a dělá zdejší krajinu unikátní právě i z hlediska vývoje LU/LC.
5.2 Zemědělské plochy
Na úskalí srovnání LU/LC vycházejících z různých datových zdrojů nejlépe ukazuje vývoj ve třídě zemědělské
plochy. Zatímco na leteckých snímcích je mozaika drobných protáhlých zemědělských pozemků s prakticky
neidentifikovatelným využitím (orná půda versus travní porosty) v letech 1938 a 1953 jedním z nejcharakterističtějších znaků v letech 1938, na mapách ji však nijak nerozeznáme od velkoplošných kultur, na což
upozorňují i Skaloš et al. (2011). Přitom z ekologického hlediska je mozaika drobných ploch se střídajícími se sady, loukami, ornou půdou (v této době ponechávanou určité roky ladem) výrazně kvalitnějším
ekosystémem, než pole či louky velkoplošné (metrická charakteristika několika ukázkových ploch mozaiky
ve srovnání se současným LU/LC je v tab. 19). Na jeden průměrný hektar mozaiky tedy v roce 1938 připadalo 3,33 plošek, což při celkové rozloze této kategorie v zájmovém území (1 312,7 ha) znamená cca 4 370
plošek s průměrnou rozlohou 0,3 ha; oproti tomu v roce 2009 bylo na této ploše jen 218 plošek (tedy 5 %)
s průměrnou rozlohou 6,0 ha, tedy dvacetinásobnou. Srovnání dat ze zájmového území ukazuje, že na ploše
mozaiky zemědělských ploch v roce 1938 se v roce 1876 nacházela (alespoň podle údajů třetího vojenského
mapování a jeho digitalizace) ze 41,2 % orná půda, z 56,7 % travní porosty a z 1,9 % vinice.
Tab. 19 Metrická charakteristika vybraných ploch mozaiky zemědělských ploch v roce 1938 a stavu v roce 2009.
část
1
2
3
4
5
6
7
CA
[ha]
38,6
29,8
53,4
58,5
28,7
28,1
21,8
259,0
NP
[ks]
244
92
208
136
64
48
70
862
1938
MPS
2
[m ]
1582
3241
2570
4302
4486
5858
3109
3004
TE
[m]
85322
61598
106729
56415
34822
25924
49687
2009
MPS
NP
[m 2]
[ks]
2 192967
2 149104
4 133619
5 117024
3
95703
5
56235
1 217603
22 117710
TE
[m]
4315
2963
6316
6792
3934
5793
1891
5.3 Otevřené lesy a chráněné druhy
Bezesporu nejdůležitějšími výsledky této práce je kvantifikace změn lesních porostů z hlediska jejich otevřenosti
a strukturovanosti. Jak ukazují mnohé výzkumy, otevřené lesy jsou jedněmi z biologicky nejbohatších ekosystémů temperátní zóny, jelikož hostí jak druhy lesní i luční, tak specifické, vázané právě na toto prostředí (Eggers
et al. 2010, Mabry et al. 2010, Chytrý et al. 2012). Společně s jejich nedílnou součástí, starými/solitérními
stromy (Hall & Bunce 2011) jsou klíčovými ekosystémy z hlediska biodiverzity v mnoha holarktických oblas— 74 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
tech (Rackham 1998, Bengtsson et al. 2000). Od mediteránních ekosystémů po severní Evropu jsou právě
na otevřené lesy vázány mnohé ohrožené a chráněné druhy od rostlin přes houby po zvířata (Bengtsson et al.
2000, Ranius & Jansson 2000, Spitzer et al. 2008, Vodka et al. 2009, Hédl et al. 2010, Bugalho et al.
2011 nebo Norden et al. 2012) a zasluhují si tedy mimořádnou pozornost z hlediska ochrany přírody. Intenzifikace zemědělství i lesnictví během 20. století s sebou přinesla výrazné změny, v lesích zejména homogenizaci
prostorové i věkové struktury, upuštění od dříve běžných „alternativních“ způsobů lesního hospodaření (jako
jsou pařezinové /nízké/ či střední lesy – viz např. Konvička et al. 2006 nebo Müllerová et al. 2014), odstraňování pařezů a starých stromů a zejména uzavření a zahuštění lesních porostů, což mělo výrazně negativní vliv
právě na organizmy vázané na otevřené lesní ekosystémy (Bengtsson et al. 2000).
Například v USA se na mnohých místech do dnešních dob zachovala přirozená dynamika procesů, udržujících
otevřené porosty (jako jsou zejména požáry a pastva velkých býložravců), otevřené lesní porosty jsou považovány za jednu z priorit a jejich změny a vývoj dobře zdokumentovány (např. Anderson et al. 1999, Jenkins
& Parker 2000 či Bai et al. 2005). Oproti tomu v Evropě byly otevřené lesní porosty udržovány téměř výhradně lidskou (či lidmi řízenou) aktivitou (pastva, těžba dřeva). Jak popisuje např. Buček (2000), v České
republice se pastva po tisíce let zásadně podílela na podobě krajiny, kterou bylo možno označit za krajinu
pastevní. Mnohde až do poloviny 19. století se dobytek pásl v lesích po většinu roku, vepřový dobytek pak celý
rok, což mělo za důsledek jak prosvětlování lesů, tak změnu druhového složení i zvláštních tvarů (okusových
forem) dřevin. Prakticky neomezeně probíhající pastva měla vliv i na kontrast hranic v krajině: oproti dnešním,
většinou poměrně ostrým přechodům travní porost – hustý les byly dříve hranice mnohem pozvolnější. Jak
uvádí i Sádlo et al. (2008), díky nejrůznějším disturbancím, ať již to byla pastva domestikovaného dobytka
nebo velkých savců, činnost bobrů či disturbance abiotické (požáry, vichřice – více např. Svoboda et al. 2012
nebo Brůna et al. 2013) byla česká krajina po většinu holocénu pravděpodobně výrazně více otevřená, než
se obecně uvádělo. K podobnému výsledku v celoevropském kontextu došel i Vera (2000) a význam pastvy
v lesích na podobu evropské krajiny i její diverzitu nově shrnují také Hartel & Plieninger (2014).
Přístup ochrany přírody k řídkým lesům je součástí vývoje šířeji chápaného ochranářského paradigmatu.
Řídké lesy byly právě pro (rozhodující) vliv člověka a jeho hospodaření na jejich podobu považovány (ve
shodě s lesníky) za „zničené“ lesy a jejich zahuštění a homogenizace (jakožto přirozený důsledek pasivního
bezzásahového managementu) vnímána jako „návrat k přírodnímu stavu“ (Bengtsson et al. 2000, Vrška
et al. 2006). Zde můžeme pozorovat analogii například s managementem přírodních rezervací, zahrnujících
„stepní“ porosty, např. v nedaleké CHKO Pálava. Tamní bezlesé porosty byly také z větší části podmíněny
činností člověka (pastva, kosení) a po jejich vyhlášení přírodními rezervacemi a ponechání „přirozenému“
vývoji bez zasahování začaly poměrně rychle zarůstat (blíže Miklín 2012a), včetně šíření invazních druhů
(Goldman 2006), a dnes je nutnost jejich aktivního managementu samozřejmostí.
S výjimkou např. Velké Británie, kde má snaha o ochranu otevřených lesních porostů a starých stromů
dlouhou tradici (Alexander 1998, Rackham 1998, Rotherham 2013), zůstává jejich problematika (neoprávněně) na okraji zájmu, což shrnuje např. Buček (2010), jenž je také jedním z hlavních řešitelů projektu,
jenž má za cíl inventarizovat starobylé výmladkové lesy na území ČR a připravit metodiku jejich zachování
(ISVAV 2013). Jak ukazují např. Mountforda et al. (1999), Bércesné Mocskonyi (2011) nebo Brunet
et al. (2012), úbytek otevřených lesních ekosystémů je problémem široce rozšířeným, avšak jeho plošný
rozsah téměř neznáme; v ČR se podobné problematice věnoval Machar (2009) v oblasti Litovelského Pomoraví, kde v první polovině 20. století tvořily střední lesy naprostou většinu tamních lesních porostů.
Biota vázaná na tyto ekosystémy v dnešní době přežívá např. v parcích, starých oborách apod. (Spitzer
et al. 2008, Hédl et al. 2010), čehož může být příkladem i lednický zámecký park v zájmovém území. Jak
naznačují Čížek & Hauck (2008) a Šebek et al. (2013), úbytek otevřených lesních ekosystémů pro tyto
druhy vytvořil rozsáhlý extinční dluh (Tilman et al. 1994) a obnova (a udržení) otevřených lesních porostů,
stejně jako starých/solitérních stromů je jedinou možností, jak tyto druhy ochránit i do budoucna. Jak ukazují
zkušenosti z České republiky včetně těch v zájmovém území i další příklady ze střední Evropy, ochrana přírody
se z tohoto pohledu míjí účinkem; v mnoha chráněných územích se ve velkém těží dřevo a jinak intenzivně
— 75 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
-53,5
192,2
-41,8
5,0
8538,6
2,6
158,8
8520,1
252,8
4,2
6,6
2,1
177,6
hospodaří (Wesołowski 2005, Knorn et al. 2013), v jiných převládá pasivní „pralesní“ koncept ochrany s ponecháním lesů „přirozenému“ vývoji bez lidských zásahů (Vrška et al. 2006). To ukázaly
i naše výsledky (tab. 20): přestože prakticky celé zájmové území je
několikanásobně chráněné (EVL, PO, Ramsar, Biosférická rezervace), intenzita těžby i management lesního hospodaření (pasečný
způsob hospodaření s holými sečemi) odpovídají prakticky běžnému
hospodářskému lesu. Lesní porosty chráněné v rámci MZCHÚ (které tvoří 192 ha, tedy 2,3 % všech lesních porostů zájmového území)
prodělaly z hlediska otevřenosti/zapojení během sledovaného období prakticky stejný vývoj, jako ostatní lesy (obr. 22a). Oproti tomu
změny věkové struktury během posledních dvaceti let byly výrazně
menší, než ve zbývajících lesních porostech (obr. 22b).
8412,3
162,9
3,0
6,5
3,6
TTP se solitérními stromy
173,1
8452,3
305,1
4,9
8,4
2,8
236,3
10,5
-52,2
64,8
8,8
4,6
11,9 14,9 1268,3
7,5
802,1
9,4
5,1
3,1
409,6
4,9
18,2
769,7 10,5
9,1
paseky
-66,9
-19,4
-59,4
-96,0
6,4
15,6
8,1
3,4
45,2
226,3
2,7
0,5
12,0
8,1
5,1
7,6
75,1
225,1
2,6
15,0
19,6
9,2
399,2
4,7
20,2
25,7
557,5 11,7
6,6
les rozvolněný
les otevřený
13,4 1134,8 14,9
3,5
297,6 12,0
0,9
-100,0
-97,0
0,0
0,0
41,3
0,5
0,0
0,0
56,2
0,7
22,2
162,1 13,6
64,2
16,5 1394,9 37,1
les zapojený strukturovaný
1,9
272,4
58,0
90,5 83,4 7108,8 75,7 120,2 79,4 6779,9 81,4 156,4
36,3 82,1 6907,7 55,6
50,8 4290,4 21,0
ha
les zapojený nestrukturovaný
%
%
ha
%
ha
%
%
ha
%
%
%
%
ha
rezervace
1938
celkem
celkem
ha
1953
rezervace
celkem
ha
1976
rezervace
celkem
ha
%
rezervace
celkem
2009
rezervace
změna 1938-2009
Tab. 20 Srovnání vývoje prostorové
struktury lesních porostů na celém
území a v rezervacích.
Obr. 22 Srovnání změn prostorové (a) a věkové (b) struktury lesa
v celém zájmovém území a v MZCHÚ.
Zaznamenaná data tedy ukazují, že z hlediska biodiverzity nejhodnotnější ekosystémy v zájmovém území mizí rychlostí srovnatelnou s tropickými deštnými pralesy (DeFries et al. 2005), což dává sousloví
„Moravská Amazonie“ – jak bývá tato oblast nazývána – nový rozměr.
Je nutno si také uvědomit, že má nejstarší data pocházejí z roku 1938.
Lesní pastva, která měla v tomto území na otevřenost porostů zásadní
vliv, zde však byla ukončena v 70. letech 19. století, tedy před zhruba
70 lety od prvního leteckého snímkování (Vrška et al. 2006). Tehdy
tedy plochy otevřených/strukturovaných porostů musely být ještě větší a tato analýza zachycuje pouze část změn, vyvolaných intenzifikací
lesního hospodaření. Úbytek otevřených/strukturovaných lesních porostů je navíc doprovázen úbytkem starých a solitérních stromů, což
situaci zvláště chráněných druhů díle zhoršuje.
Tak výrazný úbytek plochy řídkých lesů se samozřejmě projevil i v dalších
strukturních charakteristikách jejich ploch (obr. 15). Svědčí o tom změny indexů ENN, IJI i AI stejně jako výrazný pokles průměrné rozlohy
plošky. Ilustrovat důsledky pro jednotlivé metapopulace saproxylického
hmyzu mohou hodnoty indexu blízkosti (PROX, PROX_AW), vychá— 76 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
zejícího ze vzdálenosti a rozlohy plošek stejného typu v určité mezní vzdálenosti (tab. 12). Zatímco u zapojeného
nestrukturovaného lesa jeho hodnoty vzrostly na více jak trojnásobek, u řídkých lesů klesly na zhruba dvacetinu. Podobně se v lesní krajině změnil i kontrast (tab. 13), který podle obou ukazatelů vzrostl zhruba o pětinu: namísto dříve častých pozvolných přechodů mezi různě otevřenými porosty (obr. 14a) je totiž naprostá většina hranic tvořena
ostrým přechodem zapojený les – bezlesí, ať už ve formě pasek (obr. 14d) nebo travních porostů, orné půdy apod.
Z původně rozsáhlých a relativně rovnoměrně rozmístěných ploch otevřených/strukturovaných porostů se během
20. století stalo několik málo izolovaných ploch, za poslední zbytky kdysi běžných ekosystémů můžeme označit zejména lednický zámecký park a oblast Pohanska, Černých a Lánských luk. Změnu prostorového rozlišení řídkých/
zapojených lesů/pasek ilustruje i tab. 6b, ukazující na výrazné snížení diverzity, sdělnosti i rovnoměrnosti proložení
5.4 Solitérní a staré stromy
Solitérní stromy – zejména duby – na zdejších loukách jsou jedním ze symbolů oblasti. Kromě významu
biologického mají také nepochybně význam krajinářský, jelikož v jinak ploché krajině tvoří jednoznačné
dominanty (Dresslerová 2006). Jak však ukázalo vícero výzkumů, jejich stav není dobrý a počet klesá.
Mapování Čížka & Haucka (2008) v oblasti Pohanska a Lán ukazuje, že nejvíce solitérů má průměr kmene
120-160 cm, větších a menších (tedy mladších) je výrazně méně. V kategorii 40-80 cm navíc převládají jírovce (zatímco ve všech ostatních duby), v nichž se naprostá většina zájmových druhů nemůže vyvíjet. Jelikož
zdravotní stav těchto stromů není dobrý (ze 412 dubů je 54 % po smrti, 8 % odumírá, 25 % je proschlých
a jen 14 % je v dobrém stavu), jejich počet bude v budoucnu dále klesat, avšak neexistuje nová generace, která by je byla schopná nahradit. Jak ukázala analýza počtu solitérních stromů na několika vybraných hlavních
lokalitách jejich výskytu z leteckých snímků (Miklín 2010), od roku 1938 do roku 2006 zde jejich počet
klesl na méně jak polovinu (ze 1 329 na 644). Úbytek starých solitérů v oblasti Pohanska a Lán pozoruji doslova na vlastní oči, jakousi pomyslnou korunou bylo pokácení tří nejznámějších solitérů na hrázi u zámečku
Lány při úpravách hrází Povodím Moravy (Miklín 2012b).
V současné době existují dvě iniciativy, mající za cíl tento nepříznivý trend zvrátit. V rámci projektu
CZ.1.02/6.3.00/08.03052 Obnova solitérních dubů v oblasti Soutoku (Lesu zdar 2012) bylo do několika
oplocenek (převážně v blízkosti stávajících solitérů) vysazeno po šestnácti sazenicích dubů letních, z nichž
by měl být postupem času vybrán jeden nejkvalitnější jedinec (podle pozorování reálného stavu v těchto
oplocenkách to bude spíš jediný přeživší). Kromě relativně malého rozsahu je problematické zejména to, že
vhodného věku pro ohrožené druhy tyto stromy dorostou za minimálně stovku let.
Dalším způsobem, jak v krajině zachovat určitý počet starých stromů, je ponechávání tzv. výstavků (tedy
nepokácených jedinců – Poleno et al. 1995) na pasekách. Ty by měly v ideálním případě vytvořit jakousi
kostru starých stromů, poskytujících útočiště chráněným druhům (a to nejen již zmiňovaným bezobratlým,
ale také jako např. hnízdní stromy pro dravce apod. Jak uvádí Horal & Riedl (2009), v roce 2007 bylo
dosaženo dohody „pro oblasti EVL Soutok-Podluží a EVL Niva Dyje (polesí Soutok, Tvrdonice a lužní část
