systémový přístup při navrhování dodavatelských systémů

SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP PŘI NAVRHOVÁNÍ
DODAVATELSKÝCH SYSTÉMŮ
System Approach in the Supply System design
Prof. Ing. Ivan Gros, CSc.,
Vysoká škola logistiky v Přerově, e-mail: [email protected]
Doc. Ing. Stanislava Grosová, CSc.,
Vysoká škola chemicko-technologická Praha e-mail: [email protected]
Abstrakt
Fúze a akvizice jako příležitost návrhu nové struktury dodavatelských systémů.
Koncept dodavatelského systému, jeho význam ve využití efektivní metodologie,
implementace systémového přístupu. Klasická tvorba dodavatelských systémů, výhody a
nevýhody v prostředí globální ekonomiky. Nová metodologie navrhování dodavatelského
systému, význam marketingu, logistika a finanční spolupráci v navrhování dodavatelského
systému. Simulační přístup k efektivnosti hodnocení struktury nového systému.
Abstract
Merges & acquisitions as the chance of new supply systems structure redesign. Supply
system concept, its importance in the efficient methodology usage, system approach
implementation. Classical supply systems creation, advantages and disadvantages in the
global economy environment. New methodology of a supply system design, the importance of
marketing, logistics and finance collaboration in the supply chain design. The simulation
approach to efficiency of the new system structure evaluation.
Klíčová slova
Dodavatelský systém, systémový přístup, návrh nové struktury, simulace
Key words
Supply system, system approach, redesign, collaboration, simulation approach
1. ÚVOD
Postupující globalizace ekonomického prostředí, projevující se mimo jiné koncentrací
kapitálu a kapacit, výrazným způsobem ovlivňuje strukturu materiálových toků. Přičteme-li
k tomu prohlubující se diferenciaci trhů, vedoucí mnohdy až k výrobě výrobků
koncipovaných podle přání individuálních zákazníků, je zřejmé, že je třeba razantním
způsobem změnit nároky na všechny složky managementu a vytvořit vhodné prostředí, ve
kterém lze uspokojit na konkurenceschopné úrovni požadavky konečných zákazníků. Vedení
organizací stojí před problémy řídit výrobu a distribuci velkého množství výrobků, ve stále
větším počtu variant, ve stále geograficky rozsáhlejších regionech dalece přesahující rámec
zemí a kontinentů. V konkurenci svou strukturou stále složitějších dodavatelských systémů
postavených na spolupráci, vzájemné důvěře a vzájemném předávání informací mohou uspět
jen ty subjekty, které nejen využívají moderních manažerských metod řízení, ale jsou schopny
dynamicky měnit svou strukturu. Potřeba takových změn je mimořádně aktuální i
v podmínkách ČR, kde dochází k řadě akvizic a fůzí. Příkladem může být potravinářský
průmysl. Společnost Agrofert učinila řadu kroků, které vyústily v situaci, kdy ovládá nejen
řadu potravinářských podniků, ale má ve svém dodavatelském systému výrobce strojených
hnojiv, síť distributorů zemědělských produktů, nákup a prodej zemědělské techniky i
poskytovatele služeb zemědělským podnikům. Zřejmým cílem je pokrytí toků surovin a zboží
- 43 -
od výchozích surovin až po výrobu potravinářských výrobků. Skupina SAB Miller v současné
době postupnými akvizicemi získala síť výrobců piva tak, že má majoritní podíl na trhu,
skupina Ronaldsay B.V. nákupem Mattoni, Dobré Vody a Poděbradky vstoupila významným
způsobem na trh minerálních vod, firma Lactalis akvizicí Ostravské mlékárny a Mlékárny
Klatovy rozšiřuje své aktivity z distribuce svých výrobků i na výrobní činnost apod. Cílem
akvizicí není jen získání podílu na trhu, ale také úspor z rozsahu v oblasti řízení výroby,
distribuce, marketingu aj. Dosažení takových efektů však není možné bez zásadních změn ve
struktuře dodavatelského systému a metod jeho řízení. Cílem stati je na základě hodnocení
současného, mnohdy nejednotného pojetí dodavatelských systémů, formulovat jejich koncept
z hlediska systémové teorie a navrhnout zásady navrhování nových nebo restrukturalizaci
existujících systémů.
