Má “učitel národů” u našich dětí stále respekt?

Transkript

Má “učitel národů” u našich dětí stále respekt?
NOVÝ ČS. ZÁPAS 46
Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 2 * 13. listopadu 2005 * cena 7 Kč
A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot... (Mt 25,30a)
(Mt 25,14-30)
Má “učitel národů” u našich dětí stále respekt?
V úterý 15. listopadu uplyne 335 let
od úmrtí Jana Amose Komenského,
světově proslulého "učitele národů". Nemělo by smysl psát jeho životopis, jeho díla snad každý dostatečně zná z doby, kdy sedával ve
školních lavicích. Spíš stojí za úvahu
zamyslet se nad tím, jaký vztah mají
dnes lidé k jeho osobě, jak hodnotí
dobu, ve které žil, jak je ovlivnil...
Jeho pedagogické dílo totiž řeší všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem je
přirozenost, tedy požadavek, aby se
výchova vzdala násilných metod a
respektovala přirozený rozvoj dítěte. Pokusil se o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Vypracoval ucelený systém
školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující rozdíly mezi dětmi.
Celocírkevní bohoslužby u příležitosti vzniku samostatného státu se konaly v Hradci Králové
Ve svých dílech zdůrazňoval, že tyto rozdíly
existují, že je třeba je respektovat, ale nikdy
by neměly být záminkou k potlačování osobnosti dítěte a podrývání jeho sebedůvěry.
Dílo Jana Amose Komenského je hluboce
humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti (sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě, tzv. "pansofii" (všemoudrosti),
která by umožnila všeobecnou nápravu i
v oblasti morálky. Nejvýznamnější filosofické dílo (v úplnosti nalezené v rukopise až
v roce 1935) pojednává o "lidských věcech",
o jejich narušení a o možnosti všeobecného
osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný), oproti tradičnímu pojetí však hmotným
světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou
prostřednictvím světa lidské dovednosti,
přes svět mravnosti až ke světu duchovnímu.
Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy
všem zdarma přístupné a společné a na zá-
kladě víry. Těchto ideálů nedosáhla žádná
společnost, dokonce se zdá, že s přibývajícím
časem se od jejich naplnění vzdalujeme.
Školní léta však v nás zanechala tak hluboké
stopy, že v televizní anketě Největší Čech se
Jan Amos Komenský umístil na čtvrtém
místě (za Karlem IV., T. G. Masarykem a
V. Havlem).
Často slýcháme stížnosti, že mladá generace
už nebude o těchto našich velikánech vědět
vůbec nic, že současná výuka dějepisu je na
takové úrovni, že za několik let budou mít
mladí lidé zafixován naprosto jiný obraz historie než my. V souvislosti s Janem Amosem
Komenským by nás však mohlo potěšit, že
“mladí” ho často daleko lépe znají a hodnotí,
než my, “staří”.
Málokdo si povšiml, že Česká televize se
obrátila s možností zapojit se do projektu
Největší Čech i na středoškoláky. Cílem bylo
mj. podpořit debaty o tom, co znamená být
významný. Jak konkrétně volby na škole
měly vypadat, nechala televize na samotných
středoškolácích. Nabídla pouze dvoukolový
systém volby, který vycházel z televizní obdo-
by projektu - tzn. nominační fáze, kdy hlasující navrhují své kandidáty např. formou
anketních lístků, a poté obhajoby, kdy dochází k volbě toho nej… např. z TOP 10. Přípravy a samotnou soutěž zařadily některé školy
např. do výuky základů společenských věd,
českého jazyka či dějepisu. Jak to dopadlo?
Celkem se registrovalo 56 škol, z toho: 37
gymnázií, 5 obchodních akademií a 2 základní školy. První registrovanou školou bylo
Gymnázium Sušice. Přihlašovateli byli dva
studenti IV. ročníku. Více než 8000 studentů
ze čtyřiceti škol celé republiky rozhodlo o
Největším Čechovi takto: Na prvních třech
místech se umístili Karel IV., Tomáš Garrigue Masaryk a Jan Amos Komenský. Na
čtvrtém místě Božena Němcová, Jan Werich, Jan Jánský, Jan Hus. “Učitel národů”
má tedy stále svůj respekt. Horší to je s Janem
Žižkou a skladateli vážné hudby. Je však jen
na nás, jestli to bude jen vliv školy, který bude
na naše potomky působit, nebo jestli se také
přičiníme. Jan Amos Komenský by si to určitě přál.
Helena Noemi Bastlová
2
OZVĚNY
NZ 46/05
Zrnka moudrosti Podobnost čistě náhodná
Lež dokáže třikrát oběhnout zeměkouli,
než si pravda obuje boty.
Mark Twain (Samuel Langhorn Clemens),
americký spisovatel
To, co Mark Twain popisuje, spočívá v lidské
ochotě věřit spíš špatné výpovědi, než dobré.
Proto lež cestuje - třeba v podobě šeptandy
nebo fámy - s větší vitalitou od úst k ústům
než pravda. Rádi říkáme: "Všude se to šušká". Příliš ochotně nasloucháme sdělením o
špatném chování, zatímco zprávy o morálních činech jsou přijímány skepticky. Všichni
přece známe své vlastní slabiny - jednáme podle pravidla: podle sebe soudím tebe. Případné dementi, jež následuje po rozšířené lži, nedochází příliš sluchu, protože jsme už všichni
někdy zažili, že se jako pravdivé prokáže to,
co bylo ze začátku prohlášeno obviněnými a
jejich advokáty za lež. Co z toho plyne? Měli
bychom ve svých řečech dopřát pravdě více
respektu. Jenom ten, kdo má pověst, že je
z principu oddán pravdě, bude mít šanci
v zápase se lží. Nezapomeňme, že pravda od
nás vyžaduje mnohem víc než lež: nezřídka je
nepohodlná, možná nám připomíná i vlastní
"nesrovnalosti" - a nárokuje si naši důvěru.
***
Odpovědnost je nedělitelné prvočíslo.
Josef Magnus Wehner,
německý spisovatel
Nést odpovědnost je lákavé, dokud je všechno
v pořádku. V určité pozici se člověk může
zařadit a účinkovat, může do lecčeho mluvit,
může světu vtisknout žádoucí rysy. Běda
však, jestliže se něco nedaří. Karta se obrátí a
odpovědnost se stane nepříjemným břemenem, jehož se chceme co nejdříve zbavit. Pak
se bleskově zařazujeme do druhé nebo třetí
řady - tam si člověk připadá chráněný a jak
by mohl být z této druhořadé pozice být odpovědný za to, co se děje? Vždyť člověk pak nemá
dostatečný prostor k rozhodování. V odděleních a grémiích začíná v takové přičmoudlé
situaci rovněž špásovná hra - ruleta nevinných. Smůlu má v takovém případě ten, kdo
nedokáže míč odpovědnosti dostatečně rychle odkopnout anebo přehrát na jiného. Přitom jsme v zásadě spoluodpovědní všichni přinejmenším do té míry, že se cítíme být oslovení jakožto součást celku, je-li nám nějaký
problém předložen. Rakouský psychiatr,
neurolog a psychoterapeut Viktor Emil
Frankl to vidí takto: "Život nám klade otázky a my jsme schopní odpovídat jen za vlastní život. Odpovídáme tím, že převezmeme odpovědnost."
Přeložil: Josef Špak
Už před časem jsme psali o problémech,
které má Pražská židovská obec. Podobně
jako před několika lety u unitářů, v Jednotě bratrské a nakonec málem i u nás tam
došlo k rozkolu, kdy jedna část chtěla odvolat i vrchního rabína Karola Sidona,
druhá část se jim v tom snažila zabránit a
nakonec měly obě frakce své předsedy, kteří se nakonec poprali a skončilo to trestním oznámením. Nedávno jsme mohli vidět v televizním zpravodajství, že policie
trestní oznámení odložila, což vyvolalo
novou nespokojenost.
Minulou neděli tedy Pražská židovská
