„Normální“ rodina? Co to je?

„Normální“ rodina?
Co to je?
Ivana Pavelková
Stáž 2009/2010
Závěrečná práce
1
Obsah
Úvod – Rodiny potřebují Krista!
Projevy zdravé rodiny
A. Láska a důvěra mezi manželi
B. Rodiče, kteří vychovávají a učí své děti
C. Společný čas
D. Živý Kristus v rodině
Jednotlivé role
A. Role ženy
B. Role muže
Závěr
Praktické nápady
Příloha – dotazník
Bibliografie
2
Rodiny potřebují Krista!
Rodina. Rodina hraje velmi důležitou roli v životě každého z nás. Ať už ji máme, či
nemáme, je pro nás nějakým způsobem zcela zásadní. Pokud ji máme, každý den se jakkoli
potýkáme s rodinnými záležitostmi a vztahy. Pokud rodinu nemáme, každý den toužíme tyto
záležitosti a vztahy řešit a žít jimi. V každém případě je rodina velmi důležitá pro každého
člověka. Tedy i pro mne. Nechci tu teď diskutovat nad životy sirotků a opuštěných dětí.
Chtěla bych se zamyslet nad Božím pohledem na rodinu, nad Jeho plánem pro ni, a nad tím,
jak rodina vypadá dnes. Sama mám zkušenosti s tím, jak taky může vypadat rodina bez
Krista, zároveň získávám i pohled do věřící rodiny. A také mám rodinu sester a bratrů v
Kristu, Boží rodinu, která je pro mne snad tím nejkrásnějším odrazem Božího plánu pro
rodinu.
Moji rodiče jsou rozvedeni od mých dvou let. Dlouhou dobu jsem byla na základní škole
výjimkou. Ale v deváté třídě už většina spolužáků žila jen s jedním rodičem. Na gymnáziu
pak devadesát procent kamarádů mluvilo jen o jednom z rodičů, o tom druhém nikdy. Téměř
všichni byli z rozpadlých rodin. Jak je to možné? Jak je možné, že se tolik manželství
rozpadá? A jaký vliv to má na děti?
Mám pocit, že moji nevěřící přátelé ani nepočítají, že by manželství bylo na celý život. Už
jsem slyšela, jak svobodní nezadaní lidé mluví o tom, že až se rozvedou, tak pak se už asi
neožení. Nebo mluví o tom, jaké to bude ve druhém, třetím svazku. Absurdní.
Jiní zase svatbu považují za přežitek dob dávno minulých. Monogamie je nesmysl, člověk
nebyl stvořený pro jediného partnera, nýbrž pro partnerů více. 1Už v tomto vidím změněný a
pokřivený pohled na rodinný život. Rodiče nevstupují do manželství a nechtějí se odevzdat
jedinému životnímu partnerovi. Už tady se připravují o Boží požehnání. Jak pak asi vypadá
rodina takovýchto partnerů? Znám oba případy, jak rodinu spořádanou, tak rodinu naprosto
zničenou.
Jistě, i nevěřící lidé mohou vést poklidný rodinný život, kdy jsou rodiče oddáni svým dětem
a svému partnerovi. Ale stačí tohle Bohu?
Častěji ovšem vidím případy, kde rodiče své děti bijí, kde se velmi holduje alkoholu a
cigaretám, kde dospívající děti často kouří marihuanu, dívky se trápí svým tělem a propadají
anorexii nebo bulimii, či prostě všichni členové rodiny utíkají z rodinného středu a snaží se
nesbližovat se s rodiči a sourozenci. Všechno tohle je podle mého názoru hlavně proto, že
neznají Krista a nevědí, co pro ně Pán připravil v rodině, jakou rodinu s Ním mohou mít.
V našem církevním sboru vidím mnoho rodin, které mi jsou vzorem. Jsou to především lidé,
kterých si vážím pro jejich život s Bohem. To, jak znají Krista, jak žijí pod vedením Ducha
Svatého se projevuje do každé oblasti jejich života. Tedy i do jejich rodin. Jsou mi
příkladem ve všem, od takových věcí jako společné čtení Bible a společné modlitby až po
pokoru ve vztazích a ochotu pomáhat si vždy a za všech okolností. Stále zde žijí biblické
pravdy a Boží spravedlnost, která je často jiná než spravedlnost lidská. Každý člen rodiny
nalézá své místo. Jak v rodině, v církvi, ve škole, v práci, tak i v Božím příběhu a Božím
srdci. A navíc – mezi manželi i po letech panuje láska, často, zdá se, i zamilovanost..:)
Jak se dnes rodiny živých křesťanů odlišují od rodin nevěřících! Často jdu v pátek večer z
mládeže a potkávám své staré kamarády. Mnohdy jsou opilí či pod vlivem nějaké omamné
1 Novinky. cz – Kultura, článek „Nevěra muže přispívá k funkčnímu manželství“
3
látky. Neustále se divím, kdo s kým chodí a tedy i spí, koho rodiče vystěhovali z bytu, kdo
komu dluží „velké peníze“...A já? Za různé pravdy z Bible jsem považovaná za
utiskovatelku, holku „mimo“, za blázna, za rasistu, ať už se jedná o téma homosexuality,
předmanželský sex, modlitbu či víru ve vzkříšení...
