vysilac.c.1 - Obchodní akademie Kubelíkova

Transkript

Státní maturita 2012
Tři, dva, jedna – vánoční hysterie
Interview : PeeBeer
Šťára
(Fejeton o školní inspekci)
„Kubelička“ jak ji neznáte
Bez peněz na VŠ nelez!
Zemřel největší Magor našich dějin
1
Editorial
Zdravíme Tě, náš milý a laskavý
čtenáři,
Obsah:
Stalo se……………………………………………………..2–4
Anketa…………………………………………………………..4
Bez peněz na VŠ nelez……………………………………5
k Tvým očím se právě dostalo první
číslo VYSÍLAČE, což je nový časopis
naší školy. Na „Kubeličce“ již dříve
existovala
tradice
vydávání
studentského/školního časopisu,
která ale byla bohužel přerušena.
My, členové redakce Vysílače, se
domníváme, že je veliká škoda, aby
škola, jako je ta naše, neměla svůj
časopis. Proto jsme se rozhodli na
předešlou
tradici
navázat.
Výsledkem našeho rozhodnutí je
VYSÍLAČ, který právě začínáš číst.
Šťára……………………………………………………………..6
Naším cílem je, Tě prostřednictvím
VYSÍLAČE uceleně informovat o
všem podstatném, co se na naší
škole děje, ale také Tě chceme
seznámit i s něčím navíc… Proto se
budou ve VYSÍLAČI objevovat
pravidelné rubriky, které se sice
naší školy přímo netýkají, ale které
Ti jistě budou připadat zajímavé,
stejně tak jako připadají zajímavé
nám.
Poetický koutek……………………………………………18
Především však pevně věříme, že
Tě čtení VYSÍLAČE bude bavit a že
tak naše snaha není a nebude
marná…
Kam vyrazit……………………………………………………7
„Kubelička“ jak ji neznáte………………….…………..8
Státní maturita 2012………………………………..9-10
Interview…………………………………………………11-14
Subkultury v Praze……………………………………….15
17. listopad – začátek sametové revoluce…….16
Zemřel největší Magor našich dějin………………17
Halloween or Making of un Untraditional Lesson
………….………………………………………………………..19
Vysílačův pekáč……………………………………………20
Jsou třídní schůzky přežitkem?....................21-22
Globální hrozba studentů……………………………..22
Sport: Fotbal………………………………………………..23
Proč nosit cvičební úbor na hodiny tělesné
výchovy?..............................................................24
Tři, dva, jedna – vánoční hysterie…………….24-25
Organizační struktura redakce……………………..26
Redakce Vysílače
Vysílač / prosinec 2011
2
Návštěva Evropského parlamentu ve
Štrasburku
Dne 14. 10. 2011 se někteří žáci naší školy
zúčastnili soutěže a besedy s poslanci Evropského
parlamentu Dr. Liborem Roučkem
a
JUDr.
Richardem Falbrem, jež se konala na strojní fakultě
ČVUT v Dejvicích.
Naši školu na besedě a soutěži reprezentoval
pětičlenný tým: Jiří Voldán (4. A), Kateřina
Kokshová (3. A), Anna Bustová (3.A), Oleg
Borman (3.A) a Jakub Chramosil (3.A).
Při besedě s europoslanci se její účastníci dozvěděli
mnoho nových poznatků a také jim byl poskytnut
dostatečný prostor pro otázky, jež většinou
směřovaly ke kritice Evropské unie. Poslanci se
otázkami žáků nikterak nenechali vyvést z míry a
navíc ještě dokázali diskusi nasměrovat ke kritice
české politické scény. Nicméně alespoň bylo všem
přítomným předvedeno, jak funguje politika v praxi
- hlavně nemluvit o tom, co od vás chtějí lidé
slyšet.
Po besedě následovala soutěž, pro jejíhož vítěze
byla určena hlavní cena - návštěva Evropského
parlamentu ve Štrasburku.
V soutěži škola zaznamenala velký úspěch,
díky Jiřímu Voldánovi, který soutěž vyhrál a
zúčastní se tak studijní cesty do Štrasburku.
Nesmíme zde opomenout ani další členy týmu,
protože se všichni umístili v horní části výsledkové
listiny a jen svou účastí zvyšují kredit školy. Všem
tedy patří velký dík za reprezentaci školy a za
předvedené výkony.
Jakub Chramosil
Schola Pragensis
Od čtvrtka 24. do soboty 26.
listopadu
se
konala
tradiční
přehlídka pražských středních škol
v kongresovém centru Vyšehrad.
Stánek naší obchodní akademie byl
dekorován
informačními
panely
s fotkami. Vystřídalo se zde hned
několik studentů, kteří dobrovolně
obětovali čas i úsilí pro svoji školu.
Rozdávaly se informační letáky a
otevřeně mluvilo se zájemci o
studium na OAK i s jejich rodiči.
Přehlídka je také možností pro
setkání studentů i učitelů s jejich
protějšky z jiných škol. Jaký úspěch
měla naše delegace, poznáme již 7.
prosince na další propagační akci
„Dni otevřených dveří“.
Jiří Voldán
Pečení
10. listopadu se třída žáci třídy 1.C rozhodli, že
upečí do školy slané i sladké pečivo, které
budou následně prodávat. Výtěžek z akce byl
darován na projekt „Adopce na dálku“ Pekli
nejen holky, ale i kluci přiložili ruku k dílu.
Napeklo se toho spousty.Když jsme viděli tu
hromadu napečeného pečiva, začali jsme silně
pochybovat, zda se to opravdu vše prodá..
Nakonec jsme nejen vydělali krásných 3 500
Kč, čímž jsem stanovili nový rekord školy
v množství vybraných peněz v rámci akce
„Pečení“. Máme z toho opravdu dobrý pocit,
protože jsme pomohli člověku, který to
opravdu potřebuje. Kdybychom mohli ještě
někdy takto pomoci, nebudeme váhat a jdeme
rovnou do toho.
Jana Smítková
3
Exkurze do památníku Vojna
Věda v ulicích
V úterý 20. září 2011 měli možnost studenti
druhých (2. C, D ,E) a třetích (3. A, B) ročníků,
zúčastnit se interaktivní výstavy pod širým
nebem pod názvem „Věda v ulicích“. Výstava
probíhala v kampusu ČVUT a VŠCHT Praha na
pěší zóně před Národní technickou
knihovnou.
Připraveno bylo 26 stanových expozic, kde si
každý mohl najít oblast, která ho zajímá.
Mohli jsme se zastavit u detektoru lži,
robotické ruky, řešit hádanky a rébusy,
postavit molekulární modely různých
sloučenin, sestavit baterii, jít po stopách
Johannese Keplera, vyzkoušet počítač
ovládaný okem, pozorovat oblohu, měřit vše
vším…, podívat se na chemické pokusy i na
závodní formuli či elektromobily. Velký
úspěch měl i simulátor nárazu, robotické
hračky, výroba sopky a zemětřesení atd.
Opravdu bylo z čeho vybírat.
Mimo stanových expozic jsme měli možnost
zúčastnit se komentované prohlídky Národní
technické knihovny a využít i „Den otevřených
dveří na VŠCHT a na Elektrotechnické fakultě
ČVUT“
Naše díky patří i realizátorům akce „České
hlavě“, která se snaží o podporu technických
a přírodovědných oborů. P. Šrámková
Adaptační kurz
Ve dnech 5. – 8. 9. – proběhl v rekreačním
středisku Brdy-Věšín, které leží nedaleko
překrásného města Rožmitál pod Třemšínem,
adaptační kurz pro první ročníky. Ač nám
příliš nepřálo počasí a některým nováčkům
chybělo pražské pohodlíčko, celkově lze
hodnotit kurz jako velice úspěšný. Lektorky
byly naprosto úžasné, prváci se stmelili jedna
báseň, nikdo neutrpěl žádnou vážnější
zdravotní ani psychickou újmu, domů jsme
dorazili v plném počtu, a i z toho lesa jsme se
nakonec vymotali, i když nám, díky
„skvělému“ orientačnímu smyslu prof.
Podleny alias „Šamana“, chvíli reálně hrozil
osud Jeníčka s Mařenkou. Příští prváci se
mají na co těšit….
JP
Stalo se už důstojnou tradicí naší školy, že každoročně vyjíždějí 4.
ročníky na exkurzi do památníku Vojna u Příbrami. I letos v září jsme
navštívili bývalý tábor nucených prací a následné vězeňské zařízení
pro politické vězně komunistického režimu, ležící 5 km jihovýchodně
od Příbrami, v oblasti známé výskytem železné, stříbrné a uranové
rudy. Toto místo nepůsobí na nikoho z nás příliš optimisticky, přesto
jsme se snažili odvézt si odsud co nejvíce nových informací a
zážitků.
Při exkurzi jsme prošli všechny přístupné prostory, například
kulturní místnost, ošetřovnu či ubikace. Výklad místního průvodce
byl opravdu důkladný, ale hlavně věcný, a tak jsme se dozvěděli
mnoho zajímavých a podstatných informací o zdejším táboře, jako
například to, že se nedochovaly dvě těžební šachty a že rozloha
tábora v době, kdy fungoval, byla dvakrát větší než dnes. Na závěr
prohlídky byl každému z nás umožněn vstup do betonové
místnůstky zvané ,,samotka‘‘. Nutno podotknout, že nikterak
příjemná zkušenost to nebyla.
Abychom načerpali trochu pozitivní energie, přesunuli jsme se po
exkurzi na poutní místo zvané Svatá Hora. Prohlédli jsme si zdejší
barokní areál a pořídili pár skupinových fotek, abychom měli na výlet
také nějakou tu památku, která se nám potencionálně nevypaří
z hlavy.
Při zpáteční cestě nás sice zastihl déšť, kterého jsme se tak
trochu obávali celý den, ale zážitek ze společně stráveného dne nám
ani trochu nepokazil.
Oblastní kolo piškvorek
Dne 16. listopadu 2011 se zúčastnily dva pětičlenné týmy naší školy
oblastního kola v piškvorkách. Oba týmy se nezalekly silných soupeřů (někteří
vypadali jako malí géniové, mnozí neuměli česky, jiní se snažili zastrašit
názvem týmu) a postoupily do semifinále.
Ze závěrečného klání postupovaly dva nejlepší týmy do celopražského kola.
Tam se nám bohužel probojovat nepodařilo. Skončili jsme na čtvrtém místě.
Účastníkům gratulujeme a doufáme, že se příští rok postup podaří.
Mgr. Jana Bubáková
Klokan
Dne 25. 10. 2011 na naší škole proběhlo
školní kolo v přírodovědné soutěži „Klokan“.
Soutěže se zúčastnili žáci ze třídy 1.A, 1.B,
1.D, 2.A a 2.B. Nejlepšími řešiteli se stali:
1. Daniel Neustadt (1.A)
2. Sophia Buisman (2.A)
3. Kristýna Ešnerová (2.A)
4
Prázdninová fotografická soutěž
Na konci školního roku 2010/2011 bylo vyhlášeno první kolo prázdninové fotografické
soutěže s přírodovědnou tématikou. Studenti i učitelé měli možnost, zasílat své fotografie
do poloviny října. Soutěže se také mohli zúčastnit i nově příchozí studenti. Hlavní cenou
pro žáky je kompaktní fotoaparát Panasonic LUMIX FS35.
