Výstroj Us army za 2. sv

Výstroj Us army za 2. s.v.

Ocelová helma M1 s maskovací síťkou - každá helma byla složena z ocelové
venkovní skořepiny a bakelitové vnitřní skořepiny, které do sebe přesně zapadaly.
Samotná vnitřní skořepina se nosila pouze při výcviku nebo na slavnostních
přehlídkách. Ocelovou skořepinu vojáci samostatně užívali jako nádobu na vodu nebo
jako umyvadlo. Tento vzor se započal vyrábět v roce 1942 jako náhrada za vzor
1917, který byl svým talířovitým tvarem podobný britským helmám.

Opasek M-1937 s našitými bandalíry nebo pistolový opasek M-1936 praktické děrování umožnilo netradičním způsobem připevnit na opasek veškeré
součásti výstroje např. sumky, psaníčka, polní lopatku a láhev, řemení a podobně.

Opasek na zásobníky do kulometu BAR

Řemení M-1936 - připínalo se vpředu a vzadu za opasek M-1936 nebo M-1937. Na
řemení se vzadu připevňoval pomocí karabin polní chlebník M-1936, který užívali
pro jeho jednoduchost hlavně výsadkáři.

Šála - bavlněná jednoduchá šála.

Torna "usárna" M-1928 včetně medivaku do kterého se vkládal ešus s
příborem. Ešus se skládal z pánve s rukojetí a pokličky, která po otočení sloužila
jako rozdělené misky.

Polní bunda M-1941 - bavlněná bunda odolná proti vodě a větru se stala
universální bundou všech vojsk US Army. Zapínala se na zip a překrývala klopou se
zapínáním na knoflíky. Knoflíky jako redukce byly umístěny jak na konci rukávů tak i
dole v pase. Měla pouze dvě velké boční kapsy. Stala se velmi oblíbenou nejen u
pěchoty, ale i u parašutistů. Střih pocházel ze základů civilní větru odolné bundy. Na
podzim roku 1944 tento vzor nahradila bunda M-1943. Možnost připevnění kapuce.

Polní bunda M-1943 - bavlněná, větru a vodě odolná bunda, která nahradila vzor
M41. Měla více kapes a byla delší. Možnost připevnění kapuce.

Kalhoty M-1938 - měli všity dvě zadní, dvě přední kapsy a poutka na opasek.
Předepsanou podmínkou byly nažehlené puky.

Vojenský vlněný svetr s pěti knoflíky

Pistole COLT 1911A1 - velice praktická zbraň při diverzních akcích. Pistole byla ve
výbavě pouze důstojníků. Pouzdro pro tuto pistoli se upevňovalo standartním
způsobem na opasek. Mělo hnědou barvu s prolisem "US".

Sumka na dva zásobníky pro COLT 1911A1

Puška M1 Garand - poloautomatická puška ráže 0.30. Délka 1103 mm, váha při
nenabité pušce přibližně 4.37 kg, nabíjení pravou rukou. Náboje se vkládali do
rámečku po 8 nábojích, který po vystřílení efektně vypadl. Účinný dostřel 440 yardů.
Zahájení výroby v roce 1936. Postupně ji začala nahrazovat karabina M1 jako lehčí a
menší zbraň. Celková produkce 4,040,000 kusů.

Karabina M1 - nahradila M1 Garand jako lehčí a menší zbraň. Jedná se o
poloautomatickou karabinu. Verze M-2 byla plně automatická.

1918A2 Browning Automatic Rifle (BAR) - plně automatická puška Browning.

Samopal M3A1- zvaný olejnička. Samopal, který byl konstrukčně velice jednoduchý
a vznikl, protože Thompson byl na výrobu složitý a tudíž byl drahý a vyrábělo se
malé množství. Tento samopal M3A1 to měl změnit

Kožené rukavice - měli hlavně ochranný význam při manipulaci s rozpálenými
hlavněmi zbraní.

Celta a stanové tyčky - každý voják pěchoty nesl v usárně jednu celtu a tři stanové
tyčky. Podmínkou tedy bylo setkání dvou vojáků, jelikož stan se skládal ze dvou celt
a šesti stanových tyček.

Košile - košile pískové barvy měla našity dvě náprsní kapsy. Verzi s nárameníky pro
umístění hodnostního označení používali důstojníci.

