V tomto čísle nepřehlédněte: Slíbený rozhovor

Komentáře

Transkript

V tomto čísle nepřehlédněte: Slíbený rozhovor
V tomto čísle nepřehlédněte:
- slíbený rozhovor -213- bubny -215- Pohár rozhlasu -217- náš Libor Mach -219-
- pasování prvňáčků -223- výlety dříve -226- Frenštátské slavnosti -230- naposledy pan řediteli -234-
Slíbený rozhovor:
Určitě už víte, že od prvního srpna budeme mít novou paní ředitelku. Protože
paní RNDr. Zdeňka Murasová patří k našim pravidelným čtenářům, poskytla
nám exkluzivní rozhovor:
? Kdy a kde jste začala působit
ve škole?
! Po absolvování přírodovědecké
fakulty Masarykovy univerzity
jsem v roce 1989 nastoupila na ZŠ
v Poličné u Valašského Meziříčí,
kde jsem učila matematiku, chemii
a zeměpis. Po mateřské dovolené
jsem v roce 1991 zakotvila nastálo
na ZŠ Tyršova ve Frenštátě p. R.,
kde jsem se dosud věnovala
především výuce matematiky
a chemie,
ale
také
fyziky
a informatiky.
? Jaká jste byla sama žákyně?
! V dětství jsem byla neposedné
hyperaktivní dítě, ve škole
s výborným prospěchem, což se
mým
rodičům
alespoň
kompenzovalo.
? Co Vás přivedlo k učitelování?
! Sen od první třídy to určitě
nebyl. Vyplynulo to jaksi ze situace, kam po maturitě a hlavně mě zajímaly
přírodní vědy.
? Chtěla jste ředitelovat sama nebo Vás k tomu někdo navedl?
! Člověk si s touto myšlenkou občas pohrává, ale hlavním impulsem pro mé
rozhodnutí byly pobídky mých přátel z pracovního prostředí.
? Jaké máte pocity z konkurzu, co na to vaše rodina?
! Smíšené. Členové rodiny mají doma často pocit, že jsou ve škole a vždy
tvrdí, že role generála mi sedí.
? Stála jste hodně o místo ředitelky?
! Tak se to nedá říct, ale ráda dotahuji věci do konce. V takovýchto případech
však člověk musí počítat i s druhou alternativou.
? Jak dlouho byste chtěla v této funkci setrvat?
! Nad tím jsem opravdu nepřemýšlela. Vždyť jsem ještě nezačala a už mám
pomýšlet na odchod?
? Jaká byla reakce okolí na novou funkci?
! Někdy překvapivá, někdy rozpačitá, v okruhu svých blízkých, přátel a kolegů
ve škole jsem cítila velkou podporu a následnou spokojenost.
? Budete ještě učit fyziku a chemii?
! Budu učit matematiku a jednu hodinu fyziky ve své současné třídě.
? Budeme moct jezdit na delší výlety?
! Stávající dvou až třídenní rozmezí se budu snažit zachovat.
? Zavedete razantní novoty (v rozvrhu, učitelích)?
! Žádnou reformu nechystám.
? Zavedete rákoskový režim?
! Někdy by byl potřeba, ale ani toho se obávat nemusíte.
? Chcete i nadále odebírat náš časopis?
! Samozřejmě.
? Co Vás napadlo, když jste dnes ráno přicházela ke školní budově
! Že se mi ta stoletá přítelkyně přibližuje čím dál víc a budu jí muset věnovat
víc času a pozornosti. Že ve vzduchu jsou cítit prázdniny, jejichž pohodové
prožití přeji všem čtenářům Druhého patra.
Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně úspěchů.
Jaké jsou ohlasy na volbu paní ředitelky?
Byli jsme se zeptat také v 6.B, jak se smiřují s tím, že se jejich paní učitelka
třídní stane ředitelkou:
škoda, že paní učitelka odchází, nebude tady sranda
je mi líto, že odchází, ale doufám, že když teď bude ředitelka, bude nám
dávat častěji volno
Afričani u nás ve škole?
Náš poslední Den dětí na této škole navštívili tři Afričani z Konga. Hned na
začátku, ještě než se tělocvična naplnila, si to jeden Afričan mířil zrovna
k nám! A rovnou si sedl mezi Niky a Ondru :-D. A pořád se posunoval na
Niky, tím pádem Kika málem žuchla z lavičky! Potom nám předvedli, jak se
u nich bubnuje a ještě k tomu zazpívali. Byla s nimi zábava, když vysvětlovali,
jak to u nich v Africe bývá, jaké tam mají rituály, prostě celkově jak tam žijí.
Ještě než začali hrát a zpívat, rozdali některým žákům malé bubny, které byly
vyrobeny z kůže a srsti zvířat. Žáci si to vyzkoušeli a podali ostatním dál. Až
jeden bubínek „došel“ k p. uč. Pavlasové, která to pořádně rozbalila
a bubnovala jako o závod. Poté se konala soutěž. Na začátku vybrali pět žáků,
kterým oblékli ty „africké sukně“a šátky, začali hrát a všichni se roztančili.
Nejlepší tanečníci a tanečnice vyhráli cenu. V prvním kole dostal vítěz kazetu
a písničkami, které Afričani už nazpívali. V kole druhém vyhrála vítězka
přívěšek na krk. Ke konci vyzval jeden Afričan k tanci už zmíněnou p. uč.
Pavlasovou. Ta to rozjela, jak se patří! Když už se neúprosně blížil konec, brali
žáky za ruce, aby šli všichni tančit a ať si ten „slavný den“ parádně užijeme.
Nikola Reková a Kristýna Štefková 9.C
Na skalách
Lezli jste už někdy po skalách? Tak na tuto otázku by vám odpověděli v 9.B
souhlasem. Součástí jejich výletu bylo mimo jiných (např. kanoistika) totiž
i lezení po skalách. Vše proběhlo asi
takto: nejdříve jsme si v kempu ve
Vítkově – Podhradí sbalili malý
baťůžek a pak se vydali na dlouhou
cestu. Výšlap trval asi tři hodiny, ušli
jsme kolem 12 kilometrů. S tím jsme
ale museli počítat, protože školní
výlet bez turistiky – to by nebyl výlet
s naší paní učitelkou třídní.
Přece jen jsme dorazili do Kružberku.
Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny.
Ta první – samí kluci – šla na skály.
No a ten zbytek se vydal poobědvat
do nedaleké restaurace, v té skupince
jsem byla i já. Jídlo nebylo špatné,
a tak jsme měli plné žaludky. Jen naše
peněženky se cítily o něco lehčí. Pak
jsme odběhli na záchod se převléct
z riflí do něčeho vhodnějšího na skály.
Během toho se uklidnila děvčata,
která říkala, že budou protestovat a že
nikam nepůjdou.
To už se vracela první skupina. Kluci
nepřinášeli moc dobré zprávy: prý
úplně na vrchol vylezli jen čtyři. To
nás sice trochu rozhodilo, ale přece
jen jsme se nenechali odradit. Nasadili
jsme si sedáky (tj. bezpečnostní „kraťasy z popruhů“), rozdělili se do dvojic –
jeden lezl po skále, druhý ho jistil – a už se šlo na věc.
