Stáhnout - Gymnázium Budějovická

www.gybu.cz
GYBEAT
gybu times | probouzení1| kultura | šuplík | sport
ročník 4, číslo 4
Probouzení
obsah
Gybu Times: Kvůli rozhovoru s profesorem
jsme tentokrát museli vyjít až do pátého
patra. Nevynechali jsme ani rubriku Kam
na VŠ? a nejnovější drby, tedy pardon,
informace.
Probouzení: Spolu s jarem jako by
všichni ožili a studenti přicházejí s novými
a novými nápady. Nejen na novinky
ze školního parlamentu se podíváme v této
rubrice.
Kultura: Kromě jedné hudební a jedné
filmové
recenze
nabídneme
všem
milovníkům divadla mnoho typů, kde
a jakým představením se nechat potěšit.
Ze studentova šuplíku: Po delší odmlce se
opět hlásí Poetické intermezzo. A můžeme
slíbit, že není jen tak ledajaké...
Sport: Trochu netradičně se tentokrát
i ve sportovní rubrice objeví rozhovor
s profesorem, a to s fotbalovou legendou
Alešem Krupičkou.
Muž, co má svůj vzor na šále
4
8
Gossip
Nejtěžší gymnázium v Praze?
9
10
Konec automatů na GyBu?
4
Parlament revival
11
12
Co slavíme o Velikonocích
Není to projekt. Je to životní styl!
13
14
Bezejmenná generace
Kanye West: The Life of Pablo
15
18
Svět patří těm, co se neposerou
Pojďme do divadla! Ale kam a na co...
19
11
15
SLOVO
REDAKCE
Vážení čtenáři,
23
-ce
Poetické intermezzo
24
28
Odhlasovali jsme si to, skončíme Na Kopečku!
22
poslední dobou bylo počasí jako na houpačce. Vprostřed února se najednou zazelenala
tráva a stromy začaly rozkvétat, a když pak přišel první jarní den, znovu jsme byli
nuceni vytáhnout zimní bundy a kabáty. Naštěstí se zdá, že jaro konečně zaútočilo
v plné síle, takže můžeme postupně odkládat vrstvy oblečení a zamávat všem splínům
a špatným náladám.
28
Protože se příroda všude kolem nás probouzí, tématem dubnového GyBeatu je právě
„probouzení“. Ale nejsou to jen zvířátka a všudypřítomný otravný hmyz, co ožívá.
Také středoškoláci překypují nápady, co všechno by se dalo podniknout, a proto
vám přinášíme především články o studentských aktivitách, třeba i o našem školním
parlamentu.
Abyste se i přes veškeré povinnosti každé ráno probouzeli ze snu do krásného dne
a ne do noční můry vám přeje
vaše redakce
2
3
GyBu
Times
Ema Labudová
Muž, co má svůj vzor na šále
ro další „pedagogický rozhovor“
P
jsme se tentokrát vydali až
do pátého patra, do kabinetu angličtiny.
Do té doby jsem samozřejmě studoval,
pracoval, cestoval…
Kde jste cestoval?
Pan profesor Adam Sixta před námi
naštěstí neutekl, jako to v mládí míval
ve zvyku. Co tím myslíme se dočtete na
následujících stránkách.
Kde se dalo. Nás zastihla revoluce,
tak jsme s kamarády vyráželi nejprve
po sousedních státech a později i dále.
Jak byste se představil studentům, kteří
vás neznají?
A jak jste pracoval?
No člověk se nějak uživit musí. Nám se
otevřel svět a my už nechtěli ztrácet čas
ve škole, tak jsme vyrazili do světa. Dal
jsem dohromady peníze z kuponové
privatizace s nějakými úsporami
a vyrazili jsme do Ameriky.
Asi bych řekl, kdo jsem, odkud jsem,
odkud pocházím a co ode mne mohou
asi tak čekat, a pak už bych to nechal
na nich, protože těžko popisovat sebe
jako člověka.
Ne, to ne. Mě v určitou chvíli napadlo,
že učitelství se vlastně dobře studuje
s mojí povahou, tak jsem se vydal tímto
směrem.
No to v tom pátém patře není divu…
Propadlíků.
Ne, kromě nás byli, myslím, dva ještě
horší.
Takže vy jste byli ti raubíři třídy.
Jak jste se dostal k profesi učitele? Víme
z hodin, že jste měl mnoho snů, ale učitel
mezi nimi nebyl…
No, nebyl. Já začal učit relativně pozdě,
vlastně až po třiceti – v jednatřiceti.
4
plavat od stěny ke stěně a pozorovat, jak
ubíhají kachličky. Potom mi bráchův
kamarád řekl o pólu.
Máte nějaké historky ze současných
hodin?
Tak studenti mi oknem neutíkají…
Při vší skromnosti mohu říct, že jsem byl
jednoznačně nejlepší… Tedy nejlepší
z celé party čtyř kamarádů.
zdroj: osobní archiv
Přes vrátnici to nešlo.
Učil jste i v Americe?
Jaký jste vy byl student?
rok 1975
zdroj: osobní archiv
Jste z Prahy?
Jo. Já se narodil u Apolináře. V dvanáct
hodin v poledne a od té doby jsem
Pražák, nicméně teď už tři roky bydlím
za Prahou.
No, jak víte, já beru učitelství velmi
vážně. Na humor není čas. Ne, vidíte
i v hodinách, tyhle situace vznikají
většinou spontánně nějakou reakcí
mojí nebo studentovou, takže toho je
spousta.
Co vás k tomu vedlo?
My jsme tak začali uvažovat, jakou má
hodnotu náš byt a co by se za něj dalo
pořídit. Fascinovalo nás, že za relativně
malý byt v centru se dá získat celý statek
20 kilometrů za Prahou. Tak jsme
koupili starý statek… A to je odpověď
na to, co dělám ve svém volném čase.
Máte vážně špatnou paměť na jména,
nebo to děláte schválně?
Trvá mi to dýl.
Dobře, ale po čtyřech letech… Nebo jak
dlouho vám trvalo, než jste si uvědomil,
že k nám nechodí Lukáš?
Máte domácí zvířata?
Máme psa, ale to neberu jako domácí
zvíře. Já bych chtěl kozu a ovci. Ovce je
vlastně živá sekačka.
Jo, jo. Já ani na základní ani na střední
škole tomu učení moc nedal. Moje
výstřelky zahrnují i ředitelskou,
napomenutí a dvojku z chování, třeba
za útěk ze školy… v době vyučování…
oknem.
To mi zrovna netrvalo dlouho… Často
mi to trvá dýl a komplikuje to, když
jsou podobné typy studentů, třeba
ve skupině nebo tak. To si je pak pletu.
Jaké máte zájmy mimo školu?
Snažíme se, ale cokoli jsme zasadili buď
uschlo, nebo shnilo.
Oknem?
Hrál jsem šest let vodní pólo… Nejdřív
jsem závodně plaval a to mě nebavilo,
Je nějaká země, kam byste se chtěl
podívat?
Pěstujete si vlastní zeleninu?
5
GyBu
Times
Strašně moc do Afriky
nebo Jižní Ameriky, ale
bohužel je taková situace,
že se tam člověk bojí jet.
To je ale hezká šála. Tu jste si upletl?
Nenudí vás někdy to učitelství?
Ne, je to ručně pletené, ale dostal jsem
ji k Vánocům.
Nenudí, nebo ještě nezačalo nudit. Mě
na tom právě baví, že nikdy nevím, co mi
studenti přichystají. Můžeš si naplánovat
hodinu sebelíp, ale pak se ti to rozloží
kvůli maličkostem. Samozřejmě je to
nuda vysvětlovat pořád dokola to samé.
Předpřítomný čas. To ti zevšední, i když
se dají měnit učební metody. Skvělé
na jazyku je, že v rámci jazyka se můžete
bavit o čemkoli.
nějakou
Nosíte ji proto, že se vám líbí, nebo proto,
že jste ji od někoho dostal?
Čtu hodně rád, už odmala. Oblíbenou
knihu, to asi nemůžu říct. Dokonce ani
žánr. Čtu cokoli, co je kvalitně napsané.
Jsou knihy, co mě zásadně ovlivnily,
třeba Bůh ví od Josepha Hellera.
Na východ od ráje od Johna Steinbecka.
Ne, nosím ji, protože se mi za prvé
strašně líbí, za druhé protože je strašně
příjemná, z té nekousavé vlny. Za třetí je
fakt zima. Ale vzor… Životní vzor? Jsou
lidi, kteří mě ovlivnili. Rychlé šípy.
Čtete rád?
oblíbenou knihu?
Máte
Jakou máte rád hudbu?
