01 Prvni strana obalky.indd

12
2010
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A NA HORÁCH
MAGAZÍN SPOLEČNOSTI
www.hudy.cz
TÉMA: Pohyb ve výškách
PŘÍLOHA: Cepín a mačky v praxi
OBSAH
04
06
08
09
10
12
19
24
28
30
34
39
42
44
46
48
Ready to go - ferrata, horolezectví
Přehled cepínů
Cepín v praxi
Kdo správně brzdí, neprohrává
Nepálský příběh
Výšková aklimatizace
Aspekty pohybu ve výškách
Nemoc z výšky
Skvělá lajna
Rizika slackline
Štandy v horách
Outdoorové sporty v těhotenství
Digitální mapy
13 mýtů
Zbytkové riziko
Sedmý smysl
09
28
39
10
34
46
EDITORIAL
Nový styl časopisu info@hudy
Vývoj nelze zastavit, a tak jsme se rozhodli změnit naše metodicko-informační noviny na časopis
klasického formátu s novým designem. Forma se sice mění, ale kvalitní obsah, nabitý užitečnými
informacemi, zůstává!
Časopisů, které jsou plné příběhů z cest, je u nás
víc než dost. HUDYsport jako největší specialista
v oboru vybavení pro odpočinek a sporty v přírodě cítí odpovědnost za vás, své zákazníky. Také
proto vydáváme již od počátku roku 2005 noviny,
které jsme pojmenovali info@hudy. Dosud jsme
připravili pro naše čtenáře jedenáct vydání, které
doplnily monotematické brožury „Základy bezpečného lezení“ a „Základy skialpinismu“, které
se pro velký zájem dokonce dočkaly 2. vydání.
V součtu šlo o 360 stran v klasických číslech a 232
stran v přílohách.
„ Spolupráce s Berg
und Steigen
Od začátku se snažíme přinášet ucelené a přehledné informace o jednotlivých sportovních
i rekreačních aktivitách, především v horském
prostředí. Obsahem se info@hudy od ostatních
outdoorových periodik výrazně liší. To, co se
dočtete na našich stránkách, vám pomůže
poznat správné postupy a podle nich bezpečně
provozovat vaši oblíbenou činnost. Jako červená nit se obsahem časopisu vine téma zvané
v zahraničí „risk management“, česky by se dalo
říct řízení rizik. Řadu odborných článků přebíráme
z renomovaného rakouského čtvrtletníku Berg
und Steigen. Na jeho stranách publikují erudovaní odborníci z Rakouska, Švýcarska, Německa
a Itálie, kteří se zabývají metodikou pohybu
v horách. Jména jako Michael Larcher, Werner
Munter nebo Pit Schubert jsou prostě zárukou
kvality.
„ Seriál o první pomoci
„ Skládačky k vystřižení
Když jedete do hor, nemáte v batohu místo pro
náš celý časopis. Proto přinášíme pravidelně
informační skládačky, které mají velikost cestovního pasu. Ve formě heslovitého textu a názorných obrázků přinášejí metodické postupy, např.
vyproštění z ledovcové trhliny, práce s GPS nebo
vyhledávání zasypaných v lavině. V čísle 12 si
můžete vystřihnout skládačku o manipulaci
s cepínem a mačkami.
„ Nadčasové články
Obsah většiny článků platí nejen v době, kdy vyšly.
Obvykle jde o popis metod, které jsou dlouhodobě prověřovány a také zlepšovány. Proto téměř
neztrácí na hodnotě. Pokud si nestihnete vyzvednout tištěné info@hudy, stačí zapátrat v přehledně
členěném archívu na www.hudy.cz, kde jsou ke
stažení všechny články ve formátu pdf.
„ Zdarma na všech
prodejnách
Časopis info@hudy můžete získat zdarma ve
všech 42 kamenných prodejnách sítě HUDYsport.
Obvykle připravujeme zimní a letní vydání
a zprávu o tom, že nové číslo opustilo tiskárnu,
najdete na našem webu.
Věříme, že čas strávený nad stránkami info@hudy
nebude rozhodně časem ztraceným. Silné zážitky
z aktivně prožitého času vám jménem redakce přeje
Michal Bulička
šéfredaktor info@hudy
Za zmínku stojí také spolupráce se záchranářem
Martinem Honzíkem, se kterým koncepčně
připravujeme seriál o první pomoci v terénu.
Obsah a názornost těchto příspěvků přesahují
rámec sportování v horách, umět poskytnout
první pomoc by měl přece každý z nás v jakékoli
situaci.
„ Praktické využití
Informace se snažíme předkládat stručně
a jasně, s důrazem na jejich praktické využití.
Samozřejmě nabízíme také „nepraktické“
a zajímavé čtení. Vzpomeňme třeba články
Doba ledová o významných počinech v historii
horolezectví.
„ Podrobně a komplexně!
V poslední době jsme začali klást důraz na ucelené zpracování jednotlivých témat, často v několika souvisejících článcích. Podrobně jsme popsali
např. problematiku bouřek na horách, využití
GPS v outdoorových aktivitách nebo zimního
bivakování. V tomto čísle přichází na řadu pohyb
ve velehorském prostředí, a tedy vše, co souvisí
s nebezpečím nemoci z výšky.
Šéfredaktor:
Michal Bulička ([email protected])
Redakční rada:
Dušan Stuchlík, Ondřej Johanovský,
Richard Litochleb, Martin Šťastný,
Michal Burda, Martin Trdla
Na čísle dále spolupracovali:
Pit Schubert, Heinz Zak, Emanuel
Wassermann, Michael Wicky, Bernhard
Friedrich, Reinhard Kleindl, Peter Geyer,
Oskar Goliáš, Karel Kříž, Pavel Matoušek,
Jan Vít, Jakub Hanuš, Jakub Dostál, Jarda
Dunovský, Alena Čepelková
Edita Vopatová, Petr Havelka, Zuzana
Hofmannová, Ronan Bégoc, Angelika Zak,
Luis Töchterle, Jost Gudelius
Překlady:
Zdeňka Myšková, Kryštof Částka,
Michal Bulička
Jazyková korektura: Jiří Havelka
Odborný partner: Berg & Steigen,
www.bergundsteigen.at
Grafický návrh:
CZECH PROMOTION group, s.r.o.
Foto na titulní straně:
Michal Bulička
Sazba a zlom: Petr Antoníček
Tisk: Europrint, a.s.
Internetová verze: www.hudy.cz
Vydává: HUDYsport, Bynovec 138
registrováno MK ČR E 15451.
Neprodejné.
www.hudy.cz
3
JAK SE VYBAVIT – HOROLEZECTVÍ
PŘILBA
NEPROMOKAVÁ
BUNDA
Mít na hlavě přilbu při lezení v horách a via ferratách je samozřejmostí,
o které se nediskutuje. Nejde totiž jen o to, že lezete tak dobře,
že nespadnete. Ohrozit vás může zejména padající kamení, ať už
samovolně nebo zaviněním lezců nad vámi. Přilba začíná být in i při
sportovním lezení na cvičných skalách.
Hlava je nejzranitelnější část těla, vyplatí se ji chránit. Nasazujte
proto jen přilby, které splňují příslušné normy pro horolezectví. Jen
několik málo modelů má certifikaci pro více aktivit. Současné přilby
jsou lehké, pohodlné i dobře odvětrané!
Svrchní ochrannou slupku
obvykle nosíme v batohu,
oblečeme ji až při zhoršení
počasí (ochlazení, vítr,
déšť). Většinu času na
túře je vhodné strávit
v softshellovém oblečení,
které je pohodlnější (měkčí,
prodyšnější). Bezchybnou
funkci zajistí především
kvalitní membrána (GoreTex), která nepromokne ani
neprofoukne. Výhodné jsou
větrací otvory a pohodlně
nastavitelná kapuce, pod
kterou se vejde i přilba.
ČELOVKA
Svítilny od Black Diamond (Sprinter, Spot, Cosmo, Gizmo) si
přímo říkají o stálé místo v batohu. I s bateriemi neváží více
než 100 g. Nikdy nevíte, co se může stát a nouzový bivak
s čelovkou nebo bez ní – to je velký rozdíl.
MOBILNÍ JISTÍCÍ
PROSTŘEDKY
LANO
Lano na ferratu se hodí, když jistíte děti. Zato pro
lezení v horách se bez lana neobejdete. Poloviční
lano nebo dvojče umožňuje díky dvěma pramenům
slaňovat celé lanové délky od štandu na štand
a také jde o jistotu pro případ přetnutí jednoho
z lan. Rozhodně volte lano s úpravou proti vlhkosti
(impregnace jádra i opletu).
Při alpském lezení v horách
obvykle nelze spoléhat na
četné, napevno instalované
jisticí body (nýty, borháky).
Existují cesty, které mají
stabilní jen štandy a u
starších linií může být časem
jištění poškozené. V tu chvíli
pomohou mobilní jistící prostředky – především friendy
a vklíněnce. Dobrým řešením
je materiál od Rock Empire,
ale když si chcete pořídit
formuli 1 mezi friendy, pak
sáhněte po Camalotech od
Black Diamond.
SMYČKY
Sešité smyčky jsou v horách nepostradatelné. Výhodou teké dyneemy je příjemná
manipulace a nízká hmotnost. Smyčka
klasické šířky může nouzově nahradit
sedák.
SOFTSHELLOVÉ
KALHOTY
OBLEČENÍ DO HOR
Funkční oblečení do hor je velmi
Jsou elastické, což výrazně
zvyšuje komfort při pohybu.
Odolávají větru, částečně
sněhu a dešti a rychle
schnou. Důležitá je výborná
prodyšnost i ochranné
panely v místech největšího
opotřebení.
lehké, neomezuje pohyblivost,
je odolné proti opotřebení,
nabízí všestranné použití a hlavně
chrání před nepřízní počasí.
Vhodnou kombinací různých
vrstev oblečení se můžete
vyrovnat s každým počasím.
PRINCIP VRSTEV
1. VRSTVA: funkční termoprádlo
2. VRSTVA: základní svrchní
3. VRSTVA: ochrana proti chladu
4. VRSTVA: ochrana proti dešti
V létě postačí tenoučké triko s krát-
vrstva
Důležitá hlavně v zimě, ale i při
Bunda a kalhoty z membráno-
kým rukávem a slipy, na podzim
Chrání proti větru i slunci nebo
jarních nebo podzimních túrách.
vých materiálů vás spolehlivě
a v zimě přibudou spodky, trika
hmyzu. V teplejším počasí často
Díky izolační vrstvě je tato vrstva
ochrání před deštěm i ledovým
s dlouhým rukávem nebo roláček,
lehké a prodyšné košile a kalhoty,
málo prodyšná a nehodí se pro
větrem. Kvalitu bez kompromisů
vše s vyšší gramáží. Trendem
v horském prostředí je to většinou
intenzivní pohyb. Jako zálohu
poznáte a oceníte v psím počasí
posledních let je příjemné, kvalitní
softshellové oblečení.
pro případ náhlého ochlazení
v duchu rčení, že neexistuje špat-
a zcela funkční vlněné prádlo. Pro
je dobré mít vždy v batohu
né počasí, ale jen nedostatečné
„potivé aktivity“ padne často volba
miniaturně sbalitelný péřový
vybavení.
na syntetické tkaniny.
pulover nebo vestu.
4
www.hudy.cz
JAK SE VYBAVIT – VIA FERRATA
BATOH
SOFTSHELLOVÁ
BUNDA
Moderní lehoučké
batohy se pohodlně
nosí především díky
propracovanému
i odvětranému
zádovému systému
a ergonomicky tvarovaným ramenním
a bederním popruhům,
které lze snadno
nastavit. Batoh na lezení
i ferratu by měl mít
objem 24–30 litrů. Díky
bočním kompresním
popruhům lze u poloprázdného batohu
zmenšit jeho velikost.
Batohy Deuter splňují
nejpřísnější měřítka
a jejich výhodou je
mimořádná odolnost
proti opotřebení.
Black Diamond přišel
s revolučním systémem,
který zajišťuje pohyb
batohu podle pohybu
těla. Více se dozvíte na
str. 45 a 50.
Oblečení do 90 % počasí –
neprofoukne, prodyšné, pružné,
odolné proti oděru, hřejivé,
nepromokavé (s omezením).
Skvělé vlastnosti softshellu
oceníme hlavně při túrách,
kdy pofukuje citelný vítr (vyšší
polohy) a není moc zima ani
neprší. Softshelky na zimu bývají
silnější (lepší izolace) a obvykle
mají i kapuci. Letní modely jsou
tenké a lehčí.
Bezmebránový softshell je
o něco prodyšnější ale zase
propustí víc větru protože
průniku se brání pouze hustotou
natkané látky. U softshellu
s membránou je tomu naopak.
ÚVAZEK
Na via ferratě dochází
k pádům jen minimálně,
stejně tak jako při alpském lezení. Proto je na
místě použít odlehčený
sedák Lightning, který si
oblíbíte pro jednoduché
nasazování (rozepínací
nohavičky). Ostatně
nastavitelná velikost
obvodu nohaviček je pro
lezení v horách důležitá.
Kolekce Rock Empire je
velmi široká, fajnšmekry
uspokují lahůdky od
Arc´teryx nebo Black
Diamond.
RUKAVICE
Čím obtížnější via ferrata, tím více
oceníte rukavice. Zejména při
lezení po kolmých a převiských
žebřících, při kterém držíte rukou
citelnou část vlastní váhy. Rock
Gloves se postarají o to, aby vás
železný žebřík nebo skoba netlačila. Zajistí to akorát vypolstrovaná
dlaň, pokrytá protiskluzovou
vrstvou. Obnažené konečky prstů
zase umožní cit při lezení.
NEPROMOKAVÉ
KALHOTY
Kvalitní kalhoty poznáte
podle anatomicky
tvarovaného střihu.
Stejně jako u bundy
je nutná kvalitní
membrána (Gore-Tex).
Kromě nízké váhy je
důležitá i sbalitelnost do
co nejmenšího objemu.
BOTY
Bota je základem pohodlí. Většina
moderních outdoorových bot je
nepromokavá a přitom prodyšná
díky membráně Gore-Tex. Výrazný
posun v kvalitě a přilnavosti
zaznamenaly rovněž podešve bot,
speciálně u značky La Sportiva.
V modelech Wizard, Flex, Sandstone
nebo Trango se s jistotou budete
pohybovat i v členitém skalním
terénu a lezečky přijdou na řadu až
při lezení ve stěně.
KARABINY A JISTÍCÍ POMŮCKY
Pro lezení v horách nestačí jenom expresky, neobejdete se bez karabin s pojistkou
zámku – rozhodně doporučujeme šroubovou pojistku. V Hudy si můžete vybrat z pěti
druhů s různě velkou rozevíratelností. Ve výbavě do hor nesmí chybět karabina HMS
hruškovitého tvaru. Pokud jistíte přes karabinu HMS, tak ke slanění i jištění se vám bude
hodit některá z multifunkčních jistících pomůcek, třeba ATC Guide nebo PIU 2, oboje
vhodné pro dobírání dvojice spolulezců.
Kompletní informace o produktech hledejte v katalogu nebo na webu.
FERRATOVÝ SET
Oba ferratové sety přináší maximální pohodlnost při
manipulaci. Jednak díky pružným popruhům, které jsou kratší
a proto se nikde nezachytávají a jednak kvůli automatickým
karabinám, které se odjistí při uchopení a zajistí jakmile opustí
ruku. Automaticky jsou zajištěny proti samovolnému otevření
zámku. Set Inhibitor Tech nabízí skvělý poměr cena – výkon.
www.hudy.cz
5
JAK SE VYBAVIT
Cepín, symbol horolezectví
text: Michal Bulička
foto: Michal Bulička, Arcteryx
Symbolem horolezectví je odedávna cepín. Ne nadarmo se každoročně nejúspěšnější počiny
mezi horolezci hodnotí „Zlatým cepínem“. Podívejme se na cepín jako nezbytnou součást výbavy.
Co je tedy dobré vědět a jak s cepínem zacházet.
KVALITA CEPÍNU PODLE
NORMY
Tvar, velikost a materiál nejsou normované.
Požadavky norem musí splňovat pouze
pevnost topůrka. Ta se posuzuje dle norem
EN 13089 a UIAA, přičemž se rozeznávají dvě
pevnostní třídy:
• Základní vybavení, značené „B“ (jako „Basis“,
„basic“), s nižšími pevnostními hodnotami,
pro užití při zdolávání ledovců, při méně
obtížném lezení v rámci lyžařské túry
a jiných méně extrémních aktivitách. Tyto
cepíny jsou většinou o něco lehčí, cepíny
mohou mít hlavu ze slitin hliníku nebo titanu
(s malou úderností). Při použití cepínu jako
sněhové kotvy musí topůrko „B“ vydržet
zatížení 2,5 kN.
• Technické vybavení, značené „T“ (jako
„Technik“, „technic“) s vysokými pevnostními
hodnotami, je vhodné pro jakékoli užití
v ledu, zvláště pak pro „technické“ lezení
v ledu. Při použití cepínu jako sněhové kotvy
musí topůrko „T“ vydržet zatížení 3,5 kN.
Cepíny dnes v podstatě rozlišujeme do dvou skupin podle druhu použití na turistické, označované
většinou B (basic), a lezecké, označované T (technical). Někdy se setkáváme i s naprosto univerzálními typy, kdy je možno vyměnit jak násadu, tak
i zobák cepínu. Na některých typech je možno
přidat do hlavice závaží, kvůli lepší údernosti švihu.
svojí lehkostí (cca 300 g) a bývají vyrobeny ze slitin hliníku a titanu. Jsou samozřejmě použitelné
i při normální turistice, ale materiály, ze kterých
jsou vyrobeny, nevynikají takovou životností jako
slitiny oceli, ze kterých jsou standardní turistické
cepíny. Délka těchto odlehčených cepínů je
většinou také o něco kratší, než bývá běžné.
„ Turistické cepíny
„ Lezecké cepíny
Vyrábějí se většinou v délkách od 55 cm do
80 cm. Mají rovnou násadu, aby šla lépe zapíchnout do sněhu. Jak ze zařazení vyplývá, budou
tyto cepíny používat turisté. K čemu tedy bude
turista cepín využívat?
• Bude sloužit jako opora ve strmém sněhovém
nebo ledovém terénu, kde jsou hůlky již
nevhodné a hrozí uklouznutí. Cepínem můžeme totiž brzdit pád, hůlkami ne.
• Dále ho můžeme použít na vyhrabávání plošiny
ve sněhu či ledu pro stan. Lze jím také vykopat
sněhovou hrušku na slanění.
• Další možností je využití cepínu jako jistícího
bodu na stanovišti. Přes cepín je možno i slanit.
Délka těchto cepínů se pohybuje od 40 do 60 cm.
Většina dnešních moderních zbraní do ledu má
již výměnný systém komponentů, tzn. že hroty
jsou vyměnitelné a lopatku je možno prohodit za
kladivo. Lezecké cepíny bez tohoto systému jsou
sice o mnoho levnější, ale při poškození hrotu
nezbývá než cepín vyhodit. Lezecké cepíny jsou
určeny lezcům, ne turistům, z čehož plyne jejich
využití:
Jsou určeny pro výstupy ve svislém, převislém
či hodně strmém ledu nebo sněhu, popřípadě
tzv. mixovém terénu (skála + sníh nebo led).
Univerzální používaná délka je okolo 50 cm.
Poutka
Jakou délku?
Pro tyto účely je tedy vhodný tzv. turistický cepín.
Obecně se za univerzální považuje délka 60 cm.
Poutko používané u turistických cepínů je jednoduché, zřídkakdy stahovatelné. Hrot u těchto
druhů cepínů je skoro vždy obloukový, protože
svým tvarem kopíruje křivku přirozeného švihu
rukou při zasekávání cepínu.
Odlehčené turistické cepíny
Do této skupiny cepínů patří i tzv. skialpinistické
cepíny, které se používají na závodech. Vynikají
6
www.hudy.cz
Poutka u lezeckých cepínů jsou stahovatelná
(tzn. pevně obemknou zápěstí). Jsou napevno
přidělaná k cepínu, ale mají regulovatelný posuv,
většinou jsou polstrovaná a jejich pevnost je
taková, že udrží plnou váhu lezce.
Hroty
U této skupiny cepínů se většinou používají tři
druhy zobáků:
a) obloukový – nejstarší typ, dobře se s ním
pracuje (viz turistické cepíny), ale hůře drží ve
svislém ledu, tzn. že se hodí spíš na lezení v méně
strmém terénu (např. ledovcové svahy okolo 60
stupnů, horské hřebeny, apod.)
b) inverzní – dnes již nejčastěji používaný typ.
Je výborný hlavně pro svou univerzálnost. Dobře
drží ve všech typech ledu (porézním, lámavém
i tvrdém) a je vhodný do svislého i převislého
ledu.
c) trubkový nebo půltrubkový – je vhodný do
tvrdého lámavého ledu (při teplotách okolo -20
až -30 °C), avšak při teplotách ledu kolem nuly
už tak dobře nedrží. Navíc se s ním nejméně
přirozeně pracuje.
Rukojeť
Další odlišná věc u této skupiny cepínů je rukojeť.
Někdy je prohnutá pouze část držadla (tvar banánu), jindy celá násada. U typů, které jsou určeny
do méně náročného terénu, nebývá násada prohnutá. Prohnutí má však své nesporné výhody při
lezení ve svislém ledu , kde hrozí vážné otlučení
prstů i při použití speciálních rukavic. Malá nevýhoda nastává, když cepín zapichujeme násadou
do sněhu. Topůrko tvarovaného cepínu prakticky
nejde zapíchnout do sněhu.
„ Broušení cepínu
Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem.
Použití brusky je nevhodné. Důvodem je velký
vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé
změně vlastností materiálu (změknutí). Při
pilování moc netlačíme a zahřátá místa občas
chladíme ponořením do vody.
Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat tvar
hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je
nezbytně nutné.
NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN
JAK SE VYBAVIT
VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA
(LEDOVEC)
Cepín s rovnou nebo jen mírně prohnutou
rukojetí. Obloukový hrot – dá se o něj opřít,
nejlépe poslouží jako kotva ve firnu a při brzdění na firnu se s ním dobře manipuluje.
Většinou splňuje normu „B“, ale lepší modely
mají i „T“, to se projeví díky kvalitnějšímu materiálu zejména při častějším používání. Délka
cepínu většinou v rozmezí 55 až 65 cm.
HUDY tip
RAVEN
CHACKAN
NEVE
NÁROČNĚJŠÍ TERÉN, LEZENÍ
STRMÝCH SVAHŮ DO 60 °
Hrot by měl mít už ostřejší úhel (k topůrku),
často bývá hrot vyměnitelný. Topůrko je rovné
nebo mírně prohnuté.
HUDY tip
LEZENÍ SVISLÝCH LEDŮ
Zobáky s ostrým úhlem, kladívko a lopatka –
vše vyměnitelné. Prohnuté topůrko – výhodné
je, pokud je možné přidělat opěrku pro prsty
na konci topůrka. Odnímatelné poutko (na
sponu nebo karabinku).
LEZENÍ EXTRÉMNÍCH LEDŮ
A MIXŮ
Esovitě prohnuté topůrko, madla na konci
většinou jen s malými tlouky. Bez poutka nebo
odnímatelné poutko.
HUDY tip
HUDY tip
VENOM ADZE
REACTOR
VIPER
HAMMER/ADZE
AIR TECH EVOLUTION
X-ALP
X-DRY
DRYTOOLING
„Kosmické“ tvary, často se používají topůrka
plochá (kompozit) nebo různě profilovaná,
zobáky jsou uzpůsobené spíš k zavěšování než
k sekání.
HUDY tip
REACTOR
NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN
www.hudy.cz
7
METODIKA
Turistický cepín v praxi
„ Opora při chůzi –
výstup i sestup
• Při traverzování svahu držíme cepín v ruce,
která je výše, tedy blíže svahu.
• Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici a jsme
navázáni do lanového družstva, držíme raději
cepín v té ruce, na jejíž straně vede lano.
• Cepín držíme lopatkou směrem dopředu.
V případě pohybu po měkkém sněhu lze použít
i držení hrotem dopředu. (Viz příspěvek Kdo
správně brzdí, neprohrává na str. 9.)
• Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu
názorně ukazují obrázky ???
text: Michal Bulička
ilustrace: A. Zak, R. Begoc, Petzl
„ Zastavení pádu
„ T-kotva ve firnu
Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující
rady:
• Snažte se začít brzdit co nejrychleji.
• Nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte
v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly
v kontaktu s povrchem.
• Co nejrychleji zaujměte polohu na břiše.
• Cepín přitom držte tak, abyste celou váhou těla
nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu.
• Příčinou pádu může být nalepení sněhu na
mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou obr Petzl.
T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění na
fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme kolmo
ke směru zatížení asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka
(mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí
zásada: čím měkčí, tím hlubší. Potom uděláme
uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na
to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na
plošné těžiště topůrka připevníme liščím uzlem
plochou smyčku (120 cm). Cepín položíme do
rýhy tak, aby jeho zubatý hrot směřoval dolů.
Ze zadní strany ho zašlapeme do sněhu tak,
abychom neporušili oporu cepínu.
1
„ Zaražený cepín
Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob
jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž,
smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící
by na něm měl vždycky stát, aby se při zatížení
nevytáhl.
Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly
dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu – štandu.
Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá „bezpečnostní rezerva“.
Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože
každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud
na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu.
„ Abalakovova smyčka
na cepín
2
Používá se pro jištění na firnu, umožňuje
příznivější páku než zaražený cepín, protože
při zatížení je cepín vtlačován stále hlouběji do
firnu. Po zacvaknutí jištění spolulezce bychom
se měli jednou nohou postavit na cepín, aby byl
stabilnější.
3
8
www.hudy.cz
JAK ZACHÁZET S CEPÍNEM
METODIKA
Kdo správně brzdí, neprohrává
text: Pit Schubert, Jost Gudelius
foto: Karel Kříž
Pokud nejsme navázáni, je technika brzdění cepínem, vedle techniky brzdění tělem, jedinou možností,
jak zbrzdit pád na firnu nebo ledu. Názory na to, jak držet cepín, abychom docílili maximální účinnosti
brzdění, se různí. Touto problematikou se v létě 2008 zabývali Jost Gudelius a Pit Schubert.
Výsledky jejich testů se staly podnětem k tomu, abychom se tomuto tématu znovu věnovali.
„ Výchozí situace
Při brzdění na firnu je většina odborníků zajedno:
„brzdit hrotem.“ Tak se dostaneme hlouběji
k pevnějším vrstvám firnu a účinnost brzdění se
zvýší. U brzdění na ledu panují rozdílné názory.
Řada odborníků tvrdí „brzdit lopatkou“, protože
hrot je na ledu málo stabilní. Přibližně stejně je
zastánců názoru „brzdit hrotem“ jako na firnu,
protože brzdný účinek je větší. Tento rozpor byl
podnětem k provedení testů. Před testy byli
autoři rozdílného mínění.
„ Provedení testu
Testy brzdění prováděli za přítomnosti autorů
zkušení lezci vyškolení v technice brzdění. Po
pádu na svahu se užívalo obou technik brzdění
(hrotem nebo lopatkou), přičemž byla jedna ruka
na hlavici cepínu, druhá na topůrku, jak je běžné.
Kritériem účinnosti brzdění byla délka pádu, čili
délka brzdné dráhy. Bylo nutné počítat s tím, že
vlastnosti ledu a firnu i poloha cepínu, zejména
hrotu a lopatky, nemohou být během pádu vždy
stejné. Bylo tedy nutno pád od pádu vycházet
z rozdílných mezních podmínek. Ale velký počet
pokusů (asi 50) opravňuje k formulování závěrů.
„ Výsledky testů
Na firnu byly při brzdění hrotem brzdné dráhy
nápadně kratší než při brzdění lopatkou. Je
možno konstatovat, že na firnu je účinnost brzdění hrotem větší než brzdění lopatkou, což se dalo
předpokládat, protože hrot – jak známo – může
proniknout hlouběji do firnu.
Na ledu byly brzdné dráhy při brzdění hrotem
občas stejně dlouhé jako při brzdění lopatkou,
ale ve většině případů byly zřetelně kratší. Dá
se konstatovat, že i na ledu je účinnost brzdění
hrotem lepší než brzdění lopatkou.
Brzdění hrotem je účinnější než brzdění lopatkou
„ Interpretace výsledků
Během testu se přirozeně vynořila otázka, proč
je účinnost brzdění lopatkou na ledu menší než
brzdění hrotem. Na základě do jisté míry statických tahových zkoušek lopatky na ledu se zjistilo:
Topůrko cepínu se kvůli držení oběma rukama (jedna ruka na hlavici, druhá na topůrku)
4
dostane většinou do diagonální polohy vzhledem ke směru pádu (a k ose těla) a tím se do
diagonální polohy dostane nutně i lopatka.
Diagonální poloha lopatky způsobuje ve většině
případů to, že lopatka klouže po ledu jako lyžina
a tím se účinnost brzdění zmenšuje. Pokud
bychom drželi topůrko paralelně ke směru
pádu (v ose těla), dalo by se klouzání lopatky
podstatně zmenšit, to je ale nepřirozené držení,
které je v praxi jen těžko proveditelné. Navíc
nelze použít trup pro zvýšení účinnosti brzdění
tlakem na hlavici cepínu.
Lopatka proniká vzhledem ke své šířce do ledu
méně než hrot, což má nutně za následek menší
účinnost brzdění.
„ Závěr
Testy prokázaly, že jak na firnu, tak na ledu je
při brzdění cepínem používání hrotu účinnější
než používání lopatky. Doporučuje se jak na
firnu, tak na ledu brzdit hrotem, což má dvě
přednosti:
Nemusíme rozlišovat mezi držením cepínu
na firnu a na ledu a držení zůstává stejné (hrot
směrem dozadu). Nebezpečí poranění je při
držení s lopatkou „nahoře“ menší než při držení
s hrotem „nahoře“.
