Formát - Nadační fond Nehemia

03
nehemia
2016
Nehemia info
Irák Čtyři milióny uprchlíků
Misie mezi dětmi Ukažme dětem, jak zvítězit nad zlým
Ukrajina Smíření
P. Golub Z temnoty do světla
S. Raszka Zázraky na Ukrajině
nu
ˇ nášíme zmeˇ
pri
˚
ivotu
do lidských ž
2
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Projekty Nehemia
a seznam variabilních
symbolu˚
1000
1001
1002
1003
1004
1006
1009
1101
1120
1202
1203
1204
1301
2000
2101
2102
2104
2301
2302
2501
3000
3301
3302
3102
Humanitární projekty
Fond náhlé pomoci
Humanitární sbírka
Lékařská pomoc dětem
Perské Bible
Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině
Ukrajina – uprchlíci
Kavkaz – Kráva do každé rodiny
Ukrajina – dětské domovy
Děti Etiopie – Kofele
Děti Tanzanie – Masajové
Děti Etiopie – Jimma
Severní Korea – pekárna
Misionáři
Ukrajina, Balkán – Václav Bednář
Bosna a Hercegovina – David
Slovensko – Jan Bihári
Vretonkovi – Asie
Misijní práce mezi persky mluvícími
Austrálie – Thomas a Marcela Hemphilovi
Projekty praktické pomoci
Izrael – obnova lesů na Karmelu
Terénní vůz pro Hamida
Pracovní výjezd do Moldavska
4000 Rozvoj krátkodobé misie
náš sponzor
quantum solidum cz
Irák
Irák
ˇ ˇ milióny uprchlíku˚
ctyri
Centrum pojištění,
odborníci na Vaší straně
www.insia.cz
Redaktor Miroslava Cásková
Adresa redakce Nehemia Info
Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice
Česká republika
Telefon 595 173 715
[email protected]
Ředitel 739 584 117
[email protected]
Kancelář 739 584 118
[email protected]
Účetní 739 524 877
[email protected]
Webwww.nehemia.cz
Facebookfacebook.com/NehemiaCZ
Twitter@NehemiaCZ
Flickrflikr.com/nehemiacz
5000 Podpora národních církví a pastorů
5101 Ukrajina – pastor Pavel Golub
5102 Ukrajina – pastor Michail Balko
5103 Ukrajina – pastor Konstantin Melnik
5104 Chorvatsko – Dohnalovi
5201 Etiopie – evangelisté TFM
5301 Čína – Bible pro Čínu
5302 Jakutsko – Ilja a Aňa
6000 Správa projektů a provoz organizace
6004 Neurčené dary
6410 Mzdy a dotace na mzdy
6412 Mzda Leoš Cásek
6413 Mzda Danuše Bednářová
6414 Mzda Miroslava Cásková
6415 Mzda Benjamin Wojnar
8000 Servisní podpora misie
Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište
8104 Vzdělávací kurzy a akce
nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info.
8201 Časopis Nehemia INFO
Platby v ČR:
Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060
(účet bez bankovních poplatků)
Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných
měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.).
Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou,
jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky:
ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300
Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky!
platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340
platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340
Bagdád
Leoš Cásek
Válečný konflikt sužující dnešní Irák
vyhnal z domovů více než 4 miliony
lidí. Z toho dva miliony byly nuceny
odejít do zahraničí. Největší počet
Iráčanů, cca 1,4 mil., našlo útočiště
v sousední Sýrii.
Avšak tímto jejich utrpení nekončí.
V okolních zemích čeká na irácké
uprchlíky mnoho překážek toho, aby
vedli "normální” život. A návrat do
domovské země je pro většinu z nich
momentálně zcela nemožný z důvodu
bezpečnostní situace.
Více než 2 mil. lidí hledá útočiště
v rámci samotného Iráku. Jen v
Bagdádu, hlavním městě Iráku, bylo
v letošním roce evidováno víc než 1,7
milionu uprchlíků, to jak z řad křesťanů
tak i Jezídů nebo sunnitských muslimů.
NF Nehemia v tomto regionu pomáhá
od roku 2013 a to ve spolupráci
s místním sborem NLC. Naši
spolupracovníci, kteří fungují výhradně
na dobrovolné bázi, pomáhají více než
500 rodinám.
Rodiny měly možnost si z dotací
nakoupit základní potraviny. Práce
v Bagdádu, kam směřuje naše pomoc,
je hlavně psychicky náročná. Pastor
Jules s manželkou a celým týmem se
uprchlíkům věnuje už více než 3 roky.
Jsou přetížení, ale šťastní, že těmto
lidem můžou i prostřednictvím darů
z ČR pomoci. Dokonce jsou na jednu
stranu i vděční, že tato tíživá situace
nastala, protože je neuvěřitelně
spojila. Spojila je dohromady
i s lidmi, se kterými nebylo možné najít
společnou cestu.
A lidé jsou vděční, že našli úkryt
a zastání, někoho, kdo jim podal
pomocnou ruku a nasytil je, poskytl
přístřeší i oblečení. Zároveň mnozí
z nich našli skutečnou naději v Kristu.
Kristus se stal skutečnou pevnou
skálou,
o kterou se
mohou opřít.
V těžkostech
jim vysvitlo
světlo,
které nikdy
nepohasne.
Pomoc začíná
zajištěním
potravin,
vody, léků
až po provoz
kliniky, kde jsou uprchlíci ošetřováni
zdarma.
Na začátku roku 2015 Správní rada
NF Nehemia jasně deklarovala, že
chceme v pomoci pro Irák pokračovat
dlouhodobě. Především proto, že
největší vlna solidarity většinou skončí
tak rychle, jak rychle začne.
Spolu s vámi jsme od roku 2013
odeslali na pomoc iráckým uprchlíkům
2,8
mil. korun. Děkujeme i všem, kdo
se zapojili do loňské Vánoční sbírky
určené na nákup vitamínových
balíčků. Celkový výtěžek činil 264
438,- korun.
Díky za vaši ochotu!
Leoš Cásek
Pro pomoc Irákupoužijte, prosím,
číslo účtu 1057340/2060, VS 1002.
3
4
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Misie
Tanzanie
ˇ
Vsechno
mohu v Tom,
který mne posiluje
Tanzanie
ˇ
Nová posila z CR
Vretonkovi
Dačice
Leoš Cásek
V září letošního roku se chystá do Tanzanie odjet nová
posila z České republiky!
Anežka R. (AC Brno) vyjede na půlroční misii do
tanzanské Bukoby, aby posílila místní tým především
v práci s domorodými dětmi. Stane se tak vítanou
pomocí v mateřské a základní škole, kterou na tomto
místě již dlouhá léta provozuje německá AVC/Nehemia.
Dále se zaměří na práci v dětském centru pro sirotky,
kde před pár lety velice úspěšně působila Katka
Wimberly (Žurková) a později i Daniela Alenaidová
(Slováčková).
Obě misionářky zde zanechaly nesmazatelný otisk
v životech místních lidí, především pak dětí.
V současné době máme naplněných pouze 20 %
celkového rozpočtu. Pokud máte touhu Anežku v její
vizi podpořit a zapojit se tak do misie mezi dětmi
v Tanzanii, použijete prosím číslo účtu 1057340/2060,
VS 2303.
V případě, že se chcete stát součástí podpůrného
týmu, kontaktujete naši kancelář.
Daruvar
ˇ
Mé mesto
zaslíbené
Václav Bednář
AC Havířov
Daruvar je krásné lázeňské město s velkým procentem
českých přistěhovalců, kteří se sem přestěhovali hlavně
v 19. století.