Podobně jako knihy. Jak starší,
tak současné, ale často je to tak, že
poslouchám a vůbec nevím, kdo to
je. Dobří jsou Of Monsters And Men
a pak jsou určitě další, které neumím
pojmenovat.
A učitelský vzor?
Učební metody vás učí na peďáku, nebo
je to samostudium?
Mohl bych jmenovat… Já nevím…
Komenskýho…
(Zvoní telefon. Dívá se, kdo volá.)
Chtěl byste v životě ještě něčeho
dosáhnout?
Já nemám žádný jednoznačný cíl. Přijde
mi lepší, když nevíš, kam cesta vede,
jak opravdová silnice při cestování,
tak život. Jsem připravený každý den
na nová překvapení, čili ten cíl…
Nechám se překvapit.
Máte nějaký vzor?
Tady
mám
vzor
takových
propletených… Jestli to je dobře vidět.
(Ukáže si na zelenou pletenou šálu
kolem krku).
rok 1998
rok 2009
6
Jako s mojí studentkou? To není pravda.
Dotyčnou jsem nikdy neučil. Jako každá
žena je to samozřejmě bývalá studentka.
Nakonec ta nejpalčivější otázka ze všech:
proč jste se nechal přejmenovat z Košíka
na Sixtu?
To souvisí s tím oženěním. My jsme
se vzali a oba se rozhodli, že netrváme
na svém příjmení. Už můj táta si myslel,
že tohle příjmení Košík je legrační,
směšný, nic neříkající… Kdybychom
byli aspoň z rodiny košíkářů. Tak mi
to asi zůstalo po něm a žena na tom
svém taky netrvala, takže jsme vybrali
tohle. Je to příjmení našich vzdálených
předků a už zaniklo. Na úřadě vám to
nemusí povolit, tak jsem musel tu paní
přesvědčovat, že Košík je významově
směšné.
Psycholožka. Tu nechci.
Na peďáku učí leccos, ale učitele to
z tebe neudělá. Jak jsem říkal, v určité
fázi mě napadlo, že by se to ke mně
hodilo. Navíc peďák je jenom taková
formalita.
To jste musel být hodně přesvědčivý.
No, nakonec to povolili, akorát jsme si
to museli zaplatit. Když máš to příjmení
hodně směšné, tak to máš zadarmo, ale
takhle…
Z nejmenovaného zdroje z kabinetu
informatiky jsme se doslechly, že jste se
prý oženil se studentkou. Je to pravda?
rok 2014
rok 2014
7
zdroj: osobní archiv
Martin Svatoš
Nejtěžší gymnázium v Praze?
dyž jsem se před více než rokem
K
rozhodoval, kam na vysokou
školu vlastně půjdu, neměl jsem v tom
Zdá se,
že EČ (5.D) ztrácí v blízkosti
alkoholu zábrany. Po GyBu Easter party
totiž už podruhé skončila doma u PF (7.A).
A tentokrát o tom nezapomínáme
informovat!
KJ (5.D)
a JL (8.C) jsou krásným
příkladem toho, že dlouholeté přátelství
se může proměnit v lásku. Přejeme páru, aby
byl jejich vztah stejně úspěšný jako jejich
kariéra v orientačním běhu.
L á s k a
mezi BČ (5.A) a JZ
(3.D) vyprchala. Stoupla snad JZ
instagramová sláva do hlavy, nebo
šlo o něco jiného?
Již delší
dobu to jiskří mezi BV (6.A)
a ŠM (4.E), ale také mezi AJ (4.D)
a DK (8.C). Vyjde to těmto párům, nebo
dají chlapci přednost před dívkami
přípravám na maturitu?
A aby toho
nebylo málo, rozešli se také NT a DP
z 6.B. Jak asi zvládají vídat se každý den
ve třídě?
8
(pravděpodobně jsem ještě ani všechny
neobjevil), kde člověk může příjemně
posedět. Dále bych rád upozornil
na velké množství mimoškolských
přednášek, na kterých je možnost
diskutovat se známými a věhlasnými
osobnostmi ve svých oborech. VŠE také
nabízí širokou škálu sportů, od šermu
přes fotbal až po gymnastiku. Zkrátka,
každý si tam přijde na své.
vůbec jasno. Měl jsem sice tušení, kam
bych asi nejraději a co by mě mohlo
nejvíce bavit, ale neměl jsem to ničím
podložené. Nevěděl jsem, jestli škola
opravdu splní moje očekávání. A navíc
tu pořád byla možnost, že bych nemusel
udělat přijímačky. Přihlášek jsem
proto podal víc, abych měl možnost
rozhodnout se později i na základě
toho, kam všude bych byl přijat.
K mému překvapení jsem si nakonec
opravdu mohl vybírat z více škol.
A jelikož mezi nimi byla i ta, ke které
jsem od počátku inklinoval nejvíc, bez
delšího rozhodování jsem zvolil fakultu
mezinárodních vztahů na VŠE, obor
Mezinárodní obchod.
Nicméně, kde jsou klady, bývají i nějaké
ty zápory. VŠE, řekl bych, má všeobecně
jednu ohromnou nevýhodu - množství
studentů. Alespoň v prvních semestrech
je s vámi na škole nekonečně mnoho
studentů, kteří studují stejný obor jako
vy, jsou ve stejném semestru a stejně se
s nimi nikdy na žádném cvičení třeba
ani nepotkáte. Na každém předmětu
se vídáte s jinými lidmi a to po dobu
tak třinácti týdnů. Další semestr
pravděpodobně tyto lidi už potkávat
nebudete, protože kurzů je tolik, že by
byla náhoda, kdyby se vás ve třídě sešlo
více než tři z loňského semestru. Čímž
je tedy vyloučena možnost nějakého
kolektivu podobného tomu ze střední.
Na druhou stranu se tu ale naskýtá
možnost poznávat každý den nové
a nové lidi. Záleží, z jakého úhlu se na to
díváte.
Důvodů pro VŠE bylo mnoho.
Především důraz na výuku jazyků, velké
množství příležitostí v rámci Erasmu,
zázemí školy, široká škála oborů či
předcházející pověst školy a její historie.
Mohl bych takto pokračovat déle. Nikdo
mi ale nezaručil, že až na tu školu začnu
chodit, budu to vnímat stejně. Musel
jsem to zkrátka risknout. Zase abych
pravdu řekl, pod příliš velkým tlakem
jsem se tehdy necítil. Řekl jsem si totiž,
že když se mi tam nebude líbit, půjdu
za rok jinam a aspoň získám zkušenost
a poznám nové lidi.
Celkově jsem ale se školou spokojený
a v něčem bych dokonce i řekl, že
předčila má očekávání. Je to zase něco
jiného, něco nového, na co jsem nebyl
zvyklý. Něco, co rozšiřuje člověku
obzory a dává mu možnost zase trochu
poznat svět okolo vás.
Po čase jsem zjistil, že většina těch
pozitivních ohlasů, které jsem o škole
slyšel, se i potvrdily. Ba co víc, našla
se tu spousta dalších věcí, které stojí
za to. Určitě je třeba zmínit jídelny
(zvlášť žižkovská Menza), kde se
člověk dobře nají za pár korun. Když
už jsme u té gastronomie, na VŠE je
nepřeberné množství kaváren a kantýn
9
Pr
Parlament revival
edokážete si představit školní
N
den bez kávy, polomáčenek či
dalších vašich oblíbených produktů
Možná si někteří vzpomenete na projekt
Mléko do škol dotovaný Evropskou
unií. Vzhledem k povaze projektu
je přirozené si myslet, že má přispět
k zdravému stravování dětí. Ukázalo se
však, že žáci výrazně preferují ochucená
mléka, která obsahují až 9,9 g cukru na
100 ml – což je pouze o 1,3 g méně, než
má Coca Cola. Dalším projektem, který
dodává „zdravé“ potraviny do škol, je
Happysnack – v nabídce však najdete
i ovocnou tyčinku, která má ve svých
30 g 11,5 g cukru.
z automatu? Pomalu si na takovou
situaci zvykejte – ministerstvo
školství ve spolupráci s ministerstvem
zdravotnictví plánují od nového
školního roku zakázat „nezdravé“
potraviny.
Limity nastavené vyhláškou jsou
vskutku přísné – zmizela by naprostá
většina produktů z našich automatů
ve vestibulu, ne-li všechny. Kompletně
se zakazuje prodej nápojů s obsahem
kofeinu (výjimka pouze u čajů). Dále
zmizí také bagety, a to kvůli zákazu
majonézy, dresinků, hořčice a kečupu.
