Pro tisk - ČESKÝ KRAJANSKÝ SPOLEK v ATHÉNÁCH

Transkript

Milí athénští krajánci,
na druhý víkend v září pro vás a vaše rodiče připravuje
Český krajanský spolek krátký letní tábor. Můžete se
těšit na krásný program, hry, soutěže a spoustu zábavy.
KDY: 11.–13. 9.
2015
CENA:
Pro děti členů se zaplacenými členskými příspěvky
ZDARMA.
Pro dospělé a děti nečlenů bude cena upřesněna (odvíjí
se od finančních možností spolku a počtu zájemců
o tábor).
Předběžný zájem nahlašte na email
[email protected] do 10. 7. 2015.
http://czechathenscommunity.cz/
OBSAH • ÚVODNÍK /2
Úvodník
2
Jan Lucemburský
3
Výročí a významné dny
4–5
Pohádka
6–7
Čeští svatí a patroni
Volnočasovky
8
9–13
Kam o prázdninách
14–15
Omalovánky
16–17
Volnočasovky
18–20
Krajánkova knihovna
21–23
Rozhovor s osobností
24–25
Zpívánky
26
Čtení na pokračování
27–29
Hrátky s češtinou
30–31
Český zeměpis
32
Putování za chutěmi
33
Krajánkovo tvoření
34–35
Česká škola Athény
36
Redakce časopisu Krajánek:
Hana Katzourakiová, Jitka Lores
Zákoucká, Kateřina Balunová,
Lenka Delgado, Lenka Kanellia, Marie Švédová,
Mirka Čechovská, Monika Tutucu, Radka Çelik,
Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Svatava Lévová,
Zuzana Doğan
Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç
Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın,
Kristýna Vávrová
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Marta Daeuble,
Radka Çelik, Soňa Alfieri
Odp. redaktorka: Radka Çelik
Kontakt:
[email protected]
http://czechathenscommunity.cz/
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Ahoj kamarádi,
2. Do sklenice vložíme pohlednici nebo fotografii
prázdniny jsou tu a s nimi i vytoužené
volno. Jistě se budete koupat v moři,
někteří z vás pojedou na chatu, jiní na
tábor nebo do České republiky za
babičkou či dědou. Společnost na
vašich cestách vám bude opět dělat
i Krajánek. Možná vám vyplní dlouhé
chvíle čekání třeba na letišti! Vychází
tentokrát v rozšířeném prázdninovém vydání. To proto, že i my v redakci budeme mít dovolenou a další
Krajánek vyjde až v září. Do té doby si
užívejte sluníčka, vody, přírody, her
i skopičin. Budeme rádi, když nám
napíšete a podělíte se s námi o své
prázdninové zážitky nebo fotografie.
a částečně ji zapíchneme do písku, aby dobře držela.
Pohlednici budeme muset při vkládání trochu srolovat.
Krásné léto a příjemné čtení!
Krajánkova athénská redakce
3. Pro lepší zapamatování mů-
4. Do sklenice potom přidáme
všechny suvenýry a vzpomínkové
předměty. Někdo dá možná
přednost aranžování jako na obrázku, ale pokud máme věcí hodně, prostě je
navršíme do
sklenice. Dáváme pozor,
aby předměty
s napsaným
rokem a místem byly vidět.
žeme fixou na nějaký předmět
napsat rok a třeba také místo,
odkud pocházejí naše vzpomínky. Skvěle se k tomu hodí světlé
oblázky a mušle, ale poslouží
i kousek papíru.
5. Nakonec
sklenici uzavřeme a víčko ještě ozdobíme přírodním provázkem.
Pokud jsme nenapsali datum
a místo na žádnou věc ve sklenici, můžeme to teď napsat na
kousek tvrdého papíru. Do papíru pak stačí udělat děrovačkou
díru a navléknout jej na provázek, který potom jednoduše
omotáme kolem víčka a zavážeme na mašličku.
Někdo si z prázdnin přiveze jen několik málo
zajímavých suvenýrů
a vzpomínek z cest, někdo si udělá rozsáhlou sbírku předmětů. Každá vzpomínková sklenice bude úplně jiná a originální, protože takové budou i naše vzpomínky a zážitky z léta.
35/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
OBSAH
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /34
V ZP O M ÍN KOV Á S K L E N I C E
Budeme potřebovat
 sklenici se šroubovacím víčkem
(čistou, bez nálepek)
 drobné suvenýry z léta (pohlednici,
výstřižky, klacík, šišku, plážový písek,
mušle, plastovou figurku atd.)
 přírodní jutový provázek
 fixu
1. Na dno sklenice nasypeme
plážový písek nebo kamínky, které jsme nasbírali na místě prázdninového pobytu.
se narodil 10. srpna 1296 a ve stejný měsíc
roku 1346, nedlouho po svých padesátých narozeninách, také
zemřel. Za svůj život si vysloužil několik zajímavých přezdívek,
které nám pomohou trochu lépe pochopit jeho život.
Od Čechů si vysloužil přezdívku „král cizinec“. Nebyl totiž moc
oblíbený. Stal se českým králem, když starobylý český rod Přemyslovců vymřel po meči. To se tak říká, když poslední mužský potomek rodu zemře bezdětný a nemá tedy, komu by přenechal rodový titul a majetek. Jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou byl, jak
10. 8. 1296 – 26. 8. 1346
bylo tenkrát zvykem, dohodnutý kvůli výhodám – ženichovi bylo
pouhých 14 let a nevěstě o 4 roky víc. Nebyli spolu moc šťastní. Po smrti Elišky na tuberkulózu se pak Jan ještě jednou oženil.
Zajímavost: při vymření ženského potomstva rodu se
Král Jan se v Čechách nikdy moc nezdržo- používá označení „vymření po přeslici.“ Tak, jako meč byl
val. I proto se mu také někdy říkalo „tou- symbolem mužnosti, přeslice byla symbolem ženy.
Byla to zašpičatělá tyč, na kterou se navlékala
lavý rytíř“. Do Čech se vracel pouze pro
zásoba lnu při ručním předení na kolovrátku,
peníze. Těch potřeboval hodně. Měl rád typicky ženské práci.
bitvy a také rytířské turnaje, které byly
jakousi hrou na bitvu. Ty dávné turnaje se od opravdové bitvy zase až tak moc nelišily,
a i proto při nich docházelo ke zraněním, někdy i dost vážným. Krále Jana jednou málem udupaly koně, když spadl ze svého sedla. Při turnaji také přišel o jedno oko, nakonec v posledních letech svého života oslepl docela. Nazývali ho proto i „slepý král“.
Jeho cesty a záliby stály královskou pokladnu spoustu peněz. Ale je nutno po pravdě
říct, že to nebyly jen cesty toulavého rytíře, ale také cesty velkého politika. Říkali mu
též „král diplomat“, a to pro jeho řečnický um. Byl skvělým vyjednavačem, měl výborné kontakty s ostatními králi a významnými rody a aktivně zasahoval do evropské politiky. Za jeho vlády se území Čech rozrostlo o nová území a české země se staly známými hlavně proto, že na trůně seděl právě on.
Od roku 1325 nechává „král hospodář“ razit první zlaté mince u nás ale i na sever od
Alp. Za vzor mu sloužily ty italské a říkalo se jim „florény“ na počest florentských odborníků, kteří je razili. Sloužily především jako mezinárodní platidlo.
A ještě jednu nepřímou zásluhu mu nelze upřít: prvorozeným synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl totiž Václav, který později přijal jméno Karel a stal se
českým králem a i císařem římským. Ano, mluvíme o slavném a Čechy milovaném Karlu IV. – „otci vlasti“. O svým otcem zanedbávané Čechy se začal starat ještě za života
Jana Lucemburského a neměl to s ním vždy právě jednoduché.
V sobotu 26. srpna 1346 se – tehdy
už prakticky slepý – král Jan zúčastnil slavné bitvy u Kresčaku (důležité
bitvy stoleté války). I přes svůj hendikep se rozhodl bojovat, i když
bylo jasné, že vyráží na jasnou smrt.