V chorvatském Daruvaru jsem nyní strávil 6 týdnů. Učím
se chorvatský jazyk, sžívám se s lidmi a kulturou. Náš sbor
mne sem vyslal, abych pomáhal malému letničnímu sboru,
který má dvanáct členů. Ale bohužel ani tak nechodí všichni.
Přes týden se jich schází méně, v neděli však dochází na
bohoslužbu i lidé z jiných sborů.
Jednou jsem na středečním shromáždění mluvil o zasévání.
Pozváno bylo hodně lidí, z nich však přišla jen jedna žena.
Říkal jsem jim, že než zasejeme, musíme tu půdu dobře
prokypřit, a pak můžeme zasévat. Takže než řekneme lidem
o Ježíši a než je pozveme do církve, bylo by dobré se za ně
modlit. V ten správný Boží čas je pak přivést do společenství.
Modlíme se, aby nám Pán Bůh ukázal na lidi, kterým máme
říct o Kristu. Modlíme se, aby nám Pán Bůh letos přidal
aspoň 3 nové učedníky.
Služba v Daruvaru není jednoduchá. Setkávám se s lidmi
a všichni se mě ptají, proč jsem k nim přijel. To je dobrá
příležitost, jak s nimi hovořit o Ježíši. Zatím nejčastěji vedu
rozhovory s paní knihovnicí Fanynkou. Modlíme se za ni, aby
jí Pán otevřel srdce a zatoužila Ho poznat.
Modlete se i za nás, abychom s radostí a smělostí lidem
svědčili o Něm.
Bůh vám žehnej.
Pokud byste chtěli podpořit službu V. Bednáře prosím
použijte číslo účtu 1057340/2060, VS 2101
Rok 2016 je pro nás přelomový hned v několika oblastech.
V rodinném životě je nejdůležitější zprávou to, že se nám
v polovině listopadu narodí miminko, na které se všichni
moc těšíme. Tato radostná zpráva oddálila náš plánovaný
výjezd pro tento rok na ostrov Mindanao na Filipínách,
kde jsme měli jet na 3 týdny vyučovat laické pastory a
služebníky. Tento výjezd se posune na leden či únor roku
2017. Nicméně Roman pojede na přelomu srpna a září
na 2-3 týdny vyučovat misiologii na biblickou školu do
Kambodže, na které jsme před rokem vyučovali.
Tím, že jsme se od ledna stali vedoucími stanice v Dačicích
a Slavonicích a Roman dostal zázrakem práci na stavebním
úřadě v Dačicích, jsme museli omezit vyučování na biblické
škole v Kolíně a soustředit se pouze na vyučování na
pobočkách v Brně a Českém Těšíně.
Kromě toho všeho jsme v listopadu 2015 ve víře po
modlitbách koupili větší byt, který jsme začali rekonstruovat,
a stále se na něm pracuje.
Být vedoucím stanice, potažmo jakýmkoliv vedoucím, je
vždy spojeno s výzvou a velikou zodpovědností, kterou si
momentálně uvědomujeme. Mít intenzivnější modlitební
život a být veden Duchem svatým je obzvlášť zapotřebí.
Když při tom předěláváme náš nový byt, připadáme si jako
muži, kteří za doby Nehemiáše „jednou rukou konali práci
a
a druhou drželi oštěp“. Prakticky to znamená, že jsme
v situaci, kdy své síly musíme rozdělit mezi práci, službu,
rodinu, misijní činnost a rekonstrukci bytu. Celá rodina se
těší na to, až tato poslední část odpadne a my se budeme
moci plněji věnovat tomu, do čeho nás Bůh povolal.
Kdykoliv se poohlédneme zpět, vidíme, že chození s Bohem
je ta nejdobrodružnější cesta, po které člověk může jít.
Překonávat doslova moře, poušť, hory a skály, stejně jako
zimu či horko (viz foto), stejně jako mít probdělé noci,
nedostatek spánku, stresové situace, vyčerpání a zároveň
i odpočinutí, načerpání, radost z Božích doteků a zakoušení
Jeho zaopatření nám dává lepší pochopení slova apoštola
Pavla, který ve Fp 4,12-12 píše: „Umím se uskromnit a umím
mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový,
mít nadbytek i nedostatek.“ A všechny tyto zkušenosti
vedou nejen apoštola Pavla k tomuto nádhernému vyznání:
„Všecko mohu v tom, který mne posiluje.“
Počátkem tohoto roku jsme se spolu s dalšími vedoucími
rozhodli, že jako stanice budeme finančně a modlitebně
podporovat dva misijní projekty (studentku na biblické škole
na Filipínách a práci jednoho pastora a sirotků ve Rwandě).
Měsíc duben byl misijní měsíc, ve kterém jsme každou
neděli zdůrazňovali důležitost misie jako Božího plánu pro
každého křesťana. Bůh se svým požehnáním neotálel a
postavil se za naše rozhodnutí tím, že nám nečekaně snížili
o 2/3 nájem ve Slavonicích, kde se v neděli setkáváme.
Přitom jsme na pravidelných misijních sbírkách začali vybírat
více než obvykle. Toto je jen počátek daleko větších věcí,
které pro nás Bůh připravil. Jsme 100 % přesvědčeni a ze
svých vlastních zkušeností víme, že Boží princip zasévání a
sklízení platí, a zvláště, když se jedná o misii. Věříme tomu,
že Bůh touží, aby každý sbor a stanice dal Jemu k dispozici
alespoň desetinu svých lidí ze sboru na misii a maximálně
misii podporovali. Jako vzor nám mohou sloužit desátky.
V Kristu
Roman, Rut, Lukas a (?) Vretonkovi
Pokud byste rádi podpořili dílo a službu manželů
Vretonkových, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060,
VS 2301
5
6
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Slovensko
Slovensko
ˇ
Ukazme
detem,
jak zvítezit
nad zlým!
ˇ
ˇ
Igor Rosa
Slovensko
Všichni jsme
byli dětmi a
mnozí z nás děti budou mít a zbytek už
děti máme. Zde je zkrácený seminář
Igora Rosy, kterému služba dětem
změnila život…
Ke službě dětem není potřeba nic
výjimečného, může jim sloužit každý
z nás, stačí je jen milovat a přivést je
k Ježíši, nic lepšího jsem nepoznal.
Víme také, že každý pozemský otec
má své limity. Jsme pouze lidé, a tak
buďme vděční za to, co jsme dostali a
ten zbytek co nám chybí, nám chce Bůh
doplnit. Lásku, kterou potřebujeme,
nám je schopen dát jedině Bůh - Otec.
Dlouho mi ležela v mysli jedna věta,
kterou Ježíš řekl: „Nebraňte dětem,
aby ke mně přicházely, neboť takovým
patří nebeské království. I tenkrát to
pro ně bylo velmi důležité, aby se Ježíš
ženu a ve chválách se dětí Bůh tak
dětí dotkl. Proto nebraňme dětem,
neklaďme před ně překážky. Nebraňme dotýkal, že činily pokání, byly naplněny
Duchem svatým a tehdy mi Bůh řekl:
jim, aby přicházely k Němu. Často se
„Vidíš to? Neštiť se dětí, nejsou to jen
ptám, jestli program a aktivity, které
děti, je to můj lid, moje ovečky. Já je
děláme, jsou opravdu to, co je k Němu
chci zachránit.“ Tam jsem hluboce
dovede.
pochopil, že evangelium a Duch svatý
Stejně jako mají děti rády, když si
je pro všechny, tedy i pro děti. Tam Bůh
můžou hrát se skutečnými věcmi, ne
navždy změnil můj život. Pak jsem se
jen s plastovými hračkami, tak stejně
ale musel naučit, jak s dětmi pracovat a
reagují, když dostanou skutečné
jak jim rozumět.
evangelium, ne jen nějakou náhražku.