Limit cukru je u nealkoholických
nápojů 4 g na 100 ml. Je otázkou, jestli
budou „nezdravé“ potraviny nahrazeny
„zdravými“ – produkty, které se
označují za zdravé, většinou stojí víc
a jsou na místě obavy, že by o ně nebyl
zájem. Dále je třeba si definovat, jaké
potraviny jsou vlastně zdravé.
Věřím, že středoškoláci vědí, jak se
mají správně stravovat. Po několika
náročných hodinách ve škole však jedna
káva neuškodí, stejně tak k obezitě tolik
nepřispěje koupě bagety.
ČSU si proti vyhlášce o nezdravých
potravinách připravila otevřený dopis
ministryni. Podepsalo se pod něj již
3 000 středoškoláků (jak elektronicky,
tak přes formulář). Svůj podpis můžeš
připojit na stredoskolskaunie.cz/dopis.
se svěžím jarním vánkem jsme
Sdechpolu
i my v parlamentu nabrali nový
a nápady na nové projekty se
Zahradní slavnost
Tento projekt sice ještě nemá žádnou
koncepci, ale zato už víme, kdy bude.
24. června před Alibu festem. A taky
víme, že se nám snad podaří zařídit
cateringovou firmu, která bude pilně
pečovat o vaše mlsné jazýčky.
jen hemží. Zajímá vás, co všechno na
GyBu chystáme? Tady přinášíme rychlé
shrnutí.
Alibu Fest
Na červen chystáme malý festiválek
ve spolupráci s gymnáziem Nad Alejí.
Bude to koncert čtyř kapel z těchto dvou
škol. Hrát se bude v klubu Chapeau
Rouge v pátek 24. 6. Vstupenky čekejte
v předprodeji na konci května!
Filmový klub s Karimem
V neposlední řadě pro vás chystáme
další promítání, tentokrát na téma
transsexualita. Přijďte se 21. 4. podívat
na film a podiskutujte nejen o něm
v debatě s výjimečným hostem
Karimem, transgender prostitutem!
Budeme se těšit!
Malování šaten
Těsně před koncem tohoto školního
roku bude mít každý z vás možnost
zvelebit si prostředí svých šaten.
Nakoupíme barvy, válečky a štětce
a stačí jen, abyste vypustili svého
kreativního ducha a zpříjemnili šatny
pro sebe i pro své spolužáky.
Parlamentní výjezd
No a na závěr bychom vás všechny
chtěli pozvat, abyste se i vy přidali
k parlamentnímu týmu. V půlce
května si uděláme o víkendu
výlet na nespecifikovanou chatu
nespecifikovaného člena parlamentu,
kde budeme promýšlet nové projekty
a pracovat na stávajících. Samozřejmě
nebude chybět ani určitá forma
odreagování. Kdo by se chtěl přidat
k nám, tohle je jedinečná možnost,
jak se seznámit s projekty a celým
osazenstvem.
Přednáškový den
Na
podzim
plánujeme
udělat
přednáškový den, ze kterého bychom
postupně chtěli vybudovat tradici,
jako je třeba Agora na Arcibiskupském
Gymnáziu
nebo
Symposion
na Gymnáziu Jana Keplera. Očekávejte
jeden den složený jen a pouze
z přednášek a workshopů rozdělených
do několika bloků, takže si každý přijde
na to své.
Budeme se těšit!
Debata s absolventy
Víte už, kam půjdete na vysokou školu?
Ne? Nevadí. Debata, ve které se střetnou
absolventi GyBu, kteří momentálně
studují rozmanité „vejšky“, vám v tom
třeba udělají jasno. A nebo naopak
rozvrátí vaši vizi. Podrobnosti čekejte
brzy!
10
ní
Konec automatů na GyBu?
ze
Anna Sojková a Prokop Fialka
ou
Tony Nhu Anh Nguyen
ob
GyBu
Times
11
ní
ze
ou
ob
Pr
Andy Lorenzová
Co slavíme o Velikonocích?
a tento článek mě inspiroval
N
pan
profesor
Klein,
který
před Velikonocemi přišel do třídy
V křesťanské tradici si Svatým týdnem
připomínáme poslední týden života
Ježíše Krista, který symbolizuje onu
velikonoční oběť - stává se obětovaným
beránkem a dává svou krev na ochranu
všech. Svatý týden začíná květnou nedělí
a končí Velikonočním pondělí a každý
den má svůj symbolický přívlastek.
a pokládal nám základní otázky
ohledně Velikonoc, na které nikdo
z nás nedokázal odpovědět. Rok co rok
přeci slavíme Velikonoce a přitom ani
netušíme, co oslavujeme. Přijde mi
špatné, že právě to se ve škole neučí.
Říkáme si, jak žil synovec bratra
Ludvíka XIV., ale o životě Krista, který
zformoval naši kulturu až do dnešní
podoby, nám nikdo neřekne. Argument
„jsem nevěřící, a proto nemusím vědět,
kdo to byl Jidáš Iškariotský nebo jak
probíhalo ukřižování a zmrtvýchvstání
Ježíše Krista,“ je jen hloupá výmluva
pro neznalost naší kultury (přece
„proč bych měla znát Václava Havla,
když nejsem politik?“) A proto jsem se
rozhodla (sice s menším opožděním),
že napíšu aspoň základní informace
o onom svátku, který v sobě míchá
pohanský, židovský a křesťanský
původ.
Květná neděle připomíná slavný vjezd
Ježíše Krista do Jeruzaléma, který se
oslavuje vyzdobením kostelů květy,
které mají zpodobňovat palmové listy,
jimiž lidé Ježíše vítali.
K modrému pondělí a šedivému úterý
se pojí čistě pohanský zvyk, a to jarní
úklid domácnosti.
Na škaredou středu se podle vyprávění
Jidáš na Ježíše zamračil a posléze ho
za 30 stříbrných zradil. Jindy se tato
středa označuje jako sazometná kvůli
vymetání komínů.
Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění
a ten den se konala poslední večeře
Páně, kdy Ježíš slavil se svými učedníky
židovský svátek pesach. Rozdával chléb
a víno jako „tělo své a krev svou“ (to
dalo za vznik eucharistie).
Historie Velikonoc začíná jako
pohanský svátek jara a plodnosti.
Následně dali Židé tomuto svátku zcela
nový význam svým svátkem pesach, při
kterém oslavují vyvedení a osvobození
židovského národa z egyptského
otroctví. Jedním z hlavních zvyků
tohoto svátku je tzv. pesachová oběť
(v křesťanské tradici velikonoční
beránek), při kterém musí každá rodina
obětovat beránka bez vady. Tento
zvyk má původ ve starém Egyptě, kde
Hospodin řekl Izraelitům, aby během
obětování použili beránkovu krev
a namazali si s ní dveře, a on se tak mohl
vyhnout jejich domu při desáté ráně
egyptské – pobití prvorozených. Odtud
pochází význam slova pesach neboli
uchránění, ušetření.
Velký pátek je den, kdy byl Ježíš
ukřižován na vrchu Golgota (lebka).
Rozsudek smrti vynesl pod nátlakem
Pilát Pontský za to, že se Ježíš označoval
za mesiáše (krále Židů) a následně si
Pilát nechal přinést umývadlo a umyl
si ruce jako gesto, že s Ježíšovou smrtí
nechce mít nic společného. K Velkému
pátku je také přisuzovaná čarovná
moc, má se otevírat zem a odkrývat své
poklady.
12
na Olivové hoře na nebe a o deset dní
později seslal apoštolům Ducha svatého.
Bílá sobota připomíná pomazání
Kristova těla a uložení do hrobu.
Z názvu také plyne, že je zvykem tento
den uklízet, tedy bílit a připravit se na
nadcházející Boží hod velikonoční.
Velikonoční pondělí je spíše pohanského
nádechu, kdy se oslavuje konec zimy
a příchod jara. Je spojováno s tradicemi
jako šlehání děvčat pomlázkou, aby se
„pomladily“.
Velikonoční
nedělí
se
slaví
zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž
došlo v noci ze soboty na neděli. Tako
noc je označovaná jako „velká“ – odtud
název Velikonoce. Ježíšův prázdný hrob
našly tři Marie a téhož dne se Ježíš
zjevil svým učedníkům. Čtyřicátého
dne po svém vzkříšení vystoupil Ježíš
A to je vše. Je to jen velmi stručné shrnutí
celého svátku, se kterým se pojí mnoho
dalších zajímavostí, které nás propojují
s přítomností a ani o tom nevíme.
Kristý Hrdličková
Není to jen projekt. Je to životní styl!
eský model amerického kongresu
Č
je unikátní vzdělávací projekt
umožňující
studentům
středních
lidmi sedícími v sále. Především jsou
to ale lidé, co dělají ČMAK opravdu
speciální.
a vysokých škol zažít na vlastní kůži
jednání na půdě zákonodárného
orgánu jedné z nejstarších demokracií
světa. Letos v září se bude konat jeho
již šestý ročník.
