sylabus_2015_05 (967450) - Petra Marikova Vlckova

Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – ak. rok 2015/2016
Úvod do egyptské archeologie – Vývoj nekrálovské hrobky ve 3. tisíciletí – II
Petra Maříková Vlčková
01.12.2015
Vývoj nekrálovských hrobek ve Staré říši (OK) vychází ze stavebních tradic Raně
dynastického období (EDP): mastaby a skalní hrobky – oba typy hrobek se používaly
současně.
Mastaba (obr. 1) = hrobka s obdélnou nadzemní částí postavenou ze sušených cihel
nebo kamenných bloků, jejíž stěny jsou ukloněny směrem do středu stavby. Plochý strop
s ústími vstupních otvorů pohřebních šachet (jedné nebo více). Termín poprvé použit
v 19. stol. dělníky Augusta Marietta (= arabsky lavice – na základě podobnosti tvaru).
Základní součásti hrobek typu mastab: podzemí (pohřební komora, šachta – postupné
zjednodušování) nadzemní – určené pro zádušní kult (obětní kaple, skladovací prostory,
další místnosti (serdab, sloupové síně apod.) – až vznikají tzv. velké hrobky, viz dále
v textu, obr. 8). Tradičně: v hrobce 2 šachty: severní (méně důležitá, manželka) a jižní
(hlavní, majitel hrobky). Od 5. dynastie se objevují tzv. rodinné hrobky (viz dále v textu,
obr. 2).
Skalní hrobky: hrobky s kultovními i pohřebními částmi vytesanými do rostlé skály.
Nejstarší: polovina 4. dynastie v Gíze pro členy rodin Rachefa a Menkaurea. Velmi
heterogenní skupina hrobek: na pohřebištích v okolí hlavního města i v provinciích, velmi
se přizpůsobovaly daným lokálním podmínkám. Ideální tvar: vchodová skalní stěna
upravená do podoby průčelí mastaby; nad průchodem do kaple - dveřní překlad se
jménem a tituly majitele hrobky. Krátká vstupní chodbička: jednoduchá kaple či několik
vzájemně propojených místností (i serdabem). Stěny zdobeny malbami, kolorovanými
reliéfy a sochami. Podlaha kaple: ústí šachet nebo sestupných chodeb do pohřebních
komor. Příklad: Debeheni (obr. 10), královny Meresanch III., Rachetra (Gíza). Existují
dva základní okruhy výskytu: okolí Memfidy a Horní Egypt (podmíněno přírodním
prostředím)
Velké hrobky: velkolepé kamenné mastaby velkých rozměrů se složitě uspořádanou
nadzemní částí připomínající zádušní chrámy panovníků. Obsahovaly: kamenné sochy
majitelů v nadživotní velikosti, pilířové dvory, východo-západně orientované kaple,
několikanásobné skladovací prostory apod. Příklady: vezír Ptahšepses (Abúsír, obr. 11),
vezíři Kagemni a Mereruka (obr. 8, Sakkára, tzv. Tetiho pohřebiště).
Rodinné hrobky (obr. 2): od poloviny 5. dynastie: mastaby zpravidla stavěné ze
sušených cihel s mnoha šachtami uspořádanými do řad, v nichž byli pochováni členové
rodiny se společným zádušním kultem – v dlouhé chodbové kapli s malými nikami v Z
stěně. Souvisí s hlubokými společenskými změnami egyptské společnosti – nárůst
byrokracie (počet i význam), dědění úřadů apod. V závěru 6. dynastie jsou do obdobných
hrobek ukládáni i členové jednotlivých profesí (víceprostorové hrobky z jižní Sakkáry).
Druhá polovina 6. dynastie: úpadek královské moci a rozvolnění podmínek vede
k rozvoji místních stavebních tradic a k monumentalizaci hrobek: především
1
v provinciích: např. Kubbit el-Hawwa (Asuán, hlavní pohřebiště), Bení Hasan, Dendera,
Abydos, Qillat ed-Daba v oáze Dachla. Objevují se základní prvky typické pro královskou
zádušní architekturu (údolní chrám/vstupní kaple – vzestupná cesta/dromos – zádušní
chrám/kaple – pyramida/ pohřeb).