obec volila čtyřiadvacetičlennou reprezentaci. V nevelké komunitě, která hledá
novou podobu a směřování, by se snad
měl konečně začít uzavírat rozkol, který
už několikrát vedl od výměn názorů mezi
oběma znesvářenými frakcemi až k fyzickým potyčkám s asistencí policie.
"Do přípravy se investovalo už tolik času,
že se volební shromáždění určitě podaří
uskutečnit," řekl před zasedáním Tomáš
Jelínek, který opět do zastupitelstva kandidoval.
Loni byla jím vedené reprezentaci vyslovena nedůvěra a Tomáš Jelínek, podle svých
názorových odpůrců osoba vystupující
příliš konfrontačně a autoritativně, byl
odvolán z funkce předsedy. Sám to považuje za protiprávní, doslova za puč. Tomáše Jelínka tehdy podpořila v korespondenčním hlasování o důvěře reprezentaci
obce třetina členů. Předsedou, zvoleným
druhou částí obce, se stal František Bányai. Dal si za cíl dovést ji co nejdříve k novým volbám.
Do reprezentace nyní kandidovalo šedesát lidí - podle Jelínka zhruba třetina z jeho Koalice za demokratickou obec, třetina
z druhého tábora zvaného platforma Obec
pro všechny a třetina nezávislých.
Tomáš Jelínek odhadoval, že přijde k volbám ještě víc lidí než v dubnu 2004, kdy
jeho strana poprvé zvítězila. Tehdy, jak
uvedl, jich bylo z celkového počtu 1500
členů obce asi sedm set. Nové volby do
orgánů pražské obce měly být původně už
letos 17. dubna, nebyly však prý připraveny procesní podklady.
Jeho odhadl se plně potvrdil. Podle dosavadního předsedy obce Františka Bányaiho se nedělních voleb zúčastnilo asi 60
procent z 1500 členů Židovské obce Praha, tedy asi o 15 procent více než v minulých obdobích.
Do poslední chvíle jsme čekali, jak volby
dopadnou, volební komise se však rozhodla, že jména nově zvolených 24 členů
oznámí až v pondělí 7. listopadu (tedy až
po uzávěrce našeho časopisu).
Je smutné, že společenství, která by měla
spojovat víra v jednoho Boha, kopírují
chování i způsoby běžné spíš v politice,
což samozřejmě platí i pro nás. Doufejme,
že to bude pro všechny poučením.
(noe)
Z kazatelského plánu na tuto neděli
26. NEDĚLE PO SVATODUŠNÍCH SVÁTCÍCH
Slyš, Hospodinův den je tady!
Předěl starého a nového církevních roku
bude patrně vždy určen pohledem zpět –
pokáním, k němuž budou vyzývat eschatologické partie každého, kdo byl obdarován
nejrozmanitějšími dary Ducha, aby jimi
v církvi a prostřednictvím církve sloužil a
osvědčil se a uplatnil. Věrnost Pánu, jehož
oslovení je darem milosti, nespočívá v pasivitě, nýbrž v horlivé aktivitě na díle církve.
Jen tehdy lze mluvit o služebníku dobrém a
věrném, který je Pánu k radosti. Naopak
vyznání bez každodenního přitakání věčným pravdám a bez služby - být oporou
jeden druhému - je zdánlivě nepozorovatelným, ale faktickým bankrotem věřícího,
jemuž bude odňato i to, co má.
Texty:
Sf 1,14-18, 1Te 5,1-11, Mt 25,14-30, L
12,48 nebo Tt 2,11-13, Sf 2,1-3 nebo 1Tm
6,13-18
Modlitba:
Hospodine, buď nám milostiv ve chvíli, kdy
přehlížíme rok, který jsme opět prožili v církvi tvého Syna. Povolal nás a obdařil dary
svého Ducha. Dobře víme, že je to svěřenství,
které jsme neměli mít volně k dispozici, ale
k hospodaření odpovědnému a věrnému. Je-li
náš život kvalifikován dnes jako zpronevěra,
prosíme o pomoc. Dopřej nám tu milost, abychom do nového roku spásy přešli s odpouštějící a posilující přítomností tvého Syna Ježíše
Krista.
Vhodné písně:
69, 84, 102, 106
NZ 46/05
NAD PÍSMEM
Hřivny, které nám nepatří
Tak jsem dostala za úkol napsat něco o hřivnách... a moc věcí se mi žene hlavou a spousta souvislostí a kombinací ----- čím začít?
V televizi běží estráda a dva baviči se nesmírně snaží - celí upocení - hýřit vtipem. Nahraný potlesk a smích k tomu - to jako abyste vy,
blbečkové, věděli, že ty fráze a řečičky byly
vtip a máte se smát --- a kamera zabírá křenící se obličeje, ale nefunguje to, protože vtipy
jsou hloupé a celé je to křečovité --Ptám se: jaký to má smysl? Má snad člověk
člověku (prostřednictvím zábavního průmyslu vynakládáním svého talentu a schopností) sloužit jen k "odreagování"?
Před šesti lety se můj švagr zastřelil. Bylo mu
48 let a ztratil smysl života. Byl na tom hůř,
než moucha, která mi tu zrovna lítá kolem
počítače, z něhož sálá teplo, a to moucha
potřebuje, protože chce žít, ačkoli je podzim
a má to spočítané. (A jestli mě bude otravovat
ještě chvíli a lézt po klávesnici a sedat mi na
ruku a šimrat mě nožičkama, skončí dřív,
poněvadž ji praštím. Jen jsem napsala, že ji
praštím, někam odletěla. Zvláštní. Ale už je
tu zas a čistí si křidélka. Nemohu ji praštit,
protože sedí v mezeře mezi F8 a F9). Tak
moucha touží po životě a nestará se o hřivny,
neboť ji Hospodin učinil mouchou a za své
muší hřivny odpovědná není, protože nemá
rozum.
Ale člověk byl něčím obdařen. Dostal nějaké
dary. Každý dostává. Každý rád bere. Ale co
odevzdá?
Křeč. Křeč a upocenost bavičů. Křeč a upocenost politiků. Křeč a upocenost právníků a
teologů a dalších intelektuálů. Nesmyslné
pachtění všech, kdo nemají koncepci, všech,
kdo nemají smysl života, všech, kdo lžou a
papouškují líbivé fráze - politické nebo zbožné nebo zdravovědné, nebo ti, co se prohlašují za duchovní znalce, aniž ducha Kristova
od ducha Pána much rozeznají --- jen aby
svoje JÁ ukojili ---.
--- ačkoli je tu úkol - a dluh - naplnit Duchem
Kristovým veškeré naše počínání ----- a možná tu mouchu ani nezabiju, protože
ona neví, a tak za nic nemůže. Ale člověk ví,
respektive měl by vědět, a měl by se tázat:
proč tu jsem a co mám udělat na světě, který
je Boží vinicí? Božím polem? Jeho vlastnictvím a já jsem tu v nájmu z milosti darmo
dané? Když mně-tobě-nám svěřuje prostor,
dává schopnosti, rozum a moudrost, abychom zodpovědně a obětavě - a taky trochu
sobecky, protože naše úroda a tudíž náš
úspěch je úrodou pro našeho Otce-Hospodi-
na a znamená záchranu a spásu lidí jako bratří a sester = potenciálně všeho Božího stvoření - co máme udělat, sestry a bratři? Co od
nás chce?
Zakopat hřivnu? Uchovat se v čistotě a lumpáren se netknout, vyhnout se jim i těm, kdo
je páchají? Vzdát se? Skončit se vším? Nechat se otrávit tím, že i v církvi - a právě v církvi - jsme i koukolem i pšenicí? (Pane nejsem
hoden, neboť kolikrát jsem byl koukolem kéž bych byl pšenicí - aspoň jednou - naposled ---) Že v blízkosti Krista zuří nejtěžší boj
s Antikristem? Nechat se otrávit tím, že farář
v neděli slouží - bez předem nahraného potlesku - pro všechny: pro ty, kteří se chtějí proměnit a taky se proměňují k obrazu Božímu a
právem vyznávají "živ už nejsem já, ale žije ve
mně Kristus" a na ty, kteří své hřivny ukryli i
sami před sebou a lžou jiným i sami sobě a
vyznávají jen na oko, i pro ty, kteří si to odbydou jako povinnost a naplňovat Duchem Kristovým dny všední nebudou ani náhodou,
protože potřebují lhát, okrádat, vykořisťovat,
nafukovat se a jako narcisové být sami sobě
bohy ----- oni své hřivny marní pro slávu tohoto
světa, ne pro slávu Boží, na níž jim nezáleží oni totiž Boha neznají - a jako mouchy na
podzim padnou, poněvadž Pánu much
patří... A jaký je farář - biskup - patriarcha pastýř ? Je to ten, kdo slouží Pánu much nebo