Na Českém modelu amerického
kongresu můžete zastávat jednu z pěti
rolí: poslanec (buďto republikánský,
nebo demokratický), senátor (také tak),
ministr, novinář jednoho ze dvou deníků
nebo lobbista. Letošní ročník se bude
konat jako vždy v Plzni, od 4. do 9. září.
Když jsem se před dvěma lety poprvé
účastnila ČMAKu, otevřely se přede
mnou dveře do úplně jiného světa.
ČMAK nabízí prostor vyzkoušet si, jaká
panuje atmosféra v jednacích sálech, jak
se hledá konsenzus během napínavých
kuloárních jednání, jaký je to pocit,
když váš návrh projde o jediný hlas,
nebo jaký je to pocit, když vás někdo
nařkne z korupce. ČMAK a akce jemu
podobné pro mě vždy byly jedinečnou
možností naučit se věci, na které se ve
škole zapomíná. Umět pracovat se zdroji
informací. Ovládat argumentaci, hájit
vlastní názor, ale zároveň se snažit najít
řešení schůdné pro obě strany. Nebát
se vystoupit s projevem před dvěma sty
Registrace se spouští ani ne za měsíc!
Probíhat budou formou e-shopu
na stránkách www.americkykongres.
cz ve třech vlnách: 6. května Sněmovna
reprezentantů, 9. května novináři
a lobbisté a 11. května Senát a exekutiva.
Tak se nezapomeňte přihlásit, ať sami
na vlastní kůži poznáte, že ČMAK není
jen projekt. Je to životní styl!
13
ní
ze
Knižní novinky
ou
Jakub Kvizda
Pr
ob
Kanye West:
The Life of Pablo
Zářivé hlubiny a jiné prózy
Prózy Zářivých hlubin vznikly v letech 19101912, v době, kdy se oba bratři dostávají
do proudu českého literárního a výtvarného
dění spojeného s formováním mladé
generace výtvarné i literární.
Autoři: Karel Čapek, Josef Čapek
Nakladatelství: Carpe Diem
bčas přemýšlím, jestli mi to za to
O
stojí. Jestli mám vážně takovou
potřebu se čas od času ztrestat.
Barbora Zavadilová
Bezejmenná generace
oba zkratek, doba obrazů, doba
D
založená na náročně budované
image, doba sociálních sítí. Tím vším
nám v té vší rychlosti uniká možnost
zachytit stabilní hodnoty, určitou
neměnnou realitu. Proto v některých
chvílích několik slov, vyjádřených
vlastním osobitým způsobem, dokáže
pojmenovat více než tisíce novinových
článků, zpráv na internetu a newsletterů
na emailu. Ne všechna slova mají
stejnou hodnotu – jsou tu slova, která
jsou naše, která nám nemůže nikdo vzít
a která pro nás mají specifický význam.
Nebojme se slova užívat a stát si za nimi.
jsme obklopeni. Snažíme se ve virtuální
realitě tvářit, jak se máme skvěle a jak
je všechno chill. Projevovat skutečné
emoce jako by bylo trestné. Svět kolem
nás je však čím dál rychlejší a dost
komplikovaný a někdy je důležité se
jen tak zastavit a zaznamenat, jak ho
prožíváme; reflektovat naše pocity;
zamyslet se nad tím, co se všechno
ve společnosti děje. Jednou cestou, jak
toho docílit, je pro některé z nás poezie.
V takovémto duchu se nese i filosofie
poetického seskupení, které vzniklo
před téměř dvěma lety právě na půdě
Gymnázia Budějovická. Postupně se
přidalo spoustu tvůrčích a zajímavých
lidí z GyBu, pražských kaváren i všech
možných koutů ČR. Známí dosud
jako Mladí básníci pražští, rozhodli se
stávající členové nyní změnit své jméno
a oživit své působení. Dále o nich možná
uslyšíte coby o Bezejmenné generaci,
neboť se nechtějí skrývat pod jmény,
škatulkováním a propracovanou image.
Chtějí, aby za ně mluvila jejich tvorba
a jejich slova, která se nebojí říkat.
Umělecké
vyjádření
poskytuje
člověku prostor subjektivním, až
podprahovým způsobem projevit své
myšlenky a nechat se unášet kreativitou
a nevázaností. Básnická tvorba zároveň
dovolí jedinci pojmenovávat to, co
by běžnou mluvou nazvat možná
ani nedovedl. Stejně tak nám někdy
poskytne možnost se podívat na svá
slova s odstupem – spatřit své já z jiného
úhlu pohledu a říct si: to jsem opravdu
napsal?
Kolem nás vnímáme někdy až příliš
mnoho podnětů, které nám poskytují
nesčetně příležitostí. Mottem naší éry
jako by byla změna. Nic není stejné, často
Fb: Mladí básníci pražští – To si piš
Email: [email protected]
14
K odpovědi jsem se nedobral, přesto
dnes recenzovaná deska k tomuto
účelu posloužila víc než dobře. Úkol
zněl jasně - jedna dávka. Ještě že tak.
Dvě by možná měly devastační účinky.
Ale dost už o mně, pojďme se podívat,
o čem že je tu řeč. Přesuňme se tedy
na západ.
Stranické legitimace, vážení!
Sociální demokracie, nejsilnější socialistická
strana první republiky, se po druhé světové
válce stala stranou nejslabší, rozpolcenou,
a proto paralyzovanou. Kniha se zabývá
formováním i každodenností exilového
stranictví v letech 1948–1953 na příkladu
sociální demokracie. Popisuje budování
strany v uprchlických podmínkách poválečné
Evropy.
Autor: Pavel Horák
Nakladatelství: Lidové noviny
Nové, v pořadí sedmé album
amerického rappera Kanye Westa
nese název The Life of Pablo (údajnou
inspirací byl kolumbijský drogový
baron Pablo Escobar) a říkám si, jestli
se i na toto jeho dítko netěšila pouze
rodina Kardashianových. Datem vydání
se symbolicky stal letošní 14. únor, je
tedy vidět, že život v ghettu je ponechán
v zapomnění a Kanyeova současnost
je prostoupena láskou a zadnicí Kim.
Druhá poznámka směřuje k obalu.
Už dlouho je známo, že má Kanye
výjimečný vkus na nevkus a novým
přebalem to jen potvrzuje. Jednoho
by to až odradilo od poslechu jeho
hudby. Jako třeba mě. Ale musím to
překousnout. Tak jdeme na to.
Očekávání? Nulová. Snad to tedy
nebude ještě horší. Prvních pár sekund
je vyplněno dětským pokřikováním,
než se to konečně rozjede. Ne, pardon,
nerozjede. Nudný rytmus a vokální
deklamaci částečně zachraňují výpady
zpěvačky Kelly Price a jemné doteky
gospelu v druhé polovině skladby, a ač
to působí dosti nelogickým dojmem,
výsledek není zas tak nepovedený.
Následuje
několik
převážně
dvouminutových kusů, což se vlastně
zprvu zdá jako dobrý krok, protože
takováto stopáž nestihne člověka
unudit. Tedy… rozhodně jsem si to
dříve myslel.
15
kultura
Ve čtvrtém tracku si
zahostovala
Rihanna
a ozvláštňuje jinak relativně
zbytečnou písničku. Hned
vzápětí se však musím opravit,
oproti následující Feedback je to
perfektně vystavěný epický opus.
Desátá Waves díky své spodní energii,
pohodové náladě a hostujícímu Chrisu
Brownovi aspiruje na nejlepší kousek
desky. Přestože to opravdu nemá
moc složité, bez skrupulí musím říct,
že tohle se povedlo. Jiskřička naděje
ve věci příští byla vykřesána. Následující
FML sice této laťky nedosahuje, zní ale
přinejmenším důstojně a jak jde čas, líbí
se mi čím dál tím víc.
přicházejí lepší zprávy, folkem
šmrncnutá tříminutovka nepostrádá
jistou chytlavost a hlavně - nenudí.
Chytře napsaná písnička, škoda, že
se nedostala na The Life of Pablo.
Dramaturgicky by se tam sice nehodila,
ale vzhledem k tomu, že takových věcí
tam je několik, tak by to snad i bylo
jedno.
Textová stránka je naládovaná
gramatickými chybami a klišovitými
výplody o vyrovnávání se se slávou.
