Zpravodaj obce Tisá č. 3/2014

O B C E
T I S Á
2 0 . R O Č NÍK • 3 . Č Í S L O 2 0 1 4 • ZDARMA
NOC KOSTELŮ
Jak to bylo s Cihlákem
4
Od skály ke skále
aneb jak se žije
250 metrů pod zemí
7
Ze života
fotbalové
přípravky
12
3
SEDMÉ TISKÉ LÉTOHRY
Je to k nevíře, jak ten čas rychle letí. Sedmý
ročník tiských Létoher už je za námi. A můžeme
říci, že úspěšně. Potvrdilo se nám, že sedmička
nejspíš opravdu nosí štěstí. Letošní ročník byl
i přes všechny „porodní bolesti“ velice povedený. Největší výhrou nejen závodníků, ale hlavně
pořadatelů bylo počasí, neboť to je vždy sázkou
do loterie a za celou krátkou historii nám málokdy přálo. Ačkoli jsme se snažili datum her
všemožně přesouvat, příroda s námi špásovala,
jak se jí zachtělo. Letos jsme příliš nespekulovali,
nebylo těžké určit datum, protože v Tisé a okolí
už je v současnosti tolik akcí, že jsme prostě jen
byli nuceni využít jediný volný víkend v červnu.
Vše opět proběhlo v úžasné, přátelské a kamarádské atmosféře a to ke sportu a zábavě patří.
Snad poprvé za sedm let jsme ještě o půlnoci
tančili v tílkách, lezení ve skalách se povedlo všem dokončit a cyklisté nemuseli bloudit
v bouři po lese. Rozhodčí odhodili péřovky,
a dokonce vytáhli opalovací krémy. Děti si užily úžasných vodních atrakcí, které jsme zajistili
na poslední chvíli, a noční ohňostroj mohli
všichni shlédnout bez deštníků.
Ve své euforii ale nesmím zapomenout
na ty, bez kterých by se Létohry vůbec nemohly
uskutečnit. Těmi nenahraditelnými jsou hlavně
závodníci, jichž letos přijelo 140, čili 28 týmů.
Všichni se „prali“ statečně a v duchu fair play.
Samozřejmě došlo i na drobná zranění, ale
tomu se nelze vyhnout. Celý den jsme sledovali
průběžné výsledky a ty byly tak vyrovnané, že
před poslední disciplínou, kterou byla cyklistika, nebylo rozhodnuto o stupních vítězů. Právě
cyklistické kritérium rozhodlo o vítězi. Tím se
stalo družstvo, které obhájilo loňské prvenství,
a to konkrétně Štafetový kolík, na druhém místě
se umístil tým s názvem Housky I a třetí místo
obsadili sympaťáci z Ústí Sexy guru. Ovšem to
neznamená, že by členové ostatních týmů byli
slabší. Ba naopak, někteří překročili své osobní
hranice možností.
Jako každý rok patří veliký dík všem rozhodčím a organizátorům, kteří ochotně pomohli
s přípravami a průběhem celé akce. Možná budete překvapeni, ale lidí, kteří přidali ruku k dílu,
je něco kolem šedesáti. Děkujeme Spartaku
Tisá, restauraci Na kovárně a ZŠ Tisá za zapůj-
16
čení sportovišť, obecnímu úřadu v Tisé nejen
za finanční podporu a všem ostatním sponzorům, kteří jakkoli pomohli k uskutečnění této
sportovně-kulturně-společenské akce. Jejich
seznam je uveden na internetových stránkách
www.Letohry.cz.
Závěrem děkujeme také Vám všem, kteří jste
přišli, a doufejte s námi, že příští rok nám budou
okolnosti (hlavně počasí) znovu tak nakloněny
jako letos.
SAS L.W.
Vážení čtenáři!
Chtěl bych Vám popřát krásné léto a úžasnou dovolenou. Tento úvodník píšu za slunečného dne, a doufám, že celé léto bude
zalité sluncem a jen po nocích bude zahrádky
svlažovat osvěžující déšť. Toto číslo Zpravodaje
je opět nabité zajímavým čtením, které Vám
snad zpestří letní lenošení. V uplynulém období se stalo velké množství zajímavých událostí.
Zastupitelé schválili rozvojový plán obce a vě-
řím, že i když bylo při jeho závěrečném projednání přítomno pouze deset lidí, bude použit
ku prospěchu celé obce. Obec získala Modrou
stuhu za společenský život, což je ocenění, které mě obzvlášť potěšilo. Podařilo se také získat
dotaci na zateplení obecního úřadu, takže
ačkoliv podle sdružení EPS není v Česku zatepleno přes 145 mil. m2 obvodových stěn, Tisá
z toho čísla zase trochu ukousne. O Létohrách
jste si již nejspíše přečetli na první straně a já
Vás již nebudu zdržovat dalšími zbytečnými
řádky. I když přeci jen mi to nedá a chtěl bych
poprosit podnikatele a šikuly, kteří mají co nabídnout svým spoluobčanům, aby se přihlásili
na naši adresu [email protected] a my
je ZDARMA zařadíme do seznamu místních
firem a řemesel, který bychom rádi ve Zpravodaji pravidelně uveřejňovali. Na podzim nás
také čekají komunální volby a příští číslo bude
i trochu volební. Rádi bychom všem kandidujícím stranám poskytli prostor k tomu, aby své
spoluobčany seznámily se svým programem
a cíli pro budoucnost. Věřím, že každé straně
k tomu bude stačit prostor jedné normostrany
(1800 znaků i s mezerami) a jedné fotografie.
Příjemné čtení Vám přeje
Petr Bureš
Den dětí bez rodičů
Letos jsme připravili pro děti výlet do středověké vesničky Ostrá a do dětského ráje
Mirakulum v Milovicích. Jak se tam dětem líbilo, určitě víte. Za nás můžeme jen říci, že
tak hodné děti jsme už hodně dlouho neměli. Výlet byl prima, děti byly úžasné a počasí na jedničku.
Touto cestou chceme poděkovat za děti všem sponzorům, kteří posílají na konto
dětí příspěvky, a tím umožní takové výlety uskutečnit.
Za všechny děti děkuje Kv obce Tisá
Informace pro děti
Na sobotu 30. 8. 2014 je připravována akce
ROZLOUČENÍ S PRÁZDNINAMI VE SKALÁCH.
Vše podstatné se dozvíte v srpnu na plakátech.
ANENSKÁ POUŤ V TISÉ
SOBOTA 26. ČERVENCE 2014
Program:
9.00 Zahájení pouti starostou obce Tisá
9.45 Divadlo Krabice Teplice
10.30 SVATOANENSKÁ POUTNÍ MŠE SVATÁ
při mši zazpívá Pěvecký sbor Tisá
12.30 Skupina historického šermu Garde
13.30 Divadlo Krabice Teplice
15.00 Skupina historického šermu Garde
16.00 Hudební skupina Albis Jazz Band
V průběhu celého dne:
• Informace o obci Tisá lze získat ve dvou expozicích – „Historická projekce obce Tisá“ a „Výstava na provázku“.
• Skupina historického šermu Garde postaví dobové stany, předvede dobovou kuchyň a uspořádá výstavu zbraní.
• Celý den budou pro návštěvníky k dispozici stánky s ukázkami řemeslné výroby, s nevšedním a zajímavým zbožím.
Celá akce bude doprovázena živou hudbou v podání Jana Macháčka. A samozřejmě nebudou chybět ani stánky s různým občerstvením.
Těšíme se, že také zavítáte na Anenskou pouť v naší obci.
2
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Informace z obce
Tisá je ověnčena Modrou stuhou
Naše obec se přihlásila do soutěže „Vesnice
roku“ a hned napoprvé bude ověnčena stuhou.
Letos v Ústeckém kraji soutěžilo 31 obcí a Tisé
bylo uděleno ocenění „Modrá stuha – za společenský život“ spojené s finanční odměnou
125 tis. Kč.
Významnou roli v udělení ocenění sehrála
přesvědčivá prezentace společenského života
v naší obci, kterého se účastní nejen radnice, ale
i škola, spolky a jednotliví občané. Při prezentaci byla obec zastoupena kromě vedení radnice
předsedkyní kulturního výboru paní Salabovou,
ředitelem školy p. Zibnerem, za spolky panem
Kratochvílem, za Skaláček panem Ritschelem,
za dobrovolné hasiče panem Šperlem a kronikářkou paní Žákovskou.
Ve dvou hodinách, které byly naší obci vyčleněny k prezentaci, jsme všichni společně oslovili
komisi takovým způsobem, že nám, přestože jsme
v soutěži úplným nováčkem, udělila„Modrou stuhu
za nejlepší společenský život“. Děkuji každému, kdo
se podílel na prezentaci, ale zejména všem, kteří
organizují společenské a sportovní akce a účastní se
jich. Ale i Vám, kteří upravujete své okolí, zahrady
a domy, a vytváříte tak z Tisé obec, která dokáže
zaujmout. Je to úspěch všech Tisáků, k němuž každému z Vás srdečně blahopřeji.
Rozvojový program je schválen
Na veřejném projednání dne 25.6. byly občanům představeny závěrečné výstupy: Návrhová
část – Vize, cíle, projektové záměry a Realizační
část s akčním plánem. Bylo konstatováno, že
zpracování rozvojového programu trvalo téměř
rok a aktivně se do něj zapojilo, mimo průzkum
a veřejná projednání, téměř sto občanů. (V řídící
skupině, diskuzních fórech a pracovních skupinách.) To se odrazilo ve vysoké kvalitě výstupů,
což potvrdil i zpracovatel – SPF Group. Nezazněly
žádné námitky, ani nesouhlasné připomínky,
a Rozvojový program byl tedy předložen zastupitelům ke schválení na zasedání dne 30. 6. Usnesením č. 337/2014 byl, v souladu s ustanovením
§ 84 odst. 2a) zákona o obcích, Rozvojový program obce Tisá schválen osmi hlasy z devíti.
Děkuji zastupitelům za přijetí tohoto významného koncepčního dokumentu, děkuji společnosti
SPF Group za profesionální přístup a zpracování,
ale hlavně děkuji všem, kteří se do tvorby dokumentu zapojili, a přispěli tak k výhledu budoucnosti naší Tisé.
Zastupitelé schválili hospodaření obce
za rok 2013.
