Houby - výukový text

HOUBY (Fungi)
-
věda, která se zabývá studiem hub = mykologie; řecky mýkés = houba
KAPITOLA 1: SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ
-
polyfyletická říše; několik na sobě nezávislých vývojových větví, které nevycházejí z jednoho
společného předka
doména: EUKARYOTA (Eukarya)
říše: OPISTHOKONTA
HOUBY (Fungi), nebo také HOUBY PRAVÉ (Eumycota)
Basidiomycota (stopkovýtrusé)
Ascomycota (vřeckovýtrusé)
Zygomycota (spájivé)
Chytridiomycota (plísně buněnkové)
říše: AMOEBOZOA
HLENKY (Myxomycota)
říše: CHROMALVEOLATA
STRAMENOPILA
Oomycota (plísně vaječné)
KAPITOLA 2: EVOLUCE HUB
-
-
prvohory:
o kambrium (asi 500 mil. let), devon (400 – 350 mil. let) – nálezy připomínající oomycety a
chytridiomycety
o další rozvoj karbon, perm
vznikly pravděpodobně:
o z améboidních bičíkovců (hlenky, chytridiomycety)
o z řas (oomycety)
KAPITOLA 3: ZPŮSOB ŽIVOTA
-
-
heterotrofní
saprofytismus
o koprofilní
o dřevokazné
parazitismus
1
-
symbióza
mykorrhiza – soužití kořenů rostliny s houbovými vlákny
o ektomykorrhiza – hyfy obalují pouze povrchy kořínků
o endomykorrhiza – hyfy uvnitř kořenových buněk rostliny
KAPITOLA 4: BUŇKA
-
mají znaky živočichů a rostlin:
ZNAKY ŽIVOČIŠNÉ BUŇKY
heterotrofie
chitin v buněčné stěně
glykogen a olej jako zásobní látky
-
ZNAKY ROSTLINNÉ BUŇKY
nepohyblivost
syntéza vitaminů
přítomnost buněčné stěny
jednobuněčné i mnohobuněčné
buněčná stěna obsahuje chitin, vzácně celulózu
jedno, dvě nebo i větší počet jader
plastidy chybí
zásobní látky glykogen a olej, nikdy škrob
KAPITOLA 5: STAVBA TĚLA
- tělo: stélka (thallus)
- základem stélky jsou hyfy (vlákna)
-
o nepřehrádkované hyfy: nižší houby
o přehrádkované hyfy: vyšší houby; příčné přehrádky rozdělují hyfu na jednotlivé buňky
(jedno i mnohojaderné); v přehrádkách je otvor, který umožňuje spojení sousedních buněk
hyfy se proplétají, srůstají a tvoří nepravá pletiva
o plektenchym – např. hřib
o pseudoparenchym – např. holubinka
větvením a proplétáním pletiv vzniká podhoubí (mycelium), z něhož mohou u vyšších hub za
příhodných podmínek vyrůstat plodnice (sporokarpy)
KAPITOLA 6: ROZMNOŽOVÁNÍ
-
metageneze
1) nepohlavní
- pomocí výtrusů (spor)
o pohyblivé spory (zoospory); pohyb pomocí bičíků
sporangiospory; vznikají ve výtrusnicích (sporangiích)
konidie; vznikají podškrcením z konců specializovaných houbových vláken
2
-
o nepohyblivé spory
fragmentace podhoubí
dělení buňky (např. u kvasinek)
pučení (např. u kvasinek)
2) pohlavní
o splývání gamet
izogamie: splývání gamet, které vypadají stejně, ale liší se fyziologicky
anizogamie: spojení menší gamety samčí a větší samičí
oogamie: spojení větší nepohyblivé samičí gamety a pohyblivé menší gamety
o splývání pohlavních orgánů (gametangií) = gametangiogamie
KAPITOLA 7: SYSTÉM A ZÁSTUPCI
OOMYCOTA (PLÍSNĚ VAJEČNÉ, ŘASOVKY)
-
zařazení: Chromalveolata → Stramenopila
ve vodním prostředí (saprofyti), v suchém prostředí (paraziti)
buněčná stěna je z celulózy (dříve řazeny do systému mezi řasy)
rozmnožování: zoospory + oogamie
zástupci:
o vřetenatka révová (Plasmopara viticola)
podhoubí je v mezibuněčných prostorách listů révy vinné, do buněk vysílá krátké
výběžky (haustoria)