Jistě, mám skvělé nevěřící přátele. Jsou to báječní lidé, někteří mi jsou bližší než přátele z
církve. Jsou rozumní, skvělí, zábavní, spravedliví, moudří...Mají i pěkné rodiny, rodiče se o
ně vždy skvěle starali, trávili s nimi čas, velmi dobře je zaopatřili po materiální stránce..Ale
postupem času se odkrývají i malé nedostatky a nedorozumění v těchto „dokonalých“
rodinách. Občas se některý přítel zmíní o hádce s otcem, nebo že jeho mamka ho neustále
pronásleduje starostlivými telefonáty a dotazy, že otec od rána do večera pracuje a o
víkendech jezdí na chatu, že rodiče mají oddělené postele...Zdálo by se, že jsou to všední
problémy dobré rodiny. Každý se občas pohádá a víme, že matky bývají „přecitlivělé“. A že
po letech to mezi manželi nejiskří? To je přeci normální a samozřejmé. Ale je to skutečně
normální? Nebo je to spíše stav většiny a proto jsme to začali považovat za normální? Nemá
to náhodou být ještě jinak? Nemůže to náhodu být ještě lepší? Proč matku pronásleduje
úzkostlivý strach o své děti? Proč otec zajistí skvěle rodinu, ale utíká z jejího středu, jak jen
to jde? Proč se dítě zavírá ve svém pokoji a rodiče pouze informuje o známkách ve škole a o
potřebě zaplatit ten či onen kroužek a výlet ve škole? Co se to s dnešní rodinou stalo? Kde je
ten intimní nejbližší vztah milujících rodičů a milovaných dětí?
Co se to děje se světem? V poslední době jsem často pronesla větu: „Ten/ta prostě potřebuje
Krista.“ Rodiny potřebují Krista, Jím proměňované srdce, Jeho lásku a vzor v Něm.
Pán Bůh nám v Bibli nechal spoustu odkazů dotýkajících se tématu rodiny, manželství,
výchovy dětí. Věřím, že když se těmito2 radami budeme řídit, naše rodiny budou požehnané
a proměněné Ježíšem. Budou světlem a solí a budou proměňovat své okolí, budou
proměňovat svět. A rodina znovu uvidí, co to znamená být normální, tzn. zdravá rodina.
Ve své práci se nebudu příliš zabývat problémy v rodině, či porovnáváním zdravých a
nezdravých rodin. Budu tu spíše mluvit o tom, jak by zdravá rodina podle mého názoru
měla vypadat, zkusím nastínit různé způsoby, jak je toho možné docílit a jak ke zdraví
rodiny může přispět muž a jak žena a jakou roli v ní může mít (a podle mého názoru by měl
mít) Bůh. Cílem mé práce je povzbudit a inspirovat k budování rodiny a ukázat jasně na na
Boha a Jeho milost a lásku.
2 Například Efeským 5:21-6:4, Genesis 2:24, Exodus 20:14, Matouš 19:1-12.1.Korintským 11:3-4, 1.Timoteova
2:12,15, 4:3-4, Židům 13:4
4
Projevy zdravé rodiny
A. Láska a důvěra mezi manželi3
Věřím, že důvěra je základ každého dobrého vztahu. Ať už mezi přáteli, sourozenci, mezi
přítelem a přítelkyní či rodičem a dítětem, učitelem a žákem, manželem a manželkou. A
věřím, že základ dobré rodiny vězí ve vztahu manželů k sobě navzájem.
Na začátku každého vztahu partnery ovládne zamilovanost, předhánějí se ve svěřování si
různých drobných tajemství a pozorování, žádný problém se nezdá nepřekonatelný. S láskou
se zvládne všechno. Postupem času si pár začne svěřovat větší „tajemství“, důvěra se
prohlubuje, přijímáme se i s různými šmouhami v minulosti, s různými zvyky a zlozvyky,
bezhlavé omámení pomalu mizí a my začínáme vidět nesplynutí v určitých oblastech vztahu
a osobností a začínáme dělat kompromisy a přijímat druhého takový, jaky je... Ale jak tak
často vidím v mém okolí, časem přichází ta fáze, kdy si partneři, přestávají projevovat lásku,
protože už to přeci „nemá cenu“, přestávají si toho druhého vážit, přestávají se na sebe těšit
a začínají žit ve stereotypu. Manželé pracují a často se vidí až na konci dne, který je plný
zážitků, pocitů, různých vjemů. Ale večer už si jen sdělují, jestli byl den dobrý nebo špatný,
sní večeři a věnují se klasickým večerním aktivitám, podívají se na film, dodělají práci,
kterou nestihli, přečtou si knížku, ale už mizí potřeba sdělovat si všechny drobnosti dne. A
tak mizí i blízkost. A časem i důvěra a pochopení. A co vás pak pojí s takovým člověkem?