Byl to opravdový odvážný a hrdý
rytíř, nejslavnější ve své době. Při
svém posledním tažení prý údajně
pronesl slavný výrok:
„Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“
3/ JAN LUCEMBURSKÝ
Léto a prázdniny jsou před námi. Kde budete trávit svůj čas? Kam pojedete? Ať ve městě, u moře nebo na horách, dny budou určitě plné nových zážitků. A abychom si ty skvělé momenty dobře zapamatovali, je
zde tvořivý návod na výrobu vzpomínkové sklenice. Pokud si takovou
sklenici chcete vyrobit, je potřeba si přes prázdniny občas schovat nějaký malý suvenýr, kamínek, pohlednici, vystřižený obrázek, mušli nebo
zkrátka cokoli, co nám bude připomínat místo, které se nám líbilo, nebo zážitek, který si chceme dlouho pamatovat.
A co potom s těmito „vzpomínkami” uděláme? Vyrobíme si sklenici plnou letních vzpomínek.
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
150 let, co poprve vyšla
knížka anglickeho špišovatele Lewiše Carolla,
ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ.
Je to fantašticky príbeh
dvanactilete Alenky, ktera
utece ž opravdoveho šveta do šveta fantažie, Říše
divu. Tady požna špouštu
prapodivnych poštav a prožije požoruhodna dobrodružštví. Kniha byla
žfilmovana režišerem Timem Burtonem. Alencin príbeh mužete videt take
v cernem divadle Ta Fantaštika v Praže.
6. ČERVENCE 1847
še narodil
v Planici u Klatov
FRANTIŠEK
KŘIŽÍK
Byl to vyžnamny cešky elektrotechnik a vynaležce, nekdy nažyvany
cešky Edišon. První vynaležy jšou
špojovany š jeho prací na želežnici,
napríklad blokovací žarížení, ktere
braní šražce vlaku. V roce 1880 prišel š obloukovou lampou, jakouši
predchudkyní dnešní žarovky. Spolupracoval na elektricke tramvaji
a šeštavil automobil na elektricky
pohon. Velky obdiv žíškal ža ošvetlení dneš žname Križíkovy švetelne
fontany, kterou
mužete videt na
pražškem
Vyštavišti.
6. ČERVENCE
1415
byl v nemecke
Koštnici upalen
MISTR
JAN HUS
Byl to knež, cešky
štredoveky naboženšky myšlitel,
vyšokoškolšky pedagog, reformator (clovek, ktery
požaduje žmenu) a kažatel (ošoba,
ktera lidem vyšvetluje, jak špravne
žít). Vyucoval take na pražške univeržite. Za šve pokrokove nažory
ho církev prohlašila ža kacíre. Protože odmítl odvolat šve ucení, byl
6. 7. 1415 upalen na hranici. Tento
den je vyhlašen štatním švatkem
CŘ. Letoš ši pripomíname již
600. vyrocí teto udalošti.
Francouzská kuchyně je
velmi známá svými bábovkami, kterým se říká
„cake“ a připomínají české
bábovky. Ve Francii se dělávají i slané, třeba
s olivami a se šunkou nebo
se sušenými rajčaty.
Jelikož děti mají raději sladké bábovky,
tak si jednu takovou dnes upečeme.
Vybrali jsme pro vás bábovku s ořechy
a medem, kterou si s maminkou nebo
tatínkem můžete upéct na snídani anebo jen tak na svačinku. Tento recept je
inspirován receptem známé francouzské kuchařky Sophie Dudemaine, která
napsala celou knihu plnou receptů na
cake.
Co všechno pro tuto
výbornou bábovku
potřebujete?

100 gramů másla

100 gramů krupicového
cukru

3 vejce

160 gramů mouky

prášek do pečiva (půlku
sáčku)

dvě polévkové lžíce tekutého medu

150 gramů nastrouhaných vlašských ořechů
Jak bábovku připravit?
Nejprve si zapněte troubu na 180 °C, aby byla dobře rozehřátá.
Připravte si také formu, vymažte ji máslem a vysypejte moukou.
V míse smíchejte máslo s cukrem a poté přidejte med, mouku,
kypřící prášek a tři vejce. Dále do mísy přidejte nastrouhané ořechy.
Přípravu z mísy vylejte do formy. Dejte buchtu péct do trouby zhruba na 40 minut. Jak poznáte, že je buchta upečená? Vpíchněte do ní
dřevěnou špejli, a když na ni těsto nezůstane
nalepené, znamená to, že je upečená.
Jak buchtu vytáhnete z trouby, nechejte ji trochu vychladnout a poté vyklopte. Hned můžete
ořechovo-medovou buchtu ochutnat!
33/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Ořechovo-medová bábovka „cake“
4. ČERVENCE to bude
ČESKÝ ZEMĚPIS /32
še narodil
„Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory koudelníkův syn...“
Kdopak by neznal tuhle písničku! Ale navštívili
jste město, jež v letošním roce slaví 20 let
od zápisu na Seznam světového přírodního
a kulturního dědictví UNESCO?
V minulosti bylo nazýváno pokladnicí a klenotem země. Řadilo se svým významem na druhé
místo za Prahu. To proto, že se zde těžilo stříbro a následně se z něj razily mince, pražské groše.
A co bychom při návštěvě určitě neměli opomenout?
Již z dálky vás zaujme chrám svaté Barbory z konce 14. století,
zasvěcený patronce horníků a později přestavěný v novogotickém
stylu. Svým tvarem vám může kostel připomínat obrovskou loď,
oblouky vesla a střecha napnuté plachty. Cestou od Svaté Barbory do centra určitě navštivte Hrádek. Dnes je v něm České muzeum stříbra a středověký stříbrný důl. Dozvíte se zde nejen něco
o historii města, ale seznámí vás i s procesem, jímž se ze stříbrné rudy vyrábějí
mince. Ti nejodvážnější, kterým je alespoň 6 let a kteří netrpí strachem ze
stísněných prostor, se mohou na chvíli vcítit do kůže horníků, sestoupí-li –
oblečeni do hornické haleny, s helmou na hlavě a vybaveni svítilnou – do podzemí a projdou-li si (či spíše místy proplíží) 250 m dlouhou část bývalého stříbrného dolu. Kdoví, zda tam někde v zastrčeném koutku nespatří permoníčka
s lucerničkou, kterak kutá svým malým kladívkem.
Za zmínku, kromě spousty dalších památek i krásných
měšťanských domů, stojí Vlašský dvůr, který byl ústřední mincovnou státu i honosným královským palácem.
A na závěr tu máme něco pro otrlé: kostnici v Sedlci. Asi
3 km od Kutné Hory obdivují turisté nejen chrám
Nanebevstoupení Panny Marie, ale i hřbitovní kapli,
která ukrývá něco neobvyklého. Místní hřbitov byl, jako místo posledního
odpočinku, velmi žádaný,
neboť zde byla
rozeseta hlína dovezená ze
Svaté země. Tisíce
lidí zde bylo pohřbeno během
epidemií
a husitských válek. Následně
byla část hřbitova
zrušena a kosti uloženy do
kaple a později
poskládány do pyramid.
O jejich další osud
se postaral F. Rint. Kosti
použil, věřte
nevěřte, k výzdobě! Proto je
návštěva kaple,
nutící k zamyšlení nad smrtí
a věčností, jen
pro silné nervy. Lustr, svícny,
kalichy, erby,
ornamenty na zdech a mnoho
dalšího jsou
vyrobeny jen ze samých lidských kostí.
ROALD
AMUNDSEN
Noršky polarní badatel a první clovek na jižním polu. Na jižní pol še
doštal špolecne še švymi špolecníky na šaních taženych pšy dne
14. prošince 1911. Jeho jmeno dneš
neše more omyvající brehy žony
Marie Byrd v Antarktide a žaliv meži Viktoriinym oštrovem a ševerožapadním užemím Kanady.