JAK BRZDIT PÁD CEPÍNEM
www.hudy.cz
9
VELEHORY
Výšková nemoc v Nepálu
text a foto: Michal Bulička
Podzimní trekařská sezóna v Nepálu je v plném proudu. Oblast Khumbu, domov nejvyšší hory
světa. Krásné počasí a daleké výhledy na mohutné velehory, magické osmitisícovky, divoká
příroda, upravené vesničky. Silné zážitky nekalí ani kvanta turistů, jejichž proud se za Namche
Bazaar rozpouští z řeky v potoky a mimo hlavní proud k vyhlídce Kalapattar je docela klid. Právě
trek v oblasti Everestu je přímo učebnicově zpracován z hlediska volby optimální taktiky výškové
aklimatizace. Přesto mohou nastat potíže.
„ Z deníku nemocné
„ Den před…
Během odpoledne nalehko vystoupáme na
vyhlídkový kopec Nangkar Tsang (5.050 m) přímo
nad vesnicí Dingboche. Máme dokonalý výhled
na překrásný Ama Dablam a zároveň hledíme
dolů do údolí na pěšinku, vedoucí do poslední
vesničky v údolí Chukung Valley. Odtud se vyráží
do base campu pod oblíbenou šestitisícovku
Island Peak. My máme ale jiný plán. Po málo
frekventované cestě chceme jít do sedla Kongma
La. Po hezkém dopoledni se zatahuje, přesto
docházíme odpoledne do mimořádně sympatické Panorama Lodge. Nutno podotknout, že se
vlečeme pomalu a těžce, ale nevěnujeme tomu
velkou pozornost, rozhodně nejsme v časovém
tlaku, a tak pomalý výstup nevadí. Nicméně jsme
ubytovaní, tradičně popíjíme kotel čaje a občas
vycházíme ven, abychom pořídili krásné fotky.
Večeříme úplně v pohodě a syti jdeme brzo spát,
chceme totiž vycházet brzo ráno, ještě za tmy.
dolů to nepůjde, a je mi jasné, že bez pomoci
může jít o život. Budím Tenzinga, majitele lodže.
Rychle mu vysvětluji, co se děje, a ptám se, zda
neví o někom, kdo má mobilní přetlakový vak.
Měli jsme velké štěstí, že na frekventovaný
vrchol Island Peak se chystala skupina Francouzů
pod vedením horského vůdce. Dobře vybavená
parta měla ve výbavě i přetlakový vak a tak do
něj bez okolků ukládáme Magdu. Vak uzavíráme
a začínáme pumpovat. Po dosažení přetlaku
stačí Magdě pár minut k tomu, aby se cítila
mnohem lépe.
Ještě výstižněji popisuje situaci zápis z Magdina
deníčku: „Ještě o půlnoci jdu na záchod a vše je OK.
Krátce po třetí hodině ranní se budím, náhle se mi
hrozně začíná motat hlava, když zavřu oči, vše se
se mnou houpe a točí, špatně se mi dýchá, brní mi
konečky prstů a necítím svaly v obličeji. Sedám si,
rozsvěcuju čelovku. Sebemenší pohyb mě vyvádí
z rovnováhy a způsobuje návaly závratě a nutkání
zvracet. Je mi hrozně zle, na omdlení. Už se to nedá
vydržet, budím Martina a popisuji mu, jak mi je.
Vyráží pro pomoc. Zanedlouho s ním vchází do
pokoje několik Francouzů, vybalují vak a okamžitě
se pouštejí do záchrany. Já vše vnímám jaksi v mrákotách, jakoby se mě to ani netýkalo. Ukládají mě
do vaku a začínají ho nafukovat. Asi na hodinku
mě do něj zavírají. Ze stávající výšky 4700 m náhle
klesám do 2200 m, což provází hrozný tlak v hlavě
a uších. Cítím pískot, místy bolest, pak to ale přechází a rázem se mi dělá výrazně lépe – brnění pomalu
mizí, stejně jako halucinace a závratě. Co chvíli
mě okýnkem kontroluje Martin nebo francouzský
guide. Průběžně dofukují vak a kontrolují tlakoměr.
Po hodině komoru postupně vypouštejí a já se vracím opět do 4700 m s tím rozdílem, že je mi mnohem lépe. Moc děkuji francouzským zachráncům
a dávám jim miniaturní lahvinku Becherovky. Pak
mě ještě přichází zkontrolovat odměřená americká
lékařka, kterou mezitím vzbudil chatař Tenzing.
Dává mi tabletku Dexamenthazonu a navrch přidává i 250 mg Diluranu (acetozolamid). Pak usínám.
Probírám se v 10.30 sice slabá a malátná, ale jinak
celkem v pohodě.“
„ Sestup do Pheriche
Zůstat ve stejné výšce by znamenalo zbytečně
riskovat opětovné potíže, a tak se řídíme nejzákladnější prevencí výškovky a tou je sestup.
„ Noční drama
z pohledu Martina
Oba bez problému usínáme a v tu chvíli nic
nenasvědčuje tomu, že nastane nějaký problém.
Nad ránem mě Magda budí, protože je jí špatně,
má problémy s dýcháním a je jí na omdlení.
Prostě to vypadá na jasnou výškovou nemoc. Její
problémy se rychle prohlubují. Okamžitě vyrážím
shánět pomoc. Cítím, že bez rychlého transportu
10
www.hudy.cz
ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE
VELEHORY
Odpoledne pomalu scházíme do 4270 m, tedy
o 450 m níže, do Pheriche, za účelem zotavení.
V této vesnici je také lékařská stanice, zabývající
se problematikou výškové nemoci, takže kdyby
byl problém, doktoři nám pomohou. Dva dny a tři
noci stačí k tomu, aby se Magda dala do pořádku,
a tak vyrážíme opět vhůru do Chukungu ve
směru plánovaného treku.
„ Vyléčená Magda
Zatímco já byl až doteď zcela v pohodě, necítím
se ve výškách nad 5000 m úplně v kondici. Není
mi blbě, ale výkonnost je mizerná. Často zastavuji a opřen o trekkingové hole doplňuji kyslík.
Naopak Magda se dostala do obdivuhodné
pohody. Během následujícího týdne se denně
dostáváme nad úroveň 5000 m n. m. a Magda
nemá sebemenší problém, je velmi rychlá
a občas se vrací níže za mnou, aby mi poponesením batohu usnadnila výstup.
„ Analýza
Snažíme se přijít na to, kde jsme udělali chybu.
Ráno, po příletu do Lukly (2800 m) jsme došli do
Jorsale (2.740 m). Další den v poledne přicházíme
do Namche Bazaaru a nalehko si děláme výlet
nad vesnici až do Khumjungu, dostáváme se do
3800 m, celkově jsme ten den nastoupali 980 m.
Další den stoupáme k Hotelu Everest a ke klášteru Thengboche (3860 m), na spaní sestupujeme
do Deboche (3710 m). Další den do Dingboche
(4410 m) a nakonec do Chukungu (4730 m).
Ačkoli jsme přes den dělali aklimatizační výstupy a spali tedy o dost níže, než jsme ten den
vystoupali, nebylo nám to moc platné. Zásadní
chybou se ukázala pouze jediná noc v Namche
(doporučují se 2 až 3), a v Dingboche jsme také
mohli zůstat o noc déle, zvláště, když jsme se po
výstupu na vyhlídku do 5000 m cítili unaveni.
Protože jsme se až do Dingboche cítili dobře,
postupovali jsme dále a vždy zůstali na jednom
místě jedinou noc. Jak vypadá optimální taktika,
jsme kromě knižního průvodce viděli v lékařském
centru v Pheriche.
„ Závěr
Z našeho příběhu se šťastným koncem vyplývá,
že přes dobrý subjektivní pocit se vyplatí nespěchat a řídit se osvědčenými postupy, zejména na
treku, který je z pohledu aklimatizační taktiky
zmapován možná nejlépe ze všech.
ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE
Produktové řady GORE-TEX®
Existuje celá řada výrobků
GORE-TEX®. Vyberte si ten,
který nejlépe odpovídá
vašim potřebám.
„ GORE-TEX® Performance Shell
Je navržen tak, aby zajišťoval pohodlí, a přitom
byl trvale nepromokavý. Výrobky GORE-TEX®
Performance Shell jsou ideální při nejrůznějších sportovních aktivitách v přírodě. Jedná se
o dvou- nebo třívrstvý laminát, kde membrána je spojena s vnější textilií. U dvouvrstvého
je podšívka volně vložena, u třívrstvého je
slaminována s membránou a vnější textilií.
„ GORE-TEX® Pro Shell
Je vyroben z těch nejodolnějších a nejprodyšnějších textilií pro použití v náročných extrémních podmínkách. Výrobky GORE-TEX® Pro
Shell jsou určeny profesionálům i sportovním
nadšencům. Jedná se o dvou- nebo třívrstvou
konstrukci. Je použita vysoce kvalitní membrána GORE-TEX®, která je slaminována s odolnou
vnější textilií. U dvouvrstvého materiálu je volně
vložena podšívka, u třívrstvého je membrána
slaminována s pevnou podšívkou. Materiál Pro
Shell se vyrábí také s tepelnou izolací, která je
volně vložena mezi laminát a podšívku.
„ GORE-TEX®
Paclite® Shell
Jedná se o nejlehčí a nejlépe sbalitelnou textilii.
Nabíze ideální řešení v situacích, když potřebujete ušetřit prostor a hmotnost. U výrobků GORETEX® Paclite® Shell je membrána GORE-TEX® na
vnitřní straně potažena speciální ochrannou
vrstvou, která obsahuje oleofobní látky a karbonová vlákna. Proto už není potřebná podšívka.
„ GORE-TEX® Soft Shell
Je vyroben z jemných a teplých textilií. Díky
speciální konstrukci nepotřebujete tolik
vrstev, takže se za chladného počasí můžete
volněji pohybovat. Speciální membrána
GORE-TEX® je nalaminována přímo na vnější
textilii a z vnitřní strany na fleecovou podšívku.
„ Arc‘teryx
„ Alpha SL Jacket
Bunda určená pro
fanatické vyznavače
rychlosti a ultralehkých materiálů.
Shrnuto jednou
větou, maximální
funkčnost při
minimální
hmotnosti.
Prodloužený
zadní díl, přední
kapsy s nalaminovanými zipy, kapuce Speed
Hood™ kompatibilní
s helmou, voděodolné zipy, anatomické klíny
v podpaží, jednoruční stahování spodní části.
materiál: GORE-TEX® Paclite®2L
hmotnost: 342 g (L)
velikost: S–XXL
barva: modrá, hnědá
cena: 7990 Kč, HUDYpartner: 7431 Kč
„ Alpha SL Pant
Ultralehké kalhoty,
nabízející veškeré výhody
materiálu GORE-TEX®, ať
už je řeč o voděodolnosti
či prodyšnosti. Ve sbaleném
stavu vskutku minimální
rozměry.
Anatomicky tvarovaná
kolena, 1/4 voděodolné zipy
na nohavicích, třívrstvý
GORE-TEX® na nejvíce namáhaných místech, v prodeji
ve dvou délkách nohavic:
Regular (normální) a Long
(prodloužené).
materiál: GORE-TEX® Paclite® 2L
hmotnost: 256 g (L)
velikost: S–XL
barva: černá
cena: 5390 Kč, HUDYpartner: 5013 Kč
www.hudy.cz
11
VELEHORY
Výšková aklimatizace
text: Franz Berghold
foto: Michal Bulička, Pavel Matoušek, Zuzana Hofmannová
„Nezapomeňme, že nejvyšším horám je vlastní ledová krutost, krutost tak strašná, tak vražedná,
že rozumný člověk udělá dobře, když na prahu cesty k cíli zaváhá a zachvěje se.“ C.K. HowardBury, vedoucí britské expedice na Everest 1921.
Cílem strategií přizpůsobení není ušetřit čas,
ale zmenšit riziko životu nebezpečné těžké horské nemoci. Těžké formy akutní horské nemoci nejsou žádnou osudovou událostí, při vhodné
taktice přizpůsobené situaci se jim dá vyhnout.
Jinak řečeno: Každý může dostat horskou nemoc,
pokud leze nahoru příliš rychle!
Výškové stupně
Ve vztahu k výškové aklimatizaci a k riziku horské nemoci rozlišujeme tři výškové stupně.
Jedná se přitom o tzv. výšku pro přenocování. Zjednodušeně řečeno, o úspěchu nebo neúspěchu osobní výškové aklimatizace nerozhoduje denní zdolané převýšení, ale především výška
pro přenocování.
Ve středních výškách (1500 až 2500 m n. m.)
postačí tzv. okamžité přizpůsobení. V těchto výškách ještě nedochází v organizmu k žádným dramatickým změnám. A především zde člověk ještě
nemůže onemocnět horskou nemocí (i když se to
někdy tvrdí).
Ve velkých výškách (2500 až 5300 m n. m.) se
situace stává kritickou. Zde okamžité přizpůsobení již nestačí, je nutné dát organismu možnost
řádně se nezvyklé výšce přizpůsobit. Pokud se to
podaří, je člověk schopen týdny, měsíce, ba i roky
podávat nahoře plný výkon. Pokud se to nepodaří, člověk v těchto výškách onemocní horskou
nemocí.
V extrémních výškách (5300 až 8848 m n. m.)
již není dokonalá trvalá aklimatizace možná.
Proto lze do těchto výšek podnikat pouze krátkodobé výstupy.
Nad úrovní 2500 m
Zajímavé to tedy pro nás začíná být od 2500 m,
proto tuto hranici také nazýváme prahovou výškou. Všechna následující taktická doporučení pro
výškovou aklimatizaci se tedy týkají oblastí od
prahové výšky nahoru.
Neexistuje žádná obecně platná taktika aklimatizace. K tomuto tématu je také na celém
světě k dispozici jen pár seriózních výzkumů.
Jisté je, že rozhodujícím faktorem je čas. Rychlost
působení výšky představuje rozhodující rizikový faktor. Trekaři s průměrným denním převýšením 400 metrů mezi výškami na přenocování (rate of ascent) vykazovali čtyřikrát větší četnost onemocnění horskou nemocí než ti, u nichž
převýšení činilo 300 m. Pokud například dosáhneme výšky 3500 metrů během čtyř dnů místo
za hodinu (autem nebo lanovkou), snižuje se riziko horské nemoci o 41 %. Existují ovšem podstatné regionální rozdíly v tom, jak se snáší odstupy
výšek pro přenocování (např. mezi Himálajem,
východní Afrikou a Andami). A velké rozdíly při
12
www.hudy.cz
výskytu horské nemoci v určité dané skupině nás
vždy znovu přesvědčují, že existují velké individuální rozdíly ve schopnosti snášet výšky. I přesto mohou osoby s nepříznivými dispozicemi provozovat lezení ve velkých výškách, pokud důsledně a nekompromisně dodržují pravidla taktiky
aklimatizace. Následující doporučení spočívající v dlouholeté zkušenosti platí jako osvědčená
pravidla.
„ Taktika aklimatizace
(výšková taktika)
Prahem aklimatizace, tedy výškou, od které je
nutná důsledná výšková taktika, aby se předešlo problémům, je asi 2500 metrů nadmořské
výšky pro přenocování. Od této prahové výšky
JAK SE AKLIMATIZOVAT
VELEHORY
probíhá aklimatizace stupňovitě. Po přizpůsobení se dosažené výšce je člověk aklimatizován pro
tento výškový stupeň, může tedy podávat takřka plný výkon a téměř mu nehrozí riziko akutní
horské nemoci. Při dalším postupu vzhůru začíná
nový proces aklimatizace, a tedy i opětovné riziko onemocnění akutní horskou nemocí. Jedno
nám musí být jasné: Při běžném výškovém trekkingu nebo lezení ve velkých a extrémních výškách se budeme neustále nacházet v riskantní fázi aklimatizace a zpravidla nikdy nedojde
k úplné aklimatizaci. Proces aklimatizace proto
většinou nebude nikdy během výškového pobytu ukončen.
Následující tři nejdůležitější pravidla výškové taktiky bychom si ale měli pevně vštípit – čím
důsledněji je budeme dodržovat, tím úspěšnější
bude naše aklimatizace:
• Nejít nahoru příliš rychle!
• Žádná anaerobní zátěž!
• Pokud možno co nejnižší výšku pro přenocování!
m
5 300–8 850 (extrémní výšky)
8 800
úplná aklimatizace není možná, jen přizpůsobení dýchání
Možný pouze krátkodobý pobyt.
2 500–5 300 (velké výšky)
5 300
okamžité přizpůsobení nestačí,
aklimatizace nutná
Prahová výška
2 500
1 500 – 2 500 (střední výšky)
1 500
okamžité přizpůsobení stačí
Výškové stupně
Rychlost výstupu
Rychlostí výstupu rozumíme dvě věci: tempo
chůze a denní převýšení mezi výškami pro přenocování. Oba aspekty jsou ve výškové taktice
velmi významné. Během každé fáze aklimatizace
musíme nekompromisně dodržovat tzv. aerobní
tempo chůze. Co to znamená? Individuální
management racionálního aerobního tempa
chůze je velmi jednoduchý – rytmus dechu 1:2 tj.
na jeden krok nádech na dva kroky výdech. V lehkém terénu se dá tento rytmus dechu při trošce
cviku dodržovat i při zavřených ústech (dýchání
nosem) až do výšky 5000 metrů nad mořem. Tak
se spolehlivě nacházíme v oblasti aerobní zátěže.
Při postupu vzhůru snižujeme od 3000 metrů na
strmých místech dechový rytmus krátkodobě
na 1:1. Úroveň výkonnosti („otáčkoměr“) nesmí
každopádně během celé aklimatizace překročit
50 až 60 % maximálního výkonu podmíněného
trénovaností. Pro případné doplňkové měření
pulsu platí, v duchu zásady nepřetěžování,
přibližná horní hranice: 120 tepů za minutu
u starších a 140 u mladších osob.
Ve fázi aklimatizace je nutno se vyvarovat jakékoli anaerobní námahy, zejména pokud je spojena s dušností a zadržováním dechu. Heslo zní:
Vědomě pomalé a úsporné pohyby, krátké denní
etapy, jen lehká břemena a častý odpočinek. Pro
fázi aklimatizace platí:
• Teprve po týdnu přestat být obezřetný!
• Nepřepínat se „k smrti“!
• Kdo jde rychleji než vůl (yak), je vůl!
Odstupy výšek pro přenocování
(Rate of ascent)
Výšková taktika pro přenocování je nad prahovou výškou základem každé aklimatizace.
Menší zásobování krve kyslíkem během spánku
představuje při každé aklimatizaci kritickou fázi.
Z toho plynou následující taktická pravidla:
• Po dosažení prahové výšky (2500 m) přespat
v této výšce několik dnů nebo při kontinuálním
výstupu dodržovat odstupy mezi výškami pro
spaní ne větší než 300 až 400 m (1000 stop).
• Pokud se nelze vyhnout převýšení většímu než
600 metrů, strávit v této výšce nejlépe dvě noci.
• Zásadně spát co nejníže.
• Pořád vést v patrnosti únikové cesty do údolí.
Tato výšková taktika pro přenocování se zakládá na obecných zkušenostech, a proto neplatí
pro všechny lezce a všechny výstupy stejně, individuální odchylky jsou možné. Vždy se orientujeme podle individuální reakce: Jak mi bylo minulou noc, zejména s ohledem na bolesti hlavy,
které mohou být možným orientačním symptomem akutní horské nemoci. Podle toho by
se měla řídit další výška pro přenocování. Také
bychom měli spát s podloženou horní částí těla
(mít hlavu výš než nohy) a dbát na dostatečné
větrání stanu či ložnice.
Další kritéria taktiky
• Rychlý transport do výšek přes 2800 metrů
(letadlem, vrtulníkem, lanovkou, autem) je
vždy rizikový a měli bychom se mu pokud
možno vyhnout. Pokud je to nevyhnutelné, měli bychom bezpodmínečně po příjezdu
zůstat na této výšce tři dny, než se pustíme výš.
• Nikdy trekking sólo! Jdeme-li sólo, jsme v případě kritického zdravotního stavu (zejména
v případě těžké horské nemoci) i na frekventovaných trekkingových trasách bezmocní a s cizí
pomocí můžeme počítat pouze výjimečně.
• Pokud se na konci denní etapy cítíme dobře
a máme čas, je rozumné po odpočinku na místě
tábora pomalu a bez batohu vystoupat ještě
100 až 200 výškových metrů a pak se vrátit do
tábora. I když pro to neexistuje žádné fyziologické vysvětlení, považují to mnozí horolezci za
velmi vhodné pro aklimatizaci.
JAK SE AKLIMATIZOVAT
www.hudy.cz
13
VELEHORY
Časté močení ve výšce (výšková diuréza):
Biologická podstata tohoto procesu přizpůsobování se na nedostatek kyslíku spočívá ve zlepšení
schopnosti krve transportovat kyslík „zahuštěním
krve“. Víc jak 1 litr vyloučené moči za 24 hodin je
proto znakem dobré aklimatizace. Pokud není
moč zabarvena potravinami (např. vitamíny, iontovými nápoji), má být světlá a čirá. Kdo nechodí
(v noci) často močit, je buď dehydratován nebo
špatně aklimatizován.
Jak dlouho přetrvává stav aklimatizace v oblastech pod prahovou
výškou?
• Zvýšený přísun tekutin sice aklimatizaci nepodporuje a také nezmenšuje riziko horské nemoci, ale účinně působí proti dalším závažným
problémům (trombóza, omrzliny atd.). Větší
než 2% nedostatek tekutin snižuje výkonnost.
Hodně pít je proto ve výškách velmi důležité.
• Stále dávat pozor na příznaky začínající horské
nemoci!
• Především v noci je nutné se navzájem pozorovat. Ale pocit nedostatku vzduchu, klaustrofobie ve stanu, podkožní otoky v obličeji, poruchy
spánku a periodické zrychlené dýchání s náhlými několikavteřinovými pauzami nejsou ještě
příznaky horské nemoci, ale běžné jevy typické pro pobyt ve výškách. (obr. 2)
Praktické příznaky úspěšné aklimatizace
• Klidová tepová frekvence se vrací k osobnímu
normálu
• Prohloubené dýchání v klidu i při zátěži
14
www.hudy.cz
• Periodické dýchání ve spánku
• Časté, především noční, močení
• Schopnost vytrvalostního výkonu odpovídající
trénovanosti a výšce
V PRAXI TO ZNAMENÁ:
Zvýšená hodnota ranního klidového pulsu
o víc než 20 % nad hodnotu v údolí může být signálem, že se dotyčný nachází ve fázi aklimatizace,
která je vždy krizová. Když se puls vrátí na hodnotu jako v údolí, znamená to, že aklimatizace
pro tento výškový stupeň byla úspěšně ukončena. Zrychlené dýchání v klidu, ale především při
námaze, je i po aklimatizaci normální.
Zrychlené, periodické dýchání ve spánku: Tento
typický výškový jev není sám o sobě v žádném případě příznakem horské nemoci a ani ji nevyvolává.
Během fáze aklimatizace se samozřejmě vyskytuje
častěji, ale většinou přetrvává i v aklimatizovaném
stavu po celou dobu pobytu ve výšce.
Většina funkčních změn typických pro aklimatizaci zmizí během několika dnů po návratu do nižších poloh. Ze zkušeností je známo, že čím kratší je pobyt v údolí mezi dvěma výškovými výstupy, tím je opakovaný výstup do velké výšky lehčí.
To ale může na druhé straně svádět k tomu, že se
po příliš dlouhém pobytu pod prahovou výškou
při dalším výstupu podcení výšková taktika, čímž
samozřejmě vzroste riziko akutní horské nemoci. Tolerované časové rozpětí je podle zkušenosti 7 až 12 dnů od sestupu pod prahovou výšku.
Pokud během této doby znovu vystoupíme nad
prahovou výšku, budeme z dřívější aklimatizace
dokonale profitovat. Pokud tento interval o dost
překročíme, hrozí nám možná větší riziko horské
nemoci než při prvním výstupu.
JAK SE AKLIMATIZOVAT
VELEHORY
„ Léky
Existují léky na zlepšení aklimatizace?
Dnes je ve velehorách nekontrolované podávání
léků a injekcí takřka pravidlem, jen aby se dosáhlo vrcholu stůj co stůj. Zneužívání léků se již rozšířilo i při výškovém trekkingu. Touha to dokázat
za každou cenu si žádá, aby výškové riziko bylo
kompenzovatelné léky.
OČEKÁVÁNÍ SPOJENÁ S LÉKY JSOU
ENORMNÍ. MĚLY BY:
• urychlit aklimatizaci
• zabránit vzniku horské nemoci a dalších poruch
typických pro pobyt ve výškách
• zlepšit výkonnost organismu
Je léková prevence (chemoprofylaxe)
smysluplná?
Při normální toleranci na výšku a průměrné rychlosti výstupu není léková „pomoc při aklimatizaci“
jako prevence horské nemoci nutná. Je-li výstup
naplánován rozumně, při dodržování uvedených
pravidel výškové taktiky, můžeme a měli bychom
od prevence za pomoci léků upustit.
Podle Bärtsche je chemoprofylaxe indikována
pouze tehdy, pokud existuje velká pravděpodobnost vzniku akutní horské nemoci, zejména
pokud se nacházíme v odlehlých oblastech
s chybějící infrastrukturou.
VELKÁ PRAVDĚPODOBNOST VZNIKU AKUTNÍ HORSKÉ NEMOCI NASTÁVÁ:
• při pobytu ve výšce nad 3000 až 4000 metrů
• při pobytu ve výšce delším než 24 až 48 hodin,
pokud k tomu přistupuje jeden z následujících
faktorů:
• jestliže při známé dispozici k horské nemoci
není možno při výstupu dodržet denní odstupy
300 až 400 m pro výšku pro přenocování
• jestliže při normální nebo neznámé toleranci
na výšku je nevyhnutelný rychlý výstup (rozdíl
více než 700 až 1000 metrů mezi výškami pro
přenocování).
Acetazolamid (DIAMOX)
Preventivní podávání Diamoxu je velmi rozšířené,
mnozí je mají ve velkých výškách za naprosto
nepostradatelné („Did you take your Diamox
today?“) a za záruku dobré tělesné kondice („I feel
totally diamoxolised today!“). Účinnost Diamoxu
JAK SE AKLIMATIZOVAT
jako prevence pro lepší aklimatizaci je skutečně
doložena mnoha studiemi, ačkoli mechanismus
působení není dodnes zcela jasný. Jednou z nejčastější chyb ale je pokračovat ve výstupu, i když
se i při užívání Diamoxu objeví známky poruchy
aklimatizace. Pokud se i při užívání Diamoxu
objeví příznaky horské nemoci a leze se dál,
nemůže Diamox zabránit zhoršení stavu a může
dojít i k tolik obávanému otoku plic. Řada osob,
které zemřely na akutní horskou nemoc, prokazatelně předtím brala „preventivně“ Diamox, i když
se u nich projevily příznaky horské nemoci.
Dávkování Diamoxu: Obecně se doporučuje
dávka 2krát 250 mg. Nedávno se prokázalo, že
i nižší dávkování 2krát 125 mg je obdobně účinné, přičemž se méně často vyskytují případné
vedlejší účinky. Diamox se doporučuje brát za 24
hodin po překročení prahové výšky 2500 m po
2 až 3 dny, minimálně ale po dobu 24 hodin po
dosažení definitivní výšky pobytu. Pokud se bere
www.hudy.cz
15
VELEHORY
případů, je stále ještě velmi rozšířen Aspirin,
ačkoli jsou dávno známy jeho nebezpečné
vedlejší účinky (především těžká krvácení). Od
Aspirinu ve výšce raději ruce pryč! Jiné přípravky,
jako theophyllin, salmeterol, trental, benzoamid,
kokain, erythropoetin, ginkgo biloba, česnek,
akupunktura atd., se všechny po počáteční euforii ukázaly jako neúčinné.
Amfetaminy
Diamox jen pro lepší spánek, pak je doporučená
dávka 1 x 125 až 250 mg asi 2 hodiny před
spaním. Vedlejší účinky jsou sice nepříjemné, ale
většinou neškodné: časté močení, svědění prstů
na rukou a nohou, žaludeční a střevní potíže,
únava a změna chuti u nápojů, obsahujících
oxid uhličitý (pivo má údajně odpornou chuť).
Podstatně problematičtější je riziko diabetické
dekompenzace a životu nebezpečné alergie na
sulfonamidy: Při nesnášenlivosti Diamoxu se dá
uvažovat o Dexamethasonu. Kontraindikován
je Diamox při alergii na sulfonamidy, těžkém
poškození ledvin a jater, v těhotenství, při kojení
a u dětí.
se Nifedipin nedoporučuje i proto, že nejsou
poznatky o podávání Nifedipinu ve výškách
déle než 4 dny a je nutno počítat se závažnými
vedlejšími příznaky.
Tyto dopingové látky, které se běžně používaly především v počátcích lezení na osmitisícovky
(např. Hermann Buhl na Nanga Parbatu) zvyšují
motivaci, koncentraci a připravenost k výkonu,
zrychlují dech, puls a krevní tlak, potlačují hlad
a únavu. Euforické pocity všemocnosti, které jsou
s tím spojeny, vedou často k chybnému hodnocení situace, nespavosti, třesu, pocení a zmámenosti. Při stupňování dávek se vyvíjí tolerance vůči
těmto látkám. Při velké dávce dochází k bludným představám s optickými a akustickými halucinacemi. Po vysazení po vysoké dávce dochází
k panickým atakám, po nízké dávce k přetrvávajícímu syndromu vyčerpání a extrémní unavenosti. Dochází k mobilizaci autonomních chráněných
rezerv, s čímž je spjata nejen vyšší spotřeba kyslíku, ale také ztráta smyslu pro realitu, a tedy zvýšené nebezpečí úrazu, a nakonec, jak ukázaly četné
případy, smrt z vyčerpání.
Viagra
Koktejl 3xD
Podle Richaleta způsobuje VIAGRA ve výšce
o 5 % lepší zásobování kyslíkem, zlepšuje funkci
plic a zvyšuje výkonnost asi o 10 %. Gieseler
ale v roce 2007 v pokusu, který provedl sám na
sobě, nezjistil ani zlepšení zásobování kyslíkem
ani vyšší výkonnost, nehledě na vedlejší účinky
této látky. O významu Viagry při prevenci a léčbě
horské nemoci je ale v současnosti k dispozici
příliš málo spolehlivých dat.