2. KONCEPT DODAVATELSKÉHO SYSTÉMU
Aplikace poznatků systémové teorie znamenala nejen významný posun ve vědeckém
zkoumání v nejrůznějších oblastech vědy, ale při důsledném uplatnění přináší významné
efekty i v praxi. Přesto se stále setkáváme zejména v oblasti managementu s příklady
nesystémových přístupů přesto, že pojem systém je velmi populární a oblíbenou součástí
vystoupení manažerů i politiků, ale vlastní rozhodnutí jsou už daleko od systémového řešení.
2.1. Hlavní přístupy v pojetí dodavatelského řetězce nebo systému
Pojetí dodavatelského řetězce lze rozdělit do dvou skupin.
Z prvé skupiny lze uvést např. „Dodavatelský řetězec je síť organizací, které jsou
zapojeny, po i proti směru materiálového toku do různých procesů a aktivit, které přinášejí
hodnotu ve formě výrobků a služeb podle požadavků konečného zákazníka“ (Christopher,
2005) “Dodavatelský řetězec zahrnuje všechny kroky, které je třeba přímo nebo nepřímo
uskutečnit pro splnění požadavků konečného zákazníka. Dodavatelský řetězec nezahrnuje jen
výrobce a dodavatele, ale i přepravce, sklady, prodejce a zákazníky. Prostřednictvím všech
organizací, např. výrobců, obsahuje dodavatelský řetězec všechny funkce, které jsou nutné
pro splnění požadavků zákazníků. Tyto funkce - a nejen ty – zahrnují vývoj nových výrobků,
marketing, distribuci, financování a služby zákazníkům (Chopra – Mendl, 2001). Podle
Harrisona a Van Hoeka (2008) je dodavatelský řetězec “…síť partnerů kteří kolektivně
transformují komodity ve finální produkty s přidanou hodnotou pro konečného zákazníka a
kteří na každém kroku realizují nezbytné zpětné toky. Každý partner přitom odpovídá za
procesy přinášející hodnotu výrobkům … partneři uskutečňují procesy jako dobývání surovin,
dopravu…“.
Definicí dodavatelského řetězce organizace British Institute of Logistics (1999):
“Dodavatelský řetězec je posloupnost událostí zaměřených na splnění požadavků zákazníka.
Patří k nim nákup, výroba, distribuce a likvidace odpadů spojené s adekvátní dopravou
skladováním a využitím informačních technologií“, otevíráme výběr pojetí druhé skupiny
autorů. Obdobnou koncepci dodavatelského řetězce nacházíme u Pernici, který spojuje pojem
dodavatelský řetězec s „integrovaným procesním logistickým řetězcem vedoucím od
dodavatelů až ke konečnému zákazníkovi resp. k recyklaci.“ Dále připojuje, že jde o
„posloupnost kroků přidávajících hodnotu, vedoucí k uspokojení konečného zákazníka,
zprostředkovaných informačními technologiemi, dopravou, sklady ad.“ (Pernica, 2005).
Konečně je třeba připojit pohled mezinárodní organizace Supply-Chain Council, která v rámci
konceptu srovnávacího modelu dodavatelského řetězce navrhuje jeho dekompozici na 5
skupin aktivit: plánování, získávání zdrojů, transformace (výroba,manipulace..), dodávky a
realizace zpětných toků, které se v řetězci opakují v různém rozsahu u všech spolupracujících
partnerů v řetězci.
- 44 -
K dokreslení nejednotného pojetí podstatě základního pojmu moderní logistiky je
třeba ještě uvést, že lze najít v literatuře i pojetí dodavatelského nebo logistického systému.
(Bowersox, Closs a Helferich, 1986) poznamenávají, že „k prvkům logistického systému patří
jeho struktura, předpovědi poptávky, řízení objednávek, doprava, skladování, zásoby a
balení“. Pernica (2005) pak definuje logistický systém jako „uspořádaný soubor technických a
lidských prvků a vazeb mezi nimi, které spolupracují při plánování a výkonu logistických
řetězců“. Obdobné pojetí lze najít i u Grose (1996).