4. SRPNA 1900
še narodila anglicka
KRÁLOVNA
ALŽBĚTA,
Její Velicenštvo kralovna Alžbeta, rodnym jmenem Eližabeth Angela Marguerite BowešLyon. V letošním roce by še dožila
115 let. Po šmrti šveho muže Jirího
VI. byla žnama jako „kralovna matka“. Byla velmi oblíbena. Mela obrovške charišma (to žnamena, že
byla príjemny clovek) a šilnou vuli,
ktera jí pomahala prekonavat životní problemy.
20. SRPNA 1796
še narodil v Litomericích
VÁCLAV BABINSKÝ,
jeden ž nejžnamejších ceškych loupežníku. Mel menší loupeživou bandu, še kterou prepadaval poceštne.
Byl odšoužen k 20 letum vežení. Po
propuštení pracoval jako žahradník
a hošpodšky vypravec loupeživych príbehu, ktere ho udelaly šlavnym, ale
ktere jen odpošlouchal ve vežení.
28. SRPNA je vyhlašena EVROPSKÁ NOC PRO NETOPÝRY
Už jšte nekdy šlyšeli o letajících myších? Tak to jšou netopyri! Mala, možna i škareda žvíratka, o kterych še vytvorila špoušta štrašidelnych legend. Lide še jich bojí, ackoliv
k tomu není žadny duvod. Vychytavají nepríjemny hmyž
a tím jšou velmi užitecní. Proto bychom je meli více požnat a naucit še je
chranit, neboť patrí k ohroženym druhum žvírat.
5/ VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY
16. ČERVENCE
1872
POHÁDKA /6
Na motivy pohádky Boženy Němcové
Jeden táta měl tři odrostlé syny, Martina, Matěje a Michala. Po tátově smrti
si synové rozdělili chudičký majetek:
chalupu, kocoura, kohouta a kosu.
Pro všechny doma na živobytí nebylo,
nejstarší Martin se rozhodl, že půjde
s kosou do světa zkusit štěstí.
Mládenec chvíli světem bloudil,
o práci nezavadil. Nakonec přišel do
jedné země, kde přebývali hloupí lidé.
Podivili se, co že to mladík má s sebou
za nástroj, a hned ho ke králi zavedli.
V té zemi se tráva rukama trhala, kosu
tam nikdo neznal. Králi se mladík
zalíbil a poslal ho na louku trávu posekat. Martin na louce vrazil kosu do
země a poslal služebníka pro dva obědy, že prý kdo pracuje, musí dobře
jíst. Hoch všechny louky posekal
a výtečně se u toho najedl. Král nakonec od něj kosu za velké peníze koupil
a Martin odešel domů.
Na příští rok král dal kosu slavnostně
zanést na louku, nechal ji zarazit do
země a čekal, až sama začne trávu
kosit. To se nestalo, což bylo všem
divné, a král se rozhodl kosu potrestat
výpraskem. Kosa ani potom nezačala
sama od sebe pracovat, tak ji zakopali
do země a trávu dál rukama podžírali.
Tři bratři se z vydělaných peněz dobře měli, a když začaly docházet, Matěj
se vypravil do světa na zkušenou se
svým kohoutem. Bratr mu poradil, ať
jde daleko pryč od českých zemí, tam,
kde jsou dosud hloupí lidé. Dostal se
do takové země a lidé se podivili, co
že to má za ptáka, který den přivolá-
vá. V té zemi lidé musí den každý večer vyprovázet za vrch a jít mu pak
ráno naproti. Král se přesvědčil, že
kohout opravdu den přivolává, a tak
Matěje štědře pohostil, bohatě odměnil
a toho kouzelného ptáka si ponechal.
Matěj se i s bohatstvím vypravil k domovu.
Jeho bratři ho s radostí přivítali
a z lehce vydělaných peněz nějakou
dobu dobře žili. Protože neuměli
s penězi takto lehce vydělanými moc
dobře hospodařit, penízky se jim rozkutálely a neměli skoro nic. Nejmladší
Michal řekl, že půjde do světa se svým
kocourem a po vlastním štěstí se také
rozhlédne. Doufal, že za kocoura dostane tolik zlaťáků jako jeho starší
bratři.
Bratři mu dobře poradili, aby šel hodně daleko, tam, kde dosud žijí hloupí
lidé. Michal strčil kocoura do pytle
a šel na zkušenou do světa. Dlouho
chodil, až přišel do jedné země, kde
nebylo možné jazyku rozumět. Než
došel k hlavnímu městu, stačil trošku
jazyku porozumět, aby se mohl domluvit. Před městem potkal místního
člověka a ten se ho hned zeptal, co že
to v pytli nese. Michal kocoura vytáhl
a vysvětlil, že kocour může vychytat
myši v celém domě. Pán se zaradoval
a vysvětlil mladíkovi, že na královském zámku se myší nemohou zbavit,
král je z nich nešťastný.
Michal se zaradoval z vidiny snadného
výdělku peněz, dal kocoura do pytle
a společně spěchali na královský hrad.
padlo
reka
kufr
lanovka
baterka
more
kytara
leš
clun
raft
špací
pytel
koupací
kruh
babovicky
rožhledna
mapa
31/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
O kocouru, kohoutu a kose
HRÁTKY S ČEŠTINOU /30
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
batoh
šlunecník
kompaš
štan
bažen
šnorchl
rybník
hrad
taborak
mušle
Král se zaradoval, že se myší zbaví jednou provždy a nechal Michala
i s kocourem zavést do komory, kde se
to pod nohama jen hemžilo myšmi.
Kocour byl vypuštěn mezi myši, mezi
kterými způsobil naprostou spoušť
a mnoho jich hned chytil a snědl. Králi
se pilný kocourek zalíbil, Michalovi
nechal za kocoura vyplatit
mnoho tisíc
zlatých
a propustil jej
domů. Michal
se radoval
z tolika peněz
a vypravil se
k domovu.
Za pár dní krále napadlo, k čemu jim
bude kocour, až všechny myši vychytá.
Nikdo si tím nebyl jistý. Král za Michalem poslal jezdce na nejrychlejším koni,
aby mladíka dohonil a na radu se zeptal. Po několika dnech jezdec mládence dohonil, volal na něj, ať se zastaví,
že se ho potřebuje zeptat. Jezdec se začal Michala ptát napůl německy a napůl česky, jenže milý mládenec mu
nerozuměl ani slovo. Aby si navzájem
porozuměli, Michal zkusil otázku po
německu: „Was?“ Jezdec na nic nečekal
a uháněl zpátky ke svému království.
Michal nechápal, otočil se tedy zpátky
k domovu.
Schvácený jezdec se vrátil do země
a okamžitě se vypravil ke králi:
„Milostivý králi, až zlapá kocour myši,
bude po nás veta.“
„Kdo ti to řekl?“ ptal se uleknutý král.
„Ten člověk, co nám kocoura prodal.
Na cestě jsem ho dohonil, i ptám se, co
bude zvíře žrát, až všechny myši zlapá,
a on mi řekl: Vás!“
Král hned svolal celou královskou radu a všichni se usilovně radili, co
s kocourem dělat, až sežere všechny
hlodavce. Nakonec se dohodli, že ke
komoře, kde kocour likvidoval myši,
postaví nejsilnější muže na stráž a že
kocoura ven
nepustí. Stráž
držela službu
a třásla se strachy při každém zarachocení z komory.
Druhou noc
bylo v komoře
ticho, kocour
všechny myšky chytil a sežral. Jeden
strážný se osmělil nakouknout oknem
do komory. Kocour sedící na okně se
ulekl jeho vousaté brady a huňaté čepice, strachem vyrazil okno a utekl.
Strážný strachy omdlel, a tak ho našel
jeho kamarád strážný. Tryskem pádí
do zámku a volá: „Ach zle je, králi!
Ukrutný myšilapák dostal se z komory
a zakousl mého kamaráda. Bůhvíkde
běhá a co lidí uškrtil.“
Hned se domy uzavíraly v celém království a král poručil, aby se pluk nejodvážnějších mužů v těžkém brnění
přichystal a vypravil se zabít kocoura.
Obrněný pluk se připravil do boje, kocoura se vydal hledat, po třech dnech
usilovného pátrání po myšilapákovi
nebylo ani vidu, ani slechu.
