Untitled

Transkript

Untitled
Klinika chorob pøežvýkavcù
Fakulty veterinárního lékaøství VFU Brno
a
Èeská buiatrická spoleènost
Sborník referátù z odborného semináøe
poøádaného u pøíležitosti
70. narozenin prof. MVDr. Bohumíra Hofírka, DrSc.
a
60. narozenin prof. MVDr. Rudolfa Dvoøáka, DrSc.
Zdravotní problematika pøežvýkavcù - produkèní
a metabolické choroby skotu
Odborný garant: Prof. MVDr. Rudolf Dvoøák, DrSc.
Brno, 8. listopadu 2003
3
Program semináøe
PREZENTACE: 8,30 - 9,30 HOD.
9:30 hod.
Zahájení: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc., prezident ÈBS
9:45 hod.
Pøedpisy Evropské unie upravující používání veterinárních léèiv u potravinových zvíøat
Doc. MVDr. Alfred Hera, CSc., Ústav pro kontrolu veterinárních biopreparátù a léèiv, Brno-Medlánky
10:15 hod. Moderní metody veterinárního managementu a zdravotní péèe o chovy dojnic
Prof. MVDr. Rudolf Staufenbiel, Klinik für Klauentiere der FU Berlin
POLEDNÍ PØESTÁVKA
13:30 hod. Diferenciální diagnostika onemocnìní trávícího traktu u dojnic a jejich prevence
Prof. MVDr. Rudolf Dvoøák, DrSc. a kol., Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství
VFU Brno
14:00 hod. Dislokace slezu, jeden z ukazatelù zdraví stáda
MVDr. Petr Fleischer, Ph.D., Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství Brno
14:30 hod. Diagnostika a prevence onemocnìní telat v poporodním období
MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D. a kol., Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøstrví VFU
Brno
PØESTÁVKA
15:00 hod. Diagnostika a výskyt hepatopatií u dojnic
MVDr. Alena Pechová, CSc. a kol., Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství VFU
Brno
15:30 hod. Syndrom ulehnutí u dojnic
Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc., Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství VFU Brno
16:00 hod. Zásady výživy dojnic v pøechodném období
Doc. Ing. Zdenìk Frydrych, CSc., Biofaktory Praha s. r. o.
16:40 hod. Hodnocení biochemických výsledkù (metabolický profilový test) ve veterinární medicínì z ohledu jedince
a stáda skotu s pomocí výpoèetní techniky
MVDr. Vladimír Tluèhoø, CSc., Veterinární klinika Štrossova 239, Pardubice
17:00 hod. Zakonèení
Obsah sborníku
PØEDPISY EVROPSKÉ UNIE UPRAVUJÍCÍ POUŽÍVÁNÍ VETERINÁRNÍCH LÉÈIV U POTRAVINOVÝCH ZVÍØAT....................9
DOC. MVDR. ALFRE D HE RA , CSC., ÚSTAV P RO K ONTROLU
VETE RINÁRNÍCH B IOP RE P ARÁTÙ A LÉ ÈIV,
BRNO-ME DLÁNK Y
MODERNÍ METODY VETERINÁRNÍHO MANAGEMENTU A ZDRAVOTNÍ PÉÈE O CHOVY DOJNIC ........................... 15
PROF. MVDR. RU DOLF STAU FE NB IE L, KLINIK
FÜ R
KLAU E NTIE RE , FACHB E RE ICH VETE RINÄRM E DIZIN , FRE IE UNIVE RSITÄT BE RLIN
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA ONEMOCNÌNÍ TRÁVÍCÍHO TRAKTU U DOJNIC A JEJICH PREVENCE .......................28
PROF. MVDR. RU DOLF DVOØÁK , DRSC. A K OL., KLINIK A CHOROB
P ØE ŽVÝ K AVCÙ ,
FAK U LTA VETE RINÁRNÍHO LÉ K AØSTVÍ VFU BRNO
DISLOKACE SLEZU, JEDEN Z UKAZATELÙ ZDRAVÍ STÁDA ................................................................................37
MVDR. PETR FLE ISCHE R, PH .D., KLINIK A CHOROB
P ØE ŽVÝ K AVCÙ ,
FAK U LTA VETE RINÁRNÍHO LÉ K AØSTVÍ BRNO
DIAGNOSTIKA A PREVENCE ONEMOCNÌNÍ TELAT V POPORODNÍM OBDOBÍ ....................................................45
MVDR. LE OŠ PAVLATA , PH .D. A K OL., KLINIK A CHOROB
DIAGNOSTIKA A
P ØE ŽVÝ K AVCÙ ,
FAK U LTA VETE RINÁRNÍHO LÉ K AØSTRVÍ VFU BRNO
VÝSKYT HEPATOPATIÍ U DOJNIC .........................................................................................52
MVDR. ALE NA PE CHOVÁ , CSC. A K OL., KLINIK A CHOROB
P ØE ŽVÝ K AVCÙ ,
FAK U LTA VETE RINÁRNÍHO LÉ K AØSTVÍ VFU BRNO
SYNDROM ULEHNUTÍ U DOJNIC ...............................................................................................................60
DOC. MVDR. JOSE F ILLE K , DRSC. A K OL., KLINIK A CHOROB
P ØE ŽVÝ K AVCÙ ,
FAK U LTA VETE RINÁRNÍHO LÉ K AØSTVÍ VFU BRNO
SYNDROM HYPOKALÉMICKÉHO ULEHNUTÍ U SKOTU ....................................................................................62
PROF. DR. MATTHAE U S STÖB E R, HRSG., KLINIK
FÜ R
RINDE RK RANK HE ITE N , TIE RÄRZTLICHE HOCHSCHU LE HANNOVE R
ZÁSADY VÝŽIVY DOJNIC V PØECHODNÉM OBDOBÍ .......................................................................................63
DOC. ING. ZDE NÌ K FRY DRY CH , CSC., BIOFAK TORY PRAHA S . R. O.
HODNOCENÍ BIOCHEMICKÝCH VÝSLEDKÙ (METABOLICKÝ PROFILOVÝ TEST) VE VETERINÁRNÍ MEDICÍNÌ Z POHLEDU
JEDINCE A STÁDA SKOTU S POMOCÍ VÝPOÈETNÍ TECHNIKY ............................................................................68
MVDR. VLADIM ÍR TLU ÈHOØ, CSC., VETE RINÁRNÍ
K LINIK A
ŠTROSSOVA 239, PARDU B ICE
SEDMDESÁT LET PROF. MVDR. BOHUMÍRA HOFÍRKA, DRSC. ..................................................................77
ŠEDESÁT LET PROF. MVDR. RUDOLFA DVOØÁKA, DRSC. .........................................................................78
Pøedpisy Evropské unie upravující používání veterinárních léèiv
u potravinových zvíøat
Doc. MVDr. Alfred HERA, CSc.
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátù a léèiv
Vstupujeme spoleènì do nejnároènìjšího období, ve kterém nabývá úèinnost novela Zákona o léèivech è.
129/2003 Sb. ze dne 2.dubna 2003 a souèasnì novela Zákona o veterinární péèi è. 131/2003 Sb. ze dne 3.dubna
2003, které dùslednì uplatòují požadavky legislativy EU, pøièemž souèasnì musíme prokázat praktickou realizaci
všech tìchto nových požadavkù.
Za úèelem informovanosti o nových pøedpisech pokrývajících oblast používání léèivých pøípravkù, vèetnì potravinových zvíøat, dovolujeme si uvést následující požadavky vyplývající z legislativy, která právì vstupuje v platnost.
PØEDPISY EVROPSKÉHO SPOLEÈENSTVÍ
Acquis Communautaire
Termín oznaèující souhrn zákonù a ustanovení, které byly pøijaty bìhem jednotlivých etap integrace a vytváøení
spoleèného trhu. Používá se pøedevším ve vztahu k zemím, které jsou pøijímány za nové èleny EU. Rozumí se jím,
že nová zemì pøijme stávající i budoucí práva a povinnosti spjaté se systémem a institucionálním rámcem EU.
 Primární legislativa
 Smlouva o založení Evropského spoleèenství
 Sekundární legislativa
 Naøízení (Regulations)
 pøímá závaznost pro èlenské státy
 Smìrnice (Directives)
 každý èlenský stát, kterému je smìrnice urèena, ji musí implementovat do své národní legislativy
 Rozhodnutí (Decisions)
 pøímá závaznost pro všechny, kterým je urèeno
 napø. o registraci centralizovaného pøípravku a v rámci arbitrážního mechanismu (“referral”)
Výkladové dokumenty




Doporuèení (Recommendations)
Pokyny (Notice to Applicants, Guide, Guidelines, Notes for Guidance, Points to Consider)
Sdìlení (Communications)
Stanoviska (Opinions)
 nemají pøímou právní závaznost
 na pokyny odkaz v legislativì
 soudní dvùr je pøi rozhodování bere v úvahu
Veškeré platné pøedpisy lze vyhledat podle èísla:http://europa.eu.int/eur-lex/en/search/search_lif.html. Jednotlivé legislativní podklady uvádíme.
Naøízení (Regulations) Všeobecnì závazné a pøímo aplikovatelné v každém èlenském státì, stanoví práva a povinnosti èlenským státùm, evropským institucím, jednotlivcùm.
Pokud jsou v rozporu se zákony nìkterého èlenského státu, mají v legislativì pøednost.
Naøízení jsou nástrojem právní unifikace.
Termín vstupu v úèinnost je buï stanoven nebo platnost nastupuje 20. den po publikaci v OJEC (Official Journal
of the European Communities) Smìrnice (Directives). Závazné pro èlenský stát, pokud jde o výsledný stav, nikoli
pokud jde o formu a metodu dosažení tohoto stavu. Èlenské státy tak mohou pøihlédnout k nìkterým národním
specifikùm.
Jsou nástrojem harmonizace národních právních dokumentù. Jednotlivé èlenské státy mají povinnost je pøevést
do svého právního øádu. Svým obsahem jsou jejich pøedpisy harmonizované, formou se však mohou lišit.
Úèinnost nabývají oznámením èlenským státùm, a jsou také publikovány v OJEC. Rozhodnutí (Decisions) Jsou
závaznými právními akty, vztahují se však pouze na ty èlenské státy, firmy nebo jednotlivce, jimž jsou adresovány.
Od naøízení se liší tím, že nemají obecnou platnost, od smìrnic tím, že nemusí být pøevádìny do národního
práva.
Platí pøímo, ale pouze na vybrané subjekty.
9
Úèinnost nabývají oznámením subjektùm. Stanoviska a doporuèení (Opinions & Recommendations) Doporuèení
a stanoviska jsou nezávazné normy.
Adresátem doporuèení a stanovisek jsou zejména èlenské státy a jejich právnické osoby.
Jsou zpravidla pøedpokladem dalšího jednání èi postupu.
Stanoviska = hodnocení situace nebo stavu.
Doporuèení = návrh urèitého zpùsobu jednání.
Význam pro pøidružující se zemì
 Ke dni vstupu musí být pøevzata veškerá evropská legislativa
 Jedinou výjimkou je pøípad, kdy je v rámci pøedvstupních negociací dohodnuto pøechodné období
 Pøevzetí
 právní pøedpisy
 porozumìní a praktická implementace
 Praktická implementace
 vytvoøení odpovídající infrastruktury
 pøevzetí èi zohlednìní výkladových dokumentù
Výkladové dokumenty - pokyny Evropské Komise/EMEA(CVMP)
„Pravidla, kterým podléhají léèivé pøípravky v Evropské unii“
 výkladové dokumenty
 podrobné technické požadavky
 vycházející z platné legislativy (úvodní ustanovení pøílohy ke smìrnici 2001/82/ES)
 pokrývající oblast:
 jakosti, bezpeènosti, úèinnosti
 požadavkù na SVP
 maximálních limitù reziduí
 farmakovigilance
Svazky se vztahem pro veterinární léèivé pøípravky:







Svazek 3 - Pokyny (Guidelines) - humánní
Svazek 4 - SVP (hum + vet)
Svazek 5 - Právní pøedpisy (vet)
Svazek 6 - Notice to applicants
Svazek 7 - Pokyny (Guidelines) - veterinární
Svazek 8 - Maximální limity reziduí
Svazek 9 - Farmakovigilance
Svazek 6 - Notice to Applicants
 svazek 6A - registraèní postupy
 kapitola 1 - Registrace
 kapitola 2 - vzájemné uznávání
 kapitola 3 - Community Referrals
 kapitola 4 - centralizovaný postup
 kapitola 5 - zmìny
 kapitola 6 - registrace udìlená na úrovni Spoleèenství
 kapitola 7 - obecné informaceo svazek 6B - prezentace a obsah registraèní dokumentace
 Farmaceutika
 èást I - souhrn dokumentace
 èást II - kvalita
 èást III - bezpeènost
 èást IV - úèinnost
 Imunobiologické pøípravky
 èást I - souhrn dokumentace
 èást II - kvalita
 èást III - bezpeènost
 èást IV - úèinnost
 èást v - obecné závìry o svazek 6C - regulatorní pokyny
 pokyny pro souhrn údajù o pøípravku
10




pokyny pro zpracování zmìn v rámci postupu vzájemného uznávání
pokyn pro požadavky na dokumentaci pøedkládanou s žádostí o zmìnu typu i
pokyn týkající se kategorizace nových žádostí x žádostí o zmìnu
pokyn týkající se oznaèování VLP registrovaných na úrovni Spoleèenství (blue box) Svazek 7 pokyny
 svazek 7A - obecné, úèinnost, hodnocení rizika pro životní prostøedí oobecné pokyny  4
 pokyny pro hodnocení úèinnosti VLP  22
 pokyny pro hodnocení rizika pro životní prostøedí  3
 svazek 7B - imunobiologické pøípravky, pokyny v oblasti jakosti
 pokyny pro výrobu a kontrolu veterinárních imunologických léèivých pøípravkù
 pokyny pro hodnocení jakosti
 seznam pokynù pro hodnocení jakosti pøevzatých z pokynù pro humánní léèivé pøípravky Svazek
8 - Maximum Residue Limits (MRL)
Používání veterinárních léèiv u potravinových zvíøat; pravidla pro stanovení maximálních reziduálních limitù.
MRL
 naøízení 2377/90:
 potravinovým zvíøatùm - pouze látky s MRL
 pøíloha i - “koneèné” MRLs
 pøíloha II - bezpeèné látky
 pøíloha III - prozatímní MRLs
 pøíloha IV - zakázané látky
 pøíloha V ochranná lhùta
 smìrnice 2001/82:
 stanovení OL
 dostateènost OL
 v rámci farmakovigilance VLP
 dùvod pro zamítnutí/zrušení registrace VLP
Svazek 9 - Farmakovigilance
 nový rozsah farmakovigilance VLP - smìrnice 2000/37 (mìnící 81/851) › 2001/82 o nežádoucí úèinky
 závažné nežádoucí úèinky
 neoèekávané nežádoucí úèinky
 nežádoucí úèinky u èlovìka o dostateènost ochranných lhùt
 nedostateèná úèinnost
 rizika pro životní prostøedí
 off label použití
Review of DIRECTIVE 2001/82
 Úprava øady stávajících a doplnìní nových definic, napø.
Zástupce držitele rozhodnutí o registraci
 Rizika spojená s léèivým pøípravkem
 Rizika pro životní prostøedí
 Pomìr pøínosù a rizik
 Veterinární pøedpis
 Bìžný název
 Vnitøní obal
 Vnìjší obal
 Rozšíøení seznamu zvíøat, pro která lze uplatnit výjimky z ustanovení smìrnice - povinnost registrovat veterinární léèivé pøípravky podle ustanovení smìrnice
Akvarijní ryby, okrasní ptáci, poštovní holubi, terarijní zvíøata, malí hlodavci, fretky, králíci chovaní výluènì
v zájmových chovech
 Ustanovení “globální registrace” - zahrnující veškeré následné zmìny - pro úèely stanovení pravidel pro
následné generické žádosti Možnost registrovat - pro koòovité deklarované v souladu s rozhodnutím 96/623
(pozmìnìné rozhodnutím 2000/68/ES) jako zvíøata, která nejsou urèena pro poražení za úèelem spotøeby èlovìkem - látky, které nejsou zaøazeny v pøíloze I, II nebo III naøízení 2377/90, tj. není pro nì stanoven maximální
limit reziduí (MRL), za pøedpokladu, že tyto látky nejsou uvedeny v pøíloze IV a za pøedpokladu, že indikace není
uvedena v SPC schváleném na území Spoleèenství. Nová “kaskáda”
11
Kaskáda pro potravinová zvíøata
Kaskáda pro nepotravinová zvíøata + koòovité deklarované jako neurèené pro spotøebu èlovìkem
Možnost používat pøípravek registrovaný v kterémkoliv dalším èlenském státì V souladu se specifickými národními opatøeními
 Žádost o registraci - nová povinnost pøedložit dùkaz, že žadatel má k dispozici služby kvalifikované osoby
odpovìdné za farmakovigilanci a má k dispozici nezbytné prostøedky pro hlášení všech nežádoucích úèinkù vyskytujících se ve Spoleèenství nebo ve tøetí zemi
 Nová délka ochrany (exkluzivity) dat
Základní délka ochrany dat - 8+2
Rozšíøení pro registraci dalšího potravinového zvíøete - max. 13 rokù - platí pouze pro držitele, kteøí se podíleli
na stanovení MRL 13 rokù ochrany dat pro pøípravky registrované pro ryby a vèely
 Referenèní VLP nemusí být nadále pro úèely registrace generik registrovány v dotèeném èlenském státì RMS (referenèní èlenský stát ES) musí pøedložit dotèenému èlenskému státu pøíslušné informace
 Možnost generických žádostí pro imunologika Zjednodušený registraèní postup pro homeopatika urèená
pro potravinová zvíøata
 Formální postavení VMRFG
 Pouze jedno prodloužení po 5 letech po registraci - poté na základì hodnocení údajù v oblasti farmakovigilance
 Nová ustanovení týkající se distribuce VLP
Distributor - povinnost mít zpracované pohotovostní plány pro stahování
Povinnost informovat držitele a pøíslušný úøad, pokud není distribuce provádìna ve spolupráci s držitelem
 Kvalifikovaná osoba odpovìdná za farmakovigilanci - musí být usazena ve Spoleèenství Možnost, aby v pøípadì veterinárních léèivých pøípravkù, které jsou urèeny k podání veterinárním lékaøem byly údaje na obalu uvedeny v jiném než úøedním jazyce zemì, kde je pøípravek uvádìn na trh
 Úøední propouštìní šarží veterinárních imunologických léèivých pøípravkù - pouze OMCL laboratoøí
v rámci schématu organizovaném EDQM Reklama na veterinární léèivé pøípravky - zákaz reklamy na VLP, které
jsou na pøedpis, obsahují omamné nebo psychotropní látky jako jsou ty, které jsou uvedeny v konvencích Spojených národù z rokù 1961 a 1971.
Vývoj Zákona o léèivech
 1997 - první zákon o léèivech è. 79/1997 Sb.
 2000 - novelizace zákony
 è. 149/2000 Sb. - celková novela
 è. 153/2000 Sb., o GMO - mechanismus posouzení rizika pro životní prostøedí pøi registraci a schvalování klinického hodnocení
 è. 258/2000 Sb., o ochranì veøejného zdraví - formální zmìny
 è. 102/2001 Sb., o obecné bezpeènosti výrobkù - kontakt s celními orgány pøi propouštìní zboží
 2003 - novela uvádìjící zákon do úplného souladu legislativou Evropského spoleèenství
Úpravy v oblastech: výroba - shodné principy s humánní oblastí - výroba medikovaných krmiv (MK), autogenních
vakcín
 distribuce - shodné principy s humánní oblastí - distribuce MK
 paralelní dovoz
 registraèní postupy
 používání VLP - OL - MRL, kaskáda, záznamy
 farmakovigilance - nový rozsah, hlášení z tøetích zemí, elektronická výmìna dat, pokyny EMEA/Komise
 nakládání s látkami a pøípravky - látky s antiinfekèními, anabolickými, hormonálními, protiparazitárními,
protizánìtlivými, psychotropními úèinky
Novela Zákona o léèivech è. 129/2003 Sb.