Memfidské hrobky na konci 6. dynastie (obr. 3): malé rozměry a důraz kladený na
podzemní prostory. Pohřební komory sestavovány z kamenných bloků a jejich plochý
strop byl chráněn odlehčující cihlovou klenbou. Sarkofág zahlouben do podloží a stěny
zdobeny reliéfy či malbami. Nadzemní část hrobek: opomíjena, podoba malé mastaby se
zaobleným, vypouklým stropem (8,4 × 5,5 m). Kultovní prostory: pouze jednoduchá nika
s nepravými dveřmi a obětním bazénkem.
Miniaturní, trpasličí mastaby (obr. 3): tradiční pohřebiště, samotný závěr OK. Velikost:
1,8 × max. 2,5 m. Materiál: sušený cihla, znovupoužité bloky kamene. Nadzemní část:
pouze k překrytí pohřbu. Zádušní kult: nepravé dveře naznačené ve fasádě s obětním
bazénkem. Vyvrcholení trendu: tzv. domkové stély (obr. 3, francouzsky steles maison).
Miniaturní stély (0,5 × 0,3 × 0,5 m) z vápence s tvarem napodobujícím superstrukturu
malých hrobek se zaoblenou horní částí. Vyobrazení majitele sedícího u obětního stolu,
jeho stojící postavu a hrubě provedené nepravé dveře. Jednoduchý text: obětní formule,
tituly a jméno majitele.
HLAVNÍ POHŘEBIŠTĚ A DŮLEŽITÉ HROBKY:
DAHŠÚR: cca 50 km JZ od Káhiry (obr. 5). Zakladatel: Snofru. Složitý vývoj: Stará říše,
Střední říše, Druhé přechodné období i následující. Uspořádání lokality a masivní použití
kamene jako stavebního materiálu: předchůdce Gízy – uspořádání hrobek do jasně
strukturované podoby. Pole mastab: 26 hrobek uspořádaných do 4 řad. 5. dynastie:
rozlehlé pohřebiště tzv. rodinných mastab.
GÍZA: Z břeh Nilu, dnes předměstí Káhiry (obr. 6). Staroegyptské jméno: Achet-Chufu
„Chufuův Horizont“. Zakladatel: Chufu X existují zde i starší hrobky z 3. dyn. Rozhodnutí
postavit centrální a přísně organizované pohřebiště členů královské rodiny a vysoce
postavených hodnostářů: nová etapa ve vývoji nekrálovské zádušní architektury. Od
počátku: plán s rozvržením hlavních součástí pohřebiště: hrobky tvořily řady oddělené
ulicemi – určitá forma urbanismu. Doba Chufua: silný vliv panovníka a jeho administrativy
X následně tento vliv polevuje, mizí a jednotný plán pohřebiště se stírá.
Pohřebiště rozděleno na menší celky, pole: západní pohřebiště (na západ od Chufuovy
pyramidy), východní pohřebiště (na východ od Chufuovy pyramidy), jižní hřbitov (na jih
od Chufuovy pyramidy) a centrální pole mastab (jižně od Rachefovy vzestupné cesty). V
rámci těchto částí byly vytyčeny ještě menší hřbitovy, jež jsou označené čísly, například
G 6000 (= Gíza, hřbitov 6000).
Hetepheres I.: objevil americký egyptolog George A. Reisner na tzv. východním poli
mastab (skrýš G 7000x, obr. 7): šachta (25.5m hluboká) s pohřební komorou obsahující
část pohřební výbavy královny Hetepheres, manželky Snofrua a matky Chufua. Obsah:
zapečetěný prázdný travertinový sarkofág, kanopická skříňka, pozlacená nosítka a
baldachýn, množství zlatých šperků a bohatý soubor kamenných nádob. Tělesné
pozůstatky královny nebyly objeveny. Funkce skrýše neznámá.
2
Senedžemib Inti (G 2370, obr. 4): vezír panovníka Džedkarea Isesiho (5. dynastie).
Kolem společného rozsáhlého dvora: hrobky 4 generací Senedžemibovy rodiny. Tzv.
velká mastaba (22,8 × 20,9 m) s poměrně jednoduše uspořádanými vnitřními prostorami.