bavič a papouškovač frází? Či snad ten, kdo
s bázní a třesením se zastává mojžíšovsky
jako služebník lidu nevděčného, zlatému
teleti nadšeně se klanícímu, ne upocen potem baviče, ale kristovským potem trnové
koruny? To je ta hřivna, jež rozmnožena má
býti ku odkázání budoucím, dědictví otců a
matek nejcennější --jinak je náš život podoben mušímu ----- tu dotěrnou, otravnou a neužitečnou
mouchu jsem právě plácla - it is dead - Angličanům nestojí ani za to, aby moucha měla
mluvnický rod ----- a tak se ptám - právem proroka živého Boha, právem moci Božího slova, právem
smlouvy a první se stavím před soudnou stolicí Boží: jaký rod mám (máš-má-mámemáte-mají) před Bohem já (ty-on-my-vyoni) se všemi těmi svěřenými hřivnami ----- svěřenými ----- nepatří mi -tobě-jemu-nám-vám-jim ----- mají se rozmnožit mou-tvou-jeho-našívaší-jejich službou - bez nároku na autorská
práva --AUTOR JE JEN JEDEN --DÁRCE A TVŮRCE a PÁN VŠEHO ---
3
Hospodine, Otče,
já vím,
že ses nestal člověkem proto,
abychom si z člověka
udělali modlu.
Ty jsi jediný Pán a Otec všeho.
Já se chci stát
tvým slyšícím a
duchy rozlišujícím synem,
tvou slyšící a hadímu pokušení
odolávající dcerou
po vzoru Ježíšově.
Dlužím ti celý život,
který jsi mi dal.
Kdyby nebylo Tvé milosti,
skončil bych ve vězení
pro dlužníky a otroky navěky.
Ale dáváš mi milost
a novou příležitost.
Ty jsi můj život,
neboť mě znáš jménem:
povolal’s mě a
vyvedl z otroctví Egypta,
dal’s mi vyváznout
ze zmatení Babylónu.
Na každém člověku ti záleží
a svá zaslíbení plníš pod tvou mocí
poznávám svobodu,
volnost,
lásku,
bratrství,
rovnost,
všichni jsme stejně zranitelní --odpusť mi moje nevěrnosti a všem, kdo cítí jako já rozpomeň se na smlouvu,
když k tobě volám v prachu a
popelu jako Job,
Otče
--- slyš, Izraeli, jediný je Bůh náš ----- k němu voláme ----- Abba - Otče ----- táto
Michaela Procházková
4
TÉMA TÝDNE
NZ 46/05
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Jak hospodaříme ve světě, který nám Bůh svěřil?
Nedávné přírodní katastrofy, při nichž zahynuly desetitisíce lidí, nás
snad konečně přimějí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, že všechno
se neděje jen samo sebou, že lví podíl má naše civilizace a že (a to je velice důležité) každý člověk má možnost svým malým dílkem přispět k tomu, aby se situace ještě dále nezhoršovala. Vždyť věříme, že Hospodin
stvořil svět pro člověka a člověka ustanovil správcem a hospodářem.
My, obyvatelé České republiky, jsme dostali do vínku velký dar. Žijeme
na velice stabilizovaném území, daleko od moře, chráněni ze všech stran
horami... takže o většině katastrof pouze slyšíme nebo jejich následky
sledujeme v televizi. I když i u nás se občas také země zatřese, nikdy to
nemá vážné následky, sopky “soptily” v tak hluboké minulosti, že to
nemohly registrovat ani naše nejstarší kroniky. Ani tento dar nás však
nezbavuje odpovědnosti za to, jak žijeme, jak konzumujeme, jak si vážíme přírody a jak ji chráníme.
"Nyní máme nový a jistější důkaz, že většinu
pozorovaných oteplení za posledních 50 let je
možno připsat na vrub lidské činnosti…"
(Mezivládní panel OSN
pro klimatické změny IPCC, leden 2001)
Nalézáme se v období stále více se projevujících globálních klimatických změn. Jejich
důvod je prokazatelně dvojí:
1. Přirozená změna klimatu, náležící k meziledové době v níž se nalézáme, spojená s přírodními, geologickými a astronomickými
jevy.
2. Nepřirozená změna klimatu, způsobená
lidskou industrializací. Nebo též lidskou
kořistnickou arogancí.
Je třeba se zmínit, že změny klimatu dopadnou na lidstvo tak jako tak a to zcela nerovnoměrně. Člověk tento jev ale svou činností
výrazně posiluje - což je veliký problém. Některým oblastem na Zemi se bude v budoucnu sice dařit lépe než nyní, jiným oblastem
ale výrazně hůře. Celkový celoplanetární průměrný dopad ovšem bude jasně negativní.
Dá se předpokládat něco jako stěhování národů. Dají se čekat války. Možná si někdo
z vás myslí, že to asi nemůže být tak vážné,
když podle nějakého modelu třeba stoupne
průměrná teplota na Zemi o nějaký ten stupeň (modely ukazují, že to může být třeba i
6 stupňů), ale v historii lidstva jsou známy
případy, kdy celé civilizace zanikly jen proto,
že se průměrná teplota změnila jen o jeden
jediný stupeň Celsia. Na druhé straně není
zase lidstvo zcela nepřizpůsobivé. V lidské
historii již byly tzv. malé doby ledové (např.
kolem roku 1816), anebo naopak třeba třinácté století je na našem území dokonce stoletím tzv. klimatického optima. Tehdejší průměrná teplota byla na našem území o 2 stupně vyšší než dnes. Bylo to pro nás příznivé
období, kdy došlo k značnému osidlování
této země. Problém je ovšem v tom, co bychom si zde počali, kdyby zároveň s takto
příznivým klimatem u nás do naší země napochodovaly milióny lidí z území Polska, Německa a dalších zemí, částečně zaplavených
mořem. Znamenalo by to jistě humanitární
katastrofu a možná i války. Jinak se ukazuje,
že katastrofické scénáře, jak jsou představeny třeba ve filmu Den poté, možná tuto planetu skutečně čekají, nikoli však během příštích 100 let, ale pokud, tak spíše během několika století či tisíců let. Přesto jsou i ony možné. V každém případě je načase, aby se lidstvo na tyto globální i místní klimatické změny připravilo - jistě přijdou, jen síla ještě není
zcela jasná a také ne časový horizont. Čekají
nás stále výraznější extrémy počasí. Více
sucha, více záplav, více mrazivých nebo naopak horkých dní, více hurikánů, prostě více
všech katastrof. Proto nejlepším způsobem,
jak zmírnit tyto změny a jejich dopad na lidstvo, je přestat ničit tuto planetu a začít s ní
naopak kooperovat.
Pojďme si kratičce říci něco z toho, co se vlastně také děje:
* Za posledních 15 let bylo podle průměrů 10
nejteplejších let.
* Globální oteplování je vědecky nesporné.
* Modely globálního oteplování předpokládají průměrný vzrůst teploty na planetě až o
2 - 6 stupňů Celsia za cca 100 let.
* Za posledních 200 let se průměrná teplota
zvýšila o 0,6 stupně. V tomto století vědci
počítají s nárůstem teploty v rozmezí 1,4 až
5,8 stupně. Změna klimatu Země, jak víme,
přináší silnější a častější přírodní katastrofy.
* Klimatické změny mají také přímou souvislost se spalováním fosilních paliv, což vytváří
nadměrný skleníkový efekt.
* Klimatický chaos neustále vzrůstá.
* Příroda umí vstřebat CO2 jen do určitého
množství.
* Jakmile začal stoupat podíl CO2 v atmosféře, začala se Země oteplovat a my bychom si
měli dát pozor na to, aby se to nedostalo na
nezvratitelnou cestu, ke které již není daleko.
* Je průkazné, že lidská činnost od průmyslové revoluce (1860) skutečně klimatický systém ovlivňuje.
* Posledních 50 let se svět a oceány nerovnoměrně v několika střídavých fázích oteplují.
* Za globální oteplování může hlavně (z lidských aktivit) bujení měst (zatímco v roce
1950 bydlel ve městě jeden člověk ze tří, nyní
je to polovina světového obyvatelstva) a především konzumní styl jejich obyvatel. Zvyšují významně množství CO2, a tím přispívají