polesí Valtice) ponechávat výstavky v počtu 100 ks na 10 ha, z toho min. 3 ks/ha v prostoru těžené plochy
(tzv. bioskupina) a zbylý počet pak kolem vodotečí, cest, okrajů sečí, popř. žeber.“ Na výběru konkrétních
jedinců spolupracovala AOPK ČR s Lesy ČR, i proto byl určen limit na 10 ha, nikoliv na jednu paseku. Za
prvních pět let (2007-2012) bylo ponecháno 4 358 výstavků na ploše 403 ha, za něž bylo jako náhrada újmy
vyplaceno Lesům ČR 26 190 961 Kč (z původně nárokovaných 35 394 275 Kč) (Horal & Riedl 2013).
(Na leteckých snímcích z roku 2009 bylo jako paseka s výstavky kategorizováno 218,1 ha, což je 17,2 %
z celkové rozlohy pasek v tomto roce). I přes soudní spory týkající se pozastavení vyplácení finanční náhrady újmy ze strany AOPK ČR probíhá ponechávání výstavků ve stejném režimu, jako dříve. Jak Horal
& Riedl uvádějí (2009, 2013), ponechávání výstavků je pouze jedním z mnoha kroků, nutných pro
účinnou ochranu klíčových druhů. Jejich význam je však o to větší, že kvůli způsobu hospodaření (maximální velikost holin až 2 ha a využívání tzv. „obnovních bloků“ – rozsáhlých oblastí, kde probíhá intenzivní těžba) vznikají na Soutoku desítky hektarů rozsáhlých ploch mladých porostů. Na druhou stranu dnešní staré a solitérní duby mají naprosto odlišnou fyziognomii od těch současných, ponechávaných
jako výstavky, jelikož vyrůstaly v podmínkách otevřených porostů nebo luk (obr. 23). Je tedy otázkou
— 77 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
(a již je předmětem probíhajícího výzkumu), kolik z těchto ponechaných výstavků přežije a bude plnit zamýšlenou
funkci. I ti jedinci, kteří uschnou a během několika desítek
let spadnou, však vytvoří alespoň pro toto období útočiště
zájmovým druhům (Čížek & Hauck 2008).
Mapované staré a solitérní stromy (z celkového počtu byly
pro další analýzy vybrány všechny duby, (7 051 ks), dále
rozlišené na duby s přítomností dutiny (1 276 ks), tesaříka obrovského (2 873 ks), páchníka hnědého (90) a krasce dubového (311)) ukazují, že vliv lesního hospodaření,
respektive otevřenosti porostu, je na jejich rozmístění zásadní. Tab. 21 ukazuje rozdíl zastoupení starých a solitérních dubů na jednotlivých lesních kategoriích LU/LC ve
skutečnosti proti teoretickému rovnoměrnému zastoupení
podle rozlohy dané kategorie v roce 1938 (tab. 21a) a 2009
(tab. 21b). (Je nutno brát v potaz, že u posledních dvou
zájmových druhů a kategorie les zapojený strukturovaný
v roce 2009 jsou jejich počty respektive plocha velmi nízké).
Obr. 23 Srovnání siluety dubu letního vyrůstajícího v podmínkách otevřeného porostu (vlevo)
a typického výstavku, ponechaného na ploše holé
seče (vpravo). Převzato z Miklín et al. (2010).
Na ploše zapojeného nestrukturovaného lesa rostlo v roce 1938 (tab. 21a) o 24 % dubů (hodnocených dnes
jako významné) méně, než by odpovídalo jeho rozloze; u stromů s dutinami/dnes osídlených páchníkem hnědým a krascem dubovým to bylo ještě méně. Naopak čím otevřenější lesní porost, tím je procentní rozdíl vyšší
s výjimkou travního porostu se solitérními stromy, což je dáno celkově malou hustotou stromů v této kategorii.
U stromů s dutinami a výskytem zájmových druhů již rovnice otevřenější porost = vyšší zastoupení platí bez výjimky; zajímavé jsou zejména hodnoty u dutin, páchníka hnědého a krasce dubového. Podobně nízké hodnoty
u pasek (pro účely této analýzy byly sloučeny kategorie paseka a paseka osázená) ukazují, že většina výstavků
z pasek s výstavky byla později zřejmě pokácena.
> 200
150
les zapojený nestrukturovaný
100
les zapojený strukturovaný
les rozvolněný
[%] 50
les otevřený
TTP se solitérními stromy
paseky s výstavky
0
paseky a zalesněné paseky
-50
-100
Obr. 24 Rozdíl teoretického (podle rozlohy kategorie) a skutečného zastoupení starých a solitérních stromů
na ploše zapojeného nestrukturovaného lesa v roce 2009 podle kategorie LU/LC v roce 1938.
— 78 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
V roce 2009 (tab. 21b) již počet starých a podle habitu původně solitérních dubů v zapojeném nestrukturovaném lese odpovídá jeho rozloze, což je dáno právě zapojením rozsáhlých ploch dříve řídkých lesů. Velmi výrazné
kladné rozdíly u kategorií zahrnujících otevřené a strukturované porosty dokládají jejich mimořádnou důležitost
(i přes jejich malou plochu). V realitě takřka dvojnásobný počet stromů u kategorie paseka s výstavky oproti
teoretickému rovnoměrnému zastoupení podle plochy ukazuje na smysluplnost ponechávání výstavků.
Význam řídkých lesů v roce 1938 pro současné rozmístění starých a solitérních dubů definitivně dokládá
tab. 21c a obr. 24, ukazující rozdíl teoretického a reálného zastoupení starých a solitérních dubů, stojících
v současné době v zapojeném nestrukturovaném lese, podle kategorie LU/LC v roce 1938. Na plochách,
jež byly zapojeným nestrukturovaným lesem i v roce 1938 (nedošlo na nich tedy ke změně), je celkově
o 22,5 % méně starých a solitérních dubů, než by odpovídalo jejich rozloze. Naopak u porostů, které v roce
1938 byly řídké, je starých a solitérních dubů celkově o 48 % více, než by odpovídalo rozloze. U dubů s duTab. 21 Rozdíl teoretického (podle rozlohy kategorie) a skutečného zastoupení starých a solitérních stromů podle LU/LC
v letech 1938 (a), 2009 (b) a na ploše zapojeného nestrukturovaného lesa v roce 2009 podle kategorie v roce 1938 (c).
a)
kategorie
les zapojený nestrukturovaný
les zapojený strukturovaný
les rozvolněný
les otevřený
TTP se solitérními stromy
paseky s výstavky
paseky a zalesněné paseky
zapojený les a paseky celkem
řídké lesy a TTP se solitéry celkem
b)
kategorie
les zapojený nestrukturovaný
les zapojený strukturovaný
les rozvolněný
les otevřený
TTP se solitérními stromy
paseky s výstavky
paseky a zalesněné paseky
zapojený les a paseky celkem
řídké lesy a TTP se solitéry celkem
c)
kategorie 1938
les zapojený nestrukturovaný
les zapojený strukturovaný
les rozvolněný
les otevřený
TTP se solitérními stromy
paseky s výstavky
paseky a zalesněné paseky
zapojený les a paseky celkem
řídké lesy a TTP se solitéry celkem
všechny s dutinami
-24,0
-34,0
9,1
8,3
50,4
54,2
90,1
85,2
18,0
212,3
-68,6
-82,8
-53,6
-69,6
-29,3
-27,9
43,8
41,6
1938
s tesaříkem s páchníkem s krascem
-19,7
-32,8
-32,5
4,0
-0,2
6,1
34,4
7,0
78,7
77,1
84,0
49,0
94,9
355,9
325,0
-77,2
-100,0
-89,7
-71,1
-79,1
-87,3
-40,2
-41,0
-40,9
59,9
61,2
61,1
všechny s dutinami
1,3
-4,1
-26,0
19,0
114,2
172,2
273,0
472,5
72,7
204,4
107,0
45,7
-78,3
-76,0
-6,2
-12,1
102,0
198,6
2009
s tesaříkem s páchníkem s krascem
0,7
-4,0
-7,5
118,1
158,5
501,6
42,6
-5,7
78,4
447,7
136,1
861,5
314,0
681,2
284,6
-31,2
-51,1
-0,3
-84,3
-89,8
-73,4
-11,2
-16,5
-15,9
184,6
270,0
260,9
všechny
-22,5
25,8
29,9
80,2
98,7
-69,4
-58,1
-29,5
48,0
zapojený nestrukturovaný les v roce 2009
s dutinami s tesaříkem s páchníkem s krascem
-12,4
-20,6
-12,2
-13,6
26,7
31,9
39,3
43,1
25,3
53,2
2,4
68,0
49,3
53,7
30,9
0,4
165,1
313,3
558,4
654,4
-77,6
-83,8
-100,0
-100,0
-71,0
-71,1
-74,7
-84,2
-23,0
-30,2
-24,7
-26,9
37,6
49,2
40,3
43,8
— 79 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
tinami/zájmovými organizmy je největší (165-654% rozdíl) na plochách, jež byly v roce 1938 klasifikovány
jako travní porost se solitérními stromy, tedy nejotevřenější kategorie. (Empirické četnosti u všech kategorií
jsou podle testu dobré shody /Pearsonova chí-kvadrát testu/ signifikantně odlišné od teoretických). To ukazuje, že otevřenost porostu a osluněnost jednotlivých stromů během jejich růstu je pro jejich kvalitu jako
habitatů saproxylického hmyzu klíčová. Znovu je třeba připomenout, že stav v roce 1938 zachycuje podobu
lesa již sedmdesát let po ukončení pastvy v lesích a probíhající intenzifikaci. Můžeme tedy (i na základě habitu) předpokládat, že i ty zájmové stromy, jež v roce 1938 připadaly do zapojeného nestrukturovaného lesa,
jsou pozůstatky otevřenějších porostů, jež však byly v období mezi ukončením lesní pastvy zapojeny.
5.5 Těžba dřeva a lesnické hospodaření
Intenzita těžby dřeva v zájmové oblasti je předmětem rozsáhlých diskuzí a sporů (Baroch 2007, Česká televize 2008, Česká televize 2010). Zatímco ochránci přírody a ekologové poukazují na její přílišný rozsah
a nevhodné metody (Utinek 2008, Čížek et al. 2007, Danihelka 2009, Horal & Riedl 2013, Miklín
& Čížek 2014), jiní Soutok považují výhradně za „dílo lesníků“, kteří zde po staletí hospodařili správně
a správně hospodaří dodnes (Šálek 2008, Libus et al. 2007, Vybíral 2007). Jak ukazují výsledky analýzy
LU/LC (tab. 5), rozsah pasek byl v roce 2009 nejvyšší ze všech sledovaných období. Také rozložení porostů
z hlediska věkových stupňů (tab. 17, obr. 19) dokládá enormní rozsah těžeb v posledních dvaceti (respektive
v části Tvrdonicko) třiceti letech. Mezi lety 2009-2012 bylo navíc vykáceno dalších více jak 300 ha lesa, což
znamená tempo 100 ha ročně; při celkové ploše lesních porostů (obhospodařovaných společností Lesy ČR)
cca 7 000 ha by touto rychlostí byl veškerý les obnoven během sedmdesáti let.
Paseky dnes mají v průměru menší plochu, zato jich je více a jsou rovnoměrněji rozmístěny po celém zájmovém
území a spolu s homogenními zapojenými porosty se podílejí na celkovém vzestupu kontrastu v lesní krajině
(tab. 13). Problematická je i změna prostorové struktury mladých/středních/starých porostů, která proběhla
během posledních dvaceti let (obr. 21 a tab. 18), během nichž výrazně vzrostla fragmentovanost starých porostů na úkor čerstvě vykácených a vysázených porostů. Není bez zajímavosti, že podle Leverse et al. (2014) lze
Českou republiku považovat za jednu z oblastí Evropské unie s nejvyšší intenzitou těžby dřeva, ač podíl plantáží
(v západoevropském smyslu slova) je zde velmi nízký.
Je nesporné, že na výši těžeb má zásadní vliv plocha porostů dorůstajících mýtnímu věku, který se v uplynulých staletích několikrát měnil (Šálek 2008). (Během platnosti posledních dvou lesních hospodářských
plánů je doba obmýtí pro dub 140 let, pro jasan 110 let). Nevyrovnaná věková struktura je také důsledkem
jak vyšších těžeb v určitých obdobích minulosti (např. v druhé polovině 19. stol. z důvodu výstavby železnice
nebo ve válečných letech), tak nástupem moderního lesnictví s výsadbou stejnověkých porostů vysokého
lesa. Problematické však je, že při maximálním vytěžení porostů v mýtném věku (snahy o jeho zvýšení či
odložení těžby některých ploch uspěly jen zčásti – viz Horal & Riedl 2013 nebo Matuška v pořadu České
televize 2007, který popisuje „využití díry v zákoně“ pro zahájení těžeb v jádrové oblasti soutoku) se nevyrovnanost přenáší do dalších staletí. Zároveň vzhledem k využívání „obnovních bloků“ vznikají rozsáhlé
oblasti mladých porostů, maximálně s několika desítkami výstavků. Lesní zákon (Parlament ČR 1995)
a související vyhlášky sice upravují např. přiřazování holých sečí a maximální velikost pasek, holé seče zde
jsou tedy přiřazovány šachovnicově nebo odděleny porostními žebry. Po zajištění porostu (tedy do sedmi let
od obnovení) však dojde ke smýcení porostních žeber (či zbývajícího lesa) a výsledkem je tedy v podstatě několikahektarová paseka (obr. 25 a 26). I když z hlediska množství vytěženého dříví a plochy dotčené těžbou
mohla být na počátku 20. století těžba dřeva podobného rozsahu, z hlediska prostorové struktury lesa má
nyní mnohem výrazněji negativní důsledky.
Z hlediska ochrany přírody je jednoznačně problematická tzv. příprava půdy, tedy frézování svrchní části půdního profilu, jež je podle lesníků nutná pro úspěšné obnovení dubu letního – Blaha 2007, Vybíral 2007).
Ta však má zásadně negativní vliv jak na rostliny, tak zvířata, jelikož dochází ke zničení např. obnovovacích
orgánů rostlin či pařezů, které hostí larvy hmyzu (Čížek et al. 2007, Danihelka 2009). Na základě dohod
i sporů řešených Českou inspekcí životního prostředí (viz např. Ministerstvo životního prostředí 2010)
— 80 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Obr. 25 Porostní žebra, oddělující jednotlivé paseky (a) a rozsáhlá plocha
obnoveného porostu s výstavky po odtěžení porostních žeber, resp. zbývajících porostů po zajištění holin (b). Oba snímky autor [14. 6. 2012].
Obr. 26 Těžba dřeva v obnovním bloku. Stav v roce 2006 (a) s pasekami přiřazovanými rohy a 2009
(b) s dotěžením vynechaných porostů po zajištění holých sečí; vlevo nahoře (také dočasně ponechaná) porostní žebra
oddělující holé seče. Snímky © Geodis Brno.
— 81 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
se v současné době neprovádí hloubkově, ale pouze povrchově (kdy fréza nezajíždí do hloubky) nebo pruhově před zalesněním (AOPK 2009c).
5.6 Vodní toky a jejich úpravy
Snahy o úpravy vodních toků Moravy a Dyje jsou velmi staré; jak naznačují historické dokumenty, první úvahy o potřebě splavnění Moravy a zabezpečení pozemků podél řeky se objevily již v 16. století a od
roku 1653 byly mnohokráte na pořadu jednání (Jakubec 1981). K realizaci však došlo až na počátku století dvacátého, kdy do konce 2. světové války
byly provedeny úpravy středního toku Moravy
od Olomouce po Hodonín – přímým impulsem
bylo období intenzivních povodní mezi lety 1911
-1920 (Brázdil et al. 2011). V zájmovém území
se tyto předválečné úpravy týkají asi 1,5km úseku
Moravy pod Hodonínem na úrovni Lužic, kde je
patrné nové koryto, do nějž se vlévá původní tok
(dnes Stará Morava) (obr. 27). Dyje byla poprvé
upravena v letech 1823 – 1831, a to v úseku mezi
Jaroslavicemi a Novým Přerovem a na přelomu
19. a 20. století pak v úseku Nový Přerov – Dolní
Věstonice (Jakubec 1981). V obou případech tedy
byly nejprve upraveny střední toky (mimo zájmové
území); jak píše Jakubec (1981), z celkových 69 tis.
ha záplavových území Moravy a Dyje byl jejich rozsah těmito úpravami snížen na zhruba 65 %. Snížení retenční kapacity ve středních tocích pak mělo Obr. 27 Stará Morava a nové koryto pod Hodonínem
negativní vliv na rozsah povodní na dolních tocích. v roce 1938. Snímek © VGHMÚř.
Další, výrazně rozsáhlejší úpravy toků měly základ ve Státním vodohospodářském plánu z roku 1954, jehož
opatření byly motivovány jak omezením povodňových škod, tak zajištěním dostatku pitné a závlahové vody
nebo možností zemědělské kultivace a intenzifikace hospodaření na dříve zaplavovaných oblastech. Velkou
důležitost mělo i lesní hospodářství, podle Jakubce (1981) měly lužní lesy v oblasti dolní Moravy a Dyje