Budete se divit, ale druhá skupina složená téměř ze samých holek byla
šikovnější než ta první. Dokonce jedna spolužačka (Hanka) ze srandy říkala, že
se snad stane horolezkyní.
Na skalách se mi velmi líbilo, i když jsem na nich nelezla poprvé:).
Martina Durkošová 9.B
Opět se ukázalo, že v naší škole máme nejen dobré spisovatele
a novináře, ale stejně dobré sportovce.
Přesvědčilo nás o tom družstvo
basketbalistů, které regionálním
finále v Opavě obsadilo výborné
5. místo, na stejném místě skončilo
v krajském kole v Ostravě i družstvo
chlapců v odbíjené. Největším
sportovním úspěchem tohoto roku je
ale jasné vítězství mladších chlapců
v krajském finále Poháru rozhlasu.
Jak k tomu došlo? Úspěch se začal
rodit v okrskovém kole na Záhuní,
kterého se zúčastnila z naší školy
čtyři družstva. Závodilo se za velmi
těžkých podmínek – pršelo a byla
značná zima. Do okresního kola
postoupila družstva mladších žákyň
a mladších žáků.
Okresní kolo proběhlo v Novém
Jičíně. Děvčata se umístila na
5. místě. Mladší žáci získali 4270
bodů a ze šesti družstev okresu
postoupili do regionálního kola.
Krajské finále proběhlo ve FrýdkuMístku. V běhu na 1000 metrů
zvítězil Radek Fajkus (3.10,5min),
Radek Štromajer obsadil druhé místo
v hodu kriketovým míčkem (67,7
metru), Tomáš Hopp skončil v hodu
třetí (64,26 metrů), štafeta 4x60
metrů zvítězila za 32,02 sekundy.
V kategorii
mladších
chlapců
soutěžilo 8 družstev z celého kraje
a naši závodníci dokázali zvítězit
(získali 4579 bodů, na druhém místě
skončili soutěžící z Frýdku-Místku
s 4399 body).
Kdo se přičinil o vítězství? Dominik
Táborský, Radek Štromajer, Marek
Topor, Radek Fajkus, Jan Blažek,
Pavel Rajnoch, Petr Kadlec, Tomáš
Hopp a Marek Mžik.
Vítězové si přivezli diplom a velký
pohár. Mistrovství republiky se
organizuje jen ve starší kategorii,
bude však vytvořeno celkové pořadí
v rámci ČR, na které jsme velmi
zvědaví.
Jaroslava Káňová
Krajské finále Poháru rozhlasu
V posledním květnovém dnu se konalo krajské finále Poháru rozhlasu. Jeli
jsme autobusem s holkami ze Záhuní. Bylo oblačno, ale nepršelo. Dorazili
jsme na místo, šli se do šaten převléknout a potom jsme si věci odešli dát na
tribunu a čekali do 9 hodin, než se začalo. Poté se začalo běhat 60 m a házet
kriketovým míčkem, pak se skákalo do výšky a do dálky a později běhaly
dlouhé tratě. Já jsem šel skákat do výšky, ale jelikož jsem musel jít také běhat
(to už se mělo skákat 140cm), tak jsem musel skočit první skok a pak jít běhat.
Těch 1000 m jsem vyhrál, ale to už jsem neměl sílu skákat hodně vysoko, a tak
jsem skočil 145 cm a když jsem se pokoušel skočit 150 cm, tak jsem shodil
laťku a dopadl na ni. Narazil jsem si záda a nemohl jít běhat štafetu. Ale i tak
jsme štafetu vyhráli. V ostatních disciplínách jsme byli druzí a třetí. Poté jsme
čekali na výsledky a dozvěděli jsme se, že jsme první. Dostali jsme pohár
a diplom. Pak jsme se vyfotili a odjeli domů.
Radek Fajkus 7. D
Proč čtu pravidelně Druhé patro?
Abych mohla odpovědět na tuto otázku, musela jsem se chvilku zamyslet
a zalistovat namátkou v několika číslech od těch prvních po to zatím poslední.
Poprvé jsem si časopis koupila ze zvědavosti a zájmu, protože je třeba vědět,
co nového se ve škole děje.
A proč jej teď čtu pravidelně?
Líbí se mi jeho vzestupná úroveň, zajímavé nápady, pěkné rozhovory (jako
v 9. čísle s panem ředitelem)) a články, které jsou zábavné i poučné zároveň
(třeba velmi zdařilé povídání o pohankovém mlýně). Také se mi líbí kreslené
obrázky.
Prostě – Druhé patro má šťávu a dobrou úroveň. Přeji celému týmu, ať se jim
práce daří i v další padesátce.
Zdeňka Vodrážková
Druhé patro je pro mne nenápadný školní časopis s nápaditým obsahem, který
dokazuje známé české přísloví, že když se chce, tak všechno jde. Zajímavé
články a nápady nemusí vznikat jenom z pera profesionálních novinářů a kdo
ví, co přinese čas a jaké osobnosti ze školních dopisovatelů nakonec vyrostou.
Možná by stálo za to trochu zvýšit počet výtisků, aby se rozšířil okruh čtenářů
a případných sponzorů…
S pozdravem Miluše Malantová (kronikářka města Frenštátu)
Rozhovor s panem učitelem Liborem Machem
(nastoupil do naší školy v roce 1969 – tedy před 38 lety!)
? Jaký jste byl sám žák?
! Velmi snaživý, rád jsem studoval.
? Co Vás přivedlo k učitelování?
! Zájem o zeměpis, přírodopis,
tělesnou výchovu a sport. Měli jsme
učitelku zeměpisu, která byla velmi
přísná, při hodině při sezení na židli
musely být ruce za zády.
? Jak vzpomínáte na své učitelské
začátky?
! Začínal jsem v ZŠ Rýmařov – měl
jsem 21 let a vypadal velmi mladý.
Školník si mě spletl s žákem
a vynadal mi, ale pak se mi omluvil.
Žáci byli ukáznění a respektovali
učitele. Na své začátky vzpomínám
velmi rád.
? Co Vám ze školy bude chybět?
! Komunikace s hodnými a
snaživými žáky.
? Po čem se Vám určitě nebude
stýskat?
! Po drzých žácích.
? Co hodláte v důchodu dělat?
! Upravovat zahradu, opravovat dům.
? Je Vám líto, že ze školy odcházíte?
! Ani ne.
? Budete do školy chodit na
návštěvu?
! Ano.
? Kdyby Vám nabídli místo ministra
školství, co byste změnil?
! Hlavní prázdniny by trvaly tři
měsíce – od poloviny června do
poloviny září (důvod: horko).
? Na jaké zájmy a koníčky Vám zbyl
čas?
! Volejbal, vnoučata.
? Být žákem naší školy, jaký sport by
Vás oslovil?
! Volejbal, fotbal.
? Jak se rozloučíte s žáky?
! Na chodbě u sborovny.