Novì do novely - speciálnì ve veterinární oblasti:
Veterinární autogenní vakcíny
Medikované premixy - medikovaná krmiva
Veterinární homeopatika
Zvl. spoleènì farmakovigilance
Používání léèivých pøípravkù pøi poskytování veterinární péèe
Regulaèní mechanismy na procedury EU
 centralizovaný registraèní postup
 registrace vzájemným uznáváním
12
POUŽÍVÁNÍ VETERINÁRNÍCH LÉÈIV U POTRAVINOVÝCH ZVÍØAT
Novela zákona o léèivech upøesòuje používání veterinárních léèiv u potravinových zvíøat s ohledem na
ochranu zdraví spotøebitele.
Další podrobnosti o používání LP pøi poskytování veterinární péèe stanoví vyhláška è. 325/2003 Sb. ze dne
10.9.2003.
V èásti týkající se používání léèivých pøípravkù pro poskytování veterinární péèe je uvedeno následující:
 Pro zvíøata, která produkují potraviny urèené k výživì èlovìka, smí být pøedepisovány, vydávány a smí jim
být podávány pouze takové léèivé pøípravky, které obsahují látky uvedené v pøíloze I, II, nebo III zvláštního
pøedpisu (do vstupu odkaz na vyhlášku è. 273/2000 Sb., resp. è. 106/2002 Sb., a po vstupu odkaz na naøízení
(EHS) è. 2377/90); stanoví-li tento zvláštní pøedpis omezení s ohledem na kategorii zvíøat, zpùsob podávání
nebo jiná omezení, musí být tato omezení pøi pøedepisování, výdeji a používání léèivých pøípravkù zvíøatùm,
která produkují potraviny urèené k výživì èlovìka, dodržována.
 Osoba, která podává zvíøatùm produkujícím potraviny urèené k výživì èlovìka léèivý pøípravek, musí dodržet
stanovenou ochrannou lhùtu.
 Pokud léèivý pøípravek nestanoví pro daný druh nebo kategorii zvíøat ochrannou lhùtu, musí být ochranná
lhùta stanovena v souladu se zvláštním pøedpisem (Zákon o veterinární péèi è. 131/2003: “Nebyla-li tato
lhùta výrobcem v oznaèení doplòkové látky nebo léèivého pøípravku zanechávajícího nežádoucí rezidua
v živoèišných produktech uvedena, mohou být zvíøata takto využívána po uplynutí nejménì:
28 dnù, jde-li o maso drùbeže a savcù, vèetnì vnitøností a tukù,
7 dnù, jde-li o mléko a vejce,
500 stupòodnù, jde-li o maso ryb, pøièemž poèet stupòodnù se zjišśuje násobením prùmìrné denní teploty
vody poètem dnù.
V èásti novely Zákona o léèivech týkající se registrace vet. léèiv je uvedeno, že žadatel o registraci veterinárního léèiva urèeného pro potravinová zvíøata pøedkládá:
 Ochrannou lhùtu, kterou se rozumí období mezi posledním podáním veterinárního léèivého pøípravku zvíøatùm za bìžných podmínek používání pøíslušného pøípravku a okamžikem, kdy lze od tìchto zvíøat získávat
potraviny, aby bylo zajištìno, že tyto potraviny neobsahují zbytky farmakologicky aktivních látek v množství
pøekraèujícím maximální limity stanovené ve zvláštním právním pøedpisu;
 v pøípadì pøípravkù, které obsahují nové léèivé látky, které nejsou uvedeny ve vyhlášce è. 106/2002 Sb., se
pøedkládají kopie dokumentù pøedkládané pøíslušným orgánùm Evropského spoleèenství.
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátù a léèiv zamítne žádost v pøípadì, že se v prùbìhu registraèního øízení prokáže, že:
 veterinární LP urèený pro aplikaci zvíøatùm, jejichž maso nebo produkty jsou urèeny pro lidskou spotøebu,
obsahuje léèivou látku nebo látky schopné farmakologického pùsobení, které nejsou uvedeny ve zvláštním
právním pøedpisu a nemají stanoven maximální limit reziduí v souladu s tímto zvláštním právním pøedpisem,
 u veterinárního LP urèeného pro aplikaci zvíøatùm, jejichž maso nebo produkty jsou urèeny pro lidskou
spotøebu, nebyla stanovena pøimìøená ochranná lhùta.
Pøedkládaná registraèní dokumentace dle pøíslušné legislativy - vyhláška è. 302/2003 Sb. (harmonizováno s EU),
která nyní vstupuje v platnost, obsahuje èást III, týkající se bezpeènosti pøípravku s ohledem na zdraví lidí:
 III A: Zkoušení bezpeènosti
Prokazuje se možná toxicita a nežádoucí úèinky pøípravku. Dále se hodnotí zejména možné škodlivé úèinky reziduí veterinárního pøípravku v potravinách získaných od léèených zvíøat i s ohledem na prùmyslovému zpracování
potravin (bezpeènost reziduí antibiotik), rizika vznikající z vystavení osob pøípravku a rizika pro životní prostøedí.
Kritéria bezpeènosti : NOEL u zvíøat, volba bezpeènostního faktoru a stanovení pøijatelné denní dávky (ADI).
 III B: Zkoušení reziduí
Rezidua jsou farmakologicky aktivní látky obsažené v pøípravku nebo jejich metabolity, které zùstávají v mase
nebo dalších potravinách pocházejících ze zvíøat po podání pøípravku.
Úèel studia reziduí - zda rezidua v potravinách pøetrvávají, popø. za jakých podmínek a v jakém rozsahu
(MRLs).
Dále pak zajištìní údajù pro stanovení pøimìøených ochranných lhùt tak, aby nevzniklo žádné riziko pro zdraví
lidí a potíže pøi prùmyslovém zpracování potravin.
Zákon o léèivech, èástí týkající se aplikace léèiva potravinovým zvíøatùm, je v úzké korelaci se Zákonem o potravinách è. 110/1997 Sb. :
Podnikatel, který uvádí potraviny do obìhu, je povinen pøi zjištìní závad (blíže specifikováno v zákonì) vyøadit
potraviny z dalšího obìhu.
Dále je povinen uvádìt do obìhu potraviny obsahující (mimo jiné) rezidua pesticidù a zbytkù veterinárních léèiv
dosud neuvedené ve vyhlášce pouze se souhlasem a za podmínek Ministerstva zdravotnictví.
13
Výsledkem hodnocení bezpeènosti veterinárního léèiva je stanovení Maximálních reziduálních limitù a jeho zaøazení do Annexù naøízení EU 2377/90, resp. èeské vyhlášky dle Notice to Applicants Volume 8.
COUNCIL REGULATION (EEC) No. 2377/90, RESP. VYHLÁŠKA è. 106/2002 Sb.
 Annex i - substance, pro které byly stanoveny definitivní MRLs.
 Annex II - obsahuje substance, které byly po zhodnocení shledány jako bezpeèné pro konzumenta a není pro
nì nutno stanovit MRLs s ohledem na zdraví konzumenta.
 Annex III - substance pro které byly stanoveny pouze doèasné MRLs s urèitým expiraèním datem; to znamená, že v dobì hodnocení tìchto substancí zbývalo doøešit nìkteré požadavky CVMP (vìtšinou se jedná
o validaci analytických metod apod.); po doøešení je substance pøesunuta do Annexu I, resp. Annexu IV.
 Annex IV - bezpeènost a reziduální zhodnocení mohou resultovat závìr, že nelze stanovit limit, pod kterým
tato rezidua byla uvažována jako bezpeèná pro konzumenta; takový výsledek pak vede k doporuèení zaøadit
do Annexu IV tohoto naøízení. To znamená, že substance je zakázaná pro použití u potravinových zvíøat.
ANNEX IV
 Aristolochia spp. a preparáty z ní
 Dapson
 Dimetridazol
 Chloramfenikol
 Chloroform
 Chlorpromazin
 Kolchicin
 Metronidazol
 Nitrofurany vèetnì furazolidonu
 Ronidazol
V záøí skonèila poslední výjimka z tohoto ustanovení v rámci revize MRL pro dimetridazol.
Výsledky implementace MRLS v souladu s naøízením (ECC) 2377/90
 V rámci revize registrovaných veterinárních pøípravkù pro uvedení do souladu s MRLs byla celkem zmìnìna
registrace 217 veterinárních léèivých pøípravkù:
 Zrušena registrace, pokud byla léèiva zakázaná, a nebyla jiná možnost øešení (indikace pro potravinová
zvíøata).
 Zmìna registrace pro nepotravinová zvíøata.
 Zmìna složení, pøedmìtné léèivo bylo vyøazeno, nebo nahrazeno (prednisolon, prednisolon acetát).
 Zrušení registrace VLP (30 pøípravkù)
 11 pøípravkù obsahovalo zakázané substance (napø. Ammonium molybdate, Aristolochia spp., Carbachol, Cefuroxime, Diazepam, Niclosamide atd.)
 17 pøípravkù obsahovalo substance, jež se nevyskytují v žádném z Annexù I, II nebo III (napø. Aversectin C, Carbathopendecinium, Diaveridin atd.)
 2 pøípravky s indikací v rozporu s C.R. (EEC) No. 2377/90
 Zmìna registrace VLP - složení (4 pøípravky)
 Zmìna registrace VLP - pouze pro nepotravinová zvíøata (23 pøípravkù)
 16 pøípravkù obsahovalo zakázané substance
 3 pøípravky obsahovaly substance, jež se nevyskytují v žádném z Annexù I, II nebo III
 4 pøípravky v øízení (stav v roce 2001)
 Zmìna registrace VLP - indikace (160 pøípravkù)
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátù a léèiv, jako souèást Státní Veterinární správy ÈR, má v souladu s právními a správními pøedpisy ÈR (napøíklad zákon è. 131/2003 Sb., o veterinární péèi a o zmìnì nìkterých
souvisejících zákonù, provádìcí pøedpisy k veterinárnímu zákonu, pokyny Státní veterinární správy ÈR) plnou zodpovìdnost v oblasti kontroly reziduí v potravinách ve dvou zásadních skupinách:
 Detekce zakázaných látek s androgenním, estrogenním, gestagenním, thyreostatickým nebo betaadrenergním úèinkem v produktech zvíøat urèených pro lidskou spotøebu. Mezi zvláštì sledované látky patøí substance s anabolickými úèinky zneužívané v zemích EU a to nejen u zvíøat, ale i u lidí.
 Odpovìdnost za délku ochranných lhùt pro veterinární léèiva urèená pro potravinová zvíøata, které musí být
zcela v souladu s maximálními reziduálními limity urèenými naøízením Rady (EHS) è. 2377/90, jak vyplynulo z uvedených citací ze Zákona o léèivech.
V této oblasti je významná spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví pøi aktualizaci pøíslušné èeské vyhlášky è.
106/2002 Sb., kterou se stanoví nejvyšší pøípustné zbytky veterinárních léèiv a biologicky aktivních látek používaných v živoèišné výrobì v potravinách a potravinových surovinách.
14
Moderní metody veterinárního managementu
a zdravotní péèe o chovy dojnic
Metabolické a produkèní choroby
Rudolf Staufenbiel
Klinik für Klauentiere, Fachbereich Veterinärmedizin, Freie Universität Berlin
V chovech dojnic ovlivòují metabolické poruchy s témìø 50% významností stabilitu dojivosti, plodnosti a zdraví
stáda. I komplex wellfare dojnic (stájové mikroklíma, svìtlo, vlastnosti ložních ploch, rozdìlení stáje, nabídka vody,
technologie krmení, obhospodaøení krmných stolù, postup prací) mají velký význam (24%). Ukazatelé uvedené na
druhém místì nebudou v rámci této prezentace probrány.
Centrální význam komplexu výživa/metabolismus jako dùvod pro problémy v chovech je èasto podceòován.
Signálem pro možné problémy v chovu jsou pro zemìdìlce hlavnì nedostateèná nebo klesající dojivost, zvýšený
poèet bunìk v mléce a poruchy plodnosti (vìtší poèet tìžkých porodu, mrtvé plody, èastìjší retence sekundin, velký
poèet metritid, slabá øíje, špatné výsledky umìlé inseminace pøi velmi peèlivém provádìní, dlouhé mezidobí a zvýšený poèet zvíøat vyøazených pro neplodnost). Pøitom je nutné mít na mysli, že dojnice reaguje na veškeré zatížení
nejdøíve snížením dojivosti, zvýšením poètu bunìk v mléce a poruchami plodnosti. Pøi dalším zesílením rušivých
faktorù nebo prodloužení jejich pùsobení se pak vyskytují specifické pøíznaky rùzných onemocnìní.
V souvislosti s vysokou dojivostí stád jsou pozorovány èím dále tím èastìjší komplexní poruchy typu lipomobilizaèního syndromu nebo subklinické formy poporodní parézy. V rùzných kombinacích jsou pozorovány špatný všeobecný
zdravotní stav, silné hubnutí, nedostateèná dojivost, poruchy plodnosti, zvýšený poèet bunìk v mléce a zvýšená náchylnost k onemocnìním na základì snížení imunity. Tyto pøíznaky vyvolávají subjektivní pocit, že se stádem nìco není
v poøádku. Zmìnìné pøíznaky onemocnìní ve formì komplexních poruch jako problém celého chovu v souvislosti
s vysokou dojivostí se shrnují pod pøíznakem tzv. produkèních chorob. Pøitom je nutné zdùraznit, že vysoká dojivost
stáda i pøes 10 000 kg FCM/305 dní nemusí znamenat automaticky porucha zdravotního stavu zvíøat. Vysoká výkonnost však vyžaduje pøizpùsobený a optimalizovaný management stáda. Zásadnì jsou naše dojnice schopné realizovat
vysokou dojivost pøi stabilní plodnosti a zdraví. Dochází-li však k poruše rovnováhy, jsou následky jak z hlediska
symptomù onemocnìní tak i z hlediska úspìšnosti léèení mnohem závažnìjší. Vycházíme-li ještì z dnes centrálního
hlediska pro chov dojnic - ekonomie a rentability, nemáme alternativu k pøesunu tìžištì naší práce od ošetøení jednotlivých zvíøat k monitoringu, ošetøení a profylaxe v rámci celého stáda. Na tomto místì je tøeba zdùraznit, že i monitoring
stáda obsahuje kromì následnì probraných všeobecných prvkù vždy specifická opatøení a metody, které jsou naladìny
na specifickou chorobu a které vyžadují dobré veterinární odborné znalosti. Na druhé stranì využívá moderní monitoring chovù i nové metody, které pøesahují rámec klasické veterinární medicíny.
Dùležitým prvkem je pøístupnost údajù o chovu a existence specifických poèítaèových programù pro management chovù. Dùležitým strategickým rozhodnutím je snaha, aby všechny chovy zemì použily stejný program pro
management chovu. Jen tak je možné zabezpeèit, aby údaje o dojivosti, plodnosti, výživì, kondici a onemocnìných
byly efektivnì zahrnuty do managementu chovù. Údaje o chovu pøedstavují dùležitý základ práce pro zemìdìlce
a osoby provádìjící u nìho poradenskou èinnost.
Mezi tìmito osobami zaujímá veterináø zvláštní postavení. Veterináø má bezprostøední kontakt se zdravým
zvíøetem v rámci managementu plodnosti i k nemocnému zvíøeti. Tím má informace jako nikdo jiný. Veterináø
je i osobou, která provádí kontrolu úspìchu terapeutických a profylaktických opatøení i zmìn ve výživì a zoohygienì bezprostøednì podle reakce zvíøat. Receptem pro úspìšnost
managementu chovu je úzká a dùvìøivá spolupráce mezi zemìdìlcem
a veterináøem, která je založená na spoleèných zájmech. Veterináø je
prvním a nejdùležitìjším poradcem zemìdìlce ve všech otázkách zdráví
zvíøat a managementu chovu. Chce-li veterináø být dlouhodobì èinný
v oblasti chorob skotu, musí se aktivnì snažit o další vývoj své èinnosti
od výluènì kurativní praxe (Obr. 1) smìrem k integraci metod managementu chovu (Obr. 2).
V pravidelných intervalech by mìly být v rámci tzv. dnech chovu spoleènì probrány problémy a návrhy øešení, pøièemž základem pro tyto
hovory jsou prohlídka chovu a aktuální údaje o stádì. Optimálním obdobím je týden po mìsíèní kontrole dojivosti, ve kterém jsou k dispozici Obr. 1: Tradièní postavení veterináøe k zemìdìlci
v kurativní praxi.
aktuální kontrolní data.
15
Obr. 2: Postavení veterináøe jako partner zemìdìlce pøi managementu chovu se spoleèným cílem
optimalizace výkonnosti a zdraví, pøièemž jsou
zohledòovány podnikatelské a ekonomické efekty.
Dosud špatnì využitou, ale dùležitou pomùckou pøi managementu
je incidence onemocnìní. Slouží na jedné stranì k rozpoznání nutnosti
zavedení opatøení v oblasti zdraví zvíøat, na druhé stranì ke kontrole
úspìchu již zavedených opatøení a tím k posuzování kvality managementu chovu. Pøedpokladem je však, že onemocnìní jsou správnì
zaznamenána a zdokumentována. Formulace maximálnì tolerovatelných incidencí je efektivním pracovním a kontrolním prostøedkem,
který je dosud využíván pøíliš vzácnì. Cílem musí být, že v každém okamžiku se dají s malým úsilím najít pro každou chorobu nebo každou
skupinu onemocnìní a definované skupiny v stádì pro volitelná období
prevalence jednotlivých chorob. Moderní programy pro management
chovù tuto schopnost mají.
Všeobecnì se dají rozdìlit metody managementu zdraví v chovech
na metody stádové diagnostiky (Obr. 3) a metody stádové profylaxe
(Obr. 4).
Stádová diagnostika
Cílem profylaktické stádové diagnostiky je zabezpeèení vysoké dojivosti, stabilní plodnosti a dobrého všeobecného zdraví jako spoleèný
komplex (Obr. 3). Rùzné metabolické cykly reagují na poruchy postupným pøesunem z fyziologické na patologickou oblast s èasto velice
širokou zónou pøechodu. Již delší dobu pøed nástupem manifestních
symptomù onemocnìní reaguje metabolismus s mìøitelnými zmìnami.
Proto jsou metabolické údaje obzvlášś vhodné k brzkému posuzování
rizika.
K posouzení funkce metabolismu patøí jako základní prvky kontrola
výživy, zhodnocení údajù z mìsíèní kontroly dojivosti a systematické
Obr. 3: Základní prvky v hromadné stádové diagnostice metabolických onemocnìní s cílem optipoužití posuzování tìlesné kondice (Obr. 3). Pomocí tìchto tøi základmalizace dojivosti, plodnosti a všeobecného zdraví. ních metod se dá rozpoznat velká èást metabolických problémù stáda
dojnic v raném stádiu. Vzhledem k tomu, že tyto metody nevyžadují
vìtší dodateèné výdaje, patøí ke každému mìsíènímu hodnocení stáda.
Hlubší znalosti o stavu metabolismu se však dají získat pouze laboratorními analýzami. Po zhodnocení informaèních zdrojù uvedených na
prvním místì je proto nutné rozhodovat o zahájení laboratorních vyšetøení (Obr. 3).
Kontrola výživy
Základem kontroly výživy je výpoèet krmné dávky s podrobným
uvedením bìžných základních ukazatelù krmné dávky. Koneènì je
však dùležité to, co se dostává ke zvíøeti (Obr. 5). Na požadavky zvíøat
má vliv mnoho faktorù, jak je napø. uvedeno pro vlákninu v obr. 6.
Obr. 4: Pøehled strategických opatøení stádové proobr. 6 souèasnì znázoròuje vysoký stupeò specializace pro fundované
fylaxe jako základ pro stabilizaci dojivosti, plodporadenství v oblasti výživy. Proto by se této úlohy mìli zhostit
nosti a všeobecného zdraví.
specializovaní odborníci pro výživu. Ale i pøi zohledòování analýz
složek krmné dávky není øešen základní problém tzv. tøi krmných
dávek dojnice (Obr. 5). Je nutné rozlišovat vypoètená, poskytnutá
a pøijímaná krmná dávka. Mezi tìmito krmnými dávkami mohou být
velké rozdíly. Hlavní úlohou veterináøe není výpoèet krmné dávky, ale
kontrola dávky, která je ve skuteènosti pøijímána zvíøaty, a to pomocí
pravidelného hodnocení tìlesné kondice a kontrolních údajù mléka
(Obr. 3). V pøípadì potøeby pak stanoví metabolické profily.
Kontrolní údaje mléka
Základy pro využití složení mléka pro zhodnocení správného zásobování dojnic energií a proteinem jsou zobrazeny v obr. 7.
Vysokou výpovìdní hodnotu má obsah proteinu v mléce. KoncentObr. 5: Tøi krmné dávky pro dojnice - Jakou úlohu
race proteinu v mléce menší než 3,2 % naznaèuje nedostateèný pøísun
má veterináø pøi kontrole výživy?
energie, nedostateèný pøísun energie pøi souèasném nedostatku pro-
16
teinu nebo nedostateèný pøísun energie pøi souèasném nadbytku proteinu. Nízké procento proteinu v mléce v rané laktaci je úzce spojeno
s nízkou plodností (Obr. 8). Posouzením obsahu moèoviny v mléce, je
možné rozlišit nadbytek nebo nedostatek pøísunu proteinù ve vztahu
k zásobením energií. Vysoký obsah tuku v mléce na zaèátku laktace
naznaèuje nedostateèné zásobování energií a je indicií pro subklinickou ketózu (Obr. 9). Nízký obsah tuku v mléce v prùbìhu laktace
mluví pro vysokou koncentraci energie v krmné dávce, která je spojena s nedostatkem vlákniny podporující bachorovou motoriku a pøebytkem lehce stravitelných cukrù. Nízký obsah tuku v mléce je proto
interpretován jako subklinická bachorová acidóza (Obr. 9). V rané laktaci dochází k poklesu koncentrace tuku v mléce i u hubených dojnic.
Prohlídkou chovu se dají rùzné dùvody nízké koncentrace tuku v mléce
rozlišit na základì posouzení tìlesné kondice. Koncentrace mléèného
cukru je relativnì konstantní. Vzhledem k tomu, že laktóza je nejdùležitìjší osmoticky pùsobící látkou v mléce, urèuje schopnost tvoøit
laktózu pøi relativní konstantnosti její koncentrace množství produkovaného mléka. Pro relativní konstantnost nebývá koncentrace laktózy
v mléce zahrnuta do posouzení metabolického stavu. Malý pokles její
koncentrace o 0,1 až 0,3 % je náznakem zvýšeného výskytu subklinických mastitid. To se však dá urèit pøesnìji na základì poètu bunìk
v mléce.
Složení mléka však podléhá zmìnám v prùbìhu laktace. Èasto použité bazénové vzorky reprezentují vždy prùmìr pro chov bez zohlednìní období laktace. Na základì bazénových vzorkù se tedy dají urèit
pouze hrubé odchylky v zásobování stáda energií, proteinem a vlákninou. Vìtší výpovìdní hodnotu má zhodnocení kontroly mléka a dojivosti pøi zohlednìní individuálního dne laktace. Analýza dojivosti musí
v každém pøípadì zohledòovat den laktace u individuálního zvíøete.
Dojivost vytváøí bìhem laktace charakteristickou køivku, která se jen
obtížnì modeluje na základì výsledkù mìsíèní kontroly dojivosti jako
jednotlivých hodnot pro každou otestovanou dojnici. Hodnocení je
proto možné pouze pøi možnosti srovnání s referenèní nebo cílovou
laktaèní køivkou (Obr. 10).
Na tomto místì je zahájena poèítaèová analýza dat vyplývajících
z kontroly dojivosti. Úplnì novou kvalitu pro hodnocení dat mìsíèních
kontrol dojivosti poskytují takové programy pro management stáda,
které dovolují simulaci chovu pøizpùsobené cílové laktaèní køivky
jednak pro obsahové látky v mléce, jednak pro množství mléka (souèasnì možné pouze v programu “Zuchtmanager” firmy Data-Service
s.r.o. Paretz, SRN). Zde jsou subjektivní vlivy a zmìny v závislosti na
období laktace silnì redukovány srovnáním s referenèní køivkou.
Obr. 9 to znázoròuje na pøíkladì koncentrace tuku v mléce. V programu je nejdøíve nastaveno, zda se jedná o hodnocení jednotlivého
zvíøete nebo skupiny zvíøat. Vzhledem k tomu, že analýza jednotlivých
zvíøat je pøi vzrùstajícím poètu jedincù v stádì stále ménì pøehledné,
dají se ze seskupených prùmìrù zpravidla odvodit jednoznaènìjší výpovìdi o stavu chovu. Seskupení zvíøat je rovnìž možné zvolit. V obr.
9 byly zvoleny prùmìry pro prvních pìt dekád a pro laktaèní mìsíce.
Toto èasové rozdìlení se osvìdèilo jako pøehledné a má vysokou výpovìdní hodnotou. Ve srovnání s referenèní køivkou, která byla modelována poèítaèem speciálnì pro odpovídající plemeno a docílenou
dojivost, má koncentrace tuku v mléce nápadnou dynamiku. Dojnice
zaèínají laktací výrazným nedostatkem energie a ketotickým stavem
metabolismu a pak pøecházejí rychle do acidotického stavu metabolismu, který je prodloužen až do 250. dne laktace a je zdùvodnìno
17
Obr. 6: Faktory ovlivòující potøebu vlákniny dojnic
jako pøíklad pro specializované poradenství v
oblasti výživy.
Obr. 7: Základy použití údajù z vyšetøení syrového
mléka pøi monitoringu stáda.
Obr. 8: Analýza obsahu proteinu v mléce z
mìsíèní kontroly dojivosti pomocí poèítaèového
programu pro simulaci referenèních laktaèních
køivek (“Zuchtmanager”, Data-Service s.r.o.
Paretz, SRN).
Obr. 9: Analýza obsahu tuku v mléce z
mìsíèní kontroly dojivosti pomocí poèítaèového
programu pro simulaci referenèních laktaèních
køivek (“Zuchtmanager”, Data-Service s.r.o.
Paretz, SRN).
Obr. 10: Analýza dojivosti z mìsíèní kontroly dojivosti pomocí poèítaèového programu pro simulaci
referenèních laktaèních køivek (“Zuchtmanager”,
Data-Service s.r.o. Paretz, SRN).
nedostateèným zásobováním vlákninou. Stejným zpùsobem je možné
posoudit obsah proteinu a moèoviny v mléce a dojivost (Obr. 8, 10).
Èasto doporuèený kvocient z koncentrace tuku a proteinu v mléce
má ve srovnání s tady vysvìtlenou analýzou originálních dat pouze
malou výpovìdní hodnotu.
Je-li nutné posouzení rizika ketózy v chovu, doporuèujeme urèení
koncentrace acetonu v mléce. Vzhledem k tomu, že zvýšená koncentrace acetonu v mléce se nachází pouze v prvních osmi týdnech laktace, je dostateèné odebrat vzorky v tomto období. Akceptovatelná
jsou maximálnì 4% zvýšených koncentrací acetonù v celkovém poètu
vyšetøených vzorkù mléka všech dojnic v prvních osmi týdnech laktace. Pozorování procenta zvýšeného obsahu acetonu v mléce pøes
delší dobu umožòuje vèasné rozpoznání ketózy jako problém celého
chovu.
Tìlesná kondice
Velikost, prùbìh a trvání postpartálního energetického deficitu rezultují s potøebou energie pro udržování života a laktaci minus pøísun
energie krmivem. Vysoká dojivost podmiòuje daný, typický, geneticky
fixovaný prùbìh laktaèní køivky, pøièemž vrchol laktace je dosažen již
ve ètvrtém až sedmém týdnu laktace. Pøíjem krmiva však dosahuje
svého vrcholu až v osmém až jedenáctém týdnu laktace (Obr. 11). Dojnice jsou v prvních pìti až deseti, se zvyšující se dojivostí až šestnácti,
týdnech laktace v období s negativní energetickou bilancí. Výsledný
energetický deficit musí být vyrovnán energetickými reservami tìla, což
je doprovázeno poklesem tìlesnou hmotnosti (Obr. 11). Po ukonèení
fáze s negativní energetickou bilancí je nutné regenerovat spotøebovaObr. 11: Cyklus živá hmotnost- energie dojnice
jako fyziologický základ pro využití posouzení kon- nou hmotnost tìla, aby na konci laktace byl docílen výchozí stav a aby
v další laktaci byl možný stejný prùbìh. Tento kolobìh, opakující se
dice v managementu chovu.
pøi každé laktaci, je oznaèen jako cyklus živá hmotnost-energie (Obr.
11). Tìlesný tuk pøedstavuje nejdùležitìjší zásobu energie tìla. Proto
by bylo vhodné nahradit oznaèení cyklus živá hmotnost-energie dojnice pojmem cyklus tìlesný tuk-energie.
Pøi nadmìrné nebo pøíliš rychlé mobilizaci rezervy tìlesného tuku
je v prvním kroku redukován pøíjem krmiva, vyvíjí se ketóza. Jsou-li
rezervy tìlesného tuku však spotøebovány pouze malou mírou, snižuje
se dojivost a dojnice je neproduktivní. Nenahrazují-li se spotøebované
rezervy tuku v støední a hlavnì pozdní laktaci, chybí v následující
laktaci. V tomto pøípadì nemùže dojnice vyrovnat energetický deficit
a zaèíná proto nežádoucí odbourání proteinù. Jsou-li však založeny
bìhem laktace nadbyteèné rezervy tuku, pøecházejí dojnice pøetuènìle
Obr. 12: Rùzné systémy pro posouzení tìlesné kon- do další laktace. To podporuje výskyt tìžkých porodù. Významnìjší
dice.
je však efekt na dobrovolný pøíjem krmiva, což vede k prohloubení
energetického deficitu u pøetuènìlých dojnic a tím k vývoji ketózy,
k ztuènìní jater a k lipomobilizaènímu syndromu. Schopnost mobilizovat tìlu vlastní rezervy tuku tvoøí proto základ pro vysokou dojivost
pøi stabilní plodnosti a všeobecnému dobrému zdraví, na druhé stranì
mohou být spojeny s odbouráváním tuku a s prùbìhem následujícího
doplnìní rezerv èetné poruchy.
Proto se tento proces nemùže pøenechávat samovolnému prùbìhu,
ale vyžaduje systematickou kontrolu a øízení. Tuto úlohu pøebírá posuzování tìlesné kondice. Cílem je zabezpeèení optimálního prùbìhu
pøechodu mezi mobilizací energetických rezerv a retencí energie (Obr.
11).
Pod pojmem tìlesná kondice se rozumí výživný stav, který se maniObr. 13: Ultrazvukové mìøení tloušśky høbetního
festuje hlavnì velikostí subkutánního tukového polštáøe. Bìžnì se poutuku jako míra tìlesné kondice.
žívá popis tìlesné kondice pomocí Body Condition Score. Na základì
18
urèitých, zevnì snadno zjistitelných adspekèních nebo palpaèních pøíznakù na tìle jsou udìleny kondièní známky. Existují rùzné klíèe pro
udìlení kondièních známek (Obr. 12). Souèasnì nejbìžnìjší je stupnice
1,0 až 5,0. Známka BCS 1,0 znamená kachexie. Kostní body extrémnì
vyènívají. Známka 5,0 znamená extrémní obezitu. Systém BCS je subjektivní metodou posouzení tìlesné kondice. Mìøení tloušśky høbetního
tuku pomocí ultrazvuku je metodicky nároènìjší (Obr. 13). Mìøení na
zvíøeti je rychlé a jednoduché. Vlastní problém spoèívá v tom, že ultrazvuková hlavice musí být pøiložena na nìkolik vteøin k zádi stojícího
zvíøete. Tento postup je pøi volném ustájení èasto nároèný. Tloušśka
høbetního tuku se mìøí na linii mezi kyèelním hrbolem a sedacím hrbolem krátce pøed sedacím hrbolem. Velkou výhodou této metody spoèívá v tom, že objektivnì kvantifikuje existující rezervy tìlesného tuku.
1 mm mìøené tloušśky høbetního tuku (vèetnì kùže) odpovídá v praktickém použití odhadem s dostateènou pøesností 5 kg tìlesného tuku
dojnice. Tím se dají vypoèítat z namìøené hodnoty jak absolutní obsah
tuku v tìle v urèitý okamžik, tak i zmìny pøes urèité období (Obr. 14).
V rané laktaci je možné popsat rychlost odbourávání tuku, následnì
také opìtovné nahromadìní. Jako hodnoty se používá tloušśka høbetního tuku (plus tloušśka kùže) v mm.
Pøedpokladem plné výkonnosti posouzení tìlesné kondice v stádové
diagnostice je její pravidelné použití. Vhodné je opakování v odstupu
jednoho mìsíce souèasnì s kontrolou dojivosti. Vzhledem k tomu, že
tìlesná kondice je výraznì závislá na laktaèní dynamice, je nutné pøiøazovat kondièní hodnoty laktaènímu dni jednotlivého zvíøete a srovnat
je s referenèní køivkou. To zabezpeèuje spolehlivì odpovídající poèítaèový program pro management chovu. Výsledek zhodnocení kondice se zadává souèasnì s identifikací dojnice do programu. Pak je
modelována grafika s pøiøazením namìøených hodnot k aktuálnímu
laktaènímu dni (souèasnì možné pouze v programu pro management
chovu “Zuchtmanager”). Srovnáním s referenèní køivkou se dají odvodit poznatky o zásobování energií v rùzných obdobích laktace.
Metabolické efekty tìlesného tuku jsou dùkladnì popsány. Jak malé,
tak i pøíliš velké množství rezerv tìlesného tuku vyvolávají pokles
výkonnosti a poruchy zdraví (Obr. 15). Optimální oblast kondice
v období otelení je kompromisem z rùzných efektù (Obr. 16). Relevance tìchto údajù byla prokázána velkým poètem vyšetøení chovù.
Je možné prokázat signifikantní relace mezi vývojem tloušśky høbetního tuku a dojivostí (Obr. 17), obsahovými látkami v mléce (Obr. 18)
a plodností (Obr. 19). Zobecòování analýz chovù vedlo k odvození
referenèních hodnot pro posouzení kondice pomocí mìøení tloušśky
høbetního tuku (Obr. 20).
Vìtšina dojnic by se mìla v období stání nasucho nacházet uvnitø
referenèní oblasti nebo o nìco pod ní. V období stání nasucho by se
mìla tìlesná kondice zlepšovat pouze málo, nemìla by se však zhoršovat. Raná laktace je charakterizována odbouráváním tuku, které by
se mìlo pohybovat v hranicích naznaèených na obr. 20. V støedním
období laktace by se kondice mìla udržovat v dolní oblasti, energie
má být využita hlavnì pro tvorbu mléka. Opìtovné založení rezerv
tuku musí probíhat v poslední tøetinì laktace, a to pomalu pøes delší
období. Vzhledem k tomu, že dojnice by mìly být v tomto období opìt
bøezí, mùže se ohranièit období pro nahromadìní tukových rezerv na
posledních 100 dní pøed pøechodem ke stání nasucho. Je-li na dojnicích poznat ztuènìní, musí být redukována nabídka energie. U dojnic
s špatnou kondicí se naopak musí pøísun energie zvýšit. Aby nebyl
vytvoøen pøíliš velký poèet skupin s rùznou krmnou dávkou, je možné
19
Obr. 14: Srovnání verbálního posouzení kondice,
BCS a tloušśky høbetního tuku i odhadnutého
množství tuku v tìle u dojnic.
Obr. 15: Pozitivní a negativní efekty tukové tkánì
tìla a ovlivòující faktory jako základ pro urèování
optimální oblasti tìlesné kondice v období otelení.
Obr. 16: Urèování optimální tìlesné kondice za
zohledòování rùzných ukazatelù jako kompromis
protichùdných efektù.
Obr. 17: Souvislost mezi tloušśkou høbetního tuku
bìhem laktaèního cyklu a dojivostí. Relativní dojivost uvádí dojivost za 305 dní u dojnic jednoho
stáda ve vztahu k prùmìru stáda.
diferencovat pøísun energie volbou okamžiku pøesunu dojnice ze skupiny s vysokou dojivostí do skupiny v poslední tøetinì laktace. Tuèné
dojnice se pøesouvají døíve, hubené dojnice pozdìji nebo vùbec. Každá
zmìna krmné dávky se snížením koncentrace energie má problematický vedlejší efekt, že neklesá pouze nahromadìní tuku, ale souèasnì
i dojivost. V chovech s vysokou dojivostí je nìkdy možné krmit stádo
po pøechodném období jednou krmnou dávkou až do konce laktace.
Cílem je, aby vìtšina dojnic byla na zaèátku období stání nasucho
v optimální kondici. Období stání nasucho nesmí sloužit k úpravì kondice.
Obr. 18: Souvislost mezi tloušśkou høbetního tuku
bìhem laktaèního cyklu a obsahem proteinu v
mléce.
Obr. 19: Souvislost mezi tloušśkou høbetního
tuku bìhem laktaèního cyklu a mezidobím. Šipka
naznaèuje prùmìrné období zabøeznutí v jednotlivých skupinách øazených podle mezidobí.
Obr. 20: Referenèní køivka pro použití mìøení
tloušśky høbetního tuku v monitoringu chovu
dojnic.
Obr. 21: Organizace laboratorní diagnostiky pøi
onemocnìních jednotlivých zvíøat nebo onemocnìní skupin zvíøat.
Metabolické profily
Dosud probráná kontrola výživy, analýza dat z kontroly dojivosti
a posouzení tìlesné kondice poskytují informace k metabolismu energie, cukrù, tukù a proteinù a tím k riziku výskytu ketózy, steatózy jater
a lipomobilizaèního syndromu i k zásobování vlákninou a riziku subklinické bachorové acidózy. Tyto poruchové faktory pøedstavují nejèastìjší poruchy po otelení a v rané laktaci. Na druhé stranì nedovolují
výpovìï o metabolismu makroprvkù, mikroprvkù, vitaminù a k zátìži
škodlivými souèástmi krmiva (mykotoxiny). Navíc jsou možnosti hodnocení rovnováhy kyselin a bází, jaterního metabolismu, ale i metabolismu energie a tuku omezené na zásadní výpovìdi. Tyto mezery
v informacích jsou uzavøeny metabolickými profily (Obr. 3).
Je nutné rozlišit vyšetøení se vztahem na onemocnìní a profylaktická vyšetøení (Obr. 21, 22). Pro moderní management chovu s požadavkem vèasného odhadu rizik mají profylaktické metabolické profily
velký význam. Organizace je popsána v obr. 22. Jedná se o postup na
základì namátkových kontrol. Pro otestování jsou náhodnì vybrány
klinicky zdravé dojnice z chovu. Jediné kriterium pro výbìr je pokud
možné pøesné pøiøazení k období laktace podle údajù na obr. 22.
Upøednostòovaná velikost výbìrových souborù je 10, minimálnì však
7 zvíøat v skupinì. Ideálnì by bylo oddìlené seskupení dojnic v první
laktaci a starších dojnic. Vzhledem k finanèní nároènosti se to však
zpravidla neprovádí. V malých chovech není k dispozici dostateèný
poèet zvíøat v odpovídajících skupinách pro odbìr vzorkù v urèitý den.
Vzhledem k tomu, že se vzorky dají skladovat, je možné sbírat vzorky
pøes urèité období. Tento postup je lepší než slouèení skupin (napø.
týden 0 až 10).
Pracuje-li se pøesnì podle údajù na obr. 22, bylo by potøeba vyšetøit
vzorky od 50 zvíøat, což je finanènì pøíliš nároèné. Proto se pracuje
s tzv. smìsnými vzorky. Vzorky získané od jednotlivých vybraných
zvíøat jsou smíšeny ana partes aequales tak, že vzniká vždy jeden
vzorek pro každou skupinu. Tím se redukuje poèet vzorkù o faktor 10
z 50 na 5. Vedlejším efektem je, že dostaneme z laboratoøe automaticky prùmìrnou hodnotu, kterou potøebujeme pro analýzu. Prùmìrné
hodnoty jsou sepsány do tabulek a jsou tak k dispozici v pøehledné
formì pro další analýzu. Prùmìrná hodnota skupiny se dá získat stejnou pøesností z jednorázové analýzy smìsného vzorku i zprùmìrováním výsledkù deseti jednotlivých analýz (Obr. 23). Správnost tohoto
tvrzení byla prokázána pro všechny bìžné klinicko-chemické a hematologické ukazatele v krvi, séru i moèi.
Dùležitìjší než analýza jednotlivých vzorkù je výbìr širokého spektra parametrù, pøièemž práce se smìsnými vzorky uvolòuje finanèní
prostøedky pro vìtší poèet vyšetøení. Zásadnì se vychází z toho, že
porucha každého metabolického cyklu vede k zdravotním problémùm.
Proto je urèeno široké spektrum laboratornì-diagnostických ukazatelù
v plné krvi, séru a moèi (Obr. 24). Komerènì jsou nabízeny profily
20
s až 40 ukazateli. Hodnocení je provádìno podle rastrového principu.
Jsou analyzovány pouze prùmìrné hodnoty jednotlivých skupin a ty
jsou srovnány s referenèními hodnotami. Dlouhodobé analýzy ukázaly
prùmìrnì 7,5 odchylek od normy v jedné skupinì. Na tomto místì
jsou nutné hluboké odborné znalosti pro správnou interpretaci tìchto
odchylek od normy.
Obr. 25 znázoròuje postup na pøíkladu vyšetøení moèe v jednom
chovu. V záhlaví jsou uvedeny vyšetøené ukazatele a referenèní hodnoty. V sloupcích se dají odeèítat namìøené hodnoty 5 skupin podle
údajù na obr. 22 jako prùmìrné hodnoty. Relevantní odchylky od
normy jsou zobrazeny tuènì. Dojnice ve stádiu pøípravy jsou v alkalotickém metabolickém stavu (NSBA v skupinì stání nasucho 2). Nízká
koncentrace vápníku v moèi naznaèuje chybìjící aktivaci metabolismu
vápníku. U dojnic ve stádiu pøípravy (období stání nasucho 2) by byla
žádoucí mírnì acidotická reakce metabolismu pro profylaxi poporodní
parézy. Chov z obr. 25 je náchylný pro výskyt poporodní parézy a ještì dùležitìji - pro následky subklinické hypokalcémie (Obr. 38). Skupina dojnic po otelení (skupina 0-1) má výraznì acidotický stav metabolismu (NSBA). Dùvodem je zpravidla nedostateèné pøizpùsobení
bachorové mikroflóry na zvýšení pøísunu lehce stravitelných cukrù.
Zvýšená koncentrace fosfátu poukazuje na sílu acidotické zátìže.
Pøijem krmiva se snižuje natolik, že ani zásobování sodíkem není zajištìna u dojnic krátce po otelení. V skupinách laktace 3-5 a 15-18 skoèí
hodnoty NSBA najednou do alkalotické oblasti (Obr. 25). Vzhledem
k tomu, že souèasnì klesá koncentrace chloridù v moèi pod referenèní
hodnotu, je tato rychlá zmìna v acidobazické rovnováze docílena
masivním pøikrmením NaHCO3 jako bachorového pufru, nikoliv správnou úpravou krmné dávky pro pøežvýkavce. Bachorová acidóza byla
odstranìna pouze zdánlivì, její negativní následky pro zdraví zvíøat
zùstávají zachovány. Tento pøíklad zobrazuje na malém spektru ukazatelù pouze v moèi výpovìdní hodnotu profylaktických metabolických
profilù. Je však také jasné, že správná interpretace vyžaduje specifické
odborné znalosti.
Obr. 22: Organizace laboratorní diagnostiky pøi
profylaktickému dozoru v chovech.
Obr. 23: Srovnání prùmìru vypoèteného z 10 jednotlivých mìøení a hodnoty smìsného vzorku na
pøíkladu poètu erytrocytù.
Stádová profylaxe
Zobrazený systém stádové diagnostiky (Obr. 3) sám o sebe nemá
žádnou hodnotu, když nejsou jako konsekvence zahájena protiopatøení. Je možné rozlišit profylaktická opatøení se vztahem k onemocnìním a strategická opatøení. První se vztahují pouze na odstranìní
urèitého onemocnìní. Strategická profylaktická opatøení mají za cíl
zlepšení komplexního zdraví v chovu. V logickém pokraèování obr.
3 smìøují ke komplexní stabilizaci dojivosti, plodnosti a všeobecného
zdravotního stavu. Jsou zahájena nejen pøi prùkazu zvýšeného rizika,
ale jsou integrována jako stálá profylaktická opatøení do managementu
chovu. Slouží nejen k profylaxi klinických onemocnìní, ale zasahují
mnohem døíve do redukce subklinických metabolických poruch. Touto
cestou mohou pùsobit pozitivnì na výkonnost, plodnost a zdraví (Obr.
4). Pøispívají nepøímo také k snížení výskytu tak závažných onemocnìní jako dislokace slezu a onemocnìní paznehtù (Obr. 4).
Všeobecnì spojovacím prvkem je pøíjem krmiva. Zdraví a výkonnost
dojnic závisí ve velké míøe od dostateèného pøíjmu krmiva na zaèátku
laktace. Všechna opatøení, která vedou k zlepšení pøíjmu krmiva, zlepšují zdraví v chovu. Individuální pøíjem krmiva dojnic se ovšem nedá
stanovit. Jako pomocné ukazatelé na metabolické úrovni jsou zde
vhodné tøi onemocnìní - ketóza, bachorová acidóza a porucha metabolismu vápníku. Pro tyto metabolické poruchy je na jedné stranì známý
úzký vztah k postpartálnímu pøíjmu krmiva a na druhé stranì skuteè-
21
Obr. 24: Spektrum ukazatelù pøi profylaktickém
monitoringu chovu.
Obr. 25: Výsledky vyšetøení moèe v chovu jako
pøíklad interpretace profylaktického monitoringu
chovu.
nost, že subklinické formy tìchto onemocnìní vyvolávají rùzné další
choroby (Obr. 26, 33, 38). Podaøí-li se snížit výskyt tìchto tøi onemocnìní pomocí vhodných profylaktických opatøení, je cíl strategické stádové profylaxe dosažen (Obr. 4).
Strategické profylaktické programy pro tyto tøi onemocnìní jsou
integrovány do managementu dojnic v období stání nasucho a dojnic
v období pøechodu (Obr. 45). To je v souladu se skuteèností, že fáze
pøechodu od období stání nasucho k laktaci je nejkritiètìjší fází v prùbìhu laktaèního cyklu.
Je vhodné rozdìlit období stání nasucho na dva oddíly. Období stání
nasucho 1 (rané období stání nasucho) trvá od pøechodu z laktace 8
Obr. 26: Ketóza jako centrální rizikový faktor
až 6 týdnù pøed otelením až 3 až 2 týdny pøed otelením. Vystøídá ji
v chovu dojnic. OR = odds ratio uvádí pomìr
rizika, o jak vìtší poèet dojnic s ketózou trpí uvede- období stání nasucho 2 (nebo pøípravné období nebo close up perinými onemocnìními ve srovnání s dojnicemi bez
ode), které zahrnuje období 3 až 2 týdnù pøed otelením až k otelení.
ketózy.
Pojem pøechodné období není definováno jednotnì. Zpravidla obsahuje období 3 až 2 týdnù pøed otelením až 2 až 4 týdnù po otelení.
Rùzné èasové údaje jsou ve souvislosti s výživou. Vzhledem k tomu,
že tzv. pøechodné krmné dávky jsou doporuèovány pro rùzná období,
jsou rùzné èasové údaje pochopitelné.
Ketóza
Obr. 27: Medikamentózní profylaxe ketózy jako
systematická profylaxe prostøednictvím výživy.
Obr. 28: Peripartální snížení pøíjmu krmiva jako
centrální faktor patogeneze pøi vzniku ketózy a
jiných poruch zdraví u dojnic.
Obr. 29: Souvislost mezi prùbìhem energetické
bilance v období stání nasucho a rané laktace. Jak
nadmìrné, tak i nedostateèné zásobování energií v
období stání nasucho zvìtšuje energetický deficit v
rané laktaci.
Dojnice, které onemocní ketózou, podléhají souèasnì nìkolikanásobnì vyššímu riziku poruch plodnosti a jiných onemocnìní (Obr.
26). Tím má profylaxe ketózy pozitivní efekt na celkovou výkonnost
a zdraví chovu. Z tohoto dùvodu by se mìla systematicky plánovaná
opatøení k profylaxi ketózy zaøazovat jako stálá opatøení do managementu chovu, a to nezávisle na dùkazu aktuálního výskytu ketózy. Rozlišují se medikamentózní a výživáøská opatøení profylaxe ketózy.
V centru medikamentózní profylaxe stojí propylenglykol (Obr. 27).
Jako C3-slouèenina zlepšuje bilanci glukózy. Pro zabezpeèení úèinnosti
je bezpodmíneènì nutné zohledòovat následující zásady. Podávání
propylenglykolu musí být zahájeno na zaèátku období stání nasucho 2
(2 až 3 týdny pøed otelením). Od tohoto okamžiku je podáván dennì
až ke konci rané laktace. Nejlépe je aplikován vmícháním do celkové
smìsné krmné dávky. Všechny ostatní formy aplikace jsou nejisté. Je
nutné zabezpeèit rovnomìrný pøíjem v prùbìhu dne pro všechny dojnice. Jsou-li dojnice v období stání nasucho pøíliš tuèné, mùže být
dodateènì k propylenglykolu vmíchán do krmné dávky niacin, a to ve
stejném období od zaèátku pøípravné fáze až do konce rané laktace
(Obr. 27). U normálních dojnic nebo u zvíøat v špatné kondici nemá
toto opatøení efekt.
Stejnì dùležitá, když ne dùležitìjší než medikamentózní opatøení
je profylaxe na základì úpravy výživy. Fyziologicky slabým místem
dojnice je endokrinnì øízený výrazný pokles pøíjmu krmiva pod 10
kg sušiny v peripartálním období s navazující negativní energetickou
bilancí v rané laktaci (Obr. 28).
Centrální aspekt pro odstranìní poruch v metabolismu energie,
cukrù a tuku resp. ketózy, steatózy jater a lipomobilizaèního syndromu
je energetická bilance v období stání nasucho. Nejdøíve je nutné zabezpeèit, aby dojnice pøešly do období stání nasucho v optimální kondici,
s tloušśkou høbetního tuku 20 až 25 mm (vysokobøezí jalovice) resp.
20 až 30 mm (dojnice). Odchylky od optimální kondice se v období
stání nasucho již nedají upravovat. Diferencovanou nabídkou energie
od 100. dne pøed pøechodem do období stání nasucho je nutné dovést
dojnice postupnì k optimální kondici (Obr. 20). Nezávisle na kondici
obdrží dojnice bìhem období stání nasucho všechny stejnou krmnou
dávku. Nabídka energie v období stání nasucho 1 musí být taková, že
22
je docíleno mírné zlepšení kondice v prùmìru o 1 mm tloušśky høbetního tuku, u jednotlivého zvíøete maximálnì o 3 mm. Tato lehce pozitivní energetická bilance determinuje nejmenší a nejkratší energetický
deficit v následující laktaci (Obr. 29). Tento cíl je dosažen pøi nabídce
energie pro udržování plus 6 kg FCM mléka pro bøezost. Intensivnìjší
pøísun energie v období stání nasucho 1 podporuje ztuènìní dojnic
a zhoršuje energetický deficit po otelení (Obr. 29). Navíc podporuje
vznik rùzných onemocnìní v období kolem porodu a v rané laktaci.
Vysoká nabídka energie v období stání nasucho stimuluje rùst fétù
v dìloze, což má za následek zvýšení hmotnosti telat pøi narození a tím
i èetnosti tìžkých porodu, obzvlášś u prvotelek. Ještì výraznìjší jsou
Obr. 30: Souvislost mezi pøíjmem energie dojninegativní efekty pøi nedostateèném zásobování energií dojnic v raném cemi v období stání nasucho 8 až 2 týdny pøed
období stání nasucho. Postpartální energetický deficit je ještì silnìjší otelením a pøírùstkem tuku. Zmìna tloušśky høbeta má èetné následky pro zdraví zvíøat (Obr. 29). U takových dojnic ního tuku je míra relevantní v praxi pro odhad
mùže již v období stání nasucho docházet ke klinickým onemocnìním energie skuteènì pøijaté dojnicemi v období stání
nasucho a pro posouzení energetické bilance. Šedá
a k ztrátám zvíøat ztuènìním jater.
oblast uvádí doporuèený pøíjem energie v období
Problémem je objektivní zhodnocení energetické bilance resp. stání nasucho 1. Zobrazená oblast hodnot bývá
pøíjmu krmiva v období stání nasucho 1. Zde mùže pomáhat opako- nalezena pøi monitoringu stáda a pøedstavuje velké
vané mìøení tloušśky høbetního tuku v okamžiku pøechodu do období zdravotní riziko.
stání nasucho a pøi pøechodu do období pøípravy resp. v okamžiku
porodu. Zmìna tloušśky høbetního tuku, která se dá vypoèítat z tìchto
dvou mìøení, má úzký vztah k energetické bilanci v období stání nasucho 1 (Obr. 30). Pøírùstek tloušśky høbetního tuku o 1,3 mm odpovídá
doporuèenému pøíjmu energie ve výši potøeby pro udržování plus 6 kg
FCM mléka. Poklesu tloušśky høbetního tuku je nutné za všech okolností zabraòovat. Z obr. 3 je zøejmé, že v chovech jsou èasto tolerovány
velké odchylky od tohoto cíle. Posouzení energetické bilance v období
stání nasucho je spolehlivì možné pouze na základì mìøení tloušśky
høbetního tuku, ne však na základì BCS.
Období stání nasucho 2 má zásadní význam pro pøizpùsobení bachorové mikroflóry a metabolismu na nastávající laktaci. Správné sestavení krmné dávky rozhoduje o nastartování nové laktace a o celkovém Obr. 31: Úspìch systematického zavádìní komprùbìhu laktace. Tento poznatek je podpoøen dùkazem pøímé souvis- plexu opatøení pro profylaxi ketózy v 10 chovech s
losti mezi pøíjmem krmiva pøed otelením a pøíjmem krmiva po otelení. vysokou dojivostí.
Charakteristicky pro pøípravné období je silný pokles pøíjmu sušiny
o 20% až 40% resp. od absolutnì 15 kg na zaèátku pøípravného období
na 12 až 9 kg pøi porodu (Obr. 28). Dojnice pøecházejí již nìkolik
dní pøed otelením do negativní energetické bilance. To vše zdùvodòuje
vysoké nároky na krmnou dávku pro pøípravné období. Zásobování
energií je lehce zvýšeno na hodnotu udržování plus 8 kg FCM mléka.
Pro vyrovnání poklesu pøíjmu krmiva je nutné zvýšit koncentraci energie o 20% až 60%. Trvání pøípravné periody pro jalovice je mnohem
kratší než u dojnic a zahrnuje pouze asi 1 týden, aby nedošlo k intenzivnímu rùstu fétù a tím k tìžkým porodùm. Do krmné dávky pro
pøípravné období je zásadnì zamíchán propylenglykol jako efektivní
prostøedek k profylaxi ketózy (Obr. 27). Bezprostøednì po otelení je
dávka zmìnìna podle požadavkù pro laktující dojnice. Pøitom je nutné
Obr. 32: Použití stanovení hustoty jaterní tkánì
pokrýt vedle požadavkù na energii a protein i požadavek na strukturo- pro posouzení obsahu tuku v játrech.
vanou vlákninu podporující bachorovou motoriku. Acidóza vyvolaná
nedostatkem strukturované vlákniny provokuje snížení pøíjmu potravy a tím ketózu. Jako øešení tohoto problému
se postupnì prosazuje vmezeøená krmná dávka nìkolik týdnù po otelení pøed dávkou pro dojnice v plné laktaci
(Obr. 45). Tyto pøechodné krmné dávky jsou sice drahé, protože obsahují hodnotné komponenty a celou øadu
doplòkových krmiv (propylenglykol, hodnotné zdroje proteinu a vlákniny, tuky nerozložitelné v bachoru, živé kvasnice, cholin, vitaminy skupiny B, organické smìsi mikroprvkù), ale jsou dobré pro bachor a metabolicky vysoce
úèinné. Tato pøechodná krmná dávka je vystøídána dávkou pro laktaci, která je sice bohatá na energii, ale sestavena
z vlastních komponent zemìdìlského podniku, èímž je levnìjší (Obr. 45).
23
Když se tato profylaktická opatøení dobøe plánují a konsekventnì
zavádìjí, mùže být prevalence ketóz snížena pod 1%, i když dojivost
stáda je nad 10000 kg/305 dní (Obr. 31). V rámci péèe o chov je
nápadné, že u chovù s nadprùmìrnou dojivostí ketóza již nehraje roli
(Obr. 31). Zdùvodnìní tohoto neoèekávaného faktu je jednoduché.
Pouze v chovech s dobrým managementem jsou dosaženy špièkové
výkony. V takových chovech jsou splnìny uvedená profylaktická opatøení.
Na tomto místì je nutné poukázat na to, že ketóza je vždy spojena
s rùznì silnou steatózou jater. Naproti tomu se však èasto nacházejí
u dojnic s vysokou dojivosti steatotická játra, aniž by se dala prokázat
Obr. 33: Subakutní a chronicky latentní bachorová
vyšší koncentrace ketolátek. Skoro vždy se ztuènìlá játra nacházejí
acidóza jako centrální rizikové faktory u dojnic.
u dojnic v období stání nasucho, což vedlo k zavedení pojmu antepartální steatózy jater. Pøi náhlých úmrtích dojnic v období stání nasucho
a hlavnì v pøípravné periodì je vždy nutné myslet na steatózu jater.
To stejné platí pro dojnice v druhé polovinì rané laktace. Vzhledem
k tomu, že krevní hodnoty nepovolují jistou výpovìï o steatóze jater,
mìla by se pro potvrzení diagnózy provádìt biopsie jater a urèení hustoty jaterní tkánì. Tento test mìl by být souèástí rutinní veterinární
diagnostiky (Obr. 32). Urèení obsahu tuku v játrech mùže být také
zahrnován do spektra parametrù metabolického profilu podle údajù
z obr. 22 a 24. Bioptáty jater by se mìly vyšetøit vždy u 10 dojnic ze
skupiny 0-1 a ze skupiny 3-5 týdnù post partum. Obsahy tuku pod 10%
charakterizují dobrý management dojnic v období stání nasucho/pøíObr. 34: Problém èasové diference mezi výskytem
pravy/po otelení.
subakutní bachorové acidózy v rané laktaci a
následními chorobami.
Subklinická a chronická latentní bachorová acidóza
Velkým, z hlediska diagnostiky a profylaxe nedostateènì øešeným
problémem je subakutní a chronická latentní bachorová acidóza. Tyto
formy bachorové acidózy zaujímají centrální postavení v patogenezi
poruch zdraví u dojnic (Obr. 4, 33). Zvýšená incidence dislokací slezu
a onemocnìní paznehtù ve formì schvácení paznehtù, chodidlových
vøedù a poruch soudržnosti by mìly být vždy dùvodem pro zahrnutí
bachorové acidózy do analýzy dùvodù a ošetøení. Zvláštní problém
pøedstavuje prodloužená doba mezi pùsobením bachorové acidózy
a následky pro zdraví zvíøat (Obr. 34). K poruchám na škáøe paznehtu
dochází napø. v prvních týdnech laktace, chodidlové vøedy se však
objevují až 3 mìsíce pozdìji.
Druhým problémem je diagnostika. Subakutní a chronická latentní
Obr. 35: Stanovení netto-vyluèování kyselin a bází
bachorová acidóza se nemanifestují jednoznaènými klinickými pøív moèi jako základní metoda pro kontrolu bachoznaky. Øídký trus, pokles obsahu mléèného tuku nebo bolestivá, køerové acidózy. Pøedpokladem je vyøazení bachoroèovitá chùze v prvních týdnech laktace mohou být náznakem. Tyto
vých pufrù z krmné dávky.
zmìny však nemusí být dostateènì výrazné a jsou èasto pøehlíženy.
Nejjistìjší je diagnostika na základì analýzy moèe (urèení netto-vyluèování kyselin a bází) (Obr. 35). Analýza moèe se dá doplnit dalšími
parametry (Obr. 36). Tento postup je doporuèen hlavnì v rámci profylaktického monitoringu chovu.
Obr. 37 to zobrazuje na pøíkladì monitoringu jednoho chovu.
Stavba tabulky již byla vysvìtlena v rámci metabolických profilù. Jediným pohledem na netto-vyluèování kyselin a bází je zøetelné, že stádo
trpìlo bìhem celého období vyšetøení støedním až výrazním acidotickým metabolickým stavem (Obr. 35, 37). Správnost tohoto tvrzení
je podpoøena zvýšením vyluèováním vápníku v moèi jako druhou,
nezávislou velièinou. V skupinì dojnic v raném období stání nasucho
Obr. 36: Vyšetøení moèe pro kontrolu acidotického (období 1) naznaèuje acidotická reakce nadbyteèný pøísun proteinù
stavu metabolismu a pro kontrolu použití kyselých
a/nebo na nedostatek energie. U dojnic v pøípravném období (období
solí.
24
2) je acidotický stav metabolismu žádoucí pro profylaxi poporodní
parézy. Docílené hodnoty netto-vyluèování kyselin a bází pøedstavují
optimum. Je však nutné objasnit, zda to bylo dosaženo cíleným zkrmením smìsi kyselých solí nebo zmìnou krmné dávky se zvýšeným
podílem lehce stravitelných cukrù. V prvním pøípadì je to pozitivní,
v druhém riskantní. Dojnice po otelení trpí v prvních týdnech laktace
výraznou acidózou. Souèasnì poukazuje zvýšená koncentrace fosfátù
v moèi na pøechod k akutnìjší formì bachorové acidózy. S tím je
vždy spojen pokles pøíjmu krmiva, èímž dojnice mají špatný start do
laktace. Ale i v dalším prùbìhu laktace zùstávají dojnice vyšetøeného
stáda v acidotickém stavu metabolismu. Musí se vycházet z vývoje subakutní a chronické latentní bachorové acidózy.
Diagnostiku pomocí analýzy moèe nelze provádìt v pøípadì krmení
NaHCO3 nebo jiných bachorových pufrù. V tomto pøípadì není k dispozici vhodná diagnostická metoda pro rozpoznání subakutní a chronické latentní bachorové acidózy. Fatální je, že pøídavek bachorových
pufrù pøesouvá reakci metabolických parametrù smìrem k alkalóze,
negativní dùsledky acidózy pro zdraví zvíøat však zùstávají zachované.
Ani pøi profylaxi není situace lepší. Referenèní hodnoty vlákniny
v krmné dávce jsou popsány. Jak se dá vyèíst z obr. 6, jsou to jen orientaèní hodnoty. Èetné faktory mohou požadavky na vlákninu zmìnit.
Vzhledem k tomu, že vysokou dojivost lze docílit pouze krmnými dávkami s vysokou koncentrací energie, je orientaèním bodem èasto horní
hranice koncentrace energie, aniž by byla spolehlivì definována pro
urèitý chov.
Nezávisle na tom je profylaxe bachorové acidózy úzce vázaná na
sestavení krmné dávky pro pøípravné období. Zvýšení koncentrace
energie o 20% až 60%, jak uvedeno u ketózy, podporuje zmìnou krmiv
v krmné dávce pøizpùsobení na krmnou dávku podávanou po otelení.
Orientaèní hodnoty pro koncentraci energie a vhodném obsahu volného cukru a škrobu v krmné dávce pro pøípravné období se dají najít
v odpovídajících tabulkách. Pøitom nejsou centrální pouze absolutní
hodnoty pro pomìr mezi strukturovanou vlákninou a lehce stravitelnými cukry. Dùležitým dalším aspektem je dostateèná doba adaptace
bachorových mikrobù na zmìnu krmné dávky pøi pøechodu z období
stání nasucho 1 na pøípravné období a z pøípravného období na období
po otelení i z postpartálního období na období plné laktace. Pøechody
jsou vždy charakterizovány zvýšením podílu volného cukru a škrobu
a jsou spojeny s rizikem bachorové acidózy. Jak pøíliš velké, tak i pøíliš
malé zvýšení podílu lehce stravitelných glycidù mùže vést k vzniku subakutní bachorové acidózy jako stádového problému. Vzhledem k tomu,
že dojnice reagují brzy snížením pøíjmu krmiva, pøechází bachorová
acidóza brzy v bachorovou alkalózu, což stíží stanovení diagnózy. K
snížení rizika bachorové acidózy slouží zavedení speciální pøechodné
krmné dávky pro dojnice v prvních 2 až 4 týdnech po otelení, jak bylo
popsáno u ketózy. Pøechodná krmná dávka pøedstavuje pozvolný pøechod mezi krmnou dávkou pro pøípravné období a krmnou dávkou pro
plnou laktaci (Obr 45).
Obr. 37 Výsledky vyšetøení moèe v chovu jako pøíklad pro interpretaci profylaktického monitoringu
pro zjištìní acidotického stavu metabolismu.
Obr. 38: Subklinická hypokalcémie jako centrální
rizikový faktor vedoucí k snížení dojivosti, poruchám plodnosti a rùzným dalším onemocnìním
Obr. 39: Metabolické pùsobení kyselých solí pøi
profylaxi poporodní parézy a subklinické hypokalcémie.
Poporodní paréza a subklinická hypokalcémie
Názory k hypokalcémii se v posledních letech výraznì zmìnily. To
se týká poporodní parézy jako klinické manifestace hypokalcémie, ale
hlavnì subklinické hypokalcémie. Ekonomické ztráty poporodní parézou pøedstavují pouze vrchol ledovce, mnohem dùležitìjší jsou ztráty
pùsobené subklinickou hypokalcémií, protože podporuje jako predisponující patogenetický faktor vznik rùzných poruch plodnosti a onemocnìní (Obr. 38). Proto patøí profylaxe hypokalcémie / poporodní
25
Obr. 40: Doporuèení 1: využití dávky aniontù pro
profylaxi poporodní parézy a subklinické hypokalcémie jako systematické profylaktické opatøení v
managementu chovu dojnic.
Obr. 41: Doporuèení 2: využití dávky aniontù pro
profylaxi poporodní parézy a subklinické hypokalcémie jako systematické profylaktické opatøení v
managementu chovu dojnic.
Obr. 42: Urèování netto-vyluèování kyselin a bází
pro kontrolu efektu kyselé soli jako alternativa k
urèení DCAB v krmivu.
Obr. 43: Vyšetøení moèe pro kontrolu pùsobení
kyselých solí.
Obr. 44: Vyšetøení moèe pro kontrolu pùsobení
kyselých solí.
parézy k opatøením, která je nutné natrvalo integrovat do moderního
managementu chovu (Obr. 4). Opìt to platí - jako i u ketózy - nezávisle
na aktuální èetnosti dojnic s poporodní parézou v chovu. Jako pøíklad
je zvýšený poèet retence sekundin signálem pro poruchy v metabolismu vápníku. Úèinná profylaktická opatøení proti hypokalcémii jsou
zpravidla spojena s výrazným poklesem èetnosti retencí sekundin.
Ze známých profylaktických opatøení (v období stání nasucho
krmná dávka s nízkým obsahem vápníku, aplikace vitaminu D3 týden
pøed otelením, orální podávání vápníku v peripartálním období) je
v souèasnosti ústøedním bodem použití smìsi kyselých solí. Kriteria
použití jsou již tak dobøe definována, že využití dávky aniontù je strategickou profylaktickou metodou volby. Zvýšením obsahu chloridù
a sulfátù v krmné dávce pro pøípravné období je vyvolána mírná metabolická acidóza, která pùsobí aktivaci vápníkového metabolismu (Obr.
39). Zvýšená resorpce vápníku ze støeva a mobilizace vápníku z kostí
zvyšuje pøístupnost volného vápníku. Nadbyteèný vápník vyluèují dojnice v pøípravném období moèí. Nástupem laktace je pak k dispozici
dostatek vápníku pro mléènou žlázu (Obr. 39).
Postup a doporuèení použití pro dávku aniontù jsou popsány v obr.
40 a 41. Krmná dávka pro pøípravné období by souèasnì nemìla obsahovat silnì alkalické komponenty, jako napø. bachorové pufry, sodagrain, melasu nebo senáže bohaté na draslík. Vzhledem k tomu, že
senáže jsou nutné pro poskytnutí dostateèného množství vlákniny, je
nutné vybrat senáže s pokud možné nízkým obsahem draslíku. Pouhé
snížení množství senáže na 25 až 33% objemného krmiva v prospìch
kukuøièné siláže mùže výraznì snížit èetnost výskytu poporodní parézy
a následných komplikací.
Zavedení dávky aniontù zahrnuje analýzu DCAB v krmné dávce
pro pøípravné období. Z dùvodu promìnlivosti obsahu alkalické složky
v silážích a senážích je pøi použití kyselých solí nutný trvalý dohled.
Analýzy krmiva jsou nároèné, drahé a trvají dlouho. Stejnou výpovìï
však mùžeme dìlat na základì urèení netto-vyluèování kyselin a bází
v moèi (Obr. 42). Vyšetøení moèe má tu výhodu, že je levné a rychlé,
ale také odráží skuteènou reakci zvíøete. Analýza moèe by mìla být
integrována do managementu chovu jako kontinuální opatøení podle
údajù na obr. 22. K tomu na závìr dva pøíklady z péèe o chovy.
Dojnice v pøípravném období (období stání nasucho 2) chovu z obr.
43 jsou ve výraznì alkalotickém metabolickém stavu. Nízká koncentrace vápníku v moèi naznaèuje nedostateènou aktivaci metabolismu
vápníku. Tento chov je náchylný na výskyt poporodních paréz a - ještì
dùležitìji - na následky subklinické hypokalcémie. Laktující dojnice
vykazují fyziologické až alkalotické hodnoty netto-vyluèování kyselin
a bází. Vzhledem k tomu, že souèasnì výraznì klesá koncentrace chloridu v moèi pod referenèní hodnotu, není tento vývoj acidobazické rovnováhy vyvolán správným sestavením krmné dávky pro pøežvýkavce,
nýbrž silným pøikrmováním NaHCO3 jako bachorového pufru. Nelze
vylouèit bachorovou acidózu, jejíž negativní dopad na zdraví zvíøat
není použitím bachorového pufru odstranìn. Dojnice v pøípravném
období (období stání nasucho 2) z chovu na obr. 44 dostávají kyselé
soli. Netto-vyluèování kyselin a bází je 86 mmol/l - byla docílena slabá
acidóza. Jako dùsledek se zvyšuje koncentrace vápníku v moèi na 5,3
mmol/l. Všimnìte si vysokých hodnot draslíku - 378 mmol/l. Vysoký
obsah draslíku v objemném krmivu je hlavním dùvodem pro hypokalcémii a poporodní parézu. Kyselými solemi sice nebyly dosaženy
optimální hodnoty (Obr. 41), alkalita krmné dávky však byla výraznì
snížena. Acidóza u dojnic po otelení je nežádoucí. Zde by mìla být pøe-
26
zkoumána krmná dávka. Fyziologické hodnoty pro netto-vyluèování
kyselin a bází v laktaèních skupinách 3-5 a 15-18 týdnù post partum
jsou opìt spojeny s velmi nízkou koncentrací chloridù a byly proto
docíleny pomocí bachorových pufrù. Vysoké hodnoty fosfátù v laktaèních skupinách dokazují acidotický úèinek krmné dávky. Je bezpodmíneènì nutná zmìna acidotické krmné dávky.
Mùžeme shrnout, že pro ketózu a hypokalcémii jsou k dispozici
úèinné a strategicky proveditelné koncepty pro profylaxi. Pøedpokladem je kvalifikované sestavení krmné dávky s rozdìlením krmné
dávky pro období stání nasucho 1, období stání nasucho 2 (pøípravné
období), pøechodné období (0 až 2-4 týdny post partum) a pro plnou
Obr. 45: Integrace systematických profylaktických
laktaci (plus pøípadnì jedna dávka pro dojnice s nízkou dojivosti a doj- opatøení v managementu krmení dojnic jako stratenice v poslední tøetinì laktace) (Obr. 45).
gický koncept k stabilizaci dojivosti, plodnosti a
všeobecného zdraví.
Pøeložila: MVDr. Kristi Witter
27
Diferenciální diagnostika vybraných onemocnìní trávícího traktu
Dvoøák, R. - Pavlata, L. - Pechová, A. - Hofírek, B. - Haas, D.
Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
V buiatrické praxi zaujímají onemocnìní GIT velmi dùležité místo. Mùže se jednat jak o onemocnìní orgánová,
tak o poruchy metabolismu. K nejdùležitìjším mùžeme zaøadit onemocnìní pøedžaludku a onemocnìní slezu. Pøi
diagnostice tìchto onemocnìní využíváme jak klasické fyzikální metody, tak metody klinicko biochemické, zejména
v pøípadech, kdy klinický obraz onemocnìní není dostateènì rozvinutý a zøejmý. U poruch metabolických procesù
v bachoru je vìtšinou klinicko biochemická diagnostika nezbytná. Pøi vyšetøení GIT používáme následující vyšetøovací metody:
PALPACE A BALOTÁŽ BACHORU
Konzistence bachoru je ve støední èásti, kde bachor obsahuje hrubé èástice a vlákninu, tìstovitá a ve ventrální
oblasti, kde se vyskytuje tekutina, fluktuuje. Plochou dlaní mùžeme cítit na bachoru napìtí v dobì, kdy probíhá
kontrakce. Pøi poruchách bachorové fermentace mùže docházet ke zmìnám vrstvení, ztekucení obsahu a zmìnám
konzistence zažitiny. Uvedené zmìny lze zjišśovat palpací, balotáží èi auskultací.
MOTORIKA PØEDŽALUDKU
Zjištìní motoriky bachoru náleží mezi dùležitá vyšetøení. Zjištìní zda se jedná o primární indigesci v dùsledku
nìkteré z bachorových dysfunkcí, èi onemocnìní èepce nebo knihy nebo se jedná o sekundární indigesci, která je
dùsledkem jiných orgánových nebo systémových onemocnìní je dùležité z hlediska léèby a stanovení prognózy.
Poruchy motoriky mají za následek distenzi bøicha, stagnaci zažitiny v bachoru a selhávání pasáže obsahu pøes
èepcobachorový vak. Bachorovou motoriku mùžeme stanovit buï pomocí bachorového kvocientu nebo poètem
rotací za 2 minuty. Pøi normální motorice zjišśujeme BQ 2,4 - 3,0 nebo 2 - 3 rotace za 2 minuty. Dále zjišśujeme
sílu kontrakcí, kterou oznaèujeme køížkovou stupnicí (+++; ++ ; +).
Hypermotilita a hypomotilita bachoru
Hypermotilita je stav charakterizovaný zvýšenou rychlostí ruminálních pohybù. Objevuje se bìhem poèínající
pìnové tympanie a pøi Hoflundovì syndromu. Hypomotilita nebo atonie se objevuje, když dávka je chudá na
hrubou vlákninu (strukturální vlákninu), bìhem stresu a napìtí a u onemocnìní pøedžaludku jako jsou traumatické
reticuloperitonitidy, bachorová acidóza aj.). Rovnìž jiná onemocnìní mimo pøedžaludky, která pùsobí rozladìní
vegetativního nervového systému snižují motorickou aktivitu a ruminální funkce. V takových pøípadech se objevují více nebo ménì zdùraznìné zmìny v typu zvukových fenoménù zjišśovaných fyziologicky v bachoru. Jedná
se o slabé, nezøetelné rotace, nebo bublavé, dunivé a šplouchavé fenomény. U Hoflundova syndromu se objevují
abnormální kontrakce a relaxace bachoru. Vznikají pøesunováním plynu bez skuteèného posunování potravy. Jestliže bachor je znaènì vyprázdnìn nebo hlavnì naplnìn tekutinou (vrstvení bachoru chybí, nebo obsah je inaktivní
nebo rozložený) je možno slyšet šplouchavé a zvonivé šelesty. Obdobné metalické fenomény zjišśujeme pøi dislokacích slezu.
PERKUSE BACHORU
Pøi perkusi levé abdominální stìny v dorsální èásti zjišśujeme subtympanický zvuk. Ventrálnì od nìj existuje
zóna relativnì ztemnìlého zvuku, která se stáèí mírnì nahoru. Když perkutujeme dále ventrálnì, zjišśujeme ztemnìlý zvuk, odpovídající natrávené zažitinì a bachorové tekutinì. Ztemnìlý zvuk nemusí mít ve všech oblastech
stejný charakter. Kompletnì je tato zóna ztemnìlá pøi pøekrmení nebo obsahu solidní masy krmiva, nebo zeminy.
Tympanický zvuk zjišśujeme pøi tympanii. Oválná zóna tympanického zvuku v intrathorakální èásti dutiny bøišní
je pøi LDS. Existence krabicového poklepového zvuku ventrálnì na bachoru v blízkosti cartilago xiphoidea svìdèí
pro akutní traumatickou reticuloperitonitidu. Bolestivé reakce pøi perkusi bachoru a èepce zjišśujeme pøi zánìtech
spojených se zánìtlivými zmìnami peritonea.
BACHOROVÁ TEKUTINA (BT)
Anylýza bachorové tekutiny charakterizuje jaký je metabolický stav bachoru a potažmo celého GIT. Diagnostika
jednotlivých bachorových dysfunkcí bez vyšetøení bachorové tekutiny je obtížná. Abychom mohli bachorovou tekutinu vyšetøovat musíme mít k dispozici vhodné metody a pomùcky pro její intravitální odbìr.
28
Možnosti odbìru bachorové tekutiny
 Bachorová sonda - pasivní odbìr
 Bachorová sonda - podtlakový odbìr
 Rumenocentéza - punkce bachoru
Údržnost bachorové tekutiny pro vyšetøení pøi pokojové teplotì - 9 hodin, pøi chladnièkové - 24 hodin
CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH PARAMETRÙ
Barva
Kolísá podle charakteru krmné dávky od olivovì zelené do hnìdozelené. Èistì zelená je u pasoucích se zvíøat.
Olivovì zelená s šedým odstínem je patrná pøi zkrmování okopanin (krmná øepa, cukrovka). Žlutohnìdý odstín
má pøi zkrmování kukuøièné siláže nebo slámy. Abnormální barva je mléènì šedá.(acidózy) a tmavá (èernohnìdozelená) pøi hnilobì bachoru.
Konzistence
Normálnì je BT slabì viskosní. Vodnatá bachorová tekutina je pravdìpodobnì inaktivní. Pøi tympanii bude obsahovat bublinky plynu. Extrémnì viskosní bachorovou tekutinu získáme pøi kontaminaci slinami. Vzorky kontaminované slinami jsou pro diagnostiku nevhodné a v tìchto pøípadech je tøeba provést nový odbìr.
Vùnì - zápach
Vùnì je fyziologicky aromatická a není odpuzující. Svým zpùsobem presentuje vùni pøevládajících krmiv krmné
dávky jako je siláž, senáž, okopaniny, seno atd. Abnormální vùnì je odporná, hnilobná (putridní) z rozkládajícího
se proteinu, ostøe kyselá pøi bachorové acidóze vznikající pøi pøekrmení pohotovì fermentovatelnými sacharidy.
Stájová, indiferentní, zatuchlá vùnì pøi jednoduché dysfunkci (inaktivní bachorová tekutina). Mírnì nakyslý pach
indikuje chronickou bachorovou acidózu nebo stgnaci zažitiny ve slezu a pylorickou obstrukci.
pH bachorové tekutiny
pH mùže být mìøeno pomocí indikátorových papírkù majících škálu po 0,2. Lépe stanovíme pH pøenosným pHmetrem. Normální rozmezí pH se u skotu s rozvinutými pøedžaludky pohybuje v rozmezí 6,2 - 7,0 podle typu krmné
dávky a èasu mezi krmením a odbìrem. Nìkteøí autoøi zejména ze Spojených státù pøipouští hodnoty i nižší a za
dolní referenèní hranici pøi vysokém obsahu koncentrátù v krmné dávce považují hodnotu 5,5. Všeobecnì je tøeba
brát v úvahu, že vzorky odebrané pomocí sondy obsahují menší množství slin, které zvyšují pH. Tato skuteènost
mùže být pøekonána tím, že se odebere vìtší objem vzorku cca 300 - 500 ml a prvních 200 ml BT se odleje a teprve
zbytek se podrobí vyšetøení. I v tomto pøípadì lze pøedpokládat, že pH takového vzorku bude o 0,2 - 0,3 vyšší než
je skuteèné pH v bachoru. Vždy se však nemusí podaøit odebrat tak velké množství BT. Pokud se odebere menší
množství BT je pH vyšší cca o 0,5. pH by mìlo být mìøeno co nejdøíve, ponìvadž pokud BT je v kontaktu se
vzduchem, uniká z ní CO2 a pH se zvyšuje. Pokud nemùžeme mìøit pH hned po odbìru na místì, naplníme celou
vzorkovnici až po víèko a dobøe uzavøeme. Vzorky odebrané rumenocentézou mají nižší pH BT.
Vlivy krmiva na pH bachoru
Krmná dávka bohatá na hrubou (strukturální) vlákninu
Krmné dávky bohaté na vlákninu jsou charakterizovány dlouhou dobou ruminace trvající 45 - 70 minut na kg
sušiny krmiva a vysokou produkcí slin (cca 12 - 14 l na kg sušiny).
V bachoru je relativnì vysoké pH (6,5 - 6,8) a relativnì nízká koncentrace tìkavých mastných kyselin (TMK),
které jsou pomalu resorbovány. Jedná se o vhodné prostøedí pro rozvoj celulolytických mikroorganismù.
Krmná dávka bohatá na koncentráty
Krmné dávky s vysokým obsahem škrobu jsou charakterizované krátkou dobou pøežvykování (35 - 45 minut na
kg sušiny) a nízkou produkcí slin, kolem 10 - 12 l na kg sušiny. Dochází k poklesu pH na 5,5 - 6,0 a tvorbì relativnì
velkého množství TMK (se zvýšeným zastoupením kyseliny propionové), která je pomìrnì rychle resorbována.
Takové prostøedí je vhodné pro bakterie štìpící škrob.
Fyziologické kolísání pH v bachoru
Aktuální acidita kolísá ve vìtším rozsahu pøi dobøe sestavené KD s dostateèným obsahem hrubé vlákniny a proteinu než pøi dávkách bohatých na škrob. Hodnota pH se zvyšuje do alkalické oblasti (do 8, 5) pøi hladovìní 24
hodin nebo déle. Zvýšenou aktuální aciditu rovnìž zjišśujeme pøi jednoduché bachorové dysfunkci (Insufficientia
biochemica simplex) nebo pøi bachorové alkalóze a hnilobì bachorového obsahu. Pøi akutních acidozách vznikajících z pøekrmení lehce fermentovatelnými sacharidy klesne pH BT na hodnotu pod 4,0 (3,8). Pokles pH také mùže
pøicházet v úvahu pøi refluxu tekutiny ze slezu pøi obstrukcích pyloru, vøedech slezu a abomasitidách.
29
SEDIMENTACE A FLOTACE
Sedimentací se rozumí pokles èástic BT ke dnu nádoby. Flotací, unášení hrubých èástic smìrem k hladinì. Èerstvì odebraná BT je pøefiltrována pøes hrubou gázu a sedimentace je pozorována ve sklenìném válci. Normálnì vìtšina èástic krmiva a nálevníci zaèínají sedimentovat bezprostøednì, zatímco vìtší a vláknitìjší souèásti jsou unášeny
nahoru pomocí plynových bublinek, které vznikají pøi fermentaci a vytváøí vrstvu pøi hladinì. Mìøí se èas potøebný
pro ukonèení sedimentace a flotace. U zdravého skotu sedimentaèní èas kolísá mezi 4-8 minutami v závislosti na
dávce a èasu po krmení. Flotace by mìla být ukonèena do 10 minut. Následovnì èástice, které nejprve klesaly,
zaèínají stoupat k povrchu ve vzorcích aktivní BT. Vodnatá BT v dùsledku inaktivity nebo hladovìní nebo použití
krmných dávek s nízkou nutrièní hodnotou nebo pøi jednoduché indigesci sedimentuje rychle a flotace je nepøítomná nebo retardovaná. Podobné zmìny zjišśujeme pøi bachorové acidóze. Zrychlenou flotaci s hojnou tvorbou
pìny pozorujeme pøi bachorové hnilobì. Nìkdy pevné èástice zùstávají v suspenzi po dlouhou dobu.
PROTOZOA
Z diagnostického hlediska je možno použít infusorií jako dùležitého biologického indikátoru fermentaèních procesù. V bachorové tekutinì se vyskytují jak Ciliata, tak Flagellata. Pouze Ciliata mají fyziologickou dùležitost pokud
se týká jejich množství. Náleží hlavnì do podtøídy Holotricha (zahrnující rody Isotricha a Dasytricha - mají cilie po
celém obvodu nebo na obou koncích tìla) a potøídy Spirotricha (zahrnující rody Entodinium, Diplodinium, Ophryoscolex- mají cilie jen na aborálním konci tìla). Bylo popsáno cca 200 druhù nálevníkù.U domácích pøežvýkavcù
se vìtšinou vyskytuje 10 - 20 nejèastìjších druhù. Ruminální Ciliata pøežívají za striktnì anaerobních podmínek.
Naše znalosti o jejich významu jsou ještì stále neúplné. Protozoa nejsou nezbytná pro rozvoj pøedžaludku i pro
život zvíøete. Pøesto však plní úkoly pøi fermentaci v bachoru. Odbourávají rozpustné cukry a rùzné polysacharidy.
Dovedou také cukry skladovat jako polysacharidy. Není dosud zcela vyjasnìno zda jsou schopna utilizovat celulózu. Hlavní produkty sacharidového metabolismu protozoí jsou nižší mastné kyseliny, laktát, CO2, vodík a malé
množství metanu. Jsou schopna stabilizovat bakteriální trávící procesy, protože utilizují škrob, který by jinak byl
odbourán pomocí bakterií a tím brání nadmìrnému poklesu pH, když jsou konsumovány dávky s vysokým obsahem koncentrátù a tím pùsobí jako stabilizátory fermentace v bachoru. Pøemìòují rostlinný protein a bakterie na
hodnotný protozoální protein. Z hlediska prùbìhu metabolických procesù v bachoru má význam jejich vyšetøení,
ponìvadž jejich poèet a velikost dávají informace o aktivitì fermentaèních procesù v bachoru.
Jejich poèet kolísá podle složení krmné dávky, èasu po nakrmení a místa odbìru bachorové tekutiny. U skotu
krmeného smìsnými dávkami se jejich množství pohybuje v øádu 105 na ml a pøi krmení koncentráty se jejich poèet
zvyšuje až na106. Malá, støední a velká infusoria se odlišují velikostí, která se pohybuje v rozmezí 20 - 230 µm. Dají
se vidìt po sedimentaci BT jako šedá vrstva na dnì pod vrstvou èástic. Mikroskopické vyšetøení je pøesnìjší. Jedna
kapka BT se umístí na podložní sklíèko, pøekryje se krycím sklíèkem a zahøeje nad kahanem na 30° C. Nativní
preparát prohlížíme pøi zvìtšení 80 - 100. Hustota prvokù je hodnocena na +++ (hojný výskyt), ++ (støední), +
(malý) a 0 (žádný). Mùže také být hodnoceno zastoupení velkých, støedních a malých infusorií a pomìr živých
a mrtvých nálevníkù.
POÈÍTÁNÍ NÁLEVNÍKÙ
Používá se bud¡ Fuchs - Rosenthalova komùrka, (hloubka 200 µm), nebo modifikace McMaster (hloubka 230
µm). Poslední je snad vhodnìjší. K poèítání se nálevníci øedí v pomìru 1: 5, nebo 1 : 10 a pøidává se methylenová
modø na obarvení mrtvých nálevníkù. Náš postup používaný na klinice je ponìkud modifikován a øedíme 1 : 20. Pøi
poruše bachorového trávení mizí napøed velké druhy, potom støední a nakonec malé druhy nálevníkù. Pøi poklesu
pH pod 5,5 zaèínají protozoa z bachorové tekutiny mizet a pøi pH 5,0 populace nálevníkù masivnì hyne.
BAKTERIE
Bakterie jsou pro pøežvýkavce životnì dùležité. Jejich koncentrace kolísá mezi 107 - 1012 na ml bachorové tekutiny
nebo 1 g pevného obsahu. Ve volné bachorové tekutinì je 12 - 25 % celkového poètu bakterií reticulorumenu. Ménì
bakterií se vyskytuje když dávka je bohatá na hrubou vlákninu (cca 3 kg bakterií) ve srovnání s dávkami bohatými
na škrob (5 - 6 kg bakterií). Bakteriální flóra bachoru zahrnuje velké množství druhù, nìkteré z nich se objevují
výhradnì v pøedžaludku, mnohé nejsou ještì identifikovány, ponìvadž je obtížné je isolovat a kultivovat. Podle
funkce je možno je rozdìlit do rùzných skupin. Jedná se o bakterie celulolytické, štìpící škroby a cukry, bakterie
tvoøící organické kyseliny nebo kyselinu mléènou, bakterie, které produkují metan, proteolytické a lipolytické bakterie atd. Každá skupina je reprezentována rùznými varietami morfologických forem. Druhové rozdìlení je variabilní
a záleží hlavnì na složení KD. Standardní bakteriologické techniky jako je poèítání a kultivace za úèelem identifikace, diferenciace a poèítání kolonií nenašly použití v klinickém vyšetøování bachorové tekutiny. Mikroskopické
30
vyšetøování BT je využitelné pro diagnostiku bachorové acidózy a pro tento cíl je vhodný na vzduchu usušený nátìr
BT obarvený dle Gramma. Navíc jiné barvící metody (jod, nigrosin, Congo èerveò, Robinova modifikace Giemsova
barvení) a mikroskopie s fázovým kontrastem mohou být použity pro hodnocení bakterií.
Kriteria pro interpretaci nátìru jsou:
 Pøítomnost nebo absence morfologicky odlišitelných bakteriálních druhù charakterizujících normální flóru tak zvané vedoucí bakterie
 Multiplicita nebo uniformita forem
 Pomìr G+ a G- forem bakterií
Je obtížné interpretovat zmìny v mikroskopickém obraze nátìru bachorové tekutiny, které mohou mít vypovídací hodnotu k poruchám trávícího aparátu s normálním nebo alkalickým pH. Pomìrnì dobøe je možno hodnotit
zmìny zpùsobené pohotovì fermentovatelnými sacharidy (bachorovou acidózou). Za úèelem detekce zmìn v mikroskopickém obraze je nezbytné udìlat srovnání s bachorovou tekutinou od zdravých zvíøat, která dostávají stejnou
KD. Pøi normálním rozsahu pH BT pøevládají bakterie G-. Když je v KD dostatek vlákniny, sena, nebo trávy je zjišśováno vysoké zastoupení velkých bakteriálních forem (velké Streptokoky, Rosetty, velké ledvinovité koky, Sarciny,
Spirilly, velké tyèinky, Selenomonády, Oscillospira).
Když jsou používány smìsné krmné dávky ze sena a koncentrátù je v mikroskopickém obraze stále široká škála
forem, ale vìtší proporce malých G- kokù a Sarcin jakož i G+ kokù a tyèinek z nichž nìkteré tvoøí øetìzce. Naopak
dávky bohaté na škrob (vysoké zastoupení cereálií) vytváøí více uniformní obraz s G- koky, krátkými a dlouhými
tyèinkami, Selenomonádami a relativnì vysokým zastoupením G+ kokù a tyèinek. Trávící poruchy zahrnující insuficienci biochemickou a hnilobu mohou být pøedpokládány, když vedoucí bakterie spojené s urèitou dávkou chybí,
když je patrná neobvyklá uniformita v bachorové mikroflóøe, nebo se objevují bakterie, které nejsou fysiologicky
pøítomné.
BACHOROVÁ ACIDÓZA
V bachorovém obraze pøevládají G+ koky a tyèinky na úkor G- bakterií, které mohou mizet. Napøed se pøemnoží
G+ koky (Streptococcus bovis), následovnì se dominantními bakteriemi stanou G+ tyèinky a potom dlouhé G+
tyèinky (Laktobacilly). Navíc jsou èasto pøítomny poèetné G labilní oválné bakterie (Sarcina), také oznaèované
jako kvasinkám podobné buòky. Pøi abomasálním refluxu také pøevládají G- bakterie.
BACHOROVÉ HOUBY
Systematicky se øadí k nižším houbám - chytridiomycetám, pro nìž je typická znaèná morfologická rozmanitost
jednotlivých rodù. Bachorové anaerobní houby byly popsány teprve v 70. letech (Orpin, 1976 ; 1977). Pøedtím
byly jejich pohyblivé zoospóry považovány za nálevníky. Bachorové houby Neocallimastix frontalis, Sphaeromonas
communis, Orpinomyces joyonii a Piromonas communis kolonizují rostlinné tkánì.
Mají velmi vysokou celulolytickou a hemicelulolytickou aktivitu. Specifické aktivity pøíslušných enzymù jsou
nejvyšší v celé pøírodì.
REDOX POTENCIÁL
Je pomìrnì konstantní v BT a je závislý na aktivitì anaerobù. Mìøí se buï potenciometricky nebo nepøímo
pomocí methylenové modøi (0,5 ml 0,03 % methylenové modøi se pøidá do 10 ml bachorové tekutiny pøi tìlesné teplotì). Vysoce aktivní tekutina pøi smíšených KD (seno, senáž a koncentráty) redukuje methylenovou modø bìhem
3.-6 minut. Pøi poruchách (Insufficience biochemická) se èas prodlužuje na 15 a více minut. Výrazné zpomalení je
také pøi bachorové acidóze (pH < 5,5). Èas nad 6 minut považujeme za prodloužený s nízkou aktivitou mikroflóry,
3 - 6 minut za normální pro krmné dávky s vyšším obsahem vlákniny a menším pøídavkem koncentrátù a èas 3
minuty a ménì pro smìsné KD s pøevahou koncentrátù.
TÌKAVÉ MASTNÉ KYSELINY A KYSELINA MLÉÈNÁ
Jsou produkovány mikrobiální fermentací v bachoru. Jsou hlavními energetickými zdroji pro pøežvýkavce. Vysokoprodukèní dojnice vytvoøí dennì 4 - 6 kg TMK. Celková koncentrace TMK se pohybuje mezi 80 - 120 mmol/l.
Kyselina octová je zastoupena 50 - 65 %, kyselina propionová 15 - 25 % a kyselina máselná 10 - 20 %. Zhruba 5 %
tvoøí kyselina mravenèí, valerová, kapronová a jiné vyšší kyseliny. Kyselina mléèná je normálnì pøítomná pouze ve
stopách. (ménì než 3,3, mmol/l). Vzorky pro analýzy se konzervují pøídavkem 1 ml nasyceného chloridu rtuśnatého
na 20 - 50 ml BT, 1 kapka toluenu na 10 ml BT). Koncentrace TMK je nejvyšší za 3 - 6 hodin po nakrmení a klesá
s ukonèením fermentace. Hladina TMK nepøímo koreluje s pH. Pøi živinovì chudých KD a poruchách je koncentrace
nízká. Naopak dávky s vysokým obsahem koncentrátù jsou charakterizovány vysokými hladinami TMK.
31
PROPORCIONÁLNÍ ZASTOUPENÍ TMK
Mìní se v závislosti na obsahu pohotových sacharidù a na poklesu pH. Pøi vyšším pH v bachorové tekutinì (6,3
- 6,8) dominuje v bachorovém prostøedí kyselina octová. Pøi poklesu pH na hodnotu 6,0 se zvyšuje produkce kyseliny propionové a máselné. Je zajímavé, že zastoupení kyseliny máselné také narùstá pøi vyšším podílu sacharózy
v krmné dávce (cukrovka). Pøi pH kolem 5,5 je produkována kyselina mléèná ve zvyšujícím se množství (latentní
bachorová acidóza) a pøi pH 5,0 dochází pouze k produkci kyseliny mléèné (akutní bachorová acidóza). Pøi akutní
bachorové acidóze produkce kyseliny mléèné dosáhne desítek milimolù se stejným zastoupením L a D isomeru.
Fermentace sacharidù a produkce TMK v závislosti na pH je patrná z obrázku è.1.
OBSAH CHLORIDÙ
Normální obsah se pohybuje v rozsahu 15 - 25 mmol/l. Do 30 mmol/l se obsah chloridù považuje za fyziologický.
Mùže se zvýšit až na 100 mmol/l, pøi refluxu abomasálního obsahu pøi obstrukci pyloru. Jinou pøíèinou mùže být
nadmìrný obsah soli. Vysoký obsah chloridù indikuje stenózy a obstrukce pyloru, abomasitidy, abomasální vøedy,
písek ve slezu a støevì, dislokace slezu, celulitidy mesenteria a illeus. V dùsledku refluxu kyseliny solné ze slezu do
bachoru mùže docházet k poklesu pH bachorové tekutiny. Tyto pøípady musí být odlišeny od bachorové acidózy
v dùsledku produkce kyseliny mléèné. Kontaminace BT slinami neovlivòuje obsah chloridù.
CELKOVÁ ACIDITA
Stanovuje se titraèní metodou metodou dle JONOVA (1957). Deset mililitrù bachorové tekutiny se titruje
0,1 N NaOH na fenolftalein do masovì èervené barvy (do pH 8,5). Spotøeba louhu se násobí faktorem 10 a získají
se titraèní jednotky celkové acidity. Normální rozmezí se pohybuje mezi 10 - 30 jednotkami. Celková acidita spolu
s pH charakterizuje acidobazické pomìry v bachorové tekutinì. Uvedené parametry jsou v negativní kiorelaci.
Mezi stále nejdùležitìjší onemocnìní trávícího systému pøežvýkavcù náleží poruchy trávení v pøedžaludku - bachorové dysfunkce.
Jednoduchá bachorová dysfunkce (Insufficiencia biochemica simplex ingestae reticuli et ruminis)
Akutní bachorová acidóza (Acidosis ingestae ruminis acuta)
Chronická bachorová acidóza (Acidosis ingestae ruminis chronica)
Alkalóza bachorového obsahu (Alcalosis ingestae ruminis)
Hniloba bachorového obsahu (Alcalosis et putrefactio ingestae ruminis)
Diferenciální diagnostika jednotlivých bachorových dysfunkcí pomocí klasických vyšetøovacích metod je obtížná,
spíše nemožná a neobejde se bez vyšetøení bachorové tekutiny.
Na klinice chorob pøežvýkavcù byl v prùbìhu osmdesátých let vypracován soubor ukazatelù v bachorové tekutinì, který byl sestaven do tzv. metabolického profilu bachorové tekutiny a zaøazen do systému preventivní diagnostiky, pomocí kterého lze s pomìrnì velkou pøesností diagnostikovat jednotlivé bachorové dysfunkce. Námi navržený
systém diferenciální diagnostiky bachorových dysfunkcí vyplývá z tabulky è. 1.
Uvedené referenèní hodnoty platí pro vzorky BT odebrané podtlakovým zpùsobem pomocí sondy. Srovnání
hodnot s odbìry realizovanými rumenocentézou vyplývá z tabulky è. 2.
Funkèní poruchy prùchodnosti pøedžaludku a slezu - Hoflundùv syndrom
Jedná se o poruchy i ervace pøedžaludku v dùsledku poškození n. vagu. Bachor je inervován dorzálním kmenem,
èepec kniha a slez ventrálním kmenem nervu vagu.
Patogeneze
Parasympaticus stimuluje motoriku a otevírá kardii, èepcoknihový otvor a pylorus. Sympaticus - zpomaluje motoriku a uzavírá výše uvedené otvory. Pøi poškození n. vagu periferním smìrem od místa poškození dojde ke zpomalení až zastavení peristaltiky a uzavøení otvorù, ponìvadž pøevládne inervace n. sympaticem. Centrálním smìrem
dochází k vagotonii. Pøi poškození n. vagu pøed kardií nastane funkèní stenóza v kardii, èepcoknihovém otvoru
a pyloru. Pøi poškození n. vagu pøed èepcoknihovým otvorem jen v posledních dvou jmenovaných a pøi lézích
n. vagu mezi èepcoknihovým otvorem a pylorem nastane funkèní stenóza pouze v pyloru. Nejèastìji je poškozen
dorsální i ventrální kmen. Léze ventrálního kmene jsou nejèastìji lokalizovány v oblasti èepce, to je mezi kardií
a èepcoknihovým otvorem a hovoøíme o tak zvané pøední funkèní stenóze. V menší míøe vzniká poškození mezi
ostium reticulo-omasicum a pylorem s obstrukcí pyloru a tato porucha je oznaèována jako zadní funkèní stenóza.
V praxi pøichází nejèastìji poškození dorsální vìtve doprovázené distenzí bachoru s atonií spoleènì s poškozením
ventrálního kmene pøed èepcoknihovým otvorem, tedy s pøední funkèní stenózou.
32
Klinické pøíznaky
Onemocnìní se vyskytuje u gravidních zvíøat, nebo v období kolem porodu. U postižených zvíøat je snížená až
zastavená motorická èinnost bachoru doprovázená nechutenstvím a distenzí bachoru. Postupnì ubývá množství
fécés a dochází k zástavì kálení. Zejména levá polovina dutiny bøišní je pøeplnìná a bachor respektive dutina bøišní
nabývá tvaru písmene L. Trias je v normì nebo se vyskytuje bradykardie. Onemocnìní je doprovázeno dehydratací,
slabostí a ulehnutím.
Klinickobiochemické ukazatele v krvi:
Klinicko biochemický nález je charakterizován hemokoncentrací, hypochlorémií, metabolickou alkalózou a hypokalemií. V bachorové tekutinì zjišśujeme zvýšený obsah chloridù nad 30 mmol/l. Prùbìh onemocnìní má chronický charakter.
Referenèní hodnoty diagnosticky významných ukazatelù:
Hemoglobin
Hematokrit
pH krve
BE
SB
Na+
K+
Cl- (v krvi)
Cl- (v BT)
90 -140 g/l
0,30 - 0,38 l/l
7,380 - 7,430
-0,5 - + 4,5 mmol/l
23,5 - 27,0 mmol/l
136 - 150 mmol/l
4,0 - 5,8 mmol/l
90 -110 mmol/l
do 30 mmol/l
Diferenciální diagnostika
Z hlediska diferenciální diagnostiky pøichází v úvahu traumatická onemocnìní. U traumatických procesù jsou
patrné pøíznaky akutního nebo chronického zánìtu s alterací triasu, pozitivními zkouškami na bolestivost, nálezem
bílkovin v moèi, pozitivní abdominocentézou, zmìnami v krevním obraze.
Rovnìž u tìžkých obstipací knihy jsou rozvinuty pøíznaky zánìtu. Rozlišení obturace otvoru èepcoknihového
tupými cizími tìlesy (provázky z umìlé hmoty) mùže èinit jisté potíže. Pøi tomto onemocnìní jsou spíše vyvinuty
pøíznaky jednoduché bachorové dysfunkce, ale není bradykardie.
Dislokace slezu lze rozlišit podle charakteristických metalických fenoménù pøi auskultaci nebo kombinaci auskultace s perkusí.
Ascites odlišíme snadno na základì punkce dutiny bøišní a tvaru dutiny bøišní (u ascites hruškovitý tvar dutiny
bøišní). Peritonitida je charakteristická rozvinutými pøíznaky zánìtu.
Sinusovou bradykardii od Hoflundova syndromu odlišíme podle klinických pøíznakù, ponìvadž pøi sinusové bradykardii se nevyskytují pøíznaky poruch prùchodnosti. Užiteèná je rovnìž atropinová zkouška. Po aplikaci 30 mg
atropinu s.c. se pøi Hoflundovì syndromu (vagotonii) zvýší poèet pulsù. Pøi sinusové bradykardii se hodnota pulsu
nezmìní.
DISLOKACE SLEZU
Etiologie a patogeneze
Jedná se o onemocnìní, které se v posledním období hojnì vyskytuje u mléèného skotu a má znaèný ekonomický
význam. Jeho frekvence narùstá v souvislosti se zvyšující se mléènou produkcí. Levostranná dislokace se vyskytuje
cca v 85 % a pravostranná v 15 - 25 % diagnostikovaných pøípadù. Toto onemocnìní bylo popsáno nejdøíve v USA
v roce 1948. V Èeské republice byl první pøípad popsán na buiatrické klinice v roce 1964. Levostranná dislokace
je daleko více vázána na období kolem porodu, obvykle se diagnostikuje ve 2. až 9. týdnu po porodu. Pravostranné
dislokace nejsou jednoznaènì vázány na období kolem porodu a mohou se vyskytnout u dojnic i za nìkolik mìsícù
po porodu. Na vzniku dislokace se z hlediska etiologie podílí celá øada faktorù. Za nejvýznamnìjší je považován
nedostatek strukturální vlákniny vedoucí k nedostateènému pøežvykování, snížené motorické aktivitì bachoru, snížené produkci slin a poklesu pH bachorové tekutiny s tendencí k bachorové acidóze. Zmìny ve skladbì bachorové
mikroflóry vedou ke zvýšené produkci TMK se zvýšeným zastoupením kyseliny propionové a mléèné. Zvýšený
pøísun TMK do slezu doprovázený zvýšeným osmotickým tlakem mají za následek pokles motoriky slezu, atonii
a dilataci slezu. Význam je pøisuzován rovnìž tvorbì toxických aminù v bachoru a pøípadnì uvolòování endotoxinù z hynoucích populací zejména celulolytických mikroorganismù pøi poklesu pH bachorové tekutiny. Nepochybnì negativní vliv má i hypotonie trávícího traktu po porodu, která se dostavuje u znaèného procenta dojnic
v dùsledku rozkolísanosti vegetativního systému, která je akcentována pùsobením rùzných stresových faktorù.
33
Negativnì rovnìž pùsobí hypokalcémie v dùsledku zvýšených nárokù na homeostázu vápníku. Všechny výše uvedené faktory vedou k hypomotorice až atonii slezu, dilataci a následné dislokaci.
Levostranná dislokace slezu
Pøíznaky jsou obvykle nevýrazné. Projevuje se nechutenství rùzného stupnì. Dojnice zpoèátku odmítají koncentráty, pozdìji siláž a nakonec i seno. Dochází ke zhoršování výživného stavu a poklesu produkce mléka. Hodnoty
triasu jsou vesmìs v normì. Ve støední tøetinì výšky abdominální stìny zjišśujeme oblast tympanického perkusního
zvuku s mírnou bolestivostí. V oblasti dislokovaného slezu neslyšíme motoriku bachoru. Pøi poslechu na linii tuber
coxae olecranon zjišśujeme abnormální zvukové fenomény (kovové, zvonivé, cvrèivé, šplouchavé). Tyto fenomény
je možno akcentovat balotáží.
Nejefektivnìjší je simultánní perkuse a auskultace nad 9. - 13. žebrem v dolní a støední tøetinì výšky stìny bøišní.
Pøi uvedené metodì slyšíme cinkavé-zvonivé fenomény (pink šelest). Oblast mùže mít velikost v prùmìru 10 - 15
cm, ale také až 45 cm. Mùžeme je považovat za specifické, když v kaudální èásti dutiny bøišní slyšíme motoriku
bachoru. Pøi pohybu nebo transportu mohou tyto fenomény vymizet, ale obvykle se vrací po 24 - 48 hodinách. Feces
jsou pastovité konzistence. Pøi rektálním vyšetøení vìtšinou dislokovaný slez nedosáhneme, ale máme pocit prázdného prostoru v dorsální pravé èásti bøicha. Levostranná dislokace mùže probíhat i týdny nebo dokonce mìsíce.
Zhoršující se výživný stav a výskyt ketolátek v moèi jsou upozornìním, že se mùže jednat o dislokaci slezu.
Diagnóza a diferenciální diagnóza
Anamnesticky zjišśujeme souvislost s porodem (nechutenství, pokles užitkovosti, poporodní komplikace, výskyt
ketolátek, pøíznaky dehydratace). Klinickým vyšetøením zjišśujeme metalické, cvrèivé, zvonivé, šplouchavé fenomény
na linii tuber coxae - olecranon a pod ní, v oblasti, kde normálnì zjišśujeme motoriku bachoru. Nejefektivnìjší je
kombinace perkuse a auskultace a zjištìní cinkavých (pink) šelestù v oblastech, kde normálnì zjišśujeme motoriku
bachoru. Význam má i rektální vyšetøení. Velmi významnou diagnostickou cenu má i biochemické vyšetøení.
Biochemický nález:





Pøíznaky dehydratace (zvýšený HMT, Hb, CB, Albumin)
Hypochloremie
Metabolická alkalóza
Hypokalemie
Paradoxní acidurie i pøes metabolickou alkalózu. Stav se mùže dále prohlubovat s pokraèujícím hladovìním
a dehydratací.
 Paradoxní acidurii lze vysvìtlit následujícím mechanismem. Kompenzace metabolické alkalózy pomocí
ledvin - v první fázi zvýšené vyluèování bikarbonátu, Na+, K+ a vody. V další fázi organismus šetøí Na+ i K+
a vyluèuje H+ i pøes metabolickou alkalózu. Vzniká paradoxní acidurie i pøes probíhající metabolickou alkalózu.
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNÓZA
Podobné fenomény zjišśované simultánní perkusí a auskultací nad dislokovaným slezem mùžeme slyšet i pøi
jiných patologických stavech v dutinì bøišní. Pøi tympanii bachoru jsou zjistitelné v dorsální èásti levé jámy slabinové a v horní oblasti intrathorakální èásti dutiny bøišní pod pøíènými výbìžky bederních obratlù. Pøi pneumoperitoneu mùžeme tyto fenomény zaznamenat rovnìž v dorsální èásti dutiny bøišní, ale vìtšinou oboustrannì jak v levé,
tak v pravé polovinì abdomenu. Traumatickou reticuloperitonitidu odlišíme podle alterace triasu, snížené motoriky
až atonie bachoru, bolestivosti v oblasti èepce (pozitivní tlakové zkoušky), pozitivního nálezu pøi punkci dutiny
bøišní.
PRAVOSTRANNÁ DISLOKACE SLEZU
Výskyt onemocnìní není tak vázán na období kolem porodu. Klinické pøíznaky mají vyšší intenzitu. Deprese,
dehydratace, svalová slabost, zvýšený poèet pulsù, bledost sliznic. Auskultací, perkusí, balotáží a kombinací perkuse s auskultací zjišśujeme na pravé stranì abdomenu obdobné fenomény jako pøi levostranné dislokaci v blízkosti
linie tuber coxae - olecranon. Pøi výrazné dislokaci je slez palpovatelný rektálnì v pravé polovinì bøicha. Pravostranná dislokace mùže bìhem nìkolika dnù pøejít v torzi. V souèasném období se spíše používá termín volvulus.
Jedná se o ileosní stav, charakterizovaný kompletním pøerušením pasáže potravy, nechutenstvím, ztrátou produkce,
výraznými zmìnami triasu, dehydratací a pøíznaky periferního obìhového selhávání s ulehnutím za 24 hodin po
vzniku torse. Feces je málo, nìkdy s pøímìsí krve. Slez je nìkdy dosažitelný rektální palpací v pøední èásti pravé
jámy slabinové. Klinicko biochemický nález v krvi (dehydratace, hypochloremie, metabolická alkalóza, hypokalémie, paradoxní acidurie) je výrazný a obvykle více zøetelný než u levostranné dislokace slezu.
34
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA
Dilatace a dislokace coeca - cinkavý šelest je patrný v dorsální èásti slabinové jamky. Pøi dislokaci slezu s torsí je
lokaliozován více v pøedu a ventrálnì. Dislokované coecum je zjistitelné rektálnì pøed pánví v dorsálním pravém
kvadrantu.
Dilatace vzestupného kolonu - cinkavý šelest je v proximální èásti dutiny bøišní pod 12. - 13. žebrem.
Dilatace jejunálních klièek - mnohoèetné oblasti cinkavého šelestu spíše ve ventrální polovinì bøicha s náhlým
zaèátkem (pøi ileosních stavech). Prospìšný mùže být rektální nález, kdy zjišśujeme dilatované klièky ve ventrální
polovinì abdomenu.
Dilatace sestupného kolonu a rekta - cinkavý šelest pod pøíènými výbìžky bederních obratlù. Rektální explorací
zjišśujeme plyn v rektu a kolonu.
Pneumoperitoneum - cinkavý šelest zjistitelný oboustrannì v dorsální èásti jam slabinových.
Hoflundùv syndrom - abomasum mùžeme palpovat jako tìstovitý útvar pod ventrálním žeberním obloukem, bachor
naplnìn tekutinou palpovatelnou pøi rektálním vyšetøení - bradykardie.
Abomasální ulcerace s dilatací slezu - nìkdy se obtížnì odlišují od pravostranné dislokace slezu.
Vodnatelnost plodových obalù - zvìtšený uterus mùže být palpován rektálnì.
Traumatická onemocnìní a peritonitidy - rozlišení analogické jako u levostranné dislokace slezu.
Kontaktní adresa:
Prof. MVDr. Rudolf Dvoøák, DrSc.
Klinika chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno
e-mail: [email protected]
Tel.: 5 4156 2403
Obrázek è.1
Fermentace sacharidù a produkce TMK v závislosti na pH
podle KAUFMANNA a ROHRA (1967)
70 %
60 %
50 %
40 %
30 %
ooooooooo
oooo
o
oooo
ooooo
o
o
o
o
o
o
oooooo
oooooooooo
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
ooooooooo
oo
oo
oo
20 %
10 %
oo
oo
ooo
oooo
oooooo
ooooooooooooooooooooooooo
pH
7
6
5
Bachorová acidóza
fermentace s produkcí
kyseliny mléèné
Fysiologické rozmezí pH
fermentace celulózy
— kyselina octová
– – kyselina máselná
OOO kyselina propionová
••• kys. Propionová vznikající trans.kys. mléèné
–•–• kyselina mléèná
35
Tabulka è.1
Diferenciální diagnostika bachorových poruch u dojnic
Porucha
Jednoduché
indigasce
Akutní acidóza
bachorového
obsahu
Chronická acidóza
bachorového
obsahu
Acidóza
bachorového
obsahu
Hniloba
bachorového
obsahu
Zdravá
kráva
Barva
hnìdo
zelená
mléènì šedá
šedozelená
hnìdo
zelená
èernohnìdo
zelená
zelená až
zelenohnìdá
Zápach
zatuchlý
kyselý
kyselý
amoniakální
hnilobný
aromatický
tipicky
Konzestence
vodnatá
vazká potom
vodnatá
vodnatá
variabilní
kašovitá
zpìnìná
slabì
viskózní
Sedimentace
zrychlená
rychlá, pak
bez sedimentu
zrychlená
zpomalená
variabilní
bez
sedimentu
do 8 min.
po odbìru
Flotace
0
0
0
variabilní
0
do 10 min.
po odbìru
pH
6,8–7,2
3,8–4,5
5,0–6,0
7,2–8,0
7,5–8,5
6,2–7,0
zpomalená
(0)
zpomalená
(zrychlená)
zpravidla
zpomalená
zpravidla
silnì
zpomalená
3–6 min.
Nálevníci
1.103ml-1
40–100
0
0–150
50–150
10–50
(0)
200–400
Kyselina
mléèná
=