Zvyk? Kde je vaše láska? Často mi mé přítelkyně odpovídají, že jsou spokojené, vždyť se se
svým partnerem nehádají. A pokud nebudou spokojené, mohou přeci „kdykoli partnera
opustit a najít si jiného přítele. Přeci si nic neslibovali a nikdo nepočítal s tím, že to bude na
celý život. Nač se vázat. Když to neklape, je tu tolik jiných možností.“ 4 Mnoho lidí už
předem nepočítá s tím, že budou s jednou osobou po celý život. Vysvětlují to tím, že to přeci
není normální. Opravdu ne?
Jak je tedy možné, že na ulici potkáváme staré babičky a dědečky, jak se drží za ruce, něco
si vyprávějí, úsměv skrytý mezi vráskami? Jak to, že znám manželské páry, které slaví
dvacetileté, třicetileté, šedesátileté výročí svatby s tajemným úsměvem na tváři, za kterým
jen tuším všechny vzpomínky na lásku? Jak to, že jim to funguje?
Neztratili svou blízkost, důvěru. Netvrdím, že to nebylo těžké, že nikdy nezažili krizi ve
vztahu, ale oni se v té krizi rozhodli bojovat dál, neodejít. I v uspěchaném dni plném práce,
dětí, povinností se snažili ukrást si chvilku a sdělit si alespoň pár drobností, pocitů, zážitků z
daného dne. Nepřestali si povídat, nezůstali jen u informačních sdělení, ale i nadále s
partnerem sdíleli ty nejhlubší prožitky. Sdíleli s milovanou osobou alespoň ve vyprávění
prožitý den, zajímali se o toho druhého. Vždy si na sebe dokázali najít čas a nikdy spolu
nepřestali mluvit. A tak nikdy neztratili důvěru, blízkost a lásku.
3 Gary Chapman – Pět znaků láskyplné rodiny
4 Časopis Cosmopolitan
5
B. Rodiče, kteří vychovávají a učí své děti3
Jsem z velmi početné nevěřící rodiny. Myslím, že jakýkoli nešťastný, nesprávný, nezdravý
scénář rodinného života byste v mé rodině našli. A těžko byste u nás hledali rodiče, kteří své
děti dobře vychovávali, nebo snad dokonce i vyučovali. U nás to zkrátka funguje tak, že děti
se rodí, vyrůstají, dospívají a pak zakládají sami rodinu. Ale neprobíhá výchova v takovém
smyslu, o jakém bych teď ráda něco napsala. Jistě, rodiče nás naučí, že papír se nehází na
podlahu, že nepořádek je špatný, vražda taky, pošlou nás do školy..Ale nevěnují nám čas. A
čas je základ dobré výchovy. Stejně jako láska.
Jak tedy dobře vychovávat dítě? Děti můžeme vychovávat a učit každý okamžik, kdy s nimi
jsme. A děti si ani nemusí uvědomovat, že je právě něco učíte. A dokonce ani vy si to
nemusíte uvědomovat..:).. Například, když manžel bez vybídnutí, naprosto přirozeně jde po
večeři mít nádobí, děti to vidí. Když žena ráno vstává, aby připravila snídani, děti to
vnímají. Děti vidí, že muž ženu drží za ruku při modlitbách, když otec chodí do práce velmi
brzy, tak děti ráno na stole nachází otevřenou Bibli a vědí, že tatínek začal den s Pánem
Bohem( takže výchova může probíhat i tehdy, když s dětmi právě nejsme:) ), vidí otce, jak
maminku obdarovává drobnými dárečky, že si rodiče pro sebe vyhradili jeden večer v týdnu,
kdy jsou jen spolu, vidí, jak se milují a láska jejich rodičů je učí.
Pak je tu ta část výchovy, kdy děti vychováváme (dokonce) vědomě:) Například, když si
otec v neděli vyhradí čas, aby synovi ukázal, jak posekat trávník. Nebo, když maminka
sebere odvahu a nedělní odpoledne věnuje tomu, že svou dceru učí vařit tatínkovu oblíbenou
buchtu, když s dětmi tráví odpoledne děláním úkolů a pak společně jezdí na výlety na kole,
když každé pondělí bere své děti na návštěvu k té staré sestře ze sboru, kde jí děti pomáhají
poklidit, kreslí staré sestře obrázky a snaží se paní rozesmát vyprávěním o tom, jak jim
tatínek trhal první zoubek.
