Pavel Solař - Gymnázium TG Masaryka

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 16. Historie
Rádio a mačeta, Rwandská genocida od dubna do
července 1994
Pavel Solař
Jihomoravský kraj
Zastávka 2014
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 16. Historie
Rádio a mačeta, Rwandská genocida od dubna do července
1994
The Radio and machete, The Rwandan Genocide from April
to July 1994
Autor: Pavel Solař
Škola: Gymnázium T. G. Masaryka, Zastávka, U Školy 39
U Školy 39
Zastávka
664 84
Konzultant: Mgr. Lenka Mášová
Jihomoravský kraj
Zastávka 2014
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval samostatně a použil jsem pouze
podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ.
Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné.
Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem
č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a
o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění.
V ………… dne …………………
podpis: ……………………………
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří mě s touto prací vedli a poskytli mi
užitečné rady a postřehy. Nejprve bych chtěl poděkovat paní profesorce Mgr. Lence
Mášové a panu profesoru Mgr. Martinu Dojivovi za maximální pomoc a všechny rady,
které mi dali, zvláště pak Mgr. Mášové za kontakt na pana Mgr. Michala Pinka, Ph.D,
kterému obzvláště děkuji za kontakty na další odborníky a hlavně ochotu udělat si čas a
poskytnout mi rozhovor. Dále velice děkuji panu PhDr. Janu Záhoříkovi, Ph.D za jeho
čas a ochotu odpovědět mi na kladené otázky. A především děkuji svým rodičům
a přátelům za jejich podporu, protože bez ní by to nešlo.
Anotace
Tato práce se zabývá problematikou rwandské genocidy, která, ač nebyla první, byla
počtem obětí jednou z největších od druhé světové války.
Systematicky se dělí do čtyř částí:

V první části je nastíněna historie Rwandského státu spolu s hrubým nástinem
příčin konfliktu.

Druhá část je zaměřena na samotný konflikt a roli OSN v něm.

Třetí část zahrnuje menší zamyšlení nad otázkami, které jsem poté kladl Mgr.
Pinkovi a PhDr. Záhoříkovi, kde také uvádím jejich postřehy a odpovědi.

Poslední částí je závěr, ve kterém již jen zhotovuji výsledky a zodpovídám si
odpovědi na předem určené otázky a témata.
Klíčová slova: genocida; Hutu; Tutsi; Roméo Dallaire; rádio; mačeta
Annotation
This work deals with the problem of the Rwandan genocide, which, though was not the
first, was, with the number of victims the one of the largest since World War II.
It’s systematically divided into four parts:

The first part outlines the history of the Rwandan state, along with rough brief
idea causes of the conflict.

The second part is focused on the conflict itself and the UN's role in it.

The third part involves less thinking about the issues, which I then asked to Mgr.
Pink and Mgr. Záhořík, where are also their insights and answers mentioned.