Zastupitelé projednali zprávu nezávislého
auditora o výsledku hospodaření obce Tisá
s výrokem „bez výhrad“. Na svém zasedání dne
30. 6. schválili závěrečný účet a hospodaření obce
k 31. 12. 2013, společně s účetní závěrkou. Předseda finančního výboru poděkoval při té příležitosti účetní paní Komové za perfektní přípravu
a kvalitní spolupráci s auditorem, která není v obcích naší velikosti zcela běžná.
Rád se k poděkování připojuji.
starosta
Sbor dobrovolných hasičů Tisá
Děkujeme všem za hojnou účast na našich akcích, budeme se snažit, abychom vás i v příštím roce přilákali
a pobavili. Děkuji členům i našim spolupracovníkům – nečlenům SDH a kulturnímu výboru obce, bez jejichž
pomoci bychom nemohli tyto akce pořádat. Dovolte, abych vám za naše sdružení popřála bezva prožité
prázdniny plné slunce, pohody a nezapomenutelných zážitků.
„Kak u nas v Jivrópě“
Mám v úmyslu do Tisé pozvat opět LiStOVáNí s.r.o., ale vybrat aktuální knihu z tolika titulů
je pro mě oříšek. I když nedávno, před volbami
do EP, jsem ho snad rozlouskla na zasedání zastupitelstva obce. V různém, po pozvánce k volbám, jeden ZASTUPITEL pronesl asi VTIP, jelikož
se smáli i někteří s ním za stolem… „tyhle volby
nejsou pro NÁS důležité“. Vtip, nebo kvíz? Nejsou
důležité pro koho:
a) pro „nás“ občany???
b) pro „ naši“ obec???
c) pro „ nás“ zastupitele???
Jasně, už to mám (bohužel ne odpověď).
Měla by to být kniha Markéty Hejkalové v po-
dání Alana Novotného a Lukáše Hejlíka, U nás
v Evropě…na obědě u evropských rodin. To je
má volba, VTIPná KUCHAŘská show s báječnou
vůní linoucí se z improvizované kuchyně. Hm,
tak to pozvání lze zrealizovat možná až koncem
roku, po dalších (ne) důležitých volbách. Pro mě
osobně výhoda volby je důležitá a jsem opravdu
ráda, že již 25 let nežiji pouze v KOMUNISTICKÉM
východním bloku Evropy, kde volby opravdu nebyly důležité.
P. S. Pro koho nejsou volby do EP důležité, se
ale nikde nedočtete, protože prý není povinností
na ZO zapisovat vše. TEDY POPŘEMÝŠLEJME
SPOLU. V. Králová
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
3
Aktuálně z Petrovic
aneb ptáme se našich zastupitelů
V sousedních Petrovicích právě dochází k projednávání dvou celkem významných investičních
záměrů.
Prvním z nich je změna územního plánu
za účelem výstavby 24 větrných elektráren severně od dálnice D8 v katastru Krásný Les a Petrovice
(okolí Špičáku blízko hranice se SRN). Připomínky k návrhu územního plánu lze uplatnit do 21. července. Občané Tisé byli o této skutečnosti
informováni prostřednictvím veřejné vyhlášky
obce Petrovice, zveřejněné dne 20. června.
10. června bylo ukončeno zjišťovací řízení
k vlivu druhého projektu Truck centrum Krásný les
na životní prostředí. Záměrem je jižně od sjezdu
z dálnice D8 vybudovat čerpací stanici pohonných
hmot, parkovací plochu pro 150 nákladních automobilů s návěsem a čtyři skladovací haly. To vše
na celkové ploše cca 160 tis. m2, která odpovídá
Noc kostelů
ploše 40 fotbalových hřišť. Uvedená investice by
měla být z 5 % (cca 8000 m2) realizovaná na ploše určené pro lesní porosty či výsadbu lesa.
Obec Petrovice v podstatě podporuje oba projekty. V případě prvního navrhuje změnu územního plánu formou vyhlášky, v případě druhého
neuplatňuje žádné připomínky ke vlivu na životní
prostředí, ani nepovažuje za nutné tento záměr
dále projednávat podle příslušného zákona o po-
suzování vlivu na životní prostředí č. 100/2001 Sb.
Aktivita je na samotných občanech a neziskových
organizacích.
Souhlasíte s umístěním 24 větrných elektráren
a plánovanou výstavbou Truck centra? Měla by se
obec Tisá nějak angažovat v připomínkovém či
zjišťovacím řízení k těmto projektům?
Vašek Fuchs
Platba za svoz
komunálního
odpadu
Vážení občané,
přijďte si již nyní zaplatit do kanceláře Obecního úřadu Tisá platbu
za svoz komunálního odpadu
na II. pololetí 2014
splatnost do 30. 9. 2014
Dne 23. 5. 2014 jsme se zapojili do Noci kostelů. Kostel svaté
Anny byl otevřen od 18 do 22 hodin. Skvěle zazpíval Pěvecký sbor
Tisá. Rodina Husákova z Petrovic
opět potvrdila svým zpěvem, že
jim to ladí doma i venku. Moc
děkujeme. Návštěvnost byla velká, celkem kostel navštívilo 130
poutníků, kteří si přišli poslechnout skvělou hudbu a prohlédnout náš kostel.
4
Anna Salabová
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Na požádání Vám bude na tel. č.:
475 222 439 sdělena částka
a variabilní symbol pro případnou
bezhotovostní platbu.
(Pozn.: Pokud nebyl měněn svoz,
částka i variabilní symbol
jsou shodné s platbou
za I. pololetí 2014.)
Slovo s Pavlem Bláhou
Nemáš problém s minulostí
KSČM?
Pavel Bláha
V Tisé žije od narození, zastupitelem je
od roku 2006 (Sdružení nezávislých kandidátů), znovuzvolen v roce 2010 (KSČM).
Téměř 20 let pracuje jako šéfkuchař
na Turistické chatě, kromě vaření, rodiny
a psa má rád hudbu.
Jak ses dostal k tomu být
zastupitelem?
Poprvé mne to začalo zajímat asi před
deseti lety, kdy se mi doneslo, co se na zastupitelstvu všechno děje, jak se podávají trestní
oznámení, jak se hlasuje pět proti čtyřem a jak
se jednání protahují na několikahodinová
zasedání. Tohle nebylo normální. V zastupitelstvu seděli mnohdy lidé, které tady ani
místní neznali, lidé, kteří tady nebydleli. Byla
to taková divná doba a mě bylo okolo třiceti.
Řekl jsem si, že by mne to zajímalo, a začal
jsem chodit na zastupitelstva. Chtěl jsem mít
vliv na to, co se tady děje, co se tady bude dít,
popřípadě co by se tady dít nemělo.
Před osmi lety jsi kandidoval
za ODS, před čtyřmi lety jsi
kandidoval za KSČM. Proč ta
změna?
Před osmi lety mne oslovila spřízněná skupina kolem ODS. Přiznám se, že jsem spíše levičák, i když otevřenej levičák. Tenkrát tady byla
myšlenka, že vytvoříme kandidátku nezávislých
s podporou ODS. ODS sestavila kandidátku a řekla mi, že mě tam dají a že se za mne všechno vyřídí. Nicméně po nějakém měsíci mi bylo řečeno,
že si musím sehnat podpisy mezi občany sám,
že musím přímo komunikovat s ministerstvem
a tak dále… už to skoro všechno šlo do kytek,
ale já jsem si řekl, že to dokončím. Oběhl jsem si
obec a sehnal potřebný počet podpisů a šel jsem
do voleb jako nezávislý kandidát. Nakonec jsem
byl zvolen do zastupitelstva. Nebylo to úplně
snadné volební období, ale fungovalo to.
Protože mám okolo sebe kamarády, kteří jsou
členy KSČM, byl jsem oslovený před čtyřmi lety
znovu, abych se přidal na kandidátku KSČM.
Řekl jsem jim, že tam klidně půjdu, nic proti
komunistům nemám, ale nebudu nikam vstupovat a nic podepisovat, chci tam zůstat jako
nestraník. Tak jsme se dohodli.
S minulostí tady má problém asi každý, ale
když vidíš, co se dneska děje za lumpárny, tak třeba za dvacet let bude mít někdo problém se současností. Nechci zlehčovat, co se dělo. Na druhou
stranu mne zaráží, když člověk slyší, jak dvacetiletí
lidé úplně arogantně odmítají něco, s čím neměli
žádnou zkušenost. Já si myslím, že bychom měli
jít dopředu, do parlamentu se komunisté dostali,
tak by se měli respektovat jako strana.
Teď to zní, jako by KSČ nikdy
neexistovala, přitom se negativně podepsala na osudech
milionů lidí, není tomu tak?
Určitě to nechci zlehčovat a někoho omlouvat.
Já jenom žiju tady a teď. Když se někdo nechce
se mnou bavit jenom kvůli tomu, že kandiduju
za komunisty, tak je to jeho problém. Já sám
nemám problém se bavit s ostatními bez ohledu
na jejich politickou příslušnost. Sám si naopak vážím lidí, kteří dnes v zastupitelstvu jsou. Tak tomu
bylo i předtím, bylo mi jedno, za jakou stranu tam
jsou. Já osobně si vážím starosty, přestože přišel
s TOP09 jako člověk, kterého nikdo včetně mne
předtím neznal. Oslovil mně tím, že umí mluvit
a jednat s lidmi, je to zkušený chlap. Myslím, že
tady na obci je to úplně o něčem jiném, tady je to
hlavně o lidech a já jsem za celé čtyři roky nepocítil, že by se tam někdo rozhodoval podle stranickosti a rozděloval zastupitelstvo na pravici a levici.
Jaké rozdíly vnímáš v zastupitelstvu ve svém prvním
a druhém volebním období?
Myslím, že současný starosta je člověk na svém
místě. Vedle toho si myslím, že velice kvalitně
pracuje finanční výbor, vidím tam odbornost Jirky
Turka a Víti Vagnera. Zároveň si nedovedu představit, že by se tady o kulturu staral někdo jiný než
tým kolem Aničky Salabové. Nedovedu si to tady
představit bez Honzy Povejšila. Myslím, že v zastupitelstvu není nikdo, kdo by tam neměl být. I ten
Leoš Svoboda, který do všeho rýpe a občas přichází
pozdě na schůze, papíry, které dostal týden předtím, si teprve rozbalí, si sám dokáže říct své. Většinu
lidí znám od malička, zejména Jirku Turka, Honzu
Mašku, Martina Bauera. Myslím, že je to dobrá
kombinace lidí a zastupitelstvo dobře funguje.