? Co Vás napadlo, když jste dnes
ráno přicházel ke školní budově?
! Za 10 dnů. (poznámka redakce –
tyto odpovědi poskytl pan učitel
v polovině června)
Další úspěch žáků naší školy
ČSOP - Skalka v Kunčicích pod Ondřejníkem vyhlásila 11. ročník výtvarné
a literární soutěže na téma „Živá voda“
Kdo byli naši úspěšní? V kategorii kolektivní práce 1.A třída (Voda základ
života).
Ve IV. kategorii zvítězila Kamila Přadková z 6.C (Zlaté rybky), na druhém
místě se umístila Sandra Potůčková ze 6.C (Tůňka s měsícem).
Blahopřejeme k pěkným diplomům a hodnotným cenám!
Co se mi podařilo v tomto školním roce
(6.C):
naučil jsem se trochu jezdit s autem, trefit ze vzduchovky cíl vzdálený 10
metrů (Lukáš)
ve fotbale jsem vstřelil nějaké góly (Petr)
povedl se mi výlet, protože tam byla sranda,
povedly se mi známky v prvním pololetí (Jakub)
našla jsem a chytila splašeného koně na jízdárně
(Aneta)
reprezentoval jsem školu v krajském kole
Poháru rozhlasu a my vyhráli! A teď jsem
v novinách (konečně.-)) (Marek)
zničit si všechny známky ve škole (Květa)
našla jsem si nové kamarádky, se kterými je legrace a jsou úplně boží
(Magda)
získala jsem druhé místo v soutěži Živá voda. Nepovedlo – zapomněla jsem
si sešit do zeměpisu (Sandra)
ve fotbale jsem přihrál na gól a porazili jsme Sedlnice 4:3 (Mirek)
nasbírala jsem více než 250 pohledů a vyhrála soutěž Živá voda (Kamila)
konečně jsem dostal jedničku ze zeměpisu (Milan)
sem tam jsem nasbíral dobré známky (David)
nepovedlo se mi nic (jen smůla) (Monika)
podařilo se mi naučit se hodně o Řecku, Římě a Egyptě, dějepis se stal
mým oblíbeným předmětem (Radmil)
6. B:
vyhrál jsem školní kolo v anglické konverzaci, po dlouhém čekání
a plánování se mi podařilo přemluvit taťku, ať můžu mít novou hru na počítač
(Filip)
zlepšil jsem si hodně známek, v kraji
jsme získali Pohár rozhlasu, doma víc
pomáhám mamince a tatínkovi (Petr)
vychytal jsem první nulu ve fotbale,
vyhráli jsme v Sedlnici 4:0, moc jsem si
nezachytal, protože na mne neletěla skoro
žádná střela (Michal)
letos jsem si postavil letadlo na
gumičkový pohon s vrtulí a rozpětím křídel
210 centimetrů. Hodil jsem ho z Javorníku
směrem na Štramberskou trúbu. Ze začátku
letělo hodně
nízko, asi po čtyřech
sekundách se vzneslo do obrovské výšky asi
250 metrů, za 3-5 minut jsme viděli, jak
proletělo kolem Štramberské trúby. Našli
jsme ho až druhý den v poli asi kilometr za trúbou bez vrtule (Daniel)
našel jsem kočku, která čekala koťata a teď nám běhají po bytě. Vypěstoval
jsem krásné stromečky, zlepšil se v českém jazyce a budu mít jedničku
z chování (Matěj)
povedlo se mi dostat ze zkoušek na kytaru jedničku (Lukáš)
9. třídy:
ve škole se mi povedlo to, že jsem se dostala na střední školu. Doma se mi
povedlo vybojovat si respekt. Na sobě se mi povedlo, že mám piercing
v pupíku. Povedlo se mi získat nové kamarády. Myslím si, že za tento rok se
mi toho povede ještě hodně!!!!!!!!!!!!! Ivana
jsem rad ze jsem prolezl zakladni skolu jen s dutkou tridniho ucitele,
13 poznamkama v ZK, jeden kantor mi akorat pohrozil návrhem na uspokojive
chovani. A to nepocitam zapisy v tridni knize. O známkách nemluvim radsi.
To jsou takove ty klukoviny :-D Honza
tak asi nejlepší pro mě je to, že jsem se dostala na střední školu. To asi pro
každého deváťáka. Důležité je to, že jsem na tu školu narazila. Je to přesně
škola pro mě. Takže asi to je nejdůležitější. Potom jsem ráda, že jsem udělala
žlutý pásek v taekwondu. Potom jsou to nějaké osobní rekordy v atletice. To je
asi tak vše. Adéla
tak asi za tento školní rok se mi povedlo udělat přijímací a talentové
zkoušky, které byly docela dost těžké. Přijímací zkoušky se skládaly ze tří
testů - ČJ, CH, D - kultura a talentové - nákres štokrle na ní konev a hadra.
Potom ornament a modelovaní z hlíny. Když jsem dostala výsledky, které
řekly, že jsem přijatá, tak jsem byla strašně ráda a konečně se mi od osmé třídy
splnil můj veliký sen.
Pavla
Pohádkový dědeček mi nabídl, že bude mým sponzorem na
tři týdny (nedá ale víc než 3 miliony korun) 6.B:
jel bych na dovolenou na Antarktidu, koupil bych si člun, velkou loď,
ponorku, ubytoval bych se v luxusním sněhovém hotelu s bohatým jídelníčkem
z mořských jídel (Petr)
koupil bych si auto za milion a za zbytek bych ho vytunil (Lukáš)
chtěl bych se podíval na jeden zápas Chelsea Arsenal, na zahradě bych
postavil stadion Barcelony (Michal)
zazávodil bych si ve formuli 1, skočil padákem, potápěl se v ponorce, létal
v letadle a vrtulníku. Do budoucna bych si koupil zlatou rakev, počítač,
motokáru, čtyřkolku (Daniel)
cestovat do Egypta, Tunisu, na Floridu, Korsiku, potápět se, objednal bych
si apartmá (velice luxusní) a budu jíst jenom jídla, která mám rád (hranolky,
párek v rohlíku, špagety, bramborový salát a kuřecí řízek) (Lukáš)
Kdybych měl(a) možnost strávit část prázdnin v jiné době,
kterou bych si vybral(a)?
Chtěla bych se podívat do doby
spáchání atentátu na Reinharda
Heydricha. Zajímá mě, jak byl
předem připravený a promyšlený.
Mohla bych třeba cestovat tramvají,
která zastavila opodál...
Přesunula bych se na Havaj. Je mi
jedno, do jakého století, akorát by to
nesmělo být v období druhé světové
války. Když už Havaj, tak „havaj“.
Mě osobně doby válek nezajímají
a jsem ráda, že žiji v této době. Ale
když už bych si měla vybrat, tak
chci do doby, jako je ve hře Mafia.
Myslím, že je to kolem roku 1914.
Fascinují mě ta stará auta a prostě
celé to město.