Bratři žili zatím svorně a pokojně, hospodařili lépe než prve, neboť věděli, že
se teď na nic spolehnout nemohou.
Častokrát, sedíce pohromadě, hloupým
7/ POHÁDKA
Jak se domino hraje?
ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI /8
P
rotože se blíží 5. červenec, den, kdy my,
Cyril a Metoděj, slavíme svátek, poprosil
nás Krajánek, abychom jeho dětským čtenářům pověděli, kdo že jsme to byli, odkud
jsme se vzali, kam jsme šli a co všechno jsme
na své výpravě zažili. Jelikož je můj mladší
bratr Cyril trošku stydlín, vyprávění se ujmu
já, Metoděj – ten starší a zkušenější.
Všechno to začalo v Soluni, řeckém městě,
kde se Marii a Lvu narodili synové Cyril
a Metoděj, tedy my dva.
Cyril byl vždy tak trošku vědátor. Celé dny
sedával v knihách. Bádal, pátral, luštil, objevoval nové. Snadno se učil jazykům, studoval
také náboženství a pro všechny své znalosti
mu byl udělen titul filozof. Své slibné kariéry
profesora se ale vzdal a stal se knězem. Já
jsem byl naopak praktik. Pracoval jsem jako
úředník, byl jsem organizačně schopný, rozuměl jsem právu. Navzájem jsme se doplňovali.
To, co si Cyril nastudoval,
jsem já dokázal použít
v běžném životě – zkrátka
bratři, jak se patří!
A teď si řekneme něco
o tom, co že to bylo za slavnou výpravu,
která nás proslavila natolik, že jsme dostali
své místo v kalendáři.
Tenkrát na Moravě vládl kníže Rostislav
a ten měl plné ruce práce s útoky Němců. Ti
za každou cenu chtěli prosadit svůj jazyk na
území tehdejší Velké Moravy a to i v oblasti
náboženství. No jen si to představte. Sedíte
v kostele, čekáte, až vám pan farář bude
povídat o Pánu Bohu a ejhle! On sice o něm
povídá, ale v jazyce, kterému vůbec nerozumíte. To Rostislav nemohl dopustit. Obrátil
se proto na svého přítele, císaře Michala,
s prosbou, aby mu poslal někoho, kdo by na
jeho území šířil víru v jazyce, kterému bude
rozumět i ten nejprostší lid. A tak jsme roku
863 přišli do vaší země. Samozřejmě jsme se
na tak těžký úkol předem připravili. Cyril pro
staroslověnštinu, jazyk, kterým se tenkrát
mluvilo,
vymyslel
nové písmo – hlaholici, a já
jsem mu
pak pomohl do tohoto jazyka přeložit knihy, které by
se nám při bohoslužbách mohly hodit.
A příprava se nám opravdu vyplatila! Začali
jsme vaše předky seznamovat se základy víry,
vychovávali jsme budoucí kněze, začaly se
psát knihy novým písmem a ani ty hříchy už
lidé nepáchali.
Po třech letech práce jsme se rozhodli vydat
do Říma navštívit papeže, našeho nejvyššího
nadřízeného, abychom ho seznámili s naší
prací. A jaký úsměv jsme mu vykouzlili na
rtech. Já už ale tolik důvodů k radosti neměl.
Mého bratra cesta natolik vysílila, že onemocněl a zemřel.
Protože jsem si byl vědom toho, že má práce
ještě není u konce, vydal jsem se zpět na Moravu. Ale má cesta nebyla procházkou růžovou zahradou. Zajali mě němečtí biskupové,
kterým se nelíbilo, jakého úspěchu jsme dosáhli na Velké Moravě. Soudili mě a nakonec
i odsoudili na doživotí. Ještě že ten papež se
do toho vložil a ti němečtí nezbedníci mě
museli propustit. Když jsem konečně došel
zpět na Moravu, čekalo na mě další nemilé
překvapení. Rostislava zajal jeho vlastní strýc
a ujal se tak panování. A aby toho nebylo
málo, spojil se s německými kněžími a spolu
s nimi se mi snažil zabránit v mé práci. Já jsem
ale statečně odolával a až do své smrti jsem
pracoval na plné obrátky.
A mí žáci a žáci mých žáků a žáci těchto žáků
dbají na to, aby se nikdy na tu naši práci nezapomnělo. Tak
!
Zdroje: wikipedie, catholica.cz, orthodoxia.cz, mikulcice.pravoslavi.cz
z barevného papíru Kiko. Nevěděla,
co si o tom má myslet. Jestli v noci
bloudila po zámku, mohla hvězdičky udělat ona sama. Jenže jestli
bloudila – to si Kiko nepamatovala
a ani tatínek nic neříkal. Možné to
ale bylo. Přesto, nemohla přeci otevřít těžké dveře do knihovny, navíc
zamčené, a origami tam rozvěsit.
Navíc některé hvězdičky visely
hrozně vysoko, až skoro u stropu,
a tam by se Kiko nikdy nedostala,
ledaže by byla nejen náměsíčná,
ale uměla by taky létat. A to tedy
určitě neuměla. To by si tatínek
všiml, když za ní musel v noci běhat
a hlídat ji, aby si ve svém náměsíčném putování nějak neublížila. Ledaže…, ledaže by je tam pověsil
nějaký zámecký duch! Kiko se plácla do čela. „No jasně, nějaký duch!“
Rychle běžela za tatínkem, aby mu
řekla, že si jen něco zařídí v krámku
na náměstí a hned se vrátí. „Jen
běž, holčičko, jen běž, já stejně musím pracovat. Pořád nemůžu přijít
na to, proč se mi ten zatrápený král
ztrácí z obrázku, je to záhada, je to
strašná záhada!“ rozčiloval se tatínek a ani neslyšel, jak za sebou Kiko zabouchla dveře.
Pokračování příště
29/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
SvatÍ Cyril a Metoděj
když budeš hodný!“ škádlila tatínka. Ten Kiko ale moc nevnímal. Bručel si něco pod vousy a říkal, že už
vážně neví. Pořád nemůže přijít na
to, proč se mu obrázek Zrzavého
krále nedaří uzdravit. Ať dělal co
dělal, kresba byla vybledlejší a vybledlejší, místo aby byla jasnější
a barevnější. Tatínek měl strach, že
se ilustrace z knížky vytratí docela,
jestli rychle nepřijde na to, co se
s tím zatrápeným Zrzavým králem
vlastně děje. Kiko na tatínkovi hned
poznala, kdy je smutný nebo kdy se
mu práce nedaří. Raději se tedy
vypravila na podrobnější prohlídku
knihovny. Zastavila se před tepanými mřížemi, na nichž visely barevné
origami hvězdičky, o nichž mluvil
odpoledne tatínek. V knihovně už
bylo šero a hvězdičky z barevných
papírků slabounce zářily. Kiko jednu z nich vzala opatrně do ruky
a všimla si, že je složená ze stejného papírku, jaký vystřihla ona sama. Přišla na to jednoduše, svoje
proužky na hvězdičky totiž stříhala
vždycky trochu šikmo. Na hvězdičkách proto bylo malinko vidět, že
nejsou vyrobené z úplně dokonale
rovných proužků. Aby si byla úplně
jistá, vzala jednu hvězdičku a celou
ji rozložila, aby viděla, jestli je proužek ustřižený rovně, nebo ne. Nebyl. Byl to proužek, který vystřihla
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /28
když otevře okno, pomyslela si Kiko. „A co je tohle?“ ukázala prstem
na zažloutlý obrázek na stěně. Prohlížela si zvědavě kresbu jakoby
průsvitné postavičky nějaké princezny v kulatém rámu. „To je duch
princezničky Františky,“ zatvářil se
tajemně strýc Juhi a dal si prst na
své velké rty, jako že je to velikánské tajemství. „Prý dodnes straší
u vás na zámku,“ zašeptal.
Tomu Kiko nerozuměla, a tak si
Eva přes sebe
přehodila velký
šátek a začala
dělat strašidlo.