The last part is the conclusion at which I make only the results and answer the
responses to predefined questions and topics.
Keywords: genocide, Hutu, Tutsi, Roméo Dallaire, radio, machete
Obsah
Úvod ................................................................................................................................. 7
1. Pojmy genocida a mírová mise OSN ......................................................................... 9
1.1 Genocida ................................................................................................................. 9
1.2 Mírová mise OSN ................................................................................................. 10
2. Historie Rwandy........................................................................................................ 11
2.1 Od prvního osídlení k počátku belgické okupace ................................................. 11
2.2 Belgie a Ruanda-Urundi ........................................................................................ 11
2.3 Hutuský manifest a nezávislost Rwandy............................................................... 12
2.4 První republika, první vzepře Tutsiů a vojenský převrat ...................................... 13
2.5 Od ústavy k invazi RPF a mírovým dohodám v Arushi ....................................... 13
2.6 Počáteční role OSN a Pozorovatelská mise v Ugandě a Rwandě (UNOMUR) ... 17
2.7 Pomocná mise pro Rwandu (UNAMIR) a její postupný pád, začátek a průběh
genocidy ...................................................................................................................... 18
2.8 Složení vedení Rwandy za genocidy..................................................................... 20
2.9 Vysoká bestialita v průběhu genocidy .................................................................. 20
2.10 Průběh mise UNAMIR ........................................................................................ 20
2.11 Konec genocidy................................................................................................... 21
3. Situace po genocidě – útěk Hutuů do Konga a Mezinárodní trestní tribunál pro
Rwandu…. ..................................................................................................................... 21
4. Roméo Dallaire během a po genocidě ..................................................................... 22
5. Známí přeživší genocidy ........................................................................................... 23
5.1 Immaculée Ilibagiza .............................................................................................. 23
5.2 Paul Rusesabagina ................................................................................................. 24
6. Otázky řešené s politologem Mgr. Michalem Pinkem, Ph.D ................................ 25
7. Otázky řešené s PhDr. Janem Záhoříkem, Ph.D ................................................... 26
5
Závěr .............................................................................................................................. 27
Zdroje informací ........................................................................................................... 28
Obrazová příloha ............................................................................................................ 1
6
Úvod
Úvodem by bylo slušností napsat, jaké téma jsem si vybral. Dlouho jsem tápal nad
nějakým historickým tématem. Zkoumat se mi nic nechtělo, jelikož nemám rád dlouhý
výzkum pomocí dotazníků a shánění respondentů. Nakonec mi můj otec pomohl
s výběrem a dal mi návrh na téma Světové problémy spojené s OSN. Nebyl by to
špatný nápad, ale zemí, které nedodržují lidská práva, a kde musí OSN řešit problémy,
je velká řada. Kvůli této velikosti a hutnosti obsahu jsem zúžil téma na rwandskou
genocidu, protože je jedním z polozapomenutých aktů bezpráví a utrpení, které by
neměly být zapomenuty. Dalším důvodem je její velikost. Ne časová, ale v počtu
mrtvých, tj. téměř jednoho miliónu ‚‚jen‘‘ za tři měsíce, který je tak alarmující
a zděšující; a navíc i dnes je pro některé nepochopitelné, proč OSN s tímto problémem
nic neudělalo. Vybral jsem si jej také proto, abych připomněl tuto událost, o které se
dnes velmi těžko mluví, nebo spíše mluvit nechce, zvláště pak v USA. Můj samotný
zájem v této práci byl velký, jelikož Rwandská genocida měla sice (nebo spíše naštěstí)
celkem krátký průběh, ale na svém konci velmi brutální a zničující.
Celá práce je sestavena jako chronologický běh událostí od historie samotného státu
přes první náznaky konfliktu až po jeho konec v červenci 1994 a následný trestní
tribunál v Arushi v Tanzánii. Na místě, kde se původně mělo rozhodnout o míru a ne
o míře trestu pro obviněné.
První část je zaměřena na samotnou historii Rwandy a příčiny konfliktu prostřednictvím
dvou děl, a to od Jana Záhoříka – Dějiny Rwandy a Burundi1 a od Jana Klímy – Dějiny
Afriky2.
Další část je zaměřena zpočátku na samotný konflikt, na konci na tribunál v Arushi
a roli OSN v konfliktu samotném. Své zastoupení zde opět našly publikace Dějiny
Rwandy a Burundi Jana Záhoříka a Dějiny Afriky Jana Klímy a spolu s nimi také
autobiografická výpověď brigádního generála Roméo Dallaira – Shake Hands With The
1
Záhořík, J. (2012). Dějiny Rwandy a Burundi. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ISBN 978-80-7422-175-0.
2
Klíma, J. (2012). Dějiny Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ISBN 978-80-7422-189-7.
7
Devil: The Failure Of Humanity In Rwanda3. Další, patrně asi nejvýznamnější pozici
zde nalezly dokumenty Poslední spravedlivý4 a Ghosts of Rwanda5, z nichž jsem čerpal
mnoho informací o právě tomto tématu.
Třetí část zahrnuje zamyšlení nad otázkami, které jsem poté kladl i Mgr. Pinkovi a
PhDr. Záhoříkovi, Ph.D., kde uvádím jejich postřehy a odpovědi.
Poslední částí je závěr, ve kterém již jen zhotovuji výsledky a zodpovídám si odpovědi
na předem zadané otázky.
Tato práce slouží především k informování či připomenutí této události. Jednak v naší
škole hodlám udělat nástěnku zaměřenou na rwandskou genocidu; a také bych rád tuto
práci vyvěsil na stránkách naší školy pro ostatní studenty, kteří by se chtěli něco málo
o tomto konfliktu dozvědět.
3
DALLAIRE, Roméo. Shake Hands with the Devil. London: Random House, 2003. ISBN 0-7867-1510-3
Poslední spravedlivý [The Last Just Man, dokumentární film], scénář Steven Silver a Barry Stevens,
režie Steven Silver. Kanada, 2002. Dostupné z: http://uloz.to/xKrEVMa/posledni-spravedlivy-dokumentgenocida-rwanda-wmv
5
Ghosts of Rwanda [dokumentární film] scénář a režie Greg Barker. USA, 2004. Dostupné z:
http://www.youtube.com/watch?v=zeCIZJ-yRaA
4
8
1. Pojmy genocida a mírová mise OSN
Genocida
Pojem, který slýcháme dnes a denně. Teoreticky znamená ‚‚zločin vyvražďování
a vyhlazování příslušníků národních, etnických, náboženských a rasových
skupin.‘‘6
První zaznamenanou genocidou byla arménská genocida v letech 1915 až 1918,
při které bylo zavražděno přes 1,5 mil. lidí a je označována za první historicky
potvrzenou v historii.7
Největší a nejkrutější genocidou v historii byla bezesporu genocida za 2. světové
války (holocaust, také šoa), kdy bylo za vlády Adolfa Hitlera nejen
v koncentračních táborech, ale i v okupovaných zemích, zejména v Sovětském
svazu vyvražděno více jak deset milionů mužů, žen a dětí.8
Teze, že se něco podobného již nikdy nemůže opakovat, nám celkem třikrát
vyvrátil fakt, že bohužel může a to v kterémkoli koutu naší planety.
Důkazem toho je kambodžská genocida (1975-1979), kdy bylo při panování
Rudých Khmerů, ultralevicové organizace zmasakrováno či ponecháno napospas
hlady přes 2 milióny lidí.9
Dalším případem byl masakr v bosenské Srebrenici, který se odehrál v roce
1995, kdy Srbové pod vedením Ratka Mladiče zmasakrovali 8373 bosenských
mužů, žen a dětí, kteří se chtěli stáhnout do Potočari pod ochranu UNPROFOR
(Mírová operace pro bývalou Jugoslávii). Bezprostředně po ní byl zřízen
Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY).10
A tou největší genocidou z těch poválečných a zároveň největší v počtu mrtvých
za jeden den, je právě Rwandská genocida. A té je také tato práce věnována.
6
Vyňato z knihy Slovník cizích slov, Kolektiv autorů. Vydal Encyklopedický dům, Praha 1998, str. 118
Armeniapedia:
Armenian
Genocide,
kolektiv
autorů.
Dostupné
z:
http://armeniapedia.org/index.php?title=Armenian_Genocide
8
Holocaust.cz. Dostupné z www.holocaust.cz
9
Petra
Bielinová:
Kambodžská
genocida.
Dostupné
z:
http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/kambodza/2167-kambodzska-genocida-petra-bielinovakambodza/
10
Masakr
v Srebrenici
–
tisíce
mrtvých
v bezpečné
zóně.
Dostupné
z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21589-masakr-ve-srebrenici-tisice-mrtvych-v-bezpecne-zone/