Tento fatální mix je dnes běžný hlavně na
Everestu. Sestává z Diamoxu (stimulace dýchání),
Dexamathasonu (potlačení příznaků akutní horské nemoci) a amfetaminu dexedrinu. Řada lezců
na něj doplatila těžkými omrzlinami nebo dokonce životem.
Dexamethason
Již několik desítek let se Dexamethason osvědčuje jako lék první pomoci při těžké horské
nemoci, i když mechanismus jeho účinku je
stále ještě značně záhadný. Je Dexamethason
účinný jako prevence, tedy jako pomocný prostředek při aklimatizaci? Zde je potřeba jasně
říci: Dexamethason dokáže mírnit symptomy
horské nemoci, ale dodnes není prokázáno, že
podporuje výškovou aklimatizaci. V USA se ale
Dexamethason uvádí jako možná profylaxe
při intoleranci, resp. nesnášenlivosti Diamoxu.
Dexamethason se nedoporučuje jako běžná
standardní prevence proti horské nemoci ani
v minimálním dávkování 8 mg uváděném
v literatuře, a sice proto, že při dlouhodobějším
užívání je třeba vždy počítat se značným rizikem
možných nezanedbatelných vedlejších účinků.
Dodnes ostatně neexistuje studie o preventivním užívání Dexamethasonu déle než 4 dny
a nevíme, co se skutečně děje po vysazení
tohoto léku ve velkých a extrémních výškách.
Další léky?
Pro prevenci bolení hlavy, které se vyskytuje jako
hlavní symptom akutní horské nemoci v 75 %
Existuje divotvorná droga, která zabrání hrozícímu selhání ve výškách?
V podstatě nejsou nutné, kromě dodržování pravidel výškové taktiky, žádné podpůrné pomocné
léky. Výšková taktika je nejspolehlivějším klíčem
k úspěchu.
Nifedipin
Přišlo se na to, že Nifedipin retard 20 mg (podávaný po 8 až 12 hodinách) je schopen zamezit rozvoji výškového otoku plic. Jako běžná prevence
16
www.hudy.cz
JAK SE AKLIMATIZOVAT
CEPÍN A MAČKY
PRAKTICKÉ POUŽITÍ
TURISTICKÉHO CEPÍNU
Opora při chůzi – výstup i sestup
• Při traverzování svahu držíme cepín v ruce,
která je výše, tedy blíže svahu.
• Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici
a jsme navázáni do lanového družstva, držíme raději cepín v té ruce, na jejíž straně
vede lano.
• Cepín držíme hrotem směrem dopředu.
V případě pohybu po měkkém sněhu lze
použít i držení hrotem dopředu. Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu názorně
ukazují obrázky.
Opora cepínem při výstupu i sestupu (různé držení cepínu)
Zastavení pádu
Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující rady
• snažte se začít brzdit co nejrychleji
• nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte
v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly
v kontaktu s povrchem
• co nejrychleji zaujměte polohu na břiše
• cepín přitom držte tak, abyste celou váhou
těla nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu
• příčinou pádu může být nalepení sněhu na
mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou.
T-kotva ve firnu
T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění
na fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme
kolmo ke směru zatížení asi 10 cm širokou
rýhu. Hloubka (mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí zásada: čím měkčí sníh, tím
hlouběji. Potom uděláme uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na plošné těžiště
topůrka připevníme liščím uzlem plochou
smyčku (120 cm). Cepín položíme do rýhy tak,
aby jeho zubatý hrot směřoval dolů. Ze zadní
strany ho zašlapeme do sněhu tak, abychom
neporušili oporu cepínu.
Pokud u jištění polovičním
lodním
uzlem uděláme
kolem strany
karabiny bez
zámku ještě
jednu otočku,
stoupne brzdná síla. To se
doporučuje,
pokud z jištění spouštíme
naráz
více
osob.
Abalakovova smyčka na cepín
Vysekaná „hruška“ pro slanění
www.hudy.cz
Zaražený cepín
Broušení maček a cepínu
Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem. Použití brusky je nevhodné. Důvodem je
velký vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé změně vlastností materiálu (změknutí). Při pilování moc netlačíme a zahřátá místa
občas chladíme ponořením do vody.
Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat
tvar hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné. Hroty by se při broušení
neměly zkracovat. Na kterých hranách brousíme, zřetelně ukazuje obrázek.
V nouzi lze slanit z firnového svahu přes tzv.
„hrušku“. Do hutného, zledovatělého firnu
(bývá na konci léta) vysekáme cepínem žlábek, tvarově podobný hrušce. Musí být dostatečně hluboký, aby smyčka (lano), které
do něj založíme nevyklouzlo směrem vzhůru.
Okolo hrušky opásáme buď vázanou smyčku
(viz. obrázek) nebo přímo lano. Slanit tedy
můžeme úsek dlouhý jako polovina lana.
Lano stahujeme jako obvykle za jeden z pramenů.
Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob
jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce.
Jistící by na něm měl vždycky stát nebo klečet,
aby se při zatížení nevytáhl.
Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové
síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu –
štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá „bezpečnostní
rezerva“. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně,
protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží
lépe, pokud na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu.
Aby se šetřil materiál a čas, může se udělat
jištění přímo lanem. Na laně se uváže velká vůdcovská smyčka a ta se kotevním uzlem založí
přes topůrko cepínu.
Tam se pak zacvakne
a)
jištění spolulezce. Většinou se jistí přes HMS
karabinu polovičním
lodním uzlem.
Používá se pro jištění na firnu, umožňuje příznivější páku než zaražený cepín.
Použití Abalakovovy smyčky přináší určité
výhody. Díky ní působí síla těsně pod středem
cepínu a při zatížení je cepín vtahován stále
více do firnu. Důležitý je přitom úhel, pod kterým je cepín zaražen do firnu.
Topůrko je potřeba zarazit směrem ke svahu, poté trhnout lankem směrem dolů a úzký
kanálek, který vznikne, opět zadupat.
Při použití Abalakovovy smyčky je nutno
stát na cepínu propnutou nohou a jistit ho tak
proti samovolnému vyklouznutí. Do koncového poutka ocelového lanka se zavěsí jištění
spolulezce.
Aby lanko dobře drželo a celé jištění bylo
spolehlivé, musí mít cepín dobrou (úzkou)
špici a na násadě musí být zarážka (šroub, nýt),
který brání tomu, aby lanko sklouzlo moc dolů.
Rukojeť z gumy nebo umělé hmoty sice také
lanko zarazí, ale vadí při zarážení cepínu do
sněhu. Celkově ale je tato smyčka „bezpečnější“, a to s minimem námahy, takže se dá vřele doporučit zejména pro jištění druholezce
a spouštění.
a) klasický zaražený
cepín. Protože udrží nižší zátěž, smí se
používat jen pro jištění
druholezce. Jistící by na
něm měl vždycky stát, aby se
při zatížení nevytáhl.
b) varianta zaraženého cepínu. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo
pohltit co možná největší díl pádové síly
dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu
– štandu. Jen tak se dá v těchto obecně
nepříznivých podmínkách udělat určitá
„bezpečnostní rezerva“. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod
ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, resp. mu děláme podporu.
b)
Abalakovova smyčka na cepín pro jištění
na firnu umožňuje příznivější páku než klasický zaražený cepín, protože při zatížení je
cepín vtlačován stále hlouběji do firnu. Po
zavěšení jištění spolulezce bychom se měli
jednou nohou postavit na cepín, aby byl
stabilnější.
b) plastový úchyt na špici – rychloupínací
pata
Vhodné pouze pro robustnější boty, které mají na patě drážku pro rychloupínací
páku. Páka je spojena ocelovými pruty s
nastavitelnou upínací pákou. Špička je řešena podobně jako v předchozím případě.
Obsluha je jednoduchá a rychlá. Spojení
opět dotáhneme řemínkem. Toto upnutí je dostatečně tuhé a lze jej doporučit i
pro lezení v ledu. Např. Sabretooth Clip od
Black Diamond nebo Air Tech New Matic
od Grivelu.
a) univerzální plastové úchyty
Na špici i patě mačky jsou otočně přinýtovány plastové úchyty. Přední obejme špičku
boty ze stran a shora, zadní vymezí polohu
paty. Pomocí provlečeného řemínku se spojení utáhne. Velkou výhodou je fakt, že tento
systém umožňuje nasazení maček na jakékoli
boty, které navíc nemusí mít na špičce a patě
žádné drážky a další úpravy. Např. Serac Strap
od Black Diamond nebo Stalker od Campu.
Spolehlivé spojení je velmi důležité. Dojde-li k
uvolnění špičky, např. v prudkém svahu, může
nastat „horká chvilka“ při opětovném upevňování. Dříve bylo obvyklé upínání mačky k botě
koženými řemínky. Ty byly vystřídány odolnějšími popruhy z umělých tkanin (Perlon).
Popruhy zůstaly dodnes, ale pouze na utažení.
Základní spojení boty a želez je provedeno třemi způsoby, které oproti starším mačkám po
dotažení řemínků nestahují krevní oběh.
Uchycení boty k mačce
• musí pokrývat celou plochu podešve
• musí mít alespoň 8 hrotů, z nichž 6 musí být
vertikálních
• minimální délka hrotů je 20 mm
Stoupací železa:
Pro mačky přesně platí přísloví, že jsou dobrým
pomocníkem, ale zlým pánem. Proto je na boty
nasazujeme jen v odůvodněných případech a
jejich použitím rozhodně neplýtváme. Zejména
nevyškolení začátečníci snadno udělají chybu.
PRAKTICKÉ POUŽITÍ
STOUPACÍCH ŽELEZ
CEPÍN A MAČKY
Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem
Nohy dostatečně od sebe
Chůze v mačkách skrývá nebezpečí zachycení
hrotem o botu nebo nohavici na druhé noze,
po kterém následuje škobrtnutí, jehož následky mohou být i tragické. Toho se vyvarujeme
dodržováním následujících zásad:
• Vždy chodíme zeširoka.
• Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem.
• Nemáme plandavé konce nohavic – buď jejich obvod stáhneme, nebo nasadíme návleky, popř. nosíme upnuté kalhoty.
• Řemínky maček neplandají volně na botě,
vždy jsou pečlivě zataženy kolem boty.
• Ze sedáku nám nevisí žádné dlouhé repňůry nebo smyce, za které se při lezení mohou
hroty maček zachytit.
• Zásadně používáme jen mačky s vložkami
proti nabalování sněhu, a to i při lezení ve
svislém ledu – kvůli sestupu.
• Svoje mačky udržujeme stále dostatečně
ostré – ty pak mnohem lépe drží na tvrdém
vodním ledu a při přecházení náročných pasáží jejich ostrost oceníme.
Základní pravidla
d) mačky jsou součástí boty
Nejmodernější trend, úzce specializované
boty na extrémní lezení. Hroty želez jsou
přišroubovány přímo k botě.
c) ocelová hrazdička vpředu – rychloupínací pata
Pro lezení v kolmém vodním ledu, mixy a
drytooling se nejlépe hodí právě tento tuhý
systém, dokonale spojující mačku s botou.
Je však nutné použít tuhé boty kategorie
C-D nebo D, popř. skelety. Od předchozího
systému se liší použitím ocelové hrazdičky
místo plastového úchytu. Např. Cyborg Pro
od Black Diamond nebo Vector od Campu.
Lezení se dvěma cepíny na předních hrotech
Strmé stoupání se zaražením hrotu cepínu
Výstup mírným svahem s oporou cepínu
Pozor při výstupu bez opory
VÝSTUP
V mačkách se chodí dvěma základními způsoby:
a) po všech hrotech
Tak chodíme jen po mírnějších svazích a tento způsob kombinujeme s oporou o cepín,
který držíme podobně jako stařeček hůl.
• Spodní noha dělá krok do dáli, horní noha
hlídá výšku.
• Nohu pokládáme tak, aby všechny hroty
byly zatlačeny do sněhu / ledu.
• Při tvrdém ledu musíme hroty dostatečně
přidupnout.
• Při sestupu se vyvarujeme chůze pozadu,
cepín se snažíme zapíchnout co nejdále
před nohy (pozor, toto platí pouze pro mírný svah a techniku chůze po všech hrotech).
• Při sestupu po spádnici lehce pokrčíme kolena, osy chodidel tvoří písmeno „V“ a váhu
střídavě přenášíme na opěrnou nohu.
• Kroky volíme tak, aby nedocházelo ke křížení nohou. Jinak hrozí zachycení hrotu za
nohavici a následná ztráta rovnováhy.
Technika chůze
Sestup čelem strmým svahem
Sestup bokem
Těžiště při sestupu
Pokládání maček dolů – pozor na záklon
Pokládání maček dolů – pozor při dlouhém kroku
Pokládání maček dolů – s přikrčením
SESTUP
www.hudy.cz
Text: Michal Bulička
Ilustrace: Petzl, Ronan Bégoc
Pozor na nalepování sněhu
Všechny druhy maček jsou náchylné k nalepování sněhu na vnitřní plochu mezi hroty. Dvoudílné, kloubové mačky sice o něco méně než
rámové, přesto se však vždy snažíme vyvarovat nežádoucím bakulím sněhu, které mačkám
znemožňují jejich funkci (hroty se nezapíchnou do podkladu). Dříve se bakule z maček
oklepávaly cepínem, což bylo doprovázeno
citelným poškozováním madla jeho topůrka a
navíc to bylo únavné a zdržující. Dnes máme
k dispozici tzv. vložky proti nabalování sněhu.
Spodní plochu současných maček pokrývají
hladké plastové pláty, na jejichž povrchu sníh
neulpívá. Moderní mačky (pro jakékoli aktivity)
se prodávají už s integrovanými vložkami, na
některé starší se vložky dají dokoupit.
Proč tolik řečí kolem takové maličkosti? Důvod je jasný. Nalepené hroudy sněhu jsou nejčastější příčinou úrazů při chůzí v mačkách po
firnu a ledu. Plastové vložky jsou dnes standardem, mačky bez nich určitě nekupujte.
Vložky proti nabalování sněhu
Zasekávání předních hrotů – platí pro mačky
s vertikálními hroty
b) po předních hrotech
Tuto techniku používáme ve strmém terénu, kde si již musíme pomáhat jedním
nebo dvěma cepíny.
• Postavení nohou je na šířku pánve.
• Před zaseknutím mačky mírně zvedneme
špičku boty, pata je tak o něco níže.
• Zaseknutou mačkou už nepohybujeme.
• Využíváme tvaru terénu – snažíme se zaseknout vždy co nejvíce hrotů.
VELEHORY
Pohyb ve velkých výškách
text: Walter Würtl a Walter Zörer
foto: Pavel Matoušek, Alena Čepelková, Michal Bulička
S celosvětovou oblibou vysokohorské turistiky roste počet lezců do velkých výšek. Přitom zeměpisná poloha kýžených cílů v Himálaji, v pohoří Karakorum nebo v Andách vyžaduje dlouhodobější
pobyt ve velkých výškách.
„ Manko ve výcviku
horských vůdců?
„ Nejen horolezci…
Neplatí to jen pro extrémní lezce, týká se to
i turistů – trekařů, zajímajících se o danou kulturu. Mějme na paměti například jen výšku „nástupu“ v takových městech jako je Lhasa, Quito
nebo Leh, kde turisté již na letišti v pravém slova
smyslu lapají po dechu.
Následující článek se zabývá některými
aspekty vedení ve velkých výškách a představuje
hodnocení zdravotního stavu TREX jako praktickou pomůcku pro posouzení zdravotního stavu
na cestách do hor.
„ Lidský faktor je
nejdůležitější
Horská turistika se celosvětově vyznačuje dvěma
velkoplošnými tendencemi: Na jedné straně
časovou a prostorovou koncentrací, projevující se tím, že se v sezóně vydává stále více lidí
k módním cílům. Na druhé straně časovou a prostorovou expanzí, která vede k tomu, že se lidé
snaží dosáhnout stále odlehlejších cílů, ve stále
neobvyklejší době (např. v zimě, v období dešťů,
mimo hlavní sezónu).
Vydáme-li se jako trekaři nebo výškoví lezci
do neobvyklého prostředí s jiným podnebím,
exotickou stravou, v jiném časovém pásmu a do
neobvyklé výšky, jsou zdravotní komplikace
předem „naprogramovány“ a vlastně zcela
samozřejmé. Není pravdou, jak se někdy uvádí,
že nutným rizikem horolezectví je poškození
zdraví, ba někdy i smrt. Jedná se většinou o směs
nevědomosti, chybných rozhodnutí a přehnané
ctižádosti. Jen zřídkakdy jsou to skutečně nepříznivé okolnosti a neovlivnitelné podmínky, které
mají dramatické důsledky. Zdravotní problémy
v extrémních podmínkách bezpochyby způsobují mnohem větší nepříjemnosti než tam, kde je
dostupná kvalitní lékařská péče. Je proto mimořádně důležité věnovat náležitou pozornost
celkovému zdravotnímu stavu, protože včasný
zásah může zabránit pozdějším, daleko větším,
problémům.
„ Vedení ve velkých výškách
Rozpoznání a léčba horské nemoci v nemocnici jsou relativně jednoduché. Ve vysokohorském
prostředí ale nejsou k dispozici diagnostické přístroje a diagnostika zdravotního stavu je často
obtížná. Většinou je na vedoucím trekařské akce
nebo expedice, aby posoudil stav svého zákazníka či kamaráda.
Komise pro trekking a expedice Mezinárodního
svazu horských vůdců (IVBV/IFMGA/UIAGM) se
již roky zabývá tématikou vedení ve velkých výškách. Jednotlivé členské země ale dosud toto
téma nezařadily do programu školení horských
vůdců. Většina dnes aktivních horských vůdců
a vůdkyň jsou v této oblasti samoukové a často
museli tvrdě zaplatit za to, aby dokázali ve velkých výškách úspěšně organizovat a vést expedice nebo treky. Učení za pochodu a učení se chybami bylo a stále ještě je běžné. Výjimku tvoří
renomované firmy, které pořádají interní školení a výukové programy. Je to přirozený vývoj,
pokud bereme v potaz teprve relativně krátkou dobu, po kterou se pořádají podniky vedené vůdcem do velkých a extrémních výšek. Nyní
jsme ale již ve stádiu, které vyžaduje profesionální přístup.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
Výcvik horských vůdců na téma vedení ve velkých výškách se měl konat již dávno, abychom
dostáli požadavkům rostoucího turistického ruchu do vysoko položených oblastí světa.
Protože to není v učebních plánech, pokoušel se
Mezinárodní svaz horských vůdců nabídnout na
toto téma speciální kurz, ale nenašel se dostatek
zájemců.
Nyní sestavuje komise ve spolupráci se zkušenými profesionálními vůdci novou osnovu kurzu,
který by měl nabízet optimální přípravu na vedení ve velkých výškách, protože zrovna oblast
vedení treků a expedic ve velkých výškách patří
k tomu nejnáročnějšímu, co může horské vůdce
potkat. Neměl by nijak omezovat ostřílené expediční vlky, spíše by měl vůdcovskému dorostu
nabídnout pomocnou ruku ve formě nejdůležitějších pravidel jejich činnosti. Kurzy by měly
probíhat ve dvou až třech jazycích v Alpách pod
vedením opravdových profesionálů.
Účastníkům by měly vedle osobního prospěchu přinést i prospěch profesní. Bylo by žádoucí,
kdyby cestovní kanceláře v budoucnosti zaměstnávaly především lidi odpovídajícím způsobem
kvalifikované, resp. vycvičené. Pořádat takové
kurzy v odpovídající vysoké kvalitě není v silách
jednotlivých pořadatelů expedic, proto mohou
sáhnout po nabídce kurzů UIAGM. Účastníci
obdrží po úspěšném absolvování potvrzení
(diplom), se služebním odznakem (jako např.
u canyoningu) se nepočítá a nezdá se, že by byl
nutný.
Každý pořadatel expedice, resp. horský vůdce
musí v právním i morálním ohledu nést odpovědnost za své klienty, ale školení by se nemělo chápat jako povinnost, nýbrž jako prevence
za účelem zajištění a zvyšování kvality služeb.
Klienti mají právo očekávat maximální připravenost a péči.
www.hudy.cz
19
VELEHORY
č.
kategorie
1. den
2. den
3. den
jméno
1
datum
2
výška přespání
(minulou noc)
0
3
max. denní výška
(dnes)
1
4
dobavýstupu/převýšení/
vzdálenost
(dnes)
0
5
klidový puls
(bezprostředně po probuzení)
0
6
nasycení kyslíkem
(měřeno pulsním oxymetrem)
89 %
7
puls
do 5 tepů nad normální klidový puls ............................................................................... 0
6 až 15 tepů nad ...................................................................................................................... 1
16 až 30 tepů nad .................................................................................................................... 2
> než 30 tepů nad ................................................................................................................... 3
1
8
spánek
normální běžný spánek ......................................................................................................... 0
nezvyklé poruchy spánku .................................................................................................... 1
těžké poruchy spánku ........................................................................................................... 2
úplná nespavost ...................................................................................................................... 3
0
9
dýchání
normální dýchání .................................................................................................................... 0
drobné obtíže při dýchání .................................................................................................... 1
dušnost při zátěži .................................................................................................................... 2
dušnost v klidu (klidová dyspnoe) .................................................................................... 3
0
10
bolesti hlavy
žádné ........................................................................................................................................... 0
malé.............................................................................................................................................. 1
mírné............................................................................................................................................ 2
silné .............................................................................................................................................. 3
1
chuť k jídlu /nevolnost
normální chuť k jídlu .............................................................................................................. 0
nechutenství / malá nevolnost........................................................................................... 1
mírná nevolnost nebo zvracení ......................................................................................... 2
silná nevolnost nebo zvracení ............................................................................................ 3
0
12
moč
světlá a velké množství.......................................................................................................... 0
střední.......................................................................................................................................... 1
tmavě žlutá a malé množství .............................................................................................. 2
takřka žádné močení.............................................................................................................. 3
0
13
stolice
normální ..................................................................................................................................... 0
měkká .......................................................................................................................................... 1
velmi měkká .............................................................................................................................. 2
průjem ......................................................................................................................................... 3
1
14
únava
slabost
výkonnost
žádná únava a slabost
neomezená výkonnost .......................................................................................................... 0
malá únava a slabost
malé omezení výkonnosti .................................................................................................... 1
mírná únava a slabost
mírný postupný pokles výkonnosti .................................................................................. 2
velká únava a slabost
velký náhlý pokles výkonnosti ........................................................................................... 3
1
15
závratě
poruchy rovnováhy
žádné ........................................................................................................................................... 0
lehké............................................................................................................................................. 1
mírné............................................................................................................................................ 2
těžké ............................................................................................................................................. 3
0
16
poranění
žádná ........................................................................................................................................... 0
malá, drobná poranění .......................................................................................................... 1
omezující zranění .................................................................................................................... 2
těžká zranění ............................................................................................................................. 3
0
17
onemocnění
žádná ........................................................................................................................................... 0
lehká............................................................................................................................................. 1
středně těžká............................................................................................................................. 2
těžká ............................................................................................................................................. 3
0
18
duševní stav
motivace
žádné problémy, dobrá pohoda ........................................................................................ 0
slabá motivace ......................................................................................................................... 1
velké problémy s motivací ................................................................................................... 2
špatný duševní stav, žádná motivace .............................................................................. 3
11
0
19
denní součet
20
horečka
21
zranění / onemocnění
(stručný popis)
22
podávané léky
(stručný popis)
20
www.hudy.cz
0
4
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
VELEHORY
3. Maximální denní převýšení
Označuje nejvyšší dosaženou výšku v daném
dnu a může se samozřejmě značně lišit od výšky
pro přenocování.
4. Doba výstupu, převýšení, vzdálenost
Podávají informace o denním výkonu a dovolují zásadní posouzení toho, jestli večerní „stav
vyčerpání“ je podmíněn zdravotně, nebo je
důsledkem náročné denní etapy. V neposlední řadě jsou to i informace o celkovém postupu
celého podniku a výkonnosti v příslušné výšce.
5. Klidový puls
„ TREX – hodnocení
zdravotního stavu
Důležitou součástí výcviku horských vůdců
je pokud možno co nejspolehlivější zjišťování
zdravotního stavu na komerčně organizovaných
výpravách (expedicích). Popsané hodnocení
zdravotního stavu TREX je vyzkoušeno v praxi
a již několik let se v rámci treků a expedicí dále
rozvíjí. Základem pro posuzování je tzv. „LakeLouise-Score“ pro klinické posouzení akutní
horské nemoci. Důležitými podněty přispěla
i nepublikovaná práce Thomase Lämmleho na
téma „Denní lékařský protokol pro expedice“.
I pro skupiny bez vůdce je vodítkem, jak jednoduše a spolehlivě zjistit vlastní zdravotní stav ve
velkých výškách.
Prostřednictvím 22 kategorií, které sledují
rámcové podmínky expedice a tělesnou kondici,
se dá zjistit a posoudit momentální zdravotní
stav (denní skóre) i jeho vývoj (jako trend
z údajů několika dnů). Specificky se dají sledovat
i jednotlivé okruhy, což umožňuje zvolit cílená
opatření. Část hodnocení TREX (kategorie 7 až
18) je ohodnocena bodovou škálou. Ta je sestavena tak, že člověk dostane body pouze tehdy,
pokud je mimo „normální fyziologický stav“.
POZOR! Pokud se objeví v nějaké kategorii
3 body, je nutno učinit okamžitá opatření. Silně
vytištěné body jsou rozhodujícími symptomy
pro akutní horskou nemoc (AMS), příp. pro
výškový otok plic (HAPE) a výškový otok mozku
(HACE) = signál pro alarm!
„ Kategorie hodnocení
zdravotního stavu TREX
1. Datum
Datum umožňuje chronologické přiřazení získaných hodnot, a tudíž pořízení časových profilů.
Ty jsou jednak nutné pro plánování aklimatizace, jednak se z nich dá vyčíst průběh změn zdravotního stavu.
2. Výška pro přenocování
Výška pro přenocování je podstatná pro zjišťování relevantního přírůstku výšky. Je hodnotou, podle které plánujeme výstup (aklimatizační profil). Hodně problémů se dá zvládnout většinou tím, že zpomalíme přírůstek výšky pro přenocování (klidový den navíc ve stejné výšce),
nebo snížíme výšku pro přenocování (sestup do
spodnějšího tábora).
V důsledku pobytu ve výšce dochází k celkové akutní reakci, na jejímž konci je dlouhodobé přizpůsobení (aklimatizace), ovšem max. do 5 500 metrů.
Individuálně zvýšený puls je jednoduše zjistitelná
známka toho, že se člověk právě nachází v kritické
fázi přizpůsobování. Akutní horská nemoc (AMS),
výškový otok plic (HAPE) a výškový otok mozku
(HACE) se vždy vyskytují v této fázi přizpůsobování.
Praxe navíc ukázala, že takřka všechny zdravotní problémy se manifestují zvýšením klidového pulsu. Klidový puls je tedy co se týče celkového zdravotního stavu jedním z nejhodnověrnějších ukazatelů.
6. Nasycení kyslíkem
S přibývající výškou se zmenšuje tlak vdechovaného kyslíku (pl O2), arteriálního kyslíku (pa
O2) a arteriální nasycení kyslíkem (Sa O2), na což
tělo reaguje zvýšeným dýcháním vyvolaným
nedostatkem kyslíku (hypoxií). Měření arteriálního
nasycení kyslíkem by tedy mělo být při hodnocení
zdravotního stavu velmi relevantní veličinou.
Bohužel v praxi je třeba arteriální nasycení kyslíkem interpretovat velmi obezřetně. Ukázalo se
totiž, že osoby s velkým arteriálním nasycením
kyslíkem byly méně výkonné než osoby se značně
menším arteriálním nasycením kyslíkem. Dalším
problémem je „manipulovatelnost“ měření.
0 bodů: Mimořádně dobrý stav (nebo se trochu švindlovalo?).
1–5 bodů: Dobrý stav, žádný důvod k obavám.
6–10 bodů: POZOR! V dalších etapách postupovat opatrně, pozorně sledovat případné
změny, v kategoriích, kde se nasbíraly body,
by se měla podniknout prvá „protiopatření“.
Je třeba předpokládat, že se jedná o lehkou
formu AMS.
11–18 bodů: JEDNAT! Vložit odpočinkový
den, nevystupovat výše, dát si čas na důsledné
ošetření nastalých obtíží. Je třeba předpokládat, že se jedná o akutní formu AMS.
19–36 bodů: ALARM! JEDNAT RYCHLE! Je třeba
neprodleně učinit nezbytná opatření. Sestup,
lékařská pomoc. Jedná se o těžkou formu AMS
nebo těžkou poruchu funkcí organismu.
Anglické zkratky:
AMS akutní horská nemoc
HAPE výškový otok plic
HACE výškový otok mozku
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
www.hudy.cz
21
VELEHORY
10. Bolest hlavy
Bolest hlavy je jedním z nejdůležitějších indikátorů, je vlastně rozhodujícím symptomem
pro určení akutní horské nemoci. I zde platí, že
je potřeba především mít na paměti výšku jako
příčinu a nehledat jiné důvody, i když bolest
hlavy může být způsobena i velkým slunečním
zářením, vysokou teplotou nebo nedostatkem
tekutin. Bolest hlavy nesmíme v žádném případě bagatelizovat, protože pokud je způsobena
počínajícím výškovým otokem mozku (HACE),
mohou být důsledky velmi dramatické.
11. Chuť k jídlu/nevolnost
Na cestách do exotických zemí je běžné, že
se objevují zažívací potíže. Ale i zde musíme
v první řadě pamatovat na to, že nechutenství,
nevolnost nebo zvracení mohou být projevy
akutní horské nemoci. Zejména pokud nepostihnou celou skupinu a pokud se po sestupu do menší výšky (např. z výškového tábora)
zlepší. Při trekkkingu a na expedicích se samozřejmě často stává, že se v důsledku nedostatečné hygieny nebo špatné přípravy jídel objeví vážné potíže zažívacího traktu. Doporučení
zní: „Umyj to, uvař to, oloupej to, nebo na to
zapomeň!“ Zvláštní pozornost je třeba věnovat
tématu „voda“.