Dozvíme se také, jak těžké je být věrný,
když je okolo tolik bitches, jestli je lepší
Adidas nebo Nike (nekecám), i o jeho
jediném problému – je bohatý. Zřídka
se vyskytne i poměrně zajímavé téma
(například ve Father Stretch My Hands,
Real Friends nebo 30 Hours), ale jinak
šeď a zmar. Když mě Kanye v každém
třetím rýmu osloví přátelským nigga,
začínám z toho po pár minutách trochu
černošit. Na druhou stranu, musím
pochvalně uznat, že některé slovní
střípky mi vykouzlily úsměv na rtech.
Jeden příklad za všechny: Advice to all
my niggas, impregnate Bridget, soon as
she have a baby she gon‘ make another
nigga. Tleskám.
Ale pozor, pozor! Atmosférická Real
Friends s decentním rytmickým
podkladem a nenápadná Wolves
s výrazným příspěvkem rappera
Vica Mensi (vzdáleně u něj na mysl
přijde Yelawolf) potvrzují silný střed
alba. Konečně mě kvalita materiálu
překvapuje pozitivně a ne naopak.
Nerad bych byl poslem špatných zpráv,
ale obávám se, že tento střed je také tím
jediným opravdu silným, co můžete
v drážkách disku nalézt. Kvalita zbytku
skladeb padá až někam k záporným
hodnotám a od první třetiny desky
se liší pouze délkou jednotlivých
tortur, které se tu výrazně prodloužily,
a instrumentální dotažeností, která
však nic pozitivního stejně nepřinesla,
a až do hořkého konce je to bída.
Poslední poznámku bych namířil
k hostům. Vypadá to, že ve studiu nebyl
čas ptát se, kdo je kdo, neboť téměř
v každé skladbě je nějaká výpomoc
uvedena. Z těch známějších můžeme
zaslechnout již zmíněnou Rihannu,
Siu, The Weeknd nebo Franka Oceana.
Ostatní jsou pravděpodobně Westovi
známí a začínající rappeři, což by
nevadilo, kdyby hudbě nějak prospěli.
Až na výjimky však stejně splývají
natolik, že člověk začne dumat nad
smyslem jejich počínání.
Relativním překvapením jsou dvě
písničky, které se na samotné album
nevešly a vyšly pouze jako singly už na
přelomu let 2014/15. Byla by škoda je
nezmínit, už kvůli tomu, že na Only One
s Kanyem spolupracoval starý známý
„brouk“ Paul McCartney, ve druhé
FourFiveSeconds se k této dvojici
připojila ještě stará známá Rihanna.
Ptáte se, jak to dopadlo? Tak se raději
neptejte. Ale ne, dělám si srandu…
Zčásti. Only One je – abych to řekl
kulantně – slabá. S FourFiveSeconds
Divadelní novinky
přerušen a nelogicky skočí do úplně
jiného, i bez alespoň náznaku nějakého
přechodu, což vyvolává dojem
jakési nedokončenosti a skladatelské
nedotaženosti. Bohužel chybí cokoliv,
co bych si pamatoval po dohrání
songu, kromě pocitu, že jsem to vážně
slyšet nepotřeboval. Otravné je taky
časté a výrazné používání Auto-Tune,
což je sice jedním z typických prvků
novodobé Westovy tvorby, ale plusové
body na tom vážně nenažene. Těžko se
mi hledají nějaká další pozitiva, kromě
těch výše zmíněných, snad jen fakt, že
po písni č. 19 už slyším pouze ticho
přerušované mými úlevnými výdechy.
Jsem krajně znepokojený, jakým směrem
se ubírají kroky tohoto matadora.
Přestože byla tři roky stará deska Yeezus
kvalitativně o nějaký ten stupínek výš
a vyskytovalo se tam pár parádních
pasáží, podstatně elektroničtěji pojatý
materiál mi přinesl mnoho bezesných
nocí. Kdepak ty loňské sněhy jsou,
chtělo by se zvolat. Mně stylově bližší
starší kusy už asi nepřekoná, doufejme
však v jakostní comeback s příštím
albem.
Jako břitva (Němcová)
Sorry Kanye, králem rapu pro mě
zůstává Ektor.
Původní česká hra, která se na významnou
českou spisovatelku Boženu Němcovou snaží
nahlížet optikou dneška, jako na umělkyni
mimořádnou, ale v mnoha ohledech složitou.
Kde: Stavovské divadlo
Režie: Štěpán Pácl
Premiéra: 31. 3.
3,5/10
Posedlost
Původní autorská inscenace, která se snaží
podívat z různých úhlů (hlediskem několika
autorů) na cit lásky, která hraje ústřední roli
v literatuře, populární hudbě, výtvarném
umění…
Kde: Divadlo Na Zábradlí
Režie: Jan Mikulášek
Premiéra: 15. 4.
Skořápka
Komedie o nečekaném přátelství a cestě
ke svobodě. V zapadlé knihovně se schází
nesourodá dvojice. Zakřiknutá knihovnice
a suverénní zlatokopka. Co přinese toto
setkání…?
Kde: Divadlo Ungelt
Režie: Pavel Ondruch
Premiéra: 27. 4.
Suma sumárum, kromě
čtyř
prostředních písniček považuju album
za víceméně zbytečné. V ostatních
skladbách jsou zajímavé pouze
jednotlivé krátké motivy (a i těch je
pomálu), rozhodně ne celek. Často
se stane, že je nějaký motiv náhle
16
17
kultura
Filmové novinky
se kterou byste nakonec vyrazili úplně
kamkoliv.
Nikdy nejsme sami
Co je ale nejvíce fascinující, je pokrok
celého „projektu“– od Hedvábné stezky,
dokumentu dělaného na koleni a pro pár
nadšenců, až ke sto tisícům fanoušků
na facebooku, zaplněným přednáškám,
téměř třem milionům korun vybraným
na Startovači a filmu promítaném
i v těch největších multiplexech. A to
vše se povedlo díky nadšení a zapálení
pro věc. Teď už ale nezbývá než čekat,
co dalšího si vymyslí. Pěkná by byla
třeba Indie, tam se pár dalších magorů
na silnicích snadno ztratí. Uvidíme.
Můžeme se ale spolehnout, že to nebude
o nic menší zábava než doteď.
Drama
Do obce se nastěhuje paranoidní pracovník
vězeňské správy a jeho rodina. Spřátelí se
se svým novým sousedem, kterého živí jeho
žena. Ta si všimne vyhazovače z nočního
klubu. Ten ale miluje striptérku, která zatím
čeká na otce svého dítěte, který sedí v base,
kde pracuje právě zmíněný bachař…
Premiéra: 7. 4.
Kniha džunglí
Dobrodružný, Drama, Fantasy
Kniha džunglí je hraný celovečerní
velkofilm podle překrásných povídek
Rudyarda Kiplinga inspirovaný klasickým
animovaným stejnojmenným snímkem
od studia Disney. Diváci se ocitnou
v moderně generovaném příběhu zasazeném
do okouzlujícího a životem překypujícího
prostředí džungle.
Premiéra: 21. 4.
Petra Pážíková
Svět patří těm, co se neposerou!
lověk míní, pánbůh mění. A Dan
Č
Přibáň, náčelník trabantí výpravy,
už od mala mínil, že jednou projede svět
nic jiného, než že ztrácí pas a vyndává
motor. Další členové přicházejí
a odcházejí, a tak se sestava každé
výpravy trochu liší.
v Land Roveru. Svět, nebo alespoň jeho
velkou část, opravdu projel. Dalo by se
tedy říct, že jeho plány se splnily, pokud
ovšem pomineme malý detail, a to, že
místo odolného teréňáku s pohonem
všech čtyř usedl za volant Trabanta
601 - plastového prcka z NDR o výkonu
26 koní (což je asi jako skútr).
17. března šel do kin film Trabantem až
do posledního dechu, dokumentující
poslední cestu. Trasa vedla Austrálií
z Perthu přes Sydney až do Darwinu
a odtamtud přes východní Timor,
Indonésii, Malajsii a další státy až
do Bangkoku. Vše sice nakonec
dopadlo úplně jinak, ale to tu nebudu
prozrazovat. Zajímavé ale je, že sestava
byla obohacena i o dva vozíčkáře
Týnu a Kubu ve speciálně upraveném
Trabantu a o Dominiku Gawliczkovou
na čezetě (motorka ČZ 175), mimo
jiné i přítelkyni Dana Přibáně, která
je známá svými sólo cestami po světě
a na motorce dojela třeba až k hranicím
Číny. Film i díky nim obsahuje mnoho
vtipných momentů, třeba když Kuba
leze po stromě se slovy „v nejhorším
skončím na vozíku“. Samozřejmě, že
občas jde do tuhého a je třeba být vážný
a i takové momenty ve filmu uvidíte.