7
9
Mírová mise OSN
Jedná se o jeden z klíčových nástrojů k udržování či zabezpečování míru a
bezpečnosti. První mírová mise byla spuštěna v roce 1948, jednalo se a stále se
jedná o Misi OSN pro dohled nad příměřím (UNTSO), která stále dohlíží na
dodržování celosvětového míru z centra na Blízkém Východě.
K realizaci mise je zapotřebí souhlasu Rady Bezpečnosti OSN a postižené země.
Členy jsou příslušníci vojenských a policejních sborů spolu s civilním
personálem. Hlavní silou jsou vojáci se zbraněmi, určenými pouze k sebeobraně;
a především důstojníci s úkolem dohlížení na dodržování příměří. 11
Jedná se buď o mírotvornou misi, nebo mír udržující misi.12
Většina těchto mírových misí se odehrávala či stále odehrává v Africe, Asii, na
Středním Východě, či v malé míře i v Evropě.
V Evropě má své zastoupení série mírových misí v zemích bývalé Jugoslávie
(např. UNPROFOR, UNMIBH), z nichž první měla tragické následky, a to
především zamítnutím ochrany uprchlíků u Potočari, kde jich také bylo poté pod
velením Ratka Mladiče celkem 8373 zmasakrováno (viz výše).
Velké počty misí zaznamenáváme také v Asii, na Středním Východě, v Americe
a především v Africe. Mezi nejznámější operace patří rozmístění jednotek UNEF
za šestidenní války v letech 1956-1967, pozorovatelská mise OSN v Iráku a
Kuvajtu za Operace pouštní bouře, dále např. Pozorovatelská skupina OSN ve
Střední Americe (ONUCA) za občanské války v Nicaragui a např. z těch
nynějších a stále probíhajících Mise OSN v Kosovu od roku 1999.13
11
Mírové operace OSN, server OSN Praha. Dostupné z: http://www.osn.cz/osn-cr/pro-skoly/?i=333
Přesně dle kapitol 6 a 7 Charty OSN. Charta OSN dostupná z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf
13
Wikipedie:
Seznam
mírových
operací
OSN.
Kolektiv
autorů.
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_m%C3%ADrov%C3%BDch_operac%C3%AD_OSN
12
10
2. Historie Rwandy
Od prvního osídlení k počátku belgické okupace
Za původní obyvatele Rwandy lze považovat pygmejský lovecko-sběračský kmen Twa,
jehož první známky osídlení vnitrozemské Afriky popisovali staří Egypťané již někdy
okolo 2600 př. n. l. 14 Twaové však byli postupně vytlačováni. Mezi Čadským jezerem a
soutokem řek Niger a Benué se však vytvořilo populační jádro bantuských národů15,
které mezi lety 500 až 1000 n. l. plně obsadily rovníkové oblasti Afriky. Do tohoto
období spadá i vytvoření rwandského státu.16 Ve Rwandě se tyto první bantuské kmeny
zformovaly do jedné etnické skupiny – Hutuů, zaměřených na zemědělství.
Ve 13. století putovaly do Rwandy další bantuské kmeny – pastevečtí Tutsiové, které si
podrobovaly místní obyvatelstvo, což vyvrcholilo v 14. století, kdy byl dosazen na trůn
tutsijský král Ruganzu I. Bwimba; a dále v 15. století, kdy bylo zavedeno Království
Banyarwanda. V čele stál panovník – mwami. Rozpad království nastal díky Angloněmecké smlouvě v roce 1890. V těchto letech bylo království přiděleno do tzv.
Německé východní Afriky. Avšak po první světové válce bylo území přiřknuto Belgii.
Belgie, s pomocí OSN, z Burundi a království Banyarwanda vytvořila stát RuandaUrundi.17
Belgie a Ruanda-Urundi
Důvodem, proč Belgie získala území Ruandy-Urundi, byla její účast ve vojenských
operacích ve Východní Africe. Následně, díky konferenci v Entebbe, Ruandu-Urundi
získali. Zde začala pravá správa v roce 1922.18 Belgičané ustanovili panovníky a správci
země Tutsije, a to díky jejich vyšší postavě a světlejší barvě pleti (viz přílohy). Tutsiové
bohatli, a z Hutuů kolonizátoři nadělali pracovní čety. Belgičané Tutsiům říkali:
14
Záhořík, J. (2012). Dějiny Rwandy a Burundi. Praha: Nakladatelství Lidové noviny., str. 8-12
ISBN 978-80-7422-175-0.
(dále Záhořík, 2012)
15
Klíma, J. (2012). Dějiny Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; str. 53
ISBN 978-80-7422-189-7.
(dále Klíma, Dějiny Afriky, 2012)
16
Záhořík, 2012, str. 16-18.
17
Zimmermann, Michal: Rwanda. Dostupné z: http://www.zemepis.net/zeme-rwanda
18
Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 217, 225, 245.
11
‚‚Zbičuj Hutua, nebo my zbičujeme tebe.‘‘19 Politický systém se nezměnil, v čele byli
stále mwamis. Ovšem tou největší změnou byla etnická příslušnost a rasové dělení na
Hutu, Tutsi a Twa. Obyvatelstvo se v minulosti skoro nijak nelišilo, na etnickou
příslušnost nikdo nehleděl, všichni se o všechno rovnocenně dělili a svatby mezi Hutuy
a Tutsii byly zcela běžné. V této době se výrazně zlepšilo zdravotnictví,20 což vyvolalo
nárůst populace. Došlo zde také k nastolení panovníka Mutary III. Rudahigwy.21
Hutuský manifest a nezávislost Rwandy
Situace se začala měnit až v 50. a 60. letech, kdy v rámci celosvětového ‚‚roku Afriky‘‘
v roce 1962 probíhala rozsáhlá dekolonizace Afriky. Ve všech státech, ve kterých
dekolonizace probíhala, se většinou chtěli občané vzdát (nebo spíše zbavit) svých bílých
kolonizátorů a spolu s tím docílit nového názvu země. Rwanda však byla pravý opak.
Zde se spíše jednalo o zbavení pravomocí a privilegií Tutsiů. Proto se startér hnutí
nazývá Hutuský manifest22. Byl vydán roku 1957 a jeho hlavní kritikou a myšlenkou
bylo: ‚‚Kritika spočívala ve staletích trvající nadvládě tutsijských králů, kde hutuští
náčelníci hráli jen minimální úlohu nebo byly spíše jen výjimky potvrzující pravidlo.
[…] Určité funkce byly rezervovány pro Tutsie, zatímco Hutuové byli marginalizováni.
Hutuský manifest si tak kladl za cíl úplnou propagaci a rozvoj Hutuů, aby už nebyli ve
vleku Tutsiů. ‘‘23 Dalšími hlavními body bylo např. zastoupení všech tří etnik Rwandy.
Manifest byl dále vystavěn na základě v minulosti dvojí kolonizace,24 měl také poukázat
na chudé poměry Hutuů, a to i v Belgii a u OSN.25 Ve stejné době je založena strana
Asociace za sociální rozvoj mas (APROSOMA), jejíž základ, ač byl hutuský, měl
program pro všechna rwandská etnika. Tutsiové tento Manifest nemohli vystát spolu
s oslabením jejich majetků, a proto; v čele s novým mwamim Kigerim V. založili
Národní svaz Rwandy (UNAR) na podporu nezávislosti, avšak se zachováním
stávajícího zřízení. Na druhé straně také vznikla strana Lidové demokratické hnutí –
19
Citováno z Poslední spravedlivý [The Last Just Man, dokumentární film], scénář Steven Silver a Barry
Stevens, režie Steven Silver. Kanada, 2002. Dostupné z: http://uloz.to/xKrEVMa/posledni-spravedlivydokument-genocida-rwanda-wmv
20
Jednalo se především o použití chininu na léčbu malárie – viz Záhořík, 2012, str. 70 až 71.
21
Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 245.
22
Jinak také Zpráva o sociálním aspektu rasového domorodého problému ve Rwandě.
23
Citováno ze Záhořík, 2012, str. 92 až 93.
24
Prvními utlačovateli Hutuů byli Tutsiové, a poté Evropané.
25
Záhořík, 2012.
12
Strana hnutí za emancipaci Hutuů (MDR – PARMEHUTU), plně vyznávající a
odkazující se na Hutuský manifest; která také v červenci 1960, při 70% většině hlasů
v komunálních volbách zvítězila. Při následujícím Referendu o zachování monarchie
v roce 1961 již byl nesouhlas s tutsijským režimem zcela jasný.26 Situace v zemi se
začala přiostřovat, zejména po sesazení Kigeri V. a zatčení klíčových představitelů
UNAR. Nezávislost Rwandy pak byla oficiálně vyhlášena 1. 7. 1962, při Valném
Shromáždění OSN, prezidentem se stal předseda vlády Gregoire Kayibanda.27
První republika, první vzepře Tutsiů a vojenský převrat
Po zavedení prohutuského režimu směřovaly myšlenky Tutsiů na odplatu Hutuů vůči
nim samotným. Proto se již od roku 1959 začali uchylovat do severní Ugandy, Burundi,
Tanzánie a Demokratické republiky Kongo. Od roku 1961 pak organizovala UNAR
útoky na Kayibandu. Tyto útoky však jen přilily olej do ohně a vedly hutuskou vládu
k perzekuování a likvidování tutsijských farmářů a vedle nich též politických
představitelů.28 Došlo také k potlačení vzdělávání Tutsiů a snížení procentuálního počtu
míst na počet míst, odpovídající jejich procentuálnímu zastoupení v obyvatelstvu.
Narůstá však počet konfliktů, které se Kayibanda snaží řešit zrušením strany UNAR a
popravou několika tutsijských aktivistů. Tato opatření však zapříčinila odchod více než
100 000 perzekuovaných. Kayibandova vláda začíná ztrácet důvěru, Twa jsou zatlačeni
až na okraj všeho dění. Všechny tyto problémy vyvrcholily 5. 7. 1973, kdy byl
proveden vojenský puč pod vedením generálmajora Juvénala Habyarimany, který
Kayibandu svrhl.29
Od ústavy k invazi RPF a mírovým dohodám v Arushi
V prvních letech Habyarimanova vláda stále podporovala diskriminaci Tutsiů podle
principu rubanda nyamwinshi. Zdržovali se mimo politiku a vládu, nejčastěji
26
Záhořík, 2012, str. 95 až 99.
Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 309.
28
Záhořík, 2012, str. 108 až 111.
29
Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 373 až 374.
27
13
v soukromém podnikání. Ihned byla zrušena MRN – PARMEHUTU a namísto ní