z průduchů na listech vyčnívají kolmá houbová vlákna, na kterých se tvoří výtrusnice
(zoosporangia) → odlamují se a jsou roznášeny větrem → dostanou se do vody →
dělení plazmatického obsahu → vznikají zoospory → zoospory zatahují bičíky →
zoospory se mění v hyfu, která klíčí a proniká průduchy do listů
o plíseň bramborová
zavlečena z Ameriky
napadá listy (svrchní strana tmavé skvrny, rub bělavé povlaky) a hlízy lilkovitých
rostlin (tzv. suchá hniloba – suché, hnědé, kožovité hlízy)
MYXOMYCOTA (HLENKY)
- zařazení: Amoebozoa
- jednojaderné buňky
-
o myxomonády – pohybují se pomocí dvou nestejně dlouhých bičíků; rozmnožování
podélným dělením
o myxaméby – nemají bičíky, mají panožky
převážně saprofyté, některé parazitické, nebo se živí pohlcováním bakterií
rozmnožování:
o dělení
3
-
o pohlavní proces: splývání plazmy (plazmogamie) a později i jádra (karyogamie) dvou
myxaméb nebo myxomonád → vznik plazmodiploidních jader
nevytvářejí podhoubí
shlukují se a vytváří pohyblivý mnohojaderný útvar plazmodium (různě barevné); z plazmodia za
vhodných podmínek vyrůstají plodničky
výskyt: v lese, na pařezech
zástupci:
o slizovka tříslová (Fuligo septica): žlutá plazmodia
o vlčí mléko (Lycogala epidendrum): červená nebo hnědofialová plazmodia
o nádorovka kapustová (Plasmodiopora brassicae): parazit na kořenech brukvovitých
CHYTRIDIOMYCOTA (PLÍSNĚ BUNĚNKOVÉ)
-
starobylá skupina
ve vodě a vlhké půdě
saprofytické i parazitické
jednobuněčné nebo tvoří trubicovité podhoubí bez přihrádek
rozmnožování: zoospory
zástupci:
o rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum); na povrchu hlíz brambor nápadné
nádory
o lahvičkovka (Olphidium brassicae): nitrobuněčný parazit brukvovitých rostlin, v místě
napadení kořen černá, rostlina se ohne a odumírá
o batrachochytrium dendrobatidis
parazituje na kůži obojživelníků, zejména žab
objevena poměrně nedávno; v ČR identifikována poprvé v roce 2008
původce chytridiomykózy; decimuje populace obojživelníků, rozšířena na všech
kontinentech kromě Antarktidy
poprvé objevena na konci 20. století
celkově postihnuto více než 350 druhů obojživelníků; 35 vyhynulo
v ČR patogeny identifikovány u ropuchy obecné, kuňky obecné a některých druhů
skokanů
šíří se:
• blízkým kontaktem jedinců, hlavně pářením
• činností člověka, při transportu obojživelníků přes komunikace, kdy
v transportních nádobách zůstávají spory hub
• vodou (spory)
• substrátem (spory)
projevy:
• zoosporangia napadají vrchní vrstvy kůže a narušují její funkci → vede
k osmotické nerovnováze, ztráta elektrolytů + kationtů
• změny na kůži: rohovatění, bradavice, zmatnění lesklé kůže
• další projevy: strnulost, letargie, problém se zaměřením kořisti
4
ZYGOMYCOTA (HOUBY SPÁJIVÉ)
-
-
-
zařazení: Opisthokonta → houby pravé (Eumycota)
saprofytické nebo parazitické
mnohojaderné buňky
podhoubí ve stáří nepravidelně přehrádkované
rozmnožování nepohlavní:
o z podhoubí kolmo vzhůru vyrůstají nosiče (sporangiofory) s výtrusnicemi (sporangia), které
jsou patrné pouhým okem jako černé tečky → z nich vyrůstají výtrusy (spory)
rozmnožování pohlavní:
o probíhá při setkání dvou různopohlavních podhoubí (+) a (-)
o na hyfách se tvoří kyjovité větve rostoucí proti sobě → dotyk → oba konce se oddělí od