Ze všeho nejvíc je však příběhem skvělé
party s typickým českým humorem,
Jakkoliv šílený se celý nápad zdá, hlavní
aktéři všech výprav, trabanti Egu a Babu,
už mají na kontě cesty po Hedvábné
stezce, Africe, Jižní Americe a nejnověji
i po Austrálii a Tichomoří. Přibáň tak
dostává svému mottu „když se chce,
všechno jde“ a ukazuje, že nic není
nemožné.
Mezi další stálé členy mezinárodního
týmu
patří
kromě
fotografa
a kameramana i Slovák Marek
Slobodník na Jawě, který hledá na světě
místo krásnější než Banská Bystrica
(zatím však marně), a Polák Radek Jona
v Maluchovi (s ohromujícím výkonem
celých 23 koní), který nedělá prakticky
18
Eliška Srnská,
Kristý Hrdličková
Pojďme do divadla!
Ale kam a na co…
Carol
Drama, Romantický
Milostné drama o citovém vzplanutí
a následném mileneckém vztahu dvou
žen v atmosféře 50. let. V době, kdy
jejich osudová a nekontrolovatelná láska
znamenala porušení zákona.
Premiéra: 21. 4.
ražská scéna čítá přes sto
P
profesionálních i amatérských
divadel a souborů. A teď už záleží
jen na nás, na co máme náladu nebo
jakým hercem se chceme nechat potěšit.
Pražská divadla by se dala rozdělit
do několika tematických – žánrových
skupin a my bychom rády tak letmo
přiblížily ty nejznámější a naše
nejoblíbenější.
Národní divadlo
Národní divadlo je naprostá klasika. Kdo
by se však hledě na pouzdrové šaty dam
a obleky pánů ošíval, že dnešní večer
bude nuda, šeredně by se zmýlil. Daniel
Špinar, který působí v roli uměleckého
šéfa činohry zatím jen krátce, má na svém
kontě úspěšná a oceňovaná představení
napříč mnoha divadly a nyní konečně
se svým neotřelým rukopisem zakotvil,
19
kultura
a to právě v Národním
divadle. Špinar je známý
svou zálibou modernizovat
klasická díla, ale to tak
jedinečným způsobem, že ani
na okamžik nemáte pocit, že by
do původního děje cokoliv zasahovalo.
Jako režisér má Špinar obrovský talent
nacházet ve všemi dobře známými
díly na první pohled nepatrné a ne
tak důležité příběhy a využít každé
drobnosti tak, aby měl divák pocit,
že ho nikdy předtím nenapadlo si
Shakespeara tímto způsobem vykládat.
Pro konzervativnější publikum zřejmě
nebude tato modernizace Národního
divadla příjemnou změnou, avšak já
s otevřenou náručí vítám snahu nalákat
do divadla mladé diváky. Především těm
jsou totiž podobné inscenace věnované.
nejapný humor, nejasné metafory
a nahota, „švanďácký“ repertoár vhodný
pro vás se výrazně zužuje.
Rozhodně byste si neměli nechat ujít
jejich osobité ztvárnění Hamleta.
V hlavní roli se představuje Patrik
Děrgel, držitel prestižní ceny Alfreda
Radoka za ztvárnění právě prince
Hamleta, a režie se ujal již zmíněný
Daniel Špinar. Fakt, že jsem na toto
představení šla třikrát, vypovídá
o dvou věcech: za prvé, nejsem
normální. Za druhé, opravdu je to
jeden z nelepších kousků, které můžete
na pražských scénách zhlédnout.
Divadlo na druhém břehu nabízí také
jednu ze stovek možných interpretací
Kafkovy Proměny, kde netradičně
sedí diváci na jevišti a herci vystupují
v hledišti. Pro opravdu silné povahy
jsou tu vynikající Idioti na motivy
filmu Larse von Triera a nedávno
premiérovaná
Betonová
zahrada.
Za povšimnutí také stojí už o trochu
komornější
představení
Pankrác
’45, které se hraje na menší scéně,
ve Studiu Švandova divadla. Pokud
divadelní experimenty nevyhledáváte,
nezoufejte. I u Švandů nabízí několik
opravdu povedených komedií, které
patří k nejpopulárnějším představením
této pražské scény. Obdivovatelky herce
Michala Dlouhého si přijdou na své snad
v jakékoli komedii. Zmiňme například
Kurz negativního myšlení nebo Kdo
je tady ředitel. Jeho velmi osobité
ztvárnění všech rolí dodává komediím
nebývalý ráz. Divácké úspěchy sklízí
také autorská komedie dámské šatny
Cry Baby Cry.
A co že byste v Národním rozhodně
neměli vynechat? V budově Stavovského
divadla je to jednoznačně Othello:
Benátský mouřenín (tedy pokud vám
nevadí černý humor ve větším než
velkém množství) režírovaný právě
Danielem Špinarem. Nevídané divácké
oblibě se těší také Audience u královny
s Ivou Janžurovou v hlavní roli. Já
osobně představení doporučit nemůžu,
ale zdá se, že jsem v tomto ohledu
bílou vranou, proto bych se nebála
si lístky pořídit. Další věcí, které se
nebojím, je užití přívlastku „geniální“
k popsání inscenace Zemětřesení
v Londýně na Nové scéně. Běžte.
Vážně. A na závěr, jestli opravdu neradi
riskujete, zkuste alespoň toho Sluhu
dvou pánů s neuvěřitelným Miroslavem
Donutilem v hlavní roli. Nebudete
litovat. Téměř šest set repríz o kvalitě
představení musí něco vypovídat.
A komu nestačí být pouze pasivním
divákem, pořádá Švandovo divadlo
mnoho rozličných workshopů, ať
už pohybových, improvizačních či
maskérských, které musíme z vlastní
zkušenosti jenom chválit.
Švandovo divadlo
V poslední době na sebe výrazně
poukázalo
Švandovo
divadlo.
Na smíchovské scéně se setkáte
s mnohem většími experimenty než
v Národním, a proto pokud si chcete
jít do divadla odpočinout, vadí vám
20
Městská divadla pražská
tituly a herce podávající neuvěřitelné
výkony. Co by vám rozhodně nemělo
uniknout? Jednoznačně Čechovův
Racek.
Každý správný divadelní fanoušek
by samozřejmě neměl vynechat ani
návštěvu scén Městských divadel
pražských, ABC a Rokoko. Právě tato
divadla se pyšní zpravidla chytrými
komediemi, kterými nepohrdnou ani
nepřátelé prvoplánového humoru
a Divadla Kalich. Na repertoáru
převažují představení, během kterých
budete brečet smíchy, ale nakonec vás
donutí se zamyslet. Ze sálu tak nebudete
odcházet s depresemi (jako se to stává
třeba u výše zmíněného Švandova
divadla), ale ani s pocitem, že váš
intelekt utrpěl vážné újmy (zde raději
příklad uvádět nebudeme).
Vinohradské
divadlo –
jedna
z nejkrásnějších pražských scén. Ideální
k doplnění povinné četby – na prknech
můžeme vidět oživlé hry z pera H.
Ibsena, W. Shakespearea, O. Wildea,
B. Shawea, F. Šrámka i K. Čapka, a to
především v jejich nejznámějších
dílech. Tváří Vinohradského divadla
je jednoznačně Viktor Preiss. Poslední
dobou se zdá, jako by Vinohrady
vyvažovaly odklon Národního divadla
k moderně, a naopak to jsou ony, kdo
divákům přináší klasické počiny. To
my bohužel moc nedoceníme, ale třeba
takový Ideální manžel za zhlédnutí
určitě stojí.
To nejlepší z nejlepších? Rozhodně
adaptace kultovního románu Pan
Kaplan má třídu rád v hlavní roli
s Oldřichem Víznerem. Michal Dlouhý
podává neuvěřitelný výkon ve vynikající
komedii Listopad z prostředí americké
politické scény. Nebo tu jsou řekněme
naučná představení V + W Revue či
Bedřich Smetana: TheGreatestHits,
ze kterých si krom nevšedního zážitku
odnesete i opravdová fakta. A když se
z Divadla ABC přesuneme o kousíček
vedle do Divadla Rokoko, musíme
zmínit především Sebevraha, kde
exceluje Jiří Hána a kde jde černý humor
ruku v ruce s myšlenkou opravdu
hodnou zamyšlení.
A poslední z této triády je Divadlo
na Fidlovačce, fungující pod taktovkou
Elišky Balzerové, která sama hraje
v několika představeních. Rozhodně
si nenechte ujít Můj báječný rozvod!