stopy
stopy
0,0–3,3
{mmol.l-1}
Amoniak
=
=
=


6,0–17,5
{mmol.l-1}
Celkové
TMK





80,0–120,0
{mmol.l-1}
Kyselina
octová [mol.%]
=


=

55,0–65,0
[m %]
Kyselina
propionová [mol.%]
=




15,0–25,0
[m %]
Kyselina
máselná
=
=
=
=

do 10–15 (20)
[m %]
Redukèní
aktivita
Poznámka: pøi posuzování tìchto poruch je tøeba upøednostnit nejdùležitìjší ukazatele, tj. pH, redukèní aktivitu, poèet nálevníkù, tìkavé mastné kyseliny
(TMK). Uvedené rozmezí neplatí zcela striktnì, existují plynulé pøechody.
....... hodnota snížená
....... hodnota zvýšená
.... hodnota velmi snížená
.... hodnota velmi zvýšená
Tabulka è.2
Metabolický profil bachorové tekutiny
a-odbìr per os, b-odbìr pøímý z bachoru, *-statistická význ.
pH
Celková acidita
arb. j.
*
Amoniak
mmol/l
a
b
a
b
a
b
6,74
±0,19
6,23
±0,40
17,1
±2,14
24,74
±6,79
6,6
±1,01
7,26
±3,05
Nálevníci
tis/ml
277
±142
TMK
mmol/l*
222
±86
101,72
±16,16
Kys. propionová
%
Kys. octová
%
131,16
±12,46
63,06
±1,48
Kys. máselná
%
63,04
±1,17
Kys. valerová
%
a
b
a
b
a
b
20,58
±4,07
20,68
±4,2
13,42
±2,69
13,36
±2,85
1,14
±0,23
1,12
±0,26
Hofírek, Haas (2000)
36
Dislokace slezu – jeden z ukazatelù zdraví stáda
MVDr. Fleischer Petr, Ph.D.
Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství VFU Brno
Dislokace slezu se v posledních letech u nás staly relativnì èastým, pro nìkteré chovy závažným, problémem. Zda se
ve stádì jedná o ojedinìlou záležitost nebo o hromadný problém je možno rozlišit jedinì pøi jejich spolehlivém a vèasném odhalování, které je v pøíspìvku rozvedeno. Hromadný vznik dislokací slezu bývá vìtšinou spojen s nedostatky
ve výživì a krmení, pøedevším s nízkým pøíjmem efektivní vlákniny v období porodu. K dislokacím slezu ale v období
porodu nezøídka dochází i bez zjevné vazby na výživu a to v dùsledku øady orgánových èi celkových (zánìtlivých) onemocnìní nebo kvùli intenzivnímu stresu. Kromì klasické operace lze pøedevším èerstvé pøípady øešit èistì medikamentózní léèbou (a samovolnou repozicí), eventuálnì i válením (a vyvázáním konèetiny). Nejefektivnìjší alternativou se jeví
fixace slezu pøes kùži.
Roztažení a pøesunutí slezu - dislokace slezu (DS) pøedstavuje neinfekèní onemocnìní trávicího traktu, které
sice souvisí s trávením a tudíž s výživou, ale ne tak jednoznaènì a bezprostøednì jako je tomu napø. u acidózy
bachorového obsahu. Na rozdíl od ní nelze u zdravé dojnice dislokaci slezu experimentálnì vyvolat. Je tomu tak
proto, že ani pøes intenzivní výzkum není ještì detailnì známa základní pøíèina a poèáteèní mechanismus vzniku
roztažení a pøesunutí slezu. Jasné je, že na vzniku tohoto onemocnìní se mùže podílet mnoho faktorù, z nichž
nìkteré nesouvisejí s výživou ani nepøímo.
NÁRÙST VÝSKYTU
Globálnì je zaznamenáván nárùst výskytu dislokací slezu a to soubìžnì se zvyšováním prùmìrné mléèné užitkovosti, které je podmínìno zejména zintenzivòováním výživy, zmìnami v plemenné skladbì stád (holštýnizací)
a zmìnami v genofondu. V chovatelsky vyspìlých zemích jsou u dojnic dislokace slezu nejèastìjším dùvodem k provedení chirurgického zákroku do dutiny bøišní. Èetnost jejich výskytu se v jednotlivých chovech (i letech) znaènì
liší. Døíve se v prùmìru pohybovala do cca 2 %, nyní bìžnì èiní cca 5 %. V nìkterých chovech holštýnského skotu
dosahuje 15 % a mùže postihnout i pøes 20 % laktací.
V našich podmínkách byl v posledním desetiletí nebývalý nárùst DS podmínìn i zlepšením diagnostiky ze strany
veterinárních lékaøù. Generace dnešních pìtatøicátníkù a starší se bìhem svého studia s DS prakticky nesetkala
a erudici v této oblasti si doplòovali sami. DS se jistì vyskytovaly i døíve, neboś ojedinìle byly nalezeny již v 60.
letech po otevøení dutiny bøišní zleva pøi podezøení na “høebík” - cizí traumatizující tìleso. Pøi porážkách toto
onemocnìní ale unikalo pozornosti, protože pøi vykolení ve visu se vzájemná poloha orgánù mìní a dislokaci pak
již v drtivé vìtšinì pøípadù nelze poznat. Pouze pokud je pøesunutí slezu doprava navíc ještì zkomplikováno jeho
zauzlením a tím i pøerušením krevního zásobení, dochází k odúmrti stìny slezu. Tento nález po nutné porážce byl
na VFU Brno v 80. letech zaznamenán.
Ještì i dnes nìkteøí veterinární lékaøi v terénu nemají s tímto onemocnìním praktické zkušenosti, protože v jejich
obvodu stále pøevažuje chov èervenostrakatého skotu, u kterého se DS vykytují podstatnì ménì èasto. Oproti
tomu v chovech holštýnského skotu, kde mùže pøechodnì docházet k poèetnému výskytu dislokací slezu, je velmi
žádoucí, aby toto onemocnìní na základì poslechu poznali i sami chovatelé (zootechnici). Tato potøeba je dána
pøedevším tím, že slez nemusí být pøesunut trvale, ale nezøídka se pøechodnì vrací do své normální polohy (napomoci tomu mùže prosté ulehnutí dojnice na bok) a chovatel, který je se svými dojnicemi èastìji v kontaktu než
veterinární lékaø, má tak vìtší šanci opakovaným vyšetøením døíve odhalit, že zvíøe trpí mimo jiné i dislokací slezu.
Jedinì pøi spolehlivé diagnostice dislokací slezu lze nálezy tohoto onemocnìní v chovu použít jako jednu ze
zpìtných vazeb prùbìžnì vypovídajících o výživì a krmení. Pøi skuteènì sporadickém výskytu je v øadì pøípadù
možno dospìt k závìru, že k jejímu vzniku patrnì vedly individuální okolnosti s výživou nesouvisející. Oproti tomu
pøi odhalení více pøípadù souèasnì èi krátce po sobì je na místì uvažovat o plošnì pùsobících vlivech a nedostatky
hledat pøedevším ve výživì a krmení.
KDY HLEDAT DISLOKACI SLEZU?
Aby vyhledávání bylo efektivní, je tøeba mít nejprve jasno, kdy a které dojnice je tøeba opakovanì vyšetøovat.
Nìkteré èeské prameny popisují, že se dislokace vyskytují nejèastìji v prùbìhu první tøetiny laktace. V jedené z prvních èeských publikací o DS ve Veterináøství 11/2001 vytváøel Graf 1 (Beèváø a kol. 2001) dojem, že DS bývají
problémem druhého mìsíce po porodu. V øadì našich chovù s volným ustájením byly DS nalézány teprve po pøekvapivì neuspokojivém výsledku kontroly užitkovosti èi po nápadném zhubnutí dojnice. Obojí ale bývá výsledkem
již týdny trvajícího onemocnìní.
37
Pøi peèlivém porovnávání denních nádojù postižených vysokoužitkových dojnic se zdravými se však ukázalo, že
tyto mívají problémy a nižší užitkovost již témìø od porodu. Pøi vèasném odhalení a odstranìní DS ale nedochází
k tak dramatickému poklesu - napø. na 5 l/den, jak presentovali Beèváø a kol. (2001).
Pøi dùsledné kontrole bývá více než polovina (55 až 86 %) dislokací slezu odhalena již v prvých dvou týdnech
po porodu, v prvním mìsíci je to celých 90 % pøípadù. To ukazuje, že DS úzce souvisí pøímo s obdobím porodu u býkù (kteøí nerodí) se i pøi intenzivní výživì DS vyskytují vzácnì.
FAKTORY PODPORUJÍCÍ VZNIK
Prostorové zmìny v dutinì bøišní pøed a po otelení jsou jedním z nejdùležitìjších ovlivnitelných faktorù, který se
bezprostøednì podílí na vzniku této nemoci (viz schéma - mechanické vlivy). Významná je velikost bachoru, jeho
naplnìní. Ten se u vysokobøezích zvíøat zmenšuje, tak jak se postupnì zvìtšuje dìloha a snižuje pøíjem sušiny. K
výraznému poklesu pøíjmu krmiva dochází pøirozenì v období pìti až tøí dnù pøed porodem z pøibližnì 12 až 13 kg
sušiny vìtšinou o 2 až 3 kg, tj. v prùmìru na 9 kg. Den pøed porodem ale pøíjem krmiva èiní povìtšinou pouze 1 až
1,5 % živé hmotnosti, pøièemž ještì existují velké rozdíly mezi jednotlivými zvíøaty. Porodem se navíc uvolní prostor
po bøezí dìloze. Volného prostoru je patrnì více po porodu dvojèat a u dojnic velkého rámce. Významné mohou
být rovnìž i další genetické, rodinné dispozice, což se projevilo zvláštì pøi využívání embryotransferu.
Více prostoru bude logicky rovnìž u zvíøat, která v závìru bøezosti pøijímala ménì krmiva, napø. kvùli nemocným
konèetinám nebo stresu pøi zaøazení do skupiny nedlouho pøed otelením.
Snížení pøíjmu krmiva v dobì porodu je také markantnì vìtší u ztuènìlých dojnic. Souvislost s tìlesnou kondicí
pøed porodem lze dokumentovat na výsledcích jedné americké studie 95 stád :
Tìlesná kondice
Procento výskytu dislokací slezu
2,75 - 3,25 (hubené)
3,1
3,25 - 4
6,3
4 - 5 (obézní)
8,2
38
Upøednostnìní mobilizace tukových rezerv pøed pøíjmem krmiva má u obézních dojnic ještì závažnìjší dopad
než je jen zvýšená pravdìpodobnost postižení dislokací slezu. Dochází k zaplavení jater uvolnìnými tuky a nezøídka
k již nezvratnému narušení funkce tohoto životnì dùležitého orgánu. Stupeò ztuènìní jater a jejich poškození
(projevující se mimo jiné až viditelnou žloutenkou) u øady dislokací pøedevším obézních dojnic rozhoduje o jejich
osudu. I po pøifixování slezu do jeho normální polohy takto vážnì postižené dojnice nadále chøadnou a mohou
i uhynout.
Jakékoli zdravotní problémy pøi a po porodu doprovázené nechutenstvím, omezením pøíjmu krmiva (zmenšením
bachoru) stupòují riziko vzniku DS. Dislokace se èastìji vyskytují po abortu, tìžkém porodu a porodní paréze.
Mimo mechanický vliv prostoru je za hlavní bezprostøední pøíèinu vzniku dislokace slezu považováno snížení
motility a kontraktility (ochabnutí) trávicího aparátu. V takovém pøípadì dochází ve slezu k hromadìní zažitiny
a pøedevším plynu, protože vstup z knihy do slezu neleží v nejvyšším místì slezu a plyn z kopule musí být aktivnì
vytláèen zpìt do knihy èi dále do støev. Není-li tomu tak, hromadící se plyn roztahuje a posouvá slez nahoru podél
stìny dutiny bøišní (asi jako nafukovací balón stlaèený pod vodu), což umožòuje volné upevnìní støední a zadní
èásti slezu a elasticita stìny, která se mùže snadno roztáhnout. V schématu je naznaèeno že, tak vzniká bludný kruh
- nahromadìní plynu a roztažení stupòuje ochabnutí (pokles motility a kontraktility) stìny a naopak. Dilatovaný
slez údajnì postupnì snižuje i svoji sekretorickou èinnost, zhoršuje se tak trávení ve slezu. Pasáž zažitiny mùže být
navíc zhoršena poruchou vegetativní nervové soustavy, uzavíráním pyloru (Illek a kol. 2002).
Ochabnutí kontraktility a motility trávicího traktu i slezu mùže zpùsobit výrazný (nepøirozený) pokles hladiny
vápníku. Prevence hypokalcémií tedy mùže být zároveò úèinným postupem proti dislokacím slezu. U øady našich
chovù s hromadným výskytem DS skuteènì došlo po úpravách krmné dávky a odstranìní hypokalcémií k výraznému poklesu DS. Pokud ale v daném chovu hypokalcémie nehrají dominantní roli mezi možnými pøíèinami vysokého výskytu DS (není nejvìtším nedostatkem, nejvìtší chybou), nepøinese prevence na tomto úseku podstatné
zlepšení.
Ochabnutí trávicího traktu vèetnì slezu (v kombinaci s nechutenstvím) zpùsobují rovnìž toxiny. Jak exogenní
z nevhodného krmiva, tak endogenní vzniklé pøi zánìtech a rozpadu baktérií, tìlních tekutin a tkání. K jejich
masivní produkci dochází v inkriminovaném období zejména pøi porodních a poporodních infekcích. Po zadržení
lùžka a pøi metritidách dochází k diagnostikování DS nìkolikanásobnì èastìji. Nález DS u dojnice postižené akutní
poporodní metritidou je bìžnou kombinací tìchto onemocnìní. Zda po zatížení toxiny skuteènì dojde k DS mùže
rozhodovat stav jater (závisející i na jejich ztuènìní).
Témìø pravidelnì trpí dojnice s DS souèasnì i ketózou. V jednotlivém pøípadì mùže být obtížné øíci, zda se
nejprve rozvinula DS nebo ketóza. Jak ale z pøedchozích odstavcù vyplývá, v žádné z tìchto dvou variant se nejedná
o poèátek øetìzce. Rozsáhlá sledování nicménì ukazují, že deficit energie (pøekraèující pøirozené možnosti kompenzace a vedoucí k hyperlipomobilizaci) je spoleèným jmenovatelem, znakem øady metabolických poruch, øady
klinických onemocnìní, která pøedcházejí DS.
OPAKOVANÌ VYŠETØOVAT VŠECHNY PROBLÉMOVÉ
Z výše uvedeného vyplývá, že na DS by mìly být v prvých týdnech po porodu (nejintenzivnìji v 2. a 3. týdnu
p.p.) opakovanì vyšetøovány všechny dojnice vykazující jakékoli zdravotní problémy (i tìžší mastitidy, prùjmy nebo
naopak zácpy - zpomalení pasáže a samozøejmì zvíøata projevující nechutenství, stagnaci eventuálnì až pokles
užitkovosti, èi dokonce výrazné hubnutí nebo zapadnutí oka), obzvláštì dùkladnì pak krávy s poporodními zánìty
dìlohy. Dislokace slezu lze do znaèné míry pojímat jako sekundární onemocnìní, kterému pøedcházela A) orgánová èi celková onemocnìní z individuálních pøíèin (napø. tìžký porod) nebo B) metabolické poruchy, subklinická
onemocnìní zapøíèinìná nedostatky pøedevším ve výživì a krmení (pøedevším subklinické acidózy bachorového
obsahu, ketózy a hypokalcémie). Na klinické úrovni se tyto nedostatky vìtšinou projevují celkovì vyšší nemocností
ve stádu - nárùstem poètu zadržených lùžek, metritid, “ketóz” a (hyper)lipomobilizaèního syndromu event. ulehnutí
po porodu. Celkové zhoršení zdravotního stavu stáda se vìtšinou jednoduše manifestuje i zvýšeným výskytem mastitid. Ve všech tìchto situacích je na místì zintenzívnit i diagnostiku DS. Vzhledem k tomu, že DS nemusí být pøítomna trvale, mohou ketolátky být první permanentní stopou v odhalování zdravotních problémù, vèetnì dislokací
slezu. Neodhalené a neošetøené DS ve vìtšinì pøípadù zakonèují øetìzec zdravotních problémù dané dojnice a jsou
bezprostøední pøíèinou ztráty dojnice (samovyléèení je možné, ale ménì èasté).
ZPÙSOB VYŠETØENÍ
K vlastnímu vyšetøení na dislokaci slezu staèí nìkolik vteøin. Tím nejpodstatnìjším je poslech spojený s poklepem, který vyvolá kovovì znìjící, zvonící tóny (viz obr. 1, vpravo). Pøední plná èára vyznaèuje hranici mezi dutinou
hrudní a dutinou bøišní, èárkovaná nejèastìjší polohu slezu pøesunutého mezi stìnu vyztuženou žebry a bachor
39
a zadní plná oblá èára znázoròuje prùbìh posledního žebra. Je tedy patrné, že ve vìtšinì pøípadù levostranných
dislokací slezu (LDS) slez zùstává uložen v hrudním koši, jen pøi velké dilataci pøesahuje poslední žebro do hladové
jámy. Vyšetøovat na DS je doporuèitelné nauèit i chovatele. Poslouchat lze místo komùrkou fonendoskopu i pøímo
pøiložením ucha a klepat lze (pravou rukou) rukojetí nìjakého pøedmìtu, napø. tìžšího nože, nùžkami a pod. nebo
i jen cvrnkat prsty, i když prsty je to ménì intenzivní. U zdravé krávy jsou i pøes žebra slyšet jen bachorové rotace.
Jsou li poklepem zjištìny zvonivé zvuky (obecný fyzikální jev - plyn v dutinì), je tøeba rozhoupat bøišní stìnu dole
za žebry (obr. 1, vlevo), zda lze vyvolat i šplouchání (volná tekutina). Šplouchání bývá nìkdy slyšitelné i na dálku,
ale jen pøi pøímém poslechu lze postøehnout, že pøipomíná kovovì znìjící (rozléhající se) šplouchání menšího
množství tekutiny v konvi na mléko èi láhvi. Charakteristické kovové tóny pøi poklepu (a balotáži) na levé stranì
bývají u dojnic sice nejèastìji zapøíèinìny levostrannou dislokací slezu, ale vznikají i v jiných pøípadech a tudíž
jejich samotná existence není dostaèující ke stanovení spolehlivé diagnózy. Ty jsou možné teprve v kombinaci s dalšími nálezy.
Obr. 1: Vyšetøení na dislokaci slezu (poslech spojený vpravo s poklepem, vlevo s balotáží)
Mnohem ménì èasto (v pomìru 1:10 až 20) mohou totožné zvuky vznikat i v bachoru pøi intenzivním a nìkolikadenním nechutenství nebo pøi prosté tympanii, pøedevším pokud v bachoru není pevný obsah (tvoøící normálnì
hlavní støední vrstvu nad bachorovou tekutinou). Pak jsou tyto zvuky slyšitelné i v celé hladové jámì, což by spíše
teoreticky mohlo znamenat i výskyt extrémnì rozsáhlé DS. Ve vìtšinì bìžných pøípadù ale dislokovaný slez bývá
schován za žebry (i když mùže zasahovat rùznì vysoko - až nahoru nebo být jen ve spodní tøetinì) a v hladové
jámì bývají slyšitelné (slabší) bachorové rotace (dùkaz pevného obsahu). O pevném obsahu v bachoru je možno
se pøesvìdèit rektálním vyšetøením i v pøípadech jeho sistované èinnosti. Rektálnì je souèasnì provìøena jeho velikost (možnost zvonìní v prázdném prostoru nad zmenšeným bachorem, obzvláštì pøi pneumoperitoneu) a uložení
orgánù (výjimeènì možnost pøesunutí dilatovaného /slepého/ støeva doleva nad zmenšený bachor).
Pøi nejednoznaèných rektálních nálezech je na místì zavést sondu do bachoru. Již pøi a bezprostøednì po zavádìní je možno sledovat zda se zvukové fenomény nezmìní v dùsledku odchodu plynu z “prázdného” eventuálnì
mírnì tympanického bachoru. Pøi následném vhánìní (foukání) vzduchu do sondy posuzujeme slyšitelnost probublávání. Je li probublávání slyšet jasnì bezprostøednì všude tam, kde byly kovové tóny a šplouchání, jedná se
o “prázdný” bachor. Pøes LDS (eventuálnì pøes jiné pøekážky, napø. rozsáhlý absces nebo pøi odstupu bachoru od
stìny bøišní) je probublávání slyšet jen tlumenì. Napomoci mùže i odbìr bachorové tekutiny pro stanovení obsahu
chloridù - prokázání refluxu. Jako poslední neinvazivní ale obtížný úkon pøichází v úvahu simulace repozice slezu
válením. Diagnostika by dále mohla spoèívat v punkci (riziko peritonitis v dùsledku výronu obsahu), laparoskopii
èi probatorní laparotomii.
40
Tekutina a bakteriální plyn se mohou nahromadit v intraabdominálním nebo retroperitoneálním abscesu nebo
infikovaném seromu vzniklém po punkcích, trokarování nebo laparotomii s následnou infekcí rány, v ojedinìlých
pøípadech u reticuloperitonitis traumatica nebo po perforaci dìlohy. Mùže se jednat o rozsáhlé útvary, které se
v ohranièené oblasti (podobnì jako pøi dislokaci slezu) projevují jasným zvonìním a šploucháním. Tyto zvuky ale
vìtšinou nezasahují pod žebra a jsou konstantní výšky a intenzity.
Zatímco nález zvonících zvukù na levé stranì pøedstavuje vždy nìjaký nefyziologický stav, na pravé stranì je situace složitìjší, protože zde je možno kovové tóny nìkdy vyvolat i u zdravých zvíøat - v hladové jámì kvùli urèitému
napìtí stìny bøišní a pøirozenì prázdnému prostoru v pravém horním kvadrantu bøišní dutiny nebo i pod posledními žebry (ale jen nahoøe vzadu!) pøi zdravotnì nevýznamné plynatosti v tlustých støevech. Pokud však zvonìní
vzniká v okrouhlé oblasti (ve støední výšce trupu), je pøevážnì pod žebry, zasahuje dopøedu blízko k hranici mezi
dutinou bøišní a hrudní, je doprovázeno výrazným, kovovým, rozléhajícím se šploucháním (u nemocných zvíøat),
na ploše o prùmìru nìkolika desítek cm (až 1 m), jedná se s nejvìtší pravdìpodobností o pravostrannou dislokaci
slezu (PDS). Veterinárnímu lékaøi pak pøináleží definitivní posouzení a odlišení PDS od více vzadu a nahoøe se
projevujících stavù (jako je plynatost tlustých støev, dvanácterníku, koneèníku, eventuálnì klièek tenkého støeva,
pneumoperitoneum, více èi ménì výrazná a závažná dilatace a dislokace slepého støeva, physometra a další) pøedevším prostøednictvím rektálního vyšetøení. Pro chovatele je dostaèující u rizikových zvíøat upozornit na zvonìní (a
šplouchání) pod pravými žebry.
Stává se, že slez pøesunutý nejprve doleva se po nìkolika dnech èi týdnech pøemístí naopak doprava a pendluje
zpìt nebo zde setrvává. Pravostranné dislokace tvoøí cca 1/10 (výjimeènì až 1/3) všech pøípadù. Pøíèinou vyššího
podílu mùže být opoždìné odhalování DS. Pravostranné DS se vyskytují v prùmìru o nìco pozdìji než levostranné
(jen 50 - 70 % bìhem prvého mìsíce po otelení). Dùvodem mùže být postupnì se zvìtšující bachor, neumožòující
tak snadné podsunutí doleva.
PØÍÈINY HROMADNÉHO VÝSKYTU
Pøi odhalení více pøípadù souèasnì èi krátce po sobì je na místì hledat plošnì pùsobící vlivy a nedostatky pøedevším ve výživì a krmení (viz Pøehled 1 a 2). Právì výživa (spoleènì s celkovou úrovní a zpùsobem chovu) rozhoduje
o tom zda se projeví jinak závažné rizikové faktory jakými jsou plemeno a genetická predispozice. Dokladem toho
byl témìø nulový výskyt DS u donedávna èistì pastevnì chovaného holštýnského skotu na Novém Zélandì. Ale i v
chovech s intenzivní výživou se dá tomuto onemocnìní úèinnì pøedcházet. Dùkazem jsou holštýnské chovy s trvale
skuteènì nízkým výskytem DS (do 1 %).
Z široké palety možných nedostatkù lze na první místo vyzdvihnout nízký obsah efektivní vlákniny v krmné dávce
(pøíp. vysoký stupeò rozmìlnìní èástic), což je ještì významnìjší než zkrmování vysokých dávek jadrného krmiva.
Hlavní pøíèiny dislokací na úseku výživy
vysoké BCS (tìlesná kondice) na konci laktace a ante partum (a.p.) = pøed porodem
snížení náplnì a motoriky bachoru
 nízká kvalita (smìsné) krmné dávky, pøedevším objemných krmiv
 nízký pøíjem sušiny v dobì stání nasucho (pomáhá objem ad libitum, pohyb)
 vysoká koncentrace energie pøed porodem (doporuèuje se max. 6,9 MJ NEL/kg sušiny)
 silný pokles pøíjmu krmiva pøed porodem
 pomalý vzestup pøíjmu krmiva po porodu
 nízký obsah hrubé vlákniny (pøed porodem musí být min. 17 %)
 nízký podíl efektivní vlákniny, délka èástic hrubé píce
špatný pomìr objem : jádro
 vysoké dávky jádra pøed porodem (více než 0,75 % živé hmotnosti)
nízká absorpce tìkavých mastných kyselin (TMK) v bachoru - pøestup do slezu
 rychlé zvýšení dávek jádra pøed porodem
 rychlé zvýšení dávek jádra po porodu (doporuèuje se tøi až ètyøi dny na úrovni a.p., pak max. 0,25 kg
dennì)
 náhlé, rozsáhlé zmìny krmné dávky
malá adaptace sliznice bachoru
malá adaptace mikroflóry v bachoru
 nízké dávky jádra pøed porodem (ménì než 0,5 % ž. hm.)
 krátká doba návyku pøed porodem (požaduje se dva až tøi týdny a.p.)
hypokalcémie
negativní energetická balance pøed porodem, ketóza pøed i po porodu
41
Možné pøíèiny vzniku dislokací slezu související se zpùsobem krmení