Přesto, že lze najít u obou skupin formulací řadu společných prvků, např. orientaci na
konečného zákazníka nebo důraz na zvyšování hodnoty služeb a výrobků pro zákazníky,
výrazně se liší v tom, že zatímco prvá skupina vyjadřuje dodavatelský řetězec jako
posloupnost, síť, množinu organizací, které jsou nositeli funkcí nutných pro realizaci
požadavků zákazníků, druhá jako sled kroků, událostí, aktivit, procesů. V těchto pojetích je
i řada nedůsledností, kdy při uvádění příkladů aktivit jsou mezi činnostmi řazeny i organizace.
Máme-li pokračovat v našich úvahách aniž bychom se dopustili dalšího směšování
pojmů, je třeba ještě upřesnit vazbu mezi logistickým a dodavatelským řetězcem. Přechod od
logistických k dodavatelským řetězcům je důsledkem vývoje ekonomického prostředí,
zejména postupné globalizace ekonomického prostředí na jedné straně a prohlubující se
segmentace trhů. Gros a Grosová (200.) na základě rešerše literatury formulovali hlavní
rozdíly v jejich pojetí: ve srovnání s logistickým řetězcem se dodavatelský řetězec rozšiřuje
po i proti směru materiálového toku – v budoucnosti v něm budou integrovány všechny
aktivity počínající těžbou prvotních přírodních zdrojů až po dopravu zboží konečnému
zákazníkovi. Koncepce dodavatelského řetězce v sobě dále zahrnuje všechny aktivity spojené
s realizací zpětných toků vrácených nebo použitých výrobků, likvidací odpadů apod.
Dodavatelské řetězce se transformují v dodavatelské sítě, dochází k jejich propojení jak ve
vertikálním, tak horizontálním směru. Integrace je nezbytná i u manažerských funkcí,
plánování, nákupu, předvídání poptávky, marketingu, financování aj. Konečně funkce
dodavatelského řetězce není možná bez vzájemné důvěry, předávání informací a vzájemně
prospěšné spolupráce mezi partnery, kteří činnosti v řetězci realizují.
2.2 Dodavatelský systém, jeho systémové pojetí
Máme-li při koncipování dodavatelského systému využívat poznatků systémové
teorie, měla by být i jeho definice „systémová“. Je proto na místě připomenout definici
základního pojmu systémové teorie, systému. První skupina formulací je verbální. Autoři
tohoto přístupu se brání matematické formulaci ve snaze najít takovou definici, která má
nejobecnější platnost. Patří sem pojetí systému jako „komplexu vzájemně působících
komponent“ (Bertalanffy,1968), „množiny prvků a množiny vazeb mezi nimi účelově
definovaných na většinou reálném objektu, který jako celek vykazuje určité vlastnosti“
(Vlček, 1969), „souboru objektů spojených nějakou formou vzájemných vztahů a závislostí“
(Zadeh, 1969), „organizované množství prvků, které jsou vzájemně svázány a které plní určité
funkce“ (Beer, 1964), „systém je objekt ve kterém proměnné různého typu spolupracují a
produkují pozorovatelné signály, výstupy jako reakce na vnější signály, vstupy (Ljung, 1994)
aj.
Ze skupiny formálních definic Vlček (1969) formalizuje systém S jako sjednocení
množiny prvků U a množiny vazeb a, S = {U,a}, jeden ze zakladatelů systémové teorie
Mesarovič (1964) jako kartézský součin neprázdné množiny prvků X a množiny vztahů R,
S = {X×R}, nebo S = {M,R}, kde M je množina prvků a R množina uspořádaných dvojic
prvků z M definující vazby mezi prvky.
Pro naše účely shrňme zatím z uvedených definic to, že systém je tvořen množinou
prvků a množinou vazeb mezi nimi účelově definovanými na reálných objektech a že
- 45 -
nositelem funkcí, aktivit jsou jeho prvky. Poznamenejme ještě, že účelovost definice
systému znamená, že na reálném objektu je možno definovat neomezené množství systémů
podle toho, jaký problém řešíme (Gros, 2009).
Nejednotnost v pojetí dodavatelského řetězce, volné používání pojmu systém a řetězec
a praktické negativní důsledky těchto skutečností zejména při restrukturalizaci existujících a
navrhování nových distribučních systémů nás vedlo k návrhu používat vedle sebe pojem
dodavatelský (logistický) systém a dodavatelský (logistický) řetězec:
Logistický řetězec jako posloupnost činností, jejichž výkon je nezbytný pro
splnění požadavků finálního zákazníka v požadovaném čase, množství, kvalitě a na
požadované místo.
