Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
ŘÍJEN 2010 ČÍSLO 4 ZDARMA
Paul Wolfowitz
/ 18
Topolánek na VŠE
/ 14
Ing. Miroslav Singer, PhD.
Mladý a úspěšný
Jan Kubík
/ 28
Finanční stabilita v ČR,
bankovní regulace a zavedení eura
Ekofórum 2. 11. 2010, 19.30 hodin
Vencovského aula VŠE
/ 9 a 20
Jiří X. Doležal / 26
Milan Fridrich
– Nová média
v nové době / 10
Forum 2000 / 16
Ekofórum – soutěž
s Českými drahami
/3
Jan Svěrák na VŠE / 38
Zahraniční studentka
Munkhtuya
Tseveenbayarová
/ 30
2
obsah
economix
– 4 / 2010
Editorial
Začnu pozitivně. MŠMT (zkratka úřadu
hned v druhé větě lehce vyvrací předsevzetí z věty první) deklarovalo ve svém dlouhodobém záměru plán zvyšovat kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Zatím dobrý. Ovšem
menší zádrhel nastal při volbě jednoho z nástrojů, kterými má být kýženého výsledku dosaženo. Ministerstvo totiž stanovilo kvóty pro
počty přijatých uchazečů na magisterské navazující studium na vysokých školách. V následujících letech plánuje pouštět na magisterské programy pouze polovinu absolventů
bakalářského stupně. Nicméně základní předpoklad, že snížením počtu studentů se vydáme směrem od kvantity ke kvalitě, nemusí být nutně správný. Celoplošné úřední rozhodnutí nezohledňuje úroveň výuky
na jednotlivých vysokých školách, nepřihlíží k nadanosti a píli samotných studentů a nezohledňuje poptávku trhu práce po absolventech žádaných oborů. Rovněž lze namítnout, že stanovení maximálního počtu
studentů zrovna nepřispěje ke snaze zpřístupňovat vysokoškolské vzdělání co nejširšímu okruhu lidí. Vzdělání pro všechny, tedy, oprava, jen
pro prvních deset. To se Evropské unii nebude ale vůbec líbit (i když
kvóty rozhodně nezavrhuje, rovné příležitosti cení nade vše). Podle
všeho se změny dotknou pouze veřejných vysokých škol, což vyvolává
otázku, zda ministerstvo sleduje přijetím opatření skutečně zkvalitnění
výuky anebo jde „jen“ o peníze a o nemožnost nadále financovat velkorysý systém českého terciárního vzdělávání. Z tohoto pohledu není
možné řešení považovat za systémové, mění se pouze nastavení parametrů, nikoli kvalita.
S byrokracií to bývá na dlouhé lokty. Jiří X. Doležal, reportér časopisu Reflex, řekl v rozhovoru pro Economix, že by odstátnil všechno, snad
kromě represivních složek. Aktuálně zbrojí proti veřejnoprávní televizi
s novým projektem nesoucím název Zrušme Českou televizi. Před několika lety rozpoutal celospolečenskou debatu o dekriminalizaci marihuany a ono to vyšlo.
Ne zrovna pozitivně se o veřejném sektoru vyjádřil i bývalý premiér
Mirek Topolánek na ekonomickém panelu mezinárodní konference Forum 2000. Doslova řekl: „Neviditelnou ruku trhu vystřídala hrabivá ruka
úředníka.“ Naši redaktoři vám přinášejí reportáž z diskuse, ba co víc, vyzpovídali exkluzivně pro vás bývalého šéfa Světové banky a náměstka ministra obrany USA Paula Wolfowitze a šéfredaktora magazínu Russia in
Global Affairs Fyodora Lukyanova. Nenechte si rozhovory s nimi ujít.
Před rozmáhající se státní regulací finančních trhů varoval Miroslav
Singer ve své přednášce pro studenty VŠE. Z povídání s guvernérem ČNB
se mimo jiné dozvíte, jak odešel studovat na vlastní pěst s pověstnými sto
dolary v kapse do USA a čím se odlišuje práce pro veřejný a soukromý
sektor. Pokud guvernéra Singera budete chtít vidět a slyšet na vlastní oči
ještě jednou, případně se ho na něco zeptat, přijďte na Ekofórum 2. listopadu od 19.30 do Vencovského auly VŠE na Žižkově, kde vystoupí se
svou přednáškou na téma Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace
a zavedení eura.
Kromě stálých rubrik najdete v tomto vydání i rubriku novou: z druhé strany, v níž (jak sám autor říká) promlouvá srdce učitelovo. Pro tentokrát o nástrahách číhajících na pedagogy při výuce základních kurzů
ekonomie. A že jich je.
Konzervativec Roman Joch v rozhovoru uvedl, že dělat správné věci
z donucení nemá žádný šarm. Ještě bych doplnila, že dělat jakékoli věci
z donucení bývá otrava. Tak věřím, že Economix si přečtete i dobrovolně. A s šarmem. Zuzana Žiačiková, šéfredaktorka
economix
Slavnostní zahájení akademického roku na NF VŠE / 3
Soutěž o stáž v Českých drahách / 3
Aktuality / 4
FPH VŠE se díky magisterským programům
dočkala mezinárodního uznání / 5
Mezinárodní hodnocení webových stránek:
vzestup i propad pro VŠE / 5
Mistrovství ČR v Cashflow 101 / 6
Model United Nations Klub na VŠE / 6
Globální makroekonomický výhled
aneb Jak investovat v nejbližším půlroce / 7
Kamberský a Honzejk: TOP 09
nemá velkou budoucnost (Debatní klub KHD) / 8
iKnow Club představí Sešit bez sešitu / 8
Guvernér ČNB Singer:
Druhé V by nemuselo být tak dramatické / 9
Nová média v nové době: Milan Fridrich z ČT / 10
Studenti VŠE se v Google Online Marketing Challenge
umístili v první stovce / 11
Nové obory na Fakultě statistiky a informatiky VŠE / 12
Studuj v Americe / 12
Grow international!
Magisterské programy v angličtině na VŠE / 13
Ekonomie veřejného sektoru trochu jinak. S Topolánkem. / 14
55 milionů pro fakulty VŠE z programu OPPA / 15
Neviditelnou ruku trhu vystřídala hrabivá ruka
úředníka, zaznělo na letošním Foru 2000 / 16
Fjodor Lukjanov: „Rusko je otrávené
z politické spolupráce s EU.“ / 16
Paul Wolfowitz: „Potřebujeme, aby Číňané kupovali
naše dluhopisy, Číňané zase potřebují americký trh.“ / 18
Miroslav Singer: „Práce v centrální bance má vyšší výšky
a nižší spodky než v soukromém sektoru.“ / 20
Professor Emeritus Jan Kmenta / 22
Absolventi.cz / 22
Sloupek Ing. Adama Kováře (toho, co tepe ekonomy) / 23
Konzervativec Roman Joch / 24
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 25
Na baru s Jiřím X. Doležalem: „Kromě represivních
složek bych odstátnil všechno.“ / 26
Mladý a úspěšný Jan Kubík / 28
Zahraniční studentka Munkhtuya Tseveenbayarová / 30
Vědecká konference doktorandů
a mladých vědeckých pracovníků na FM VŠE / 32
Kurz veřejného vystupování zdarma na FM VŠE / 32
Co děláme, když neděláme... / 32
Agentura tlumočí neslyšícím ve dne i v noci / 33
Je studium na vysoké škole přístupné
i zdravotně postiženým? / 33
Badmintonistka Monika Erbenová sbírá zlato pro VŠE / 34
Aktuality ze sportu / 34
Co jsou to vůbec zájmové kurzy? / 35
Konec front – přihlašování do zájmových
kurzů jde už i přes ISIS / 35
Z akademické půdy na půdu lesní / 33
Lima – město králů, slumů, lásky, zlodějů i naděje / 36
Divadelníci zavlečou na VŠE rybí angínu / 38
Filmový klub VŠE a EKONOM zvou na promítání filmů / 38
Recenze filmu Bibliotheque Pascal / 39
Recenze filmu Biomanželka / 39
Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková. Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík.
Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček,
Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená a další;
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička;
Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
3
zpravodajství
Slavnostní zahájení akademického roku
na Národohospodářské fakultě VŠE
Národohospodářská fakulta VŠE (NF) již potřetí
slavnostně přivítala nový
akademický rok na Terase
Jízdárny Pražského hradu. Mezi studenty prvních
ročníků, kterým byla tato
akce především určena, vedení fakulty a pedagogický
sbor NF letos zavítal také
prezident Václav Klaus.
Ve svém krátkém projevu především varoval před rostoucím
počtem vysokoškoláků a vysokých škol, který vnímá jako příčinu „chřadnoucího školství“
a upadající kvality vzdělání. Přítomné také potěšil, když prozradil úryvek z rozhovoru s manželkou, v němž přiznal, že zahajuje
akademický rok s NF, protože
k ní cítí náklonnost, nikoli z nějakých formálních důvodů.
V následujících minutách
si pak slovo vzal nový děkan
NF Miroslav Ševčík, po něm
promluvili ke studentům jednotliví proděkani, sponzoři a studentská tajemnice. Po ukončení
oficiální části završil společné
dopoledne přípitek. Studenti tak
měli možnost se seznámit nejen
se svými vyučujícími a kolegy ze studijního kruhu, ale také
s tutory těchto kruhů – doktorandy, kteří jim budou v prvním roce studia k dispozici a pomohou jim s rychlejší orientací.
Nikdo se však na místě příliš
dlouho nezdržoval, odpoledne
totiž probíhala výuka standardně jako v kterýkoli běžný den
semestru. Autor: Anna Stejkozová
Soutěž o stáž
v Českých drahách
Více informací o podmínkách
soutěže najdete po jejím vyhlášení na www.economix.cz. Autor: Martin Steiner
economix
Vítěz či vítězové se tak budou podílet na různých projektech ČD, které jsou součástí Transformačního programu
VIZE 2012 a projektů, jejichž
cílem je zefektivnění hospodaření Českých drah, ale také se
budou zabývat komplexním dotačním managementem, systémovou implementací železniční interoperability a využitím
evropských fondů. Pokud se
studenti osvědčí, mohou očekávat kariérní růst za zajímavých
podmínek.
Soutěž vyhlásí předseda představenstva a generální ředitel
Českých drah Ing. Petr Žaluda
na Ekofóru konaném v úterý 30.
listopadu 2010 v 16.30 v Likešově aule VŠE na Žižkově, kde
vystoupí se svou přednáškou na
téma Způsob financování Českých drah.
– 4 / 2010
Studentské sdružení EKONOM připravilo ve spolupráci
s Českými drahami (ČD) pro studenty VŠE soutěž o velmi zajímavé ceny. Tou hlavní bude placená jednoměsíční stáž studenta nebo týmu studentů v projektovém oddělení Českých drah.
4
economix
– 4 / 2010
LIS TOPADOVÁ
EKOFÓRA – MIROSLAV
SINGER, MARTIN
PECINA, PETR ŽALUDA
Na prvním
Ekofóru aktuálního semestru,
které se uskuteční 2. listopadu od
19.30 ve Vencovského aule, vystoupí guvernér
ČNB Miroslav
Singer s přednáškou na téma Finanční stabilita
v ČR, bankovní
regulace a zavedení eura. Dalším
hostem Ekofóra bude 15. listopadu v 19.30
ve Vencovského
aule bývalý předseda ÚOHS a ministr vnitra Martin Pecina se svou přednáškou na
téma Role a činnost ÚOHS. Letošní cyklus Ekofór uzavře 30.
listopadu od 16.30 v Likešově
aule generální ředitel Českých
drah Petr Žaluda s přednáškou
Způsob financování Českých
drah. Na tomto Ekofóru ředitel
Žaluda vyhlásí soutěž o placenou stáž v projektovém oddělení
ČD pro studenty VŠE (více na
str. 3). Ekofóra pořádá studentské sdružení EKONOM. Více
na www.economix.cz.
MENZA ITALSKÁ
POZMĚNILA CENY
JÍDEL I INTERIÉR
Menza Italská (Sodexo) prošla přes léto několika změnami –
upravil se nejen interiér jídelny,
ale také ceník. Od 1. září funguje v menze nový systém cenové
diferenciace jídel, který nahradil dosavadní systém jednotné
ceny (39 Kč) za polévku a hlavní jídlo. Nyní si studenti mohou
vybrat z pěti cenových kategorií A–E. Ceny menu se pohybují od 28 korun za bezmasé jídlo v kategorii D po 42 korun za
aktuality
jídlo v kategorii A, nadstandardní menu nabízí kategorie E za 71
korun. V ceně menu není zahrnuta polévka, za kterou studenti
zaplatí 5,50 nebo 7,50 Kč.
PODZIMNÍ VELETRH
PRACOVNÍCH
PŘÍLEŽITOS TÍ ŠANCE
Podzimní Šance proběhne
v úterý 9. a ve středu 10. listopadu vždy od 9.00 do 17.00
v atriu Rajské budovy VŠE na
Žižkově. Rozvojové a poradenské centrum (RPC) naplánovalo tentokrát pro studenty novinky v podobě panelových diskusí
se zaměřením na uplatnění absolventů VŠE a vlastních prezentací a workshopů vystavujících firem. Organizátoři připraví
i místnost pro individuální pohovory zájemců z řad studentů a firemních specialistů. Počítejte také s novým uspořádáním
jednotlivých stánků. Seznam
vystavujících a další informace
najdete na stránkách rpc.vse.cz.
magisterského programu CEMS
– International Management pro
akademický rok 2011/12. Příjem
přihlášek bude uzavřen 7. ledna
2011. V prvním kole přijímacího řízení musí uchazeči doložit
znalosti angličtiny na základě
certifikátů TOEFL 600/250/100,
IELTS 7.0, nebo CAE B. Více
na cemsmim.vse.cz.
ZKUŠEBNÍ PŘÍS TUP
DO INFORMAČNÍHO
ZDROJE
INFORMS
Do konce letošního roku mají
všichni uživatelé VŠE možnost
využít zkušební přístup do informačního zdroje INFORMS,
který zpřístupňuje plné texty
z dvanácti odborných časopisů
z tematických oblastí management, marketing, operační výzkum a počítačová věda.
DALŠÍ ROČNÍK
ÚSPĚŠNÉ SOUTĚŽE
DEN S VŠE
Vysoká škola ekonomická
připravila pro své bývalé studenty další ročník akce zvané
Den s VŠE. Neformální setkání
absolventů se bude konat v sobotu 20. listopadu 2010 od 15
do 22 hodin v prostorách VŠE
na Žižkově. Pro účastníky organizátoři připravili bohatý
program odborného i kulturního charakteru. Na „sjezdu“ vystoupí mimo jiné Orchestr VŠE
a divadelní ochotnický soubor
S bojkou v zádech.
ZAČÁTEK PŘIJÍMÁNÍ
PŘIHLÁŠEK DO
PROGRAMU CEMS
Od pondělí 22. listopadu 2010
je možné podávat přihlášky do
economix
S TARTUP ROKU
Do 5. listopadu 2010 probíhá přihlašování do již čtvrtého ročníku studentské soutěže
Startup roku. Zájemci tak mohou učinit na webových stránkách www.startuproku.cz. Startup nabízí soutěžícím příležitost
zrealizovat svůj podnikatelský
nápad: výherce získá investiční prostředky ve výši tří milionů
korun. Podmínkou přihlášení je
věk pod 27 let a status studenta
vysoké nebo vyšší odborné školy. Zapojit se mohou také libovolně velké týmy. I díky soutěži
se rozběhl například dobře známý projekt bezrealitky.cz – výherce prvního ročníku.
FAIR TRADE COFFEE
BREAK
Studentská organizace Oikos
Praha ve spolupráci se Společností pro Fair Trade a kavárnami
Starbucks a Mamacoffee uspořádala 13. října přednášku
a diskusi na téma Fair Trade.
Návštěvníci se na přednášce
mohli dozvědět, jaké jsou výhody a nevýhody konceptu Fair
Trade a také ochutnat fairtradovou kávu od specialistů ze Starbucks a Mamacoffee.
PRVNÍ PART YPLES
SPORŤÁKŮ
A SPORŤAČEK
Partystudent.cz a VŠ LIGA
pořádají 1. partyples sporťáků a sporťaček, který proběhne ve čtvrtek 4. listopadu 2010
od 20.00 v prostorách hudebního klubu P. M. Připraven bude
bohatý program: Partyband, DJ
Windsand, vicemistr světa v beatboxu Nasty, tanec u tyče Pole
dance, barmanská Flair Fireshow, pokerové turnaje a další. Vstupenky jsou v prodeji na
www.vsliga.cz za 190 Kč.
TRADIČNÍ KONCERT
ONDŘEJE HAVELKY
A MELODY MAKERS
NA VŠE
Ondřej Havelka přednese v doprovodu svých
Melody Makers
na půdě Vysoké
školy ekonomické zbrusu novou
koncertní přednášku na téma
Písně krásné až k nesnešení.
Koncert se bude konat ve středu
10. listopadu 2010 od 20.30 ve
Vencovského aule. Více informací na havelkanavse.kvalitne.
cz. Autoři: Helena Kováčová,
Zuzana Žiačiková
Hledáme nové redaktor(k)y
a fotograf(k)y!
[email protected]
Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF
na webových stránkách studentského sdružení Ekonom
www.economix.cz
5
zpravodajství
Podnikohospodářská fakulta VŠE
se díky magisterským programům
dočkala mezinárodního uznání
Proslulý britský hospodářský deník
Financial Times již pošesté hodnotil
magisterské programy v oblasti managementu. Výsledky hodnocení byly
publikovány ve vydání z 20. září 2010.
Podnikohospodářské fakultě VŠE
přineslo zveřejnění výsledků povzbuzující úspěch. Její magisterský program Podniková ekonomika a management se totiž umístil na 58. pozici.
V současnosti je posuzováno několik tisíc magisterských programů zaměřených
na management. Velký vliv na úspěch fakulty mělo bezesporu poměrně intenzivní
prohlubování internacionalizace projevující se mimo jiné tak, že fakulta nabízí studium řady kurzů v cizím jazyce pod vedením
zahraničních hostujících učitelů. Zvyšuje se
i počet studentů vyjíždějících na studijní výměnné pobyty. FPH se svým dílem přičinila
i o umístění společného evropského programu CEMS Masters in International Management na druhé příčce. V loňském roce
CEMS MIM obsadil pozici první. V žebříčku lze nalézt především evropské ekonomické a obchodní školy, ale také univerzity
z Tchaj-wanu nebo Číny.
Hlavními kritérii při hodnocení jsou fak-
tory zahrnující pracovní pozici a její růst
v období tří let po ukončení studia, dále pak
charakteristiky, které posuzují úroveň internacionalizace jednotlivých fakult, jako jsou
například mezinárodní rozměr výuky, rozsah
výuky v cizích jazycích, podíl zahraničních
studentů atd. Svou roli hraje i množství žen
zastoupených mezi vyučujícími, ve vědecké
radě a mezi studenty. Data pro analýzu jsou
získávána jednak přímo z univerzit, jednak
od jejich absolventů, kteří ukončili studium
před třemi lety, a měli tedy již možnost prokázat svou odbornou způsobilost. Autor: Michaela Kalátová
Mezinárodní hodnocení webových stránek:
vzestup i propad pro VŠE
předstihla Univerzita Karlova (1.), Masarykova univerzita (4.), České vysoké učení technické (6.), Západočeská univerzita (11.) a Vysoké
učení technické v Brně (13.). Do evropského žebříčku prvního sta škol se VŠE nezařadila. Z ČR se prosadily pouze Karlova (26.)
a Masarykova univerzita (56.). V celosvětovém hodnocení se VŠE umístila na 738. místě, což představuje propad o 33 příček ve srovnání s lednovým výsledkem. Přehled prvních
12 000 škol v čele s Harvard University najdete na www.webometrics.info/top12000.
asp. Autor: Michaela Kalátová
– 4 / 2010
Hlavním ukazatelem, který se bere v potaz při vytváření žebříčku, je celkové množství unikátních externích odkazů do sledované domény. Váha tohoto kritéria byla oproti
loňskému roku posílena na současných 50 %
z celkového hodnocení. Dalšími kritérii jsou
velikost webu (měřeno počtem stránek indexovaných ve čtyřech největších světových
vyhledávačích (Google, Yahoo, Live Search,
Exalead) a počet dostupných PDF souborů v doméně. Zde Vysoké škole ekonomické v Praze výrazně pomáhá jak publikování plných textů vědeckých časopisů (Prague
Economic Papers, Politická ekonomie, Acta
Oeconomica Pragensia), tak například digitalizace vzácných tisků (takzvaný Zlatý fond
českého ekonomického myšlení) a dále také
počet článků zveřejněných od roku 2001 a dostupných prostřednictvím databáze Google
Scholar.
VŠE si v této kritice oproti poslednímu hodnocení o něco polepšila a z minulého 7. místa
mezi business školami v Evropě se posunula
až na pomyslné stupně vítězů, konkrétně na
2. místo. V celosvětovém hodnocení ekonomických škol pak skončila na 6. místě, tedy
jen čtyři místa za americkou Harvard Business School. Všechny tři nejlepší pozice ostatně
obsadily školy působící na území USA v čele
s The Wharton School of the University of
Pennsylvania.
V hodnocení nejen ekonomických univerzit (Ranking Web of World Universities) už
situace nevypadá tak slavně. V oblasti střední
a východní Evropy skončila VŠE na 24. místě. Z českých vysokých škol a univerzit nás
economix
Již podruhé v tomto roce sestavoval
španělský výzkumný ústav Cybermetrics Lab žebříček, ve kterém hodnotil webové stránky světových ekonomických škol zvaný Ranking Web of
World Business School. Ústav Cybermetrics Lab funguje v rámci rady Consejo Superior de Investigaciones Científicas (CSIC), která ve Španělsku
zastřešuje více než 120 výzkumných
center a institutů. Projekt Webometrics podporuje snahu o dobrou nalezitelnost depozitářů a webových
stránek sledovaných univerzit a vysokých škol.
6
zpravodajství
Mistrovství ČR v Cashflow 101
Studentská organizace Cashflow
klub VŠE uspořádala již druhý ročník Mistrovství ČR ve společenské
hře Cashflow 101. Finále turnaje se
konalo 16. října v Akademickém klubu VŠE v Praze.
Do finále postoupili hráči ze tří semifinálových kol v Ostravě, Brně a Praze. První
dvě příčky obsadily dívky. Monika Sárkoziová se po vítězství v pražském semifinále
stala i absolutní vítězkou. Na druhém místě skončila vítězka ostravského semifinále
Jaroslava Mocová a třetí skončil pražský
semifinalista Adam Kheil. Vítězové semifinále a finále získali hodnotné ceny v podobě notebooků.
Podle Davida Rektoryse z Cashflow klubu VŠE je hlavním cílem soutěže zvýšit finanční gramotnost studentů i nestudentů:
„Všichni jsme zjistili, jak jednoduše jsme
v tržní ekonomice nahraditelní a postradatelní, což otevřelo oči hlavně mladým lidem a studentům. Přesvědčilo je to, aby
se začali věnovat své schopnosti efektivně spravovat své finance.“ Do soutěže se
mohli zapojit všichni zájemci nad osmnáct let. Znalost herních pravidel nebyla
podmínkou. Hru Cashflow 101 vymyslel
Robert Kiyosaki – autor motivačních knih
Bohatý táta, chudý táta, Cashflow kvadrant
a jiných.
Cashflow klub VŠE se schází každé pondělí od 18.00 na VŠE na Žižkově v místnosti
RB 336. Do klubu může přijít kdokoli a kromě hraní hry Cashflow 101 se můžete zúčastnit i přednášek s odborníky v oblasti investování a podnikání.
Více informací najdete na stránkách klubu www.cashflowturnaj.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
economix
– 4 / 2010
Model United Nations Klub na VŠE
Při Vysoké škole ekonomické v Praze vznikla nová studentská organizace Model United Nations Klub.
Každoročně proběhne na různých
místech celého světa kolem čtyř set
konferencí Modelů OSN. A právě
pořádání těchto konferencí a účast
na nich je cílem studentských organizací Model United Nations Club
a Model United Nations Class, které
fungují na veřejných i soukromých
univerzitách po celém světě.
Model United Nations Klub při VŠE se
tak zařadil po bok klubů na prestižních University of Oxford, University of Cambridge,
Stanford University, Yale University a mnoha dalších. Model United Nations Klub je
příležitostí zapojit se na mezinárodních konferencích do diskusí na aktuální globální témata nejen se studenty z celého světa, ale
i s mnoha odborníky, seznámit se s novými
zeměmi a kulturami, na simulovaných zasedáních OSN si v roli delegátů jednotlivých
členských zemí vyzkoušet diplomatická vyjednávání nebo přípravu návrhů rezolucí
a zjistit, jak vlastně mezinárodní společenství pracuje.
Model United Nations Klub by tak měl
zaujmout především ty studenty, kteří by
rádi poznali fungování OSN, naučili se základní principy mezinárodního vyjednávání, zjistili, jak by v mezinárodní konkurenci
v debatách a vyjednávání obstáli, a v neposlední řadě prověřili a prohloubili svoji znalost angličtiny. Autor: Betka Kuchařová
7
zpravodajství
Ve středu 13. října 2010
navštívil Klub investorů
(KI) první host zimního
semestru a byla to velká
událost. Ne snad, že by do
jejich řad potajmu zavítal
věhlasný Warren Buffett,
ale nebyl to nikdo menší
než jeden ze zakládajících
členů KI Jan Kaška, který
v současné době pracuje
jako analytik hedgeového
fondu Atwel Global Macro. Pro mnohé členy tak
bylo setkání i jakýmsi pohledem do budoucna na
to, kam až mohou členové
klubu dojít.
Na rozdíl od některých setkání,
jež jsou relativně úzce specializovaná a nemusí být tím pravým „šálkem kávy“ pro každého, bylo toto setkání výjimečné.
Kaška se věnoval globální ekonomické situaci ze všech možných úhlů. Počínaje probíhajícími politicko-hospodářskými
reformami přes nadcházející volby v USA až po morální stránku
investování. Mnozí účastníci
také získali zcela nový pohled
na asijské ekonomiky, trh s dluhopisy nebo měnové páry. To
vše doplněné o praktické příklady toho, jak investovat. Přínosné
pak bylo zejména srovnání severních a jižních států Evropy.
Globální
makroekonomický
výhled
aneb Jak investovat
v nejbližším půlroce
Mám-li říci, co mi skutečně
utkvělo v paměti, nemohu nezmínit odpověď na otázku jedné z účastnic týkající se investování do zlata. Kaška vetoval
otázku s tím, že investice do zlata sice může být výnosná, avšak
jako taková netvoří žádný reálný
produkt, a to je pro něj osobně ve
světě, v němž dvě miliardy lidí
trpí hladem, naprosto nepřípustné. Mnozí zůstali takovou odpovědí udiveni, protože právě morálka a etika jsou něčím, s čím se
ve světě velkých peněz často nesetkáváme. Více informací stejně jako kalendář nadcházejících
akcí najdete na adrese www.
klubinvestoru.com. Autor: Adam Brtník
inzerce
Staňte se předplatiteli CEPu
Díky předplatnému tak budete získávat publikace s ekonomickými,
politologickými a dalšími společenskovědními tématy.