Jaké bylo pro Tebe hlavní
téma během posledních čtyř
let v zastupitelstvu?
Jsem jeden z těch, kteří si myslí, že nebylo
úplně nutné dělat takovým kvapem nový územní
plán. Myslím, že stačily pouze dílčí změny, ale budiž, stalo se. Odhlasovalo se to, ale kvůli tomu, že
se na něčem s ostatními neshodnu, s nimi nepřestanu mluvit a nebudu je nějak zavrhovat.
Nedávno ses vyjádřil, že Tisá
přichází o svůj vesnický ráz.
Máš opravdu takový pocit?
Upřímně mám, Tisou jsem ve svém dětství
zažil jako tu jalovou vesnici, kdy my jako děti
jsme tady pobíhali po loukách, stavěli jsme si
stany a hráli jsme si. Ať už to bylo ve skalách
na indiány nebo v lese na vojáky, bylo to tady
takové prostornější a volnější. Neříkám, že mne
teď vadí, co se tady děje, přináší to jiná doba.
Trochu se jenom bojím toho, aby toho nepřicházelo nekontrolovatelně víc a víc. Rozvoji obce se
rozhodně nebráním, ale musí se korigovat. Jestliže tady máme malý obchůdek, kde občas mají
lidé problém sehnat housky, stejně si nemyslím,
že by tady musel stát supermarket.
Do únorového zpravodaje jsi
řekl, že plán rozvoje jsou pro
Tebe jako občana vyhozené
peníze. Proč?
Plán rozvoje naše obec již ze zákona má,
je pětiletý, i když není tak obsáhlý a detailně
propracovaný jako ten, který se připravuje
nyní. Přiznám se, že na schůze nechodím, jsem
informovaný od starosty a chci si počkat na tu
finální podobu. Teď do toho nechci zasahovat,
protože si v tuto chvíli nedokážu představit, že
by se díky tomu plánu v budoucnu něco konkrétního udělalo. Jakou právní váhu má tento
dokument? V říjnu přijdou noví zastupitelé, morálně to může být možná pro ně závazné, možná
něco z toho použijí do své volební kampaně, ale
právně to pro ně závazné nebude. Když nebudou
chtít, tak se tím řídit nemusí. Je však pravdou, že
tvorbou plánu mohou dostat lidé příležitost říct,
co tady nechtějí, ať je to zástavba kolem Cihláku,
nebo satelitní městečko, proti kterému tady byla
v minulosti petice.
Rozdílný pohled starousedlíků a novousedlíků, je to pro
Tebe téma?
V zastupitelstvu se už osm let setkávám
s výrazem „náplava“ a myslím si, že je to uměle
vytvářené téma, taková divná zeď. Takové škatulkování lidí. Přitom je to pouze o tom, aby se lidé
více potkávali a nemít v sobě takové to „tento se
nedávno přistěhoval a baví se s támhletěmi“…
Jsou tady lidé zarputilí, kteří tady žijí léta a řeknou
si „hele tamhle v Refu se scházej a to je ta banda,
s kterou já se nebudu bavit, a všechno co vyjde
z Refa je pak špatný….“ To já si osobně nemyslím, i když mám sám k těmto lidem dál, protože
se s nimi méně potkávám. Ve školce jsem jako
rodič více potkával rodiče ostatních dětí. Myslím
si však, že se to posouvá správným směrem. Obě
skupiny se více propojují. Ať už to jsou Čerti nebo
Létohry, kde se potkávají jak ti lidé déle bydlící,
tak ti nově příchozí. Úplně se však tyto bariéry
neodstraní nikdy.
Co je z Tvého pohledu nejdůležitější pro budoucnost Tisé?
Aby se tady lidem žilo dobře a snadněji, aby
dobře fungovala doprava, služby, ale i ty základní
věci jako voda, elektrika a kanalizace. Nemám
žádný megalomanský cíl. Nemyslím, že by tady
mělo vyrůst něco, co tady teď není.
20 let děláš šéfkuchaře na Turistické chatě, máš chuť vařit
ještě doma?
Já jsem sedm let „šťastně“ rozvedený, se svojí,
musím podotknout, skvělou exmanželkou vychovávám ve střídavé péči dva kluky, Matesa a Ondru,
takže samozřejmě vařím. Jenom je to takové to
vaření pro děti, kdy ještě nejedí všechno, jsou v takovém tom věku dvanáct a šestnáct let, a pořád si
něco vymýšlí. Naopak ten týden, kdy jsou u manželky, tak si pak vymýšlím a vařím ta jídla, která oni
nejedí, taková ta tučná a nezdravá, to pak grilujeme
i s rodiči, s kterými mám společný rodinný baráček.
Rozhodně mne baví vařit i doma.
Co vaříš nejraději?
Kolega Vilda, číšník tady z Turistické, říká, že
jsem „omáčkář“, že ty mi jdou nejlépe. Ale já si
asi pohraju se vším. Mám rád maso, jsem „masovej“ typ. Rád si umíchám tataráčka, i když je
to studené jídlo a asi to není žádné umění, nebo
nějakou flákotu masa, krkovičku nebo steak, to si
udělám rád.
Co děláš, když nevaříš?
Mám rodinný domek, tak všechno okolo baráku, který je pořád nutné opravovat. Mám psa,
kterého si tedy pořídil můj starší kluk, ale nakonec
se o něj starám já. Můj koníček je moje práce, je
to taková druhá rodina. A taky hudba. Kdysi jsem
dělal DJ, ale to už je pár let zpátky. S digitalizací
je to dnes úplně jinde. Od svých dvaceti let jsem
tady průběžně po místních hospůdkách hrál, devadesátá léta, Dr. Alban a hity jako „It´s my life“.
Na to se tancuje dodneška, občas mne ještě lidé
říkají, ať zahraju. Hudba je můj velký koníček.
Nikdy jsem se nenaučil na nic hrát, ale moji kluci
umí hrát dobře na kytaru a piano, i zpívat. Někde
to tam asi je, člověče…
Na závěr zpátky k politice.
Chystáš se kandidovat v podzimních volbách, pokud ano,
tak proč?
Určitě budu kandidovat, protože jsem byl
svým kamarádem oslovený znovu. Kandidátku
jsme již jako první zaregistrovali. Nevím, zda se
do zastupitelstva dostanu, ale pokud ne, tak život
jde samozřejmě dál a i bez toho se dá žít…
Text: Vašek Fuchs, Foto: archív Pavla
Bláhy, 11. června 2014
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
5
Jak jsme hráli
v Jaroměři
aneb ze zpěvníku
laskavého diváka
Boučkova Jaroměř, 17. 5. 2014
Festival Rock on the Rocks počtvrté
I v letošním roce se může Ostrov
těšit na hudební festival Rock on the
Rocks. Od 1. do 3. 8. si můžeme užít
pořádnou porci hudby jak z Česka,
tak z Německa, zábavné workshopy, zábavu nejen pro děti, sport
nebo jen letní lenošení s koktejlem
v ruce. Areál kempu Pod Císařem
nabídne v pátek a v sobotu kapely,
jako jsou například vítězové soutěže Coca Cola Popstar 100°C, ska
maniaci Berlin Boom Orchestra,
další „skáčkaři“ Yellow Cap, Houpací koně z Ústí nad Labem, nebo
Nauzea Orchestra. Součástí festivalu
bude v sobotu 2. 8. také soutěž za-
čínajících kapel Newcomer Contest,
z českých účastníků se můžeme
těšit na ústecké No discipline, kteří
mají s Ostrovem již několik zkušeností, nebo pražskou kapelu Fake
Town. Pro občany Tisé bude připravená speciální cena vstupného.
Petr Bureš
Když jsme hráli v Jaroměři,
ať si nám to, kdo chce věří,
měli jsme dvě pohádečky přichystaný.
První o drakovi byla,
všem lidem se moc líbila,
panu králi kalhoty se rozpáraly.
Škoda, že jste neviděli,
jak se kolem lidi smáli,
nakonec nám všichni svorně zatleskali.
Pak jsme hráli v Jaroměři,
ať si nám to, kdo chce věří,
ještě jeden pěkný kousek o zvířátkách.
Byla tam i loupežnice,
co ukradla dvě slepice,
nakonec si vzala Honzu s harmonikou.
Když jsme byli v Jaroměři,
hráli tam silní soupeři,
a my jsme je do jednoho porazili.
První místo vezem domu,
dorta snědli jsme si k tomu,
za rok se tam zase rádi ukážeme.
Skupina Yellow Cap
6
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Eva a Luboš Miltnerovi
HISTORKY Z TISÉ
Jak to bylo s Cihlákem
Nádherné místo uprostřed horské přírody. Kdysi dávno bylo využíváno pro hospodářské účely, poté
s odstupem času sloužilo lidem k osvěžení a odpočinku. Známé jako vynikající destinace široko daleko, nyní opět převážně tiché místo k rozjímání. Co by bylo v budoucnu nejlepší? Rozjímejte.
Foto: Jan Stanka
Je nedělní poledne a já stojím před kostelem
v obci Tisá. Je nádherný slunný den a chci jej také
pěkně prožít. Jsou třicátá léta a hrůzy čtyřleté světové války už odeznívají, i když jizvy se hojí jenom
pomalu. Přijel jsem z údolí od železniční stanice
Tisá-Libouchec omnibusem značky Daimler-Benz. Po cestě do horské obce Tisá měl co dělat,
aby se supěním pomalu vyjel strmý kopec pod
obcí. Nyní tedy stojím na malém prostranství
a rozhlížím se kolem. Několik svátečně oděných
obyvatel právě opouští kostel, aby se vydali domů
nebo aby navštívili jedno z mnoha místních pohostinství. Po cestě od kostela do skal, jež se tyčí
nad obcí, se vydává skupina turistů v doprovodu
průvodce z řad místních obyvatel. Se mnou v omnibusu jeli též dva mladíci, kteří se nyní převlékli
do jakéhosi sportovního oblečení, sestávajícího
z krátkých kalhot se šlemi, kostkované košile s vyhrnutými rukávy, přes niž měli oblečenou zelenkavou vestu. Na hlavě měli notně zdeformované
klobouky. Na zádech se jim houpaly pytlům podobné batohy a jeden z dvojice měl kolem ramen
omotaný svazek silného krouceného konopného
lana. Horolezci. Již po cestě do skal jim někteří
z přihlížejících zatleskali. Mně v mém obyčejném,
i když elegantním a podle poslední módy střiženém vycházkovém obleku nikdo netleská, a tak
se rozhlížím, co dělat. Do skal a skalních slují se
mi v tom vedru příliš nechce, navíc bez průvodce
bych ani nemohl, a tak můj zrak padne na plakát
vychvalující příjemné prostředí u Cihlářského
rybníka. To bude ono. Je to ovšem dosti daleko.