Logistický systém jako množinu organizací a vazeb mezi nimi, jejíž prvky se
podílejí na plánování a výkonu posloupnosti činností v logistickém řetězci definovaných
Analogicky se nabízí použít stejný postup a definovat dodavatelský systém a řetězec:
Dodavatelský řetězec jako posloupnost činností v integrovaných a vzájemně
propojených logistických řetězcích včetně aktivit spojených s realizací zpětných toků,
jejichž výkon je nezbytný pro splnění požadavků finálního zákazníka v požadovaném
čase, množství, kvalitě a na požadované místo.
Dodavatelský systém jako účelově definovaná množina organizací a vazeb mezi
nimi, která se podílí na plánování a výkonu posloupnosti činností v dodavatelském
řetězci definovaných.
Nabízí se i zjednodušené formulace dodavatelského řetězce
Dodavatelský řetězec jako horizontálně i vertikálně propojené množiny
logistických řetězců
Navržená definice dodavatelského systému podle našeho názoru plně vyhovuje pojetí
systému v systémové teorii. Prvky systému jsou účelově vybrané subjekty, které jsou nositeli
činností definovaných v dodavatelském řetězci. V takovém pojetí – a to považujeme za velmi
významné – si lze představit, že jednomu dodavatelskému řetězci lze přiřadit množinu
dodavatelských systémů. Na obr.1 je příklad dvou prvků z množiny variant dodavatelského
systému pro řetězec činností nezbytných pro dodávku mléka do prodejen v geograficky
rozsáhlém segmentu trhu. Tato skutečnost může příznivě ovlivnit procedury změn struktury
nebo navrhování nových dodavatelských systémů.
3. NAVRHOVÁNÍ STRUKTURY DODAVATELSKÝCH SYSTÉMŮ
Významným faktorem, který má vliv na funkci jakéhokoliv systému je jeho struktura.
Na základě systémové teorie, podle které je „struktura systému definována jako množina
prvků a vazeb mezi nimi“ (Habr–Vepřek, 1972), je i pro hledání vhodné koncepce
dodavatelského systému fundamentálním problémem výběr partnerů a formulace vazeb mezi
nimi.
Nejčastěji využívanou metodou výstavby dodavatelského systému je metoda, kterou
označíme jako volný výběr přímých partnerů v tržním prostředí. Poslední článek systému,
např. prodejní organizace vybírají své dodavatele zboží, např. výrobce finálních výrobků,
distributory nejrůznějšího typu, dovozce apod., jejichž množinu dynamicky mění podle toho,
jak jsou tyto výrobky úspěšné u zákazníků. Výrobci finálních výrobků opět vybírají své
dodavatele polotovarů, dílů, komponent z dostupné množiny podnikatelských subjektů stejně
jako dodavatele logistických služeb, výrobci polotovarů stejným způsobem vybírají
dodavatele surovin apod. Významná je skutečnost, že každý ze stupňů dodavatelského
- 46 -
systému volí mnohdy odlišná kriteria výběru a to, že vybírají vždycky jen své přímé
dodavatele. Takový postup na jedné straně posiluje strategický význam nákupu (Gadde Hakansson, 2001), ale z hlediska systémové teorie je spojen s rizikem, že vytvořený systém
nebude fungovat optimálně. Uvedení autoři dále upozorňují, že nechceme-li dosáhnout jen
sub-optimálnímu řešení, není možné při výběru partnerů hledět jen na bezprostřední články
dodavatelského systému, ale věnovat pozornost i „dodavatelům našich dodavatelů…“.