Dané problémy neznamenají, že bychom od
cenného měření arteriálního nasycení kyslíkem
měli upustit. Výhodné je srovnávat hodnoty
dané osoby. Z toho získáme chronologický přehled, který může být spolu s celkovým obrazem
zdravotního stavu také velmi významný. Je proto
vhodné vzít s sebou i pulsní oxymetr (např.
NONIN ONYX 9500).
7. Puls
Výchozí hodnotou je osobní klidový puls v normálním prostředí (doma). Na túře měříme puls
denně vždy ráno (ještě ve spacáku nebo v posteli). Je výhodné mít pulsmetr v podobě hodinek
na ruce i ve spánku.
8. Spánek
Při poruchách spánku je nutno opět nejprve
uvažovat o tom, zda nejde o akutní horskou
nemoc, než začneme hledat jiné příčiny. Při trekkingu a na expedicích je ale nutno brát v úvahu
i nezvyklou situaci. Poruchy spánku mohou
22
www.hudy.cz
zapříčiňovat i stísněné poměry ve stanu (klaustrofobie), těsná blízkost spolunocležníka, tvrdý
podklad a nízká teplota. Nepříjemné je, pokud
spíme s někým, jehož představy o hygieně se
značně liší od našich nebo kdo hlasitě chrápe.
I nutnost častého močení může rušit noční klid.
Špatný spánek může být způsoben i psychickou
zátěží, např. před obtížnou etapou. Je ale důležité provádět hodnocení bez ohledu na příčiny
poruch spánku.
12. Moč
Při trekkingu a na expedicích je vyvážené hospodaření tekutinami faktorem, bez něhož je
úspěch nemyslitelný. Podstatně na něm totiž
závisí výkonnost organismu a hraje důležitou
roli i při procesech aklimatizace a u omrzlin. Pít
by se mělo při každé příležitosti, protože ve výškách neodpovídá pocit žízně skutečným potřebám organismu.
9. Dýchání
13. Stolice
Zrychleným dýcháním, studeným suchým vzduchem a převažujícím dýcháním ústy vysychají sliznice a to dráždí ke kašli. U těžkých případů se objevuje dušnost, strach z udušení a při silném dráždivém kašli i únavové zlomeniny žeber. Protože
dýchací cesty jsou velmi choulostivé, je lépe
dýchat eventuálně přes volně uvázaný šátek. Ten
vzduch zahřívá, zvlhčuje a čistí od hrubého prachu. Při potížích pomohou teplé nápoje, bonbony
proti kašli nebo případně tablety na cucání.
Průjem je jedním z nejčastějších „onemocnění“
na cestách a expedicích. Takřka žádnému lezci se
tento nepříjemný společník nevyhne. I když se
vyskytuje často, neměli bychom závažnost průjmového onemocnění podceňovat, protože silné
průjmy vedou během krátké doby k dehydrataci
organismu, kterému nezabrání ani pití množství
tekutin. Přitom může být organismus průjmem
oslaben natolik, že to znemožní pokračovat ve
výstupu.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
VELEHORY
14. Únava/slabost/výkonnost
Únava a slabost jsou klíčovými symptomy akutní horské nemoci. Nedostatečná výkonnost je
v podstatě známkou dosud nedostatečné aklimatizace. I po celodenních pochodech a náročných etapách se musíme snažit nesvádět veškerou únavu a vyčerpání na podaný výkon.
Obzvlášť obezřelí musíme být, pokud se únava
a slabost vyskytuje ve spojitosti s jinými symptomy (nevolnost, nechutenství, nespavost, …)
a pokud postihuje jen jednoho člena skupiny.
15. Závratě (poruchy rovnováhy)
I pocity závratě a poruchy rovnováhy jsou typickými příznaky akutní horské nemoci. Je potřeba je brát velmi vážně, protože kromě toho, že
jsou indikátorem akutní horské nemoci, představují zejména v exponovaném terénu enormní nebezpečí.
16. Zranění
Při trekkingu a na expedicích dochází často ke
zranění pohybového aparátu. Rozsah sahá od
poranění v důsledku nadměrné zátěže až k traumatologickým kritickým stavům. Vůdce musí
umět poskytnout správnou první pomoc a zorganizovat rychlý a šetrný transport.
17. Onemocnění
Sem spadají nemoci a onemocnění, která se
často vyskytují při trekkingu a na expedicích.
Velice často se jedná o nastuzení, záněty krku,
jícnu, očí a uší. S rychlou a účinnou léčbou je
potřeba začít již při prvních náznacích onemocnění.
18. Duševní stav (motivace)
V tomto bodu hodnotíme celkový stav, ve kterém se dotyčný nachází. Špatnými pocity se neohlašují jen zdravotní problémy. Potíže s motivací
mají většinou hlubší příčinu a neměly by se podceňovat. Kdo se vydává na trekking nebo expedici, měl by dobře znát vlastní tělo, aby dokázal
správně interpretovat signály případných potíží.
19. Denní součet
Každý den vyplníme jednotlivé body a hodnocení a provedeme součet. TREX bychom měli dělat
vždy odpoledne nebo večer.
Klidový puls měříme a zapisujeme ráno po
probuzení. Výška pro přenocování se vztahuje vždy na předešlý den. Takto získaný index je
relativním měřítkem našeho zdravotního stavu.
Čím je nižší, tím je celkový zdravotní stav lepší.
Výsledky by se neměly probírat ve skupině, měl
by s nimi být seznámen pouze vůdce.
20. Horečka
Závažnost řady onemocnění můžeme lépe
posoudit, pokud víme, zda se u nich vyskytuje
horečka, nebo ne. Je to důležitý faktor rozhodování, zejména když zvažujeme, zda jít dál nebo,
vložit jedno, či dvoudenní přestávku.
21. Zranění/onemocnění
Sem by se měl uvést stručný popis, aby se lépe
zdokumentoval průběh onemocnění nebo zranění. Zejména u komplexnějších onemocnění či zranění to může být cenným vodítkem pro
(lékařskou) terapii.
22. Podávané léky
Měly by se zapisovat, abychom měli přehled
o množství různých léků a o jejich účinnosti.
ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH
Závěrem
Dotazník TREX je myšlen jako pomůcka jak zjistit a vyhodnotit pomocí jednoduchých prostředků, avšak komplexně, zdravotní stav skupiny nebo jednotlivce, aby bylo možno včas přijmout adekvátní protiopatření. Je nezbytné,
aby se zejména horští vůdci seznámili se základy výškové medicíny, aby se mohli správně rozhodovat.
Klinické obrazy nejčastějších horských onemocnění je třeba nejen umět rozpoznat, ale
i správně léčit. TREX je vhodnou pomůckou pro
jejich rozpoznání, konkrétní opatření je potřeba
se naučit v kurzech.
Nezbytné je i pravidelné sledování příslušné
literatury. Jen málokdy máme to štěstí, že v týmu
je lékař-specialista na výškovou medicínu, proto
musíme sami rozhodovat i o tom, jaké léky kdy
použít. A to je samozřejmě možné jen s největší
opatrností a s příslušnými vědomostmi!
www.hudy.cz
23
PRVNÍ POMOC
Nemoc z výšky
text: Martin Honzík
foto: Martin Honzík, Michal Bulička
Dostat nemoc z výšky je normální, ale není normální na ni zemřít! Při pobytu v nadmořských
výškách nad cca 2500 m n. m., dochází vlivem nižšího atmosférického tlaku k již významnému
snížení množství kyslíku ve vdechovaném vzduchu a potažmo k jeho obtížnější distribuci v lidském
organismu. Člověk potřebuje určitou dobu na přizpůsobení se (aklimatizaci), aby opět mohl podávat
srovnatelné výkony i v prostředí, kde je nižší nabídka životně důležitého kyslíku. Za tímto účelem
tělo spouští adaptační mechanismy, které do určité nadmořské výšky (cca 5300 m n. m.) umožňují
aklimatizovat se i dlouhodoběji.
„ Nemoc z výšky
Pokud organismus není přizpůsoben na danou
výšku, hrozí jako následek pobytu v prostředí s nižším obsahem kyslíku rozvoj nemoci z výšky. Mezi
nejzávažnější a zároveň nejčastější formy nemoci
z výšky patří: akutní horská nemoc, výškový otok
mozku a výškový otok plic. Tyto základní „podoby“
nemoci z výšky mohou probíhat odděleně anebo
mohou být i vzájemně kombinované.
Rizikové faktory přispívající k rozvoji
nemoci z výšky:
Reakce organismu na výšku
Při pobytu ve vysokých nadmořských výškách se
organismus snaží kompenzovat vzniklý deficit
kyslíku a mimo jiné dochází k následujícím projevům, které jsou normální reakcí a samy o sobě
neznamenají příznaky nemoci z výšky:
• zvýšení tepové frekvence,
• hyperventilace = zrychlené a prohloubené
dýchání,
• pocit nedostatku vzduchu při fyzické aktivitě,
• periodické dýchání při spánku – dochází ke
střídání hyperventilace s následným útlumem
dýchání až bezdeším (zastavením dechu), které
je opět vystřídáno hyperventilací,
• častější močení, zejména v noci,
• časté noční probouzení, některé osoby mívají
i zvláštní sny.
„ Aklimatizace
Aklimatizace je proces, během kterého se lidský
organismus přizpůsobuje pobytu v prostředí
s nižším obsahem kyslíku. Potřeba aklimatizovat
se vyvstává přibližně od nadmořské výšky 2500
metrů.
Základní zásady pro úspěšnou
aklimatizaci:
1) Ne tak vysoko – maximální denní výškový
rozdíl pro přespání by neměl být větší než 300
až 400 výškových metrů.
24
www.hudy.cz
2) Ne tak rychle – rychlost výstupu přizpůsobit
tak, aby zátěž probíhala v aerobním režimu.
3) Vystupovat výše, spát níže – obecně se snažit
spát v co nejnižší nadmořské výšce. A dále:
máme-li ještě dostatek sil, je vhodné na konci
denní etapy, po dosažení místa pro přespání,
vystoupat nalehko bez zátěže ještě dalších
100 až 200 výškových metrů a pak se vrátit na
přespání zpět.
Aklimatizace probíhá velice individuálně a o její
úspěšnosti rozhoduje více faktorů. Některé z nich
jsme schopni významně ovlivnit (např. taktikou výstupu) a některé faktory jsou bez možnosti našeho vlivu
(věk, vrozené dispozice, předchozí onemocnění).
Známky dobře probíhající
aklimatizace:
• klidová tepová frekvence měřená po ránu
ihned po probuzení se vrací k normálním
hodnotám před výstupem do výšky,
• hyperventilace přetrvává v klidu i při zátěži,
• schopnost vytrvalostního výkonu je adekvátní
trénovanosti jedince,
• přetrvává časté, zejména noční močení,
• přetrvává periodické dýchání.
Další, velice podrobné informace o aklimatizaci,
jsou v článku Výšková aklimatizace – praktické
rady a informace na straně 12 tohoto vydání
Info@hudy.
• Rychlý výstup do nové výšky (špatná taktika
výstupu, let vrtulníkem nebo letadlem do base
campu, nebo i jízda autem, popř. lanovkou).
• Nutnost zůstat ve výšce, na kterou nejsem ještě
aklimatizovaný, popř. se na ni nelze aklimatizovat. Důvodem, který zabrání v sestupu, může
být např. náhlý zvrat počasí nebo úraz.
• Předchozí epizoda onemocnění akutní horskou
nemocí, výškovým otokem mozku nebo plic.
• Ignorování nebo podcenění příznaků nemoci
z výšky. Dalším velkým problémem bývá,
zejména u větších výprav nebo organizovaných
skupin, tendence skrývat příznaky rozvíjející se
nemoci z výšky. Důvodem může být stud, že
daná osoba zaostává za skupinou, anebo v případě domorodých nosičů je hlavní důvodem
této disimulace strach o práci.
• Užívání léků na spaní nebo alkoholu během
aklimatizace.
• Respirační infekce, dehydratace.
• Fyzická námaha, věk pod 40 let.
„ Akutní horská nemoc
(AHN, angl. AMS)
Za akutní horskou nemoc lze považovat stav, kdy
osoba po výstupu do výšky má bolesti hlavy
spolu s některým z dalších příznaků: nevolnost,
pocit na zvracení, zvracení, nechutenství, slabost, vyčerpání, poruchy spánku. Příčinou výše
uvedených obtíží je mírný výškový otok mozku.
Vnímavější osoby mohou pociťovat tyto obtíže
již od výšky 2500 m n. m. Od výšky 4000 m n. m.
je u neaklimatizovaných osob AHN zcela běžná,
zejména pokud této výšky dosáhli rychle. K rozvoji příznaků většinou dochází v intervalu od 4 do
24 hodin po výstupu.
Ke stanovení závažnosti a následného vývoje
AHN jsou využívány různé skórovací tabulky,
které vesměs vycházejí z kritérií Lake Louise
Symptom Score (viz tabulka). Hodnocení stavu
je vhodné provádět preventivně každý den ráno
a večer, aby bylo možné vyhodnotit i tendenci
vývoje stavu a včas na něj zareagovat.
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
PRVNÍ POMOC
ZÁVAŽNOST AHN
PŘÍZNAK:
BOLESTI HLAVY
ZAŽÍVACÍ OBTÍŽE
ÚNAVA A / NEBO SLABOST
ZÁVRATĚ A / NEBO PORUCHY
ROVNOVÁHY
PROBLÉMY SE SPANÍM
ZÁVAŽNOST:
žádné
mírné
střední
silné až nesnesitelné
žádné obtíže
malá chuť k jídlu nebo malá nevolnost
pocit na zvracení nebo zvracení
silný pocit na zvracení nebo intenzivní zvracení
žádná únava
malá únava a slabost
střední únava a slabost
velká únava a slabost
žádné
malé
střední
silné až zneschopňující
žádné
spím hůř než obvykle
časté probouzení, špatná noc
není možné usnout
BODY:
0
1
2
3
0
1
2
3
0
1
2
3
0
1
2
3
0
1
2
3
Komplexnější, hodnocení zdravotního stavu s důrazem na odhalení problémů souvisejících s nemocí z výšky, které
vychází z výše uvedené tabulky, představují autoři v článku „Pohyb ve velkých výškách“ na straně 19.
„ Léčba akutní
horské nemoci
Počátek příznaků + mírná AHN:
• Nepokračovat dál ve výstupu, dokud příznaky
AHN úplně nepominou.
• Minimalizovat veškerou fyzickou námahu.
• Při bolestech hlavy Paralen* 500 mg 1 tbl
(tableta) nebo Ibuprofen* 400 mg 1 tbl. +
dostatek tekutin (min. 1 litr).
• Spát se zvýšenou horní polovinou těla.
• Pokud nedojde ke zlepšení obtíží během
24 hodin anebo dojde k jejich zhoršování, pak
ihned provést sestup (500 až 1000 výškových
metrů, obecně na výšku, kde se postižená
osoba ještě cítila po probuzení dobře).
Středně těžká AHN + zhoršování
příznaků
• Nepokračovat ve výstupu!!!
• Pokud jsou příznaky VOM (výškový otok
mozku), pak se léčba řídí zásadami uvedenými
u terapie VOM (pokud si nejsi jistý, zda se jedná
o VOM, pak vždy raději postupuj jako u VOM!).
• Kyslík 2 litry za minutu.
• Dexamethason* 8 mg na úvod, pak 4 mg každých 6 hodin.
• Acetazolamid * 250 mg 2krát denně (např.
Diluran*).
• Sestup (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila
po probuzení dobře).
• Sestup zbytečně neodkládat (např. do rána).
• Nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale
vždy v doprovodu kompetentních osob, které
jsou schopné řešit případné komplikace.
• Pokud je postižená osoba schopna sestupovat,
neměla by nést žádnou zátěž (batoh).
• V závažnější případech nebo nelze-li provést
okamžitý sestup nebo transport pacienta
provést hyperbarickou léčbu v přenosném
přetlakovém vaku – viz samostatný odstavec.
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
„ Výškový otok mozku
(VOM, angl. HACE)
Pokud není zhoršující se akutní horská nemoc
včas rozpoznána a nebo nejsou včas učiněna protiopatření spolu s adekvátní léčbou, může dojít
k rozvoji dalšího, nejzávažnějšího stádia AHN,
a tím je výškový otok mozku. Nejčastěji postihuje
řádně neaklimatizované osoby od nadmořské
výšky cca 4000 až 5000 m n. m. K rozvoji příznaků
dochází většinou v přibližném časovém horizontu od 24 a více hodin od výstupu do výšky.
K příznakům AHN (viz výše) se přidávají poruchy
rovnováhy v podobě vrávoravé chůze, závratě,
dezorientace, zmatenost, halucinace a změny
chování. Při těchto příznacích se již začíná jednat
o život ohrožující stav, který bez správné léčby
může relativně rychle přejít v poruchy vědomí až
v bezvědomí. K úmrtí dochází z důvodu zástavy
dýchání a oběhu.
K rozpoznání počínajícího výškového otoku
mozku může přispět snadný test rovnováhy, kdy
pacienta necháme jít po čáře nakreslené na zemi
tak, že klade těsně před špičku jedné nohy patu
druhé nohy. Při rozvíjejícím se VOM není dotyčná
osoba schopna přejít po čáře, aniž by z ní sešla.
Tyto poruchy rovnováhy v podobě vrávoravé
chůze jsou časným příznakem VOM, který tento
test spolehlivě odhalí, a může nám tak usnadnit
rozhodování o dalším postupu, zejména u osob,
které mají tendenci své obtíže skrývat.
Léčba výškového otoku mozku
• nepokračovat ve výstupu!!!
• minimalizovat veškerou fyzickou námahu,
• zajistit pacientovi tepelný komfort,
• polohovat se zvýšenou horní polovinou těla
– polosed,
• kyslík 2 až 4 litry za minutu,
• dexamethason* 8 mg každých 6 hodin, u osob
v bezvědomí je nutné injekční podání,
• acetazolamid* 250 mg 2krát denně – např.
Diluran*,
• sestup (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně
na výšku, kde se postižená osoba ještě cítila po
probuzení dobře),
• sestup zbytečně neodkládat (např. do rána),
• nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale
vždy v doprovodu kompetentních osob, které
jsou schopné řešit případné komplikace,
• při sestupu pozor na poruchy rovnováhy
a závratě,
• pokud je postižená osoba schopna sestupovat,
neměla by nést žádnou zátěž (batoh),
• pokud pacient není schopen sám sestupovat,
pak provést transport (nosítka, vrtulník),
• v závažnější případech nebo nelze-li provést
okamžitý sestup nebo transport pacienta, pak
nejprve provést hyperbarickou léčbu v přenosné přetlakové komoře – viz samostatný
odstavec.
„ Výškový otok plic
(VOP, angl. HAPE)
Stejně tak jako výškový otok mozku, tak i výškový
otok plic znamená závažnou formu nemoci
z výšky, která může pro pacienta bez adekvátní
léčby znamenat smrt. Princip vzniku výškového
otoku plic je zcela odlišný od AHN a VOM a může
probíhat zcela izolovaně, bez jakýchkoli projevů
AHN. Dle studií až 50 % osob s výškovým otokem
plic nemá příznaky akutní horské nemoci.
www.hudy.cz
25
PRVNÍ POMOC
PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ
KOMORA
foto © D. Hunter, D. Fishman, BMTG
Přetlaková komorav ve sbaleném stavu
(PAC – Portable Altitude Chamber)
26
nejprve provést hyperbarickou léčbu v přenosné přetlakové komoře – viz samostatný
odstavec,
• pokud je pacient schopen tolerovat masku, pak
lze použít ventilaci přes masku s PEEP ventilem.
Léčba výškového otoku plic
„ Závěrem
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nepokračovat ve výstupu!!!
minimalizovat veškerou fyzickou námahu,
zajistit pacientovi tepelný komfort,
polohovat se zvýšenou horní polovinou těla –
polosed až v sedě,
kyslík 4 až 6 litrů za minutu,
nifedipin* 20 mg SR (slow release, postupné
půdobení) každých 6 hodin,
optimálně pasivní sestup (pacienta transportovat ) nosítka, vrtulník atd. (o 500 až 1000 výškových metrů, obecně na výšku, kde se postižená
osoba ještě cítila po probuzení dobře),
pokud není možný transport, pak sestup zbytečně neodkládat (např. do rána), ale provést
hned, jakmile se léčbou docílí ústupu obtíží,
nenechat pacienta sestupovat samostatně, ale
vždy v doprovodu kompetentních osob, které
jsou schopné řešit případné komplikace,
pokud je postižená osoba schopna sama sestupovat, neměla by nést žádnou zátěž (batoh),
v závažnější případech nebo nelze-li provést
okamžitý sestup nebo transport pacienta, pak
výškového otoku mozku i plic. Pro terapii mírné
formy AHN není použití přenosné přetlakové komory doporučeno, neboť zpomaluje aklimatizaci.
Principem je umělé zvýšení tlaku nafouknutím
vaku, ve kterém je umístěný pacient. Tím je docíleno
simulovaného „sestupu“ o cca 1500 až 2500 výškových metrů. Konkrétní „sestup“, kterého je možné
docílit, závisí na aktuální nadmořské výšce a na pracovním tlaku konkrétní přenosné přetlakové komory.
Je nutné pamatovat na to, že terapie v přenosné
přetlakové komoře nenahrazuje vlastní sestup do
nižších poloh, ale slouží jako mimořádné krátkodobé opatření, které zlepší stav pacienta pouze
na omezenou dobu a umožní mu následný sestup
nebo transport. Pokud pacient zůstane v původní
výšce, ve které měl problémy, tak většinou do 12
foto © M. McLaughlin, S. Wonderworld, S. Hansen
Přenosná přetlaková komora slouží k provedení
hyperbarické terapie. Na trhu je k dispozici několik
základních typů. Vesměs se jedná o vzduchotěsně
uzavíratelné vaky z neprodyšných materiálů, doplněné
o vstupní a přetlakové ventily, které umožňují nafouknutí komory a následné udržení pracovního tlaku spolu
s potřebnou výměnou vzduchu. Vaky mají průhledná
okénka, jimiž lze pozorovat pacienta. Obsluha vyžaduje praktické zaškolení, neboť s použitím přetlakové
komory souvisí určitá rizika (možnost protržení ušních
bubínků, intoxikace CO2, atd.). Ideální je, pokud jsou
v obsluze proškoleni všichni členové skupiny.
Přenosné přetlakové komory se dají efektivně
využít při léčbě závažné akutní horské nemoci,
příznaků v časovém horizontu 24 hodin a více po
dosažení výšky (většinou 2 až 4 dny). Zrádností
VOP je jeho velmi častý rozvoj až večer po
ulehnutí anebo ve spánku, kdy se prohloubí
nedostatek kyslíku v organismu.
Nemocná osoba vleze do komory otvorem
na zip (Gamow Bag)
www.hudy.cz
Obecný postup při léčbě závažné
nemoci z výšky
1) Sestup nebo transport do výšky, kde se pacient
naposledy po probuzení cítil dobře.
2) Kyslík + léky (nutné v kombinaci s bodem 1.).
3) Přenosná přetlaková komora (nutné v kombinaci s bodem 1. a 2.)
4) Pouze léky – jen v situacích, kdy nelze provést
body 1. až 3.
Zlatá pravidla pro léčbu nemoci
z výšky
(Dle Himalayan Rescue Association)
1) Každé onemocnění ve výšce považuj za nemoc
z výšky, dokud se neprokáže něco jiného.
2) S příznaky nemoci z výšky nikdy nepokračuj
ve výstupu!!!
Další výstup až po úplném odeznění příznaků.
3) Pokud se stav zhoršuje, okamžitě sestup –
nečekej do rána!!!
Sestup na výšku, kde jsi se naposledy po
probuzení cítil dobře.
hodin od skončení hyperbarické terapie nastává
opětovné zhoršení stavu.
Délka léčby v komoře je od 60 do 120 minut
a lze ji dle potřeby opakovat. Důležité je zajistit
po celou dobu kontinuální pumpování (8krát až
12krát za minutu dle komory) za účelem neustálé
výměny vzduchu ve vaku. Pokud se stav pacienta
nezačne ani po dvou hodinách hyperbarické
terapie v komoře zlepšovat, je nutné pomýšlet
i na případné komplikace v podobě embolie
nebo hypotermie, případně dalšího přidruženého
závažného stavu.
Jedná-li se o závažnější stavy, je možné v přetlakové komoře podávat kyslík. Do komory lze umístit
i pacienta v bezvědomí, ale je nutné ho správně
napolohovat (zotavovací poloha na boku).
foto © D. Hunter, D. Fishman, BMTG
Podle Lake Louise Consensus on the Definition
of Altitude Illness je za osobu s výškovým
otokem plic považován pacient po výstupu nad
2500 m n. m., který si stěžuje minimálně na dva
z těchto symptomů:
• pokles výkonnosti,
• dušnost v klidu,
• kašel – v úvodu suchý, postupně vlhký
s vykašláváním,
• tlak na hrudi, a dále k tomu při jeho vyšetření v klidu zjistíme minimálně dva z těchto
příznaků:
• centrální cyanóza = modré až modrofialové
zbarvení kůže a sliznic svědčící o nízkém obsahu kyslíku v krvi,
• chrčivé nebo bublavé dýchání,
• zrychlený puls (> 110 tepů / minutu),
• zrychlené dýchání (> 30 dechů / minutu).
U některých pacientů je zvýšená teplota až
horečka 37 až 39 °C, což může mnohdy vyvolat
mylný dojem, že se jedná o respirační infekci.
Tento diagnostický omyl a s ním i špatně zvolená
léčba se už mnohokrát stal osudným nejednomu
pacientovi s výškovým otokem plic. Dalším
příznakem, který doprovází rozvinutější stádia
VOP, je vykašlávání narůžovělého až krvavého
zpěněného sputa (vykašlávaného sekretu).
K rozvoji výškového otoku plic většinou dochází
od nadmořské výšky nad 3000 m, kdy je rozvoj
Následuje nafukování a průběžné dofukování komory nášlapnou
pumpou (PAC – Portable Altitude Chamber)
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
PRVNÍ POMOC
4) Nikdy nenechávej osobu s nemocí z výšky
o samotě. Vždy s ní musí zůstat spolehlivá
a kompetentní osoba nebo skupina.
NEMOC Z VÝŠKY – LÉČBA
(STRUČNÝ ALGORITMUS – PŘÍLOHA K TEXTU)
Pamatuj:
OBTÍŽE V NADMOŘSKÉ VÝŠCE
> 2500 M N. M.?
• Prevence vzniku nemoci z výšky v podobě
adekvátní aklimatizace je lepší než její následná
nejlepší léčba!
• Nejdůležitějším faktorem z hlediska aklimatizace je správná taktika výstupu s optimálním
výškovým profilem.
BOLEST HLAVY?
Pozn.: Tento článek pojednává o problematice nemoci
z výšky se zaměřením na léčbu u dospělých pacientů.
Omezený rozsah textu neumožňuje komplexně postihnout celou problematiku, a proto autor ani vydavatel
nepřebírají odpovědnost za vaše jednání a škody jím
vzniklé, neboť postupy a činnosti zde uvedené vyžadují
praktický nácvik pod odborným dohledem.
Paralen* 500 mg nebo Ibalgin* 400 mg
+
VYPÍT ALESPOŇ 1 LITR TEKUTIN
* jedná se o léky, které mohou mít mimo jiné
i závažné nežádoucí účinky – při jejich užívání se
řiďte i informacemi v příbalovém letáku
DALŠÍ OBTÍŽE?
MEDICINÁLNÍ KYSLÍK
Pro terapeutické účely je kyslík k dispozici
ve stlačené podobě v tlakových nádobách
(nejčastěji o objemu 0,5 až 10 l). K jeho aplikaci je potřeba redukční ventil s manometrem.
Manometr ukazuje tlak, na který je nádoba
s kyslíkem naplněna, a redukční ventil tento
tlak snižuje na úroveň umožňující bezpečné
podání. Výhodné je, pokud je součástí
redukčního ventilu i regulátor průtoku, který
umožňuje nastavení podávaného množství
kyslíku přímo v litrech za minutu. Kyslík pacient vdechuje přes masku, která je pro zvýšení
efektivnosti doplněna rezervoárem.
ZÁSADY PRO PRÁCI S KYSLÍKEM:
• Kyslík nesmí přijít do styku s ohněm nebo
mastnotou – hrozí nebezpečí požáru
a výbuchu!
• Výpočet množství kyslíku, které máme k dispozici: objem tlakové nádoby (l) x tlak, na
který je nádoba naplněna (bar) = množství
kyslíku v litrech. Např. když je tlaková nádoba o objemu 2 litry naplněna na tlak 100 bar,
máme k dispozici 200 litrů kyslíku. Pokud
např. při terapii VOP aplikujeme pacientovi
kyslík průtokem 4 l/min, tak nám kyslík
vystačí pouze na 50 minut.
Tlaková láhev
se stlačeným
kyslíkem,
redukční ventil
s regulací
průtoku kyslíku
a maska s
rezervoárem
VÝŠKOVÝ OTOK
MOZKU
AKUTNÍ HORSKÁ
NEMOC
BOLEST HLAVY
BOLEST HLAVY
+
•
•
•
•
•
•
•
•
PORUCHY ROVNOVÁHY
ZÁVRATĚ
VRÁVORAVÁ CHŮZE
ZMĚNY CHOVÁNÍ
DEZORIENTACE
ZMATENOST
PORUCHY VĚDOMÍ
BEZVĚDOMÍ
• SESTUP!!!
• KYSLÍK 2–4 L / minutu
• dexamethason* –
Fortecortin* (nebo
Dexamed* • injekční forma)
8 mg po 6-ti hodinách
• PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ
KOMORA
+
jedno z následujících:
• NECHUTENSTVÍ
• POCIT NA ZVRACENÍ
• ZVRACENÍ
• PORUCHY SPÁNKU
• VYČERPÁNÍ
• NEPOKRAČUJ VE VÝSTUPU !!!
