PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE

Transkript

PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
1
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE
PLANETÁRNÍ
GEOGRAFIE
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
2
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE
1.) jeden z nejstarších vědních oborů → vznik v antice z FILOZOFIE (Eratosthénes)
2.) název z rečtiny:
geos → země
graféi (grafos) → psát
3.) geografie → zahrnovala téměř všechny poznatky člověka o okolním prostředí
4.) renesance → vyčlenění přírodních a společensko vědních oborů
5.) vývoj činností geografie:
a) popis okolního světa
b) vysvětllování příčin, jevů a procesů → vztahy
c) předvídání vývoje jevů a procesů
Definice geografie:
Geografie je systém přírodních, společenských a technických věd studujících přírodní a socioekonomické teritoriální komplexy krajinné
sféry, jejich složky a jejich vzájemné vztahy v prostoru a čase. (Demek, 1980)
Geografie je věda zkoumající stav, vývoj a příčiny změn krajinné sféry.
Postavení geografie v soustavě věd
Technické vědy
Přírodní vědy
Společenské a humanitní
vědy
G
Objekt a předmět studia geografie
OBJEKT → krajinná sféra = soubor geosfér, které jsou navzájem spojeny vazbami ve složitý systém
Geosféry: litosféra, troposféra, hydrosféra, pedosféra, biosféra, sociální a ekonomická sféra
Krajina → výřez z krajinné sféry (př. nížinná, horská, zemědělská, sopečná, …)
PŘEDMĚT → prostorové vztahy přírody a společnosti
Hlediska studia geografie
a)
prostorové hledisko → lokální, regionální, kontinentální a globální
b)
syntetické hledisko → sjednocení vzathů a výsledků různých vědních oborů
STRUKTURA GEOGRAFIE
(podle předmětu studia geografie)
I. FYZICKÁ GEOGRAFIE → vysvětlování přírodních tvarů, struktur a jevů ve FGS
nauky:
geomorfologie
klimatologie
biogeografie
pedogeografie
geokryologie
oceánografie
hydrologie
glaciologie
vědy o komplexech FGS (obecná FG, paleografie)
II. SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE → studium populací, územním rozložením kulturních, sociálních a vzdělanostních struktur, organizací a typy
hospodaření
nauky:
geografie
obyvatelstva
g. sídel
g. průmyslu
g. zemědělství
g. dopravy
g. služeb
g. cestovního ruchu
vědy o komplexech SES (obecná SEG, historická geografie)
III. Kartografie, Planetární geografie
IV. skupina věd o komplexech zákonitostí v krajinné sféře ( lékařská geografie, vojenská geografie, …)
V. vědy o Regionálních komplexech se specifickými zákonitostmi
Regionální geografie
Politická geografie (řadí se i do systému sociální geografie)
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
3
ZÁKLADY HISTORICKÉ GEOGRAFIE
Do obrysové mapky zakreslete nejdůležitější objevy a plavby:
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
4
PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
1. Sluneční soustava, nebeská mechanika
Vznik a vývoj sluneční soustavy
Současný pohled na stavbu sluneční soustavy se velmi liší od starověkých představ i od představ Koperníka.
•
•
•
•
•
ARISTOTELES-4.st.př.n.l. přijal geocentrický (zeměstředný) systém
ARISTARCHOS-ve 3.st.př.n.l. vytvořil heliocentrický (sluncestředný) model vesmíru
M.KOPERNÍK-formování správného heliocentrického systému, Země obíhá kolem Slunce, planety se pohybují po kružnicích
T.BRAHE
J.KEPLER-heliocentrický systém, planety se pohybují po elipsách kolem Slunce
Hypotézy vzniku sluneční soustavy:
¾ Teorie I. Kanta
¾ Nebulární (mlhovinová) hypotéza
¾ Teorie katastrofická
¾ Uvolnění značného množství hmoty Slunce bez vnějšího zásahu
¾ Gravitační smršťování
VZNIK SLUNEČNÍ SOUSTAVY:
Vznik před 4,7 mld let ze smršťujícího se oblaku plynu a prachu, smrštila se do disku, uvnitř disku rostla hustota, tím docházelo k pohlcování
infračerveného záření, zvyšovala se teplota, uprostřed dosáhla 2000 K⇒ vypařování prachových částic. Při následném ochlazování se v rotující
mlhovině tvořila pevná zrna (chem. složení závislé na vzdálenosti od Slunce, proces kondenzace látek závisí na teplotě), docházelo tak
k chemické diferenciaci látek. V centrální části se formoval zárodek Slunce, zárodky budoucích planet-protoplanet. Vlivem gravitace
srážky protoplanet, formování prvotní atmosféry.