špatnou druhovou skladbu s nízkým podílem dubu (ve prospěch topolu, jasanu či olše). Právě dopadu vo-
Obr. 28 Původní (vlevo, 1938) a upravený (vpravo, 1976) tok Moravy u Lanžhota. Snímky © VGHMÚř.
— 82 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
dohospodářských opatření na lesní hospodaření byla věnována velká pozornost. Zatímco Jakubcův (1981)
text obsahuje optimistické závěry ohledně vlivu vodohospodářských úprav (a související změny vodního
režimu) na lužní lesy, podle Veselého (2004) již v 1. polovině 19. století Liechtensteinové (jako majitelé
většiny zdejších rozsáhlých lesních pozemků) návrhy na narovnání a úpravu řeky Dyje odmítli s tím, že
kromě „neslýchaných nákladů“ by byly spojeny s „rozsáhlými škodami na plochách krásného lužního lesa“
a dokonce přímo zmiňují předpokládané silně negativní důsledky změny vodního režimu lužního lesa.
Od roku 1968 do začátku let osmdesátých byly upraveny toky Dyje i Moravy od soutoku po Nové Mlýny
(respektive Hodonín) (obr. 18); práce zahrnovaly ohrázování toků, napřímení koryt s odškrcením meandrů
(z nichž se staly postupně se zazemňující jezírka – obr. 28), budování jezů a dalších regulačních zařízení
i stavbu zcela nových koryt – tzv. odlehčovacího ramena Dyje u Břeclavi a nového koryta Dyje u Lednice
(obr. 29). Do té doby se dyjsko-moravská niva vyvíjela přirozeně a charakteristický pro ni byl anastomózní
říční vzor s hlavními koryty větvícími se na řadu dílčích, propojených, často paralelních koryt (Demek et al.
2012). Zatímco řeka Morava byla v zájmovém území upravena kompletně, řeka Dyje jen částečně; technicky
se zde řešil mj. pohyb rakousko-československé státní hranice v úsecích, kde Dyje přirozeně meandrovala
Obr. 29 Nově vybudované koryto Dyje u Břeclavi (a) a před Lednicí (b) – původní stav v roce 1953 (vlevo), nový
(1976) vpravo. Snímky © VGHMÚř, CENIA.
— 83 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
(AOPK 2009a). Oproti údajům obvykle uváděným v literatuře (Jakubec 1981, Veselý 2004) však letecké
snímky z roku 1938 ukazují, že již tehdy bylo koryto řeky Moravy v oblasti Soutoku částečně narovnáno
(obr. 30), a to minimálně na sedmi místech (obr. 18).
Obr. 30 Ukázka narovnaného úseku řeky Moravy nedaleko soutoku s Dyjí v roce 1938; vlevo 1938 již narovnané
koryto (s meandry od nového koryta zatím neoodělenými), vpravo výstavba koryta nového. Snímky © VGHMÚř.
V 80. letech, kdy začal být zřejmý negativní vliv provedených vodohospodářských úprav na lužní lesy, byly
postupně revitalizovány/vybudovány soustavy kanálů s propustky a stavidly pro manipulaci s vodou: v Kančí
oboře 21,6 km, v oblasti Soutoku 70 km, na Tvrdonicku byly vybudovány spojovací kanály mezi Moravou
a starými koryty lužních vodotečí. V současné době v zájmovém území leží tři suché poldry – Bulhary-Poldry a Přítluky (kam se voda dostává přes jez u Bulhar, jinak také dělící vodu mezi „starou“ (Zámeckou) Dyji
a současné (nově vybudované) koryto, a největší poldr Soutok, do nějž může být napouštěna voda jak z Dyje,
tak z Moravy (Hrib 2008). Jak poznamenává Skokanová (2008b), vodohospodářské úpravy měly velký vliv
i na zemědělství a (tím pádem i LU/LC); regulace řek a ochrana před povodněmi umožnily rozorání mnohých
nivních luk na ornou půdu. Ať již díky menší potřebě orné půdy, ale často také menší kvalitě takto získané orné
půdy však byly mnohé tyto plochy po roce 1990 opět zatravněny – v celém zájmovém území šlo o 170,2 ha.
V současné době probíhaly další úpravy suchého poldru na Soutoku, řešené v rámci projektu M00195 Přírodě
blízká protipovodňová opatření v soutokové oblasti Moravy a Dyje (Krejčí 2013), mající za cíl mj. zpevnění hrází,
rekonstrukci vodohospodářských objektů nebo revitalizaci odstavených ramen Dyje na česko-rakouské hranici.
Různě upravována, regulována či zcela nově budována byla i koryta zdejších menších řek a vodotečí. Na
mnohých leteckých snímcích (ať již historických, tak současných) lze na plochách travních porostů či orné
půdy pozorovat (částečný) průběh velkého množství starých koryt, meandrů a zákrut (obr. 31), do nichž se
často po povodních přirozeně stahuje voda, a místy vznikají periodická jezírka. Také hranice jednotlivých
pozemků často sledují (byť v roce 1938 mnohem výrazněji) zakřivené linie dřívějších koryt. Jde o jeden
z jasných příkladů, že (zdejší) krajina má paměť a můžeme ji vnímat jako palimpsest, ve své aktuální podobě
(více či méně skrytě) obsahující i podoby minulé (blíže viz např. Gojda 2000). Lze předpokládat, že zdejší
sedimenty jsou bohatou databankou informací o vývoji říční nivy v uplynulých tisíciletích stejně, jako popisují Kadlec et al. (2009) na příkladu nivy Moravy u Strážnice.
5.7 Management území
Přes velký význam zájmového území z hlediska ochrany přírody dosud neexistuje dokument, jenž by obsahoval managementové zásady pro oblast jako celek. Péče o území je tak roztříštěná mezi několik institucí,
— 84 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
a)
b)
a)
300 m
b)
Obr. 31 Stará říční koryta a meandry, identifikovatelné na leteckých snímcích. Ukázka z nivy řeky Moravy
(a, podklad snímek z roku 1938, vlevo již regulovaný tok Kyjovky) a Dyje (b, podklad letecký snímek z roku
2009). Snímky © VGHMÚř a Geodis Brno, data autor.
jednajících na základě různých zákonů a zásad. Maloplošná zvláště chráněná území jsou řízena podle plánů
péče a spravovaná územně příslušným regionálním pracovištěm AOPK ČR (NPR, NPP), respektive krajským úřadem (PR, PP). Krajský úřad má také na starosti chráněná území soustavy Natura 2000 (EVL
a PO), pro něž však neexistuje konkrétní managementový plán, ale pouze obecná doporučení podle předmětů ochrany (jak pro druhy, tak stanoviště); hospodaření v těchto lokalitách je tak pouze usměrňováno
z hlediska posuzování vlivů zásahů. V platnosti jsou momentálně Souhrny doporučených opatření (SDO) pro
PO Soutok-Tvrdonicko a v přípravě SDO pro EVL Soutok – Podluží; ty by při schvalování LHP měly být
implementovány stejně, jako např. plány péče u MZCHÚ. Biosférická rezervace (resp. ji spravující obecně
prospěšná společnost – o.p.s. Dolní Morava) řeší různé dílčí projekty (jejich přehled je na BRDM 2009).
Z hlediska územního pokrytí je při zhruba polovičním podílu lesů nejdůležitějším dokumentem lesní
hospodářský plán. Během procesu návrhu CHKO Soutok byl připraven plán péče (AOPK 2009b), ten však
vzhledem k nevyhlášení CHKO nevstoupil v platnost. Dalším dokumentem, který měl ambici řešit management území z ochranářského hlediska jako celku, byl Návrh péče podle Natury 2000 (AOPK 2011b). Jím
navrhovaná opatření však jako celek nebyla použita.
— 85 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Vzhledem k výše popsané roztříštěnosti je zřejmé, že prosazení jednotného managementového plánu je
takřka nemožné – možným řešením by mohl být vznik CHKO (pod jeho Správu by pak přešla všechna
maloplošná zvláště chráněná území, evropsky významné lokality i ptačí oblasti, ochrana přírody by měla
větší možnosti zásahu do lesního hospodářského plánu jakožto klíčového dokumentu). Jelikož od vyhlášení
CHKO bylo ze strany Ministerstva životního prostředí ustoupeno, další možností jednotnější správy území
je využití institutu biosférické rezervace. To však naráží jednak na zákonné nezakotvení tohoto institutu,
jednak na osobnostní animozity a negativní vztahy mezi jejími představiteli a ochranářskou obcí, jejíž názory
na současné fungování a činnost o. p. s. Dolní Morava jsou vcelku pochopitelně velmi kritické.
Na základě výše zmíněných dokumentů, znalostí o důsledcích změn krajiny během dvacátého století a odborných studií lze jako klíčová managementová opatření z hlediska ochrany přírody a krajiny zmínit následující.
Sídla a urbanizované plochy
Sídla a urbanizované plochy zabírají pouze marginální část plochy zájmového území; během uplynulého
století však došlo k jejich rozšíření na zhruba dvojnásobek plochy. Další rozšiřování zástavby hrozí v zásadě
pouze v okrajových částech území u současných sídel; vhodné by bylo využití volných ploch v intravilánu
obcí na místo dalšího rozšiřování zástavby směrem do volné krajiny. Poměrně výrazným zásahem do lesní
krajiny by byla již dlouho diskutovaná výstavba obchvatu Břeclavi, jež by se dotkla i lokalit chráněných
v rámci soustavy NATURA 2000.
Zemědělské plochy
Přestože celková rozloha zemědělsky využívaných ploch – orné půdy a travních porostů – se během 20. století příliš nezměnila, z hlediska intenzity hospodaření a struktury krajiny došlo k významným změnám. Za
pozitivní lze považovat výrazný nárůst plochy liniové vegetace a remízků, v němž by bylo vhodné pokračovat
i do budoucna. Vhodně rozmístěné a strukturované ostrůvky přírodní krajiny v matrici orné půdy slouží
jako významné refugium pro nejrůznější druhy organizmů, zároveň mají nesporný estetický efekt.
Díky vodohospodářským regulacím byla velká část travních porostů přeměněna na ornou půdu; ač v posledním sledovaném období došlo k poklesu plochy orné půdy a část pozemků byla opět zatravněna, do
budoucna by bylo vhodné podporovat další zatravnění pozemků pro hospodářské využívání méně vhodných
– zaplavovaných, podmáčených, ohrožených erozí. Další konkrétní opatření zmiňuje AOPK (2009b).
Stávající travní porosty je nutno kosit (případně zavést pastvu) a zabránit tak dalšímu šíření lesa a křovin,
případně některé – v uplynulém staletí zarostlé – nivní louky obnovit. Při kosení je nutná volba vhodného
termínu z hlediska chráněných druhů a praktikování šetrnějších způsobů, jako je mozaiková či pruhová seč
apod. (blíže viz např. Šarapatka & Niggli 2008, opatření pro konkrétní druhy v zájmovém území AOPK
2011b). V současné době probíhající sečení všech luk v oblasti Soutoku s využitím mechanice během několika málo dní je z hlediska ochrany přírody velmi nevhodné.
Lesní plochy
Vzhledem k zájmovým druhům a předmětům ochrany zdejších EVL je management lesních porostů a lesní hospodaření klíčovou otázkou. Zájmové území za svou biodiverzitu ve velkém vděčí dřívějším tradičním způsobům lesního hospodaření, které však byly ve 20. století opuštěny. Staré a solitérní
stromy, které se s této doby dochovaly, tvoří jakýsi most mezi současností a minulostí, avšak vzhledem
k jejich stavu a současnému hospodaření je zřejmé, že jejich efekt nevydrží věčně a pro (alespoň částečné) zachování stávající diverzity bude nutno v lesích uplatňovat aktivní management, který bude více
zohledňovat ochranu přírody před intenzivností (či ještě další intenzifikací) hospodaření. Aktivní management je přitom klíčový: v současné době ve zdejších MZCHÚ většinově uplatňované „ponechání
přirozenému vývoji“, tedy bezzásahovost (s výjimkou např. odstraňování invazních druhů), má sice pozi— 86 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
tivní efekt v podobě většího množství starého a mrtvého dřeva v lese a věkové strukturovanosti porostu,
avšak (zejména při oplocení území rezervace a tím zamezení přístupu zvěře, jako je tomu v NPR Ranšpurk a NPR Cahnov-Soutok) výsledkem je velmi zapojený porost, v němž se duby nemají šanci uchytit
(v přirozeně zmlazeném porostu zcela chybí – Konečný 2009), natož v dospělosti dosáhnout potřebných
rozměrů a proporcí. Z hlediska ochranářského managementu problematický je stav v lednickém zámeckém
parku, který je v současnosti (spolu s Pohanskem) nejdůležitější lokalitou solitérních stromů. Zde docházím
ke střetům památkové péče s ochranou přírody např. v otázce ponechávání/odstraňování padlých stromů.
Jako konkrétní opatření (z velké části shrnuté např. v AOPK 2011b) lze zmínit:
- vhodnou druhovou skladbu (udržování vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, nerozšiřovat geograficky nepůvodní druhy dřevin),
- preferovat přirozenou obnovu, mechanizaci a přípravu půdy používat co nejméně,
- omezení velikosti holých sečí, využíváním šetrnějších metod těžby, jako je např. clonná seč,
- udržení starých porostů (např. ponecháváním co největšího počtu výstavků, skupinek stromů nebo porostních žeber i po zajištění pokácených porostů, snížením objemu těžby, ponecháváním (alespoň části)
mrtvého dřeva a pařezů v lese, prodloužením doby obmýtí),
- prosvětlování porostů s cílem obnovy řídkých lesů, obnovení pařezinového způsobu hospodaření/středního
lesa, znovuzavedení lesní pastvy (což je však alespoň zatím z hlediska zákona na lesních plochách komplikované), uvolnění starých a solitérních stromů,
- stejně jako u prací na bezlesí, i zde je (mj. z hlediska hnízdících ptáků) důležité vhodné načasování prací,
stejně jako individuální ochrana obsazených hnízdišť.
Je zřejmé, že tak rozsáhlé proředění porostů, jako byl stav v roce 1938 (nebo dříve), není reálné. Při vhodném prostorovém rozmístění těžeb i managementových zásahů však lze dosáhnout výrazně lepšího stavu, než
dnes, tedy rovnoměrnějšího zastoupení mladých a starých porostů, snížení celkového kontrastu hranic, větší
diverzity krajiny s více podobně velkými plochami namísto rozsáhlé matrice zapojeného lesa fragmentované
pasekami, a lepšího propojení a návaznosti jednotlivých (strukturních i věkových) prvků. Jako inspirace
může posloužit třeba stav na rakouské straně hranice, v rezervaci Marchauen. Jak uvádí Hager & Buchleitner (2000), zde je zhruba 30 % plochy lesů obhospodařováno jako les vysoký (zejména porosty tvrdého
luhu), 40 % jako les střední (pařezinový s výstavky) a 20-25 % jako les nízký (pařezinový).
Vodní toky a plochy
Provedené úpravy vodních toků měly na zdejší krajinu výrazně negativní vliv. Ač byly 90. letech minulého
století provedeny úpravy, mající za cíl alespoň zčásti upravit vodní režim k lepšímu, celkově v oblasti (a
zejména na hlavních tocích) převládá vysoce technický, nepřírodní stav. Jak uvádí AOPK (2009b), dlouhodobým cílem ochrany přírody v oblasti vodního hospodářství by měl být návrat do co nejvíce přírodě blízkého stavu tak, aby bylo zajištěno jak přirozené fungování říční nivy, tak přirozené geomorfologické procesy
v korytech a jejich průchodnost, samozřejmě s bez zvýšení povodňového ohrožení okolních sídel. To zahrnuje např. obnovení a napojení dalších částí starých říčních ramen (Zámecká Dyje, Černá Dyje, staré meandry
Moravy apod.) a vodotečí na hlavní toky, zlepšení jejich průchodnosti, (částečnou) obnovu povodňového