Strýc Juhi se k ní
přidal a oba poletovali po
krámku, dělali že straší a shodili při
tom všechny klobouky s umělým
ovocem. Kiko se v životě tolik nenasmála jako s Evou a jejím povedeným strýčkem. Ještě než se rozloučily, dostaly obě od Juhiho každá
maličké stříbrné zrcátko. Kiko byla
šťastná a hned jak přišla na zámek,
hnala se do knihovny za tatínkem,
aby mu zrcátko ukázala a vyprávěla
mu o strýci Juhim. „Tatínku, tam
musíš co nejdřív zajít, ten krámek
se ti bude strašně líbit, uvidíš! Třeba od Juhiho taky něco dostaneš,
Pomozte třem maminkám najít, kam se jim na obrázku
ztratily jejich nezbedné děti.
?
?
Paní Prasátková, Ovečková, Kravičková
a Oslíková byly na návštěvě u paní
Slonové. Když odcházely, popletly si
boty. Pomůžete jim najít ty správné?
Obrázky: pixabay.com
9/ VOLNOČASOVKY
strýc Juhi, spíš obr než člověk,
sotva do svého mrňavého obchůdku vlezl, a navíc byl krámek nacpaný nejrůznějšími věcmi, které Kiko
znala ze zámků, ale taky od tatínkových kamarádů – ti totiž takové věci sbírali. Všude na stěnách byly
pověšené staré obrazy, na malých
stolečcích se tísnily stříbrné popelníky, fajfky, tabatěrky, pudřenky
a zrcátka, vedle
stolečků trůnily
zrezavělé ptačí
klece podivných
tvarů a v pootevřených těžkých
skříních visely
starodávné šaty,
jaké dnes už nikdo nenosí.
A dřevěné figuríny u vchodu měly na hlavách
velké klobouky s umělým ovocem
a krajkami. Krámek voněl stejně
jako Stará knihovna – dřevem
a nějakým dávným tajemstvím. Zatímco Eva strýčkovi vyprávěla
o hodině výtvarné výchovy a o tom,
jak dělali papírové motýly, prohlížela si Kiko roztodivné předměty
v krámku. Nejvíc se jí líbila skleněná těžítka s barevnými květinami,
které uvnitř vypadaly jako zakleté.
Ty by se hodily tatínkovi, aspoň by
mu pořád nelétaly papíry po pokoji,
PROMIŇTE
TICHO A HLUK
Každý omyl, každou škodu
zahlaď slovem laskavým:
Promiňte mi, milá paní,
rád svou chybu napravím.
Kdo má uši k naslouchání,
ticho a hluk rozliší.
U nás v lese na paloučku,
tam je ticho nejtišší.
Část osmá
Po kolejích jezdí vlaky,
to ví každý malý kluk.
A když vjedou do tunelu,
nadělá to strašný hluk.
Jazykolamy
Drnky brnky, brnky drnky!
Srnka cvrnká srnci trnky.
Srnec mrkne na srnku:
Cvrnkni trnku do hrnku!
Copak si to šuškáte v květináči, muškáte?
Šuškáte do ouška mouše, že vás stále něco kouše.
Hravý hroch Hubert hrozně hrabal na hromadě harampádí.
Králíček králičí král s králicí Klárou na klavír hrál.
Králice Klára dobře hrála a králičata tancovala.
V králíkárně měli bál králičata, Klára, král.
Víla Livie vije ve vile z lilií věnec pro Júlii.
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
VOLNOČASOVKY /10
Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček.
Když se po vyučování Kiko doma
naobědvala, nemohla se dočkat,
až pro ni přijde Eva. Slíbila totiž,
že jí ukáže zajímavý obchod, nakreslila jí ho zase na tabulku. Tatínek si opsal všechna slovíčka,
která měla Kiko v sešitku, a tvrdil, že než se vrátí domů, bude
všechna umět. „Však já si tě vyzkouším,“ smála se Kiko. „Jo
a poslyš, jak jsi dostala do knihovny všechny ty barevné hvězdičky, vždyť bylo v noci zamčeno...,“ zeptal se jí tatínek. „Jaké
hvězdičky? Já jsem do knihovny
žádné hvězdičky nedávala,“ dušovala se Kiko. „To jsem tedy blázen,“ škrábal se na své vyholené
hlavě tatínek a rozpačitě si posunul moderní nové brýle na nose.
„Jsi si naprosto jistá, Kiko?“
„Naprosto, dočista, úplně nejvíc!“ přísahala Kiko. „Jenže tady
v Kroměříži přece nikdo neumí
skládat origami!“ vrtěl hlavou
tatínek, „nebo tedy možná umí,
ale jak bych to řekl, je
to velice nepravděpodobné, nebo
ne?“ „Já nevím, tati, ale zeptej se
paní vrátné, ta všechno ví. Nebo
paní průvodkyně, já to vážně nebyla. Fakt ne!“ znovu ho ujišťovala
Kiko, přitom si zavazovala tkaničku
na tenisce a spěchala, aby už už
byla na nádvoří zámku, kde na ni
čekala Eva. Tentokrát nešly do Podzámky, ale vydaly se přes Velké náměstí kolem kašny do podloubí.
Tady měl svůj malý krámek Evin
strýc Pepa Juhiňák, kterému všichni
říkali Juhi. Strýc Juhi měl velké ruce, ještě větší hlavu, dlouhé vlasy
stažené do culíku a úsměv od ucha
k uchu. Když Eva s Kiko přišly, podal
Kiko svou velikánskou tlapu a představil se: „Já jsem strýc Juhi.“ „Těší
mě,“ řekla Kiko. „Já jsem Kiko Mutsaku.“ „Tak tě vítám Kiko, Evička mi
o tobě už vyprávěla.“ Kiko sice Juhimu moc nerozuměla, ale byl jí sympatický a hlavně ji strašně zajímal
jeho krámek. Připadalo jí, že se
27/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
Říkanky pro nejmenší krajánky
Chodí v koruně, král není,
nosí ostruhy, rytíř není.
Má šavli, husar není,
k ránu budívá, ponocný není.
(kohout)
Maličký sklípek,
na dvou řadách slípek
a červený kohoutek.
(ústa, zuby, jazyk)
Vyhřívá se v klubíčku, zaváže se na kličku.
Na zádech má divné znaky, klikyháky, ciky caky.
Krásná na pohled, v jazýčku má jed.
(zmije)
Má rezavý kožíšek,
ráda šplhá do výšek.
Chcete se s ní kamarádit?
Tak jí hoďte oříšek.
Skáče šipku, lomeňáka,
za večerů koncert kváká
na rybníce pod hrází,
když měsíček vychází.
(žába)
(veverka)
Když si dupne - hopsasa,
v lese strom se otřásá.
Ten je silný - hopsa, hej,
na nosík mu nesahej!
(slon)
Nejraději za pecí přikrčená líhá,
v očích se jí rozsvěcí,
když na kořist číhá.
(kočka)
ZPÍVÁNKY /26
si můžete zazpívat i za doprovodu videa
Jede, jede panáček,
má placatý zobáček,
Kde voděnka crčí,
tam nosejček strčí.
(kachna)
H á d a n ky
11/ VOLNOČASOVKY
Barbora píše z tábora
VOLNOČASOVKY /12
Žijeme na různých světadílech, máme různě barevnou pleť, vyznáváme
různá náboženství. Každý mluvíme svojí řečí, nosíme jiné oblečení, jíme
jiné jídlo. I když jsme každé jiné, v lecčems jsme si podobné nebo dokonce úplně stejné. Rády se smějeme, rády si hrajeme a sportujeme.
Rády také mlsáme, učíme se a objevujeme nové. My děti, ať už žijeme
kdekoliv ve světě, jsme každé trochu jiné a přeci stejné... Jako rybky
v moři, jako stromy v lese, jako obláčky na obloze.
Pokus se uhodnout, kde, v které části světa, žijí tyto
děti. Malou nápovědu najdeš na konci stránky.
