Svět BVE - Brno BVE Website

Svět BVE
Ročník 3
číslo 5
Květen 2007
Buckower Kleinbahn:
projížďka s nostalgií
Surfujeme
Llangollen
Diesel
Group - v současnosti
patrně jedna z nejaktivnějších stránek
Tipy a rady
Seriál pro stavitele
tratí
Představujeme
Baureihe 65 - první
„párovka“ v této rubrice
Okno ke konkurenci
MSTS Bin: stmívání v kabině a jiná vylepšení simulátoru od Microsoftu
Zamyšlení
„Na Okoř bez oře“
Časopis pro příznivce vlakového simulátoru BVE
Obsah
Slovo
úvodem
novinky
Novinky za duben ... str. 3
Vážení čtenáři,
představujeme
Baureihe 65 ... str. 4
surfujeme po internetu
B-V-E.info - Lines - Tunnelbanor - New York ... str. 5
Llangollen Diesel Group Homepage ... str. 6
tipy a rady
Textura koleje ... str. 7
Listárna ... str. 10
zamyšlení
„Na Okoř bez oře“
Představíme Vám celkem povedenou lokomotivu Baureihe 65, dozvíte se, kde najít informace o stavu
linek metra v New Yorku, popř.
Vás pozveme na virtuální projížďku
půvabnou německou lokálkou.
Samozřejmě i tentokrát se věnujeme odpovědím na vaše dotazy,
kolega Gyzma si pro Vás ve svém
seriálu připravil opět nějaké tipy
pro stavbu tratí.
... str. 11
putujeme obrazem
Buckower Kleinbahn
nejsem jistě sám, koho těší jarní
teplé počasí a tak nevynechá příležitost vyrazit někam do přírody.
Jak je vidět, podobným lákadlům
podléhají i tvůrci add-onů pro BVE,
takže nám opět minulý měsíc mnoho novinek nepřinesl, nicméně pravidelné rubriky jsou tu stále.
... str. 16
okno ke konkurenci
MSTS Bin ... str. 18
Pokud se tedy vypravíte za poznáním krás naší vlasti, nezapomeňte
také občas usednout za řidící pult
nějaké mašiny v BVE a dívat se na
jarní přírodu skrz čelní okna kabiny.
Příjemné počtení!
Motto:
Po zimě k nám zase přišel Máj,
otevřel se nejeden turistů ráj.
Pojďme všichni kam nás srdce zve,
večer s chutí zasedněme k BVE!
Příští číslo vyjde 6.6.2007
Na titulní straně:
Vydávají:
Vince Black (�[email protected])
Gyzma (�[email protected], ICQ: 307-559-060)
Externí reportéři:
huba.buba (�[email protected]), Derryck ([email protected])
Buckower Kleibahn
(Německo)
Svět BVE
Redakční e-mail:
[email protected]
Vychází 7.5.2007
2
květen 2007
slovo úvodem
Tiráž
Novinky: Duben
Vince Black
Úpadek. Toto slovo asi nejlépe charakterizuje uplynulý měsíc. Nedočkali jsme se v něm žádné nové
trati, navíc dvě ze tří uvedených novinek jsou „staronové“, tzn. že jsou novinkou pouze pro naší
redakci, ale nějakou dobu již existovaly.
Není to tak dávno, co ze
stránek Llangollen Diesel
Group (http://www.llangollen-diesels.co.uk/BVEdownloadpage2.htm)
vyšla kabina britské motorové řady
31. Jistě si vzpomenete na to, že
jsme v této souvislosti v Novinkách
psali o chystané nové kabině i pro
(v BVE) známou řadu 37. Nyní si
tedy již můžete tuto lokomotivu stáhnout, v nabídce je řazení s prázdnými či plně naloženými nákladními
vagóny. A abychom se měli na co
těšit, v projektu jsou navíc další dvě
kabiny, a to pro řadu 50 a 56.
Tratě metra v New Yorku
jsou případem, kdy kvantita
značně vítězí nad kvalitou. Přesto mají tyto tratě své příznivce. Ti
však měli v poslední době poněkud
problémy, neboť domovská stránka
většiny tras, s názvem New York City
Transit BVE Autority, před časem
skončila a posléze se např. objevily
pouze některé trasy coby samorozbalovací balíček na jisté stránce.
Nyní se objevila švédská (!) stránka,
která nabízí kompletní přehled všech
tras, včetně náhledu a podrobných
údajů, mezi nimiž nechybí jméno
tvůrce, stručný popis, předepsaný vlak, popis známých problémů
a samozřejmě náhradní možnost
stažení.
Více přinášíme v rubrice „Surfujeme“ v tomto čísle.
Na italských fandovských
stránkách BVE Mania (http://
www.trenomania.it/bve/eng/index.
asp) se objevil velice povedený
pohled cestujícího ze salónního
vozu viz velký obrázek dole), který běžně jezdí na trase Bern-Lötschberg-Simplon.
Zajímavostí je, že jeho autor, švýcar
Giancarlo Harendo, je spíše známý jako tvůrce pro Microsoft Train
Simulator. Vůz BLS2 je jeho první
počin pro BVE …
novinky
Svět BVE
3
květen 2007
Představujeme: Baureihe 65 (Německo)
Vince Black
V poslední době se v různých diskuzích či návštěvních knihách objevila poptávka po německé parní
lokomotivě Baureihe 65. A protože jsme se „párovkám“ v této rubrice ještě nevěnovali, zaměříme
se právě na tento stroj.
Historie
Lokomotivy řady 65 byly od počátku
určeny k vozbě osobních vlaků, ať
už se jednalo o příměstské či meziměstské spoje. Bylo možno je spatřit např. v okolí Wiesbadenu. Firma
Krauss Maffei vyrobila prvních 13
kusů v roce 1951, dalších 5 pak bylo
dodáno pro německou železniční
společnost DB v letech 1955-1956.
První z lokomotiv, s číslem 65001
byla vyřazena již v roce 1966.