Do soutěže bylo zasláno 36 fotografií od žáků i učitelů. Všechny fotografie si můžete
prohlédnout ve fofogalerii na stránkách školy.
Studentská rada zvolila nejlepší 3 fotografie v kategorii žáci a v kategorii učitelé.
V kategorii pro žáky vítězné fotografie zaslali:
První místo - Nikola Bernardová (2.B)
O druhé místo se dělí Michaela Finková (1.C) a Petr Mandera (1.B), kteří získali stejný
počet bodů
V kategorii pro učitele vítězné fotografie zaslali:
1. místo: Taťána Geislerová
2. místo: Jana Bubáková
3. místo: Jitka Mudrová
Při sociálním miniprůzkumu mezi
studenty naší školy byla 85 studentům
položena otázka, zdali souhlasí se
zavedením školného na VŠ.
92%
dotazovaných
Ano
odpovědělo „NE“ a 8% dotazovaných
8%
odpovědělo „ANO“.
Téměř všichni studenti, kteří
odpověděli kladně, však ještě dodali, že by
se
školným
souhlasili
pouze
pod
Ne
podmínkou, že by školné nebylo příliš
92%
vysoké. Ti studenti, kteří odpověděli
záporně, svou dopověď argumentují tím,
že kdyby chtěli jít na VŠ za kterou by si měli platit, tak si raději vyberou soukromou VŠ.
Souhlasíte se zavedením
školnéno
na VŠ?
5
Bez peněz na VŠ nelez!
Naše školství jde k šípku. Vědí to rodiče, vědí to žáci, vědí to všichni. Není tomu jinak na
vysokých školách. Každoročně se snižující úroveň znalostí vysokoškolských studentů jde ruku v ruce
s každoročně se snižující kvalitou vysokých škol. Poslanci ale našli lék. Školné!
Veřejnost se přirozeně dělí na dvě skupiny zastávající protichůdné názory. Ti, co jsou pro
školné, zastávají stanovisko, že ubude „věčných studentů“, kvalita výuky se zlepší a sníží se státní
příspěvky vysokým školám. Druhý tábor argumentuje svoje nesouhlasné stanovisko několika
důvody. Školné nezaručuje zvýšení kvality výuky, nesníží náklady vysokým školám, lidé neušetří
z daní a spousta studentů, toužících po studiu na vysoké škole, na to nebude mít prostředky.
Vzdělání by mělo být pro všechny. Podmínkou k jeho dosažení by neměly být peníze, ale
znalosti a intelekt studenta. Další nesrovnalostí je stejné školné pro všechny obory. Náklady na
studium filozofa jsou oproti nákladům absolventa lékařské fakulty zanedbatelné. Vláda by tento
problém měla promyslet z více hledisek, ne pouze do té míry, že uloží studentům povinnost platit.
Vysoká škola by obecně v budoucnosti měla absolventovi pomoci k dosažení vyššího platu.
Za stejnou práci dostává vysokoškolsky vzdělaný člověk větší peněžní ohodnocení než třeba
pracovník s maturitou. Dalo by se tedy říci, že investice vynaložená do studia se mu později vrátí.
Ale spousty firem se přijmutí vysokoškoláka raději vyhne, právě kvůli uvedeným důvodům.
Pokud by mělo tedy dojít k tomu, že se školné opravdu bude platit, mnoho nadaných a
talentovaných mladých lidí nebude moci v budoucnu získat vysokoškolské vzdělání jen kvůli tomu,
že patří do sociálně slabší skupiny. Zkrátka proto, že na to nebudou mít. Banky sice nabízejí půjčky,
ale splatíme přirozeně více, než se poskytne našemu vzdělání. 10 000 korun za semestr není příliš
mnoho. Ale není to ani málo. Některým studentům, platícím v místě studia nájem, tak mohou lehko
vzniknout existenční problémy. Při dnešních cenách můžeme předpokládat, že jeho minimální výše
je cca 3 000 Kč. Semestr trvá šest měsíců, a pokud si to propočítáme, finance nám nevycházejí.
Jak tedy vyjít? Být závislý na rodičích a dále se nechat živit, zadlužit se státu nebo bance?
Obojí se jeví jako opravdu perspektivní budoucnost.
Nesouhlasím se školným. Nevěřím ve zlepšení úrovně školy ani ve zvýšení úsilí studentů
díky platbám za vzdělání. Pokud si chci kvalitu školy zaručit penězi, mohu jít už nyní na soukromou
školu. Třeba právě mezi námi je nadaný student s velkými předpoklady pro studium na vysoké
škole, ale kvůli nedostatečným příjmům rodičů jeho cesta může skončit pouze u vyplnění přihlášky.
Talenty by se měly rozvíjet a podporovat, ne posílat kopat potrubí.
Hana Kovaříková 3.D
6
Není tomu dlouho, co naši školu
navštívila inspekce. Bylo to několik poněkud
náročných dní pro všechny z nás.
Tak jako se potí maturanti před komisí,
nějak podobně se museli dle mého názoru
zapotit kantoři, když za zády cítili hlídacího psa.
Je obecně známo, že nikdo nemůže
být dokonalý a chyby jsou někdy vídět více,
někdy zase méně.To zajisté ví i inspekce. Jen
kdyby se inspektoři "nešťourali" v každém
detailu a nehledali chyby i tam, kde nejsou,
bylo by nám všem zajisté lépe.
Inspekce trvala týden a na naší škole
se děly věci. Překvapení na nás čekala na
každém kroku - sledovali jsme úžasnou
přípravu našich kantorů, na dveřích společných
WC v tělocvičnách se záhadně objevily cedulky
panáčka a holčičky, které však po týdnu stejně
záhadně zmizely, nástěnky ve třídách dostaly
zase po čase barvu. A tak bychom mohli
pokračovat...
Dalším paranormálním jevem byla
naše docházka. Nejspíš proto, že si nikdo z nás
žáků nechtěl nechat všechny ty nové
pozoruhodnosti ujít, malinko to působilo
dojmem, že se ve všech z nás probudil pilný
student nebo že všichni doktoři z Prahy jeli na
společnou dovolenou a neměl kdo dávat
razítka do omluvných listů.
Třída do které chodím, okusila jednu
takovou inspekční "šťáru". Jakmile se
zabouchly dveře do třídy, nastalo neobvyklé
hrobové ticho. Všichni jsme pochopitelně byli
nervózní z toho, jak bude vše probíhat. Stačil
jen pohled na naší třídní a všem běhal mráz po
zádech a stékal pot po čele. Byli mezi námi ale
i tací, kteří měli co dělat, aby nevyprskli
smíchy - puberta je jednoduše těžko
ovladatelná věc. Nicméně až na pár momentů,
kdy paní profesorka lovila správná slova a
těkavě pátrala po třídě, kdo jí ze situace
pomůže, dopadlo vše dobře. Na konci hodiny
se paní inspektorka usmívala a chválila
všechny přítomné, že jsme to vydrželi. Poté
ještě dodala, že i když moc ráda vzpomíná na
časy, kdy učila, už se do školy nikdy nevrátí.
Sama si moc nedokážu vysvětlit, jak to
myslela. Asi se jako učitelka vyčerpala a
neměla žákům již co předávat. Anebo žáci
vyčerpali ji.
Po této zkušenosti jsme usoudili, že i
paní inspektorka je jenom obyčejný člověk, o
čemž předtím někteří z nás silně pochybovali.
Většina z nás nakonec hodinu zhodnotila jako
jednu z nejlepších vůbec. Jen malé procento
spolužáků
kvůli
nutnosti
nadměrného
soustředění hodinu zavrhlo jako nudnou.
Teď je na čase vrátit se do starých
kolejí, byla to zajímavá zkušenost, ale není nad
to dýchat opět čistý vzduch. Alespoň v rámci
možností...
Michaela Talpová
7
Kam vyrazit
V této rubrice vám budu dávat zajímavé tipy, kam vyrazit s přáteli či rodinou. Dozvíte se zde, co se děje v oblasti
zábavy, hudby, výtvarného umění, filmu, multimediálních akcí, vědy a možná také něco navíc…
Centrum současného umění DOX na Praze 7 pořádá výstavu nazvanou LUCIFERŮV EFEKT: Střetnutí se zlem. Je
inspirovaná knihou předního amerického psychologa, který se zabývá překvapivou snadností, s níž jsme schopni páchat
zlo. Dále se v DOXu koná výstava předního českého sochaře Jakuba Berdycha, nazvaná ,,Z letošního konce světa“.
Představuje zde svojí poslední tvorbu oboru uměleckého skla. Pokud v DOXu budete, nenechte si ujít výstavu
Věznice: místo pro umění. Odsouzení v sedmi českých věznicích a přední součastní umělci vytvořili společně desítky
originálních děl. Projekt se soustředí na propojení dvou vzdálených světů – svět na svobodě a svět za mřížemi, které
byly ,,uměle“ rozděleny. Tyto výstavy běží až do ledna a studentské vstupné je 90,- Kč.
Do Rock Café se můžete přijít podívat na výstavu společnosti Člověk v tísni – Ukradené dětství . Fotografie zachycují
různé podoby dětské práce, se kterými se fotografky setkaly při svých cestách zejména v Africe a Asii. Výstava trvá do
31.12.
Již 7.12. nás do O2 Arény přijede navštívit světoznámá zpěvačka Rihanna. Vstupenky na Rihannu v předprodeji online
na www.o2arena.cz.
Galerie Rudolfinum na Praze 1 pořádá velmi zajímavé výstavy. Jednou z nich je výstava populárního amerického
fotografa Davida LaChapella, která zahrnuje nejdůležitější období jeho tvorby. Výstava začíná 7. 12. 2011 a snížené
vstupné je 80,- Kč.
Vánoční trhy se konají na pražském Výstavišti 9. - 18. 12. 2011. Pojďte zažít tradiční vánoční atmosféru, řemeslné
trhy a hlavně nakoupit dárky. Vstupné je jen 25,- Kč.
Další vánoční trhy můžete navštívit na Staroměstském náměstí, kde už bude rozsvícen vánoční stromeček nebo také
na Václavském náměstí v Praze.
Milovníci koní mohou navštívit Apassionatu. Nejúspěšnější evropská show se koná 17. a 18. 12. v O2 Aréně.
17. 12. se můžete přijít vyřádit do Chapeau Rouge na Praze 1, kde bude velmi známá akce Bounce Bounce a zárove
ň populární Clash. Hrát budou Belzebass z Itálie a Kay&TZVEX.
22. 12. v pražském Lucerna music baru vystoupí rocková kapela Vypsaná fixa. Nejlevnější vstup 180 ,- Kč.