režimu a přirozeného kolísání hladiny mj. úpravou manipulačních řádů vodohospodářských objektů apod.
Latentním rizikem je (stále oficiálně neopuštěná) koncepce vodní cesty Dunaj–Odra–Labe. — 87 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
6. Závěr
Předkládaná dizertační práce měla za cíl pomocí dat odvozených z leteckých snímků popsat vývoj LU/LC mezi
lety 1938 – 2009 a srovnat jej s vývojem LU/LC v České republice, analyzovat a srovnat plošný rozsah těžby
dřeva a intenzitu lesního hospodaření ve sledovaných obdobích, popsat vliv historického LU/LC na současné
rozšíření starých a solitérních stromů a na základě zjištěných údajů navrhnout zásady pro management území.
Za krajinnou matrici zájmového území můžeme (v měřítku tříd, jako vyšší hierarchické úrovně kategorií
LU/LC) ve všech sledovaných obdobích označit lesní plochy s nadpolovičním podílem, následované zemědělskou půdou se zhruba třetinovým podílem; vodní a urbanizované plochy zabírají jen malou část území. Beze
změny zůstala během sledovaného období necelá třetina plochy, na další více jak třetině došlo jen k jedné
změně. Z hlediska tříd LU/LC tedy můžeme zájmové území během sledovaného období označit jako poměrně stálé, bez výrazných změn. Podobně se v celkovém krajinném měřítku příliš nezměnily ani hodnoty
krajino-ekologických indexů; výraznější je pokles indexů IJI a SIDI svědčící o homogenizaci krajiny, a pokles
indexu ENN spolu s nárůstem hodnot indexu CONTAG svědčící o větší fragmentaci krajiny.
Výraznější změny nastaly na podrobnější úrovni kategorií LU/LC. Relativně velké změny kategorií z třídy
urbanizovaných ploch (zdvojnásobení zastavěné plochy a dopravy, městské zeleně, zahrad i rekreačních ploch)
není z hlediska jejich celkové výměry příliš významný.
Velký vliv na zdejší krajinu měly provedené regulace a úpravy vodních toků, zde dvojnásob klíčové pro fungování lesních i nelesních ekosystémů. Narovnání některých meandrů na řece Moravě ukázaly již letecké
snímky z roku 1938, hlavní etapa vodohospodářských úprav nastala až v druhé polovině 20. století. Hlavní
toky byly v zájmovém území zkráceny o 19,0 % (Dyje), respektive 32,7 % (Morava). Z meandrů často
vznikla postupně se zazemňující jezírka typického půlkruhového tvaru; na nárůstu rozlohy vodních ploch
se významně podílelo také zatopení štěrkovny u Moravské Nové Vsi. Naopak na polovinu poklesla plocha
bažin a mokřadů.
Vodohospodářské úpravy včetně vybudování zcela nových koryt a s nimi spojená změna vodního režimu
– především výrazné omezení do té doby běžných záplav – umožnily intenzifikaci zemědělského hospodaření. V první polovině sledovaného období byla pro zemědělskou krajinu typická mozaika drobných, protáhlých pozemků o průměrné rozloze zhruba 0,3 ha, jichž bylo v zájmovém území přes čtyři tisíce. Na základě
map a jiných studií můžeme předpokládat, že zhruba ze 40 % byly využívány jako orná půda, ze zbývajících
60 % jako louky/pastviny. Více jak 20% podíl měly v těchto obdobích trvalé travní plochy. Mezi lety 1953
a 1976 došlo k výrazné změně, kdy se třetina tehdejších travních porostů byla přeměněna na ornou půdu,
jejíž podíl tak vzrostl z 6 na 18,8 %. Změnila se také struktura zemědělské plochy: z mozaiky drobných pozemků se v tomto období stala z 81,1 % orná půda, z desetiny velkoplošné travní porosty; počet plošek zde
poklesl na 5 %. Mezi lety 1976-2009 plocha zemědělské půdy celkově poklesla, a i když některé plochy orné
půdy byly převedeny zpět na travní porosty, jejich plocha celkově klesla na nejmenší podíl (13,6 %) během
sledovaného období. Na úbytku travních porostů se kromě intenzifikace (36,6 % travních porostů z roku 1938
se stalo ornou půdou nebo sadem) podílelo zejména zalesnění (15,4 %). Lesy a křoviny pokryly také zhruba
5 % mozaiky a orné půdy. Výraznou změnou v zemědělské krajině byl také nárůst liniové zeleně na úkor právě
zemědělské půdy, jejíž plocha se během sledovaného období takřka ztrojnásobila.
Zásadní proměnou prošly zdejší lesy. Zatímco na počátku 20. století je ze 40 % tvořily strukturované a řídké
porosty jako pozůstatek dřívějších způsobů hospodaření, již mezi lety 1938-1953 byly z velké části zapojeny
a hospodaření převedeno na holosečné; v současné době tvoří strukturované a řídké porosty včetně travních
porostů se solitérními stromy jen necelých 6 % lesa. Kromě obrovského poklesu rozlohy se změnily také další
charakteristiky řídkých lesů: výrazně narostla jejich izolovanost, fragmentovanost, v lesní krajině se zvýšil
kontrast. Srovnání dat LU/LC s výsledky mapování starých a solitérních stromů, jež jsou klíčovými habitaty
chráněného saproxylického hmyzu ukazuje, že LU/LC v roce 1938 má výrazný vliv na jejich rozmístění:
— 88 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
v lesích, jež byly v průběhu 20. století zapojeny, avšak v roce 1938 klasifikovány jako řídké/strukturované
porosty, dnes stojí o 48 % těchto stromů více, než by odpovídalo jejich ploše. Naopak lesy, jež byly zapojené
již v roce 1938, a současné paseky obsahují o necelou třetinu těchto stromů, než by odpovídalo jejich ploše.
Data o věkové struktuře zdejších lesů a intenzitě těžeb ukázala, že rozsah těžby během posledních dvaceti let
je výrazně vyšší, než tomu bylo v minulosti; paseky a porosty o stáří do dvaceti let zabírají 26,4 % plochy
lesa. Rozsah pasek byl v roce 2009 nejvyšší ze všech sledovaných období. Velký plošný rozsah těžeb a jejich
prostorové umístění má za následek výraznou změnu struktury lesní krajiny a poměru mladých, středních
a starých porostů: během posledních dvaceti let klesla plocha starých porostů takřka na polovinu, podobně
se zvýšila jejich fragmentovanost a ještě více izolovanost.
Díky specifiku území – poměrně velkému podílu přírodních ekosystémů a hlavně klíčovému vlivu vodohospodářských úprav na zemědělství – je zdejší vývoj LU/LC poněkud odlišný od celkových trendů v ČR.
V souladu s nimi je nárůst plochy lesů a zástavby, naopak výrazný úbytek travních porostů a nárůst plochy
orné půdy v polovině 20. století je zdejším specifikem.
Využití starých leteckých snímků jako zdroje údajů o LU/LC umožnilo v předložené dizertační práci zaznamenat i procesy, jež bývají v jiných studiích o vývoji LU/LC vycházejících z historických map zanedbávány;
zejména jde o strukturu a kategorizaci lesních ploch podle stupně jejich otevřenosti/zapojenosti. Bez zajímavosti nejsou ani údaje o mozaice drobných zemědělských ploch a vývoji řek a jejich koryt. Ve spojení s daty
z terénního výzkumu jde (zejména v případě lesa) o velmi důležitý zdroj dat, umožňující zhodnocení vlivu
historické struktury krajiny na dnešní ekosystémy.
Předkládaná dizertační práce ukázala, že krajina na soutoku Moravy a Dyje se během uplynulého století poměrně výrazně proměnila. Z hlediska ochrany přírody a biodiverzity šlo však většinou o změny k horšímu,
kdy klíčové prvky zdejší diverzity – řídké porosty a staré a solitérní stromy – mizí, a na ně vázané organizmy
se dostávají do extinčního dluhu. Přes existenci velkého množství forem ochrany přírody zde (bez několika
výjimek) není prováděn management, jenž by aktivně směřoval k obnovení (či udržení) otevřených porostů
a obecně přírodě bližšímu a ekologicky příznivějšímu hospodaření. Údaje o podobě krajiny na počátku
20. století a jejich změnách by mohly posloužit jako inspirace, kam podobu tohoto mimořádného území
směřovat tak, aby ve své unikátní podobě zůstalo zachováno i pro další generace.
Poděkování
Za konzultace, rady, spolupráci a pomoc při tvorbě této práci děkuji Mgr. Lukáši Čížkovi, Ph.D.;
doc. RNDr. Janu Hradeckému, Ph.D.; Mgr. Janu Altmanovi, Ph.D.; Davidu Hauckovi;
RNDr. et Mgr. Matěji Horáčkovi; Ing. Davidu Horalovi; Mgr. Jiřímu Kmetovi; RNDr. Monice
Mulkové, Ph.D.; Ing. Vladanu Riedlovi; RNDr. Veronice Smolkové, Ph.D.; Ing. Filipovi Šálkovi; Ing. Iloně
Vybíralové; doc. Ing. dr. Tomáši Vrškovi. V neposlední řadě děkuji rodině a přítelkyni za podporu.
Tato práce byla podpořena finančními prostředky z grantů Grantové agentury ČR (P504/12/1952),
Technologické agentury ČR (TA02021501), Moravskoslezského kraje (MSK: RRC/04/2012 2012-2013)
a SGS Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (2011-2014).
— 89 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Použité krajino-ekologické indexy
Převzato/upraveno podle McGarrigal & Marks (1995);
_AW rozlohou vážený průměr
CA Class Area, rozloha kategorie
aij rozloha (m2) plošky třídy ij
TA Total Lanscape Area, celková rozloha krajiny
A rozloha (m2) zkoumané krajiny
PLAND Percentage of Landscape, procentní rozloha kategorie
aij rozloha (m2) plošky třídy ij; A rozloha (m2) zkoumané krajiny PLAND
LPI Largest Patch Index, index největší plošky
max(aij) rozloha (m2) největší plošky třídy ij; A rozloha (m2) zkoumané krajiny
NP Number of Patches, počet plošek
MPS Mean Patch Size, průměrná velikost plošky
aij rozloha (m2) plošky třídy ij; ni počet plošek třídy i
TE Total Edge, celková délka hranic
ED Edge Density, hustota hranic
eik celková délka hranic mezi ploškami typu i a k; A rozloha (m2) zkoumané krajiny
TECI Total Edge Contrast Index, index kontrastu hranic
eik celková délka hranic mezi ploškami typu i a k, zahrnuje segmenty
hranic podél plošek třídy i; e*ik celková délka hranic mezi ploškami
tříd i a k, zahrnuje celkovou délku hranic v krajině včetně pozadí;
dik váha kontrastu hranice mezi třídami i a k
CWED Contrast-Weighted Edge Density, kontrastem vážená hustota hranic
eik celková délka hranic mezi ploškami typu i a k; dik váha kontrastu
hranice mezi třídami i a k; A rozloha (m2) zkoumané krajiny
SHAPE Shape Index, index tvaru plošky
pij obvod (m) plošky třídy ij; aij rozloha (m2) plošky třídy ij
SHAPEI
ENN Euclidean Nearest-Neighbor Distance, střední vzdálenost nejbližší sousední plošky
xij vzdálenost nejbližší sousední plošky stejného typu (od kraje ke kraji); ni počet plošek
PROX Mean Proximity Index, index blízkosti
aijg rozloha plošek třídy ij v limitní vzdálenosti od plošky
ij; hijg vzdálenost mezi ploškami ijg a ijg (od kraje ke kraji)
SIDI Simpson Diversity Index, Simpsonův index diverzity
Pi podíl kategorie i na celkové rozloze krajiny
CONTAG Contagion Index, index sdělnosti
Pi podíl kategorie i na celkové rozloze krajiny;
gik počet sousedností mezi ploškami třídy i a k;
m počet krajinných tříd ve zkoumané krajině
— 90 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
IJI Interspersion and Juxtaposition Index,
index proložení a umístění
eik celková délka hranice mezi ploškami tříd i a k;
m počet krajinných tříd ve zkoumané krajině
AI Aggregation Index, index agregace
gii počet sousedností mezi pixely plošek třídy i; maxgii
maximální počet sousedností mezi pixely plošek třídy i
KES Koeficient ekologické stability (Míchal 1991)
pn rozloha třídy n; kpn váha ekologické stability třídy n;
p celková plocha zkoumané krajiny
Seznam publikovaných prací
Studie v impaktovaných publikacích
Miklín, J. & Gajdošová, K. (in review) Concept of an Atlas of a Protected Area: From Data to Maps
– Example from the Czech Republic. The Cartographic Journal.
Miklín, J. & Čížek, L. (2014) Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran trees
and mature forests succumb to forestry intensification, logging, and succession in a UNESCO Biosphere
Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, č. 1, s. 35-41.
Miklín, J. (2012) Atlas of Pálava Protected Area. Journal of Maps, 8, č. 4, s. 492-498.
Studie v publikaci zařazené v databázi SCOPUS
Miklín, J. & Smolková, V. (2011) Land use/land cover changes of the Pálava PLA and proposed Soutok
PLA (Czech republic) in 1841-2006. Moravian Geographical Reports, 19, č. 3, s. 15-28.
Ostatní odborné publikace
Miklín, J. (2012) Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový
kámen v uplynulých dvou stoletích. In: Regiom: Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov, s. 4-9.
Miklín, J. (2012) Proměny krajiny soutoku Moravy a Dyje – mizející ohnisko biodiverzity. In: Osman, R.
& Daněk, P. [eds] Geografický výzkum v České republice: sborník z workshopu. Tribun EU, Brno, s. 126-140.
Miklín J., Lenart J. & Pánek T. (2010) Vodopád na Mazáku - nejvyšší vodopád Moravskoslezských Beskyd. Acta Musei Beskidensis, 2, s. 1-5.
Aktivní účast na konferencích
Miklín, J., Čížek, L. & Vodka, Š. (2012) From biodiversity-rich open woodlands to plantations: Aerial photographs tell a story of rapid disappearance of key oak-woodland habitats in temperate Europe [prezentace]. 6th
Canopy Conference, Oaxaca, Mexiko [2012-10-27]
Miklín, J. (2012) Naučná stezka po vulkanitech Nízkého Jeseníku: vizualizace vulkanického reliéfu a procesů
[prezentace]. Studentská geologická konference, Brno [2012-05-24].
— 91 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Miklín J. & Čížek L. (2012) Husto v lužním lese: proměny lesa a krajiny při soutoku Moravy a Dyje v posledním
století [poster]. Zoologické dny 2012, Olomouc [2012-02-10].
Miklín, J. (2012) Soutok Moravy a Dyje - promarněná šance české ochrany přírody? Výroční konference
CZ-IALE: management chráněných území, Praha [2012-01-20]
Miklín, J. (2011) Proměny krajiny soutoku Moravy a Dyje: mizející ohnisko biodiverzity [prezentace]. Geografický výzkum v České republice, Brno [2011-09-16].
Miklín, J. (2010) Analýza změny krajinného krytu v CHKO Pálava a navrhované CHKO Soutok [prezentace].
Soutěž vysokoškolských kvalifikačních prací s tématikou životního prostředí Jihomoravského kraje, Brno
[2010-11-10].
Matuška, J. & Miklín, J. (2010) Vinohradnictví a ochrana přírody na území CHKO Pálava [prezentace].
VINOENVI 2010, Mikulov [2010-11-04].
Miklín J., Čížek L., Kmet J. & Riedl V. (2010) No country for old trees: Forestry intensification induced loss of
key habitats for endangered beetles in the March-Thaya floodplain, Czech Republic [poster]. 6th Symposium
and Workshop on the Conservation of Saproxylic Beetles, University of Ljubljana, Biotechnical Faculty,
Department of Forestry and Renewable Forest Resources. [2010-06-15].
Miklín J., Čížek L. & Kmet J. (2010) Dramatický úbytek stanovišť chráněných brouků v luzích jihu Moravy
[poster]. Zoologické dny 2010, Praha [2010-02-11].
Publikace popularizační
Miklín, J. (2013) Proměny Moravské Amazonie. Geo, č. 9, s. 68-75.
Miklín, J. (2012) Dolní Morava a Dyje z letadla. Naše příroda, č. 6, s. 58-63.