ke globálnímu oteplování.
* Dochází také vlivem lidské činnosti k vysychání vnitrozemských jezer a moří. Toto pak
časem může ohrozit lidi v okolí třeba nedostatkem pitné vody.
* Jako příklad důsledků každoročních změn
počasí můžeme uvést nedávné časté výskyty
jevu El Niňo. V některých oblastech světa se
sucha vyskytují častěji a jsou intenzivnější
během a bezprostředně po epizodě El Niňo, v
jiných oblastech může naopak docházet
k mimořádným srážkám. Celkový účinek El
Niňo je tak silný, že globální břemeno přírodních katastrof je v roce následujícím po nástupu tohoto jevu vždy větší než v roce předchozím, s důsledky na zdraví postižené populace lidí.
Atd… To byl jen velmi zúžený výběr, což jistě
pochopíte, až tento můj příspěvek dojde
k svému závěru.
Je smutnou pravdou, že přirozenou změnu
klimatu, jenž nás čeká v souvislosti s tím, že
žijeme v geologické epoše, které se říká holocén a začala přibližně před 10 tisíci lety, po
5
NZ 46/05
skončení poslední ledové doby lidstvo nedokáže ovlivnit. Kupříkladu změny astronomických faktorů podle Milankovitchovy teorie. Např. procesy změny sklonu zemské osy
od 22° do 25° s periodou kolem 41 000 let.
Precese zemské osy s periodou kolem 22 000
let. Změny výstřednosti (excentricity) zemské dráhy s periodou 100 000 až 400 000 let.
Jedná se samozřejmě o kombinaci všech
těchto vlivů, které mají samozřejmě velký dopad na globální klimatický systém. Ví se také,
že se již před rokem 1990 učili klimatologové, že lidstvo čeká na rozhraní 20 - 21. stol.
období určitých klimatických změn, jakési
rozkolísání systému a to v souvislosti nikoli
s lidskou činností, ale s právě klimatologickými (tedy přírodními) změnami, neboť se
nacházíme v meziledové době- jak jsme si již
řekli. Učili se, že bude více extrémů počasí,
více záplav, zesílí větry atd. Také geologové
naznačují, že jsme právě v období mírného
cyklického vzestupu teploty po době miniledové (vrchol prý v roce 1750) a že by teplota
měla růst asi do roku 2100. Lidstvo nemá
technologie, které by to dokázaly zastavit, ani
se neví, zda by pokusy ovlivnit klima nezpůsobily ještě větší katastrofu. Lidstvo se však
může aklimatizovat - může se připravit. Můžeme připravit záchranné sbory, můžeme
odstěhovat lidi od toků řek a moří, můžeme
vytvořit solidární fondy pro humanitární
katastrofy, můžeme změnit naše politickohospodářské systémy, které svou bezohlednou dravostí vedou ke změně klimatu dopadem činnosti člověka atd. Tímto tématem se
ale nyní zabývat nebudeme, nebo možná
později.
Druhý důvod změny klimatu je v rukou lidstva. Tímto problémem se nyní budeme
zabývat. Tento vliv je prokázaný a vědecky
dokázaný. Co tedy může lidstvo a člověk
udělat proti klimatickým změnám lidstvem do značné míry působeným či posilovaným? Co můžeme dělat proti globálnímu oteplování, které stojí za většinou problémů, které si za chvíli řekneme, nebo
proti ničení ozónové vrstvy? Proti celkovému ničení ekosystémů, jenž vede k těmto
negativním změnám?
Nyní si ujasníme, na čem všem se jako lidstvo
podílíme a co tedy můžeme změnit, pokud
budeme chtít.
Stručný výčet toho, co se také děje, podporováno lidskou činností - jde především o
důsledky globálního oteplování a skleníkového efektu:
Přírodní dopady: Oceány
* Posledních 10 let pozorujeme zvyšování
teplot v jižní části Atlantského oceánu, tedy
v těch místech, kde se líhnou tropické bouře.
Ještě horší situace je v Indickém oceánu,
jehož průměrné povrchové teploty jsou až o
2 stupně Celsia nad normálem. Pokud
v Americe hrozí hurikány, tak v Indočíně, kde
hurikánům říkají tajfuny, je situace ještě
horší.
* Globální oteplování může odklonit či zastavit pro Evropu životně důležitý Golfský
proud. A způsobit zde razantní změny klimatu.
Hurikány, tajfuny, tropické cyklóny
* Dá se očekávat stále se zvyšující množství
hurikánů a tajfunů, nebo nárůstu jejich
intenzity v souvislosti s globálním oteplováním.
* Např. v roce 2004 zasáhla Japonsko bezprecedentní série 10 tajfunů. To je však podle
meteorologů teprve začátek. Globální oteplování se zrychluje a letos je teplota vody
v Tichém oceánu ještě vyšší než před rokem.
* Počet silných tropických cyklón se za posledních 35 let téměř zdvojnásobil. K nejvýraznějšímu zvýšení četnosti bouří došlo v severní a jihozápadní části Tichého oceánu a
v jižní a severní části Indického oceánu.
Podobný ale méně výrazný trend byl zaznamenán také v Atlantském oceánu. (Upozornili na to vědci z amerického Národního
centra pro atmosférický výzkum National
Center for Atmospheric Research, NCAR).
* V prostoru Atlantského oceánu se počet
hurikánů obou nejvyšších kategorií od poloviny 70. let zvýšil o 56 procent. Navýšení
počtu, intenzity a doby trvání bouří je zřetelné především od roku 1995.
Zde je nárůst počtu tropických cyklón nebezpečné 4. a 5. kategorie podle oceánů:
Oceán
1970-1989 1990-2004
Tichý oceán (východ)
36
49
Tichý oceán (západ)
85
116
Tichý oceán (jihozápad)
10
22
Atlantský oceán (sever)
16
25
Indický oceán (sever)
1
7
Indický oceán (jih)
23
50
CELKEM
171
269
* Období silných hurikánů by mělo trvat asi
deset let. Tento jev se periodicky opakuje
v cyklech trvajících čtyřicet až šedesát let.
V poslední době je tento jev silnější. Vědci se
shodují, že hurikány budou silnější a Katrina, která poničila New Orleans, je pouze
začátek. To vše díky globálnímu oteplování.
Ledovce pevninské
* V rakouských Alpách je celkem 925 ledovců. Nejznámějším z nich je Pasterze pod horou Grossglockner (3798 m). Podle historických záznamů dosáhl Pasterze své největší
velikosti uprostřed 19. století kolem začátku
průmyslové revoluce. Od té doby je na ústupu. V současnosti je kratší o 2,5 kilometru.
* Z celkové rozlohy 1800 kilometrů čtverečních v roce 1800 se do roku 2000 ledovce
v Alpách zmenšily o 750 kilometrů čtverečních. Tempo tání je stále rychlejší. S mizením
trvale zmrzlé půdy se Alpy stávají nestabilní.
Oslabená hornina eroduje, skalní stěny pukají, stále častěji dochází k sesuvům půdy a
bahna. Geologové se domnívají, že ustupující ledovce se mohou stát příčinou vyššího
počtu zemětřesení.
* Ústup pevninských ledovců může také znamenat vážné omezení zdrojů pitné vody. A
sucha mohou rozvrátit ekonomiky nejen rozvojových zemí.
* Ztráta ledové pokrývky Grónska se obecně
odhaduje na 50 km2 za rok, čímž se zvyšuje i
hladina moře.
* Kilimandžáro - od r. 1912 zmizelo z věčně
ledového vrcholku více než 80 % jeho zalednění. Zbytek asi roztaje v následujících 10-20
letech.
* Mount Kenya - Lewisův ledovec se zmenšil
od r. 1963 o 40 %.
* Himaláje - V r. 1998 ustoupil indický ledovec Dokriani Barnak o 20 m a ledovec Gangorti o 30 m. Je možné, že všechny zdejší ledovce roztají do r. 2035.
* Pyreneje - od r. 1980 zmizela zhruba polovina všech ledovců.
* Andy - od r. 1963 se ledová čepička hory
Quelccaya zmenšila o 20 %.
* Alpy - Tělo pravěkého lovce Ötziho, bylo
nalezeno po roztání ledovce. Ledovec zřejmě
taje rychleji, než v uplynulých 5 000 letech.
* Aljaška - Beringův ledovec - největší ledovec Severní Ameriky. Tloušťka ledu se v posledních 50 letech zmenšila o 130 m.