Spinky M-1938 - zavazovali se na tkaničky a sloužili k překrytí obuvi a tím k
ochraně před vodou a bahnem. Kalhoty se zasunuly do spinek. Spodní řemínek se
podstrčil pod botou a zasunul do přezky na protější straně.

Balíček první pomoci M-1942 - jednalo se v podstatě o jednoduchou kapsičku/
tzv. psaníčko/, která se klasickým způsobem připevnila na opasek M-1936.
Obsahovala plechovou krabičku, ve které byl umístěn hygienicky sterilní obvaz na
jedno použití.

Plynová maska - maska se u pěchoty nosila ve speciálním pouzdře, kterému se,
díky jeho tvaru, říkalo "sloní ucho". Pouzdro se nosilo pod levou rukou. Jeden řemen
byl provléknut přes hlavu a druhý připnut okolo pasu. Tím se zamezilo jakémukoli
nevhodnému posouvání a překážení pouzdra při akcích. Vzhledem k jeho velikosti to
byla první věc, které se vojáci po invazi zbavovali.

Ramenní pouzdro na mapy - jakási brašna na mapy a další listiny. Možnost
umístění i psacích potřeb.

Polní lopatka včetně pouzdra M-1943 - lopatka se nosila připevněná buďto na
opasku nebo zavěšena na torně na zádech. Lopatka byla skládací.

Polní lopatka včetně pouzdra typ "T" - lopatka se nosila zavěšena na torně M1928 nebo na pistolovém opasku. Nebyla skládací.

Hnědé kožené boty - zavazování na tkaničky. Koncem války je nahradili boty se
střihem podobným československým "kanadám".

Polní láhev M-1910 včetně pítka - láhev se nosila ve filcovém pouzdře, které také
obsahovalo jednoduché pítko umístěné na dně pouzdra. Láhev po zasunutí do pítka
přesně zapadla. Pítko se též dalo připevnit k ešusu, takže vznikla zajímavá sestava
jídelních misek, pánvičky a pítka.

Útočný nůž M-3 - tento nůž byl masově používán výsadkovými jednotkami. Má
koženou rukověť a nosil se v bakelitovém nebo koženém pouzdře.


Bajonet na pušku M-1 Garand
Bajonet na karabinu M-1 - pouzdro bajonetu je totožná se vzorem pro nůž M-3

Bandalír na rámečky M-1 Garand - pokud měl voják ve výbavě pistolový opasek,
nosil rámečky s náboji do pušky Garand ve vyobrazeném bandalíru. Častěji však
používal opasek s našitými bandalíry.

Sumka M-1 Carabine na opasek - sumka na zásobníky do M-1 Carabine.

Sumka na pažbu karabiny M-1 - obdoba sumky na opasek. Tato se nosila na
pažbě karabiny.

Barva na obličej - nezbytná součást výstroje. Sloužila jako maskování a také proti
pocení v obličeji.