Všechny lokomotivy se vyznačovaly
vysoce výkonným kotlem. Postupně
byly vybavovány třemi různými typy
předehříváků. Šlo o velice spolehlivé
lokomotivy, a to i přestože nenašly
všestranné využití – díky malému
zásobníku na uhlí je nebylo možno
nasazovat na příliš dlouhé tratě.
Dnes je ji možno pochopitelně vidět
pouze při zvláštních historických jízdách.
Technické údaje
Výrobce
Krauss Maffei
Rok výroby 1951-56
Délka
15,4 m
Hmotnost
107,6 t
Trvalý výkon
1089 kW
Maximální rychlost
85 km/h
BVE
Lokomotiva řady 65 se může v
simulátoru pochlubit hned tři panely
– první z nich je pro verzi BVE 2.x,
další dva pak pro verzi 4.x, a to v
pravostranném a levostranném provedení. Rozjetí lokomotivy v BVE
4.x však není tak jednoduché, jako
rozjetí jiných vlaků. Nejprve je nutno stisknout klávesu 6. Poté klávesu
END. Šipkou nahoru zařadíte směr
jízdy (to už znáte), odbrzdíte, poté
ovšem musíte stisknout a držet
klávesu PgUp, dokud se bude točit
červené kolečko v pravé dolní části kabiny. Pak se již můžete pomocí
známých kláves A-Z rozjet. Tento
návod platí pro pravostrannou kabinu.
Autorem
německý
Obrázek mu poskytl jistý Dr. Rainer
Ziener, fanda parních lokomotiv a
tvůrce kabin pro německý simulátor
LokSim3D (psali jsme o něm v čísle 2/2006). Jak patrně víte, Finken
svou činnost pro BVE již před časem
ukončil (i jeho jméno figuruje nyní
na stránkách LokSim3D) a zároveň
zrušil i své stránky, takže tuto lokomotivu dnes na internetu nenajdete. Můžete si o ní, v případě zájmu,
samozřejmě napsat do naší redakce.
[x]
lokomotivy je známý
tvůrce Martin Finken.
kabina pro BVE 4.x - pravostranná
Svět BVE
4
květen 2007
představujeme
kabina pro BVE 4.x - levostranná
kabina pro BVE 2.x
Surfujeme: Stránky, které ještě možná neznáte
Vince Black
Svého času skončil Němec Martin Finken s pracemi pro BVE. Jeho stránka skončila s ním. Poptávku
po jeho pracech uspokojil až Peter Schötz, které Finkenovy práce hostil na své stránce. Před časem
skončil Němec Peter Schötz s pracemi pro BVE ... No dobře, představím vám stránku, kde se nyní
nacházejí Finkenovy a Schötzovy práce. Kromě toho budu ještě psát o stránce, kde byste měli najít
některé starší add-ony.
B-V-E.info - Lines - Tunnelbanor
- New York
URL: http://www.b-v-e.info/banor_
en.php?kat=1&nat=51
Jazyk: švédsky, anglicky
Zaměření: BVE 2.x/4.x
Metro. Přeplněná nástupiště v denní
špičce, poloprázdné či vylidněné stanice při průjezdu posledního nočního
vlaku. Dlouhé kilometry podzemních
tunelů, odbočky kamsi na jiné trasy,
odlesk chabého blikajícího světla na
kolejnicích … Každý, kdo BVE hraje
trochu déle, se jistě nějakou tou trasou metra svezl. Podzemní království zabírá nemalé procento všech
tras pro tento simulátor.
Nicméně mezi Američany má „Subway“ v BVE své příznivce. Jednot-
Svět BVE
Pak se stránka z neznámých důvodů
odmlčela a mlčí dodnes. Na internetu tak nějaký čas fungovala pouze
výměna tras mezi archivy jednotlivých uživatelů. Jistou nápravu však
přináší stránka, k jejíž recenzi se
konečně dostávám. Pochází velice
překvapivě ze Švédska - jak známo, tato skandinávská země zatím
svou trasu ani vlak pro BVE nemá,
nicméně se autoři stránek rozhodli udělat pořádek mj. právě v New
Yorku. Ano, píši „mimo jiné“, více se
dočtete dále. Naší pozornosti tato
stránka unikala nejméně dva roky,
neboť poslední aktualizace pochází z října 2005 (mimochodem stále
zde svítí nápis „Under construction“
– „Ve výstavbě“).
I když zrovna náhodou neovládáte
švédštinu, nemusíte mít obavy. Nejdůležitější pojmy jsou v angličtině,
navíc údajně autoři slíbili přeložit i
popisy jednotlivých tras. V úvodu
stránky – prozatím se budu věnovat stránce s trasami metra v NY
- najdete odkazy na jednotlivé existující trasy. Ty se nachází na stejné stránce, jde pouze o odkazy na
záložky daných tras.
Každá trasa má svou vlastní tabulku,
kde najdeme celkem slušný náhled z
trati, popis, jméno autora, počet stanic, délku trasy, dobu jízdy, požadované vlaky (včetně přímých odkazů
ke stažení), určení verze simulátoru,
5
známé problémy s trasou (to jsem
zatím na jiných stránkách neviděl),
detailní popis jednotlivých úseků
(včetně odkazů na příslušné fotografie z reálu), odkazy ke stažení
samotné trasy a datum poslední
aktualizace.
Ale to ještě není vše. Jak jsem již
naznačil, nejde o stránky, které se
zabývají pouze podzemkou v NY.
Návštěvník stránek si jistě všimne
křiklavého menu v horní i spodní
části stránky. Pokud stiskneme tlačítko Install, dostaneme se na stránku s podrobným popisem instalace
samotného simulátoru (verze 2.x),
včetně náhledů „krok za krokem“.
Obdobně se můžeme dostat na
stejně precizně zpracovaný manuál
o řízení vlaků v BVE, a to po stisku
Drive. Sami jistě tušíte, že si po stisku Signals můžete osvěžit znalost
japonských návěstí, přidány jsou i
ty, které byste měli znát pro jízdu v
metru v New Yorku.