Předplatné je možné objednat na stránkách www.cepin.cz v sekci předplatné,
případně zasláním e-mailu na adresu [email protected].
Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) je institut (think tank),
jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství
a šíření a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení.
economix
Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter,
veškeré vydávané publikace a pozvánky na semináře.
– 4 / 2010
na rok 2011 už nyní a jako dárek obdržíte předplatné na listopad a prosinec 2010 zdarma.
Cena studentského předplatného činí 330,- Kč (což je 50 % standardní ceny).
8
zpravodajství
Kamberský a Honzejk:
TOP 09 nemá velkou budou
ucnost
(DEBATNÍ KLUB KHD)
První beseda Debatního
klubu KHD v aktuálním
semestru se uskutečnila
v úterý 19. října v přednáškové místnosti C. Krátce před osmou vystoupil
před posluchače organizátor těchto besed Ladislav Tajovský z katedry
hospodářských dějin Národohospodářské fakulty
(KHD NF) a představil své
hosty: šéfkomentátora
Hospodářských novin Petra Honzejka a – dle slov
Tajovského – nejdrzejšího z českých seriózních
novinářů, Petra Kamberského z Lidových novin.
Témata večera se točila
kolem proběhnuvších voleb.
Jako první přednesl svůj pohled na věc Petr Kamberský.
Zatím úspěšné existování dvou
velkých pravicových stran vedle sebe na politické scéně zhodnotil jako jev nevídaný, jistým
způsobem unikátní. Rovněž pozitivně ocenil vznik konkurence
v pravé části politického spektra. Ve svém vyprávění se zaměřil i na analýzu fungování
ČSSD v budoucnosti. Pro sociální demokracii vidí Kamberský
tři možné cesty: nést se na vlně
populismu, modernizovat stranu a nabídnout „svěžího“ lídra
nebo rozštěpení a vznik nové
strany vlevo. Po autorovi rubriky Chlívek v LN převzal slovo
Petr Honzejk z Hospodářských
novin. Svou pozornost věnoval
mimo jiné prognóze budoucího
vývoje strany TOP 09. Honzejk
předpovídá straně knížete a Kalouska zánik v horizontu jednoho volebního období. Podle jeho
názoru TOP 09 nemůže dlouhodobě existovat z prostého důvodu, že jde o stranu založenou
z protestu (proti ODS) a protestní partaj, všeobecně, nemá zrovna velkou šanci na přežití.
Jak to tak už při rozpravách
o české politické scéně bývá,
debata se zvrtla k tématu Klaus
versus Havel. Oba komentátoři
se více méně shodli po zapáleném hodnocení politických výšek a pádů českých prezidentů,
že je jisté črty pojí: oba pěstují image státníka nad politikou, provokujícího intelektuála
a oba rozehrávají velké politické hry. Jejich zapamatovatelnost
v mezinárodním měřítku nemá,
při pohledu na hlavy států z okolních zemí, obdoby. Na závěr následoval prostor pro dotazy studentů a rozvinula se diskuse.
Debatní klub KHD se bude
scházet pravidelně jednou za
měsíc. Další beseda je naplánována na 23. listopad. Jména hostů budou upřesněna. Sdružení
Euthanasie připravuje pro (nejen) studenty také cestovatelské
besedy a filmový klub. Promítání utajovaného titulu se bude
konat 9. listopadu. V listopadu
se také můžete těšit na cestovatelské zážitky z Mexika, Namibie a Kanady. Termíny a bližší
informace k akcím najdete na
www.euthanasia.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
economix
– 4 / 2010
iKnow Club představí Sešit bez sešitu
Po úspěšné sérii přednášek s názvem Výkvět s Petrem Márou, kterou v minulém semestru navštívilo
celkově přes pět set studentů VŠE,
přináší iKnow Club další střípek
do mozaiky zábavně-vzdělávacích
workshopů.
Tentokrát se posluchači budou moci seznámit s webovou aplikací Školní sešit.
cz. Projekt, na jehož začátku stál sedmnáctiletý student Soukromé střední školy
výpočetní techniky Jakub Rož, který bude
také celou přednáškou provázet, nabízí studentům naprosto unikátní webovou platformu pro organizování a sdílení vlastních
poznámek. Školní sešit.cz ovšem není jen
velmi užitečnou studentskou aplikací, která vám pomůže sjednotit, setřídit a zorganizovat vaše zápisky. Je to rovněž velmi
ambiciózní projekt skupiny mladých studentů, jejichž úspěch přímo souvisí s marketingovou komunikací a strategií začínající společnosti. I těmto tématům se bude
věnovat přednáška Sešit bez sešitu, na kterou jste srdečně zváni ve středu 10. listopadu od 19.40 do místnosti RB 210. Pro
posluchače je navíc připraven malý dárek
v podobě možnosti volného stažení aplikace Školní sešit.cz na iPad. Autor:
Martin Bernátek
9
zpravodajství
Guvernér ČNB Singer:
Druhé V by nemuselo být tak dramatické
NESMYSLNÉ VOLÁNÍ
PO REGULACI
Po přednášce následovala diskuse, v níž guvernér Singer vyslovil nedůvěru vůči tvořícím se
měnověpolitickým a bankovním regulátorům, které prosazují zejména ti, kteří vznik finanční krize způsobili – voláním po
chybějící regulaci totiž skrývají selhání vlastních dohledů nad
finančním sektorem. Dále došlo
na obligátní téma: euro. Otázka
vstupu České republiky do eurozóny ale podle Singera není
aktuální a ani opodstatněná –
nedávná doba ukázala, že eurozóna ve svém současném formátu nemůže dále existovat, proto
musí projít zásadními změnami. Jaké to budou změny, dnes
ovšem nikdo netuší. Navíc Česká republika v současnosti ani
nesplňuje podmínky pro vstup
do eurozóny. A zda by nám euro
během krize pomohlo? Nikoliv,
protože koruna by podle odhadu pana guvernéra a dle příkladu Slovenska byla zafixována
na zhruba 22 Kč za euro, tedy
hluboko pod současným měnovým kurzem, což by tuzemským
exportérům významně přitížilo.
SINGER VYS TOUPÍ
I NA EKOFÓRU
Guvernér Miroslav Singer
bude v úterý 2. listopadu 2010
v 19.30 ve Vencovského aule
VŠE na Žižkově dalším hostem
Ekofóra pořádaného studentským sdružením EKONOM.
Vystoupí zde se svou přednáškou na téma Finanční stabilita
v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Ekofórum je jako
vždy volně přístupné všem studentům VŠE. Všichni jsou srdečně zváni. Autor: Stanislav Janeček
– 4 / 2010
Předpoklady se potvrdily,
účast na přednášce byla skutečně vysoká, což pana guvernéra překvapilo o to víc, že na
jeho kurz Ekonomie informačních produktů (5EN426) dochází mnohdy i jednociferný počet
posluchačů (kapacita kurzu je
30 lidí).
Miroslav Singer své povídání začal ohlédnutím za hlavními událostmi, které zapříčinily
vznik finanční krize. Ta zprvu vypadala jako pouhá nehoda v jednom tržním segmentu
– trhu s bydlením. Za ní stálo
udržování příliš nízkých úrokových měr. Zásadní událostí byl
poté pád významné americké
investiční banky Lehman Brothers. To, že americká vláda nechala takto velký bankovní dům
ČESKÁ EKONOMIKA:
RYCHLEJŠÍ
Z POMALEJŠÍCH
Česká republika, i přes vysokou exportní závislost, krizí příliš postižena nebyla. To si
Singer vysvětluje vestavěnými stabilizátory, deficitním rozpočtem, jenž určitý hospodářský růst dokázal udržet, a také
otrlým podnikovým sektorem,
který stát ponechal napospas
tržním silám již v krátké recesi
1997–1999 a v období rapidního posilování koruny v letech
2001 a 2002. Tuzemská ekonomika se do růstu dostává nejen
v závislosti na lepšící se kondici
svých zahraničních obchodních
partnerů, ale i díky investicím.
Dochází k dramatickému oživení průmyslu, jež dosahuje dvouciferného zlepšení (je ale nutné
připomenout, že tomuto růstu předcházel dvouciferný propad). Přibývají úvěry nefinančním podnikům, protože důvěra
bank opět roste, ačkoliv úvěry domácnostem jsou stále na
nízké úrovni – podle Singera je
tomu tak proto, že samy domácnosti ztratily zájem zadlužovat
se. Čistý export dosahuje historicky nejvyšších hodnot v éře
samostatného státu. To je jen několik ukazatelů, které guvernér
vyzdvihl jako fakta hodná naděje a optimismu. Ačkoliv, jak
poznamenal, Česká republika
je jednou z rychleji rostoucích
ekonomik té bohužel pomaleji
rostoucí části světa.
economix
Ekonomický klub občanského sdružení Mladá občanská platforma uspořádal v úterý 12. října 2010
přednášku nového guvernéra České národní banky
Miroslava Singera nazvanou Česká ekonomika na
cestě z krize. To, že zájem
o tento večer bude mimořádně velký, naznačovalo množství potvrzených
účastí na sociálních sítích
i četné povědomí studentů
o této atraktivní události.
Vencovského aula VŠE by
předpokládaný zájem kapacitně uspokojit nedokázala, proto byla přednáška obrazově a zvukově
přenášena i do poslucháren A, B a D.
padnout, označil Singer za pozitivní krok. V zrcadle této události pak o to méně nadšeně hledí
na často až stoprocentní jištění
vkladů, které později zavedly
některé evropské státy.
Singer optimisticky poznamenal, že to nejhorší je již za námi.
Přitom ještě před půl rokem byla
prý rizika opětovného hlubokého propadu poměrně vysoká.
To platí ovšem spíše pro Evropu, protože v USA Singer očekává ještě druhou vlnu poklesu
cen nemovitostí – Spojené státy se tak staly podle jeho názoru
nejslabším článkem „globální“
ekonomiky. Obrazotvorně tuto
situaci demonstroval na písmenu W, které hrozí právě USA,
zatímco pro Evropu by dno druhého V nemělo být tak hluboké.
10
zpravodajství
Nová média v nové době
Přednáška Milana Fridricha z České televize
na téma Nový televizní věk
Výkonného ředitele divize Nová média v České televizi Milana Fridricha, kterého mimo jiné můžete znát
z televizního pořadu Postřehy odjinud, pozval na VŠE Business IT Club.
Dne 4. října vystoupil před studenty
s přednáškou na téma Nový televizní věk aneb Média ve věku aktivního
občana, sociálních sítí a mobilních
platforem. V jakém mediálním věku
žijeme, co od něj můžeme očekávat
a co bychom od něj mohli žádat –
tak zněly hlavní otázky večera.
přát. Televize budoucnosti musí být především zodpovědná – musí pěstovat novinářské řemeslo, profesionální sběr a analýzu
zpráv. Musí pomáhat ostatním médiím, aby
sama přežila. A také musí udržet odstup redakcí a vedení od neúměrných komerčních
a politických tlaků. Ve Spojených státech
již začala veřejná debata o smyslu a financování profesionální novinařiny a brzy začne i u nás. „Považuji za nesmírně důležité,
aby novináři dostávali odpovídající ohodnocení za zodpovědnou a plodnou práci,“ zdůraznil Fridrich.
Dnes žijeme v postinformačním věku,
kdy všichni víme tak nějak všechno, započal přednášku Milan Fridrich. Zahlcuje nás
nepřeberné množství informací od ekonomických zpráv, dění v Indii přes reklamy na
podprsenky až k počasí. Člověk v 15. století zkonzumoval za život tolik informací, co my dnes vstřebáme za jeden den. Je
těžké se tedy rozhodovat, kterou informaci chceme a potřebujeme a kterou ne. Co se
změnilo v mediální realitě? Počet médií je
stotisíckrát vyšší než před sto padesáti lety,
zajisté se změnila i pestrost způsobu přenosu dat. V současné době média formuje
snaha o maximální se přizpůsobení uživateli, dát mu možnost výběru – tlačítko volby – dnes tlačítko líbí se mi. Pokud přijdete
s unikátním výrobkem podporujícím pouze jedno médium, tak neobstojíte a můžete
ho rovnou spláchnout, konstatoval Fridrich.
V postinformačním věku uspějí pouze multifunkční média.
ZA SOCIÁLNÍ SÍTĚ NIKDO
NERUČÍ. V TOM SPOČÍVÁ
JEJICH KOUZLO.
A jak jsou na tom dnes média s kvalitou
a jakou kvalitu požadují diváci? V Avatarovi
chtějí nejlepší 3D efekty, ale v reality show
jim postačí roztřepaná kamera. Hlavně, že
vidí akci. Jde o samotnou surovost okamžiku. ČT 24 tento moment využila například v případě povodní. Přes sociální sítě se
ozvalo se svými příspěvky 24 tisíc lidí. Sítě
dokážou v unikátních okamžicích spojovat
informace a posunout je k médiím a nikomu
nevadí, že jde o nekvalitní nahrávku z mobilního telefonu. Vyvstává tu ale otázka, kdo
ručí za takovéto informace. Jako amatéři za
ně neručíme, i kdybychom zveřejnili nahrávku záplav zpřed šesti lety. Za síť nikdo
neručí a v tom spočívá její kouzlo. Naproti
tomu médium zodpovídá za uveřejněný obsah. Proto by média měla zřetelně říct, proč
tu vlastně jsou. Udělali to tak představitelé
největší komerční televize u nás, když řekli,
že Nova je tu pro zábavu. Česká televize ale
usiluje o pravdu ve svém vysílání. A pokud
udělá chybu, tak se omluví. Kdyby přišla
o jméno, je to pro ni horší, než kdyby o něj
přišel Blesk, ten totiž žádné jméno nemá.
economix
– 4 / 2010
TELEVIZE BUDOUCNOS TI
JAKO HYBRIDNÍ 3D PŘÍS TROJ
Položme si jednoduchou otázku, nadhodil host: Co je televize? Zdánlivě triviální otázka, ovšem přesnou definici televize
najdete jen stěží. Vždyť dnes můžete klidně sledovat svůj oblíbený televizní program
i přes mobil. „Musím souhlasit s výrokem
Vladimíra Železného z 90. let: ,Televize je
v první řadě zábava, která je člověku nejpřirozenější a nejpříjemnější.‘ Až pak televize plní funkci informačního zdroje, multimediální platformy, komunikačního uzlu
či dvousměrné mediální dálnice. Poslední
jmenovaná představuje fenomén současných dní – aktivně do vysílání vstupujeme,
vybíráme a vytváříme jeho obsah. Představte si televizi budoucnosti jako hybridní 3D
přístroj, který se stane centrem zábavy a informací pro domácnost,“ sdělil Fridrich posluchačům svou vizi. Počítat můžete i s interaktivní reklamou. Jako příklad uvedl
reklamu na automobil: přírodou se projíždí
nablýskané auto a vás zrovna zajímají parametry jeho motoru. Jedním klikem se před
vámi odhalí kapota, válce a další detaily.
Po prohlídce se opět přesunete k aktuálnímu televiznímu vysílání anebo si ho pustíte až pak, se zpožděním. Jak si jen budete
ZÁNIK NOVIN A MAGAZÍNŮ
NEHROZÍ
O budoucnost médií se bát nemusíme, noviny zůstanou centrem seriózních informací
a internet se stane úložištěm. Jak sám Milan
Fridrich řekl: „Noviny jsou divadlem budoucnosti, mohu vás uklidnit, noviny a magazíny nezaniknou. Zato sociální sítě jsou
média, o kterých se velmi mluví, ale jejich
užitečnost je sporná, za deset let uvidíme,
zda sociální média byla jen trendem anebo
fenoménem, který se bude dál vyvíjet. To
zatím nemůže nikdo vědět.“
Autor: Lucie Cepáková
11
zpravodajství
Studentské týmy VŠE se v celosvětové soutěži
GOOGLE ONLINE
MARKETING CHALLENGE
umístily v první stovce
Studenti Vysoké školy ekonomické navázali na úspěchy svých předchůdců a již
potřetí obstáli v celosvětové soutěži Google Online Marketing Challenge.
Hned čtyři týmy složené
ze studentů VŠE postoupily do semifinále, čímž
se v konkurenci více než
3000 týmů ze 73 zemí světa zařadily mezi sto nejúspěšnějších.
Zadaný soutěžní úkol byl vytvořit a spravovat po dobu tří
týdnů efektivní internetovou reklamní kampaň pro místní firmu
a poté vyhodnotit její výsledky
a doporučit další postup. To vše
s rozpočtem 200 dolarů.
Za Vysokou školu ekono-
mickou se do soutěže zapojily
týmy složené ze studentů předmětu Marketing na internetu
(3MG436). „Soutěž je vítaným
oživením výuky, ale především
velmi zajímavou příležitostí,
kdy mohou studenti získat cenné praktické zkušenosti v oblasti internetové reklamy a osobně
si tak vyzkoušet probíranou látku,“ komentoval účast v soutěži
garant a vyučující kurzu Václav
Stříteský.
Naši studenti ze čtyř týmů se
soustředili na kampaň pro elektronický obchod Rocknroll.
cz, Cesketabory.cz, Xmode.cz
a Bydlenisnu.cz. Podrobnější
informace o soutěži najdete na
adrese www.google.com/onlinechallenge/. Autor:
Michaela Kalátová
inzerce
Vítězky marketingové soutěže BRANDSTORM bojovaly v Paříži
 Jak jste projekt pojaly?
Snažily jsme se co nejvíc
ztotožnit se značkou Diesel. Nejdříve jsme udělaly
analýzu trhu, zkoumaly positioning, cílovou skupinu
a „ducha“ značky. Věnovaly jsme se hlavně prvoplánovému významu slova Diesel
a celý koncept jsme vytvořily v duchu benzínu a benzínové stanice. Vytvořily jsme
produktovou řadu o třech výrobcích – PUMP (tělové mléko), TANK (sprchový gel)
a BARREL (vosk na vlasy).
 Proč si myslíte, že vyhrál zrovna váš tým?
Díky komplexnosti naší strategie a ztotožněním se se
značkou Diesel, ale určitě
v tom sehrálo i roli, že jsme
byly výborný tým.
Nová online hra, v níž
můžeš odhalit svůj
potenciál
a ještě k tomu
vyhrát!
1. 10. – 30. 11. 2010
www.reveal-thegame.
com/CzechSlovak
– 4 / 2010
Vítězky pak měly možnost
v červnu bojovat v mezinárodní konkurenci 43 zemí na
centrále v Paříži. To, jak celou zkušenost hodnotí a jaké
jsou jejich zážitky, přináší
následující rozhovor.
 Co vám tato zkušenost
přinesla?
Velmi mnoho. Měly jsme
možnost vyzkoušet si, co to
obnáší vymyslet nový produkt a uvést ho na trh. Tedy
jak teorie získaná ve škole
funguje v praxi. Také zlepšení prezentačních schopností
v angličtině a odolnost vůči
stresu.
economix
Společnost L‘Oréal pořádala letos již 18. ročník marketingové soutěže pro studenty
magisterského studia Brandstorm. Možnost se měli přihlásit studenti všech vysokých škol v České republice
a na Slovensku. Tříčlenné
týmy se snažily zaujmout
porotu svými koncepty na
kosmetickou řadu pro muže
značky Diesel. Vítězný tým
KTL4DIESEL se skládal ze
tří studentek Vysoké školy
ekonomické, které jsou původem ze Slovenska – Katarína
Jevičová, Tatiana Kočerginová a Lenka Derenčényiová (na fotce zleva).
12
vzdělávání
Nové obory na Fakultě statistiky a informatiky VŠE
 Proč
V červnu 2010 schválila
Akreditační komise výuku dvou nových oborů na
Fakultě statistiky a informatiky (FIS): bakalářský
obor Multimédia v ekonomické praxi a magisterský obor Ekonomická demografie. Pro studenty se
otevřou příští akademický
rok, tedy od září 2011.
economix
– 4 / 2010
MULTIMÉDIA
V EKONOMICKÉ PRAXI
V dnešní době jsou multimédia všeobecně využívána. Používají se ve škole, firmách, veřejné správě, ale i doma a na
veřejnosti, dalo by se říci – kdekoli. Jen zlomek lidí ovšem ví,
jak média správně využívat
a jak s nimi zacházet. FIS otevírá nový bakalářský obor Multimédia v ekonomické praxi pro
šedesát studentů od akademického roku 2011/12. Studenti
se budou učit klasické předměty jako ekonomii, právo, management, marketing atd. Jejich
hlavní předměty však budou zaměřeny na média, například na
digitální fotografii, počítačovou
typografii, grafiku a animaci,
web-design a další. Ekonomický základ a oborové předměty
budou povinné, ovšem studenti
si mohou vybrat z široké nabídky volitelných předmětů. Hlavní cíl oboru spočívá v propojení
teorie a praxe, tudíž budou studenti již během studia pracovat
na reálných produktech formou
laboratorních prací, které budou převážně vytvářet v Grafické a multimediální laboratoři
(GML), jež disponuje vybavením pro videostřih, grafiku, fotografování, natáčení atd.
Absolventi oboru Multimédia
v ekonomické praxi by měli umět
propojit ekonomické znalosti
s technickými a kreativními dovednostmi z oblasti multimédií.
Naučí se ovládat celý produkční řetězec multimediálního produktu od počáteční fáze přes jeho
vypracování v multimediální laboratoři až po uplatnění na trhu.
Dnes je běžné, že umělci (herci, zpěváci) umějí dělat „pouze“ umění, ale již je pro ně obtížnější plánování financí, shánění
sponzorů, zpracování videí, zvuku, fotografií či filmu. Z nového
oboru vzejdou odborníci, kteří nebudou pouze umělecky zaměřeni, ale budou schopni využít média pro běžné hospodářské
účely ať už ve veřejném či soukromém sektoru. V dnešní době
„on-line“ světa je potřebné umět
využít multimédia na internetu.
Studenti z oboru multimédií budou na trhu velmi uplatnitelní ve
firmách v oblasti PR, reklamy,
webu, designu, prostě a jednoduše pro jakékoli kreativní využití. Absolvent tohoto oboru bude
spíše fungovat jako „multimediální“ poradce než jako specialista, například grafik nebo zvukař.
EKONOMICKÁ
DEMOGRAFIE
Příští akademický rok se na
FIS spustí i výuka dvouletého
magisterského oboru Ekonomická demografie. Studenti se naučí
využívat pokročilé demografické a statistické modely a metody a uchopí problematiku vývoje společnosti a ekonomiky pohledem demografa. Náplň výuky
se rovněž zaměřuje na oddělené
zkoumání obyvatelstva jednak
jako spotřebitele, jednak jako
tvůrce celkového produktu. Další
nosnou problematikou, se kterou
se zájemci o studium Ekonomické
demografie setkají, je koncept lidského kapitálu. Absolventi oboru
by se měli stát odborníky například ve státní správě a samosprávě, ve státní statistické službě,
v soukromém sektoru (průzkum
trhu, propagace), v ekonomické
sféře (analýza nezaměstnanosti,
analýza důsledků stárnutí pracovní síly), ve zdravotnictví (zdravotnická statistika, analýza úmrtnosti a příčin úmrtí) nebo také například ve vědecko-pedagogické
činnosti. Více se o oboru dozvíte
na webových stránkách katedry
demografie FIS: http://kdem.vse.
cz/pro-studenty-oboru-socialneekonomicka-demografie/novymagistersky-obor/.
Na další podrobnosti o magisterském oboru Ekonomická demografie jsme se zeptali vedoucí katedry demografie doc. Jitky
Langhamrové.
jste se
rozhodli akreditovat právě
tento obor?
To je vcelku
jednoduché. Katedra demografie
má v současné době studenty
bakalářského oboru Sociálně-ekonomická demografie v pátém
semestru studia, a proto jsme
se snažili připravit navazující magisterský obor, ve kterém
by mohli studenti pokračovat.
Obor Ekonomická demografie
považujeme za velice aktuální.
Význam demografických znalostí v současné době roste především v souvislosti se stárnutím populace. Demografický
vývoj ovlivňuje ekonomiku
a ekonomická situace má zpětný vliv na demografické chování populace. Při řízení a rozhodování na celostátní i regionální
úrovni jsou potřeba právě odborníci, kteří mají znalosti ekonomické i znalosti z oblasti statistiky a demografie.
V
čem podle vás bude největší přednost absolventů
tohoto studia?
Absolventi budou interdisciplinárně vzdělanými odborníky
s dobrou znalostí pokročilých
demografických a statistických
metod a modelů. Své vědomosti dobře využijí při hodnocení
údajů o populační a ekonomické
situaci a při řešení praktických
otázek na různých úrovních řízení hospodářství a společnosti,
a to na úrovni regionální, národní i mezinárodní. Autoři:
Stanislava Černovská,
Kateřina Dvořáková
Studuj v Americe
a Praze. Dny studia v Americe se budou konat od 4.
do 12. listopadu 2010.
Fulbrightova komise připravila pro zájemce o studium na amerických univerzitách
informační
schůzky v Olomouci, Brně
Při příležitosti oslav Týdne mezinárodního vzdělávání,
který tradičně vyhlašuje americký prezident na třetí týden
v listopadu, se studenti mohou
seznámit s možnostmi financování studia ve Spojených státech
z prostředků česko-americké
mezivládní organizace – Komise J. W. Fulbrighta. O své zkušenosti z výměnného vzdělávacího
pobytu se podělí i absolventi stipendijních programů. Na veletrhu také vystoupí deset zástupců
z přijímacích komisí amerických škol.
Vstup pro zájemce je zdarma.
Podrobný program Dnů studia v Americe najdete na stránkách www.studujvamerice.cz
a o fungování komise se dozvíte
na www.fulbright.cz.
Autor: Zuzana Žiačiková
13
vzdělávání
Jde o speciální magisterský program Fakulty financí a účetnictví VŠE. Kromě VŠE
je do programu zapojena Rotterdam Business School (Nizozemsko), Univerza v Ljubljani (Slovinsko) a Univerzita Mateja Bela
v Banské Bystrici (Slovensko). Program
se studuje dva roky, z čehož minimálně
šest měsíců studenti stráví na zahraničních
univerzitách. Kromě povinných a volitelných kurzů a diplomové práce je součástí výuky i program osobnostního rozvoje
a tři výzkumné projekty. Absolventi tohoto programu budou špičkovými odborníky
na podnikové finance s důrazem na mezinárodní přesah svých znalostí a dovedností.
Pro přijetí je nutné složit přijímací zkoušky v anglickém jazyce a doložit úroveň angličtiny certifikátem. Výše poplatku za celé
studium je 3200 eur. Při studiu v zahraničí
je možné klasicky čerpat peníze z programu
Erasmus. Více informací na f1.vse.cz.