No, chtěla bych se podívat
(objevit) Ameriku před Kolumbem –
takže rok 1491. Chtěla bych si
šlápnout
na
půdu
Ameriky
nepošpiněnou nikým jiným než
zvířaty a domorodci – byl by to
super pocit!
Chtěla bych žít ve středověku.
Nikde nebyla auta, továrny a nebylo
ani moc lidí. Mělo to samozřejmě
také své nevýhody – nebyli lékaři
a lidé umírali třeba i na angínu.
Cesta do města by trvala třeba pět
hodin na koni, ale všude bylo čisto,
vzduch byl daleko lepší.
Osmnácté století – rozmluvila
bych Marii Terezii její nápad se
školní docházkou.
Chtěl bych navštívit starověký
Egypt, podívat se, jak stavěli
pyramidy, jak „vyráběli“ mumie.
Zajímali by mě i egyptští vojáci,
kteří měli zbraně ve tvaru srpu
a zakopávali se do písku.
Chtěl bych se podívat do druhé
světové války a chtěl bych být jeden
z vojáků.
Vybral bych si dobu krále Artuše,
protože byli silní rytíři.
Chtěla bych se podívat do
Ameriky,
Chicaga
začátkem
20. století, kdy byla vyhlášena
prohibice. Kdy podsvětí ovládal Al
Capone, rozrůstal se černý trh,
mafiáni se stříleli a tak...
No protože o tomhle jsme se
neučili, chtěla bych se dozvědět víc.
(9.B)
Pasování prvňáčků (pro Druhé patro napsali žáci 1. třídy)
Byli jsme v knihovně a byli tam také maminky a tatínkové. Byli jsme pasovaní
na čtenáře a dostali průkazky do knihovny, abychom si mohli půjčit knížky.
Bylo to dobré.
Anetka Zátopková
Přišli jsme do knihovny, posadili se a začala hrát hudba. Pak přišel král
a královna. Vylosovali jsme si čísla a pak nás pasovali na čtenáře. Potom jsme
šli do dětského oddělení a vybrali si knihy.
Sára Večerková
Na pasování jsem byl úplně rozechvělý. Pan král a paní královna mne pasoval
na čtenáře. Mně se to úplně líbilo.
Martin Vašenda
Přišli jsme do knihovny, kde byl král a královna a jejich pomocníci Číslo
a Znaménko. Potom jsme mluvili do televize a pak dostali průkazku. Předtím
jsme četli básničky a byli pasováni na čtenáře.
Radka Vašendová
Školní výlet 6.C a 7.C
Dne 30. - 31. května jsme jeli na školní výlet. Cesta rychle utekla a byli jsme
na naší první zastávce ve SLOUPSKÝCH JESKYNÍCH. Sedli jsme si na
lavičky, pan učitel koupil lístky, potom nás vyfotil a šli jsme do jeskyně. Tam
jsme počkali na paní průvodkyni, která nás pustila do jeskyně. Vždycky nám
k tomu něco řekla, viděli jsme krápníky, dvě propasti a také netopýry! Vyšli
jsme z jeskyně a vrátili se kolem lesa zpátky k autobusu. Mohli jsme si něco
koupit na památku. Druhá zastávka byla ROZHLEDNA VESELICE. Pan řidič
nám zastavil v Podvrší a dál k rozhledně jsme šli po svých. U rozhledny jsme
15 minut čekali na správce a potom hurá nahoru. Kluci tam běhali několikrát
a šli jsme zpátky. Třetí zastávka byla PROPAST MACOCHA, podívali jsme
se dolů a šli se podívat blíž na propast. Pak jsme nakupovali suvenýry. Čtvrtá
zastávka a poslední ve středu byla MLÝN RUDICE. Přišel starý pán
a jmenoval se děda Eda. Vyprávěl různé historky, třeba že se tam oběsila
kozenka (koza). Podívali jsme se do mlýna. Potom jsme šli do lesa a tam bylo
Rudické propadání. Šli jsme po zelené značce do kempu Olšovec. Magda, Petr
a já jsme šli vpředu, ale museli jsme čekat, neboť zelená značka skončila
a byla tam cesta. A ještě 2 km a byli jsme v kempu. Dostali jsme klíče od
chatky a s holkami jsme si zašli na pizzu a pak jsem se různě bavili. Byla tam
diskotéka, tak někdo šel a někdo nešel. Ráno jsme se vzbudily a šly se umýt
a uklidit chatku. Pan učitel se podíval do chatky, jestli je všechno v pořádku,
zamkl a odevzdal klíče. První zastávka dne byla ZÁMEK LYSICE. Měli jsme
čas, proto jsme šli do obchodu. Před zámkem jsme krmili kačeny a labutě.
V zámku jsme museli obout papuče, ať jim nezničíme parkety. Druhá zastávka
dne byla JESKYNĚ RUDKA A ROZHLEDNA čekali jsme 10 minut než nás
tam pustili, pak jsme šli do jeskyně, kde byly pískovcové sochy. V Kunštátě
jsme měli 45 minut rozchod a potom HURÁ DOMŮ=). BYL TO HEZKÝ
VÝLET.
Hana Parmová 6.C
Náš výlet – 7. A
Na výlet jsme jeli na Bílou – Mezivodí do Ondrášova dvora. Ráno byl sraz na
zastávce a jeli jsme busem na Ráztoku. Lanovka nás vyvezla na Pustevny
a pak jsme šli přes Martiňák na Bílou. Při cestě byla sranda. Dorazili jsme na
chaty, šli se ubytovat, uložit si věci a pak hned na večeři. Byl guláš. Po večeři
jsme se šli okoupat do bazénu, ale byla zima. Bylo tam i hřiště, hráli jsme
míčové hry. Ráno po snídani jsme se sbalili a šli se podívat na rozhlednu a do
míst, kde lyžovala 7.D. Po obědě jsme sedli do autobusu jeli do Rožnova
a pak do Frenštátu. Tam na mě čekali rodiče a všem jsem vyprávěla historky
z výletu. Byla sranda, na další výlet se těším už teď.
Patrika Vránová 7.A
Stalo se na výletě
6.B:
Na výletě v Dobrošově paní
průvodkyně vylezla na okno a paní
učitelka si ji spletla s žákem
a zakřičela na ni, ať sleze.
Na výletě po večerce všichni spali
a paní učitelka si venku povídala
s paní učitelkou Gráfovou a my čtyři
jsme se museli moc snažit, aby nás
neviděla
7. A:
Na Pustevnách Honza skákal
z betonové zídky. Chtěl dopadnout
jako Superman, ale skončil jako
chroust, ležel na krovkách a mával
ručičkama, nožičkama.
Dominik u bazénu stříkl vodou po
Lence takovou silou, že se Lenka
skutálela do kopřiv.
Petra se šla mýt, pustila teplou
vodu, z té se stala po chvíli vařící.
Něco prasklo, Petra rychle upalovala
(jak zajíc) ze sprchového koutu
a najednou křáp!
a všude byla voda.
Upadlo
topení
7. D:
Marek chodil večer jen
v trenýrkách, protože mu holky
schovaly tričko.
Jirka měl na spaní krásné pyžamo
– bylo s medvídkem Pú.