Jmenuji se Feng. Mám šikmé oči tvaru mandle. Jím hodně rýže a místo vidličky a nože
používám dřevěné hůlky. Rád hraji dámu a šachy a v parku „jianzi“. To je hra se zvláštní koulí s barevnými brky – musí se odbíjet všemi možnými částmi těla, aby se udržela
co nejvíc ve vzduchu. Je to veliká legrace!
Jmenuji se Caitlin. Mám světlou pleť, tváře poseté pihami a krásné husté zrzavé
vlasy. Žiji na ostrově se svou rodinou
v malé rybářské vesničce. Počasí se tu
mění rychle, často prší, což mi ale vůbec
nevadí. Mám ráda rybí polévku a taky
„pudding“, ale nepředstavujte si pod tím
to, co dělá maminka k svačině vám. Ve
skutečnosti může mít hodně podob a dělá
se sladký i slaný z masa, chleba, vnitřností nebo klobás. Je to spíš takový nákyp.
Jmenuji se Zuhri. Mám tmavou pleť
a krátké tmavé kudrnaté vlasy. Můj kontinent je chudý a na některých místech sužovaný válkami. Jídla bývá nedostatek a pro
vodu musíme chodit daleko. Přesto je jeden
z nejkrásnějších, s krásnou přírodou
a spoustou zvířat, které mnozí znají jen
z obrázků nebo ZOO. K tomu, abych si
zahrál kopanou, vůbec nepotřebuji drahý
míč z obchodu; klidně si nějaký sám vyrobím z papíru a provázků. Rychlost, mrštnost a rytmus mám v krvi!
Jmenuji se Kaila. Místo, kde žiji, připadá
mnohým jako ráj na zemi. Nevím, co to je sníh,
v oceánu se koupeme po celý rok. Těžko mě uvidíš bez ozdoby – živé květiny, kterých je tu všude
dostatek po celý rok. Ať už je to barevný voňavý
květinový řetěz na krk či věneček do vlasů nebo
aspoň jen orchidea zastrčená za ucho. Jím hodně
tropického ovoce a zeleniny. Chutná mi „uru“ –
plod chlebovníku, který připravujeme na mnoho
způsobů. Ráda tančím náš tradiční tanec hula.
Jmenuji se Alaku a vím, jaké je to
žít v iglú. Mé šaty a boty jsou ušity
z teplých kožešin. Jím rád ryby
a ulovené soby a tuleně. Rád vyřezávám nožem drobné předměty ze
sobích parohů a kostí a také řídím
psí spřežení.
Které pohádky měl nejraději malý Mirek a které se líbí teď velkému?
Jako malý kluk jsem samozřejmě miloval ty pohádky, které
zrovna tzv. frčely. Krteček, Křemílek a Vochomůrka, Strýček
Fidó, Kluk z plakátu apod. Teď již pohádky tolik nesleduji, ale
pokud se to dá za pohádky považovat, tak se mi líbí Doba ledová, Mimoňové, Za plotem atd.
Co Vy a škola? Bavila Vás?
Nebyl jsem příkladný žák. Jediné, co mě bavilo, tak byly přestávky,
zvlášť ta se svačinou, tělocvik a školní výlety :-)
Dětem už začaly prázdniny, vzpomenete si na svoje nejlepší léto?
Prázdniny byly úplně to nejlepší, co mě na škole bavilo, takže jsem si je vždy
užíval naplno. Nemám žádné, které byly NEJ. Vždy byly NEJ ty poslední.
Jste držitelem rekordu v 24hodinovém kreslení vtipů v kadibudce :-) Kde
vzniknul tenhle bláznivý nápad a jak to celé probíhalo?
Ano jsem, toto je jeden z mých šesti rekordů, které jsem uskutečnil. K rekordům jsem
se rozhodl na začátku své kreslířské kariéry. Chtěl jsem být nějak výjimečný a něčím
zvláštní. Myslel jsem si, že když udělám nějaký bláznivý rekord v kreslení, že si mě
budou všichni pamatovat. Časem jsem zjistil, že aby si mě lidi pamatovali, není důležité dělat bláznivé rekordy, ale dělat svoji kreslířskou práci pořádně a kvalitně. Tím
ale své rekordy nezlehčuji. Ať už byly jakkoli šílené, tak s nimi bylo mnoho práce
a vážím si jich.
Jmenuji se Bhanu. Mám snědou pleť, krátké černé vlasy a veliké černé oči. U jídla sedím na zemi. Jsem zvyklý na hodně kořeněné a pálivé jídlo. Místo talířů máme banánové listy a i polévku a omáčku si nabírám rukou, pomocí kousku placky. S rodinou bydlím v příměstském slumu v jednopokojovém domku s plechovou střechou. Abych pomohl rodině, která pochází z nižší kasty, od útlého věku pracuji.
Nápověda: HAWAJ – INDIE – GRÓNSKO – ČÍNA – IRSKO – AFRIKA
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
25/ ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ
My, děti z celého světa...
ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ /24
N
arodil se ve znamení Berana a kreslení se věnuje od útlého dětství. V těžkých začátcích mu
pomohl pan Jiří Winter Neprakta, který se stal jeho
učitelem. Všestranný kreslíř – publikuje neuvěřitelně
humorné vtipy a komiksy, vytváří omalovánky či ilustruje knihy. Svými obrázky oživil i pracovní sešity na
matematiku a český jazyk nebo časopis Pastelka. Jeho
kreslené postavičky vás přenesou do světa barev,
úsměvů a dobré pohody.
Mirek Vostrý je také šestinásobný rekordman a jeho
rekordy jsou, stejně jako jeho tvorba, plné humoru a nadsázky. Nu, posuďte sami, kdo
se může pochlubit rekordem v 24hodinovém kreslení vtipů v kadibudce TOI TOI?
Teď ale na vážnější notu. V lednu 2015 se mu povedlo založit se svým kolegou Pavlem
PATA Talašem Klub Kreslířů a Humoristů, který se úspěšně snaží o oživení zájmu
o kreslený humor. Spolu s ním vytvořili webový časopis plný humoru, na který jsou
právem hrdí. Jmenuje se Tapír (http://www.kkh-tapir.cz/tapir/) a stejně jako náš
Krajánek vychází každý první den v měsíci.
Vaříte rád? A co nejraději jíte?
Neumím vařit. Nikdy jsem se to nepotřeboval učit. Když jsem byl malý
kluk, vařila mi máma a nyní se o vaření stará moje žena Blanka. Co nejraději jím? Pokud v tom není kmín nebo rozinky, tak celkem vše.
Co byste dělal, kdybyste se topil v penězích? Jsou peníze důležité?
Peníze jsou důležité, protože bez nich by nic nefungovalo. Neměl bych
domov, neměl bych teplo, neměl bych vodu, neměl bych co jíst apod.,
a pak bych se nemohl ani věnovat své práci, kterou mám rád.
V penězích bych se ale topit nechtěl. Člověk má mít jen tolik, kolik
potřebuje. Hlavně ať jsem zdravý a mám spousta kamarádů.
Vyvádíte rád v moři?
U moře jsem již dlouho nebyl. Ale moře mám rád. Jelikož jsem neplavec, tak mé dovádění v moři, ale i na koupalištích je omezené. Čvachtám se na březích a spíš se jen vždy svlažím, abych vydržel žár slunce.
Zdroje obrázků: Mirek Vostrý, pixabay.com
13/ VOLNOČASOVKY
Mir ek Vostr ý
N aj d i p ě t r o z d í l ů
KAM O PRÁZDNINÁCH /14
Pokud budete přes prázdniny pobývat v jižních Čechách poblíž města Písku, určitě si nenechte ujít návštěvu Pohádkové
kovárny (www.pohadkovakovarna.cz) ve vesničce Selibov, kde
se na vás budou těšit vodníci, skřítci, víly, Červená Karkulka,
čerti, baba Ježibaba, Jeníček, Mařenka a dalších skoro sto pohádkových
bytostí. Když budete mít cestu do Pohádkové kovárny 18. července, čekají na
vás navíc Dračí slavnosti anebo Ukládání hastrmánků ke spánku 15. srpna.