Po chvilce objevuji na prostranství vedle hotelu
„Pošta“ fiakr s tabulkou „Cihlák“. No, fiakr. Je to
z proutí upletená korba s dvěma lavicemi a čtyřmi
koly. Spolu se mnou nastupuje do vozítka ještě rodinka. Asi desetiletý synek v slušivém námořnickém oblečku si vymohl místo vedle vozky. Vozka
pohnul opratěmi a hnědý koník se dal do pohybu.
Povoz drkotal po nerovné cestě, jež vedla napřed
mírně do kopce podél domků, aby poté zabočila
doprava mezi luka a obdělaná pole. Moji spolucestující seděli tiše a kromě zdvořilých pozdravů
jsme spolu po celou cestu nekomunikovali. Mladá
paní v módních pohodlných šatech se pozorně
dívala kolem, mírně se usmívala a zřejmě si jízdu užívala. Štíhlé ruce v krajkových rukavičkách
držely malou vyšívanou kabelku a nad sebou
malý slunečník. Pán silnější postavy v tmavším
obleku a s buřinkou na hlavě po celou dobu jízdy
kouřil voňavé viržínko. Zřejmě dobře situovaný
úředník, který si nedělní vyjížďku s celou rodinou
mohl dovolit. Vyjeli jsme na temeno výšiny nad
obcí a před námi se již otevíral pohled na rozsáhlou vodní plochu, za níž se rozkládal hustý
lesní porost. Již z dálky bylo slyšet veselé švitoření
rozpustilé mládeže užívající si vodní koupele. Zastavili jsme u jakési plošiny vedoucí téměř kolem
nádrže. Vodní plocha se mírně čeřila a na ní se pohybovalo několik lodí s veslaři a dokonce dvě malé
plachetnice, které se snažily zachytit do svých plachet téměř neznatelný závan větru. V čisté, téměř
průzračné vodě svižnými tempy rozráželi vodu
odvážní plavci i plavkyně. Děti se cákaly spíše
u břehu pod přísným dohledem svých matek. Nedaleko od břehu na dřevěných lehátkách se slunilo
několik dívek a žen v odvážných plavkách. Kam to
ten svět spěje. Většina návštěvníků ovšem seděla
na verandě zdejší„ Letní restaurace“ a dopřávala si
z dosti bohaté nabídky jídel a jiného občerstvení,
mezi nimiž převažovalo pěnivé pivo z děčínského
pivovaru. Pod restaurací se nacházel malý dvorek
s posezením na originálních sedačkách ve tvaru
houbiček. V čele tohoto dvorku byla výstavka asi
patnácti hliněných trpaslíků v pestrých oblečcích.
Vedle restaurace stálo několik malých dřevěných chatek, poskytujících zájemcům dočasné
ubytování v kouzelné přírodě. Součástí hlavní
budovy byly též šatny na převlékání. U břehu
na pravé straně stála vysoká skokanská věž, z níž
se odvážlivci za potlesku přihlížejících dam vrhali
do vody.
Velký zájem dětí na sebe vázala pěkná barevná skluzavka, jež byla téměř bez pauzy využívána.
Děti na ní za veselého pokřiku sjížděly do mělké
vody. Nad celým areálem svítilo letní slunce
a vládla tu nedělní pohoda uprostřed horských
lesů u stříbřitých vod Cihlářského rybníka. I já
jsem se pohodlně usadil na verandě Habelovy
restaurace a u vychlazené sklenice piva jsem se
oddal snění.
Náhle jsem zprudka procitl. Ležím na tvrdé
zemi, nerovnosti mne tlačí do boku a nevysoká tráva zalézá do mých sandálů. Přede mnou
se rozkládá plocha Cihlářského rybníka, jež je
u okrajů částečně zarostlá. Několik málo stromů
se nachází ve skupinách poblíž omšelé betonové
výpustě s ošklivě natřeným zábradlím. Voda je
kalná a bahnité břehy sotva nabízejí pohodové
koupání. Kolem je pusto, jenom nedaleko na jižním porostlém svahu probleskují světlé zdi jakési nízké budovy. Jinak tu není ani noha. Pusto
a prázdno. Našikmo upevněné tabulky vysoko
na stromě nám oznamují, že zde není pstruhová
voda. Který pstruh by se sem odvážil? U břehu
stojí umělohmotná popelnice, symbol současné
civilizace.
Cihlářský rybník. Historie tohoto objektu sahá
do vzdálené minulosti. Pravděpodobně spolu
s vybudováním vsi Schönstein byla majiteli pány
z Bünau postavena kolem roku 1534 i hráz a tím
byl založen tento velký, asi čtyřhektarový rybník,
tenkrát asi pro dobře výdělečný chov ryb. Spolu
se zánikem vesnice během třicetileté války patrně
ustalo i hospodářské využívání rybníka. V první
polovině minulého století se počalo vodní plochy
opět užívat, a to k rekreačním účelům. Místo se
stalo velmi oblíbeným, a tak bylo rozhodnuto
celý areál vyčistit a upravit. Problém byl v tom, že
rybník nemá žádný za zmínku stojící přítok a veškerá voda vyvěrá ze dna, jež je silně hlinité, a voda
je tudíž kalná. Tenkrát to radní vyřešili skvěle.
U Chomutova se rozkládá známé kamencové
jezero s velmi čistou vodou, právě díky kamenci.
A tak byl tento kámen zakoupen v dostatečném
množství a zpočátku po dráze, poté povozy dopraven k rybníku. Tam byl kamenec rozprostřen
na dno. A hle. Za několik měsíců se voda vyčistila
a zjasnila. Samozřejmě pro živočichy to nebylo
přijatelné prostředí, ale šlo přece o vybudování
rekreačního místa, vhodně doplňujícího vyhlášenou turistickou destinaci tiských stěn. Podnikatel
pan Anton Habel postavil u břehu vodní plochy
převážně dřevěné stavby sestávající z restaurace,
šaten, venkovního podia k posezení a několik chatek k ubytování. U břehu pak vyrostla skokanská
věž, molo vysunuté dost daleko od břehu a pro
děti oblíbená skluzavka. Pro projížďku po stříbřité
hladině byly využívány veslice i malé plachetnice.
V průběhu několika let byl celý areál velice oblíbený a byl navštěvován milovníky přírody z blízkého
i dalekého okolí.
Bohužel v roce 1945 byl celý zničen příslušníky
slavné „Rudé armády“. Konečnou tečku za příjemným koupáním učinilo v devadesátých letech
uplynulého století rozhodnutí obce vytěžit dno
rybníka a kamení prodat na stavbu silnice. Bez
účinku kamence je z rybníka zase vodní plocha
s kalnou vodou, kterou využívají pouze rybáři
a jistou dobu i chemická složka naší armády, jíž
hladina rybníka sloužila k různým výcvikům, což
mělo za následek zákaz přístupu veřejnosti k tomuto objektu. V současnosti je okolí rybníka čisté
a příjemné, chybí však příjezdová cesta a patřičná
úprava okolí.
Ještě ke jménu „Cihlářský rybník“. Je poněkud zavádějící odvozovat název od doby, kdy byl
ze dna vypuštěného rybníka těžen jíl na výrobu
cihel. Určitě ale tato skutečnost ovlivnila pozdější název objektu. Připouští se však i jiný původ
názvu. Rybník byl v prvopočátku založen jako
chovný. Je možné, že tehdejší německý název zněl
„Hügelteich“, rybník na kopci, nebo „Tiegelteich“,
rybník vaničkový či pánevní.
Ale zůstaňme u našeho Cihlářského rybníka.
Snad někdy v budoucnu se opět setkáme s příjemným a duchu doby odpovídajícím prostředím,
které bude sloužit k radosti a potěše našich obyvatel i četných návštěvníků turistické destinace
Tisá. Gerhard Tschunko
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
7
Skokan
V každé lezecké partě se vždy najdou jedinci,
kteří se trochu odlišují od ostatních. Buď svým
chováním, nebo svými projevy. Tak i ve skupině
lezců z Unčína byl muž, spíše už středního věku,
který byl tak trochu zvláštní. Jmenoval se Karel
Wächter. Byl příjemným partnerem, který nezkazil žádnou legraci. Docela dobře lezl, ale nikdy
nevyváděl nějakou cestu. Měl ale hluboký odpor
ke slaňování. Kde to jenom trochu šlo, raději slézal. Jeho parádní čísla ovšem byly skoky. Když byl
v alespoň přijatelné vzdálenosti od vrcholu skály
nějaký strom, Karel neváhal a někdy i do značné
vzdálenosti a hloubky skočil. Zachytil se nějak
ve větvích a pak slezl jako veverka dolů na zem.
Jeho schopnosti lézt dobře po stromech parta využívala především při stavbě zajištění zvané švébe. To se nahoře na příhodných stromech upevnila lana, a lezec tak byl zčásti jištěn shora. Tato
úprava jištění vyžadovala, aby se na dva stromy
lezlo dvakrát. Jednou při instalaci celého jistícího
systému a potom při jeho demontáži. A na to byl
právě specialista Karel. Je pravda, že dříve bylo
vzrostlých stromů kolem skal mnohem více, takže
skokan Karel to měl se svými sestupy jednodušší.
Jednou se jeho skokanských vlastností využilo
i při výstupu na poměrně těžce přístupnou věž.
V její blízkosti stál dosti vysoký štíhlý strom a svou
špicí mírně převyšoval vrchol věže. Byl od ní ovšem vzdálen nějakých pět metrů. To bylo něco pro
Karla. Vylezl, až kam mohl nejvýše. Tam, ovšem
už s jistícím lanem za sebou, strom mohutně rozhoupal a za hlasitého výkřiku ostatních se v příhodném okamžiku pustil větví, skočil a dopadl
na vrchol věže kde, se jako zázrakem udržel. Byl
to odvážný muž, ale nikdy se nikdo nenašel, aby
Karla-skokana napodobil.