Miklín, J. (2012) Soumrak starých dubů. Příroda, č. 7-8, s. 56-60.
Miklín, J. (2012) Do nitra lanžhotského pralesa. Naše příroda, č. 2., s. 50-55.
Miklín, J., Šálek, F. & Vybíralová, I. (2010) Lužní krajina v souvislostech. Hnutí Duha, Brno, 24 s.
Miklín, J. (2010) Navrhovaná CHKO Soutok. Zpravodaj MŽP, č. 6, s. 24-26.
Použitá literatura a zdroje
Alexander, K. N. A. (1998) The links between forest history and biodiversity: the invertebrate fauna of ancient pasture-woodlands in Britain and
its conservation. In: Kirby, K. J. & Watkins, C. [eds] The ecological history of European forests. Oxon, CAB International, s. 73-80.
Anderson, J. R., Hardy, E. E., Roach, J. T. & Witmer, R. E. (1976) A Land Use And Land Cover Classification System For Use With
Remote Sensor Data. United States Government Printing Office, Washington. Dostupné z www: http://landcover.usgs.gov/pdf/
anderson.pdf [cit. 18. 10. 2010]
Anderson, R. A., Fralish, J. S. & Baskin, J. M. (1999) Savannas, Barrens, and Rock Outcrop Plant Communities of North America.
Cambridge University Press, Cambridge, 484 s.
Anděra, M. (2012) Mapa rozšíření Nyctereutes procyonoides v České republice. In: Zicha O. [ed.] Biological Library – BioLib. Dostupné
z www: http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id50/ [cit. 25. 10. 2010]
— 92 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Antrop, M. (2007) The preoccupation of landscape research with land use and land cover. In: Wu, J. & Hobbs, R. J. [eds] Key Topics in
Landscape Ecology. Cambridge University Press, Cambridge, s. 173-191.
AOPK (2009a) Rozbory chráněné krajinné oblasti Soutok. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 113 s.
AOPK (2009b) Plán péče o chráněnou krajinnou oblast Soutok. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 39 s.
AOPK (2009c) Stanovisko k žádosti spol. Lesy ČR, s.p., lesní závod Židlochovice. Dostupné z www: https://www.dropbox.com/s/
r3nwn6tkxn0tze3/Vyj%C3%A1d%C5%99en%C3%AD%20CHKO%20P%C3%A1lava.pdf [cit. 29. 12. 2014]
AOPK (2010) Plán péče o národní přírodní rezervaci Ranšpurk. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Pálava, Mikulov, 26 s.
AOPK (2011a) Plán péče o národní přírodní rezervaci Křivé jezero. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Pálava, Mikulov, 41 s.
AOPK (2011b) Návrh péče o významná stanoviště a druhy rostlin a živočichů na území EVL Soutok-Podluží, EVL Niva Dyje a PO
Soutok-Tvrdonicko. Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, 28 s.
Atelier Fontes (2008) Zpracování podkladů kapitoly Vodní hospodářství a Rybníkářství a sportovní rybářství pro plán péče pro
navrhovanou CHKO Soutok – studie. Atelier Fontes, Brno.
Bai, Y., Walsworth, N., Roddan, B., Hill, D. A., Broersma, K. & Thompson, D. (2005) Quantifying tree cover in the forest–grassland
ecotone of British Columbia using crown delineation and pattern detection. Forest Ecology and Management, 212, s. 92-100.
Balcar, J. (2000) Pozemková reforma v období první československé republiky. Dějiny a současnost, 22, č. 6, s. 27-31.
Balej, M. & Anděl, J. (2011) Typology of the districts in Czechia based on land cover structure. Geografie, 116, č. 2, s. 172-190.
Baral, H., Keenan, R.J., Sharma, S.K., Stork, N.E. & Kasel, S. (2014) Economic evaluation of ecosystem goods and services
under different landscape management scenarios. Land Use Policy, 39, s. 54-64.
Baroch, P. (2007) Jihomoravská Amazonie mizí pod motorovými pilami. Dostupné z www: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/
jihomoravska-amazonie-mizi-pod-motorovymi-pilami/r~i:article:512514/ [cit. 3. 1. 2015]
Basset, Y., Čížek, L. et al. (2012) Arthropod Diversity in a Tropical Forest. Science, 228, č. 6113, s. 1481-1484.
Bengtsson, J., Nilsson, S. G., Franc, A. & Menozzi, P. (2000) Biodiversity, disturbances, ecosystem function and management
of European forests. Forest Ecology and Management, 132, č. 1, s. 39-50.
Bércesné Mocskonyi, Z. (2011). Mesél az erdö: Tájtörténet – Térinformatika – természetvédelem Nagykörösön [GIS based landuse history of Nagykörös sand steppic oak forest]. Rosalia, 6, s. 37-70.
Bertrand, G. (1975) Pour une histoire ecologique de la France rurale. In: Histoire de la France Rurale. Le Seuil, Paris, vol. 1, s. 34-113.
Bičík, I., Kabrda, B. et al. (2008) Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka (1845 – 2000). Dostupné z www: http://lucc.
ic.cz/lucc_data/ [cit. 5. 1. 2015]
Bičík, I., Jeleček, L. & V. Štěpánek (2001) Land-use changes and their social driving forces in Czechia in the 19th and 20th
centuries. Land Use Policy, 18. č. 1, s. 65-73.
Blaha, T. (2007) Forest Management Systems of Floodplain Forests in the Forest Enterprise Židlochovice (LZ LČR Židlochovice).
In: Hobza, P. [ed] Forest Management Systems and Regenration of Floodplain forest sites. Mendelova univerzita, Brno, s. 9-18.
BRDM (2009) Biosférická rezervace Dolní Morava. Dostupné z www: http://www.dolnimorava.org/ [cit. 18. 11. 2010]
Brázdil, R., Řezníčková, L., Valášek, H., Havlíček, M., Dobrovolný, P., Soukalová, E., Řehánek, T. & Skokanová, H.
(2011) Fluctuations of floods of the River Morava (Czech Republic) in the 1691–2009 period: interactions of natural and
anthropogenic factors. Hydrological Sciences Journal, 56, č. 3, s. 468–485.
Brůna, J., Wild, J., Svoboda, M., Heurich, M. & Müllerová, J. (2013) Impacts and underlying factors of landscape-scale,
historical disturbance of mountain forest identified using archival documents. Forest Ecology and Management, 305, s. 294-306.
Brunet, J., Felton A. & Lindbladh, M. (2012) From wooded pasture to timber production – Changes in a European beech (Fagus
sylvatica) forest landscape between 1840 and 2010. Scandinavian Journal of Forest Research, 27, č. 3, s. 245-254.
Buček, A. (2000) Krajina České republiky a pastva. Veronica, 14, s. 1-7.
— 93 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Buček, A. (2010) Význam starobylých výmladkových lesů v kulturní krajině České republiky. In: Fórum o krajině a workshop management
kulturní krajiny. Sb. přísp. ZF MENDELU, Brno, CD, 7 s.
Bugalho, M. N., Caldeira, M. C., Pereira, J. S., Aronson, J. & Pausas, J. G. (2011) Mediterranean cork oak savannas require
human use to sustain biodiversity and ecosystem services. Frontiers in Ecology and the Environment, 9, č. 5, s. 278–286.
Burel, F. & Baundry, J. (2003) Landscape Ecology: Concepts, Methods and Applications. Science Publishers, Enfield, 362 s.
Buyantuyev, A. & Wu, J. (2007) Effects of thematic resolution on landscape pattern analysis. Landscape Ecology, 22, č. 1, s. 7–13.
Commission of the European Communities (1995) CORINE Land Cover. Dostupné z www: http://www.eea.europa.eu/
publications/COR0-landcover [cit. 12. 3. 2011]
Culek, M., Grulich, V. & Povolný, D. (1996) Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s.
CzechTourism (2010) Nejnavštěvovanější turistické cíle v Česku 2009. Dostupné z www: http://www.cot.cz/index.
php?page=200&jazyk=1&id=1040814389 [cit. 11. 10. 2010]
Česká národní rada (1992) Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Dostupné z www: portal.gov.cz/zakon/114/1992
[cit. 13. 10. 2010]
Česká televize (2008) Nedej se: Soutok Morava – Dyje II. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550nedej-se/207562248420030/video/ [cit. 6. 1. 2015]
Česká televize (2010) Nedej se: Soutok Morava – Dyje III. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550nedej-se/210562248420009/video/ [cit. 6. 1. 2015]
Český hydrometeorologický ústav (1998) Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997: Souhrnná zpráva projektu. Dostupné z www:
http://voda.chmi.cz/pov97/obsah.html [cit. 12. 10. 2010]
Čížek, L. (2012) V tropickém pralese je jen dvakrát víc druhů hmyzu než v lese na Moravě. Scienceworld.cz. Dostupné z www: http://www.
scienceworld.cz/aktuality/v-tropickem-pralese-je-jen-dvakrat-vic-druhu-hmyzu-nez-v-lese-na-morave-7137/ [cit. 17. 2. 2015]
Čížek, L., & Hauck, D. (2008) Extinční dluh v našich lesích: Fauna starých stromů na Břeclavsku. Lesnická práce, 87, č. 6, s. 19–21.
Čížek, L., Roleček, J. & Danihelka, J. (2007) Celoplošná příprava půdy v lesích a její důsledky pro biodiverzitu. Živa, č. 6., s. 266-268.
Danihelka, J. (2009) Co říká 11 fytocenologických snímků o vlivu celoplošné přípravy půdy na bylinné patro lužních lesů? Živa,
č. 5, s. 85-86.
DeFries, R., Hansen, A., Newton, A. C. & Hansen, M. C. (2005) Increasing isolation of protected areas in tropical forests over
the past twenty years. Ecological Applications, 15, č. 1, s. 19-26.
Demek, J. & Mackovčin, P. [eds] (2006) Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. MŽP ČR, Brno, 582 s.
Demek, J., Mackovčin, P. & Slavík, P. (2012) Spatial and temporal trends in land-use changes of Central European Landscape in the
last 170 years: a case study from the south-eastern part of the Czech Republic. Moravian Geographical Records, 20, č. 3, s. 2-21.
Di Gregorio, A. & Jansen, L. J. M. (2000) Land cover classification system: Classification concept and user manual. FAO. Dostupné
z www: http://www.fao.org/docrep/003/x0596e/x0596e00.htm [cit. 3. 4. 2011]
Dobrovolný, P. (1998) Dálkový průzkum Země, Digitální zpracování obrazu. Masarykova univerzita, Brno, 210 s.
Doubrava, P., Suchánek, Z., Roušarová, Š. & Řeřicha, J. (2010) Možnosti využití historické ortofotomapy pro vizuální interpretaci
současné ortofotomapy v rámci metodické fáze přípravy terénních prací projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst
(NIKM). In: Sborník konference Sanační technologie XIII., Vodní zdroje. Ekomonitor, Třeboň, s. 17-22.
Dresler, P. & Macháček, J. (2013) Vývoj osídlení a kulturní krajiny dolního Podyjí v raném středověku. Archeologické rozhledy,
65, s. 663-675.
Dreslerová, J. (2006) Krajinně-ekologické hodnocení mohutných dřevin v západní části CHKO Poodří a v biosférické rezervaci Dolní
Morava (Pohansko). In: Venkovská krajina: sborník příspěvků. ZO ČSOP Veronica, Brno, s. 20-23.
Dunning, J. B., Danielson, B. J. & Pulliam, H. R. (1992) Ecological processes that affect populations in complex landscapes.
Oikos, 65, č. 1, s. 169-175.
— 94 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Dvořák, P. & Klanicová, E. (2004) Osídlení Dyjské nivy v pravěku a časné době dějinné. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní
les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 497-513.
Eggers, B., Matern, A., Drees, C., Eggers, J., Hardtle, W. & Assmann, T. (2010) Value of Semi-Open Corridors for Simultaneously Connecting Open and Wooded Habitats: a Case Study with Ground Beetles. Conservation Biology, 24, č. 1., s. 256-266.
Eldredge, N. (2002) Life on earth: an encyclopedia of biodiversity, ecology, and evolution. ABC-CLIO, Santa Barbara, 793 s.
Evropská komise (1992) Council Directive 92/43/EEC of 21 May 1992 on the conservation of natural habitats and wild fauna and flora.
Dostupné z www: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31992L0043:EN:HTML [cit. 18. 5. 2011]
Evropská komise (1979) Council Directive 79/409/EEC of 2 April 1979 on the conservation of wild birds. Dostupné z www:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31979L0409:EN:HTML [cit. 18. 5. 2011]
Falťan, V. & Bánovský, M. (2008) Changes in land cover in the area of Výšné Hágy - Starý Smokovec, impacted by the wind
calamity in November 2004 (Slovakia). Moravian Geographical Records, 16, č. 3, s. 16-26.
Farina, A. (1998) Principles and methods in Landscape Ecology. Chapman & Hall, New York, 235 s.
Forejtek, P., Ernst, M. & Matoušková, J. (2011) Šakal obecný (Canis aureus) – druhý dokladovaný výskyt na Moravě. Myslivost, 59,
č. 3, s. 65.
Forman, R. T. T. & Godron, M. (1993) Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s.
French, B. W., Beckler, A. A. & Chandler, L. D. (2004) Landscape Features and Spatial Distribution of Adult Northern Corn
Rootworm (Coleoptera: Chrysomelidae) in the South Dakota Areawide Management Site. Journal of Economic Entomology, 97,
č. 6, s. 1943–1957.
Gajdošová K. (2013) Návrh atlasu chráněného území. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno, 45 s.
Goláň, J. & Macháček, J. (2004) Velkomoravské hradisko Pohansko a jeho zázemí. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní
les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 515-526.
Goldman, O. (2006) Prostorová analýza vybraných invazních druhů rostlin na území CHKO Pálava. Diplomová práce, Ostravská
univerzita, Ostrava, 77 s.
Gojda, M. (2000) Archeologie krajiny: Vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, Praha, 238 s.
Gong, J., Chen, W., Liu, Y. & Wang, J. (2014) The intensity change of urban development land: Implications for the city master
plan of Guangzhou, China. Land Use Policy, 40, s. 91-100.
Green, K., Kempka, D. & Lackey, L. (1994) Using remote sensing to detect and monitor land-cover and land-use change.
Photogrammetric engineering and remote sensing, 60, č. 3, s. 331-337.
Grulich, V. & Šumberová, K. (2004) Vývoj flóry a vegetace jihomoravského luhu. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les
v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 129-148.
Guth, J. & Kučera, T. (1997) Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS. Příroda, 10, s. 107-124.
Hager, H. & Buchleitner, E. (2000) The Floodplain Forests along the March and Thaya Rivers in Austria. In Klimo, E. & Hager, H. [eds]
The Floodplain Forests in Europe: Current Situations and Perspectives. European Forest Institute, Leiden, s. 51-66.
Halačka, K., Lusk, S., Lusková, V. & Horák, V. (2004) Ryby a rybářství v lužních lesích v aluviu dolních toků Dyje a Moravy.
In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 351-366.
Hall, S. J. G. & Bunce, R. G. H. (2011) Mature trees as keystone structures in Holarctic ecosystems - a quantitative species
comparison in a northern English park. Plant Ecology & Diversity, 4, č. 2-3, s. 243-250.
Hartel, T. & Plieninger, T. [eds.] (2014) European Wood-pastures in Transition: A Social-ecological Approach. Routledge, Oxon, 322 s.
Havlíček, P. (2004) Geologie soutokové oblasti Dyje s Moravou. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské
nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 11-20.