Bohužel jsme svědky toho, že naznačený „krátkozraký“ postup je v manažerské praxi
v převaze. V literatuře lze sice najít doporučení, zda vybírat jednoho (single sourcing) nebo
více (multiple sourcing) dodavatele jedné položky a hodnocení obou variant, nebo jak
rozsáhlou zásobovací základu mít, ale opět jde jen o formování bezprostředně navazujících
článků dodavatelského systému. Vnějším projevem takových postupů jsou časté změny
dodavatelů výrobků a služeb, střídání outsourcingu s insourcingem apod. Problémy
takovéhoto přístupu spočívaní v tom, že variant výběru má každý člen budoucího
dodavatelského systému velké množství a počet konečných posloupností vytvořeného
systému se násobí s jeho vertikální délkou. Bude-li např. množina dodavatelů prodejny,
tvořená např. velkoobchody, distributory nebo výrobci finálních výrobků, {dj} mít i=1, 2, …k
prvků, množina výrobců {mj} i=1, 2, …l prvků, množina dodavatelů dílů, polotovarů {mdj}
i=1, 2, …m prvků a množina dodavatelů surovin, energií apod. {sj} i=1, 2, …n prvků, je
celkový počet možných kombinací roven součinu k.l.m.n. Mlčky přitom předpokládáme, že
každý ze členů výběrových základen je schopen plnit požadované funkce. Komplikace
nastávají dále v tom, že výběr partnerů může být po i proti směru materiálového toku.
Výrobci si mohou vybírat své distributory stejně jako silné prodejní řetězce své dodavatele
výrobků a služeb. Tento postup není z hlediska systémové teorie správný, neguje jeden ze
základních poznatků teorie složitých systémů, který jednoznačně potvrzuje, že globální
optimum nelez získat prostou sumarizací dílčích optim. Popsaná metodologie však s takovým
způsobem v podstatě počítá.
Dodavatelský řetězec
Dodavatelský systém I
Dodavatelský systém II
Pěstování zemědělských plodin
Zemědělský podnik
Zemědělský
Výroba krmiv, balení
Výrobce krmiv
agropodnik
Doprava
Výkup, skladování, úpravy
Chov skotu, dojení, chlazení
Doprava
Zpracování mléka, balení
Výkupní organizace
včetně dopravy
Zemědělská farma
Přepravce
Výkupní organizace
Zemědělská farma
Mlékárna s vlastním
svozem mléka
Přepravce
Mlékárna
Doprava
Přepravce
Přepravce
Skladování, kompletace, balení
Distributor,
velkoobchod, vlastní
doprava
Distributor
Prodejny
Prodejny
Doprava
Přepravce
Manipulace v prodejnách
Prodej, balení
Obr.1 Varianty dodavatelského systému
- 47 -
Z uvedených důvodů považujeme za efektivnější postup, označme jej pracovně jako
strategický návrh struktury dodavatelského systému, který spočívá ve třech hlavních
krocích:
− v prvém kroku se pokusíme určit všechny aktivity, které jsou nezbytné pro realizaci
konkurenceschopné úrovně služeb cílovým konečným zákazníkům, činnosti, které
přinášejí zákazníkovi hodnotu,
− ve druhém kroku přiřadit činnostem, nebo skupinám činností jejich vhodné dodavatele,
prvky dodavatelského systému a
− ve třetím kroku ověřit funkci systému na simulačním modelu
První krok vede k tomu, že při navrhování nových stejně jako při restrukturalizaci
existujících systémů zvažujeme z globálního hlediska fungování systému jako celku, zda je
realizace činnosti nezbytně nutná a můžeme tak odkrýt opakující se činnosti, činnosti, které se
překrývají apod. Naše zkušenosti při realizaci návrhu např. nového distribučního systému to
potvrzují. Postup také plně koresponduje s definicí systému jako účelově definovaná množina
prvků a vazeb. Navrhovaný postup není zcela nový a dílčí snahu ho uplatnit lze najít např.