Samozřejmě styl výchovy se musí přizpůsobovat věku. Když jsou děti starší, můžeme jim
přidávat zodpovědnost, například za nákup každý čtvrtek, za čistotu v koupelně, za
vyzvedávání mladších sourozenců v družině a dohled nad jejich úkoly. Také můžeme s
dětmi vést komplikovanější rozhovory, o vztazích, o víře, o škole, přátelství, o dobru a zlu, o
politice, ekonomii, o čemkoli. Důležité je vyhradit si pro děti čas, kdy nebude v pozadí hrát
televize či rádio, kdy nebudeme zrovna pracovat na počítači,žehlit či opravovat jejich úkoly.
Je důležité si najít pravidelný čas, který si vyhradíme pro naše děti, kdy budou středem naší
veškeré pozornosti. Může to být každý večer po večeři, nebo každou středu odpoledne, nebo
celý sobotní den. Záleží na vás a vašich možnostech a také vaší touze věnovat se vašim
dětem. Každopádně je nesmírně důležité, aby dítě vědělo, že za vámi může přijít a vy se
budete stoprocentně věnovat jen jemu.
A samozřejmě jsou i chvíle, kdy si je dítě vědomo, že ho vychováváte. Když spolu studujete
Bibli, když dítěti pomáháte připravit se na zkoušení z dějepisu a procvičujete diktáty.
Důležité je tyto chvíle neodbývat. Opět je potřeba vaše stoprocentní nasazení. Samozřejmě
můžete si večer číst Bibli a pomodlit se. Nebo můžete zkusit například vždy přinést nějakou
rekvizitu k tématu nebo navštívit zvláštní místo, které nějak s tématem souvisí. Například,
když budete probírat starozákonní oběti, můžete vyrazit ke známému, který chová dobytek,
pokud budete probírat Ježíšův život, tak ideálně můžete vyrazit do Izraele:) Stejně tak
můžete oživit výuku dějepisu. Můžete vyrazit do muzea nebo na zříceninu hradu a probírat
3 Gary Chapman – Pět znaků láskyplné rodiny
6
různé taktiky dobývání a zkusit dobýt zříceninu, kterou bude strážit váš syn. V pravopisu
můžete vymyslet nějakou legrační říkanku pro lepší zapamatování vyjmenovaných slov...S
trochou kreativity a hledání v knihách či na internetu jistě najdete různé nápady pro
ozvláštnění jinak většinou ne právě příjemných dětských povinností jako je škola. Důležité
je dětem touhu poznávat a vzdělávání neznechutit. Jen si vzpomeňte na malé děti, které se
neustále ptají „proč?“. Chtějí všechno vědět, pochopit, poznat. Někdy je to náročné, ale
pokud jejich touhu poznávat podpoříme, můžeme velmi ovlivnit tuto touhu na celý zbytek
jejich života. Někdy dojdou síly i nejsilnějším rodičům, ale stále tu máme babičky či
přítelkyně, profesionální chůvy, později učitele, kteří nám mohou dopřát chvíli odpočinku:)
C. Společný čas5
Jak jsem se už zmínila, tak věřím, že v rodině je velmi důležitý společný čas. Často dnes ve
svém okolí vidím, že rodina je skvěle materiálně zaopatřená, ale jaksi tam chybí
emocionální zaopatření. Prostě tam chybí láska. Otec tráví většinu času v práci, pak jde s
přáteli na tenis, aby se odreagoval a večer přichází domů, zkontroluje známky svých dětí,
ženu políbí na tvář, možná dokonce pochválí večeři, dá ženě peníze na nové oblečení pro
syna, zavře se v pracovně a připravuje si práci na druhý den. Na víkend s přáteli odjede na
cyklistický výlet a v létě si naplánuje výlet se spolupracovníky na mistrovství v tenise, aby
si odpočinul od práce a rodiny, vždyť „si to zaslouží jednou za rok“.
Žena, které zpočátku mužova blízkost chybí, se trápí, ale začne využívat možností, které se
nečekaně objeví. Zase se může scházet s kamarádkami, chodit na salsu, kterou vede ten
mladý Kubánec, díky manželově dobré práci může pravidelně obměňovat šatník a jezdit s
dětmi pravidelně na hory, k moři, děti mají veškerou možnou péči, tak i manželova
nepřítomnost kvůli práci se dá přežít. A že si s manželem už dva týdny/měsíce/roky
nepopovídali? Ale jistě, je to chápavá žena a manžel přeci nepotřebuje vědět, že ji tak
zamrzelo, že se jejich přátelé rozvádějí, není podstatné, aby věděl, že ženu nepřijali na ten
poloviční úvazek do školy a že má občas pocit, že je úplně zbytečná. Co by s tím manžel
mohl udělat? Jen by ho zatěžovala svými starostmi. A nač by manžel ženu děsil tím, že už
dlouho se mu nepodařilo získat v práci zakázku, že se pohádal s nejlepším přítelem a že ho
štve, že zase nezvítězil v místním turnaji, i když tolik trénoval. Jsou to přeci jen hlouposti a
není čas je probírat, když je třeba vyřešit tolik věcí jako placení účtů, návštěva rodičů a kdo
půjde dceři na taneční vystoupení.
