Newsletter květen 2014

NEWSLETTER
Číslo 9
květen 2014
ÚVODNÍK
Vážení přátelé,
při čtení nového vydání našeho newsletteru by měli zpozornět
zejména ti z vás, kteří vykonávají funkci statutárního orgánu nebo
člena statutárního orgánu obchodní korporace. Hlavním tématem
tohoto vydání je totiž úpadek a jeho důsledky právě ve vztahu ke
statutárnímu orgánu.
Dále si dovolím upozornit na zajímavý článek s trestněprávní
tématikou
o
nebezpečném
obtěžování
a
opětovnou
rekapitulaci povinností
obchodních
korporací,
které vyplývají
z legislativy, účinné od 1. ledna tohoto roku.
Věřím, že náš newsletter pro vás bude i nadále spolehlivým vodítkem
při orientaci ve světě práva.
Mgr. Kateřina Sedláčková, partner
Novinky z kanceláře
Z judikatury
Kdy náleží zaměstnanci odstupné
• Těší nás, že naši kolegové
JUDr. Adam Gajdoš a
Mgr. Jan Vrtálek úspěšně
složili advokátní zkoušky a
nadále
budou
posilou
našeho
týmu
jako
advokáti. Gratulujeme a
přejeme mnoho dalších
nejen profesních úspěchů!
• Vítáme
v našem
týmu
novou kolegyni, advokátku
Mgr. Veroniku Kořenovou,
odbornici
zejména
na
právo veřejných zakázek,
evropské právo a smluvní
právo zaměřené na IT,
telekomunikace a autorské
právo. Přejeme Veronice
mnoho úspěchů a těšíme
se na spolupráci.
Nejvyšší soud řešil otázku, zda zaměstnanci náleží odstupné v případě, kdy uzavřel se
zaměstnavatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru, a zároveň nesměl v době
uzavření dohody dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zaměstnanci, který uzavřel se zaměstnavatelem
dohodu o rozvázání pracovního poměru, přísluší odstupné ve výši nejméně
dvanáctinásobku průměrného výdělku, jestliže zaměstnanec v době uzavření dohody
o rozvázání pracovního poměru nesměl pro pracovní úraz, onemocnění nemocí
z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání dále konat dosavadní práci, byla-li tato
okolnost skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru účastníků. V takovém
případě je bezvýznamné, co bylo v dohodě uvedeno jako důvod rozvázání pracovního
poměru a zda byl vydán lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci. To neplatí,
jestliže se zaměstnavatel zcela zprostil své odpovědnosti za škodu.
Uznání závazku
Nejvyšší soud judikoval, že uznání závazku částečným plněním z neplatné smlouvy je
třeba brát v úvahu i při posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
Smyslem a účelem uznání závazku částečným plněním je podle Nejvyššího soudu
naplnění zásady, že pokud osoba částečně plní na svůj dluh, má v úmyslu plnit na dluh
existující, ledaže by výslovně uvedla, že dluh plně neuznává. Věřitel je oprávněn
očekávat, že jestliže dlužník částečně plní bez dalšího na existující dluh, a to i
prostřednictvím třetí osoby, svůj závazek vůči věřiteli uznává. Pokud dlužník závazek
uzná, neznamená to bezprostředně, že dluh existuje; přechází tím však důkazní břemeno
z věřitele na dlužníka. Pokud v takovém případě dlužník tvrdí, že dluh nevznikl, musí to
prokázat. To, že byla smlouva, na základě které bylo dlužníkem částečně plněno,
neplatná, nemění nic na tom, že právo věřitele na plnění bylo dlužníkem uznáno.
1
Úpadek a jeho důsledky se zaměřením na statutární orgán společnosti
Tento článek pojednává o úpadku neboli insolvenci, což je téma sice nepříjemné, nicméně orientace v problémech s tím
souvisejících je nejen pro podnikatele velmi praktická. Nejprve budou stručně vysvětleny základní pojmy a průběh
insolvenčního řízení a ve druhé části se zaměříme podrobněji na důsledky, které s sebou nese úpadek pro statutární orgány
společností postižených těmito nepříjemnými událostmi.
Definice pojmu „úpadek“
Základním předpisem českého práva, který obsahuje právní úpravu úpadku a jeho důsledků, je zákon č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Co je to ale vlastně úpadek? Insolvenční zákon stanovuje, že je
dlužník v úpadku, jestliže má více různých věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a není
schopen tyto závazky plnit (objektivně tedy není plnění schopen, nikoli pouze nechce plnit). U právnické osoby či fyzické
osoby podnikající hovoříme o úpadku také tehdy, je-li předlužena, tedy má-li více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje
hodnotu jejího majetku. Insolvenční zákon obsahuje rovněž definici tzv. hrozícího úpadku, kterým je stav, kdy lze se
zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých
peněžitých závazků. V situaci hrozícího úpadku může dlužník podat insolvenční návrh, nemůže tak však učinit věřitel.