nízká èetnost zakládání krmiva nebo pøihrnování
nízké rozdìlování denní dávky jádra (min. tøi až ètyøi dávky, max. 2,5 kg najednou)
vysoký stupeò rozmìlnìní èástic
velká možnost selekce ze smìsné krmné dávky
málo èasu na pøíjem krmiva
nízký poèet krmných míst na zvíøe
velká konkurence - boje o hierarchii ve skupinì obzvláštì krátce pøed porodem
PREVENCE
Pøedcházení dislokacím slezu nespoèívá ve specifických opatøeních (jako je napø. pøi hypokalcémiích zkrmování
aniontových solí), ale s ohledem na polyfaktoriálnost a “sekundárnost” se zamìøuje na celkovou optimalizaci výživy
a péèe o dojnice pøed, pøi a po porodu a na prevenci predisponujících poruch a onemocnìní (pøedevším acidózy
bachorového obsahu, steatózy a ketózy, minerálních dysbalancí - hlavnì hypokalcémie a zadržení lùžka).
V prvé øadì se jedná bránìní ztloustnutí dojnic již v závìru laktace a pøi stání na sucho.
Pro minimalizaci deprese pøíjmu v dobì porodu se obzvláštì v období pøípravy na porod má jednat o vyrovnanou chutnou krmnou dávku, s dostatkem strukturální vlákniny. Svým složením se má blížit krmné dávce v období
rozdojování, tj. má obsahovat všechny hlavní souèásti. Samozøejmostí by mìlo být, že se jedná o èerstvá, kvalitní,
zdravotnì nezávadná krmiva a že žlab by nemìl být nikdy prázdný a mìlo by být dostatek místa pro všechna zvíøata
ve skupinì. Pøednost mají smìsné krmné dávky ovšem pøi stálé kontrole zachování dostateèné struktury (ne pod
1 cm) bez možnosti selekce. Energie nesmí být ani málo ani moc. Pøíjem volného sena by mìl být limitován. Pøi
problémech je možno nedostatek energie øešit aditivy: užíván napø. propylenglykol, glycerol - 2 týd. a.p. a min. 3 týd.
p.p.(Illek a kol., 2002), v zámoøí ionofory - hlavnì monensin. Po porodu je pøípadnì možno podat velkoojemový
nálev - “drenèování”.
Mnohdy vznikají problémy spíše než složením krmné dávky náhlostí její zmìny - nedostateènou adaptací s rizikem vzniku subklinických acidóz. Prevence v období rozdojování založená na postupném zvyšováním podílu
koncentrovaných krmiv se zaøazením pufrù (1 % sušiny KD nebo1-3 % koncentrovaných krmiv) a eventuálnì i probiotik, kvasinek.
Stres je tøeba minimalizovat pøed, pøi a po porodu. Minimalizace transportù, zmìn v ustájení a ve skupinách.
Pøednostnì volné ustájení v období stání nasucho i v porodním boxu s odpovídajícími zoohygienickými podmínkami. Zde pobyt 5 dní a.p. a min. 2 dny p.p. Dohled nad porody a pouze pøimìøené zasahování. Rozumné pøipaøovací plány s ohledem na velikost telat. Pøi možnosti dìlení skupin na prvotelky a starší dojnice.
Úprava paznehtù pøi zaprahování a vùbec vèasná léèba kulhání. Dùsledná kontrola zdravotního stavu v poporodním období (zvláštì u prvotelek), pøi náhlém poklesu nádoje odborné vyšetøení veterinárním lékaøem a okamžitá
léèba všech zdravotních poruch.
Nízkého výskytu DS (optimálnì do 1%) lze tedy dosahovat pouze pøi metabolické a zdravotní stabilitì celého
stáda (i v rozhodujícím peripartálním období) a pøi velmi dobré úrovni péèe. Pøi postižení více jak 5 % dojnic roènì
je na místì hledat opatøení k nápravì. Na rozdíl od metabolických poruch a subklinických onemocnìní pøedstavují
DS jeden z relativnì snadno klinicky zjistitelných ukazatelù zdraví stáda.
LÉÈBA
Vèasné zjištìní tohoto onemocnìní poskytuje více možností øešení (než je jen klasická operace nebo vyøazení)
pøi nižších nákladech a ztrátách (do 5 až 10 % normované 305 denní užitkovosti). U èerstvých DS a DS malého
rozsahu mají nezanedbatelnou šanci na úspìch i levnìjší a jednodušší formy léèby (viz následující pøehled) za
pøedpokladu léèby všech ostatních onemocnìní, kterými je v danou chvíli dojnice postižena.
Indikace pro konzervativní terapii DS:
1. Iniciální forma postupu pøedevším
u DS menšího rozsahu
u krátce trvajících levostranných DS
k stabilizaci pacientky pøed operací (pokroèilé, komplikované pøípady)
2. Cílem pouze doèasná repozice DS do doby
proveditelnosti chirurgického zákroku
uplynutí ochranné lhùty pøed (nutnou) porážkou
dodávky na normální porážku
42
3. Ekonomika
4. Volba ze strany chovatele
5. Souèasné postižení jinými vážnými onemocnìními
znemožòující provedení chirurgického zákroku na stojícím zvíøeti (slabost, porodní paréza, postižení
pohybového aparátu)
omezující prognózu zvíøete (výrazné ztuènìní jater) a odrazující od nasazení léèiv s ochrannou lhùtou
(antibiotika jsou standardní souèástí klasických operaèních metod otevírajících dutinu bøišní)
omezující budoucí využití dojnice (tìžké poporodní komplikace)
6. Možnosti, vybavení, zkušenosti veterinárního lékaøe
7. Nemožnost chirurgického zákroku z dùvodù èasových
I) Konzervativní léèba (bez fixace slezu)
1. Úprava krmné dávky (zvýšení podílu kvalitních, chutných objemných krmiv s efektivní vlákninou, zamíchání
sníženého množství jádra do objemu) - trvalé samovyléèení možné
2. Medikamentózní terapie
 samotná ........................................... (trvalý úspìch maximálnì u cca 40 %)
 spoleènì s válením zvíøete............... (trvalý úspìch v prùmìru u 30, max. u cca 60 %)
 spoleènì s válením a vyvázáním pravé pánevní konèetiny na ?2 týdny ........ (trvalý úspìch u cca až 80 %)
II) Fixace slezu
1. Trokarování a kolíèky (v høbetní poloze) ....................... (úspìšná fixace i u více než 90 %)
2. Otevøení dutiny bøišní (pøišití stìny slezu nebo opony)...(úspìšná fixace i u více než 90 %)
Pøedevším u levostranných DS je možno volit rùznou strategii, tj. rùznì kombinovat jednotlivé metody a stupòovat pùsobení. Hlavnì u èerstvých DS je možno léèbu zahájit èistì medikamentóznì a dva dny usilovat o samovolnou
repozici slezu. Je možné i trvalé (samo)vyléèení, zvláštì je li podpoøeno úpravou KD èi dokonce úèinnou léèbou
doprovodných (primárních) onemocnìní. V nízkoužitkových chovech (cca 4 - 5 000 kg mléka) mùže samovyléèení
dosahovat až nìkolika desítek procent pøípadù DS, i když u nìkterých kusù k nìmu dochází až po nìkolikatýdenním (pøerušovaném) trvání DS spojeném s poklesem dojivosti (napø. o cca 1/3 denního nádoje) a s výrazným
vyhubnutím. Šance na samovyléèení ale patrnì klesají s nárùstem prùmìrné užitkovosti, tj. mimo jiné s intenzifikací
výživy.
U pravostranných dislokací by se nemìlo provádìt válení (a tudíž i trokarování) vzhledem k riziku, že pøesunutý
slez by už mohl navíc být i zauzlený nebo se pøi této manipulaci zauzlit. U tìchto metod se tak uvedená procenta
úspìšnosti vztahují pouze k levostranným DS.
U pravostranných DS (bez zauzlení) je o nìco málo nižší úspìšnost i u metod s otevíráním dutiny bøišní. U
výrazných pravostranných dislokací nelze podle vnìjších pøíznakù urèit, zda se nejedná už i o èerstvé zauzlení.
Zauzlení vede brzy k nenapravitelnému poškození slezu z dùvodu narušení krvení a inervace. U neošetøené dojnice
dochází bìhem dvou až ètyø dní k srdeènímu selhání a úhynu (kvùli šoku mùže uhynout i rychleji, bìhem nìkolika
hodin).
Popis jednotlivých zpùsobù léèby a DS vùbec byl již i u nás presentován a publikován v øadì pøíspìvkù (Fleischer
1997; Beèváø a kol., 2001a,b; Fleischer a Šlosárková 2002,2003; Šterc a kol. 2002). Doplnit lze nìkteré poznámky.
Postup vyvázání pravé pánevní konèetiny spoèívá v nasazení širokého koženého pouta (smyèky z lonže) nad spìnkový kloub. K poutu se pøipevní provaz délky asi 30 cm (provaz by mìl být chránìn napø. navleèenou hadicí, aby se
zabránilo pøípadnému poranìní konèetiny pøi obranných pohybech), který se pøipevní k fixaènímu bodu (kovové
stání ve zdi, kruh v podlaze). Zvíøe je takto nuceno lehat na levou stranu a tím se omezí možnost recidivy. Nasazení
pouta (lonže) by nemìlo nastat okamžitì po dokonèení válení a povstání zvíøete a pokud možno ne veèer, aby
vzdorovité zvíøe zùstalo pod kontrolou, a mohlo být eventuálnì z fixace uvolnìno. Konèetina by mìla být vyvázána
minimálnì 2 týdny. Jako možnost øešení pøedevším èerstvých LDS menšího rozsahu je zmínìno i pouhé vyvázání
pravé pánevní konèetiny bez válení. Není ale známo, že by úspìšnost tohoto postupu byla šíøeji ovìøována a vyhodnocena.
Nejefektivnìjší alternativou ke klasické operaci se jeví fixace slezu pøes kùži. Výhody: Žádná operaèní rána,
žádná ochranná lhùta (na rozdíl od klasické operace se nepoužívají antibiotika) a tudíž nadále neomezená možnost
eventuálního masného zhodnocení zvíøete. Rychlost - celý zákrok mùže trvat jen 10 minut. Cena - globálnì cca
50 % ceny klasické operace eventuálnì i ménì. Menší trauma - rychlejší zotavení. I když byly metody perkutánní
fixace pùvodnì zavedeny pro ošetøení zvíøat ménì cenných èi ménì perspektivních, po jejich zvládnutí lze jimi
dosahovat výsledkù plnì srovnatelných s laparotomickými metodami. Zatímco u klasické operace lze využít zkušeností z jiných indikací (napø. císaøský øez) nebo od jiných druhù, zde se jedná o svébytnou metodu a z toho snad
mùže vyplývat urèitá nároènost na osvojení. Omezení bìžné perkutánní fixace spoèívá v tom, že ji nelze provést,
43
pokud slez není momentálnì dislokován (není naplnìn plynem), nelze pøímo zkontrolovat stav stìny slezu, jater
èi dalších orgánù v dutinì bøišní a hùøe se provádí u pacientù s velmi silnì zmenšeným bachorem (nìkteré dlouho
trvající dislokace) a pøi nahromadìní velkého množství tekutiny ve slezu.
Celková prognóza u pacientek s DS závisí èasto spíše nìž na úspìšnosti zákroku na dalších souèasnì se vyskytujících onemocnìních. Dojnice s DS trpí pøibližnì dvakrát èastìji ještì dalšími onemocnìními než srovnatelné
dojnice ve stádu a bývají dvakrát èastìji vyøazovány.
Literatura
Beèváø, O., Illek, J., Šterc, J., Bartoš, R.: Zkušenosti s chirurgickým øešením dislokace slezu u skotu. In: “Zdravotní problematika pøežvýkavcù”, III. Støedoevropský buiatrický kongres, Mílovy 24.-25. 5. 2001a, s. 163 - 168.
Beèváø O., Illek J., Matìjíèek M.: Dilatace a dislokace slezu u skotu. Veterináøství, 51, 2001b, è. 11, s. 515 - 523.
Fleischer, P.: Nové možnosti terapie dislokace slezu u skotu. In: Sborník abstrakt odborného semináøe “Produkèní a reprodukèní choroby skotu” Forum Veterinarium. Brno 4.7.997, s. 6-8.
Fleischer, P., Šlosárková, S.: Diagnostika, terapie a prevence dislokací slezu. In: Sborník semináøe “Tekro - dojnice 2002”. Vìtrný Jeníkov 20. èervna 2002, s. 22 - 29.
Fleischer, P., Šlosárková, S.: Dislokace slezu u dojnic. Farmáø, 9, 2003, è. 2, s. 45 - 48.
Illek J, Beèváø O, Matìjíèek M.: Dilatace a dislokace slezu u skotu. Èernostrakaté novinky, 11, 2002, è.2, s. 61
- 64.
Šterc J., Alexandrová P., Haas D., Lepková R.: Chirurgické øešení dilatace a dislokace slezu u skotu. Sborník
referátù 8. odborného semináøe Èeské buiatrické spoleènosti a Kliniky chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno “Zdravotní problematika pøežvýkavcù” 9. 11. 2002, s. 31 - 50.
Kontakt:
MVDr. Petr Fleischer, Ph. D.
Klinika chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno
e-mail: [email protected]
Tel.: 541 562 998
44
Diagnostika a prevence metabolických onemocnìní telat
v poporodním období
Pavlata L., Dvoøák R., Pechová A., Podhorský A.
Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta veterinárního lékaøství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Úspìšný odchov telat urèuje významnou mìrou budoucí užitkovost dospìlých zvíøat. Každý výskyt onemocnìní,
aś už ve formì klinické èi subklinické, v období odchovu zhoršuje rùstové schopnosti a do urèité míry i budoucí
užitkovost.
V udržování optimálního zdraví telat hraje roli velké množství faktorù. Velmi významné jsou aspekty genetické.
Péèe o zdraví telat tak zaèíná již výbìrem provìøených a zdravotním kritériím vyhovujících zvíøat do plemenitby,
pøípadnì cíleným šlechtìním na vyšší odolnost zvíøat. Pøi výbìru zvíøat pro plemenitbu bychom mìli respektovat
zásadu, že k obnovì stád jsou ze zdravotního hlediska vhodná zvíøata od nadprùmìrnì dlouhovìkých zvíøat. Životaschopnost a odolnost novorozených telat je dále závislá na prùbìhu celého intrauterinního vývoje a také vlastního porodu. Mezi základní faktory, které negativnì ovlivòují životaschopnost telat již v prùbìhu gravidity, patøí
nevyrovnanost a neplnohodnotnost krmné dávky, respektive poruchy metabolismu krávy, krátké období stání na
sucho nebo narušování tohoto období, nevyvinutí specifické odolnosti vùèi mikroflóøe stájového prostøedí vlivem
krátké expozice bøezích krav a jalovic vùèi tomuto prostøedí, nevhodné ustájení a nepøíznivá epizootologická situace v chovu. Pøi porodu je dùležitý jeho prùbìh, resp. délka, hygiena stájového prostøedí a vlastního porodu a také
zpùsob vyšetøení a ošetøení telete (zajištìní prùchodnosti dýchacích cest, dùkladné ošetøení pupeèníku, osušení,
napojení) i jeho matky po porodu (pøedevším kontrola mléèné žlázy a kvality kolostra). Každému teleti od matky,
která mìla zdravotní problémy v období gravidity, a také telatùm po komplikovaném porodu se známkami snížené
životaschopnosti je potøeba vìnovat zvýšenou individuální péèi. Velmi významné jsou také vhodné podmínky ustájení a technologie chovu respektující fyziologické potøeby telat a minimalizující pravdìpodobnost vzniku a šíøení
nemocí.
Vlastní poruchy zdravotního stavu telat lze rozdìlit do nìkolika základních skupin. Mezi nejèastìji popisované
skupiny onemocnìní se øadí vrozené a vývojové vady, poruchy metabolismu, nemoci z dietních pøíèin, infekèní
onemocnìní, orgánová onemocnìní.
Mezi nejèastìjší poruchy metabolismu telat v èasném poporodním období patøí hypoproteinémie a hypogamaglobulinemie v dùsledku nedostateèné kolostrální výživy a dále hypovitaminózy a karence mikroprvkù.
PORUCHY KOLOSTRÁLNÍ VÝŽIVY TELAT
Telata se rodí k samostatnému životu ve vnìjším prostøedí dobøe vybavená. Vznik vìtšiny onemocnìní telat
vychází z nerespektování a narušování fyziologických potøeb telat a je èasto zpùsoben negativním vlivem èlovìka.
Kritickým je pøedevším zabezpeèení dostateènì vysoké úrovnì nespecifické rezistence prostøednictvím kolostrální
výživy. Telata se rodí sice s vyvinutým imunitním systémem, ale ten není ještì zcela zralý. Telata jsou tedy schopna
imunitní odpovìdi na antigeny, ale tato odpovìï je slabší a pomalejší. Vzhledem k typu placenty nedochází u pøežvýkavcù k pøestupu mateøských protilátek do krve telat a ta se rodí v podstatì agamaglobulinemická. Nejdùležitìjším faktorem ovlivòujícím zdraví novorozených telat se tak stává pøijetí dostateèného množství kolostra dobré
kvality v prùbìhu nìkolika prvních hodin po porodu, aby mohlo dojít k absorpci dostateèného množství imunoglobulinù. Kolostrum, v porovnání s mlékem, poskytuje však novorozeným telatùm nejen imunoglobuliny, ale také
základní výživu, vysoký obsah vitaminù (pøedevším rozpustných v tucích - A, D, E), minerálních látek (Ca, P, Mg,
mikroprky) a také øadu nespecifických antibakteriálních faktorù (interferon, laktoperoxidáza, laktoferin) a bunìk,
které rùznými mechanizmy zesilují a aktivují obranné funkce novorozencù. Kolostrální imunoglobuliny jsou pøed
enzymatickým trávením v gastrointestinálním traktu chránìny pøítomností inhibitoru trypsinu. Kolostrum je tak
nutné pro dovybavení imunitního systému telat, je nepostradatelným zdrojem živin v optimálních pomìrech vzhledem k rozvoji trávení a také dùležitým stimulátorem motoriky trávícího traktu, což je potøebné pro odchod støevní
smolky. Na všechny tyto skuteènosti je potøeba pamatovat pøi pøípadném zajišśování náhradní výživy novorozených
telat.
Pro telata je dùležité pøijmout dostateèné množství kolostra o vysoké kvalitì, která je urèována pøedevším množstvím imunoglobulinù. Množství imunoglobulinù se odráží v množství celkové bílkoviny mleziva a tím i jeho mìrné
hmotnosti. Nejjednodušším zpùsobem hodnocení kvality kolostra tak stále zùstává posouzení jeho hustoty, respektive mìøení jeho mìrné hmotnosti pomocí kolostromìru. Za kvalitativnì vyhovující kolostrum je považováno mlezivo o mìrné hmotnosti vìtší než 1 050 kg/m3. Mleziva s hustotou vyšší než 1 070 kg/m3 jsou hodnocena jako
vynikající. K dalším možnostem hodnocení kvality kolostra lze zaøadit stanovení celkové bílkoviny, která by mìla
45
pøesahovat 120 g/l. Takto kvalitního kolostra by tele mìlo pøijmout dostateèné množství. První minimálnì 1,5 - 2 l
by tele mìlo pøijmout v prvních 2 - 3 hodinách po porodu, bìhem prvních 6 - 8 hodin života množství ekvivalentní
minimálnì 5 % své hmotnosti a bìhem 24 hodin 6 - 10 %. Prostupnost støevní bariéry pro imunoglobuliny konèí
ve 32 - 36 hodinách po narození, ale již po 24 hodinách lze absorpci pøes støevní bariéru považovat za absolutnì
nedostateènou. Již 4 hodiny po narození dosahuje stupeò prùchodnosti protilátek sliznicí tenkého støeva telete jen
okolo 70 % výchozího stavu, 6 hodin po porodu nedosahuje už ani 50 % a 10 hodin po porodu klesá pod 30 %.
Tyto absorbované kolostrální imunoglobuliny zabezpeèují ochranu proti systémové infekci. Imunoglobuliny pøijímané po uzávìru strøevní bariéry již nejsou absorbovány, ale zùstávají ve støevì a zabezpeèují lokální kolostrální
a následnì laktogenní imunitu. Jejich pùsobení je dùležité pøedevším pro ochranu proti rota a corona virùm. Èásteèné nebo úplné selhání pøenosu kolostrálních imunoglobulinù do krevního obìhu telat je hlavní pøíèinou náchylnosti novorozených telat k neonatálním onemocnìním a mortalitì telat. K nejèastìjším onemocnìním postihujícím
telata s nedostateènou kolostrální výživou patøí septikémie a prùjmová onemocnìní rùzné etiologie.
Nejlepší alternativou podání èerstvého kolostra vlastní matky je zamražené vysoce kvalitní kolostrum z prvního
nádoje od krav ze stejného prostøedí. Bìhem mražení dochází jen k malému snížení množství imunoglobulinù,
ale jsou narušovány bunìèné souèásti mleziva. Rozmražování mleziva musí probíhat pomalu, bez použití vyšších
teplot, aby nedocházelo k denaturaci bílkovin a nièení imunoglobulinù. Další alternativou je podání krátkodobì
konzervovaného okyseleného kolostra. Okyselení se provádí pøidáním 2 - 3 ml 85% kyseliny mravenèí do 1 l kolostra. Takto konzervované kolostrum je možno použít 3 - 4 dny pøi skladování pøi bìžné teplotì a až týdny pøi skladování v chladu. Pøi okyselení vyšším množstvím kyseliny na nižší pH (4,0) je možné dlouhodobìjší skladování, ale
pøed vlastním podáním je kyselost tøeba neutralizovat na pH 5 - 5,3 pøídavkem jedlé sody (okolo 3,5 g/l).
V rámci prevence i diagnostiky pøíèin zvýšené nemocnosti telat v èasném poporodním období je nutno provádìt
kontrolu kvality kolostrální výživy. Mimo již výše uvedené kontroly kvality kolostra a zpùsobu a množství jeho
podávání telatùm je nutné provádìt objektivnìjší analýzu prostøednictvím vyšetøení krve telat.
Mezi základní zpùsoby hodnotící úroveò kolostrální výživy telat patøí pøedevším metody pøímého stanovení
obsahu imunoglobulinù v krevním séru telat, ale i nepøímá kontrola kolostrální výživy stanovením dalších biochemických parametrù v krvi telat, které mají ke kolostrální výživì vztah (celková bílkovina, aktivita gama-glutamyltransferázy, vitaminy rozpustné v tucích apod.). Nedostateèné napojení kolostrem se u telat manifestuje nejèastìji
laboratornì prokazatelnou hypoproteinemií, hypogamaglobulinemií a hypovitaminozou A a E.
STANOVENÍ IMUNOGLOBULINÙ
Stanovení imunoglobulinù pro posouzení úrovnì kolostrální výživy se provádí v krevním séru telat ve stáøí
2–6 dní po narození. Je využíváno nìkolik instrumentálních laboratorních metod umožòujících pøesné stanovení
koncentrace imunoglobulinù a pøípadnì i jejich jednotlivých frakcí, ale je popsáno i nìkolik orientaèních zkoušek,
které je možno použít pøímo v podmínkách praxe, protože jejich provedení je pomìrnì snadné, rychlé a nevyžaduje
nároènou laboratorní techniku.
K základním používaným laboratorním metodám patøí precipitaèní test se síranem zineènatým, který je založen
na principu vysrážení sérových Ig roztokem ZnSO4. Intenzita vzniklého zákalu je pøímo úmìrná množství sérových
Ig a mìøí se fotometricky. Za dostateènou koncentraci Ig je považován výsledek vyšetøení vyšší než 18 (20) jednotek
zinksulfátové turbidity (U ZST). K dalším používaným metodám stanovení Ig a jejich jednotlivých frakcí patøí
jednoduchá radiální imunodifuze. Za dostateèné hladiny jsou považovány hodnoty IgG vyšší než 10 (15) g/l.
Mezi orientaèní zkoušky umožòující kontrolu kolostrální výživy, resp. úrovnì absorpce kolostrálních imunoglobulinù patøí:
 zákalový test se síranem zineènatým:
0,1 ml séra + 0,9 ml destilované vody - promíchat + 5 ml reagens (250 mg síranu v 1 l destilované vody);
posouzení za 1 hodinu - èirý nebo opaleskující roztok = nízké gamaglobuliny, zákal = dostateèná hladina
gamaglobulinù
 glutaraldehydový test:
0,5 ml séra + 50 µl 10% roztoku glutaraldehydu - nedojde-li bìhem 1 hodiny ke koagulaci = hypogamaglobulinemie
 precipitaèní test se siøièitanem sodným:
do tøech zkumavek s rùznými koncentracemi siøièitanu sodného - 14%, 16% a 18% (1,9 ml) se pøidá 0,1 ml
séra telete, obsah se protøepe a po 1 hodinì inkubace pøi pokojové teplotì se odeète výsledek. Vzorky s velmi
nízkým obsahem imunoglobulinù (menším než 5 g/l) vytváøí precipitát pouze s 18% roztokem, což indikuje
nedostateènou imunologickou výbavu telete. Vzorky s obsahem imunoglobulinù 5 - 15 g/l vytváøejí precipitát
i s 16% roztokem a vzorky s obsahem nad 15 g/l vytváøejí precipitáty se všemi koncentracemi síranu a indikují
dostateènou hladinu protilátek. Kontrola se dá provést již za 6 - 8 hodin po napití kolostra.
46
NEPØÍMÁ KONTROLA KOLOSTRÁLNÍ VÝŽIVY
K nepøímé kontrole kolostrální výživy se používají laboratorní metody, kterými v krvi telete stanovujeme biochemické parametry ovlivòované pøíjmem kolostra. Mezi základní se øadí:
 stanovení celkové bílkoviny v krevním séru telat
Vzhledem k tomu, že telata se rodí v podstatì agamaglobulinemická, je hodnota celkové bílkoviny u telat pøed
napojením kolostrem nízká a dosahuje hodnot okolo 45 g/l a je tvoøena pøevážnì albuminy. Po dostateèném
napojení kolostrem by mìla hodnota celkové bílkoviny v krvi 2 - 6 denních telat pøesahovat 55 - 60 g/l.
 stanovení aktivity GMT
Gamaglutamyltransferáza je dominantnì enzymem nacházejícím se u pøežvýkavcù v hepatocytech a stanovení její aktivity v krvi je využíváno pøedevším v diagnostice jaterních onemocnìní. Tento enzym se však ve
velmi vysoké koncentraci nachází také v kolostru krav. Pokud je tele napojeno kolostrem, dochází ke vstøebání tohoto enzymu do krve telat a aktivita GMT se v krvi telat zvyšuje. Zatímco u telat kolostrem nenapojených je aktivita témìø nulová, po napojení kolostrem se výraznì zvyšuje a dosahuje hodnot až nad 15 µkat/l.
Dle našich výsledkù lze za známku dostateèného napojení kolostrem považovat hodnoty aktivity GMT u 2 6 denních telat vyšší než 8 µkat/l.
 stanovení vitaminù rozpustných v tucích
Vitamíny rozpustné v tucích placentou témìø neprostupují, a proto i jejich koncentrace v krvi novorozených
telat jsou velmi nízké a stoupají až po napojení kolostrem. U telat ve stáøí 2 - 6 dnù by mìla být koncentrace
vitaminu A vyšší než 0,70 µmol/l a vitaminu E nad 4,5 µmol/l.
HYPOVITAMINÓZY A KARENCE MINERÁLNÍCH LÁTEK
Pøi nedostatku vitaminù a minerálních látek, aś už v kombinaci nebo samostatnì, dochází k narušení metabolických procesù a také poruchám imunitních funkcí. Jejich projevy jsou ve velké vìtšinì nespecifické a projevují se
èasto až pøi pùsobení stresu snížením užitkovosti, zpomalováním rùstu, sníženou vitalitou, zhoršenou kvalitou srsti,
poruchami vývoje kostry a pøedevším zvýšenou vnímavostí k infekèním onemocnìním. Jen pøi velmi výrazných
karencích nebo hypo až avitaminózách se mohou objevovat klinické syndromy nebo popisované nozologické jednotky specifické pro jednotlivé prvky a vitaminy. Mezi taková onemocnìní lze zaøadit cerebrokortikální nekrózu
z deficitu vit. B1, nutrièní svalovou dystrofii z nedostatku vitaminu E a selenu, rachitidu z poruch metabolismu vit.
D, vápníku a fosforu, strumu z karence jódu, mléènou tetanii telat v dùsledku snížení plazmatické koncentrace
hoøèíku, depigmentace srsti a její vypadávání okolo oèí pøi deficitu mìdi a zinku, pøeklubní postoje a deformace
konèetin z deficitu manganu apod. Nejèastìjší jsou však pøíznaky nespecifické, i díky tomu, že karence a hypovitaminózy se vìtšinou vyskytují v kombinacích a nikoli samostatnì. U vitaminù je jejich potøeba ovlivòována i pøítomností a pùsobením antivitaminù (zejména v krmivu). Jejich zvýšená potøeba je dána i pøívodem urèitých nutrièních
látek, v jejichž metabolizaci hrají fyziologickou roli. Potøebu vitaminù zvyšuje i podávání antimikrobik a pøípadnì
i antiparazitik poškozujících gastrointestinální mikroflóru podílející se jinak na jejich syntéze. Také veškerá zvýšená
zátìž organismu (tìlesná, stresová…) vede k aktivaci metabolických pochodù podílejících se na udržování homeostázy organismu a tudíž i enzymových systémù jejichž souèástí vitaminy jsou. Taktéž degradace a exkrece jakýchkoli
toxinù vyžaduje vyšší enzymovou aktivitu a tudíž i potøebu vitaminù. Tyto zákonitosti popsané pøi nedostatku vitaminù platí pøimìøenì i pro karence mikroprvkù. Ty jsou ve vìtšinì pøípadù také kofaktory enzymù nebo aktivátory
hormonù podílejících se na regulaci metabolických procesù. Klinika karencí je tedy èasto velmi podobná jako pøi
hypovitaminózách. Jen zde èastìji vystupují nìkteré z nespecifických pøíznakù jako lízavka, anemie a snížení chuti
k pøíjmu krmiva.
Karence mikroelementù
U pøežvýkavcù je saturace mikroprvky do urèité míry urèována již geografickou lokalitou, neboś ta primárnì
ovlivòuje pøívod tìchto živin do jejich organismu. Existuje zde vazba pùda - rostlina - zvíøe, ovlivòující stupeò zásobení sledovaným prvkem. Vyšší pøirozené koncentrace mikroprvkù se nacházejí v jadrném krmivu v porovnání
s krmivy objemnými. Využitelnost minerálních látek z krmné dávky je významnì ovlivòována jejich vzájemným
a pomìrnì složitým antagonismem. Dalším významným faktorem ovlivòujícím využitelnost je forma, v jaké minerální látky do organismu pøicházejí. Obecnì je lepší využitelnost popisována u organicky vázaných forem prvkù.
Mezi možné pøíèiny nedostatku mikroprvkù tak patøí jak pøíèiny exogenní - nedostatek a nevhodný pomìr
prvkù v pùdì a krmivu, tak endogenní - pøedevším poruchy trávícího ústrojí a nedostateèná utilizace ve tkáních. Vzhledem k tomu, že vìtšina minerálních látek pøestupuje pøes placentu do krve plodu, je stav zásobení
organismu telat po narození urèován stavem zásobení matky v období gravidity. Dalším významným zdrojem
minerálních látek pro telata je také mlezivo, ve kterém se mikroprvky nacházejí v 5 - 10 krát vyšší koncentraci
v porovnání s mlékem.
47
V diagnostice karencí mikroprvkù se doporuèuje postupovat v souladu s obecným diagnostickým pøehledem
zahrnujícím analýzu pùdy, analýzu rostlin, resp. krmiv, vyšetøení zvíøat - stanovení obsahu prvkù v tìlních tekutinách, stanovení obsahu prvkù ve tkáních, stanovení koncentrace jednotlivých metabolitù nebo aktivity enzymù
majících vztah k vyšetøovanému prvku, klinický nález a patologicko-morfologický nález. Základním pøedpokladem
úspìšné diagnostiky mikrominerálních karencí je pøesná a citlivá laboratorní technika umožòující stanovení stopových množství prvkù ve vyšetøovaných vzorcích a znalost metabolismu prvku, aby byly k analýzám odebírány
vhodné vzorky. Mezi nejèastìji používané analytické metody patøí atomová absorpèní spektrofotometrie.
Také strategie terapie a prevence karencí mikroprvkù by mìla vždy vycházet ze znalosti metabolismu prvku
v organismu a z co nejpøesnìjší diagnostiky stupnì zásobení organismu daným mikroprvkem. Platí, že pokud zjistíme klinické formy onemocnìní z deficitu mikroprvkù snažíme se zajistit individuální parenterální nebo perorální
suplementaci, ale zároveò s tím bychom mìli zavádìt plošná preventivní a terapeutická opatøení založená pokud
možno na perorální suplementaci chybìjícího prvku prostøednictvím krmné dávky. Vždy si však musíme uvìdomovat, že mikroprkvky jsou také potenciálnì toxické.
Mezi nejvýznamìjší mikroprvky patøí selen, zinek, mìï, mangan, jód, kobalt, železo a chrom.
SELEN
Selen (spolu s vitamínem E) patøí mezi základní esenciální nutrièní složky, jejichž hlavní funkcí je ochrana
bunìk a tkání pøed oxidativním poškozením. Podílí se na udržování nízkých tkáòových koncentrací reaktivních
forem kyslíku, které jsou pro organismus v øadì situací sice prospìšné, ale uplatòují se také v etiopatogenezi mnoha
onemocnìní a patologických procesù. Hlavní fyziologická funkce selenu je zprostøedkovávána pomocí glutathionperoxidázy (GSH-Px), jejíž je selen integrální souèástí.
Karence selenu spolu s hypovitaminózou E jsou spojovány s celou øadou poruch zdravotního stavu. Mezi základní
se u telat øadí nutrièní svalová dystrofie, což je onemocnìní pøíènì pruhované svaloviny a bývá hlavní klinickou známkou deficience selenu u novì narozených pøežvýkavcù. K nejèastìjším pøíznakùm u novorozených telat patøí poruchy
sání v dùsledku dystrofických zmìn svaloviny jazyka a rychlé úhyny. Jindy se pøíznaky zaèínají objevovat až u telat ve
stáøí 1 - 4 mìsícù. Nemoc je charakterizována celkovou slabostí, strnulostí a degenerací svalù. Prùbìh mùže být perakutní, akutní nebo chronický. K propuknutí klinických pøíznakù dochází vìtšinou po zvýšené fyzické zátìži. Mnoho
funkcí selenu v udržování zdraví zvíøat vychází z jeho vlivu na imunitní systém. Ten je zprostøedkováván jednak aktivitou GSH-Px, která kontroluje produkci volných kyslíkových radikálù ve fagocytujících buòkách a také díky zvyšování
protilátkové produkce. Pøi karencích tak bývá zjišśována nedostateèná odpovìï na vakcinaci. Karence selenu mùže
u telat také negativnì ovlivòovat termoregulaci v èasném postnatálním období, protože jeden z dalších selenoproteinù
(jodothyronindejodinasa) reguluje tvorbu aktivních forem hormonù štítné žlázy. Z praktického hlediska se však nejèastìji setkáváme se zvýšením všeobecné nemocnosti, respektive zvýšené vnímavosti k infekèním onemocnìním (pøedevším respiratorním a gastrointestinálním) v dùsledku snížené obranyschopnosti a celkového oslabení.
Diagnostika spoèívá ve zjištìní uvedených klinických pøíznakù a charakteristických patologických zmìn ve svalovinì (vzhled vaøeného masa), biochemické diagnostice svalového poškození (zvýšení aktivity CK, AST, LD, K),
v pøímém stanovení selenu v krvi a tkáních (játra, svalovina), pøíp. v nepøímé enzymodiagnostice stanovením aktivity GSH-Px v plné krvi. Za dostateènou úroveò zásobení selenem jsou považovány hodnoty selenu v plné krvi nad
80 - 100 µg/l a aktivita GSH-Px vyšší než 600 µkat/l.
ZINEK
Zinek je významnou strukturální souèástí a aktivátorem velkého množství metaloenzymù (superoxiddismutáza,
fosfatáza, DNA a RNA polymeráza …). Je dùležitý pøi syntéze proteinù a nukleových kyselin. Jako souèást inzulínu
ovlivòuje energetický metabolismus. Ovlivòuje imunitní funkce (potencování polyklonální aktivace lymfocytù a NKbunìk, zvyšování úèinnosti fagocytózy). Významnì ovlivòuje udržování funkèní a strukturální integrity bunìk a tkání.
Mezi základní poruchy zdravotního stavu z karence zinku se kterými se mùžeme setkat u telat se øadí zmìny
na kùži (parakeratóza a alopecie, špatný rùst a nízká kvalita srsti, poškození epidermálních útvarù, poruchy obranyschopnosti a integrity kùže, poruchy hojení, zpomalený rùst, poruchy mineralizace kostí, poruchy vývoje imunitního systému telat, zvýšená citlivost vùèi infekèním onemocnìním a další.
Diagnostika vychází z analýz krmiv, výskytu klinických pøíznakù na kùži a pøedevším ze stanovení koncentrace
zinku v krevní plazmì (séru). Za dostateèné jsou považovány hodnoty zinku vyšší než 12 µmol/l.
MÌÏ
Mìï je souèástí øady enzymù, prostøednictvím kterých ovlivòuje metabolismus a oxido-redukèní procesy. Je dùležitá pro tvorbu pigmentù, tvorbu elastinu a kolagenu, katalyzuje zapojení železa do struktury hemu, ovlivòuje metabolismus kostí. Je obsažena v ceruloplazminu.
48
Pøi jejím deficitu dochází u telat k poruchám vývoje kostry (zduøení kloubù, deformity dlouhých kostí), nervovým poruchám v dùsledku demyelinizace a degenerativních zmìn nervové tkánì, kardiovaskulárním poruchám
v dùsledku degenerativních zmìn myokardu, zaostávání a zpomalování rùstu, výskytu anemií, poruchám pigmentace (pøedevším depigmentace srsti okolo oèí) a keratinizace.
Diagnostika spoèívá v klinickém vyšetøení, stanovení mìdi v krmné dávce a pøedevším ve stanovení koncentrace
mìdi v krevní plazmì (séru). Za dostateèné jsou považovány koncentrace mìdi vyšší než 12 µkat/l).
MANGAN
Také mangan je souèástí a aktivátorem øady enzymù. Významnì zasahuje do oxidoredukèní procesù tkáòového
dýchání, podílí se na tvorbì kostí, má lipotropní efekt, úèastní se syntézy cholesterolu, ovlivòuje erytropoézu a zasahuje do tvorby hypofyzárních hormonù.
Poruchy zdravotního stavu z karence manganu se mohou vyskytovat u všech kategorií zvíøat, i když pøíznaky
deficitu jsou pøevážnì nespecifické a objevují se až pøi pomìrnì výrazném deficitu prvku v organismu. U telat se
setkáváme se sníženou životaschopností, poruchami vývoje skeletu (deformity konèetin, rozšíøení kloubù, kostní
výrùstky na karpálních a spìnkových kloubech, pøeklubní postoje, poruchy osifikace) a se zmìnami na srsti (suchá,
hrubá, na koncích chlupù nedostateènì pigmentovaná). Diagnostika je založena na klinickém vyšetøení, stanovení
obsahu manganu v krmivech a krevní plazmì.
JÓD
Dostateèný pøíjem jódu má význam pøedevším pro zajištìní fyziologických funkcí štítné žlázy prostøednictvím
tvorby thyreoidálních hormonù. Ty jsou dùležitou souèástí systémù øídících metabolismus sacharidù, bílkovin
i tukù a také ovlivòují tvorbu tepla a tím termoregulaci. Díky zásadnímu vlivu hormonù štítné žlázy na metabolismus je jód nezbytný pro rùst, vývin i reprodukèní funkce. Obraz deficitu jódu mùže být vyvolán i pùsobením strumigenních látek (glukosinoláty, thiokyanáty, thinil-thioxolidol, huminové kyseliny, dusiènany ..).
Projevy nedostatku jódu souvisí s funkèními poruchami štítné žlázy. Typický syndrom deficitu jódu - struma, je nejbìžnìji manifestován u narozených a mladých rostoucích zvíøat. Mùžeme se setkat i s aborty, porody málo životných
mláïat, s výskytem strumy a rùznì rozsáhlou alopecií. Diagnostika se opírá o zjištìní výskytu strumy, stanovení jódu
v krmné dávce a moèi zvíøat. Nepøímá diagnostika se provádí stanovením hladin hormonù štítné žlázy.
KOBALT
Kobalt je souèástí molekuly vitamínu B12 a aktivátorem øady enzymù, které zasahují do metabolismu kyseliny
propionové, bílkovin, nukleových kyselin a lipidù. Dále ovlivòuje hemopoézu a je dùležitým rùstovým faktorem
bachorové mikroflóry ovlivòujícím celulolytickou aktivitu, tvorbu bakteriálního proteinu a tìkavých mastných kyselin.
Tak jako u vìtšiny ostatních mikrominerálních karencí nejsou pøíznaky deficitu specifické a setkáváme se s nimi
až po delší dobì trvání. Objevují se aborty, úhyny mláïat, zaostávání v rùstu, opožïování pohlavního vývoje. Diagnostika vychází z klinických pøíznakù (nechutenství a anemie), stanovení obsahu vitamínu B12 v plazmì a játrech
a stanovení kobaltu v játrech.
Jak již bylo konstatováno døíve, na rozdíl od vitaminù (pøedevším v tuku rozpustných) pøestupuje vìtšina minerálních látek pøes placentu do krve plodu, nebo je vyvíjející se plod dokonce schopen využívat minerální látky z krve
matky i na její úkor. Stav zásobení organismu telat po narození je tak v obecné rovinì dominantnì urèován stavem
zásobení matky v období gravidity. Z tìchto skuteèností je tøeba vycházet pøi diagnostice i prevenci poruch minerálního metabolismu telat. Pokud chceme posoudit stav zásobení telat mikroprvky, nestaèí vìtšinou pouze vyšetøení
telat, ale je potøeba vyšetøovat i jejich matky, resp. dojnice v poslední tøetinì gravidity.
Pøi nedávném studiu metabolismu mikroprvkù ve vztahu matka - mládì jsme napø. zjistili, že koncentrace selenu
v krvi bezkolostrálních telat dosahovala v prùmìru 120 % hodnoty koncentrace u matky, koncentrace mìdi však
jen 40 % a zinku naopak 194 %. Koncentrace selenu, mìdi a zinku v krvi telat na konci kolostrální výživy dosahovala v prùmìru 123, 79 a 237 % hodnoty koncentrace matky. Na základì tìchto výsledkù lze konstatovat, že stav
zásobení selenem u telat skuteènì zhruba kopíruje stav zásobení selenem u matky. Koncentrace mìdi v krvi novorozených telat jsou však významnì nižší než u jejich matek a dle výsledkù zjištìných na konci kolostrální výživy
lze pøedpokládat, že kolostrum je pro novorozená telata pomìrnì významným zdrojem mìdi a zinku. Vzhledem
k tomu, že koncentrace zinku u novorozených telat byla významnì vyšší než u jejich matek, lze konstatovat, že
telata jsou skuteènì schopna tento prvek ve svém organismu koncentrovat i na úkor matky.
Z praktického hlediska je tedy nutno tyto informace respektovat pøi vyšetøování a interpretaci výsledkù vyšetøení.
Pokud napø. zjistím vyšetøením krav v období zaprahlosti, nebo telat v období mléèné výživy koncentraci selenu nad
49
80 - 100 µg/l plné krve, lze považovat zvíøata tohoto chovu za selenem dostateènì zásobená. Pro diagnostiku karencí mìdi se jeví za vhodné vyšetøovat dominantnì telata, neboś jsme opakovanì prokázali, že i od krav jen s velmi
mírným deficitem mìdi (hodnoty v krevní plazmì jen tìsnì pod požadovaných 12 µkat/l) se rodí telata s výraznou
karencí (okolo 3 µkat/l) u kterých jsme zjišśovali i klinické pøíznaky jejího deficitu. Naopak pro diagnostiku stavu
zásobení zvíøat daného chovu zinkem se jako vhodnìjší jeví vyšetøení krve krav, neboś i pøi diagnostikovaném
deficitu zinku u krav (hodnoty v plazmì nižší než 12 µkat/l) jsme v krvi telat zjišśovali hodnoty vysoké (i nad 25
µmol/l).
HYPOVITAMINÓZY
VITAMIN A
Význam vitamínu A pro skot spoèívá v zabezpeèení vývoje a udržování integrity epiteliálních bunìk, ovlivòuje
reprodukèní funkce, proces vidìní a vývoj kostí. Primární nedostatek vitaminu A u telat spoèívá pøedevším v neplnohodnotné kolostrální výživì a sekundárnì mùže být zpùsoben poruchami utilizace vitaminu napø. pøi onemocnìních støev, deficitu bílkovin a vitaminu E apod. V dùsledku deficitu vitaminu A a poruch epitelizace dochází ke
vzniku xeróz, pneumonií, enteritid apod. Na kostech dochází pøi nedostatku tohoto vitaminu k poruše resorpce
a remodulaèních procesù s poklesem osteoblastické aktivity. Rùst kostí do délky a šíøky stejnì jako jejich osifikace
je zpomalený. Naopak rùst mìkkých tkání vèetnì nervové soustavy pokraèuje. Nerovnomìrný rùst má za následek
vznik nervových poruch. U telat bývá zjišśována snížená životaschopnost, zpomalený rùst, tvorba mìkkých kostí,
inkoordinace chùze, køeèe, obrny, poruchy vidìní a pøedevším zvýšená náchylnost k infekèním onemocnìním.
Diagnóza hypovitaminózy vychází z klinických pøíznakù, na subklinické úrovni je možno zhodnotit zásobení na
základì stanovení vitamínu A a ß-karotenu v krevní plazmì (séru).
VITAMIN D
Vitamin D je steroidní prohormon, z nìhož vzniká v tìle hormon známý jako kalcitriol, který hraje ústøední roli
v metabolismu vápníku a fosforu. Pøi nedostatku vitaminu D dochází ke snížení vstøebávání vápníku v gastrointestinálním traktu. Narušení metabolismu vápníku a fosforu má za následek vznik rachitidy. Diagnostika hypovitaminózy D vychází pøedevším z klinických pøíznakù a zhodnocení dotace tohoto vitaminu krmnou dávkou.
VITAMIN E
Vitamin E není chemicky jednotná látka a zahrnuje celou øadu složek. Vitamin E je nejdùležitìjší pøirozený antioxidant. Je první linií obrany proti peroxidaci polyenových kyselin, které se vyskytují ve fosfolipidech bunìèných
i nitrobunìèných membrán. Vitamin E pùsobí synergicky se selenem. a proto i pøiznaky jeho deficitu jsou obdobné.
Diagnostika hypovitaminózy E vychází z klinických pøíznakù a patologických zmìn ve svalovinì a ze stanovení
vitaminu E v krevním séru (plazmì).
VITAMIN K
Vitamin K je potøebný pøedevším pro správnou funkci krevního koagulaèního systému. Onemocnìní z jeho deficitu jsou vzácná a mohou se vyskytnout po narušení jeho syntézy mikroflórou trávicího traktu (napø. pøi používání
širokospektrálních ATB), pøi otravách antikoagulancii a mykotoxikózách. Pøíznakem deficitu je porucha srážení
krve, která se mùže projevovat krváceninami na sliznicích a tkáních. Diagnostika hypovitaminózy K vychází z anamnézy, klinických pøíznakù a patologických zmìn.
VITAMINY SKUPINY B
Do komplexu vitaminù B patøí øada specificky úèinných látek. U pøežvýkavcù s vyvinutými pøedžaludky jsou
vitaminy skupiny B vìtšinou syntetizovány v dostateèném množství bachorovými mikroorganismy. S hypovitaminózami nìkterých vitaminù tohoto komplexu se mùžeme setkat u telat v období mléèné výživy. Pøíznaky deficitu
jsou pøevážnì nespecifické (zaostávání v rùstu, nechutenství, poruchy osrstìní, nervové pøíznaky, prùjmy, slabost).
Pøi deficitu vit. B1 se u mladých zvíøat vyskytuje cerebrokortikální nekróza.
VITAMIN C
Telata v prvních 10 - 21 dnech života nejsou schopná adekvátní syntézy tohoto vitaminu, a proto jsou plnì závislá
na jeho pøísunu mlékem. Pøíznakem deficitu je porucha srážení krve, která se mùže projevovat krváceninami, uvolòování vaziva v kloubech a zubním lùžku, snížení odolnosti vlivem snížení produkce gamaglobulinù, poruchy osrstìní, anorexie, èastý výskyt respiratorních onemocnìní apod.
Z uvedeného struèného pøehledu vyplývá, že pøi diagnostice pøíèin zvýšené nemocnosti telat je potøeba vìnovat
pozornost i odhalování subklinických poruch metabolismu telat. Jako nejvýznamìjší se jeví pøedevším posouzení
množství imunoglobulinù v krvi telat a také mikrominerální a pøíp. i základní vitaminový profil telat i jejich matek,
neboś právì uvedené metabolické deficity mohou být zásadní pøíèinou vzniku onemocnìní, nebo jedním z význam-
50
ných faktorù oslabujících obranyschopnost organismu a umožòujících tak uplatnìní dalších pøíèin vzniku onemocnìní, vèetnì infekèních.
Práce vznikla v rámci øešení výzkumného zámìru MŠMT 161700002.
Kontakt:
MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D.
Klinika chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno
e-mail: [email protected]
tel.: 5 4156 2407; 602 501 562
51
Diagnostika a výskyt hepatopatií u dojnic
Pechová A., Dvoøák R., Pavlata L.
Klinika chorob pøežvýkavcù, Sekce velkých zvíøat, FVL VFU Brno
Výskyt hepatopatií u skotu je stále velmi aktuálním problémem. Nejèastìjší formou hepatopatií u krav je steatóza
jater, která vzniká vìtšinou v období kolem porodu. K rozvoji steatózy jater dochází jednak v souvislosti se zvýšenou
tvorbou tukových zásob v období stání na sucho pøi pøekrmování dojnic a dále v posledních 2 týdnech pøed porodem
v období tzv. pøípravy na porod, kdy u nìkterých dojnic vzniká energetický deficit se zvýšenou produkcí ketolátek
a nastartováním lipomobilizace. Nejvìtší výskyt steatózy jater bývá zjišśován v poporodním období v souvislosti
s nástupem vysoké produkce a nedostateèným pøíjmem krmiv. Steatóza jater vznikající v pøedporodním období pøedstavuje vysoké riziko rozvoje syndromu lipomobilizace po porodu s vážnými zdravotními dùsledky, které se odráží jak
v reprodukèních funkcích, tak v narušení produkce mléka. Èasto dochází i k vážnému narušení zdravotního stavu,
které vede k nutnému odporažení, pøípadnì úhynu dojnic. Silná steatóza jater zvyšuje morbiditu a mortalitu bìžných
peripartálních nemocí. Vzhledem k tomu, že terapeuticky je lipomobilizaèní syndrom s rozvinutou steatózou jater
velmi obtížnì zvládnutelný (terapie je velmi drahá, pracná a má nízkou úspìšnost), je kladen dùraz na prevenci vzniku
této metabolické poruchy, kde jsou možnosti širší. Existuje øada preparátù, které je možno preventivnì podávat - kys.
nikotinová, methionin, cholin, kys. pantothenová, betain, propylenglykol apod., ale vìtšinou je jejich cena pomìrnì
vysoká a je tedy nutné, aby chovatel mìl možnost objektivnì zhodnotit situaci ve stádì a podával tyto preparáty cílenì
pouze v indikovaných pøípadech pøi znalosti stupnì narušení metabolismu dojnic.
VÝSKYT HEPATOPATIÍ
V letech 1998 - 2003 bylo na Klinice chorob pøežvýkavcù provedeno 150 metabolických testù, pøi kterých bylo
vyšetøeno celkem 2081 dojnic v rùzných fázích laktace (reprodukèního cyklu). U 61,5 % všech vyšetøovaných dojnic
byly zjištìny hepatopatie rùzného stupnì. Z tohoto údaje však nelze udìlat závìr, že více než 60 % dojnic v ÈR
má postiženy játra. Je nutno brát v úvahu to, že metabolické testy jsou zpravidla provádìny pøi zjištìní urèitých
zdravotních problémù, nejèastìji jsou to poruchy reprodukce, dále potom problémy se složením mléka, zvýšený
výskyt onemocnìní pohybového aparátu a v neposlední øadì zvýšená nemocnost telat. Pouze menší èást (cca
30 %) tvoøí tzv. preventivní metabolické testy, kdy jde o zhodnocení pùsobení krmné dávky na zdravotní stav dojnic.
Výbìr zvíøat je tak do jisté míry ovlivnìn smìrem k problémovým stádùm, nicménì s dobrými chovateli, kteøí mají
zájem problémy øešit. Podle metodiky metabolického testu jsou vyšetøovány dojnice, které se nacházejí v kritickém období z hlediska výskytu metabolických poruch - období rozdojování (2. - 3. týden laktace), vrchol laktace
a období stání na sucho se zamìøením na pøípravu na porod. Pøi rozdìlení dojnic podle tìchto skupin je výskyt
hepatopatií následující:
 dojnice v období stání na sucho a pøípravy na porod - 28,7 %
 dojnice v období rozdojování - 70,3 %
 dojnice na vrcholu laktace 58,5 %
Z tìchto èísel vyplývá, aktuálnost problému hepatopatií v ÈR.
DIAGNOSTIKA HEPATOPATIÍ
Možnosti diagnostiky hepatopatií a specielnì steatózy jater u dojnic jsou velmi omezené, podle okolností je
možno využít následující skupiny vyšetøení:
Intravitální diagnostika
 Klinické vyšetøení
 Laboratorní diagnostika
 Biopsie jater
Postmortální diagnostika
 Patologickoanatomické vyšetøení
 Histologické vyšetøení
Postmortální diagnostika má nejvyšší vypovídací schopnost, kdy je pøedevším na základì histologického vyšetøení možno pøesnì urèit charakter patologického procesu, který postihuje jaterní tkáò. Její využití by mìlo být
pøedevším v oblasti stádové diagnostiky chorob, kdy je na základì patologicko-anatomického posouzení jak odporažených, uhynulých, tak i nutnì odporažených zvíøat možno dìlat závìry a doporuèení pro terapii a prevenci
onemocnìní vyskytujících se ve stádì.
52
Možnosti intravitální diagnostiky hepatopatií u dojnic jsou velmi omezené. Klinické vyšetøovací metody lze
využít pouze u onemocnìní s rozvinutými klinickými pøíznaky specifickými pro onemocnìní jater (ikterus, bolestivost jater, zvìtšení jater), kdy však již je terapie vìtšinou neúspìšná. Pro diagnostiku zaèínajících a subklinických
hepatopatií je nutné využívat laboratorní vyšetøovací metody nebo biopsii jater. Biopsie jater však patøí spíše do
oblasti výzkumu a pokusù a v každodenní praxi je její využití minimální. Laboratorní metody vychází z metabolického profilu a zátìžových nebo funkèních zkoušek, které však vzhledem k èasové nároènosti nejsou v praxi využívány.
Z vyšetøení metabolického profilu jsou pro diagnostiku hepatopatií využívány následující vyšetøení:
 Enzymodiagnostika
 Žluèová barviva
 Parametry energetického a lipidového metabolismu
 Parametry dusíkového metabolismu
1) Enzymodiagnostika
Je nejcitlivìjší a nejspecifiètìjší možností intravitální diagnostiky hepatopatií. Z hlediska využití stanovení
enzymù existují urèité rozdíly mezi jednotlivými druhy zvíøat. Tyto rozdíly vychází ze zastoupení jednotlivých
enzymù ve tkáních, z nichž se pøi jejich postižení uvolòují. U jednotlivých enzymù jsou uvedeny tabulky 1 - 6, ve
kterých je srovnání aktivity sledovaných enzymù v jednotlivých tkáních u vybraných druhù zvíøat, z nichž vyplývají
nìkteré rozdíly v diagnostickém využití enzymù.
Referenèní hodnoty pro dojnice
AST
0,72 - 1,41
[ kat.l-1]
ALT
0,15 - 0,95
[ kat.l-1]
GMT
0,14 - 0,55
[ kat.l-1]
ALP
0 - 1,37
[ kat.l-1]
LDH
16,3 - 29,0
[ kat.l-1]
AST (aspartátaminotransferáza) je bunìèný enzym, vyskytující se jako cytoplazmatický a mitochondriální izoenzym. U skotu je v nejvìtší míøe obsažen v hepatocytech, v kosterním svalu a v myokardu. Pøi poškození buòky se
do krve vyplavuje nejprve cytoplazmatický izoenzym, pøi tìžkém poškození se v krvi zvyšuje i aktivita AST z mitochondrií. Stanovení katalytické aktivity AST v séru se využívá hlavnì k posouzení onemocnìní jater. U pøežvýkavcù
a koní je aktivita AST v játrech vyšší než aktivita ALT a má také vìtší diagnostický význam. AST je u skotu nejcitlivìjším enzymem pro diagnostiku steatózy jater. Mezi obsahem tuku v játrech a aktivitou AST v krevním séru
existuje signifikantní korelaèní vztah. Aktivita AST v krvi stoupá s obsahem tuku v játrech.
Tabulka 1: Aktivita AST ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
AST
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
70
48
70
30
6
Prase
57
115
44
47
-
Kùò
33
32
54
7
6
Pes
53
67
46
24
12
ALT (alaninaminotransferáza) - je cytoplazmatický enzym. Pøi poškození buòky se vyplavuje ve zvýšené míøe do
krve. U psù a koèek je nejvíce obsažen v hepatocytech, ale u pøežvýkavcù, koní a prasat se vyskytuje v játrech ve
velmi nízkých koncentracích, a proto se u tìchto druhù zvíøat nedoporuèuje pro diagnostiku hepatopatií.
Tabulka 2: Aktivita ALT ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
ALT
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
0,3
1,7
2,0
0,3
0,3
Prase
0,9
3,1
1,3
0,5
-
Kùò
0,9
1,7
4,4
0,4
0,03
Pes
32,0
8,7
1,8
2,9
0,4
GMT (gama-glutamyltransferáza) - je membránovì vázaný enzym nacházející se ve tkáních, které se podílejí na
absorpci a sekreci. Katalyzuje pøenos gama-glutamylu z glutathionu na aminokyselinu a umožòuje tak transport
aminokyseliny pøes bunìènou membránu. Vyskytuje se hlavnì v játrech, ledvinách a tenkém støevì. Stanovení
aktivity GMT v séru se využívá pro posouzení hepatobiliárních onemocnìní.
53
Tabulka 3: Aktivita GMT ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
GMT
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
4,97
0,31
0,01
60,50
0,59
Prase
2,69
0,02
0,02
16,45
1,47
Kùò
2,40
0,12
0,28
38,66
0,59
Pes
0,90
86,1
1,50
ALP (alkalická fosfatáza) - je membránovì vázaný enzym, katalyzující hydrolytické štìpení esterù kyseliny
fosforeèné pøi alkalickém pH. Mezi tøi hlavní izoenzymy patøí placentární, støevní a tkáòovì nespecifická ALP,
zahrnující izoformy jaterní, kostní a ledvinnou. Stanovení aktivity v séru se využívá hlavnì k posouzení kostních
a hepatobiliárních onemocnìní.
Tabulka 4: Aktivita ALP ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
ALP
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
0,09
0,01
0,02
0,8
-
Prase
0,3
0,1
0,1
13,0
10,1
Kùò
0,74
0,07
0,10
10,2
2,24
Pes
0,3
0,8
0,1
6,4
220
LD (laktátdehydrogenáza) - je cytoplazmatický enzym nacházející se ve vysoké koncentraci ve svalech, srdci,
ledvinách a játrech. Pøi akutním poškození bunìk výše uvedených tkání se uvolòuje do krve. Jeho stanovení není
orgánovì specifické.
Tabulka 5: Aktivita LD ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
LD
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
57
97
336
69
20
Prase
25
60
591
30
29
Kùò
82
354
155
122
18
Pes
130
320
169
256
58
SDH (sorbitdehydrogenáza) - je cytoplazmatický enzym nacházející se ve vysoké koncentraci v játrech, v menších
množstvích pak v ledvinách a mozku. Zvyšuje se pøi akutním poškození hepatocytù. Nevýhodou tohoto enzymu je,
že jeho aktivita v séru klesá již po 24 hodinách a vzorky je nutno analyzovat nejdéle do 12 hodin po odbìru.
Tabulka 6: Aktivita SDH ve tkáních (Meyer, D. J., 1998)
Enzym
SDH
[IU.g-1]
Tkáò
Játra
Srdce
Sval
Ledviny
Støevo
Skot
9,7
0,1
0,1
3,0
0,4
Prase
9,5
0,03
3,7
0,2
Kùò
5,2
0,2
1,0
0,1
Pes
11,7
1,0
0,4
6,5
0,7
AG (argináza) - se nachází v signifikantních koncentracích pouze v játrech ureotelních savcù a je proto považována za specifický jaterní enzym. Je lokalizována na mitochondriích, k jejímu uvolòování do krve dochází pøi
nekrotických procesech v játrech. Rutinnì však tento enzym není v laboratoøích stanovován.
2) Žluèová barviva
K diagnostice steatózy jater je využíváno sledování žluèových barviv, pøedevším bilirubinu. Na rozdíl od jiných
druhù zvíøat nebývá u skotu zvýšení bilirubinu pøi hepatopatiích tak markantní a rovnìž ikterus je pomìrnì vzácný.
Klinicky zøetelný ikterus bývá zjišśován až pøi koncentracích bilirubinu nad 40 µmol.l-1. Pøi difuzním postižení jater
se hodnoty vìtšinou pohybují od 5 do 15 µmol.l-1. Pouze pøi hemolytickém ikteru se objevuje nìkolikanásobné zvýšení a hodnoty mohou pøesáhnout i 100 µmol.l-1.
Stanovení koncentrace žluèových kyselin se v souèasné dobì prakticky nevyužívá.
54
Referenèní hodnoty pro dojnice
Celkový bilirubin
Žluèové kyseliny
0,17 - 5,13
10 - 25
[µmol.l-1]
[µmol.l-1]
3) Parametry energetického a lipidového metabolismu
Sledování parametrù energetického metabolismu není specifickým ukazatelem hepatopatií, ale je vhodné je
využít k dokreslení metabolismu, kdy jednak charakterizují situaci za jaké ke vzniku hepatopatií (pøedevším steatózy jater) dochází a nebo jsou signálem snížené metabolické funkce jater. Pøi energetickém deficitu zpravidla nejprve dochází ke zvýšení koncentrace NEMK, které je zpùsobeno mobilizací zásobního tuku, teprve pozdìji stoupá
koncentrace ketolátek v krvi v dùsledku nedostatku oxalacetátu a jako poslední se vìtšinou snižuje koncentrace
glukózy v krvi. Koncentrace triacylglycerolù v krvi dává pak informaci o stupni narušení metabolické funkce jater,
kdy v dùsledku ukládání tuku v hepatocytech se tyto stávají nefunkèními a snižuje se syntéza transportních lipoproteinù, které umožòují uvolòování triacylglycerolù z jater. Koncentrace cholesterolu v krvi je dána jednak jeho obsahem v krmné dávce, kdy zvýšené hodnoty cholesterolu bývají zjišśovány pøi zkrmování doplòkového tuku a dále
odráží syntetickou schopnost jater, neboś játra jsou jediným orgánem, který je schopen cholesterol syntetizovat.
Diagnostická hodnota snížení koncentrace cholesterolu v krvi jako odrazu snížené funkce jater je však díky výraznému vlivu diety pomìrnì malá.
Referenèní hodnoty pro dojnice
Glukóza
celk. ketolátky
oxid. ketolátky
betahydroxybutyrát
NEMK
Cholesterol
triacylglyceroly
3,0 - 4,0
0,1 - 1,0
do 0,2
do 0,8
0,1 - 0,35
2,6 - 5,2
0,17 - 0,51
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
4) Parametry dusíkového metabolismu
Metabolismus dusíkatých látek je ovlivnìn pøi závažnìjším stupni postižení jater, kdy je více než jedna tøetina
parenchymu nefunkèní. Snížená metabolická funkce jater se pak projevuje sníženou syntézou bílkovin, pøedevším
albuminù, dále sníženou syntézou moèoviny, která je doprovázena zvýšenou koncentrací amoniaku. Urèitou možností je rovnìž sledování aminokyselinového spektra, kdy dochází ke snížení tzv. Fischerova indexu, což je molární
pomìr BCAA/AAA (BCAA aminokyseliny s rozvìtveným øetìzcem - valin, leucin, isoleucin; AAA aromatické
aminokyseliny - tyrosin, fenylalanin). AAA jsou katabolizovány pouze v játrech, a proto se pøi poruše funkce jater
kumulují v krvi, zatímco BCAA jsou v nedostatku, protože jsou rozkládány na energii periferními svaly. Vzhledem
k analytické nároènosti však stanovení aminokyselin nebývá využíváno.
Referenèní hodnoty pro dojnice
Celková bílkovina (sérum) 60 - 80
Albuminy
30 - 42
Alfa-globuliny
7,5 - 10,5
Beta-globuliny
8,0 - 13,8
Gama-globuliny
16,2 - 26,0
Albuminy/globuliny
0,8 - 0,9
Moèovina
3,0 - 5,0
Amoniak
do 41
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[mmol.l-1]
[µmol.l-1]
V tabulce 7 jsou uvedeny hodnoty jednotlivých výše uvedených parametrù pøi srovnání dojnic bez zvýšeného
obsahu tuku v játrech a se steatózou jater. Do sledování bylo zaøazeno celkem 56 dojnic, u nichž byla provedena
biopsie jater a ve stejný den byla odebrána krev na biochemické vyšetøení. Steatóza jater byla diagnostikována histologickým vyšetøením bioptátu po obarvení olejovou èervení. Steatóza jater byla zjištìna u 35 dojnic, zbývajících
21 dojnic nemìlo zvýšený obsah tuku v játrech.
55
Tabulka 7: Srovnání vybraných parametrù metabolického profilu u dojnic se steatózou jater a bez steatózy jater.
Parametr
Glukóza
Urea
Celková bílkovina
Albuminy
Alfa-globuliny
Beta-globuliny
Gama-globuliny
A/G
Betahydroxybutyrát
Celkový cholesterol
NEMK
Triacylglyceroly
Celkový bilirubin
AST
ALT
GMT
ALP
LD
Zdravé
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[g.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mmol.l-1]
[mol.l-1]
[µkat.l-1]
[µkat.l-1]
[µkat.l-1]
[µkat.l-1]
[µkat.l-1]
3,55±0,87 *
5,52±1,43
77,75±10,20
33,09±6,18
9,65±1,85 *
8,15±2,16
28,99±7,34
0,72±0,13
0,99±0,43 *
3,68±1,69
0,29±0,07 *
0,26±0,12
3,52±1,52 ***
1,21±0,19 ***
0,64±0,22
0,40±0,10
0,72±0,49
28,56±6,82 *
Steatóza
3,19±0,66 *
4,69±1,76
81,02±11,41
33,59±6,95
11,23±2,87 *
8,51±2,73
30,66±7,32
0,68±0,14
2,12±2,11 *
3,73±1,48
0,55±0,42 *
0,22±0,14
6,12±2,44 ***
1,58±0,42 ***
0,58±0,22
0,38±0,13
0,48±0,22
33,93±11,16 *
Signifikantní rozdíl mezi skupinami na hladinì významnosti
* p<0,05
** p<0,01
*** p<0,001
Etiologie
Na vzniku hepatopatií v chovech dojnic se podílí celá øada faktorù, které by se daly rozdìlit do tøí základních
skupin:
a) Chyby ve výživì
 Vysoká koncentrace energie
 Nedostateèná koncentrace energie
 Acidogenní krmná dávka
 Pøekrmování dusíkatými látkami
 Nedostateèná diferenciace krmné dávky
 Hladovìní (i krátkodobé)
b) Toxické látky
 Zaplísnìní krmiv
 Špatná kvalita konzervovaných krmiv
 Kontaminace krmiv toxickými látkami
 Nedostateèná èistota žlabù
 Nekvalitní podestýlka
 Špatné skladování jadrných krmiv
c) Poruchy zdravotního stavu
 retence secundin
 endometritidy rùzného stupnì
 dislokace slezu
 bachorové dysfunkce (acidóza, alkalóza, hniloba)
 ketóza
 mastitis
 nefritis
 laminitis
 další infekèní onemocnìní
56
Význam kondice dojnic pro vznik steatózy jater je možno dokumentovat na sledování, které bylo provedeno na
skupinì 10 dojnic ve velmi dobré až tuèné kondici (BCS 4,0). Na konci 1.týdne po porodu byla provedena restrikce
krmné dávky, kdy dojnice dostávaly pouze objemná krmiva (seno, kukuøièná siláž, skrojková siláž, jeèná sláma) bez
pøídavku jádra. Ètvrtý den po zahájení restrikce krmné dávky byla provedena biopsie jater a na základì histologického vyšetøení jaterní tkánì byla postavena diagnóza a dojnice byly retrospektivnì rozdìleny na skupinu Z (n=3),
u nichž nedošlo ke vzniku steatózy jater a skupinu S (n=7) s rùzným stupnìm postižení jater. Steatóza jater byla
zjištìna u 70 % dojnic, pøièemž mírného stupnì 20 %, støedního stupnì 20 % a tìžká steatóza 30 %. V tabulce 8
jsou uvedeny vybrané parametry metabolismu, u nichž byla zjištìna nejvýraznìjší dynamika v poporodním období
a které mají vztah ke steatóza jater.
Z dalších faktorù, které hrají významnou roli vzhledem ke vzniku steatózy jater je to koncentrace energie a složení
krmiv, která slouží ke krytí energetické potøeby. V zásadì existují dvì základní možnosti: využití sacharidù, jejichž
hlavními zdroji jsou obiloviny a nebo využití lipidù. Samozøejmì se bìžnì tyto dva základní zdroje kombinují. Pro
využití tukù existují urèitá omezení, která jsou dána pøedevším potenciálnì negativním pùsobením na bachorové
trávení (snížení trávení vlákniny) a dále bývá zjišśován snížený pøíjem sušiny, což je pøedevším v poporodním
období jeden z limitujících faktorù pro dostateèný pøíjem živin. Obecná doporuèení k zamezení tìchto negativních
vlivù definují maximální obsah tukù v KD vzhledem k sušinì. U neupravených tukù je za maximum považováno
5 % sušiny v krmné dávce a pøi použití upravených tukù (vìtšinou soli mastných kyselin) 7 % sušiny KD. Tato
doporuèení však neberou v úvahu vliv zvýšeného pøíjmu tukù na játra, kdy játra musí zpracovat tyto tuky, aby mohly
být využity jako zdroj energie.
Tabulka 8: Vybrané parametry metabolického profilu u dojnic se steatózou jater (S) a bez steatózy jater (Z)
v poporodním období.
Parametr
Glukóza
[mmol.l-1]
Celkové ketolátky
[mmol.l-1]
NEMK
[mmol.l-1]
Bilirubin
[µmol.l-1]
AST
[µkat.l-1]
LD
[µkat.l-1]
Z
S
Z
S
Z
S
Z
S
Z
S
Z
S
Pøed porodem
2,89 ± 0,03
2,90 ± 0,24
0,63 ± 0,15
0,55 ± 0,20
0,26 ± 0,14
0,40 ± 0,42
2,10 ± 0,26
2,60 ± 0,57
0,96 ± 0,24
1,12 ± 0,27
20,1 ± 2,6
20,7 ± 2,4
1.týden
2,58 ± 0,57
2,56 ± 0,91
1,04 ± 0,23
1,14 ± 0,53
0,53 ± 0,04
0,59 ± 0,24
5,30 ± 1,27
9,57 ± 5,04
0,85 ± 0,09
1,91 ± 0,59
28,4 ± 12,3
42,3 ± 22,9
2.týden
3,17 ± 0,05
3,29 ± 0,31
1,46 ± 0,66
1,15 ± 0,34
0,23 ± 0,02
0,60 ± 0,32
4,03 ± 1,24
6,23 ± 2,97
1,24 ± 0,20
1,82 ± 0,53
20,8 ± 1,8
28,8 ± 7,14
4.týden
3,54 ± 0,19
3,77 ± 0,29
0,57 ± 0,09
0,57 ± 0,32
0,36 ± 0,16
0,89 ± 0,67
3,83 ± 1,45
4,07 ± 1,60
1,25 ± 0,03
1,26 ± 0,36
17,5 ± 3,9
19,6 ± 5,0
S cílem zhodnocení vlivu vyššího pøíjmu tukù na jaterní parenchym jsme uspoøádali pokus, v nìmž pokusná
skupina dostávala od porodu krmnou dávku s obsahem tuku 6,98 % sušiny KD a kontrolní skupina 4,13 % sušiny
KD. Jako zdroj doplòkového tuku byly použity vápenaté soli mastných kyselin. Metabolismus dojnic byl sledován
ve 2. a 4. týdnu po porodu, pøièemž ve 4. týdnu po porodu byla rovnìž provedena biopsie jater. Bioptáty jater byly
histologicky vyšetøeny na obsah lipidù a glykogenu. Ke kvantifikaci bylo použito vyhodnocení podílu infiltrované
tkánì z celkové plochy analyzovaného øezu využitím analýzy obrazu. Provedenou histologickou analýzou bioptických vzorkù jater byl u pokusných krav ve srovnání s kontrolní skupinou zjištìn významnì vyšší stupeò steatózy
jater spolu s vysoce významnì nižším obsahem glykogenu (viz. graf 1).
Vyšší zátìž jater s rozvojem steatózy je dobøe patrná i z výsledkù biochemického vyšetøení (Tabulka 9), kde byly
zjištìny u pokusné skupiny vyšší aktivity AST, LD a dále vyšší koncentrace bilirubinu, NEMK i betahydroxybutyrátu.
Pøestože výsledky tohoto pokusu vyznívají jednoznaènì v neprospìch tukù v krmné dávce jako zdroje energie,
je nutno brát v úvahu, že zde byla použita pomìrnì vysoká dávka doplòkového tuku právì s cílem identifikovat
pøípadná metabolická rizika. Na druhé stranì, pokud v krmné dávce tuky využívány nejsou, vyšší dávky sacharidù
pøedstavují zvýšené riziko acidóz. Pøi zvažování využití tukù v krmné dávce by proto mìla být brána v úvahu øada
faktorù. Na jedné stranì jsou to krmiva, která jsou v urèitém podniku k dispozici (kvalita siláží, senáží, množství
sena…) a na druhé stranì zdravotní stav a pøedevším kondice dojnic. U dojnic ve velmi dobré až tuèné kondici
dochází po porodu velmi èasto k lipomobilizaci, takže játra jsou nucena metabolizovat velké množství NEMK
57
uvolnìných ze zásobního tuku (lipomobilizaèní syndrom) a doplòkový tuk pak u tìchto dojnic situaci spíše zkomplikuje, protože nejen, že jej dojnice nedokáže využít jako zdroj energie, ale navíc dochází ke zvýšenému ukládání
tuku v játrech. Velmi dùležitý je rovnìž celkový obsah tuku v krmné dávce. Z našich výsledkù vyplývá, že i pøi
použití tzv. chránìných tukù je koncentrace 6 - 7 % tuku v sušinì KD pøíliš vysoká a pøestože nebyly zjištìny žádné
negativní vlivy na bachorové trávení, pøedstavuje zdravotní riziko pro dojnice vzhledem ke vzniku steatózy jater se
všemi jejími negativními dùsledky na zdravotní stav, reprodukèní funkce i užitkovost dojnic.
Tabulka 9: Vybrané parametry biochemického profilu u dojnic pokusné (6,98 % tuku v sušinì KD) a kontrolní
skupiny (4,13 % tuku v sušinì KD).
Parametr
Glukóza
[mmol.l-1]
Celkový bilirubin
[µmol .l-1]
AST
[µkat.l-1]
GMT
[µkat.l-1]
LD
[µkat.l-1]
BHB
[mmol.l-1]
2.týden p.p.
Pokus
Kontrola
4.týden p.p.
Pokus
Kontrola
3,05 ± 0,56
3,09 ± 0,78
3,29 ± 0,41
2,81 ± 0,88
8,61 ± 3,73 *
5,29 ± 1,07 *
6,31 ± 2,24 *
4,58 ± 1,35 *
2,58 ± 1,39
1,59 ± 0,33
1,65 ± 0,42 *
1,33 ± 0,21 *
0,34 ± 0,06
0,31 ± 0,08
0,44 ± 0,17
0,35 ± 0,09
49,79 ± 12,43 *
37,2 ± 5,48 *
45,97 ± 10,70 *
36,14 ± 3,97 *
1,04 ± 0,58 *
0,54 ± 0,18 *
0,89 ± 0,63
0,55 ± 0,14
Graf 1: Obsah lipidù a glykogenu v játrech krav vyjádøený procentem infiltrované tkánì 30. den po porodu u pokusné
(6,98 % tuku v sušinì KD) a kontrolní skupiny (4,13 % tuku v sušinì KD).
V dalším pokusu, ve kterém byly srovnány krmné dávky s nižšími obsahy tuku, negativní vliv na jaterní parenchym prokázán nebyl. V tomto pokuse dostávaly dojnice pokusné skupiny krmnou dávku obsahující 4,55 % tuku
v sušinì KD (jako zdroj doplòkového tuku byly použity vápenaté soli mastných kyselin) a kontrolní skupina 2,53
% tuku v sušinì KD (bez použití doplòkového tuku). Výsledky vyšetøení bioptátu jater na obsah lipidù a glykogenu
jsou uvedeny v grafu 2 a 3.
58
Graf 2: Obsah lipidù a glykogenu v játrech krav 7 - 14 dní po porodu vyjádøený procentem infiltrované tkánì u dojnic
pokusné (4,55 % tuku v sušinì KD) a kontrolní skupiny (2,53 % tuku v KD).
Graf 3: Obsah lipidù a glykogenu v játrech krav 100 dní po porodu vyjádøený procentem infiltrované tkánì u dojnic
pokusné (4,55 % tuku v sušinì KD) a kontrolní skupiny (2,53 % tuku v KD).
Výsledky tohoto pokusu velmi dobøe dokumentují, že steatóza jater je reverzibilní proces, který postihuje dojnice
pøedevším v období kolem porodu a v období rozdojování. Po zvýšení pøíjmu sušiny a vyrovnání energetické bilance
dochází ke stabilizaci metabolismu dojnic a postupnì je tuk z jater vyplavován. Výskyt hepatopatií je však výraznì
komplikován všemi poruchami zdravotního stavu dojnic, kdy dochází jednak ke sníženému pøíjmu krmné dávky
a následnì se objevuje energetický deficit se všemi dùsledky. Dále jsou játra pøi infekèních onemocnìních, pøi
bachorových dysfunkcích nebo pøi kontaminaci krmiv nucena detoxikovat velké množství toxických látek a èasto
vznikají dystrofické procesy na játrech rùzného typu. Tyto procesy kladou zvýšené nároky na metabolickou funkci
jater, a pokud je v játrech zvýšený obsah tukù, je snížena jejich metabolická funkce, játra nejsou schopna dostateènì
reagovat na zvýšené množství toxinù v organismu, vyvíjí se toxémie a mùže dojít i k úhynu dojnic.
MVDr. Alena Pechová, CSc.
Klinika chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno
e-mail: [email protected]
Tel.: 5 4156 2408
59
Syndrom ulehnutí krav
J. Illek, O. Beèváø, M. Matìjíèek, P. Slavík, R. Šnep.
Klinika chorob pøežvýkavcù, Fakulta Veterinárního lékaøství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno.
Syndrom ulehnutí krav je patologický stav charakterizovaný celkovou slabostí, nechutí k pohybu a neschopností se
postavit. Je pøíznakem celé øady onemocnìní a jeho incidence je pøedevším vázaná na peripartální období. V prùbìhu
mezidobí mùže syndrom ulehnutí vyvolat každé závažné onemocnìní. Pøi jednotlivých nozologických jednotkách jsou
projevy syndromu ulehnutí rùzné, diagnostika je velmi nároèná a terapie velmi èasto neúspìšná.
Výskyt ulehnutí krav ovlivòuje technologie ustájení, plemeno, stáøí zvíøat, mléèná produkce, ošetøování zvíøat, pohoda
zvíøat, výživa a úroveò prevence. Z veterinárního i chovatelského hlediska je nejzávažnìjší uleknutí krav v peripartálním
období. V jednotlivých chovech je výskyt tohoto syndromu rùzný, zpravidla èiní 3 až 12%. Ztráty ulehlých zvíøat jsou však
vysoké. Literární prameny uvádí, že z ulehlých krav v chovech v Minnesotì je vyléèeno pouze 33%, 44% ulehlých krav
uhynulo a 23% jich bylo poraženo. Situace v našich chovech vysokoprodukèních dojnic je obdobná.
Podle souèasných poznatkù lze za hlavní pøíèiny ulehnutí krav v peripartálním období považovat
- metabolické poruchy spojené s narušenými nervosvalovými funkcemi - hypokalcemie, hypofosforemie, hypokalemie.
- traumata vyvolaná tìžkým porodem -poranìní páteøe, kontuze míchy, nervù plexus sacralis, n. ischiadicus, n. obturatorius, n. tibialis. Poranìní lumbosacrální oblasti, fraktury kostí pánve, spony pánevní, koxofemorální luxace,
fraktura krèku femuru, dále zhmoždìní mìkkých èástí porodních cest, pánevních a hýžïových svalù.
- poškození pohybového aparátu pøi upadnutí v prùbìhu porodu, nebo bezprostøednì po porodu, poranìní skeletu,
svalù, šlach, nervù. Nìkolikahodinové ležení krávy mùže vyvolat ischemii svalù pánevní konèetiny a ireverzibilní
zmìny ve svalovinì, které neumožní konèetinu zatížit.
- psychogenní imobilizace - nejistota, opakované upadnutí, neúspìšné vstávání, uklouznutí na hladkém stání, bolestivost v dùsledku rùzných poranìní
- jiná peripartální onemocnìní - ztráta krve pøi poranìní cév, lipomobilizaèní syndrom,
- ketóza, jaterní koma, šok, dislokace a torze slezu, akutní mastitida, retence placenty a tìžká endometritida, akutní
laminitida a další onemocnìní paznehtù. Pøíèinou ulehnutí v tomto období mùže být i akutní acidóza nebo alkalóza bachorového obsahu hypomagnezemie a akutní intoxikace rùzného pùvodu vèetnì mykotoxikóz.
Z výše uvedeného vyplývá, že syndrom ulehnutí není nozologická jednotka a na jeho vzniku se podílí mnoho faktorù.
Proto i diagnostika a terapie je velmi nároèná. Diagnostika a zvláštì diferenciální diagnostika musí vycházet z komplexní
anamnézy, klinikého vyšetøení a v mnoha pøípadech musí být doplnìna laboratorním vyšetøením, kdy mnohdy je dostaèující semikvantitativní vyšetøení, naopak v nìkterých pøípadech musí být provedeno vyšetøení velmi široké. Rozhodující
pro diagnostiku i úspìšnou terapii je vèasné vyšetøení a bezprostøední zahájení terapie. Již nìkolikahodinové zpoždìní
v zahájení terapie mùže být bez efektu.
Porodní paréza je akutní nehoreènaté onemocnìní starších krav charakterizované hypokalcemií, ulehnutím s postupnou ztrátou citlivosti a vìdomí. Vyskytuje se v den porodu nebo v prùbìhu prvních dvou až tøech dnech po porodu. Zcela
výjimeènì vzniká pozdìji. Èastìji onemocní dojnice plemene ayshire, jersey a holštýn než dojnice plemene c. Èím jsou
krávy v období porodu v lepší kondici, tím je výskyt porodní parézy vyšší. U krav masných plemen je toto onemocnìní
zcela výjimeèné. Pro vznik onemocnìní je dùležité období pøípravy na porod. Zvýšený pøíjem vápníku a alkalogenní
krmná dávka s vysokým obsahem draslíku v pøedporodním období jsou hlavní pøíèinou vzniku tohoto onemocnìní. V
dùsledku poruchy regulace metabolizmu vápníku dochází k mírné hypokalcémii již nìkolik dnù pøed porodem a v den
porodu koncentrace vákníku v krvi klesá velmi významnì a to až pod 1,5 mmol/l. Ve vìtšinì pøípadù spoleènì s vápníkem
klesá i koncentrace fosforu na hodnotu 0,9 až 1,5 mmol/l. Koncentrace hoøèíku má tendenci se zvyšovat, ale není to pravidlem ve všech pøípadech. Pøibližnì u 30% krav s klinickou formou porodní parézy se setkáváme s výraznou hypokalemií.
Tento stav je spojen s významným narušením èinnosti srdce a závažnými cirkulaèními poruchami. Klinicky se tento stav
obtížnì diagnostikuje, typickým nálezem je velmi zeslabená systolická ozva a flexní kontraktury prstu pánevních konèetin.
Narušení vnitøního prostøedí se zhoršuje s postupem od vzniku onemocnìní. Základní pøíznaky klasické porodní parézy
jsou typické a diagnostika neèiní potíže. Je li onemocnìní diagnostikováno vèas a bezprostøednì je zahájena terapie spoèívající v aplikaci vápníku i. v. okamžitì se zdravotní stav zlepší, kráva spontánnì, nebo na pobídnutí vstane a jeví zájem
o krmivo. Je li onemocnìní diagnostikováno pozdì a terapie je zahájena po více než 4 až 6 hodinách po ulehnutí, zpravidla vnitøní prostøedí ulehlé krávy je narušeno významnì. Dochází k hypokalemii, v dùsledku ischemie svalù k významné
elevaci AST, CK,dále k lipomobilizaci, ketóze, postupnì i k metabolické acidóze a k hypomagnezemii. Koncentrace
fosforu v krevní plazmì bývá snížená, s rozvojem metabolické acidózy se zvyèuje. Postupnì dochází k hypoxii a hyperkapnii. V dùsledku poruch cirkulace jsou ledviny nedostateènì krveny a ve vnitøním prostøení se hromadí zbytkový dusík,
zvláštì se zvyšuje koncentrace moèoviny a kreatininu. Rychlá lipomobilizace zvláštì u krav s velmi dobrou kondicí vede
60
ke vzniku steatózy jater, ketóze až jaternímu koma. V tomto stádiu, kdy je funkce jater významnì narušena je vysoká koncentrace jaterních enzymù a bilirubinu v krvi. I.v. aplikace vápníku v této fázi onemocnìní velmi èasto vede k exitu krávy
i po malé dávce vápníkových preparátù. Proto vèasná diagnostika a bezprostøednì zahájená terapie je pro zvládnutí této
poruchy nejdùležitìjší. Pro záchranu krávy mùže mnoho udìlat i chovatel tím, že po porodu, nebo pøi prvních pøíznacích
onemocnìní, ještì døíve než kráva ulehne podá krávì vápníkový pøípravek ve formì gelu / Cal Gel /. Tím dojde na nìkolik
hodin k úpravì koncentrace vápníku v krevní plazmì a nedojde k významnému narušení vnitøního prostøedí a následným
komplikacím. U krav s výskytem hypokalémie je nezbytná velmi pomalá i.v. aplikace vápníku doplnìná o magnezium
a ionty draslíku a sodíku. Draslík a sodík je vhodné podávat ve velkoobjemových infuzích, vápnik pak i. v. podávat jenom
ve tøetinové až polovièní dávce a zbytek aplikovat i. muskulárnì a per os. Terapii je vhodné doplnit s ohledem na odstranìní metabolické acidózy a ochranu jater.
Hypofosforemické ulehnutí nazývané jako atypická porodní paréza se vyskytuje u dojnic v období rozdojování a vysoké
produkce mléka. Mùže se vyskytnout i v prvních dnech po porodu a tím je toto onemocnìní dùležité z hlediska diferenciální diagnostiky. Hypofosforemické ulehnutí je charakterizované enormním snížením koncentrace fosforu v krvi,
slabostí svalovou, ulehnutím, ale vìdomí není narušeno. Rovnìž tìlesná a povrchová teplota jsou v normì. Onemocnìní
je vyvoláno dlouhodobým deficitem fosforu a chronickou metabolickou acidózou. Dùsledkem dlouhodobého nedostatku
fosforu je nedostateèná tvorba adenisintrifosfátu / ATP / a kretinfosfátu, èímž je narušen energetický metabolizmus ve
svalech do té míry, že je omezena kontrakce svalových vláken, jednotlivých svalù a svalových skupin. Vzniká tak svalová
slabost a ulehnutí zvíøat. Pro diagnostiku je dùležité stanovit koncentraci fosforu v krevní plazmì. Terapie spoèívá v opakované i.v. aplikaci fosforu a vzhledem k tomu, že kráva pøijímá krmivo, je nutné zvýšit koncentraci fosforu i v krmné
dávce a dbát na její dietetické vyvážení.
Ulehnutí krav z jiných pøíèin - dùsledky poranìní pøi tìžkém porodu, nebo poranìní pøi upadnutí krav po porodu na
kluzké podlaze a jiná onemocnìní. Diagnostika a diferenciální diagnostika tìchto onemocnìní je obtížná, zvláštì chybí li
pøesná anamnéza. Spoèívá pøedevším v klinickém vyšetøení. Dùležité je posoudit již polohu krávy, kterou zaujímá, reakci
na okolí, žravost, projevy bolestivosti, celkový výraz. Dále je dùležitá palpace svalù na høbetu, v pánevní oblasti a na
konèetinách, palpace skeletu- lumbosakrální oblast, kosti pánve a konèetin a to v klidu i pøi pohybu konèetinou. Dùležité
je rektální vyšetøení a revize mìkkých tkání, i skeletu a to jak v klidu zvíøete, tak i pøi pohybu konèetinami.
V úvahu mùže pøicházet i sonografické vyšetøení.
Dùležité je vyšetøení moèe a to po katetrizaci. Jedná se o stanovení bílkovin, ketolátek, pH, krve a krevního barviva.
Pro diferenciální diagnostiku lze využít i rùzné semikvantitativní testy na stanovení nìkterých parametrù v krvi. Existuje test na semikvantitativní stanovení vápníku, hoøèíku, glukózy, lze orientaènì stanovit stupeò poškození jater. S úspìchem lze využít i tak zvanou suchou chemii, kdy velmi rychle lze kvantitativními metodami pøímo v chovu stanovit
øadu dùležitých analytù využitelných pro diagnostiku. Nelze opomenout ani základní vyšetøení bachorové tekutiny. Dnes
existují i pøenosné pøístroje pro stanovení acidobazické rovnováhy, sodíku, draslíku a ionizovaného vápníku v krvi, které
lze použít pøímo v chovu. Vývoj v analytické technice je velmi rychlý a je otázkou èasu kdy bude možné tyto pøístroje
v diagnostice použít alespoò v tìch nadprùmìrných chovech.
Pro úspìšné zvládnutí syndromu ulehnutí je nezbytá pomoc krávì se postavit. Je známa celá øada rùzných pomùcek
urèených pro tento úèel. Efekt však nebývá vždy dostateèný a mnohdy není ani technicky možný. Vysoká hmotnost krav
vyžaduje odpovídající zaøízení. Kromì tradièních zpùsobù zvedání ulehlých krav se v zahranièí s úspìchem používají
kyèelní zvedací spony, nafukovací matrace a v poslední dobì vodní boxy / komory /. Zvláštì u tìch krav které leží více
jak 12 hodin a nemají dostateènou a vhodnou podestýlku dochází k ischemii svalù pánevních konèetin a k ireverzibilním zmìnám které nedovolují obnovení svalové kontraktility a postavení krávy. Umístìní ulehlé krávy do boxu,který se
postupnì plní teplou vodou umožní prohøátí a prokrvení svalù, obnovení metabolických procesù a postupnou úpravu
vnitøního prostøedí. Svaly se regenerují, odstraní se hypoxie svalù a postupnì se normalizuje jejich metabolizmus. Vodní
prostøedí ulehèuje pohyb zvíøete a mobilizuje krávu. Zkušenosti ze zahranièí, pøedevším z chovù v USA jsou velmi
dobré.
V našich chovech je mnoho rezerv v oblasti úèinné prevence. Výskyt syndromu ulehnutí vèetnì výskytu porodní parézy
do znaèné míry lze ovlivnit správnou výživou v období koneèné fáze laktace a stání na sucho - zabránìní ztuènìní krav
a správnou pøípravou na porod. I v dobrých chovech se setkáváme s øadou nedostatkù. Optimální výživa základními
živinami, vápníkem, fosforem, hoøèíkem, draslíkem a sodíkem a zohlednìní dietetických požadavkù krav v rizikových
fázích mezidobí je základem prevence syndromu ulehnutí krav v peripartálním období.
Práce je souèástí øešení výzkumného projektu Ministerstva zemìdìlství a výživy ÈR è.QD 0176
Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.
tel.: 541 562 404
E-mail: ji.brno@volný.cz
61
Syndrom hypokalémického ulehnutí
Hypokaliämiebedingtes Festliegen
Mathesius Stöber
Klinik für Rinderkrankheiten, Tierärztliche Hochschule Hannover
In: Dirksen, G, Gründer, H, D., Stöber, M.: Innere Medizhin und Chirurgie des Rindes,
4. Auflage, Buchverlag Parey, Berlin, 2002, 1007 - 0008.
Etiologie a patogeneze: Pokles hladiny kalia v séru pod 2,5 mmol/l se zjišśuje pøedevším u hypochlorémické
metabolické alkalózy, to znamená pøi vzniku pøekážky v pasáži zažitiny na úseku slez - støevo a pøi prùjmech.
Dochází k tomu také pøi opakovaném podávání mineralokortikoidù nebo roztokù elektrolytù bez obsahu draslíku.
Tyto okolnosti mohou narušit relace mezi intra a extra celulárním draslíkem a tím také snížit klidový potenciál
bunìèné membrány a neuromuskulární dráždivost, což je spojeno se svalovou slabostí kosterního a srdeèního svalstva (hypokalémická myopatie).
Pøíznaky a prùbìh: Onemocní zvíøata již ve stáøí od l mìsíce až do 7 let stáøí, u nichž krátce pøed onemocnìním
byla anamnesticky zjištìna ketóza (steatóza), nebo také operativnì odstranìna dislokace slezu nebo u nichž byly
zjišśovány respiraèní nebo gastrointestinální alterace, pøípadnì také byly opakovanì podávány nesteroidní antiflogistika. Všechna pozorovaná zvíøata byla pohybovì málo aktivní, línì se pohybovala nebo ležela v hrudní poloze
a pozdìji dokonce v poloze boèní s ochablou svalovinou jako pøi spánku a nebyla schopna zvednout hlavu, což
ztìžovalo pøíjem potravy a pití. Auskultací srdce a pomocí EKG byla asi u poloviny pacientù zjišśována dysrytmie.
Vedle hypokalémie byly souèasnì zjišśovány také èasto hypochlorémická alkalóza, hyperglykémie, hyperfibrinogenémie a rovnìž zvýšená aktivita AST a CK
Pitevní nález: Makroskopicky od pøípadu k pøípadu se zjišśovaly primární alterace (na pø. krváceniny nebo ulcerace slezu, steatóza jater a v terminálnéím stadiu edém plic). Pøi prohloubeném ohledání byla prokázána nekróza
srdeèní a kosterní svaloviny. Histologicky se nacházely mnohoèetné svalové nekrózy, jakož i vakuolizace svalových
vláken pøíènì puruhovaného svalstva.
Diagnóza: O hypokalémii je možno uvažovat v pøípadech, když po obvyklé léèbì syndromu ulehnutí a po vylouèení traumaticky podmínìných ulehnutí nebo když po provedené operaci narušené pasáže slez - støevo nedošlo ke
zlepšení stavu, ale zvíøe zùstalo ochablé a hladina draslíku v séru se jeví snížená ( 3,5 mmol/l).
Diferenciálnìdiagnosticky je tøeba pøípad od pøípadu brát v úvahu jiné pøíèiny ulehnutí jako listeriózu, tortikollis
nebo botulismus.
Prognóza: V pokroèilých pøípadech alterace srdeèní a kosterní svaloviny nebo v pøípadech, kdy nízká hladina
kalia v séru je terapeuticky neovlivnitelné, je prognóza nepøíznivá. U pøíznivých pøípadù dochází po terapii k úpravì
po 3 - 5 dnech.
Terapie: Pacienta je vhodné umístit do samostatného boxu, kde je chránìn pøed poranìním a pøi dobrém podestlání pøed vznikem dekubitù. Nejménì 4x dennì je ho tøeba pøevracet. Nabízíme pacientovi vodu a chutné krmivo
a je tøeba mu pomáhat zvednutím hlavy pøi jeho pøíjmu. Orálnì a intravenóznì podáváme kaium chloratum ( per
os. celkem 26 g /100 kg ž. hm. a den, ale rozdìlenì ve více dávkách v prùbìhu dne; i.v. 16 g/100 kg ž. hm. a den,
kapkovou metodou o koncentraci 200 mequ/l, jako pøídavek ke komerènímu roztoku elektrolytù až k obnovení
normální sérové koncentrace (3,5 - 5,0 mmol/l), maximálnì však jen 5 dnù. Doplòující léèbou je obnova bachorové
fermentace a odpovídající léèení primárních omemocnìní.
Profylaxe: Kontrola hladiny draslíku v séru u krav se syndromem ulehnutí. Pozornost je tøeba vìnovat zvíøatùm,
která ulehla v dùsledku porodní parézy nebo osteomacie a jejichž stav po léèbì kalciovými preparáty se jen pøechodnì zlepšil.
Z nìmeckého originálu pøeložil prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc.
62
Zásady výživy dojnic v pøechodovém období
Doc. Ing. Zdenìk Frydrych, CSc., BIOFAKTORY Praha, s.r.o.
Pøechodové období, které Goff a Horst (1997) definovali jako zmìnu stavu z gravidní, nelaktující dojnice na
negravidní, laktující dojnici, zahrnuje èasový úsek zhruba od 3. týdne pøed porodem do 3. týdne po porodu. Bìhem
tohoto období probíhá v organismu dojnice mnoho fyziologických zmìn, které jsou provázeny zvýšenými nároky
na pøíjem živin, zejména energie. Úhradì tìchto zvýšených nárokù stojí v cestì øada pøekážek, z nichž nejvìtší
pøedstavuje deprese pøíjmu krmiva. K jejímu pøekonání je nutné zavést speciální nutrièní a zootechnický režim, zahrnující úpravu skladby krmné dávky, resp. techniky krmení a specifické zásahy v oblasti welfare. Pokud se nesoulad
mezi pøíjmem a potøebou živin v pøechodovém období nepodaøí úspìšnì pøekonat, hrozí nebezpeèí vzniku øady
metabolických a produkèních poruch.
HLAVNÍ RYSY PØECHODOVÉHO OBDOBÍ - METABOLICKÉ A FYZIOLOGICKÉ ZMÌNY
 Pøed porodem klesá koncentrace progesteronu v krvi a udržuje se vysoká hladina estrogenù. Má se zato, že
vysoká hladina cirkulujících estrogenù je jednou z hlavních pøíèin poklesu pøíjmu sušiny krmiva.
 V posledních týdnech pøed porodem kulminuje potøeba plodu a placenty na pøívod živin, proto mùže pøíjem
sušiny klesnout o 10-30 % v porovnání s pøíjmem na poèátku stání na sucho.
 Prudký rùst produkce mléka po porodu markantnì zvyšuje požadavek na pøívod glukózy pro syntézu laktózy
a to v dobì, kdy pøíjem krmiva nedosahuje maxima. Vzhledem k tomu, že velká èást sacharidù je fermentována
v bachoru, je pøímo z trávicího traktu absorbováno málo glukózy. Následkem toho jsou dojnice v úhradì požadavku na pøívod glukózy odkázány témìø výluènì na glukoneogenezu z propionátu v játrech.
 Omezená schopnost pøijímat krmivo, která pøetrvává i po porodu (pøíjem sušiny nižší až o 20 %), má za následek omezený pøívod propionátu pro syntézu glukózy. Proto se pro syntézu glukózy využívají také glukoplastické
aminokyseliny z krmiva, resp. odbouraných tìlesných tkání a glycerol.
 Pøíjem energie po porodu je témìø vždy nižší než potøeba energie. Proto je pro poèáteèní fázi laktace typická
negativní energetická bilance (NEB), provázená vysokým pomìrem rùstového hormonu k insulinu v krvi, který
podporuje mobilizaci mastných kyselin s dlouhým øetìzcem z tukových tkání. Uvolnìné mastné kyseliny cirkulují v krvi jako neesterifikované mastné kyseliny (NEFA), které jsou pro dojnici v tomto stadiu hlavním zdrojem
energie. Koncentrace NEFA v krvi odráží stupeò degradace tìlesných tukových tkání. Proto platí, že èím vìtší
je rozsah NEB, tím více NEFA se uvolòuje z tukových zásob a tím vyšší je koncentrace NEFA v krvi.
 Játra zachycují NEFA z krve a jejich kumulace v játrech se s rùstem koncentrace v krvi zvyšuje. V játrech mohou
být NEFA:
1) kompletnì oxidovány na oxid uhlièitý za úèelem zisku energie pro játra
2) èásteènì oxidovány za vzniku ketolátek, které jsou uvolnìny do krve a slouží jako palivo pro ostatní tkánì
3) znovu konvertovány na zásobní tuk (triglyceridy).
 Pøežvýkavci mají velmi malou kapacitu pro syntézu a sekreci lipoproteinù umožòujících export triglyceridù
z jater, proto v dobì porodu koncentrace triglyceridù v játrech stoupá a mùže dojít k jejich ztuènìní. NEB po
porodu vede ke zvýšené produkci ketolátek a ke vzniku ketózy.
 S rostoucím stupnìm tukové infiltrace jater jsou negativnì ovlivnìny další funkce jater. Snižuje se pøedevším
jejich schopnost detoxikace èpavku na moèovinu. Krátce po porodu lze proto pozorovat positivní korelaci mezi
koncentrací amoniaku v krvi a akumulací tuku v játrech.
 Zachování optimální funkce jater je klíèovým faktorem, který rozhoduje o zvládnutí pøechodového období.
Pøíjem krmiva a stav sacharidù v organismu pøitom indikují rozsah mobilizace tuku, ztuènìní jater a tvorby
ketolátek.
 Tvorba mléka v mléèné žláze extrémnì zvyšuje požadavky na pøívod Ca, což mùže mít za následek pokles
koncentrace Ca v krvi a následnì vznik mléèné horeèky. Subklinická hypokalcemie rovnìž pøispívá k výskytu
dislokace slezu, ketózy a prostøednictvím zvýšené sekrece kortisolu také k zadržení lùžka.
 V pøechodovém období je potlaèen imunitní systém což, se projevuje zvýšeným výskytem mastitis a metritis. V
dùsledku toho se zvyšují požadavky na pøívod živin zajišśujících správnou funkci imunitního systému. Imunitní
funkce podporují vitaminy A a E a z mikroprvkù zejména Se, Cu a Zn.
FAKTORY VNÌJŠÍHO PROSTØEDÍ ZASAHUJÍCÍ DO METABOLICKÝCH PROCESÙ V PØECHODOVÉM OBDOBÍ
K pøirozeným zmìnám intermediárního metabolismu, vyvolaným blížícím se porodem, resp. nastupující laktací
pøistupují zmìny vyvolané stresory z vnìjšího prostøedí. K nejvýznamnìjším stresorùm náleží:
63