Jestli chcete zažít opravdovou vánoční atmosféru, tak přijďte 24. 12. do katedrály Sv. Víta na půlnoční mši. Česká
mše vánoční se také bude konat na Staroměstském náměstí od 21:00 hodin.
31.12. Největší silvestrovská oslava se bude konat v Průmyslovém paláci s kapacitou až 6000 lidí. Nejlepší čeští
DJ´S a vstupné od 400,- Kč.
Dále také můžete slavit v klubu Sasazu, kde se koná akce Last year´s eve . Vstupné v předprodeji jen 99,- Kš.
Silvestrovský večer můžete také strávit na Staroměstském náměstí, kde bude k vidění například Travesti show.
A nakonec super žhavý tip pro všechny holky!!! Nenechte si ujít senzační výstavu v Rytířské ulici v galerii
DollsLand. K vidění tisíc originálních panenek Barbie v senzačních kostýmcích od Versaceho, Diora či Armaniho. A také
několik domečků, letadýlek a dokonce Ferrari pro Barbie a Kena… 
Pavlína Voštiarová 3.B
8
Kubelička jak ji neznáte“
„
Každý den od 8:00 nejméně do 14:00 se zde moříme nad učením a jen
velmi těžko chápeme nepochopitelná fakta. Avšak kdo z nás může říci, že
opravdu ví, v jaké budově tráví tolik hodin svého života a co by mu řekli její zdi,
kdyby mohly mluvit. Zde tedy je několik zásadních informací týkajících se
historie naší školy, na kterou můžeme být po právu pyšní.
Roku 1913 poprvé usedají žáci do lavic zbrusu nové školní budovy a jistě
mnoho z nich jistě netuší, že zdejší budova, která byla postavena pro vzdělávání
mladých nadaných lidí, zažije samostatnou Českou republiku, nebo že jí možná
dokonce přežije? Tušit to mohli jen těžko, ale začněme od začátku.
V roce 1903 je založeno c.k. klasické gymnázium, jež sídlilo v nynější ZŠ
ve Vlkově ulici. Původní budova plně nevyhovovala potřebám gymnázia, a tak
byla roku 1913 otevřena zcela nová budova, jež splňovala veškeré požadavky
c.k. klasického gymnázia. Samotná budova byla na tehdejší dobu pojata velice
moderně a při její stavbě se dokonce uplatnil nový stavební prvek, a to
železobetonové konstrukce stropů. Díky tomuto unikátnímu zhotovení stropů a
také díky našim památkářům můžeme dodnes vidět budovu v takřka nezměněné
podobě.
Gymnázium, jež zde působilo, díky změnám režimů měnilo několikrát
svůj název. Nejprve na Jedenáctiletou vzdělávací školu, poté na Střední
všeobecně vzdělávací školu, až roku 1959 zcela zaniklo. Za připomenutí jistě
stojí pár významných studentů, kteří toto gymnázium navštěvovali - první
porevoluční ministr školství prof. MUDr. Milan Adam, DrSc., spisovatelka PhDr.
Jaromíra Hüttlová, spisovatel a scénárista Jaroslav Žák. A v neposlední řadě
nesmíme zapomenout na našeho nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava
Seiferta, který ale díky svým četným absencím školu nedokončil. (Seifert se o
škole zmiňuje ve své vzpomínkové knize Všecky krásy světa.)
Následně zde v letech 1962-1986 působila základní škola a v roce 1986
zde vzniká střední ekonomická škola, jež byla později přejmenována na
obchodní akademii.
Jakub Chramosil
9
Státní maturita 2012 na OAK
Ke státním maturitám vedla dlouhá cesta, na které se mnohokrát změnilo to,
co bylo dříve proklamováno. Existuje mnoho otázek, na které vám odpoví různí
kompetentní i méně kompetentní lidé zcela rozdílně. To je u tak důležitého tématu,
jakým je státní maturita, nepřípustné, a proto vám školní časopis Vysílač přináší ve
spolupráci s vedením naší školy souhrn informací o tomto tématu.
Základní parametry maturity na OAK pro rok 2012
Nová maturitní zkouška se dělí na část státní (společná) a část profilovou (školní).
Státní část student vykonává povinně z českého jazyka a z předmětu,
zvoleného na základě výběru mezi cizím jazykem (ANJ, NJ, ŠPJ, RJ) a
matematikou. Povinné zkoušky koná žák buď v základní, nebo vyšší úrovni
obtížnosti dle svého rozhodnutí. Úroveň si volí pro každou zkoušku zvlášť. Pokud
žák neuspěje u zkoušky z českého jazyka a literatury nebo cizího jazyka, opakuje
jen tu část zkoušky, u které neuspěl (ústní zkouška, písemná práce, didaktický test).
Předměty profilové zkoušky určuje ředitelka školy nebo rámcový vzdělávací
program. Na OAK tradičně absolvují maturanti ústní zkoušku - z předmětů
Ekonomika, Účetnictví , a písemnou praktickou zkoušku. Výraznou část
praktické zkoušky tvoří účtování Dále se objeví úkol ve formě zpracování obchodního
dopisu nejen v českém, ale i v anglickém jazyce a nebudou chybět ani ekonomické
příklady.
Existuje také možnost přihlásit se ke zkoušce nepovinné. V nabídce jsou
předměty, které případně může vyžadovat vysoká škola, jako například Dějepis,
Biologie nebo Chemie (doposud je žádná VŠ nepožaduje). Naší školy se tedy prozatím
týká pouze možnost maturovat z dalšího jazyka (NJ, ŠPJ, RJ nebo státně nezvolená
ANJ). Nepovinné předměty nejsou brány v potaz při komplexní klasifikaci
(odmaturoval x neodmaturoval). Jejich místo na maturitním vysvědčení je až na zadní
straně, ale na jejich náročnosti to nijak neubírá.
10
Vyhodnocování
Celý projekt státních maturit řídí státem zřizovaná společnost Cermat. V její
kompetenci bude zpracování testů a hodnocení výsledků společné (státní) části maturity. Na
úrovni didaktického testu jsou transparentně určena procenta, jakých musí žák dosáhnout
(viz. Tabulka 1).
Tabulka 1
Předmět
Český jazyk
Cizí jazyk
Matematika
4
42 58%
44 58%
33 51%
3
58 73%
58 73%
51 68%
2
73 87%
73 87%
68 84%
1
87 100%
87 100%
84 100%
V jazykových variantách jsou také zkoušky ústní a písemné. Zde jsou bodována
konkrétní kritéria jako například slovní zásoba, naplnění tématu a rozsahu apod.. Po
dokončení všech dílčích částí se ke třem výsledným známkám přidělí hodnota a průměrem se
vypočítá konečná známka. (pokud některá z nich není hodnocena známkou 5)
Tabulka 2
Váha dílčích zkoušek
Didaktický Písemná
test
zkouška
Český jazyk a
literatura
Anglický jazyk
Ústní
zkouška
1
1
1
2
1
1
O známce z profilového předmětu rozhodují profesoři v maturitní komisi. Ta se skládá
z předsedy hostujícího z jiné školy, místopředsedy (zástupce školy z řad učitelů), třídního
učitele, zkoušejícího (vyučujícího daný předmět) a přísedícího.
Maturita 2012 v datech
17. 4.
Praktická zkouška
2. – 14. 5. Písemné zkoušky (sloh, didaktické testy)
11. 5
Vysvědčení (B,D)
14. – 18. 5. Ústní zkoušky (B,D)
18. 5.
Vysvědčení (A,C)
21. – 25. 5. Ústní zkoušky (A,C)
Jiří Voldán
11
interview:
V každém VYSÍLAČI Vám budeme přinášet
rozhovor se zajímavou a úspěšnou osobností
z řad žáků naší školy. Díky rubrice Interview
se jednak můžete dozvědět více o Vašich
šikovných spolužácích a jednak Vám mohou
rozhovory posloužit i jako inspirace a
motivace pro Vaše vlastní snažení, ať už je
jakékoliv. První obětí našich investigativních
choutek se stal raper PeeBeer a.k.a.
Maňas.
PeeBeer (vlastním jménem Pavel
Bína) je mimo jiné žákem třídy 3.D.
Mnohem více ho však vystihuje jiná
charakteristika. Raper. PeeBeer tvoří jednu
polovinu crew Refew&PeeBeer. Jeho
parťákem je MC Refew BlackStar, Pavlův
dlouholetý kamarád a kumpán. Záda této
dvojici pak kryje producent Benefit, který
pro kluky dělá hudbu, respektive beaty.
Kluci už spolupracují již pět let a na
svědomí mají desítky zpracovaných tracků.
Co se týče koncertů, mohli jste je vidět například v klubech xT3, Matrix, Chapeau Rouge a v mnoha
dalších podnicích. V létě roku 2011 navíc založil Refew label Dětský Pokojíček, což je pro tuhle partičku
další krok vpřed.
Tato mladá krev české rapové scény začíná vystrkovat růžky a při troše štěstí se časem může
stát poměrně významným hráčem na pražském a českém rapovém hřišti, po čemž ostatně všichni
z nich touží. Samozřejmě to nebudou mít lehké, ale talentu na to mají všichni dostatek. Je však
známo, že pouze talent nestačí. Je potřeba stát nohama pevně na zemi a tvrdě makat.
Nemohu hodnotit ostatní, ale PeeBeer rozhodně nepůsobí dojmem, že by lítal hlavou v
oblacích a že by si neuvědomoval, „vo co go“. Naopak. Tenhle malý velký raper ví, co chce, a také
věří, že toho dosáhne. Tomu vše podřizuje. Už nyní obětuje rapu v podstatě všechen volný čas, tvrdě
maká na textech a na flow a nehodlá v tom přestat. To je základní předpoklad k dosažení cíle. Navíc
se říká, že štěstí přeje připraveným… PeeBeer má zkrátka zatím nakročeno ke kariéře úspěšného
rapera, tak mu pojďme fandit, ať se mu jeho sen splní.
12
Proč se věnuješ rapu, respektive hudbě?
Hudba je součástí mého života odjakživa. Táta
je muzikant, takže od tý doby, co vnímám,
vnímám taky hudbu. Bylo pro mě proto tak
nějak přirozený, že jsem se hudbě začal
věnovat sám, když jsem trochu povyrost. Co se
týče toho, proč to vlastně dělám, tak hlavně
proto, že chci lidem něco sdělit. Rap je hlavně
o tom, že chceš druhejm něco říct. Rap je pro
mě vlastně způsobem seberealizace. Taky bych
chtěl, abysme s klukama českej rap posunuli
někam dál, chtěl bych po sobě na scéně
zanechat otisk, stopu nebo tak něco. Vím, že
to není malej cíl, na druhou stranu si myslim,
že když nechceš něco dokázat, nemá cenu se
do toho vůbec pouštět. V neposlední řadě je
pro mě rap relax a zábava. Na světě neni skoro
nic, u čeho bych se tak pobavil a odreagoval
jako u rapu.
Co pro tebe rap znamená?