Kompas s pouzdrem

Námořní pytel - pytel, ve kterém voják převážel veškeré své osobní věci. Při
přesunech se tyto zavazadla převážely za jednotkou v nákladních automobilech.
Podrobné informace o základních a podpůrných zbraních naleznete dále
v tomto dokumentu.
Specifikace zbraní
Pistole Colt M1911A1
Pistole M1911A1 vznikla úpravou pistole M1911. Funguje na principu využití zpětného
rázu při výstřelu, s krátkým pohybem hlavně. Má uzamčený závěr (uzamykání pomocí
žeber na horní části hlavně), s nuceným snížením zadku hlavně (díky kyvnému kloubu
pod nábojovou komorou). Po vystřelení posledního náboje je závěr zachycen v zadní
poloze (tzv. střelecká pohotovost, záchyt závěru sloužil současně pro demontáž při
rozborce. Spoušťové ústrojí je jednočinné (tzv. Single Action). Pevná muška a hledí.
Pistole M1911A1 je vybavena dvěma pojistkami - manuální na levé zadní straně a
automatické (dlaňové) na zadní stěně rukojeti - vypíná se správným uchopením pistole
do ruky (její rameno blokuje pohyb spoušťové páky). Na spodku rukojeti je očko pro
připojení závěsné šňůry. Pro rozborku nejsou potřeba žádné speciální nástroje.
Pistolí M1911A1 byli oficiálně vyzbrojeni důstojníci a poddůstojníci, nosili ji však i řadoví
vojáci. V některých případech se jednalo o jejich soukromé zbraně, někdy si přivlastnili
zbraně padlých nebo zraněných důstojníků nebo poddůstojníků.
Pro pistole M1911A1 byla určena kožená opasková pouzdra M1916 nebo podpažní M3 a
M7 - všechny 3 typy v přírodní barvě kůže. Pro obojživelné operace se používal plastový
průhledný obal. Pro rezervní zásobníky se používaly plátěné zásobníkové sumky M1918 a
M1923 určené k upevnění na opasek - oba typy měly možnost uložení 2 zásobníků a byly
v barvě khaki.
Ráže .45 (11,43 mm)
Náboj .45 ACP
Celková délka 217 mm
Délka hlavně 128 mm
Hmotnost 1,1 kg
Kapacita zásobníku 7 nábojů
Konstruktér John M.Browning
Rok zavedení do výzbroje 1921
Výrobci
Colt´s Patent Firearms Mfg. Co.
Ithaca Gun Company
Remington Arms
Springfield Armory
Union Switch & Signal
Manuál: FM 23-35 Automatic Pistol, Caliber .45 M1911 and M1911A1 (1940)
Samonabíjecí puška M1 Garand
Americká armáda se na přelomu 20. a 30. let začala poohlížet po možném nástupci
armádní opakovačky M1903 Spriengfied. Ze zkoušekv yšla vítězně konstrukce Johna
Garanda, která byla v roce 1936 zavedena do výzbroje pod označením M1. Opakovačku
M1903 však vytlačila až v letech 2. světové války.
Puška M1 Garand je poloautomatická zbraň, fungující na principu odběru plynů kanálkem
u ústí hlavně. Původní verze, přijatá do výzbroje v roce 1936, však měla místo kanálku
poměrně složitý, nespolehlivý a v podstatě nevyčistitelný systém ovládání pohybu táhla,
ovládajícího závorník. Proto byla puška M1 v roce 1940 překonstruována, rekonstrukce
se dotkla drtivé většiny starších zbraní.
Puška M1 používá nábojový rámeček na 8 nábojů .30-06, vkládaných do zbraně shora.
Po vystřelení posledního náboje je rámeček vyhozen a závěr zůstane v zadní poloze. Ze
zbraně lze odstranit i nevystřílený rámeček, avšak zpětné vložení rámečku s menším
počtem nábojů je téměř nemožné. Závěr je uzamykán rotací závorníku, při výstřelu je
odemykán táhlem pístu, jež současně tvoří táhlo napínací páky. Hledí je stavitelné.
Rozborka se provádí vyjmutím spoušťového mechanismu, poté se zbraň rozloží na dva
díly. Takto rozložená se též vkládá do výsadkových pouzder (tzv. Griswold bag).
Manuální pojistka se nachází v přední části lučíku. V pažbě je vytvořen prostor pro
čištění, přístupný víčkem v botce. Trojdílný vytěrák je umístěn v samostatném plátěném
pouzdře.
Na pušku M1 bylo možno nasadit bodák - používaly se typy M1905, M1942 (oba hlavně