zbytku podhoubí přehrádkami a mění se v gametangia → splývají diploidní zygosporu
(odpočívající výtrus) → v příznivých podmínkách klíčí v nosič (sporangiofor) zakončený
výtrusnicí (sporangiem); při klíčení dochází k meiotickému dělení jader, výtrusnice jsou
haploidní, rozlišené na (+) a (-)
zástupci:
o plíseň hlavičková (Mucor mucedo): bělavé povlaky na marmeládě, chlebu
o kropidlovec černavý (Rhizopus stolonifer): rozkládá substráty bohaté na sacharidy, šedé
povlaky
ASCOMYCOTA (VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY)
-
-
-
mikroskopické i makroskopické
dobře vyvinuté podhoubí s přehrádkami
nepohlavní rozmnožování:
o z podhoubí se vytváří různé typy plodniček (sporangií) nebo nosičů (konidioforů), které
nesou velké množství nepohlavní výtrusy konidie
pohlavní rozmnožování (gametangiogamie):
o vytváří se pohlavní orgány (gametangia) – samčí kyjovitá anteridia a samičí kulovitá
askogonia
o anteridia se přikládají k askogoniu a buněčná stěna se rozpouští = plazmogamie → vznikají
askogenní hyfy (dikaryofáze) → askogenní hyfy vytváří plodnici (tj. pletivo, ve kterém se
dále tvoří výtrusnice) s vřecky (buňky, kde vznikají výtrusy) → ve vřecku dochází ke splynutí
samčího a samičího jádra (tzv. karyogamie, vznikají diploidní buňky) → ve vřecku probíhá
meióza a mitóza a výsledkem je 8 haploidních výtrusů (askospor)
zástupci:
o paličkovice nachová (Claviceps purpurea)
tvoří podhoubí (mycelium) v semeníku lipnicovitých rostlin
askospory zachycené na bliznách prorostou po vyklíčení do semeníku a rozruší
pletivo hostitele → vzniká vatovitý útvar pseudostroma → odtud roznášeno
hmyzem; napadený semeník mění v tmavý fialový až černý tuhý útvar sklerocium
5
(námel), který vyčnívá z klasu a později vypadává; obsahuje farmaceuticky využitelné
alkaloidy
námel obsahuje kolem třiceti druhů alkaloidů (mj. ergometrin, ergotamin,
ergotoxin)
obsah alkaloidů běžně 0,025 % - 0,4 %, extrémně až 1 %
alkaloidy poskytují hydrogenací a následnou bazickou hydrolýzou kyselinu
lysergovou (podobná LSD – uměle připravené, diethylamid kyseliny lysergové;
kyselina lysergová se získává z Claviceps paspali)
původce onemocnění ergotismus; vzniká působením toxinů námelu
• historicky první mykotoxikóza popsaná u člověka
• vaskulární forma: odumření akrálních částí těla (ušní boltce, nos, rty, brada,
prsty); ve středověku tzv. oheň sv. Antonína – nebyla známa příčina
onemocnění, byl založen mnišský řád sv. Antonína, který se staral o tyto
nemocné
• psychotropní forma – halucinace, hlavně sluchové a tělové; korespondují
s lidovými představami o příznacích očarování a pravděpodobně stojí v pozadí
některých čarodějnických procesů (šířil se např. názor, že město ovládla
skupina čarodějnic za účelem zkázy církve a poškození místních obyvatel,
následovala inkvizice)
• působení na plod – teratogenní účinky
o štětičkovec (Penicillium)
vzpřímené konidiofory, na temeni se prstovitě rozvětvují a v řetízcích odškrcují
konidie
některé druhy produkují antibiotika
zrání sýrů
o kropidlák černý (Aspergillus niger)
produkuje kyselinu citrónovou a kyselinu glukonovou
choroba zvaná černá plíseň na ovoci a zelenině
pravděpodobně produkuje silný mykotoxin ochratoxin A