Do sluneční soustavy patří všechna tělesa, která se pohybují v gravitačním poli Slunce po kuželosečkách a vykonávají alespoň jeden úplný
oběh kolem Slunce:Slunce, planety, měsíce planet, planetky, komety, meteoroidy, meziplanetární plyn a prach.
Nebeská mechanika:
= studium pohybů nebeských těles, které na sebe působí v souladu s Newtonovým gravitačním zákonem.
Vzdálenost ve vesmíru se měří pomocí rychlosti světla (300 000 km/s). Při měření se používá jednotka světelný rok. Jeden světelný rok je
vzdálenost, kterou urazí sluneční paprsek za jeden rok ( asi 9 460 000 000 km).
Vesmírné objekty Sluneční soustavy:
Hvězdy jsou obrovská kulatá tělesa, která jsou vytvořená z plynů (plazma-helium, neon,…). Uvnitř každé žhavé plynné koule dochází
k termojaderným reakcím, které způsobují, že hvězda vysílá světelné, tepelní ultrafialové záření. Díky těmto reakcím mají hvězdy ohromnou
teplotu a vlastní světlo. Hvězda má velkou životnost
Hvězdy vytvářejí seskupení, kterým říkáme galaxie. Hvězdy drží v galaxiích pohromadě díky gravitační síle.
Rozlišujte galaxie a Glalaxie.
Komet (monetární jádra) je velké množství. Velikostí se komety podobají planetkám. Kometa se skládá z jádra. Jádro komety je tvořeno
zmrzlou vodou, plynem a prachem. Járo není moc velké. Když se kometa přiblíží ke Slunci, začne tát a vzniká koma. Plyn a prach vytvoří
plynoprachový obal. Na koma působí sluneční vítr, který vytváří kometě ohon = chvost. Ohon je vždy odvrácen od Slunce. Kometa má také
vodíkové halo, které je tvořeno z vodíku a tvoří se kolem hlavy komety.
Nákres:
Meteoroidy jsou úlomky velkých vesmírných těles.
Meteorit je také zbytek meteoroidu, který na Zem dopadne.
Meteor je zbytek meteoroidu, který nedopadne na Zem, protože shoří.
Meziplanetární hmota je plazma, která je tvořená drobným prachovým a plynným materiálem.
Planety jsou po Slunci největší tělesa ve Sluneční soustavě. V naší Sluneční soustavě zatím známe devět planet. Astronomové pojmenovali
většinu planet podle bohů z řecké a římské mytologie. Latinská jména bohů vybírali tak, aby se hodila k vzhledu planet ( př. okřídlený
bůh=Merkur, bohyně lásky=Venuše, bůh podsvětí=Pluto a bůh války=Mars). Tyto planety dělíme podle toho, z čeho jsou složeny. Dělíme je
na:
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
5
a)
planety zemského typu, nebo tzv. terestrické, které jsou tvořeny z pevných hornin. Mají malou hmotnost a malý rozměr, ale
velkou hustotu. V jejich vrstvě můžeme rozlišit tři vrstvy: kůru, plášť a jádro. Všechny planety (kromě Venuše) mají magnetické
pole. Počasí na těchto planetách je závislé na Slunci. Doba oběhu okolo vlastní osy se dělí na den a noc. Také zde můžeme rozlišit
roční období. Patří sem planety, které jsou nejblíže Slunci: Merkur, Venuše, Země a Mars.
b)
obří plynové planety, které jsou tvořeny hlavně z lehkých prvků. Mají velké rozměry a velkou hmotnost, ale malou hustotu. Mají
také svou atmosféru, u které je těžké určit, kde začíná a kde končí, protože je hustá a mohutná. Mají velmi vekou rychlost rotace
kolem vlastní osy. K těmto planetám proniká sluneční záření jen slabě, ale ony mají vlastní zdroj tepla. Každá z těchto planet je
obklopena prstenci drobných kosmických těles. Všechny plynné planety mají velký počet měsíců. Do této skupiny se řadí: Jupiter,
Saturn, Uran a Neptun.
Doplňte informace o jednotlivých planetách z filmu.