se zkrácenou čepelí na cca 10", původní délka 16") a M1, ke kterým se používala pouzdra
M3 a M7. Na záchyt bodáku se dále mohl aretovat nástavec M7 pro střelbu puškovými
granáty. Kvůli používání nástavce pro střelbu puškovými granáty musel být modifikován
uzávěr plynového mechanismu - byl do něj vestavěn odpouštěcí ventil (ovládaný trnem
na nástavci), aby zbraň netrpěla nárůstem tlaku při střelbě puškovými granáty. K
zaměřování puškového granátometu sloužila přídavná mířidla M15.
Stejně jako pro pušku M1903 se pro M1 Garand používal kožený řemen M1907. Ten byl
poměrně nepraktický, proto byla dána přednost řemenu látkovému. Nejprve to byla
látková kopie řemenu M1907, pak byla zavedena zjednodušená látková verze M1.
Nicméně pro slavnostní příležitosti byl používán původní kožený M1907.
Pro náboje v rámečcích byly určeny nábojové opasky M1910 a M1923, původně určené
pro pušku M1903. Každý z těchto opasků měl po obvodu 10 kapsiček, každý na jeden
rámeček. Za války byl zaveden jednoduchý látkový bandalír M1, do kterého se vešlo 6
rámečků. Bandalíry byly vojákům vydávány již s napáskovanými náboji (byly takto
baleny do hermeticky uzavřených beden již u výrobce), proto je vojáci mohli po
vyprázdnění zahodit a nafasovali nové, naplněné; ze stejného důvodu vojáci nesbírali ani
vystřílené rámečky. Výsadkáři mohli rámečky nosit v tzv. sumkách Rigger, muničních
brašnách nebo i po kapsách.
Při seskoku používali výsadkáři výše zmíněný Griswold vak, který měl karabinku na
připnutí vaku k postroji padáku. Pro vyloďování na mořském pobřeží byl zaveden
plastový průhledný obal.
Protože náboj .30-06 je vhodný pro odstřelovačské účely, dočkala se puška M1 dvou
odstřelovačských verzí. Obě měly zaměřovací dalekohled (verze M1C typ M82, verze M1D
typ M84) s montáží, tlumič záblesku T37 a přídavnou koženou lícnici.
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka 1092 mm
Délka hlavně 566 mm
Hmotnost 4,4 kg
Kapacita nábojového rámečku 8 nábojů
Konstruktér John C. Garand
Rok zavedení do výzbroje 1936
Výrobci
Harrington & Richardson
Springfield Armory
Winchester Repeating Arms
Manuál: FM 23-5 U.S.Rifle, Caliber .30, M1 (30 July 1943)
Samonabíjecí karabina M1, M1A1
Zavedením karabiny M1 na náboj .30 Carbine (náboj střední balistické výkonnosti) byla
překlenuta mezera mezi nábojem .45 ACP a .30-06 Springfield - první z nich měl
nedostatečný výkon, druhý naopak zbytečně vysoký. I samotná karabina byla mnohem
menší a lehčí než standardní armádní puška M1 Garand, což ji předurčovalo jako osobní
zbraň obsluh těžších zbraní, důstojníků a specialistů.
Karabina M1 pracuje na principu odběru prachových plynů, proudících při výstřelu za
střelou, příčným kanálkem ve stěně hlavně. Zvláštností je krátký plovoucí píst. Závěr je
uzamčený, rotací závorníku okolo podélné osy, uzamykání do rámu. Ovládací křivka
pohybu závorníku je umístěna na táhlu napínací páky, jehož pohyb ovládá při výstřelu
píst. Po odemčení závorníku při výstřelu je jeho pohyb směrem vzad zabezpečen zbylým
tlakem plynů v hlavni. Pro základní rozborku není třeba speciální nářadí s výjimkou
demontážního klíče pro povolení matice pístu, další speciální nářadí (není potřeba pro
základní rozborku) je speciální přípravek pro rozborku závorníku a demontážní klíč pro
demontáž spoušťové pružiny. Po vystřílení 15 raného zásobníku není závěr zachycen v
zadní poloze. Manuální pojistka je umístěna v přední části lučíku a byla z počátku příčně
posuvná, později otočná. Hledí stavitelné, se dvěma polohami - 75 a 150 yardů.
V průběhu druhé světové války byla karabina dále modifikována - v roce 1944 byla