A překvapení na závěr. Pokud se
dostanete na stránku Lines & Vehicles, uvidíte strukturovaný seznam
nejen zmíněných tratí metra v NY,
ale i obdobně zpracovaný seznam
předepsaných vlaků pro tyto trasy,
to vše se poté ještě opakuje v podobě nabídek zhruba 10 různých tras
květen 2007
surfujeme
Jejich kvalita je ovšem velice různorodá a závisí spíše na zemi původu.
Japonci, když chtějí, umí vytvořit
skvělé metro (Ginza line), Maďaři se
teprve učí, Němci se dokázali vytáhnout tratěmi jako Bentschen U1 a
U2 s neméně povedenou soupravou
F92, podzemní dráha v britské metropoli Londýn v drtivé většině také
nezklame. Patrně největším počtem
tras se může pochlubit americký
New York (NY). Ale bohužel jen tím,
provedení většiny tras kolísá mezi
nudou a hrůzou. Autorům leckdy
vůbec nic neříkají plynulé odbočky,
o zatáčkách ani nemluvě. Na málokteré stanici najdete nějaké postavy, trasy jsou často velice dlouhé,
a když jedete desátou, stále skoro
stejnou stanicí, začínáte zívat a poohlížet se po nějakém „kolegovi“, který by soupravu převzal za vás.
livé trasy (značené převážně písmeny) byly na internetu k dispozici
zprvu na různých stránkách, často
tak nepřehledně prezentované, že
člověk nevěděl co vlastně stahuje.
Přítrž tomuto chaosu udělala svým
způsobem až stránka New York City
Transit BVE Autority. Byla zpracována velice pěkně a přehledně, ihned
jste věděli jaké trasy (popř. jejich
úseky) byly dosud vytvořeny, jaký
vlak k projetí té či oné trasy potřebujete, samozřejmě nechyběly ani
náhledy.
v Japonsku či několika tratí v Anglii.
Vše uzavírají odkazy na 4 tramvajové tratě v (Japonsko a Německo).
nou pro britskou motorovou lokmomotivu řady 31, o něco později pak
dostala další kabinu i velice známá a
celkem oblíbená lokomotiva řady 37
(pocházející rovněž z Británie).
Právě přehled japonských vlaků,
vztahujících se ke zde uvedeným
trasám, může být pro někoho užitečný. Seznam obsahuje necelých dvacet položek, ovšem jde o známé, a
často předepisované vlaky. Zasvěcencům jistě nemusím představovat
soupravy 115-2000 či 119.
Za pozornost stojí i pěkně zpracovaná sekce „Fleet“, což není nic jiného
než jakýsi rozcestník na jednotlivé
stránky věnované několika typům jak jinak než britských dieselových
lokomotiv.
Pokud chcete mít podrobný (a přesto
přehledný) seznam toho, co můžete
na stránkách najít, stiskněte tlačítko
Table of contents (obsah) …
Závěr: jednoduchá, přehledná a
hlavně užitečná stránka. Doufejme,
že se jednou dočkáme plného překladu do angličtiny (ačkoliv tomu
datum poslední aktualizace moc
nenasvědčuje), i když při troše snahy zde najdete možná i něco co vám
dosud chybělo.
Llangollen
Homepage
Diesel
Group
URL: http://www.llangollen-diesels.co.uk/index.htm
Jazyk: anglicky
Zaměření: BVE 4.x
Před časem přišli autoři s novou kabi-
Svět BVE
Každá z těchto stránek obsahuje stejné sekce - historii, podrobné technické údaje, foto kabiny s
popisem ovládacích prvků a galerii
fotek.
Co nás tedy na této stránce bude
zajímat jako první? Může to být
samozřejmě sekce News, kde se
dozvíte co je na stránce nového.
Pokud chcete rovnou stahovat lokomotivy, musíte danou sekci navštívit
rovněž, ale sjet na stránce o něco
níže, kde najdete odkaz „which can
be found here“ („lze nalézt zde“),
čímž se téměř dostanete konečně
na vytouženou stránku. Pokud (stejně jako já zpočátku) nechápete,
proč není přímý odkaz na stahování
vlaků do BVE v úvodní obrazovce v
horní či spodní nabídce, pak vězte,
že jde o stránku věnovanou hlavně
reálným motorovým lokomotivám a
BVE sekce je zde jen okrajová.
Jsem si jistý, že právě podobná fota
kabin s popisem by jistě rádi uvítali i naši příznivci železnice, neboť
podobných popisů se na internetu
mnoho nevyskytuje.
Závěr: pro BVE toho tato stránka
mnoho nepřináší, nicméně návštěvy
litovat nemusíte. Pokud autoři neustrnou ve své tvorbě, mohli bychom
mít po známém webu Trainsimcentral další „líheň“ kvalitních kabin.
[x]
surfujeme
O této stránce by se dalo s trochou
nadsázky napsat „stránka, o které
se mluví“. Ne že by byla tolik „nabušená“ po obsahové stránce nebo přinesla něco převratného, ale v současném útlumu v tvorbě do BVE je
jednou z mála stránek, která nabízí
něco nového.
A když už jsme na těchto stránkách, podívejme se ještě letmo do
ostatních sekcí. Každého správného
fandu železnice jistě zaujme sekce
„Sounds & Video“, kde najdete kromě zvuků i několik videoklipů, ve
kterým můžete mj. sledovat bristké
strojvůdce při práci.
Ty, kterým se zdají dvě lokomotivy
ke stažení málo, jistě potěší drobná noticka ve spodní části stránky,
která avizuje tvorbu dalších kabin,
konkrétně pro řady 50 a 56.
6
květen 2007
Tipy a rady: Textura koleje
Gyzma
Spousta z vás si láme hlavu nad tím, jak tvořit své vlastní objekty a jak je opatřit reálnou texturou.
Stavba objektů je díky psaní souřadnic v textovém souboru velice náročná a tak si můžeme pomoci
zcela jednoduchým způsobem. Najít vhodný existující objekt a jeho textury nahradit vlastními. Jinak
řečeno, provést re-skin. Konkrétně se budeme tentokrát zabývat texturou kolejí.