Havlíček P. (2007) Kvartérně-geologický výzkum a vývoj údolní nivy v přírodním parku „Niva Dyje“ mezi Břeclaví a Lednicí. In: Zprávy
o geologických výzkumech v roce 2006. Česká geologická služba, Praha, s. 58-59.
— 95 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Havlíček, M., Krejčíková, B., Chrudina, Z. & Svoboda, J. (2012) Long-term land use development and changes in streams of
the Kyjovka, Svratka and Velička river basins (Czech Republic). Moravian Geographical Reports, 20, č. 1, s. 28-42.
Hédl, R., Kopecký , M. & Komárek, J. (2010) Half a century of succession in a temperate oakwood: From species-rich community
to mesic forest. Diversity and Distributions, 16, č. 2., s. 267–276.
Hendrych, J., Storm, V. & Pacini, N. (2013) The Value of an 1827 Cadastre Map in the Rehabilitation of Ecosystem Services in
the Kremze Basin, Czech Republic. Landscape Research, 38, č. 6, s. 750-767.
Heteša, J., Kopp, R., Sukop, I., Marvan, P., Keršner, V., & Skácelová, O. (2004) Zhodnocení historického vývoje, současného stavu
a prováděných zásahů v aluviu dolní Dyje v tůních na život v této oblasti. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko
-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 75-86.
Hoffman, M.T. (2014) Changing Patterns of Rural Land Use and Land Cover in South Africa and their Implications for Land
Reform. Journal of Southern African Studies, 40, č. 4, s. 707-725.
Horák, P. (2004) Dravci v lužním lese. In In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress,
Břeclav, s. 425-434.
Horák, P., Horal, D., Hubálek, Z. & Macháček, P. (2004) Ptáci oblasti lužních lesů dolního Pomoraví a Podyjí. In: Hrib, M.
& Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 395-412.
Hornych, O. (2014) Changes in plant composition and diversity depending on previous and current management types in riparian forests
at the confluence of rivers Morava and Dyje: phytocenological analysis at the gradients of light and moisture conditions. Bakalářská
práce, Jihočeská univerzita, České Budějovice, 49 s.
Hradecký, J. & Buzek. L. (2001) Nauka o krajině. Ostravská univerzita, Ostrava, 215 s.
Hrib, M. (2004) Z historie lesního hospodářství. In HRIB, M. & KORDIOVSKÝ, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě.
Moraviapress, Břeclav, s. 209-226.
Hrib, M. (2008) Vodohospodářské úpravy a obnova mokřadů v oblasti lužních lesů Dyjsko-Moravské nivy. FLD ČZU, Praha, 10 s.
Hrib, M., Joch, J. & Netík, J. (2004) Myslivost v lužních lesích od minulosti až po současnost. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.]
Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 467-478.
Horal, D. & Riedl, V. (2009) Výstavky v lužních lesích jižní Moravy. Ochrana přírody, 64, č. 3, s. 13-14.
Horal, D. & Riedl, V. (2013) K ponechávání výstavků v luzích na Soutoku. Veronica, 27, č. 1, s. 28-29.
Huang, C., Geiger, E. L. & Kupfer, J. A. (2006) Sensitivity of landscape metrics to classification scheme. International Journal of
Remote Sensing, 27, č. 14, s. 2927–2948.
Hubálek, Z. & Rudolf, I. (2004) Klíšťata lužního ekosystému. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské
nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 327-334.
Hubálek, Z. & Šebesta, O. (2004) Komáři – fenomén lužního lesa. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské
nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 335-344.
Hudcová, J. & Pagáč, I. (2004) Ropa a zemní plyn. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě.
Moraviapress, Břeclav, s. 29-34.
Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. [eds.] (2001) Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 307 s.
Chytrý, M., Ermakov, N., Danihelka, J., Hájek, M., Hájková, P., Horsák, M., Kočí, M., Kubešová S., Lustyk, P., Otýpková,
Z., Pelánková, B., Valachovič. M. & Zelený, D. (2012) High species richness in hemiboreal forests of the northern Russian
Altai, southern Siberia. Journal of Vegetation Science, 23, č. 4, s. 668-678.
ISVAV (2013) DF13P01OVV015 - Starobylé výmladkové lesy, jejich význam a udržitelnost v krajině. Dostupné z www: http://www.isvav.cz/
projectDetail.do;jsessionid=7CAFC94B774A0055670A0FADEBE5678D?rowId=DF13P01OVV015 [cit. 28. 12. 2014]
Jakubec, B. (1981) Vodohospodářské úpravy na jižní Moravě. Lesnická práce, s. 204 – 212.
Janeček, Š., de Bello, F., Horník, J., Bartoš, M., Černý, T., Doležal, J., Dvorský, M., Fajmon, K., Janečková, P., Jiráská, Š.,
Mudrák, O. & Klimešová, J. (2013) Effects of land-use changes on plant functional and taxonomic diversity along a productivity gradient in wet meadows. Journal of Vegetation Science, 24, č. 5, s. 898–909.
— 96 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Jeleček, L. (1995) Využití půdního fondu České republiky 1845-1995: hlavni trendy a širší souvislosti. Sborník ČGS, 100, č. 4, s. 276–291.
Jenkins, M. A. & Parker, G. R. (2000) Changes in the forest landscape of the Charles C. Deam wilderness, southern Indiana, 1939
-1990. Natural Areas Journal, 20, č. 1., s. 46-55.
Kadlec, J., Grygar, T., Světlík, I., Ettler, V., Mihaljevič, M., Diehl, J.F., Beske-Diehl S. & Svitavská-Svobodová, H. (2009) Morava
River floodplain development during the last millennium, Strážnické Pomoraví, Czech Republic. The Holocene, 19, s. 499–509.
Klimo, E., Kulhavý, J, Prax, A., Menšík, L., Hadaš, P. & Mauer, O. (2013) Functioning of South Moravian Floodplain Forests
(Czech Republic) in Forest Environment Subject to Natural and Anthropogenic Change. International Journal of Forestry Research.
Knorn, J., Kuemmerle, T., Radeloff, V., Keeton, W., Gancz, V., Biris, I., Svoboda, M., Griffiths, P., Hagatis, A. & Hostert, P.
(2013) Continued loss of temperate old-growth forests in the Romanian Carpathians despite an increasing protected area
network. Environmental Conservation, 40, č. 2, s. 182-193.
Konečný, P. (2009) Vývoj a struktura přirozeného zmlazení v NPR Ranšpurk. Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita, Brno, 78 s.
Konvička, M., Čížek, L. & Beneš, J. (2006) Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 80 s.
Kolejka, J. (2004) Geomorfologický vývoj jihomoravských údolních niv. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko
-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 21-28.
Krejčí, V. (2013) Přírodě blízká protipovodňová opatření v soutokové oblasti Moravy a Dyje: Projekt „Poldr Soutok“. Dostupné z www:
http://www.pmo.cz/download/poldr-soutok-setkani-partneru-17.18.10.13-kon1.pdf [cit. 10. 1. 2015]
Kundrata, M. [ed.] (1992) Trilateral National Park Danube-Morava-Dyje Floodplains: Moravian Part of Trilateral National Park.
WWF International a Veronica, Brno, 23 s.
Kupková, L., Bičík, I. & Najman, J. (2013) Land cover changes along the Iron Curtain 1990-2006. Geografie, 118, č. 2, s. 95-115.
Kusková, P., Gingrich, S. &, Krausmann, F. (2008) Long term changes in social metabolism and land use in Czechoslovakia,
1830–2000: An energy transition under changing political regimes. Ecological Economics, 68, č. 1-2, s. 394–407.
Langford, W. T., Gergel, S. E., Dietterich, T. G. & Cohen, W. (2006) Map Misclassification Can Cause Large Errors in
Landscape Pattern Indices: Examples from Habitat Fragmentation. Ecosystems, 9, č. 3, s. 474–488.
Lesprojekt (2000) Lesní hospodářský plán pro LHC Židlochovice. Lesprojekt Brno.
Lesu zdar (2012) Pomáháme při obnově starých solitérních dubů. Dostupné z www: http://www.lesycr.cz/o-nas/casopis-lesu-zdar/
Stranky/pomahame-pri-obnove-starych-soliternich-dubu-.aspx [cit. 27. 12. 2014]
Léveque, CH. & Mounolou, J.-C. (2003) Biodiversity. John Wiley & Sons, Chichester, 296 s.
Levers, C., Verkerk, P. J., Müller, D., Verburg, P. H., Butsic, V., Leitão, P. J., Lindner, M. & Kuemmerle. T. (2014) Drivers
of forest harvesting intensity patterns in Europe. Forest Ecology and Management, 315, s. 160-172.
Li, H. & Wu, J. (2007) Landscape pattern analysis: key issues and challenges. In: Wu, J. & Hobbs, R. J. [eds.] Key Topics in Landscape
Ecology. Cambridge University Press, Cambridge, s. 39-61.
Libus, J., Mauer, O. & Vavříček D. (2007) Impact of the Whole-Area Soil Preparation by Ploughing and Agroforestry on Some Characteristics of Floodplain Ecotopes. In Hobza, P. [ed] Forest Management Systems and Regenration of Floodplain forest sites. Mendelova
univerzita, Brno, s. 121 – 132.
Limpert, D. L., Birch, D. L., Scott, M. S., Andre, M. & Gillam, E. (2007) Tree Selection and Landscape Analysis of Eastern Red
Bat Day Roosts. Journal of Wildlife Management, 71, č. 2, s. 478–486.
Lipský, Z. (1999) Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Karolinum, Praha, 129 s.
Lipský Z. (2000) Sledování změn v kulturní krajině. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 71 s.
Lorencová, E., Frélichová, J., Nelson, E. & Vačkář, D. (2013) Past and future impacts of land use and climate change on
agricultural ecosystem services in the Czech Republic. Land Use Policy, 33, s. 183-194.
Ložek, V. (2007) Zrcadlo minulosti: česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, Praha, 198 s.
— 97 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Mabry, C. M., Brudvig, L. A. & Atwell, R. C. (2010) The confluence of landscape context and site-level management in
determining Midwestern savanna and woodland breeding bird communities. Forest Ecology and Management, 260, č. 1, s. 42-51.
Mackovčin, P., Demek, J. & Havlíček, M. (2006) Význam historických map pro studium vývoje krajiny ČR za posledních 250 let.
Geografická revue, 2, č. 2, s. 159-171.
Mackovčin, P. (2009) Land use categorization based on topographic maps. Acta Pruhoniciana, č. 91, s. 23-30.
Maděra, P. (2001) Response of the floodplain forest communities’ herb layer to changes in the water regime. Biológia, 56, č. 1, s. 63–72.
Machar, I. (2009) Changes in the fragmentation and ecological stability of the Morava River floodplain forest in the course of the
20th century. Journal of Forest Science, 55, č. 3, s. 127-136.
Malach, Š. Klimánek, M., Douda, P., Skokanová, H. & Stránská, T. (2009) Spatial data integration for land use change analysis
of the Lower Morava Biosphere Reserve. GeoScape, 4, č. 1, s. 100-112.
Mandelbrot, B. B. (1982) The Fractal Geometry of Nature. W. H. Freeman, New York, 468 s.
Matys Grygar, T., Nováková, T., Mihaljevič, M., Strnad, L., Světlík, I., Koptíková, L., Lisá, L., Brázdil, R., Máčka, Z.,
Stachoň, Z., Svitavská-Svobodová, H. & Wray, D. S. (2011) Surprisingly small increase of the sedimentation rate in the
floodplain of Morava River in the Strážnice area, Czech Republic, in the last 1300 years. Catena, 86, č. 3, s. 192–207.
McColl, R. W. [ed.] (2005) Encyclopedia of World Geography. Golson Books, New York, 1151 s.
McGarigal, K. & Marks, B. J. (1995) Fragstats: Spatial Pattern Analysis Program for Quantifying Landscape Structure. Dostupné
z www: http://www.umass.edu/landeco/pubs/mcgarigal.marks.1995.pdf [cit. 5. 10. 2014]
Mičian, L. (2008) Všeobecná geoekológia. Geo-grafika, Bratislava, 88 s.
Míchal, I. (1991) Ekologická stabilita. Veronica, ekologické středisko ČSOP pro Ministerstvo životního prostředí ČR, Brno. 244 s.
Miklín, J. (2010) Analýza vývoje krajinného krytu v CHKO Pálava a navrhované CHKO Soutok. Diplomová práce, Ostravská
univerzita v Ostravě, 123 s.
Miklín, J. (2012) Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou
stoletích. In: Regiom : Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov, s. 4-9.
Miklín, J. (2012b) Nejhezčí duby na Pohansku padly lidskou rukou. Dostupné z www: http://www.janmiklin.cz/clanek-nejhezciduby-na-pohansku-padly-lidskou-rukou/ [cit. 13. 1. 2015]
Miklín, J. & Smolková, V. (2011) Land use/land cover changes of the Pálava PLA and proposed Soutok PLA in the years 1841
– 2006. Moravian Geographical Records, 19, č. 3, s. 15-28.
Miklín, J. & Čížek, L. (2014) Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran trees and mature forests succumb to
forestry intensification, logging, and succession in a UNESCO Biosphere Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, č. 1, s. 35-41.
Miklín, J., Čížek, L., Kmet, J. & Riedl, V. (2010) No country for old trees: Forestry intensification induced loss of key habitats for
endangered beetles in the March-Thaya floodplain, Czech Republic. 6th Symposium and Workshop on the Conservation of Saproxylic
Beetles, University of Ljubljana, Biotechnical Faculty, Department of Forestry and Renewable Forest Resources. [poster].
Miklós, L. & Izakovičová, Z. (1997) Krajina ako geosystém. VEDA, Bratislava, 153 s.
Miller, D. A. & Conner, L. M. (2007) Habitat Selection of Female Turkeys in a Managed Pine Landscape in Mississippi. Journal
of Wildlife Management, 71, č. 3, s. 744-751.
Ministerstvo životního prostředí (2010) Rozhodnutí č.j. 213/560/10. Dostupné z www: https://www.dropbox.com/s/1tjo6v71ebev98w/rozhodnut%C3%AD%20M%C5%BDP_celoplo%C5%A1n%C3%A1%20p%C5%99%C3%ADprava%20
p%C5%AFdy.pdf [cit. 15. 1. 2015]
Mountforda, E. P. , Peterkenb, G. F., Edwardsc, P. J. & Mannersd, J. G. (1999) Long-term change in growth, mortality
and regeneration of trees in Denny Wood, an old-growth wood-pasture in the New Forest (UK). Perspectives in Plant Ecology,
Evolution and Systematics, 2, č. 2., s. 223-272.
Müllerová, J., Szabó, P. & Hédl, R. (2014) The rise and fall of traditional forest management in Southern Moravia: A history of the
past 700 years. Forest Ecology and Management, 331, s. 104-115.
Naveh, Z. & Liberman, A. S. (1984) Landscape Ecology: Theory and Application. Springer-Verlag, New York, 360 s.
— 98 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Neef, E., Richter, H., Barsch, H. & Haase, G. (1973) Beiträge zur Klärung der Terminologie in der Landschaftsforschung. Geogr.
Inst. der Wissen. der DDR, Leipzig, 28 s.
Němec, J. & Pojer, F. [eds.] (2007) Krajina v České republice. Consult, Praha, 400 s.
Netík, J. (2004) Návrat bobra. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 463-466.
Neuhaüslová, Z., Moravec, J., Chytrý, M., Sádlo, J., Rybníček, K., Kolbek, J. & Jirásek, J. (2001) Mapa potenciální přirozené
vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 s.
Norden, B., Paltto, H., Claesson, C. & Gotmark, F. (2012) Partial cutting can enhance epiphyte conservation in temperate
oak-rich forests. Forest Ecology and Management, 270, s. 35-44.