zavedena přední objímka pažby se záchytem na bodák (bodák M4) a stavitelné hledí (jak
výškově, tak stranově). Koncem války byla modifikována pojistka (otočná o 90°) a byl
zaveden zásobník na 30 nábojů (který už měl vhodně vytvarovaný podavač, takže
zachycoval po posledním výstřelu závěr v zadní poloze). Nicméně ne všechny zbraně se
podařilo do konce války modifikovat (hlavně ty, které byly tou dobou "aktivní" na
bojištích) a stalo se tak až po ní.
V roce 1944 byla zavedena verze M2, která měla možnost střelby dávkou. Rozšířila se ale
spíše na Tichomořském válčišti.
Řemeny pro karabinu byly výhradně látkové a byly vyráběny ve dvou barevných
odstínech - olive drab nebo khaki. V pažbě se řemen provlékal okolo olejničky, sklopková
verze měla pro olejničku prolis v plechu ramenní opěrky a řemen se provlékal očkem na
spodku pažbičky. 15 rané zásobníky se nosily po dvou v sumce, kterou bylo možné
nasunout na opasek nebo na pažbu. U výsadkářů se pro zásobníky používaly též tzv.
Rigger sumky. Bandalíry nebyly oficiálně zavedeny. Dále existovaly nábojové pásky na
10 nábojů, ze kterých bylo možno přímo plnit zásobníky (díky rozšíření na jednom konci).
Výsadkáři používali pro verzi M1A1 seskokové pouzdro s možností nasunutí na opasek,
uzavírané chlopní se dvěma druky. Plátěné pouzdro existovalo i pro verzi M1, mělo
zapínání na zip.
Pro karabinu M1/M1A1 byl zaveden nástavec M8 pro střelbu puškových granátů, k
tomuto nástavci byla používána speciální mířidla M15. Další příslušenství tvořilo čištění v
plátěném pouzdru a plátěný kryt ústí hlavně. Po obojživelné operace se používal stejný
plastový uzavíratelný vak jako pro pušku M1.
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30 Carbine
Celková délka 904 mm (M1), 905/648 mm (M1A1 - délka s opěrkou
vyklopenou/sklopenou)
Délka hlavně 458 mm
Hmotnost 2,36 kg (M1), 2,53 kg (M1A1)
Kapacita zásobníku 15 nábojů
Konstrutér David M. Williams
Rok zavedení do výzbroje 1941 (M1), 1942 (M1A1)
Princip činnosti odběr plynů
Systém uzamčený, rotací závorníku
Výrobci
General Motors (výrobní závody Inland Manufacturing, Saginaw Steering
Gear)
Inland
International Business Machines Corporation
Irwin Pedersen
National Postal Meter Company
Quality Hardware & Machine Company
Rock-Ola Manufacturing Corporation
Standard Products Company
Underwood Elliot Fisher Company
Winchester Repeating Arms
Manuál: FM 23-7 U.S.Carbine .30 M1 and M1A1 (23 April 1944)
Samopal Thompson M1, M1A1
Samopal Thompson M1/M1A1 vznikl úpravou typu M1928. Snahou bylo zjednodušení
výroby a konstrukce, avšak i nadále byla většina dílů třískově obráběna. M1/M1A1 mají
oproti M1928 pevný zápalník (na čele závěru), napínací páka byla přemístěna z horní
plochy pouzdra závěru na jeho pravou stranu, z ústí hlavně zmizel kompenzátor. Dále
nebylo na typech M1 a M1A1 možno použít bubnový zásobník.
Závěr samopalu Thompson M1/M1A1 byl neuzamčený, vypouštěný ze zadní polohy.
Mířidla na typu M1A1 jsou zjednodušena.
Zásobníky se nosily v zásobníkových sumkách - verze pro 20 rané zásobníky měla 5
přihrádek, verze pro 30 rané zásobníky 3 přihrádky (obojí se zapínáním chlopně s druky).
Dále byly zavedeny zásobníkové brašny na 6 zásobníků (30 ran) s popruhem přes
rameno. Výsadkáři si též modifikovali sumky pro 5 zásobníků k zavěšení po dvou
sumkách na hrudi nebo nosili zásobníky v Rigger sumkách. Pro samopaly Thompson
M1/M1A1 byl určen plátěný nosný řemen M3.
Pro rozborku nebylo potřeba žádné nářadí. V pažně byl prostor pro olejničku, vytěrák se
kvůli rozměrům nosil samostatně v ostatní výstroji.
Ráže .45 (11,43 mm)
Náboj .45 ACP (Automatic Colt´s Pistol)