Fakulta mezinárodních vztahů VŠE nabízí v angličtině hned tři programy:
INTERNATIONAL BUSINESS:
CENTRAL EUROPEAN BUSINESS
REALITIES
ze zahraničí. Za studium se platí školné ve
výši 1800 eur za semestr, ovšem je třeba dodat, že existuje možnost stipendia například
z Visegrádského fondu. Více informací na
http://ib.vse.cz/.
EITEI – ECONOMICS
OF INTERNATIONAL TRADE
AND EUROPEAN INTEGRATION
Program zajišťovaný sedmi evropskými
univerzitami zahrnuje studium teoretické a aplikované
ekonomie na pokročilé úrovni, a to
zejména ve vztahu
k problematice mezinárodního obchodu a evropské hospodářské integrace. Výuka je rozdělena do čtyř
trimestrů. První probíhá na Staffordshire
University nebo Université des Sciences et
Technologies de Lille, druhý na Universiteit
Antwerpen a třetí a čtvrtý trimestr se studuje na VŠE, přičemž poslední trimestr slouží k psaní diplomové práce. EITEI je zařazen mezi programy Erasmus Mundus, takže
spolu se studenty zemí EU studují i studenti
z takzvaných třetích zemí. Pro přijetí je třeba složit přijímací zkoušku v anglickém jazyce, znalost jazyka není potřeba dokládat
certifikátem. Výše poplatku za celé studium
činí 3300 eur. Více informací na http://eitei.vse.cz/.
IDS – INTERNATIONAL
AND DIPLOMATIC S TUDIES
Program připravuje své studenty na práci
v multikulturním podnikatelském prostředí. Dává studentům přehled o světové ekonomice a seznamuje je se specifiky středoevropského prostředí. Studenti mohou část
studia strávit na University of Lyon Business & Management School (Francie), University of Applied Science in Mainz (Německo), Management Center Innsbruck
(Rakousko) nebo na International University Geneva (Švýcarsko). Získávají pak takzvaný double degree, tedy titul jak z VŠE,
tak z partnerské zahraniční školy. V Praze
se program pyšní vysokým počtem studentů
Program se zaměřuje na mezinárodní politiku, ekonomii, právo a diplomacii. Nabízí
širokou škálu volitelných předmětů a každý
jeho účastník je poslán na jeden semestr na
zahraniční univerzitu. Absolventi jsou připraveni na diplomatickou kariéru či na práci
v mezinárodně orientovaných organizacích.
Uchazeči o studium musí mít ukončeno minimálně bakalářské vzdělání, také je třeba
doložit znalost angličtiny a dalšího světového jazyka. Školné je 1800 eur za semestr.
Více informací najdete na http://ids.vse.cz/.
INTERNATIONAL
MANAGEMENT
Nedílnou součástí tohoto programu Fakulty podnikohospodářské VŠE je od roku
2008 mezinárodně uznávaný program
CEMS MIM. Je určen talentovaným studentům s výbornou znalostí anglického jazyka, velmi dobrou znalostí dalšího cizího
jazyka a se zájmem o mezinárodní podnikatelské prostředí. Program kombinuje akademické vzdělání a úzkou spolupráci s partnery z podnikové praxe. Studium je poměrně
pestré. Kromě povinných a volitelných předmětů zahrnuje jeden semestr na zahraniční
partnerské CEMS univerzitě, intenzivní týdenní blokový seminář, prakticky zaměřené skill semináře, studenti vypracovávají ve
spolupráci s partnerskými firmami takzvaný Business project a důležitou součástí studia je i desetitýdenní stáž v zahraniční firmě.
Do aliance CEMS je zapojeno 27 prestižních
škol a univerzit a více než 60 partnerských
firem, převážně velkých mezinárodních společností. Z každé země může být členem pouze jedna vysoká škola – za Českou republiku
je jí právě VŠE. Pro přijetí do programu je
třeba projít tříkolovým přijímacím řízením,
jehož součástí je test manažerských předpokladů formou takzvaných Assessment Centre. Školné je ve výši 1400 eur ročně. Více
informací najdete cemsmim.vse.cz.
ECONOMIC AND REGIONAL
S TUDIES OF LATIN AMERICA
Program výzkumného centra CLAS (Center for Latin American Studies) Národohospodářské fakulty VŠE vychovává experty
na sociální a ekonomické systémy států Latinské Ameriky. Studenti mohou dokončit
svůj druhý rok studia na jedné z prestižních
škol Latinské Ameriky a získat tak takzvaný double degree, tedy titul jak z VŠE, tak
z partnerské univerzity. Zatím jsou v nabídce školy v Bolívii, Argentině a Chile. Brzy
má přibýt Brazílie, Mexiko, Peru, Uruguay
a Venezuela. CLAS nabízí pro své studenty vedlejší specializace, rovněž v anglickém
jazyce: European Regional and Economic
Studies a Central European Regional and
Economic Studies. Program přijímá uchazeče z celého světa, součástí přihlášky je motivační dopis, doklad o znalosti anglického
jazyka a dvě doporučení. Poplatek za studium je 1800 eur na semestr. Více informací
najdete na clas.vse.cz.
Zbylé fakulty VŠE, Fakulta informatiky
a statistiky a Fakulta managementu, žádný
program v angličtině nenabízejí.
Autor: Štěpán Mejzlík
– 4 / 2010
FINAC – FINANCE
AND ACCOUNTING FOR
COMMON EUROPE
Grow
international!
Magisterské
programy
v angličtině
na VŠE
economix
Nabídka magisterských oborů na VŠE
je nesmírně pestrá.
V tomto článku se
zaměříme na programy vyučované
v anglickém jazyce.
Každý je jiný – jeden z vás vychová
diplomata, druhý experta na Latinskou Ameriku a další špičkového manažera. Mají však i něco společného
– mezinárodní prostředí a punc jisté
výjimečnosti. Pojďme si je jeden po
druhém projít.
14
vzdělávání
Ekonomie veřejného sektoru trochu jinak. S Topolánkem.
economix
– 4 / 2010
Navštívit aulu přecpanou k prasknutí není na
VŠE tak překvapivé, a to
zejména při Ekofórech,
na kterých vystoupilo již
mnoho významných osobností z ekonomického
a politického života. Nenajít ale místo k sezení
na povinné přednášce mě
poněkud zaskočilo. Není
se ovšem čemu divit, protože tento semestr přednáší Ekonomii veřejného
sektoru (5EN302) na Národohospodářské fakultě VŠE expremiér Mirek
Topolánek. Kurz vyučuje
společně s bývalým děkanem a členem NERV Jiřím
Schwarzem a výkonným
ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku (CEP)
Janem Skopečkem.
Podle slov samotných vyučujících má netradiční forma přednášky (na české poměry) přinést
do výuky oživení. Jak sami přiznávají, inspiraci načerpali ze
zahraničních univerzit. Zda se
novinka ujme, můžeme zhodnotit až na konci semestru, ale
prozatím o oživení opravdu jde.
Topolánek působí jako zručný řečník a chrlí ze sebe jednu
historku za druhou. Neupadající
docházka do středečního přednáškového dvojbloku svědčí
o vysokém zájmu studentů spatřit jak bývalého předsedu vlády před tabulí, tak přednášející
v tandemu.
Někoho možná zarazí skutečnost, že politik s neekonomickým vzděláním přednáší
zmiňovaný kurz. Je však nutné podotknout, že jde o ekonomii veřejného sektoru a kdo
jiný než bývalý premiér by měl
na toto téma budoucím ekonomům přednášet? Jak sám řekl:
„Abych řekl pravdu, ve vládě
jsme si žádné grafy blahobytu
nekreslili...“ Ovšem nadšení ve
vyprávění mu nechybí: studenti
si píší zápisky jako o život a sotva stíhají. Na to ho musel upozornit doc. Schwarz: „Musíš pomaleji, Mirku, studenti nestíhají
a pak neudělají zkoušku.“ Topolánek neváhal a k pobavení celé
auly odvětil: „Já jsem z Ostravy,
tam musíme robit, to je jak kulomet.“ I když jsou studenti většinou s přednáškami spokojeni,
občas v aule zaslechneme i nějakou tu poznámku na Topolánkovu adresu. Například při předná-
šení přerozdělování na názorné
ukázce pomerančů Robinsona
a Pátka: Robinson drží více pomerančů, tedy vyvstává potřeba
statky „spravedlivě“ přerozdělit. Ovšem při redistribuci dojde
ke ztrátě jednoho z pomerančů.
A expremiér se obrátí do sálu
a dotazuje se: „Kam se poděl
ten jeden pomeranč?“ Nejmenovaný student utrousil: „Za to
se staví chatky v Itálii...“
„Neviditelná ruka trhu je nahrazena hrabivou rukou úředníků a politiků,“ zaznělo z úst
Mirka Topolánka na čtvrté přednášce, jejíž téma se točilo kolem byrokracie. Podle jednoho z Parkinsonových závěrů se
všichni zaměstnanci postupem
času dopracují na funkci, na kterou osobnostně, odborně či jinak
už nestačí. A tak to pak dopadá,
že na úřadě nikdo na nic nemá.
S byrokracií je to na dlouhé lokty, konstatoval přednášející. Topolánek se dostal do prvního
kontaktu s veřejnou správou až
na postu premiéra, a aby se vyhnul zdlouhavým byrokratickým
procesům, používal, jak se nám
svěřil, metodu poněkud jinou,
což okomentoval slovy: „Dovoluji si říci, že jsem problém posunul hned o tři milimetry dál.
Ale přiznávám se, že jsem byl
na úředníky občas dost hnusný.“
Tak doufejme, že na nás takový nebude a jeho přednášky
se budou nadále těšit velké návštěvnosti. A kdo to ještě nevíte, přednášky Ekonomie veřejného sektoru se konají ve středu
od 12.45 v NB A.
Autor: Lucie Cepáková
15
granty
55 milionů pro fakulty VŠE z programu OPPA
Dne 16. září 2010 schválilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy vybrané
projekty pro 3. výzvu Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA).
Jde o jeden z grantových
programů Evropského sociálního fondu, jejž řídí
Magistrát hlavního města
Prahy a rozhoduje o příjemcích finanční podpory.
Těmi jsou nejrůznější subjekty – od základních až
po vysoké školy, nemocnice, městské části, ale
i podniky téměř libovolného zaměření.
Pro schválení podpory
z OPPA je nutné sídlo v Praze
a zaměření předložených projektů buď na podporu znalostní
ekonomiky (takzvaná prioritní
osa 1), na podporu vstupu na trh
práce (prioritní osa 2) nebo na
modernizaci počátečního vzdělávání (prioritní osa 3). Vysoká
škola ekonomická své projekty cílí zejména na prioritní osu
3, ze které během dosavadních
tří výzev získala nebo získá finanční podporu až 50 milionů
korun.
OPPA představuje jeden ze
tří programů Evropského sociálního fondu (dalším je Ope-
rační program Lidské zdroje
a zaměstnanost, jehož řídícím
orgánem je Ministerstvo práce
a sociálních věcí, a posledním je
Operační program Vzdělávání
pro konkurenceschopnost, který je v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy)
a je jako jediný určen výhradně
pro Prahu. Magistrát hl. m. Prahy vyhlašuje takzvané výzvy od
roku 2008 pravidelně a ta nynější je již třetí. Zatímco v první
výzvě získala VŠE z OPPA pouze jednu finanční podporu (jde
o stále běžící projekt Certifikace
a prohloubení znalostí studentů
a vyučujících VŠE v oblasti IT,
maximální podpora činí 3 280
454,28 Kč), ve druhé výzvě získala již pět podpor (v celkové
výši 22 443 826,20 Kč) a v právě schválené třetí výzvě dokonce sedm podpor (v celkové výši
25 621 254,94 Kč). Finanční
prostředky jsou čerpány z vymezeného objemu 108,39 milionu eur, které jsou pro období
2007–2010 vyčleněny z fondů
Evropské unie. Těchto v přepočtu 2,7 miliardy korun tvoří 0,41 % veškerých prostředků
z fondů EU určených pro Českou republiku.
To, zda byly miliony korun
z fondů Evropské unie vynaloženy efektivně a zda bude mít
jejich užití viditelné výsledky,
se dozvíme až v průběhu několika málo dalších let. Příjemci
mají totiž na realizaci projektu
vyhrazeno 30 měsíců a všechny
z OPPA podporované projekty
na VŠE stále běží nebo v příštích měsících startují. Autor: Stanislav Janeček
Příjemce grantu na VŠE
Schválená maximální podpora
FPH VŠE
3 280 454,28 Kč
FPH VŠE
3 182 578,00 Kč
NF VŠE
7 252 794,40 Kč
FFÚ VŠE
4 759 322,24 Kč
FPH VŠE
4 715 801,36 Kč
FFÚ VŠE
2 533 330,20 Kč
FPH VŠE
3 184 980,48 Kč
NF VŠE
6 925 316,00 Kč
FPH VŠE
1 089 706,40 Kč
FPH VŠE
2 943 868,60 Kč
FPH VŠE
3 609 153,90 Kč
Otevřeme studentům svět aneb s VŠE do světa!
FPH VŠE
4 813 281,54 Kč
Učme se od učící se organizace - zavedení systému dalšího
profesního vzdělávání na NF VŠE v Praze
NF VŠE
4 410 640,08 Kč
Inovace výuky managementu: vstříc změnám
FPH VŠE
3 054 948,02 Kč
Certifikace a prohloubení znalostí studentů a vyučujících VŠE
v oblasti IT
Rozvoj a podpora vzdělávání mladých vědeckých pracovníků
Fakulty podnikohospodářské, VŠE v Praze
Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu
– cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce
Inovace studijních oborů se zaměřením na adaptibilitu
a styk s praxí
Rozvoj znalostí a kompetencí studentů a vyučujících VŠE
v oblasti řízení projektů a jejich certifikace
Příprava a zavedení nového oboru „Finanční inženýrství“
Student podnikatel - Program inovace kurzů zaměřených
na trénink podnikatelské činnosti a zvýšení předpokladů
k úspěšnému podnikání u studentů VŠE v Praze
Inovace studijního programu Ekonomie a hospodářská správa
s akcentem na internacionalizaci výuky,
individuální práci se studenty a praxi
Nové předměty pro lepší uplatnění studentů VŠE na trhu práce
Management v praxi aneb zvyšování pracovních kompetencí
studentů VŠE v Praze spoluprací s podniky
Moderní metody řízení kvality, štíhlé výroby a služeb pro studenty
a vyučující VŠE v Praze
Celkem
55 756 175,50 Kč
Zdroj: http://www.prahafondy.eu/cz/oppa/projekty
economix
Název projektu
– 4 / 2010
KOMPLETNÍ PŘEHLED SCHVÁLENÝCH PROJEK TŮ ZA DOSAVADNÍ TŘI VÝZVY OPPA:
16
zpravodajství
Neviditelnou ruku trhu
vystřídala hrabivá ruka úředníka,
zaznělo na letošním Foru 2000
economix
– 4 / 2010
Ve dnech 10.–12. října 2010 se v Praze
uskutečnil již 14. ročník konference Forum 2000. Fórum vzniklo na podnět tehdejšího prezidenta Václava Havla. Na
konferenci probíhají přednášky a diskuse na aktuální témata z oblasti ekonomiky a obchodu, politiky, kultury, životního
prostředí či náboženství. Na Forum 2000
se každoročně sjíždějí odborníci a osobnosti z celého světa. My vám přinášíme
reportáž ze stěžejního diskusního panelu druhého dne konference Ekonomika
jako nástroj, ne cíl (Economy as a Tool,
not an Objective).
V rámci panelu postupně vystoupili Tomáš Sedláček, Mirek Topolánek, Peter Eigen a Peter Thum.
V úvodní řeči zdůraznil Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB, požadavek na snižování
ekonomického růstu i spotřeby. Uvedl, že během
let 2007 a 2008 Česká republika zažila takový ekonomický růst, se kterým se do té doby nesetkala,
a nyní nastal čas zpomalit. Fiskální politiku přirovnal k pití alkoholu. Člověk má v týdnu konstantní
energii, ale v pátek večer se jde bavit, pije alkohol
a důsledky se projeví až v sobotu ráno. „Současný
svět má určitou kocovinu,“ řekl Sedláček a dále
uvedl: „Co se s námi stane, až bude zase pátek večer? Uděláme stejné chyby jako v minulosti. Večer
opět někam vyrazíme.“ Na závěr Sedláček nabídl
svůj recept na řešení situace: „Měli bychom zpomalit ekonomický růst, snížit deficit a zadlužování. To ale nestačí. V době ekonomické krize bychom měli mít přebytek státního rozpočtu.“
Vystoupil i bývalý předseda vlády ČR Mirek
Topolánek. Snažil se zodpovědět otázku, zda je
ekonomika prostředkem či cílem. Topolánek tvrdí, že ekonomika není prostředkem, nýbrž cílem.
Jediný nástroj představuje politika s cílem udržení politické moci. Doslova řekl: „Neviditelná
ruka trhu byla vystřídána hrabivou rukou úředníků a politiků. Tuto roli si pro sebe, a vím přesně,
o čem mluvím, uzurpovala politická moc. Demokracie v tomto modelu selhává. Ve snaze si politickou moc uchovat vnucuje občanům nebezpečnou
iluzi bezpracného zisku.“ Dále uvedl, že veřejnost
věří více politické moci než ekonomice. Vzrůstající vliv politiky nad ekonomikou vysvětlil rostoucí mocí státu. K posilování státní moci začalo
docházet zejména po druhé světové válce (program F. D. Roosevelta New Deal). Občané, kteří
v budoucnosti zaplatí zásahy vlád, tak přicházejí
o svobodu. Děje se tak navzdory tomu, jak uvedl Topolánek, že ekonomickým a politickým cílem není nic jiného než svoboda, právo a pořádek.
„Moderní stát blahobytu vsadil na rostoucí konzum za každou cenu, bez ohledu na naše potomky
a na budoucnost,“ uzavřel Topolánek.
S dalším příspěvkem do debaty se představil
Peter Eigen. Kdysi pracoval pro Světovou banku
na postu ředitele pro programy na pomoc Africe
a Latinské Americe. Když pochopil, že zmiňovanou instituci nahlodává korupce, odešel a založil Transparency International. Hned v úvodu se
ohradil vůči Topolánkovým názorům. Podle Eigena současné státy potřebují dohled politiky nad
ekonomikou, dobrou správu a řízení. Jako příklad
uvedl sociálně tržní hospodářství, které ochraňuje
a zároveň koriguje trh. Peter Eigen vidí budoucnost lidstva v započetí nové vývojové fáze státu –
takzvaného „státu občanské společnosti“, v němž
občanská společnost funguje jako rovnocenný
partner vlády a firem. „Pokud bude mít občanská
společnost větší moc, mohla by vyřešit problémy
dnešního světa,“ uvedl na závěr Eigen.
Jako poslední navázal se svým vystoupením
Peter Thum, zakladatel společnosti Ethos Water,
která zabezpečuje distribuci čisté vody v Africe.
V závěru dostali přítomní možnost položit řečníkům své dotazy.
FORUM 2000
Mezinárodní konferenci Forum 2000 založili
v roce 1996 Václav Havel s japonským filantropem Johejem Sasakawou a laureátem Nobelovy
ceny za mír Eliem Wieselem. První oficiální Forum 2000 se konalo v roce 1997. Nosná myšlenka konference spočívá v diskusích a přednáškách
významných osobností z celého světa na aktuální, ale i nadčasová témata ze života společnosti.
Na letošním 14. ročníku participovalo více než
3000 účastníků. Mezi nejsledovanější témata patřily: ekonomika a obchod, vztah mezi Evropskou
unií a Ruskem, limity urbanizace, chudoba a sociální vyloučení, nedostatek pitné vody, zelená
energie, náboženství, lidská práva a jiné. Všechny debaty probíhaly v anglickém jazyce, na vybraných panelech byl zajištěn simultánní překlad.
Videozáznamy z konference najdete na: http://
www.forum2000.cz/en/projects/forum-2000conferences/2010/video-recordings/.
Autor: Stanislava Černovská
Fjodor
Lukjanov:
„Rusko je
otrávené
z politické
spolupráce
s EU.“
Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Russia
in Global Affairs, přednesl svoje příspěvky na mezinárodní konferenci Forum
2000 v panelových diskusích Vztah EU a Ruska: je
možná strategická spolupráce a Teritorium a náboženství.
Lukjanov vede dvojjazyčný
časopis se zaměřením na mezinárodní vztahy od jeho založení
v roce 2002. Russia in Global Affairs patří k nejuznávanějším názorotvorným magazínům v Rusku. Lukjanov píše sloupky pro
The Moscow Times a ruskou mutaci magazínu Forbes. Ještě před
jeho vystoupením jsme mu položili několik otázek.
 Co si myslíte o rusko-evropské spolupráci? Je možná
shoda obou velmocí?
Nemyslím si, že by se schylovalo k velké dohodě. Osobně se
domnívám, že čas pro takovou
dohodu již vypršel. Nyní platná
dohoda o spolupráci z let 1994
a 1997 se zakládala na předpokladu, že Rusko bude postupně
směřovat k evropskému modelu,
tedy nebude členem EU, ale bude
jí blíže. To se nyní změnilo. Evropané začali být z Ruska unavení.
Navíc, EU se sama trochu zasekla v institucionálních reformách
a ve vlastním rozšiřování a s tím
spojené byrokracii. Nyní se zdá,
že se Rusko vrací k bilaterálním
jednáním, tedy k jednáním s jednotlivými evropskými státy odděleně. To se považuje za staromódní a Evropa vyčítá Rusku, že tím
udělalo krok zpět a že nadešel čas
začít jednat s Unií jako celkem.
To by byla pravda, pokud by EU
skutečně vystupovala tak, jak se
od ní očekává. EU se ale zmítá
ve vnitřních rozporech a snaze
to, aby se taková situace už neopakovala. Může se to opakovat s Běloruskem (v červnu 2010
Rusko snížilo dodávky plynu Bělorusku na základě nesplacených dluhů – pozn. red.), ovšem
Bělorusko není tak zásadní jako
Ukrajina. Všeobecně si myslím,
že Rusko se postupně naučí hrát
podle ekonomických pravidel.
Předpokládám více pragmatičnosti v jeho konání.
 Lze tedy říci, že se Rusko
i Ukrajina poučily z plynové
krize v tom smyslu, že se jim
pro příště nevyplatí opět zastavit dodávky plynu?
Odpovím krátce: ano, samozřejmě. Velmi utrpěla důvěryhodnost Ruska jako spolehlivého dodavatele a stejně tak utrpěla
pověst Ukrajiny jako spolehlivé
tranzitní země. Obě strany se jistě poučily.
Rusko rozhodně nemůže konkurovat Číně. Ruští výrobci se obávají, že neustojí zahraniční konkurenci. Krátce řečeno, připojení
k Světové obchodní organizaci
nemá v Rusku širokou podporu.
Ovšem prezident Medveděv se
ke vstupu přiklání.
 Četla jsem váš článek Paving
the way for visa-free regime with EU o omezení vízové povinnosti mezi Ruskem
a zeměmi EU. V jaké fázi je
dohoda o bezvízovém styku
dnes?
Nic nového se neděje. V červnu tohoto roku představilo Rusko svůj návrh, jak by měl takový bezvízový styk vypadat, ale
od té doby ještě nepřišla reakce.
Evropská komise totiž teď nedokáže přijmout jiné návrhy než ty,
které sama napsala. Po technické
stránce je bezvízový režim velmi
 Rusko
jednoduchý a všechny problémy
jsou snadno řešitelné. Nyní ruští občané dostávají biometrické
pasy. Biometrický pas je vlastně
takové vízum, na základě kterého
jste evidováni v počítači navždy.
Pokud v nějaké zemi v Schengenském prostoru něco provedete, příště vás tam už nepustí. Biometriku totiž nezměníte.
Takže vízum představuje jenom takový symbol. Samozřejmě, že probíhají technické přípravy k bezvízovému režimu
a ověřuje se, jestli ruské biometrické pasy splňují mezinárodní
kritéria. Jde vesměs o problémy
technického rázu a s trochou politické vůle se dají vyřešit. A právě politická vůle tu chybí. Evropská unie uvádí mnoho důvodů,
proč není možné bezvízový styk
zavést. Jeden z argumentů, který
mně osobně přijde dost podivný,
mluví o tom, že přece není možné zavést jej dříve s Ruskem než
s Ukrajinou, Moldavskem a Běloruskem. Jak může EU politicky
upřednostnit Rusko před zmiňovanými zeměmi.
usiluje o přijetí do
WTO od roku 1993. Přiblížilo se Rusko vstupu do WTO
v roce 2010?
Těžko říct. Všude okolo slyšíme optimistické zprávy o tom, že
Rusko do WTO vstoupí tento či
příští rok. Je to takový nekonečný
příběh. Nyní se zdá, že vyjednávání s hlavními aktéry, kteří rozhodují o vstupu, skončila. Naposledy se jednalo s USA. Zdálo by
se, že vstupu nic nebrání, je zde
ovšem jedna významná překážka a tou je Gruzie – člen WTO.
A Gruzie, která má pochopitelně
jinak velmi málo nástrojů jak na
Rusko působit, může vstup Ruska do WTO využít k prosazení
svých zájmů, například k uznání suverenity. Což je pro Rusko
politicky nepřijatelné. Takže to
může zase způsobit zdržení.
Navíc ruská veřejnost z připojení k WTO není zrovna nadšená.
Ruská ekonomika je založená na
surovinách a WTO trh s ropou,
plynem a dalšími nerostnými surovinami nereguluje. V případě výrobního průmyslu a služeb
Myslím si, že o této otázce se bude ještě pár let diskutovat a jsem si jistý tím, že se EU
a Rusko dohodnou, protože obě
strany potřebují zintenzivnit vzájemný obchod a stimulovat ekonomiku, takže dříve nebo později ekonomický zájem převáží.
Odhaduji, že to nebude trvat déle
než pět let.
 Nedávno jsme byli svědky
otevření nového ropovodu
mezi Čínou a Ruskem. Jde
o nový trend? Zaměřuje se
Rusko na nové trhy v odvětví ropy a plynu?
Víte, Rusko se musí zaměřit na
nové trhy v Asii. EU nemá monopol na ruské zdroje. Je sice největším spotřebitelem ruské ropy
a Rusko v žádném případě nechce
EU diskriminovat, ale je zcela nelogické, aby se země, která se ze
dvou třetin nachází v Asii, v podstatě vůbec nepodílela na energetické spolupráci v tomto regionu.
Podíl ruského plynu na celkovém
objemu plynu obchodovaného
v Asii představuje pouze 0,002
%. A to je naprosto neuvěřitelné.