Součásti: hlavní portik (nápisy včetně dopisů panovníka vezírovi) – chodba – předsíň –
pilířová síň – vestibul – východo-západně orientovaná kaple s nepravými dveřmi. 2
šachty s pohřebními komorami a 2 velké serdaby.
Debeheni (LG 90, druhá polovina 5. dynastie, obr. 10): skalní hrobka. JV od Rachefova
zádušního chrámu na tzv. centrálním poli. Vysoký počet tzv. vázaných soch (sochy
vytesané do skalního položí ve velmi vysokém reliéfu) – celkem 16. Reliéfní výzdoba
zachycující poslední část pohřebních rituálů. Poničená vesničany. Uspořádání: vstup –
předsíň (g, 7,8 × 3,9 × 3,9 m) – nedokončená místnost (d, ústí pohřebních šachet) –
obětní kaple (b, 7,7 × 4,8 × 3,9 m).
ABÚSÍR: JZ od Káhiry (cca 20 km), Z břen Nilu. Královské dynastické pohřebiště
panovníků 5. dynastie. Nekrálovské hrobky – již za EDP, především v jižní části X hlavní
těžiště 5. a 6. dynastie. Nejstarší hrobka s výzdobou: Hetepi (3. dynastie): zemřelý u
obětního stolu – na průčelí, u vstupu do kaple.
Ptahšepses: největší nekrálovská hrobka starého Egypta (56 × 42 m) – tzv. velká
mastaba s prvky královské zádušní architektury (obr. 11). 3 fáze vývoje – karierní postup.
Uspořádání: monumentální portik (dvojice téměř 7 m vysokých sloupů s podobě 8
svázaných papyrových stvolů s dosud neotevřenými hlavicemi – nejstarší doklad tohoto
typu sloupů v Egyptě) – kaple se třemi nikami pro sochy – otevřený pilířový dvůr (16 × 16
m) – původní mastaba s jednoduchou kaplí a vstupem do pohřební komory (komora
zastropena sedlovým stropem) – trojice skladů – tzv. lodní síň.
SAKKÁRA: Z břeh Nilu, hlavní pohřebiště centra Memfidy. Tradiční královské pohřebiště
EDP (2. dynastie) a OK. Rozsáhlá nekropole, ne zcela prozkoumaná. 3. dynastie: velké
hrobky s nejstaršími doklady výzdoby: Chabausokar, Hesire (viz předchozí přednáška).
4. dynastie: útlum stavební činnosti – upřednostňování Gízy. Rozvoj: 5. (unikátní skalní
hrobky: Irukaptah, Nianchchnum a Chnumhotep) a 6. dynastie (především tzv. Tetiho
pohřebiště).
Irukaptah: Představený řezníků (obr. 9). Podél vzestupné cesty Veníse (5. dynastie).
Uspořádání: menší podlouhlý dvůr – malá chodbová kaple (13,5 × 2,5 m) s ústím
pohřebních šachet. 19 vázaných soch, včetně různých fází jejich „přípravy“.
Nianchchnum a Chnumhotep: skalní mastaba bratrů (obr. 12). Uspořádání: kamenná
mastaba (portik – předsíň – sklad – otevřený dvůr) – do skály vytesaná kaple. Velmi
kvalitní reliéfní výzdoba.
Mereruka: tzv. Tetiho pohřebiště (obr. 8). Vezír. Vyvrcholení vývoje nekrálovské zádušní
architektury OK – téměř celá nadzemní část je vyplněna místnostmi – tři hrobky
dohromady – „superhrobka“. Složitá struktura: pilířová síň se 6 pilíři ve dvou řadách a
sochou Mereuruky v lehce nadživotní velikosti. Velmi kvalitní reliéfní výzdoba.
DELTA NILU (obr. 16 mapa): specifické rysy: vysoká hladina spodní vody, tj. hrobky
nemohly mít hluboké pohřební šachty = použití kamenných pohřebních komor, jen
nepatrně zahloubených, pohřby na povrchu pod cihlovou mastabou a podsypání těl
3
vrstvou písku. Lokality (především 6. dynastie): Mendés, Kóm Abú Billo (JZ okraj delty),
Héliopolis (S předměstí Káhiry) či Kóm el-Hisn (Z okraj delty).