Celková délka 813 mm
Délka hlavně 267 mm
Hmotnost 4,8 (bez nábojů)/5,35 kg s 20raným zásobníkem
Kapacita zásobníku 20/30 nábojů
Konstruktér pozn. zjednodušení typu M1928
Rok zavedení do výzbroje 1942
Výrobci
Savage-Stevens
Manuál: TM 9-215 Thompson Submachine Gun, Cal. .45, M1 (10 October 1942)
Samopal M3, M3A1 (Grease Gun)
Protože samopal Thompson M1/M1A1 byl stále výrobně náročný, bylo rozhodnuto
nahradit jej technologicky jednodušší zbraní. Konstruktér George Hyde ze závodu Guide
Lamp navrhl celokovovou zbraň, jejíž tělo bylo vylisováno ze dvou plechových polovin a
odporově svařeno. Výsledkem byla poměrně nevzhledná zbraň, připomínající olejničku odtud přezdívka "Grease Gun". Závěr se uvnitř těla zbraně pohyboval na dvou vodících
tyčkách, na kterých byly navlečeny předsuvné pružiny. Protože tělo samopalu bylo vzadu
uzavřené, závěr se vkládal zepředu - hlaveň se do těla (rámu) zašroubovala a pojistila se
odpruženou západkou. Závěr kruhového tvaru byl neuzamčený, před výstřelem se
nacházel v zadní poloze. Samopal M3/M3A1 měl zvláštní způsob natahování závěru verze M3 pákou na pravém boku těla závěru, verze M3A1 měla vybrání pro prst přímo v
těle závěru a přístupno bylo výhozným okénkem. Zajímavá byla i pojistka - byla
umístěna na odklopném krytu výhozného okénka a při zavřeném krytu blokovala pohyb
závěru. Drátěná ramenní opěrka byla výsuvná. Střelba byla možná pouze dávkou. Mířidla
pevná.
Pro zásobníky byla určena plátěná sumka se 3 kapsami, s možností nasazení na opasek.
Plátěný nosný řemen bylo možno připnout na dvě očka na levém boku těla zbraně.
K samopalům M3 byl zaveden kuželový tlumič výšlehu, který bylo možno nasadit na
hlaveň - tato součástka se ale příliš nerozšířila. Další verzí Grease Gunů za války byla
malá série v ráži 9 mm Parabellum (Luger) s tlumičem zvuku, určená hlavně pro odboj
na okupovaných územích.
Ráže .45 (11,43 mm)
Náboj .45 ACP (Automatic Colt´s Pistol)
Celková délka 750/575 mm (vysunutá/zasunutá opěrka)
Délka hlavně 203 mm
Hmotnost M3 4,1/4,7 kg, M3A1 3,8/4,5 kg
Kapacita zásobníku 30 nábojů
Konstruktér George J. Hyde
Rok zavedení do výzbroje 1943 (M3), 1944 (M3A1)
Výrobci
General Motors (výrobní závod Guide Lamp)
Ithaca Gun Company
Manuál: FM 23-41 Submachine Gun Caliber .45, M3 (30 October 1943)
Automatická puška Browning M1918A2 (BAR)
V roce 1940 byl modernizován lehký kulomet M1918, který vznikl za 1. světové války. Jeho označení
bylo také "Brownings Auromatic Rifle" - BAR, automatická puška Browning.
BAR měl schránkový zásobník na 20 nábojů, sklopnou dvojnožku a přenášecí rukojeť. Dvojnožka s
rukojetí byly často odstraňovány, aby se snížila hmotnost. M1918A2 mohl střílet jednotlivými ranami
nebo dávkou s pomalou nebo rychlou kadencí.
Browning M1918A2 měl uzamčený závěr (pomocí kyvné závory). Závěrový systém fungoval na
principu odběru plynů.
2o rané zásobníky se nosily v nábojový opascích M1918 nebo M1937 (první měl 7, druhý 8 kapsiček,
každou na dva zásobníky). Používaly se též látkové bandalíry.
Lehký kulomet Browning používal kožený řemen, podobný řemenu M1907 pro pušku M1. Koncem
války byl k němu zaveden i zjednodušený látkový řemen.
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka 1220 mm
Délka hlavně 620 mm
Hmotnost 8,8 kg
Kapacita zásobníku 20 nábojů
Konstruktér John M. Browning
Rok zavedení do výzbroje 1940
Výrobci Colt's Patent Firearms Manufacturing Company….
Kulomet Browning M1919A4/A6
Kulomet Browning M1919A4/A6
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka 1041 mm
Délka hlavně 610 mm
Hmotnost 20,8 kg (včetně trojnožky)
Kapacita pásu 250 nábojů (plátěný)
Trojnožka M2