Motivací pro mě byla fiktivní trať
Bregi line začínajícího chorvatského tvůrce. Jak jistě správně tušíte,
tím tvůrcem je Viktor Mihaljević. Jen
doufám, že mě Viktor nebude mít za
zlé, když si na jednom z jeho fotorealistických objektů ukážeme několik úprav v podobě textury a poučíme se z jeho chyb. Rozhodně by to
nemělo vyznít jako soupeření, kdo
udělá lepší texturu, nýbrž naznačit
dalším tvůrcům, že tady platí heslo
„práce kvapná, málo platná“. Sám
tvůrce uvádí výčet několika programů se kterými pracuje a vězte, že
jich není málo. Jedná se celkem o
šest kousků, kde je v zastoupení i
Photoshop. Tady je první pozastavení. Nač používat tolik grafického
softwaru, když bohatě postačí jeden
nebo dva. My se tedy budeme držet
jednoho a tím bude Adobe Photoshop.
Svět BVE
Při pohledu na originál foto mě
tuhne krev v žilách. Bude opravdu
oříškem zpracovat z fotografie texturu tak, aby na ni byly detaily jako
úchyty kolejnic. Prvním krokem je
zhodnocení situace a rozhodnutí, co
z dané fotografie použít a co ne. Je
vidět značná perspektiva a nešťast-
né focení zboku, které nám zakrývá detaily uchycení a části pražců.
Po vyhodnocení situace docházím
k závěru, že z fotografie jde použít
pouze druhý a třetí pražec včetně
štěrku. Štěrk podél kolejí použiji z
pravé strany v rozsahu tří pražců.
Více toho použít nejde, protože díky
perspektivě se kresba čím dál více
slévá.
Začínáme tedy s úpravou. Použijeme libovolnou transformaci – zkosení, deformace, perspektiva a doladíme obrázek tak, aby byly kolejnice
svisle.
tipy a rady
Při pohledu na originální texturu kolejí (vpravo nahoře) je vidět
několik nedostatků, kterých bychom
se měli v našem budoucím re-skinu
vyvarovat. Jednou z chyb je posazení kolejnic mimo střed podkladnice,
druhou chybou bijící do očí je vzdálenost pražců. Tu si ověříme zcela
jednoduše. Jde o 25m segment rovné koleje, spočítáme počet pražců a
dostaneme jejich závratnou vzdálenost 1,38 m. To je samozřejmě nereálné a ve skutečnosti by to mělo být
kolem 62-65 cm. Záleží samozřejmě
na trati, ale berme to jako závazný
průměr pro naše potřeby v BVE.
Co působí velice rušivě je opakování textury vytvářející prapodivné
kruhové obrazce mezi jednotlivými
pražci, jak je patrno na obrázku.
Je to něco podobného jako kdybychom měli na jednom pražci kámen
a několikrát ho opakovali. Asi by to
nevypadalo dobře. Takových pravidelností je nutné se vyvarovat. Je
třeba dávat pozor i na štěrk kolem a
nenechat se unést fotorealitou. Často se tak setkáváme s nepoměrnou
velikostí kamení, která činí někdy i
0,5 m v průměru, jen aby byl zachován detailní obraz! V praxi jsem
viděl silnici, kde jedna dlažební kostka zabírala 1/3 osobního automobilu. Pojďme se tedy pokusit vytvořit
vlastní texturu a dosadit ji na vlastní
český objekt kolejí. Použijeme fotografii, ze které je zpracován originál
(vpravo dole).
7
květen 2007
se štěrkem a vytvoříme texturu o
osmi pražcích. Po té dle svého gusta
trochu zesvětlíme.
Úpravu provedeme pomocí nástrojů
klonovaní razítko, záplata a retušovací štětec. Dbáme na návaznost
textury. Po té texturu převzorkujeme
na správný rozměr. V našem případě
na rozměr 256 x 256 pixelů.
Vidíme jak při rovnání perspektivy utrpělo kamení mezi pražci.
Použitelné tedy bude jen to mezi
prvními dvěma pražci. Použijeme
nástroj oříznutí. Nejlépe na tom jsou
úchyty na levé straně. Musíme se
zbavit kolejnice a jejího oježděného vršku. Označíme si tedy úchyty
s částí spodku kolejnice, zrcadlíme a
vložíme do nové vrstvy. Tím zakryjeme původní ojetou část kolejnice. Doladíme nástrojem guma. Po
provedení těchto úprav dostaneme
něco podobného jako na následujícím obrázku.
Rozhodujeme o další postupu. Perspektiva je značná a tak pro další
úpravy budeme používat jen první tři štěrková pole a dva pražce.
Jelikož je pravá strana zcela nevyužitelná, nezbude nám nic jiného,
než označit levou polovinu kolejí a
zrcadlově umístit na pravou stranu.
Dostáváme tedy jakýsi první polotovar budoucí textury.
možno dojem pokaždé jiného pražce a jiného složení štěrku. Konkrétně jsou to fleky u úchytů kolejnic,
kamení na pražcích a zrcadlení v
střední části štěrku a pražců.
Při kopírování došlo k překrytí části
štěrku a možná i pražců. To vyřešíme nástrojem guma. Protože pracujeme ve vrstvách, nemusíme mít
obavy, že smažeme něco z vrstvy
jiné. Umazávat můžeme tedy libovolně a docílit tak po každé trochu
jiného vzhledu štěrku mezi pražci.
Vrstvy nyní sloučíme dohromady.
Kopírováním a zrcadlením v úvodu
nám vznikl druhý polotovar textury,
který nese viditelné známky opakování. To je třeba odstranit a v textuře obsahující celkem osm pražců, z
čehož dva jsou vždy stejné, se nám
to určitě podaří.