Rusko se musí soustředit na rozvíjení spolupráce nejen s Čínou,
ale i s ostatními asijskými zeměmi – Japonskem, Koreou, Singapurem a dalšími. Zaprvé kvůli
novým trhům a zadruhé proto, že
Rusko potřebuje vybudovat infrastrukturu na Sibiři a na východě země. To může do této oblasti přilákat investory nejen z Číny,
ale i z USA, Japonska a samozřejmě z Evropy. Evropští politici také neustále opakují požadavek na diverzifikaci – snížit podíl
ruského plynu a ruské ropy na
evropském trhu a najít jiné zdroje. Takže ať už z důvodů politických, ekonomických nebo z důvodů souvisejících s globálním
oteplováním se Evropa bude snažit omezit spotřebu, tedy omezit
poptávku. Rusko si tedy logicky
potřebuje najít nové odběratele.
To je zkrátka byznys, nic osobního. Myslím, že Rusko potřebuje jít na východ, kde je ovšem
situace hodně jiná než v Evropě.
Uvedu malý příklad: po jednání
s Číňany ohledně dodávek plynu
se novináři ptali místopředsedy
vlády pro energetiku, jak jednání dopadlo. A dostalo se jim této
odpovědi: „Jednání šlo výborně! Vý-bor-ně! Shodli jsme se na
všem kromě ceny.“ Autor: Stanislava Černovská
Foto: Pavel Cízner
economix
reformovat instituce. Podívejte
se jen na Lisabonskou smlouvu,
která měla EU sjednotit. Výsledek je opačný. V tomto stavu jsou
pro Rusko, stejně jako pro ostatní státy mimo EU, výhodnější
dvoustranné dohody se státy, které mají o spolupráci zájem.
Když se podíváte na dvoustranné smlouvy, nejen s tradičními
partnery, jako je Německo, Francie nebo Itálie, ale i se středně
velkými evropskými státy, existuje tam prostor pro rozšiřování
spolupráce. A rozhodně to není
přes EU. Rusko potřebuje s Evropou spolupracovat, jelikož, jak
řekl prezident Medveděv, evropské technologie a management
vždycky přispívaly k modernizaci
Ruska. Ale znovu říkám, že se tu
bavíme o jednáních s konkrétními zeměmi, ne s EU jako celkem.
 Myslíte si, že obchodování
a vztahy mezi Ruskem a Českou republikou jsou v současné době intenzivnější?
Všeobecně jsou teď vztahy
mezi ČR a Ruskem více méně
dobré. Samozřejmě zde existuje
vysoká míra nedůvěry, což je částečně dáno historicky a částečně
to souvisí s nedávnou energetickou krizí. Válka s plynem ovlivnila jak Českou republiku, tak celou Evropskou unii, kterou v tom
momentě zastupoval Mirek Topolánek jako premiér předsedající
země. A jak jsem pochopil, jeho
zkušenosti z vyjednávání s ruskou
stranou nebyly zrovna pozitivní. Celkově pramení tahle nedůvěra z různých politických vlivů,
které ale postupně vymizí, jelikož celá politická mapa se mění.
 Když už jsme nakousli téma
energetické krize, máme se
do budoucna obávat nového
přerušení dodávek?
Ne, není potřeba se obávat.
Většinou se z přerušení dodávek plynu v roce 2009 viní Rusko. Ale v tomto konkrétním případě si myslím, že zodpovědnost
by měla být minimálně rovnoměrně rozdělena mezi Moskvu
a Kyjev. Důvody byly tehdy čistě politické. Nyní se situace změnila. Juščenko již skončil, a byť
si nemyslím, že Rusko bude mít
se současnou ukrajinskou vládou
nějak excelentní vztahy – Janukovyč není zase tak proruský,
jak spousta lidí na Západě říká –,
jsem si jistý, že Rusko ani Ukrajina nechtějí přicházet o peníze.
Obě země udělají všechno pro
– 4 / 2010
17
rozhovor
18
rozhovor
Paul Wolfowitz:
„Potřebujeme, aby Číňané kupovali
naše dluhopisy,
Číňané zase potřebují americký trh.“
Světově uznávaný ekonom Paul
Wolfowitz se účastnil konference
Forum 2000 v Praze a souhlasil, že
poskytne časopisu Economix rozhovor. Jeho program byl však tak nabitý, že se rozhovor nakonec uskutečnil až na poslední chvíli v kavárně
odletové haly Terminálu 2 na pražském ruzyňském letišti.
Paul Wolfowitz působil na mnoha velmi
významných postech. V letech 2001–2005
byl náměstkem ministra obrany USA Donalda Rumsfelda a v období 2005 až 2007
byl prezidentem Světové banky. Byl také
velvyslancem USA v Indonésii a zvláštním
asistentem pro jednání o omezení strategických zbraní. Působil jako děkan na Johns
Hopkins University a učil na Yale University. Vystudoval matematiku na Cornell University a doktorát z politologie získal na
University of Chicago. V současnosti působí jako Visiting Scholar v American Enterprise Institute for Public Policy Research
a od roku 2008 se stal předsedou Americkotchajwanské obchodní komory.
Pane Wolfowitzi, když vezmu v úvahu
všechny pozice, které jste zastával, napadá mě ohromná spousta otázek. Ale
raději začněme něčím jednoduchým.
Jak jste si užil pobyt v Praze?
Praha je úžasné a krásné město, je v ní tolik kultury, tolik historie. A měl jsem také
štěstí na počasí. Takže jsem si to moc užil.
Byla to vaše první návštěva Prahy?
Ne, byl jsem tu na konferenci Forum 2000
již v roce 2007. Byl jsem v Praze i v roce
2006, když Česká republika graduovala ze
Světové banky (ČR přestala být příjemcem
mezinárodní pomoci, pozn. red.). A úplně
poprvé jsem tu byl v roce 1991, kdy prezident Václav Havel a generální tajemník
NATO Manfred Wörner zorganizovali první a poslední setkání zemí Varšavské smlouvy a zemí NATO.
To musela být dost zvláštní schůzka.
Bylo to opravdu pozoruhodné. Proces
rozpuštění Varšavské smlouvy ještě nebyl tehdy úplně dokončen a nesovětští členové Varšavské smlouvy byli na sovětské
představitele o hodně tvrdší, než jsme byli
my, jako zástupci NATO. Také jsme tam
tehdy poprvé mluvili o rozšíření NATO
a o tom, jak přiblížit Československo
k NATO.
economix
– 4 / 2010
Jaká byla tehdy vaše pozice?
Byl jsem muž číslo tři na ministerstvu
obrany pod Dickem Cheneyem.
Můžete nějak porovnat tehdejší Prahu
s tou, kterou jste viděl dnes?
Dřív byla taková pochmurnější, člověk
měl pocit, jako by bylo časně ráno a Praha
se právě probudila ze snu a ještě byla hodně rozespalá. Domy byly krásné, ale nebyly tak dobře udržované. Také si pamatuji na
setkání s panem Dubčekem. Myslel jsem
si, že bude mít alespoň radost z toho, jak se
věci změnily. Ale byl tak smutný z toho, jak
byl jeho život promarněný. V zásadě to bylo
velmi smutné.
Máte polské kořeny. Jste spokojený
s tím, jak se střední Evropa vyvíjí?
Celkově ano, ale jak mi tu někdo říkal, zabere hodně času, než se země zotaví z padesáti let nacismu a komunismu. Řekněme to
ale takhle: myslím si, že v roce 1991 by jen
málo lidí věřilo, že se dnes bude střední Evropě dařit tak dobře, jak se jí daří. To není
důvod k sebeuspokojení, ale rozhodně je to
důvod k radosti.
19
Neříkáte tedy, že by měly americké jednotky v Iráku zůstat trvale, aby zajistily
stabilitu tak, jako je to nyní na Korejském poloostrově?
Nejde vstoupit dvakrát do jedné řeky. Dokud nás Iráčané chtějí, je pravděpodobně
v našem zájmu tam být. Může to být dlouhá
doba, může to být krátká doba. Já doufám,
a je to možná trochu moc optimistické, že
Írán se zase vrátí mezi normální země a region bude stabilnější a o naši přítomnost už
nebude zájem. Taková situace by mi absolutně vyhovovala.
Souhlasíte se současnou strategií prezidenta Obamy v Afghánistánu?
V zásadě ano, ovšem ten problém je velmi
složitý. Myslím si, že se ukáže, že to bude
náročnější než v Iráku. Je tam obtížný terén,
obtížná práce s lidmi, země v podstatě nikdy ve své historii neměla centrální vládu.
Říkáme Obamova strategie, ale ani on sám
si není jistý, co bude dělat za půl roku. V zásadě to ale, myslím, dělají dobře.
Na konferenci Forum 2000 jste vystupoval v panelu, ve kterém se hovořilo o jaderném odzbrojení. Jaké šance má podle
vás „Svět bez jaderných zbraní“, o kterém mluvil při svém projevu přibližně
před rokem v Praze Barack Obama?
Nechci říkat, jestli to je vůbec z principu možné, ale určitě to není možné v blízké budoucnosti. Musíme se na ten problém
dívat realisticky a hodně přemýšlet. Jednoduše říct, že nemáme rádi nukleární zbraně,
je velmi jednoduché a všichni se na té větě
shodneme. Tím, že ale řekneme, že chceme
svět bez jaderných zbraní, se tomu světu neblížíme, ba naopak, možná si tu cestu komplikujeme, protože lidé tak tráví čas něčím,
co není realistické.
Nechci dělat nějaké unáhlené závěry, protože ten problém je velice složitý, a nemyslím si, že bych znal řešení, ale řekněme to
takhle: pokud někdo dokáže zařídit, aby Írán
ukončil své snahy o získání jaderné zbraně,
přiblíží nás světu bez jaderných zbraní více
než patnáct rezolucí OSN.
Má tedy dohoda podepsaná v Praze prezidenty Obamou a Medveděvem nějaký
reálný dopad?
Trošku ano, je to další dohoda mezi USA
a Ruskem směřující ke snížení jaderného arzenálu. Pravděpodobně se však blížíme k bodu, kdy již tyto dvě země nebudou
dělat více, pokud nebudou stejné kroky činit i ostatní země. Svět se ohromně změnil.
Do roku 1989 byla největší hrozbou pro mír
a bezpečnost ve světě jaderná válka mezi
USA a Sovětským svazem. A tahle hrozba
dnes zcela zmizela.
Takže co je dnes ta velká hrozba?
Těžko říct. V Americe je jeden baseballista, který řekl: „Je velmi nebezpečné dělat předpovědi, zejména ty do
budoucnosti.”
Myslím, že v tuto chvíli je terorismus pod
kontrolou, alespoň z větší části. Ačkoli se
bojím, že pokud někdy teroristé dostanou
do ruky jadernou nebo biologickou zbraň,
svět se navždy změní.
Další nebezpečí vidím v trochu vzdálenější budoucnosti. Již dlouho si užíváme
dobu jistého klidu, kdy se velké země ani
nepřiblížily vzájemnému válečnému konfliktu. Neříkám, že se k tomu schyluje, ale
za nějakých deset nebo dvacet let může být
ta obava opodstatněná. Před sto lety vypadal
svět poměrně mírumilovně. Pak přišly události roku 1914 a všechno bylo jinak. Takže to nejhorší, co by se mohlo stát, je, že by
spolu začaly válčit velké země.
Vy jste učil na univerzitě – Yale a Johns
Hopkins. Z toho, co jste viděl u svých
studentů, čeká nás světlá budoucnost?
Myslím, že dnes mají studenti výborné
příležitosti. Občas zaslechnu pesimistické
hlasy, jak naše děti nemají naději žít si tak
dobře, jak si žijeme my teď. To je věta vycházející z nějakých ekonomických ukazatelů. Ale my teď žijeme v úžasné době, která
dává všem obrovskou příležitost něco nového vytvářet.
Chtěl byste dnes být studentem?
Všichni bychom chtěli být mladší. Víte,
ona pravda je taková, že když jsem já byl
studentem, svět nevypadal moc radostně.
Dokončil jsem Cornell University v roce
1965, takže během karibské krize jsem
byl v druhém ročníku. A to jsme si nebyli
jistí, jestli se dožijeme třetího ročníku, ba
ani dalšího týdne. Pak byla válka ve Vietnamu. Takže celkově se děla spousta špatných věcí. Ta doba ze mě možná udělala příliš velkého optimistu, ale myslím si,
že lidé mají dost velké slovo v tom, jaký
bude svět, který vytvářejí. Pesimisté vytvoří pochmurný a neradostný svět, ale pokud
si udržíte optimismus, příležitosti jsou
ohromné.
Mezi svými studenty jste viděl pesimisty
nebo optimisty?
Když jsem učil v devadesátých letech, setkával jsem se spíš s optimismem. Teď nejsem se studenty dost v kontaktu, takže nevím, jestli se to nějak změnilo, ale doufám,
že ne.
Chcete ještě něco sdělit čtenářům
Economixu?
Snad jen, že Praha je nejen geografickým
centrem Evropy, ale svého času bývala i jejím kulturním a politickým centrem. Česká
republika je malá země, ale má velký vliv.
Pokud zařídíte, aby prosperovala, pomůžete
tím všem. Autor: Štěpán Mejzlík
Foto: Archiv
– 4 / 2010
V jednom z vašich článků pro New York
Times ze srpna 2010 porovnáváte současnou situaci v Iráku se situací na Korejském poloostrově po válce v padesátých letech. Myslíte si, že nejlepší
strategií pro mír a stabilitu v regionu je
stálá americká vojenská přítomnost?
V tom článku jsem říkal, že ať tak či tak
jsme zavázáni stáhnout všechny naše vojáky
do konce příštího roku. Ale pokud se Iráčané vyjádří v tom smyslu, že by si jistou naši
přítomnost ve své zemi přáli, myslím, že by
o tom měly Spojené státy seriózně uvažovat.
Myslím, že by Iráčané nepožadovali, abychom se přímo podíleli na udržování pořádku v zemi. Od toho tam jsou oni. Ale zkrátka žijí v nebezpečné oblasti, jsou mezi Sýrií
a Íránem. Možná řeknou, že by přivítali jistou záruku bezpečnosti plynoucí z americké přítomnosti. Myslím, že by to bylo oboustranně výhodné.
Dotkněme se teď trošku Asie. Nedávno
se rozvířila debata o tom, že Číňané mohou použít své americké dluhopisy jako
zbraň proti Spojeným státům. Myslíte
si, že je ta obava opodstatněná?
Já se domnívám, že jsme na sobě příliš závislí, a to platí oboustranně. My potřebujeme, aby Číňané nadále kupovali naše dluhopisy, Číňané potřebují bezpečný instrument,
kam svoje peníze ukládat. A nejdůležitější
je, že potřebují americký trh. Pokud o tom
pochybujete, podívejte se, co řekl čínský
premiér v Bruselu. Řekl: „Pokud dovolíme,
aby naše měna posilovala, povede to v Číně
k masivní nezaměstnanosti a nestabilitě.“
Tím v podstatě říká: „Nemůžeme dále pokračovat s naší exportně orientovanou ekonomikou, máme problém.“ Takže Číňané
potřebují přijít na to, jak snížit závislost na
exportu, my zase potřebujeme snížit naši závislost na importu. Obě země jsou na jedné lodi.
economix
rozhovor
20
rozhovor
Miroslav Singer:
„Práce v centrální bance má vyšší výšky
a nižší spodky než v soukromém sektoru.“
 ...a
Miroslav Singer je absolventem VŠE, v roce 1991
získal stipendium na doktorské studium v USA.
Krátce po návratu do stále se transformující České republiky se stal v roce
1995 hlavním ekonomem
Expandia Finance. V roce
2001 nastoupil jako ředitel do skupiny služeb podnikům společnosti PricewaterhouseCoopers ČR.
Členem bankovní rady
a viceguvernérem České
národní banky se Miroslav
Singer stal v únoru 2005.
S platností od 1. července
2010 ho prezident republiky Václav Klaus jmenoval
guvernérem ČNB.
economix
– 4 / 2010
 Pane
guvernére, nedávno
jste v České televizi hovořil
o tom, že centrální banka už
není „tak klidnej byznys“.
Jaký byznys to je dnes?
Je mnohem méně klidný než
v době, kdy jsem začínal. Ale
mnohem klidnější než na podzim roku 2008. Teď už to není
o nějakém vzrušení ohledně finančního sektoru jako takového, ale spíše ohledně institucionálních změn, které finanční
sektor prodělává.
 Ve vašem životopise čtu: „Po
ukončení studia na VŠE jste
v roce 1991 získal stipendium na doktorandském studiu na University of Pittsburgh.“ Dnes nám to možná
nepřijde tak dobrodružné,
ale v roce 1991 to musel být
tvrdý náraz na realitu...
Já se nemohu ubránit dojmu,
že tak hrozné to nebylo. Hrozné
to bylo v tom, dostat se tam. Na
letenku jsem tehdy neměl ani já,
ani moje rodina, pokud si pamatuji. Takže jsem v podstatě „žebral“, psal jsem nadacím. Nakonec
se našla jedna, které jsem dříve
pomáhal, a ta mi zaplatila jednosměrnou letenku do Pittsburghu.
 ...kde jste zůstal další čtyři
roky...
Ano, asi tři a půl roku. Vzdělanostně to nebylo tak těžké.
Na VŠE jsem dělal matematické metody v ekonomii. Myslím
si, že z ekonomky tehdy nebyl
lepší směr, ze kterého se dostat
na doktorát do Pittsburghu. Teď
by to asi bylo těžší. Pokud vím,
tak na VŠE se začínají omezovat věci, které tvoří kurikulum,
které by měl vysokoškolský
student se zájmem o ekonomii
umět – to znamená hlavně matematika. Navíc některé fakulty
si začínají samy vyučovat ekonomii, protože ta od Národohospodářské fakulty jim přijde moc
těžká.
 O vašem pobytu v USA jsem
četl dost šílené historky. Jak
jste bydlel v černošské čtvrti, jak jste přežíval s dolarem a devatenácti centy na
den...
Ano, to byl s kolegou náš
osobní měsíční rekord, co se
týče útraty. Víte, na té historce
není nic tak šíleného. Máte nějakých 950 dolarů ze stipendia,
z toho potřebujete ušetřit na letenku do Prahy, kam chcete letět na Vánoce, protože tam máte
přítelkyni. Musíte si ušetřit na
učebnice, na nájem, zaplatit
daně. Takže na život vám už tak
ohromné peníze nezbývají.
 O čem jste psal doktorskou
práci, kterou jste v Pittsburghu obhajoval?
Dal jsem dohromady tři články, z nichž dva už v té době byly
publikovány v solidních časopisech. Všechny byly svázány tématem přechodu na volný
trh a tehdejšího vývoje korporátního světa v Československu. Jak se vytváří poptávka po
práci, jaká je její pružnost vůči
mzdám, daním, nabídce práce.
Šlo i o to, kdo, jak a proč měl
zájem koupit firmy v kuponové
privatizaci.
 Co bylo po návratu do
vlasti?
Nejdříve jsem zůstal rok
v Akademii věd ČR a dělal Honzovi Švejnarovi zástupce ředitele na CERGE. Tam jsem se snažil získávat granty pro výzkum.
Na půl úvazku jsem ještě dělal
v Národohospodářském ústavu.
ve dvaceti sedmi letech
jste se pak stal hlavním ekonomem Expandia Finance.
Předtím jsem byl v dozorčí radě a posléze v představenstvu České pojišťovny. Pak
jsem dostal nabídku od skupiny Expandia, která mi připadala zajímavá.
 V sedmadvaceti je to dost
brzy, nemyslíte?
Víte, tehdy byla úplně jiná
doba. Nezapomeňte, že jsem byl
první, kdo se vrátil s doktorátem, takže už tehdy jsem byl poměrně vidět. Všechno také probíhalo mnohem méně formálně
než dnes. Přišli za mnou majitelé Expandie a ptali se, co si
myslím o kurzu koruny a o polské kuponové knížce. I na základě mých výpočtů pak začali
do polské kuponové knížky investovat a mezi tím mi nabídli,
abych k nim šel.
 To zní skutečně jako jiná
doba.
Dnes je pro vás možná šokující, že někdo žil v polorozpadlém domě za dolar devatenáct,
ale na druhou stranu ta doba přinášela příležitosti pro lidi, kteří
byli ochotní to udělat. Všichni,
které jsem na těch zahraničních
školách potkal, jsou dnes na vysokých pozicích a daří se jim.
Ono je to logické, zafungoval
self-selection. A při vší skromnosti, to nebyl vzorek průměrných lidí. To byli lidé, kteří byli
ochotni riskovat.
 Sám učíte na vysoké škole,
je to dnes jiné?
Vy máte mnohem lepší materiální zabezpečení a možnost vyjet ven. Špatný zpětný
efekt je, že vás to méně tlačí do
toho dobrodružství. Proč riskovat všechno? Já jsem letěl do
USA s příslovečnými sto dolary v kapse. To jsou samozřejmě
velká dobrodružství, když se na
to díváme teď zpětně, ale člověk k nim byl tažen tím, že cítil
nějakou velkou příležitost. Pro
vás jsou ty příležitosti relativně
menší. Tady stojí za to si přečíst
Adamsovy knížky o Dilbertovi.
Říká tam, že pobídka do práce
21
Já jsem vždy říkal, že ten
projekt musí být dobře řízený
a musí získat celospolečenský
konsenzus. Praha by to asi musela vzít z trošku jiného konce
po manažerské stránce. Vedení
města by se tomu muselo soustavně věnovat. To nejde někomu nechat.
 Je podle vás tedy reálné, aby
Praha v horizontu nějakých
deseti, dvaceti let olympiádu uspořádala?
Praha by zvládla malou olympiádu, která by vyhrála proto, že
znuděnost monstrózními olympiádami stoupá. Peking byl vrchol, co už chcete mít většího?
Teď bude Londýn, další velké
soustředěné centrum ve městě, které se samo tím pádem do
her ani moc nezapojí. Město
pak olympiádou nežije. Naopak
když jsem byl v Turíně, atmosféra v ulicích tam byla lidsky
strašně příjemná. Nebo Německo skvěle zvládlo mistrovství
světa ve fotbale. Byl jsem na zápase ve městě, jehož jméno si
dnes už nevybavuji, a to město
žilo. Bylo cítit, že lidi tomu dali
všechno.
 Jak vás poslouchám, vypadáte jako nadšený sportovní
fanoušek...
V nějakých třiceti letech jsem
zjistil, že je pro mě velký odpočinek jít na fotbal nebo na hokej.
A když byla výluka NHL a bylo
možné tady vidět ty úplné mistry, řekl jsem si, že by byla škoda to propásnout. A tak jsem začal chodit.
 Máte jeden tým, kterému
fandíte?
Jasně, Sparta.
 Půjdete se podívat na zahájení NHL?
Ne, teď mám období sklizně. (Miroslav Singer je vášnivý vinař a rozhovor proběhl
na konci září 2010, pozn. red.)
Pokud o víkendu necestuji, tak
sklízím.
 Jaká bude letos úroda?
Vypadá to dobře, chtělo by to
ještě sluníčko.
 Abychom dokončili váš profil: Jak jste se z byznysu dostal do centrální banky?
Dostal jsem nabídku stát se
viceguvernérem, kterou jsem
přijal. Na zbytek byste se asi
měl ptát mého předchůdce. On
moje jmenování minimálně dost
zrychlil.
 Baví vás práce v centrální
bance víc než v soukromém
sektoru?
Ta práce má vyšší výšky
a nižší spodky. Mě baví pracovat s lidmi, kteří jsou vážně velmi dobří. Je úžasné potkávat se
se skutečnou elitou ekonomie.
Je u toho ale také spousta schůzek o ničem, snahy řešit problémy tím, že vznikne nový úřad
tu či onde, u nás nebo v Evropě. Při vší úctě k nim, některé vrstvy ve státní sféře nemají kvalitu, na kterou jsem si
zvykl ať už ve financích nebo
v PricewaterhouseCoopers.
 A jaké to bylo v soukromém
sektoru?
Já jsem se v PricewaterhouseCoopers hodně bavil. Jednak
byl člověk jasně odpovědný
a mělo to jasné výstupy, ale také
to byla velmi různorodá práce.
Třeba jsem v jednu chvíli pracoval na prodeji portfolia pohledávek, které už nechtěl prodávat
ani konkurzní správce, do toho
jsem zároveň řešil průmyslový
konglomerát, k tomu tam v tu
samou chvíli byla olympijská
studie. To byla prostě zábava.
 Je krásné slyšet, že v PricewaterhouseCoopers může
být zábava...
Tak pozor! V různých částech
PricewaterhouseCoopers ji musíte čerpat z různých činností. Je
charakteristické, že v restrukturalizacích byli trochu jiní lidé
než ti, co dělali daně nebo audit.
Každopádně to, co jsem dělal já,
byla zábava.
 Kde se vidíte za nějakých
patnáct, dvacet let?
Nevím, nikdy jsem o tom nepotřeboval přemýšlet. Nepřemýšlel jsem o tom, že chci dostat nabídku do ČNB, ani o tom,
že chci k PricewaterhouseCoopers nebo do Expandie. Věděl
jsem, že udělat si rychle kvalitní ekonomické vzdělání bude
přínosné pro můj život. Ale pak
už ty nabídky vlastně přicházely. Měl jsem jednoho předchůdce, který říkal, že jedinou konstantou jeho života je změna.
Nebýt toho, že pozice v ČNB
mě vede k loajalitě, tak bych se
k těm změnám hlásil i dnes. Ale
zpětně o tom nepřemýšlím. Pokud jde o budoucnost, nechám
se překvapit.
 Jaký jste byl žák na základní
a střední škole? Říkali vám,
že to někam dotáhnete?
Myslím, že jsem byl vnímán
jako poměrně chytrý a dost nedisciplinovaný. Já jsem se ve
škole nudil, což jsem řešil třeba
tím, že jsem si četl pod lavicí.
 Už tehdy to byly ekonomické spisy?
V té době mnoho ekonomických spisů nebylo. Leda Marx.
Toho jsem přečetl na vysoké
škole, už proto, že nás pořád
učitelé kritizovali, že neznáme
ty citáty, které jsme měli umět
na seminář, tak jsem si tehdy
přečetl Kapitál, což je výkon,
který bych dnes nepovažoval za
nutný pro někoho, kdo se chce
živit ekonomií, ale tehdy jsem to
udělal. Ale že bych si pod lavicí
v sedmé třídě četl ekonomické
spisy, to ne. Taky jsem se radši jako jeden z prvních naučil
programovat.
 Pokud jde o čtení, co by
dnes podle vás měli studenti číst?
Doporučenou literaturu.
Anglicky.
 Vzpomínám si, že Jan Švejnar při své kandidatuře na
prezidenta hovořil o nutnosti strategie, kterou by si
měla Česká republika zvolit. Kde je podle vás místo
České republiky v dnešním
globalizovaném světě?
Já si myslím, že je to hrozná
fráze. Představa, že si tržní ekonomika volí strategie, kam se
chce dostat, s výjimkou, že si
řekne rozpočtové priority a že
se jí podaří dosáhnout konsenzu na několik volebních období,
tak všechno nad to je iluze. Realita ukazuje, že plánování nefunguje. Kdyby fungovalo, tak
já bych nešel studovat do Spojených států a dneska bychom řešili boj o zrno a ne, kam máte
vyjet z vysoké školy a jaké jazyky se učit. Autor: Štěpán Mejzlík
– 4 / 2010
na Divokém západě v 19. století
být sněden kojotem nebo nebýt
sněden kojotem je mnohem vyšší než pobídka do práce dnes na
základě změny mezi jezdit hyundaiem nebo jezdit porschem.