A děti, když vidí, že rodiče nemají čas, když nejsou zvyklé na pravidelné společné večery a
ani nemají vzor v rodičích, kteří by o to usilovali, samozřejmě s touto potřebou nepřijdou.
A tak se stane, že ačkoli je to jedna rodina, každý člen žije svůj vlastní život, o kterém
ostatní ani nemusí moc vědět. Ačkoli přetrvává zdání důvěry a blízkosti, je to jen povrchní
důvěra. Máme pocit, že druhého známe velmi dobře, ale ve skutečnosti se jen potkáváme
doma, máme jen společné vzpomínky, které v nás budí pocit blízké známosti. Ale často o
nás více vědí naši přátelé. Proč? Protože spolu mluvíme, mluvíme o hloupostech, emocích,
vážných věcech, starostech i štěstí. Vyhrazujeme si pro sebe čas, který je jen náš. Mohou to
být dvě hodiny v měsíci, ale ten čas je jen náš a i ta krátká doba nás velice sbližuje, je mezi
námi více či méně hlubší důvěra.
5 Larry Crabb -Muž a žena
7
Proto je tolik důležité trávit spolu dostatek času. Pro budování důvěry, blízkosti, abychom se
poznávali a věděli, že se o druhého můžeme opřít. Společný čas je absolutně nezbytný pro
vztah manželů, ale také je absolutně nezbytný pro vztah rodičů a dětí. Děti potřebují být
milovány. I muž a žena potřebuje lásku. A jak jsem už psala, láska se pojí s blízkostí a
důvěrou. A to nezískáme, pokud spolu nebudeme mluvit, pokud spolu nebudeme trávit čas.
V dnešní uspěchané době je těžké najít na sebe čas. Ale opravdu je tak těžké spolu trávit pár
večerů v týdnu, podniknout nějaký výlet v sobotu, domluvit se na společných snídaních či
večeřích? Pokud spolu nebudete trávit čas, nemůžete spolu mluvit, nemůžete projevovat
lásku, nemůžete děti vyučovat a partnerovi být oporou. Čad je základ všech ostatních
principů.
D. Živý Kristus v rodině
Žijeme v ateistické zemi. Proto je velmi těžké tento „princip“ nějak uchopit, předat ho,
uplatnit a pokud nejste z věřící rodiny, tak i aplikovat. Já nejsem z věřící rodiny. Ale přála
bych si, aby moje budoucí rodina Krista oslavovala a zjevovala, aby v mé rodině žil živý
Bůh. Ale jak na to?
Věřím, že je velmi důležité, aby každý člen rodiny budoval svůj vlastní vztah s Bohem. U
dětí to samozřejmě záleží na věku. Pokud jsou děti malé, je důležité, abychom jim šli
příkladem. Je důležité na vztahu s Bohem pracovat, snažit se jej více poznávat, dělat si svá
vlastní ztišení. Malé děti velmi často napodobují své rodiče naprosto ve všem, proto, pokud
uvidí, že pravidelně odkládáte starosti a usedáte ke čtení Bible, budou pravděpodobně ve
stejném čase sedět blízko vás a budou se snažit číst dětskou Bibli vzhůru nohama, pokud se
budete modlit před jídlem, začnou vás brzy napodobovat a po vaší modlitbě připojí ještě
svou. Je důležité, abyste své děti od neútlejšího věku seznamovali s biblickými příběhy,
dnes nám k tomu může sloužit spoustu krásných dětských Biblí, je důležité o Bohu mluvit,
ukazovat dětem každý den, že Boha potřebujete, že ho do svého života zvete a že žít život
bez Boha nechcete. Pokud jsou děti starší je dobré mít společná ztišení, třeba ráno při
snídani nebo u večeře. Nebo obojí:) Pokud spolu mluvíte o Kristu, prohlubují se vaše
vztahy, vždyť spolu sdílíte to nejdůležitější ve vašem životě. Samozřejmě je velmi důležité
stále projevovat, že Bůh je Ten nejdůležitější ve vašem životě. Vás vzor je velmi důležitý. A
vaší nejkrásnější odměnou může být odevzdání života vašich dětí Kristu, jejich křest, radost
v jejich tváři při službě Bohu a nadšení z toho, že můžou být svědky Božího jednání.
A je také nesmírně důležité žít s Kristem pro vztah s vaším partnerem. Opět – co vás může
sblížit víc než sdílení toho nejdůležitějšího v životě? Sama vidím na vztahu s přítelem, že je
dobré, když si spolu povídáme o našich starostech, o škole, rodině, radostech, ale když spolu
mluvíme o Bohu, je to skvělé, budující, nesmírně nás to sbližuje. To jsou ty rozhovory, které
si pamatuji, které nás proměnili a posunuli někam dál. Jistě, i jiné věci jsou důležité a
nezbytné, ale sdílení Krista je v našem vztahu naprosto zásadní. I když je to někdy těžké.