Investujeme také do dětí a mládeže
Rozeznají to děti, dospělí i Duch svatý.
tím, že je učíme, jak sloužit
Děti mají stejného Ježíše jako
Musíme dětem malým dětem, pomáhají
dospělí, pro ně není o nic
nám na táborech a tím si
menší ani větší. A pro Ježíše ukázat, jak
vychováváme nové vedoucí,
věkový rozdíl nehraje žádnou zvítězit nad
máme i biblickou školu pro
roli.
zlým.
dětské služebníky. Na táboře
To nejkrásnější, co jsem od
se opravdu můžou zapojit všichni a je
Pána dostal, kromě své rodiny, se stalo
zde prostor pro jakékoliv obdarování.
právě na dětských táborech, ke kterým
Opravdu toužíme po tom, aby děti
jsem se kdysi dostal jen „náhodou“.
skutečně uvěřily v Ježíše Krista,
Zaskakoval jsem za svou nemocnou
přemýšlet ve stylu, až vyrostete, tak
znovuzrodily se, vydaly Mu svůj život
uvidíte, pak si pochutnáte na dobrotách
a zakusily na táboře skutečnou Boží
ze stolu. To ne! Zemřely by dřív, než
přítomnost a zapojily se do služby už
by vyrostly. Musíme jim dát vysoké
jako děti. Často se setkáváme s dětmi,
stoličky, aby mohly sedět s námi!
které znají kdejaký verš z Bible, ale
Ony chodí vedle nás a učí se od nás.
nikdy se skutečně nesetkaly s Bohem,
Musíme jim pomoct, aby už
a na těchto táborech zažijí
Raději se zatvrdí, od malička mohly jíst ze stolu,
to, čemu věří.
už odmala je formujeme, aby
Myslím si ale, že počátek než aby byly
si dobře zapamatovaly, co se
celé služby je ve chvíli,
zatraceny!
děje. Někdy si my sami musíme
kdy nás Bůh zavolal sloužit
sednout na dětskou stoličku, abychom
dětem bez předsudků. Kdy jsme
pochopili, co děti potřebují a co vidí. A
pochopili, že dal všem, kteří Ho přijali,
přemýšlet, jaký obraz dáváme našim
moc stát se Božími dětmi, a uvědomili
dětem. Musíme tedy o tom přemýšlet,
jsme si, že to není až od dvanácti let a
jak s nimi sdílet naši víru, jak se s nimi
výše. Došlo mi, že Duch svatý byl dán
sdílet to, čemu věříme a musíme se
všem a ne jen dospělým, ale i dětem
s nimi sdílet jako rodina.
(ne až vyrostou).
Často děti kolem dvanáctého věku
V 1. Jan 2,12-14 píše do sboru: „Píšu
vám, děti, že jste poznaly Otce a že jsou odcházejí z církve. Říkají: „Doteď to bylo
o ničem, a teď si to udělám po svém!“
vám odpuštěny hříchy."
Musíme si na to dávat pozor.
Jan opravdu psal skutečným dětem, ne
Děti s probuzeným svědomím jsou
jen symbolicky a píše jim o ujištění, že
velmi citlivé na vinu, a pokud nenajdou
jsou jim odpuštěny hříchy. Probuzené
Spasitele, mají neúnosné trápení.
děti ví, co je hřích, co je tíha hříchu
Obviňují se. Jejich svědomí je usvědčuje
a vina. A bez Ježíše není odpuštění
a trápí a raději se zatvrdí, než aby
a bez Ducha svatého není moc být
žily s vědomím, že jsou zatraceny.
duchovními dětmi. Zkuste si vy sami
Děti potřebují ujištění o odpuštění.
dospělí se z vlastní síly vyhýbat zlému,
Potřebujeme budovat jejich víru, díky
když víte, co je dobré a co je zlé. Kdo
které budou mít jistotu, která bude
z nás to dokáže a jak dlouho? A tak ani
z Ducha svatého. Aby jednou ústa
dětem nemůžeme říci buďte hodné a
přetékala tím, co je v nitru.
nehřešte, pokud jim neukážeme, jak
Potřebujeme si sloužit navzájem,
zvítězit nad zlým a jak porazit
Pán tohoto aby se synové nepostavili proti
hřích. Ony samy potřebují
ujištění, že jsou jim odpuštěny světa nečeká, otcům, ale aby Duch spojil
hříchy a že jsou Božími dětmi. až vyrostou... generace mezi sebou. Mrzí mne,
když mladí nechtějí poslouchat
Jistotu, že jsou Bohem přijaty.
staré lidi a sám se ptám, kde to vzniklo?
To je pro děti specifické.
Starší lidé jsou sponzoři mladých, a
Každý věk je jiný, a Bůh rozumí
to rád vidím. Mladé služebníky nám
každému. Děti mají své specifické
nepřinese čáp, jsou to děti, které
problémy, které potřebujeme
s námi sloužily.
naplňovat. Je však velice důležité, aby
Nečekejme, až děti vyrostou, aby
se cítily součástí církve, stejně tak
vše pochopily. Svět také nečeká, až
vítané, chráněné a požehnané.
vyrostou a pochopí. Pán tohoto světa
Pochopil jsem, že nemůžeme
se je snaží zabít
už v lůně
matky a
stále na
ně útočí.
Pokud ho
pustíte do
církve, aby
vám děti
do dvanácti
let uspal,
7
pak už je nevzbudíte. Už budou
pryč. Nemůžeme je obrátit násilím.
Neočekávejme od nich, že budou
v církvi, jen aby nerušily a chovaly se
slušně. Ony potřebují vědět, že je
v církvi misie i pro ně. Naše očekávání
by mělo být o tom, že poznají Spasitele.
Děti jsou úžasný dar a my musíme
hledat způsob, jak se jim věnovat. A
pokud je přijmete jako své ovečky, tak
pastor zjistí, že sbor je větší.
Nejednou se nám stalo, že nám pro
službu nabídli podmínky, které jsou
přece pro děti dostačující. Aparatura,
prostory… Ale vždyť přece máme
všichni stejného Boha, děti cítí, co je
opravdové. Opravdové, kvalitní chvály,
ve kterých děti spontánně vplouvají do
Boží přítomnosti, protože je jim jasné,
že sloužíme živému Bohu.
Děti mají v církvi své místo, jsou to naši
učedníci Boží. Dokud
O děti ve sboru se
děti v našem sboru
nebyly znovuzrozené, začneme skutečně
tak o ně dospělí nestáli. zajímat, až když
Když se pak obrátily, se obrátí. A to je
najednou se o ně začali špatně!
zajímat. A tak by to
nemělo být.
Dneska je pro naše děti dostupné
veškeré zlo. Peklo doširoka otevírá svou
tlamu a mnozí nevěřící bojují
o své děti, aby jim dali do života něco
hodnotného, a mnohé programy
můžeme nabídnout i v církvi. Ale
musíme se to naučit, vždyť přece
chceme vychovat děti zdravé a šťastné
a všestranně plnohodnotné, ne jen
duchovně informované.
Děti jsou kolem nás stále, nebraňme
jim přicházet k Němu, učme je,
zapojme je do služby ve sborech,
počítejme s nimi, naučme je, jak
zvítězit nad zlým, milujme je a
přijímejme je, nabídněme jim
skutečné evangelium!
Igor Rosa je bývalým pastorem sboru
Christiana v Bratislavě, který stál na
začátku budování dětských táborů
levitů, ze kterých se později rozvinula
služba dětem a biblická škola pro děti.
Nyní odevzdal vedení sboru a spolu se
svou manželkou a nejmladším synem
se přestěhovali do Partizánského.
Nyní pracuje jako pečovatel
a pokračuje v budování služby
dětem.