Verča se v noci vzbudila
a nečekaně začala skákat a zpívat
„Žaludy jedou“.
Ve dvě hodiny ráno dostali
sedmáci hlad a vrhli se na své zásoby
řízků a bonbóny.
Martin si doplňoval mezery ve
vzdělání a v časopise studoval velmi
pečlivě článek o první návštěvě
u gynekologa.
8.C:
„Můj největší zážitek byl ten, jak
se Buny smál a prděl v kostele“.
„Kolem výběhu lvů ve Dvoře
Králové jsem kolem klece napočítal
asi pět mrtvých ptáčků.“
9.C:
„Mi se líbilo skoro všechno.
Akorát v té ZOO to byla celkem
nuda. A v Ratibořicích jsem byla tak
unavená, že jsem tam málem
omdlela. Byl to nejlepší výlet!!!“
„Nejvíce se mi líbilo asi když
jsem spala. Nejhorší bylo, jak sme
lozyli do schodu. Až mi bude 50
a spomenu si na vylet z 9. uvidím
jenom schody.“
Výlety dříve:
Můj dědeček (narozen 1946): v osmé třídě jeli na dvoudenní výlet do Prahy,
spali ve velké tělocvičně. Děda dostal 100 korun kapesného. Když jsem se ho
ptala, co si za to koupil, řekl mi: „cigarety a štamprlu“. A co měli na svačinu?
Chleba s paštikou nebo řízkem.
Moje babička (narozena 1948): nejdelší výlet byl třídenní a to v 9. třídě. Byli
u Máchova jezera a v Prachovských skalách. Kapesné měli 100 korun
a kupovali si suvenýry, sladkosti a pití. Na svačinu měli chleba a vajíčka
natvrdo. Spali v chatkách.
Můj pradědeček (narozen 1934): vše to bylo ještě za druhé světové války.
Nejezdili na výlety, protože na to nebyly peníze a pradědeček jezdit nemohl,
protože od 6,5 roku do 14 sloužil u sedláků a ti ho do školy pustili jednou za
dva měsíce, protože se musel starat o 14 krav, 12 prasat, 4 koně. Spal ve
chlévě.
Ptala se Květa Pustějovská 6.C
Bummmmm!!!
To si tak jednou vesele vykračuju. To jsem šel zrovna ze školy. (A kdo by si
taky vesele nevykračoval, když jde ze školy?) Bylo to ve čtvrtek, po
pohybovkách. Před pekárnou jsem potkal kluky, kteří šli vyzkoušet trenažér,
který trenažíroval náraz v autě při rychlosti 30 km/h. Moc práce jim nedalo mě
přemluvit, abych ho taky vyzkoušel (když jsem pro každou šílenost, tak proč
ne?). Klec trenažéru, ve které se sedělo, byla umístěna na šikmé rampě
takového autíčka, no, trochu většího autíčka. Odhodili jsme „bágly“ na lavičku
a šli si to zkusit. Poté, co jsme se vyšplhali nahoru, jsme se usadili a pán, co to
tam měl na starost, nám řekl základní instrukce, jako je držet hubu, dát si pozor
na mobily, abychom je nerozmixovali, pak zkontroloval, jestli jsme dobře
připoutaní a pak jsme se rozjeli. Nemohli jsme jet více než tři metry, ale i tak
jsme nabrali tu správnou rychlost (30 km/h) a už měl přijít náraz. Zavřeli jsme
pusy, zacvakli zuby a fyzicky i psychicky se připravili na náraz. Ale abych řekl
pravdu, cuklo to jenom trošku. No, trošku, asi tak: Kdybychom nebyli
připoutaní, absolvovali bychom úspěšně kurs létání tak na pět metrů :)
Martin Ondryáš 8. C
Fejeton
Byl krásný slunečný den a já jsem po vyučování čekala na autobus. Jelikož
jsem se nudila, napadlo mě, že bych si mohla jít koupit nějaký časopis. A tak
jsem šla do trafiky, ovšem měla jsem málo peněz, tak jsem si vzala jen noviny.
Šla jsem zpátky na autobusovou zastávku, sedla si a otevřela noviny. Okamžitě
mě zaujal článek s obrovským titulkem: VYNALEZEN ZÁZRAČNÝ PAPÍR.
Vůbec jsem nevěděla, co si pod tímto nadpisem mám
představit. A tak jsem se s chutí pustila do čtení. Za pár
minut jsem už byla chytřejší. Byl vynalezen papír, na
který když něco napíšete, za 24hodin to zmizí. Nemohla
jsem tomu vůbec věřit, tím pádem jsem o tom přemýšlela
a co se stalo? No samozřejmě mi ujel autobus. Tak jsem
musela čekat na další. Přišla jsem domů a hodila noviny
na stůl. S touto novinkou určitě uspěji, říkala jsem si
cestou na zahradu za rodinou. Ovšem opak byl pravdou!
Když jsem jim radostně vykládala tuto novinku, koukali
na mě, jako na blázna. Tak jsem si tiše zamumlala, že tomu asi nerozumí. Čím
dál jsem o tom přemýšlela, tím se mi to víc líbilo. Tak jsem se rozhodla, že
zajdu za ředitelem naší školy. A jelikož když si něco zamanu, jdu si za tím stůj
co stůj. Vydala jsem se tam, hned na začátku další přestávky. A tak jsem to
celé povyprávěla panu řediteli. Řekla jsem mu i to, že je to pro žáky velice
lákavá představa. No řekněte, nelíbilo by se vám, kdyby vaše žákovská knížka
prošla „vymazáním“? Myslím, že všem by se to určitě hodilo! Zkuste si to
představit. Ráno ve škole jste dostali 5 ze zkoušení, doma byste řekli, že
žákovskou nemáte a ráno by byl váš štít opět čistý! Hmm, to by byl život, co?
Ale zpět do reality, ihned jak jsem skončila a chtěla slyšet jeho názor, měla
jsem pocit, jako kdybych byla praštěná. Ani pan ředitel mi neuvěřil! A já ho
začala přesvědčovat, dokonce jsem mu řekla i to, že mu ty noviny donesu
osobně ukázat. Druhý den jsem šla opět za panem ředitelem. Otevřela noviny
a článek nikde …
Nikola Reková 9.C
„Tajemná“ povolání
Zeptali jsme se ve 4.B, co dělá
takový tajemník?
Tajemník tají věci, které už každý ví;
neprozrazuje
tajemství;
tají
dokumenty z úřadu; na úřadě dělá
tajného agenta, ochranku
Co dělá pedagog?
Pedagog vyšetřuje šílence; mluví a
něco dělá s dětmi; léčí lidi a píchá
injekce; pedagoguje; chytá dogy;
chytá psy do útulku; učí děti
vyslovovat
Co dělá rolník?
Rolník roluje roládu; roní slzy; orá
brambory; vyrábí rolničky; peče
rohlíky; dělá na poli hrudky a dívá se
na rolnice; jí spoustu tvrdých rohlíků;
předvádí představení s rolničkami.