Někdy zapomínáme, někdy Bůh zjevuje jednomu z nás, že něco v našem vztahu není v
pořádku a je těžké to říct tomu druhému, někdy má jeden k Bohu blíž a druhý dál, někdy
není čas. Ale vždy je potřeba znovu začít. Někdy se může stát, že prostě na týden, měsíc, půl
roku přestaneme Krista sdílet. Ale nikdy není důvod znovu nezačít. Vždycky je potřeba se
znovu do toho pustit a znovu začít stavět ten společný vztah. Je potřeba mluvit o tom, co vás
Bůh učí, je potřeba mluvit o Písmu.
Je jen na vás, jak budete vztah s Kristem spolu budovat. Můžete si spolu číst Bibli a probírat
8
přečtené úryvky, můžete spolu různými způsoby chválit Pána, můžete se spolu modlit,
navštěvovat různé semináře, skupinky nebo vymyslet nějaký jiný kreativní způsob. Třeba
oslavovat Pána uměním. Je to jen na vás. Každý můžete do společného vztahu s Kristem
přinést něco naprosto unikátního a báječného. Každý z vás zná Ježíše trochu jinak, každému
Duch Svatý dává jiné dary a citlivost na trochu jiné Boží charaktery. Navzájem se můžete
nesmírně obohacovat.
I tento společný čas s Bohem bude ochraňovat váš osobní vztah s Kristem. Bude vám
pomáhat v pokušení a duchovních bojích. Bude také zlepšovat váš vztah s partnerem. Snad
si řeknete to, co byste v normálním rozhovoru neřekli, možná nemáte odvahu si něco sdělit,
ale můžete to odhalit ve společné modlitbě, Bůh vás může dovést ke starým zraněním, o
kterých už ani sami nevíte a použít si partnera k vašemu uzdravení. Bůh může cokoli.
Pozvěte Krista do své rodiny.
9
Vaše role v rodině
A. Role ženy
Muž i žena jsou obrazem Boha. Každý z nich odhaluje trochu jinou část Božího charakteru.
Žena nám ukazuje nádherného, citlivého Boha, kterému velmi záleží na vztazích.6 Jen si
vzpomeňte na malá děvčátka, jak tančí před svými tatínky omotaná ve starých záclonách a
ubrusech a touží slyšet výkřiky obdivu.
Ženy prožívají velice silně všechny radosti i starosti, pády i vzestupy svých přátel. Přátelství
je pro ně naprosto nezbytnou částí života. Ženy chtějí pomáhat svým přítelkyním, prohovoří
dlouhé hodiny s kamarádkami a pokud některá prožívá nějakou radost, druhá se raduje z
jejího štěstí stejně. Jsou to ženy, které o Vánocích vaří jídlo bezdomovcům, jsou to také
ženy, které hlídají děti svým známým, aby mohli manželé ukrást jeden večer pro sebe, to
ženy utišují své děti, když přijdou s pláčem ze školy, ženy radí dceři v otázkách lásky a
synovi radí, jak milovanou dívku okouzlit. Ženský svět stojí na vztazích. Ženy touží po
vztazích, jako po vztazích touží Bůh.
Ženy jsou velmi citlivé. Často na její tváři můžeme vidět slzy smutku i radosti. Známe to
rčení, že nikdo nedokáže tolik milovat jako žena. A nikdo také nedokáže tolik nenávidět.
Ženský život je plný citů a emocí. Jejich chování je emocemi často řízené.
Ženy zjevují krásu samotného Boha. Boha, který stvořil kopce, hory, louky plné polních
květin, Boha, který stvořil dětskou nožičku i lásku, Boha, který stvořil krásu. A jak říká John
Eldredge – Žena je vrcholem stvoření.6 Žena svět obohacuje o krásu.
Žena nám ukazuje na Boha, který je krásný, citlivý, milující, odpouštějící, milostivý,
soucitný. To nás žena učí o Bohu. A učí nás to i v rodině.
Matka. Babička. Dcera. Vnučka. Teta. Manželka. Milenka. To všechno jsou role ženy. A co
to obnáší? Milovat, milovat a milovat. Žena miluje. Vnáší do rodiny lásku. Přijetí. Soucit,
úsměv i objetí. Žena činí rodinu rodinou, domov domovem. Žena byla stvořena, aby dala
život.
Už malá děvčátka sní o svatbě a o tom, jak bude vypadat jejich domov, jejich zámek. Už
odmala se objevuje jejich touha po domově. Po manželovi, dětech, lásce. Už odmala chce
děvčátko mamince pomáhat v kuchyni, s úklidem.7 Jistě má svůj důvod, že svatebnímu dni
se často říká Den nevěsty. Svatba bývá naplněním dívčího snu o lásce a otevírá dveře k
vyplnění dalších snů – zvelebování domova, péči o manžela, děti.