• ODPOČINEK
• PŘI MÍRNÝCH OBTÍŽÍCH:
– Paralen* nebo Ibalgin*
– dostatek tekutin
– popř. léky proti zvracení
NEZLEPŠÍ-LI SE STAV DO 24 HOD. ANEBO
DOJDE-LI KE ZHORŠENÍ, PAK IHNED:
VÝŠKOVÝ OTOK PLIC
•
•
•
•
PŘÍZNAKY
– MINIMÁLNĚ DVA:
POKLES VÝKONNOSTI
DUŠNOST V KLIDU
KAŠEL
TLAK NA HRUDI
+ DALŠÍ DVA V KLIDU:
• CENTRÁLNÍ CYANÓZA
• CHRČIVÉ NEBO BUBLAVÉ
DÝCHÁNÍ
• ZRYCHLENÝ PULS
(> 110 tepů / minutu)
• ZRYCHLENÉ DÝCHÁNÍ
(> 30 dechů / minutu)
• SESTUP!!! – ideálně
transport
• minimální námaha, polosed,
tepelný komfort
• KYSLÍK 4 - 6 L / minutu
• nifedipin* SR (slow release)
• Cordipin Retard * 20 mg
po 6-ti hodinách
• PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ
KOMORA
• SESTUP !!!
PŘI ZÁVAŽNĚJŠÍCH OBTÍŽÍCH DALŠÍ LÉČBA:
• KYSLÍK 2 L / minutu
• acetazolamid* - Diluran* 250 mg – 2x denně
• dexamethason* – Fortecortin* 4 mg po 6-ti
hodinách
• PŘENOSNÁ PŘETLAKOVÁ KOMORA
Pozn.: * – jedná se o léky, které mohou mít mnoho nežádoucích (i závažných) účinků a také kontraindikací – při podávání léků se
řiďte mimo jiné i informacemi v příbalovém letáku
SESTUP NEODKLÁDAT – SESTOUPIT MIN. O 500–1000 VÝŠKOVÝCH METRŮ – IDEÁLNĚ SESTOUPIT NA VÝŠKU, KDE SE PACIENT PO
PROBUZENÍ CÍTIL JEŠTĚ DOBŘE
LÉČENÍ VÝŠKOVÉ NEMOCI
www.hudy.cz
27
TRENDY
Skvělá lajna
text: Heinz Zak
foto: The North Face
Se „slacklajnou“ je to jak s karetní hrou. Když člověk neví, co vše tím může začít, zdá se to být
nuda. Kolik zábavy lze pak ve skupině nebo i sám zažít, není zpočátku zřejmé – a to zvláště tehdy, když se noha na lajně jednoduše nechce přestat třást.
Před třiceti lety jsem poprvé vyzkoušel chůzi
po řetězech a lezeckých lanech v Campu
4 v Yosemitském údolí. Někteří z místních
lezeckých guru důležitě balancovali na asi
pětimetrovém řetězu. Hra s rovnováhou mě
fascinovala a ihned po návratu domů jsem si
takový řetěz pořídil. Od poloviny osmdesátých let
se v Yosemitech balancovalo i na dutém popruhu
a v roce 1985 tak mohl Scott Bacom přejít jako
první působivou hajlajnu na Lost Arrow se 400
metry pod nohama. Dnes již Slackline-Sessions
neodmyslitelně patří k večerům v Campu 4. Lezci
CO JE TO SLACKLINE?
Pro někoho možnost vybití přebytečné energie, pro jiné ideální způsob moderní meditace. Pro většinu
obojí. Slackline je novodobý sport, který si v tichosti razí cestu do povědomí veřejnosti.
Slackline, neboli chození po lajně je teprve nedávno vzniklý sport, posilující smysl pro rovnováhu
a držení celého těla. Na konci 70. let ho začali provozovat kalifornští lezci v Yosemitském údolí, krátíce
si tak volnou chvíli v deštivých obdobích mezi výstupy. Rakouský horolezec a fotograf Heinz Zak potom
tento sport zpopularizoval i v Evropě.
Slackline v dnešní podobě se od klasického provazochodectví liší především v použitých materiálech.
Namísto ocelových lan kulatého průřezu, oblíbených u provazochodců, se při slackliningu mezi dva
pevné body natahuje nejčastěji polyesterový popruh šíře 25 mm (1 palec). Jeho vlastnosti a dynamický
charakter pak určily název sportu (slack = prohnutý, prověšený). Díky tomu se na slacklajně dá nejen
chodit, sedět nebo ležet, ale i například skákat salta nebo „surfovat“. Škála triků je nepřeberná a je jen na
vás, co vymyslíte.
28
www.hudy.cz
z celého světa jsou nakaženi slacklajnou: Hraje
hudba, pije se pivo a střídavě se balancuje na
lajně. Je jedno, na jaké úrovni – každý chce ukázat
své maximum. První se třese, ještě než na lajnu
vkročí, druhý zkouší po x-té 360ku (otočení se
o 360 °). Každý je povzbuzován a dál pokouší svou
rovnováhu do úmoru. Skoky s překříženými pažemi, chůze poslepu, skoky s otočkami až o 720 °,
nebo jen tak přirozené „surfování“ na houpající se
lajně a seskok saltem vzad – vše je možné. Stejně
tak jako v lezení, snaží se někteří stanovit i zde
stupně obtížnosti a klasifikaci, což je však vlastně
nesmysl, neboť: Co je již obtížné? Snadné je to, co
člověk již umí, a obtížné to, co ještě ne.
„ Různé lajny
Pro začátek je ideální lajna 5 až 10 metrů dlouhá.
Lajny delší než 20 metrů jsou nebezpečné, neboť
pod námi mohou rychlostí blesku podklouznout
a pád pak probíhá ve výrazné boční poloze. Čím
delší je lajna, tím vyšší je její potřebné předpětí,
např. 15 m dlouhá lajna má předpětí přibližně
SLACKLINE
TRENDY
ROZDĚLENÍ SLACKLINE
Slackline lze rozdělit do několika kategorií podle základních parametrů.
Trickline (neboli lowline) je popruh natažený obvykle ve výšce 1 metru, do 30 metrů délky. Právě na
triklajně se provádějí nejrůznější statické pozice, dynamické triky či jejich sestavy.
Popruh delší než 30 metrů je nazýván longline a jeho zkrocení již vyžaduje pořádnou dávku obratnosti
a úsilí. S přibývající délkou se totiž zvětšuje průhyb a tím pádem i boční výkyv lajny, do hry se musí zapojit
téměř všechny svaly v těle a longline se tak stává regulérní silově vytrvalostní záležitostí. V současné době
drží světový rekord v longline (217 m) Michi Aschaber a Mich Kemeter.
Královskou disciplínou je ovšem highline – popruh natažený ve výšce nad 10 metrů (od 2 do 10 m se
nazývá midline), kde je již nezbytné používat jištění, protože případný pád by znamenal téměř jistě smrt.
Svojí expozicí klade na schopnosti highlinera neuvěřitelné nároky a její zvládnutí si žádá absolutní soustředění. Druhá nejstarší a vůbec nejznámější highline vede na Lost Arrow Spire, majestátní žulový pilíř
v Yosemitech, a se svojí délkou 17 metrů a především výškou skoro 900 metrů nad údolím stále patří mezi
největší výzvy pro každého slackera.
Sweet Spot
V závislosti na délce lajny existuje vždy v jejím
průběhu tzv. „Sweet Spot“, tj. místo, na kterém
lze na lajně nejsnáze stát. U lajny dlouhé 5 m se
tento bod nachází asi 1 m od začátku, u lajny
dlouhé 10 m asi 2 m od začátku a u lajny dlouhé
30 m asi 3 m od začátku. Na tomto místě byste
měli na lajnu vystupovat, a sice ne pomocí síly,
ale rychle se na lajnu vyhoupnout a postavit se
ihned i na druhou nohu. Velmi pravděpodobně
pak okamžitě znovu ztratíte rovnováhu a budete muset sestoupit. Tyto opakované sestupy
jsou však důležitým tréninkem reflexivního
zvládnutí i nekontrolovaných pádů z nebezpečných lajn.
Velký třes
2 kN. Je jedno, zda se jedná o dutý popruh nebo
plochou smyčku, obojí má stejné předpětí. Dutý
popruh však musí být kvůli větší průtažnosti podstatně více natažen. Pokud přeřízneme napjatou
lajnu z dutého popruhu, chová se jak šíp vystřelený
z luku. Lépe je tedy používat lajny z ploché smyčky.
POZOR: Napjaté systémy jsou velmi náchylné
na poškození. Představte si, že jen škrábnete
popruh, na kterém visí auto. I ten nejmenší kontakt s ostřím nože tento popruh přetne. Podobné
je to s lajnami, které leží na ostré skále, nebo se
smyčkami, které probíhají kolem stromu s ostrými výběžky (už jen proto se doporučuje chránit
strom i smyčku starými zbytky koberce).
„ Tipy pro začátek
Nemyslete si, že hned budete umět po lajně
chodit. V závislosti na hmotnosti se dostaví
nejprve velký třes nohou na lajně – později však
nebudete chápat, jak jste se kdysi mohli na lajně
takto třást.
nenadějete a najednou budete mít za sebou
první dva tři kroky.
Žádný stres
Na krátké lajně je poměrně snadné pohybovat se
i v její polovině. Avšak stres, který přijde právě po
překonání poloviny lajny s možností pokračovat
dále až na její konec, vyvede mnohé z klidu
a borce shodí.
Zákaz stání a pohybu bokem
Pro začátečníky platí zákaz stání nebo dokonce
chůze s chodidly v 90° úhlu k lajně. Proč? Kdo na
lajně stojí nebo chodí normálně, tj. s chodidly
ve směru osy lajny, sestupuje nebo také padá
na rameno, případně se snaží zbrzdit pád paží.
Kdo však stojí na lajně bokem, vystavuje se
nebezpečí, že při případném pádu skončí bleskově týlem na zemi, v případě pádu vpřed pak
na obličeji. Nohy bývají vystřeleny obrovskou
silou vzhůru.
S botami nebo naboso?
Stabilizace nohy
Noha je tedy na lajně a třese se. Snažte se stabilizovat pomocí volné nohy vysunuté do strany, nechte
si pomoci od kamaráda stojícího stranou od vás.
Uvolněný trup
Většina začátečníků stojí na lajně tak, jako by
spolkli pravítko: strnule v pánvi a ramenech.
Takže: Vědomě pracovat s pánví a pažemi!
První kroky
Je zcela normální, že se zpočátku nemůžete hnout z místa. Nevzdávejte to! Ani se
Chůze naboso je snazší a poskytuje skvělý pocit.
Avšak vzhledem k tomu, že si lajny často napínám
na oblíbených frekventovaných místech, nikdy si
nemůžu být jistý, že na zemi nejsou střepy nebo
jiné nebezpečné předměty. Na takovýchto místech
chodím raději v botách. Hajlajny chodím naboso.
Hranice jednoho metru
Vyvarujte se, alespoň ze začátku, napínat lajny
výše než jeden metr nad zemí. Při pádu vás
může lajna pořádně prásknout mezi nohy, a také
u slacklajny platí – čím výše stojíme, tím hlouběji
padáme.
Vstávání
Kdo by chtěl balancování vyzkoušet, měl by začít
nejlépe na 3 až 5 m dlouhé lajně napjaté ve výši
kolenou, která se uprostřed prověsí o 20 cm,
když se na ní postaví.
Slackline Set
1x 15 metrů dlouhý a 2,5 cm široký popruh (průtažnost 4 %)
1x ráčna (nosnost 25 kN)
2x ocelová karabina se šroubovacím zámkem
2x sešitá smyčka 1,5 m typ Safetex (vnější textilní
ochrana)
SLACKLINE
ČEŠI A SLACKLINE
Slackline zažívá v posledních letech mohutný nárůst zájmu, díky svému potenciálu se stal oblíbenou
doplňkovou aktivitou v mnoha sportech vyžadujících perfektní balanc, jiní v něm naopak vyhledávají
možnost aktivní relaxace a oddychu od každodenních povinností a stresu. I v České republice má slackline svoje zázemí, léto 2008 a 2009 proběhlo ve znamení slackfestů a sessions, na kterých si lajnoví
nadšenci předávali své zkušenosti, závodili a bavili se. Veliké zásluhy patří dvojici Kolouch&Kajoch, kteří
během posledních 3 let posunuli českou scénu na evropskou úroveň. S každým dalším festivalem kvalita
slackliningu v Čechách roste a je jen otázka času, kdy se chození po lajnách stane rovnocenným druhem
ostatních tradičních sportů.
slackshop.cz
www.hudy.cz
29
TRENDY
Rizika slacklajn
text: Bernhard Friedrich, Reinhard Kleindl
foto: Jan Vít
Ačkoli slacklajny existují již od sedmdesátých let a provazochodectví snad odjakživa, musíme na
„slacklining“ nahlížet jako na mladý sport, který se stále nachází ve stádiu vývoje. V posledních
letech se však hromadí zkušenosti a dokonce se objevily na toto téma první vědecké práce.
pevnost komponentů. Není překvapením, že
v praxi nikdy nebývá při slackliningu dosaženo
mezních hodnot pevnosti materiálu. Různé
faktory však tento materiál oslabují.
Tyto informace jsou důležité zejména pro ty,
kteří si sestavují své slacklajny z jednotlivých
komponentů, což bylo obvyklé dříve, než se na
trhu objevily hotové sety. Ale i pro uživatele setů
by mohly být některé hlubší znalosti problematiky užitečné. Přestože je většina setů bezproblémová, doposud není vše označené jako „slackline
set“ zcela promyšlené a bezpečné.
„ Jaké jsou působící síly?
Nejjednodušší možností odhadu sil působící na
lajnu je porovnání její délky a průvěsu. Poměr
mezi polovinou délky lajny a jejím průvěsem
odpovídá poměru mezi silou ve smyčce a polovinou tíhové síly osoby na lajně (v jejím středu).
Nebo vyjádřeno vzorcem:
F=L x G / 4 x D
Čím je vyšší předpětí oproti tělesné hmotnosti,
tím je odhad přesnější.
Příklad: typická lajna z dutého popruhu má při
délce 10 m průvěs přibližně tři čtvrtě metru.
To odpovídá zatížení zhruba 2170 Newtonů
(2,17 kN), při osobě těžké 65 kg.
U „jumplines“ a způsobu, jakým jsou dnes
používány, je dosahováno dvoj- až trojnásobku
výše uvedených hodnot. Při skocích lze naměřit
i hodnoty přesahující 10 kN. To, že je u „longlines“
zapotřebí vysokého předpětí, je zřejmé: Aby bylo
dosaženo přijatelného průvěsu u stále delších
lajn (2,5 m průvěs je obvyklý při lajně dlouhé
100 m), musí také stále stoupat jejich napětí.
Longlines nejsou tedy jen fascinujícími, ale
v mnoha ohledech také nebezpečnými podniky.
„ Fixování smyčky – „linelocker“
„ Napětí skrývá energii
Mnohé jistě překvapí, co vše může být vlastně na
slacklajně napnuté těsně nad zemí nebezpečného. Obvykle užívané materiály, karabiny a smyčky
mají většinou udávanou pevnost vyšší než 18 kN.
To by mělo teoreticky stačit ke zvednutí středně
velkého osobního automobilu.
Volná slacklajna z nepoškozeného materiálu, která navíc není příliš dlouhá, je skutečně
poměrně
bezpečnou
záležitostí.
Riziko
přichází s větším napětím. Pokud se přetrhne
silně napnutá slacklajna, dojde k uvolnění veliké
energie. Energie napjaté lajny se mění v energii
kinetickou, a v nejhorším případě prolétnou
karabiny vzduchem jako projektily. U dlouhých
lajn je také švihnutí samotné smyčky samo
30
www.hudy.cz
o sobě problematické. Odvozené disciplíny jako
longlines nebo jumplines vyžadují stále větší
napětí. Při tomto „rychleji, výše, silněji“ již došlo
k přetrhnutí smyček, prasknutí karabin, a to při
napětí výrazně nižším, než byla udávaná mezní
Abychom mohli lajnu napnout, je třeba ji na
obou koncích zafixovat. Lajny, které nebudou
napjaty příliš natvrdo, se obvykle na jednom
konci fixují liščí smyčkou ze sešitého popruhu
připraveného výrobcem. U více napnutých lajn
je tento systém sporný, protože smyčka může
být poškozena vysokým třením. Na druhé straně
SLACKLINE
TRENDY
se nachází napínací systém, který může využívat
ráčnu, která je díky relativně velkému poloměru
navíjení dobrou variantou. Představuje jen
malé snížení nosnosti za předpokladu, že její
šíře odpovídá šíři popruhu lajny. Pokud je ráčna
výrazně širší než lajna, nedochází vždy k dokonalému navíjení a popruh se může poškodit, nebo
ráčna zkroutit. Mnohé ráčny jsou proto vybaveny
„spacerem“ – distanční podložkou pro přesnější
navíjení, a tak jsou dobře přizpůsobeny šířce
popruhu. Tento systém se velmi dobře osvědčil.
Ještě poznámka k otevírání ráčny při napjaté
lajně: v tomto případě je veškerá energie napětí
náhle uvolněna. Již se stalo, že při tomto úkonu
létaly vzduchem kovové špony. Takže nehledět
přímo do ráčny, chránit si oči a obličej.
BEZPEČNOSTNÍ UPOZORNĚNÍ
• Slacklining jakožto sportovní aktivita
provozovaná ve výškách může být životu
nebezpečný.
• Používejte slackline sety určeny výhradně
pro slacklining. K napínání setů používejte
jen originální komponenty.
• Lajny napínejte pouze na rovném travnatém
terénu bez hrbolů, výčnělků, kamenů, větví
a jiných objektů, které by mohly způsobit
zranění, zvláště chodíte-li naboso.
• Vždy používejte tree-protection – koberec
či jiný vhodný materiál (molitan, karimatku,
silnější látku atp.) k ochraně kůry stromů.
Slackline bez použití tree-protection je
vandalismus!
• Před stoupnutím na lajnu v obuvi si řádně
očistěte podrážky. Kamínky zaklíněné ve vzorku podrážky mohou způsobit natržení lajny.
• Neprovozujte slackline pod vlivem alkoholu
či omamných látek.
• Po celou dobu napínání a chození dbejte
zvýšené opatrnosti. V systému vznikají
obrovské tažné síly, které by při nedůsledném počínání mohly způsobit nepříjemné
zranění. Pokud na jakékoliv součástce zjistíte
známky poškození či opotřebení, ihned ji
přestaňte používat.
slackshop.cz
SLACKLINE
Při použití kladkostrojů a jiných napínacích
systémů musí být popruh lajny připojen karabinou. V době slacklajny „z doby kamenné“ se
jednoduše karabina přivázala na lajnu, a to nejčastěji lodním uzlem. Tato metoda, která je ještě
popsána v první knize věnované slackline od
bývalého mistra Scotta Balcoma, je dnes tabu. Při
použití lodního uzlu je potřeba počítat s redukcí
nosnosti popruhu o více než 50 %. U běžného
dutého popruhu s nosností 18 kN to znamená
redukci na méně než 9 kN. V posledních letech
byl v módě plochý beznapěťový uzel doplněný
jedním článkem řetězu „linelocker“.
Tato metoda je podstatě lepší než lodní uzel,
přináší však s sebou stále ještě významnou ztrátu
nosnosti o minimálně 30 %, přičemž články
řetězu nejsou vhodné pro longlines a jumplines.
Mezitím přišli výrobci i s dalšími dobrými alternativami. Významné nebezpečí však nepředstavuje
samotné prasknutí popruhu lajny, nýbrž přetržení
smyčky na stromě. Pak totiž vylétne celý napínací
systém do vzduchu. Zde je zapotřebí, podobně
jako u budování štandů a nízkých lanových
překážek, dbát na výhodný úhel kotvicí smyčky.
Kdo si z jakéhokoli důvodu není jistý, měl by
v každém případě ještě zřídit pojistku: Často
zbývá na konci lajny u fixního bodu ještě nějaký
ten metr popruhu. Ten může být provlečen
karabinou a zavázán kolem stromu jako smyčka.
Tak mohou být v nejhorším případě zachyceny
kovové části systému.
„ Rizikové horolezecké
karabiny
Dalším, v posledních letech velmi diskutovaným
tématem, je použití lezeckého materiálu, především pak hliníkových karabin. Slacklining je od
počátku s lezeckým sportem úzce spjatý. Byli to
přeci lezci, kteří odjakživa na něčem balancovali
a kteří s využitím lezeckého materiálu napnuli
první lajny. Použili přitom karabiny, které měli
k dispozici: expresky a karabiny se šroubovací
pojistkou. Udávaná nosnost se pohybuje vždy
přes 20 kN – to by mělo vlastně bohatě stačit.
Mezitím se však přišlo na to, že použití takovýchto lezeckých karabin s sebou přináší různá rizika.
Nevýhoda hliníku je jeho křehkost. Pokud dojde
k zatížení na hraniční hodnotu, praskne náhle,
bez varování. Ocel je v tomto ohledu dobromyslnější: Ocelové části se silně deformují, než
zcela selžou. Jejich přetížení je rozpoznatelné
a lze ještě reagovat. U většiny lajn je však ještě
daleko k dosažení mezních hodnot udávané
nosnosti karabin. To, že i tak může dojít za
určitých okolností k lomu těchto karabin, víme
z leteckého sportu. Heslo zní „lom způsobený
trvalou oscilací nebo jinak řečeno dlouhodobým
chvěním“. Závěr – správné karabiny na slackline
jsou ocelové!
Dalším, mnohdy přehlíženým rizikem, je směr
zatížení karabin při kotvení slacklajn. Často se
zde používá smyčka obtočená kolem stromu,
spojená s popruhem slacklajny karabinou.
Obzvláště vhodný se zdá být pro tento účel na
první pohled tvar HMS karabiny. Široký oblouk
karabiny se dobře hodí na stranu stromu, neboť
ta pak nemůže tak snadno sklouznout. Přitom
musí být však jasné, že zde vstupuje do hry příčné
zatížení. Testy tohoto uspořádání odhalily přímo
odstrašující, nízké hodnoty kritického zatížení.
Ten, kdo používá HMS karabiny tímto způsobem, si nemusí dělat starosti s nějakou trvalou
oscilací… Takto použitá karabina by praskla
pravděpodobně již při napínání. Hliník je tedy
z dobrého důvodu dnes již tabu. Alternativou
jsou dostatečně dimenzované ocelové karabiny.
Rovněž oblíbené jsou průmyslové šekly (třmeny).
Nemají žádné západky a jsou většinou velkoryse
dimenzované (prezentované údaje udávají
možné užitné zatížení, což znamená, že skutečná
mezní nosnost je několikanásobně vyšší) a rovněž vykazují lepší hodnoty při příčném zatížení.
Průmyslový spojovací materiál je ovšem mnohdy
hrubě opracovaný, často se zasekává a poškozuje
materiál smyček. Užívají se rovněž leštěné jachtařské šekly (pevnostní třmeny tvaru písmene
omega), zde však pozor – udávaná zde není
užitná nosnost, nýbrž mezní lomové zatížení.
„ Fixní body
Nutností jsou přirozeně stabilní fixní body
s odpovídající pevností. Ne každý strom nebo
kovový sloup je vhodný. Některé slackline sety
jsou obzvláště velkoryse dimenzované s mezním
zatížením kolem 50 kN, a tomu odpovídající
malou mírou protažení. Toto je výhodné pro
samotnou lajnu, pro fixní body to však může
představovat problém: Pokud nepovolí lajna,
tak veškerá energie působí na fixní bod, a ten
pak může povolit. Provazochodci, kteří používají
ocelová lana, zabudovávají z tohoto důvodu do
„ Přehlížená rizika karabin
Zvláštní nebezpečí tkví v tom, že lezecké karabiny
použité ke kotvení slacklajny budou znovu použity
při lezení. Teď bude každý přísahat, že by nikdy
v životě své staré slacklajnové karabiny nepoužil
při lezení. Kdo má však další osud těchto karabin
kontrolovat?
www.hudy.cz
31
TRENDY
systému pružiny, které dodatečně zvyšují možnost protažení. V případě pochybností je vhodné
vyhledat dostatečně stabilní fixní bod.
„ Ochrana stromů
Ještě pár slov ke slacklajnám ve veřejných parcích:
Slacklajny zanechávají stopy na kůře stromů,
zejména tehdy, když jsou opakovaně upevňovány
na stejném místě. Abychom po sobě zanechali co
nejméně viditelných stop, osvědčilo se kmen stromu chránit pruhem koberce. Některé smyčky, které
slouží k upevnění lajny ke stromu, jsou opravdu
velmi měkké a nezanechávají téměř žádné stopy.
Přesto má koberec symbolický význam a kladný vliv
na veřejnost. Zejména ve veřejných parcích bychom
bez takovéto ochrany neměli lajny zřizovat.
„ Nebezpečí pádu
Když jsme se jako malé děti učili chodit, nejprve
jsme se učili padat. U slacklajny je tomu také tak.
Pád z lajny je však jiný než z pevného trámu. Kvůli
napětí lajny se může stát, že zatímco jsou naše nohy
vymrštěné směrem vzhůru, horní polovina těla je již
na cestě dolů. Jedná se potom o nečekané a nekontrolované pády. Obzvláště dlouhé lajny mají fixní
body velmi vysoko nad zemí a nechtěná salta
zde nejsou výjimkou. Naše první kroky bychom
měli proto absolvovat na lajnách napjatých nízko
nad zemí a mít dostatek času na získání citu pro
sestup, případně poskytnout dost času nováčkům.
Osvědčilo se rovněž vedení za ruku.
„ Highlines
Hajlajny jsou obzvláště choulostivé téma.
S nebezpečím spojeným s výškou případného
pádu vstupují do hry další rizika. Je zde třeba
rozlišit dva druhy lajn, a to lajny jištěné shora
a zespoda.
V případě lajn jištěných shora je nad lajnou
napjato jistící lano – Rookie Rope. Stejně tak
jako v lanovém parku, tak i zde je chodec jištěn
smyčkou a karabinou na tomto jisticím laně.
Netrvá tak dlouho, než je případný pád zachycen.
Ten, který ještě nikdy nestál na žádné vysoké
lajně, by měl začít takto. Jištění pomocí Rookie
Rope má však s opravdovou hajlajnou málo
společného a zde odkazujeme na normy pro
mobilní lanové konstrukce. Další variantou jsou
lajny jištěné zespodu. Znamená to, že chodec je
jištěn na samotné lajně prostřednictvím hajlajnové odsedávačky, která je na jedné straně spojena
s úvazem chodce a na straně druhé s lajnou.
V tomto případě je obzvláště důležitý perfektní
redundantní (zdvojeně zabezpečený) systém.
Pod lajnou musí být v každém případě napjato
ještě jedno pojistné lano. Toto lano nesmí být,
na rozdíl od lajny, napjato více než silou paží,
tzv. „back-up“. Při přípravě jsou nakonec lajna
a pojistné lano spojeny lepící páskou.
Bezpečné jsou pouze lepící pásky určené pro
horolezecké účely. Jiné lepící pásky mohou obsahovat rozpouštědla narušující lezecký materiál.
Obzvláště důležitá je jasná a přehledná konstrukce obou systémů. Musí být vzájemně naprosto
nezávislé, spojené pouze lepící páskou. V každém
případě musí být pro každý systém použity
zvláštní fixní body (pevně zakořeněné stromy
nebo dostatečné množství borháků). Pouze tak
může být zajištěno, že při selhání lajny nebude
oslaben jistící systém. Důvod pro lajny jištěné
zespodu je zčásti estetický. Překonat propast na
jediném provazci je pocit více uspokojující, než
s dalším jisticím lanem nad sebou. Zřízení Rookie
Rope není rovněž na mnoha místech vůbec
možné. Problém u lajn jištěných zespoda spočívá
ve výšce pádu, než je pád zachycen jisticím systémem. Propočty uvedené v úvodu článku zde
nejsou použitelné, neboť na lajnu působí více sil
než jen tělesná hmotnost. Pád do odsedávačky
znamená extrémní zátěž pro materiál. Existují
různé filozofie, ale většina „hajlajnerů“ se pokouší
při pádu zachytit lajnu a jeho výšku tak snížit. To
také usnadňuje další nástup na lajnu. V každém
případě musí být obzvláště u vysokých lajn
věnována veliká pozornost dostatečně dimenzovanému materiálu. To, že je nutné zabránit jeho
poškození ostrými hranami, je samozřejmé.
„ Leash – hajlajnová
odsedávačka
Odsedávačka je takřka klíčovým prvkem celého
jisticího systému. Původně bylo zcela běžné
použití kusu lezeckého lana a dvou HMS karabin,
které se jednoduše zacvakly do lajny. Od té doby
se však vynořila některá rizika s tímto způsobem
spojená. Zaprvé se karabiny často v odsedávačce
překrucují, takže dochází k jejich příčnému
zatížení. V tomto případě pomůže jejich fixování
lepící páskou. Existuje minimálně jeden případ,
Slackline kompletní sada
Slackline je určen k použití nízko nad zemí
(doporučená maximální výška ukotvení je
1m). Výrobek nesmí být použit jako highline
(výška kotvení více než 1 m). Na výrobku
Slackline je zakázáno skákat, je dimenzován
pro zatížení pouze jednou osobou (doporučená hmotnost je do 100 kg).
délka lajny: 11 m
šířka lajny: 25 mm
hmotnost: 1,9 kg
cena: 1190 Kč
32
www.hudy.cz
SLACKLINE
TRENDY
NĚKOLIK RAD DO ZAČÁTKU
Chůze po lajně je pro každého člověka nasprosto novým, neznámým druhem pohybu, je
proto potřeba se zezačátku především obrnit
trpělivostí a vůlí nastupovat znovu a znovu.
Stejně jako u mnoha jiných sportů, i zde jde
především o trénink, tělo se potřebuje vyrovnat s novým pocitem, kdy jej drží v prostoru
pouze tenoučký popruh, kývající se ze strany
na stranu. :) Přesto však existují určitá pravidla,
jejichž znalost výrazně ulehčí zejména začátky
snažení. Zde jsou základní postřehy, o které
bychom se s vámi rádi podělili:
ÚHEL SMYČKY KOLEM FIXNÍHO BODU
Stejně tak jako u konstrukce jisticích stanovišť je
i na smyčce kolem stromu ostrý úhel výhodnější,
zatímco tupý úhel působící síly jen zvyšuje.
při kterém došlo k masivnímu poškození lajny
šroubovací pojistkou karabiny. Z tohoto důvodu
mnozí hajlajneři přešli na systém kovových
kroužků nebo slaňovací osmy, které musí být na
lajnu navlečeny již při její konstrukci. Před akcí
pak chodec jednoduše naváže svou odsedávačku
do připraveného kroužku.