8
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Ukrajina
ˇ
Smírení,
ˇ
cesta k vítezství
V únoru k nám do České republiky mohl prostřednictvím
Jiřího Kašpara přijet pastor „ Ivan" z Ukrajiny a Genadij Božiev.
Přiváželi srdečné pozdravy a poděkování za finanční i modlitební
podporu. Hlavním poselstvím, které rezonovalo v jejich srdcích,
bylo smíření a odpuštění. Zde jsou klíčová slova pastora "Ivana".
Chtěl bych se s vámi sdílet o tom, co se odehrálo v mém životě…
Víme, že žijeme v posledním čase. Čteme, že budou války.
Zpovzdálí jsme pozorovali válku v Gruzii a dobrořečili Bohu, že
nejsme její součástí. Vůbec by nás nenapadlo, že zanedlouho
se v ní sami ocitneme. Už dva roky stojíme ve skutečné válce,
ve které zemřelo tisíce civilistů a ukrajinských vojáků. Některá
města byla zcela zničena. Z Donbasu uteklo 1,5 milionu lidí.
Dokonce včera (26. 2.) probíhaly ve válečné zóně boje. Celá
záležitost se neobejde bez bolesti a zlosti.
Ostrov pokladu˚
Roman Kornyjko
ředitel dětského domova, Ukrajina
Drazí přátelé,
duše i ducha.
obracím se na vás s prosbou o finanční pomoc.
Loni se mnoho dětí setkalo s Kristem, odpouštěly svým rodičům,
byly jim odpuštěny hříchy a zázračně zakoušely uzdravení
navenek i uvnitř.
Od roku 1998 pořádá kyjevský dětský domov „Otčij dom“ letní
tábory pod názvem „Ostrov pokladů“ na řece Dněpr v Kyjevě.
Každý rok jsme tyto tábory dělali pro děti - sirotky, pro děti
z rozvrácených rodin, zbavených rodičovských práv či pro děti,
které nám na rehabilitaci odeslala sociální služba. Každý rok
táborem prošlo 50-70 dětí. V loňském roce nás sociální odbor
pro děti a mládež poprosil, zda bychom neudělali křesťanskorehabilitační tábor i pro děti z válečné zóny, pro děti vojáků,
kteří bojovali, bojují či padli v bojích na východě Ukrajiny. Loni se
tohoto tábora zúčastnilo 200 dětí.
I letos nás sociální odbor poprosil, zda bychom opět
nezorganizovali rehabilitační tábor pro sirotky, děti
z rozvrácených rodin i pro děti z války. Provedeme čtyři 12denní
turnusy po 50 dětech. Jeden turnus stojí 4.000 EUR.
Kromě rehabilitace, odpočinku, her a tvoření, za účasti
křesťanského kolektivu z Otčího domu, se každý večer probírají
biblické příběhy s následnou modlitbou za obrácení, uzdravení
Pokud byste nám mohli finančně pomoci, budeme vám
mnohokrát vděční.
„Pomoz sirotkovi a změníš jeho život a jeho budoucnost.“
Bůh vám žehnej
Za kyjevský dětský domov „Otčij dom“
ředitel Roman Kornyjko
Pokud byste se rádi svými
dary připojili k této sbírce
prosím použijte číslo účtu
1057340/2060, VS 1120.
Děkujeme!
V Mt 24,10 (ČEP) čteme, že mnozí odpadnou a budou se
zrazovat, povstane mnoho lživých proroků a díky válečným
konfliktům přijde nenávist. Vidíme, že ve válce přichází do srdcí
nenávist a zrada, a jak je psáno v Bibli, rozšíří se špatnost a
láska mnohých věřících vychladne. Ďábel stále drží lidi a národy
v otroctví zla a hříchu a svůj hlavní útok směřuje na Boží lid.
Ďáblův úkol je, aby tato láska k Bohu vychladla, protože bez
lásky nemůžeme nikoho zachránit. V 2. listu Korintským 6:1-13
je napsáno, „… abychom nepromarnili milost, která nám byla
dána“.
Apoštola Pavla taky nepotkalo jen dobré, neměl ustláno na
růžích. Prožil mnoho zlého, přesto své srdce nezatvrdil a jeho
láska nevychladla. Nedržel si křivdy. Kdyby měl v srdci hořkost,
kolik lidí by zasáhl/oslovil/ovlivnil? Pavel však měl upřímnou
lásku k lidem.
V 8. kapitole knihy Římanům píše: „Co nás může odloučit od Boží
lásky?“ Žádná těžkost. To všechno překonáme skrze moc Boží
lásky, ne jen skrze Boží moc. Boží láska není pocit, je to velká
moc, která nás může zachránit od nenávisti.
Proč jde lidové povstání proti svému národu? To nedává smysl!
Jde o duchovní věci. Ďábel chce rozdělit církev, zasáhnout
pastora a rozprášit shromáždění.
Nejednou jsem se v televizních zprávách a v tisku setkal
s nepravdivými informacemi; někdy jsem byl dokonce přímo
na místě události, a přesto zprávy hovořily o něčem jiném. Po
nějaké době jsem zjistil, že v srdci už více než rok nosím nenávist
k lidem, kteří vyvolali zlo a vypustili lži. Měl jsem radost, když
někdo z nich zahynul. A myslím, že tak u nás dnes přemýšlí
mnoho lidí.
Byli jsme připraveni bránit svá města se zbraní v ruce. Byli jsme
si jisti, že přichází okupanti, kteří chtějí zabrat naši zem. Muselo
to být těžké i pro naše děti, kterým před očima vybuchovaly
granáty, ve škole je spolužáci odsuzovali, zabili nám psa. Mé děti
Ukrajina
se cítily být vyhnané z domova a odmítnuté. Měl jsem tedy
důvod okupanty nenávidět. Nemodlil jsem se za ně, jen za to,
aby Ukrajina vyhrála. Na jednom modlitebním shromáždění,
kdy pastor hovořil hodinu a půl o Boží lásce, jsem si uvědomil,
že mám vůči druhému národu nenávist. Uvědomil jsem si,
že nemůže z jednoho pramene vycházet dobrá i hořká voda.
Bůh se mne tenkrát dotkl. Pochopil jsem, že máme milovat
své nepřátele a modlit se za ně. Činil jsem pokání za to, že
mám v srdci nenávist, i když právem. Většina z nás na tomto
shromáždění činila pokání. Pochopil jsem, že nenávist nevede
k vítězství, že takto jistě prohrajeme. Kdybychom nahradili Boží
pravdu lží, jistě bychom odpadli i od Boha. Tak jak je psáno:
„Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na
pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.“ (Řím 1,28)
Tak to vypadá, když je láska Boží nahrazena lidskými pocity
a emocemi. Pokud však přestaneme nenávidět a začneme
milovat, budeme schopni jít po Božích cestách.
Budeme-li se dívat na Ježíše a nespustíme z Něj oči s vědomím,
že jen On mne skutečně miluje, pak máme schopnost odhodit
hřích i nenávist. Z vlastních sil nelze milovat nepřátele.
„Odhoďme proto každou přítěž i hřích… a vytrvejme v běhu.“
(Žd 12,1)
Ježíš je první, který to dokázal a vydržel, On je původcem naší
víry.
Každý den jsme s ostatními přemýšleli, četli a hovořili o Boží
lásce a děkovali za to, že nás tolik miluje a chce nám požehnat.
Nevíme, co se může odehrát kolem nás, ani v Čechách. Je však
důležité, abychom byli ochráněni a nezasáhla nás nenávist a
zakotvili jsme v Boží lásce. Pro nás je to bezpečí a pro druhé
požehnání.
Ukrajina je jako pochodeň v ruce, která buď rozpálí Boží oheň
lásky, nebo rozšíří obrovský oheň nenávisti a zničí celý svět.