Role ženy je především to, aby byla přístavem. Pro všechny členy rodiny, dokonce i pro
psa:) Žena má vždy pro každého milý úsměv, nějakou dobrotu, slovo povzbuzení a útěchy,
vždy má pro vás čas. Žena je jakýmsi majákem v životě všech členů rodiny.8 Vždy se k ní
můžete vrátit, vždy vás vyslechne a případně i poradí. Stojí pevně a je tu pro vás, když
nevidíte na cestu. Těžký úděl může být ten, že když zrovna na cestu vidíte, maják
nepotřebujete. Ale žena žije z lásky. Potřebuje lásku. Na to nezapomínejte:)
6 John a Stasi Eldredge - Úchvatná
6 John a Stasi Eldredge - Úchvatná
7 Hana Pinknerová – Co Bůh šeptá maminkám
8 Jaynes Sharon – Být dobrou mámou
10
B. Role muže
Muž nám zjevuje jiné rysy Božího charakteru. Jaké? Bůh je síla.9 A muž nám tuto sílu
zjevuje. Ukazuje nám Boží ochranu a schopnost. Je to vůdce. Bůh vede národy, lidi, zvířata,
přírodu, celé stvoření. Muž vede svou rodinu, může vést firmu, skupinku, stát.. Bůh je
dobyvatel. Dobývá to, co je nejlépe opevněno - lidská srdce. Nic nemá pevnější, silnější,
vyšší hradby než naše srdce. A Bůh vytrvale a statečně pokračuje v boji o nás už tisíciletí.
Proč? Protože je to milující Bůh. Miluje nás věrně, neměnně, žárlivě. A tak i muž by měl
bojovat za svou rodinu, za Krista, jeho boj se může projevovat v práci, ve sportu, ve válce. A
měl by bojovat právě tak věrně a statečně. Bůh je vášnivý a kdo je vášnivější než-li muž?
Bůh je také přísný, spravedlivý a milosrdný. A muž? Boží muž jistě.
Čeho chce muž dosáhnout? Prý chce prožít dobrodružství, vybojovat krásnou paní,
podstoupit boj. Jistě i toto nám ukazuje mnoho o Bohu a jeho srdci. A toto vše se projevuje i
v rodině.
Otec. Děd. Syn. Bratr. Strýc. Manžel. Milenec. Vůdce. Bojovník. Hlava. Muž má být hlava
rodiny, vztahu, manželství10...Muž dává řád. Muž je skála. On zachovává rovnováhu.
Ochraňuje maják – ženu a lodě na moři – děti. Své city neprojevuje tolik objetím či slzami.
Svou lásku projevuje věrností, udatnou ochranou, věnováním času. Muž nese zodpovědnost.
Muž vede rodinu ke Kristu. Muž dává rodině směr a hybnou sílu. Muž chrání.
U ženy děti získávají povzbuzení a útěchu, u muže uznání a hodnotu. Láska muže není
samozřejmá, někdy je potřeba si ji získat. A ačkoli miluje své děti, tak ony cítí, že o uznání
otce musí bojovat a když ho získají je to úžasné, je to něco, co jim už nikdy nikdo nevezme.
Muž je skála. Pevná, neměnná, stabilní. A na jejím vrcholu je vaše hodnota.
9 John Eldredge - Pozor! Srdce muže
10 Bible – Efeským 5:23
11
Závěr
Podle mého názoru by rodina měla stát zcela na Kristu. Pokud budou rodiče zakotveni v
Kristu, budou dobře plnit své role. Budou zjevovat Krista v rolích otce a matky, manžela a
manželky, milence a milenky...Zároveň se v jejich rodině budou projevovat ony 4 znaky
zdravé rodiny. Budeme žasnout nad láskou manželů, nad jejich touhou vzdělávat své děti a
touhou trávit spolu čas, jejich rodina pro nás bude svědectvím o živém Bohu.
Vím, že já budu vší svou silou usilovat o takovouto rodinu. Jsem velice ráda, že jsem si pro
závěrečnou práci vybrala toto téma. Velmi mne přemýšlení o tomto tématu obohatilo a
mnoho věcí se mi ujasnilo. Práci si jistě schovám a doufám, že si ji v budoucnu znovu
připomenu. Teď vidím mnoho věcí idealisticky a realita může být úplně jiná. Ale jsem ráda,
že jsem si tyto myšlenky a názory mohla nyní urovnat a snad na nich jednou budu moci
stavět.
Pokud jste se při čtení zamysleli nad tím, jak to „chodí“ ve vaší rodině a získali inspiraci k
tomu dělat něco jinak, pak má práce došla svého cíle.