Vyhlídkový let v traktoru
Můj otec se již delší dobu zabývá sportovním létáním. Dokud jsem byla ještě
malá, chodila jsem občas s taťkou a dědou na letiště a navštívila jsem několik
leteckých dnů, srazů historických letadel, ale
vyhlídkový let mě nijak moc nelákal.
S narůstajícím věkem jsem změnila názor
a chtěla se v letadle svézt. Jenže jsem
zjistila, že to není až tak jednoduché, jak
jsem si představovala. Jednou se zhoršilo
počasí, podruhé došlo na letišti palivo,
kterým se letadla plní, potřetí foukal silný
vítr a když tohle všechno bylo v pohodě,
nebyl čas. Nakonec to dopadlo tak, že letiště
Frýdlant n. O., kde jsou můj děda s tátou
členové aeroklubu, uzavřeli kvůli sporům
o pozemky. Po delší pauze, kdy se vůbec
létání na tomto letišti neprovozovalo, členové frýdlantského aeroklubu
přemístili svá letadla na několik okolních letišť. Např. Hranice, Krnov,
Mošnov a letadlo, se kterým létá taťka s dědou přemístili do Dolního Benešova
u Opavy, na letiště Zábřeh. Jelikož je to kolem 70 km, jezdili tam o hodně
méně. Až jsme se jednou konečně domluvili, měla jsem zrovna prázdniny
a velkou radost, že pojedu s nimi, protože tam jezdili většinou během týdne,
kdy jsem byla ve škole. Všechno vypadalo slibně i počasí tentokrát
nezklamalo. Všichni vesele létali a já čekala, až budu na řadě. Ovšem při
jednom z kontrolních letů praskla při přistání tátovi na podvozku pneumatika.
Dopadlo to tak, že jsem se nakonec svezla jen v traktoru, který odtahoval letu
již neschopné (ani pojíždění) letadlo z letištní plochy do hangáru (nebo spíše
vlekl, protože splasklá pneumatika se nechtěla ani za nic otáčet. a každou
chvíli se musela polévat vodou, aby prý nezačala hořet). Probíhalo to tak, že
můj otec musel nést dva plné kbelíky vody a se zlostným pohledem, každou
chvíli pneumatiku polévat. Toto se odehrálo na podzim a než se podařilo
koupit a vyměnit podvozkové kolo, byla zima a už se nelétalo. Nakonec jsem
svůj první let absolvovala až za rok. Počasí nebylo vůbec ideální, byla mlha,
silný vítr a turbulence. Dokonce jsem si všimla, že si otec nenápadně připravil
igelitku, ze které předtím vysypal všechny věci do auta. Nakonec jsme
s taťkou letěli přes město Opava do Hradce nad Moravicí, kde je hezký zámek.
I když to s letadlem házelo, tlouklo a mlátilo, stihla jsem nafotit pár
vydařených fotek. Moc se mi to líbilo a táta byl pyšný, že i přes velkou
nepřízeň povětrnostních podmínek jsem svůj první let zvládla na jedničku.
Nikola Reková 9.C
A drž mi místo!
Tuto kouzelnou větičku je možné slyšet už koncem června a stále častěji
v srpnu. Zeptali jsme se v 6.C, která místa jsou ve
třídě ta nejžádanější a proč.
nejlepší místo se mi zdá v první lavici, protože
můžete kecat s učitelem
nejlepší místo je ve třetí lavici u katedry, protože
je tam okno a topení a můžete si dát aktovku ke zdi
poslední lavice u okna, protože zezadu vás nikdo
neotravuje
poslední lavice vzadu, můžu si dobře schovat
taháky a dobře opisovat
nejlepší lavice je u okna, protože je tam výhled
je mi to celkem jedno, ale nesmí to být v žádném
případě v prostřední řadě a taky to nesmí být
v první lavici, takže od druhé lavice dozadu
v krajních lavicích
úplně vzadu, protože když si šuškáme, tak to nejde slyšet
celkovým vítězem je poslední lavice v krajní řadě (u okna) Které místo ve třídě je to úplně nejhorší?
nejhorší u učitele v první lavici u okna
v první lavici u učitele – nemám to tam ráda!
nejhorší místo je tam, kde se učitel nejvíc dívá
nejhorší lavice je v prostřední řadě uprostřed – tam učitel nejlíp vidí
všechny první lavice – u prvních lavic někdo pořád stojí
prostřední řada první lavice, protože jsem na ráně
nechtěla bych sedět v první lavici uprostřed, protože tam pořád postávají
učitelé a dívají se, co píšem
nejméně oblíbená je prostřední řada a její první lavice Frenštátské slavnosti
Frenštát slaví své 625. narozeniny, a tak mě p. uč. Ondryášová povolala do
komentátorské pozice. Nejprve se mi nechtělo
na náměstí jít, i když je to od nás jen dvě
minuty pomalé chůze, ale neodolala jsem
kouzlu šermířského souboje a na oslavy se
přece jen vydala. Přišla jsem na náměstí Míru
v půl šesté a tři minuty. Šermířský turnaj právě
skončil, protože se vůbec nejelo podle plánu.
Šla jsem tedy omrknout stánky. Nejvíc mě
překvapil obchod se železem. Byly z něj totiž
ukuty růže, stojany na svíčky a vonné tyčinky
a dokonce i klepadla na dveře. Pak jsem došla
k mincovně, kde novodobý rytíř bez brnění
razil mince z hliníku. Byl tam ovšem ještě
jeden peníz, pravděpodobně z mosazi. „Je to
dukát, skoro pravý, na kterém je Karel IV.,“
informoval mě prodávající, „bude to jeden
zlatý a pět stříbrných.“ Nejdřív jsem
nechápala, ale pak mi to docvaklo. 25,U kašny byli dva koně, koza a oslík. Koně
jsem pohladila, asi jsou na to zvyklí, ale
jakmile jsem natáhla ruku k oslovi, hned se ode mě odvrátil. To víte, jsem
zvyklá na Iáčka z Medvídka Pú, který mluví, a proto nevím, jak se má k oslům
chovat. Příště se pojistím a donesu si s sebou jablko, to myslím zabere.
Mezi tím vším ještě „vojáci“ stříleli naslepo z děl. Málem se mi roztříštil
bubínek, kladívko, kovadlinka a třmínek, čili střední ucho. Mimochodem,
z přírodopisu mám za dva, ale tohle vím. Prostě strašné rány. Při prvním
výstřelu mi ruce instinktivně vyletěly k uším. Rozhodla jsem se, že při příští
salvě si uši nebudu zacpávat a zkusím, jaké to bylo ve válce u děla. Bum! Tak
tohle jsem ustála, i když jsem se musela hodně ovládat, aby mé dvě horní
končetiny zůstaly dole. Při další ráně to už ale nešlo; hned po sobě následovaly
čtyři výbuchy. Asi se vyjádřím německy. Eine groβe Katastrophe.
Viděla jsem ještě úsměvné vystoupení kroužku rytířů z Brna. Poté už mi moje
ušní bubínky přikazovaly jít domů. Na tohle jen tak nezapomenu.