* V Patagonii tají ledovcová pole rychlostí
42 km2 za rok a rychlost se stále zvyšuje.
Arktické ledovce a Antarktida
* Klimatické změny na severní polokouli prý
už překročily kritickou hranici. V Arktidě nastala zřejmě nezvratná fáze oteplování, která
urychlí úbytek polárního ledu a definitivně
naruší stabilitu podnebí. (National Snow
and Ice Data Centre at Colorado University,
NSIDC).
* Tání arktických ledovců je nejvyšší za posledních 10 let. Např. ledovec Larsenberg
roztál o 12 000 km2.
* O všechen svůj led by Arktida mohla podle
aktualizovaných prognóz přijít do roku
2020. Nejpozději do roku 2070.
* Mořský led odráží až 80 procent slunečních
paprsků. Jenomže v důsledku tání přibývá
plocha s tmavším povrchem a ta akumuluje
stále více slunečního tepla. Ledovce proto tají
stále rychleji.
Za daného stavu už zřejmě neexistuje síla,
která by tento proces mohla zastavit.
* To, co se děje za polárním kruhem, bude
mít fatální důsledky pro fungování oceánPokračování na str.6
6
NZ 46/05
AKTUÁLNĚ
Jak hospodaříme ve světě, který nám Bůh svěřil?
Pokračování ze str. 5
ských proudů a světového klimatického systému. Po rozpuštění ledovců se povětrnostní podmínky na celé severní polokouli radikálně změní.
* Po možném roztátí ledu v Grónsku může
stoupnout mořská hladina o 6 až 7 metrů.
Rozsáhlé pobřežní části pevnin zmizí pod
hladinou moře. Mapa světa se změní.
* Západní část Arktidy - probíhá výrazné
oteplení o 4 stupně Celsia za posledních 50
let. Je to 5x rychleji než ostatní části planety.
* Zánik ledovců v Antarktidě, k němuž může
teoreticky dojít, by též znamenal velký nárůst
hladiny moře (o 60 m?).
Kyselé deště (jsou i v ČR)
* Koloběh vody na Zemi společně s průmyslovou činností člověka je příčinou kyselé
atmosférické depozice (kyselých srážek).
* Hrozba okyselení prostředí je stále významným celoplanetárním problémem.
* Snížení pH - má za následek změnu prostředí sladkých tekoucích i stojatých vod.
* Kyselými srážkami ovlivněné půdy negativně ovlivňují životaschopnost stromů v lese
a snižují vitalitu půdních organismů. (U nás
v ČR jsou ohroženy zejména Krušné hory,
Jizerské hory a Krkonoše).
Atmosféra - ozónová díra
* Narušování ozónové vrstvy patří mezi problémy zasahující již celou planetu. V souvislosti s prouděním vzduchu se však projevuje
v různých částech světa a s odlišnou silou.
* Jako část slunečního záření, jemuž je Země
vystavena, proudí ze Slunce též ultrafialové
(UV) záření. Je to záření, jehož kratší vlnové
délky (180-300nm) jsou pro život nebezpečné, ozónová díra umožňuje tomuto záření
dopadat přímo na povrch a ohrožovat způsobením mutací všechny živé organismy - viry i
třeba lidi.
* Vysoké dávky UV záření procházející ozónovou dírou tlumí též fotosyntézu.
* Přízemní ozón může negativně ovlivnit
rychlost růstu stromů. Příčinou změn v růstu
může být právě narušený proces fotosyntézy.
Rostliny ztrácejí schopnost vázat uhlík. Produkují méně živé hmoty, nebo jim naopak
začnou růst nadbytečné kořeny, což vede
k jejich předčasnému stárnutí a zániku.
* K největšímu úbytku ozónu ve stratosféře
dochází již po několik let nad jižním pólem nad Antarktidou. Poslední dobou se začínají
objevovat též v Arktidě. Navíc lokální "ozónové díry" se stále více objevují dočasně též
nad některými hustě obydlenými oblastmi.
* Poslední výzkumy a matematické modely
ukazují, že i při splnění požadavků Montrealského protokolu bude koncentrace ozónu
ubývat ještě i v prvních dvou desetiletích
21. století. Zvýšenou UV radiací budou postiženy nejen polární oblasti, ale i část mírného pásma na severní polokouli.
* V oblasti nad jižním pólem je přibližně na
rozloze asi deseti miliónů kilometrů čtverečních abnormálně snížena koncentrace ozónové vrstvy.
* V posledních letech dávali meteorologové
najevo určitý optimismus ohledně úbytku
ozónu. Měření v globálním měřítku ukázala,
že úbytek ozónu se zpomaluje. Návrat k předindustriální síle ozónové vrstvy by při zachování ekologického trendu nastartovaném
Montrealským protokolem (1987) měl trvat
kolem padesáti let. Fakt, že i tak se ozónová
díra sezóně zvětšuje, koresponduje s varovnými předpověďmi o stupňující se ztrátě stability globálního prostředí - narůstání extrémní povahy meteorologických jevů.
* Ozón ubývá i na severu planety, vrstva nad
Arktidou je o 60 % tenčí, než by měla být.
* V poslední čtvrtině 20. století bylo zjištěno,
že stratosférického ozónu (tedy toho, který je
na svém místě) ubývá a naopak ozónu v troposféře (kde je nebezpečný) přibývá. Koncentrace přízemního ozónu roste od roku
1970 v průměru o 1,2 procenta, stratosférického ozónu naopak ve stejném období ubývá
o 0,6 procenta každým rokem.
* Ve stratosféře se často právě lidstvem produkované CFC - tedy tvrdé freony, vlivem ultrafialového záření rozkládají, takže vzniká
chlor, který likviduje molekuly ozónu. Jediný
atom chloru dokáže zničit více než sto tisíc
ozónových molekul.
Fauna v Arktidě
* V Arktidě lze sledovat nebezpečný pokles
nově narozených mláďat zvířat, jako jsou
lední medvědi, mroži, tuleni, ale i karibu atd.
Hrozí, že kvůli svému pomalému množení
zcela vyhynou v důsledku klimatických změn
a lidské činnosti. Nejenže je ohrožují důsledky klimatických změn, ale ještě jsou tyto
druhy stále loveny kvůli kožešině a jídlu. Například lední medvědy ohrožuje i jinak neškodně se tvářící tání ledovců a ker atd.
Fauna a flora v Amazonii
* V Amazonských pralesech žije kolem 90 %
všech živočišných a také rostlinných druhů
na naší planetě. Všechny tyto druhy jsou
extrémně ohroženy globálními klimatickými
změnami.
* Masivní těžba zdejších pralesů kvůli zisku,
při které dochází k ničení přirozeného pro-
středí všech živých organismů vede tím, že se
stále zmenšuje podíl stromů, které patří mezi
významné pohlcovače CO2 k tomu, že stále
ubývá schopnost těchto pralesů CO2 absorbovat, což přispívá k rychlejšímu globálnímu
oteplování.
* Globální oteplování způsobuje zvýšení teplot a také více sucha v Amazonii a tak Amazonie musí čelit stále častějším ničivým požárům, které opět hubí vše živé.
* Amazonie je celosvětovou bankou účinných látek používaných v medicíně. Ničením
pralesů dochází k nenávratné ztrátě těchto
látek, které může lidstvo později potřebovat.
Pralesy a odlesnění
* Každé 2 sekundy je v pralesech vykácena
lesní plocha o rozloze fotbalového hřiště ročně kolem 10 miliónů hektarů. V Brazílii se
těží ilegálně celých 80 % stromů. Ilegálně se
těží i jinde, třeba v Rusku.
* Za necelých 20 let bylo v Amazonii vykáceno území velikosti Francie (553 086 km2),
tedy 7x více, než je celá ČR.
* 80 % původních pralesů již bylo vykáceno.
Zdravotní dopady na člověka
Kyselé deště
* Spolu s dalšími znečištěninami v ovzduší
(prach, oxid uhelnatý) přispívají oxidy dusíku a oxid siřičitý, uvolňované lidskou činností (a způsobující kyselé deště), ke zdravotním
potížím obyvatel měst a průmyslových aglomerací (u nás Praha, Severní Čechy, Ostravsko) - zvýšený výskyt dýchacích potíží a dokonce i zvýšená úmrtnost byla mnohokráte
prokázána při historických epizodách smogu (v Londýně, Německu, Belgii, USA i