Gerhard Tschunko
ŠIROKÝ SORTIMENT PALIV
vybere si každý...
605 231 690
štípané dřevo - buk, bříza, smrk...
ledvické uhlí - Ořech 1, Ořech 2
uhelné brikety
dřevěné brikety
ZDEMAR Ústí nad Labem s.r.o., Smetanova 683, 403 17 Chabařovice
www.drevo-uhli-brikety.cz
8
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Výlet do historie lezení v Tiských stěnách
O století zpět se alespoň na krátký čas přenesli účastníci moderovaného výletu do historie
lezení v Tiských stěnách. Nestor a znalec Gerhard
Tschunko byl průvodcem po dvanácti zastávkách
na okruhu Velkými stěnami. Účastníkům povídal
nejen o historii, ale i o současnosti lezení v těchto
skalách, o přírodních zajímavostech, vyprávění
doplnil řadou pověstí a historek. Na „Mumii“
jakožto jednu z prvních dostoupených věží
(prvovýstup se datuje do roku 1904) provedli
Jindra a Pavlína Benešovi výstup v historických
kostýmech, bosi a na krouceném konopném laně.
Přestože počasí nebylo zrovna nejpříjemnější,
byla účast slušná a určitě takovouto akci znovu
rádi v dalších skalních lokalitách v Tisé zopakujeme. Součástí výletu byla výstava historických fotografií Milana Boušky. Akci v rámci svých aktivit
v oblasti poznávání historie naší obce zorganizovalo Sdružení rodičů a přátel dětí Tisá.
Tomáš Kratochvíl
Společný výlet obcí dobrovolného svazku České Švýcarsko
Ten nápad vznikl v době, když jsme se
na jedné schůzce starostů DSOČŠ dohadovali,
jak budou probíhat oslavy dětského svátku udělat společný výlet, a to nejlépe někam, kde
to není daleko, zvládnou to malé děti a bude
snadné k němu přesvědčit rodiče.
Využila jsem své známosti a výhody naší
dlouholeté spolupráce a nesměle nahodila:
„A co Tisá?“ Starostové uvítali, že nebudou mít
žádnou práci, a rovnou rozhodli: „Postarej se.”
Nebylo jednoduché udělat propagaci v sedmi obcích najednou, ale výsledkem bylo, že
14. 6. 2014 jsme vypravili dva autobusy dětí
a rodičů na výlet. V deset dopoledne na nás
u kostela v Tisé čekala paní Anička Salabová
a vyrazilo se do skal. Už na začátku kolem
sebe shromáždila skřítky a my rodiče a babičky
jsme měli od dětí pokoj. Provedla nás skalami,
povídala nám pověsti o skalách, protáhla prolézačkami několik tun dětí, a ještě nás dospěláky
bavila historkami ze skal. Na konci trasy se rozloučila a pádila se převléci do divadélka, aby nás
pobavila v pohádce. Aničko, ještě jednou velké
díky za trpělivost a vůbec za všechno. V půl druhé nás autobusy přemístily od Turistické chaty
zpět do vesnice a nastala druhá polovina výletu – ta odpočinková. Divadelní soubor Skaláček nám zahrál pohádku Zvířátka a loupežníci.
Jasně, pohádka se nám líbila, děti byly hodné,
vůbec nezlobily a za odměnu se mohly vyfotit
s herci divadla. Pro některé to bylo první setkání
s divadlem. Nevím, jak poděkovat všem, kdo
se na pohádce podíleli, kdo si na nás v sobotu
odpoledne udělali čas a postarali se o naše děti.
Máme co vracet a doufáme, že se s nimi zase
setkáme, třeba na našem Dřevosochání, které
v rámci svazku pořádáme u nás v Ludvíkovicích.
Ještě jednou, díky.
Alena Vyoralová,
starostka obce Ludvíkovice
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
9
Tip na výlet
se zážitkem:
štola
Lehnschafter
v Mikulově
„Tady máte holiny, ale jsou
všechny levý. Jo, a ještě světlo, tohle si dejte na hlavu.
Tak, teď jsou čtyři hodiny, já
tu zavřu, zamknu, a můžeme
dolu. Večeři asi nestihnete.
I když možná jo, když trefíte
ven.“ S těmito slovy průvodce
se vydáváme na trasu jedné
z nejstarších a největších štol
v okolí – štoly Lehnschafter
v Mikulově v Krušných horách.
Od skály ke skále
aneb jak se žije 250 metrů pod zemí
Štola Lehnschafter patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší důlní díla v Mikulově. Stříbrná ruda se
zde těžila už od 13.–14. století. Nejstarší letopočet, který dnes můžeme na stěnách štoly nalézt,
nese rok 1553. V celkové hloubce 250 metrů
bylo postupně vyraženo neuvěřitelných 12 pater!
V současnosti není běžně přístupný celý důlní
prostor, ovšem bylo zmapováno 12 km chodeb.
Toto číslo ale zdaleka není konečné!
Během prohlídky jsme odkázáni na baterky,
ale dříve si horníci svítili kahany a olejovými lampami, jejichž použití mělo ve srovnání s moderní
baterkou několik výhod i nevýhod. Porovnat si to
můžete na vlastní oči, když požádáte průvodce.
Ten vám zhasne úplně, pak rozsvítí kahan a nakonec baterku. Uvidíte, že pokaždé něco uvidíte!
Velikou výhodou štoly Lehnschafter je fakt, že
ji může navštívit takřka každý. Provází se zde malé
děti, školy, skupiny turistů, rodiny, jednotlivci, ale
i zkušení lezci, jeskyňáři a další nadšenci. S průvodcem si jednoduše domluvíte takovou trasu,
která pro vás bude zajímavá, nenáročná, a časově
dostupná. Je jen na vás, jestli se budete procházet
po kolejích důlního vozíku, nebo prolézat myší
díry či překonávat neuvěřitelné výšky mezi jednotlivými patry!
Praktické informace
Název:
Prohlídková štola Lehnschafter
Lokalita:
Mikulov v Krušných horách
GPS štoly:
50°41‘27.492“N, 13°43‘18.012“E
Kontakt a objednání:
Pavel Chaloupka, tel. 774 376 038, email: [email protected]
Web:
www.stolamikulov.cz, https://www.facebook.com/lehnschaftermikulov
Parkování:
Možné přímo před štolou, nebo u hotelu Cepín
Vstupné:
70–140 Kč (závisí na zvolené trase a délce trvání)
S sebou:
Vhodný oděv a obuv – počítejte se zašpiněním, odřením, vhodné jsou holínky,
rukavice, popřípadě čepice. Teplé oblečení – v dole je stabilní teplota 9°C, doporučuje se vlastní světlo (baterka, čelovka). Oblečení na převlečení po prohlídce
se také vyplatí.
Upozornění:
Zvažte použití fotoaparátů a mobilních telefonů, hrozí jejích poškození blátem,
pískem, kamínky, vlhkem. Doporučuje se odložit batohy a tašky, neboť ztěžují
možnost pohybu.
Příjemnou a především zajímavou prohlídku Vám přejí
Eva Berrová a Pavel Chaloupka
Krušnohorská důlní, o.p.s.
foto© Pavel Chaloupka
10 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
ROZHOVOR
Doteky hvězd a stíny v horách
28. května proběhl v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem křest knihy „Doteky hvězd a stíny v hov horách“ známého ústeckého horolezce, nyní i občana Tisé a shodou okolností mého souseda, pana Karla Plechače.
Kniha je osobním příběhem autora, kterého láska k přírodě přivedla k horolezectví a fotografování. V první
části knihy nazvané „Štěstí jsem nalezl v horách“ popisuje svoji cestu z domovských pískovcových skal až k vrchok vrcholům Vysokých Tater, Alp, Kavkazu, Pamíru, Ťan-Šanu, And a také Himálaje a dalších velehor. V průběhu své 61leté
aktivní činnosti se však stal svědkem i mnoha tragických událostí, v některých případech se i osobně účastnil
záchranných akcí. Odtud i část názvu knihy a jedné z kapitol „Stíny v horách“. Přátelství považuje za nejvyšší
hodnotu v horolezectví i v životě, proto se rozhodl věnovat svým přátelům samostatnou kapitolu. Vedle osobních
vzpomínek autora se v této knize můžete dočíst i o historii horolezectví v evropských velehorách a aktualizovanéa aktualizovaného výčtu významných výstupů mužů a žen ústeckého regionu ve světových velehorách od roku 1945–2013. Text
výpravné publikace je bohatě doplněn téměř čtyřmi sty černobílých a barevných snímků, z nichž některé byly
oceněny na našich a mezinárodních výstavách a soutěžích.
Co Vás vedlo k napsání této
nové knihy?
Myšlenka vydat svou vlastní knihu. Vedl
jsem si vždy svůj deník a zapisoval vše podstatné. Chtěl jsem napsat jinou knihu, než ostatní
autoři tohoto žánru. Nechci být neskromný, ale
doufám, že se mi to podařilo. Důvodů byla celá
řada. Zachovat krásné a často dramatické zážitky
slovem, ale i fotografiemi generace horolezců,
ke které patřím (léta 1952–2013). Myslím, že
může oslovit všechny milovníky přírody a hor,
tedy i vysokohorské turisty, kteří mají podobnou
motivaci jako horolezci, proč hory vyhledávají.
Výběr některých mých zážitků je jen ukázkou
mých začátků –od cyklistiky, dvou let boxu
v ústeckém Spartaku, později Tatranu, až k první cestě do Tiských stěn v květnu 1954. Stejně
tak ukázky z pozdějších výstupů a expedic. Léta
jsem publikoval v časopisech, Svět v obrazech,
Květy, Turistika a horolezectví, Lidé a země,
v nedělní příloze deníku Průboj, Treking, Koktejl,
Everest a dalších. Po návratech z výprav jsem
zpracovával své fotografie a obesílal naše a zahraniční soutěže a fotosalony. Celkem jich bylo
52. Získal jsem 23 cen, poháry, medaile převážně v zahraničí. Hory a fotografování se staly
součástí mého života. Na sportovní aktivity jsem
si vydělával výškovými pracemi po zaměstnání.