A k divadlu přidružená Komorní
Fidlovačka se velmi brzy bude pyšnit
zbrusu novým titulem, a to variací
na knihu Marie Doležalové Kafe
a cigárko – vychází z jejího vlastního
blogu, za který dostala cenu Magnesia
Litera. Zároveň obě zmiňované herečky
hrají ve hře Tři holky jako květ, kde je
ukázán pohled na ten samý problém
očima žen třech různých generací –
trojici s nimi tvoří Iva Pazderková.
Dejvické divadlo,
Divadlo Na Vinohradech,
Divadlo Na Fidlovačce
Na úplný konec připojujeme své tři
osobní tipy (teď už bez vyčerpávajícího
komentáře) –
O těchto scénách jste už určitě také
mnoho slyšeli, proto se jen krátce
zmíníme o jejich repertoáru a přidáme
osobní typy.
Divadlo Radka Brzobohatého Vyhazovači
Dejvické divadlo – soubor kde poznáte
snad každou tvář, v čele například
s Ivanem Trojanem nebo Klárou
Melíškovou. Soubor je známý pro své
časté zájezdy a to i mimo republiku.
V divadle se můžete těšit spíše na těžší
Venuše ve Švehlovce – Milostný dopis
ženě, kterou nemilujeme
MeetFactory - Mondšajn
21
ze
studentova
šuplíku
Jakub Fráňa
-ce
neomylnýho vědce
ale to pak nejsme víc než nechutnej sliz
pijavice
protože je to fakt jen idealizace
a prošlá romantizace
svět má podle ní vypadat jak náramná
krasavice
v nitru je ale zjizvená klekánice
čistejch dítek duše dusíce
přetváříc nevinný bytosti v popelnice
plný masturbace
kopulace
a ejakulace a dalších slov raný adolescence
ale bez lásky a radosti je to odporná adorace
nesmyslnosti a ignorance
násilná a duši prznící deflorace
duch se nedá a následujou těhotenský
obstrukce
jak je snadný provádět ty úžasný aborce
s lehkostí dennodenní konverzace
a svůdností červeně nalakovaných nehtů
otvírajíc poklopce
neb vida že to jde do sraček provede se
deratizace
je to vlastně spíš taková mrtvice
DEMOLICE
taková automatická plynulá mumifikace
trvajíc s požitkem rok po roce
připomínajíc sadomasochistický obrazce
naše osobnost se stává předmětem brutální
penetrace
a sama se přiváže ke kladce
a sama se zvedá výš a výš na hedvábný
oprátce
GRADACE
je to přece naprostá osobností disociace
lidství se stává obětí vlastní deviace
a retardace
který vznikaj z klamnejch a nepravejch snah
o iluminace
si radši vystřelit mozek z hlavy udělat si díru
v lebce
lepší je demence
i když se vzpírá logice
bojíte se devaluace
ale co vaše depersonalizace
na mysl mi přišla jedna asociace
a pak nápad zapsat pár slov co nemaj
společnou jen
rytmickou slabiku -ce
jak nás tak vidím v tý malý vlhký kobce
nás davy zaslepeně k mramorový hrobce
jdouce
(při každým kroku si skoro vykašlem plíce
a i když se s odporem vzpíráme - pokračujem
krotce)
tupý masy i ty co se vymykaj z běžnýho
rámce
vidím různý životní kombinace a variace
ale na všechno padaj z nebes smuteční věnce
a všechno to čeká pomalá a smutná kremace
nějak se to děje i existuje jaksi vratce
zavření do jedný nepatrný ubikace
kde snad probíhá systematický omezování
kognice
obrovská světová konfekce
ze který se vědomě zavíraj cesty
do zpovědnice
nastala globální stagnace
fyzická i duševní prostituce
bytí je jen prázdná debilní animace
kterou ale vytvořil bůh pro někoho jinýho
před mnoha lety přece
oproštěná od vší inovace a alternace
a zabřednutá do nekončící periodizace
kolem se děje totální asanace imaginace
kam se poděla osobní mentální revoluce
jednoduše řečeno jsme jen vopice
který snášej zlatý vejce
pro kupce nejenom v Americe
který se schovávaj za záda humanitní nadace
výsledek křivý evoluce!
můžu hledat všechno a všude ale srdce
nenajdu jako součást nějaký směrodatný
organizace
to spíš u chlápka z ulice
kterej popíjí víno z krabice
to ho totiž opíjí lehce
jeho presumce moudrýho sumce v rybníce
jsou stále hořící svíce
povím vám tahle lidská frakce
má vypadat jako prezentace
22
to je taková ta veselá situace
lidství se ocitá uprostřed nekontrolovaný
a nesymetrický krystalizace
takový trochu nepovedený realizace
kdy se na kříži houpe sterilizace
a stává se náhražkou Kristovy vizualizace
kdy vzkříšením je společenská a snad
i posmrtná honorace a glorifikace
kdy je potřebová razance
kladena na mince
a finanční kompenzace
kdy mě nadávaj lidi do vylízance
kdy čistý něžný a nádherný romance
sou předmětem démonizace
kdy všechny naše omyly předhazujeme
matce
kdy sereme na všechno kromě naší prdeletřeba na běžence
a kdy sereme na pravdu a bojíme se
dehonestace
snad se nedopouštím radikalizace
ale to přece už vůbec není otázkou nějaký
inteligence
sere mě ta zaslepená kolaborace
a vášnivá participace
sere mě bezduchá a prázdná emotivní
negace
sere mě společenská opozice
sere mě vaše dekadence
sere mě umění umělce
sere mě pravice levice i umirněná středová
neutralizace
sere mě fašizace
bolševizace a
demokratizace
sere mě překrucouvaná blažená vidina
všelidský ekvivalence
sere mě hnus motorový mašinerie
a ignorance
sere mě pozice kariérního poradce
sere mě překvapivě všudypřítomná komerce
sere mě masová distribuce
sere mě předkreslená podoba životní
performace
sere mě ta snad nepřekonatelná komplikace
v podobě nucený a těžce opomíjený
socializace
myslíte že ste vrchol a konec existence?
pseudoBAROKNÍ MYSTIFIKACE
za charismatický asistence
nějakýho cizího vychcanýho vládce
a jeho provázkama loutek v sirnatý ruce
svět bohužel není jen jazzová improvizace
bez nějaký pevný kompozice
držená jen nepopsatelným důvodem třeba
v tý muzice
ale jakási prapodivná konzervace
a jen občas se uspořádá příjemná renesance
a odstraní se zbytečný umělý a zlý ondulace
a svůdný nelidský a další tendence
bohužel většinou se společnosti nechce
ani přes nabádání nejednoho chlapce či
starce
asi nesnadná je právě ta pravá realizace
klíčem je snad plná individualizace
a pomoc a přání téhož pro každého jedince
a víra v posvátnost každý jemný nuance
nepatrný láskyplný a krásný nuance
a třeba úplně jinak pojatá totiž taková ta
nadnesená globalizace
a vůbec- já chci psát o kráse a lásce
o tom jak sem včera zahlíd krahujce
kroužícího kolem slunce
o bosé bělostné tančící dívce
a jak sme ho spolu na louce
pozorovali až do příchodu měsíce
(občas sme zašátrali po cigaretce v tabatěrce
dokonalé- co říct více)
a zpívat o tom jak ke mně slétla bílá holubice
tak proč mě to nutí k týhle sprostý smutný
a bezútěšný lyrice?
trochu se taky bojím že tahle moje práce
je nesena na vlnách všudepřítomný těžko
pojatelný relace
ale zase nabízí mnohé interpretace
takže v jejím pokračováním může
pokračovat každej z jakýkoliv generace
nu ke konci by to chtělo něco hodného
citace
tedy, má milá dvojctihodná hovna- spěte
sladce
v tý vaší kobce
a čekejte radostně na smutný konce
vlastně bych chtěl dodat- tyhle slova nemaj
nalézt zalíbení u našince
nejsou pro- slovy národního klasikapasáky poezie koštéry metafor ani jiný šedý
eminence
ani pro jiný- slovy dalšího národního
klasika- postižence
ani pro žádný další onunce
to pro Boha píšu tyhle verše jen jemu se
totiž zodpovídám
23
Poetické intermezzo
Debora Štysová
Sobecká/Uprchlická
Máme svoje soukromá dramata,
naše malé milostné smrti,
naše vykonstruované tragédie nervů a vyčerpání.
Na dvorku našeho úzkého světa
se v zimě a prachu tísní ti,
kteří pozbyli jistoty a nemají ve své zemi stání.
Ti, kteří odmítli vztáhnout ruku na bratra,
kteří poznali existenciální strasti,
ti, kteří nebyli tak zcela vyhnáni,
přesto byl pro ně útěk lepší než odplata
pro niž není nutnosti
a za kterou by nadosmrti čelili pokání.