v ČR).
Ozónová díra
* Dávky UV záření, významné pro razantní
zvýšení výskytu rakoviny kůže, mohou dle
modelů zasáhnout středozemí a jižnější části
Evropy za 10 -30 let. Ve Velké Británii a Irsku
až za 30 -50 let. S výjimkou většiny území
Ruska, Indie, Číny, Japonska a Koreje, kde se
toto zvýšení rizika rakoviny kůže může projevit nejdříve za 40 -100 let (nedojde-li k očekávanému snížení koncentrace látek ničících
ozón). Pro většinu oblastí rozvinutého světa
(USA, Kanadu a Střední Ameriku) jsou odhady okolo 30 let. Vyšší riziko bude přímo
úměrné přímé expozici slunečnímu záření za
bezmračných dnů a nadmořské výšce.
Připravil:
Jaroslav Jirušek
(dokončení příště)
NZ 46/05
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
Henoch aneb Principy
Pokusím se být vtipný a řeknu větu: "Z principu nemám rád slovo princip." Domnívám
se, že u mých milovaných sourozenců z většiny, ne-li ze všech církví, které se snaží
"vytvořit VĚROUKU", což je dobré snažení
a nutné, slovo princip (způsob, zásada,
metoda, norma, zákon atd.) dochází k určitému "profilování" křesťanova života.
Udělám-li tohle, stane se toto, neudělám-li
něco, má to tento dopad. Watchman Nee
kdysi napsal o dvou stromech v ráji (také se
dá říci paradoxně principech) o stromu poznání dobrého a zlého a stromu života. Asi
to také znáte. Podle stromu poznání dobrého a zlého, neboli nějakého vodítka, principu postupuji tak, jak mi velí můj rozum,
předchozí duchovní zkušenost, volba, zdali
je to v dané chvíli dobré nebo zlé. A Nee tam
píše o stromu života, neboli o našem vnitřním vnímání Ducha svatého. A to může být
zcela proti logice věcí. Viz verš "nejsou myšlení má jako myšlení vaše, praví Hospodin".
Co chci říci? Chození s Bohem (což je onen
vnitřní život / strom života), je často proti
všem argumentům, principům, zkušenostem, a dokonce se zdá být "méně duchovní"
a také - pro někoho svévolné. Podotýkám,
že to sám neumím. Učím se to. Pán mi maličko, maličko odkrývá závoj CO VLASTNĚ CHCE ON. Poslušnost. Od slova - slyšet. Koho? Jeho samotného. A tam v onom
bodě se najednou vše vymyká dostupným
zkušenostem, prožitkům, někdy jdeš proti
proudu vlastních bratří (církve), někdy jdeš
sám proti sobě, jdeš prostě po vodě...
Pochopitelně se začínáš jako Petr topit, ale
ten příběh v Písmu není o tom, že to nemáme dělat, ale že máme věřit (a znovu /chceli Bůh) po té vodě jít... Církev se celé dějiny
snaží vytvořit věrouku. Správné snažení.
Jako v autoškole musíme "nabiflovat"
spoustu norem jízdy a dopravních předpisů, ujet spoustu tréninkových hodin, .... po
desítkách let jezdíme bez přemýšlení, automaticky. Ale tohle přirovnání kulhá. Já tím
se chci vyslovit k věrouce. (A věrouka, řády
církve jsou nutné, pozor, o tom nepíši...)
Je nutná, nosná, důležitá. Na fakultě jsme
Známe z historie?
kým zpravodajským důstojníkem v Turecku
a opět poskytoval významné služby čs.
zahraničnímu odboji. Roku 1945 se vrátil do
Československa. Po únoru 1948 nemohlo asi
v jeho osudech nastat nic jiného, než co se
stalo. Vždyť se jednalo o českého vlastence,
pracovníka odboje za obou světových válek,
amerického podnikatele, osobnost s rozsáhlými zahraničními styky, a ještě k tomu navíc
o sociálního demokrata. A tak byl 12. června
1950 Voska zatčen Státní bezpečností. Jeho
minulé kontakty s komunisty byly mimo jiné
zneužity i v konstrukci příprav obvinění
bývalého krajského tajemníka KSČ v Brně
Otto Šlinga, roku 1952 odsouzeného k trestu
smrti v procesu s R. Slánským. Voska sám
byl na základě vykonstruovaných obvinění
vězněn až do roku 1960. Krátce před smrtí
byl z vězení jako těžce nemocný propuštěn.
Emanuel Viktor Voska
Mladý Emanuel Viktor Voska se roku 1894
vystěhoval do USA, kde se stal úspěšným
podnikatelem. Výrazně se zapsal do historie
českého krajanského hnutí - založil první
českou sociálnědemokratickou sekci v USA,
pracoval v Dělnickém Sokole a Volné myšlence. Roku 1902 se seznámil s T. G. Masarykem a za 1. světové války úzce spolupracoval
s jeho zahraniční akcí, zejména při jeho spojení s domácí Maffií. Mezi světovými válkami
žil v Československu, kde zastupoval americký průmyslový koncern. Roku 1919 spolupracoval s A. Masarykovou při založení Československého červeného kříže. Byl výraznou osobností v Československé sociálnědemokratické straně dělnické. Ve 30. letech
organizoval pomoc antifašistickým emigrantům z Německa i Rakouska, v době
občanské války ve Španělsku byl předsedou
Výboru na pomoc demokratickému Španělsku. Jako autor řady politických spisů a brožur patřil k předním českým antifašistům a
odpůrcům totalitních režimů, které tehdy
Československo obklopovaly.
Po okupaci zbytku ČSR nacisty byl Voska už
16. března 1939 nakrátko zatčen nacisty. Po
propuštění se mu podařilo v červnu 1939
odejet do USA. V letech 1941-45 byl americ-
Johannes Kepler
Jeden ze zakladatelů moderní astronomie
pocházel ze zchudlé švábské šlechtické rodiny. Jeho otcem byl námezdní voják, ale
mladý Kepler se otci příliš nepodobal. Předčasně narozen byl slabý a náchylný k nemocem. Zprvu pomýšlel na teologickou dráhu,
ale Tübingenská universita, kde studoval, jej
pro jeho matematické nadání doporučila
gymnáziu ve Štýrském Hradci za profesora
matematiky, kde působil až do roku 1600.
Musel odejít, protože odmítl přestoupit ke
7
měli dogmatiku a tam ty principy, nosné
sloupy křesťanství, musí stát. Trojice, christologie, soteriologie, učení o Duchu svatém-pneumatologie... Ale sebelepší učení o
Duchu nikdy nenahradí "ruah", který vane
kam chce... Mnoho věcí a situací prostě
DNES neřeším. Chci jenom slyšet Boží hlas
a být veden Duchem v maličkostech, všedním dni, pracovních záležitostech, službě,
pastoraci, atd. V učení se chodit s Bohem TAM NELZE NĚCO ŘEŠIT. Tam nelze ani
mít představu o budoucnosti...
Prostě Písmo není především doktrína,
princip, dogma, zkušenost, Bible je sepsaný
soubor příběhů lidí chodících s Bohem.
Zdá se vám ta věta? Ano, ona neobsahuje
PLNOST Božího slova, ale nejvýstižněji
vypovídá o Písmu. A my křesťané, protože
potřebujeme místo "nejistého" chození s Bohem, tedy obrazně po vodě, mít SVÉ
JISTOTY, hledáme PRINCIPY.
Jenže začít chodit s Bohem jako Henoch je
úplně jiný svět... A tam ještě nejsme a kdo ví,
zda někteří budeme.
Promiňte mi tuto úvahu, možná už někoho
osloví... Možná ne. Mít pevnou půdu pod
nohama je přece tak důležité...
Petr Mečkovský, Třebíč
katolictví. Na pozvání císaře Rudolfa II. a
astronoma Tychona Brahe odešel do Prahy.
Stal se Tychonovým pomocníkem a po jeho
smrti v roce 1601 i jeho nástupcem jako
"císařský matematik" a dvorní astronom.
Léta strávená v rudolfínské Praze byla vrcholem Keplerova vědeckého života. Na základě
studia Tychonových přesných pozorování
vydal roku 1609 dílo Astronomia nova (Nová
astronomie), ve kterém prohluboval Koperníkovu heliocentrickou teorii. Tímto spisem
prolomil astronomické dogma, tradující se
již od antiky, že všechny pohyby nebeských
těles se musí dít po kružnicích. Kepler v Nové
astronomii formuloval základy prvních dvou