u člověka může vyvolat otomykózu (houbová infekce uší – dočasná ztráta sluchu)
o smrž jedlý (Morchella esculenta)
plodnice kulovitého či mírně protáhlého tvaru
klobouk vejčitého tvaru, nažloutlé až nahnědlé barvy; posetý hlubokými jamkami
oddělenými příčnými či podélnými lištami
jarní, plodnice březen až květen
duté plodnice
velmi ceněné jedlé houby
o ucháč (chřapáč) (Gyromitra)
prudce jedovatý
červenohnědý až kaštanově hnědý klobouk, povrch laločnatě mozkovitý a přehnutý
dutá plodnice, rozdělená v komůrky
jarní, plodnice od března do května
6
o padlí (řád Erysiphales)
vytváří bílé poprašky a porosty na stoncích, listech, květech i plodech kulturních
rostlin
hyfy vysílají do buněk hostitele haustoria
šedé plesnivění jahod, zahnívání ovoce, strupovitost jablek a hrušek, rakovina větví
ovocných stromů
padlí jabloňové, padlí révové, padlí dubové, padlí travní
o lanýž letní (Tuber aestivum)
hlízovité uzavřené plodnice jsou pod povrchem půdy
vyrůstají v hnízdech pod duby, habry nebo buky na vápnitých půdách
aromatická vůně i chuť, využívají se jako koření
sběr: prasnice (mají pro hledání lanýžů přirozený čich, obsahují totiž feromon, který
je přitahuje) nebo vycvičení psi
o kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae)
buněčná stěna tvořená hemicelulózami, chitin nebyl zjištěn nebo pouze ve stopách
rozmnožování pučením: vytvoří se hrbolek, který postupně roste do velikosti
mateřské buňky → pronikne do něho jedno z dceřiných jader → dceřinné buňky se
mohou znovu ihned dělit pučením a takto mohou vznikat řetízky nepravého mycelia
(pseudomycelium)
zkvašuje cukry (glukózu, maltózu a galaktózu) na etanol – výroba piva
příprava sušených kvasnic (lisované – droždí)
vyšlechtěné variety pro různá použití:
Saccharomyces carlbergensis – výroba horně kvašeného piva (Carlsberg);
vznikají při vyšších teplotách (15° - 20° C) než piva spodně kvašená (4° - 8° C);
název podle krusty, kterou při kvašení vytváří kvasinky na hladině, po kvašení
se odebírají z hladiny
Saccharomyces ellipsoideus – výroba vína
BASIDIOMYCOTA (STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY)
-
nepohlavní rozmnožování: konidie
pohlavní rozmnožování:
o z pohlavně odlišených výtrusů (+) a (-) vyrůstají jednojaderná podhoubí → setkání a splynuT
jednojaderných podhoubí (plazmogamie) → vzniká dvoujaderné podhoubí (dikaryofáze),
která v životním cyklu basidiomycot převažuje; v jedné buňce jsou dvě pohlavně různá jádra,
která se při dělení buňky obě dělí současně → z dvoujaderného podhoubí vyrůstá za
příhodných podmínek plodnice s výtrusorodými kyjovitými stopkami (bazidiemi) nesené
výtrusorodým rouškem (hymenium) → vytvoří se přezky (výrůstky zahnuté dozadu) →
současné dělení obou jader (mitóza) → do přezky se přestěhuje jedno jádro z jaderného
páru, druhé zůstává ve špičce buňky → jádro z přezky putuje do špičky nově vznikající buňky
→ současné vytvoření dvou přepážek (jedna pod výrůstkem, rozdělí buňku na dvě dceřinné,
druhá oddělí výrůstek od přední buňky) → vznikají 2 nové buňky oddělené přepážkou, každá
z nich obsahuje obě jádra z původních buněk → splynuT jader (karyogamie) → meióza →
vznikají čtyři haploidní stopečkaté fyziologicky rozlišené (+) a (-) výtrusy (basidiospory)