Habyarimana založil Národní revoluční hnutí pro rozvoj (MRND). K Habyarimanovým
největším změnám patřilo povýšení sebe sama na organizátora rozhodujícího takřka
o všem, především ve vládě a civilním životě. Volný pohyb lidí je postupně potlačen,
v případě cestování problém nebyl, přestěhování se dalo řešit většinou přes známé
přátele ve vládě. V tomto dvacetiletém období však dochází k největší diskriminaci
Tutsiů.
Objevuje se totiž klan Akazu, mocný hutuský klan soustředěný kolem prezidentovy
manželky Agathe Habyarimana a jejích tří bratrů, který usiloval o získání ministerstva
školství k řízení studia a tím také vystrnadění mnohých tutsijských studentů. Nejtvrdší
podmínky zaznamenala armáda, která byla výrazně hutuská, a žádný z příslušníků
nesměl mít za ženu Tutsijku.
Avšak i zde brzy nastoupily ekonomické problémy, spojené především s nekvalitním
vzděláním či nevzděláním protěžovaného hutuského obyvatelstva. Na situaci měl podíl
i propad světových cen kávy, na jejímž exportu byla Rwanda závislá, což také způsobilo
vážné problémy. A aby všeho nebylo málo, též politika doznala velkých problémů.
Zejména v roce 1988, kdy byl zabit plukovník Stanislas Mayuyi, jehož smrtí se klan
Akazu dostal k moci.30
O dva roky předtím vzniká v Ugandě Rwandská povstalecká fronta (RPF) a kvůli
nespokojenosti Rwanďanů s Habyarimanovým režimem, ale i s vlastním úkolem přivést
Tutsie – vyhnané obyvatele zpět do vlasti31, vstoupila 1. října 1990 na území Rwandy; a
započala tak občanskou válku, která později urychlila genocidu. První útoky sice
dostanou RPF až k městu Gibero, které sice obsadili, ale díky včasnému pomoci Francie
Habyarimanovi je RPF odražena a s velkými ztrátami se musí vrátit zpět na sever.
V listopadu umírá její hlavní velitel, generál Fred Rwigyemi, a do Rwandy z USA po
výcviku se vrací major Paul Kagame, aby se ujal velení.32
Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Habyarimana okamžitě odsoudil všechny útoky
RPF jako snahu o znovunavrácení starého systému nevolnictví a tutsijské nadvlády, a
také se objevily první případy masakrů, čítající stovky mrtvých.
30
Záhořík, 2012; str. 114-122.
viz Ghosts of Rwanda [dokumentární film] scénář a režie Greg Barker. USA, 2004. Dostupné z:
http://www.youtube.com/watch?v=zeCIZJ-yRaA
32
Záhořík, 2012, str. 114 až 125.
31
14
V souvislosti s masakry se objevilo i tzv. Desatero přikázání Hutuů, silně protitutsijský
text, obsahující následující teze:
1. Všichni Hutuové musí vědět, že tutsijská žena, ať je jakákoliv, pracuje pro svou
tutsijskou etnickou skupinu. Tím pádem je zrádcem ten Hutu, který si vezme
tutsijskou ženu, učiní z tutsijské ženy svou milenku, učiní z tutsijské ženy svou
asistentku a poskytne jí ochranu.
2. Všichni Hutuové musí vědět, že naše hutuské dívky jsou daleko důstojnější a
svědomitější ve svých rolích žen, manželek a matek. Nejsou též krásnějšími,
lepšími asistentkami a čestnějšími ženami?
3. Hutuské ženy, buďte ostražité a přiveďte vaše muže a syny zpátky k rozumu.
4. Všichni Hutuové musí vědět, že všichni Tutsiové jsou neschopní poctivosti
v obchodování. Pracují pouze pro nadvládu své etnické skupiny. Tím pádem je
zrádcem ten Hutu, kdo vstupuje do obchodu s Tutsim; investuje své peníze
v tutsijském podniku, půjčuje si od Tutsiů peníze, nebo jim je naopak sám
poskytuje, jedná ve prospěch Tutsiů (poskytováním bankovních půjček,
udělováním licencí na dovoz atd.).
5. Strategické pozice, ať již politické, administrativní, ekonomické, vojenské,
národně bezpečnostní, musí být svěřeny výlučně do rukou Hutuů.
6. Vzdělávací sektor musí být přednostně hutuský.
7. Rwandské ozbrojené síly musí být exkluzivně hutuské. Zkušenost z října 1990
dokládá tento požadavek. Žádný voják, ani důstojník si nesmí vzít tutsijskou
ženu.
8. Hutuové musí přestat litovat Tutsie.
9. Hutuové, kdekoliv jsou, musí zůstat jednotní, držet pospolu, a soustředit se na
úděl svých hutuských bratrů. Hutuové uvnitř i mimo Rwandu musí neustále
získávat přátele a spojence pro svou hutuskou otázku, především u svých
bantuských bratrů. Musí stále čelit tutsijské propagandě. Hutuové musí být
pevní a ostražití před svými tutsijskými nepřáteli.
10. Sociální revoluce z roku 1959, referendum 1961 a hutuská ideologie musí být
vyučována a předávána všem Hutuům na všech úrovních. Všichni Hutuové mají
povinnost publikovat široce svou ideologii. Zrádcem je ten Hutu, který
15
perzekuuje svého hutuského bratra, jenž četl, publikoval nebo četl jejich
ideologii.33
Tento článek se také stal jedním ze základů protitutsijské nenávisti.
Paul Kagame se stává velitelem RPF a pomocí financí z Evropy a USA spravuje RPF.
Od roku 1991 opět útočí na Rwandu a obsazuje Ruhengeri, město, kde má původ
hutuská vládnoucí elita.
Vznikají také dvě extremistické milice – Interahamwe34 a Impuzamugambi35, vytvořené
na terorizaci, posléze likvidaci Tutsiů. Na podporu teroru je založeno silně protitutsijské
a také nejznámější radiostanice Hutuů – Radio Télévision Libre Des Milles Collines
(Rádio Tisíce Kopců), které postupně pobízelo k útokům na Tutsie a hlásalo ‚‚pravdu‘‘
Hutuů. Proto se radiopřijímač stává jedním ze symbolů nadcházející genocidy.
Roku 1992 je vytvořen pluralitní kabinet a její bezesporu nejznámější postavou je
Agathe Uwilingiyimana, jedna z prvních obětí genocidy. Mezitím jsou do země dodány
zbraně z Egypta v hodnotě 6 mil. dolarů. Vzrůstající nepokoje ze strany RPF vedly také
k urychlení mezinárodního zásahu.
Mírová dohoda z Arushi v Tanzánii, vydaná v červenci 1993, měla zabránit blížícímu se
konfliktu. Habyarimana ji však odmítal podepsat a bylo mu vyhrožováno i zastavením
podpory ze strany Francie. Díky následnému podepsání se otevírá cesta mnoha
tutsijským představitelům státu, např. Landoald Ndasingwa se stává prvním tutsijským
ministrem36. I přes konečný podpis, se však nic nezastavilo, ba naopak se této situace
využilo k přípravě na genocidu. K těmto patří hlavně dovoz téměř šesti set tisíc mačet
do Rwandy. Stejně jako rádio, tak právě i mačety se staly tím nejmarkantnějším
symbolem genocidy, která měla zakrátko přijít. Teď se již nic nedalo zastavit.37
33
Vydáno v prosinci 1990 v propagandistickém periodiku Kangura (Probuďte je!).
V překladu ‚‚Ti, co pracují spolu‘‘ či ‚‚Ti, co útočí spolu‘‘ nebo ‚‚Ti, co zpívají spolu‘‘ – viz Záhořík,
2012, str. 131.
35
V překladu ‚‚Ti se společným cílem‘‘ - bližší informace viz výše
36
Citováno z Poslední spravedlivý, bližší informace viz str. 3 poznámky dole
37
Záhořík, 2012, str. 125 až 133.
34
16
Počáteční role OSN a Pozorovatelská mise v Ugandě a Rwandě (UNOMUR)
Situace ve Rwandě začala znepokojovat okolní svět, zvláště OSN. Ta poté přinutila
Habyarimanu podepsat tzv. Arushskou mírovou dohodu, o které se jednalo od července
1992 do července 1993. Smlouvy byly stvrzeny podpisem dne 4. srpna 1993 a do
37 dnů měla být realizována.
Obsahovaly 5 hlavních pilířů, které zněly:
1. Zřízení právního státu.
2. Sdílení moci.
3. Repatriace a přesídlení uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.
4. Integrace ozbrojených sil.
5. Jiná různá ustanovení.
Bezprostředně poté RPF poslala 600 vojáků do Kigali spolu se členy přechodné vlády. 38
V souvislosti s mírovou dohodou byla vytvořena také nová mise – Pozorovatelská mise
v Ugandě a Rwandě (UNOMUR), jejímž úkolem bylo dohlížet na hranici mezi
Ugandou a Rwandou a zabránit jakémukoli dovážení zbraní do Rwandy. Sídlo měla
v Kibale v Ugandě a jejím velitelem byl brigádní generál Roméo Dallaire. 39 Ten se pak
také stává velitelem Asistenční mise pro Rwandu (UNAMIR). Zabránit pronikání zbraní
však nebylo možné. Dallaire ve své autobiografické výpovědi Shake Hands With the
Devil popisuje situaci takto (v překladu): ‚‚Hranice byla síto, protkaná malými
horskými cestičkami, které zde byly snad po tisíciletí. Vzhledem k tomu, že jsem
disponoval 81 dobrovolníky a že jsme neměli k dispozici helikoptéry s možností nočního
vidění, byla naše úloha udržet hranici pod dohledem přinejlepším symbolická.‘‘40
Tato mise se poté oficiálně dostává pod velení mise UNAMIR s Dallairem v čele.
38
THE ARUSHA PEACE AGREEMENT, Oficiální stránka Vlády Rwandy (Official Website of the
Government
of
Rwanda).
Dostupné
z:
http://www.gov.rw/THE-ARUSHA-PEACEAGREEMENT?lang=en
39
United
Nations
Observer
Mission
Uganda-Rwanda.
Dostupné
z:
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unomur.htm
40
V originálním znění: ‚‚The border was a sieve, riddled with little mountain trails that had been there for
millenia. Given my tiny force of eighty-one observers and the fact that we had no access to helicopters
with night-vision capability, the task of keeping the border under surveillance was at the best symbolic.‘‘
Citováno z knihy DALLAIRE, Roméo. Shake Hands with the Devil. London: Random House, 2003.
ISBN 0-7867-1510-3; str. 95.
17
Pomocná mise pro Rwandu (UNAMIR) a její postupný pád, začátek a průběh