Konstruktér úprava kulometu Browning M1917 s vodním chlazením hlavně
Rok zavedení do výzbroje 1919
Výrobci
Colt's Patent Firearms Manufacturing Company
Manuál: FM 23-45 Browning Machine Gun, Caliber.30, HB, M1919A4, Ground (1940)
FM 23-45 Browning Machine Gun, Caliber .30, HB, M1919A4, Ground (12 April 1943)
Kulomet Browning M2 HB
Ráže .50 (12,7 mm)
Náboj .50 Browning (12,7 x 99)
Celková délka zbraně 1650 mm
Délka hlavně 1140 mm
Hmotnost samotné zbraně 38 kg
Hmotnost vč. trojnožky 58 kg
Kapacita pásu ve schránce 105 nábojů (kovový, článkový) - šlo jej spojovat
Kadence 550 ran/min
Trojnožka M3
Konstruktér úprava staršího typu kulometu Browning M1921 s vodním chlazením hlavně
Rok zavedení do výzbroje 1933
Výrobci
Brown-Lipe-Chapin
Buffalo Arms
Colt's Patent Firearms Manufacturing Company
E.R.Maples
Frigidaire
General Motors
High Standard
Kelsey Hayes Wheel Co.
Savage - Stevens
Manuál: FM 23-60 Browning Machine Gun, Caliber .50, HB, M2 Ground (1940)
FM 23-65 Browning Machine Gun, Caliber .50 HB, M2 (November 1944)
Pancéřovka M9, M9A1 Bazooka
V roce 1944 se objevila přepracovaná verze Bazooky – M9. Ráže zůstala zachována. Raketnice o délce
1550 mm sestávala ze dvou kusů, spojených bajonetovou spojkou. Odpalování zajišťoval malý
indukční generátor v rukojeti. Mířidla byla zpočátku mechanická, výklopná, později se objevil optický
zaměřovač T90, který se dal též sklopit.
Ráže 2,36" (60 mm)
Celková délka 1550 mm (M9), 1552 mm (M9A1)
Hmotnost 6,9 kg (M9), 7,2 kg (M9A1)
Rok zavedení do výzbroje 1943 (M1), 1944 (M1A1)
Počáteční rychlost náboje
Výrobci General Electric Corporation
Cheney Bigelow Wire Works
Pancéřovka M1, M1A1 Bazooka
Verze M1 byla do výzbroje zavedena v roce 1941, M1A1 v roce 1943. Oba typy měly jednodílnou
raketnici a odpalování pomocí baterií, uložených v dřevěné ramenní opěře. Ráže 2,36“ (60 mm).
Délka 1390 mm. Maximální dostřel kolem 400 yardů (cca 365 m), efektivní vzdálenost střelby kolem
120 yardů (110 m). Náboje M6A1, M6A3, počáteční rychlost 105 m/s.
Ráže 2,36" (60 mm)
Celková délka 1378 mm (M1), 1385 mm (M1A1)
Hmotnost 8,2 kg (M1), 6 kg (M1A1)
Rok zavedení do výzbroje 1942 (M1), 1943 (M1A1)
Počáteční rychlost náboje
Dostřel
Průbojnost pancíře
Výrobci
General Electric Corporation
Cheney Bigelow Wire Works
Minomet M2
Lehký minomet ráže 60 mm. Hmotnost 42 liber (18,9 kg). Maximální dostřel 1985 yardů (cca 1800 m),
efektivní dostřel okolo 1000 yardů (910 m). Zaměřovač M4. Rychlost střelby 18 ran/min (průměrná),
30 – 35 ran/min (maximální). Používány byly následující typy granátů:
M49A2 HE (high explosive), hmotnost 1,4 kg, úsťová rychlost 163 m/s,
M302 WP (white phosphorous) dýmový s náplní bílého fosforu, hmotnost 1,8 kg, úsťová rychlost 140
m/s,
M83 osvětlovací s padáčkem, hmotnost 1,6 kg, výškový dosah 800 stop (244 m), sestupová rychlost
10 stop/s (3 m/s), čas hoření náplně cca 25 sec, světelný výkon 110 000 cd, osvětlený prostor o
průměru cca 100 yardů.
Plamenomet M1A1
Typ M1A1 vychází z typu M1, kterému je velmi podobný. K jednotkám přišel v průběhu roku 1943.
Hlavním rozdílem byla použitá zápalná látka, kterou byl napalm. Díky větší hustotě napalmu se zvětšil
dosah zhruba o polovinu, zmenšila se náchylnost na vítr. Napalm má též větší destrukční účinky. Této
verze bylo vyrobeno cca 14.000 ks.
TM 3-375 Portable Flamethrowers M1 and M1A1 (May 1943)
Plamenomet M2-2
M2-2 byl zaveden na jaře roku 1944. Byl dalším vylepšením typu M1A1. Podařilo se snížit hmotnost
na 28,1 kg a jiskrové zapalování bylo nahrazeno nábojkovým. Speciální nábojky byly umístěny ve
válci, podobném revolverovému. Dosah až 40 metrů.