 Jak se tedy nenechat ukolébat materiálním zabezpečením, o kterém mluvíte?
Pořád byste se měli snažit dostat ven a vystavit se situacím,
v nichž sami získáte sebedůvěru
tím, že jste schopní přežít a nakonec se tam „promlátit“ a vyznat. Dokonce bych řekl, že to
totiž činí lidi zaměstnatelnějšími a kariéra jim přichází rychleji. Když jsem najímal lidi, tak
mě vždycky zajímalo, jestli ten
člověk vyjel ven.
 Je to dnes ještě pořád Amerika, kam se vydat?
To vystavení se novému prostředí je dobré. Dobrodružnější povahy bych však posílal do
Asie. Nebo do Ruska.
 Když jste pracoval v PricewaterhouseCoopers, mimo
jiné jste vedl projekt Marketingové a finanční studie
potenciálního uspořádání
olympijských her v Praze.
Jak vidíte možnost uspořádání olympiády v Praze
dnes?
Víte, z planetárního hlediska je
subvence olympijských her nesmysl. Ale do pořadatelské země,
i za cenu toho, že do toho vrazí
peníze stát, to přinese spoustu
peněz, které by tam jinak nepřitekly. Metodika je na tohle docela dobře vyvinutá a u mnoha států to i vyšlo. Například Sydney
dodnes vnímá svou olympiádu
z hlediska rozpočtu jako pozitivní věc. Korea si ze své vzala taky
hodně. Pomohla jí zlomit image
země, která umí jen levné plastové hračky a mizerná auta.
 Vyšlo by to v případě
Prahy?
economix
rozhovor
22
r o z h ovo r, z p r a vo d a j s t v í
Professor Emeritus Jan Kmenta
Jméno Jan Kmenta
se v české společnosti příliš neskloňuje. Jen zasvěcení
vědí, že jde o světově uznávaného
ekonoma, přesněji
ekonometra. Jeho
kniha Elements of
Econometrics patří ve Spojených
státech a v Austrálii k základní literatuře každého studenta daného
oboru. Krátce po nastolení komunistického režimu v Československu
emigroval přes Německo do Austrálie, kde vystudoval bakaláře. Doktorát z ekonomie získal na Stanford
University. Dnes působí na University of Michigan jako emeritní profesor a hostuje na CERGE-EI v Praze.
A to zdaleka není kompletní výčet
jeho bohaté a úspěšné akademické
kariéry.
Ekonometrie je považována za vědeckou
disciplínu nacházející se na pomezí matematiky, statistiky a ekonomie. Za její
cíl je považováno ověření ekonomických
teorií pomocí pozorovatelných dat či odhalení nových kvantitativních vztahů
mezi ekonomickými procesy. Je přípustné, že mohou existovat ekonomické jevy,
které nelze ekonometrií ověřit?
Samozřejmě, že existují ekonomické jevy,
které nemohou býti statisticky testovány.
Výborným příkladem je jev „ekonomické
integrity“, tedy důvěry a spolehlivosti ekonomických činitelů. (Viz rozhovor s Annou
Bernasek uveřejněný v Hospodářských novinách 20. 9. 2010 o její knize Economics of
Integrity, pozn. Jana Kmenty). Integrita se
prostě nedá měřit!
Existuje pro vás v oblasti ekonometrie
nějaký známý vědecký vzor, jehož práce
a závěry jsou vám blízké?
Pro mě je vedoucím principem zásada filosofa vědy Karla Poppera týkající se vědeckého výzkumu. Podle Poppera není „vědeckým“ jakýkoliv teoretický výzkum, který
není doprovázen popisem možného pozorování, které by mohlo teoreticky výsledek
vyvrátit.
V nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny jste uvedl, že: „Nejenže by
každý ekonom měl být schopen používat ekonometrické modelování, ale každý ekonometr by měl rozumět ekonomickým teoriím.” Myslíte, že budoucí
vývoj ekonomie a ekonometrie se tímto
bude řídit?
Pokud nebude ekonomický výzkum spojen s empirickými či experimentálními jevy,
budou výsledky bádání silně omezeny. Zda
se bude ekonomický a ekonometrický výzkum ubírat touto cestou, je stále otevřená
otázka. Studentům navštěvujícím semináře
s teoretickým zaměřením doporučuji, aby
se vždy na konci přednášky zeptali, jaké
jsou empirické implementace dosažených
výsledků.
Žijete střídavě v Austrálii, USA a České
republice. Jak se tyto tři země liší přístupem k vědě a výzkumu obecně?
Přístup k vědě je jednoznačně nejlepší
v USA, jak dosvědčuje jeho napodobování
na nových a částečně i starých evropských
univerzitách. V tomto směru je Austrálie poněkud pozadu, ale ubírá se správným směrem. V České republice jsou, podle ruského vzoru, vědecký výzkum a vědecká výuka
rozděleny mezi akademii a univerzity. Je těžké si představit velký pokrok bez spojení výzkumu s výukou, jak je to běžné v Americe.
Příležitostně přednášíte také na pražském institutu CERGE-EI. Můžete nějakým způsobem porovnat mentalitu českých, australských a amerických
studentů?
Mezi americkými a australskými studenty
nejsou velké rozdíly, kromě vyššího ocenění univerzitního vzdělání, v čemž USA dominuje. Studenti CERGE pocházejí nejen
z Česka, ale i z mnoha zemí bývalého Sovětského svazu. Tito studenti jsou typicky
silnější v matematice, ale slabší ve znalosti tržního hospodářství než studenti v USA.
A také se snad občas odlišují v tendenci opisovat jeden od druhého, což je v USA absolutně nepřijatelné. Autor: Lucie Kubečková
Foto: převzaté z ihned.cz
Absolventi.cz
economix
– 4 / 2010
Nová sociální síť
pro studenty, absolventy a zaměstnavatele aneb Školou
to nekončí
Dne 29. září 2010
představila Asociace
Studentů a Absolventů
(ASA) na tiskové konferenci informační platformu pro komunikaci se studenty, absolventy a zaměstnavateli. Nový portál s názvem Absolventi.cz má
již nyní přímou podporu šestnácti vysokých
a dvaceti osmi středních a vyšších odborných škol. Patří proto mezi největší projekty svého druhu v České republice.
Projekt školám umožní získat aktuální kontakty na své absolventy i dlouho po
ukončení jejich studia, rovněž zde mohou
umisťovat veškeré informace o aktuálním
dění na fakultách, dosažených úspěších ve
vědě a výzkumu a zajistit si tak efektivní
a dostupnou propagaci vůči případným zájemcům o studium či spolupráci. Studenti zase ocení především informace, které
jim pomohou lépe a jednodušeji zvládnout
nástrahy studia a také příležitost k udržení
kontaktů s bývalými spolužáky po skončení studia. Firmám projekt nabízí možnost
efektivně oslovit velké množství studentů,
kteří spadají do jejich cílové skupiny. Nezanedbatelný je i ekologický rozměr projektu:
postupné nahrazování klasických nástěnek
plných papírů na chodbách škol nástěnkami
elektronickými na webu.
Celý nápad je zajímavý také tím, že vznikl v hlavách studentů z několika různých vysokých škol, kterým shodně vadila obtížnost
propagace studentských aktivit na jednotlivých školách. Proto se rozhodli vytvořit jednotné médium pro vysokoškoláky, kde by
studenti nebo studentské organizace mohli
přehledně inzerovat svoje aktivity. „Po čase
se k této myšlence přidal absolventský rozměr. Stále jsme studenti, ale za několik let
budeme všichni absolventi a stále budeme
chtít zůstat v kontaktu s univerzitou a svými spolužáky,“ řekl ke vzniku tohoto nápadu Daniel Novák, ředitel projektu Absolventi.cz.
Projekt počítá se zapojením co nejširšího
spektra vzdělávacích institucí, a to od základních až po vysoké školy. Iniciátoři celého nápadu mají zároveň v plánu navazovat
partnerství, která by měla rozvoji projektu
pomoci. Příkladem mohou být již uzavřené
dohody s projekty Česká hlava nebo Junior
Achievement. Autor: Michaela Kalátová
23
názor
Když se dnes ekonom zapojuje do výuky, řeší mnoho paradoxů, kterými by se ještě
před půlgenerací nemusel zabývat. Učící ekonom je zvyklý
na to, že svět kolem nás nemusí fungovat vždy tak jednoduše, jak je popsáno v jakékoli základní učebnici oboru (a věřte,
základní učebnice se tak moc
neliší v tom, co o ekonomii říkají). Upozorňuje vždy, že reální lidé nemusí být kupříkladu
tak jasnozřiví jako jejich učebnicový model, že to ale není vůbec vada na kráse toho základního, nejjednoduššího přístupu
v učebnici, která musí začít od
toho nejjednoduššího předpokladu o lidských schopnostech
a motivacích, než je bude moci
začít upravovat ve vyšších kurzech. Proto až zase uslyšíte nějakého věhlasného mediálního
ekonoma prohlašovat, že to či
ono hned vyvrací základní ekonomickou premisu racionálně se
chovajícího člověka, nedívejte
se na něj jako na spasitele, který „konečně otvírá ekonomům
oči“, nýbrž jako na člověka, který se moc nedostal za tu základní učebnici ekonomie.
Snad nejčastěji bývá jako důkaz toho, že „ekonomové jsou
mimo“, ze základních učebnic
vytažen koncept „dokonalé konkurence“. Student si vezme těch
pět šest základních předpokladů
modelu, koukne na svět kolem
sebe, a ihned usoudí, že prostě
model nemůže fungovat, protože nejsou splněny předpoklady.
Ono upřímně řečeno není třeba chodit daleko, on už takový
samotný předpoklad „na trhu je
nekonečný počet výrobců“ stačí, aby začal pochybovat o tom,
že se narodil s autorem na stejné
planetě (či dokonce ve stejném
kosmu). Někdy by mě moc zajímalo, co si v první chvíli takový
čtenář myslí (já už si svoje pocity nepamatuji). Vážně si myslíte, že jsme jako přednášející natolik uvězněni ve slonovinové
věži a chceme vám věšet na vaše
nosy bulíky – samozřejmě zcela homogenní, vyrobené nekonečnem malých firem se stejnou
technologií výroby bulíků? Ve
víme, že dokonalá konkurence
v normálním životě samozřejmě neexistuje.“ „Vážně? A co
rohlíky?“
Některé základní pravdy
z úvodních kurzů ekonomie však
dnes skutečně padají a tlačí vaše
vyučující (alespoň marginálně)
do rukou psychiatrů. Vezměme
si třeba tu snad nejzákladnější poučku o roli centrální banky
v hospodářské politice. V každé učebnici budete mít napsáno
(a každý přednášející vám bude
vysvětlovat) něco v tom smyslu,
že „kdyby centrální banka kupo-
skutečnosti existují tyto extrémní předpoklady jen díky matematické jednoduchosti – stejně
dobře může dokonalá konkurence fungovat i s předpoklady
z reálného světa bez nekonečen.
Vezměte si třeba pana Bertranda, tomu stačí dvě firmy. Jen je
k tomu potřeba trošinku více logiky v šatech matematiky; a kdy
vám ta naposled potřísnila stránky vaší základní učebnice? Na
druhou stranu je vlastně dobře,
že přistupujete kriticky k psanému textu, jen nesmíte, jak říkají
Angličané (a blbí otročtí překladatelé hollywoodských filmů),
s vaničkou vylít i dítě. V rámci tradice vám tímto předávám
štafetový kolík otázky, které se
kdysi dostalo mně od jednoho
profesora, kterému jsem tehdy,
jako vy, tvrdil: „... ale všichni
vala přímo dluhopisy od vlády,
docházelo by přímo k takzvané
monetizaci dluhu a skrze zvýšení
peněžní zásoby pak přímo k inflaci“. A to jen v první větě, než
bychom uvažovali další možné
následky. Bylo to vždy něco jako
pevný bod, na kterém se mohou
shodnout téměř všichni ekonomové. A učebnice i přednášející
pak dále pokračují něčím ve stylu „No a protože centrální bankéři toto vědí, tak vládní dluhopisy takto nevykupují“. Student
(tedy ten, který zrovna není na
facebooku) si to v přednášce zapíše (pardon, jsem nemoderní:
naťuká), případně v knížce zažlutí zvýrazňovačem (ech, opět:
zažlutí myší, v souboru otazky_k_bakalarce(vseborec.cz
-j8ke7).doc).
Když v ten moment někdo
vyskočíte z lavice a nastavíte
své(mu) přednášející(mu) zrcadlo, odvrátí své oči i celý rychle rudnoucí obličej. (Schválně,
empiricky ověřte a napište výzkumnou zprávu do Economixu; jako experimentální ekonomové budete mezi svými
přáteli děsně moderní.) Uvědomí si totiž, že jste prokoukli
jeho/její poslední naději na záchranu tváře. Že jste si vyhledali, že to, co se dnes eufemisticky
nazývá po celém světě „kvantitativním uvolňováním“ (quantitative easing) není většinou nic
jiného než prachsprostá monetizace dluhu, i když se centrální
bankéři účetními triky snaží alespoň trochu omezit ty učebnicové následky.
I takový profesor ekonomie
si pak večer, když jede tramvají (jsme v Česku) domů, říká,
co jen se to s tím světem děje,
když guvernéři zapomínají na
to, co se učili v prváku. Ve skutečnosti však guvernéři nezapomínají, jen jsou k tomu tlačeni
silou, které je v reálu těžké odolat. Když vám (podle zákulisních zpráv) jako guvernérovi
ECB začne malý francouzský
Napoleon na špičkách vyhrožovat fyzickým násilím, řva přitom z plna hrdla, zapomenete
i vy na prvák. (Naštěstí tady na
vás nikdo u bakalářky řvát nebude, zvláště na progresivních
pracovištích opustivších přežitek ústních zkoušek.) Zákulisní zprávy samozřejmě nemohu
nijak dokázat, proto jim ani nevěřte; tragické je, že je to jediné
možné vysvětlení.
Když je „krize“, prosadí se
cokoli. Občas to může být i konstruktivní – zvláště pro vnitrofiremní očisty bývají hospodářské poklesy užitečné. Důležité
je, aby se výjimka nestala pravidlem. Vzhledem k tomu, že
dnes všeobecně trhy jenom čekají, kdy Bernanke v listopadu
opět rozjede jím samým slíbené rotačky, mám strach o duševní zdraví makroekonomických
přednášejících nejen na našem
ústavu. Buďte k nim proto, alespoň v kapitolách o monetární
politice, shovívaví. Budou vám
vděčni. Autor: Ing. Adam Kovář
economix
Dosti již promlouvalo na
stránkách Economixu
pouze srdce studentovo.
Tento sloupek bude odkrývat něco z toho, co má
„druhá strana barikády“
na srdci; budiž zde ukazováno, že i vyučující mají
svá dilemata a své nejistoty, že nejsou jen roboti
na odříkávání přednášek
a že jejich srdce tepou pro
to, abyste je vy, studenti,
brali tak, jako oni nazývají
vás – tím prastarým vysokoškolským „kolego“.
– 4 / 2010
Sloupek Ing. Adama Kováře (toho, co tepe ekonomy)
24
rozhovor
Konzervativec Roman Joch
Osobnost Romana Jocha
vzbudila mediální pozornost v souvislosti s jeho
jmenováním do funkce poradce premiéra Nečase
pro oblast lidských práv.
Různí aktivisté i média řediteli Občanského institutu
připisovali třeba přívlastky
kontroverzní či radikální.
Vystudoval medicínu, ale
jak sám říká, svedla ho politická filosofie. K politice,
konzervativismu i homosexualitě se pro Economix vyjádřil Roman Joch.
POLITIKA
srpnu 2010 si vás vybral
premiér Petr Nečas za svého
poradce v oblasti zahraniční politiky a lidských práv.
V čem spočívá vaše práce zejména ve jmenované oblasti
lidských práv?
Především v podávání analýz a stanovisek k návrhům nových zákonů, jež se týkají lidských práv. Můj názor je, že
lidská práva, správně chápaná,
jsou svobody osob, nikoli skupinová privilegia. Jsou chráněnou
sférou kolem člověka, do které
by stát měl zasahovat co nejméně; nikoli statky, jež stát z peněz
všech daňových poplatníků přiděluje jen některým. Lidská práva nejsou záležitostí jen menšin
– menšin také, zajisté – ale i většin(y), prostě všech osob. Česká republika má deset milionů
obyvatel a agenda lidských práv
se tedy musí vztahovat na všech
deset milionů, nikoli jen na zlomek populace. Kromě toho jsem
panu premiérovi navrhl rekonstrukci – či rekonstituci – Úřadu zmocněnce pro lidská práva:
sloučení či redukci některých
stávajících rad a výborů pod něj
spadajících, ale i vytvoření či
založení rad a výborů nových
tak, aby odrážely práva, svobody, potřeby a zájmy všech deseti
milionů obyvatel.
 Vystudoval jste medicínu
na Univerzitě Karlově. Proč
jste se již dále nevěnoval studovanému oboru?
Byl jsem sveden. Sveden politickou filosofií. Platón tvrdil, že
filosofie je erotická v doslovném
významu tohoto slova. U mě to
economix
– 4 / 2010
V
platilo v případě filosofie politické. Mimochodem, někdy
mě, především novináři, označují za politologa, kterým však
nejsem a ani jsem nikdy nebyl.
Jsem však studentem politické
filosofie.
 Existuje nějaký rozdíl v přístupu ke konzervativismu v České republice a na
Slovensku?
Konzervativismus je ze všech
politických a myšlenkových
směrů nejrůznorodější. V rámci různých konzervativních postojů je taková variabilita, jakou
nenajdete u ideologií jiných.
Všichni komunisté si myslí víceméně to samé, taktéž všichni fašisté, nacisté, anarchisté,
socialisté, libertariáni atd. Tyto
ideologie jsou oproti konzervativismu strašně monolitní a monolineární, tudíž předvídatelné
a nudné. Když však na druhé
straně naleznete nějakou skupinku konzervativců, zjistíte, že
jejich názory na různé otázky se
velice různí. V tomto smyslu je
konzervativismus velice pestrý,
a proto zajímavý. Jeden bonmot
dokonce říká, že konzervativismů je tolik, kolik je konzervativců – co konzervativec, to jiný
konzervativismus. Rozdíl mezi
konservativismem v Česku a na
Slovensku je ten, že ten druhý je
více tradiční, zatímco ten první
více intelektuální.
KONZERVATIVISMUS
jednom ze svých článků s názvem Proč nejsem
socialistou jste uvedl, že:
„Socialisté se pyšní tím, že
socialismus je morálnější a spravedlivější než svobodná společnost. ,Sociální
spravedlnost‘ a ,solidarita‘
– tak tomu říkají. Avšak to
V
právě socialismus je vrcholně nemorální.“ Co je tak nemorálního na tom, že princip solidarity reflektuje ve
své podstatě to, že schopnosti, vlastnosti a vybavenost jednotlivců ve společnosti jsou odlišné, tudíž by
tato nerovnost měla jít ruku
v ruce právě se solidaritou
jedinců „silnějších“?
Děláte si ze mne legraci, nebo
mě jen tak přátelsky popichujete? Evidentně jste ten esej četla, když z něj citujete. Pak tedy
víte, že následně obsahuje i odpověď na vaši otázku: Solidaritou je, když s někým soucítíte
a chcete mu pomoci. S někým trpícím, v nouzi. Pokud mu pomůžete, pokud mu osobně přispějete na zlepšení jeho údělu, to je
solidarita. Je to ctnost vycházející z lásky k bližnímu. Je solidární a morální, pokud na pomoc
lidem v nouzi vynakládáte své
peníze. Pomoci lidem v nouzi
jest obdivuhodné, pokud dáváte ze svého. Nikoli, když dáváte
z cizího. To je případ toho, čemu
se eufemisticky říká „solidarita“
a „sociální spravedlnost“. Jde
vlastně o prostý politický kšeft:
lidé A, socialističtí politici, zdaní lidi B, nás, daňové poplatníky,
a naše peníze přerozdělí lidem
C, klientele socialistického státu
a voličům socialistických politiků. Na oplátku za to lidé A očekávají, že je lidé C budou volit.
Kde je v tom solidarita?
Jinými slovy, dělat správné věci z donucení nemá žádný šarm. Když vám někdo přiloží ke spánku revolver a přinutí
vás udělat dobrou věc, neznamená to, že on nebo vy jste morální. Morální je, když tu správnou
věc uděláte sama od sebe, dobrovolně a pro dobro věci samé.
Americký pravicový komentátor Glenn Beck si jednou pozval
do studia komunistu. Ten komunista hlásal otřepanou marx-leninskou linii o znárodnění výrobních prostředků. A pak přišla
řeč na charitu: Beck se ho zeptal, kolik procent svého příjmu
na charitu dává. Vysvitlo, že nic.
Že komunista chudým ze svého
nedával nic. Milionář Beck 20 %
svého příjmu rozdává chudým.
Kdo z nich je více solidární – ten
kdo, ze svých mnohamilionových příjmů dává 20 % na charitu, anebo ten, kdo chce všem
lidem, celé společnosti, jejich
majetek ukrást (tj. „zestátnit“)?
 V jednom ze svých článků
jste popsal, že konzervativismus je filosofií společenské změny – říká, že „pokud
není nutné měnit, je nutné
neměnit“, že účelem změny
je zachování (konzervace);
správná změna je ta, která
zachovává to nejlepší ze stávajícího stavu. Změna nemá
být činěna pouze pro změnu; nemá být nikdy rychlá,
náhlá, radikální nebo dalekosáhlá; naopak, změny
mají být pozvolné, postupné,
aby si na ně lidé mohli zvyknout, aby je mohli „strávit“
a „vstřebat“. Není právě
z těchto důvodů konzervativismus postojem, který je
neslučitelný s dnešní rychlou, uspěchanou a neustále
se měnící dobou?
Ano, naprosto, konzervativismus je neslučitelný s dnešní rychlou, uspěchanou a neustále se
měnící dobou. Právě proto je tak
potřebný a správný, neboť dnešní rychlá, uspěchaná a neustále
se měnící doba se mýlí, zatímco konzervativismus má pravdu!
Jak to vysvětlit dětem moderní
doby? Snad nejlépe lyricky či
poeticky. Hanka Zagorová v písni Maluj zase obrázky zpívá:
„Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře / vyzdobené sluníčky přímo od malíře / Cukru na
pět hromádek, čtyři knížky pohádek / dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky / Maloval
jsi obrázky dlaní horkou od lásky / Chroupali jsme oblázky jako
oplatky / Žádné auto v garáži,
jenom pevná zem / Stávali jsme
25
HOMOSEXUALITA
 Jedním z kontroverzních té-
mat ve společnosti je otázka
registrovaných partnerství
a výchovy potomků v homosexuálních svazcích. Co
si myslíte o výchově dětí homosexuálními rodiči?
Kdyby homosexuální páry
byly naprosto věrné a loajální vůči své orientaci, přirozeně
by žádné děti neměly a „homosexuální rodiče“ by byli contradictio in adiecto. Když však lidé
s homosexuální orientací (orientace je orientací, nikoli nutností) mají své vlastní děti – jakkoli
–, mají je právo vychovávat jako
ostatní rodiče. Nikdo však nemá
automatické právo na děti, jež
jeho vlastní nejsou, proto bych
byl proti adopcím dětí homosexuálními páry. S dětmi se prostě experimentovat nemá. Za
ideální považuji, když dítě v rodině poznává jak mužský (otcovský) vzor chování a jednání, tak i vzor ženský (mateřský).
Oba vzory nejsou identické, nýbrž jsou komplementární.
 Lidská sexualita má podle
vás dvě funkce či dva cíle:
funkci pojivovou (udržení
a prohloubení pouta mezi
partnery, jejich náklonnosti a lásky) a funkci plodivou
(schopnost dát vznik novým generacím). Pokud jedna z těchto funkcí či cílů sexuality není naplněna či je
blokována, jde o odklon od
přirozenosti, o deviaci... Homosexuální vztahy nejsou
stejně normální a přirozené
jako vztahy heterosexuální.
Domníváte se, že ani vámi
zmiňovaná funkce pojivá
nemůže být v rámci homosexuálního svazku naplněna?
Samozřejmě pojivová funkce může být naplněna dokonale (dvě osoby stejného pohlaví
a homosexuální orientace mohou nepochybně mít láskyplný, emotivně uspokojivý vztah),
o tom nikdy spor nebyl. Nemůže
však být přirozenou cestou naplněna funkce plodivá. Sexuální
orientaci považuji za věc osobní
a soukromou, vůbec ne za otázku politickou. Soukromí a svoboda každého dospělého člověka
mají být ve spravedlivé společnosti respektovány a činit ze sexuální orientace politickou kauzu je nesprávné. Není to prostě
věc politická, a kdo se z toho
snaží věc politickou dělat, nemá
cit pro soukromí, dekorum a diskrétnost. Autor: Lucie Kubečková
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Anglicky se učím už 21 let. Začal jsem ve školce slovíčky, která jsme měli napsaná na dřevěných kostkách.
Z jedné strany anglicky, z druhé česky. Chodil jsem
na soukromé kurzy, na základní škole a gymnáziu do
povinných hodin. Jezdil jsem do zahraničí, chodil na
jazykovku, nakonec jsem absolvoval půl roku pomaturitního denního studia angličtiny. Čtu knížky, články, koukám na anglická videa na internetu a anglicky mluvené filmy s anglickými titulky. Přesto přese
všechno v angličtině nevynikám.
Nemyslím si, že bych byl na jazyky dřevo. Jen někde v tom studiu nastala chyba. Totiž ta, že jsem neměl ve svém raném mládí
možnost angličtinu slyšet, protože veškerá televizní tvorba byla
dabována do češtiny. Ministerstvo školství nyní přichází s revoluční vizí, ve které doporučuje českým televizím snížit počet pořadů s českým dabingem a upřednostňovat u těch zahraničních
titulkování. Z mého pohledu věc jednoznačně pozitivní, leč přicházející pozdě.
V dobách diktatury byl dabing jednou z metod, jak uvádět zahraniční filmy tak, aby vyhovovaly tehdejším politickým nárokům. Tato potřeba už naštěstí odpadla. Dabing se ale stal tak
běžnou složkou televizního vysílání, že jen těžko budou dramaturgové našich televizí usilovat o jeho redukci. Je sice pravda, že
český dabing dosáhl v porovnání se světem výjimečné kvality. Na
druhou stranu přechod k digitálnímu vysílání znásobil počty televizních kanálů, pročež stoupl počet (zejména zahraničních) pořadů a s tím i poptávka po dabérech. S kvantitou ovšem klesá kvalita
a argument, že u nás ta tradice je velká, tak ztrácí na váze.