Zavíráme dvířka lednice jako vrata
Evropy, kde plesniví rajčata, sýry, jogurty,
přešlechtěné, přebytečné, které nikdo nesní.
Plísní je napadena naše podstata,
přebytečný – člověk, který pozbyl lidskosti
a myslí si, že ostnatý drát ho chrání.
24
24
O nepoznání
Srdce skor nebuší
a nikdo netuší
proč ti to nesluší
Nemají páru
kam chodíš k ránu
s kým
a proč
Co za tunely si hloubíš v duši
Jací ti v mysli dupou hroši
Proč zdají se ti lidé ploší
a proč k stáru
potáhneš káru
svých mladých myšlenek
sport
Adam Kolář
Odhlasovali jsme si to,
skončíme Na Kopečku!
leš Krupička je všem hráčům
A
i pozorovatelům GyBu ligy dobře
znám, jeho aktivní kariéra v GyBu
Při fotbale (a asi ani jindy) věk vůbec
nevnímám. Běhaj tam prostě nějaký
lidi. Snažím se to přihrát někomu, kdo
má stejný triko jako já. A jestli se mě
obávají, to nevím. Já bych se sám sebe
nebál, a kdybych se měl bránit, tak vím,
že bych se moc nezapotil.
lize dospívá k významnému milníku –
desetiletému výročí. Ještě před
založením týmu FC SRPŠ hájil barvy
týmu Pohřební Komando, kde se stal
paradoxně jedním z nejdůležitějších
článků týmu, přestože za ně v sezoně
2008/09 odehrál pouze jeden zápas.
Byl to však ten nejdůležitější a Aleš
Krupička pro „Pohřebáky“ vystřílel
bronzovou příčku. Po úspěšném
působení v Pohřebním Komandu
profesor Krupička přesídlil do zprvu
ryze profesorského tábora, kde začal
nastupovat v barvách FC SRPŠ. I FC
SRPŠ se dařilo, nakonec si v sezoně
2012/13 dokráčeli pro vysněné zlaté
medaile, nicméně bez Aleše Krupičky,
který tuto sezonu opět přestoupil
do Pohřebního Komanda, se kterým
se na nějakou významnější pozici
neprobojoval. Po dalším přestupu
zpět do FC SRPŠ už profesoři
žádný triumf nezopakovali, navíc
z profesorského týmu začali postupně
odcházet jednotliví učitelé a okolo
Aleše Krupičky zbyli pouze profesor
Halamásek a hrstka studentů. To byl
podnět pro založení zbrusu nového
týmu, který teď prof. Krupička táhne
za velkým vítězstvím.
Nyní se přesuňme ke složení týmu.
Po šestiletém angažmá v týmu FC SRPŠ
jste se rozhodl založit svůj vlastní tým.
Nejblíže (alespoň věkově) k vám má prof.
Halamásek, který se ale na zápasech
moc často neobjevuje. Jaké to pro vás je
hrát po jednom boku se svými studenty?
Jaká panuje v týmu atmosféra?
Ono ani nemělo jít o založení nového
týmu, spíš na mě spadla organizace
a nelíbil se mi název SRPŠ, tak jsem ho
změnil. Jenže pak odešlo plno hráčů –
brankář Martin Procházka, nemohl
hrát Tomáš Kaliba, skončil Petr Kuba,
dlouhodobě zraněný je Radek Bártl.
Takže nakonec o nový tým jde.
Chtěl jsem si hlavně zahrát
s pohodovými lidmi, takže jsem
u nových hráčů netrval na tom, aby
to byly nějaké hvězdy. Jejich dřímající
fotbalový talent, o němž mnohdy
netušili ani oni sami, se naplno probudil
až ve Spršce. (smích) Náznak myšlenky,
že bychom mohli mít nějaké ambice,
nastal s příchodem Davida Hradečného
do branky.
Začneme pro odlehčení takovou
netradiční otázkou. Po skončení vašich
kolegů s aktivní gybuligovou kariérou jste
společně s Tomášem Novákem obdrželi
pomyslné žezlo a stali jste se suverénně
nejstaršími hráči GyBu ligy. Jaký je to
pro vás pocit hrát mezi mladými kluky?
Je příjemné vidět, že se vás stále obávají
a hlídají vás na každém kroku?
V týmu je naprostá pohoda, každý
hraje, jak umí, moc neřešíme prohry
ani výhry. Ani to, kdo má ve škole jakou
pozici.
25
sport
Po osobní domluvě jste
se po zimě rozloučili
s Michaelem Ernestem,
na jeho místo přišel
odchovanec Rosolu B a také
dlouholetý hráč FC AC SK Jirka
Rédr. Nabídli jste mu působení
ve svém týmu pouze ze známosti,
nebo hlavně s cílem posílit váš kádr?
Očekáváte při případném vzájemném
střetnutí s FC AC SK vypjatý duel právě
kvůli Rédrovi?
jsme sice vyhráli o gól, ale klidně to
mohlo dopadnout opačně a nikdo by
to za překvapení nepovažoval. Taky
myslím, že naše skupina byla o něco
lehčí.
Nyní vás čeká čtvrtfinále s Papayou FC,
jaký očekáváte průběh plánovaného
dvojzápasu? Myslíte si, že v obou
zápasech uspějete a zajistíte si
semifinále?
Oproti zápasu ve skupině bude Papaya
slabší a my silnější, takže bychom je
tentokrát mohli vypeckovat. Máme jim
co vracet.
Michal je skvělý fotbalista, bohužel
za nás nakonec neodehrál ani jeden
zápas. Během zimy jsme měli několik
zájemců, ale Jirku jsem oslovil sám.
Napadlo mě to, když jsem ho potkal
na plese, ale s nabídkou jsem počkal
na chvíli, až budu schopen sestavit
souvislou větu. (smích)
Probudila se příroda a s ní i mnoho nápadů. Umělec
v někom z vás ale možná stále ještě dřímá. Neustále
si čmáráte po okrajích sešitu a jen čekáte, kdy se váš
talent bude moct naplno projevit? Sháníme ilustrátory
a ilustrátorky pro GyBeat! Ozvěte se nám na email
nebo kontaktujte kohokoliv z redakce, jste vítaní!
V případě vašeho postupu do semifinále
byste narazili buď na Kokosy na trávě
nebo na Natashu Raptors. S jakým
mužstvem byste se radši utkali a proč?
Osobní preference mám celkem jasné.
Běhat celý zápas za Matějem Čechem,
který obvykle nepůjčuje míč soupeřům
ani spoluhráčům, mě moc neoslovuje.
Kokosy mají kolektivnější pojetí, budou
na nás po prohře ve skupině natěšení,
takže dvojzápas by měl náboj. Leccos už
napověděl výsledek prvního čtvrtfinále.
Ať tak či tak, rád bych, aby bylo o co
hrát až do posledních minut odvety.
Vůbec netuším, kde Jirka dřív hrál, ale
dobře si pamatuju, že se mi proti němu
špatně hrálo, v podstatě přes něj nešlo
přejít, natož mu sebrat míč. A myslím,
že do týmu zapadne lidsky.
Teď se vraťme k podzimu. Přestože
před sezonou do vás vkládal naděje
jen málokdo, po prvním klopýtnutí
s Papayou FC jste se vzchopili a nakonec
nečekaně vyhráli skupinu A. Jak je
možné, že podlehnete Papaye a o několik
kol později srazíte na kolena Kokosy
na trávě, adepty na první místo
ve skupině. Přičítáte již zmíněnou
prohru počáteční nesehranosti nebo
se prostě proti zvučnějším soupeřům
dokážete lépe namotivovat?
Na závěr rozhovoru musím položit
obvyklou otázku – jak odhadujete letošní
umístění vašeho týmu?
Hodně týmů celou sezónu řeší,
jak skončí. My jsme nechtěli tápat
v nejistotě, tak jsme tohle vyřešili
hned na začátku, odhlasovali jsme
si to a všichni hráči s tím souhlasí –
skončíme Na Kopečku!
Myslím, že výsledek obou zápasů
(a nejen těchhle) je z části dán směskou
nějakých náhod. Jak se který tým
sejde, jestli pár střel skončí na tyči
nebo v bráně, jestli je vedro a starším
ročníkům začnou dřív těžknout nohy…
S Papayou jsme byli ale opravdu horší
a prohráli zaslouženě. Prohrávali
jsme od první minuty a pak už jen
dotahovali. S Kokosy a Rosolem
Šéfredaktorka: Kristýna Hrdličková
Korektury: Kristýna Hrdličková, Petra Pážíková
Grafické zpracování: Tommy Rybecký
Kontakt: [email protected]
Tisk: Tisk Pětka s.r.o.
26
27
28