zákonů, nazvaných později jeho jménem: 1.
Planety se pohybují po elipsách, v jejichž
jednom ohnisku je Slunce. 2. Plochy opsané průvodičem planety za stejný čas jsou
stejné. Jakkoli léta Keplerova pobytu
v Praze byla vědecky plodná, jen málo
řešila astronomův celoživotní problém nedostatek prostředků. Císař platil málo a
Keplerovi nezbylo než si přivydělávat zhotovováním horoskopů, ačkoli astrologií
hluboce pohrdal. Po smrti Rudolfa II. v roce 1612 Kepler přesídlil do Lince, kde
působil na stavovském gymnáziu. Tam
formuloval svůj třetí zákon: "Dvojmocniny oběžných dob planet jsou v témže poměru jako trojmocniny velkých poloos
jejich drah."
(red)
8
Kalendarium - listopad
14. 11. 1915 - Český komitét zahraniční
(vznikl koncem října t. r. jako první politický orgán zahraničního odboje) vydal
z Masarykova podnětu (v září se přestěhoval do Londýna, když předal vedení odboje ve Francii E. Benešovi a M. R. Štefánikovi a ve Švýcarsku L. Sychravovi) v Paříži provolání, podepsané 11 představiteli
krajanských spolků v USA, Rusku, Velké
Británii a Francii a také T. G. Masarykem
a J. Dürichem, kterým byl de facto vyhlášen Rakousko-Uhersku boj. Jádrem provolání byla teze o neschopnosti vnitřní
transformace monarchie a z toho vyplývající závěr na rozchod s ní.
14. 11. 1935 - Prezident T. G. Masaryk (ve
svých 85 letech) oznámil úmysl abdikovat
na svůj úřad. Za nástupce doporučil E.
Beneše. Proti této kandidatuře se postavila agrární strana (předsedou byl 19. listopadu t. r. zvolen R. Beran) a navrhla vlastního kandidáta B. Němce. V průběhu
předvolebních bojů nabídl Hodža 11. prosince demisi vlády. Agrárníci zorganizovali tzv. prosincový blok.
14. 11. 1875 - Narodil se v Kutné Hoře
Emanuel Viktor Voska (+ 1. 4. 1960 v Praze) - českoamerický podnikatel, zpravodajec, sociálnědemokratický politik, novinář a publicista - viz i str. 7.
15. 11. 1630 - Zemřel v Řezně Johannes
Kepler (* 27. 12. 1571 ve Weilu v Německo) - německý matematik, astronom a
astrolog - viz i str. 7.
15. 11. 1670 - V Amsterodamu zemřel
Jan Amos Komenský (Comenius Moravus) (*28. 3. 1592 v Nivnici) - poslední
biskup Jednoty bratrské. Pochován byl
22. listopadu t. r. v Naardenu (východně
od Amsterodamu) u bývalého kostelíku
valonské církve.
15. 11. 1915 - Moravský místodržitel
Bleyleben vystoupil proti českému odbojovému hnutí.
15. 11. 1925 - Konaly se parlamentní volby. Jako nejsilnější strana vyšla z voleb
Republikánská strana zemědělského a
malorolnického lidu (13,7 %), na druhém
místě skončila KSČ (13,2 %) a třetí stranou v pořadí se stala lidová strana (9,7 %).
Teprve na čtvrtém místě skončila v roce
1920 nejsilnější strana - sociální demokracie (8,9 %) a těsně za ní druhá z tzv.
socialistických stran - Československá
socialistická strana (8,6 %).
15. 11. 1945 - Sovětská vojska (původní
počet 165 tisíc se snížil na 65 tisíc) začala
opouštět Československo. Americká vojska se začala stahovat 5 dnů nato.
Z CÍRKVE
16. 11. 1810 - Narodil se v Praze Karel
Hynek Mácha (+ 6. 11. 1836 v Litoměřicích) - básník, zakladatel moderní české
poezie, nejvýznamnější představitel českého romantismu.
16. 11. 1900 - Narodila se v Olomouci
Eliška Junková (+ 5. 1. 1994 v Praze) automobilová závodnice.
16. - 22. 11. 1905 - Moravský zemský
sněm přijal čtyři zákonné osnovy, jež
představovaly kompromisní dohodu česko-německou (národnostní smír) na Moravě. Tzv. moravský pakt, jak se dohodě
začalo říkat, znamenal v podstatě národnostní rozdělení země (volebních katastrů, rozdělení školství, přičemž se zakazovala žákům návštěva těch škol, jejichž
jazyk byl pro ně nesrozumitelný). Došlo
k reformě volebního řádu do zemského
sněmu: zůstal zachován kuriový systém,
ale byla zavedena 4. všeobecná volební
kurie (podle vzoru volebního zákona do
říšské rady). Celkový počet poslanců zemského sněmu byl zvýšen na 151 (dosud
100), z toho byli dva virilisté. Došlo rovněž k dohodě o národnostním rozdělení
mandátů (čeští poslanci získali většinu na
sněmu). Císař reformní návrhy potvrdil
27. listopadu t. r.
16. 11. 1990 - Federální shromáždění
schválilo zákony o navrácení majetku
KSČ a SSM lidu ČSFR, zákon o uprchlících a zákon o mimosoudních rehabilitacích.
17. 11. 1490 - Maxmilián Habsburský
dobyl Stoličný Bělehrad a král Vladislav
byl donucen se vzdát vlády v rakouských
zemích.
17. 11. 1620 - "Správcem" Čech (místodržícím) byl jmenován Karel z Lichtenštejna (do té doby vládl v Čechách Maxmilián Bavorský).
17. 11. 1805 - První předvoj francouzského vojska překročil moravské hranice u
Mikulova, jiný u Znojma. O dva dny
později dorazili Francouzi do Brna.
17. - 18. 11. 1965 - Na plenární schůzi
ÚRO vyvrcholil konflikt ve vedení odborů
v otázce úlohy odborových organizací a
závodních rad v souvislosti s ekonomickou reformou. Spor se vyhrotil mezi předsedou odborů F. Zupkou a předsedy několika odborových svazů s komunistickým
vedením. Předseda Zupka rezignoval,
neposlušné předsedy postupně oddělení
NZ 46/05
ÚV KSČ odstavilo a do čela odborů byl
postaven M. Pastyřík.
17. - 18. 11. 1990 - Do Prahy zavítal (poprvé v historii) americký prezident v osobě G. Bushe st.
19. 11. 1580 - Zemřel v Praze Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventina (* asi
1511 v Rožďalovicích) - český tiskař a nakladatel.
19. 11. 1825 - Zemřel ve Vídni Jan Václav Hugo Voříšek (* 11. 5. 1791 ve Vamberku) - hudební skladatel, varhaník a
klavírista.
19. 11. 1875 - Narodil se v Lužci Miloš
Jiránek (+ 2. 11. 1911 v Praze) - malíř,
spisovatel, literární kritik.
Polovina listopadu 1490 - V Brandýse
nad Orlicí proběhla synoda Jednoty bratrské, na níž byly přijaty nové zásady pro její
členy: upustila od zásady dobrovolné chudoby členů jednoty, umožňovala jim zastávat úřady (jako například úřad konšela
či rychtáře) a otevřela se ke vstupu do jednoty pro šlechtice i měšťany. Toto ustanovení bylo roku 1494 potvrzeno i na synodě
v Rychnově nad Kněžnou a o dva roky
později i v Chlumci nad Cidlinou, kde tzv.
úzká rada byla obsazena "mladými" (zastánci změn a nového pokrokového
směru v čele s Lukášem Pražským).
(red)
Nabídka
Blíží se Vánoce a tak je čas uvažovat o dárcích. Nabízím jako dárek koncert vánočních písní a koled ve vašem sboru.
Zazní písničky Luboše Svobody, Jana
Kysely a pochopitelně klasické koledy.
Koncert bude proveden zdarma, pouze za
úhradu cestovních nákladů.
Připravte se na veselé Vánoce.
Bližší informace na tel.: 607 250 070,
nebo e-mail: [email protected]
(jk)
Studentské bohoslužby
Zveme všechny na studentské bohoslužby, které se konají od 19 h v Bohoslovecké
koleji dr. K. Farského v Dejvicích.
Slouží:
* 9. listopadu Jan Rohlíček a Mgr. František Brynych
* 16. listopadu Phanuel Osweto a Mgr.
Lumír Čmerda.
(hr)
NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské
Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2
Šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček
http://www.cirkev-online.cz
redaktoři: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, tel.: 242441598, e-mail: [email protected]
Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské

Podobné dokumenty

Vrah v černém baretu s hvězdičkou na šišato

Vrah v černém baretu s hvězdičkou na šišato Kolumbie. Jelikoţ její angličtina byla asi tak dobrá, jak moje španělština, moc jsme si nepopovídali. Všechna španělská slovíčka se mi vybavila aţ druhý den. Nicméně, kdyţ jsem se zmínil o socialis...

Více

Září - Židovská liberální unie

Září - Židovská liberální unie v konkurenci získávaly nové členy. Kdo chce zůstat sekulární, má pořád na vybranou, zda být sekulárně ortodoxní, sekulárně konzervativní, nebo sekulárně reformní, podle toho, která parta je mu míň ...

Více

Výukový proces - Modulární přístup v počátečním vzdělávání učitelů

Výukový proces - Modulární přístup v počátečním vzdělávání učitelů učitelem projektovaný model jeho činnosti, který se realizuje interakcí učitel - žák, při níž dochází k osvojení učiva žákem a dosažení výchovně vzdělávacích cílů. Existuje jistý rozdíl mezi metodo...

Více

Migrace a média

Migrace a média přece vidíme všude v televizi. Tak to tedy trošku opepříme, ať se nám tento článek lépe čte. Umístíme naši rodinu někam, kde žijí podivní lidé s podivnými zvyky, kteří dělají všechno jinak než člen...

Více