Výborným tipem na prožití aktivního dne pro celou rodinu (můžete vzít i babičku s dědou) je výlet do Zeměráje v Kovářově (www.zemeraj.cz). Spousta
atrakcí pro celou rodinu, stovka her a hlavolamů, hledání pokladu, vesnička
z raného středověku, příprava jídla nebo šatstva, chůze na boso, tak, jak chodili
naši předkové, hrnčířský kruh, mletí mouky a další dobrodružné aktivity. Dále
na vás čekají vodní hrátky, archeologické naleziště, balanční stezka po provazech, pařezech a kládách, lesní divadlo a bludiště. Zeměráj slibuje prožití báječného dne doslova všemi smysly.
Do parku Mirakulum (www.mirakulum.cz) také můžete vyrazit s celou rodinou (s babičkou, dědou i malým miminkem). Vedle živého programu si můžete
zadovádět při skákání na trampolínách, houpání na
obřích houpačkách, průzkumu podzemí či bloudění
v labyrintu. Letos bude také nově otevřeno lesní
hřiště, lanová dráha, historická parní lokomotiva a
oáza. A do třetice všeho dobrého pro aktivní odpočinek a pro milovníky dobrodružství na provazech,
v libereckém kraji na Malé skále v outdoorovém centru Žlutá plovárna si můžete vyzkoušet své dovednosti Tarzana v lanovém centru
(www.lcmalaskala.cz). (Pozor! Nezapomeňte se doma před příjezdem řádně změřit. Pokud neměříte
alespoň 140 cm, tak vás na provazy nepustí.)
Máte rádi zvířátka?
Chcete něco víc než zoologickou zahradu? Vyzkoušejte Safari Camp
(www.safarikemp.cz) ve
Dvoře Králové a budete
si připadat jako na safari v Africe. Vypůjčte si
za pár korun dětský
jeep, staňte se ošetřovatelem zvířat a přenocujte v safari kempu.
Pokud vás láká více než
Afrika spíše Divoký západ, určitě zavítejte do
westernového městečka a indiánské vesnice v areálu Šiklův mlýn, který je součástí největšího přírodního zábavního komplexu v České republice. Co všechno
je v Šiklandu k vidění se dozvíte na jeho stránkách www.sikland.cz.
Dětský zvěřinec je neobyčejné místo, kam rodiče na čas posílají
své děti, které se proměnily ve zvířátka. Jaké máte vlastnosti
a v jaké zvířátko byste se nejspíš proměnil Vy?
Jéje, já jsem sice ve znamení lva, ale když se rozzuřím, tak řvu jako
tygr, a když mě kdokoliv nutí do něčeho, co nechci, tak jsem beran,
a když vidím nějakou nespravedlnost, tak útočím jako býk. Takže
bych jim v Dětském zvěřinci mohl dělat celé stádečko. A to ještě
mluvím jen o souši. Ve vodě se cachtám jako hrošík liberijský.
Kdo Vás nejčastěji hlídal, když jste byl kluk?
Zrovna včera jsem se o tom bavil se svou učitelkou ruštiny z Běloruska. Zjistili jsme, že jsme z generace, kdy nás pracující rodiče nechávali klidně doma. Takže má o rok mladší sestra Gabriela hlídala
mě a já hlídal ji. Vzájemně jsme se hlídali. A paní sousedka
z vedlejšího bytu měla od našich rodičů pověření, aby hlídala, jestli
při tom vzájemném hlídání neděláme děsný hluk, bugr a bengál.
Kdyby Vás hlídala kouzelná Bílá paní, jaké dobrodružství byste si přál zažít?
Víte, já bych chtěl strašně moc procházet zdí. A protože největší je ta Velká čínská
zeď, tak bych chtěl s Bílou paní dělat takovou cikcak túru skrz zeď sem a tam. Strašili
bychom při tom turisty z celého světa, ale než by stačili cvaknout spouště svých
kamer, už bychom byli zase ve zdi. Jo, to by bylo žůžo!
Prázdniny se blíží, dal byste našim čtenářům pár tipů, co si v létě přečíst?
Čtu svému synovi Oliverovi a právě jsem mu dočetl Mikuláše na prázdninách
od Válerie Latour-Burneyové. Knížka vznikla podle stejnojmenného filmového
zpracování původních Mikulášových prázdnin Reného Goscinnyho. Je správná
a určitě ideální na prázdniny, stejně jako Mikulášovy prázdniny od Goscinnyho.
Dál bych milovníkům bláznivin, což jsou všechny děti, doporučil básničky Jiřího
Koláře v knížce Co by sis přál. Tam se třeba dozví, jak se stát „Dlouhým“. Předně se
musí narodit v Kolohnátově. A na cestu do New Yorku může vzít děcka má oblíbená
princezna z filmu Jak se budí princezny?, rocková muzikantka a spisovatelka Marka
Míková v knížce Mrakodrapy.
A protože mám slabost pro dinosaury, začal jsem číst po letech znovu Ztracený svět
od Arthura Conana Doyla. Jestli mají rodiče s dětmi rádi dobrodružství okořeněná
pravým anglickým humorem, nebo přesněji řečeno skotským, rozhodně si knížku
přibalte na cesty.
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
23/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Konečně jsou tu! Vytoužené dva měsíce prázdnin. A protože většina z vás zavítá o prázdninách také do České republiky, nabízíme pár tipů, jak si pobyt u babičky, dědečka, tety, strýce, bratrance či sestřenice zpestřit nějakým pěkným výletem. Snažili jsme
se vybrat z každého soudku něco. Věříme, že se vám prázdniny
v Česku s některým z našich výletů budou letos líbit ještě víc.
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /22
Brycz
rozaik, básník, textař a autor knížek pro děti. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který napsal řadu
pohádek a seriálů pro děti. Je autorem
dvou večerníčků: Dětský zvěřinec (2008)
a Bílá paní na hlídání (2013). Jeho první
sbírkou byly povídky Hlava Upanišády (1993). Za knihu básní v próze Jsem město
(1998) získal Cenu Jiřího Ortena (1999). U čtenářů i kritiky bodoval především románovou epopejí Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003; Státní cena za literaturu, 2004).
Za knihu Bílá paní na hlídání získal Zlatou stuhu 2011 v kategorii nejlepší beletrie pro
děti a mládež. Je autorem řady textů pro hudební skupinu Zdarr, ex-členy kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. V současnosti píše pro
Rádio Junior fantasy seriál Ptakoještěří letka. Příběhy dětí, které si ochočily ptakoještěra a létají na něm, vyjdou také knižně.
Knížka Neberte nám Ptáka Loskutáka je o holčičce, které dělá potíže vyslovovat
písmena R a Ř. Měl jste Vy potíže s některým písmenem?
Nemusel jsem k logopedovi. Mé potíže vyřešil obrubník u chodníku, když mi bylo
pět. Kráčel jsem s maminkou od dětského lékaře, ona mě nutila vyslovovat slovo
„obrubník“ se správným r. Nešlo mi to, poskakoval jsem jako kůzle a pak jsem o ten
obrubník u chodníku zakopl. A po tom pádu jsem řekl: „Blbej obrubník.“ A mamka:
„Vidíš a je to!“ Správné r bylo na světě. Ale má sestra se s ráčkováním potýká dodnes. A oddílový vedoucí nám vždy po schůzce pionýra říkal: „Sejdeme se ve ščedu.“
Takže inspirací bylo nepočítaně.
Vzpomenete si na nějaký jazykolam, u kterého byste se ještě i dnes
zapotil?
Naolejuje-li Julie koleje, nenaolejuji Julii koleje, nenaolejuje-li Julie
koleje, naolejuji je sám. Brrrrr, úplně jsem se orosil potem.
Hlavní hrdinka patří mezi vyvolené, kteří rozumí řeči zvířat. Kterému zvířeti byste
chtěl rozumět Vy?
Ona jde ještě dál, rozumí řeči věcí. Já bych chtěl rozumět svému
autu. Rozumíte, nejsem technický typ, takže kdyby mi mý autíčko říkalo srozumitelnou řečí, čeho si jeho karburátorové srdce
žádá, to by bylo prima.