Kamila Žihlová 8.B
Slavnosti byly dobré. Byla jsem tam s kamarádkou a dívaly jsme se na šermíře.
Program měli pěkně udělaný. Začalo nás to bavit a seděly jsme tam skoro tři
hodiny. Skončili šermíři a střílelo se z děl – byly to fakt velké rány. Polovina
lidí se lekla. Celý den byl velmi příjemný.
Sabina Žurovcová 7. A
Líbil se mi odpolední program, ale i dopoledne to bylo zajímavé, třeba jak
Gábik šermoval s nějakým klukem. Odpoledne hrála pěkná muzika, zajímaví
byli sokolníci, držela jsem na ruce sovu. Celý den se pořadatelům povedl.
Lenka Bartošová 7.A
Tak na shledanou...
9. B
První školní den jsem ani z daleka netušili, jaký z nás bude skvělý kolektiv.
Paní učitelka Vetešníková, která nás měla první tři roky, nás zocelila fyzicky
a pan učitel Král (4. – 5. třída) zase psychicky. Takže bez nadsázky můžeme
tvrdit, že na prvním stupni jsme měli pořádnou průpravu do toho dalšího=)
Na druhém stupni jsme „chytli“ tu nejlepší třídní učitelku, paní učitelku
Machovou=) Prožili jsem dobré i zlé, hádky, usmiřování a hlavně hodně
smíchu a radosti☺ Jsme si plně vědomi, že jsme u většiny (ne všech:-P)učitelů
nepatřili zrovna mezi nejoblíbenější třídy, a proto budeme chápat radost
a štěstí v jejich očích, když se s námi budou na konci roku loučit=) Chtěli
bychom jim všem poděkovat a hlavně naší paní učitelce Machové (Irči,
Megy:-)), že to s námi přežili.
Loučí se s vámi 9.B (nebo taky cvokárna=), budeme na vás vzpomínat a
doufáme, že vy taky (hlavně v tom dobrém, je-li to vůbec možné:-)…
A kam se chystáme?
Adamcová Iveta (Gedemec, Ivi) – Přírodovědné lyceum, Nový Jičín
Badač Lukáš (Žmolek, Bady, Šulí oko, Oko, Vypatlané víčko nebo Špatně
prokrvené, Špatně vylezlé….to by se tady nevlezlo:o)) - Lesnická škola,
Frýdek-Místek
Bartošík Honza (Juzy, Džuzy, Joe, Ječmen) - Autotronik, Kopřivnice
Bausová Iveta (Ajventura ,Ivi, Baumax) - Zdravotnické lyceum, Nový Jičín
Biedermannová Hanka (Haní, Němec, Bidr) - Oděvní škola, Frýdek-Místek
Blažková Monika (Mony, koní dupa-promiň Mony:-)) - Cestovní ruch,
Rožnov p. R.
Černoch Jirka (Čié, Jička, Klíča )- Autotronik, Kopřivnice
Durkošová Martina (Mrťa, Durky) -Jazykové gymnázium, Frýdlant n. O.
Fusek Vašek (Spící muž, Fousek, Vený) - Slaboproud, Frýdek-Místek
Habrnálová Adéla (Aduš, Mravenííí, Mravenec) - Zdravotnické lyceum,
Nový Jičín
Jati Patrik (Jatrik Pati) - Mechanik elektrotechniky, Rožnov p. R.
Jiříček Ondra (Vydra) - Technické lyceum, Valašské Meziříčí
Kaděrková Šárka (Mama) - Obchodní akademie, Kopřivnice
Kociánová Pavla (Póla) - Umělecká škola, Praha
Konvička Honza (Starý) - Strojnictví, Kopřivnice
Konvička Tomáš (Mladý, Silvestr Stalone, Kony, Štěkloun) - Mechanik
elektrotechniky, Rožnov p. R.
Křístková Markéta (Marki, Křístkule kule) - Stavební škola, Frýdek-Místek
Melichařík Radek (Meldos, Dys) - Informatika a řemesla, Rožnov p. R.
Potůček Tomáš (Potok, Útok) - Kuchař a číšník, Frenštát p. R.
Procházka Milan (Mili) - Elektrotechnik, Frenštát p. R.
Škapa Marek (Beran, Zovec, Béďa) - Elektrotechnik, Frenštát p. R.
Švidrnoch Vladan (Vlado, Vláďa, Banán, Šlaušek bány) - Elektrotechnik,
Frenštát p. R.
Tichý Martin (Píny, Vypalenec, Mícinka) - Elektrikář, Frenštát p. R.
Valchařová Ivona (Valchy kde máš prachy, Ivi) - Oděvní škola, FrýdekMístek
Závodný Tomáš (Zavy, Tymyjánek, Tymy) - Elektrotechnik, Frenštát p. R.
Závorka Jirka (Šplhoun) - Elektrotechnické počítačové systémy, Frenštát
9.C
Naše třída 9.C byla, je a vždycky bude dobrý kolektiv. Všichni se tam mají
rádi, nikdo se s nikým nebije, žádná sprostá slova zde neuslyšíte. Všichni se
dobře učí a mají rádi učitele. Učitelé mají rádi všechny žáky. Třída je vždy
uklizená, tabule vždy čistá, lavice srovnané, židličky zasunuté, kytky zalité, no
prostě je všechno tak, jak má být.
Alča ráda koníčky, Tonda dělá srandičky.
Anička se ráda směje, Lenka zase hezky pěje.
Danka, ta má chytrou hlavu, Libor se nenaučil dobrým mravům.
Kahy má rád motorky, Pavel zase hezké holky.
Mája kreslí hezké šaty, Čeča má rád dnešní hity.
Martin jezdí s tarktorem, Gábik straší s kokosem.
Kača psy miluje, Jindra průšvihů lituje.
Fudji ten je sportovec, Péťa zase svalovec.
Ivča ta se parádí, Katka s Pegi vyvádí.
David zručné ruce má, Ondra nerad vnímá.
Kika zase sportuje, Nikča ráda bowling hraje.
Naše třídní nás má ráda, Lucka hledá kamaráda.
Honza záliby střídá – tohle je teda naše třída
Co by se dalo dělat v posledních školních dnech?
V pondělí jít na aquapark, v úterý jet na kolech do Rožnova na koupaliště,
ve středu autobusem do Jičína na koupaliště. Ve čtvrtek se jen tak projít do
města, třeba na zmrzku a v pátek by byl závěrečný ples nebo diskotéka.
Jít se podívat do toho muzea.
Třeba jít na jízdárnu, na náměstí, k vodě... prostě kam bychom chtěli, anebo
zůstat doma.
Mohli bychom jít na exkurzi do muzea nebo do ředitelny. Nebo na film do
kina.
Vydali bychom se do Tiché na travertinovou kaskádu nebo do lomu.
Mohli bychom se jet podívat do nějakého města, tam bychom měli 5 hodin
rozchod a pak bychom jeli zpátky. Druhý den k večeru bychom zašli na
hřbitov a vyvolávali bychom duchy. Třetí den bychom jeli někam na diskotéku
a vrátili se až ráno. A tam bychom si dělali, co chceme, nikdo by nám nic
nezakazoval. Poslední den ve škole bychom pouštěli petardy a opékali
špekáčky.