Vysoká koncentrace zvíøat
Nedostateèná ventilace a tepelný stres
Nevhodný povrch podlahy
Nevhodné øešení stáje (kráva potøebuje pøed porodem komfortní prostor k odpoèinku a snaží se izolovat od
ostatních jedincù)
 Nedostatek èisté vody
 Nedostateèná èistota ve stáji zvyšující možnost infekce pathogeny z vnìjšího prostøedí
 Špatné zacházení se zvíøaty
Stres vyvolaný faktory vnìjšího prostøedí má za následek:
 Pokles pøíjmu sušiny
 Odèerpání živin z metabolických drah zajišśujících rùst plodu, laktogenesu a chod podpùrných funkcí pro
laktaci
 Aktivaci sympatického nervstva a uvolnìní stresových hormonù jako jsou glukokortikoidy a epinefrin, které
pùsobí antagonisticky na produkci mléka
 Snížení sekrece hormonù dùležitých pro laktogenezu jako je rùstový hormon
 Aktivaci lipolýzy, odbourávání tukové a svalové tkánì
 Zvýšení koncentrace NEFA v krvi a infiltraci tuku do jater
 Potlaèení imunitních funkcí provázené zvýšenou citlivostí k infekèním onemocnìním
DOPORUÈENÍ V OBLASTI VÝŽIVY
Složitost fyziologických procesù odehrávajících se v tìle dojnic v pøechodovém období je pøíèinou toho, že
v názorech na správnou výživu nepanuje úplná shoda. To dokumentuje níže uvedený pøehled doporuèení, sestavený
na základì diskuse 31 amerických universitních specialistù (university ve Wisconsin, Illinois a Maryland) a terénních konsultantù (Hutjens, 2000).
1. Zvýšit hladinu škrobu v krmné dávce
2. Zkrmovat dávku s omezeným obsahem energie
3. Nezkrmovat tuk versus zkrmovat tuk
4. Krmná dávka musí obsahovat 1 - 2 kg slámy
5. Okamžitì po porodu zkrmovat vysokoprodukèní dávku (nevytváøet pøechodovou krmnou dávku)
6. Zkrmovat postupnì 3 dávky
1. dávka pro èasné období stání na sucho (do 3 týdnù pøed porodem)
2. dávka pro pozdní období stání na sucho (od 3 týdnù pøed porodem do porodu)
3. dávka pro èasné poporodní období (do 3 týdnù po porodu)
Který z tìchto názorù je správný? Je pravdìpodobné, že všechny, neboś každý ze zásahù spojených s daným
názorem, mùže nalézt v urèité situaci svoje uplatnìní. Vyšší hladina škrobu mùže zlepšit bachorovou fermentaci
a zrychlit pasáž tráveniny. Krmná dávka s omezeným obsahem energie mùže zabránit nadbyteènému pøírùstku,
který snižuje pøíjem krmiva. Zaøazení tuku sice na jedné stranì snižuje pøíjem krmiva, na druhé stranì však mùže
zlepšit zdravotní stav jater. Zaøazení 1 - 2 kg slámy udržuje naplnìný bachor a zachovává jeho funkce. Krmná dávka
s vyšším obsahem kukuøièné siláže zlepšuje pøíjem krmiva, zajistí nižší hladinu draslíku a poskytuje více škrobu pro
fermentaci. Zkrmování série tøí krmných dávek umožòuje zachovat požadovaný pøíjem živin pro daný fyziologický
stav dojnice.
Rozsah a složitost problematiky výživy dojnic v pøechodovém období dokumentují i níže uvedená doporuèení
nìkolika amerických specialistù.
Drackley (2002)
-
Zachovat imunitní funkce
Minimalizovat rozsah mobilizace tuku
Zachovat hladinu vápníku v krvi
Snažit se zvýšit ochotu zvíøat pøijímat krmivo
Hutjens a Tomlinson (2002)
-
Zajistit zvýšený pøíjem energie zvíøatùm vystaveným stresu z vnìjšího prostøedí
Snažit se zvýšit pøíjem sušiny krmiva u krav pøed porodem nad 13,5 kg (za bìžný se považuje pøíjem 11,5 kg)
a u jalovic nad 11,5 kg (za bìžný se považuje pøíjem 10 kg)
Poskytnout ve smìsné krmné dávce (TMR) dlouhou vlákninu (zaøadit kukuøiènou siláž, kvalitní seno
s nízkým obsahem draslíku, slámu)
64
-
Zaøadit do TMR pouze kvalitní objemná krmiva s cílem snížit obsah neutrálnì-detergentní vlákniny (NDF)
Omezit zkrmování tuku (150 g/den)
Podpoøit rùst bachorové mikrobiální populace optimalizací obsahu vlákniny a škrobu
Zlepšit kvalitu krmné dávky pro pøechodové období krmnými aditivy
Vybalancovat pøíjem mikroprvkù pomocí organických zdrojù
Grummer et al. (2002)
-
Zamezit vysoké koncentraci zvíøat
Vyhnout se nadbyteènému pøehánìní zvíøat zejména krátce pøed otelením
Oddìlit prvotelky od starších krav pokud je to možné
Vyhnout se náhlým zmìnám ve složení krmné dávky. Zamezit zaøazení ménì chutných krmiv do krmné
dávky
Zkrmovat takovou TMR, která znemožòuje vybírání jednotlivých krmiv
Zamezit tepelnému stresu
Poskytnout dostatek prostoru u žlabu
Poskytnout v dostateèném množství èistou vodu
Overton (2002)
-
-
Zajistit kondièní skóre - 3,25 - 3,5 (pøi vyšším skóre se snižuje pøíjem krmiva, zvyšuje odbourávání tukových
zásob a roste koncentrace NEFA v krvi)
Zajistit pøíjem krmiva v množství - závìr stání na sucho - 12,7 - 13,2 kg
- 7 dnù po porodu
- 14,5 kg
- 14 dnù po porodu
- 17,2 kg
- 21 dnù po porodu
- 20,0 kg
Zkrmovat chutnou krmnou dávku
Vìnovat maximální pozornost zakládání krmiva (neèekat až na prázdný žlab)
Zajistit dostatek èisté vody
Zamezit vysoké koncentraci dojnic ve skupinì
Minimalizovat zmìny v chutnosti krmné dávky v období telení (zaøadit alespoò malé množství krmiva z produkèní KD)
Peèlivì sledovat dojnice s projevem nechutenství
Zajistit obsah nestrukturálních sacharidù (NSC) v rozsahu 34 - 36 % do porodu a 35 - 40 % po porodu
Zajistit obsah N-látek v rozsahu 14 - 15 % do porodu a 17 - 18 % po porodu
Zajistit obsah degradovatelných N-látek v rozsahu 60 - 65 % z celkových N-látek
Zajistit obsah NDF v rozsahu 35 - 45 % do porodu a 30 - 35 % po porodu (75 % NDF z objemných krmiv)
Výše uvedené údaje byly spolu s dalšími využity k formulování obecných zásad výživy vysokoprodukèních dojnic
v pøechodovém období, aplikovatelných i v našich podmínkách. Tyto zásady vychází z pøedpokladu, že celková výživa
stáda respektuje fáze laktace, resp. reprodukce, tzn., že se jedná o fázovou výživu dojnic. V rámci této fázové výživy je
období stání na sucho rozdìleno na 2 podfáze, tj. od zaprahnutí do 3 týdnù pøed porodem a od 3 týdnù pøed porodem
do porodu. Podobnì je i èasné poporodní období rozdìleno na 2 podfáze, a sice od porodu do 3. týdne laktace a od
3. týdne laktace do zhruba 100. dne laktace. Pøi tomto èlenìní se sestavuje samostatná krmná dávka pro dojnice tìsnì
pøed porodem, a také samostatná, tzv. pøechodová krmná dávka pro dojnice krátce po porodu. Skladba pøedporodní
dávky by mìla kromì maximalizace pøíjmu sušiny zajistit zejména adaptaci dojnic na zmìny v metabolismu vápníku.
Poporodní, pøechodová dávka by mìla mít v porovnání s plnou produkèní dávkou nižší zastoupení jadrných krmiv
a tudíž i nižší obsah snadno fermentovatelných sacharidù. Její zkrmování by mìlo zabránit vzniku bachorové acidózy
a s ní souvisejících dalších poruch (napø. laminitis). Parametry obou krmných dávek jsou uvedeny níže.
OBDOBÍ OD 3. TÝDNE PØED PORODEM DO PORODU
Zásady pro sestavování krmné dávky:
-
obsah základních živin v KD
- netto energie laktace (NEL) - 6,3 - 6,4 MJ/kg sušiny
- celkové N-látky - 14,5 % sušiny
- nedegradovatelné N-látky (UDP) - 36 % celkových N-látek
- nevláknité sacharidy (NFC) - 32 - 34 % sušiny
- neutrálnì-detergentní vláknina (NDF) - 35 - 40 % sušiny
- tuk - 3 % sušiny
65
-
-
zaøadit do KD koncentrát (do 3 kg)
zabezpeèit speciální minerální výživu zamìøenou na prevenci mléèné horeèky
tradièní pøístup založený na omezení pøíjmu Ca (závisí na dostupnosti vhodných krmiv s nízkým obsahem Ca)
použití minerálních smìsí s pøevahou aniontù Cl a S (závisí na úrovni managementu a možnosti rozšíøit
analýzu krmiv o S a Cl)
vypustit v pøípadì potøeby z KD sùl (omezení výskytu otoku vemene)
zkrmovat optimální dávky mikroprvkù a vitaminù (podle potøeby zvýšit pøíjem vitaminu E na 2 000 mg/ks/
den a koncentraci Se na 0,3 ppm)
omezit pøíjem K (zaøadit do KD kukuøiènou siláž - 1/3 z objemných krmiv)
zachovat funkèní bachor (ponechat v KD kvalitní seno - 2,5 kg)
použít specifická krmná aditiva
OBDOBÍ OD PORODU DO 3. TÝDNE PO PORODU
Zásady pro sestavování krmné dávky:
-
-
obsah základních živin v KD
netto energie laktace (NEL) - 6,7 - 6,9 MJ/kg sušiny
celkové N-látky - 18,0 % sušiny
nedegradovatelné N-látky (UDP) - 37 % celkových N-látek
nevláknité sacharidy (NFC) - 36 - 38 % sušiny
neutrálnì-detergentní vláknina (NDF) - 30 - 35 % sušiny
tuk - 5 % sušiny
zachovat strukturní vlákninu (ponechat v KD kvalitní seno)
zamezit nadbyteènému pøíjmu škrobu
zaøadit do KD pufry
zkrmovat minerální látky a vitaminy podle optima potøeby (nezkrmovat minerální smìsi na bázi aniontù)
použít specifická krmná aditiva
Specifická krmná aditiva pro pøechodové období
Nutrièní zásahy v pøechodovém období zahrnují také použití nìkterých specifických krmných aditiv. Aditiva se
vìtšinou zaøazují do koncentrátu, nebo do speciálních krmných doplòkù. Nìkterá z nich se aplikují rovnìž formou
drenche. Níže je uvedena struèná charakteristika základních aditiv.
Niacin
Niacin je prekursorem dùležitých koenzymù NAD a NADP, pùsobících pøi syntéze a degradaci mastných kyselin, sacharidù a aminokyselin. Za normální situace je v dostateèném množství syntetizován bachorovou mikroflorou. Na poèátku laktace však lze u vysokoprodukèních zvíøat pozorovat positivní odezvu na doplòky niacinu, která
souvisí s jeho antilipolytickým a antiketogenním pùsobením. Výsledkem je snížené odbourávání tukových zásob
a signifikantní pokles koncentrace kyseliny β-hydroxymáselné a acetonu v krvi. Díky tìmto vlastnostem lze pomocí
niacinu preventivnì pùsobit proti ketóze. Zkrmuje se v dobì od 14. dne pøed porodem do 60.-100. dne po porodu.
Minimální úèinná dávka je 6 g na kus a den.
Propylenglykol
Propylenglykol (PG) je glukoplastickou látkou, jejíž transformací mùže organismus dojnice získat glukózu
k úhradì deficitu energie. Ten je nejkritiètìjší v prvních tøech týdnech po porodu (nejhlubší NEB), kdy se také
nejèastìji vyskytuje ketóza. Dlouhotrvající, hluboký deficit energie má rovnìž bezprostøední negativní vliv na reprodukci. Pro dosažení optimální odezvy v reprodukci je mnohem úèinnìjší zkrmování PG jednou dennì (jako souèást
koncentrátu) než kontinuální pøíjem malých množství v rámci TMR. PG je dostupný jednak v èisté, kapalné formì
(koncentrace 99 %), jednak v sypké formì (èistý PG na nosièi). Denní dávka se pohybuje mezi 150-200 g. Nutno
pøipomenout, že dlouhodobé zkrmování (16 týdnù) vysokých dávek PG (nad 150 g) nepøíznivì ovlivòuje fermentaèní proces v bachoru a mùže vyvolat pokles pøíjmu objemných krmiv.
Soli kyseliny propionové
Podobného glukoplastického efektu jaký vykazuje propylenglykol, avšak s ponìkud nižším ziskem prekursoru
glukózy, lze dosáhnout se sodnou nebo vápenatou solí kyseliny propionové. Výhodnìjší z obou látek je propionan
vápenatý, neboś je souèasnì zdrojem snadno dostupného vápníku. Malá chutnost této slouèeniny limituje její
pøíjem. Pro úèely prevence ketózy se propionan vápenatý používá v dávce 100 - 200 g.
66
Pufry
Úèelem použití pufrù je zabránit poklesu pH v bachoru, a tím pøedejít vzniku bachorové acidózy, která se u vysokoprodukèních dojnic vyskytuje zejména v souvislosti se zkrmováním vyšších podílù jadrných krmiv. Nejznámìjším
pufrem je soda (kyselý uhlièitan sodný - NaHCO3), kterou v zámoøí doplòuje kombinovaný pøípravek NaHCO3
a Na2CO3 (S-Carb), nacházející se také ve volné pøírodì. Schopnost neutralizovat kyseliny produkované v bachoru
mají také další slouèeniny, jako je oxid hoøeènatý (MgO), uhlièitan vápenatý, uhlièitan hoøeènatý a bentonit, tyto
látky však nejsou skuteènými pufry. Doporuèená denní dávka NaHCO3 se pohybuje mezi 110 - 225 g a dávka MgO
mezi 50 - 90 g. V pomìru 3 : 1 bývají obì látky zastoupeny také v kombinovaném doplòku. Pufry se zkrmují pouze
laktujícím dojnicím.
Kvasinky
Úèinnou složkou kvasinkových preparátù jsou vyselektované kmeny Saccharomyces cerevisiae. Pøestože mechanismus úèinku kvasinek není pøesnì znám, dílèí experimentální práce prokázaly jejich schopnost stabilizovat mikrobiální ekosystém bachoru a optimalizovat fermentaèní proces. Tìmito úèinky pùsobí kvasinky preventivnì proti
vzniku bachorové acidózy a zprostøedkovanì podporují rùst a aktivity celulolytických bakterií. Výsledkem je efektivnìjší trávení celulózy provázené vyšším pøíjmem sušiny krmiva. Je pravdìpodobné, že také umožòují úèinnìjší
využití èpavku mikrobiální bachorovou populací. Aplikace kvasinek v 1. fázi laktace mùže významnì stimulovat
užitkovost dojnic. Denní dávka se v závislosti na koncentraci úèinného mikroorganismu v komerèním preparátu
pohybuje nejèastìji od 0,5 do 10 g.
Monensin
Monensin (rumensin) je pøípravek na bázi ionoforového antibiotika monensinátu sodného, který pùsobící selektivnì na bakteriální populaci v bachoru. Vliv monensinu se projevuje zvýšením produkce kyseliny propionové
a poklesem tvorby metanu, což vede k vyššímu zisku glukózy jako zdroje energie. Prùvodním jevem je pokles tvorby
ketogenních mastných kyselin a redukce výskytu ketóz. Zkrmování monensinu má dále za následek snížení degradace proteinu a deaminace aminokyselin a snížení produkce kyseliny mléèné s následným poklesem výskytu acidózy bachoru. Popsané úèinky se projevují zvýšením užitkovosti dojnic. Dávky monensinu se pohybují v rozsahu
200-400 mg na kus a den. Na zkrmování plných dávek musí být zvíøata postupnì navykána po dobu 4 týdnù. Krmné
doplòky s monensinem urèené dojnicím jsou považovány za doplòky medikované. K jejich výrobì je nutný pøedpis veterinárního lékaøe. Krmivo obsahující monensin nesmí být zkrmováno koním nebo jiným equidùm!
Kromì výše zmínìných, základních krmných aditiv, nachází v pøechodovém období uplatnìní také další látky,
napø. glycerol jako zdroj energie, vitamin E v kombinaci se selenem pøi prevenci celé øady metabolických poruch
a poruch reprodukce, -karoten jako látka podporující funkci ovarií a snižující poèet somatických bunìk v mléce,
biotin pøi prevenci laminitis, chránìný methionin pøi optimalizaci aminokyselinové skladby tráveniny a prevenci
poruch jater.
Projevy nezvládnutého pøechodového období
Hlavním cílem výživy v pøechodovém období je zajistit zdárný porod, zabránit vzniku metabolických a produkèních poruch a nastartovat laktaci. Nezvládnutí pøechodového období signalizují následující projevy:
 Výrazný úbytek hmotnosti dojnic po porodu
 Pøíliš pomalé zvyšování pøíjmu krmiva po porodu
 Cyklující pøíjem krmiva
 Èastìjší výskyt metabolických a infekèních onemocnìní (mléèná horeèka, zadržení lùžka, metritis, ketóza,
dislokace slezu, ztuènìní jater, laminitis). Všechny poruchy mají nepochybnì z èásti spoleènou etiologii,
proto se vìtšinou nevyskytují samostatnì (jedna provází druhou)
 Zhoršení reprodukèních ukazatelù (èasto jako dùsledek metabolických poruch)
Literatura:
Drackley, J.K.: Feedstuffs, 74, 2002, Part 1, April 8 : 13
Drackley, J.K.: Feedstuffs, 74, 2002, Part 2, June 10 : 11
Goff, J.P., R.L. Horst: J. Dairy Sci., 80, 1997 : 1260
Grummer, R., E. Rabelo, D. Mashek: Hoard´s Dairyman, 147, 2002 : 618
Hutjens, M.F.: Hoard´s Dairyman, 145, 2000 : 662
Hutjens, M.F., D.J. Tomlinson: Feedstuffs, 73, 2001, December 31 : 9
Overton, T.R.: Energy nutrition of transition dairy cows, Feedinfo, 2002
67
Hodnocení biochemických výsledkù ve veterinární medicínì
z pohledu jedince a stáda prostøednictvím výpoèetní techniky.
MVDr. Vladimír Tluèhoø, CSc.
Veterinární klinika Pardubice,Štrossova 239, 53003 Pardubice
SOUHRN
Hodnocení výsledkù biochemických vyšetøení u zvíøat má svá specifika a to jednak jejich individualismus pohled jako na jedince (totožný u lidí), a dále na celou skupinu zvíøat, tj. hodnocenou podle pøedem zvolených
kriterií (napø. vìku, chovatelského zamìøení, užitkovosti, pracovního zatížení atd.). Skupinové hodnocení - metabolický profilový test (MPT) - je využíváno pøevážnì u hospodáøských zvíøat a je jednou ze souèástí diagnostického
systému - Aktivní kontrola zdraví, který provádí Veterinární klinika Pardubice. Poèet zvolených skupin v tomto
systému se pohybuje od 1 do 5ti. Poèet testovaných zvíøat v rámci skupiny je 5 - 10 kusù. Vlastní hodnocení MPT je
zabezpeèeno prostøednictvím výpoèetní techniky - PC . Výstupní sestava zahrnuje výsledky biochemických hodnot
u každého zvíøete, staticko-matematické zpracování individuálních hodnot zvíøat v rámci skupiny a jejich grafické
porovnání s fyziologickým rozmezím, vèetnì stanovení diagnóz dle jednotlivce, skupiny a celého souboru. Kriteria
pro vytvoøení skupiny jsou volnì volitelná a vìtšinou vycházejí s daných problémù ,které udává chovatel, èi majitel
testovaných zvíøat.
ÚVOD
Laboratorní diagnostika poskytuje vždy objektivní informace o zdravotním stavu jedince i celého stáda .Metabolický profilový test stáda je plnì schopen vèas zachytit jejich zdravotní problémy, stanovit diagnózu, poskytnout
objektivní podklady pro jejich øešení, vèetnì vyslovení i prognózy o dalším dìní v pøedmìtném chovu. Pøístup k hodnocení výsledkù metabolického profilu zvíøete ve veterinární medicínì na rozdíl od humánní je do urèité míry jiný
. V humánní medicínì, je vždy jedinec brán jako samostatné individuum, které plnì vychází ze svého specifického
zpùsobu života - životního stylu, typu stravy atd. U zvíøat a to zejména zamìøených na jejich hospodáøské využití
(mléko, maso), je pohled na jedince èásteènì potlaèen a spíše preferován pohled na skupinu zvíøat ,pøípadnì na celé
stádo . Tento pøístup vychází z relativnì znaèné koncentrace zvíøat v jednotlivých chovech žijících pøibližnì ve stejných
podmínkách . Z tohoto dùvodù je nutné zvolit i další hodnotící kriteria, která by byla schopna vždy postihnou specifiku
chovu, vèetnì její odlišnosti od bìžných standardù (napø. welfare, rùzné kvality krmiv, typù krmných dávek atd.), proto
že je pøedpoklad, že odezva organismu na urèitý typ výživy - krmné dávky èi technologii chovu bude u vìtšiny zvíøat
v rámci zvolené skupiny zvíøat podle sjednocujících pøedem zvolených kriterií více ménì stejná .
Veterinární klinika Pardubice (døíve Statní veterinární ústav - specializované pracovištì pro reprodukci hospodáøských zvíøat) na základì svých dlouhodobých zkušeností, získaných pøi øešení rùzných zdravotních a reprodukèních
poruch v zemìdìlských závodech (farmách) byl vyvinut a ovìøen otevøený analytický kontrolní a vyhodnocovací
systém - Aktivní kontrola zdraví s využitím výpoèetní techniky. Tento systém nám usnadòuje vytipovat tzv.slabá
místa v chovu a následnì spolu s chovatelem podle jeho praktických možností je i øešit. Systém - Aktivní kontrola
zdraví se skládá analytických a vyhodnocovacích programù zahrnující - Kontrolu zdravotní nezávadnosti a nutrièní
hodnoty zkrmovaných krmiv, Zpìtnou kontrolu výživy, provádìnou za urèité období a Analýzu reprodukce stáda .
Souèástí tohoto systému je i zde prezentována analýza vnitøního prostøedí (biochemické a hematologické vyšetøení
u vybraných zvíøat ve stádì, podle pøedem urèených kriterií . Volba skupin a poèet zvíøat ve skupinì je vždy závislá
na daných problémech v sledovaném chovu.
POPIS METODY A HODNOCENÍ MPT.
Vlastní kontrola dynamiky úrovnì vnitøního prostøedí zvíøat je øešena pùvodním programem METAB a na nìj
navazujícím programem METEOR., který je souèástí celého systému zpracování dat v biochemické a hematologické laboratoøi a následnì i komplexního analytického systému - Kontroly zdraví zvíøat, který uplatòuje Veterinární klinika v bìžné zemìdìlské praxi pøi analýzách poruch zdraví, reprodukce a snížené užitkovosti èi výkonu,
zejména hospodáøských zvíøat, tj. Kontrola zdravotní nezávadnosti a nutrièní hodnoty krmiv, zpìtná kontrola
úrovnì výživy, analýza reprodukce a užitkovosti stáda.
Vstupem do programu METAB jsou zjištìné hodnoty sledovaných biochemických a hematologických ukazatelù
pøímo z biochemických a hematologických analyzátorù, vèetnì možnosti manuálního vkládání hodnot, vyjádøené
v extinkcích z mìøících pøístrojù nebo v SI jednotkách. Ve výstupu je proveden výpis hodnot sledovaných ukazatelù
68
u jednotlivých zvíøat podle skupin, dále podle jednotlivých sledovaných ukazatelù jsou uvedeny statistické charakteristiky zjištìných výsledkù a jejich porovnání s fyziologickým rozpìtím. Porovnání výsledkù u jednotlivých skupin
s referenèním rozpìtím je provedeno graficky, což umožòuje názorné posouzení dynamiky sledovaných ukazatelù.
Kapacita programu je limitována poètem pìti skupin. Program METEOR používá shodné vstupní údaje a stejné
datové soubory referenèních hodnot i matematicko-statistického zpracování. Vstup dat je i mimo jiné umožnìn
jak z klávesnice, tak i z diskety, èi jiných pøenosových mediích. Program je schopen zpracovat až 10 skupin pøi
maximálním poètu 40 zvíøat., pøièemž poèet ve skupinì je limitován šíøi papíru používaného v tiskárnì na 10 zvíøat.
Má nìkolik volitelných forem výstupù, které je možno kombinovat podle specifických požadavkù uživatele. Tyto
formy zahrnují :
- výpis jednotlivých hodnot u jednotlivých zvíøat podle skupin ,
(Výstupní sestava - ukázka è. 1)
- stanovení poètu zvíøat (pøípadnì % zvíøat) ve skupinì, které mají hodnoty jednotlivých sledovaných ukazatelù
v referenèním rozpìtí, pod a nad referenèní rozpìtím, (Výstupní sestava - ukázka è. 2)
- základní statistické vyhodnocení výsledkù sledovaných ukazatelù v každé skupinì v porovnání s referenèním
rozpìtím buï v procentech ze støední referenèní hodnoty, nebo v jednotkách standardizovaného referenèního rozpìtí, (Výstupní sestava - ukázka è. 3)
- nálezy u jednotlivých zvíøat zahrnující taxativní vyjmenování ukazatelù, jejichž hodnoty jsou pod a nad referenèním rozpìtím doplnìné o diagnosu acidobazické rovnováhy, (Výstupní sestava - ukázka è. 4)
- nálezy podle prùmìru skupin obdobnì jako nálezy u jednotlivých zvíøat. Podle požadavku uživatele je možno
tyto nálezy pøes modem, fax operativnì odeslat majiteli nebo veterináøi jako rychlou informaci ,
(Výstupní sestava - ukázka è. 5)
- podle volby uživatele uložení dat pro archivaci, nebo pro dlouhodobé dynamické sledování stáda, napø. pøi
opakovaných biochemických a hematologických vyšetøeních
- jednostránkový graf (Výstupní sestava - ukázka è. 6)
Takto zpracované výsledky umožòují díky matematicko-statistickému zpracování dat, rozšíøit pohled na celou
sledovanou skupinu, pøípadnì stádo a tím umožnit interpretovi (veterinárnímu lékaøi) posoudit celé stádo. Objektivnìji stanovit nejen pøíèinu narušení metabolické úrovnì organismu, ale hlavnì, vyslovit prognózu o celém sledovaném stádu a doporuèit chovateli, následná opatøení vedoucí k celkovému zlepšení chovu - k upevnìní jejich
aktivního zdraví, zvýšení užitkovosti. U zvíøat zamìøených na sport (konì, psi) i jejich výkonnost. Jednoduché
grafické znázornìní zpracovaných hodnot umožòuje na jedné stranì interpretovi znázornit dynamiku sledovaných
hodnot a na druhé stranì chovateli-laikovi vytvoøit urèitou pøedstavu o stavu vnitøního metabolismu a tím vytvoøit
dobré podmínky pro spoleèného øešení .
CO MÙŽEM OÈEKÁVAT OD METABOLICKÉHO PROFILOVÉHO TESTU?
I.
Odhalení tzv. slabých míst v chovu
1. Objektivní posouzení zdraví a užitkovost chovu
a) na úseku zdraví celého stáda
b) na úseku zdraví jedince
2. Objektivní informaci o technologii chovu.
a) o úrovni výživy - její kvalitì
 zdravotní nezávadnost chovu
 nutrièní hodnota krmné dávky
 využitelnost živin
 dodržování doporuèených krmných dávek
b) o technologii výživy
c) o zoohygienických podmínkách chovu
II. Prognózu úspìšnosti èi neúspìšnosti chovu.
III. Kontrolu navržených opatøení.
Systematické, dlouhodobé sledování stáda prostøednictvím MPT a analýzy technologie chovu (zpìtná kontrola
výživy, technologie krmení, zdravotní nezávadnost a nutrièní hodnota krmiv zaøazovaných do KD atd.) s dostateènou znalostí interpretace výsledkù umožní chovateli plnì zhodnotit genetický potenciál stáda pøi zachování dobrého zdraví a reprodukèních ukazatelù.
Fyziologické rozmezí vybraných nìkterých biochemických hodnot u zvíøat používaných ve Veterinární klinice
Pardubice je uvedeno v tabulce è. 1. (zpracováno dle rùzných autorù a vlastní databáze)
69
ZÁVÌR
Je zde prezentován program pro zpracování a vyhodnocení biochemických a hematologických hodnot prostøednictvím výpoèetní techniky s pohledu jednotlivého zvíøete, skupin zvíøat a celého souboru, podle pøedem stanovených kriterií. Tento program je dílèí èást komplexu programù - Aktivní kontrola zdraví provádìných v chovech
rùzných druhù zvíøat pracovníky Veterinární kliniky Pardubice . Vlastní efektivnost využití metabolických profilových testù pro zlepšení zdraví, zachování užitkovosti èi výkonnosti, reprodukèní schopnosti zvíøat a ekonomické
rentability chovu ,je podle našich zjištìní a zkušenosti, závislá nejen na správných analytických laboratorních postupech pøi odbìrech a zpracovaní biologických matriálù (krev, moè, mléko, bachorová šśáva, atd.), ale též na odborné
interpretaci zpracovaných analýz a to z pohledu biologické a produkèní zvláštností sledovaného chovu v návaznosti
na interakci technologie chovu, odborné zpùsobilosti chovatele a jeho praktické možnosti pøípadných zmìn èi
realizace odborných doporuèení.
Tab. è. 1 : Fyziologické rozmezí vybraných nìkterých biochemických hodnot u zvíøat používaných ve Veterinární
klinice Pardubice. (zpracováno dle rùzných autorù).
Pes
51-72
22-38
0,60-1,50
3,00-10,50
Koèka
68-80
22-38
0,60-1,50
5,00-11,00
Druh zvíøat
Kráva
Kùò
60-77
60-77
23-43
25-36
0,66-1,30
0,60-1,50
3,0-7,50
3,5-7,0
Prase
54-60
18-22
0,60-1,500
3,0-8,5
Ovce
61-81
27-39
0,54-1,22
2,0-10,0
60-140
3,30-5,60
2,50-7,00
0 - 17
0-4
90-180
3,30-5,60
2,00-4,00
0 - 17
0-3
67-175
1,80-3,8
1,35-3,00
0 - 30
0-7
105-170
3,6-5,6
1,20-4,60
4 - 102
0-4
90-240
3,6-5,3
1,50-5,50
0-4
0-4
69-105
1,2-3,6
1,30-3,00
0-5
0-5
IU /L
IU /L
IU /L
IU /L
IU /L
U /L
U /L
23-87
do 300
20-50
5-69
do 8
300-140
2,0-20
10-35
do 300
20-50
13-55
do - 5
490-1000
1-12
do 121
do 350
46-118
10-38
do 31
4-25
95-223
do 500
197-429
10-23
do 25
1-15
10-400
do 50
25-57
34-58
do 25
1-105-28
66-158
do 350
48-128
10-38
do 75
-
U /L
30-560
3-125
-
-
-
-
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
2,24-3,04
0,82-1,87
136-162
3,60-6,00
2,23-2,80
1,03-1,92
140-160
4,00-5,80
2,11-2,75
1,08-2,76
135-151
3,90-5,90
2,80-3,44
1,00-1,80
135-148
3,00-5,00
1,80-2,90
1,30-3,55
140-150
4,70-7,10
2,30-2,86
0,82-2,66
143-151
4,6-7,00
Hoøèík
mmol/L
Acidobazická rovnováha krve
pH
pCO2 venosní
mmHg
pCO2 arteriální
mmHg
HCO2
mmol/L
0,70-1,16
0,74-1,12
0,80-1,32
0,74-1,02
0,78-1,60
0,90-1,26
7,31-7,42
34-45
80-110
24 +/- 4
7,24-7,40
25-35
80-110
24 +/- 4
7,35-7,50
34-45
80-110
24 +/- 4
7,20-7,55
38-46
80-110
24 +/- 4
7,30-7,50
35-45
80-110
24 +/- 4
7,32-7,50
35-45
80-110
24 +/- 4
0 +/-3
0 +/-3
0 +/-3
0 +/-3
0 +/-3
0 +/-3
24-40
2-4
4-9
13-17
26-44
13-18
10-15
24-36
7-12
6-12
29-38
7-13
7-13
4-12
19-24
9-12
8-11
28-34
2-6
2-6
3-7
4-8
12-27
16-32
9-15
3-7
7-13
Faktor
Jednotka
Celková bílkovina
Albumin
A/G
Moèovina
G/L
G/L
pomìr
Mmol
/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
µmol/L
µmol/L
Kreatinin
Glukosa
Cholesterol
Bilirubin celkový
Bilirubin pøímý
Enzymy
ALP
CK
AST
ALT
GMT
Amyláza
SDH
Lipasa
Minerální látky
Vápník
Fosfor
Sodík
Draslík
Base Exces
Elektroforesa - bílkoviny (agar gel)
Albumin
g/L
Alpha 1
g/L
Alpha 2
g/L
Beta
g/L
Gama
g/L
70
Výstupní sestava - dílèí ukázka è. 1
Výpis jednotlivých hodnot u jednotlivých zvíøat podle skupin.
Výsledky biochemického a hematologického vyšetøení
Vyøizuje: MVDr.Vladimír Tluèhoø,CSc. Datum: 10.9.2000
Datum: 15.9.2000
Majitel: Zemìdìlské družstvo KNÌŽIÈKY
Druh zvíøat: Dojnice
Vyšetøováno bylo 20 zvíøat, ve 4 skupinách.
INDIVIDUÁLNÍ HODNOTY
Skupina 1. PO PORODU
C.bílkovina
Moèovina
Glukóza
Cel.lipidy
Triglyceridy
Cholesterol
Vitamín C
Betakarotén
Keratin
Vápník
Fosfor
Hoøèík
Sodík
Draslík
Chloridy
AST
ALT
ALP
GMT
CK
Leukocyty
Haemoglobin
Hematokrit
pH moèe
Aceton moèe
Ca moèe
P moèe
Mg moèe
Urea moèe
pH krev
pC02
BE
SBi
BB
g/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
µg/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
µKat/L
µKat/L
uKat/L
µkat/L
µKat/L
tisíc
g/L
L/L
j.
mmol/L
mmol/L
mmol/L
mmol/L
kPa
mmol/L
mmol/L
mmol/L
1.
67.90
3.130
3.240
3.111
0.230
3.200
393.9
24.68
100.7
2.090
1.780
0.990
40.7
4.590
97.60
0.980
0.580
1.260
0.570
0.650
4.000
120.0
0.310
8.000
0.000
0.850
0.070
14.70
132.5
7.390
6.800
4.500
27.700
51.500
2.
70.00
3.640
2.590
3.556
0.140
2.000
393.9
30.03
98.20
2.030
1.830
1.310
140.8
4.690
98.60
1.12O
0.560
0.960
0.210
0.530
4.600
122.4
0.310
8.500
4.00
4.410
1.550
13.60
120.8
7.400
5.410
0.600
24.500
48.600
71
3.
69.80
2.900
2.120
3.111
0.250
3.800
409.0
24.15
125.1
2.090
1.820
1.370
141.9
4.730
100.0
0.910
0.520
0.910
0.380
0.460
3.800
116.0
0.300
8.500
2.000
0.910
2.030
19.20
180.10
7.350
5.770
-2.000
22.404
45.900
4.
67.10
3.100
2.060
3.556
0.220
3.000
378.8
28.40
92.10
2.180
1.930
0.820
138.1
5.090
101.5
0.980
0.340
1.350
0.330
0.640
4.200
132.0
0.330
5.000
1.000
0.870
0.110
12.70
144.7
7.370
5.670
-1.200
23.100
46.800
5.
85.40
2.374
2.600
4.000
0.130
4.800
393.9
22.35
90.40
2.030
1.850
0.940
142.9
4.890
101.9
1.120
0.500
0.630
0.330
0.450
4.OO0
110.4
0.290
8.000
0.000
5.330
0.140
17.20
190.6
7.370
5.900
-0.300
23.800
47.700
Výstupní sestavy - dílèí ukázka è. 2
Stanovení poètu zvíøat (pøípadnì % zvíøat) ve skupinì, které mají hodnoty jednotlivých sledovaných ukazatelù
v referenèním rozpìtí, pod a nad referenèní rozpìtím.
POROVNÁNÍ S REFERENÈNÍ HODNOTOU
Po porodu
Celková bílkovina
Moèovina
6lukóza
Celkové lipidy
Triglyceridy
Cholesterol
Vitamín C
Betakarotén
Kreatinin
Vápník
Fosfor
Hoøèík
Sodík
Draslík
Chloridv
AST
ALT
ALP
GMT
CK
Leukocytv
Haemoglobin
Hematokrit
pH moèe
Aceton v moèi
Vápník v moèi
Fosfor v moèi
Hoøèík v moèi
Moèovina v moèi
pH v krve
PC02
BE
SBi
BB
1/2laktace
=
<
>
= <
>
Konec
laktace
= < >
3
1
1
5
3
5
5
2
5
0
5
3
5
5
5
0
1
1
5
5
0
5
4
2
3
4
2
3
3
2
4
2
2
0
0
4
4
0
0
0
0
3
0
5
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0
0
1
0
0
3
0
2
3
0
2
2
5
2
0
0
0
2
0
0
0
0
0
0
2
0
0
0
5
4
4
0
0
0
0
1
2
2
1
0
2
0
0
1
1
1
0
2
2
0
0
4
5
5
2
5
2
5
4
5
5
5
0
1
1
5
5
0
5
4
4
5
1
2
4
1
4
5
5
5
0
3
0
0
5
1
0
0
0
0
0
0
1
0
0
0
5
4
4
0
0
0
0
1
1
0
4
0
1
4
0
0
0
0
2
3
1
0
0
3
0
5
1
4
1
5
3
5
5
4
0
1
1
4
4
0
5
0
0
5
2
4
3
0
4
5
2
4
1
0
3
5
0
0
0
0
3
0
3
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0
0
0
0
0
3
0
0
1
0
0
0
3
Legenda :
= hodnota ve fyziologickém rozmezí
< hodnota pod fyziologickým rozmezím
> hodnota nad fyziologickým rozmezím
72
0
4
4
0
2
4
0
4
1
4
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
2
1
3
2
0
1
5
0
1
0
0
0
0
0
2
0
0
1
5
4
4
1
1
0
0
5
5
0
3
1
2
5
0
0
1
0
1
Stání na
sucho
= < >
CELKEM
=
<
>
3
2
0
3
5
1
5
4
5
5
5
5
5
5
5
0
2
0
5
5
4
5
0
0
4
2
4
4
3
1
1
3
3
1
11
6
1
8
15
11
20
9
19
8
20
15
20
20
19
0
5
3
19
19
4
20
8
6
17
9
12
14
7
11
15
12
14
2
1
14
18
0
2
8
0
11
1
12
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
15
0
0
1
0
0
6
0
2
9
1
6
5
15
8
0
1
12
3
1
0
0
0
0
0
5
0
0
1
20
15
17
1
1
1
0
12
13
3
11
2
6
11
0
4
2
1
3
1
3
5
0
0
4
0
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
4
1
2
2
4
1
0
0
2
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
3
5
0
0
1
0
5
5
1
3
1
1
2
0
3
0
0
0
POROVNÁNÍ S REFERENÈNÍ HODNOTOU V % Z VYŠETØOVANÝCH ZVÍØAT
Faktor
C.bílkovina
Moèovina
Glukosa
C.lipidy
Triglycerydy
Cholesterol
Vitamín C
Betakarotén
Kreatinin
Vápník
Fosfor
Hoøèík
Sodík
Draslík
Chloridy
AST
ALT
ALP
GMT
CK
Leukocyty
Hemoglobin
Hematokrit
Po porodu
=
<
>
60 0 40
20 80 0
20 80 0
100 0
0
60 0 40
100 0
0
100 0
0
40 60 0
100 0
0
0 100 0
100 0
0
60 0 40
100 0
0
100 0
0
100 0
0
0
0 100
20 0 80
20 0 80
100 0
0
100 0
0
0 100 0
100 0
0
80 0 20
1 laktace
=
<
>
40
0
60
40 60
0
0 100 0
0
0 100
80
0
20
100 0
0
100 0
0
40 60
0
100 0
0
40 60
0
100 0
0
80
0
20
100 0
0
100 0
0
100 0
0
0
0 100
20
0
80
20
0
80
100 0
0
100 0
0
0 100 0
100 0
0
80
0
20
Konec laktace
=
<
>
60
0
40
20 80
0
0
20 80
0
0 100
80 20
0
0
80 20
100 0
0
20 80
0
80 20
0
20 80
0
100 0
0
60
0
40
100 0
0
100 0
0
80
0
20
0
0 100
20
0
80
20
0
80
80
0
20
80
0
20
0 100 0
100 0
0
0
0 100
Stání na sucho
=
<
>
60 20 20
40 60
0
0
100 0
15
60 40
100
0
0
20 80
0
100
0
0
80 20
0
100
0
0
100
0
0
100
0
0
100
0
0
100
0
0
100
0
0
100
0
0
0
0 100
40
0
60
0
0 100
100
0
0
100
0
0
80
0
20
100
0
0
0
0 100
Celkem
=
<
>
55 5 40
30 70 0
5 90 5
40 0 60
75 0 25
55 40 5
100 0 0
45 55 0
95 5 0
40 60 0
100 0 0
75 0 25
100 0 0
100 0 0
95 0 5
0
0 100
25 0 75
15 0 85
95 0 5
95 0 5
20 75 5
100 0 0
40 0 60
pH moè
Aceton v moèi
Ca v moèi
P v moči
Mg v moči
Urea v moči
40
60
80
40
60
60
40
40
20
0
40
0
80
100
20
40
80
20
0
0
0
60
0
0
20
0
80
0
20
80
0
100
40
80
60
0
0
0
0
0
0
0
100
0
60
20
40
100
0
80
40
80
80
60
0
0
0
0
0
0
100
20
60
20
20
40
30
85
45
60
70
35
5
0
0
30
0
10
pH krev
pCO2
BE
SBi
BB
40 60 0
80 0 20
40 40 20
40 40 20
0 100 0
80
100
100
100
0
20
0
0
0
60
0
0
0
0
40
80
100
40
80
20
20
0
40
20
60
0
0
20
0
20
20
20
60
60
20
80
20
40
40
80
0
60
0
0
0
55
75
60
70
10
45 0
5 20
30 20
25 5
75 15
20
0
0
60
0
40
Legenda : = hodnota ve fyziologickém rozmezí
< hodnota pod fyziologickým rozmezím
> hodnota nad fyziologickým rozmezím
73
65
15
55
10
30
55
GRAFICKÉ POROVNÁNÍ S REFERENÈNÍ HODNOTOU
Po porodu
1/2laktace
===>>
<<<<=
<<<<=
=====
===>>
=====
=====
<<<==
=====
<<<<<
=====
===>>
==>>>
<<<==
<<<<<
>>>>>
=====>
=====
=====
<<<==
=====
<<<==
=====
====>
Celková bílkovina
Moèovina
Glukóza
Celkové lipidy
Triglyceridy
Cholesterol
Vitamín C
Betakarotén
Kreatinin
Vápník
Fosfor
Hoøèík
Konec
laktace
===>>
<<<<=
<<<<>
>>>>>
<====
<<<<>
=====
<<<<=
<====
<<<<=
=====
===>>
Stání na
sucho
<===>
<<<==
<<<<<
===>>
=====
<<<< =
=====
<====
=====
=====
=====
=====