genocidy
Jedná se o mír udržující misi podle kapitoly 6 Charty OSN, startuje v návaznosti na misi
UNOMUR s cílem zajistit a udržet mír ve Rwandě. Jejím šéfem se stává kamerunský
politik Jacques Roger Booh-Booh a velitelem generálporučík Roméo Dallaire.41 S ním
přilétá i jeho pobočník, major Brent Beardsley.
Již prvním problémem je počet vojáků, co mají přijet dohlížet na mír. Dallaire navrhuje
5000, ale Rada bezpečnosti je proti a snižuje předpokládaný návrh na 500. Jen Kofi
Annan, šéf mírových operací OSN, přesvědčí Radu o zvýšení na 2500 vojáků. Žádá
Kanadu o poskytnutí příslušníků, ale Ottawa odmítá. Nakonec se rekrutují jednotky
z 24 zemí světa, kde jednoznačně dominují belgičtí komandos pod velením plukovníka
Luca Marchala a ghanský oddíl pod velením generála Henryho Anyidoha.
17. listopadu 1993, při otevření velitelství UNAMIR, při rozmluvě Dallaira
s Habyarimanou je na pěti místech zavražděno 35 lidí. Vše se odehrálo jižně od
demilitarizované zóny. Všechny výpovědi poukazují na RPF, ale s ohledem na lokaci
míst a způsob zabití Dallaire pochybuje. Pochybnosti vymizely až 10. ledna
s příchodem svědectví neznámého hutuského důstojníka, skrývajícího svou identitu pod
jménem Jean Pierre. Ten Dallairovi prostřednictvím Luca Marchala nabídl informace.
Jednalo se především o:
1. Svědectví o skladech zbraní, ukrytých v mnoha sklepích hlavního města Kigali
a v bunkru prezidentovy strany MRND.
2. Informace o bojeschopnosti Interahamwe (byli připraveni zabít 1000 Tutsiů
každých 20 minut).
3. Zabití několika, asi 10 Belgičanů pro nucený odchod belgických sil ze
Rwandy.42
41
United
Nations
Assistance
Mission
in
Rwanda.
Dostupné
z:
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unamir.htm
42
Cílem bylo vytvoření situace v Somálsku, kdy byly sestřeleny dva americké vojenské vrtulníky Black
Hawk, bylo zde zabito 18 amerických vojáků, jeden byl zohaven a posléze viděn v televizi, jak je vláčen
ulicemi. Ihned poté byly na tento ‚‚popud‘‘ staženy jednotky USA ze země. Více viz
18
Dallaire se tedy rozhoduje o vyčištění a zabrání třech skladů. 11. ledna píše oficiální
zprávu, kde jasně zmiňuje své plány, které hodlá učinit v příštích 36 hodinách. Do
zprávy zahrnuje i informace od Jeana Pierra o plánovaném zabití Belgičanů. 43 Věci
však nehrají v jeho prospěch. Den poté totiž dostává obratem naprosto zdrcující fax,
kde se mu výslovně zakazuje podniknutí zabavení zbraní, také se Jean Pierrovi nesmí
poskytnout azyl. A co je nejhorší, všechny informace o skladech zbraní musí také
ohlásit prezidentu Habyarimanovi.
Ten je však k Dallairově překvapení zaskočen. Dallaire se o dané situaci zmiňuje
(v překladu): ‚‚Naprosto jsme ho zaskočili.‘‘ Přemýšlí, zda o bunkrech vůbec věděl, a
dodává: ‚‚Nebyl jsem přesvědčený, zda Habyarimana něco rozhoduje. Rozhodnutí
vycházela od jeho ženy a jejích bratrů, usazených ve vnitřních kruzích mocenské
struktury‘‘44, čímž poukazuje na klan Akazu. V této době byl klíčovým představitelem
Theonéste Bagosora, mimo jiné také zakladatel Interahamwe.
A osudný den přichází. 6. dubna 1994 v noci, kdy se vracel prezident Habyarimana zpět
do Rwandy z Tanzanie kvůli podpisům nových smluv zaručujících mír Rwandě, bylo
jeho letadlo Falcon-50 sestřeleno dvěma řízenými střelami a havarovalo na letišti
v Kigali. Schůzky se zúčastnil i prezident Burundi Cyprien Ntaryamira. Všichni na
palubě zahynuli. Tento akt se stal rozbuškou pro následné vraždění všech tutsijských
i umírněných hutuských vládních představitelů. Proto plukovník Bagosora mezitím
přebírá vládu a ustanovuje krizový výbor, a za pár hodin mluví rádiem k lidem.
Vyhlašuje stav nouze, každému nařizuje, aby zůstal doma a nevylézal. Logicky proto,
aby nikdo neuniknul mačetám Interahamwe.
Jedni z prvních, kteří byli zabiti, jsou premiérka Agathe Uwilingiyimana, kterou hlídalo
10 belgických vojáků OSN, ti se ale museli vzdát a nechat vládní komandos premiérku
zabít. Sami pak jsou zabiti, přesně jak bylo deklarováno v informacích od Jeana Pierra.
Druhým zabitým je Landoald Ndasingwa. Je chycen doma a přinucen dívat se, jak
armáda zabíjí jeho manželku a dvě dcery. Pak je také zastřelen.
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unosomi.htm
sestrelen-od-bitvy-v-somalsku-uplynulo-20-let-pol-/zpravysvet.aspx?c=A131001_113948_ln_zahranici_msl
43
Opět Poslední spravedlivý.
44
Citováno z Poslední spravedlivý.
19
a
http://www.lidovky.cz/cerny-jestrab
V dalších dnech se již genocida rozbíhá na plné obrátky. Všichni Tutsiové a umírnění
Hutuové, bez ohledu na věk jsou masakrováni v celém Kigali. Po odchodu zbytku
belgických komandos v reakci na 10 jich samotných mrtvých, se zabíjení roznáší do
celé Rwandy. Bagosora dává všem skupinám Interahamwe po celé zemi zelenou
k masakrům.45
Při masakrech nepomohou ani kostely. Když se tam uprchlíci uchýlí, přijede četnictvo a
Interahamwe. Četnictvo hlídá, aby nikdo nezabraňoval dění, a Interahamwe se vrhne do
budovy a všechny masakruje svými mačetami.46 Nejdříve do Interahamwe vstupovali
jen nezaměstnaní muži, ale později tam vstupovali i mladíci z důvodu, aby přežili a
uchránili svůj majetek. Kvůli bezmyšlenkovitému zabíjení byli většinou pod vlivem
alkoholu a drog.47
Složení vedení Rwandy za genocidy
Na vrcholu moci byl plukovník Bagosora, který organizoval a vedl prozatímní vládu.
Armádu (FAR) a Interahamwe vedl generál Augustin Bizimungu, a pod ním plukovník
Aloys Ntabakuze a velitel prezidentské gardy Protais Mpiranya48.
Vysoká bestialita v průběhu genocidy
Tato genocida byla také jednou z nejbrutálnějších, o čemž svědčí i např. pálení zaživa
nebo různé bestiální způsoby zabíjení či rozsekání těhotných žen a dětí, jak popisuje
generál Dallaire, kde také vysvětluje usmrcení při ‚‚jen‘‘ běžném zabíjení (opět
v překladu): ‚‚V jedné chýši rozpárali těhotné ženě břicho, vytáhli z něj plod a rozsekli
vejpůl. V další chýši vzali ruku asi dvouletému dítěti a rozsekali ji jako salám. Ty
kousky i dítě tam stále ještě ležely. […] Udusili je tím, že je naházeli na hromadu.
Házeli je živé, ale poraněné do latrín. Ještě žili.‘‘49
Průběh mise UNAMIR
Od obdržení rozkazu o použití síly pouze v sebeobraně byl Dallaire odzbrojen. Ale
snažil se zachraňovat co nejvíce lidí, kteří se k němu uchylovali. Zejména rwandský
stadion, sídlící hned vedle velitelství UNAMIR, byl nacpaný lidmi k prasknutí. Byly to
sice bezpečné zóny, ale takřka hned se v nich rozmnožily nemoci typu malárie,
45
Tamtéž.
Viz Ghosts Of Rwanda.
47
Takto to popisuje jednak Jan Záhořík, ale také Immaculeé Ilibagiza ve své knize Přežila jsem, ISBN
978-80-249-0950-9.
48
(Záhořík, 2012), str. 140.
49
Citováno z výpovědi Roméa Dallaira, dok. Poslední spravedlivý.
46
20
úplavice a cholery, z nichž právě malárie postihla i Dallairova pobočníka Beardsleyho,
který byl ihned druhý den transportován do ottawské nemocnice. Náhradním
pobočníkem po zbytek mise se stal major Phil Lancaster.50
Následujícího 21. dubna obdrží Dallaire Rezoluci rady bezpečnosti č. 912, v níž je
UNAMIR nařízeno opustit Rwandu. Tu však Dallaire nesplní kvůli lidem, které
ochraňují, nakonec je ve Rwandě ponechán s velmi redukovaným počtem vojáků, ale
začínají se vytvářet bezpečné zóny pro uprchlíky.51
Také se udržuje kontakt se světovými či kanadskými novináři, kterým vždy podává
denní příběh. Tato taktika se zdá být účinná, protože již se Rada bezpečnosti alespoň
pokusí odsoudit masakry, ale USA nechce použít slovo ‚‚genocida‘‘, které by je
zavazovalo k intervenci.52 17. května se již nedá jinak než spustit novou misi –
UNAMIR 2 podle mírotvorné kapitoly 7 Charty OSN. Je však pomalá.53
Konec genocidy
Genocida končí 4. července, kdy RPF dobývá Kigali a zahání Interahamwe do Konga.
Spolu s ní jdou také vláda a téměř 2 milióny Hutuů. Vlády se ujímá RPF, prezidentem
se stává Pasteur Bizimungu a od roku 2000 dodnes je prezidentem Paul Kagame.54
3. Situace po genocidě – útěk Hutuů do Konga a Mezinárodní
trestní tribunál pro Rwandu
Po dobytí Rwandy armádou RPF se Hutuové spolu s jejich předákem Bagosorou stahují
do Konga, odkud se nechtějí, kvůli stálé nenávisti ze strany Tutsiů, vrátit.
Bezprostředně ihned po skončení vraždění schválila Rada Bezpečnosti novou rezoluci
č. 955, která spustila tzv. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (International
Criminal Tribunal for Rwanda, ICTR). Sídlí v Arushi v Tanzánii, v městě bývalých
50
Viz Shake Hands With The Devil, str. 340-341.
Opět Poslední spravedlivý.
52
Silná úloha USA a Velké Británie v OSN spočívá v jejich příslušnosti k zakládajícím členům OSN, a
tím pádem k zemím s ‚‚hlavním slovem‘‘ v dané věci.
53
Tamtéž.
54
Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 452 až 453.
51
21
mírových rozhovorů. Jeho úkolem je odsoudit hlavní viníky genocidy, zodpovědné za
vraždění Tutsiů. Svou činnost zatím ještě neukončil.
Nejznámějšími z odsouzených jsou (či byli):