Praktické nápady k proměně vaší rodiny
Chci vás povzbudit k praktickým krokům, jak vaši rodinu proměnit právě v oblastech,ve
kterých cítíte, že by snad mohli být lepší. Pokud vidíte, že vztah s vaším
manželem/manželkou ochladl, zkuste se domluvit, že jeden večer v týdnu bude program
podle vás a jeden večer podle vašeho partnera a druhý nebude otrávený. Pokud máte děti a v
tom všem shonu na sebe nemáte čas, domluvte si pravidelně na jeden den v týdnu hlídání a
ukradněte si pár hodin pro sebe, vyrazte spolu znovu na rande, povídejte si, snažte se potěšit
toho druhého a slibte si, že nebudete tyto večery probírat vaše starosti. Také vřele
doporučuji knihu Pět jazyků lásky11. Můžete si ji společně přečíst a zamyslet se, co je právě
váš Jazyk lásky, partner se pak může učit vám lásku projevovat tak, abyste vy tomu
rozuměl/a.
Pokud chcete zapracovat více na výchově vašich dětí, dohodněte se s partnerem na jedné
věci, kterou každý budete v týdnu s dětmi dělat. Může to být z jakékoli oblasti. Muž může
například jedno odpoledne v týdnu se syny opravovat starou motorku a vy můžete každé
ráno připravovat dětem snídani, nebo pomáhat dětem s úkoly. Je spoustu možností. První
krok je, abyste si spolu sedli a zamysleli se nad tím. Pokud oba touhu vzdělávat své děti
sdílíte, uvidíte, že nápadů budete mít více než dost.
Častým problémem bývá společný čas. Zkuste s partnerem projít program vašeho běžného
týdne a podívejte se, kde by se dal čas uspořit, pak na daný čas domluvte nějakou společnou
aktivitu. Například výlet na kole, fotbal, deskovou hru, nebo cokoli podle zálib vaší rodiny:)
A pokud jde o život vaší rodiny s Kristem. Předně – modlete se za vaší rodinu. Budujte svůj
vztah s Bohem a zvykněte si trávit čas v Boží přítomnosti společně. Zaveďte společné čtení
Bible nebo uctívání Pána písněmi, tancem, čtěte společně nějakou křesťanskou knihu a pak
o ní diskutujte. Opět platí pravidlo, že fantazii se meze nekladou:) Takže vzhůru do toho!
11 Gary Chapman – Pět jazyků lásky
12
Příloha - Dotazník
V rámci mé práce jsem požádala pár přátel o zodpovězení několika otázek v mém
dotazníku.
Na dotazník mi odpovídali věřící i nevěřící přátelé. Pro porovnání jsem udělala tabulky dvě.
Jednu, kde odpovídali lidé s křesťanskou výchovou. V druhé odpovídali lidé, kteří
křesťanskou výchovu nemají, přesto se s křesťanstvím nějak blíže setkali.
1. Lidé s křesťanskou výchovou
Ano
1. Vedete/povedete svou rodinu stejně jako to
dělali/dělají vaši rodiče?
1
2. Myslíte si, že jste/budete vhodný příklad pro své
dítě?
3. Chcete s dětmi trávit více času, než to dělali
vaše rodiče?
4
Spíše
ano/
více/
dobrý
Ne/
stejně
času
3
4. Jak byste charakterizovali svůj vztah s rodiči?
Spíše ne/
méně/
špatný
7
1
8
1
1
1
7
2
2.Lidé bez křesťanské výchovy
Ano
1. Vedete/povedete svou rodinu stejně jako to
dělali/dělají vaši rodiče?
6
2. Myslíte si, že jste/budete vhodný příklad pro své
dítě?
3. Chcete s dětmi trávit více času, než to dělali
vaše rodiče?
4. Jak byste charakterizovali svůj vztah s rodiči?
3
Spíše
ano/
více/
dobrý
Ne/
stejně
času
7
Spíše ne/
méně/
špatný
1
2
8
1
1
5
4
Jak se zdá, hlavní rozdíl nastává v tom, jestli děti ve svých rodičích viděli vzor ve výchově.
Děti z křesťanských rodin většinou odpovídali, že chtějí své děti vychovávat stejně nebo
podobně jako je vychovávali jejich rodiče, zatímco u dětí z nevěřících rodin se objevuje
určitá nespokojenost s výchovou jejich rodičů. Své děti chtějí vychovávat jinak.
13
Také se zdá, že děti s věřícími rodiči mají častěji pěkný vztah s matkou a otcem.
Naopak se zdá, že nevěřící rodiče svým dětem věnovali více času. Nebo, jak alespoň
vypovídá dotazník, jsou tyto děti s časem stráveným s rodiči více spokojené.
Bibliografie
Gary Chapman – Pět znaků láskyplné rodiny
Larry Crabb -Muž a žena
John a Stasi Eldredge – Úchvatná
Hana Pinknerová – Co Bůh šeptá maminkám
Jaynes Sharon – Být dobrou mámou
John Eldredge - Pozor! Srdce muže
Gary Chapman – Pět jazyků lásky
Internet
Bible
14