Mohli bychom jít do Tarzanie nebo někam na kolech.
Nic bychom nedělali, jenom kecali.
Mohli bychom jít do potoka na ryby, do lesa hrát schovku, na rybník
pozorovat vodu, hrát fotbal do Tiché na kluzák, podívat se na tichavskou školu
a nebýt pořád ve Frenštátě!
(7.A)
Vysvědčení
Už je tady konec roku,
a tak natahuju ruku.
Učitel mi předá papír,
já jsem z něho celý fakír.
Tohle dobré není,
je to totiž vysvědčení.
Až to uvidí mí rodiče,
tak to bude k nevíře.
Doma bude zase mela,
mamka bude lítat jak divoká včela.
Otec bude pochodovat od dveří k
oknu
„Panebože, já z tohohle zcvoknu!“
A tak tohle vysvědčení
vážně dobré není.
Lukáš Muras 5.B
Je pátek 29. června 8.30 a já vycházím ze školy s vysvědčením
ze školy.
Přijdu domů, praštím sebou do postele a budu mít příjemný pocit ze dvou
měsíců prázdnin.
Zajdeme si na nanuk a budem chodit po potoce.
Pokud budu mít dobré známky, budu se těšit domů. Pokud bude hezky,
půjdu na aquapark.
Ten den si už budu užívat v
Itálii, koupat se v moři,
opalovat se na pláži, budeme
nakupovat a tak různě, co se
dělá na dovolené. Vysvědčení
mi ani nebude chybět...
Doma ukážu vysvědčení
rodičům, převleču se a půjdu
ven. Pak do kina a potom
půjdu spát.
Zajedu navštívit babičky (ať
zbohatnu), pak na celý den na
aquapark
nebo
kopat
s kámošema.
V pekárně si koupím Ice tea
a půjdu s kamarády na náměstí
a pak domů. Doma si dám
sprchu a půjdu na PC.
S mamkou zajdeme do restaurace na smažený sýr s hranolkami a kečupem.
Doma si budu chvilku prohlížet vysvědčení a někdy během dne mi přijde
gratulační SMS od babičky, tak jí napíšu, co jsem měl.
(6.C)
Jistě jste si všimli, že Druhé patro má už pět let a každý ročník končí stejně –
pan ředitel přeje našim čtenářům a redaktorům pěkné prázdniny. Stejné je to i
letos.
Těšíme se na prázdniny ?
Milé děti, děvčata a chlapci, čtenáři časopisu Druhé patro!
V tomto školním roce nás opět, kromě jiného, provázel časopis Druhé patro
a každý měsíc nám poskytoval zajímavé informace, reportáže, žákovské práce,
další zajímavosti a zprávy. K posledním zprávám patří i tato radostná. Končí
školní rok 2006/2007.
Všichni se určitě těšíte na prázdniny a já doufám, že vám poslední školní
vysvědčení v tomto školním roce krásné prázdniny nepokazí. Věřím, že budete
odcházet na prázdniny s dobrým pocitem a očekáváním nových, zajímavých
a nezapomenutelných zážitků.
Drtivá většina z vás ukázala, že jste byli šikovní a úspěšní, a že jste úspěšně
reprezentovali naši školu. Rád vám všem, kteří jste se zúčastnili všech
možných soutěží, touto cestou děkuji a vám, kteří jste získali diplomy,
ocenění a poháry, blahopřeji. Těší mne, že tento školní rok byl na vaše velmi
dobrá umístění a úspěchy v soutěžích velmi úrodný.
V těchto dnech probíhají, tak jako každým rokem, závěrečné práce spojené
s koncem školního roku. Interiér budovy se bude připravovat na řemeslnické
práce, které budou probíhat v době prázdnin. Budou se vyměňovat okna na
jihovýchodní straně budovy, bude se provádět částečná rekonstrukce
elektroinstalací ve druhém patře budovy, budou zrekonstruovány chlapecké
a dívčí záchody u tělocvičny a u dílen, bude zrekonstruována šatna školní
družiny a to, co bude potřeba, bude vymalováno a natřeno. Je toho hodně, co
se musí stihnout během prázdnin, aby vás škola přivítala v novém školním
roce opět krásnější. Jen bych si přál, kdybyste si těchto zlepšení více vážili
a také bych si přál, abyste svým přístupem k majetku, vybavení a budově jako
takové více dokazovali, že jste slušní, ohleduplní, zkrátka dobře vychovaní.
O některých z vás si to bohužel nemohu myslet a to mě hodně trápí.
Přeji vám, abyste prázdniny prožili aktivně, spokojeně a podle vašich
představ, abyste si odpočinuli a načerpali nové síly. Přitom dbejte na své
zdraví a bezpečnost tak, abyste mohli plni odhodlání a nové energie zahájit
příští a určitě úspěšný školní rok.
Přeji také hodně spokojenosti a úspěchů našim současným deváťákům
a třinácti páťákům, kteří naši školu opouštějí a přecházejí na střední školy.
Věřím, že mnozí z nich najdou cestu do své Tyršovky, aby se pochlubili se
svými dojmy ze středních škol a zavzpomínali na léta strávená v lavicích u nás
ve škole.
V závěru mi dovolte, abych poděkoval Vám, kteří jste se v tomto školním
roce podíleli na tvorbě zajímavého a originálního časopisu Druhé patro.
Myslím si, že si za tuto činnost zasloužíte všichni pochvalu, vždyť váš časopis
sklidil v tomto školním roce nemálo úspěchů. Stejně tak děkuji panu učiteli
Ondryášovi a panu učiteli Křištofovi, bez jejichž významné pomoci by časopis
nevycházel. Přeji vašemu (našemu) časopisu hodně úspěchů a dostatek těch,
kteří do časopisu přispívají a podílejí se na jeho tvorbě.
Ještě jednou nám všem přeji krásné a slunečné prázdniny plné radosti a
příjemných zážitků.
Ve Frenštátě pod Radhoštěm dne 24. 5. 2007
Mgr. Vít Mazal, ředitel školy
Děkujeme všem, kteří nám kdy přispěli. Ať už nápadem, vtipným článkem,
nebo namalovali pěkný obrázek. Čas nám pěkně utekl. Uběhlo pět let a máme
tu padesátku – padesát čísel vašeho oblíbeného časopisu.
Současně našim deváťákům přejeme, ať se v životě neztratí a nezapomenou
cestu zpátky k naší školičce.
Milý pane řediteli, místo žáků …
…a abyste nezapomněl,
…budete prozatím učit králíky …
…po prázdninách malý dárek pro váš!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslili: Monika Břuchanská, Veronika Hanzelková, Lidka Chudějová, Lukáš Muras,
Aneta Krupová, Lucie Štefková, Daniel Stiborek
Komiks: Nikola Dudková
Fotografie: P. Novotná, M. Křištof a další
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 22. 6. 2007

Podobné dokumenty