Jirka a Naďa Kašparovi na Ukrajině již delší dobu pomáhají a
nasbírané finanční prostředky osobně přivážejí potřebným
rodinám na Ukrajině. Jedná se především o rodiny, které také
vlivem války musely opustit své domovy, mnohdy se vzdaly
úplně všeho, co kdy měly a začínají svůj život zcela od začátku
na jiném místě. Děkujeme všem, kteří již na toto dílo přispěli.
Své finanční dary můžete nadále posílat na číslo účtu
1057340/2060, VS 1009.
9
10
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Ukrajina
Ukrajina
Z temnoty do sveˇ tla
říkat jim svá svědectví. Rada města
tento projekt schválila a dali nám
místo v centrálním parku.
Pavel Golub
Ukrajina
Zdravím vás, drazí bratři a drahé sestry
z Apostolova. Než začnu psát, chci vám
popřát milost od Pána Ježíše Krista,
lásku Boží a společenství svatého
Ducha se všemi vámi.
Nejprve vám napíšu svědectví
o pastorovi Sergeji z mladé církve
v Dněpropetrovsku. Nedávno jsem se
s ním setkal, a společně sloužil
v rehabilitačním centru a ve vězení.
Tam jsem měl možnost mluvit a modlit
se s jedním bratrem, který sedí
ve vězení již 17 let.
V minulosti bratr Sergej pracoval jako
právník, ale nyní vytahuje z temnoty
na světlo zločince a bezdomovce.
Sergej spolu s týmem slouží lidem ve
vězení, v léčebnách a na ulicích. Mají
rehabilitační středisko pro závislé lidi a
malý sbor. Sergej dříve pomáhal těmto
lidem prostřednictvím státního fondu.
Navštěvoval děti, předával jim pozdravy
a dárečky od jejich otců, kteří dlouhou
dobu seděli ve vězení, protože nechtěl,
aby se roztrhla pouta mezi otci a jejich
dětmi. Tuto službu nedělali jen
v Dněpropetrovsku a jeho okolí, ale
i v Doněcké oblasti. Mnoho
těchto mužů mělo své rodiny na
separatistickém území. Loni v červnu jel
tyto rodiny navštívit. Na jednom
z blokpostů ho však zadrželi. Myslel si,
že je to nedorozumění. Přivezli ho
k veliteli separatistů, a tam mu konečně
došlo, že je zle. Okolo něho bylo mnoho
ozbrojených vojáků, všude byla vidět
krev lidí, které vyslýchali. Některé bili až
do ztráty vědomí a některé
i zastřelili. Vysvětlil jim, jakou službu
dělá a proč na separatistické území
přijel. Po chvíli čekání mu však jedna
mladá žena v uniformě velmi nahlas
řekla: „Vím, proč jsi tu! Ty prodáváš
děti na orgány!“ Vojáci se na něho
vrhli a začali ho bít pažbami samopalů,
polámali mu žebra, dali mu pouta a
hodili do sklepa. Několik dní nedostal
jídlo, jen trochu vody. Když pochopil, že
se odtud jen tak nedostane, začal volat
k Bohu. Prosil Ho, aby si ho
k sobě vzal. Nechtěl zažít kruté mučení,
které viděl kolem sebe. Jednou jich ve
sklepě sedělo více než dvacet. Bůh ho
však posilnil a strach ze smrti odešel.
Začal s nimi mluvit o Bohu a modlil se
s nimi. Všichni vyznávali své hříchy a
každou chvíli se modlili. Mnohé zajatce
odváděli pryč a již se nevraceli zpět.
Plastová pouta mu rozřezala kůži na
rukou a prořezávala maso. Při této
ukrutné bolesti volal k Bohu, aby ho
odtud vzal, že tu bolest nevydrží. V noci
se však něco stalo. Když spal, přišel
k němu voják s břitvou a samopalem a
řekl mu, aby se k němu otočil zády. Byl
si téměř jistý, že mu podřízne hrdlo.
Naplnil ho ale naprostý pokoj a tehdy si
myslel, že už brzy uvidí Ježíše a přejde
do věčného života. Nepociťoval žádný
strach. Separatista mu však místo toho
přeřezal pouta a odešel. Když se ráno
probudil, uviděl, že to nebyl sen, že
pouta ležela přeřezána vedle něho a
má volné ruce. Všem lidem, kteří tam
byli zadrženi s ním, mohl
o tomto zázraku říci. S mnohými se
modlil modlitbu spasení. Po této
příhodě se začal modlit o další zázrak.
Přibližně za 2 týdny ho přivedli
k výslechu a nakonec řekli, že je to
normální člověk a tudíž jej propustí.
Osobní věci však neměl, a jeho
občanský průkaz ztratili. Proto jej opět
hodili do sklepa a zapomněli na něho.
Jednoho rána velmi silně cítil, že má
začít křičet jako blázen. Když to udělal,
konečně si ho všimli a zavedli k veliteli,
kterému vytkl, že na něj zapomněli.
Dali mu tedy kávu a peníze na cestu
a propustili jej, bohužel však bez
občanského průkazu. Na každém blok
postu se proto velmi úpěnlivě modlil
k Bohu, aby ho opět nezatkli. Tak došel
domů až do Dněpropetrovska.
V zajetí strávil 21 dní, zhubl 8 kilogramů
a ztratil naději na život. Nyní však všude
vydává
svědectví
o tom,
že nebe
je reálné
místo, kam
touží jít a
kde chce
jednou být.
Bůh žehná
jeho rodině
i jeho službě.
Služba
v Gruševce
Již pár let náš
sbor
v Apostolovu pravidelně slouží ve
vesnici Gruševka (dříve Leninskoje),
která má 3000 obyvatel, s cílem založit
církev. Dříve jsme navštěvovali lidi
přímo v jejich domovech, modlili jsme
se s nimi, povídali si s nimi a pomáhali
jsme jim prakticky, jak to šlo, s opravou
domu či dovozem oblečení nebo
potravin. Lidé jsou k takovým setkáním,
pomoci i modlitbě velmi otevření. Od
května chceme pravidelně 1-2krát
týdně sloužit lidem v této vesnici.
Koupili jsme dům, který bychom rádi
do zimy předělali na modlitebnu.
Chceme také v létě přivézt stan,
kde bychom čtyři dny nabízeli lidem
evangelium a hovořili o Kristu. Věříme,
že Bůh nám dá nové učedníky.
Novinky z Apostolova
V tomto roce jsme přeorganizovali
službu mládeže. Nyní sloužíme lidem
tři soboty v měsíci v různých částech
Apostolova, a čtvrtou sobotu máme
normální mládež. Nedávno jsme šli za
starostou našeho města, jestli by nám
nedal nějaké místo, kde bychom mohli
postavit volejbalové hřiště, kde by naši
mládežníci mohli hrát volejbal a kam
by také mohli zvát své přátele a známé
a mohli se také s nimi sdílet o Kristu a
Nyní pracujeme na projektu dětského
parku naproti naší modlitebny,
kde bude hřiště s houpačkami,
prolézačkami, pískovišti, fontánou
a lavičkami. Toto místo bude pro
všechny lidi, nebude se zde kouřit,
ani pít alkohol. Pokud byste se rádi
finančně zapojili, budeme nesmírně
vděční.
V dubnu jsme uspořádali velikonoční
evangelizační bohoslužbu, na kterou
jsme pozvali lidi z města i naše
sousedy.
V sobotu 21. května naše město
oslavovalo výročí. Město nás požádalo
o pomoc s programem pro děti.
Zahráli jsme proto loutkové divadlo,
kde jsme řekli dětem o našem
Spasiteli, a pak děti soutěžily nebo
skákaly na trampolíně. Nakonec jsme
také měli možnost se veřejně modlit
za naše město.