Těžko to pojmenovat, ale když o tom tak
přemýšlím, tak v podstatě všechno. Beru to
tak, že rap je můj život. Veškerej svůj volnej
čas věnuju rapu a kromě školy a brigád
nedělám už vlastně nic. Jen škola, práce a
hlavně rap. Až dodělám školu, chci se věnovat
jen rapu. To, že bych se jednou rapem živil, je
můj sen. Vim, že to není lehký, ale není to ani
nereálná představa. Chci pro to udělat
všechno. Pak věřim, že se to může povést.
Jak chápeš pojem hip-hop, který podle
mnoha lidí ztratil svůj původní význam a
už se vyčerpal? Je známo, že spousta
respektovaných raperů se od tohoto
pojmu dnes již odvrátilo a mnohem
raději používají slovo rap. Jak to máš ty?
Já slovo hip-hop taky nepoužívam. Hip-hop
znamená propojení čtyř elementů (graffiti,
mcing, djing, breakdance), a tohle propojení
tady dřív taky fungovalo. Všechny scény byly
vzájemně úzce propojený, všichni se znali, a
proto se taky navzájem dost ovlivňovali.
Dneska už to tak není, ty scény už dneska
existujou v podstatě odděleně, nezávisle na
sobě. No a já už jsem produkt týhle doby,
takže já v tom jedu čistě jenom přes hudbu,
takže ne hip-hop, ale rap.
Řešíš módu? Panuje obecně zažitá
představa, že když jedeš hip-hopu či
rapu, musíš mít na hlavě naraženej kýbl,
rozkrok kalhot spuštěnej minimálně u
kolen atd..
Když se na mě podíváš, tak vidíš, že tohle
absolutně neřešim. To musíš nosit v srdci, v
hadrech to není ani náhodou. Tak to mám
hozený já. Ale ať si každej nosí, co chce…
Jak ses dostal k hudbě? Jaké jsou tvoje
první vzpomínky na setkání s hudbou?
Už jsem o tom mluvil na začátku. K hudbě
jsem se dostal přes tátu, protože je muzikant.
U nás něco hrálo pořád. Pak si taky
vzpomínám, že jsem si od ségry tajně půjčoval
kazetu Letní hity, to byla tenkrát bomba
(smích). Ale to už je hodně dávno. To bylo v
době, kdy jsem ještě pomalu nevěděl, jak
ovládat magneťák (smích).
Když jsi si ujasnil, jak magneťák ovládat,
a Letní hity tě omrzely, přešel jsi rovnou
na rap, nebo byl tvůj hudební vývoj
komplikovanější?
(Pobaveně) Cesta od Letních hitů k rapu
nebyla přímá. Jelikož je táta rocker, začínal
jsem na rockových klasikách. Poslouchal jsem
Depeche Mode, Coldplay, Monkey Bussines,
U2, Rage Against The Machine a tak. No a pak
jsem postupně přešel na rap. Vyrůstáš v Praze,
na Ohradě, je to vlastně všude kolem tebe, je
k tomu blízko. Rap jsem začal poslouchat ve
dvanácti letech. Začínal jsem na kapelách, jako
jsou PSH, Indy&Wich, Prago Union a H16.
Okamžitě mě to chytlo. Aktivně jsem pak začal
rapovat v době, když mi bylo tak třináct.
Máš nějaké hudební vzory?
Je toho víc, ale kdybych měl vybrat ty, který
cenim nejvíc, tak ze zahraničních interpretů
mam nejradši Snoop Doga. Z českejch se mi
nejvíc líbí Wladimir 518 z PSH. Není to ale o
tom, že bych je chtěl napodobovat, to vůbec.
Ani náhodou. Chci bejt svůj, jedinečnej. Je to o
tom, že oba považuju za obrovský osobnosti,
který posunuly světovej, respektive českej rap
dál. Chovám k nim oběma velkej respekt.
13
Jsi
členem
crew
Refew&PeeBeer.
Prozraď nám, jaké jsou vaše plány pro
nejbližší budoucnost?
Neuvažuješ o tom, že bys třeba někdy v
budoucnu dělal kromě MCingu také
produkci?
Naše plány pro nejbližší budoucnost se týkaj
hlavně toho, abychom se dostali co nejvíc k
lidem. V současný době chceme nahrát pár
pecek, ještě ne jako regulérní desku, a k nim
udělat promo, to znamená pokusit se dostat
tracky do radií, popřípadě, kdyby se jó
zadařilo, natočit klip. No a pak se chceme
pustit do znovunahrání novýho CD. Materiál na
něj jsem měli už ze 75% hotovej, ale bohužel
byl všechen uloženej u Benefita v notebooku a
ten prostě přestal fachat. Data nebyly
zálohovaný a dostat je z něj zpátky by bylo
dost finančně náročný. Proto jsme se rozhodli
ty prachy radši investovat do toho, abysme
novou desku nahráli ještě mnohem líp než
předtim. Bereme to pozitivně a neděláme vědu
z toho, že jsme o ten už hotovej materiál přišli.
V životě se stanou i horší věci.
Předevšim máme Benefita, takže ani není
důvod. Je pravda, že si doma zkoušim občas
dělat nějaký beaty, ale v tomhle směru ambice
nemam. Myslim si, že je jen pár vyvolenejch,
který dokážou dělat zároveň MC a producenta.
To umí málokdo. Na obojím musíš hrozně
makat, abys byl dobrej. Já se chci věnovat
hlavně rapu, beaty necham jinejm.
A budete už data zálohovat?
Tak to jednoznačně!!! V tom už jsme poučený.
(smích)
Jak se bude deska jmenovat? Má nějaký
koncept nebo jen prostě nahrajete
tracky, co máte tzv. „v šuplíku“?
Deska se bude jmenovat „Čauky“ a datum
vydání ještě není pevně stanovený. Měla by
být založena na kontroverzi, nekonvenčnosti,
lehkosti a vtipu. Bude obsahovat přibližně 15
věcí, které se budou lišit styly a tématy.
Snažime se zachytit každodenní chod běžnýho
života a zároveň se udržet nad věcí.
Že by ale deska měla mít vyloženě nějakou
tematickou linii, která prochází celým albem,
tak to ne. Našim cílem především je, aby deska
byla pestrá, aby nebyla jednotvárná. Snažíme
se, aby každej track měl svojí atmosféru, proto
se nebráníme inspiraci z různých žánrů.
Chceme, aby byl každej track svým způsobem
jedinečnej, i když si uvědomuju, že to, že děláš
rap, tě do určitý míry limituje a omezuje, a ten
track je tim určitym způsobem určenej. Na
druhou stranu jiný žánry člověka svazujou
mnohem víc a rap je v tomhle velice
svobodnej.
Kdo Vám dělá na desce produkci?
Benefit.
Jaká témata si nejčastěji vybíráš do
textů?
Je to různé, záleží, co mě zrovna užírá, nebo
co mě naopak tak nadchne, že se o to chci s
posluchačema podělit. Poslední dobou spíš
převladají témata ze života.
Co považuješ za
dosavadní úspěch?
svůj/váš
největší
Za náš největší dosavadní úspěch považuju
naše říjnový vystoupení v plným Rock Café a
hlavně náš nedávnej koncert v Ostravě, kam si
nás jako hosta pozval dneska už poměrně
známej a ceněnej raper Ektor, kterej tenhle rok
vydal desku Topství. Největším úspěchem je
ale v podstatě taky to, že se hudbě vůbec
můžu věnovat a že se jí taky každej den
věnuju.
A co ženský? Zaznamenáváš nějaký větší
zájem o svou osobu. Říká se, že
muzikanti mají v tomhle směru poměrně
ulehčenou situaci….
(smích) Tak, nemůžu si stěžovat… Je pravda,
že když stojíš na pódiu, tak si tě leckterá kočka
všimne a pak už není tak těžký navázat
kontakt. Nahodíš politiku, jak já říkám, řekneš
pár hezkejch vět a za chvíli je ruka v rukávě.
(smích). V klubu je sice spousta frajerů, ale jen
málo z nich jich stojí na pódiu… Takže jo, je to
určitá výhoda. Ale kalhotky po nás ženský
zatím neházej. (smích)
Dobrá. Zpátky k vážnějším tématům. Co
považuješ za největší hudební počin
uplynulého roku?
Je toho víc. Z těch posledních z český a
slovenský scény mě docela zaujala nová deska
MAAT. Jednu chvíli jsem to sjížděl poměrně
hodně, ale za čas už to na mě působilo
jednotvárně, ale i tak big-up. Hodně mě taky
baví Ektorovo Topství, to je taky výborný
14
album. Z těch uplně nejnovějších je to určitě
Nový človek od Slováka Majka Spirita. To je
hodně dobrá deska, hlavně co se zvuku a
masteringu týče. To když si pustim do
sluchátek, odstřelí mě to do jiný dimenze, tak
dobrej zvuk to je! Jináč celkově některý songy
super, jiný mi přijdou slabší. Ale tak je to skoro
vždycky. Abys udělal desku, kde bude každá
písnička hit, to se povede málokdy, a když se
Ti to povede, jsi star.
Co považuješ za specifika české rapové
scény? Co ti na ní nejvíc vadí?
Každej si tu hrabe na svým písečku. Myslim, že
tu jednotlivý crew málo spolupracujou. MCs, co
jsou nahoře, mají svoje nesporný kvality, ale
přijde mi to jako zbytečně uzavřenej kruh lidí,
kterej se na pražských akcích omílá pořád
dokola. Pomalu je to tak, že když jdeš v Praze
na větší rapovou akci, na pódiu je někdo z
BiggBoss, chápeš? Já respektuju, že si svoji
pozici museli vydobýt a že si jí zasloužej, ale je
to v podstatě neprostupný. Měli by dát prostor
i jinejm. Určitě by ta česká scéna potom byla
pestřejší.
Co bys na závěr vzkázal našim čtenářům
a svým spolužákům?
Chci vám vzkázat, že si cenim podpory na
koncertech. Hlavně děkuju za support v Rock
Café, protože vim, že vás tam z Kubeličky
nebylo málo! A na atmosféře to bylo znát! Je
dobrý, když má člověk nějakou základnu, jako
je naše škola, protože je tady spousta dobrejch
lidí, který vnímaj hudbu podobně jako já.
Podporujte nás a choďte na koncerty, my se
vám odvděčíme svým rapem.
Díky za rozhovor. Držím Ti palce a za
celou redakci Ti přeji, ať se Ti podaří
dosáhnout Tvých cílů.
See ya in the pit
JP
(Rozhovor není záměrně převeden do spisovné češtiny
kvůli zachování autenticity – pozn. autora)
15
(subkultura = kultura etnicky, sociálně, generačně či zájmově aj. vymezené menšiny)
V této rubrice se budeme společně vydávat za
kořeny
různých,
především
hudebních,
subkultur rozšířených v pražských luzích a
hájích. V tomto školním roce se postupně
seznámíme s českou historií těchto „smeček“:
hip-hop (rap), punk, graffiti, ska, skate, tatoo a
hackeři. Váhal jsem, které vybrat. Nakonec
jsem se rozhodl vybrat ty, jež jsou mi nejbližší.