Merkur:………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
……….…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Venuše: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Země: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Mars: …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Jupiter: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Saturn: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Uran: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Neptun: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Pluto: …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
SLUNCE
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
vzdálenost od Země je 149,6 milionů km = astronomická jednotka (AU)
žhavá plynná koule, 99,8% hmotnosti sluneční soustavy
objekty obíhají v gravitačním poli Slunce
žhavé jádro – termonukleární reakce (vodík se spaluje na He – proton protonový řetězec): zářivá E se uvolňuje jako krátkovlnné
elektromagnetické záření gama
Množství zářivé energie, které dopadá na horní hranici atmosféry – solární konstanta (1354 W . m-2)
vrstvy Slunce: fotosféra, korona, …
sluneční vítr
Nákres a popis:
MĚSÍC – přirozená družice Země
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
6
přirozená družice Země
Neil Armstrong, Edwin Aldrin
povrch tvořen krátery – moře
má se Zemí vázanou rotaci – přivrací se stále stejnou částí svého povrchu
po hvězdné sféře se pohybuje se pohybuje pomaleji než hvězdy nebo Slunce – změny polohy vzájemného postavení Slunce, Země a
Měsíce – tím vznikají měsíční fáze
obíhá se Zemí kolem BARYCENTRA – slapové jevy
Nákres a popis měsíčních fází:
Práce s internetem, mapou hvězdné oblohy
1. Měsíce planet jsou často nazývány podle bájných starověkých zvířat či bohů. Kým byli: (www.planety.astro.cz)
a) Phobos - _______________________________________________________________________________
b) Deimos - _______________________________________________________________________________
c) Europa - ________________________________________________________________________________
d) Titan - _________________________________________________________________________________
e) Ganymedes - ____________________________________________________________________________
2. Několikrát můžeme během roku pozorovat na obloze meteorické roje, kdy lze během hodiny spatřit na obloze až několi desítek meteorů.
Doplňte chybějící údaje v tabulce.
ROJ
MAXIMUM (datum)
MAXIMÁLNÍ FREKVENCE (za hodinu)
KVADRANTIDY
PERSEIDY
ORIONIDY
LEONIDY
GEMINIDY
3. Na mapě hvězdné oblohy nebo na internetu vyhledejte tři souhvězdí viditelná z našeho území.
a)
na jaře - _____________________________________________________________________________________________________
b)
v létě - ______________________________________________________________________________________________________
c)
na podzim - __________________________________________________________________________________________________
d)
v zimě - _____________________________________________________________________________________________________
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
7
2. TVAR A ROZMĚRY ZEMĚ, DŮKAZY A DŮSLEDKY
Erastothenes z Kyrény-3.st. př.n.l. úhlová metoda měření, založena na stanovení vzdálenosti s dvou míst na stejném poledníku, které
odpovídá na zemské kouli středový úhel α. s/o = α/360˚ ⇒ obvod Země o = s. 360º / α
Severní polokoule
Jižní polokoule
Oceány 70,8%
61
81
Pevniny 29,2%
39
19
⇒ důsledky pro klima (hlavně na jižní pol.)
•
Průměrná nad. výška pevniny 875 m (prům. Evropa 300 m, Antarktida 2040m)
•
Nejvyšší místo 8848m Ču-mu-lang-ma
•
Nejnižší místo na pevnině -400 m Mrtvé moře
•
Prům. nad. výška oceánů 3704 m
•
Max. hloubka Mariánský příkop 11 034m
Zjednodušení zemského povrchu
Geoid-nepravidelné těleso, které je vůči atmosféře omezeno prům. hladinou oceánu, myšleně podsunutá i pod kontinenty, aby na každém
povrchu platilo, že elipsoid je kolmý na směr tíhové síly. Geid lze nahradit zemským nebo referenčním elipsoidem.
Elipsoid:
•
Rotační – vznikne rotací elipsy kolem vedlejší poloosy
•
Referenční – je vložen do geoidu vhodněji s tím, že nemusí vzhledem ke geoidu splňovat 3 podmínky zem. elipsoidu, ale pouze 1vedlejší poloosa musí být rovnoběžná s osou zemské rotace; dobře vystihuje určitou část geoidu na úkor nepřesnosti ne jiných
částech-různé elipsoidy na různé části Země.