Na závěr bych vám chtěl moc
poděkovat za vaše modlitby za mír na
Ukrajině, za požehnání, ochranu a za
smělost ke kázání evangelia.
Bůh vám žehnej.
pastor Pavel Golub ze sboru Svoboda
v Apostolovu.
Službu Pavla Goluba můžete nadále
podporovat prostřednictvím
čísla účtu 1057340/2060, VS 5101.
Děkujeme!
Ocenení
ˇ z Pilgrimu
Václav Bednář
AC HAvířov
Dopoledne na Velikonoční pondělí mi napsal bratr Oleg
Boravlev. Po srdečných pozdravech se zmínil, zda by
nám mohli osobně předat dar z mariupolského dětského
domova Piligrim. Byli jsme velmi překvapeni, a tak jsme
se nakonec nečekaně hned na druhý den setkali
s jeho manželkou Aniou a starším synem Timotejem.
Byl jsem trochu nervózní, protože jsem vůbec
netušil, o co se jedná. Dokonce mě napadlo, jestli
to není cyklistický dres k Cyklotouru. Ania však
z tašky vytáhla medaili a zarámované ocenění.
My i sbor AC Havířov jsme obdrželi jménem ředitele domova
Gennadije Mochněnka poděkování „Za obranu Piligrimu“
v období válečného konfliktu na východě Ukrajiny.
Na začátku konfliktu, kdy Mariupol spadl pod
separatistickou Doněckou oblast, se celý dětský
domov Piligrim přestěhoval do dětského domova
Otčij dom v Kyjevě, a náš sbor se spolu
s dalšími sbory spolupodílel na jejich pobytu v Kyjevě i na
Přikarpatí. Děti se z Piligrimu vrátily zpět do Mariupolu,
až když byl Mariupol osvobozen ukrajinskou armádou.
Ještě jednou vám
všem chci poděkovat
za vaši štědrost a
přímluvné modlitby
za církev, za dětské
domovy i za situaci
na Ukrajině.
Bůh vám žehnej
Vašek Bednář
Na pomoc dětem
běžencům z dětského
domova Piligrim v Mariupolu,
z dětského domova Parusa Naděždy ze Slavyanska
a dětem běženců, které žily v dětském domově ve Vatutinu,
a na obnovu rozbitého dětského domova Parusa Naděždy
ve Slavyansku se díky vám odeslalo 326 690,-Kč.
11
12
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Zakarpatí
Zakarpatí
Zázraky na Ukrajineˇ
ˇ dílo poracuje
ˇ
Bozí
Slavoj Raszka
Pastor CB Třinec-Lyžbice
Přijíždíme k modlitebně tábora Čomonin. Před modlitebnou
nás očekává pastor David Janek se svou manželkou. Mají
spolu jedenáct dětí, přesto vypadají velmi mladě. Už na
první pohled mě upoutaly velké změny, které se tady
udály. Je dokončeno zastřešení prostorů před vstupem do
modlitebny, kde v létě probíhá výuka dětí a také se tam
věnují dětem v jejich volném čase. Vzadu za modlitebnou
stojí záhadná dlouhá budova, která má tři samostatné
vchody. Jsem velmi překvapený, protože loni zde nic
nebylo. Ptám se bratra Janka, k čemu to má sloužit. Janek
se záhadně a šťastně usmívá: „Jsou to nové třídy pro naše
nejmenší školáky, aby se mohli učit.“
S rodinou Davidových se znám už mnoho let. Vždycky
toužil po tom, aby se romské děti v jejich táboře mohly
vzdělávat. Do ukrajinských škol sice chodit mohou, ale kvůli
Služba romských jejich původu, chudobě a jednoduchému
způsobu života jsou podceňované,
pastorů,
odstrkované a učitelé jim nevěnují moc
VS 5102
velkou pozornost. Do školy přijdou
hladové, ušmudlané a mnohdy zrovna moc nevoní. Jak
do školy přijdou, tak odejdou, a po skončení základní
školy sotva umějí trochu číst a psát. Jankovým snem bylo
vybudovat v tomto táboře školu, kde by se jejich děti mohly
podle jejich možností a mentality skutečně učit.
V minulosti mi Janek ukazoval zadní místnost modlitebny,
kde byl sklad šatstva pro potřebné, a říkával: „Tady chceme
udělat školu pro naše děti jako v jiných táborech.“ Zdálo se
to neuskutečnitelné. Tábor v Čomonině patřil k místům, kde
si chudoba podávala ruce s nouzí. První pokus vybudovat
zde školu za pomoci Poláků skončil neúspěchem. Úřady
hotovou školu nepovolily. Byly dokonce získány finance
na placení oficiální učitelky. Důvodem zamítnutí byla
skutečnost, že škola je blízko hřbitova. To, že tyto děti blízko
hřbitova žijí, běhají, denně si hrají, už jaksi nikoho netrápilo.
Bratr Janek se však nevzdával. Modlil se, hledal možnosti
a každému, kdo přišel, vyprávěl o své vizi. Po jasném
prorockém slovu, že zde romská škola bude, se nejen
modlil, ale začal dělat praktické kroky víry. Jejich činnosti si
všimla misijní ukrajinská organizace Immanuel a tuto touhu
jim pomohla změnit ve skutečnost.
Jsem vděčný, že i naše země se může podílet na této službě
finanční podporou rodiny bratra Janka Davida. Celou částku
už několik let posílá sbor Církve bratrské v Husinci.
Výjezd byl ohrožen
Mělo nás jet celkem
šest. Kromě mě jel
bratr Leoš Cásek,
ředitel Nadačního
fondu Nehemia,
a Pavel a Irena Richterovi se dvěma dětmi z AC Varnsdorf.
Richterovi chtěli poznat misijní práci zblízka, proto se
k našemu týmu připojili. Naše výjezdy však nikdy nebývají
bez problémů a podle našich představ. Po příjezdu rodiny
Richterových do Třince, kde žijí rodiče Ireny, zemřela její
matka a náš výjezd byl ohrožen. Po důkladném zvážení
s námi v sobotu ráno odjel pouze Pavel. Jsem mu za to
vděčný, protože přes těžkou situaci, která jim doma nastala,
se rozhodl, podpořen svou ženou, jet.
Finanční zázrak
Na začátku se chci zmínit o velkém finančním zázraku. Jak
mnozí asi víte, sponzorujeme pět romských pastorů, a to
každého z nich částkou 100 USD měsíčně. Na začátku roku
jsme však měli pouze podporu pro rodinu bratra Davida
Janka z tábora Čomonin. Nikdy jsme předem nevěděli,
zda peníze budou nebo ne. Bratři na Zakarpatí si toho byli
vědomi. Bratra Davida Janka podporuje pravidelně sbor
Církve bratrské v Husinci. Asi měsíc před naším odjezdem
bylo k dispozici pouze kolem 40 000 Kč, což bylo velmi
málo, a dost mě to mrzelo. Uvědomoval jsem si však, že to
nezávisí na mně, ale na Hospodinu, který otevírá srdce lidí.
Stal se však zázrak. Týden před odjezdem mi volala Danka
Bednářová, že na účtu Nehemie pro tento účel je 110
000 Kč. Byl to pro nás všechny příjemný šok, protože ten
den ráno tam bylo jen něco přes 50 000 Kč. Celkově jsme
obdrželi na podporu rodin pastorů, podporu nemocných,
nákup léků a další klíčové projekty na Zakarpatí přes 150
000 Kč. Všem dárcům upřímně děkuji. Věřím, že vaše
ochota dávat potřebným, je před Bohem velmi vzácná.
Jsem za vás Bohu vděčný ještě z jednoho důvodu. Romy
totiž většina lidí moc ráda nemá. A právě vaše oběť je
důkazem toho, že máte stejně milující srdce, jako měl Pán
Ježíš Kristus.