v tom, že výrobce při hledání dodavatelů dílů předem determinuje používaný materiál
vyráběný často jediným výrobcem, pokusy navrhovat distribuci výrobků systémově, tedy
nejen z hlediska úspor přepravních nákladů, ale také z hlediska dosahované úrovně služeb,
optimální lokalizace zásob, optimalizace přepravních cest, koncepce přepravních obalů apod.,
hledání dodavatelů, kteří vlastní špičkové technologie aj. Příkladem použití takových principů
jsou také některé projekty navrhování a zavádění nových automobilů na trh. Zahrnují nejen
návrh organizace, plánování s realizace výrobních procesů, ale i požadavky na díly a
komponenty, používané materiály, přepravní systémy, lokalizaci dodavatelů, systémy
distribuce aj. Navrhovaný první krok ústící v účelovou definici dodavatelského řetězce je opět
plně v souladu s principy výstavby hmotných nebo informačních systémů. V popisech
metodologie jejich navrhování následuje ihned po formulaci cílů specifikace činností (Habr –
Vepřek, 1972), agend, funkcí (Astrom – Eykhoff, 1971). Ty jsou v dalším kroku východiskem
pro „vypracování alternativ řešení“, nebo „návrh a analýzu prvků systému“ (Habr – Vepřek,
1972). Realizace tohoto kroku má zásadní význam pro úspěšné fungování navrhovaného
systému. Otázkou je, jak takový postup realizovat v praxi. Domníváme se, že by to bylo
možné v prostředí nastupujících CPFR1 (Ireland – Crum, 2005) systémů orientovaných na
úzkou spolupráci při poskytování služeb konečným zákazníkům v oblasti předvídání
poptávky, objednávek a jejich výkonu. Jde o metodu řízení existujících dodavatelských
systémů postavenou na spolupráci, otevřenosti a důvěře partnerů. Tvrdý konkurenční boj
dodavatelských řetězců musí vést k situacím, kdy při hledání dalších rezerv jak zvýšit úroveň
služeb nebo snížit náklady, bude nezbytné přikročit k detailní analýze aktivit, které
spolupracující organizace realizují. V dalším kroku pak hledat ty, které nejsou nezbytné, nebo
přidat ty, které budou přinášet novou hodnotu pro zákazníka a restrukturovat celý systém.
Ve druhém kroku stojíme opět před nutností vybírat z velkého počtu variant. Zdánlivě
jde prosté přiřazení dodavatelů jednotlivým činnostem definovaného logistického řetězce.
Problém je v tom, že, prvky množin {dj}, {mj}, {mdj}, {sj} a dalších, např. přepravců a
dodavatelů logistických služeb (3PL, 4PL, 5PL)2 jsou schopné vykonávat soubory
požadovaných činností, které nejsou navzájem disjunktní. Průmyslový distributor může
zajistit nejen dodávku objednaných hutních materiálů, ale nabízí např. předvýrobní operace
včetně zabezpečení JiT dodávek na požadované místo aj. na rozdíl od přepravce schopného
1
2
Collaborative Planning, Forecasting and Replenishment
Third Party Logistics, Fourth Party Logistics, Fifth Party Logistics Providers
- 48 -
pouze zajistit dopravu apod. Jednoduchá ilustrace složitosti přiřazování dodavatelů množině
nezbytných činností je na obr. 2. pro část logistického řetězce bez přepravců.
Výroba plechů
Hutní závod 1
Hutní závod 2
Povrchová úprava
Formátování
Galvanovna
Galvanovna 2
Průmyslový
distributor
Výrobce
polotovarů
Lisování
Výrobce
polotovarů
Svařovna
Lakování
Montáž
Montážní
závod 1
Montážní
závod 2
Svařovna
Výrobce A
Výrobce B
…
Obr.2 Varianty přiřazování činností prvkům dodavatelského systému
Úspěch návrhu při volném výběru bezprostředních partnerů stejně jako v námi
navrhovaném postupu závisí na stanovení vhodných výběrových kriterií. Řešení tohoto
problému není přímým cílem stati, ale nelze ho opominout vzhledem k jeho zásadního
významu. Nevýhodou výběru jen přímého partnera v systému je nekomplexní pohled na
efektivnost funkce systému jako celku, protože jsou preferována kritéria, která jsou významná
jen pro dílčího rozhodovatele. To je ale v rozporu s formulací cílů dodavatelských systémů –
každá z definic zdůrazňuje nezbytnost poskytovat konkurenceschopné služby konečným
zákazníkům, minimalizovat náklady celého systému apod.
Předcházející diskuze o metodách identifikace prvků dodavatelského řetězce a
navrhování optimální struktury dodavatelského systému založená na poznatcích systémové
teorie byla vyvolána zkušenostmi autorů při navrhování změn existujících dodavatelských
systémů. Organizace od navrhovatelů často požadují od projektanta, aby nový systém
akceptoval současnou strukturu materiálových toků, partnery, zavedená pravidla řízení,
geografické rozložení spolupracujících organizací apod. Projektant pak má „svázané ruce“ a
málo prostoru pro optimalizaci. V několika realizovaných projektech (např. Gros – Dyntar,
2008), bylo nutno přehodnocovat strukturu dodavatelského řetězce a opakovaně navrhovat
novou strukturu systému. Takový postup byl časově velmi náročný a bylo možno se mu
vyhnout specifikací činností dodavatelského řetězce.