7
plodnice:
tvořena kloboukem a tření
v mládí některé bývají obaleny plachetkou (velum generale) → postupný růst →
plachetka se trhá a zanechává na klobouku zbytky, na bázi třeni pochvu
na spodní straně klobouku hymenofor (lupenitý nebo rourkovitý), který nese
hymenium; u některých kryt závojem (velum partiale) → postupný růst → zanechává
na třeni prsten
řád: RZI (Uredinales)
o
-
nevytváří plodnice
obligátní parazité
zástupci:
o rez travní (Puccinia graminis): od června vytváří na stéblech a pochvách obilnin polštářky
červených výtrusů, pomocí černých (zimních) výtrusů přezimuje → na jaře klíčí → tvorba
jarních výtrusů na listech dřišťálu → infikují obilniny
řád: SNĚTI (Ustilaginales)
-
parazité rostlin
nevytváří plodnice (endomykorrhiza)
zástupci:
o prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici): přeměňuje kromě vřetene všechny orgány klasu na
černohnědou prášivou masu výtrusů → šíření nákazy na blizny zdravých květů
o sněť kukuřičná (Ustilago maydis)
řád: CHOROŠOTVARÉ (Apyhllophorales)
-
kloboukaté nebo rozprostřené plodnice (např. dřevomorka domácí)
mnohé jsou dřevokazné (rozrušují celulózu a lignin)
zástupci:
o troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)
o kuřátka (Ramaria)
o dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)
řád: BEDLOTVARÉ (Agaricales)
-
plodnice mají zpravidla třeň a klobouk
hymenium uvnitř pórů (hřiby) nebo na lupenech
hřibovité houby:
o hřib smrkový (Boletus edulis)
o hřib žlučník (Boletus felleus): velice hořký (tzv. „hořčák“), snadno zaměnitelný s hřibem
smrkovým
o klouzek obecný (Boletus granulatus)
o kozák březový (Boletus scaber)
8
křemenáč březový (Boletus versipellis)
hřib satan (Boletus satanas): jedovatý, ale pouze za syrova (jinak mezi hřibovitými nejsou
nebezpečné houby)
lupenaté houby:
o muchomůrka zelená (Amanita phalloides)
olivově zelený klobouk, může vybledávat do běla, nemá strupy, má trvale bílé lupeny
třeň dole rozšířen v podlouhlou hlízu obalenou nápadnou vysokou pochvou
roste od července do podzimu
často zaměňována s žampiónem
nejjedovatější houba v ČR (jed phalloidin – peptid)
otrava se projevuje po 8 – 20-ti hodinách, kdy už došlo k narušení činnosti jater a
sleziny
o pečárka ovčí (žampion) (Agaricus arvensis): rozlišovací znaky: lupeny zprvu bělavé, ale brzy
světle masové barvy a postupně až čokoládové, třeň dole neztloustlý a bez pochvy (proto
zásadně vylupovat, nikoli uřezávat)
o bedla (Lepiota)
o holubinka (Russula)
o muchomůrka růžovka (Amanita rubescens): rýhovaný prstenec, po řezu je načervenalá
o muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina): hladký prstenec, třeň má pochvu
o hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
o václavky (Armillaria)
o
o
-
řád: BŘICHATKY (Geastrales)
-
výtrusorodé rouško uzavřeno uvnitř podzemí, nebo i podzemní kulovité plodnice, která se teprve ve
zralosti otvírá
o
o
pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum); jedlá
pestřec obecný (Scleroderma citrinum); ve větším množství jedovatý
KAPITOLA 8: VÝZNAM HUB
-
v přírodě:
o reducenti (mineralizace organických látek)
o symbiotické organismy
-
pro člověka:
o potravinářský průmysl – výroba lihovin, sýrů aj.