Naše služba slovem
Sloužili jsme slovem na nedělních bohoslužbách. Velmi
povzbuzující je, že někteří romští bratři jsou schopni
překládat z českého, polského nebo anglického jazyka do
jejich rodné maďarštiny. Bratr Leoš přinášel velmi silné
poselství nejen z Božího slova, ale i ze svých bohatých
zkušeností z misijních cest.
V neděli byly bohoslužby v Lučkách, ve Svaljavě, a nakonec
v hlavním sboru v Mukačevu.
V Mukačevu jsme už sloužili v nové
modlitebně, která je hotová pouze
z poloviny a je neomítnutá. Mukačevští
Romové jsou však i za to Bohu vděční,
protože se už nemusejí dělit na dvě
shromáždění. V pondělí dopoledne jsme
měli privilegium sloužit vyučováním a také
představit činnost naší misijní organizace
Nehemia na setkání všech romských
pastorů a služebníků ze Zakarpatí.
Vše probíhalo v příjemné atmosféře
zakončené obědem. V úterý odpoledne
jsme se zúčastnili vyučování pro všechny klíčové vedoucí
a vedoucí skupinek z mukačevského sboru. Zajímavá byla
skutečnost, že naprostá většina vedoucích skupinek byly
sestry, z nichž mnohé v této službě stojí už léta. Měli jsme tu
znovu možnost vyučování a představení služby naší misijní
organizace Nehemia.
Návštěva táborů a jejich sborů
První tábor, který jsme navštívili, byl v Užhorodu, a sbor
v něm vede bratr Korči Brugoš. Další z nich byl už výše
jmenovaný Čomonin. Navštívili jsme rovněž sbor v táboře
Berehove, který je druhým největším romským táborem
na Zakarpatí. Na jednom místě tady žije okolo 4 000 lidí ve
velmi nevyhovujících podmínkách. Církev v tomto táboře
vede bratr Ivan. Americký tým pod vedením sestry Vendy
Fris zde vybudoval vzdělávací centrum. Součástí centra
jsou učebny pro děti, jídelna, kuchyň a pěkná modlitebna.
Nakonec jsme navštívili sbor v táboře Paušyno, kde jsme
měli už zmiňované setkání se všemi romskými pastory
církve.
Navštívili jsme mnoho rodin, například rodinu Feriho Olacha,
Josefa Viraga, Šoniho Horvata (hlavního romského pastora),
Šoniho Muržy a další. Jsou to lidé, kteří jsou už druhou
generací vedoucích a kteří zásadním způsobem ovlivnili
růst tohoto díla. Osobně věřím, že podpora a budování
vedoucích v této oblasti je klíčovou záležitostí. Pomalu, ale
jistě zde roste nová, třetí generace vedoucích a služebníků,
kteří jsou proměněni evangeliem a jsou schopni proměnit
celou komunitu.
Utečenci z doněcké oblasti
V neposlední řadě jsme se mohli setkat se sestrou Taťánou,
pastorkou menšího ukrajinského sboru blízko Mukačeva.
Setkání proběhlo v prostorách modlitebny ukrajinské
části Církve živého Boha. Její sbor se aktivně věnuje
pomoci utečencům, kteří do Mukačeva přišli kvůli válce
na Ukrajině. Sestra Taťána nám popsala strasti těchto lidí,
které je potkaly, a jejich neutěšenou situaci. Jsou to lidé,
kteří museli odejít ze svých domovů. Pocházejí z oblasti
Doněcka a většina z nich přišla o všechno. Na začátku se
tato církev pod vedením sestry Taťány aktivně starala asi
o čtyři sta rodin. Později se to zredukovalo asi na padesát
nejpotřebnějších. Pokud si dobře vzpomínám, tak asi čtyři až
pět rodin je na tom stále velmi špatně. Myslím si, že i sem by
mohla směřovat naše pomoc.
Nedá se popsat vše, co jsme zažili. Potřeb je zde neskutečně
mnoho, proto je nutno se modlit za to, aby nám Bůh
ukazoval, kde má skutečně smysl pomáhat. Jedno vím jistě.
Bůh zde skutečně
jedná a Boží dílo tu
neustále roste. Jestli
můžeme být
v něčem nápomocni,
tak je to pouze Boží
milost pro nás.
Přeji vám Boží
požehnání
13
14
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Kavkaz
Kurdistán
ˇ
Pozehnání
do rodiny!
Za krestany
ˇ ˇ
v iráckém Kurdistánu
Nikolaj Kobzev
Zakarpatská Ukrajina
Je jedním z mnoha paradoxů války s tzv.
Islámským státem (IS), která od roku
2014 sužuje Irák, že zdejší křesťané
našli zázemí v tradičně levicovém
iráckém Kurdistánu. Pýchou kurdské
samosprávy však je, že pod svá křídla
vezme všechny, kdo jsou s islamistickou
milicí v rozporu – Jezídy, šíitské
muslimy a právě také věřící různých
křesťanských církví. „O své lidi my se
postaráme,“ slyšeli jsme na své letošní
cestě Kurdistánem mnohokrát.
Máme radost, že jsme opět mohli
podat pomocnou ruku lidem, kteří ji
zoufale potřebovali.
Jedná se o manžele Davida a Marinu
Shiukashvili se čtyřmi dětmi, kteří
v roce 1992 utekli před válkou z horské
gruzínské oblasti. V té době se museli
vzdát všech nadějí a svých plánů a
opustit i svůj rodný dům. Útočiště
našli v Osetii, kde jim administrativní
správa přidělila pozemek, kde mohli
začít budovat svůj dům. Se vším jim
pomáhali příbuzní a sousedé.
Pak však přišla další rána, čekali své
první dítě, chlapce, který se narodil
s mozkovou obrnou. Pak se jim
narodily ještě další tři děti. Bohužel i
poslední dívenka má mozkovou obrnu
a navíc se později zjistilo, že je také
autistka, nemůže sama pohybovat a
tudíž potřebuje celodenní péči svých
rodičů.
Rodina žije ve velké chudobě. Je velmi
těžké v okolí sehnat volná pracovní
místa, David proto alespoň pracuje
příležitostně na stavbách. Často mají
problém uživit svou rodinu a mít
alespoň základní potraviny. Sousedé se
jim snaží všemožně pomáhat, ale je to
pro ně opravdu velice těžké. Dokonce
se nám Marina svěřila, že je pro ni
velice těžké žít, když máte pocit, že
nejste nikomu potřební. Vzpomínala
na své těhotenství a extrémní
podmínky, ve kterých museli žít.
Musela dělat všechny těžké práce,
nosit vodu, starat se o nejstaršího
syna, který také potřebuje neustálou
péči. Proto se asi děti narodily
zdravotně postižené. Manžel David
stále hledal práci, i když chtěl doma
manželce pomoci, nemohli si takový
luxus dovolit.
Manželé Shiukashvili už dlouho snili
o krávě, nebyli však schopni si na ni
našetřit. Když se dozvěděli, že ji od
nás zdarma dostanou, jejich nadšení
a radost neznaly mezí. Dodnes patří
mezi nejchudší rodiny. Krávu jsme
vybírali dlouhou dobu, protože jsme
chtěli vybrat tu nejlepší. A díky Bohu
se nám to podařilo. Dnes kráva dává
třicet litrů mléka!
David s Marinou jsou opravdu
velice vděční za pomoc, která
přišla prostřednictvím lidí, žijících
tisíce kilometrů daleko. Začali také
pravidelně navštěvovat bohoslužby
a děkují Bohu za pomoc, kterou získali.
Další příběhy otiskneme v dalším
čísle. Děkujeme všem, kteří na projekt
„Kráva do každé rodiny“ přispěli
jakoukoliv částkou. Vděčnost lidí,
kterým pomoc putuje, je opravdu
nepopsatelná. Děkujeme!