Cílem tedy bude eliminovat nápadně
opakující se prvky a vytvořit pokud
Pokud textura nesedí na středu podkladnice kolejnic, musíme ji o pár
pixelů posunout. Pozor opět na vznik
opakujících se ploch vzniklých posunem na pražcích a na štěrku. Pokud
se tak stane, je třeba to napravit
výše uvedenými nástroji. V konečné
fázi vytvoříme obdobným způsobem
štěrk a měly bychom se dostat k
výsledku na obrázku v pravo dole.
Stopy po opakování jsou pryč.
Tady opravdu záleží na zručnosti a
trpělivosti, se kterou v daném softwaru pracujeme. V případě Photoshopu jsme použili jen základní
nástroje a úpravy. Není tedy nutné
program znát nějak dopodrobna.
Důležité je mít jakési myšlení a přijít
Svět BVE
tipy a rady
Opakování dvou pražců na 25 m
délky není zrovna vhodné řešení a
tak je nutno zauvažovat o nějakém
lepším. Texturu bychom mohly opakovat 5x, což je vzhledem k číslu
25 naprosto ideální. Budeme tedy
potřebovat texturu o osmi pražcích. Tím ale nastává další problém.
Máme jen dva a jejich opakování
bude zajisté vidět. O tom ale v dalším kroku. Nyní si zkopírujeme do
dalších třech vrstev naše dva pražce
8
květen 2007
na způsob, jakým se dobrat výsledku. Ne vždy naplácnutí nedostatečně upravené fotografie na objekt
udělá z tratě realitu.
Závěr
Sami vidíte, jak důležité je pracovat
s maximální přesností a jít si potřebné rozměry změřit do terénu a nebo
najít někde na internetu. Nereálné
rozměry pražců a chybné posazení kolejnic dokáží shodit kvalitu
vaší práce hodně dolů a zhoršit tak
celkový dojem vámi vytvořeného
díla. Po té přichází na řadu grafická stránka věci. Důležité je vyvarovat se viditelně opakovaných ploch
a jejich nenávazností. Výsledek si
můžete porovnat sami. Dojdete k
závěru, že i pouhá kvalitní textura,
může dříve spíše nezajímavou trať
učinit zajímavou. A co potom, když
takhle upravíme vše?
[x]
předtím ...
... a potom
tipy a rady
Svět BVE
9
květen 2007
Naše listárna
Vince Black, Gyzma, Huba.Buba
Dotazy do listárny můžete psát na adresu [email protected]. Příspěvky jsou gramaticky upravovány.
Nelze vydat cd742 s pohledem
vlevo? Většina tratí má značku
s místem zastavení vlevo a je
docela problém se trefit - to už
člověk musí ty tratě dobře znát
nebo nezbývá než cestující trochu „provětrat“ či vjíždět do stanice rychlosti 10 km/h. Bylo by
docela dobré, kdyby člověk lépe
viděl a nemusel lidi “vyhazovat
ze sedaček”.
pilot 1
představu o kvalitě takové převedené kabiny ... BVE 4.x si panel samo
převede na větší rozlišení. Provede v
podstatě tzv. interpolaci (přepočet).
Proto se panel jeví rozmazaný. Vše
se děje pochopitelně jen v paměti a
na vlak to nemá vliv. Další problém je
v animačních prvcích. Pokud dojde k
jejich přerytí, zobrazí se po převodu
chybně. Záměrně tedy uživatelům
doporučujeme vlaky nepoužívat.
Kompatibilita je opravdu náhodná.
Předělání kabiny pro levostranné
řízení by bylo docela náročné. Tato
úprava v podstatě zahrnuje vytvoření nové kabiny včetně definice všech
prvků a nastavení. Nelze udělat stávající panel zrcadlově, takže by byl
problém s levým krajem toho řídícího
pultu. To ani nebereme v potaz reálnost takové kabiny.
Kabina z BVE 2.x ve 4.x ve spoustě
případů (např. cd742) použít jde, ale
má to některá úskalí. Je nutné si uvědomit, že obrázky kabiny pro “dvojku” měly rozměr 480x440, zatímco
ve “čtyřce” se používá 1024x1024.
Z toho si tedy může každý udělat
Svět BVE
Nainstaloval jsem si BVE 4.2 a
přestože jsem postupoval přesně podle popisu instalace na
stránkách http://bve-cz.net/,
tak mi simulátor nejde spustit.
Nainstaloval jsem i NET Fra-
10
Nejprve mi simulátor nabídne
abych si vybral rozlišení obrazovky (zkusil jsem všechny
možné - nepomohlo), pak po
mě chce vybrat trať, tak zvolím jednu z mnoha stažených,
ale ani při jedné se to dál nepohne. Objeví se chyba “Error(s)
occurred while reading files” a
pod tím v okně je asi 50 takovýchto řádků (jen malinko se
liší v koncovkách) - “C:\Program Files\mackoy\BVE4\Railway\Route\Trasa-A(beta).
csv(116) : Input string was not
in a correct format.: Track.FreeObj 0;201;0;0;359.287”.
Po kliknutí na tlačítko “Ignore” se objeví zpráva, že se BVE
“setkal s problémem a potřebuje zavřít”. (“BVE has encountered a problem and needs to
close”) a po odkliknutí se to
zavře.
Tonek
(odpovídá Gyzma, autor stránek
http://bve-cz.net/:)
Nepřepnul
jste si národní prostředí. To je
také v návodu, přímo ve spuštění. Nečetl jste vše. “Track.FreeObj
0;201;0;0;359.287” musí nahlásit
chybu, protože naše české prostředí
nezná 359.287, ale 359,287. Kdyby
vlak byl kompletní, zkolaboval by
vám simulátor na panel2.cfg. Několikrát jsem psal, že program nemá
vyřešenou lokalizaci v jiných prostředích. Ale asi marně ...
[x]
květen 2007
Naše listárna
Ještě upřesníme, že pro převod také
exituje prográmek PANEL UPGRADER (ke stažení na http://mackoy.
cool.ne.jp/make4/tools/panelupg.
html) , který v podstatě vytvoří ve
složce vlaku podsložku d3d, do ní
nakopíruje potřebné bmp soubory (animace pák, budíky, panel) a
vytvoří soubor Panel2.cfg, již se syntaxí připravenou pro BVE 4.x. Pozor!