plk. Theonéste Bagosora – roku 2008 odsouzen na doživotí, poté trest zmírněn
na 35 let odnětí svobody.

premiér Jean Kambanda – zodpovědný za dovoz zbraní do Rwandy, roku 1998
odsouzen na doživotí.

žurnalista a zakladatel strany CDR (Coalition for the Defence of the Republic)
Hassan Ngeze – roku 2003 odsouzen na doživotí.

generál Augustin Bizimungu (velitel FAR) – odsouzen na 30 let v roce 2011.

Idelphonse Nizeyimana – voják FAR, člen klanu Akazu a ‚‚řezník z Butare‘‘ –
roku 2012 odsouzen na doživotí. 55

Georges Rutagunda – viceprezident milic Interahamwe, odsouzen r. 1996 na
doživotí, zemřel r. 2010 ve vězení v Beninu.

Tharcisse Renzaho – jeden z vůdců Interahamwe a politik, odsouzen r. 2009 na
doživotí.56
4. Roméo Dallaire během a po genocidě
Během genocidy se snaží Roméo Dallaire udržovat morálku a klidnou mysl všech svých
vojáků jakýmkoli způsobem. Dociluje toho např. hudbou – když padaly bomby na jejich
velitelství v Kigali, tak v krytu pustil pásek se Stompin‘ Tomem Connorsem – jednalo
se především o píseň ‚‚The Blue Berets‘‘, hrdě opěvující kanadské mírové jednotky
OSN – ‚‚modré barety‘‘.57
Ale dlouhodobý pobyt se začíná obracet vůči němu, jak popisuje – vůbec nejí, nespí,
začíná vycházet ven bez doprovodu na několik hodin, čímž chce být zabit. Aby alespoň
55
Více viz http://www.lidovky.cz/reznik-z-butare-jeden-ze-strujcu-rwandske-genocidy-byl-zatcen-p6c/zpravysvet.aspx?c=A091006_150215_ln_zahranici_mtr#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_
campaign=a-souvisejici.clanky.clicks
56
Bližší informace a zdroj viz http://www.unictr.org/
57
Popsáno v dokumentu Poslední spravedlivý.
22
trochu oživil tábor, vezme tam kozí rodinku, kterou, když mu ji napadnou psi, uchrání
i svou pistolí.
Nakonec žádá o zproštění velení, a odlétá domů do Kanady. Tam obhájí Luca Marchala,
který je stíhán za ztrátu svých mužů. Svědčí v jeho prospěch a Marchal je zproštěn viny.
Jen Dallaire zůstává plný deprese ze zážitků z Rwandy. Navíc mu ochrne levá ruka.
Poté se dvakrát pokusí o sebevraždu.58 Nakonec se rozhodne žít, napíše
autobiografickou knihu Shake Hands With The Devil: The Failure of Humanity In
Rwanda a stává se senátorem.59
5. Známí přeživší genocidy
Existuje však i plno lidí, kteří genocidu přežili, a poté své příběhy prezentovali
prostřednictvím knih či mnohdy i filmových zpracování. A těm nejznámějším je tato
sekce věnována.
Immaculée Ilibagiza
Rwandská tutsijská autorka a jedna z málo přeživších genocidy. Prožila 91 dní na
podlaze maličké koupelny v domě hutuského pastora (o rozměrech asi 1x1 m), kde se
ukrývala s dalšími sedmi ženami.60 Ve své knize Přežila jsem popisuje jak ztrátu svých
rodičů, tak celých 91 dní strávených v koupelně, kde si dopomáhala pravidelnými
motlitbami, které jí pomohly zapomenout, a tak i odpustit všem vrahům jejích přátel a
rodiny. V této koupelně se naučila i anglický jazyk, který poté potřebovala k prosazení
se v pracovním životě. Jediný, kdo z její rodiny přežil, je její bratr Amidale, který byl
58
Viz Poslední spravedlivý.
Lieutenant-General Roméo Dallaire – webová stránka zaměřená na osobu Roméa Dallaira, jeho život a
jeho dílo. Dostupné z: http://www.romeodallaire.com/
60
Immaculée Ilibagiza – stránka zaměřená na osobu Immaculée Ilibagizy. Dostupné z:
http://www.immaculee.com/
59
23
v době genocidy na studiu v Senegalu, a tudíž unikl nevědomky zabíjení.61 Dnes žije
Immaculée v USA se svým manželem a dvěma dětmi a pracuje pro OSN.
Paul Rusesabagina
Známý rwandský hoteliér, který během genocidy dokázal uchránit v hotelu des Milles
Collines 1268 uprchlíků. Jako manažer hotelu des Milles Collines a ředitel hotelu des
Diplomates měl kontakty na mnoho zástupců společnosti, která hotel des Milles
Collines vlastnila; díky kterým se mu podařilo uchránit se před výboji Interahamwe.
Dnes bydlí v Belgii se svou ženou Tatianou, dětmi a dvěma adoptivními neteřemi,
jejichž rodiče – Tatianin bratr a jeho žena nebyli nikdy nalezeni.62 Ve filmu Hotel
Rwanda (2004, viz odkaz dole)63 jej ztvárnil Don Cheadle.
61
Ilibagiza, Immaculée: Přežila jsem. Euromedia Group, 2007. ISBN: 978-80-249-0950-9.
Hrdina z filmu Hotel Rwanda čelí obvinění, že podporoval terorismus - článek na serveru iDnes.cz.
Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/hrdina-z-filmu-hotel-rwanda-celi-obvineni-ze-podporoval-terorismus1p0-/zahranicni.aspx?c=A101029_110906_zahranicni_ipl
63
Film Hotel Rwanda - http://www.csfd.cz/film/182289-hotel-rwanda/
62
24
6. Otázky řešené s politologem Mgr. Michalem Pinkem, Ph.D