Na další dojde v příštím školním roce, když Bůh
dá a Vysílač bude pořád vycházet. Pokud
byste, vážení čtenáři, měli návrhy či nápady,
jaké subkultury by neměly být v této rubrice
opomenuty, pište na naši stránku na
facebooku. Jako první se podíváme pod
pokličku českého hip-hopu. Téma jsme vybrali
také s přihlédnutím k tématu našeho interview.
Hip-hop (rap) v Praze
Hip-hopová kultura zahrnuje čtyři elementy.
DJing, rapování (MCing), breakdance (tanec) a
graffiti. Na našem území byly tyto elementy
v počátcích velmi úzce spjaty, aby se
v posledních
letech
navzájem
poměrně
vzdálily, přičemž dnes už existují prakticky
nezávisle na sobě. My se budeme hip-hopem
zabývat především z hudebního hlediska.
Zaměříme se tedy především na rap.
Doba kamenná
Skutečná
subkultura,
která
zahrnovala
jmenované čtyři fragmenty, začala u nás
vznikat
v druhé
polovině
„splašených“
devadesátých let v Praze. V této době vznikají
party jako Peneři strýčka Homeboye (dnes
už jen PSH), WWW, Coltcha a 6Polnic.
Tato počáteční éra navazovala na úplně první
pokusy z konce osmdesátých let (kapely jako
Manželé, J.A.R.), které však tehdy
představovaly pouze výkřiky do tmy. Pro scénu
druhé poloviny devadesátých let je typické
především úzké propojení s tehdy velmi silnou
graffiti scénou a také to, že počet lidí, kteří
patřili na scénu, se dal počítat na desítky, a to
včetně fanoušků. Přestože hip-hopery tehdy
neprovázela nejlepší pověst pro jejich divokou
krev, postupně se jim podařilo najít několik
míst, kde bylo možné se pravidelně scházet. Za
všechny jmenujme kluby jako Alterna
Komotovka, Ladronka, Roxy, 007 aj. Dá se říci,
že tímto byl položen základ, jehož duch je
v českém rapu či hip-hopu patrný dodnes.
Boom
Postupně se scéna začala rozrůstat a zároveň
dochází k přetrhávání vazeb s ostatními
elementy
hip-hopové
subkultury.
Boom
přichází na začátku nového tisíciletí. V roce
2001 vydávají PSH (Orion, Wladimir 518,
Dj Mike Trafik) svou pro českou scénu zcela
zásadní desku Repertoár, na což o rok
později navazují Indy&Wich (+LA4) svým
neméně významným počinem s názvem My3.
Dá se říci, že tato dvě alba prolomila bariéru a
umožnila,
aby
se
hip-hop
v českých
podmínkách dostal do širokého povědomí.
Další kapelou, která zanechala na české scéně
hlubokou stopu, je parta Supercroooo (Hugo
Toxxx a James Cole). Jmenované kapely a
rapeři tvoří současnou špičku českého rapu.
Během prvního desetiletí 21. století také
vznikla některá nezávislá vydavatelství, tzv.
labely, které symbolizují další výrazný znak
české scény, a to zdůrazňování nezávislosti na
hudebních firmách a absolutní kontroly nad
vlastní tvorbou. Mezi známé labely patří např.
Terrorist posse, Mad Drum, Big Boss, Hypno
808 aj.
Současná situace
V současné době se situace ustálila. Přestože
je český hudební trh poměrně malý, existuje
vedle sebe několik labelů a crew, přičemž si
každý dělá především to svoje, takže na české
scéně moc nefunguje to, co je v cizině celkem
běžné, tedy že po sobě rapeři „jdou“. U nás se
tohle stává výjimečně, ale nedochází ani
k přílišnému
rozvíjení
spolupráce,
mezi
jednotlivými crews. To, že jednotlivé „crew“
existují prakticky izolovaně, má i svá pozitiva.
Každý přistupuje k rapu jinak, takže by to mělo
posilovat pestrost přístupů k žánru, i když
k tomu také nedochází zcela.
Z novějších úspěšných raperů jmenujme za
všechny například Ektora, Resta, Smacka,
Marata. Nadějných a talentovaných rapových
hudebníků je ale samozřejmě mnohem více,
jen se o nich doposud dostatečně neví.
Vypadá to, že česká rapová, respektive hiphopová, scéna se dostala do stadia stability,
takže jsou vytvořeny nejlepší podmínky pro to,
aby se český hip-hop posunul na stupnici
kvality zase o něco výš. Třeba k tomu
v budoucnu výrazně přispěje i „náš“ PeeBeer.
JP
16
17. listopad 1989 - Začátek sametové revoluce
Ještě ráno nebyl tento den ničím výjimečný. Pro normálního člověka normální listopadový pátek. Většinu
obyvatelstva čekaly odpoledne nezbytné fronty v obchodech a v Tuzexu. Někteří plánovali odjezd na
chatu či chalupu.
Večer se ve zpravodajství tehdejší Československé
televize dozvěděli, že vysokoškolští studenti, kteří se
původně sešli při příležitosti 50. výročí uzavření českých
vysokých škol nacisty, byli násilně rozehnáni a
demonstrace se zvrhla v otevřený protest proti
totalitnímu komunistickému režimu, který u nás už
čtyřicet let panoval. Nyní je ještě třeba osvětlit si
význam pojmu sametové revoluce. Jde o období změn
v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem
roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a
k přestupu státu na demokratické principy.
Víme vše?
Když se nás někdo zeptá na sametovou revoluci, co mu
odpovíme? Nejspíše že to bylo v roce 1989 a
že tehdy demonstrovali studenti z vysokých škol proti
komunismu. A to je asi tak vše. Ale stačí to? Mnoho
z nás ví proč, kdy a kde se sametová revoluce
odehrávala, ale ví někdo, že jsou tu i jiná fakta, než jen
krátké stručné odpovědi "pod fousy" ?
Jen omyl..?
Dodnes jsou přiživovány teorie, že za sametovou
revolucí stála komunistická strana. Je ale možné, že by
za zrozením události takových rozměrů stáli komunisté,
a ta se jim později vymkla z rukou? A je možné, že by
sametovou revoluci zorganizoval někdo z "vyšších
vrstev" a že by se k nim studenti poté pouze přidali?
Na tyto otázky nikdo nedokáže spolehlivě odpovědět, a
tak můžeme jen spekulovat, jak to vlastně všechno
bylo a kdo za tím vším stál.
Národní třída
První studentské demonstrace začaly v různých částech
Prahy. Oddělené skupiny studentů se následně setkaly
poblíž Petřína a odsud pokračovaly na Národní třídu.
Zde na ně ovšem čekalo nemilé překvapení.
Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti (VB) a Oddíl
zvláštního určení začaly demonstrující na Národní třídě
surově bít obušky, aby tak zastavili průvod v cestě na
Václavské náměstí. Třebaže byli účastníci demonstrace
vyzváni k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv.
"uličky", kde byli brutálně biti. Tímto způsobem byla
demonstrace násilně rozptýlena.
Sametová revoluce ve dnech
Mezi lidmi se 18. listopadu začala po Praze šířit
informace o tvrdém zásahu bezpečnostních složek proti
studentům, což vedlo k aktivaci obyvatelstva, které
vyjadřovalo podporu studentům a nesouhlas s tvrdým
zásahem. A tak se divadla a vysoké školy rozhodly ke
klíčovému kroku. Začaly stávkovat. Začaly se
organizovat stávkové výbory požadující vyšetření a
potrestání osob zodpovědných za tvrdý zásah.
V pondělí 20. listopadu obě národní vlády i federální
vláda ČSSR vyjádřily souhlas s policejním zákrokem na
Národní třídě a odmítly vyjednávat s demonstranty za
situace, kdy je na ně stávkami vytvářen nátlak. Od 20.
listopadu se každý den konaly pokojné demonstrace na
mnoha místech republiky. Největší demonstrace
probíhaly na Václavském náměstí v Praze, kde se již
v pondělí 20. listopadu sešlo okolo čtvrté hodiny
odpoledne přes 100 000 lidí.
V úterý 21.listopadu se na Václavském náměstí
konala první demonstrace Občanského fóra (OF)
(politické hnutí, které vzniklo během sametové revoluce
v Praze jako široká, spontánní platforma občanských
nezávislých aktivit). Základním principem OF bylo to,
že odmítalo totalitní komunistický režim. Tento den z
balkónu Melantrichova nakladatelství poprvé promluvil
spisovatel a disident Václav Havel. Demonstrující
dokázal natolik povzbudit, že se demonstrace stávaly
den ode dne intenzivnějšími.
Následující dny probíhaly v duchu demonstrací.
K demonstrujícím se stále přidávalo více a více lidí a
27. listopadu se jejich počet na Václavském náměstí
vyšplhal na 250 000 – 300 000 lidí.
Zasloužený konec
Pod tlakem demonstrací se octla i KSČ (Komunistická
Strana Československa), což vedlo až k a rozpadu
komunistických orgánů a ke ztrátě jakékoli politické
moci (bohužel jen dočasně). Postupně z Prahy i z celé
Československé
republiky
vytrácela
všechna
komunistická nařízení a nastupovala demokracie.
Dodnes se každoročně 17. listopadu uctívá
odvaha studentů,kteří odmítali být jako ostatní a
žít jako otroci. Právě těmto lidem patří veliký
dík.
Michaela Vacíková
17
Dne 10. listopadu zemřel ve věku 67 let Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Byl nejen básníkem,
publicistou a výtvarným kritikem, ale především byl hlavou undergroundu a odboje proti
komunistickému režimu. Byly mu uděleny ceny Jaroslava Seiferta a Toma Stopparda. Velkou část
svého života věnoval boji za svobodu slova, kvůli čemuž byl pětkrát vězněn.
Ivan Martin Jirous vystudoval dějiny umění na Karlově univerzitě, avšak tomuto oboru se nikdy
nevěnoval. První básně vydával časopisecky. Publikovat jako spisovatel mu nebylo umožněno. Kvůli
jeho nesouhlasu s komunistickým režimem mu nebyla profesionální dráha spisovatele umožněna.
Od počátku šedesátých let se stal jednou z vůdčích osobností „zakázaného umění“. Byl čilým
organizátorem undergroundového kulturního hnutí. Dokonce roku 1975 sepsal své „programové
prohlášení“ pod názvem Zpráva o třetím českém hudebním obrození . To vyšlo v exilu. Jirous podepsal
Chartu 77 a rovněž se podílel na vydávání samizdatové edice Vokno. Byl manažerem zakázané
hudební skupiny Plastic People of the Universe(pražská rocková kapela, která patřila mezi hlavní
protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha
dalších undergroundových kapel. Tato avantgardní skupina se v 70. a 80. letech ocitala nedobrovolně
v opozici proti komunistickému režimu v Československu a vzhledem ke svému nekonformnímu
vystupování často zažívala perzekuce a také věznění ). Oficiálně pracoval jako noční hlídač či
zahradník, avšak častěji byl nezaměstnán. Proto byl uvězněn nejen za příživnictví. Dohromady strávil
za mřížemi přes osm let. Po pádu režimu se účastnil autorských čtení a pořádal besedy pro školy. Mezi
jeho nejznámější díla patří: Magor dětem (soubor pohádek a poezie psané ve vazbě původně pro jeho
dvě dcery), dále Magorovy labutí písně, Magorovi ptáci, Magorová krabička a mnoho jiných.