Referenční elipsoidy:
•
•
•
Besselův 1841, stanovený z 10 různých stupňových měření
Hayfordův 1909, na základě měření v USA, dobře vystihuje S.Ameriku, střední Evropu už moc ne, snaha přijmout za mezinárodní (u nás ne)¨
Krasovského 1936-dobře vystihoval Evropu, Asii a S. Ameriku, vytvořen po nahrazení B. elipsoidu (nevhodné pro Rusko), přijat v 50.letech
Referenční koule
Pro úvahy nevyžadují velkou přesnost nebo pro takové, které počítají s planetou jako celkem.
ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE
Zeměpisná šířka ϕ - je úhel mezi rovinou rovníku a normálou v daném bodě na Zemi
1)
2)
3)
4)
5)
0 – 90° s.š. a j.š.
0° z.š. = rovník
90° s.š.= SP; 90° j.š.= JP 23,5° s.š. a 23,5° j.š
O = 2πrz.cos ϕ
rovnoběžky
Nákres:
Zeměpisná délka λ - je úhel mezi základním (Greenwichským) a místním poledníkem
1)
2)
3)
0 – 180° v.d.
0 – 180° z.d.
0° z.d. = Greenwichský p. 180° z.d. = datová mez
poledníky
Nákres:
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
8
3. POHYBY ZEMĚ
1.
2.
3.
4.
5.
Rotační pohyb – pohyb Země okolo osy
Revoluční pohyb – pohyb Země okolo Slunce
Precese – pohyb osy zemského tělesa, na které vnější síla (gravitační síla M a S), opisuje tvar kužele
Nutace – drobné kolísání pólu kolem střední polohy presesního pohybu
Oběh Země s Měsícem – kolem barycentra
3.1 Rotační pohy Země
a) Země se otáčí kolem své osy od západu k východu.
b) Jedno otočení Země kolem své osy = perioda rotace T neboli siderický den = hvězdný den (trvá 23 h 56 min 4,1s).
Rozšířující učivo pro seminář
•
Při rotaci má každý bod zemského povrchu za dobu jedné otáčky T určitou obvodovou rychlost voϕ :
vοϕ=2πrϕ / T = 2πrz cosϕ / T
(s rostoucí vzdáleností od osy rotace se obvodová rychlost zvětšuje).
•
Všechny body zemského povrchu mají při rotaci v každém okamžiku stejnou úhlovou rychlost ωZ:
ϖZ= 2π/T = 7,292 115 08 . 10-5 s-1
Rotace je příčinou vzniku odstředivé síly Fs, která každému bodu uděluje odstředivé zrychlení as působící ve směry
kolmém od rotační osy, největší je na rovníku, nulové na pólech.
c) Coriolisova síla – uchylující síla zemská rotace, které stáčí pohybující se objekty na sev. polokouli vpravo a na již. polokouli vlevo
(vzdušné proudění, mořské proudy, balistické střely, poledníkový tok řek)
Důsledky zemské rotace:
•
Vychylování pohybujících se objektů
Vlivem působení Coriolisovy síly každý pohybující se objekt je vychylován na severní polokouli doprava, na jižní doleva od směru
původního pohybu.
C.s. na rovníku má malé hodnoty, proto zde nevznikají tropické cyklóny, z nejvýraznějších projevů jejího působení jsou pasáty.
Ovlivňuje i stáčení mořských proudů (směr je odchýlen od převládajícího směru větru asi o 45° a centra proudů se posunují
k západním okrajům oceánu). Důsledkem je i asymetrie říčních koryt (Baerův zákon: pravé břehy řek na severní polokouli jsou za
stejných podmínek strmější než levé břehy).
Střídání dne a noci
Slapové jevy
Slapová vlna, vyvolaná gravitačním působením Měsíce a Slunce, oběhne za den v důsledku rotace celou zeměkouli.
Zdánlivý pohyb nebeské sféry
Všechna vesmírná tělesa zdánlivě obíhají po světových rovnoběžkách kolem světové osy, pak pozorujeme východy, západy,
kulminace vesmírných těles, každé místo na Zemi má svůj místní čas (pásmový čas).
Tvar Země
Odstředivá síla způsobila nahromadění hmoty v oblasti rovníku a tím zploštění Země v oblasti pólů, díky dlouhodobému zpomalování
rychlosti zemské rotace se projevuje tendence zmenšování pólového zploštění Země a přechod Země od elipsoidního tvaru ke
kulovému.
•
•
•
•
3.2 Oběh Země kolem Slunce, důkazy a důsledky
Oběh Země je určován:
1. Přitažlivostí Slunce
2. Konstantním momentem hybnosti Země vzhledem ke Slunci
Oběh Země na oběžné dráze kolem Slunce lze popsat pomocí Keplerových zákonů.