Jak mohla Francie napomáhat režimu Habyarimany (cvičení milic Interahamwe,
dodávky zbraní, poskytnutí azylu klíčovým aktérům genocidy), když musela
vědět, co strašného se v zemi stane a případně jaký dopad to bude mít na svět?

Proč OSN, když věděla od Dallaira zhola o všem (lokalizace a fotografie skladů
zbraní, možnost zabrání jich prostřednictvím Kapitoly 6 Charty OSN), nic
neudělala?
1. Byl za tím nějaký vyšší cíl, nebo jen strach z dalšího ‚‚Somálska 1993‘‘?
2. Nebo použití slova ''ofenzivní'' v dopise od Dallaira adresovaného Kofi
Annanovi?
3. Nebo jen vědomí, že se jedná o další ‚‚africký odpad‘‘?
4. Anebo že je ‚‚Rwanda zemí uprostřed Afriky bez významného nerostného
bohatství‘‘?
První otázka
–
Můj názor byl původně zcela nejasný, prvně jsem uvažoval i nad otázkou
zda i Francie nepodporovala vraždění Tutsiů atd.
–
Poté mě však Mgr. Pink utvrdil, že zde sehrála opět velkou roli nabídka
výhodného obchodu, a především, také již neformální jazyková vazba
k bývalé kolonii – tzv. frankofonní společenství = laicky řečeno:
‚‚Podívejte, mluvíme stejným jazykem, známe se už po dlouhou dobu, jsme
přátelé. Víme, že chcete udělat masakr na Tutsie. Budeme mlčet a nic
nedělat, když nám dáte např. širší pravomoci v dovozu aut našich značek –
koupíte je od nás a my budeme mlčet a nic nedělat.‘‘
V závěru jsme došli ke společné tezi, že se jednalo o prostý obchod a svou
velkou roli zde sehrála hlavně přítomnost frankofonního společenství.
Druhá otázka
–
Mým původním názorem bylo, že OSN měla stále výčitky kvůli Somálsku, a
proto Rwandu smetla ze stolu. Této skutečnosti jsem přikládal největší
důležitost.
25
–
Mgr. Pink mi však dokázal, že se zde dá uvažovat takřka vše, protože všechny
věci zde hrály svou podstatnou roli – jak strach z dalšího ''Somálska 1993'', tak
absence nerostného bohatství, tak ale především v obecném slova smyslu
vědomí, citované stylem: ‚‚Proč bychom se my v USA měli zajímat tím
problémem v Africe, když je tak daleko od nás? Tam se řeže kdeco každou
chvíli. Prostě to shoďme, ať máme čistý stůl.‘‘
7. Otázky řešené s PhDr. Janem Záhoříkem, Ph.D