Co obnáší dát
dohromady takovou
knihu?
Čtyři roky usilovné práce, často až do ranních
hodin, ale nemám s tím žádné potíže.
Kde a za jakou cenu si
můžeme knihu koupit?
V infocentru v Tisé bude k dostání za zaváděcí
cenu 440 Kč. Výrobní cena je 595 Kč.
V knize zmiňujete cca
tři stovky horolezeckých
výstupů. Co považujete
zpětně za nejsilnější
moment své horolezecké
kariéry?
Třetí část publikace se jmenuje „Stíny v horách“.
Veřejnost, média a také mnozí horolezci se domnívají, že vítězí a pokořují vrcholy. Já tento výraz nemám rád, žádnou horu nelze pokořit. Hory nejsou
kruté, ale nebezpečné! To je třeba mít na paměti.
Rychlá změna počasí, bouřka, vichřice, tedy to, co
nazýváme objektivním nebezpečím, je náročnou
zkouškou fyzických a psychických sil. Jen rozvážnost a správné jednání jsou šancí na přežití. Nejvíce
výstupů jsem vykonal ve Vysokých Tatrách v létě
a také v zimě. Byl jsem cvičitelem, později instruktorem horolezectví, a školil stovky horolezců. Poznal
jsem tak mnoho lidí různých profesí a vzdělání,
vše směřovalo především k tomu, jak se vyhnout
úrazům a tragickým nehodám. Přesto k mnohým
došlo a stále dochází. A tyto často zbytečné nehody,
kterých jsem byl svědkem, jsou v této části knihy
popsány. Často je mi kladena otázka, který je můj
největší výstup – úspěch v horách. Je to skutečnost,
že jsem všechna rizika a nebezpečí přežil.
Od roku 2007 žijete v Tisé.
Co se Vám
na Tisé nejvíce líbí?
V objetí Himálaje – expedice Island Peak 1995.
Necítím se jako náplava, své první cesty do Tisé
jsem uskutečnil na kole v roce 1950, od roku 1954
jezdím do skal a také na běžkách z Telnice. Navíc,
pískovcové věže v Tisé, Rájci, Ostrově, později v Labském údolí se staly mým domovem, kam jsem se
z exotických velehor vždy rád vracel. Líbí se mi řada
věcí, především příroda a pískovcové skály, které
jsou chráněnou památkou a ozdobou Tisé. V kulturní oblasti se Tisá stala poutním místem. Přispěla
letitá činnost Divadla Skaláček, ale také řada nově
vzniklých zejména sportovních a kulturních aktivit.
Finančně i účastí jsme některé z nich s manželkou
podporovali. Řadu věcí se podařilo zlepšit, vkusné
kontejnery na odpad a znovuoživení památníku
obětem válek, ale je tady stále hodně věcí, které
nám dělají ostudu, například technický stav kostela
nebo vzhled křižovatky na Sněžník plné infromačních tabulí. Na řadu z těchto věcí jsem upozornil,
stejně tak má manželka. Záleží na tom, zda je u zastupitelů obce poptávka.
Zajímáte se o horolezectví
a přírodu. Které věci Vám
v Tisé nejvíce vadí?
Například když vjíždíte do Tisé, tak Vás vítají tabule, které nabízí „horolezectví v Tiských stěnách“.
To je nesmysl! Pískovcové věže a výstupy na ně
jsou sportovním lezením, horolezectvím jsou
výstupy v Alpách a jiných velehorách.
Druhou podstatnější věcí je obrovská
devastace Tiských stěn v důsledku ignorace
jakýchkoliv pravidel ochrany této přírodní památky, a to jak nešetrným lezením, tak pohybem turistů mimo značené cesty, ale i nízkou
angažovaností ze strany Oblastní vrcholové
komise Labské pískovce. Leze se po dešti, brzy
na jaře, kdy ze skal ještě stéká tající sníh, organizované skupiny horolezeckých kurzů, někdy
i dost početné, „táboří“ mimo značené cesty
a klienti lezou bez ohledu na počasí a ochranu skal. Zákon o ochraně přírody 114/1992, §
36 přitom jasně stanovuje: „(2) Změna nebo
poškozování přírodní památky nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození
jsou zakázány!“
Pokračování na str. 12
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014 11
Pokračování ze str. 11
Pískovcové lezení vzniklo u našich německých sousedů, kteří také v Tisé a dalších
oblastech uskutečnili první výstupy. Pravidla
lezení, která respektují ochranu skal a přírody,
tedy etická, byla přijata českými lezci v období mezi první a druhou světovou válkou. Také
má a předchozí generace tato lezecká pravidla
respektovala a dodržovala. To, že v tomto „ráji“
se smí všechno“, již vešlo ve známost i v sousedním Německu: Lezci, kteří si ve svých oblastech
nedovolí pravidla nedodržovat, se chodí vyřádit
sem. Několikrát jsem je vyhnal já i moje manželka.
V Tisé, až na vzácné výjimky vynikajících
lezců, se konají organizované komerční akce. Ty
se zaměřily na nejvíce poškozené části Malých
Tiských stěn u vstupu a Hřebenových stěn nad
obcí. Účastníci těchto „horolezeckých kurzů“
poškozují měkký pískovec a ničí skálu a cesty,
které tím mění svou obtížnost. Existuje řada jiných míst, kde by horolezecké kurzy mohly být
pořádány, např. i v blízkých skalních oblastech
(znělec, čedič), kde lze lézt za každého počasí,
anebo alespoň mimo „Přírodní památku Tiské
stěny“ v místech, kde je tvrdší pískovec. Nově
tu jsou také feratové trasy na Ovčí vrch v Děčíně.
Vím, že jste zastáncem
názoru zahrnutí Tisé do národního parku. Proč?
Obec Tisá tuto nabídku bohužel nevyužila. Kdyby Tisá byla součástí nejvýznamnějšího Národního
parku České Švýcarsko, bude známa i v zahraničí,
získá řadu výhod, včetně finančních dotací, vzniknou také pracovní místa pro občany. Poškozeni jsou
podnikatelé nabízející ubytování a pohostinské
služby. Návštěvníci by se zdrželi déle, nejen na prohlídkový okruh a šup do auta či autobusu a jedem
domů. Vybralo by se více vstupného, parkovného,
nocležného. Navštívil jsem 46 národních parků
a podrobně se seznámil, jak to funguje a co je třeba
udělat v oblasti kvality služeb.
Ve svých 60 letech jste
založil cestovní agenturu
World Trek pro organizování vysokohorských výstupů
v Himalájích. Ve svých 73
letech jste postavil dům
na Tisé, nyní jste napsal
knihu, co chystáte dále?
Mimochodem, funguje ještě Vámi založená cestovní
agentura?
Cestovní agenturu jsem prodal. Cestovní kancelář CK Hroch – Aktivní dovolená pana Brychty
nabízí ještě mé exotické programy a logo. Jak si
vede, mi není známo. Dům jsem postavil podle
svého projektu za sedm měsíců. Chystám v příštím roce další knihu, nebude však o horách, jmenuje se Tři generace v Sudetech.
Můžete tuto připravovanou knihu více přiblížit?
Jde o autobiografický příběh tří generací mé
rodiny, které žily a pracovaly na zmíněném území.
Pokud to upřesním, tak jsou to od západu k východu tato města: Loket, Nové Sedlo, Hostomice
u Bíliny, Trmice a Ústí nad Labem. Časově zahrnuje události v období I. a II. světové války, okupace
pohraničí, léta komunistického totalitního režimu,
pád železné opony a současnou bezradnost občanů a politiků v získané demokracii.
Ahoj prázdniny
Tak už tu máme léto, a tudíž i prázdniny. Doufáme, že nám počasí bude přát, a my prožijeme
krásné teplé léto. Budeme si užívat odpočinku,
protože máme za sebou spoustu uspořádaných
akcí, besídky pro rodiče, projekty s rodiči, divadelních představení, olympiádu, poklad, spaní
se skřítky v MŠ, rozloučení s předškoláky, exkurzi
v nemocnici, v knihovně, celodenní výlet na zámek v Ploskovicích, návštěvu botanické zahrady
v Teplicích a vystoupení s kouzelníkem a s pejsky
a další a další akce.
A protože chceme, aby se nám škola stále více
12 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Má oáza klidu v Ostrovských skalách 2010.
líbila, bude se o prázdninách malovat, opravovat,
i nakupovat nový nábytek a koberec. V dalším
školním roce k nám přijdou nové děti, na které se
těšíme, 14 školáčků nám odejde do školy. Doufám, že i ten příští školní rok bude tak vydařený
a hezký, jako byl ten letošní.
Na závěr bych chtěla popřát dětem hezké
prázdniny a poděkovat rodičům, našim sponzorům a všem, kdo nám pomáhají. Celému kolektivu MŠ děkuji za práci, trpělivost a všem přeji
hezkou, klidnou dovolenou.
Kubašková Dana
Ohlédnutí za „První dětskou konferencí“
V první polovině června naše základní škola
a obec Tisá hostily účastníky „První dětské konference Bezpečně v nebezpečném světě“. Nejenže
se tu v těchto dnech sjely děti ze základních škol
z okolí a Ústí nad Labem, ale mohli jsme tu potkat
i záchranáře v jejich červených kombinézách, policisty a hasiče v uniformách i s jejich technikou,
a také všímaví občané zjistili, že nám „hoří škola“.
Ve středu byl celý den věnován první pomoci,
výchově ke zdravému životnímu stylu a k prevenci kouření. Největší úspěch mělo stanoviště
„Svět zdraví“, které nabízelo měření tuku, vody
a svalové hmoty našich tělesných schránek.
Počasí bylo horké, program nabitý a pár kapek,
které spadly, nás zahnaly do školní budovy.
Ve čtvrtek byl program věnovaný dopravní
výchově a práci Policie České republiky. Mohli
jsme vidět výcvik policejních psů, výzbroj, výstroj policistů a jejich techniku. Někteří si zkusili
i „dýchnout“, vyzkoušeli si tester na alkohol. Největší úspěch měli policejní psi a motorka.
Konference byla i o předávání poznatků.
Děti z naší školy a děti ze Základní školy Vinařská prezentovaly své úspěšné preventivní
programy. Mohli jsme se tak seznámit s tím,
jak pracují jinde. Velice oceňuji odvahu mladých
přednášejících předstoupit před publikum svých
vrstevníků.