Rodina, známí a přátelé se s Magorem Jirousem naposledy rozloučili v sobotu. Pohřbu, který se
odpoledne uskutečnil v Kostelním Vydří na Jindřichohradecku, se zúčastnilo více než tisíc lidí. Byly mezi
nimi osobnosti z disentu a undergroundu, ale i ministři.
Magorovu smrt vnímám jako velkou ztrátu. Ztrátu jednoho z nejzapálenějších a nejzarytějších
protikomunistických bojovníků, ztrátu báječného undergroundového umělce, jednoho z nejlepších
českých básníků posledních 50 let. A také jako z ztrátu z řad těch lidí, kteří měli co říci. Zaplaťpánbůh,
že po Magorovi zbyla jeho poezie, která za něj bude promlouvat i po jeho skonu.
Dovoluji si přidat ukázku z Magorových labutích písní, za které dostal cenu Toma Stopparda. Tato
báseň je jedna z nejznámějších, také díky zhudebnění Plastic People. Labutí písně byli sepsány při
pobytu ve vězení v 80.letech.
Jak dlouho Bože ještě snesu
že žiju v ustavičném stresu?
Tak dlouho jak se Tobě zachce
potrvá moje frustrace
Pokorný jsem přemáhám strach
dnes budu Tě prosit v modlitbách
abys mi aspoň po tom všem
položil do úst k básním šém.
Hana Kovaříková
18
Ráda bych v tomto „koutku“ každý měsíc napsala pár slov o světovém básníkovi a přidala
jeho ukázku, citát či zajímavost. Abychom se v tom neztráceli, budeme postupovat pěkně
podle abecedy. Nemyslím si, že by to mělo zajímat pouze určité spektrum lidí, vždyť
mnoho básní je zhudebňováno. Každý se zajímá o hudbu a právě ta také využívá verš jako
základní stavební kámen textu svých písní. Pojďme se tedy podívat na autory, které by
měl každý z nás znát. Pojďme se společně podívat za velikány světové poezie, kteří nám
toho mají hodně co říci. Stačí si k nim najít cestu...
A
Při písmenu A mě napadá jako první a jeden z nejpodstatnějších francouzských básníků s
polským původem - Guillaume Apollinaire.
Jeho jméno je uměleckým pseudonymem, vlastním jménem se Apollinaire jmenoval Wilhelm
Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky. Je tedy jasné, proč si své jméno změnil. Jeho
matka byla šlechtičnou. Svůj nepříliš krátký život prožil mimo Paříž, nějakou dobu pobýval ve vězení za
údajnou krádež fénických sošek, ale také bojoval v první světové válce. Založil několik časopisů, byl
členem Montparnasské umělecké komunity v Paříži a přátelil se s mnoha dalšími umělci své doby
například s Pablem Picassem, Andrém Bretonem či s Jeanem Cocteauem. Je považován za jednoho ze
zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství (působil i
jako jeho kritik) – především kubismus. Zemřel na španělskou chřipku.
Dílo:
Apollinaire se nevěnoval pouze poezii, ale my se zaměříme pouze na jeho básnické dílo. Jeho
nejznámějším a nejpopulárnějším dílem je sbírka Alkoholy. Je označována za vyvrcholení jeho snahy o
vytvoření nového básnického jazyka a vyjádření rytmu moderní doby. Skládá se ze 42 básní.
Společným motivem básní je hledání sebe sama, vyjádření smutku, radosti, okouzlení a údivu.
Pokud by ukázka někoho zaujala, celá kniha
http://www.ulozto.cz/5899482/apollinaire-alkoholy-rar
je
k
dispozici
ve
formátu
mp3
na:
Jako ukázku jsem vybrala báseň Most Mirabeau. Téma je věčné. Láska, působení času a věčnost
přírody.
Pod mostem Mirabeau se valí Seina
A lásky mé
Mám-li už vzpomínat ta jména
Po zlém vždy přišla radost vytoužená
Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám
Zůstanem v objetí stát jak jsme stáli
A pod sebou
Jak pod mostem zřít neustálý
Proud věčných pohledů jak znaveně se valí
I láska prchá jak ta voda čilá
Ach prchá nám
A život pomaloučku zmírá
A naděje v něm dávno zdivočila
Dny týdny hasnou ztrácejí se jména
Jsou navždy pryč
Čas přešlý láska utracená
Pod mostem Mirabeau se valí Seina
Hana Kovaříková
19
Not the movie, not the rock band
(spelled Helloween, by the way) but the
festival. This Anglo-American tradition is held
annually on October 31st. Typical symbols of
Halloween are Jack-o’-Lanterns, costumes and
masks, ghosts, vampires, witches, basically
anything spooky. Children go trick or treating
and adults have spooky parties. The origin of
Halloween is in an ancient Celtic festival when
evil spirits were celebrated. The Celts believed
that the dead used to rise from their graves.
This is what students should know
when they are examined. But why am I writing
this text?
As I said above, it is celebrated in
English speaking countries, so why do we
bother with this festival in the Czech Republic?
The answer is simple, people like costumes
and there aren’t many opportunities to wear
costumes. And of course, there are those
curved pumpkins, which decorate every house.
Are you still missing the point of this
article? Go on reading.
There was one gloomy Monday
morning when evil spirits visited our school.
Some of the might had come from their
graves, but the most of them came from their
homes. Still no point? OK, here is the
beginning. English teachers decided to
make an untraditional lesson on
Monday 31st of October,
because of the Halloween
and because of the fun.
They simply decided to
come to school in
spooky costumes. The
pupils
were
also
asked to come into their English lessons in
masks and many of them did.
So, there were almost no ordinary
English teachers at school that day, and the
lessons were held by two witches, one
vampire, one Palestinian (I do not know if it
was supposed to be a terrorist, but he was
scary), and a Scotsman (because as I have
already said, Halloween was originally a Celtic
festival and Scots are descendants of Celtic
people). So there creatures taught that day,
usually classes full of zombies, vampires,
skeletons, witches, and movie killers.
And it was fun. It was amusing and it
was helpful. At least I believe so.
Here comes the conclusion. What was
the point of all these? (lots of “points” in this
article, don’t you think?) Well the main point
(the very last “point”, I promise) was that we
(the teachers):
a)
believe that if we use untraditional
methods, students will remember more or at
least something from the lesson
b)
hope that this might become
marvellous tradition at this school
a
because, let’s be honest, there are not many
schools and occasions where you can
come in a spooky costume and do
not feel like an idiot.
PS: I was the Scotsman…
Martin Sentl
20
Hříbečky z ořechů a mandlí
Nepečené kokosové myšky
Potřebujeme:
Potřebujeme
200 g jemně nastrouhaných mandlí nebo
ořechů
50 g 100% tuku
150 g kokosové moučky
150 g moučkového cukru
1 bílek do těsta
1 bílek na potření
2 až 3 lžíce rumu
Postup přípravy:
Kokosovou moučku přemeleme na
masovém mlýnku.
Utřeme tuk s bílkem a rumem, přidáme
přemletý kokos a moučkový cukr. Z
vypracované hmoty tvoříme malé válečky
ve tvaru myšky.
Na ouška použijeme půlky spařených a
oloupaných mandlí. Párátkem namočeným
v čokoládové polevě naznačíme oči a
připevníme bílý provázek jako ocásek.
Necháme chvíli zaschnout.
Každou myšku potřeme bílkem, zejména
kolem mandlí, aby uši pevně držely.
Nepečeme.
200 g moučkového cukru
1–2 bílky
30 g čokolády
Příprava:
Na válu zpracujeme ořechy nebo mandle s
cukrem a bílky až bude hmota hladká a
pevná. Hmotu rozdělíme na tři části.
Do první přidáme jemně
nastrouhanou čokoládu a dobře
prohněteme – z této části pak budeme
tvarovat hlavičky hříbků.
Ze zbylých dvou dílů bílého těsta tvarujeme
nožičky houbiček.
Hlavičky přilepíme ke spodní části bílkem.
Kloboučky můžeme ještě posypat
kakaovým práškem. Necháme zaschnout.
Recept na Marcipánové kuličky v
čokoládě
Potřebujeme
150 g marcipánu
70 g mléčné čokolády
30 g bílé čokolády
ořechy nebo perličky na ozdobu
Postup přípravy:
Marcipán nakrájíme na malé kousky a
utvoříme malé kuličky, do kterých uděláme
důlek. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni,
a pokud je příliš hustá, přidáme trochu
ztuženého tuku. Kuličky napíchneme na
párátko nebo na špejli a namáčíme je v
čokoládě. Necháme pečicí nebo
pergamenový papír. Čokoládu necháme
zatuhnout. V druhém kastrůlku rozpustíme
bílou čokoládu, přendáme ji do igelitového
sáčku s ustřiženým rohem a plníme jí důlky
v kuličkách. Do čokolády zapíchneme ořech
nebo ozdobnou kuličku
a necháme
Vysílač
/ prosinec 2011
dokonale chvíli okapat a přendáme na
ztuhnout v chladničce.
21
Mají třídní schůzky v dnešní době ještě smysl?
Jakou formou mohou rodiče získávat informace o
průběhu vzdělávání svých dětí? Je možné, aby k tomu
docházelo, bez vzájemné interakce rodič – učitel?
Školství prochází v posledních letech obdobím
poměrně zásadních změn, které jsou důsledkem
reforem zavedených do celonárodní koncepce
vzdělávání. To se projevuje mimo jiné také v tom, jak
je ve školství přistupováno ke komunikaci. Z velkého
množství výzkumů a publikací, které byly věnovány
komunikaci ve školním prostředí, vyplývá, že školy
poměrně významně upravily svůj přístup k žákům a
rodičům. Stejně tak se ale změnil i přístup a vztah
rodičů k učitelům, respektive ke škole jako celku. V
zásadě se dá říci, že škola nabízí rodičům větší
spektrum možností jak získat informace o svých dětech
a že je „otevřenější“ dialogu s rodičem, než tomu
bývalo dříve.
Ve víru zmiňovaných změn a reforem existuje
určitá konstanta, která se jeví být vůči takovým
proměnám takřka imunní. Jsou to třídní schůzky. Model
třídních schůzek je totiž v drtivé většině škol stále
neměnný a stejný už po dobu dvaceti a více let. S tímto
faktem nutně vyvstává otázka, zda jsou třídní schůzky,
tak jak je zná každý z nás, přežitkem, či nikoli.
Hlavním cílem třídních schůzek je informovat
rodiče jednak o prospěchu a chování jejich dítěte a
jednak rodičům předat obecné informace o dění ve
škole. Z jistého úhlu pohledu by se mohlo zdát, že
současná situace třídním schůzkám příliš nepřeje.