Kdo mohl mít největší podíl na zabití prezidenta Habyarimany? Klan Akazu
nebo RPF, jež je nejvíce proklamovaným viníkem?
-
Nejdříve jsem uvažoval i možnost útoku ze strany RPF, která mi, ač sice
(vzdálenost od místa havárie atd.) přijde krajně nelogická, tak kvůli svému
opodstatnění (měla být znovu nastolena vláda Tutsiů) mi přišla celkem
pochopitelná.
-
Ovšem PhDr. Záhořík, Ph.D mi posílil fakt, že pravděpodobnost verze
Akazu je větší, než RPF, neboť druhá jmenovaná se nenacházela v místech,
odkud byla s největší pravděpodobností vystřelena ona raketa nebo střela,
která zasáhla letadlo. Navíc Akazu potřebovalo nějakou zásadní záminku pro
masakry, zvláště poté, co již zhruba 2 roky probíhala mediální masáž
prostřednictvím rádia.
26
Závěr
Závěrem je třeba říci, čeho jsem při své práci dosáhl. Především jsem se přiučil a
uvědomil si, jak takové práce psát. Dále jsem si trochu ucelil názor na svět.
V tomto konfliktu byla stěžejní i nízká míra alfabetizace – obecně ten, kdo neumí číst a
psát, neumí ani moc přemýšlet, tudíž je snadno ovlivnitelný a schopnější přistoupit na
to, co jeho pán či velitel chce.
Při závěrečném ohlédnutí bych měl udělat patřičnou tečku za prací. Jelikož jsem
v závěru rozhovoru s Mgr. Michalem Pinkem, Ph.D, řešil ještě jednu otázku, která
uzavřela náš rozhovor, přikládám ji až do závěru, kde vyzní ve výsledném efektu lépe
než v průběhu práce.
Moje závěrečná otázka, řešená s politologem Pinkem, zněla: Byla Rwandská genocida
významná a pohnula světem?
Shodli jsme se na odpovědi ano i ne. Na jednu stranu sice nepohnula světem stejně jako
ostatní, hlavně co se týče té nacistické, ale zakotvila do myslí všech kolonialistických
zemí Evropy, že již prostě si nemohou dovolit dělat v Africe, co se jim zlíbí, jak si
deklarovali již na začátku kolonizace, že ‚‚mají právo a dokonce povinnost Afriku
obsadit, exploatovat, kolonizovat, evangelizovat a civilizovat64‘‘, protože by to pak
mohlo vést ke stále dalším a dalším konfliktům, které by mohly Afriku navždy zničit.
Takže svým způsobem to s, alespoň Evropou, pohnulo.
64
Citováno z: Klíma, Dějiny Afriky, 2012, str. 126.
27
Zdroje informací
1) Arushská mírová dohoda; Oficiální stránka Rwandské vlády. Dostupné
z: http://www.gov.rw/THE-ARUSHA-PEACE-AGREEMENT?lang=en
28/1/2014.
2) Armeniapedia: Armenian Genocide, kolektiv autorů. Dostupné z:
http://armeniapedia.org/index.php?title=Armenian_Genocide
28/1/2014.
3) Holocaust.cz. Dostupné z: www.holocaust.cz 10/2/2014.
4) Hrdina z filmu Hotel Rwanda čelí obvinění, že podporoval terorismus článek na serveru iDnes.cz. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/hrdina-zfilmu-hotel-rwanda-celi-obvineni-ze-podporoval-terorismus-1p0/zahranicni.aspx?c=A101029_110906_zahranicni_ipl 10/2/2014.
5) Petra
Bielinová:
Kambodžská
genocida.
Dostupné
z:
http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/kambodza/2167-kambodzskagenocida-petra-bielinova-kambodza/ 28/1/2014.
6) Masakr v Srebrenici – tisíce mrtvých v bezpečné zóně. Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21589-masakr-ve-srebrenicitisice-mrtvych-v-bezpecne-zone/ 10/2/2014.
7) United
Nations
Assistance
Mission
in
Rwanda.
Dostupné
z:
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unamir.htm
28/1/2014.
8) United Nations Observer Mission Uganda-Rwanda. Dostupné z:
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unomur.htm
28/1/2014.
9) Zimmermann,
Michal:
Rwanda.
Dostupné
z:
http://www.zemepis.net/zeme-rwanda 28/1/2014.
10) Mise
v Somálsku
OSN
-
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unosomi.htm
28/1/2014.
11) Článek
‚‚Řezník
z Butare
byl
zadržen…‘‘
Dostupné
http://www.lidovky.cz/reznik-z-butare-jeden-ze-strujcu-rwandskegenocidy-byl-zatcen-p6c-/zpravy28
z:
svet.aspx?c=A091006_150215_ln_zahranici_mtr#utm_source=clanek.lid
ovky&utm_medium=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks
28/1/2014.
12) International
Criminal
Tribunal
for
Rwanda.
Dostupné
z:
http://www.unictr.org/ 28/1/2014.
13) Článek ‚‚Černý jestřáb sestřelen. Od bitvy v Somálsku uplynulo 20 let.‘‘
Dostupné z: http://www.lidovky.cz/cerny-jestrab-sestrelen-od-bitvy-vsomalsku-uplynulo-20-let-pol-/zpravysvet.aspx?c=A131001_113948_ln_zahranici_msl 28/1/2014.
14) Článek ‚‚Strůjci genocidy v Rwandě změnili trest. Odsedí jen 35 let‘‘.
Dostupné z: http://www.lidovky.cz/strujci-genocidy-v-rwande-zmenilitrest-odsedi-jen-35-let-p2t-/zpravysvet.aspx?c=A111214_195927_ln_zahranici_ape 28/1/2014.
15) Hrdina z filmu Hotel Rwanda čelí obvinění, že podporoval terorismus článek na serveru iDnes.cz. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/hrdina-zfilmu-hotel-rwanda-celi-obvineni-ze-podporoval-terorismus-1p0/zahranicni.aspx?c=A101029_110906_zahranicni_ipl 10/2/2014
16) Lieutenant-General Roméo Dallaire – webová stránka zaměřená na
osobu Roméa Dallaira, jeho život a jeho dílo. Dostupné z:
http://www.romeodallaire.com/ 10/2/2014.
17) Immaculée Ilibagiza – stránka zaměřená na osobu Immaculée Ilibagizy.
Dostupné z: http://www.immaculee.com/ 10/2/2014.
18) Mírové
operace
OSN,
server
OSN
Praha.
Dostupné
z:
http://www.osn.cz/osn-cr/pro-skoly/?i=333 28/1/2014.
19) Charta
OSN.
Dostupné
z:
http://www.osn.cz/dokumenty-
osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statutmezinarodniho-soudniho-dvora.pdf 28/1/2014.
20) Wikipedie: Seznam mírových operací OSN. Kolektiv autorů. Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_m%C3%ADrov%C3%BDch_opera
c%C3%AD_OSN 28/1/2014.
29
Obrázky
1) http://4.bp.blogspot.com/_BZ8RH7O2PL8/TQgYCKVCMI/AAAAAAAAAAM/fFVjBkBqkE/s1600/quadro_etnico_tutsi_hutu_twa.jpg obrázek - rozdíly mezi
rwandskými etniky. 28/1/2014.
2) http://rwanda94.pagesperso-orange.fr/gifrwan/arb.gif obrázek - struktura klanu
Akazu. 28/1/2014.
3) http://www.izubarirashe.com/fichiers_site/a2497net/contenu_pages/Bagosora.jpg
obrázek - Theonéste Bagosora. 28/1/2014.
4) http://www.inyenyerinews.org/wp-content/uploads/2012/06/Interahamwe.jpg
obrázek - milice Interahamwe. 28/1/2014.
5) http://afrobeatradio.net/files/2010/12/Paul-Kagame-then-Rwanda-VP-RFPsaluting-1994-by-Alexander-Joe-AFP-Getty.jpg
obrázek
-
Paul
Kagame.
28/1/2014.
6) http://lufrano1rwandagenocide.weebly.com/uploads/1/6/8/3/16837428/9611898
_orig.jpg obrázek - Roméo Dallaire. 28/1/2014.
7) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Juv%C3%A9nal_Habyari
mana_%281980%29.jpg obrázek – Juvénal Habyarimana. 28/1/2014.
8) http://img.docstoccdn.com/thumb/orig/2944643.png obrázek - Mírová dohoda
mezi vládou Rwandy a RPF. 28/1/2014.
9) http://www.digitaljournal.com/img/1/1/3/1/2/7/i/7/1/4/o/rwanda-genocidebodies.jpg obrázek - obraz mrtvých každodenně viděný v televizi. 28/1/2014.
10) http://thevelvetrocket.files.wordpress.com/2009/11/rwandangenocide.jpg%3Fw%3D610
a http://b.vimeocdn.com/ts/179/786/179786145_640.jpg - obrázky - typické
znaky rwandské genocidy – rádio a mačeta. 28/1/2014.
11) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/4/4b/Ictr_office_3.jpg
obrázek
-
kanceláře Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu v Arushi v Tanzánii.
28/1/2014.
12) http://media.npr.org/assets/bakertaylor/covers/s/shake-hands-with-thedevil/9780786715107_custom-9564cc5254fd2229e1589c321c64315c259daf72s6-c30.jpg obrázek - kniha Shake Hands With The Devil: The Failure Of
Humanity In Rwanda. 28/1/2014.
30
13) http://www.todayscatholicnews.org/wpcontent/uploads/2011/09/30immaculee.jpg obrázek - Immaculée Ilibagiza.
28/1/2014.
14) http://www.expoupdate.com/paul.jpg obrázek - Paul Rusesabagina. 28/1/2014.
Použitá literatura
1) Slovník cizích slov, Kolektiv autorů. Vydal Encyklopedický dům, Praha,
1998. ISBN 80-90-1647-8-1
2) Záhořík, J. (2012). Dějiny Rwandy a Burundi. Praha: Nakladatelství
Lidové noviny.
ISBN 978-80-7422-175-0
3) Klíma, J. (2012). Dějiny Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ISBN 978-80-7422-189-7
4) Dallaire, R. (2003). Shake Hands With The Devil:The Failure Of
Humanity In Rwanda. Kanada: Random House, London 2003. ISBN
9780099478935
Filmové materiály
1) Poslední spravedlivý [The Last Just Man, dokumentární film], scénář Steven
Silver a Barry Stevens, režie Steven Silver. Kanada, 2002. Dostupné na
http://uloz.to/xKrEVMa/posledni-spravedlivy-dokument-genocida-rwanda-wmv
2) Ghosts of Rwanda [dokumentární film] scénář a režie Greg Barker. USA, 2004.
Dostupné
z
http://www.youtube.com/watch?v=zeCIZJ-yRaA
31
Obrazová příloha
1) Hlavní tělesné rozdíly mezi rwandskými etniky
2) Struktura klanu Akazu65
65
Pro příklad: 1 a 2 – Juvénal a Agathe Habyarimana; 5 – Theonéste Bagosora; 11 – Tharcisse Renzaho.
1
3) Milice Interahamwe
4) Prezident Juvénal Habyarimana
5) Mírová smlouva mezi vládou Rwandy a
RPF
2
6) Brigádní generál Roméo Dallaire
7) Političtí i národnostní rivalové – plukovník Theonéste Bagosora a
major Paul Kagame
8) Běžně viditelné záběry mrtvých v televizi
3
9) Hlavní symboly rwandské genocidy – rádio a mačeta
10) Jedna z mála přeživších – Immaculée Ilibagiza
11) Hoteliér a zachránce 1268 uprchlíků – Paul
Rusesabagina
4
11) Budova kanceláří Mezinárodního trestního tribunálu v Arushi
v Tanzánii
12)
Dallairova
autobiografická
výpověď Shake Hands With the Devil: The Failure Of Humanity In Rwanda
5