•
Země se pohybuje po eliptické dráze s malou výstředností (e = 0,016 72), v jejímž ohnisku leží Slunce (1.zákon)
Na této dráze se dostává jednou Slunci nejblíže (přísluní) na vzdálenost 147.109m a jednou nejdále (odsluní) asi 152.109m.
Střední vzdálenost Země-Slunce je 1 AU = 149,6 . 109m
•
Z druhého Kepl. zákona plyne, že pohyb Země na oběžné dráze je nerovnoměrný. Země se
Pohybuje nejrychleji v přísluní (v = 30,27 . 103 m.s-1)), nejpomaleji v odsluní (v = 29,27 . 103 m . s-1). V přísluní je Země
začátkem ledna, v odsluní začátkem července.
Zdánlivý roční pohyb Slunce se promítá na nebeskou sféru do pomyslné kružnice-ekliptiky
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
9
Nákres:
DŮSLEDKY OBĚHU ZEMĚ KOLEM SLUNCE
1)
2)
3)
4)
Střídaní ročních období
Délka dnů a noci na Zemi
Klimatické (teplotní) pásy Země
•
Tropický pás
•
Mírné pásy severní a jižní polokoule
•
Polární pásy severní a jižní polokoule
Perioda oběhu Země kolem Slunce jako základ kalendáře
Rok jako perioda oběhu Země kolem Slunce základem pro sestavení kalendáře
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
10
Výška Slunce nad obzorem
h = 90° - φ +/- δ
δ – úhlová vzdálenost ekliptiky (kružnice na nebeské sféře, do níž se promítá zdánlivý pohyb Slunce) od světového rovníku ( u Slunce + 23,5°
až - 23,5°)
Výpočty:
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
11
4. POSTAVENÍ ZEMĚ, MĚSÍCE A SLUNCE
a) zamtnění Slunce
b) zatmění Měsíce
Nákres:
SLAPOVÉ JEVY
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
periodické tvarové deformace vznikající vzájemným gravitačním jednotlivých těles sluneční soustavy na planety a měsíce
gravitační působení Měsíce a Slunce
hromadění hmot – příliv x úbytek hmot – odliv
slapy mořské (dmutí), zemské kůry, atmosféry
příčina vzniku: pohyb Země kolem barycentra
slapové působení Slunce je asi 2x menší než slapové působení Měsíce
za 1 lunární den (24 h 50 min.) jsou 2 přílivy a 2 odlivy
příliv skočný a hluchý
Vliv FGS podmínek na mořské dmutí
1.)
2.)
3.)
4.)
morfologie pobřeží Æ výška přílivu, př. záliv Fundy (Kanada) 15 – 20 m x pobřeží Nového Skotska 1 – 3 m
watty = přílivové plošiny (Nizozemí, Dánsko)
průnik do vnitrozemí – námořní doprava, př. Amazonka, sv. Vavřince, Temže
využití: přílivové elektrárny (Francie, Kanada, Velká Británie aj.)
Poznámky a nákres:
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
12
ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO PRO SEMINÁŘ
MECHANISMUS MOŘSKÉHO DMUTÍ
pozn. Z=Země, M=Měsíc, S=Slunce
-periodické tvarové deformace
-na Z je vyvolávají – gravitační působení Měsíce a Slunce
-dochází ke zdvihu a nahromadění částic Z = příliv, v jiných částech k jejich poklesu a úbytku = odliv
-podle prostředí projevu – slapy mořské (mořské dmutí), slapy zemské kůry a slapy atmosféry
Příčiny vzniku:
1) Pohyb Země kolem těžiště soustavy Z-Měsíc
- těžiště (barycentrum) leží ve spojnici Z-M (asi 1700 km pod z. povrchem)
- při otáčení každý bod na Z opisuje kružnici, přičemž vzniká odstředivá síla. Její pole není osově symetrické a neroste se vzdáleností
od osy otáčení – tato síla je všude stejně velká (působí proti gravitační síle M a je jí rovna ve středu Z).
2) Slapové působení Měsíce
- na celé Z působí odstředivá síla soustavy Z-M, která je všude stejně velká a stejně orientovaná; působí proti gravitační síle Měsíce
- ve středu Z platí Fo = FM
- gravitační zrychlení v bodě Z (zenit M) bude větší než ve středu Z (S) a to je větší než v bodě N (nadir M)
- vektorové výslednice v bodech Z a N ukazují, že zde vznikají 2 vzdutí vodní hladiny. Slapový účinek je v těchto místech stejný, ale
opačně orientovaný – příliv tedy nastane v bodě Z (strana přivrácená k M) i v bodě N (strana odvrácená k M).