Ze zkušeností jak ze školy, tak ze zaměstnání pro mě vychází jedna stále se opakující zkušenost. Vždy mě udivuje, s jakou
lehkostí anglicky konverzují lidé třeba z Rumunska, Chorvatska,
Slovinska nebo i z Maďarska. Když se jich nakonec zeptám, kde
se to v nich rodí, všichni bez výjimky odvětí, že díky filmům či
pohádkám, které už odmalička sledují v originálním znění. Jistě to není jediný důvod, ale troufám si říct, že české školství za
těmi z výše uvedených zemí jistě nezaostává. Tedy zde problém
nebude.
Bohužel, líný český divák toto zcela ignoruje. Nejenže nechápe výukovou složku při poslechu původního znění, ale stejně tak
odmítá problém se ztrátou autenticity uměleckého díla. Šéfové
největších českých televizí tak oprávněně argumentují, že by jim
klesla divácká sledovanost, která je (zejména u komerčních televizí) jedinou, pro jejich chod, zásadní veličinou.
Přinutit televize k jinému chování nelze, jedině snad změnou
zákona. To je ale v příštích pár letech zřejmě nepravděpodobné.
Bohužel, jednou ale někdo bude muset přijít, aby zjistil, že angličtina dnes není cizím jazykem v pravém slova smyslu, ale univerzálním dorozumívacím prostředkem, který bude v budoucnu
muset ovládat každý bez výjimky. Tak jen doufám, že to u nás
nebude moc pozdě.
Autor: Tomáš Vorel jr.
– 4 / 2010
v pasáži frontu na podnájem /
Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky / šetřili jsme na dárky malé jako svět / Svoji lásku
na klíčky zamkli jsme si za víčky / nosila jsem střevíčky sedm
krásných let / Přešla léta talířků, přišlo stoupání / bylo více
halířků, méně milování / učil jsi
mě uhýbat, příliš často nelíbat /
já jsem chtěla kolíbat, tys chtěl
dobýt svět / Maloval jsi obrázky,
krásně, ale bez lásky / bez pláče a nadsázky, studily jak led /
Krásné auto v garáži, přepychový byt / dovolené na pláži, touha
mít a dobýt / lůžko v bílém empíru, všechny šaty na míru / úspěch
výšky Pamíru, dobře jíst a pít /
V noci dlouhé čekání na něžnost
a vyznání / Láska není k dostání, láska musí žít. / Já vím, teď
mi řekneš, že se vůbec nic nezměnilo / že prostě přišlo to, co
jsme si kdysi dávno vysnili / Ale
to ne! Tohle jsme přece nechtěli!
/ Vždyť my vlastně tu naši lásku /
den po dni prodáváme za úspěch
/ za nový koberec do předsíně /
za novou značku auta / Za exotické diapozitivy naší báječné
dovolené. / Proč mi někdy nekoupíš třeba polárku. / Nač je
lásce velký sál, slavné mávání
/ Když nám v dlaních nezůstal
klíček k milování / čím jsou šaty
z brokátů proti vůni akátu / čím
jsou barvy plakátů proti sněženkám / Maluj zase obrázky dlaní
horkou od lásky / Ať jsou radši
oblázky z toho, co teď mám. / Ať
si auto z garáží kdo chce odnese
/ Ať jsme místo na pláži v Šárce
nebo v lese / Ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky / Ať nás
nesou koníčky, kam, to dobře víš
/ Ať se naše prstýnky nepřemění v vzpomínky / Ať máš v očích
plamínky, když mě políbíš.“
Dnešní rychlá, uspěchaná a neustále se měnící doba je
o novém koberci do předsíně,
o nové značce auta, o exotických diapozitivech z „báječné“
dovolené, o šatech z brokátu,
o barvách plakátů. Konzervativismus je o dortu-polárce, o vůni
akátu, sněženkách a plamíncích
v očích při polibcích. Moderní
doba je o věcech, jež jsou pomíjivě vzácné; konzervativismus je
o věcech, jež jsou vzácné trvale.
economix
rozhovor
26
na baru s...
Jiří X. Doležal:
„Kromě represivních složek
bych odstátnil všechno.“
Jiří X. Doležal je jedním z nejvýraznějších novinářů na české scéně. Vystudoval psychologii a od roku 1991
píše do časopisu Reflex, přičemž čtenářskou obec dělí na dvě poloviny –
jednu jeho otevřené chování pobuřuje, druhá v něm nachází zalíbení.
V 90. letech zahájil debatu o socializaci konopí ve společnosti, od roku
2004 pořádá soutěž Reflex Cannabis
Cup. Věnuje se problematice krajně
pravicových extremistických skupin, známá je jeho kritika českých
zákonů omezujících obchod s ohroženými plazy či kritika operačního
systému Linux. Příznivcům opakovaně umožňuje nahlédnout do svého soukromí, naposledy umožnil
on-line přenos svého sňatku se spisovatelkou a psycholožkou Alex Doležalovou Hrouzkovou. Nový projekt
Jiřího X. Doležala má název Zrušme
veřejnoprávní televizi a jeho cílem je
ukázat, „že v době Internetu už není
proč, aby stát nějakým krkolomným
mechanismem typu ,veřejné služby‘
a koncesionářskými poplatky financoval obří a z podstaty veřejnoprávnosti méně efektivní televizi.“
economix
– 4 / 2010
 Mohl
byste spontánně odpovědět, co
vás nejvíc štve?
Blbci. 70 % až 80 % populace jsou zamindrákovaní idioti, kteří něco předstírají
a na něco si hrají. Vytvářejí pro normálního člověka a pro normální chod společnosti
nesmyslný vopruzy a překážky, který jsou
zcela zbytečný. Chcete příklad? Sbírám trilobity a v sobotu jsem byl kopat. Přišel jsem
na jámu, kde byla skupinka tří sběratelů,
kopou, kopou, až vykopou krásného sedmicentimetrového trilobita. 520 milionů let byl
v zemi a čekal, aby teď přišel sběratel, který ho vykope, vezme kladivo a začne oklepávat ten zbytečný kámen, až toho trilobita
rozmlátí. Tohle jsem teď viděl a fakt jsem
musel odejít, abych toho člověka neuhodil.
 Váš nejaktuálnější projekt má název
Zrušme veřejnoprávní televizi. Kolik lidí je v současné chvíli pod peticí
podepsáno?
Když jsem odcházel od počítače, tak tam
bylo 1370 podpisů. To, že jich tam není
mnohem více, je důsledkem mé dovolené,
nejsem v Reflexu a nemohl jsem protlačit
článek do časopisu (rozhovor se odehrál 13.
10., pozn. red.).
 Přijde mi, že ten projekt má hodně ma-
lou propagaci.
Musí to zahájit Reflex a ten to, přestože to bylo slíbeno, dosud nezahájil. Protože mám 14 dní dovolenou a jako v každém
jiném konkurenčním systému, když prostě
za tím článkem nestojíte a nestrkáte ho dopředu, tak nevyjde. Ale v pondělí jsem objednán k šéfredaktorovi a budu dělat hysterickou scénu.
 Vidíte reálně šanci, že by se poslanci
touto věcí zabývali?
Zrušením České televize jako takové ne,
ale výrazným omezením její činnosti ano.
To zrušení je maximalistický požadavek,
který já kladu částečně řečnicky. Já vím,
že toho asi nelze dosáhnout. Ale k zahájení
vážné debaty o omezení zábavní funkce české veřejnoprávní televize by to vést mohlo.
A to já považuji za nejdůležitější. Já navrhuji, aby ČT24 spadala pod ČTZK, vysílala by
jenom po internetu a běžela za pět procent
současného rozpočtu České televize. Mně
jde o to, aby se v té televizi přestaly vyhazovat peníze. Zrušení instituce veřejné služby
by bylo asi nejjednodušší, ale alespoň nějaké okleštění by mi udělalo radost. A k tomu
by to mohlo směřovat.
 Byl byste i pro privatizaci dalších institucí ve státním vlastnictví?
Kromě represivních složek bych odstátnil
všechno. Jenom tu represivní funkci by měl
vykonávat stát, tu privatizovat nejde podle
mého přesvědčení. V Americe to vidí jinak,
tam mají i privátní věznice, ale to já nepovažuji za dobré. Domnívám se, že i z filozofického hlediska by si tohle měl skutečně ponechávat jenom stát. Privátní institut nemá
právo druhého člověka k něčemu nutit nebo
ho nějak omezovat.
 Věříte tomu, že je nějaká větší privatizace v dohledné době možná?
Ne, nevěřím. Domnívám se, že k nějaké
masivní privatizaci institucí dojde po nějaké stejně masivní krizi v rámci EU, která
je podle mého názoru docela socialistickou
institucí a spěje k prodělku a krachu. Takže až přijde průser na téhle úrovni, zase si
vzpomeneme, že není možné všechno regulovat, že trh si to většinou zařídí sám, že
lidi jsou dostatečně chytří a stát jim nemusí
všechno předepisovat. Věřím, že potom by
mohlo dojít k nějaké větší vlně privatizace
podobné třeba té po revoluci v roce 1989.
 V době internetu jdou do pozadí kromě televize také tištěná média. Nemáte
strach také o časopis Reflex?
Já se neztotožňuji s tezí, že tištěná média
jdou do pozadí. Tištěné médium je trochu
něco jiného než internetová média. Tištěné
médium, jako třeba Reflex, je nejen zdroj informací, ale také a především zdroj zábavy,
navíc je to stylotvorný prvek. Člověk si chce
ten časopis brát do ruky, listovat v něm, dělat si do něj poznámky, vytrhávat z něj. Trochu se bojím o tištěné deníky, to ano. Pokud
se budou chtít udržet, budou muset přenést
většinu pozornosti na psaní komentářů, protože informace čtenář rychleji získá ze zpravodajských serverů na internetu. Ale jinak
se o tištěné médium nebojím.
 Přesto hypoteticky; dokážete si představit, čím byste se živil, kdyby Reflex
zanikl?
Nebo kdyby mě šéf vyrazil. Kdyby nastala nějaká taková situace, že bych nemohl do
Reflexu dál psát, tak bych – byť je to hypotéza – se pokusil vrátit k řemeslu a neucházel se o místo píšícího novináře v jiném médiu. Ne proto, že bych byl tak fixovaný na
Reflex, ale protože v České republice jiné
médium, které by mělo takovou úctu k mojí
práci, není. Šéfredaktor Reflexu je katolický intelektuál a v řadě věcí spolu opravdu
nesouhlasíme. V praxi to je tak, že já napíšu článek A, on napíše článek non A a dá se
to do jednoho čísla. A já se domnívám, že
to je jediné médium, kde je něco takového
možné.
 Jakou úlohu vůbec přisuzujete v dnešní
době tištěným a digitálním médiím?
Informace, vzdělání a účelový přenos
myšlenek se podle mě v průběhu deseti let
zcela digitalizuje. Zábavní, stylotvorná, estetická a lingvistická funkce tištěného média zůstane zachována, ale vesměs to budou
knihy pro zábavu. Takže časopisy typu Reflex, časopisy o umění a podobně zůstanou
zachovány. Stejně tak jako se v době reprodukované hudby stále chodí na koncerty. Je
to jen aktivnější druh zábavy.
 Pro širokou veřejnost jste známý zejména dlouholetou snahou legalizovat
s debilama a se sviněma. Opravdu ne. Já si
myslím, že novinář, který píše jako já a pro
médium, jako je Reflex, v té politice de facto je. Stačí mi to, jsem spokojený a nemám
žádné další politické ambice.
 Nemrzí vás, že je o vás v poslední době
slyšet zejména díky vašemu sňatku
a jsou opomíjeny projekty a problémy,
kterými jste se zabýval? Nemyslíte, že
jste zbulvárněl?
Já o tom sňatku nepíšu, já jsem nezbulvárněl. A to, že na mojí svatbě bylo hodně lidí
a psalo se o ní, to mně dělá dobře. My máme
se ženou v počítači složku Svatba, ta má
snad 40 GB a jsme spokojení. Kdybyste se
zeptala jinak, tak mě mrzí to, že média věnují tak malou pozornost tomu projektu o zrušení ČT. Ale to, co dělala média kolem naší
svatby, mi nevadilo. Zpočátku jsem to považoval za úplnou blbost, byl to nápad Marka
Stoniše a Bohouše Pečínky z redakce Reflexu a já jsem jim říkal, že to je kravina a že to
nebude nikoho zajímat. Když jsme pak měli
při on-line přenosu 44 000 připojených, říkal jsem si, že měli pravdu. Kdybych takovou pozornost médií měl jindy, tak by mě to
asi trochu obtěžovalo, ale na té svatbě jsem
si to užil. Ale ohledně té petice nejsem spokojený, že se o tom nepíše. Ale vzhledem
k tomu, že o tom ještě nenapsal Reflex, není
všem dnům konec.
 Někde jsem se dočetla, že píšete, protože chcete poučovat lidi. Od koho se necháte poučovat vy?
Od každého, který o oboru, co mě zajímá
nebo ho momentálně zkoumám, ví víc než
já. Včera naposledy mě poučoval zakladatel
a bývalý šéfredaktor časopisu Koktejl o neolitických hrobech a keramice a já jsem si
nadšeně dělal poznámky. Předně vyhledávám paleontology a nechávám se poučovat
o trilobitech, a dokonce je za to ještě uplácím lahvemi alkoholu.
 Dovolím si ještě jednu vaši citaci: „Humanitní vzdělání je cesta, jak se naučit
myslet. Když se nenaučíme myslet, tak
v nejlepším případě skončíme jako Ing.
nebo MBA.“ Trochu se mě to dotýká,
protože k titulu Ing. směřuji. Kde berete opodstatnění k tomuto závěru, dle
mého názoru předsudku?
Já si myslím, že to zas takový předsudek
není. Ta ekonomie je věda, to ano. Ale to, že
získáte titul Ing., je trochu kravina a měla
byste mít normálně titul PhD. jako jinde ve
světě. Člověk, který se na vysoké škole naučí úplně všechno o ozubeném kolečku, se
tím nenaučí myslet. Na to, abyste se naučila
myslet, se musíte učit nějaký ucelený, vzájemně provázaný systém, abyste pochopila
nějakou hlubší strukturu. Je vcelku jedno,
jestli je to matematika, latina, psychologie,
filozofie, ale nemůže to být technologie.
Tím si osvojíte dovednost, ale velmi těžko
tím dospějete k nějaké moudrosti. To je můj
názor.
 Na vašich stránkách jsem koukala na
podrobný rodokmen a genealogické
testy. Co to pro vás znamená? Snažíte
se ve svém původu něco najít?
Vedly mě k tomu dva faktory. Ten první, že v rodině, kde jsem byl vychován, se
mi nikdy nezmínili o židovském původu. Já
jsem vyrůstal bez otce a má matka ani matčina matka mi o tom nic neřekly, přestože
můj vzhled sám o sobě stačil, abych od začátku své novinářské kariéry byl terčem otevřených antisemitistických útoků. Zajímalo
mě to asi patnáct let a pak, když jsem psal
článek o genealogii, tak jsem zájem o své
předky s tímto článkem provázal. Potom už
to jelo samo, začali se mi sami ozývat lidi,
že dohledají v matrice původ a dohledali
mi ho až do požáru v Horní Cerekvi v roce
1693, pokud si dobře pamatuji, kdy shořely matriky. Ale praktické dopady to žádné
nemělo, že bych začal chodit do synagogy
nebo něco takového. A to náboženství, ten
judaismus, je mi skoro stejně nesympatické jako katolictví. A vůbec všechny monoteismy. Autor: Hana Kubovcová
Foto: archiv Jiřího X. Doležala
economix
marihuanu. Vidíte za těch skoro dvacet
let nějaký pokrok? Něco, co si troufáte
označit za svůj podíl?
Tady došlo k dekriminalizaci, ke které
jsem vyzýval dvacet let. V roce 1990, když
vyšel první článek o legalizaci, tam byly požadavky, které jsou dneska de facto téměř
naplněny. Já jsem navrhoval jako nejpragmatičtější řešení, aby stát toleroval pěstování dvanácti rostlin outdoor. V praxi je to
dneska tak, že dekriminalizoval – ne zlegalizoval, stále to chápe jako přestupek, ale ne
tedy jako trestný čin – pěstování pěti kytek.
Ale nevěnuje se tomu přestupku velká pozornost. V tom je podle mě změna zcela zásadní. Ale jaký na tom mám já podíl, to nechávám historikům, pokud to někdy někoho
bude zajímat. Sám nevím.
 Jak vidíte další vývoj?
Já si myslím, že další krok k úplné socializaci konopí ve společnosti by měl být
na evropské úrovni a mělo by jít o vyškrtnutí konopí ze seznamu omamných látek.
Mělo by se vyškrtnout ze seznamu drog,
proti kterým jsme podepsali mezinárodní
konvence. S konopím by se mělo zacházet
jako s léčivou rostlinou v trochu zvláštním
režimu. Myslím si, že Evropa k tomu směřuje. Nejenom Evropa, ale i Amerika. Kalifornie dekriminalizovala marihuanu minulý
týden. Úplná legalizace se bude v referendu rozhodovat někdy do konce roku. Takže ten vývoj jde tímto směrem. U nás je
obrovské štěstí, že se racionální přístup ke
konopí vyvinul, aniž bychom museli projít nějakým obdobím drogové války, kdy
by se ničili gymnazisti proto, že vykouřili jointa.
 Politické spektrum se rozrostlo o několik politických stran, mezi nimi i o Pirátskou stranu, která má k legalizaci
konopí také kladný postoj. Chyběla
vám tu podobná strana?
Víte, levičáků, jako je Pirátská strana, je
tady dost. Akorát ostatní levičáci nemluví
o konopí. Jejich zájem o marihuanu já považuji za zcela kontraproduktivní. Já si myslím, že ty lidi jsou kokoti, protože když mi
někdo vykládá, že pět let po tom, co napíšu
knížku, bych na ni neměl mít autorská práva, tak já nevím, co mu mám říct. To je prostě komunista. Větší radost by mi udělalo,
kdyby ta Pirátská strana vznikla, ale nezabývala by se konopím. Mě potěšilo, když se
racionální protidrogovou politikou zabýval
Ivan Langer z ODS a dělal parlamentní semináře o racionální drogové politice a o léčebném využití konopí. To má nějaký smysl.
Ale ti piráti, kteří jednou rukou mluví o legalizaci konopí a druhou rukou, že zavedou
nějaký internetový komunismus, spíše té socializaci marihuany škodí.
 Nepřemýšlel jste o aktivní účasti
v politice?
Ne. Mně je 45 let, takže už tady dlouho
nebudu, jsem za polovinou života a nehodlám ten čas, co mi zbývá, strávit komunikací
– 4 / 2010
27
na baru s...
28
mladý a úspěšný
Mladý a úspěšný Jan Kubík
Rusko, Balkán, Turecko a Izrael. V podstatě jsem tak přešel
od podpory klientů do prodeje.
Nedávno jsem byl potvrzen pro
HiPo 2011.
Vysokou školu ekonomickou dokončil Jan Kubík v roce 2008. Ve firmě
Thomson Reuters pracoval již při studiu, od roku
2006 na plný úvazek. Záhy
ho společnost zařadila do
programu HiPo – High Potential employee a jeho
kariéra roste vzhůru. Začínal na helpdesku, momentálně zastává pozici
Client Specialist Business Development (Investment Banking pro region CEE, Balkán, Turecko
a Izrael). Kromě toho vykonává funkci prezidenta
CEMS Alumni Association
Prague, tedy asociace absolventů programu CEMS
v ČR. Povídali jsme si o věrnosti jedné firmě, seberealizaci i o tom, jak se dostal k jachtingu.
economix
– 4 / 2010
Z letmého pohledu na vaši
pracovní historii se zdá, že
zůstáváte věrný firmě Thomson Reuters. Čím to je?
Bude to asi tím, že Thomson
Reuters mi stále nabízí prostor
pro rozvoj a neustále se zde objevují nové výzvy. Ale ne jen to,
kdykoliv jsem přišel s nějakým
rozumným nápadem, dostal
jsem šanci ho realizovat. Důvodem jsou samozřejmě i kolegové, se kterými si rozumím nejen
v práci, ale i mimo ni. Měl jsem
již možnost odejít jinam, ale nevyužil jsem jí.
Ptám se proto, že většina absolventů projde několika pozicemi, než se usadí a začne se
jim dařit. Vy jste podle všeho
přeskočil tu dobu hledání...
Fáze hledání byla sice krátká,
ale přece jen byla. Po asi čtyřměsíční zkušenosti s Thomson
Reuters jsem odešel studovat na
semestr na HEC Paris v rámci
programu CEMS. Součástí studia byl také takzvaný Business
Project s jednou francouzskou
společností. Kontrast mezi těmito dvěma pracovními zkušenostmi byl tak propastný, že
ihned po návratu jsem navštívil
kolegy v Thomson Reuters a zeptal se, jestli náhodou někoho
nehledají. Řekli, že ano. Neváhal jsem ani minutu.
V čem spočívá práce, kterou
děláte dnes?
Dnes mám na starosti prodej
pro klienty v oblasti investičního bankovnictví a private equity.
Moje práce je dostat naše služby tam, kde je ještě nevyužívají, nebo jejich využívání zvýšit.
V podstatě jsou to prezentace,
diskuse, dojednávání smluv.
Co vlastně Thomson Reuters
dělá? Většina z nás zná nejspíš jen tiskovou agenturu
Reuters...
Tohle je otázka, kterou mi
pokládá hodně lidí. Je to ta tisková agentura? Ty jsi novinář?
Thomson Reuters je poskytovatel služeb v oblasti informací pro profesionály v různých
oborech, jako jsou finance, výzkum, právo, účetnictví, daně
a tak dále. V podstatě přinášíme lidem informace, které potřebují pro svou práci. A zprávy
od našich novinářů tvoří jejich
důležitou součást. Představte si
například obchodníka s komoditami, třeba s ropou. Takový
člověk potřebuje mít přístup ke
zprávám, cenám, grafům, analýzám a mnoha dalším nástrojům.
A to mu právě Thomson Reuters
dodává prostřednictvím svých
aplikací.
Jakými jste prošel ve firmě
pozicemi?
Začínal jsem na helpdesku.
Řešil jsem problémy českých
klientů, kteří například nevěděli, kde najít nějaký instrument
nebo jak udělat nějakou analýzu. Hodně jsem spolupracoval
s týmem Client Training, který
v podstatě učil klienty tyto aplikace používat. Nakonec jsem
přešel mezi ně. Nikdy mě nenapadlo, že mě bude bavit práce
s lidmi a nakonec právě to mě
baví nejvíce.
V roce 2009 mě zařadili do
programu HiPo 2010 (program
společnosti Thomson Reuters
pro zaměstnance s potenciálem
dalšího kariérního růstu, pozn.
red.). Na jaře mě povýšili do
funkce Senior Client Training
Executive a před měsícem jsem
přešel na pozici Client Specialist
Business Development – Investment Banking pro region CEE,
A když ještě zavzpomínáte na
začátek, jak vypadal váš přechod z VŠE do firmy Thomson Reuters? Byl to šok?
Prvních pár měsíců jsem jen
zapisoval otázky klientů a ptal
se kolegů na odpovědi, které jsem pak volal zpátky. Občas jsem třeba zapomněl zapsat
jméno volajícího, jen společnost, a pak museli kolegové volat lidem, které tam dobře znali, a zjišťovat, kdo se to vlastně
ptal. Během prvního roku jsem
se toho hodně naučil o fungování finančních trhů a propojil
si teoretické znalosti ze školy
s praxí. V tomto směru si myslím, že VŠE měla a má co dohánět. Člověk znal teorii, ale využít v praxi ji neuměl.
Co pro vás byla zásadní zkušenost na VŠE, která ovlivnila, jakým směrem se vydáte
ve své kariéře?
Rozhodně to byl program
CEMS, který mi již mnohokrát otevřel dveře. Nejen že se
výuka primárně opírala o praxi, ale celkově mi umožnila setkání s mnoha zajímavými lidmi. Síla networkingu je úžasná
a škola by ji měla podporovat,
což CEMS dělá. Jedním z korporátních partnerů CEMS je
i Thomson Reuters, a tak jsem
se na jedné korporátní akci dozvěděl o tom, že hledají studenta na helpdesk. A tím to tenkrát všechno začalo. CEMS mi
toho již přinesl mnoho, a tak se
mu část snažím vrátit i tím, že
jsem již rok prezidentem asociace absolventů v České republice – CEMS Alumni Association
Prague.
29
Ve vašem profilu rovněž čtu,
že rád lezete po skalách,
hrajete golf a provozujete
jachting. Proč zrovna tyhle
koníčky?
S lezením jsem začal na VŠE
v Oddílu moderních sportů
v přírodě, přezdívaném Outdoor. Než jsem začal pracovat, tak
jsem lezl třeba i třikrát týdně.
Je to sport, u kterého si člověk
perfektně vyčistí hlavu a zpevní tělo i mysl, která při lezení
hraje významnou roli. Poslední dobou jsem ale musel lezení
ze skal přesunout na překližku.
Golf přišel s prací, kde se tato
příjemná nutnost ukázala jako
zajímavá aktivita na čerstvém
vzduchu. Osobně nepatřím mezi
velké fanoušky posiloven a dávám přednost venkovním aktivitám, samozřejmě pokud je to
možné. K jachtingu mě přivedla
rodina mojí snoubenky a já jsem
okamžitě propadl jeho kráse.
Navíc, když člověk tráví velkou
část svého času obklopen informacemi, je úžasné být týden na
jachtě v podstatě odříznutý od
všeho dění, bez počítače, bez
novin a televize, s telefonem zavřeným někde v podpalubí.
Cítíte, že vás vaše úspěšná kariéra o něco ochuzuje?
Z mého pohledu pracujete na
poklidné pozici, žádné deadliny, které je potřeba stíhat...
Je to tak, nebo se mýlím?
Myslím, že každá práce přináší stres v nějaké formě, ať už
to jsou deadliny, cíle nebo rozpočty. Jako Client Trainer jsem
měl deadliny a teď mám rozpočty a cíle. Důležité je naučit
se výsledný stres odbourávat
a k tomu mi pomáhají moje koníčky, kamarádi a samozřejmě
rodina. Bohužel na tyto aktivity mi času moc nezbývá, a tak
se teď učím vybírat si a odmítat
aktivity, které jsou pro mě méně
důležité. Kdykoliv jdu lézt, říkám si, že bych měl zase začít
chodit na stěnu pravidelně, alespoň jednou za týden, ale pak se
tam nedostanu zase měsíc nebo
dva. Naštěstí rád cestuji a objevuji nové země, což je to, co mě
teď s novou pozicí čeká, takže
doufám, že to ten stres vyváží.
Autor:
Štěpán Mejzlík
– 4 / 2010
Na vašem profilu na Linkedin čtu, že vašimi přednostmi
jsou prezentační dovednosti, training, coaching, team
building. Není někdy u těchto profesí překážkou váš věk?
