v PDF

ESTETIKA
Přijímací řízení - písemná část
A) Interpretace odborného textu
„Chci se však pokusit o vyvození věci z její podstaty.
Soudím takto: Platí-li, že malířství užívá ke svému zobrazování naprosto jiných prostředků
nebo znaků než poezie, totiž malířství postav a barev v prostoru, poezie artikulovaných zvuků
v čase, a musí-li mít znaky k označovanému nutně přiměřený vztah, pak mohou znaky
seřazené vedle sebe označovat zase jen předměty nebo jejich části existující vedle sebe, a
znaky následující po sobě jen předměty nebo jejich části následující po sobě.
Předměty nebo jejich části, jež existují vedle sebe, se nazývají tělesy. Tělesa se svými
viditelnými vlastnostmi jsou tedy vlastními předměty malířství.
Předměty nebo jejich části, které následují v časovém sledu, se obecně nazývají děje. Děje
jsou tedy vlastním předmětem poezie.“
(G. E. Lessing, Láokoón čili o hranicích malířství a poezie (XVI))
1) Co chce Lessing zkoumat?
2) Na jaké premise vytváří svou odpověď?
3) Co ze své premisy vyvodil?
B) Komparace dvou textů
„Výklad básnictví jako MIMÉSIS vyplývá z odkouzleného pohledu. Z Platóna se však nestal
střízlivý šosák: jeho vysoké myšlení se nikdy neodpoutává od životního vzmachu hry, avšak
jeho entuziasmus je již nalomen sókratovskou ironií. Nadšení, které není korigováno pojmy,
podle něj nikdy nemůže a nesmí být vyšší formou života - musí je podřídit myšlení.“
(E.Fink: Hra jako symbol světa. Praha , Orientace 1993, str. 125.)
„Aby bylo umění, tedy nějaké estetické jednání a nazírání, k tomu je nezbytná jedna
fyziologická podmínka: opojení. Opojení musí nejprve zvýšit vznětlivost celého stroje:
dřív k žádnému umění nedojde.“
(F. Nietzsche: Ecce homo. Praha, Naše vojsko 1993, str. 59.)
1) Srovnejte základní náhled na umění a poezii, vyplývají z obou citátů.
2) Vyjádřete svůj názor na platnost každého z nich v současnosti.
C) Překlad textu do češtiny
1)
„The comic is that side of a person in which he resembles a thing; it is that aspect of human
events which, by special kind of rigidity, imitates a mechanism pure and simple, an
automatism, a lifeless movement. It thus expresses an individual or collective imperfection
which calls for immediate correction. Laughter is this very corrective.”
„What we have said already makes it further clear that a poet’s object is not to tell what
actually happened but what could happen either probably or inevitably. The difference
between a historian and a poet is not that one writes in prose and the other in verse - indeed
the writings of Herodotus could be put into verse and yet would still be a kind of history,
whether written in metre or not. The real difference is this, that one tells what happened and
the other what might happen. For this reason poetry is something more scientific and serious
than history, because poetry tends to give general truths while history gives particular facts.”
2)
„Das Komische ist die Seite im Menschen, mit der er einer Sache ähnelt, die Ansicht
menschlicher Vorgänge, die durch ihre eigenartige Starrheit schlechtweg eine Imitation des
Mechanismus, des Automatismus, kurz der unlebendigen Bewegung darstellt. Es drückt also
eine individuelle oder kollektive Unvollkommenheit aus, die unmittelbare Korrektur verlagt.
Das Lachen ist eben diese Korrektur.“
„Aus dem Gesagten ergibt sich auch, daβ es nicht die Aufgabe des Dichters ist mitzuteilen,
was wirklich geschehen ist, sondern vielmehr, was geschehen könnte, d. h. das nach den
Regeln der Wahrscheinlichkeit oder Notwendigkeit Mögliche. Denn der Geschichtsschreiber
und der Dichter unterscheiden sich nicht dadurch voneinander, daβ sich der eine in Versen
und der andere in Prosa mitteilt - man könnte ja auch das Werk Herodotos in Verse kleiden,
und es wäre in Versen um nichts weniger ein Geschichtswerk als ohne Verse -; sie
unterscheiden sich vielmehr dadurch, daβ der eine das wirklich Geschehene mitteilt, der
andere, was geschehen könnte. Daher ist Dichtung etwas Philosophischeres und Ernsthafteres
als Geschichtsschreibung; denn die Dichtung teilt mehr das Allgemeine, die
Geschichtsschreibung hingegen das Besondere mit.“
3)
„Le comique est ce côté de la personne par lequel elle ressemble à une chose, cet aspe
ct des événements humains qui imite, par sa raideur d`un genre tout particulier, le mécanisme
pur et simple, l`automatisme, enfin le mouvement sans la vie. Il exprime donc une
imperfection individuelle ou collective qui appelle la correction immédiate. Le rire est cette
correction même.“
„Or il est clair aussi, d’après ce que nous avons dit, que ce n’est pas de racontrer les choses
réellment arrivées qui est l’oevre propre du poète mais bien de racontrer ce qui pourrait
arriver. Les événements sont possible suivant la vraisemblance ou la nécessité. En effet,
l’historien et le poète ne diffèrent pas par le fait qu’ils font leurs récits l’un en vers l’autre en
prose (on aurait pu mettre l’oevre d’Hérodote en vers et elle serait pas moins de l’histoire en
vers qu’en prose), ils se distinguent au contraire en ce que l’un raconte les événements qui
sont arrivés, l’autre des événements qui pourraient arriver. Aussi la poésie est-elle plus
philosophique et d’un caractèr plus élevé que l’histoire; car la poésie raconte plutôt le général,
l’histoire le particulier.“
(H. Bergson: Smích. Aristotelés: Poetika.)