- zrychlení má 2 složky – normálová s. (působí v daném místě proti směru tíhové síly) a tečná s. (způsobuje pohyb částice po
zemském povrchu)
pokud by byla Země pokryta souvislou vrstvou vody, vlivem tečné složky by Z měla tvar přílivového elipsoidu (velká poloosa
směrem k M)
gravitační síla Měsíce
N
S
odstředivá síla plynoucí
z oběhu Země kolem
barycentra
Z
jejich výslednice
elipsoid
P
P
3) Slapové působení Slunce
- působení je 2x menší než u M (má pouze pozměňující vliv na průběh, intenzitu a dobu výskytu dmutí vyvolaného M)
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
13
Slapy hydrosféry
- projevují se periodickým střídáním zdvihu (příliv) a poklesu (odliv) vodní hladiny
1
2
střední hladina moře (SUM)
nula hlubin (0H)
3
4
1 – vysoká velká voda (VVV)
2 – nízká velká voda (NVV)
3 – vysoká malá voda (VMV)
4 – nízká malá voda (NMV)
- nejvyšší úroveň hladiny, dosažená za určitou periodu = velká voda, nejnižší úroveň = malá voda
- jsou-li za den pozorovány 2 velké (2 malé) vody, označují se jako vysoká a nízká velká (malá) voda
- jejich vzdálenost od výchozí úrovně (0H) jsou dány výškami vysoké a nízké velké vody (na obr. č 1 a 2) a vysoké a nízké malé vody (č. 3 a
4)
- denní nerovnost velkých a malých vod = rozdíl mezi výškou VVV a NVV a rozdíl mezi výškou VMV a NMV (červené šipky)
- poloha úrovně přílivu vzhledem k nule hlubin je výška přílivu
- výška velké nebo malé vody nad SUM – amplituda přílivu
- časový interval mezi okamžikem kulminace Měsíce v daném místě a okamžikem maxima nejbližší velké vody – interval dmutí
Mechanismus mořského dmutí
Sledujeme bod A zemského povrchu, v němž je ve výchozím okamžiku M v horní kulminaci. Bod A se při rotaci dostane do původní polohy za
hvězdný den. Za tuto dobu se M na oběžné dráze kolem Z posune o určitý úhel α, tj. o tento úhel se musí pootočit i bod A, aby nastala opět
horní kulminace M. O tento úhel se pootočí i přílivový elipsoid.
Doba mezi dvěma souhlasnými kulminacemi M je lunární měsíc (24 h 50 min). Vodní masy vykonávají denní rotaci spolu s pevnou Z a
současně neustále zachovávají tvar přílivového elipsoidu.
Úplný cyklus kolísání vodní hladiny se opakuje s periodou 24 h 50 minut. V bodě A se tak za lunární den vystřídá dvakrát příliv a dvakrát odliv
(půldenní dmutí) s periodou 12 h 25 min. Nestejná délka lunárního a hvězdného dne způsobuje časový posun doby přílivu a odlivu v daném
místě (asi po 7 dnech se příliv dostavuje v tu hodinu, v níž byl dříve odliv
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])
ÚVOD DO STUDIA GEOGRAFIE, PLANETÁRNÍ GEOGRAFIE
14
5. ČASOVÁ PÁSMA
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
360° : 24 = 15° (úhlová rychlost)
Greenwichský poledník 0°
první pásmo: 7,5°z.d. – 7,5° v.d. (světový čas), 15° v.d. – středoevropský čas
na V 1 hodinu přičteme na Z odečteme
nejsou lineární, záleží na průběhu hranic
místní čas: 1° = 4 minuty
datová mez: 180° oceánem, přes ostrovy nejde, vyhýbá se jim
z V Æ Z píšeme stejné datum (pondělí – pondělí)
z Z Æ V jeden den vynecháme (změna o půlnoci) - (pondělí – středa)
Studijní materiál z Regionální geografie České republiky pro vyšší ročníky gymnázií je určen pro vnitřní potřebu studentů Gymnázia Jakuba
Škody v Přerově. Další šíření tohoto materiálu je možné jen se svolením autora.
© Mgr. Aleš RUDA, 2006 ([email protected])