Přece jenom máte jistě klienty, kteří jsou starší než vy.
Trvalo mi nějakou dobu, než
jsem u starších klientů získal důvěru, ale když už ji jednou získáte, tak věkový rozdíl již problém
není. Důležitým krokem pro mě
bylo naučit se říci, že nevím. Pokud jednáte s někým, kdo dané
věci rozumí víc než vy, a snažíte
se z problému vybruslit, tak to
pozná a uvědomí si, že pro něj
kontakt s vámi nepřináší žádnou
přidanou hodnotu. Když naopak
přiznáte, že nevíte, ale ještě ten
den se mu znovu ozvete s řešením, tak si takového člověka získáte. Je to přesný opak toho, co
člověka učí české školství.
economix
mladý a úspěšný
30
zahraniční studentka na VŠE
Čeština byla asi na začátku hodně těžká, co?
Dost, v Mongolsku mi lidi říkali, že je
hodně podobná ruštině. Já jsem chodila do
ruské třídy, tak jsem si myslela, že se do měsíce naučím česky a bude to v pohodě. Přijela jsem sem, zapnula televizi a nerozuměla
ani slovo. Nejtěžší byla gramatika.
Jak vypadá studium v Mongolsku?
Máme dvanáctiletou základní a střední
školu najednou – prvních devět let je povinných. Vysokoškolské studium je rozděleno
na bakalářské, to trvá čtyři roky, a magisterské. Systém kolejí je podobný jako tady
v Praze, ubytování se poskytuje studentům
žijícím mimo Ulánbátar.
Proč ses rozhodla pro studium na VŠE?
Poslala jsem přihlášku na MatFyz, ČVUT
– na FEL – a na VŠE. Přijali mě všude, ale
máma mi říkala: Co ženská a matematika?
Představila jsem si, že bych celý den seděla za počítačem a programovala, a vůbec mi
to ke mně nešlo. Já potřebuji být mezi lidmi, byla to tedy asi dobrá volba. A studijní
náplň podnikohospodářské fakulty mi přišla
nejuniverzálnější.
economix
– 4 / 2010
Munkhtuya
Tseveenbayarová
z Ulánbátaru,
jednoduše Mugi
Mugi je sympatická, přátelská
a inteligentní dívka, která pochází z mongolského Ulánbátaru. Studuje pátým rokem na Fakultě podnikohospodářské VŠE a baví ji
předměty jako manažerské účetnictví a controlling, čte Máchův
Máj a hovoří anglicky, německy
a trochu rusky. Přesto se v naší
společnosti občas nevyhne rasismu.
Proč jste s rodinou přijeli zrovna do Č
České republiky?
Táta dostal nabídku od své firmy, jestli
ji nechce zastupovat ve střední a východní
Evropě, tak jsme té nabídky využili a přijeli
sem. Už je to dvanáct let.
Jsi ráda, že zrovna sem?
Takhle jsem nad tím nikdy neuvažovala,
prostě jsme sem přijeli a začala jsem navštěvovat českou školu.
Jaké byly začátky na VŠE?
Dobré, jen byla škoda, když nás rozdělili do skupin s pevnými rozvrhy, ocitla
jsem se ve skupině cizinců, většinou rusky mluvících. Asi jen dvě jsme dělaly maturitu z českého jazyka. Přišlo mi zbytečné
nás separovat,
hůř se nám včleňuje do čessepa
ké společnosti.
Nemůže se pak nikdo divit,
spole
že se se
selektují komunitní skupinky podle
národností.
národno
Měla jsi
js oblíbený předmět?
Budeš se asi divit, ale asi nejvíc ve
Bude
mně zů
zůstala Ekonomie z prvního ročníku, hhlavně mikro s panem Dobrylovráda předměty, kdy spojuješ
ským. Mám
M
znalosti z různých předmětů a dáváš je
souvislostí, přemýšlíš nad tím. Takodo souv
vý byl Dynamic Balance Scorecard, kde
pracovali s pojmy, které čteš v učebjsme pra
nicích (úvěry, výsledovka, cash flow),
aplikovali to na různých simulacích na
a apliko
počítači... A i proto jsem si zvolila vedlejšpočítači
Controlling.
ku Cont
Co ti na Češích přijde zvláštní?
Po tě
těch dvanácti letech jsem svůj pohled na Čechy dost změnila. Myslím, že
jejich chování víc chápu. Připadá mi, že
když něco potřebuji, musím za tím člověkem přijít a říct si. Oni by se zeptat nepřišli. Každý se tu kamarádí se svými. Třeba když se na něco zeptám na přednášce,
každý mi odpoví, ale sám si se mnou povídat většinou nezačne. Navíc mám poslední
dobou už tak specializované předměty, že
se na hodinách se svými kamarády skoro
nepotkávám.
zahraniční studentka na VŠE
31
Jaký byl tvůj příjezd do Prahy? Byl to
velký šok?
Docela jo, člověk když vidí v televizi
americký film, tak si říká: Evropa, to bude
něco podobného. A ono ne. Nepředstavovala
jsem si centrum Prahy plné starých krásných
budov. Mám Prahu moc ráda, je to kouzelné
město. Když jedu z domu a přejíždím most
přes Vltavu, dívám se na nábřeží, Pražský
hrad – ten pohled miluji. Nechtěla bych bydlet v centru, aby mi ten pohled nezevšedněl.
Jsi ve styku s přáteli z Ulánbátaru?
Jsem, s kamarády ze školy, oni už dostudovali a pracují a jsem v kontaktu se svou
rodinou – rodiče většinu času tráví v Mongolsku, kde se věnují svým projektům. Já
domů létám jednou za rok nebo za dva, většinou v létě.
Scházejí se pravidelně někde v Praze
lidé z Mongolska?
Jestli myslíš místo, tak ne, ale třeba o velikonočních prázdninách jsme slavili mongolské jaro, máme sportovní soutěže, každé
městečko má svůj tým. Soutěžíme ve volejbale, šachách, stolním tenisu a podobně.
Co děláš, když nestuduješ?
Ve volném čase se ráda scházím s kamarády, překládám, když je něco potřeba,
a teď, když jsou rodiče pryč, se starám o své
dva bratry. Spíš o toho mladšího, studuje
francouzské gymnázium, takže i s angličtinou umí čtyři jazyky. Když mi nadává, tak
francouzsky, abych tomu nerozuměla. Starší
studuje FEL. V Mongolsku drží rodina hodně pohromadě. Tady když se řekne rodina,
myslíš většinou rodiče a sourozence. U nás
je to maminka, strýček, babička a tak dál.
To jsou pak ohromné rodinné oslavy. Třeba
sto lidí v jednom domě. Maminka je učitelka
na vysoké škole v Mongolsku, matematička.
Naši kladou hodně velký důraz na vzdělání.
Jsme vychovaní v tom, abychom se vzdělávali. Jiným dětem rodiče říkají, aby si našli partnera a měli děti, naši zase: Dokud to
jde, tak se vzdělávej. Vzdělání je v Mongolsku pro sehnání dobře placené práce hodně
důležité.
Jak se ti čte v češtině?
Když čtu odborné knihy, tak mi to samozřejmě trvá o něco déle než beletrie, ale nemám s tím problém. Ráda čtu české knížky. Naposledy jsem četla Hrdého Budžese
a Máj Karla Hynka Máchy. U nás doma najdeš víc českých než mongolských knížek.
Slavíš české svátky?
U nás se říká: „Jestli piješ vodu té země,
dodržuj i její tradice.“ Mongolové jsou buddhisté, lidé na severu země vyznávají šamanismus. Mám ráda Vánoce, ale spíš je bereme jako prázdniny. Malý bratr se dopředu
ptá, co dostane k Vánocům. K večeři míváme bramborový salát, ale kapra ne. Buď dělám mongolské maso, nebo kuřecí řízky. Ale
hlavně ty dárky pod stromečkem. Pak slavíme mongolský Nový rok. Je to podobné
jako čínský nový rok, mladí jdou za starými.
Teď máme rok Tygra.
Jaké je typické jídlo v Mongolsku?
Maso. Mongolové jedí hodně masa – skopové, hovězí. Ať už samotné nebo se zeleninou. Typický je třeba buuz – mleté maso
zabalené v těstě vařené ve vodní páře.
V Mongolsku nemáme žádný nadnárodní
fastfoodový řetězec, jsou hodně drahé, stěží by se dostaly na cenovou úroveň místních
stánků s hamburgry a našimi jídly. Ale asi je
to stejně jen otázka času.
Když jdeš do menzy, dáš si třeba
knedlíky?
Já miluji česká jídla! Ale když je jím každý den, tak přibírám. Jediné, co nemusím,
jsou luštěniny. Ale jinak cokoliv. Třeba takové tvarohové ovocné knedlíky...
Jaké jsou tvé plány do budoucna? Plánuješ návrat nebo se z tebe stala Češka?
Jsem Mongolka. Ještě nevím, kde budu
v budoucnu. Kdyby ses mě zeptala před rokem, odpověděla bych ti jinak. Chtěla bych
tu minimálně dva roky pracovat, nejlépe
v controllingu, a pak se uvidí. Autor: Dana Odvodyová
– 4 / 2010
Když jsme u té práce, je velký problém
být v Mongolsku nezaměstnaný?
U nás si zajdeš na úřad práce, zaregistruješ se, ale žádné velké peníze nedostaneš.
Váš systém je hodně štědrý. Než jsem začala studovat VŠE, tak jsem si říkala, jak je
to u vás suprově řešený. Pak mi začaly docházet všechny souvislosti, jak je ten systém
špatně řešený a demotivující.
Je něco, co ti tu chybí?
Asi bych neřekla „chybí“, je to spíš něco
úplně jiného, tam jsem doma. Ale jo, chybí
mi rušnost. Tady bydlím v Řepích a v Praze je mimo centrum klid. V Ulánbátaru
slyším ruch ulice i doma, pořád. Možná
žijeme ve stresu, ale je to takové víc adrenalinové. Především když přijedu z Mongolska, musím si na ten klidnější režim
trošku zvyknout.
economix
Setkala ses tu s rasismem?
Stává se to, občas. Přijde mi, že teď,
v době krize, je to častější. V televizi běžely zprávy – až kampaň: „Cizinci nám berou
práci, měli by jet domů“. Dřív to bylo tak
jednou za tři měsíce, že někdo něco zamumlal, jedna ženská v tramvaji na mě vyjela,
co tam vůbec lezu, že jim beru práci. Nechala jsem to být, stejně jí to nevysvětlím.
U starších lidí to chápu, mají konzervatismus v sobě, ale do mladých lidí bych to neřekla. Nejhorší byla asi hláška: Všechny by
vás měli znásilnit a poslat zpátky. Na to nemáte co říct. Přišlo mi to hodně líto.
32
Jindřichův Hradec
Vědecká konference doktorandů
a mladých vědeckých pracovníků na FM VŠE
Oddělení vědy a výzkumu a doktorských studií Fakulty managementu
VŠE v Jindřichově Hradci pořádá
12. listopadu 2010 již pátý ročník
Vědecké konference doktorandů
a mladých vědeckých pracovníků.
Od letošního ročníku mohou na
konferenci vystoupit se svým pří-
spěvkem i studenti magisterského studijního programu, obzvláště
ti, kteří mají zájem pokračovat ve
studiu na fakultě v rámci doktorského studijního programu.
Cílem konference je odborné setkání doktorandů, studentů magisterského
studia a mladých vědeckých pracovníků, výměna zkušeností a poznatků a prezentace výsledků jejich vědecké práce. Více informací je možné získat na
webových stránkách konference http://
phd-konference.fm.vse.cz. Autor: Lucie Váchová
Kurz veřejného vystupování zdarma na FM VŠE
V zimním semestru letošního roku budou moci studenti Fakulty managementu VŠE v Jindřichově
Hradci navštěvovat bezplatný kurz veřejného
vystupování. Nápad na
uspořádání tohoto kurzu
vzešel z hlav studentů fakulty a ti také tento kurz
povedou. Přestože je kurz
primárně určen pro studenty prvního ročníku prezenčního studia, mohou
se ho účastnit i zástupci
vyšších ročníků.
Cílem je pomoci studentům
přenést se přes obavy veřejně vystupovat, zlepšit techniku
prezentace a v neposlední řadě
také rozšířit si slovní zásobu.
Zkušenosti zde získané pak mohou studenti dále uplatnit nejen při prezentacích, které jsou
nedílnou součástí studia na fakultě, ale také později v profesním i soukromém životě.
Více informací o času a místě
konání najdete na www.fm.vse.
cz/bezplatny-kurz-verejnehovystupovani/. Autor: Lucie Váchová
Co děláme, když neděláme...
economix
– 4 / 2010
V úterý 26. října 2010
v 17.00 byla v prostorách
Knihovnického a informačního centra Fakulty
managementu VŠE v Jindřichově Hradci zahájena
výstava s názvem Co děláme, když neděláme... aneb
volný čas pedagogů a zaměstnanců FM VŠE. Mezi
třiadvaceti aktéry výstavy,
kteří se rozhodli poodhalit návštěvníkům, jak tráví
svůj čas mimo fakultu, se
najdou malíři, fotografové,
hudebníci, básníci, sportovci, sběratelé i kutilové.
Výstava, která je rozdělena
do dvou částí, bude umístěna
v obou patrech studovny. V prvním patře se objeví díla dodaná
pedagogy a zaměstnanci fakulty.
Ve druhém patře pak bude k vidění fotografická část výstavy
– ta bude obsahovat fotografie,
na kterých svým objektivem zachytil pedagogy a zaměstnance
vyučující Ing. Tomáš Kincl. Zároveň zde budou umístěna i díla,
jejichž autorem je profesor Pavel Pudil.
Kolektiv autorů výstavy si
přeje, aby ji návštěvníci vnímali všemi svými smysly. K vidění tak bude například kopie barokního obrazu či autoportrét
profesora Pavla Dvořáka. Zájemci si budou moci přivonět
k bylinkám Aleny Bindrové
a ochutnat čaje z nich připravené. Součástí pohoštění při otevření výstavy budou i speciality
z kuchyně zaměstnankyň fakulty. Návštěvníci mohou také využít možnost vyzkoušet si práci
s korálky a pletení. V neposlední
řadě je třeba zmínit účast fakultní kapely, která zahraje právě na
slavnostním otevření výstavy.
Přijďte se podívat a poznejte tak pedagogy a zaměstnance
Fakulty managementu i z jiného
úhlu než z jejich akademického
a profesního působení. Do budoucna se již uvažuje o podobné výstavě, kde by se v hlavních
rolích představili zájemci z řad
studentů fakulty.
Autor: Lucie Váchová
33
handicapovaní studenti
Agentura tlumočí neslyšícím ve dne i v noci
Co když v noci uváznete
ve výtahu? Jistě nepříjemný zážitek, ale žádná katastrofa, jednoduše zavoláte na servisní linku
a její pracovníci vás dříve či později vysvobodí.
Ale co v takovém případě
udělá neslyšící? Zavolá na
tlumočnickou pohotovost
Agentury profesního poradenství pro neslyšící.
Tuto službu agentura nabízí od
března letošního roku, ale zatím
jde pouze o zkušební provoz. Neslyšící může pohotovost využívat
od osmi hodin večer do čtyř hodin ráno a měl by tak činit pouze
ve vážných případech, jejichž řešení nesnese odkladu. Typickým
příkladem takové krizové situace
je právě ono zmiňované uváznutí ve výtahu nebo havárie vody
či plynu. Pracovníci agentury se
snaží, aby se neslyšícímu dostalo
rychlé a účinné pomoci, problém
však může nastat se zneužíváním
této služby.
pouze přes SMS. Tlumočník situaci vyhodnotí, přetlumočí hovor, případně na místo dojede,
což je však možné zatím pouze
po Praze.
Jak vlastně pohotovost funguje?
Ve výše zmiňovaných hodinách je k dispozici tlumočník
vybavený mobilním telefonem,
telefonem se sluchátky, webkamerou a autem. Neslyšící, který
se dostane do potíží, nejprve zašle SMS (na číslo 739 245 164)
s popisem události, která se stala, místem, na kterém k ní došlo, a problémem, se kterým
může tlumočník pomoci. Pak
se, v případě, že tuto možnost
postižený má, spojí s tlumočníkem přes webkameru přes Skype nebo ooVoo. Pokud spojení
není možné, komunikují spolu
On-line tlumočení (nejen) pro
neslyšící
Co když podobná situace nastane ve dne a neslyšící má potíže se dorozumět? Tehdy může
využít další službu nabízenou
Agenturou profesního poradenství pro neslyšící – tlumočnickou službu on-line. Ta je od
března 2010 také ve zkušebním
provozu, který je však natolik
úspěšný, že se tento měsíc služba rozšiřuje a k dispozici bude
další tlumočník. Podobně jako
tlumočnická pohotovost i on-line tlumočení může být využíváno pro řešení nenadálých situací, jako například objednávka
k zubaři s bolavým zubem, vyřízení hovoru s úřadem apod. Na
rozdíl od pohotovosti ji však neslyšící může využít i k hovoru
se slyšícími kamarády, hovoru
se šéfem nebo potřebuje-li pomoci s psaným textem, kterému
nemůže zcela porozumět. Služba je poskytována zdarma každý
pracovní den od 9 do 17 hodin.
Agenturní služby nejsou určeny pouze pro osoby neslyšící.
Využívají je i osoby slyšící, které se s neslyšícími potřebují dorozumět. Agentura spolupracuje
se společnostmi, které neslyšící
zaměstnávají, nebo s úřady. Zavolat na její linku nebo spojit se
s jejími pracovníky přes Skype
však může každý, kdo se bude
potřebovat s neslyšícím dorozumět, ale jehož znalosti na to nebudou postačovat.
Autor: Tereza Voborníková
Cílem této akce bylo upozornit na možnosti studia a problémy spojené s vysokoškolským studiem, které trápí osoby
se zdravotním postižením. Česká republika je vázaná při vytváření instituci-
onálního prostředí v této oblasti Úmluvou
o právech osob se zdravotním postižením, která vyžaduje systémové řešení
této problematiky. To v překladu znamená zajištění přístupu k vysokoškolskému
vzdělání bez ohledu na zdravotní stav.
Splnění cíle vyžaduje určité legislativní
změny, ale i změny v systému financování, účast poradenského systému a hlavně
participaci studentů na řešení konkrétních problémů.
Konferenci zahájil svým příspěvkem
předseda vlády Petr Nečas, který současně zastává i funkci předsedy Vládního výboru pro zdravotně postižené. Dále
v plénu zazněly odborné příspěvky, ale
i zkušenosti studentů a absolventů trpících těžkým postižením zraku, sluchu (ti
měli na konferenci k dispozici simultánní
přepis mluvené řeči a tlumočení do znakového jazyka), pohybových funkcí nebo
specifických poruch učení. Pokud vás zajímají jednotlivé přednesené příspěvky,
najdete jejich přepis ve sborníku, který
bude k příležitosti konference vydán koncem letošního roku.
Autor: Tereza Voborníková
economix
Tímto tématem se zabývali účastníci konference Přístupnost vysokoškolského vzdělávání v kontextu zdravotního postižení, která se
uskutečnila 12. října 2010 v Lichtenštejnském paláci v Praze. Konferenci pořádal Vládní výbor pro
zdravotně postižené občany a zúčastnil se jí nejen premiér Petr Nečas, ale i další poslanci, senátoři,
zástupci vybraných ministerstev,
vysokých a středních škol, občanských sdružení, ale hlavně handicapovaní studenti a absolventi.
– 4 / 2010
Je studium na vysoké škole
přístupné i zdravotně postiženým?
34
sport na VŠE
Badmintonistka Monika Erbenová sbírá zlato pro VŠE
Možná jste i ve svém okolí zaregistrovali zvyšující se oblibu badmintonu. Možná blízko vašeho domu
vznikla nová badmintonová hala
nebo vídáte na hodinách spolužáky
s raketou. A možná vám stejně jako
mně vrtá hlavou, čím tato hra zaujala tolik mladých lidí. Kdo by to měl
vědět lépe než osoba, která pro naši
školu získala zlato na Akademických
hrách 2007 a 2008 právě v badmintonu? Požádala jsem studentku Fakulty mezinárodních vztahů Moniku
Erbenovou, aby se stala mým průvodcem světem badmintonu.
Čím se badminton liší od jiných raketových sportů?
Badminton je vůbec nejrychlejším raketovým sportem, nedávno byla naměřena nová
nejvyšší rychlost míče – 400 km za hodinu,
měřeno v momentu odletu od rakety. Tenis
je proti badmintonu dvakrát pomalejší. Kdo
ho chce hrát, musí mít nejen dobrý postřeh,
ale i výbornou kondici. Během jednoho zápasu může totiž hráč naběhat až čtyři kilometry. Není proto divu, že ti nejlepší se při
tréninku zaměřují nejen na údery, ale i na
běžeckou zdatnost.
 Slyšela jsem, že badminton má velmi
zajímavou historii.
Ano, to je pravda, badminton patří mezi
nejstarší sporty na světě. První doložené záznamy o hře, při níž se odbíjel opeřený míček, pocházejí už ze staré Číny. Novodobý
badminton pak vznikl ze hry nazvané poona, podle indického města Puna, kde si jej
všimli britští vojáci. Ti pak tento sport přivezli do anglického hrabství Badminton, jehož jméno dnes hra nese. Dalším důležitým
mezníkem pro badminton byl rok 1992, kdy
byl zařazen mezi olympijské sporty.

Jak se vůbec badminton hraje?
Cílem této hry je umístit míček přes síť do
pole tak, aby jej soupeř nezasáhl. Zápas se
hraje na dva vítězné sety do 21 bodů a hráč,
který vyhrál výměnu, dostává vždy jeden
bod. Nově bylo opuštěno hraní na takzvané
ztráty. Za stavu 20:20 by se pokračovalo dál,
dokud by jeden z hráčů nezískal dva body po
sobě, maximálně však do stavu 29:30. Síť je
umístěna ve výšce očí, 1,5 metru nad zemí.
 Je v tomto sportu u nás velká konkurence nebo jde o rozvíjející se sport,
který zatím nehraje tolik lidí?
Závodně nás hraje málo, okolo dvou stovek žen a čtyř stovek mužů. Ještě v mladších

soutěžních kategoriích bývá počet holek
a kluků zhruba stejný, ale dívky pak s věkem
odpadnou. V poslední době se rozšířil hlavně komerční badminton mezi rekreanty.
 Není to i proto, že jde o relativně levný
sport? Hráči stačí raketa a tenisky.
Je to hlavně moderní sport, loni u nás oslavil 50 let, a tak láká mnoho mladých lidí. Pokud chce mít člověk dobré vybavení, tak to
až zas tak levná záležitost není. Je samozřejmě možné koupit v supermarketu raketu za
několik stovek, ale i často hrající rekreant by
měl uvažovat o raketě střední třídy s kvalitnějším výpletem. Rekreant dále musí platit
hřiště. Ceny se pohybují okolo 150–300 Kč
za hodinu, záleží na lokalitě.
 Jak je v ČR badminton organizovaný?
Existuje nějaká federace a kluby? Za
jaký tým hraješ?
Existuje Český badmintonový svaz a pak
jednotlivé týmy, v Praze je jich asi pět. Já
hraji za Kladno a jsem tam velmi spokojená,
protože mi poskytují dobré podmínky pro
tréninky i pro závodní hraní. Trochu mne ale
mrzí, že badminton u nás na škole nemá zastoupení v rámci tělocviku. Na VŠE je však
možné se zapojit do VŠ ligy, která údajně
funguje velmi dobře a má dobrou organizaci. Oficiální podpora ale chybí. Jediné spojení badmintonu a VŠE byly Akademické
hry, kterých se je ale těžké zúčastnit, protože jsou pořádány ve zkouškovém období.
 Zatím je vás asi málo na to, abyste měli
samostatný školní oddíl.
Asi ano, hráče bych na téhle škole mohla
spočítat na prstech jedné ruky. V tomhle je
badminton skoro „rodinným sportem“, znají
se všichni napříč republikou, dokonce se někdy pořádají i společná soustředění několika
týmů. Je to nejspíš dáno i tím, že badminton
je u nás zatím dost neprofesionální. Autor: Tereza Voborníková
economix
– 4 / 2010
Aktuality ze sportu
VOLEJBALIS TÉ USPĚLI
NA AKADEMICKÝCH
HRÁCH
Přestože se České akademické
hry konají ve zkouškovém období (červen), našli si sportovci
z naší školy čas se jich zúčastnit. A dobře udělali. Mužský tým
volejbalistů ve složení Petr Boula, Miloslav Marel, Jan Sedlář,
Daniel Kohlmann, Radek Svoboda, Stanislav Vachoušek, Jan
Břicháček a Petr Minařík získal
kov nejcennější. Tím si naši spolužáci zajistili nejen titul akademických mistrů ČR, ale i postup
na mistrovství Evropy univerzit
v Srbsku.
DAŘILO SE I PŘI
PLÁŽOVÉM VOLEJBALU
V této disciplíně zvítězila volejbalistka a studentka naší školy Anna Šulcová společně se spoluhráčkou z Univerzity Karlovy.
Třetí místo vybojovala Tereza Náglová (spoluhráčku měla z MU
Brno). Z mužů studujících VŠE
byl nejlepší Petr Sedláček na třetím místě a Čestmír Rybka, který
společně se Stanislavem Vachouškem vybojoval čtvrté místo.
NOVÝ BASKETBALOVÝ
TÝM NA VŠE
Na VŠE vznikl nový ženský
basketbalový tým. Vede jej odborný asistent CTVS Radek Fiala společně s bývalou reprezentantkou Martinou Balaštíkovou.
Hráčky můžete podpořit při zápasech I. ligy, které hrají v hale
Na Třebešíně.
SOBOTA S TAIČI
Pokud chcete strávit sobotní dopoledne 6. listopadu
a 4. prosince v pohybu, můžete se zúčastnit takzvané taiči
soboty. Cvičení probíhá od 9.30
do 12.00, je vhodné pro začátečníky i pokročilé a poplatek pro
studenty činí 50 Kč. Přihlášky se
přijímají na [email protected].
NEBO SNAD RADĚJI
AEROBIK?
Nejbližší aerobiková sobota proběhne 13. listopadu 2010.
Další informace k této akci budou zveřejněny dva až tři týdny
před jejím konáním, proto pečlivě sledujte nástěnku a stránky
CTVS. Autor: Tereza Voborníková
35
sport na VŠE
Co jsou to vůbec zájmové kurzy?
Přestože se nabídka zájmových kurzů na naší
škole rozšiřuje a zájem
o ně roste, stále se setkávám se spolužáky, kteří se
podiveně ptají, na jaké cvičení spěchám z přednášky končící o půl osmé. „To
je ještě večer nějaký tělocvik?“ A přesto, že by v pátém ročníku měli být ostřílenými mazáky, při pojmu
zájmový kurz jen nechápavě „valí oči“.