Opět platí to co bylo řečeno o přeMám jeden dotaz: Občas, když krytí jednotlivých animačních prvků.
hraji BVE, tak se mi ozve nějaký
zvuk, který nejde vypnout (není
to ten, který se vypíná klávesou Nejde mi rozjet německou parINSERT) a po něm vlak začne ní lokomotivu Baureine65. Četl
zpomalovat a zastaví... Můžete jsem návod a všechny “hejblátmi prosím někdo říct proč?
ka” fungují, ale lokomotiva nejde rozjet. Možná něco dělám
Pavel špatně. Klávesou 6 “nastartuji”,
poté odbrzdím, a pokouším se
Pravděpdobně jde o britské zabezpe- rozjet, ale nic se neděje ...
čovací systémy. Doporučuji si přečíst
článek v našem časopisu z května
Zoufalej nádražák
2006. Příště by bylo dobré napsat, o
jaký vlak a jakou trať se jedná ...
Nejprve je nutno stisknout klávesu
6. Poté klávesu End. Zařadíte směr
jízdy, odbrzdíte, poté musíte stiskSlyšel jsem, že lze “přepsat” nout a držet klávesu PgUp, dokud
mašinu z verze 2.x do 4.x, kon- se bude točit červené kolečko v
krétně cd742?
pravé dolní části kabiny. Pak se již
můžete pomocí známých kláves A-Z
Zoufalej nádražák rozjet.
mework Version 1, pak NET
Framework Version 2.0, různě
vše odinstaloval a opět nainstaloval, ale stejně to nepomohlo.
Nepřehoupnu se přes dvě úvodní stránky.
Zamyšlení: „Na Okoř bez oře“
Text a foto Vince Black
Nestává se moc často, abych měl víkend jen sám pro sebe. Koncem března tohoto roku musela přítelkyně odcestovat, a já tak začal přemýšlet o náplni na blížící se sobotu a neděli. Když je čas, docela
rád fotím ve svém volnu přírodu, takže mé myšlenky směřovaly tímto směrem, zároveň jsem si také
uvědomoval, že již delší čas toužím podniknout nějakou jízdu historickým vlakem, které se téměř
každý víkend pořádají v různých koutech naší republiky.
Zapátral jsem trochu na internetu
a nejschůdnější se mi zdála akce
pořádaná Zubrnickou muzeální
železnicí (ZMŽ). Ta v rámci pochodu
nazvaného „Na Okoř bez oře“ (trasa
Kralupy nad Vltavou – Okoř) měla z
Kralup vypravit v sobotu 31.3. historický vůz typu Hurvínek (řada M131
nebo chcete-li dnešní 801). Kdo
nechtěl jít celou trasu pochodu po
svých, mohl si cestu zkrátit a nechat
se svézt motoráčkem buď do nedalekých Zákolan (odtud to na zříceninu Okoř bylo zhruba 7 km) nebo se
mohli větší „lenoši“ nechat svést až
do Noutonic, což je vesnička vzdálená necelé 2 km od této zříceniny.
Během dne pořádala ZMŽ několik
takovýchto jízd.
Tomu všemu ovšem předcházela
jedna peripetie. Jelikož jsem nechtěl
jet z Prahy do Kralup autem, vypsal
jsem si z internetu všechny možné
spoje mezi oběma stanicemi. Vzhledem k tomu, že v mé „virtuální dílně“
stále čekají na dokončení „Pantografy“ řady 971 a 451, říkal jsem si, že
by nebylo špatné vzít sebou kameru
(mj. pro nahrání zvuků) a naplánovat si cestu tak, abych dejme tomu
tam jel starým „Panťákem“ 451 a
zpátky moderní 971. Jak jsem zjistil
na webu dle grafického řazení vlaků,
jedna 451 vyjížděla v 8:40 z Holešovic (Os 9642), což bylo dost času
na to, abych dojel do Kralup a rozhodl se, zdali jet nejprve pouze do
Zákolan a poté pěšky na Okoř nebo
hned až do Noutonic a poté pěšky
zpět do Zákolan.
Svět BVE
Zevloval jsem tedy na nástupišti.
Zpočátku jsem tam byl pouze já a
jakýsi ošuntělý tlustý chlápek, venčící svého psa, kterým mě občas s
podezřelým výrazem pozoroval. Po
krátkém čase přišla i jakási starší
paní a nějaký studentík, což mi do
žil vlilo naději, že přece jen pojede
nějaký spoj dříve. ‚Proč by tu to také
byli tak brzo,‘ říkal jsem si. Nicméně žádný vlak dříve nepřijel. Během
hodiny nás doplnily ještě nějaké dvě
věčně se smějící puberťačky, které
mi šly na nervy hned od začátku a
jakýsi kluk, který si s ničím hlavu
příliš nelámal, sedl si v otrhaných
džínách na zem, opřel se o vlnitý
plech spreji pomalované „čekárny“
a zasněně kouřil jedno cigáro za
druhým.
Bylo přesně 9:35, když nějaký člověk přešel proti nám koleje a lehce utrousil: „Pokud tady čekáte na
vlak, tak ten jede z Praha-Holešovice, ne odsud“ a šel dál. Poněkud
jsme znervózněli. ‚Mám mu věřit?‘
ptal jsem se sám sebe. Apríla bylo
až další den, ale přece jen, pár lidí
se sebralo a jako vděčné ovce ho
rychlým krokem následovalo. Ještě
než jsem opustil svůj dočasný, hodinový azyl, jsem zahlédl na sloupu
osvětlení nalepenou cedulku. Předtím jsem ji pokládal za nějaký inzerát
typu „Ztratila se nám fenka, slyší na
11
jméno Asta“ nebo „Chcete vydělávat
50 000,- měsíčně a nic nedělat?“, ale
teď jsem si všiml, že jde o oznámení
Českých drah o výluce na této trati.