V pátek nám „hořela“ škola. Prováděli jsme
cvičnou evakuaci školy ve spolupráci s HZS ze
stanice Petrovice. Záchranáři ošetřili „zraněné“
a vysvětlili přihlížejícím dětem základy první
pomoci při popáleninách. Následovala ukázka
a vysvětlení činnosti hasicího přístroje v akci,
kdy si pan ředitel a paní vychovatelka na vlastní
kůži zkusili oblek a hašení hořící vany s hořlavinou. Technika, která byla k vidění, také nezůstala bez povšimnutí. Hlavně menší školáci
prolezli hasičská auta do posledního koutečku
a houkačka byla slyšet neustále. Nenásilnou
formou si děti vyzkoušely orientaci ve známém
zakouřeném prostředí a na školní zahradě pak
své vědomosti z požární ochrany.
Ani dospělí nepřišli zkrátka. Pro pedagogy
bylo připraveno školení na vybraná témata.
Všichni hosté, kteří se školili, se cítili velice příjemně v prostředí zasedací místnosti obecního
úřadu a v domácké atmosféře hostitelské školy.
Navázala se zde vlákna nové spolupráce. Učitelé získali informace cenné pro práci s dětskými
kolektivy.
Co říci závěrem? Akce se zúčastnilo celkem
12 škol a na 600 dětí. Drobné nedostatky, které
se v průběhu konference vyskytly, jsou návodem
na to, jak být příští rok lepší. Pochvala ze strany
zúčastněných škol je povzbuzením do další práce. Dovolte mi poděkovat všem, kteří pomáhali
s přípravou a organizačním zajištění celé akce
a podíleli se na jejím úspěchu.
Ing. Štěpánka Janstová
Malé velké školní divadlo
Pohádka o třech jednáních Začarovaný les pro
nás začala opravdu začarovaně. Nějak jsme všichni bloudili a tápali, nevěděli jsme, jak ji správně
uchopit, aby byla „snadno“ hratelná a abychom
si zkoušení užívali. Ale začneme hezky popořádku…
V letošním školním roce jsme pracovali v trochu obměněné sestavě. Ke „starým“ hereckým
profíkům, což jsou Sabča Štěrbová, Ondra Bláha,
Matěj Hýbner, Elišky Mašková a Bauerová se
přidali herci noví, kteří teprve získávali potřebné
zkušenosti, ale i přesto byli celou dobu na jevišti
jako ryby ve vodě. Našimi benjamínky jsou Eliška
Hempelová, Amálka Riesová, Toník Nypl, Vojta
Koubek, Irenka Güldnerová a Dominik Vostrovský.
Pohádku jsme si během zkoušek upravovali,
do scénáře jsme si vpisovali nové postavy a scény, které najednou vyplynuly ze situace a hlavně
zpestřily příběh. A jak se nám to povedlo, jste
mohli vidět v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem 10. června, kde byla naše velká premiéra, nebo v Tisé 24. června, kde jsme hráli
pro vás „domácí“, a to se nám hrálo úplně nejlépe
– takže vlastně byla JEŠTĚ VĚTŠÍ PREMIÉRA 
Obě dvě vystoupení jsme si užili a neuvěřitelně
se nabíjeli vašimi ohlasy během hraní… Jojo,
to dělá zázraky… Zažili jsme spoustu nových
nezapomenutelných okamžiků, které si s sebou
odneseme do života, zakusili jsme trému, radost
a možná semtam i tu slzičku z potlesku, poznali
jsme nečekané nástrahy, technická selhání… ale
byli jsme to skuteční my, kteří jsme se dokázali
postavit před plné divadlo a vyprávět vám náš
pohádkový příběh…
Poděkování patří skvělým, OPRAVDU SKVĚLÝM DĚTEM, které pracovaly celý rok s maximálním nasazením, rodičům za super podporu,
originální výrobu kostýmů a pestrobarevné nádherné květiny (děkujeme!!!), naší vždy ochotné
Ilče Kemrové za pomoc při učení textů, za výrobu
a dodání rekvizit a pomoc při režírování, Mírovi
Pružincovi za nádherné autorské pohádkové pís-
ničky a líbivé melodie (ocenil ho i Mistr zvuku z
ústeckého divadla!), Honzovi Pružincovi za krásně
sestříhané originální a vtipné pohádkové zvuky
a nahrání písniček, Rudovi Hrstkovi za všudypřítomné pěkné světelné efekty během představení,
přestože viděl scénář poprvé půl hodiny před
vystoupením... A také samozřejmě panu řediteli a
mým kolegyním ve škole, protože mi vždy všichni
vyšli vstříc během naší dlouhé a náročné práce.
No, řekněte sami, s takovými lidmi se pracuje
jedna radost!
Krásné prázdniny Vám všem přejí malí velcí
herci ze Školního divadla.
(mirits)
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014 13
Naši žáci na jevišti divadla v Ústí nad Labem
V úterý 10. června 2014 vyvrcholil projekt„Školní divadlo“ přehlídkou školních divadelních souborů v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí n. L.
Kromě naší školy se v tento den přehlídky účastnila
ještě ZŠ Ploskovice a Varnsdorf. Všechna představení byla povedená a každé z nich bylo oceněno
pohárem, diplomem a flashdiskem za originalitu
v jiné oblasti.
Starší žáci (6. až 9. ročník) začali jako první
svým „Setkáním u Aničky“. Naši herci mohli hrát
vybaveni profesionální technikou díky bezvadné
spolupráci všech profíků z divadla. Za několik minut
by nikdo nevěřil, že herci jsou na prknech tohoto
divadla poprvé. Všichni si své představení pořádně
užili a už v autobuse se ptali, kdy bude další zkouška. Tak snad zase někdy příště? V. Husáková
Dear people,
CHOVATELSKÉ POTŘEBY
Radka Holecová
Nabízíme krmivo pro psy,
kočky, hlodavce, ptáky, hospodářská zvířata, a to jak granule, konzervy, tak i mražené
maso a těstoviny. Specializujeme se na akvarijní a terarijní
zvířata, jejich výživu, vitamíny
a krmivo. Široký výběr z chovatelských potřeb, jako jsou
misky, klece atd. Kompletní
antiparazitní program pro psy
a kočky. Děláme akce na vybrané druhy zboží a rozvozy
zdarma v širokém okolí našeho
působení. Nemusíte jezdit pro
Tisá 461
403 36 Ústí nad Labem
krmení do vzdáleného města,
vyberte si z e-shopu, napište,
zavolejte a my Vám přivezeme,
co budete potřebovat.
Najdete nás vedle bývalé
restaurace Luna, cca 500 m
za čerpací stanicí po levé straně směr Petrovice. V současné době máme jen e-shop,
objednané zboží budete mít
většinou do dvou dnů. Kamenná prodejna je ve výstavbě
na stejném místě. Věříme, že
Vám naše služby pomohou.
Mob.: 723 806 532
Mob.: 602 337 850
www.krmeni-zviratka.cz
14 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
jistě v květnu neušel vaší pozornosti
2. ročník anglické akademie ZŠ Tisá,
kde děti předvedly svou znalost angličtiny. Jejich pěvecké, hudební, pohybové a herecké výkony sklidily zasloužený potlesk. K vidění byla i výtvarná
dílka z hodin angličtiny, která ozdobila
interiér kulturního sálu. Masky, doplňky a kulisy děti vytvořily v rámci několika hodin angličtiny a užily si u toho
spoustu zábavy a legrace. Na páteční
generálku jsme pozvali žáky a pe-
dagogy ze ZŠ Libouchec a Petrovice.
O den později proběhlo představení
pro širokou veřejnost, která zaplnila
divácká místa. Malí herci si akci náležitě užili a diváci odešli spokojeni. Velké díky tedy patří nejen účinkujícím,
ale i těm, kdo přišli společnou snahu
žáčků ocenit svým potleskem. Děkuji
za účast, vaše podpora byla náležitým
oceněním za obrovské úsilí, které děti
z prvního stupně ZŠ Tisá vyvinuly. Pro
potěšení své, i pro to Vaše.
With regards, English teacher Gabi. Have a nice holiday 
Bylo, nebylo. . . (1. stupeň na škole v přírodě)
Bylo to začátkem června, kdy se družina bezmála padesáti udatných školáků vydala směrem
k Jizerským horám. Čekal je nelehký úkol, přežít
v horské divočině celý týden bez pomoci nejbližších. Byla to tvrdá zkouška. Někteří byli již zkušení
rytíři, jiní byli teprve nezkušenými pážaty. Všichni
se na cestu posilnili vydatnými svačinkami, aby
zvládli dlouhou a kopcovitou trasu. Slunce jim
žnulo do tváří.
Díky značení prastarých cestářů za několik hodin
poznali, že se blíží na ono místo. Počali jásat a shá-
nět svá skromná zavazadla. Nastal velký zmatek
– najít vhodnou komnatu a dopravit na místo vše,
co bylo nutné pro přežití. Ničeho se nezalekli, na nic
nečekali. Za hodinu již stáli ve frontě na polední
pokrm. Odpoledne bylo nutné prozkoumat okolní
terén. Na okružní cestě jsme narazili na výstavný
šenk U Čápa s výborným místem pro trénink celého těla. Někteří trénovali jen tělo, ale jiní se pustili
i do archeologického průzkumu.
Čas uběhl velmi rychle a bylo nutné se opět
vrátit na další chutnou krmi. Bylo nutné se věno-
vat společenským aktivitám, hygieně a sladkému
spánku. Hned zrána posilněni snídaní jsme počali
s výcvikem na místním kolbišti – skok do výšky
na pružné ploše a jiné skopičiny všechny zabavily až
do oběda a odpoledne svá těla protáhli pěší túrou.
Pro mírné načerpání sil se další den věnovala celá
družina zábavě zvané golf. Na druhý den trénink
pokračoval výstupem na kopec s rozhlednou Štěpánka. To už některým výrazně ubývalo sil. Z tréninku byly tedy vyřazeny pěší aktivity a přesunuli
jsme se do tréninkového sálu pod střechou a vě-
novali jsme se pohybovým a společenským hrám.
Počasí nám celkem přálo, i když zima byla větší než
v domácím prostředí.