Také jištění hajlajn se nachází ve stavu stálého
vývoje. Highline komunita se stále více přiklání ke
zdvojování jištění. Mnozí užívají dvě zcela nezávislé
hajlajnové odsedávačky, které jsou vzájemně spojeny pouze lepící páskou. Zdvojená odsedávačka má
kromě jiného také tu výhodu, že ji lze lépe uchopit
a po pádu lze rychleji nastoupit zpět na lajnu.
„ Úvazy
U hajlajn se obvykle používají sedací úvazy
určené pro sportovní lezení. Otázku, co se stane
při pádu hlavou dolů a zda je možné při tom
vyklouznout z úvazu, si lze položit i zde. Pády po
hlavě nejsou u hajlajn vůbec neobvyklé. U kombinovaných úvazů je však problémem výška
navazovacího bodu. Vysoko umístěný navazovací
bod automaticky znamená delší odsedávačku
což zase prodlužuje případný pád. Dosud však
není známý jediný případ, kdy se někdo dostal
do ohrožení kvůli vyklouznutí z úvazu.
„ Terén u fixních bodů
Opravdový problém však představuje terén
dopadu poblíž fixních bodů. Mnohé pěkné hajlajnové terény v horském prostředí nejsou v blízkosti fixních bodů dost strmé. Při pádu na prvních
metrech často hrozí nebezpečí zranění o skalní
bloky. Také rádius zhoupnutí po pádu nelze podceňovat. Toto bylo příčinou již několika případů
• Bernhard Friedrich se dostal přes lezení
k tehdy ještě novému „slackliningu“. Je provozovatelem internetových stránek www.
slackline.at, obsahujících mnoho informací
a novinek z oblasti slackline.
• Reinhard Kleindl je vystudovaný fyzik.
S velikou vášní organizuje slackline workshopy a přehlídky. Více se dozvíte na jeho
stránkách www.slackakademy.at.
• slacklive.cz – stránka českých příznivců
slackline…
• slackshop.cz – stránka specializovaného
internetového obchodu
SLACKLINE
poranění hlavy. Existují zde dvě možnosti řešení:
Start ze sedu v dostatečné vzdálenosti od skalní
stěny, nebo něco k přidržení – ruka přítele nebo
kousek lana ze strany. Ani jedno však není ideální.
Samo sezení na lajně vyžaduje cvik a není tak
úplně jednoduché, natož pak vlastní postavení se
byť s dopomocí. V případě pochybností je nutné
pro hajlajnu najít lepší místo. Všeobecně vzato
je u hajlajn důležitá dostatečná výška lajny nad
zemí. Předpokladem nemůže být pouze normální pád zadržený lajnou, ale pád do jisticího lana.
To, jak již bylo řečeno, nesmí být příliš napnuto,
čímž roste délka případného pádu. Někdy bývají
napínány tréninkové lajny vysoko mezi stromy. Ty
jsou často nebezpečně nízko. Uvedený scénář se
vyplatí otestovat pomocí zatíženého batohu.
„ Kvalita skály
Kvalita fixního bodu je u hajlajn obzvláště žhavé
téma, které přesahuje rámec tohoto příspěvku.
Upozorněme jen na příhodu, která jen zázrakem
neskončila tragédií. Ve Frankenjuře vyrval highliner ze stěny velký skalní blok. Blok se překlopil,
zůstal však naštěstí viset na skále.
I tehdy, když je konstrukce lajny perfektní
a riziko pádu na zem nehrozí, zůstávají hajlajny
nebezpečné. Důvody jsou psychologické. Strach
totiž zvyšuje nebezpečí zranění. Ochranný
tonus svalů a duchapřítomnost jsou při pádu do
jištění velmi důležité. Zatímco zkušení hajlajneři
absolvují nespočet pádů bez zranění, k úrazům
většinou dochází při prvních deseti pádech
z lajny. Těžko lze najít někoho, kdo by si z prvních
pokusů neodnášel nějaká drobnější poranění.
Právě proto je dobrá příprava při zemi pro hajlajny tak důležitá.
„ „Keep it slack“
U slackliningu obecně platí, že méně napětí
znamená více bezpečnosti, což se týká jak
působících sil, tak materiálu. Po více napnutých
lajnách se často lépe pohybuje. Jsou to však lajny
s nižším napětím, které by měly být pro sportovce
výzvou. Soutěživost je v tomto sportu stále ještě
druhořadá. V první řadě zde jde o osobní prožitky
a uvědomění si sebe sama. A to se určitě snáze
najde v uvolněné lajně než v longline s napětím
přesahujícím 10 kN. Ne nadarmo „slack“ znamená
„uvolněný“.
• Nedívejte se pod nohy, lepší stabilitu vám
poskytne pohled upřený na pevný bod na
konci lajny (dívejte se například na šekl či
kůru stromu).
• Naučte se na lajně zaujmout základní rovnovážný postoj – nohy mírně pokrčené, pružné
(lépe se dají vyrovnat záchvěvy lajny), ruce
zdvižené nad hlavu (budou mít mnohem
větší účinnost, než když s nimi budete mávat
kolem těla), trup rovně až v záklonu (opět
budete mnohem stabilnější, v předklonu má
člověk tendenci přepadávat dopředu a dělat
ukvapené, nejisté kroky) pohled upřený
kupředu.
• Mějte na paměti, že tělo jde vždy za hlavou,
snažte se proto udržovat rovnováhu spíše
rukama a vykláněním boků do stran, hlavu
a trup se snažte za každou cenu udržet
na přímce mezi stromy a zbytečně s nimi
nehýbat.
• Při náhlém rozkývání lajny pomáhá snížit
těžiště podřepnutím, tělo se tak stabilizuje
a nohy budou moci lépe vyrovnat výkyvy.
Poloha v dřepu je na lajně jednou z nejstabilnějších, ovšem vyžaduje již celkem zpevněné silné nohy, proto ji zpočátku trénujte
opatrně.
• I když to na první pohled nevypadá, slackline
je silová záležitost, nebojte se do chůze
zapojit všechny svaly a snažit se tělo na lajně
udržet do poslední chvíle. Jen tak dosáhnete
zlepšování a zesílení všech částí těla.
• Kroky dělejte s rozmyslem, vnímejte svoji pozici na lajně a analyzujte účinek jednotlivých
pohybů, z každé slackline session byste si měli
odnést nové poznatky a osvojené techniky.
• Snažte se už od začátku trénovat co nejkomplexněji – nástupy náskokem, ze sedu,
chůze popředu i pozadu, otočky, sedy, lehy
atd. Jen tak se budete rozvíjet rovnoměrně
a hlavně mnohem rychleji! Slackline je sport
zatěžující celé tělo najednou, jeden trik vám
mnohdy pomůže k zvládnutí jiného, proto
se nezaměřujte na trénování osamocených
pohybů, prostě choďte a užívejte si volnost. :)
• Nejvíce zkušeností člověk získá díky skupinovým sessions. Přecházení všech možných
délek, výšek, pevností, šířek a materiálů, to
vše ve skupině přátel, od nichž se můžete
přiučit novým trikům a schopnostem, vás
posune kupředu rychlostí světla!
slackshop.cz
www.hudy.cz
33
HOROLEZECTVÍ
Štand! Dober! Pojď!
text a ilustrace: Emanuel Wassermann a Michael Wicky
foto: The North Face, Edita Vopatová
„Vzhůru do hor“, tak zní motto švýcarské horoškoly „Bergpunkt“. Aby mohli především začátečníci
bezpečně v praxi vyslyšet tuto výzvu, sestavili Emanuel Wassermann a Michael Wicky již dvě
brožury k tématu „laviny“ a „vysokohorská turistika“.
Ve stejném stylu a s ambicemi vytáhnout z problematiky to podstatné, aniž by bylo opomenuto
důležité, představili před nedávnem svoji třetí
publikaci pod titulem „Technika a taktika pohodového lezení – z umělé stěny do vícedélkových
cest“. Obzvláště nás upoutala doporučení týkající
se budování jisticích stanovišť. Následující článek
uceleným způsobem představuje toto poměrně
komplikované téma. Doplňkem jsou kritické
otázky redakce Berg und Steigen.
„ To nejdůležitější
Naším předsevzetím bylo a stále je představit
začátečníkům modely stanovišť, které spolehlivě
fungují ve všech standardních situacích a které
budou pozitivně přijaty díky nízkým časovým
a materiálním nárokům, stejně tak jako dobré praktické použitelnosti. Na frekventovaných cestách
jsou obvykle stanoviště vybavena dvěma borháky.
Přechod na cesty, které si musí lezci zajistit vlastními, mobilními prostředky, je obvykle plynulý. Cesty,
které vyžadují zakládání vlastního postupového
jištění nebo dokonce fixních bodů na stanovištích
vyžadují výrazně větší zkušenosti a operativní
přizpůsobení konstrukce štandů podmínkám.
Správný štand
Existuje mnoho správných možností zřízení
jisticího stanoviště. Nejdůležitější je, aby štand za
všech okolností držel. Proto se zpravidla skládá
minimálně ze dvou dobrých fixních bodů, které
jsou vzájemně propojeny. Při zřizování štandu
je rozdíl, zda bude dále postupovat stejný prvolezec, nebo se lezci ve vedení střídají. Pokud je
ve vedení opakovaně stejný lezec, je stanoviště
připraveno pro druholezce tak, aby jej mohl
snadno převzít.
„ Normální situace:
stanoviště se dvěma
borháky (obr. 1)
Prvolezec dosáhne stanoviště vybaveného
dvěma borháky (BH) a jištění zřídí následujícím
způsobem:
1. Zajistí se do spodního BH pomocí karabiny se
šroubovací pojistkou a lodního uzlu. Pokud
se lezci ve vedení nestřídají, zavěsí do BH dvě
karabiny s pojistkou (jednu do druhé) a lano
zafixuje pomocí lodního uzlu do té horní.
2. Propojí tuto karabinu pomocí stejného lana
s horním BH. Za tímto účelem do něj zacvakne
expresku a lano zajistí lodním uzlem do horní
karabiny expresky, nebo do spodní v případě, že
bude v lezení pokračovat znovu jako prvolezec.
3. Poté zakřičí prvolezec povel „štand“, dobere
zbývající lano a jistí druholezce pomocí připravené HMS karabiny.
4. Když i druholezec dosáhne stanoviště, nejprve
se sám zajistí. Pokud nebude pokračovat
dál jako prvolezec, zajistí se do připravené
34
www.hudy.cz
ŠTANDY V HORÁCH
HOROLEZECTVÍ
karabiny s pojistkou pomocí lodního uzlu
a lano dále propojí s volnou horní karabinou
expresky zavěšené do horního BH.
5. Prvolezec převezme materiál pro další délku.
Propojení obou BH je provedeno pomocí
lodního uzlu zavěšeného v případě horního BH
do normální karabiny expresky bez pojistky
(obr. 1). Proč zde není zapotřebí použít karabinu s pojistkou?
ODPOVĚĎ: Sebejištění je provedeno pomocí
dvou (!) normovaných karabin. Předpokládejme,
že k lomu karabiny nebo jejímu samovolnému
vycvaknutí dojde při každém desetitisícím pádu.
Pravděpodobnost, že by selhaly obě, je pak
1:100 000 000, tj. neuvěřitelně malá. V tomto případě musí být váženy spíše jiné rizikové faktory.
Praktický přínos využití přímo karabiny expresky
je mnohem větší než riziko s tím spojené. Karabina
s pojistkou musí být použita tam, kde není žádná
redundance (zdvojení systému), např. štand na
jediném fixním bodě (strom), nebo ve spojení
s polovičním lodním uzlem.
A proč vlastně celá ta věc s expreskou nahoře
a rozdílné zacvakávání do horní a spodní karabiny? Dělá se to tak už dlouho, nebo je to přeci
jen nějaká novinka?
Tato technika je u nás ve Švýcarsku v jistých kruzích
používaná již dlouho a šířená pod názvem „expres
štand“. Kdo ji však začal používat jako první se
neví. Pravděpodobně ji vyvinuli různí lezci postupným vymýšlením, zkoušením a její optimalizací.
Každopádně již v roce 2001 jsme chtěli pod hlavičkou
Bergpunktu vydat leták, který by představil tuto
techniku. Její výhoda je zřejmá: Pokud zacvakneme
expresku už do horního borháku štandu, můžeme ji
hned použít jako první postupové jištění. Vzhledem
k tomu, že nejčastěji jistíme přes tělo, zabráníme tak
v každém případě pádu bez postupového jištění,
který by strhl tělo jistícího směrem dolů. Teď ještě
něco k otázce zacvakávání lana do horní nebo spodní karabiny expresky: Toto se řídí podle toho, zda lezci
vedou střídavě, nebo ne. V každém případě musí být
ten, který jistí prvolezce, zajištěn v karabině, která je
zacvaknutá do borháku a druhá karabina expresky
slouží jako první postupové jištění. Nejlepší je,
vyzkoušet si to podle našeho návodu. Hned zjistíte,
že tento způsob vyžaduje jen minimum manipulace,
a přitom jsme stále perfektně zajištěni.
Jištění prvolezce přímo přes tělo
Na dobře zajištěných cestách se u nás nejčastěji
prvolezec jistí pomocí jisticí pomůcky zavěšené
přímo do navazovacího oka sedacího úvazu. To
umožňuje precizní vedení lana k prvolezci, jeho
pohotové povolování a případné dobírání (obr. 2).
Při střídavém vedení…
1. Jištění musí být přesunuto ze štandu na tělo
jistícího. Elegantní je použít nejprve jinou
karabinu HMS k zajištění nového prvolezce
přes tělo a teprve potom zrušit jeho zajištění
do štandu.
2. Nyní procvakne nový prvolezec lano expreskou v horním borháku, zřídí tak první postupové jištění, odjistí se ze štandu a vyrazí.
ŠTANDY V HORÁCH
Druholezec
se zajistí do
těchto obou
připravených
karabin pomocí
lodních uzlů
Postupové jištění
pro prvolezce
Jisticí stanoviště
pro jištění
druholezce.
Prvolezec zůstává
i následující
lanovou délku
stejný.
Jisticí stanoviště
pro jištění
druholezce. Lezci
se ve vedení na
stanovišti vymění
(střídavé vedení).
1
Při stále stejném prvolezci…
1. Druholezec převezme štand po svém zajištění.
2. Zavěsí HMS karabinu pro jištění prvolezce do
pevnostního bodu svého úvazu.
3. Prvolezec uvolní lodní uzel z expresky a zavěsí
do ní lano jako do prvního bodu postupového
jištění.
4. Uvolní druhý lodní uzel svého sebejištění
a začne s výstupem. (obr. 2)
Z jakého důvodu doporučujete karabinu HMS
jako univerzální standardní způsob jištění?
Jištění pomocí karabiny HMS je pro vícedélkové
cesty ideální. Funguje např. na rozdíl od kyblíku
i při přímém pádu prvolezce do stanoviště (obr. 3).
Tato situace je možná tehdy, pokud dojde k pádu
prvolezce před zřízením prvního postupového
jištění, nebo tehdy, pokud je toto jištění vytrženo
následkem pádového zatížení. Jištění druholezce
pomocí kyblíku je navíc možné pouze tehdy,
pokud je lano vedeno ohybem nacházejícím se
nad úrovní jistícího bodu. Pouze tímto, poměrně
komplikovaným způsobem je možné využít
kyblík k jištění druholezce. Tato nevýhoda odpadá
použitím již vylepšených jisticích pomůcek na bázi
kyblíku (např. ATC Guide). Při jištění druholezce je
však u těchto systémů problematické povolit lano
pod zatížením, například pokud chceme lezce
spustit na polici. Přesto tuto metodu používáme
v případě jištění dvou klientů lezoucích současně
s použitím dvojitého lana. To, že lze s HMS jistit
stále stejným způsobem a není třeba přemýšlet
o alternativách, je již samo o sobě velký krok
směrem k bezpečnosti.
Jištění prvolezce do štandu (obr. 2)
Jištění přímo do štandu je v podstatě vždy
správné, avšak někdy méně pohodlné. Navíc
je manipulace s lanem méně pohotová. Při
střídavém vedení není třeba převěšovat jisticí
HMS karabinu. Jistit přímo do štandu má smysl
v následujících případech:
• jistící je mnohem lehčí než lezec
• vzdálenost mezi prvními body postupového
jištění je velká
• horní fixní bod stanoviště nemůže být použit
jako první postupové jištění (srov. následující
provedení)
„ Fyzikální aspekty
a jejich důsledky
Brzdící síla HMS příp. jiné jisticí
pomůcky
K největšímu zatížení štandu dochází při pádu
bez postupového jištění a při pádu do prvního
postupového jištění, neboť aktivní délka lana je
v poměru k délce pádu ještě příliš malá na to, aby
jej zmírnila. Síla pádu do štandu je tak velká, že
pomocí HMS není již možné lano pod takovým
zatížením okamžitě blokovat, takže dochází k částečnému prokluzu. To je ale právě smysl jisticích
www.hudy.cz
35
HOROLEZECTVÍ
2
Jištění prvolezce. První bod postupového jištění je zavěšen do horního borháku štandu.
pomůcek, umožňujících dynamické jištění, neboť
tak je možné účinně redukovat zatížení štandu.
To se pak pohybuje v hodnotách kolem 3 kN, což
odpovídá zatížení přibližně 300 kg. Takovéto zatížení by mělo stanoviště bez problémů vydržet.
Každopádně je třeba mít na paměti, že při pádu
prvolezce do štandu si může jistící v důsledku
prokluzu lana případně spálit ruce.
POZOR: Při použití kyblíků jako ATC, Reverso
atd. bez dodatečného vedení lana bodem nad
pomůckou nevzniká při takovémto zatížení
dostatečné tření. V tomto případě může pomůckou proklouznout celé lano.
které působí na jistícího a na padajícího. Pokud
znovu uvážíme maximální brzdící sílu HMS (cca
3 kN), stejně tak jako tření lana v expresce, tak
dojdeme k maximálnímu zatížení bodu postupového jištění na úrovni cca 7 kN (obr. 4). Tato
síla by mohla způsobit stržení slabého stanoviště
v případě, kdyby byl jeden z fixních bodů použit
jako první bod postupového jištění a měl zadržet
pád. Naopak by toto stanoviště bez problémů
vydrželo přímý pád (3 kN).
3
Vychází-li lana z kyblíku paralelně, např.
při pádu nebo při špatné obsluze, nevzniká
téměř žádná brzdná síla.
Proto platí pravidlo:
První expresku postupového jištění cvakáme
do nejvyššího bodu štandu jen tehdy, pokud je
štand opravdu stabilní, tj. je tvořen minimálně
dvěma borháky.
Nejsou tyto souvislosti pro mnohé stále ještě
velkou neznámou?
Ano, pro mnohé lezce je tato problematika stále
ještě neznámá. Začíná se na umělé stěně nebo ve
Choulostivá situace nastává tehdy, pokud je takový pád jištěn přímo přes tělo. Pokud prvolezec
spadne před dosažením prvního postupového
jištění, musí jistící vydržet přímé zatížení cca.
3 kN. Toto je kritické, neboť:
• jistící drží celou hmotnost lezce po pádu na
svém těle, což ztěžuje případnou záchranu
• nárazovým zatížením může dojít k poranění
jistícího
Je tedy důležité co nejdříve založit první
postupové jištění. Pokud se štand skládá z minimálně 2 borháků, mělo by být první postupové
jištění zacvaknuto přímo do nejvyššího BH štandu (obr. 2).
Největší zatížení působí na bod postupového jištění
Body postupového jištění musí kvůli kladkovému
efektu vydržet přibližně dvojnásobek zatížení,
36
www.hudy.cz
ŠTANDY V HORÁCH
HOROLEZECTVÍ
4
Na bod postupového jištění působí
přibližně dvojnásobné zatížení než na
štand, případně na jistícího.
cvičném terénu na perfektně odjištěných cestách.
Nováčci se naučí používat horní fixní bod štandu
jako první bod postupového jištění (stejně tak
jako to ukazujeme i my), a tuto techniku bez
většího studia přenáší i do horského terénu. Jedná
se však o „nejúčinnější“ způsob, jak strhnout
slabý nebo středně pevný štand, který by však
při použití klasického silového trojúhelníku
bez problémů vydržel.
5
Úhel zatížení by měl být menší než 90 °.
V každé karabině je uzel. Pokud by byl
jeden z fixních bodů vytržen, štand by
přesto ještě vydržel.
Silový trojúhelník neboli vyrovnávací
kotvení
U slabých stanovišť má smysl všechny síly, které
by mohly na stanoviště působit, rozdělit na jednotlivé fixní body. Síly mohou být však jen tehdy
dobře rozděleny, pokud je úhel smyčky jejich
propojení co možná nejostřejší (0–90 °). Tupý
úhel zatížení (>120 °) je dokonce nebezpečný,
neboť síla působící na fixní body je přitom vyšší
než vlastní zatížení (obr. 5).
6
Pokud se stanoviště neskládá ze dvou
solidních borháků, nesmí být první bod
postupového jištění zavěšen do fixního bodu
štandu! Karabina HMS musí být vždy zavěšena
do spodního fixního bodu.
Co pro vás znamená „slabý fixní bod“?
Slabý fixní bod je takový, který vydrží zatížení 300 kg
nebo méně. Právě tak je velké zatížení při přímém
pádu do štandu. Bohužel je někdy obtížné správně
odhadnout pevnost fixních bodů. V případě
pochybností je třeba zřídit silový trojúhelník, ovšem
tak, jak je vybrazen na obr. 5. Klasické vyrovnávací
kotvení již nedoporučujeme. Pokud totiž selže jeden
fixní bod, dojde k pádu jistícího (a event. padajícího)
bez jakéhokoli tlumení do druhého fixního bodu,
a ten je pak velmi silně zatížen.
Mohou se při této metodě vyrovnávacího
kotvení vyskytnout problémy stran roztavení
materiálu určitých smyček?
Lodní uzly, které jsou uvázány na smyčkách
propojujících fixní body, začnou prokluzovat při
zatížení 2–3 kN, u smyček Dyneema již od 150
kg. To má tu výhodu, že se zatížení kotvení samo
vyrovná, pokud není ideálně rozloženo. Proto je
také důležité při zřizování stanoviště smyčku mezi
fixními body nenapínat.
Dyneema má nižší bod tání než smyčky z tradičních materiálů. Protože však může proklouznout
jen několik centimetrů a smyčka se právě díky
prokluzu odírá stále na jiném místě, nemyslíme
si, že by kdekoli v průběhu smyčky mohla teplota
způsobit její tavení. Situace by byla jiná, kdyby
k oděru docházelo na stále stejném místě smyčky,
např. pokud by byla Dyneema použita na prusík
a ten proklouzl.
ŠTANDY V HORÁCH
www.hudy.cz
37
HOROLEZECTVÍ
7
Za předpokladu velmi pevného fixního
bodu, např. strom, pevný skalní hrot,
může být stanoviště zřízeno výjimečně na
tomto jediném bodě.
„ Stanoviště bez
dvou borháků
Pokud je na stanovišti pouze jeden BH, je nutné
ho posílit minimálně jedním dalším fixním
bodem. Tím může být skoba, smyčka přes hrot,
vklíněnec nebo friend. K sebejištění a zavěšení
HMS bude vždy použit spodní fixní bod, a to
i v případě, že jím není borhák.
POZOR: V tomto případě nesmí být k zavěšení
prvního bodu postupového jištění využit fixní
bod stanoviště. Prvolezce je potom lepší jistit
přímo do štandu (obr. 6).
Proč musí být centrální karabina (bod) štandu
umístěn vždy na spodním fixním bodě a ne vždy
na borháku? (obr. 6)
V každém případě jistíme na spodním (rozuměj ze
dvou ten níže položený. Předpokládejme, že horní
fixní bod je BH a spodní nepříliš pevná skoba. Pokud
bychom jistili z borháku a ten by se vylomil nebo
by případně selhala karabina, došlo by k pádu do
spodní, horší“ skoby, a to bez jediného tlumícího
prvku. Pravidlo je tedy jednoduché: Pracujeme vždy
na spodním fixním bodě. Toto pravidlo je lezecké
veřejnosti téměř neznámé.
Stanoviště na jediném fixním bodě
Stanoviště na jediném fixním bodě je výjimkou
a je možné pouze tehdy, pokud je tento bod velmi
stabilní, jako např. silný strom nebo pevný skalní
hrot. Je-li však možné bez velkého úsilí zřídit bod
další, je třeba to bezpodmínečně udělat (obr. 7).
8
Improvizované stanoviště: Štand se skládá
z minimálně dvou fixních bodů a v každém
případě musí držet. Fixní bod pro tah vzhůru
je nepovinný, avšak smysluplný v případě, je-li
prvolezec výrazně těžší nebo jsou-li první body
postupového jištění velmi daleko od sebe.
znamená to, že postupové jištění vydrželo a nebezpečí pádu lanového družstva je zažehnáno. Často
lze pozorovat, že je vynakládáno velké úsilí ke
zřízení fixního bodu, který by držel směrem nahoru,
zatímco pro směr dolů není štand zcela bezchybný.
To je nebezpečné! Je jasné, že je vždy dobré mít
fixní bod pro tah vzhůru, pokud je to jednoduše
realizovatelné. Pokud při variantě na obr. 7 dojde
k tvrdému pádu prvolezce, bude jistící zdvižen do
vzduchu, a protože je fixovaný ke stěně, bude navíc
vymrštěn proti skále. Toto nebezpečí hrozí zejména
u lehkých osob a při velkých vzdálenostech mezi
body postupového jištění. Aby bylo možné tomuto
předejít, určitě se vyplatí stanoviště posílit fixním
bodem působícím proti tahu vzhůru! (obr. 8)
Improvizovaná jisticí stanoviště
Nejsou-li k dispozici žádné borháky nebo stabilní
hroty, je nutné zřídit štand na různých improvizovaných fixních bodech. Ne všude je vhodná struktura
skály ke zřízení improvizovaného stanoviště. Jako
první je tedy nutné začít hledat pro štand vhodné
místo, dokud nám zbývá ještě dost volného lana.
• Minimálně dva fixní body musí být propojeny
vzájemně a s centrální karabinou.
• Úhel zatížení by měl být menší než 90 °.
• Pro zřízení prvního bodu postupového jištění
nesmí být použit fixní bod stanoviště.
• Prvolezce je lepší jistit do stanoviště než přes tělo.
• Pokud je prvolezec výrazně těžší, nebo pokud
není vyloučený dlouhý pád, dává smysl zřídit
dodatečný fixní bod pro tah vzhůru (obr. 8).
obtíže s budováním stanoviště. Z představených
technik lze odvodit mnoho variant vhodných pro
různé situace podle osobních preferencí. Vždy však
platí: dobře zvážit výhody a nevýhody. Doufáme,
že náš článek k tomu může být přínosem.
Sedací úvaz X 350a
Superlehký a elastický sedací úvazek
pro
opravdové
fajnšmekry. Vhodný
pro celoroční použití na všechny
lezecké aktivity (skála, led, mix). Nová
technologie WST™ zajišťuje jedinečný
přenos zátěže na celou plochu úvazku.
Nastavitelné nohavičky, 4 odnímatelná
poutka na materiál, nosnost poutek
5 kg, odvětraný bederní pás a nohavičky, tři samosvorné eloxované spony
z materiálu 7075 T6
hmotnost: 347 g (M)
velikost: M–XL
cena: 4290 Kč, HUDYpartner: 3990 Kč
Závěrem
Skalní hroty a hlavy, které je možné zatížit jen
dolů. Jsou takovéto štandy dostatečné?
Tím nejdůležitějším je, že stanoviště drží směrem
dolů. Pokud bude zatíženo směrem nahoru,
38
www.hudy.cz
Jsme si vědomi toho, že dobrá jisticí stanoviště
lze zřídit mnoha různými způsoby. Nakonec je to
také věc zvyku. Rozmýšleli jsme, jaká technika nejlépe pomůže začátečníkům v počátcích překonat
ŠTANDY V HORÁCH
ZDRAVÍ
Outdoorové sporty v těhotenství
foto: Michal Bulička, Petr Havelka,
Martin Honzík
Smějí, mohou, mají těhotné ženy pěstovat aktivity v horách? Ošidná otázka, na kterou mnoho
lékařů z opatrnosti odpovídá záporně, protože již samo těhotenství zrychluje pochody v organismu
skoro jako horolezectví: vyšší spotřeba kalorií, rychlejší dýchání, zrychlený tep.
SPORT V TĚHOTENSTVÍ
• nejméně problémů je v druhém trimestru
těhotenství (cca 15. až 30. týden)
• pozitivně působí na krevní oběh a proti
nízkému tlaku
• podporuje prokrvení dělohy
• působí preventivně proti těhotenské cukrovce a tvorbě trombů v žilách (v těhotenství
je asi pětkrát vyšší riziko trombózy)
• vede k lepšímu vnímání a kontrole vlastního těla
• snižuje pravděpodobnost předčasného porodu
• může mírnit pravděpodobnost nižší porodní váhy
• snižuje riziko EPH gestózy (preeklampsie)
• zkracuje dobu zotavení po porodu
„ Nedostatek informací
Platí to i pro horské sporty? Důvodem, proč většina lékařů na tuto otázku odpovídá zdrženlivě
nebo dokonce striktními zákazy, je podle názoru
Marion Sulpriziové nedostatek informací. Tato
psycholožka řídí na Deutsche Sporthochschule
Köln (Německé vysoká sportovní škola v Kolíně)
poradenský program Sport pro těhotné (viz info
str. 25). „Těhotné se mohou věnovat aktivitám
v horách, pokud respektují určitá pravidla“,
říká Sulpriziová, za kterou stojí tým odborníků
na sport a medicínu. Nejdůležitější pravidla se
podle Sulpriziové týkají kardiovaskulárního
systému: Zaprvé by neměl být puls u těhotných
dlouhodobě nad 140 tepů za minutu. Pracovnice
vysoké školy sportu ale ví, že „výkonnostní
sportovkyně nebo ženy, které často provozují
aktivity v horách, bez obtíží zvládnou i vyšší
maximální tepovou frekvenci.“ Zadruhé by zátěž
v horách měla být vždy aerobní, tj. pod hranicí,
kdy se nedá výkon i při nejintenzivnějším
dýchání dále zvyšovat bez zapojení anaerobní
látkové výměny, při níž vzniká kyselina mléčná.