Zásadním důvodem je fakt, že současná doba nabízí
mnoho možností jak získávat a poskytovat informace,
čehož školy i rodiče samozřejmě využívají. Drtivá
většina škol má dnes své webové stránky, na kterých
jsou průběžně aktualizovány informace o dění ve škole
a na kterých lze často sledovat průběžnou klasifikaci
dítěte. Navíc školy zpravidla nabízejí mnoho dalších
možností, jak získávat informace o svém dítěti,
respektive škole - většina škol poskytuje informace
rodičům pravidelně na začátku roku, pravidelně
informuje o změnách či
aktivitách
pomocí
záznamů v žákovských
knížkách,
pořádají se dny otevřených dveří, učitelé mají
stanovené pravidelné konzultační hodiny. Některé školy
také podávají navíc informace pomocí časopisů,
bulletinů či letáků. Školy a rodiče tedy mají mnoho
možností, jak podávat, respektive získávat informace,
ale i tak je v našem školství stále nejvíce spoléháno na
tradiční komunikační platformy, přičemž dominantní
postavení zde stále zaujímají třídní schůzky.
Problémem však je, že v dnešní době je
mnoho rodičů velmi časově zaneprázdněných, a proto
je pro ně často složité udělat si čas, byť se jedná o dvě
až tři schůzky ročně. Mnozí rodiče jsou navíc
znepokojeni z toho, jak schůzky probíhají a že jsou v
podstatě ponižováni před ostatními rodiči. Pro důkaz
není třeba chodit daleko, stačí zadat do internetového
vyhledávače heslo „třídní schůzky“ a barvité historky se
na vás doslova vyvalí. Navíc se často stává, že se
školou
udržují
pravidelný
kontakt
rodiče
bezproblémových žáků, zatímco rodiče, u kterých by to
bylo nejvíce potřeba, se kontaktu se školou často
vyhýbají.
Na základě výše uvedených informací by se
tedy mohlo zdát, že třídní schůzky v podstatě ztrácí
význam, ale domnívám se, že tomu tak není. Zcela
zásadním důvodem, který mluví pro zachování třídních
schůzek, je jednoznačně osobní kontakt mezi učiteli a
rodiči
žáků.
Osobní
kontakt
je
jednoduše
nenahraditelný a pro úspěšnou spolupráci mezi školou
a rodičem naprosto nepostradatelný. Třídní schůzky
jsou často jediným způsobem, jak k němu dochází. Je
sice pravda, že drtivou většinu informací rodiče mohou
sehnat i jinak než na třídních schůzkách, avšak pokud
jsme zde uvedli, že pro spoustu rodičů je těžké udělat
si na návštěvu třídní schůzky čas, těžko lze
předpokládat, že si udělají čas jindy. Lze se také
domnívat, že většina rodičů i učitelů je se stávajícím
způsobem realizace třídních schůzek v podstatě
spokojena, což může být jednou z hlavních příčin toho,
že nevznikají žádné výraznější tlaky na změny v dané
oblasti, přestože se školství poměrně značně
proměňuje. Případné zrušení třídních schůzek by tedy
potencionálně mohlo u rodičů
vyvolat i určitou nevoli.
22
Proto si myslím, že by třídní schůzky měly
zůstat zachovány, avšak mělo by dojít k jejich
modifikaci. Jejím výsledkem by mělo být především
vytvoření příjemné a podnětné atmosféry pro všechny,
tedy nejen pro rodiče, ale také pro učitele, jelikož
taková atmosféra je pro úspěch komunikace zcela
zásadní. Už zde bylo zmíněno, že se někteří rodiče
necítí na třídních schůzkách úplně příjemně, ale myslím
si, že je důležité, aby si i rodiče uvědomovali, že stejně
jak od učitelů ohleduplnost vyžadují, měli by jim ji i
poskytovat. A myslím si, že nejsem zdaleka sám, když
zastávám názor, že rodiče umí být někdy velmi
neohleduplní, často vidí situaci nereálně a zřídkakdy si
uvědomují, že i oni se výrazně podílejí na tom, jak
třídní schůzka v té které třídě probíhá a jak náročné
může učitelské povolání být.
Každý učitel jistě potvrdí, že pokud má
nastoupit před rodiče „problémových“ žáků, ví, že je to
často podobné jako vstupovat do jámy lvové, protože
je přirozené, že rodiče mají tendenci své děti hájit.
Navíc objektivnost vůči vlastním ratolestem není zrovna
silnou stránkou některých rodičů. Co má však dělat
učitel, který v podstatě nemá pro rodiče v zásobě
dobré zprávy a který ví, že jej nečeká zrovna přátelské
popovídání? Dobrou volbou učitele je pracovat na
svých komunikačních dovednostech, aby uměl říkat i
nepříjemné věci způsobem, který je pro rodiče
přijatelný. Zároveň by bylo velmi žádoucí, aby se i
rodiče snažili být chápaví a empatičtí. Jednoduše
řečeno, myslím si, že zásadním problémem současného
modelu třídních schůzek je nedostatečná vstřícnost
především ze strany rodičů, ale někdy také ze strany
učitelů.
Problém tedy vidím především v tom, že
učitelé a rodiče jsou vůči sobě v komunikaci často
nedostatečně vstřícní, a ne v tom, zda třídní schůzky
mají, nebo nemají být. V otázce toho, zda jsou třídní
schůzky přežitkem, či nikoliv, se tedy jednoznačně
přikláním k názoru, že třídní schůzky mají stále smysl, i
když by bylo třeba částečně upravit podobu, v jaké
doposud probíhají.
JP
Fejeton:
Bývaly to ty nejhorší dny v roce. Seděla jsem u
sebe v pokoji a čekala, až se otevřou dveře.
Žaludek se mi svíral, srdce rychle bušilo, dlaně
se potily a prsty se třásly. Tak to chodívalo,
když nadešel den třídních schůzek.
V dobách, kdy jsem chodila na základní školu,
věnovali rodiče této události zvýšenou
pozornost. Když se v žákovské knížce objevilo
to hrůzné datum, strašilo, až do dne svého
naplnění. Vždy, když nadešel „den D“, proběhl
ještě před odchodem mých drahých rodičů
menší výslech pod lampičkou. Jeho účelem
bylo vytáhnout ze mě vše, co jsem za čtvrt
roku zatajila. To aby je náhodou informace o
prospěchu či kázni jejich dítka nerozplakala
před třídní učitelkou.
Po této „milé“ konverzaci rodiče nikdy
neopomenuli na rozloučenou ode dveří poslat
pohled, který dokázal říci více než tisíc slov.
„učila se“. Někdy se ale ještě od otevřených
dveří ozvalo: „Tak, kde je, ta průšvihářka?“.
Ano, o té pětce z matiky sem jim měla říct a už
nikdy nebudu odmlouvat paní učitelce. Ty
malůvky v mé lavici hned zítra smažu a
Davidovi se omluvím, že jsem mu řekla
„blbečku“. Hlavně už mě nechte být.
Dnes je tomu však jinak. Po přestupu na
střední školu se již třídních schůzek nebojím.
Prospěch se řeší jen u žáků, kteří propadají.
Kázeň jen u těch, kteří ji nezvládají. Kupodivu
se mě již nic z toho netýká. Tyto v minulosti
nenáviděné dny se staly rutinou, dnem jako je
každý jiný. Jestli však budu mít někdy své
vlastní děti, rozhodně mě tato hrozba rodičů,
dětí i učitelů nemine. Zůstává ovšem otázkou,
zdali je výhra být v pozici soudu-rodiče či
v pozici odsouzeného-dítěte?
Hana Kovaříková, 3.
Chrastivý zvuk klíčů v zámku, značící návrat
rodičů, mi vždy zaručeně rozklepal kolena.
Samozřejmě jsem dělala, že to nevnímám a
23
V pondělí dne 31. 10. 2011 se pro hráče naší školy na hřišti Pražačka otevřely brány fotbalového
turnaje středních škol. Na Pražačce se odehrála klání pro školy z Prahy 1 až 3. Školy byly
rozděleny do dvou skupin, přičemž naše škola byla nalosována do skupiny A.
První zápas sehráli naši borci proti OA
Vinohradská. Její tým byl papírově velmi silný – tvořili
jej z větší části hráči ze Slavie a jiných ligových
mužstev. Jak se ale později ukázalo, papírové
předpoklady neznamenaly nic proti kvalitám našeho
„dream-teamu“. Opět se
tak potvrdilo úsloví, že
„pravda leží na hřišti a ne
na papíře“.
Začátek zápasu
byl velmi vyrovnaný a
lahodící oku diváka. Hrál
se pohledný, útočný fotbal
a na obou stranách se
objevilo několik slibných
příležitostí,
které
však
zůstaly pohříchu nevyužity.
Když
byla
odehrána
přibližně čtvrthodina hry,
podařilo se našim hráčům
skórovat. Novák – 1:0!
Po vstřeleném gólu se obraz hry poměrně
výrazně změnil. Naši hráči se s vědomím kvalit soupeře
stáhli do obrany s cílem ubránit hubený, ale nesmírně
cenný výsledek. OA Vinohradská se snažila uspět
kombinační hrou po zemi, ale obraný val „Kubeličky“ se
jí do poločasu prorazit nepodařilo.
Začátek druhé části hry navázal svým
obrazem na konec poločasu prvního. Vinohradská měla
velkou herní převahu a díky tomu i mnoho šancí, ale
žádnou z nich její hráči naštěstí nevyužili. A tak došlo
na otřepané „nedáš – dostaneš“. Po sérii odkopů od
naší brány se k míči dostal náš útočník Štěpán Vošta a
předvedl záblesk fotbalové geniality - krásným lobem
přehodil brankáře Vinohradské - 2:0 pro nás!
(Exkluzivně se nám podařilo zjistit, že mu tento kousek
chvíli před tím poradil náš zkušený a ostřílený kouč
prof. František „Mourinho“ Hoffman-pozn. redakce)
Po druhé změně skóre přestala hrát
kombinační fotbal i Vinohradská. Její hráči hru značně
zjednodušili a omezili se v podstatě na nakopávání
míče na útočníky. Díky tomu si Vinohradská opět
vytvořila tlak, z něhož rezultovalo několik rohových
kopů. Po jednom z nich jeden ze soupeřů dopravil
odražený balón do sítě. Stav byl tedy 2:1. Vstřelená
branka dostala hráče Vinohradské zpět do zápasu a
jejich tlak postupně sílil. V úplném závěru zápasu se
jim pak podařilo tlak zúročit. To se uvolnil útočník z
Vinohradské a z hranice velkého vápna umístil svou
střelu neomylně k tyči. Náš brankář Matěj Lačík byl bez
šance - 2:2. Stejným
výsledkem zápas i skončil.
S přihlédnutím k průběhu
zápasu lze jednoznačně
říci,
že
remíza
byla
zasloužená pro oba týmy.