Na pracovišti autorů se mimořádně osvědčuje ve třetím kroku pro ověřování přiřazení
variant dodavatelského systému definovanému dodavatelskému řetězci simulační model.
Softwarové prostředí Witness umožňuje relativně snadné změny struktury modelu a realizaci
série experimentů včetně jejich vyhodnocení. Simulační modelování se osvědčuje jako silný
nástroj pro modelování dodavatelských systémů už dlouhou dobu, stačí opět připomenout
práce Forestera (1969).
4. ZÁVĚR
Navrhovaný postup má řadu dosud nedořešených problémů, kterým jsme částečně
v textu věnovali pozornost. Přesto nás naše zkušenosti při navrhování reálných systémů,
vedou k přesvědčení, že navrhovaný postup ve spojení s využíváním moderních SW
- 49 -
prostředků povede k dalšímu zlepšení funkce dodavatelských systémů. Návrh na používání
termínů dodavatelský řetězec a dodavatelský systém vedle sebe byl ve stati dostatečně
zdůvodněn. Nepředpokládáme, že bude obecně využíván, označení Supply hin je sice
nejednotně, ale široce používán v teorii i praxi. Význam návrhu spatřujeme v tom, že je třeba
zejména při navrhování nových a restrukturalizaci existujících systémů důsledně oddělovat
aktivity a jejich nositele a to, že pro efektivní funkci dodavatelských systémů je specifikace
činností nezbytných pro uspokojení požadavků konečných zákazníků prioritní.
Literatura
Astrom, K. J., Eykhoff, P.: System identification-a survey. - Automatica, 7, 1971
Beer, S.: Cybernetics and management. - New York,Wiley 1964
Bertalanffy, l.: General Systems Theory. - New York, Brasilier 1968
Chopra, S. – Mendl, P.: Supply Chain Management. - Prentice Hall, New Yersley 2001, p. 3
Christopher, M.: Logistics and Supply Chain Management. - Pearson Education Limited
London 2005, p. 17
Computers&Chemical Engineering, volume 32, issue 11(2008). - Elsevier, London
Forrester, J.W.: Industrial Dynamics. - The MIT Press, Cambridge 1961
Forrester, J.W.: Principles of Systems. - Wright Allen Press, Cambridge 1969
Gadde, L. E. – Hakansson, H.: Supply Network Strategy. - Wiley&Sons, Ltd. New York 2001
Gros, I. – Dyntar, J.: Planing System for Distribution System Management. - Logistic News,
Vol.V, No. 6, page 2-3, Reliant s.r.o. Prague 2008
Gros, I. – Grosová, S: Supply systems identification, theory and praxi - Interational
conference Modern Approaches to the Corporate Management, Bratislava 209
Gros, I.: Logistika. - Nakladatelství VŠCHT, Praha 1996
Gros, I.: Matematické modely pro manažerské rozhodování. - Nakladatelství VŠCHT Praha
2009
Habr, J. – Vepřek, J.: Systémová analýza a syntéza. - SNTL Praha 1972 str.23
Harrison, A. - van Hoek R.: Logistic Management and Strategy. Competing through the
supply chain. - Prentice Hall, Essex 2008, p. 7
Ireland, R. K. – Crum, C.: Supply Chain Collaboration. - J. Ross Publishing, 2005
Ljung, L.: System Identification, Theory for users.- Prentice Hall 1994.
Mesarovič, M. D.: View on General Systems Tudory. - Wiley 1964
Pernica, P: Logistics for 21.century. Supply Chain Management. - Radix 2005, page 1660
SCORE model. - Supply Chain Council, Inc., Pittsburg, 2007
Vlček, J.: Systémová analýza a systémový přístup.- Ekonomicko-matematický obzor, 5,1969,4
Winston, W. L.: Operations Research. - Thompson Books/Cole, London 2004
Wintgen, O.: Matematische Griundlagen Kybernetik - Ekonomiser Modelle. - Berlin 1966
Zadeh, L.A. - Plak E.: System Theory. - Mac Graw –Hill, 1969
Recenzoval Prof. Ing. Vladimír Strakoš, DrSc.
- 50 -