ÚDOLÍ NILU (obr. 16 mapa):: většina důležitých lokalit – na V břehu Nilu, tj. nutná
úprava orientace a uspořádání vnitřních částí hrobek. Zastoupeny jsou jak mastaby, tak
skalní hrobky. Důležitý fakt: orientace hrobek na tok Nilu.
Základní pohřebiště: Tehna (16. hornoegyptský nom), Mér (14. hornoegyptský nom), Bét
Challáf (poblíž Abydu), Abydos, Edfu, Kubbit el-Hawwa (Elefantýna) a Qillat ed-Dabba
(oáza Dachla).
Veni Starší (obr. 13, Abydos, Abdžu): nejstarší nekropole egyptských králů. OK:
významné centrum uctívání boha Usira. Složitá topografie: OK hrobky – v tzv. středním
pohřebišti. Veni: vezír několika panovníků 6. dynastie: historicky důležitý autobiografický
text. Kaple a mohutná mastaba ze sušených cihel se stranou 29 m, serdab.
Sabni a Mehu (Kubbit el-Hawwa, 1. hornoegyptský nom, Z břeh Nilu, obr. 14): nekropole
skalních hrobek. Autobiografické nápisy: na fasádách hrobek – měly upoutat pozornost.
Uspořádání: od Nilu strmé schodiště s rampou = dromos – skalní plošina před hrobkou
upravena do podoby plata – vstupy do kaplí lemuje dvojice malých obelisků – kaple
(strop nesen sloupy nebo pilíři) – ústí šachet před nepravými dveřmi.
Qillat ed-Dabba (oáza Dachla, obr. 15): OK, MK. Pohřebiště guvernérů oáz sídlících
v paláci Ain Asíl (celkem 7 hrobek) a hrobek jejich podřízených. Hrobky guvernérů jsou
uspořádány do dvou řad; postavené ze sušených cihel; kámen jen na stavebně
namáhané části (ostění dveří, konstrukce pohřebních komor a kultovně důležité prvky).
Nadzemní část: prostor vymezuje ohradní zeď – otevřená nádvoří: zádušní kult majitele
hrobky a členů jeho rodiny – mastaba s hlavním pohřbem. Podzemí: poměrně komplexní
– několik propojených prostor (pohřební komora, předsíň, skladiště). Částečně
dochovaná pohřební výbava a jedny z nejstarších dokladů Textů rakví.
Kontrolní otázky
Jak se rozvíjelo pohřebiště v Gíze?
Jak stavební podoba hrobek reagovala na měnící se sociální podmínky tehdejší
společnosti?
Jak se lišil vývoj nekrálovských hrobek v centru a v provinciích?
Doporučená studijní literatura
Bárta, M. Život a smrt ve stínu pyramid. Staroegyptská hrobka a společnost v době
stavitelů pyramid Staré říše. Paseka 2009
Baines, J. – Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996.
Hawass, Z. (ed.): Pyramidy. Magicke symboly stareho Egypta. Praha, 2004.
Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri
2009.
Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003.
M. Verner, Pyramidy. Praha 1997
Sylaby, studijní materiály a PDF přednášek: http://petra-marikovavlckova.webnode.cz/
4
1. Typická mastaba Staré říše
2. Příklad rodinných hrobek mladší OK
3. Memfidské hrobky mladší OK
4. Gíza, Senedžemib Inti
5. Dahšúr, plán lokality
6. Gíza, plán pohřebiště
5
7. Gíza, Hetepheres I.
8. Sakkára, Mereruka
9. Sakkára, Irukaptah
10. Gíza, Debeheni
11. Abúsír, Ptahšepses
12. Sakkára, Nianchchnum a Chnumhotep
13. Abydos, Veni Starší
6
14. Kubbit el-Hawwa, Sabni a Mehu 15. Qillat ed-Dabba, oáza Dachla, rekonstrukce
hrobky guvernéra Ima Pepiho II
16. Mapa Egypta s důležitými
lokalitami
7
8