Nožička, J. (1956) Z minulosti jihomoravských luhů. Práce výzkumných ústavů lesnických, 10, s. 169-199.
Öhm, A. (1931) Scelování pozemků. Novina, Brno, 40 pp.
Opravil, E. (1983) Údolní niva v době hradištní. Studie archeologického ústavu ČSAV v Brně, 2, sv. 2, 77 s.
Opršal, Z., Šarapatka, B. & Kladivo, P. (2013) Land-use changes and their relationships to selected landscape parameters in three
cadastral areas in Moravia. Moravian Geographical Records, 21, č. 1, s. 41-50.
Ostapowicz, K., Vogt, P., Riitters, K. H., Kozak J. & Estreguil, Ch. (2008) Impact of scale on morphological spatial pattern of
forest. Landscape Ecology, 23, č. 9, s. 1107-1117.
Oťahel’ová, H., Oťahel’, J., Pazúr, R. Hrivnák R. & Valachovič M. (2011) Spatio-temporal changes in land cover and aquatic
macrophytes of the Danube floodplain lake. Limnologica, 41, s. 316-324.
Paine, D. P. & Kiser, J. D. (2012) Aerial Photography and Image Interpretation. John Wiley & Sons, Hoboken, 629 s.
Parlament ČR (1995) Zákon 289/1995 Sb. ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
Dostupné z www: portal.gov.cz/zakon/289/1995 [cit. 5. 1. 2015]
Pavel, A. (1938) Československá pozemková reforma. Pozemková reforma: úřední věstník Pozemkového úřadu, 19, č. 3, s. 33-39.
Pazúr, R., Lieskovský, J., Feranec, J. & Oťahel, J. (2014) Spatial determinants of abandonment of large-scale arable lands and managed
grasslands in Slovakia during the periods of post-socialist transition and European Union accession. Applied Geography, 54, s. 118–128.
Pellet, J., Hoehn, S. & Perrin, N. (2004) Multiscale determinants of tree frog (Hyla arborea L.) calling ponds in western
Switzerland. Biodiversity and Conservation, 13, č. 12, s. 2227–2235.
Pešek, J. et al. (2010) Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky. Česká geologická služba, Praha, 438 s.
Pettit, Ch. et al. (2008) Landscape Analysis and Visualisation: Spatial Models for Natural Resource Management and Planning.
Springer, Berlin, 614 s.
Poláček, L. (2004) Hradiště „Valy“ u Mikulčic a osídlení údolní nivy řeky Moravy v pravěku a raném středověku. In Hrib, M.
& Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 479-495.
Poleno, Z. (1995) Lesnický naučný slovník: Díl 2, P-Ž. Agrospoj, Praha, 683 s.
Popelková, R. & Mulková, M. (2012) Landscape Changes Mapping: Central Part of Ostrava-Karviná Mining District, Czech
Republic. Journal of Maps, 7, č. 1, s. 363-375.
Povodí Moravy (2009a) Plán oblasti povodí Dyje: 2010 – 2019. Povodí Moravy. Dostupné z www: http://www.pmo.cz/pop/2009/
dyje/end/index.html [cit. 2. 11. 2010]
Povodí Moravy (2009b) Plán oblasti povodí Moravy: 2010 – 2019. Povodí Moravy. Dostupné z www: http://www.pmo.cz/
pop/2009/morava/end/index.html [cit. 2. 11. 2010]
Prax, A. (1991) The hydrophysiological properties of the soil and changes in them. In: Penka, M., Vyskot, M., Klimo, E. & Vašíček, F.
[eds] Floodplain Forest Ecosystem II: After Water Management Measures. Academia-Elsevier, Praha-Amsterdam, s. 145-168.
Prax, A. (2004) Pedologické poměry v jihomoravských lužních lesích. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské
nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 35-40.
— 99 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Rackham, O. (1998) Savanna in Europe. In: Kirby, K. J. & Watkins, C. [eds.] Ecological history of European forests. CAB International,
Wallingford, s. 1-24.
Radeloff, V. C., Mladenoff, D. J. & Boyce, M. S. (2000) The changing relation of landscape patterns and jack pine budworm
populations during an outbreak. Oikos, 90, č. 3, s. 417–430.
Ranius, T. & Jansson, N. (2000) The influence of forest regrowth, original canopy cover and tree size on saproxylic beetles associated
with old oaks. Biological Conservation, 95, č. 1, s. 85-94.
Rempel, R.S., Kaukinen, D., & Carr, A. P. (2012) Patch Analyst and Patch Grid. Ontario Ministry of Natural Resources, Centre for
Northern Forest Ecosystem Research, Ontario. Dostupné z www: http://www.cnfer.on.ca/SEP/patchanalyst/ [cit. 10. 1. 2015]
Ricotta, C. (2000) From theoretical ecology to statistical physics and back: self-similar landscape metrics as a synthesis of ecological
diversity and geometrical complexity. Ecological Modelling, 125, s. 245–253.
Riitters, K. H., O‘Neill, R. V., Hunsaker, C. T., Wickham, J. D., Yankee, D. H., Timmins, S.P ., Jones K. B. & Jackson, B. L.
(1995) A factor analysis of landscape pattern and structure metrics. Landscape Ecology, 10, č. 1, s. 23-39.
Roschewitz, I., Hücker, M., Tscharntke, T. & Thies, C. (2005) The influence of landscape context and farming practices on
parasitism of cereal aphids. Agriculture, Ecosystems & Environment, 108, č. 3, s. 218–227.
Rotherham, I. D. (2013) Trees, Forested Landscapes and Grazing Animals: a European Perspective on Woodlands and Grazed Treescapes.
Routledge, Londýn, 432 s.
Rozkošný, R. & Vaňhara, J. (1995–1996) Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, I–III. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis Biologia, 92, s. 1–208; 93, s. 209–408, 94, s. 409–630.
Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D. & Cílek, V. (2008) Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha, 255 s.
Schindler, S., Poirazidis, K. & Wrbka, T. (2007) Towards a core set of landscape metrics for biodiversity assessments: A case study
from Dadia National Park, Greece. Ecological Indicators, 8, č. 5, s. 502-514.
Schlaghamerský, J. (2004) Suchozemští bezobratlí lužního lesa. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské
nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 293-316.
Skaloš, J., Webera, M., Lipský, Z., Trpáková, I., Šantrůčková, M., Uhlířová, L. & Kukla, P. (2011) Using old military survey
maps and orthophotograph maps to analyse long-term land cover changes – Case study (Czech Republic). Applied Geography,
31, č. 2, s. 426-438.
Sklenička, P. (2003) Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha, 321 s.
Sklenička, P., Šímová, P., Hrdinová, K. & Salek, M. (2014) Changing rural landscapes along the border of Austria and the Czech
Republic between 1952 and 2009: Roles of political, socioeconomic and environmental factors. Applied Geography, 47, s. 89-98.
Skokanová, H. (2008a) Land use changes of river Dyje floodplain in reaches Nový Přerov - Brod nad Dyjí and Nové Mlýny - Lednice, Czech Republic, in the period of 1830-2001 as a reaction to the river Dyje channel regulations. Ekológia, 27, č. 1, s. 82-98.
Skokanová, H. (2008b) The Impact of River Engineering Works on the Dyje River floodplain in the Czech Republic. Global
Environment, 2, s. 83–111.
Skokanová, H. & Havlíček, M. (2007) Driving forces and land use changes in the Lower Dyje River Area, Czech Republic, in the period
1840-2006. In: Proceedings of the IGU-LUCC Central Europe Conference, s. 177-188.
Slavík B. [ed.] (1987) Regionálně fytogeografické členění ČR. - Příloha (mapa). In: Hejný S. & Slavík B. [eds.] Květena ČSR I.
Academia, Praha, 559 s.
Solín, L., Feranec, J. & Nováček, J. (2011) Land cover changes in small catchments in Slovakia during 1990-2006 and their effects
on frequency of flood events. Natural Hazards, 56, č. 1, s. 195-214.
Spitzer, L., Konvička, M., Tropek, R., Tuf, I. H. & Tufová, J. (2008) Does closure of traditionally managed open woodlands
threaten epigeic invertebrates? Effects of coppicing and high deer densities. Biological Conservation, 141, č. 3, s. 827–837.
Stehlík, P. (2004) Letecké měřické snímkování. Vojenský geografický obzor, 50, č. 1, s. 33-37.
— 100 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Stubblefield, C. H., Vierling, K. T. & Rumble, M. A. (2006) Landscape-Scale Attributes of Elk Centers of Activity in the Central
Black Hills of South Dakota. Journal of Wildlife Management, 70, č. 4, s. 1060–1069.
Svoboda, M., Janda, P., Nagel, T., Fraver, S., Rejzek, J. & Bače, R. (2012) Disturbance history of an old-growth sub-alpine Picea
abies stand in the Bohemian Forest, Czech Republic. Journal of Vegetation Science, 23, č. 1, s. 86-97.
Szabo, P. (2009) Open woodland in Europe in the Mesolithic and in the Middle Ages: Can there be a connection? Forest ecology and
management, 257, č. 12, s. 2327-2330.
Šálek, L. (2008) Ochrana, nebo devastace? Lesnická práce, 87, č. 9., s. 30-31.
Šarapatka, B. & Niggli, U. [eds.] (2008) Zemědělství a krajina: cesty k vzájemnému souladu. Bioinstitut, Olomouc, 271 s.
Šebek, P., Altman, J., Plátek, M., & Čížek, L. (2013) Is active management the key to the conservation of saproxylic biodiversity?
Pollarding promotes the formation of tree hollows. PLoS ONE, 8, e60456.
Šebela, M. (2004) Obojživelníci a plazi lužního lesa. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě.
Moraviapress, Břeclav, s. 373-394.
Semotanová, E. (2006) Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Libri, Praha, 264 s.
Stěpánek, V. (1992) The iron curtain and its impact on the environmentin the Czech Republic. Acta Universitatis CarolinaeGeographica, 27, č. 1, s. 59-63.
Tansley, A. G. (1935) The use and abuse of vegetational concepts and terms. Ecology, 16, s. 284 – 307.
Tilman, D., May, R. M., Lehman, C. L. & Nowak, M. A. (1994). Habitat destruction and the extinction debt. Nature, 371, s. 65-66.
Tolasz, R. [ed.] (2007) Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav/Universita Palackého, Praha/Olomouc, 256 s.
Townsend, C. R., Begon, M., Harper, J. L. (2008) Essentials of ecology. Blackwell Publishing, Malden, 532 s.
Troll, C. (1950) Die geographische Landschaft und ihre Erfolschung. Studium Generale, vol. 3, s. 163-181.
Turner, M. G., Gardner, R. H. & O´Neill, R. V. (2001) Landscape Ecology in Theory and Practice. Springer, New York, 406 s.
Twedt, D. J., Wilson, R. R. & Keister, A. S. (2007) Spatial Models of Northern Bobhwite Populations for Conservation Planning.
Journal of Wildlife Management, 71, č. 6., s. 1808-1816.
Utinek, D. (2008) Jen jeden úhel pohledu na mnohoúhelník. Lesnická práce, 87, č. 6., s. 23.
Úradníček, L. & Maděra, P. (2004) Dřeviny lužních lesů. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě.
Moraviapress, Břeclav, s. 195-208.
Urban, D. L., O’Neill, R. V. & Shugart, H. H. (1987) Landscape Ecology. BioScience. 37, s. 119–127.
Uuemaa, E., Roosaare, J. & Mander, Ü. (2005) Scale dependence of landscape metrics and their indicatory value for nutrient and
organic matter losses from catchments. Ecological Indicators, 5, č. 4, s. 350–369.
Uuemaa, E., Antrop, M., Roosaare, J., Marja, R. & Mander, Ü. (2009) Ladnscape Metrics and Indicies: An Overview of Their
Use in Landscape Research. Living Rev. Landscape Res., 3, č. 1, s. 33-37.
Van Rompaey, A., Krása, J. & Dostál, T. (2007) Modelling the impact of land cover changes in the Czech Republic on sediment
delivery. Land Use Policy, 24, č. 3, s. 576-583.
Veselý, D. (2004) Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně a regulace toků od historie po současnost.
In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, s. 195-208.
Vera, F. W. M. (2000) Grazing ecology and forest history. CABI Publishing, Wallingfort, 527 s.
Viewegh, J. (2002) South-Moravian floodplain forest herb vegetation in the period 1978–1997. Journal of Forest Science, 48, č. 2, s. 88–92.
Vicherek, J., Antonín, V., Danihelka, J., Grulich, V., Gruna, B., Hradílek, Z., et al. (2000). Flóra a vegetace na soutoku
Moravy a Dyje. Masarykova univerzita, Brno, 362 s.
— 101 —
Jan Miklín (2015) Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Dizertační práce, KFGG, PřF, Ostravská univerzita.
Vodka, Š., Konvička, M. & Čížek, L. (2009) Habitat preferences of oak-feeding xylophagous beetles in a temperate woodland:
Implications for forest history and management. Journal of Insect Conservation, 13, č. 5., s. 553–562.
Vogt, P., Riitters, K. H., Estreguil, Ch., Kozak, J., Wade, T. G. & Wickham, J. D. (2007) Mapping Spatial Patterns with
Morphological Image Processing. Landscape Ecology, 22, č. 2, s. 171-177.
Vogt, P. (2014) GuidosToolbox (Graphical User Interface for the Description of image Objects and their Shapes): Digital image analysis
software. Dostupné z www: http://forest.jrc.ec.europa.eu/download/software/guidos [cit. 10. 1. 2015]
Vybíral, J. (2004) Pěstování lužních lesů na počátku 21. století. In: Hrib, M. & Kordiovský, E. [eds.] Lužní les v Dyjsko-moravské nivě.
Moraviapress, Břeclav, s. 239-250.
Vybíral, J. (2007) Lužní lesy v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Regiom : Sborník Regionálního muzea v Mikulově, s. 36-42.
Vorel, A. (2006) Výsledky monitoringu bobra evropského na jižní Moravě. Dostupné z www:
fle.czu.cz/~vorel/monitoring/Map_monit.html [cit. 11. 10. 2010]
Vrška, T., Adam, D., Hort, L., Odehnalová, P., Horal, D. & Král, K. (2006) Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České
republice. Sv. II, Lužní lesy – Cahnov-Soutok, Ranšpurk, Jiřina. Academia, Praha, 214 s.
Wesołowski, T. (2005) Virtual conservation: How the European Union is turning a blind eye to its vanishing primeval forests.
Conservation Biology, 19, č. 5, s. 1349-1358.
Wickham, J. D. & Riitters, K. H. (1995) Sensitivity of landscape metrics to pixel size. International Journal of Remote Sensing, 16,
č. 18, s. 3585–3594.
Wickham, J. D., O’Neill, R. V., Riitters, K. H., Wade, T. G. & Jones, K. B. (1997) Sensitivity of Selected Landscape Pattern
Metrics to Land-Cover Misclassification and Differences in Land-Cover Composition. Photogrammetric Engineering & Remote
Sensing, 63, č. 4, s. 397–402.
Wiens, J. A. (1976) Population response to patchy environments. Ann. Rev. Ecol. Syst., 7, s. 81-129.
Wu, J. (2004) Effects of changing scale on landscape pattern analysis: scaling relations. Landscape Ecology, 19, č. 2, s. 125–138.
Wu, J., Shen, W. J., Sun, W. Z. & Tueller, P. T. (2002) Empirical patterns of the effects of changing scale on landscape metrics.
Landscape Ecology, 17, č. 8, s. 761–782.
Wu, J. (2007) Scale and scaling: a cross-disciplinary perspective. In: Wu, J. & Hobbs, R. J. [eds] Key Topics in Landscape Ecology.
Cambridge University Press, Cambridge, s. 115-142.
Zlatník, A. (1973) Základy ekologie. SZN, Praha, 281 s.
Zonneveld, I. S. (1979) Land Evaluation and Land(scape) Science. International Training Center, Enschelde, 134 s.
— 102 —