Insolvenční řízení
Řešením úpadku se zabývá insolvenční řízení, upravené insolvenčním zákonem. Toto řízení má dvě základní fáze – v první
fázi soud rozhodne o úpadku, ve druhé fázi pak o způsobu jeho řešení. Řízení se zahajuje pouze na návrh, který může podat
jak dlužník, tak věřitel. V případě hrozícího úpadku však, jak již bylo řečeno, může insolvenční návrh podat pouze dlužník.
Zahájení insolvenčního řízení se oznamuje vyhláškou, která obsahuje výzvu věřitelům, aby uplatnili své pohledávky. Je-li
soudem zjištěno, že je dlužník v úpadku, vydá soud rozhodnutí o úpadku. V něm je mimo jiné určena lhůta, ve které musí
věřitelé, kteří zatím nepřihlásili své pohledávky a chtějí tak učinit, pohledávky přihlásit. Lhůta nesmí být kratší než 30 dnů a
delší než 2 měsíce. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, je lhůta pro přihlášení pohledávek
30 dnů.
Povinnost podat insolvenční návrh
Jestliže společnosti hrozí úpadek, měli by zpozornět zejména členové statutárního orgánu společnosti. Podle insolvenčního
zákona má totiž dlužník povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité
pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má kromě statutárního orgánu společnosti též likvidátor, je-li
společnost v likvidaci. Osoba, která insolvenční návrh podat měla, ale svou povinnost nesplnila, odpovídá věřitelům
společnosti za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobila porušením této povinnosti. Odpovědnosti se osoba může zprostit jen
v případě, prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení
pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že osoba tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem,
které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě
požadovat.
Ručení členů statutárního orgánu
Zákon o obchodních korporacích upravuje ručení členů statutárního orgánu společnosti při jejím úpadku. O ručení rozhoduje
soud na návrh insolvenčního správce nebo některého z věřitelů, pouze však v případě, jestliže člen statutárního orgánu (a to
i člen bývalý) věděl nebo měl a mohl vědět, že je společnost v hrozícím úpadku, a přesto neučinil za účelem odvrácení
úpadku vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Jestliže byl však člen statutárního orgánu společnosti do funkce ustaven
proto, aby odvrátil úpadek nebo jinou nepříznivou hospodářskou situaci a jestliže svou funkci vykonával s péčí řádného
hospodáře, soud o jeho ručení rozhodnout nemůže.
Vydání prospěchu
Zákon o obchodních korporacích upravuje též možnost insolvenčního správce vyzvat členy orgánů společnosti, která je
v úpadku, aby vydali prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce nebo i případný jiný prospěch, který od společnosti
obdrželi, a to za dobu 2 let zpětně před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud členové orgánu věděli nebo vědět měli a
mohli, že je společnost v úpadku, a přesto neučinili vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem jeho odvrácení.
Obdobně může být k vydání prospěchu vyzván i bývalý člen orgánu společnosti.
Vyloučení z výkonu funkce
Jestliže člen statutárního orgánu společnosti, která je v úpadku, tuto společnost k úpadku dovedl (s přihlédnutím ke všem
okolnostem), může soud rozhodnout o jeho vyloučení z výkonu funkce, přičemž takové rozhodnutí pak zakládá překážku
výkonu funkce v jakékoli obchodní korporaci (tzn. společnosti či družstvu), a to po dobu 3 let. O vyloučení člena statutárního
orgánu z výkonu funkce může soud rozhodnout rovněž v případě, jestliže vyjde najevo, že člen statutárního orgánu
v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Občanský zákoník
stanovuje, co vše péče řádného hospodáře zahrnuje – je to v prvé řadě nezbytná loajalita, dále potřebné znalosti a pečlivost.
Je-li soudem rozhodnuto o vyloučení člena orgánu z výkonu funkce, přestává tato osoba dnem právní moci rozhodnutí
o vyloučení být členem statutárního orgánu ve všech společnostech a družstvech. Porušení zákazu uloženého v rozhodnutí
o vyloučení může mít za následek rozhodnutí soudu o vyloučení až na 10 let. Zároveň ten, kdo poruší zmíněný zákaz, ručí za
splnění všech povinností společnosti, které vznikly v době, kdy vykonával přes zákaz činnost člena statutárního orgánu
společnosti, ačkoli se jím nestal nebo jím přestal být.
2
Trestný čin nebezpečného pronásledování
Je obecně známo, že do trestního zákoníku byla před časem včleněna právní úprava tzv. stalkingu. Došlo k tomu prostřednictvím
§ 354 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který obsahuje skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje. Pronásledování může spočívat ve vyhrožování
ublížením na zdraví nebo jinou újmou, a to ať už přímo objektu zájmu stalkera, nebo jeho blízkým, vyhledávání jeho blízkosti,
sledování, vytrvalém kontaktování, omezování jeho obvyklého způsobu života nebo zneužití jeho osobních údajů za účelem
získání osobního nebo jiného kontaktu. Toto jednání musí být způsobilé vzbudit v objektu zájmu stalkera důvodnou obavu o život
či zdraví, a to jak jeho, tak osob jemu blízkých. Nejvyšší soud se již několikrát zabýval otázkou, jaké konkrétní jednání naplňuje
skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování, a rovněž problematikou dokazování.