Potvrdily tak slova muže v červené
péřovce, spoj Os 9604 opravdu jede
z jiné zastávky. Odjezd? 9:44!
To dopoledne jsem šel již podruhé
ostrým krokem mezi oběma stanicemi. Mezitím jsem skřípal zuby a myslel si něco o tom, že se nedivím, že
si tolik lidí raději vozí zadek v autě.
V podchodu poblíž budovy stanice Praha-Holešovice nás již většina
běžela. Bílý Ešus řady 971 již stál na
nástupišti. Doběhl jsem do prvního
vozu (abych byl za kabinou strojvedoucího, kvůli zvukům) a ulehčeně
si oddechl. Tentokrát jsem to stihl.
Vlak se během krátké chvilky rozjel a já přemítal o tom, proč každá
moje cesta vlakem musí znamenat
nějaké „dobrodružství“. Vzpomínal
jsem na to, jak jsme se švagrem přítelkyně honili vlak autem, s jízdními
koly na střeše nebo jak jsme jeli na
hory opačným směrem. Zakrátko
jsem se ale soustředil na to, co mě
čekalo. Teď už jsem věřil, že se starým motoráčkem přece jen svezu.
Seděl jsem v pohodlném sedadle a
užíval si jízdu. Cestovat v „Ešusu“
je opravdu o něčem jiném. Pohodlí, žádné házení, vše naprosto tiché.
Pustil jsem kameru a pokoušel se
nahrát nějaké zvuky. Spouštěl jsem
ji při brzdění, rozjezdu, otevírání a
zavírání dveří. Uvědomil jsem si také
to, co si možná neuvědomí každý
– není tak snadné nahrát zvuky v
soupravě plné lidí. Někdo má někdo
puštěného walkmana, tak hlasitě, že
vás zvuky z jeho sluchátek ruší, každou chvíli někdo z cestujících prochází spojovacími dveřmi nebo se
někde lidé hlučně baví. Tohle všechno pochopitelně ve vašich zvucích
mít nechcete.
Vrcholem byla jakási postarší turist-
květen 2007
zamyšlení
Ač Pražák, netušil jsem bohužel, že
existují zastávky Praha-Holešovice
a Praha-Holešovice-zastávka. Byl
jsem samozřejmě na té první, špatné. Hned v podchodu pod nástupištěm mi bylo divné, že na informační tabuli není spoj vypsán, když do
odjezdu zbývá nějakých 5 minut.
Zeptal jsem se poté pokladní, ta mě
nasměrovala na „zastávku“, což sice
bylo odsud jen nějakých 800 metrů,
ale vzhledem k nedostatku času, to
téměř nešlo stihnout. Také jsem to
nestihl. Nástupiště (které jsem vždy
pokládal mylně za Praha-Bubny;
inu jsem holt jeden z těch, co jezdí
všude autem) zelo prázdnotou. Přestože se celý týden meteorologové
rozplývali nad tím, jak bude krásně
a teplo, bylo zataženo a za chvíli mi
začala být i zima. V tuhle hodinu
nebylo ani kam jít, všude bylo ještě zavřeno a vrátit se domů nemělo
cenu, neboť další spoj jel za necelou
hodinu.
ka s kolem, která se neúměrně dlouhou dobu bavila s průvodčím, právě
poblíž místa, kde jsem se pokoušel
nahrávat. Neustále probírali něco o
tom, proč vlaky jezdí jinudy, bavili
se o nějakých slevách apod. Vypadalo to, že by si šel průvodčí rád po
své práci, ale tahle „hrozná ženská“
mu nedala pokoj. Potřeboval jsem
nahrávat a kdyby mi nebylo líto
kamery, asi bych ji v ten momentpo té ženské hodil. Ale možná bych
na ni měl averzi, aniž by vůbec něco
řekla. Byla takový ten typ „sportuji,
je to přece moderní“. Opálená jistě z
každoročního společného „babince“
na horách, nejlépe v Rakousku, léto
patrně nestrávila jinde než v Řecku.
Nakonec jí však přece jen došla
slova, a tak se uklidila k ostatním,
dostatečně daleko ode mne. Natočil
jsem, co jsem potřeboval a zakrátko
jsme byli v Kralupech. Na tamějším
nádraží mě překvapilo, že není nikde
nástup do historického vlaku vyznačen. Pouze v jedné vitrínce v podchodu visel stejný plakát, který jsem
našel i na internetu, to bylo jinak
vše. Vrátil jsem se na nástupiště a
pořádně se rozhlédl. Podle shluku
lidí na jednom okrajovém nástupišti
se dalo vytušit, že vlak pojede patrně odtamtud. Byl jsem zvědav, jak
se všichni do vozu vejdeme a doufal, že pojede souprava s více vozy.
A skutečně, zhruba za 5 minut se v
dálce objevily tři vozy ve známé červené barvě. Lidé na nástupišti ožili. Byla to pestrá směska – rodiny s
dětmi, mladí baťůžkáři, důchodci na
výletě. Většina lidí si motorové vozy
nejprve prohlédla zvenku a poté v
poklidu nasedla. Usadil jsem se do
posledního vozu. Sympatický holohlavý fíra mi umožnil vyfotit si i kabinu. Všiml jsem si, že dva ze strojvůdců zůstali a kabině zadního vozu.
Příjemná průvodčí začala zájemcům
prodávat upomínkové pohlednice.
Zakrátko jsme se rozjeli.
Tady jsem se již cítil „mezi svými“.
Nikdo se na mě nekoukal divně,
proč chodím se zapnutou kamerou.
Ve voze s námi bylo fotografů či
kameramanů více. Všichni tu byli za
stejným účelem – užít si krásný den
cestou v krásném starém voze.
Stáhl jsem jedno z okének a vykloněn
jsem točil a fotil. Občas jsem zahlédl (hlavně na přejezdech) jiné fotografy, kteří zase fotili náš vlak. Míjeli
jsme hodně domků se zahrádkou,
kde nás sice nefotili, ale většinou
na chvíli přestali okopávat záhonky
a zvědavě se na vlak zadívali, popřípadně zamávali. Jeli jsme jen mírně
zvlněnou krajinou (trať 110), všude
kolem nás se rozprostíraly pískově
žluté lány. Pravdou je, že na některých místech panoval také neuvěřitelný nepořádek, občas jsme míjeli i
vyslovené ruiny baráků.