Nastal poslední den. Slunce začalo pálit. Družina
rytířů počala sbírat oděvy znečištěné potem a prachem cest. Všichni to dokázali. Nebylo šťastnější
družiny. Přibližování k domovu bylo nekonečné.
Konečně se začala objevovat známá města a dědiny. Nervozita by se dala krájet. Ve chvíli, kdy byla
cesta k blízkým volná, bylo vše zapomenuto.
E. M.
Turisťák – Kořenov „ 2014“
Tak jako poslední roky i letos naše škola vyjela na týdenní pobyt do přírody. Tentokrát jsme
s sebou nevezli kola, ale pevnou obuv pro pěší
a chodce po horách.
Cílem našich autobusů byl hotel Kořínek v Příchovicích v Jizerských horách. Po příjezdu jsme
se ubytovali ve čtyř až šestilůžkových pokojích
s vlastním sociálním zařízením, ale minimem
prostoru. Naštěstí jsme v nich vzhledem k počasí
trávili pouze čas před spaním a o polední minipauze.
Na výšlapy jsme chodili po skupinách a tří-
dách, zvlášť první a druhý stupeň. Cílem prvního
dne byla rozhledna Štepánka, kam šly skupiny
po svých trasách. Ne všichni však nahoru opravdu
vylezli. Druhý den šestá a devátá třída absolvovala
exkurzi do bunkrů s výkladem místního nadšence
a obdivovatele předválečného opevnění. Děti v
bunkru mohly vidět vybavení, s kterým měli naši
vojáci bránit svoji vlast před Hitlerovým Německem.
Jiné skupiny navštívily v Kořenově Muzeum
ozubnicové dráhy. Dalšími cíli byl Harrachov
a jeho vodopády, nejvýše položený maják světa
– maják Járy Cimrmana s jeho muzeem a nedaleko něho ležící přírodní hřiště s prolézačkami,
houpačkami a jinými hejblaty. Někteří se dostali
na svých cestách až do Velkých Hamrů do Muzea
obnovitelných zdrojů, kde si mohli vyzkoušet výrobu elektrického proudu šlapáním na kole.
Ve městě sklářů – Desné v EXTRADSKu (EXpozice TRAdičního DEsenského Sklářství) jsme si
zkusili, jaké by to bylo živit se navlékáním korál-
ků…
Ti sportovněji založení měřili své síly při
minigolfových turnajích, fotbalových utkáních,
stolním tenise, brodění se v potoce a bahně nebo
akrobacii na trampolínách.
Pět dní uteklo jako voda (naštěstí nepršelo)
a domů se nám chtělo (spánek a odpočinek) i nechtělo (legrace a zážitky).
M.Š.
Měření
v tělocvičně
Na podnět rodičů žáka byla
ze strany Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem
provedena kontrola materiálů použitých při rekonstrukci
podlahy a obložení stěn v tělocvičně naší základní školy.
Pro jistotu bylo následně přistoupeno i k měření ovzduší
v tělocvičně. Kontrolou a měřením nebyly zjištěny žádné
nedostatky či výskyt nějakých
škodlivých látek, které by
mohly jakkoliv ohrozit bezpečnost cvičenců.
Po prázdninách se tedy
mohou malí i velcí sportovci
opět bez obav vrátit do pěkné
tělocvičny.
(ŘŠ)
ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014 15
Ze života fotbalové přípravky
Červnová vedra opadla a vypadá to pro změnu na bouřku. Je středa pět hodin odpoledne
a na hřišti Spartaku Tisá se to začíná scházet.
Někdo na kole, někdo autem a někdo pěšky.
Někdo je zde na čas, někdo přichází později.
Trenéři fotbalové přípravky a mladších žáků si
s tím moc hlavu nelámou. Kdo chce hrát a koho
to baví, ten hraje.
Ano, jak mladší přípravka (nebo fotbalová
školka), tak starší přípravka (nebo mladší žáci,
chcete-li), trénují na hřišti ve stejný čas vedle
sebe. Nejmladší kluky vede Kuba Beneš, starší
vede Vojta Burian. Oba dva to dělají dobrovolně,
po naléhání rodičů malých fotbalistů nakonec
za malý peníz. „Sám jsem hrál fotbal dvanáct
let, určitou dobu i za Tisou,“ říká trenér přípravky Kuba Beneš, „a rád to teď pro Tisou dělám.“
Kuba Beneš převzal mladší přípravku minulý
rok. Do té doby byla přípravka rok pod vedením
Vojty Buriana, který současně trénoval mladší
žáky a nyní trénuje druhou sezónu. Vojta byl
v minulosti i asistentem bývalého trenéra Spartaku Tisá Martina Babači, který se odstěhoval
do Roudnice nad Labem.
„Vojta mně nabídl, jestli nechci trénovat, a já
si řekl proč ne a nelituju, s těmi prcky je zábava.“
Možná si řeknete, proč hrají jenom kluci. Jedna
z maminek kluků říká, že dříve hrály i dvě holky, ale jak jsou kluci starší, tak začínají ty holky
ve fotbale nějak vytěsňovat, nepřihrávají jim a ty
holky to pak nebaví. Nicméně věková struktura
je pestrá. Nejmladšímu, ale šikovnému fotbalistovi Honzíkovi Riese jsou čtyři roky a nejstarším je osm. „Po překročení tohoto věku s námi
mohou trénovat, ale nemohou s námi již hrát
zápasy v této věkové kategorii,“ upřesňuje Kuba.
V přípravce jsou dva talentovaní tahouni, Honza
Fiala a Vojta Koubek, bohužel právě překročili
tuto věkovou hranici a mladší žáci končí, protože
Vojta Burian odchází studovat na vysokou školu.
Trénuje se dvakrát týdně, ve středu a v pátek, vždy od pěti do šesti. Dokonce se trénuje
i v zimě, a to jednou týdně v tělocvičně místní
základní školy. Mladší přípravka hraje zápasy
převážně o sobotách, většinou v podobě turnajů, s jinými týmy z okresu. „Sejdeme se tady
třeba na půl devátou, poskládáme děti s rodiči
do aut a vyrazíme. Například tuto sobotu hra-
jeme v Neštěmicích. Někdy přijedou oni k nám.
Větší kluby jako ústecká Armaturka jsou schopné poskládat i několik skupinek dětí, takže se
odehraje několik zápasů za dopoledne,“ dodává
Kuba. „Hraje se ve 4 plus 1 na menším hřišti,
které se vytyčí před zápasem. Délka zápasu se
dohodne s druhým týmem. „Střídáme všechny
i s brankářem, pokud si chce zrovna zahrát více
vepředu.“ Nějaká oficiální liga pro nejmladší neexistuje, je to vše o dohodě klubů, o zájmu dětí
a v neposlední řadě podpoře jejich rodičů. Mladší žáci hrají oficiální okresní turnajovou soutěž.
Jak probíhá tréning přípravky? První půlhodinu jsou různá cvičení s míčem i bez míče.
Druhou půlhodinu se hraje. Dnes se sešlo osm
kluků, takže se rozdělili na dva týmy po čtyřech
a hrají bez brankáře. Trenér své svěřence koučuje
i při hře, občas hru dokonce zastaví a zeptá se
jich, co dělají špatně. Poslouchají ho na slovo.
Vojta Burian, odstupující trenér mladších
žáků, se právě snaží dostat na vysokou školu:
„Mám čtyři přihlášky, na fyzioterapii a ergoterapii na UJEP, ergoterapii do Prahy a farmacii
do Hradce. Doufám, že alespoň jedna z nich
vyjde.“ Otázka, která se automaticky nabízí,
je, kdo bude jeho nástupcem. „Můj nástupce
v podstatě není potřeba, protože kategorie
žáků, které jsem teď trénoval, zaniká, kluci již
odrostli. Polovina kluků v mladší kategorii končí
a v kategorii starších žáků již nejsou lidi, protože
se hraje v jedenácti na celé hřiště. U mladších
žáků se hraje ještě na půlku v osmi. Ve starších
žácích bych proto potřeboval čtrnáct až patnáct
hráčů, což není možné poskládat z těch kluků,
co tady jsou ve věku do dvanácti let, ročník 2001
a mladší. Je tady teď taková věková díra.“ Otázkou potom je, kam mohou přejít kluci z přípravky, pokud mladší žáky nemá kdo trénovat? „Nevím, jestli budou hrát v nějaké starší přípravce,
třeba jestli mají něco v Libouchci. My tady prostě máme ty ročníky špatně poskládané. Těch dětí
je málo. Teď se v zápasech slézáme sotva v osmi
lidech, potřebuju osm hráčů na hřišti a alespoň
jednoho nebo dva na střídání,“ dodává trenér
Vojta Burian.
Nezbývá nic jiného než doufat, že dorůstající
silnější ročníky později opět doplní řady mladších žáků. Budoucí mladí fotbalisté se mohou
prostřednictvím svých rodičů přihlásit přímo
k jejich trenérovi Jakubovi Benešovi na email
[email protected]. Měsíční poplatek
za dítě je 100 Kč. Sám trenér dává nově příchozím prostor, aby si hru i dětský kolektiv během
pár tréninků nejprve osahal, a poté se zájemci
sami rozhodli. Poslední trénink v této sezóně byl
13. června, začínat se bude opět v září. Během
tréninku jsem zaznamenal i diskusi rodičů dětí,
že by bylo dobré v Tisé uspořádat malé fotbalové
soustředění na konci srpna. Na trénink se přišly
podívat dvě nové posily pro mladší přípravku.
Zkrátka, ještě nic není ztracené. Pokud hledáte
nějaké sportovní vyžití pro své děti blízko svého
domova, tak rozhodně neváhejte.
Text a rozhovor: Vašek Fuchs,
Foto: Honza Stanka a Kuba Beneš,
11. června 2014
Vydává obec Tisá • Vychází jedenkrát za dva měsíce • Nevyžádané příspěvky se nevracejí
Náklad tohoto vydání je 500 ks • Pro občany obce výtisk zdarma • Redakce: [email protected]
Tisk: Jiří Bartoš – SLON, spol. s r.o., www.tiskslon.cz
Tento zpravodaj je zaregistrován na Ministerstvu kultury v Praze – evidenční číslo: MK ČR E 10434
16 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014
Projekt byl podpořen Úteckou komunitní nadací z výnosu nadačního investičního
fondu a z prostedků společnsti Air Products spol. s.r.o.