Železné pravidlo zní: Můžete mluvit, aniž byste
museli popadat dech?
„ Nutné je přizpůsobovat
námahu ve výšce
Odborníci doporučují, aby si těhotné více všímaly signálů vlastního těla a omezily stupeň aktivit
– asi o třetinu pod maximální výkon
„Klidový puls je i u trénovaných žen v těhotenství mezi 80 a 100 tepy za minutu“, říká dr.
Thorten Fischer, hlavní gynekolog nemocnice
v Landshut-Achdorfu (SRN). Přesto patří
Fischer k té menšině gynekologů, která vybízí
těhotné ke sportu obecně, a za určitých předpokladů i k horským sportům. „Lékaři podávají
z neznalosti nesprávné informace“, míní Fischer
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
a stěžuje si na nedostatek průkazných vědeckých studií. Řada jeho výzkumů, které odevzdal
k publikování do renomovaného odborného
časopisu, ukazuje, že běh, jízda na kole a na
koni s sebou nepřináší při nerizikovém těhotenství žádná negativa, jako např. předčasné
porodní bolesti, ba naopak mnohá pozitiva (viz
infobox).
Ožehavým tématem pro obecná doporučení je
nadmořská výška. „Bez aklimatizace by se těhotné neměly pouštět do výšky nad 2500 metrů,“
varuje Sulpriziová. „U žen, které jsou aktivní
nad touto hranicí, je nutná nejen aklimatizace,
ale i celková dobrá fyzická kondice.“ Klíčový
problém spočívá v tom, že ve výšce se snižuje
zásobování plodu kyslíkem i bez nějaké velké
fyzické aktivity, protože u neaklimatizovaných
těhotných se krevní oběh pomaleji přizpůsobuje vyšší potřebě čerpání krve. Při fyzické zátěži
si v zásobování krví, a tím i kyslíkem, navíc konkurují svaly a děloha s placentou. Je prokázáno,
že i malý nedostatek kyslíku (hypoxie) zrychluje
srdíčko plodu o 5 až 25 tepů za minutu. Proto
www.hudy.cz
39
ZDRAVÍ
tlakem či s onemocněním kardiovaskulárního
systému nebo plic. Aktivity v horách se také
nedoporučují při EPH gestóze, snížené funkci
placenty, fetální růstové retardaci a u ostatních
rizikových těhotenství, jako např. při zvýšeném
riziku potratu. I při anémii a akutních infekcích by
si měly dát těhotné pauzu. Objeví-li se následující
příznaky, měly by těhotné ženy okamžitě přerušit
aktivity v horách a případně vyhledat lékaře:
• nedostatek dechu, bolesti hlavy a na hrudi,
svalová slabost, otoky lýtek, nevolnost, závratě
• krvácení
• ztráta plodové vody
• náhlý pokles pohybů plodu
• prudké bolesti (stahy dělohy), „přičemž dvě až
tři krátké kontrakce za hodinu je ještě možno
považovat za normální“, uklidňuje dr. Thorsten
Fischer.
Kdo chce jet do odlehlých hor, by si měl být
vědom toho, že lékařská péče zde nemusí být
k dispozici vůbec nebo až za delší dobu.
„ Pády zvyšují riziko potratu
Těhotenství znamená i v běžném životě skoro stejnou fyzickou zátěž jako lezení
Každá těhotná by si měla dobře rozmyslet,
jestli chce dělat sporty, které s sebou nesou větší
riziko pádu nebo ve zvýšené míře zatěžují břišní
krajinu. Co se týče lezení, pak zkušené lezkyně
mohou pokračovat v první polovině těhotenství,
ale měly by kromě sedacího úvazku používat
i prsní úvazek nebo ještě raději speciální úvazky,
které zmenšují tlak na břišní krajinu. Pokud je
to možné, měly by volit jištění top-rope. Mezi
zimními sporty se jako nejnebezpečnější pro
břišní krajinu ukázala jízda na snowboardu. Ale
i umírněný běh či sjezd na lyžích s sebou nese
vyšší riziko pádu, protože srážka nebo terénní
nerovnosti jsou často nepředvídatelné. Nejenže
pády namáhají vazy a klouby více než u netěhotných, ale v nejhorším případě nohou vyvolat
i potrat.
lékařská komise UIAA doporučuje před aktivitami ve výšce nad 2500 metrů nad mořem
tři až čtyři dny aklimatizace – „až dva týdny při
výrazné fyzické aktivitě“. Co se týče nebezpečí
nástupu horské nemoci, neexistuje podle UIAA
u těhotných zvýšené riziko ve srovnání s netěhotnými. Je ovšem nutno mít na paměti, že
určité léky účinné ve výškách, např. preventivně
podávaný acetazolamid, jsou v prvním trimestru
a po 36. týdnu kontraindikované. UIAA důrazně
upozorňuje na to, že je nutno vyrovnávat zvýšenou ztrátu vody dostatečným pitím. Výška
umocňuje hyperventilaci (zrychlené dýchání),
u těhotných již tak jak tak rychlejší, což při malé
vlhkosti vzduchu ve vysokých výškách způsobuje nadměrnou ztrátu vody. Těhotné ženy se
navíc začínají potit při nižší tělesné teplotě.
„ Kdy hrozí nebezpečí?
Odborníci „předepisují“ ženám, které byly i před
těhotenstvím aktivní, vedle sportu obecně
i horské sporty, ale „příbalový leták“ léku „horský
sport“ obsahuje některé kontraindikace. Do hor
by se raději neměly vydávat těhotné s vysokým
40
www.hudy.cz
Chození po horách je v těhotenství namáhavější, ale při dobré fyzické kondici v pohodě možné
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
ZDRAVÍ
DOPORUČENÍ PRO TĚHOTNÉ
• „Horské sporty jsou v těhotenství povoleny, pokud je žena provozovala pravidelně již předtím a pokud
těhotenství probíhá normálně. Těhotné by se měly vyhýbat extrémní zátěži a výškám nad 3000 metrů
a sportům, kde hrozí úrazy. Zvláště na počátku těhotenství je potřeba dbát na dostatečné množství
uhlohydrátů a dostatečný přísun tekutin.“ Zdroj: Walter Treibel, 2006
• „Zatímco v USA dávají zdravým těhotným zelenou až do výšky 4000 metrů, u nás jsme o něco
opatrnější: 3000 metrů na maximálně dva týdny bez extrémní zátěže se obecně bere jako bezpečné
maximum pro „normální“, těhotné aktivní horolezkyně-nekuřačky.“ Zdroj: Prof. Franz Berghold, OGAHM
• „Pozor je potřeba dávat při nadměrné zátěži v posledním trimestru, dochází častěji k porodům
nedonošených dětí.“ Zdroj: Dr. Lena Erhard, Univerzita Mnichov, 2007
Údržba oblečení
„ Rozmanité zkušenosti
Jak různě je vnímána zátěž v horách, dokazují i dotazy v okruhu mých známých. Susi
Kriemlerová, lékařka na Ústavu pro sportovní
vědy univerzity v Basileji, říká o svých vysokohorských aktivitách během dvou těhotenství:
„Byla jsem pravidelně ve výškách nad 4000
metrů, ale nikdy jsem tak vysoko nenocovala.“
Větší námahu přiznává Julia Kramer, geoložka
z Basileje. V první polovině těhotenství vyrážela
na skialpinistické túry, jezdila na snowboardu
na sjezdovkách a lezla v hale. „Dávala mi zabrat
větší únava, citlivost vůči chladu a hmotnost
batohu, protože jsem musela s sebou nosit víc
jídla kvůli hrozícímu nedostatku cukru.“ Že se
projeví zejména zátěž na zádech tím víc, čím
déle se jde, přiznává i Magdalena Rafecasová,
vědecká pracovnice Fyzikálního ústavu IFIC
ve Valencii, po zkušenostech z trekkingu
v Oberengadinu, kdy byla v šestém měsíci
těhotenství: „Batoh mi byl těžký, i když měl
jen osm kilo. Přestože jsem vůbec nepoužívala
bederní pás, bolelo mě často břicho.“
Nároky a zátěž v horách jsou tak rozdílné
a nepředvídatelné, že se nedá obecně říci,
které aktivity jsou bezproblémové a které by
měly být spíše tabu. Všichni odborníci důrazně
doporučují, aby si těhotné více všímaly signálů
vlastního těla a omezily stupeň aktivit – asi
o třetinu pod maximální výkon. „Člověk sám
dobře cítí, co může dělat a co si může dovolit.“, říká na základě vlastních zkušeností dr.
Eva Obermayerová, šéflékařka gynekologie
v Mnichově. I Thorsten Fischer konstatuje
obdobně: „Každá žena si sama najde hranici,
kdy se ještě cítí dobře, ať už se to týká výšky
nebo rychlosti chůze.“
připravil: Michal Bulička
použitá literatura: Die Alpen 1-2009,
www.sportundschwangerschaft.de,
Dr. Eva Wöhrnschimmel: „Frauen und Bergsport“
(ročenka ÖGAHM 2006)
HORY NEJSOU PRO TĚHOTNÉ TABU!
Produkty značky Granger´s, pokud jde
o péči a funkčnost, vycházejí z terénního
testování našich impregnací, prováděného
předními outdoorovými profesionály za
těch nejdrsnějších podmínek.
„ Proč je Granger „profesionálem
v oblasti funkční péče a údržby“
• Přípravky Granger´s pro impregnaci
a konečnou úpravu jsou ty nejtrvanlivější
a nejprodyšnější přípravky na trhu.
• Všechny produkty Granger´s jsou před uvedením na trh testovány zkušebním týmem
v náročných podmínkách
• Granger´s je jediná celosvětová značka
produktů pro péči a údržbu, kterou podporuje a doporučuje společnost W. L. GORE pro
impregnaci svých oděvů i obuvi.
„ Co je dobré vědět o impregnaci…
• Dříve, než začneme jakýkoli produkt impregnovat, jinak řečeno obnovovat úpravu DWR
(durable water repelent), musíme nejprve
zajistit správné vyčištění jeho povrchu a vláken.
• Zbytky detergentů a změkčovadel obsažených v běžných pracích prostředcích
zamaskují povrch textilních vláken a vodu
neodpuzují, ale přitahují.
• Čisticí přípravky Granger´s na vodné bázi nepoškodí ani neodstraní DWR úpravu na oděvu.
• Fluoropolymerové přípravky Granger´s
umožňují jemnou a účinnou impregnaci
jednotlivých vláken materiálu.
• Přípravky Granger´s využívají stejné technologie jako většina výrobců značkových
oděvů a obuvi. Impregnace, která se nachází
v produktech Granger´s, je stejná jako
povrchová úprava, již nacházíme na více než
80 % značkových oděvů a obuvi. „V lahvičce
je to, co je na oděvu!“ Také proto mají DWR
impregnace Granger´s nepřekonatelně
silnou přilnavost.
• Díky své dokonalé jemné struktuře jsou
molekuly impregnačního přípravku schopny
navázat se na vlákna oděvu/obuvi, a přitom
nebránit průniku odpařované vlhkosti (potu)
ve směru od uživatele. Kondicionéry Granger´s
nemají žádný negativní vliv na prodyšnost.
• Konečnou DWR úpravu na výrobcích mohou
narušovat tyto kontaminující látky: bláto,
písek, kamínky, detergenty a změkčovadla,
parfémy, cigaretový kouř, syntetické oleje,
výfukové plyny, přírodní tukové látky a soli.
• Spreje Granger´s jsou 100% recyklovatelné a neobsahují freony (chlorované
fluorouhlovodíky).
„ Base cleaner
Je určený pro veškeré funkční
oblečení jak ze syntetických,
tak i přírodních materiálů včetně merino vlny.
Maximalizuje odvod potu,
poskytuje antimikrobiální
ochranu a odstraňuje
zápach. Prádlo se pere
v pračce a přípravek Base
cleaner je funkční již od
30 °C.
„ 2in1
Čistící a impregnační prostředek. V jednom pracím cyklu
se prádlo jak vypere, tak se
současně i znovuobnoví
vodoodpudivost svrchního
materiálu. Prádlo se pere
v pračce a přípravek je
funkční již 30 °C. Pro delší
funkčnost impregnace se
doporučuje sušit v sušičce,
pokud to materiál dovolí, ale
pro funkčnost impregnace
to není podmínkou.
Již v roce 1947 v Granger´s vyvinuli a vytvořili
první impregnaci tkaniny na světě na vodné
bázi. Tento produkt si díky jeho ojedinělým
funkčním vlastnostem zvolil Sir Edmund Hillary
pro svoji úspěšnou expedici na Mt. Everest
v roce 1953 pro impregnaci výstroje vrcholové
skupiny.
www.hudy.cz
41
ORIENTACE
Digitální mapy
text a foto: Michal Bulička
S rozvojem GPS a vůbec digitalizací veškerých informací nabývají digitální mapy logicky na významu.
Celé výřezy map lze dnes nahrávat do paměťových karet navigačních přístrojů. Klasické papírové
mapy na túře rozhodně nahradit nemohou. Limitem je především velikost displeje.
„ Rozdělení map
Digitální mapy se dělí na dva základní typy –
rastrové a vektorové. Rastrové mapy bohužel
nemůžeme nahrávat do GPS, i když se mnozí
domnívají, že do navigace můžeme nahrát
jakoukoli digimapu. To jde ale jen do přístrojů k tomu určených, označených „GPS Map“,
a navíc musí jít o speciální mapy.
Rastrové mapy jsou výborné pro práci
v počítači, tedy ne v terénu, ale při plánování
túry.
„ Rakouské mapy OEAV
Pokud si jako příklad vezmeme třeba skvělé
digitální mapy rakouských Alp 1:25000 od
OEAV, můžeme využít početnou databázi
lyžařských túr. Ty si můžeme nejen prohlédnout ve shodné 2D dimenzi jako na mapě
papírové, ale také v trojrozměrném zobrazení. Otáčením a nakláněním si horu a linii túry
můžeme prohlédnout ze všech stran, jako
zákusek v cukrárně.
„ Možnosti mapy
K tomu navíc změřit sklon svahu na potenciálně nebezpečných místech, naměřit vzdálenost. Prostě ideální zdroj informací. Nakonec
to nejlepší: celou trasu si lze nahrát do GPS.
Naopak je možné po túře stáhnout data
do počítače a prohlédnout si třeba výškový
profil nebo si dokonce nechat na displeji
projet svoji stopu v 3D animaci.
1
Zmiňovaná digimapa rakouských Alp nabízí buď zeměpisné nebo UTM souřadnice.
„ Ukázková túra
Jako příklad si ukážeme oblíbenou túru na
Fluchtkogel z Vernagthütte v Ötztálských Alpách.
Digitální mapa nabízí dva typy zobrazení: Klasické
2
4
5
42
www.hudy.cz
zobrazení trasy je dvojrozměrné obr. 1, přičemž
linie trasy je vyznačena tlustou fialovou čárou.
Pro mnohem lepší představu poslouží plastické,
trojrozměrné zobrazení obr. 2. Pomocí myši
lze terén libovolně natáčet i měnit úhel pohledu.
Je nutno podotknout, že lyžařské túry můžeme
sledovat jen v případě, že oblast na mapového
3
6
PLÁNOVÁNÍ TÚRY U POČÍTAČE
ORIENTACE
listu byla vydaná nejen s vyznačenými letními
cestami, ale také s lyžařskými túrami.
Velice atraktivní funkcí je virtuální projížďka
trasy obr. 3, kdy nám šipka projede linií túry
v 3D zobrazení.
Zejména pro posouzení lavinového nebezpečí
je klíčovou funkcí měření sklonu svahu obr.
4 na vybraném úseku (označeno červenými
tečkami). Zejména u svahů prudších než 30 ° je
vyšší pravděpodobnost uvolnění laviny, proto je
důležité znát tyto prudké zóny svahu a k pohybu
po nich zvolit optimální strategii.
Pro vyhodnocení časové i fyzické náročnosti
nám poslouží znázornění výškového profilu túry
obr. 5. Při plánování túry využijeme funkci
změření délky úseku, v tomto případě z Rofenu
k chatě Vernagthütte obr. 6.
Za zmínku stojí ještě vyhledávání míst. Stačí
kliknout na dalekohled, zadat např. „Vernagt“,
a hned se objeví nabídka všech pojmů obsahující
zdroj: Alpenvereinskarte Digital (obr. 1–7)
9
zdroj: Google Earth (obr. 8,10,11)
7
10
PLÁNOVÁNÍ TÚRY U POČÍTAČE
tento slovní základ na všech rakouských mapách
obr. 7. Skvělá funkce!
„ Vektorové mapy
Slouží k nahrávání do GPS přístrojů. Aby nebyla
data tak objemná, nejsou tyto mapy tak podrobné jako ty rastrové. Na dostatečné úrovni jsou
takové mapy k dostání pro autonavigaci. Pro
účely outdoorových aktivit nejsou zatím vektorové mapy moc rozšířené. Vektorové mapy nám
na displeji GPS usnadní orientaci a lépe se podle
zobrazení na displeji najdeme na mapě papírové.
Bohužel displeje outdoorových navigací nejsou
moc velké, a tak mají tyto mapy k celkove orientaci na větším území citelně nižší použitelnost
než klasické papírové mapy.
„ Satelitní mapy
Kdo má rád hory a nainstaloval si satelitní mapu
Google Earth, možná už ví, jak těžké je odtrhnout
se od prohlížení naší krásné planety. Z hlediska
skialpinismu má toto zobrazení zemského povrchu význam jednak při virtuálním obhlédnutí
terénu, nejlépe pro konfrontaci trasy na papírové
mapě s plastickou animací. Je to také výborná
pomůcka pro trénink čtení papírové mapy –
odpovídá vaše prostorová představa terénu
odvozená z papírové mapy skutečnosti? Zkuste
si to!
Oblast Alp, kam na lyžařské túry nejčastěji
vyrážíme, je nafocena velmi precizně obr 8
(reál) a obr. 9 (Google Earth), ve vysokém rozlišení (na rozdíl od např. nepálského Himálaje).
To je velmi důležité, např. pro znázornění
ledovcových trhlin – což je pro plánování skvělá
pomoc – viz např. členitý zlom na ledovci
Cambrena obr. 11, při výstupu na Piz Palü.
Můžeme si znázornit další klíčová místa túry,
např. závěrečný hřeben k východnímu vrcholu
obr. 12.
8
11
www.hudy.cz
43
ZDRAVÍ
13 mýtů o výživě, zdraví a sportu
„A pokud ještě neumřely, žijí dodnes.“ Mýty okolo výživy, zdraví a sportu se drží tak urputně jako
žmolky na fleecu. Jak to tedy je s těmi známými, po léta zažitými „pravdami“?
„ Mýtus č. 5
Trénovat na lačno pomáhá spalovat více tuků.
PRAVDA: To je lež. I když nemáme v břiše nic,
tělo při zátěži nejprve spaluje cukry. Ty jsou
nejsnáze přístupným zdrojem energie. Tuky
přijdou na řadu až potom. Jen ten, kdo jí méně,
než spotřebuje, se důsledně a trvale zbaví tuku.
„ Mýtus č. 6
Některé běžecké styly šetří klouby.
PRAVDA: Smysluplnější než nuceně trénovat
určitý styl jsou boty s dobrým tlumením a případně s vhodnými vložkami. Pokud běžíme jinak, než
jsme zvyklí, poběžíme křečovitě a nepravidelně.
„ Mýtus č. 7
Ve výšce je vzduch s nižším obsahem kyslíku.
PRAVDA: Fyzikálně špatně. Obsah kyslíku ve
vzduchu se nemění. Pořád činí 20,9 % a je jedno,
jestli jsme u moře, nebo na osmitisícovce. Mění se
ale parciální tlak kyslíku v ovzduší. Ten je ve výšce
menší a v červených krvinkách zůstává méně
kyslíku. Tak se i do svalů dostává méně kyslíku,
a proto se cítíme slabší. Po návratu do nižších
poloh se to ale projeví pozitivně, neboť zvýšené
množství krvinek pak transportuje větší množství
kyslíku a zvyšuje se sportovní výkonnost.
„ Mýtus č. 8
„ Mýtus č. 1
„ Mýtus č. 3
Namožení svalů – na vině je překyselení svalů.
PRAVDA: Namožení svalů se nedá, na rozdíl od
všeobecně rozšířeného názoru, svádět na překyselení svalů. Laktát, který se má za původce tohoto neduhu, vzniká látkovou výměnou při každé
svalové práci, ale odbourává se relativně rychle.
Již za několik hodin po sportu se hodnoty laktátu
vracejí na normál, svaly začínají bolet o něco
později. Ve skutečnosti vzniká namožení svalů
v důsledku nepatrných zranění. Ta se regenerují
většinou po několika dnech, ale kdo svalovou
tkáň příliš přepíná, musí na kratší či delší dobu
počítat s trhlinkami ve svalových vláknech.
Nordic walking odlehčuje kloubům.
PRAVDA: Pokud hole správně posunujeme
vpřed, jdeme rychleji. To zvyšuje kompresní síly
v kolenních kloubech. Tedy žádné odlehčování!
Jinak je tomu při horské turistice. Kdo zde používá hole, skutečně klouby odlehčuje, hole tlumí
vertikální síly. Pokud jsme si těchto souvislostí
vědomi, mohou nordic walking pěstovat v přiměřené intenzitě i nemocní.
„ Mýtus č. 2
Při namožení svalů pomáhají masáže.
PRAVDA: Ne, naopak, masáže mohou svalovou
tkáň poškozenou nepatrnými zraněními ještě více
traumatizovat. Ostatně stejně nevhodné je si ještě
přidat zátěž a dál intenzivně trénovat. Smysluplnější
je od počátku bolest zmírňovat. Návštěva sauny,
teplé koupele a v následujících dnech lehký pohyb.
44
www.hudy.cz
„ Mýtus č. 4
Hořčík pomáhá proti svalovým křečím.
PRAVDA: Může, ale nemusí. Svalové křeče
mohou mít mnoho příčin, jednou z nich by
mohl být nedostatek hořčíku. Důležitější se
zdá být dostatečný a pravidelný přísun tekutin
a iontových nápojů. Před tréninkem od hořčíku
ruce pryč! Kdo ho má v sobě příliš mnoho, tomu
se snižuje maximální výkonnost, protože hůře
funguje přenos podnětů. Lepší je dostatečně se
napít a vyváženě najíst, rozehřát se a lehce se
protáhnout.
Vitamíny – čím více, tím lépe.
PRAVDA: Náš organismus potřebuje vitamíny,
aby fungoval a zůstal zdravý. Ale všeho moc
škodí. Během testování nápojů bylo zjištěno, že
především dávkování umělého beta-karotenu
může být zdraví škodlivé. I přílišným množstvím
vitamínu E si můžeme uškodit. Navíc v nápojích
byla obsažena ještě umělá a také geneticky
modifikovaná sladidla – jen zřídka je v krabicích
a lahvích pravý džus. Kdo chce mít ohledně
přísunu vitamínů jistotu, měl by se držet pravidla
„pětkrát denně“. Pětkrát denně jíst ovoce a zeleninu nebo si občas vylisovat šťávu a tak si zajistit
denní přísun 400 až 800 gramů, to může snížit
riziko nebezpečných nemocí, např. rakoviny.
„ Mýtus č. 9
Fitness z plechovky – zdraví po lžících.
PRAVDA: Energetické potraviny a nápoje najdeme
v každém chladicím boxu. Výrobci slibují spotřebitelům výkonnost a zdraví – za vysoké ceny. Ale pozor,
energetické potraviny zásadně nejsou zárukou
vyvážené stravy, odpovídající potřebám organismu.
Chyby ve výživě se nedají odstranit konzumací
energetických potravin. A pokud jde o sportovní
a energetické nápoje? Faktem je, že není dokázáno
zvýšení ani fyzické ani psychické výkonnosti. Obsah
kofeinu v jedné plechovce je srovnatelný s obsahem
v šálku kávy. Místo toho jezte raději hodnotnou stravu s množstvím ovoce a zeleniny. Pro určité cílové
skupiny by energetické potraviny mohly mít smysl,
kdyby existovala pro spotřebitele příslušná osvěta.
MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE, ŽE...
ZDRAVÍ
„ Mýtus č. 10
Tuk způsobuje tloušťku a „light“ redukuje
hmotnost.
PRAVDA: Ano i ne. Jsou tuky, po kterých se
tloustne, jiné člověku pomáhají zůstat zdravým.
S pomocí jednoduchých nebo vícekrát nenasycených tuků (rostlinných nebo z mořských živočichů) může organizmus získávat ze stravy určité
vitamíny. Nasycené tuky jsou živočišné tuky, které
organizmus používá jako energetickou rezervu
nebo je ukládá do zásoby. Vědci zjistili, že kdo
má velké energetické zásoby, a proto přejde na
light výrobky, může s těmito náhražkami tuků
v lákavých obalech dokonce ještě přibrat. Naše
látková výměna se totiž na rozdíl od naší chuti
nedá ošidit. Pokud má jídlo málo kalorií, sníme
ho prostě víc. Podobně je to s náhražkami cukru
v light výrobcích. I ty nás pobízejí k tomu, abychom jedli víc.
„ Mýtus č. 11
Káva je lupič tekutin.
PRAVDA: To se vždy myslelo, ale měřením byl
tento omyl vyvrácen. Káva jako nápoj je důležitou součástí denního přísunu vody. V celkové
bilanci tekutin je třeba ji brát jako kterýkoli jiný
nápoj. Ale u osob, které pijí kávu jen příležitostně,
mají průjem nebo se silně potí, může černá káva
způsobovat ztrátu tekutin. Proto není nesmyslné
ke kávě vypít sklenici vody. A navíc, káva není jen
z vody, kofein zrychluje srdeční činnost a krevní
oběh.
„ Mýtus č. 12
Klíšťata odstraňujeme za pomoci oleje
a lepidla.
PRAVDA: Jen to ne! Ruce pryč i od odstraňování klíšťat kroucením doprava nebo doleva.
Správně: Špičatou pinzetou, nehty nebo nití
těsně u povrchu klíštěte vytahujeme klíště
směrem vzhůru.“ Ještě důležitější je jednat co
nejrychleji. Pravděpodobnost přenosu borelií
se totiž zvyšuje s dobou, po kterou klíště saje.
Nerozmačkávejte tělo klíštěte a nepomáhejte si
různými zaručenými přípravky, to se pak původci
nemoci teprve mohou dostat do rány. Kdo si sám
ošetřil kousnutí klíštětem, měl by následně prohlédnout ránu pod lupou. Pokud v ní ještě něco
je, měl by jít okamžitě k lékaři. Nezávisle na tom je
nutno ranku dezinfikovat a pozorovat.
Vy se hýbejte a váš batoh s vámi
„ ACTIVE FORM DESIGN
TM
Black Diamond udává trend designem nové kolekce batohů.
Neomezená volnost pohybu, individuálně přizpůsobený tvar
a moderní funkční rysy charakterizují nové batohy Black Diamond
z kolekce Launch a Enduro. Co je pro tyto batohy typické:
„ 1. Nosný systém ACTIVE FRAME TECHNOLOGY
Nosné konstrukce reACTIV™ a ergoACTIV™, umožňují nepřekonatelnou
volnost pohybu díky souhře pohyblivých ramenních popruhů a systému zavěšení bederního pásu.
„ 2. Ergonomický tvar pro každou postavu
Specifické pro muže a ženy. Modely pro ženy respektují kratší dámský trup, jsou vybaveny odlišně
tvarovaným bederním pásem a speciálně navrženými ramenními popruhy. Zádový systém OpenAir
splňuje nejvyšší nároky na průchod vzduchu a pohodlí díky provětrávanému materiálu. Individuálně
přizpůsobitelný tvar - nosný systém je jednoduše nastavitelný podle délky trupu uživatele a aluminiová
kostra batohu přizpůsobitelná individuálnímu zakřivení zad.
„ 3. Účelný a efektní design
Moderní vzhled a funkční vlastnosti, variabilní objem, lehké a odolné materiály.
„ Charakteristické prvky batohů Black Diamond
kolekce Launch a Enduro 2010
„ Bederní pás reACTIV™
Měkký, elastický bederní pás pro nižší zátěž. Díky konstrukci s pohyblivým příčným spojením se bederní
pás přizpůsobí pohybům těla uživatele. Zvláštní ergonomie a tvar pásu pro muže a ženy umožní optimální komfort nošení.
„ Bederní pás ergoACTIV™
Podpůrný bederní pás uchycený na 3D kulovém kloubu se přizpůsobí pohybům těla a je určen pro
vícedenní túry s velkou zátěží. Rovněž speciální tvar pro ženy i muže.
„ Ramenní popruhy SwingArm™
Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém provedení, zvlášť pro muže a ženy jsou na dně batohu
vzájemně propojeny lankem, které vede kanálkem (minimální tření).
„ Kostra batohu V-Lite™
Lehká kostra batohu, vyrobená ze 4 mm silné slitiny hliníku 6061, se svým tvarem přizpůsobí anatomii
zad uživatele a propůjčí celému nosnému systému lepší flexibilitu.
„ Kostra batohu V-Motion™
Kostra ze 6 mm aluminia, a její tvar je konstruován tak, že se přizpůsobí zádům uživatele. Dodává nosnému systému stabilitu a přenáší maximum zátěže na bederní pás.
„ Zádový systém OpenAir™
Provětrávaný zádový systém s měkkou, dýchající 3D síťovinou je součástí bederního pásu i ramenních
popruhů.