Zdroje obrázků: Pavel Brycz, pixabay.com
Pro starší kluky a jejich tatínky, které
zajímá vojenská historie, doporučujeme Běloveský pevnostní skanzen
(www.brezinka.cz). Pěchotní srub NS
-82 Březinka je zrekonstruován do
původní podoby včetně veškerého
vybavení a zbraní tak, jak byl používán během války. V Náchodě–Bělovsi
je zpřístupněn také pěchotní srub N-S
84 Voda, doplněný projekcí o historii
československé armády v letech 1918
až 1945, včetně množství dobových
zbraní, uniforem a dalších exponátů.
Nevím jak pro vás, ale pro nás je léto
především dobrá nálada, sluníčko
a vodní radovánky. Na Lipně nad Vltavou na Šumavě (www.lipnoservis.cz)
máte kromě samotné přehrady možnost se vydovádět také v aquaparku,
bike parku, hopsáriu, lanovém parku
a frisbee parku. Pokud nám sluníčko
letos v České republice přát nebude,
tak nebuďte smutní a za vodními radovánkami vyrazte do největšího
aquaparku ve střední Evropě, který je
v Praze – Aquapalace
(www.aquapalace.cz). Na severu pak
doporučujeme Centrum Babylon
(www.centrumbabylon.cz). Pokud
budete mít vodních radovánek a různého skotačení venku až nad hlavu,
zkuste se procvičit hlavičky
v jedinečné IQLandia
(www.iqlandia.cz) hned naproti Babylonu, kde vás ohromí svět vědy a techniky s planetáriem, nevídanými experimenty a spoustou chytré zábavy.
Že vás žádný z našich tipů nezaujal? Zkuste si vybrat ten svůj na
www.vylety-zabava.cz nebo www.kudyznudy.cz/Kalendar-akci/
Akce-pro-deti.aspx. Stránky jsou nabyté tipy na výlety pro pěší či
cyklisty, akcemi, atrakcemi a vodními radovánkami, podle toho,
kde se na vaší cestě po České republice zrovna nacházíte. Ať už
budete kdekoliv, přejeme vám spoustu zážitků a dobré nálady!
15/ KAM O PRÁZDNINÁCH
P ave l
Zámecká sezóna je již také v plném
proudu. Řada zámků a hradů uvítá
dětské návštěvníky speciálním programem nebo prohlídkou věnovanou právě dětem. Doporučujeme například
zámek Červená Lhota (www.zamekcervenalhota.eu) a Zámek Nelahozeves (www.zameknelahozeves.cz). Při
dětské prohlídce na zámku Nelahozeves se dozvíte, jak se na zámku kdysi
dětem žilo a jaké starosti a radosti zažívali na zámku mladé princezny a
šlechtici. Jak se žilo obyčejným lidem
ve středověku, se také dozvíte při návštěvě středověké vesnice – skanzenu
Řepora www.repora.cz a jezdit nemusíte nikam daleko. Skanzen se nachází
přímo v Praze mezi Stodůlkami
a Řeporyjemi.
OMALOVÁNKA /16
Strašidelná škola
napsala: Lenka Rožnovská, ilustroval: Vhrsti, pro děti od 5 let
Humorná kniha o tom, že i strašidla musí chodit do školy, obzvlášť, když
nejsou zase tak moc strašidelná jako hlavní hrdina bubáček Bubuš. Získá
nakonec výuční list v oboru strašení? Jaké nástrahy na něj chystají jeho
spolužáci? Můžete si přečíst i prohlédnout. Všechny příhody jsou doprovázeny živými
Vhrstiho ilustracemi.
Můj kamarád skřítek Vítek
napsala: Romana Suchá, ilustrovala: Zdeňka Študlarová, pro děti od 5 let
Vítek se svými kamarády žije v lese a společně zažívají spoustu dobrodružství, na která vás vezmou s sebou. Pomůžeš jim najít cestu k pokladu,
uklidit les a připravit karnevalovou oslavu? Poznáš, ve kterém domečku
kdo bydlí? Příběh vtahuje malé čtenáře přímo do děje a počítá s jejich
aktivní účastí. Skřítci totiž potřebují mnohokrát poradit a bez pomoci dětí by byli úplně ztraceni. Kniha zábavnou formou rozvíjí myšlení, logické usuzování, procvičuje paměť a učí základním znalostem.
Šimon a štěňátko Bára
napsala: Hanka Jelínková, ilustrovala: Vendula Hegerová,
pro děti od 4 do 8 let
Vyprávění o klukovi, ke kterému si chodilo hrát štěně od sousedů. Dozvíte
se, jak si Báru málem odnesl zlý chlap, jak se zamilovali nejen psi, ale
i jejich majitelé, kam zmizeli psí novomanželé a kam se poděly dědovy
syrečky. V kůlně přebývá kocour Eliáš, ale pssst… to zatím rodiče nesmí vědět!
Komisař Vrťapka
napsal a ilustroval: Petr Morkes
Série knih o nebojácném psím detektivovi s libozvučným jménem Vrťapka
vás v žádném případě nezklame. Psí komisař je postrachem všech padouchů, zlodějů, lumpů a kriminálníků. Přijdete i vy na základě indicií na to, kdo je pachatel? Pusťte se do pátrání s detektivem, který vyřeší i ty nejzapeklitější případy.
Krysáci a Krysáci jsou zase spolu
napsal: Jiří Žáček, ilustroval: Ivan Mraček
Daleko na Moravě, uprostřed Valašského království, na malém smetišti
nedaleko Vizovic žili dva krysáci – Hubert a Hodan – a sádrový trpaslík
Ludvík. Bydleli v útulných zásuvkách starého šicího stroje s výhledem na
vysavač. Žili klidně a spokojeně až do chvíle, kdy se na smetišti objevil
potkan Eda – dobrodruh z Prahy, který všude byl, všechno viděl a všemu rozumí,
a hlavně nesnáší klid a nudu. Jste zvědaví, jaká dobrodružství zažila čtveřice sympatických kamarádů? Otevřete knížku a čtěte! A vy, kdo ty napínavé i legrační příhody znáte z televizního večerníčku, si je třeba rádi zopakujete.
21/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
CO SI PŘEČÍST O PRÁZDNINÁCH?
SPOJOVAČKA /20
17/ OMALOVÁNKA
VOLNOČASOVKY /18
Co vše patří k létu?
Je to sladké, studené,
osvěžující. Co je to?
1.
Dozvíš se to,
když vyluštíš
následující křížovku:
2.
1
2
3
1. Název naší planety.
2. Maluje v zimě na okna.
3. Plave v rybníce.
4. V puse máme bílé...
5. Roční období, kdy jsou prázdniny.
6. Původní obyvatel Ameriky.
7. Měsíc svítí v...
8. Dopravní prostředek, má 4 kola.
4
5
6
7
8
3.
4.
5.
6.
7.
K létu patří také ovoce.
8.
Vyhledejte názvy sedmi druhů ovoce, na kterém si v létě můžeme pochutnat:
9.
1. V pohádkách vystupuje hloupý...
2. Abychom viděli, potřebujeme...
3. Abychom slyšeli, potřebujeme...
4. Na nohy si nazouváme...
5. Kontinent, kde žijí zebry a žirafy.
6. Dědeček v pohádce zasadil velikou...
7. V iglú bydlí...
8. Abychom čichali, potřebujeme...
9. Barva sněhu.
W
J
C
E
H
X
R
Ě
Š
S
M
A
L
I
N
Y
N
B
T
K
E
L
E
B
H
R
V
O
R
S
A
K
Š
E
I
V
D
O
F
G
U
D
P
Ř
A
B
U
Z
M
A
Ň
Y
T
L
R
N
I
V
L
Ž
K
E
O
Ř
B
O
R
Ů
V
K
Y
P
19/ VOLNOČASOVKY
Víte, čemu se říká „český národní sport“? Napovím
vám, že se provozuje v lese.
Jeho název najdete v tajence křížovky:

Pro tisk - ČESKÝ KRAJANSKÝ SPOLEK v ATHÉNÁCH

Transkript

Podobné dokumenty