o biotechnologické metody: bezodpadové cykly (rozpad lignocelulozového odpadu pomocí
basidiomycet a askomycet)
o průmyslové pěstování konzumních hub (hlíva ústřičná)
o farmaceutický průmysl: producenti látek pro léky vnitřního lékařství a psychiatrie
o zemědělství: růstové stimulátory, biologický boj proti škůdcům
9
KAPITOLA 9: PRVNÍ POMOC PŘI OTRAVĚ HOUBAMI
-
vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí, zvětšit příjem tekutin (ne však mléka a alkoholu!)
KAPITOLA 10: VÝZNAMNÍ MYKOLOGOVÉ
FRANTIŠEK SMOTLACHA (1884 - 1956)
- legendární český mykolog
- dílo: Atlas hub jedlých a nejedlých (zde píše, že osobně vyzkoušel ochutnat 1700 druhů hub)
10
KAPITOLA 11: SLOVNÍČEK POJMŮ
mykologie = věda zabývající se studiem hub
stélka (thallus) = tělo nižších rostlin a hub
hyfa = houbové vlákno
plektenchym = nepravé pletivo hub; buňky v dikaryofázi (dvoujaderné)
pseudoparenchym = nepravé pletivo hub
podhoubí (mycelium) = vzniká proplétáním a větvením houbových hyf
plodnice (sporokarpy) = u některých druhů za příznivých podmínek vyrůstá z podhoubí
konidie (konidiospora) = nepohlavně vzniklá spora na konci nebo po straně hyfy na samostatných
buňkách, které mohou být na rozmanitě uspořádaném nosiči
konidiofory = nosiče, na kterých vznikají konidie
izogamie = splývání pohlavních buněk, které jsou stejné velikosti i tvaru
anizogamie = splývání pohlavních buněk, které jsou různé velikosti (větší buňka je samičí)
oogamie = splývání pohlavních buněk, nepohyblivé samičí a pohyblivé samčí
gametangiogamie = splývání pohlavních orgánů (gametangií)
plazmodium = mnohojaderná živá hmota vznikající dělením jader bez následujícího dělení buňky; hlenky
anteridia = samčí gametangia
askogonia = samičí gametangia
askospory = spora vzniklá ve vřecku (asku)
plazmogamie = splynutí cytoplazmy buněk
karyogamie = splynutí jader buněk
námel (sklerocium) = tvrdý útvar umožňující některým vřeckovýtrusým houbám přečkání zimy
výtrusorodé rouško (hymenium) = vrstva buněk vřeckovýtrusých hub, která obsahuje výtrusy
bazidiospory = spora vzniklá v basidii
ZDROJE:
1) KUBÁT, K. A KOL.: Botanika. Praha: Scientia, 2003
2) JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V.: Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství Olomouc: 2007
3) KALINA, T., VÁŇA, J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
Praha: Karolinum, 2005
4) CIVIŠ, Petr. Chytridiomykóza obojživelníků [online]. [cit. 12.11.2013]. Dostupný na WWW:
http://chytrid.herp.cz/
5) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedie [online]. [cit. 12.11.2013]. Dostupný na WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Claviceps_purpurea
11