„ Strečové kapsy ze síťového materiálu po stranách a vpředu
Jednoduché, zvláště elastické přední kapsy přiléhají těsně na tělo batohu a zároveň slouží jako kompresní prvky.
„ Bederní pás s kapsou na cennosti
Uzavíratelná kapsa válcovitého tvaru umístěná na bederním pásu.
„ Upínací poutka na trekingové hole a cepíny
Poutka na trekkingové hole a cepíny nebo odepínatelná poutka na připevnění ostatního vybavení.
„ Mýtus č. 13
Za chladného počasí nemusíme tolik pít.
PRAVDA: Špatně. Obzvláště v zimě bychom měli
hodně pít. Suché teplo ve vytápěných místnostech a třeskutá zima venku nás zbavují tekutin.
Když se k tomu u sportovců přidá ještě ztráta
následkem pocení, dojde velmi rychle k nedostatku tekutin. Prvními příznaky je sucho v ústech
a tmavě zbarvená moč. Může nastat i oslabení
schopnosti soustředit se a suché sliznice jsou
náchylnější k napadení viry.
připravil: Michal Bulička
zdroje: Deutsche Gesellschaft für Ernährung,
časopis Alpin
MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE, ŽE...
„ Nitro
Malý lehký batoh s pohyblivým bederním pásem. Zádový systém
s odvětráváním, vyjímatelná výztuha zad, měkčené, prodyšné,
nastavitelné ramenní popruhy, pohyblivý bederní pás, prostorná
přední elastická kapsa, kapsička na bederním pásu, kompatibilní
s vodním rezervoárem, poutka na cepíny a trekkingové hole.
materiál: nylon
objem: 24 l (vel. L), 22 l (vel. M)
hmotnost: 900 g
rozměry: 53x26x17 cm
cena: 2450 Kč, HUDYpartner: 2279 Kč
www.hudy.cz
45
MANAGEMENT RIZIKA
Zapomeňte na zbytkové riziko
text: Luis Töchterle
foto: Jarda Dunovský
„Zbytkové riziko“ je chybný myšlenkový konstrukt. Kdo považuje přemýšlení za „zbytečné
prznění mozku“, ať tento článek nečte. Jde především o teoretické úvahy a až v druhé řadě
o jejich praktické důsledky. Zbytkové riziko je oblíbený obrat horolezců, který se s ohledem na
společenskou přijatelnost jejich rizikového sportu a možné právní důsledky jeví problematickým.
Známe to všichni. Stane-li se i přes obezřetnou
práci profesionálního horského vůdce nebo
zkušeného vedoucího neštěstí v horách, vypukne lavina mediálních odsudků: „Jsou si tím sami
vinni.“, „Ať to všechno zaplatí sami.“, až po „To byla
jasná vražda.“ (Citát z Kronenzeitung po neštěstí
pod vedením horského vůdce, jehož nevina
se později prokázala). Zúčastněné, odborníky
a kolegy většinou nenapadne nakonec nic lepšího, než poukazovat na osudné „zbytkové riziko“,
kterému se zkrátka nelze vyvarovat.
Přitom se omílá přibližně toto myšlenkové
schéma: Horolezectví je riskantní, riziko je mu
bytostně vlastní. Toto riziko se „minimalizuje“
kompetentním vedením, pečlivou přípravou
a plánováním výstupu, funkčním vybavením
a podobnými opatřeními. Co potom přesto ještě
zbývá, je právě to „zbytkové riziko“. S tím musíme
žít nebo někdy i zemřít.
46
www.hudy.cz
„ „Zvolené riziko“ je
lepší a poctivější
Navrhuji, abychom místo „zbytkového rizika“
hovořili o „zvoleném riziku“, jako výsledku „optimalizace rizik“. Proč? Je pro to několik dobrých
důvodů.
Podle mě jde v prvé řadě o otázku poctivosti, hodnověrnosti. Implicitní, předem dané
nevyhnutelné riziko („základní riziko“) prostě
nemusím podstoupit. Své lezecké cíle si volím
dobrovolně, nikdo na světě mě k tomu nenutí.
Ani jako horského vůdce a už vůbec ne jako
lezce. Vyhledávám si výstupy, které jsou pro mě
podle mých osobních potřeb výzvou. A podle
svých vlastních potřeb si stanovím svá pravidla
hry: nebezpečná severní stěna nebo perfektně
vyskobovaná cesta, na laně nebo bez, se spolulezcem nebo sólo, za dobrých nebo obtížných
podmínek, možná zcela vědomě za ztížených
podmínek např. v zimě nebo v noci, při stupni
lavinového nebezpečí dva nebo tři, na firnu nebo
v prašanu.
Toto přípravné rozhodování může přispět
k tomu, že vzroste výzva, obtížnost, a tím i riziko
zvoleného výstupu. A za to jsem odpovědný
já sám. Zároveň ovšem musím bezvýhradně
respektovat všechna běžná opatření k minimalizaci rizik.
„ Optimalizace rizik
Proces, při kterém zvažuji protichůdné faktory,
nazývám procesem optimalizace. Toto zvažování začíná již první myšlenkou na určitý cíl nebo
cílovou oblast a končí teprve s koncem túry.
Neustále musím usilovat o optimální vyváženost mezi faktory, které riziko zvyšují, a těmi,
které ho zmenšují. Pozorné vnímání vyžaduje,
abych svá rozhodnutí korigoval, někdy i celý
ZBYTKOVÉ NEBO ZVOLENÉ RIZIKO?
MANAGEMENT RIZIKA
výstup přerušil, pokud je ohrožena rovnováha
těchto faktorů. V žádném případě nenastává
nejprve zvýšení rizika a potom jeho redukce,
oba procesy probíhají souběžně a prolínají se.
Dalším argumentem, který bych chtěl uvést,
je to, že představa zbytkového rizika mě staví
do defenzivy. Kdybych byl lepší, kdybych byl
do svého bezpečnostního seznamu zabudoval
více informací, mohl bych zbytkové riziko ještě
více minimalizovat. Stane-li se zbytkové riziko
podstatným faktorem, mám sklon se tvářit jako
bezmocný smolař: „To jsem nemohl odstranit.“
Proto si raději stojím za pojmem „zvolené riziko“,
sám i ve skupině: „Toto riziko jsem podstoupil
/ jsme podstoupili, bylo to mé / naše vědomé
rozhodnutí.“
„ Právníci hovoří
o „přípustném riziku“
„Zbytkové riziko“ také není žádný právní
termín. V zákonech najdeme termín „přípustné
riziko“. To vnáší do hry společenskou přijatelnost, zejména tehdy, pokud „zvolené riziko“
ovlivňuje nebo zahrnuje další osoby. Pokud
ohrožuji jen sám sebe, je to má soukromá
věc, a to zde nechci hovořit o sebevražedném
jednání.
U skupinového lezení s horským vůdcem
se vyžaduje větší transparentnost a shoda
s ohledem na kolektivně podstupované
„zvolené riziko“, namísto dříve běžných záruk
bezpečnosti, které se dost často ukázaly
chybnými. „Zvolené riziko“ může být zrovna
tak dobře výsledkem skupinové dohody. To
ale samozřejmě předpokládá kvalifikovanou
komunikaci, která není možná bez dobrého
moderování. V této souvislosti je potřeba
se ptát, zda jsou v ní vedoucí skupin a horští
vůdci dostatečně školeni. Dobře moderovaný
skupinový rozhovor, jehož výsledkem je shoda
a pro všechny závazný závěr, vyžaduje bezpochyby větší vůdcovskou kvalifikaci než zřízení
spolehlivého štandu.
„ Zachraňte riziko!
Siegbert A. Warwitz mluví o odvaze, kterou
je třeba zvážit. A jeho obrat „zvážit“ naprosto
přesně vyjadřuje tento proces optimalizace –
pokouším se držet v rovnováze závažnost argumentů na obou miskách vah. Jeho plamenná
výzva, aby individuum i společnost měli větší
odvahu riskovat, je vzhledem k naší mentalitě
požadující bezbřehé jistoty nanejvýš potřebná.
Stejně jako jeho opodstatněný požadavek přejít
od výchovy ochraňováním k výchově dokazováním si vlastních schopností. Přemrštěné
ochraňování dětí a bázlivost rodičů a učitelů
již nyní brzdí náš společenský rozvoj hrozivou
měrou. Když dítě spadne do potoka a utone, jak
se nedávno bohužel stalo, nevyzýváme k tomu,
aby se děti učily jednat v takových nebezpečných situacích – ne, zřejmě by se měly oplotit
všechny potoky!?
V čem s Warwitzem nesouhlasím, je jeho
zacházení s pojmem riziko. Rozlišuje mezi
dobrými „odvážnými“ sportovci a špatnými
„riskéry“. To jsou pro něj ti, kteří spoléhají
ZBYTKOVÉ NEBO ZVOLENÉ RIZIKO?
především na své štěstí (dobře to dopadne),
berou na sebe větší riziko, než si vzhledem ke
svým schopnostem mohou dovolit.
Souhlasím, že „odvaha“ je jednoznačně
přístup na vlastní odpovědnost k výzvě, kterou
si člověk sám zvolil. Pojem riziko má kromě
tohoto významu ale i významy jiné. Má dvojí
podobu a zahrnuje každopádně dvě velké
oblasti: 1. výzvu, která prověřuje mé schopnosti
a 2. nebezpečí, kterému jsem vystaven a vydán
na pospas. Obojí patří k sobě a obojí může
vyvolat strach. Zvládnutí prvého se zakládá na
individuálních schopnostech a vytváří dobrý
pocit, překonání druhého vyžaduje štěstí
a neopravňuje k žádné hrdosti. Právě vzhledem
k dnes až patologické devalvaci slova riziko
zapříčiněné strachem, bychom měli vysílat
používáním tohoto pojmu signál: riziko má
i pozitivní význam, je nepostradatelné, bez
rizika není vývoje, objevování nových obzorů.
Pokud mluvíme o „zbytkovém riziku“, souhlasíme s bědováním libujícím si v poraženectví, že
všude kolem nás číhají pitomá rizika, kterých se
nikdy nemůže docela zbavit. Zákeřně přilepená
jak zbytky jídel na keramické desce, úporné
zbytky.
Značková trička UAX – stylová alternativa
Jsou to právě trička, jež patří k nejoblíbenějším produktům značky
UAX a již deset let zdobí prodejní pulty HUDY sportu. Důvodem
jejich popularity je celá řada vlastností, které jsou formovány nejen
inspirativním tvůrčím prostředím, ale také nekonvenční výrobou.
Již moderní střih a 100% bavlna gramáže
180g/m2 činí trička UAX velice pohodlnými.
Originální styl jim však dodává pestrá paleta
ručně kreslených potisků, jejímž autorem je
známý český grafik, designér a spoluzakladatel firmy Radek Leskovjan. Trička UAX se tak
stávají takřka promítacím plátnem, jež nabízí
více než 320 obrázků mnoha tematických
okruhů. Protože jejich motivy reflektují i současné dění, vzniká měsíčně několik nových
potisků.
Punc originality však tričkům UAX dodává
také jejich výroba, probíhající v Česku, při
které je použito ručního sítotisku. Každý
obrázek má svou vlastní sítovou šablonu,
která v rukou zkušených tiskařů proměňuje prázdná trička v hotové výrobky. Tisk
a následná kontrola každého kusu je prováděna přímo v centrále firmy UAX v Bernarticích
nad Odrou, kde je také dohlíženo na kvalitu
celého zpracování. Filozofie společnosti UAX
tak nesází pouze na stylovost a originální
image výrobků, ale také na kvalitu provedení.
Hlavním cílem je spokojený zákazník, který se
rád vrací.
Firma UAX klade důraz i na ekologickou
stránku výroby a v souladu s trvale udržitelným rozvojem a šetrností k přírodě tak
při vykrývání velkoobchodních objednávek
využívá k balení triček již použité papírové
krabice. V tomto duchu jsou také klasické
plastové tašky nahrazovány recyklovatelnými
taškami papírovými.
A komu jsou tedy trička UAX určena?
Jejich hlavní ambicí je být civilním oblečením
sportovců, kteří se tak mohou i v běžném
životě hlásit ke svému oblíbenému sportu,
aniž by museli při každé příležitosti oblékat
funkční prádlo. Tematická nápaditost potisků,
pohodlný střih a příjemný materiál však trička
UAX předurčují mnohem širší skupině potenciálních příznivců.
www.hudy.cz
47
MANAGEMENT RIZIKA
Sedmý smysl
text: Peter Geyer
foto: Michal Bulička
Člověk se rozhoduje celou svou osobností – ale jak? Tuto otázku bychom mohli ignorovat, kdyby
existovala pouze rozhodnutí se správným výsledkem, ale tak tomu bohužel není. Proto bychom
se měli snažit zjistit, jakými „nástroji“ si tvoříme úsudek a rozhodujeme se a jak je můžeme co
nejlépe používat.
informací a bez negativních faktorů. Záleží jen
na osobě vůdce, aby použil správné „nástroje“
tak, aby učinil v dané komplexní situaci správné
rozhodnutí. V zásadě rozlišuji „základní nástroje“
a „doplňkové nástroje“, které mohou ovlivnit
kvalitu našeho rozhodování.
Základní nástroje
• vědění (naše naučené vědomosti)
• zkušenost (naše prožité vědomosti)
• pocit (výsledek nevědomé souhry myšlení,
vnímání, představ a vzpomínek)
• intuice (spontánní „vnuknutí“ z podvědomí)
Doplňkové nástroje
• standardy (mezní hodnoty, strategie a definované vzorce chování)
• scénáře (rozhodování, pokud možno naplánované předem)
• rezervy (vytvoření časových a prostorových
rezerv)
„ Vědění
„Mít informace“ (odborné vědomosti) nám umožňuje pochopit danou situaci a ptát se po jejích
příčinách. Je to faktor umožňující něco věcně
zhodnotit a systematicky analyzovat. Naučené
vědomosti jsou bezpochyby nanejvýš důležitým
předpokladem pro správná rozhodnutí, a jsou
tudíž nepostradatelné.
„ Zkušenost
„ Jednou na kurzu…
„ …měla moje intuice pravdu
Na úvod jeden z mých nejhlubších zážitků na
toto téma: Přejezd terénem na lyžích při výcviku
horských vůdců v zimě. Po bivaku stojíme na jednom z vrcholů na jihu masivu Venedigergruppe.
V plánu je sjet na lyžích přes 700 metrů vysoký
východní svah. Skupina dostává úkol vyhodnotit
situaci a rozhodnutí zdůvodnit fakty. Čas: půl
hodiny.
Během určené doby i já posuzuji situaci. Na
základě všech kritérií to vypadá, že není jediný
důvod svah nesjet. Potom mi frekventanti jednotlivě sdělují svá rozhodnutí a všichni se těší na
skvělý zážitek.
Zde je nutno podotknout, že se mě již po dosažení vrcholu při prvém pohledu na východní svah
zmocnil jakýsi negativní pocit, který postupně
přerostl v rozhodnutí „teď ne“! Mé vyhodnocení
situace ani kladná rozhodnutí ostatních neumlčela můj vnitřní hlas. Otevřeně jsem všechny
seznámil s fakty i se svým „tušením“ a rozhodl
jsem, že svahem nepojedeme, ale sestoupíme
asi 100 metrů dolů po žebru, abychom vytraverzovali z úbočí do blízkého sedla. Samozřejmě za
protestu frekventantů.
Když jsme sestoupili po žebru asi dvacet metrů,
utrhla se po celé šířce svahu (asi 200 metrů) desková lavina 35 cm vysoká a s mohutným duněním
sjela 700 metrů dolů do údolí. Z nás nebyl stržen
nikdo, všichni jsme vyvázli zdrávi. Kdybychom
bývali jeli svahem na lyžích, patrně by nikdo
nepřežil. Pro všechny zúčastněné klíčový zážitek
trvalého charakteru, následná rozprava byla velice zajímavá. Nebyl to jediný můj zážitek tohoto
druhu, ale musím přiznat, že jsem zažil i případy,
kdy intuice a logika vyzněly přesně opačně.
O intuici, pocitech a zkušenosti a jejich hodnotě v rozhodovací situaci existují nesčetné teorie
a vedou se rozsáhlé diskuse, ale držme se praxe
a pokusme se tyto pojmy rozhodovacího procesu
názorně objasnit.
48
www.hudy.cz
„ Rozhodovací situace
Rozhodovací situace je určitě oblastí, kde mají
horští vůdci i lídři skupin kamarádů největší
obtíže a problémy, ba často svádějí zoufalý
vnitřní boj. Navíc u vůdcovství jde zpravidla
výlučně o rozhodování ano či ne. A takřka neexistuje rozhodování bez dostatku diagnostických
Horští vůdci ji často označují za svůj největší
kapitál. Představuje souhrn všech zážitků
uložených v paměti. Ale není zkušenost jako
zkušenost! Myslím, že rozhodující je, jak jsem
kterou zkušenost nabyl, jak jsem ji reflektoval
a jak s ní zacházím. Zkušenost, na kterou se
mohu spolehnout a důvěřovat jí, nepřijde sama
– k té se musím dopracovat!
Především se musím snažit prožívanou situaci vnímat všemi smysly aktivně a vědomě. Měl
bych vnímat přírodu se všemi krásami i nebezpečími, svou skupinu, vnímat tlaky, kterým jsem
vystaven (tlak rozhodování, vnitřní tlak spojený
se snahou o úspěch, tlak skupiny) a v průběhu
řešení daného úkolu vnímat i signály vlastního
těla.
Dále musím daný zážitek reflektovat. Po nějaké době, s určitým odstupem k povznášejícímu
prožitku z úspěchu nebo naopak k tísnivému
negativnímu prožitku, bych měl v klidu to, co
jsem zažil, důkladně promyslet. Přitom je nutno
analyzovat jak pocity, tak fakta. Při sebekritickém hodnocení dojdu možná k závěru, že
fantastický sjezd prašanem po svahu přece jen
nebylo to optimální, a že to bylo absolutně na
hraně. Časem tak vzniknou schémata jednání
s přesnými odlišnostmi, na jejichž základě se
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
MANAGEMENT RIZIKA
nám mohou vybavovat situace z minulosti.
Během rozhodovacího procesu porovnáváme
aktuální situace s dřívějšími a souběžně rozlišujeme na vhodné / nevhodné a podobné /
odlišné. Tyto postupy jsou srovnatelné s tvorbou prognózy při předpovídání počasí, i zde
využíváme odpovídající zkušenostní modely.
Při využívání zkušenosti v praxi nejsme
bohužel neomylní. Neustále na nás přitom
číhají pasti, které jsou dány především našimi
rutinními závěry o tom, co nastane. Také
repertoár našich zážitků nebude nikdy bez
mezer, protože pozitivní zážitky jsou většinou
dominantní a negativní nebo nepříjemné
situace jsou potlačovány nebo jednoduše zapomenuty. Myslím, že v praxi je rozhodující, jak se
svou zkušeností zacházím, jakou hodnotu jí
přikládám. Pokud vyhodnotíme výsledek srovnání aktuální a dřívější situace bez výhrad jako
směrodatný, můžeme očekávat trpké zklamání.
Použiji-li toto vyhodnocení při rozhodovacím
procesu jako prognózu, stane se zkušenost
nepostradatelným nástrojem, na který se mohu
čím dál více spoléhat.
„ Pocity a intuice
Pocity a intuici můžeme samozřejmě definovat
odděleně, ale v praxi, v reálné situaci se dá jen
těžko rozlišit, jestli se jedná o pocity, které jsou
zase závislé na psychickém a fyzickém stavu,
nebo o „záblesk“ intuice.
Intuice je spontánní odhad, chápání tušením,
„poznatek“ bez vědeckého úsudku. V běžné řeči
ji popisujeme jako „cítit něco v kostech“ nebo
„mít náhlé vnuknutí“. Zásadně se liší od vědomé
snahy něco pochopit, od systematické analýzy.
Intuice vychází z paměti uložené v podvědomí
a přebírá mimo jiné ochrannou a kontrolní
funkci. Někteří psychologové striktně rozlišují
zkušenost a intuici, což je pro mě osobně zcela
nepochopitelné. Myslím, že obsah, repertoár
této paměti se mění. To znamená, že vedle
geneticky podmíněných informací se z ní může
dostat ven pouze to, co tam bylo uloženo. To
často zjistíme, když jsme v přírodě vystaveni
tvrdé realitě. Ze situací, které naši předkové
zvládali intuitivně, se dnes my dokážeme
dostat s mnohem většími obtížemi. . Tady má
naše podvědomá paměť mezery, je zakrnělá,
protože je málokdy, pokud vůbec, aktivována.
Měnící se prostředí a okolnosti, jakož i potřeby
z toho plynoucí, mají určitě podstatný vliv na
náš spontánní odhad.
Přirozeně se vnucuje otázka, zda se dá intuice
trénovat. To bohužel nejde. Pokud však vycházíme z toho, že intuice je výsledkem komplexního
zpracování a vyhodnocení daných informací,
vjemů, dojmů a poznatků, pak můžeme předpokládat, že naši podvědomou paměť můžeme
plnit vlastními zkušenostmi. Pro mě to znamená, že intuice a zkušenost spolu úzce souvisejí.
Abychom mohli spontánní odhad využívat,
můžeme se učit dát mu prostor a brát ho vážně!
Pokud ho ignoruji, pohrdám jedním podstatným prvkem vlastní schopnosti orientovat se
v situaci a posuzovat ji.
Vy se hýbejte a váš batoh s vámi
„ Nosný systém reACTIV™
„ Nosný systém ergoACTIV™
Pro extrémně lehké batohy a přenášení menší
zátěže. Nosný systém reACTIV je založen
na trojici unikátních konstrukčních prvků ramenních popruzích SwingArm™, bederním
pásu reACTIV™ a flexibilní konstrukci V-Lite™.
Tento nosný systém nabízí optimální kombinaci neomezené volnosti pohybu a stability na túrách, kdy na zádech neseme střední
a velkou zátěž. Nosný systém ergoACTIV vznikl
spojením tří unikátních prvků:
„ Bederní pás reACTIV™
Extrémně flexibilní bederní pás, který se
přizpůsobí pohybu pánve. Poskytuje komfort
a volnost pohybu ve všech směrech.
„ Ramenní popruhy SwingArm™
Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém
provedení, zvlášť pro muže a ženy jsou na dně
batohu vzájemně propojeny lankem, které
vede kanálkem (minimální tření).
„ Kostra batohu V-Lite™
Lehká kostra batohu se svým tvarem přizpůsobí anatomii zad uživatele a propůjčí celému
nosnému systému lepší flexibilitu.
„ Ramenní popruhy SwingArm™.
Díky propojení obou popruhů lankem je
zajištěno stálé, rovnoměrné rozložení zátěže
na obě ramena.
„ Bederní pás ergoACTIV™
Pomocí speciálního kulového kloubu je
bederní pás upevněn ke kostře batohu. Díky
tomuto jednoduchému a odolnému 3D systému se může uživatel batohu a společně s ním
i bederní pás pohybovat ve všech směrech.
Specifická ergonomie a tvar pásu pro ženy
a muže přináší optimální komfort nošení.
„ Kostra batohu V-Motion™
Propůjčuje nosnému systému stabilitu a při velké
zátěži přenáší její maximum na bederní pás.
„ Octane 30
Všestranně použitelný technický batoh, jehož hlavní předností je pohyblivý bederní pás, který se přizpůsobí tělu. Zádový systém s odvětráváním,
vyjímatelná výztuha zad, měkčené a prodyšné ramenní popruhy, přední
nastavitelná elastická kapsa, kapsička na cennosti v bederním popruhu,
kompatibilní s vodním rezervoárem, poutka
na cepín a trekkingové hole.
materiál: nylon
objem: 30 l (vel. L), 28 l (vel. M)
hmotnost: 1200 g
rozměry: 57x27x18 cm
Cena: 3190 Kč, HUDYpartner: 2967 Kč
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
www.hudy.cz
49
MANAGEMENT RIZIKA
„ Proč se má člověk
rozhodovat celou
osobností?
Víme, že rozum a logika, právě tak jako intuice
a pocity, nejsou neomylné. Když známe jejich
klady a zápory, můžeme využívat obě stránky
našeho mozku a pokusit se spojit racionální
s emocionálním. Pokud vytěžíme oba zdroje
informací, rostou naše šance na optimální výsledek. Když jednu stránku utlumíme, jedno kterou,
o něco podstatného přicházíme.
„ Pravidla taktického
rozhodování
Záleží na rozhodovací situaci, v jakém pořadí
použijeme jaké „nástroje“. Základním kritériem je
časový rámec, který máme pro rozhodovací proces k dispozici. Máme na rozhodování dostatek
času? Nebo se musíme rozhodnout ve vteřině?
Příklad: Pokud jdu jako horský vůdce s klientem
po úzkém firnovém hřebeni a na krátkém laně,
měl bych při každém kroku uvažovat, co udělám,
rozhodnutí pokud možno
plánovat předem (scénáře)
když …? Když ale klient skutečně zakopne a spadne na jednu stranu hřebenu, rozhodne o tom, jak
zareaguji, pouze reflex. Při naší práci s lidmi je
reflexivní jednání na denním pořádku. Tyto reflexy
mohu ale optimalizovat systematickým tréninkem
a neustálým doplňováním scénářů různých situací.
Zpravidla ovšem máme na rozhodování více času.
Rozhodujeme se např. již při přípravě akce nebo
s ohledem na lavinovou situaci.
Zde se dá rozum a intuice spojit ideálním
způsobem:
• shromáždím všechny dostupné informace
• všechna podstatná fakta podrobím co nejracionálnější analýze
• konečné rozhodnutí učiním na základě vlastního pocitu
Co ale udělám, když výsledek rozumové analýzy
nebude souhlasit s mými pocity? Tento rozpor
musím brát vážně a musím se pokusit najít pro
něj vysvětlení. Příklad na začátku tohoto článku
ukazuje, že to není vždy možné. V případě takového rozporu by si ale člověk měl osvojit pravidlo,
efektivní standardy
vytvořit časové a prostorové
rezervy
kvalita rozhodnutí
vědění
(naučené vědomosti)
1
zkušenost
(naše prožité vědomosti)
pocit / intuice
(emocionálno)
Veličiny mající vliv na
kvalitu rozhodování
příroda
tělo
vědomý prožitek
skupina
tlak
odstup k povznášejícímu
kladnému zážitku
fakta
zkušenost
srovnání s dříve prožitými
situacemi
2
50
Zkušenost
jako pomoc při
rozhodování
zkušenost jako pomoc
při rozhodování
www.hudy.cz
„ Kvantita a kvalita pocitů
Obecně platí, že každého z nás se zmocňuje
spousta pocitů a „tušení“. To platí jak pro profíky,
tak pro ty, kteří se v horách pohybují jen občas,
ba i pro toho, kdo podniká svůj první výstup. Ve
všech se mísí pocity štěstí s pocity obav či strachu
z neznáma. Záleží na osobní zkušenosti, jak kvalitně dokážeme tyto pocity vysvětlit a vyhodnotit.
Profík může velmi často své pocity dokladovat
fakty, nezkušený marně hledá nějaké reálné
vysvětlení a pokud se trefí, je to pouze náhoda.
To znamená, že „zkušenostní paměť“ musí
obsahovat rozsáhlý soubor, který umožňuje
utřídit a vyhodnotit pocity a „záblesky intuice“.
Rozhodujícím faktorem, zda se můžeme spolehnout na pocity a intuici a můžeme je začlenit do
rozhodovacího procesu, je jedině kvalita a rozsah
vlastních zkušeností. Zatímco zkušený profík
by zásadně měl tento „nástroj“ používat, méně
zkušenému nebo začátečníkovi radíme, aby se
pokud možno upamatoval na naučená základní
pravidla a spoléhal se na ně.
Určitě by byly velmi zajímavé výsledky studie,
která by ukázala podíl pocitů na rozhodování, avšak
taková studie, pokud vím, neexistuje. Na základě
vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že rozpětí mezi
lidmi jednajícími na základě pocitu až po věcně
orientované lidi je velmi široké. Podíl pocitů na
rozhodování závisí určitě i na vážnosti rozhodnutí
a na tom, zda se musí řešit situace komplexně
s malou tolerancí k chybám, nebo zda se jedná
o méně závažná rozhodnutí s více možnostmi
řešení. Velkou roli hraje i fyzický a psychický stav.
Při zdolávání vrcholu v zóně smrti se dělají rozhodnutí téměř výlučně na základě pocitů a zkušenosti.
Systematická analýza je zde absolutní výjimkou,
je potlačena již v podvědomí a v pavučině pocitů,
které se zmocnily člověka, nemá místo. Šanci přehlasovat pocity mají vedle natrénovaných vzorců
jednání snad pouze jasné a jednoduché standardní
situace, např. jednoznačně daná doba pro sestup.
„ Výcvik
odstup k tísnivému
negativnímu zážitku
následné kritické zpracování
že přijme defenzivnější rozhodnutí a bude podle
toho jednat. Především to platí pro ty, kteří nesou
odpovědnost za jiné lidi.
pocity
Domnívám se, že toto téma je při výcviku trestuhodně zanedbáváno, a pokud se probírá, pak se
odbývá pouze teoreticky. Realizace v praktickém
výcviku totiž není vůbec jednoduchá, musejí pro
ni existovat absolutně všechny předpoklady.
Je zapotřebí souznění a důvěry mezi školitelem
a frekventanty, protože na obou stranách je
zapotřebí maximální otevřenosti. Ne každý, jinak
vysoce kvalifikovaný, školitel, se k tomu hodí.
Abychom zvládli tento úkol a komunikovali
s frekventanty na odpovídající rovině a stejné
vlnové délce, je nutno bezvýhradně pochopit
jejich situaci a vžít se do ní. A to je tvrdý oříšek,
ale velmi zajímavý úkol – pusťme se do něho!
Peter Geyer, 55, horský a skialpinistický vůdce,
lyžařský instruktor a trenér, 35 let praxe, školitel a
1. předseda Svazu německých horských a skialpinistických vůdců, prezident IVBV (Mezinárodního
svazu horských vůdců).
ZKUŠENOSTI A INTUICE V ROZHODOVÁNÍ
EVOLUTION
IN ACTION
Innovation
Performance
ALPHA SL
ARCTERYX.COM