Zájmové kurzy jsou aktivity, které CTVS připravilo pro
všechny sportovní nadšence, kteří již nepotřebují získat
zápočet, ale chtějí si zpříjemnit den pohybem za rozumnou
cenu. Za zájmové kurzy se platí 400 Kč za semestr. „Permice“
je přenosná, takže ji v případě
nemoci, učebního nebo pracovního vytížení může využít některý z kamarádů. Předcvičují
většinou studentky z naší školy,
a i když se to někdy podle názvu
nezdá, sporty jsou otevřeny zájemcům z mužských i ženských
řad.
Kurzy si můžete vybrat ze seznamu aktivit zveřejňovaných
na stránkách ctvs.vse.cz, kde
se také dozvíte, zda ve vámi
vybraném kurzu ještě zbývají volná místa (CTVS seznam
pravidelně aktualizuje). Ze široké nabídky namátkou pro představu vybírám několik zástupců:
zacvičit si můžete bosu, zumbu,
jógu (power nebo vinyása flow)
či aerobik, zatancovat jazz dance a modern dance, zklidnit se
při taiči či vytvarovat tělo na
bodyformu.
Speciálním zájmovým kurzem jsou pak hodiny tenisu, které jsou bezplatné, ale mají kapacitu omezenou na dvacet míst.
Ve škole můžete navštěvovat i školní posilovny – ve Staré budově i „nad menzou“. Přihlašování probíhá stejně jako na
ostatní zájmové kurzy, ale cvičit můžete chodit i do jiného
kurzu, než který jste si zapsali.
Platba za posilovnu je poněkud
komplikovanější – stejně jako
u ostatních kurzů dostanete permanentku, ale z té se při každé
návštěvě odečítají body. Vstup
do posilovny ve Staré budově je
za 1 bod, „nad menzou“ zaplatíte dva body. Když vyčerpáte
dvacet bodů, tedy jednu permanentku, která stojí 400 Kč pro
muže a 250 Kč pro ženy, je možné zakoupit další permanentku
za zvýhodněnou cenu. Případně se dají dokoupit i jednotlivé
body nebo jednorázové vstupy
do posilovny. Autor: Tereza Voborníková
Konec front – přihlašování do zájmových kurzů
jde už i přes ISIS
Už jste si chystali kempové
křesílko, svačinu, knížku,
aby vám opět čas ve frontě na zápis do zájmového
kurzu lépe utekl? Pak jste
možná byli příjemně překvapeni novinkou, kterou
pro nás CTVS připravilo na
začátku zimního semestru. Zápis na zájmové kurzy je od tohoto semestru
možné absolvovat v teple
domova – přes ISIS.
Bohužel i přes včasné oznámení na stránkách CTVS
spousta cvičenců změnu nezaregistrovala a přišla tak o místo na svém oblíbeném kurzu.
Protože úspěšné zdolání nástrah
ISISu je nutnou podmínkou dalšího sportovního vyžití, přinášíme krátkou radu, jak napříště
správně postupovat.
V den, kdy začíná přihlašování na zájmové kurzy – aktuální
datum najdete vždy v Harmonogramu akademického roku CTVS
na stránkách ctvs.vse.cz –, se
v ISISu objeví pod sekcí Osobní
management nová položka Přihlašování do kurzů. Po otevření
se zobrazí seznam sportů, které
je možné si zapsat. Až si vyberete z nabídky kurzů, je nutné ještě
zvolit studijní program Zájmové
kurzy, zkontrolovat osobní údaje a kliknout na tlačítko Přihlásit
se do kurzu. Kontrolu správnosti
svého zápisu provedete jednoduše tak, že se podíváte, zda se vám
v sekci Portál studenta objevilo
pod vaším studijním oborem další
studium – Zájmové kurzy. Pokud
si ani po této malé nápovědě nejste jistí, kompletní postup i s obrázky najdete na wiki.vse.cz. Autor: Tereza Voborníková
VŠESPORTOVNÍ
PORADNA
Máte nějaký dotaz týkající
se povinného nebo zájmového tělocviku? Chcete se
přihlásit do nějakého oddílu a nevíte jak? Chcete dát
spolužákům vědět o amatérském či profesionálním
závodě, který pro ně pořádáte? Dotazy podněty přijímáme na redakčním e-mailu
[email protected].
Obec Srbsko čítá necelých
500 obyvatel a její geografická poloha v chráněné krajinné
Skupinová fotografie pořízená u jeskyně Koda při „putování“ lesem do Tetína.
KHD od loňského roku nabízí magisterský studijní program
s názvem Hospodářské a politické dějiny, případně vedlejší specializaci Novodobé hospodářské
dějiny. O výuce KHD a pořádaných akcích se více dozvíte na
khd.vse.cz. Autor: Tereza Syrová
economix
oblasti Český kras, nedaleko
hradu Karlštejn, přímo vybízí
k pořádání vycházek. V oblasti
jsou vápencové jeskyně, největší se jmenuje Barrandova.
Ve dnech 17. a 18. září se
vydali studenti a učitelé
z katedry hospodářských
dějin (KHD) Národohospodářské fakulty VŠE na
víkendový výlet do okolí obce Srbsko v okrese
Beroun. Akce s bohatým
denním i večerním programem se těšila vysoké
účasti z řad studentů i vyučujících.
– 4 / 2010
Z akademické půdy na půdu lesní
36
cestopis
LIMA
– město králů,
slumů, lásky,
zlodějů i naděje
BEZ ZELENĚ
I když je toto velkoměsto hlučné, špinavé, přelidněné, šedivé,
téměř bez zeleně (nejen kvůli
tomu, že zde celoročně spadne
pouze 20 mm srážek), v období
místní zimy (červen až září) plné
smogu a přízemního oparu, plné
nekonečných dopravních zácp
a troubících aut v nejrůznějším
technickém stavu, přesto rozhodně nesouhlasím s autorem
knížky Inca Kola Matthewem
Parrisem, že Lima je ohavná. Je
prostě jiná, svoje, má jedinečnou atmosféru, je snem mnoha
obyvatel vzdálených vesnic zapadlých vysoko v horách, kteří
economix
– 4 / 2010
Lima je hlavním a zároveň nejlidnatějším městem
Peru. Rozprostírá se téměř na pobřeží Tichého oceánu v náplavové rovině ústí řek Chillón, Rímac a Lurín.
V roce 1535 ji založil španělský conquistador Francisco Pizarro jako La Ciudad de los Reyes (Město králů). Město se později stalo hlavním sídlem španělské
inkvizice. Důležitost Limy tím výrazně stoupla, toto
slavné období však skončilo v roce 1746, kdy Město
králů zasáhlo obrovské zemětřesení a jeho převážná část byla zničena. Po válce o nezávislost, konkrétně hned v roce 1821, se Lima stala hlavním městem
Peru.
V současnosti žije v Limě více
než třetina populace Peru, přibližně deset milionů obyvatel.
Toto číslo je však jen přibližné, protože určit počet obyvatel
rozvojových velkoměst je téměř
nemožné. Hranice města nejsou
většinou jasně dané a mnoho lidí
žije bez jakékoli registrace, bez
trvalé adresy, často bez jakéhokoli obydlí či přístřeší. Největší
přísun migrantů přicházejících
do hlavního města Peru zajišťují chudé indiánské vesnice ležící
v Andách. Většina tamních lidí
vidí Limu jako novou a mnohonásobně lepší příležitost pro svůj
život, vidí v ní lepší možnost obživy, bydlení, radosti. Podobně je
tomu u většiny světových rozvojových velkoměst. Většinou ale
nedochází k naplnění snů obyvatelstva, které do velkoměsta
směřuje. V naprosté většině končí v chudinských čtvrtích, v Jižní Americe takzvaných barrios
(v portugalsky hovořících městech se jim říká favelas), bez práce a bez naděje na jakoukoli změnu. Přesto se již migranti vrátit
nechtějí. A tak tito noví přistěhovalci a postupně pak i dlouhodobí obyvatelé žijí ze dne na den
v chatrčích, často bez elektřiny,
vody či lékařské péče v rozlehlých chudinských čtvrtích Limy.
V posledních desetiletích se tak
Lima rozrostla a rozprostírá se
na území o rozloze neuvěřitelných šedesáti kilometrů ze severu na jih a na třiceti kilometrech
ze západu na východ.
se do ní nikdy nepodívají nebo
v ní skončí navždy.
Lima pro nás byla spíše jen
odpočinkovým bodem na dlouhé cestě ze severu. Proto jsme
se ubytovali co nejvíce v centru, v levném hostelu asi tři bloky od Plaza Mayor, abychom
měli vše na dosah. Hlavní náměstí ve čtvrti Lima Centro je
častěji nazýváno Plaza de Armas (Náměstí zbraní). Náměstí s tímto názvem najdete snad
v každém jihoamerickém městě, což je především vzpomínkou na období bojů za nezávislost na Španělech. Na náměstí se
nachází katedrála (původně zde
37
BEZCENNÉ TUNY
ZLATA
Chtěli jsme se spíše brouzdat
ulicemi a nasávat atmosféru velkoměsta než se honit za památkami, kostely, navštěvovat jedno muzeum za druhým a dělat
si čárky. Přesto jsme neodolali
muzeu zlata a kostelu a klášteru
San Francisco. Ten patří k největším barokním stavbám Limy,
které přežily ničivé zemětřesení
v roce 1746. V klášteře je knihovna a obrazárna a také zde najdete Muzeum katakomb. Museo
de Oro del Perú (Muzeum zlata) se nachází v okrajové čtvrti
Limy. I když trochu sarkasticky a přehnaně, přece jen podle mě asi nejlépe toto muzeum
vystihuje citát Matthewa Parrise, autora knihy Inca Kola: „Zlato – na první pohled se zdálo, že
ho jsou tuny, zbraně a ozdoby
– vypadalo jak mosaz. Zanechalo v nás dojem, že jde o mizerný
kov, beznadějně měkký, na který se tamní národy tolik spoléhaly jen proto, že neměly ocel.
Naprosto jsme nesdíleli úžas dobyvatelů, že indiáni neměli ani
zdání o hodnotě zlata, spíš jsme
začínali rozumět, proč indiáni
žasli nad tím, jak jsou jejich dobyvatelé tím mizerným žlutým
kovem posedlí, když přitom
sami mají železo!“
PŘE O MALÉHO
PTÁČKA
Večer jsme zakončili v příjemném baru asi pěti koktejly pisco
sour. To je vynikající koktejl, jehož základem je alkohol pisco,
něco jako místní brandy. Jméno pisco znamená v kečuánštině „malý ptáček“. Tento ptáček
hnízdil převážně v peruánském
regionu Ica, v údolí, které později podle něj získalo jméno Pisco. Tamějším obyvatelům se začalo říkat Piskos a jednou z jejich
hlavních činností byla výroba
nádob na uchovávání nápojů, pro
změnu také piskos. Nápoj, který
se v těchto nádobách uchovával,
byla pálenka z hroznů, a tak byl
pro ni název pisco nasnadě. Dále
se do koktejlu dává citronová
šťáva, syrový bílek, cukrový sirup a angustura (nebo špetka skořice). O původ samotného piska
se přou Chile a Peru. Chcete-li
si v Peru okamžitě získat číšníka
i celou hospodu na svou stranu,
objednejte si pisco sour a nahlas
s nimi polemizujte a souhlaste,
že nápoj je rozhodně jejich původu a ne těch zatracených Chilanů.
Rázem budete „jejich“.
V PRACHU A ŠPÍNĚ
BARRIOS POBRES
Jako správný geograf jsem se
chtěla podívat do chudinských
čtvrtí. Věděla jsem však, že s fotoaparátem a nejspíše i bez něj to
na první vyvýšeniny And, které
se prudce zvedaly z pobřežní roviny. Chudinské čtvrti i z dálky
vypadaly opravdu drsně a... prostě chudě. Malinké šedé domečky s pobořenými a chatrnými
plochými střechami byly doslova nalepeny jeden na druhém.
Pouze občasná ulice dávala tušit konec obytných prostor. Domečky doslova obtékaly jakékoli vyvýšeniny, skály či bloky
kamenů. Oproti údajům v knihách a průvodcích jsem ale všude viděla sloupy elektrického
vedení – že by přece jen nějaký
pokrok? Jediný závan jiné barvy než šedé byl, kromě zřídkakdy namalovaných zdí domku,
v podobě sušícího se prádla na
rozpadajících se plechových
střechách. I to bylo ale značně
zašedlé. V prachu a špíně barrios pobres (chudých čtvrtí) se
nebylo čemu divit. K obrovskému kříži na kopci San Cristóbal,
který zde byl postaven v roce
1928, se denně chodí modlit desítky místních. Bohužel musím
uznat, že mají za co. Snad jim
bude pomoženo. Autor: Jana Troupová
– 4 / 2010
stál chrám zasvěcený božstvu
Pumy), která se zrovna opravovala. Dělníci seděli přímo na
vysokých římsách, nedbale přivázaní jedním špagátem, a odpočívali. Před vládní budovou
Palacio de Gobierno probíhala jedna přehlídka vojenské síly
a okázalosti za druhou. Vítězné a oslavné melodie se linuly
z nablýskaných trubek a dalších
nástrojů armádní kapely, vojáci
pochodovali na koních i pěšky
a na vše z dálky dohlíželo několik obrněných transportérů. Lidi
okolo to ani moc nevzrušovalo.
Na chvíli jsme si poslechli i národní hymnu („Jsme svobodní,
kéž je to tak navždy! Spíš popřete, že slunce svítí, než byste
popřeli toto...“) a šli pomalu dál.
Široká a rušná ulice Jirón de la
Unión je pojítkem s náměstím
Plaza San Martín, modernějším
a živějším centrem. Z bankomatu jsem si tam vybrala nějaké soles, tento zdroj snad bude bezpečný a bankovky budou pravé.
není zrovna bezpečné. Obohacena (spíš ochuzena) o zkušenost
s krádeží hodinek, jednu rvačku ve dvoře a ignoranci policie
jsem pro poznávání chudinských
barrios navrhla kompromis. Necháme se autobusem vyvézt na
Cerro San Cristóbal, 409 metrů
vysoký kopec nad městem. Alespoň při cestě tam budu moci
z okénka autobusu trochu nahlédnout do života nejchudších
obyvatel Limy. Při cestě jsme
si museli zavřít okénka, všichni, bezpodmínečně. Připadala
jsem si jako v ozbrojeném konvoji a bylo mi velmi nepříjemně.
A myslím, že jsme nakonec ani
neprojížděli opravdu chudými
čtvrtěmi. Každopádně z vrchu
kopce se nám nabídl dech beroucí pohled na celou Limu. Rozhodnutí a kompromisu jsem tak
rozhodně nelitovala. Co bylo k
vidění? Neskutečně rozlehlá šedivá zastavěná placka bez zeleně, táhnoucí se téměř od oceánu.
Především pak na jihu a na severu nebyl vůbec vidět konec města. A to dodávám, že viditelnost
ten den byla výborná. Na východě se chudinské čtvrti již lepily
economix
cestopis
38
kultura
Divadelníci zavlečou na VŠE rybí angínu
Hledají vhodné kandidáty na pozice
ministra, jeho sekretářky, energické ředitelky a k tomu ještě dva manažery. Ne, nejde o nabídku práce.
To jen na VŠE vznikl další divadelní
spolek Comica Economica a obsazuje svou novou hru Úřad a rybí angína.
O čem je nová hra Úřad a rybí angína?
Jak jsem pochopil, bude to satira...
Tak nějak. Děj probíhá ve dvou rovinách.
Ministerstvo má být zrušeno, a tak si vymyslí, že nám všem hrozí rybí angína. Druhá rovina je vztah ministra a jeho sekretářky
Moniky. Bývalý prezident Bill Clinton by
řekl, že jde o nesprávný vztah, i když z právního hlediska je vše v pořádku. Monika si
na začátku hry řekne o ředitelskou funkci
a v závěru o pozici náměstka ministra. Protikladem rafinované Moniky je energická
a arogantní Ivana, která psychicky terorizuje svoje okolí, tak jak to s oblibou dělají některé ženy.
Vypravili jsme se za zakladatelem spolku
a režisérem v jedné osobě RNDr. Bohumírem Štědroněm z katedry marketingu FPH
a zeptali se ho, na co se můžeme těšit.
Proč nové divadlo na VŠE?
Vysoká škola ekonomická v Praze je elitní škola. Dala veřejné správě i soukromému
sektoru prezidenta, pět předsedů vlád, víc
než stovku ministrů a náměstků a tisíce generálních ředitelů a manažerů. Ale satirické
divadlo, které je běžné na elitních zahraničních univerzitách, zde dosud chybělo. Přál
bych si, aby studenti sami vymýšleli svoje
ekonomické hry a režírovali je.
Takže chcete studenty zapojovat nejen
jako herce?
Ano, při divadle vznikla rovněž manažerská a mediální skupina a budou vypsána témata na bakalářské a diplomové práce, která
budou s činností divadla úzce souviset.
A jak vidíte budoucnost spolku?
V příštím roce bychom již chtěli hrát v anglickém jazyce. Připravíme dvě nové hry:
ENRON Enron Sci-fi, kde v závěru hry je
zakladatel firmy zákonem prohlášen za nejlepšího manažera všech dob a jeho cadillac
zvolen do Senátu. Dalším připravovaným
kusem je Globální slavnost. Jde o parodii na
Zahradní slavnost Václava Havla. Autor: Štěpán Mejzlík
Filmový klub VŠE a EKONOM zvou na promítání filmů
PROGRAM FK VŠE:
9. 11. 2010, 19.45
ČT YŘI LVI
Režie: Christopher Morris,
2009, 94 min., Velká Británie
economix
– 4 / 2010
Filmový klub i sdružení
EKONOM přinášejí divákům na VŠE neobyčejné
filmy.
Filmový klub VŠE promítá
každý týden české i cizí filmy,
které projdou náročným dramaturgickým výběrem organizátorů. Promítání probíhá v Likešově aule. Za vstupenku na kvalitní
film zaplatíte jen 50 Kč. Více na
http://filmacek.net.
Studentské sdružení EKONOM pořádá dvakrát za semestr
promítání výhradně českých filmů s následnou diskusí s jejich
režiséry. Jde hlavně o filmy netypické a málo dostupné. Vstup
je zdarma. Nejbližší promítání
proběhne 3. listopadu od 19.30
v Likešově aule. Hostem bude
Jan Svěrák se svými filmy Vesmírná odysea II a Ropáci. Více
na www.economix.cz.
16. 11. 2010, 19.45
BIBLIOTHÉQUE
PASCAL
Režie: Szabolcs Hajdu, 2010,
105 min., Maďarsko,
Německo, Velká Británie
23. 11. 2010, 19.45
ČESKÝ MÍR
Režie: Vít Klusák,
Filip Remunda, 2010,
108 min., Česká republika
30. 11. 2010, 19.45
SUBMARINO
Režie: Thomas Vinterberg,
2010, 110 min., Dánsko
7. 12. 2010, 19.45
MUZIKA
Režie: Juraj Nvota, 2007,
99 min., Slovensko
Autor: Vladimír Štípek
39
recenze
Bibliotheque Pascal: surrealistická prostituce
Nový maďarský film odhaluje téma, jež bylo předlohou pro řadu snímků
– problematiku obchodu
s bílým masem. Pojetím
a zpracováním se však
Bibliotheque Pascal zcela
odlišuje.
Hlavní hrdinka Mona se snaží
získat zpět do péče svou dceru,
kterou zanechala vzdálené příbuzné, zatímco ona jela do Německa s nemocným otcem, který tam má podstoupit operaci.
Záhy se však ukáže, že výlet do
západní Evropy není tak jednoznačný. Monu unesou a převezou do Velké Británie, kde ji donutí pracovat ve velice bizarním
pánském klubu pojmenovaném
Pascalova knihovna.
Režisér Szabolcs Hajdu pojal
celé vyprávění jako povídkový
film, jehož jednotlivé části mají
svou vlastní atmosféru a stupeň
imaginace. Mona popisuje úředníkovi na sociálce jednotlivé
epizody svého života. Dozvídáme se tak, jak poznala u Černého
moře trestance Viorela, který si
ji na útěku bere za rukojmí, stráví spolu jednu noc a zplodí dcerku Vioricu. S Viorelem to však
nedopadne dobře a Mona živí
dceru sama loutkovými představeními. Již v těchto dvou částech nám Hajdu dokazuje, proč
patří k předním maďarským režisérům a proč se stal
Bibliotheque Pascal
nejlepším maďarským
filmem roku. Promyšlené scény doplněné
úchvatnou kamerou
udržují plnou pozornost diváka, kterému
mohou až oči přecházet z nápaditých detailů, jako je vynoření Viorela z písku či scéna
loutkového divadla. Chytře vymyšlený scénář podporuje kamera, která hojně využívá jízdy,
a její širokoúhlé záběry vytvářejí
úžasné obrazy.
Povídky z první části trochu
limituje jejich stopáž. Nenabízí
se zde příliš velký prostor pro rozehrávání děje. Tento handicap
však režisér odstraňuje v nejdelší epizodě, která se plně epicky
rozvíjí a vytváří nosný děj: Monino působení ve Velké Británii,
kde z donucení pracuje pro pasáka Pascala. Jeho intelektuální
literární klub skrývá místnosti
pro uspokojování nejzvrhlejších
přání svých bohatých zákazníků. Dochází zde k prolínání snových scén s reálným
životem, vzniká prostor pro syrové zobrazení prostituce včetně
drog i násilí. Szabolcs Hajdu vykresluje
silné charaktery, které doplňuje surrealistickou krásou. V bordelu patří jednotlivé
místnosti konkrétním
literárním charakterům a jim i odpovídají extravagantní interiéry. Jsou tu Othello,
Johanka z Arku, Lolita či Dorian
Gray. Jejich pokoje zdobí různé falické symboly, které by jim
mohli závidět i v Brně na náměstí. Vedle nich je tu však i zcela
vyprázdněná a sterilní místnost
patřící Desdemoně, jejíž osud je
předem zpečetěn.
Bibliotheque Pascal je možná
jedním z nejoriginálnějších filmů roku. Dokazuje kvalitu maďarské kinematografie, která dokáže překračovat hranice
vlastního státu. Nejde pouze
o ocenění nejlepšího maďarského filmu, uspěl též v kategoriích technických, získal nominaci na prestižní cenu Evropského
parlamentu LUX a bodoval i na
zahraničních festivalech. (Je
velká škoda, že český film se
neumí více profilovat a ve velkém vznikají vzájemně si podobné melodramatické snímky
se stejným typem humoru i charaktery.) Bibliotheque Pascal je
zcela jiný, originální, propracovaný a nespletete si ho s jiným
filmem. Ano, i zde by se dalo najít několik drobných nedostatků,
ale není možné vytknout žánrovost, kterou nabízí. No uznejte
sami, koho by napadlo spojovat
krásnou literaturu s prostitucí...
Film Bibliotheque Pascal můžete zhlédnout 16. listopadu ve
Filmovém klubu VŠE. Více informací na www.filmacek.net.
Autor: Martin Doležal
Knihy spisovatele Michala
Viewegha se dočkaly již sedmi filmových zpracování, kniha nesoucí název Biomanželka
možná bude osmým zfilmovaným dílem.
Biomanželka ve zkratce vypráví příběh o bohatém spisovateli, který potkal chudou knihovnici doslova na peronu, pojal
ji za manželku a splnil jí veškerá přání, která, jak se domníval,
jako tradiční žena měla. Těmito
přáními byly svatba, dům a děti.
Ovšem tradiční manželka se
ale dle vyprávění postupem let
„přeměňuje“ z této ženy, u které
je vždy na prvním místě spokojený manžel, na ženu, která postupem času začne inklinovat
k feng shuej, biostravě a charitativním činnostem. Manžel se
tak postupně dostává na stále
nižší a nižší pozici v žebříčku
manželčiných hodnot.
Profil popisované biomanželky je téměř totožný s profilem
manželky Michala Viewegha
Veroniky Vieweghové, alespoň
co se týká faktických údajů.
Nutno podotknout, že kniha
je vyprávěním duly („dula“ je
starý řecký název, který se dnes
používá pro speciálně vyškolenou ženu, jež poskytuje především psychickou, ale i fyzickou
oporu nově rodící matce a přispívá k dobrému startu celé nové
rodiny, pozn. red.), která v rodině zůstala od porodu dětí Sáry
a Báry (jména dětí jsou v knize rovněž totožná se jmény dětí
Michala Viewegha).
Knize nelze odepřít její autentičnost. V mnoha případech autor zabíhá do detailů, které by se
velice těžko popisovaly, kdyby
je skutečně nezažil. Trochu nekonzistentně se v knize jeví vyprávění duly, které je střídavě
propojené s popisováním v erformě v případě, kdy je autor
mimo dosah duly. Přesto je kniha
čtivá, řádkování a okraje tradičně tak široké, že čtenář přelouská dvě stě stran přibližně za dva
dny při přesouvání se tramvají.
Po přečtení knihy však ve čtenáři nezůstane vůbec nic. Možná
trochu zapřemýšlí, kdo je vůbec
Vieweghovou cílovou skupinou
čtenářů, protože pro ženy je příliš vulgární, ač nutno přiznat, že
si tradiční ženy zcela jistě hned
několikrát při čtení této knihy
řeknou, že jim autor bere slova z úst. Pro muže je autor zase
moc ženský a plytký.
Celá Vieweghova kniha je
jednou velkou stížností ješitného muže. Muže, který neustále
lavíruje, jak se posouvá níž a níž
na žebříčku hodnot své manželky, ale není schopen s tím nic
udělat. Vlastně ani nechce, protože žena, kterou si vybral a kterou miluje, byla vždycky taková,
jaká je, jen si toho nějak na začátku nevšiml.
Dále podstatným nedostatkem prózy Biomanželka je skutečnost, že kniha nedisponuje
žádnou dějovou zápletkou ani
dějovou kolizí. Samotný závěr
knihy je pak více než úsměvný.
Čtenář si tak po přečtení
Vieweghovy nové knihy říká, že
moudrý byl ten, kdo prohlásil,
že člověk, který si vcelku běžné věci týkající se jeho života
dokáže zformulovat a pojmenovat, nemá důvod knihy Michala
Viewegha číst, případně po otevření dočítat.
Přesto se najde několik desítek tisíc čtenářů, kteří si Biomanželku přečtou, a také určitě mnoho takových, kteří budou
mít pocit, že jim spisovatel prozradil něco podstatného o jejich
životě. Autor: Lucie Kubečková
Autor: Michal Viewegh
Rozsah: 165 stran
Rok vydání:2010
Hodnocení: 3
economix
Podzim spisovatele Michala Viewegha byl poměrně
nabitý. Na knižní trh, jak
je tomu ostatně každý rok,
zamířila jeho nová kniha s názvem Biomanželka. V kinech mohou zase
návštěvníci zhlédnout filmovou adaptaci Románu pro muže, k níž Michal
Viewegh podle vlastní prózy napsal scénář.
– 4 / 2010
Recenze knihy: Biomanželka
České dráhy,
firma otevřená mladým
České dráhy, Váš osobní dopravce
d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113