TM 3-376A Portable Flamethrower M2-2 (May 1944)
Obranný ruční granát Mk.II
Byl zkonstruován již koncem 1. světové války, aby nahradil ne příliš spolehlivý granát Mk.I. Vyráběn
byl až do roku 1945. Jeho konstrukce doznala během let výroby změn - nejmarkantnější bylo zrušení
dnové plnící zátky ve 30. letech, dalšími drobnými odlišnostmi byly drobné změny tvaru a rozměrů
těla (zejména výstupků). Granát Mk.II měl střepinový účinek, střepiny měly zraňující účinek až do 200
m.
Výška
114 mm
Průměr těla granátu 57 mm
Hmotnost granátu
590 g
Materiál těla
granátu
ocelový (litinový) odlitek
Zapalovač
M10, M10A1, M10A2, M5, M6A2, M204
Zpoždění
zapalovače
4 - 4,8 sec
Náplň
šupinkový TNT
Hmotnost náplně
57 g
Marking
olivově zelené tělo a vrhová pojistka, tenký žlutý proužek u krčku těla (od roku
1942)
Útočný ruční granát Mk.III
Granát Mk.III působil v cíli hlavně tlakovou vlnou exploze (v okruhu 2 m byly její účinky smrtelné),
kvůli plášti z impregnovaného papíru byl střepinový účinek nulový. Pokud granát explodoval v
uzavřeném prostoru (bunkr, místnost), byl jeho účinek velmi destruktivní, vzhledem k poměrně velké
trhavinové náplni. Jeho výroba byla zastavena v polovině 2. světové války.
Výška
138 mm
Průměr těla granátu
64 mm
Hmotnost granátu
454 g
Materiál těla granátu
lisovaný impregnovaný papír
Zapalovač
M6A2, M6A3, M206A1, M206A2
Zpoždění zapalovače
4 - 4,8 sec
Náplň
litý TNT
Hmotnost náplně
114 g
Marking
černé tělo, žlutý proužek uprostřed; zapalovač olivově
zelený
Dýmový ruční granát M15
Dýmový granát M15 WP (White Phosphorous, slang. "Willy Peter") se tak trochu principiálně vymyká
z "rodiny" klasických dýmových granátů. Na rozdíl od ostatních, které produkují dým pomalým
hořením dýmové směsi uvnitř těla granátu (dým při tom uniká skrze otvory v těle granátu), M15
produkuje hustý bílý jedovatý dým z hořících částeček bílého fosforu, které při iniciaci roztrhají tělo
granátu a ohrožují okolí v okruhu přes 20 m. Náplň hoří cca 60 sec a vyvíjí vysokou teplotu. Granát
má tedy i zápalné účinky a je tak velmi nebezpečný i pro osoby (fosfor je navíc slabá žíravina, i po
uhašení dál rozežírá potřísněnou tkáň - musí se neutralizovat).
Výška
114 mm
Průměr těla granátu
60 mm
Hmotnost granátu
Materiál těla granátu
ocelový výlisek
Zapalovač
M6A3, M206A1
Zpoždění zapalovače
4 - 4,8 sec
Náplň
bílý fosfor
Hmotnost náplně
0,41 kg
Marking
šedomodré tělo, žluté popisky
Zápalný ruční granát M14
Granát M14 byl určen hlavně k likvidaci ukořistěného nebo i vlastního vybavení (hlavně výzbroje a
vozidel) proti ukořistění nepřítelem. Termit vydává při hoření teplotu 4.330°F (= cca 2.370°C), což
stačí např. k propálení bloku motoru, ke svaření závěru a hlavně děla nebo ke zničení několika
pěchotních zbraní. Samozřejmostí jsou značné destrukční účinky vůči snadno zápalným látkám nebo
živé síle.
Výška
145 mm
Průměr těla granátu
64 mm
Hmotnost granátu
Materiál těla granátu
výlisek z ocelového plechu
Zapalovač
M200A1, M201
Zpoždění zapalovače
2 - 3 sec
Náplň
termit (práškový hliník + okysličovadlo)
Hmotnost náplně
Marking
šedomodré tělo, fialové popisky
Mina No. 75 Hawkins
Určena hlavně k poškození pojezdového ústrojí obrněných vozidel, zejména přetržení pásů u tanků
(proti těžším typům jako Tiger nebo Panther bylo nutno použít víc min najednou). Zapalovače byly
iniciovány najetím tanku na minu a byly buď chemické, nebo nárazové. Pro demoliční účely bylo tyto
miny možné odpálit některou běžně používanou rozbuškou. Náplní bylo 1,74 liber (0,8 kg) TNT.
Existovaly 3 verze, které se od sebe mírně lišily vnějšími rozměry.
Nálož M4 (plastická trhavina C)
Nálož M2
Nálož řetězová M1
Nálož TNT 1 librová