Jaké chování je stalkingem
Uvedená skutková podstata má chránit před obtěžováním vysoké intenzity, tedy před obtěžováním, které již ohrožuje psychickou
nebo i fyzickou integritu poškozeného. K překročení hranice, kdy se již jedná o škodlivý projev chování, přitom může dojít
nenápadně, např. když pronásledování oběti nabývá postupně na intenzitě a teprve od jistého okamžiku se stává skutečně
nebezpečným. Jestliže je však zřejmá bezvýslednost snahy pronásledovatele získat si přízeň oběti, a přesto pronásledovatel ve
svém jednání pokračuje, je tato hranice zcela jistě překročena. Jestliže jde o vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou,
záleží vždy na konkrétních okolnostech případu. Je nutné zvážit zejména povahu a nebezpečnost výhrůžek, charakteristiku
pachatele, míru zasažení poškozeného a jeho okolí apod.
Aby mohlo být jednání klasifikováno jako trestný čin nebezpečného pronásledování, musí být dlouhodobé. Dlouhodobostí se
rozumí nejméně několik vynucených kontaktů pachatele s poškozeným nebo pokusů o ně, které zároveň musí být způsobilé
vyvolat v poškozeném důvodnou obavu.
Prostředky elektronické komunikace může být trestný čin nebezpečného pronásledování spáchán například tak, že pachatel
opakovaně zasílá nevyžádané e-maily (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcuje e-mailovou schránku poškozeného,
záměrně distribuuje počítačové viry, zasílá opakované vzkazy, nevyžádaně volá na mobilní telefon či pevnou linku poškozeného
atd.
Pro srovnání, v USA je stalkerství posuzováno jako trestný čin již od roku 1990. Spolu s rozvojem internetových technologií, které
velmi přejí právě stalkerům, narůstá jak objem, tak nové způsoby tohoto patologické jednání. Takzvaní kyber stalkeři využívají
nepřeberných možností internetu a mobilní komunikace k tomu, aby své oběti vyhledávali, vybírali a později i obtěžovali. Využívat
k tomu mohou např. chatů, zápisů do knihy návštěv jednotlivých obětí, zasílání e-mailů, SMS zpráv apod. Tyto nové technologie
na jednu stranu přinášejí do jakékoli komunikace maximální komfort a rychlost, zároveň však zvýšené nebezpečí zneužití osobních
údajů. Nelze tedy než doporučit každému občanovi zvýšenou opatrnost při sdílení jakýchkoli osobních údajů či projevů osobní
povahy nebo jinak profilovaných osobních informací.
Dokazování stalkingu
Takové jednání však musí být před soudem dostatečně prokázáno. Není-li například soudem zhodnocen dostatek konkrétních
obtěžujících SMS zpráv či e-mailů, brání to objektivnímu zhodnocení jejich obsahu, potažmo dopadu na poškozeného. Je tedy
nutné provést maximum možných důkazů.
Povinnosti spojené s účinností zákona o obchodních korporacích
Povinnost přizpůsobit společenské smlouvy zákonu o obchodních korporacích
Považujeme za důležité upozornit, že se blíží doba, kdy by již všechny obchodní korporace měly mít přizpůsobeny své
společenské smlouvy nové právní úpravě zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a tato přizpůsobená znění mít
založena do sbírky listin. Posledním dnem lhůty pro splnění této povinnosti je 30. červen 2014. Jestliže nebude
ze strany obchodní korporace zákonná povinnost splněna, vyzve ji ke splnění rejstříkový soud spolu se stanovením
dodatečné lhůty. Jestliže v této dodatečné lhůtě obchodní korporace požadavku zákona nevyhoví, soud může obchodní
korporaci zrušit a nařídit její likvidaci.
Povinnost průběžného uveřejňování povinných skutečností
Dále upozorňujeme na povinnost všech akciových společností uveřejňovat na svých internetových stránkách údaje,
které je povinna uvádět na obchodních listinách (tedy jméno, sídlo, údaj o zápisu do obchodního rejstříku včetně
oddílu a vložky, identifikační číslo). Totéž se vztahuje i na společnost s ručením omezeným, jestliže zřídí internetové stránky.
Jestliže tato povinnost uveřejňování není splněna, může rejstříkový soud vyzvat společnost k nápravě. Neuposlechne-li
společnost výzvy, může jí být uložena pořádková pokuta až do výše 100 000 Kč.
Doleček Kahounová Sedláčková advokátní kancelář
Ostrovní 30/126, Praha 1
tel.: +420 224 932 058-9, fax.: +420 224 932 060
e-mail: [email protected], web: www.akdks.cz
3