Dalším zápasem
na programu bylo střetnutí
mezi OA Vinohradská a
Akademickým gymnáziem
Štěpánská. Hrál se celkem
nudný a nezáživný fotbal.
OA
Vinohradská
byla
v zápase znatelně lepším
týmem
a
hrálo
se
v podstatě jen o výši skóre. Toto utkání sledovali naši
hráči s poměrně velkými obavami, protože nyní na
dálku soupeřili o postup s OA Vinohradská a záleželo na
tom, kdo dá Štěpánské více gólů. Nakonec zápas
skončil „pouhých“ 5:1 pro OA Vinohradskou, a to jen
díky skvělým zákrokům brankáře ze Štěpánské.
Po tomto klání následoval zápas fotbalistů
Kubeličky proti Štěpánské. Naši hráči nastupovali na
hřiště s tím, že jistotu postupu jim zajišťuje vítězství
minimálně 5:0. Brzy se ukázalo, že nejde o nereálné
přání. První poločas skončil s dílčím skóre 4:0 a bylo
jasné, že jsme na dobré cestě k postupu do dalších
bojů. Do konce druhého poločasu jsme přidali dalších 6
gólů, zápas tedy skončil 10:0 a bylo jasné, že jsme
vítězi turnaje a postupujeme.
Následující den se ukázalo, že výkon našich
hráčů stačil i na celkové vítězství mezi školami pro
Prahu 1 až 3, protože náš počet bodů a naše celkové
skóre 13:2 žádný tým ze skupiny B nepřekonal.
Fotbalisté „Kubeličky“ se tak mohou těšit na
jarní boje, kde už budou bojovat o prvenství
celopražské s dalšími pěti postoupivšími pražskými
školami. Držme jim proto palce a fanděme jim!
Svoboda, Šlégrová (redakčně upraveno)
24
Zátiší plné vtipu:
Je známo, že studenti na naší škole přistupují ke studiu často značně liknavě, a to se projevuje v
různých předmětech roztodivnými způsoby. V tělocviku se tato skutečnost projevuje například
tím, že žáci hojně odmítají přijmout fakt, že stejně jako se ve většině předmětů neobejdou bez
propisky, neobejdou se na tělocviku bez cvičebního úboru. Vyučující předmětu tužícího tělesné
schránky žáků jsou uvedenou skutečností značně konsternování a často přiváděni na hranici
šílenství. Nezbývá jim nic jiného, než sahat k pedagogickým experimentům a hledat pro žáky
tresty a náhradní program, kterým by je zabavili. Jeden nejmenovaný kudrnatý třicetiletý kolega,
který na naší škole vyučuje tělocviku, se proto jednou, když jedna neukázněná žákyně opět přišla
na hodinu tělesné výchovy nevybavena cvičebním úborem, rozhodl této žákyni uložit trest v
podobě zpracování úvahy na téma: Proč nosit cvičební úbor na hodiny Tělesné výchovy?
Vzešel z toho krátký text, který celé nám přijde velice vtipný, proto se o něj s Vámi chceme
podělit. Vaše redakce.
Nuže... Abych byla upřímná, napadá mě
spíše více důvodů, proč úbor nenosit, ale
když to musí být, tak budiž.
Prvním důvodem, který mluví pro nošení
cvičebního úboru, je jednoznačně pohodlí.
Hodina tělesné výchovy je totiž jediná
hodina, kdy může člověk ve škole bez
výčitek pobíhat v teplákách a vytahaném
tričku.
Zanedbatelná není ani hygiena. Představa,
že si jeden den koupím v Orsay tričko, na
které škudlím celé své měsíční kapesné, a
druhý den v něm budu metat kozelce, ke
všemu zpocená jak vrata od chléva, je
zkrátka otřesná.
Stejně tak je nepřípustné, aby kdokoliv cvičil
v civilním oblečení a pak v těch zpocených
zapáchajících hadrech pokračoval dál třeba
na hodinu českého jazyka (v horším případě
bez použití deodorantu). No uznejte, to by
byla, jak říká má drahá spolužačka Markéta,
"společenská sebevražda".
Neříkám, že bychom měli všichni nosit
cvičky, bílá tílka a červené trenýrky nebo
modré kalhotky ... Ale je lepší roztrhnout si
staré tepláky, než rifle z Kenvela, není-liž
pravda?
Toť vše. Tužme se!!!
K.Komárková
Tři, dva, jedna – Vánoční hysterie
Je to tady. Ono už to tady
vlastně bylo od října, ale
teď to teprve začne.
V životě máme jen pár
zaručených jistot. Příchod
vánočního
šílenství
je
jedna z nich.
Nakupujme, přejídejme se,
utrácejme hříšné peníze,
opijme
se
vaječným
koňakem, napečme půl
tuny cukroví, zabalme sto
dárků, zpívejme dvanáct
hodin v kuse koledy, a
hlavně si těchto pár dní
hrajme na lepší lidi. Něco
podobného by asi mělo
stát v příručce "Jak ideálně
slavit Vánoce". Já mám pro
Vás ale rady zcela jiné.
„Nepřejídejte se“. Ano,
na stole je plno krásně
vypadajících věcí, které
líbivě vykřikují „ Sněz mě!“
Ale abychom zabránili
pocitu
přeplněného
monstra,
povánočnímu
25
přešívání knoflíků u kalhot
a vyhledáváním nejlepších
diet, kroťme se. Pokud se
nedokážete
zadržet,
vzpomeňte si na pohádku
o Otesánkovi nebo na děti
v Africe.
„Neopijte se (s rodiči)“.
Vaječný koňak shledávám
jako jediný klad Vánoc
(samozřejmě
až
po
dostávání dárků). Vánoční
punč také není k zahození.
Ale
prosím
Vás,
nepřehánějme to. Mohlo
by se stát, že opravdu
uvidíme zlaté prasátko a
budeme muset celý další
rok poslouchat od rodičů,
jak jsem jim zkazili Štědrý
večer. Pokud se však
nechcete
vzdát
svobodného
popíjení
čehokoliv,
dobré
jsou
nenápadné placatky ukryté
na
spolehlivém
místě.
Červenající se nos a tváře
pak lehce zamaskujeme
pudrem nebo svedeme na
žár hořících svíček.
„Nekoukejte
na
televizi“. Tradicí se stala
všemi
tolik
oblíbená
reklama na Kofolu. Aby na
ni
náhodou
nikdo
nezapomněl, běží již od
listopadu prakticky stále.
Dárek od výrobce. I ostatní
reklamy se nás snaží
ovládnout. Poukazují na
24.12 jako puberťačky na
datum premiéry dalšího
super
dílu
Stmívání.
Nabízejí své štědré služby
a celkově nám otravují
nejen
sváteční
život.
Nenechte se proto zlákat
z televizních programů na
Tři oříšky pro popelku,
jelikož
se
nám
tři
dvouhodinové
oříšky
protáhnou
na
čtyři
nekonečné
kokosy.
Televizi proto zapínejte
v krajní nouzi, a to pouze
v ověřené hodině. Od čeho
máme DVD přehrávače?
„Nechoďte nakupovat“.
Pokud chcete být
u
nového světového rekordu
v počtu osob na jeden
supermarket, jen do toho.
Doporučuji
navštívit
jakýkoliv větší obchod.
Opatřete se velkou dávkou
trpělivosti( lidi, lidi, lidi),
pevnými boty s vyztuženou
špičkou(nakupující neřeší
cizí
nohy),
funkčním
hudebním
přehrávačem
(koledy a nářky důchodců),
občerstvením (po první
půlhodině
stání
Vám
zajisté
vyhládne),lehkým
kabátem(-30°C
u
chladícího
boxu),
a
především chutí stát ve
frontě jako naše babičky
na banány.
„Neutrácejte za dárky“.
Vánoce by neměly být
svátky
materialismu
a
peněz, nýbrž lásky, pokoje
a míru. Naše maminky by
jistě
místo
řetízku
z pravého zlata více ocenily
naši pomoc či projev
vděčnosti. I vlastnoručně
vyrobený dárek zahřeje u
srdce a peněženka si také
povyskočí. Nenechejme se
tedy
zmanipulovat
nabídkami všeho možného,
nemožného
a
nepraktického. Nezáleží na
ceně
dárku,
ale
na
významu proč a komu ho
dáváme.
„Nepanikařte“. Nevadí,
že je dvacátého čtvrtého
ráno a vy ještě nemáte
žádný prezent a ani by
relativně
nevadilo,
kdybyste jich měli třicetpět
a nezabalených. Jedlička
se dá pořídit v místním
parku, místo kapra postačí
rybí prsty z večerky a
adventní věnec nahradí
větvička
z keře
před
barákem
se
čtyřmi
čajovkami. Pokud vám
doma nevoní františek,
stačí připálit cokoliv na
sporáku. Namísto prskavky
se dá použít plexisklo,
které také při hoření prská.
Zvonkohru vyšachuje video
z youtube a jakýkoliv další
nedostatek
přejděte
s klidem. Hlavně že se
máme rádi.
„Nechovejte se jako
minulých 364 dnů“.
Štědrý den by měl být
vyjimečný nejen tím, co
děláme, ale také tím, jak
se chováme. Alespoň tento
den by se měla rodina sejít
u společného stolu, ikdyž
ještě
včera
létaly
vzduchem talíře. Každý se
budeme usmívat, mluvit
spisovně, snažit se vypadat
mile a kultivovaně a vůbec
potlačíme všechny své
neduhy. Pochválíme salát,
poukážeme na nápaditou
výzdobu
stromečku,
a
hlavně
poděkujeme
Ježíškovi za všechny ty
skvělé dárky, co jsme
dostali.
Nemusíte se řídit ničím, co
Vám doporučuji. Nemusíte
ani slavit. Vánoce obecně
ztrácejí
své
kouzlo
s přibývajícím
věkem.
Stává
se
z nich
jen
reklamní tahák. Čas, kdy
většina podniků prosperuje
a z lidí se stávají zvířata.
Na podstatuí tohoto dne se
zapomíná. Lidé se často
přetvařují
a
na
přetrvávající zlo světa se
na jeden den zapomene.
Neřešíme,
že
děti
v nejchudších zemích světa
právě dnes mrznou, právě
dnes mají hlad a právě
dnes umírají. A proto na to
nezapomínejme
ostatní
dny v roce a třeba dejme
„vánoční dárek“ v červnu
někomu, kdo ho opravdu
potřebuje.
S přáním v pokoji prožitých
Vánoc.
Hana Kovaříková
26
Šéfredaktor
Jiří Voldán
Technický ředitel
Jakub Chramosil
Grafička
Michaela
Finková
Redaktorka
Pavlína
Voštiarová
Redaktorka
Michaela
Talpová
Otec myšlenky
Jakub Podlena
Redaktorka
Hana
Kovaříková
Redaktorky:
Kateřina Tomaštíková
Michaela Drotárová
Michaela Vacíková
Kateřina Komárková
27
28
29

vysilac.c.1 - Obchodní akademie Kubelíkova

Transkript

Podobné dokumenty