Ukázka jedné z forem grafického porovnání
Legenda : = hodnota ve fyziologickém rozmezí
< hodnota pod fyziologickým rozmezím
> hodnota nad fyziologickým rozmezím
Výstupní sestava - dílèí ukázka è. 3
STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ A GRAFICKÉ ZNÁZORNÌNÍ VÝSLEDKÙ
(Grafické znázornìní porovnává prùmìr a 95% interval spolehlivosti prùmìru u jednotlivých skupin (nnnnNnnnn)
s fysiologickým rozmezím a jeho støedem (nnnnNnnnn) a to v jednotkách tvoøených 1/10 intervalu mezi støedem
a horní mezí standardizovaného referenèního rozmezí).
Celková bílkovina - mmol/L
Fysiologické rozmezí : 60,00 - 75,00
Skupina
prùmìr
Po porodu
74,040
1/2 laktace
79,240
Konec laktace
72,740
Stání na sucho
65,980
..........................................................�
sd
7,253
16,467
8,230
6,542
dol.mez
63,718
55,804
61,027
56,669
horní mez
84,362
102,676
84,453
75,291
prùmìr - norma
6,540
11,740
5,240
-1,520
nnnnnnnnnnNnnnnnnnnnn
=============1==============
===================2===============
==============3==============
============4============
Moèovina : mmol /L
Fysiologické rozmezí : 3,300 - 5,300
Skupina
prùmìr
sd
dol.mez
Po porodu
3,028
0,458
2,376
1/2 laktace
3,366
0,449
2,727
Konec laktace
2,848
0,402
2,276
Stání na sucho
3,526
0,480
2,843
..........................................................�
nnnnnnnnnnNnnnnnnnnnn
======1======
=======2=======
=====3=====
========4========
74
horní mez
3,680
4,005
3,420
4,209
prùmìr - norma
-1,272
-0,934
-1,452
-0,774
Glukosa : mmol /L
Fysiologické rozmezí: 3,050 - 3,890
Skupina
prùmìr
sd
dol. mez
horní mez
Po porodu
2,522
0,475
1,846
3,198
1/2 laktace
2,318
0,249
1,964
2,672
Konec laktace
3,268
1,385
1,297
5,239
Stání na sucho
2,342
0,322
1,884
2,800
..........................................................�
nnnnnnnnnnNnnnnnnnnnn
============1===============
=========2=======
============================3======================================
=========4===========
prùmìr - norma
-0,948
-1,152
-0,202
-1,128
Výstupní sestava - dílèí ukázka è. 4
Nálezy u jednotlivých zvíøat zahrnující taxativní vyjmenování ukazatelù, jejichž hodnoty jsou pod a nad referenèním rozpìtím, doplnìné o diagnosu acidobazické rovnováhy.
NÁLEZY U JEDNOTLIVÝCH ZVÍØAT
Skupina PO PORODU
1. Snížené hodnoty : Moèovina (3,13), Betakarotén (24,68), Vápník (2,09), Fosfor moèe (0,07),
Moèovina moèe (132,5)
Zvýšené hodnoty: AST (0,98), ALT (0,58), ALP (1,26), GMT (0,57), BE (+4,5), SBi (27,7),
BB (52,5)
Kompenzovaná respiraèní acidóza nebo kompenzovaná metabolická alkalóza (7.39, 6,80, 4,50)
2. Snížené hodnoty : Glukóza (2,59), Triglyceridy (0,14), Vápník (2,03), Leukocyty (4,6),
Moèovina moèe (120,8)
Zvýšené hodnoty: Hoøèík (1,31), AST (1,12) ALT (0,56), ALP (0,96), pH moèe (8,5), Aceton v moèi (4,0),
Normální hodnoty acidobazické rovnováhy (7,40, 5,41, 0,60)
3. Snížené hodnoty : Moèovina (2,9), Glukóza (2,12), Betakarotén (24,15), Vápník (2,09), Leukocyty (3,8), pH
krve (7,35), BE (-2,0), Sbi (22,4), BB (45.9)
Zvýšené hodnoty: Hoøèík (1,37), AST (0,91), ALT (0,52), ALP (0,91), pH moèe (8,5), Aceton v moèi (2,0),
Hoøèík v moèi (19,2)
Metabolická acidóza (7,35, 5,77, -2,0)
4. Snížené hodnoty : Moèovina (3,1), Glukóza (2,06), Vápník (2,18), Leukocyty (4,2), pH moèe (7,6,0), Fosfor
moèe (0,14), BE (-1,2), SBi (23,1)
Zvýšené hodnoty: Celková bílkovina (77,1), AST (0,98), ALP (1,35)
Metabolická acidóza (7,37, 5,67, -1,2)
5. Snížené hodnoty : Moèovina (2,37), Glukóza (2,60), Triglyceridy (0,13), Betakarotén (22,35), Vápník (2,06),
Hematokrit (0,29), Fosfor moèe (0,), pH krve (7,37)
Zvýšené hodnoty: Celková bílkovina (85,41), AST (1,12), ALT (0,50), ALP (0,911) ,Vápník v moèi (5,33),
Hoøèík v moèi (17,2)
Kombinovaná respiraèní metabolická acidóza
Skupina 1/2 LAKTACE
6. Snížené hodnoty : Glukóza (2,41), Betakarotén (24,15), Vápník (1,94), Leukocyty (4,5), Fosfor moèe
(0,19),
Zvýšené hodnoty: Celková bílkovina (81,60), AST (1,11), ALT (1,421), ALP (2,97),
Normální hodnoty acidobazické rovnováhy