Své dary můžete nadále posílat na
číslo účtu 1057340/2060, VS 1101.
Útok IS na centrum Ninivské pláně,
ropnou metropoli Mosul v roce 2014,
vyhnal z města křesťanské obyvatele
během pouhých osmačtyřiceti hodin.
„Dostali jsme na vybranou: buď prý
budeme Islámskému státu platit
náboženskou daň – což by znamenalo,
že uznáváme nadvládu IS, nebo
konvertujeme k islámu – což bylo to
poslední, k čemu jsme byli ochotní,
anebo přijdeme o život,“ vyprávěl mi
syrskokatolický arcibiskup Mosulu
Yohanna Petros Mouché. Přibližně 12
000 rodin z okolí Mosulu a sousedního
Kirkúku se dalo na útěk: autem, na
traktoru, pěšky. Do bezpečí Kurdistánu,
kam zdejší armáda nepustí bez bedlivé
kontroly ani nohu, je to pouhých pár
desítek kilometrů.
Křesťané z Ninivské pláně tu našli
útočiště ve větších městech. Pro
děti to znamená ztíženou možnost
školní docházky. Hovoří arabsky nebo
asyrsky, v kurdských školách se ale
mluví kurdsky. Některé rodiny, s nimiž
jsme hovořili, si stěžovaly na šikanu
svých potomků i na jejich neprospívání
vzhledem k jazykové bariéře. A farní
školy, které díky velkorysosti dárců
stačily někde vyrůst, jsou často
vzdálené a rodiče nemají na to, aby
dětem platili autobus. Křesťanští
uprchlíci totiž zhusta nepracují. Jen
v Erbílu přibylo s uprchlickou vlnou až
milion nových obyvatel a práce pro ně
jednoduše není. „Dělal bych cokoli,“
tvrdil nám pan Madžíd, otec jedné
z rodin, které měly přesídlit do České
republiky pod patronací Nadačního
fondu Generace 21, a která se do
vysněné nové země na poslední chvíli
už nedostala, protože česká vláda
mezitím program zastavila.
Pan Madžíd je elektrikář. Má světlou
pleť, modré oči a v nich rezignovanost.
Už před několika lety, když ještě žil
v Bagdádu, vtrhli do jeho domu
muslimští násilníci, zbili jej a okradli.
„Pochopil jsem, že musím utíkat,“
vyprávěl nám pan Madžíd. Uprchl
s rodinou do Mosulu a odtud pak
ještě jednou, do Erbílu, s vlnou
mosulských běženců. Také on bydlí
v plechovém kontejneru a je bez
příjmů, bez možnosti uživit svoje děti,
ženu, starého otce. Česko pro něj
bylo příslibem důstojnějšího života.
Odhlásil děti ze školy, sbalil tašky.
Prošel sérií pohovorů, podstoupil
bezpečnostní prověrku. Obdržel do
pasu české vstupní vízum. Dva dny před
plánovaným odletem přišla zpráva, že
jeho rodinu už Češi nepřijmou.
„Ale my přece budeme moci přijet,
jen musíme chvíli počkat, až si to
vaše vláda vyřeší,“ tvrdili nám i další
křesťané ze seznamu Generace 21.
Naděje se odmítají vzdát. Paní Rasha je
lékárnice, její manžel ORL specialista.
„Každý den z Erbílu dojíždí do
sousedního Kirkúku do nemocnice, kde
pracuje, a já o něj trnu strachem. Ta
cesta je velmi blízko fronty a kdykoliv
se mu
může něco přihodit,“ řekla nám Rasha.
Paradoxně byl její manžel tím, kdo
pomáhal Generaci 21 seznam zájemců
o přesídlení sestavovat. Když nám to
připomněla, měla v očích slzy.
Pan Layth, obchodník z Mosulu, unikl
smrti, když ho varoval muslimský
soused. Ozbrojenci si totiž vyhlédli
jeho obchod. Když se Layth před nimi
ukryl, vztekle prohlásili, že si na něj
počkají. „Radši se nevracej, volal mi
ten muslimský kamarád. Sám potom
také utekl, do Bagdádu. Já s dětmi a
manželkou zamířil do Erbílu,“ popsal
pan Layth. Jeho majetek skončil
v rukou extremistů. Než i Layth
všechno sbalil, udělal tlustou čáru
a dostal do pasu české razítko, pracoval
v Erbílu jako číšník.
Obdiv si zaslouží především oni sami:
za odvahu a odhodlání, které si udrželi
navzdory údělu, jenž tolik jiných ve
stejné situaci přivedl k lhostejnosti
a rezignaci.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Autorka je redaktorka K. týdeníku.
Oblast Erbílu navštívila v dubnu
letošního roku.
Rodinám pana Madžída a pana Laytha
poslal Nadační fond Nehemia po pěti
stech dolarů na překlenutí nejhoršího
období nejistoty.
15
ETIOPIE
Sucho v Etiopii je stejneˇ
zdrcující jako válka v Sýrii
Současný problém velkého sucha trápí lidi na více místech
Afriky. Etiopie je jedním z nich. Souvisí to především
s fenoménem El Niňo, který po sobě zanechává zkázu
v podobě uhynulých zvířat, rozpraskané a kdysi úrodné půdy
či vyschlých vodních zřídel. Pro většinu afrických ekonomik je
přitom zemědělství jedním ze základních stavebních kamenů.
Potravinová nejistota tedy není žádným novým fenoménem.
Loňská úroda byla alarmující, v letošním roce budou výsledky
ještě horší.
Některé agentury uvádí, že poslední opravdu zdrcující sucho
bylo v Etiopii před padesáti lety a nyní zasáhlo více než
15 miliónů lidí.
Nadační fond Nehemia se rozhodl zatím pomoci alespoň
rodinám sponzorovaných dětí. Rodiny dostanou navíc
základní potraviny, aby se vyhnuli problémům s podvýživou.
Do budoucna přemýšlíme, jak bychom v dané oblasti mohli
pomoci.
Další smutnou událostí, která v květnu zasáhla Etiopii, byl
nájezd jihosúdánských rebelů, v západní část Etiopie, kteří
ukradli 2000 kusů dobytka a při tom zabili 208 lidí, 75 zranili
a navíc unesli 108 žen a dětí. Vláda vyhlásila národní smutek a
dělá vše pro to, aby rebely dopadla a osvobodila zajaté.
Naše pomoc však etiopským dětem a jejich rodinám nadále
trvá. V Koffele podporujeme díky vašim darům 200 dětí a v
Jimmě 100 dětí. Vzhledem k tomu, že státní školy jsou jen
ve velkých městech, děti z odlehlých koutů si takovou školu
nemůžou dovolit. Proto mají možnost navštěvovat za podpory
NFN soukromé školy přímo v jejich regionu, navíc získávají
základní zdravotní péči a školní potřeby i uniformy.
Ti nejchudší z nich také příspěvky formou potravinové
pomoci. Všechny děti navštěvují nedělní školu.
Církevní spolupracovníci také navštěvují děti ve věznicích.
Děti, jejichž rodiče skončili ve vězení, zde vyrůstají se svými
rodiči. Bohužel takových dětí je ve věznicích plno, některé se
ve vězení dokonce i narodily.
Děkujeme všem, kteří se do této podpory jakkoliv zapojili.
Mnohdy se zdá, že naše pomoc je jako kapka v moři, ale její
dopad může změnit klíčové osoby, které v budoucnu doslova
zaplaví požehnáním svůj národ.
Projekt dětí v Koffele a v Jimmě můžete podpořit
prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, VS 1202 (Koffele),
VS 1204 (Jimma). Děkujeme!