Podobné dokumenty

Microsoft PowerPoint Viewer - Návrh CHKO

Microsoft PowerPoint Viewer - Návrh CHKO Realizovat společnou, funkční dopravní a technickou infrastrukturu V hospodářských činnostech reflektovat moderní evropské trendy při vědomí vazby: omezená kapacita x atraktivita území Řešit cíle a...

Více

New digital inkjet printing technology offers new opportunities for

New digital inkjet printing technology offers new opportunities for Společnost Océ, přední poskytovatel systémů pro profesionální správu a tisk dokumentů, oslavila v prosinci minulého roku 20. výročí samostatné existence na českém trhu. První přímé zastoupení firmy ...

Více

Způsoby hodnocení kapacity prostředí pro volně žijící

Způsoby hodnocení kapacity prostředí pro volně žijící Protože v našich honitbách za posledních deset let ubylo drobné zvěře, je zájem myslivců směřován především na hospodaření a péči o zvěř spárkatou. Udržování vysokých stavů spárkaté zvěře však způs...

Více

k udržateľnejšej budúcnosti

k udržateľnejšej budúcnosti Peter Sabo, Peter Urban, Ingrid Turisová Stav, procesy a hybné sily úbytku biodiverzity 20 rokov po konferencii UNCED

Více

PP CHKO Český les - Regionální pracoviště Správa CHKO

PP CHKO Český les - Regionální pracoviště Správa CHKO − u evidovaných význa ných strom v lese dohodnout jejich ponechání na dožití bez nutnosti vyhlašovat je za stromy památné, spolupracovat s vlastníky lesa p i p ípadných návrzích vhodného zp sobu je...

Více

Marketingová studie MAS Český les

Marketingová studie MAS Český les Marketingová studie vymezuje a mapuje celé území MAS (místní akční skupiny) Český les, které není totožné s administrativním členěním území státu. Hlavním cílem je definovat a popsat předpoklady a ...

Více

slovensko slovenský ráj letní pobyty 2013

slovensko slovenský ráj letní pobyty 2013 Bez ohledu na počet účastníků pobytu je každá skupina ubytována v samostatném ubytovacím domě. V jednotlivých ubytovacích domech Jeky není personál, proto si účastníci pobytu sami vaří a dbají na u...

Více