75
Dílèí výstupní sestava - ukázka è. 5
Nálezy podle prùmìru skupin obdobnì jako nálezy u jednotlivých zvíøat. Podle požadavku uživatele je možno
tyto nálezy pøes modem, fax operativnì odeslat majiteli nebo veterináøi jako rychlou informaci .
NÁLEZY PODLE PRÙMÌRU SKUPIN
Skupina PO PORODU
Snížené hodnoty : Moèovina (3,03), Glukóza (2,52), Betakarotén (25,92), Vápník (2,09), Leukocyty (5,24), pH
krve (7,38)
Zvýšené hodnoty: Hoøèík (1,09), AST (1,02), ALT (0,50), ALP (1,02), Aceton v moèi (1,4), Vápník v moèi (1,69)
Kombinovaná respiraènì metabolická acidóza (7,39, 5,58, 0,28)




Skupina STÁNÍ NA SUCHO
Snížené hodnoty : Glukóza (2,34) ,Triglyceridy (0,1), Betakarotén ((27,74), Leukocyty (5,04), Fosfor moèe (0,21),
pH krve (7,36)
Zvýšené hodnoty: Hoøèík (1,21), AST (1,08), ALT (0,53), ALP (1,33), pH moèe (8,50), Vápník moèe (2,73)
Kombinovaná respiraènì metabolická acidóza (7.33, 5,92, -0,46)
CELKEM
Snížené hodnoty : Moèovina (3,14), Glukóza (2,61), Betakarotén (26,57), Vápník (2,18), Leukocyty (4,86), pH
krve (7,38)
Zvýšené hodnoty: Hoøèík (1,11), AST (1,14), ALT (0,56), ALP (1,17), pH moèe (8,25), Vápník moèe (2,10)
Kombinovaná respiraènì metabolická acidóza (7.38, 5,74, 0,02)
76
K sedmdesátinám prof. MVDr. Bohumíra Hofírka, DrSc.
V listopadu tohoto roku se naplòuje sedmé decenium života prof. MVDr.
Bohumíra Hofírka, DrSc., emeritního profesora Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, kterého toto jeho životní jubileum zastihuje stále v plné aktivitì.
Prof. Hofírek patøí k mladší generaci pøíslušníkù tzv. “buiatrické školy profesora
Klobouka”, jehož byl žákem a disertantem a tam je také poèátek jeho další profesní, pedagogické a vìdecké orientace.
Jubilant se narodil 5.listopadu 1933 v Brnì, tam také maturoval a v roce 1956
absolvoval Vysokou školu veterinární. Již v závìru studia se zaèal v souvislosti se
svou disertaèní prací na tehdejší II. interní klinice zabývat klinickou veterinární
hematologií a v této souvislosti publikoval pozdìji první vìdecké práce o kostní
døení a leukóze skotu.
Po promoci odchází do praxe, nejprve pùsobí krátce jako odborný uèitel na
Støední zemìdìlské technické škole, obor veterinární v Kromìøíži a vzápìtí na
to jako praktický veterinární lékaø ve Zdoubkách. V roce l962 se naplòuje jeho
pøání a vrací se na II. interní kliniku Veterinární fakulty VŠZ v Brnì do funkce
odborného asistenta. Vìdecky se orientuje na studium diferenciální diagnostiky
dysfunkcí pøedžaludku a na IX. Svìtovém buiatrickém kongresu v roce 1976
v Paøíži a v dalších publikacích vèetnì habilitaèní práce (docentská habilitace l975) referuje o metabolickém profilovém
testu bachorové tekutiny, který se stal trvalou a nezbytnou souèástí diagnostiky uvedených onemocnìní.
V návaznosti na hematologická studia se pøedmìtem jeho hlubokého zájmu pozdìji staly studie o enzootické leukóze
skotu, kdy po odhalení virového pùvodce onemocnìní se intenzivnì vìnoval sérologické diagnostice, studiu pøenosu a eradikaci tohoto onemocnìní. V této souvislosti se stal spolutvùrcem programu tlumení této závažné enzootie a v letech 1975
- 1990 opakovanì publikoval a aktivnì vystupoval na èetných konferencích a sympoziích doma i v zahranièí. Zastupoval
republiku v komisích RVHP, EHS a OIE a významnì pøispìl k eradikaci enzootické leukózy skotu v Èeské republice.
V letech 1980 až 1989 organizoval a vedl prof. Hofírek klinické pracovištì s rozsáhlým týmem spolupracovníkù a stal
se garantem preklinické testace nových platinových cytostatik pro humánní užití (spolupráce se s.p. Lachema). V rámci
této spolupráce byl prof. Hofírek autorem nebo spoluautorem nìkolika výzkumných zpráv, které byly podkladem pro
registraci uvedených léèiv a kolektiv, který vedl, byl ocenìn v roce 1989 “ cenou Otakara Teyschla” za oblast lékaøských
vìd.
V závìru roku 1989 vyjádøil prof. Hofírek svùj postoj k událostem tím, že se stal zakládajícím èlenem Obèanského fóra na
Vysoké škole veterinární v Brnì. V prvních svobodných volbách akademických funkcionáøù byl zvolen prorektorem školy. V
této funkci se významnì spolupodílel na reformì studia veterinárního lékaøství, která pøiblížila curriculum a organizaci pedagogického procesu srovnatelným západoevropským veterinárním školám. Dokladem úspìšnosti reformy byla skuteènost, že
pøi mezinárodní evaluaci Fakulty veterinárního lékaøství VŠVF v roce 1995 byla škola hodnocena velmi pozitivnì.
V roce 1990 po øádném profesorském a konkurzním øízení byl prof. Hofírek jmenován profesorem pro vnitøní choroby
hospodáøských zvíøat a pøevzal také vedení kliniky chorob pøežvýkavcù. Pod jeho vedením pokraèovala klinika v návaznosti na pøedchozí vìdecké aktivity ve studiu metabolických chorob, ale vzhledem k novým podmínkám v zemìdìlství,
s prohloubeným zamìøením na problematiku produkèní a preventivní mediciny pøežvýkavcù. Byly také vytvoøeny pøedpoklady pro zaøazení této problematiky do výuky, když vìdecká rada Fakulty veterinárního lékaøství VFU Brno v roce
1999 novou disciplinu a její zaøazení do výuky schválila.
V letech 1997–1999 se prof. Hofírek významnì podílel na projekèní pøípravì a posléze na výstavbì nové kliniky chorob
velkých zvíøat (Klinického pavilonu profesora Klobouka). Ve vìdecké práci pokraèoval jubilant v tomto období ve studiu
patofyziologie bachorové fermentace ve vztahu k etiologii subklinické laminitis a se spolupracovníky z øad uèitelù kliniky
propracoval model klinické kontroly výživy, bachorové fermentace a konverze živin.
V roce 1998 spoluinicioval vznik Èeské buiatrické spoleènosti a stal se jejím prvním prezidentem a je stále iniciátorem
jejích èetných aktivit i po odchodu do dùchodu v roce 2002.
Prof. Hofírek je uznávanou osobností bovinní mediciny, zejména v nìmecky, francouzsky a rusky se dorozumívající Evropì,
což bylo vyjádøeno jeho zasednutím v pøedsednictvu XXII. Svìtového buiatrického kongresu v Hannoveru v roce 2002.
Na návrt dìkana fakulty veterinárního lékaøství a po schválení vìdeckou radou jmenoval rektor profesora Hofírka dne
l4. dubna 2003 emeritním profesorem Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Za dlouholetou úspìšnou práci a reprezentaci èeské veterinární mediciny náleží jubilantovi upøímné podìkování
a pøání pevného zdraví a do dalších let osobní pohodu a radost z trvajících aktivit.
Prof. MVDr. Zdenìk Pospíšil, DrSc.
Prof. MVDr. Rudolf Dvoøák, DrSc.
77
K šedesátinám prof. MVDr. Rudolfa Dvoøáka, DrSc.
V prosinci se dožívá šedesáti let prof. MVDr. Rudolf Dvoøák, DrSc., pøednosta Kliniky chorob pøežvýkavcù FVL VFU Brno. Prof. Dvoøák se narodil
27. 12. 1943 ve Lhotì Rapotinì, okres Blansko. Gymnázium (tehdejší Jedenáctiletá støední škola) studoval v Boskovicích a støedoškolská studia ukonèil
maturitou v roce 1960. Nevšední vztah k živé pøírodì jej pøivedl na Vysokou
školu veterinární v Brnì, kterou ukonèil v roce 1966 a získal akademický
titul MVDr. Již bìhem studií inklinoval k interním chorobám a pracoval jako
pomocná vìdecká síla na I. interní klinice, kde rovnìž zpracoval diplomovou práci na téma “Fyzikálnì chemické vlastnosti bøišního likvoru koní”. Po
návratu z presenèní vojenské služby, kterou absolvoval ve Výzkumném veterinárním støedisku v Praze - Motole se vìnuje veterinární praxi. Nastoupil
na Okresní veterinární zaøízení v Bøeclavi jako obvodní veterinární lékaø, kde
získal bohaté praktické zkušenosti zejména v oblasti buiatrické medicíny.
Pøestože Bøeclavsko s bohatými kulturními tradicemi a pøekrásný kraj pod
Pálavou si jako svùj druhý domov velice oblíbil, touha po poznání jej pøivádí
v roce 1974 zpìt na Vysokou školu veterinární v Brnì na II. interní kliniku
Katedry diagnostiky, terapie a prevence. Na Alma mater zaèíná pracovat jako odborný asistent a orientuje se na
studium metabolických procesù v bachoru za fyziologických a patologických stavù. Z øešené problematiky publikoval vìdecké práce a obhájil kandidátskou disertaèní práci na téma “Využití nìkterých fyzikálnì chemických a biologických vlastností bachorové tekutiny pøi diagnostice metabolických poruch”.
Další oblastí vìdeckého zájmu prof. Dvoøáka bylo studium vybraných aditivních a konzervaèních látek, použitelných ve výživì pøežvýkavcù, na bachorovou fermentaci a zdravotní stav. Z této problematiky vypracoval a v
roce 1980 úspìšnì obhájil habilitaèní práci. Další výsledky výzkumné èinnosti v oblasti studia metabolických procesù v bachoru zpracoval v doktorské disertaèní práci nazvané “ Metabolické procesy v bachoru za fyziologických
a patologických stavù”, kterou obhájil v roce 1989 a získal hodnost doktora veterinárních vìd.
V posledních letech se zabýval studiem vlivu huminových látek na zdravotní stav dojnic a telat. V rámci spolupráce s VÚVL Brno studoval využití sylimarinu ze semen Ostropestøece mariánského (Silybum marianum, L.
Gaertn.) k ochranì a stimulaci jaterních a metabolických funkcí a použití chránìných tukù a proteinu ve výživì
vysokoužitkových dojnic. V roce 1997 se stal spoluøešitelem a pozdìji odpovìdným øešitelem projektu “Úprava
øepky olejné pro krmné úèely a její použití u skotu”. V souèasném období je èlenem øešitelského týmu složeného
z nìkolika univerzit a výzkumných ústavù, který se zabývá využitím luskovin ve výživì hospodáøských zvíøat z hlediska úrovnì metabolismu, zdraví, produkce, reprodukce a ekonomiky chovu. Ke vstupu do výše uvedené výzkumné
problematiky byl inspirován zdravotními riziky a pozdìji zákazem použití živoèišných substrátù ve výživì pøežvýkavcù a dalšími celosvìtovými trendy smìøujícími ke zvýšení bezpeènosti, nezávadnosti a kvality potravin pro èlovìka.
Bìhem výzkumné èinnosti prof. Dvoøáka bylo dosaženo øady prakticky využitelných výsledkù ve veterinární
a zemìdìlské praxi, diagnostických ústavech a laboratoøích. Byl vypracován metabolický profil bachorové tekutiny,
který je vhodný pro diagnostiku a prevenci dysfunkcí pøedžaludku, jakož i posouzení vhodnosti krmných dávek,
vedlejších a netradièních krmiv, aditivních, konzervaèních látek a krmných doplòkù. Kromì studií týkajících se
bachorové fermentace se výrazným zpùsobem podílel na vypracování komplexního systému preventivní diagnostiky
zejména v oblasti energetického metabolismu. Podílel se na výzkumu a zavedení nìkolika veterinárních pøípravkù
(Uniruminal, Redescal) a krmných doplòkù (Proenergol, Energol, Lactokomplex) do praxe. Propracoval systém
odbìru bachorové tekutiny pro diagnostické a terapeutické úèely a podílel se významným zpùsobem na vývoji
soupravy pro odbìr a vyšetøení bachorové tekutiny a moèe pro praktické veterinární lékaøe. Ovìøil celou øadu aditivních, konzervaèních látek a krmných doplòkù z hledisek zdravotních a produkèních. Vždy se snažil o aplikaci
dosažených výsledkù výzkumu do praxe.
V letech 1997 - 1999, tehdy jako zástupce pøednosty kliniky a vedoucí klinického provozu významným zpùsobem
pøispìl k vybudování nové kliniky chorob pøežvýkavcù v komplexu klinického pavilonu profesora Klobouka.
Od svého nástupu na kliniku chorob pøežvýkavcù pracoval se studenty a byl školitelem studijních pobytù, diplomantù, vìdeckých aspirantù a doktorandù. Je autorem a spoluautorem skript, uèebnic, monografií, více jak 300
odborných prací, 3 patentù, 7 prùmyslových a užitných vzorù.
Profesor Dvoøák pracoval a dosud stále pracuje v øadì odborných, vìdeckých a pedagogických komisí v Èeské
i Slovenské republice. V souèasné dobì je rovnìž èlenem vìdecké rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
a èlenem vìdeckých rad fakulty veterinárního lékaøství a fakulty veterinární hygieny a ekologie. Pomoc praktickým
78
veterinárním lékaøùm realizuje zejména prostøednictvím buiatrické spoleènosti, kde jako èlen presidia a více president se podílí se svými spolupracovníky na zajišśování odborného programu a organizování odborných konferencí
a semináøù pro veterinární lékaøe v praxi. S øadou praktických veterinárních lékaøù udržuje osobní kontakty a stále
odbornì a výzkumnì spolupracuje s vybranými zemìdìlskými podniky. Své zkušenosti rovnìž využívá v práci pøedsednictva odboru veterinárního lékaøství ÈAZV a v Radì ÈAZV. V roce 2003 na základì výbìrového øízení byl
jmenován sekèním radou Sekce chorob velkých zvíøat FVL VFU Brno.
Do dalších let pøejeme prof. Dvoøákovi dobré zdraví, mnoho sil a pohodu jak v osobním životì, tak v odborné
a pedagogické práci.
MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D.
79
Rejstøík autorù
Beèváø O. .............................................................................................. 60
Dvoøák, R. ........................................................................ 28, 45, 52, 78
Fleischer P. .......................................................................................... 37
Frydrych Z. .......................................................................................... 63
Haas D. ................................................................................................. 28
Hera A..................................................................................................... 9
Hofírek B. ....................................................................................... 28, 77
Illek J. .................................................................................................... 60
Matìjíèek M. ........................................................................................ 60
Pavlata L. ................................................................................ 28, 45, 52
Pechová A. ............................................................................... 28, 45, 52
Podhorský A. ........................................................................................ 45
Slavík P. ................................................................................................. 60
Staufenbiel R ........................................................................................ 15
Stöber M. .............................................................................................. 62
Šnep R. ................................................................................................. 60
Tluèhoø V. ............................................................................................. 68
Redakce sborníku: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc.
Schertlerová Lenka
Noviko a. s.
Pøíspìvky autorù neprošly jazykovou korekturou.
80

Podobné dokumenty

7 Pokud bychom posuzovali dřevo jako stavební materiál z hlediska

7 Pokud bychom posuzovali dřevo jako stavební materiál z hlediska Trend renesance døevìných konstrukcí lze sledovat už i v Èechách a na Slovensku. Kromì architektonického ztvárnìní døeva jako esteticky velmi vdìèného materiálu je však nutné respektovat jeho vlast...

Více

Systém efektivní výživy

Systém efektivní výživy pokrývá potøeby z hlediska stravitelné energie, její postupné, dlouhodobé využitelnosti, množství a kvality bílkovin, makro i mikroprvkù nebo vitamínù. Odlišuje se však pøidanými úèinnými látkami, ...

Více

veletržne noviny 3_14.indd

veletržne noviny 3_14.indd Dnes máte pøíležitost jednoho poznat opravdu osobnì. Piotr Ciñski je mistrem svìta v carwrappingu a mùžete ho potkat celý den na stánku spoleènosti Spandex. Naživo uvidíte, jak si poradí se záludno...

Více

22. března - Expozice - Mezinárodní hudební festival Brno

22. března - Expozice - Mezinárodní hudební festival Brno uvedení skladby pražského autora karikováno vše sebevìdomé a závažné, které tyto nástroje lech (Šumperk, Hradec Králové, Ostrava, Uherské Hradištì, Hudební faktura miniopery je založena pøedevším n...

Více

Program 2-2015 - Kulturní dům

Program 2-2015 - Kulturní dům ---------------------------------------------------------------Støeda 18. února * velký sál KD * 8.30 a 10.00 hodin (I. st. ZŠ) Vstupné: ZŠ, SŠ 45 Kè, veøejnost 50 Kè Ètvrtek 19. února * velký sál ...

Více

Stáhnout PDF - Odbor životního prostředí města Plzně

Stáhnout PDF - Odbor životního prostředí města Plzně odpovìdnì s ním naložíme. Vìøím, že mìsto Plzeò je a bude i nadále místo vhodné ke kvalitnímu životu s dùstojnými pracovními pøíležitostmi. Tato publikace je urèena zejména pro širší odbornou veøej...

Více

svet svaru 02_2004.indd

svet svaru 02_2004.indd ØADA PLYNÙ PRO SVAØOVÁNÍ NEREZÍ Ing. Marek JANATA, AIR PRODUCTS spol. s r.o., Praha Ochranné atmosféry Inomaxx™ Smìsné plyny Inomaxx™ jsou skupinou produktù z øady Maxx Gases urèených pro aplikaci ...

Více

dislokace slezu u dospělého skotu

dislokace slezu u dospělého skotu Klinika chorob přežvýkavců VFU Brno a

Více