Po nějakém čase jsme dojeli do stanice Podlešín, kde vedle nás stála
osamocená „Zamračená“ 751. Tady
se ukázalo, proč dva ze strojvedoucích zůstali ve své kabině. Naše
souprava tří Hurvínků pokračovala
totiž dále opačným směrem a odbočila na trať 121. Hned zpočátku nás
čekalo poměrně velké stoupání. Stál
jsem téměř hned za kabinou, takže
jsem dobře viděl do všech zatáček.
Musel jsem jen čas od času uhnout
před ostrými větvemi keřů těsně u
trati. Tenhle úsek byl mnohem hezčí
než ten do Podlešína. Trať se často
kroutila, nechyběla ani jízda lesem
či přes vysoký kamenný most nad
údolím. Většina pasažérů už vyklánění o okna vzdala a tak jsem zůstal
jediný, kdo ještě fotil a točil. Přivíral
jsem oči před poledním sluníčkem,
kochal se krajinou, poslouchal zvuk
motoru, usmíval se a byl šťastný.
Trochu jsem si připadal jako blázen
…
Naší cílovou zastávkou byly Noutonice. Tady už čekali další fotografové, a tak náš vlak obklopily objektivy
fotoaparátů a Hurvínci si tak mohly
připadat jako hvězdy před slavným
zamyšlení
Svět BVE
12
květen 2007
Shrine Auditoriem, kde se předávají Oskaři. Strojvůdci a průvodčí
postávali kolem, kouřili a ochotně odpovídali na případné dotazy.
Ten holohlavý strojvedoucí se ptal
s úsměvem cestujících zdali nejsou
moc „vyuzení“ neboť do kopce z
Podlešína museli trochu „zabrat“.
Myslím, že si nikdo nestěžoval.
film Páni Kluci, později pak některé
scény muzikálu Rebelové nebo úplně naposledy „bakalářská“ povídka
Rukavice).
Opustil jsem Noutonické nádraží
jako jeden z posledních. Měl jsem
v plánu dojít na Okoř a odtud pěšky do Zákolan, kde jsem chtěl opět
nasednout do M131 a dojet zbývající úsek do Kralup. Vybalil jsem si
z baťůžku první housku a pustil se
do ní. Během chvilky jsem došel na
železniční přejezd poblíž nádraží.
Viděl jsem jednoho z průvodčích,
jak tam postává, na krku Nikona s
teleobjektivem. Dal jsem se s ním
do řeči. Měl jsem za to, že čeká na
Hurvínky, až pojedou zpátky, ale on
mi vysvětlil, že čeká na soupravu
810 spolu s několika vlečnými 010,
které pojedou za chvíli „zezdola“.
Právě ten den byla totiž na této trati
znovu spuštěna pravidelná přeprava
osob, prý na nátlak turistů. Zajímalo
mne, zdali byla předtím trať zavřena
kvůli rekonstrukci, ale průvodčí mi
to objasnil: „Jezdilo málo lidí. Dráha
dneska není v módě.“
Za chvíli se z údolí pod námi ozval
zvuk motoráku. Vytáhl jsem poněkud skromně svůj kompaktní digitální fotoaparát a optal, se, zdali nebudu při focení překážet. „Ne, vůbec,
já si vylezu sem …“ Při těch slovech
vylezl průvodčí na sloup výstražné signalizace. Pobaveně jsem mu
nabídl, jestli to nemá lepší z návěstidla na druhé straně, že je o hodně
vyšší. Potřeboval ovšem ten správný úhel, takže mu sloup signalizace
postačil. Za chvíli k nám stoupala
souprava v čele s 810287-3. Vedle
fíry seděl kdosi, kdo fotil pro změnu nás. O této jejich zábavě jsem
četl již dříve, existuje dokonce několik stránek (mj. i samostatná sekce
na jistém známém diskusním fóru),
kde si strojvedoucí takto navzájem
vyměňují své „úlovky“. Takže i my
jsme se také takovými „úlovky“ tentokrát stali.
Pak jsme se rozloučili a já vyrazil
směrem na Okoř. Když jsem se asi
po 500 metrech ohlédl, jela dolu
751 s nákladním vlakem, což mě
trochu zamrzelo, mohl jsem ještě
chvíli počkat a ulovit nějaký ten snímek do své maličké sbírky. Cestou
k hradu jsem míjel další z „posádky“ vlaku, kteří si mezitím stačili ke
zamyšlení
Přiznám se, že v tu chvíli jsem se
zastyděl za své ranní úvahy o tom,
že jsem měl raději jet do Kralup autem. Sympatický muž v modré historické uniformě popisoval, jak ráno
v půl páté vypravovali vlak ze Zubrnic, přičemž tamní dráha je oficiálně
zavřená a slouží pouze jako muzeum nebo také pro občasné potřeby
filmařů (natáčel se zde kdysi dávno
Svět BVE
13
květen 2007
jsme se dostali do Noutonic. Nepochopila to ovšem spousta jiných lidí
a tak jsem potkával několik skupinek
zmateně bloudících turistů. Nakonec
jsme všichni dorazili na peron na
nádraží, odkud byla poslední možnost dostat se do Kralup. Tam mě
ještě čekal malý šok, neboť poblíž
nádražní budovy skromně postával
onen děděček v laciné hnědé bundě, který mě míjel před Okoří ...
zřícenině dojít. Jelikož to byl i cíl
pochodu, vypadalo podle toho i
fotbalové hřiště těsně pod hradem.
Všude spousta sedicích či ležících
mladých lidí, stánky s občerstvením,
stany kde rozdávali malým „cestovatelům“ diplomy za účast na pochodu. Nechtělo se mi stát ve frontě
na pivo, tak jsem si chvíli sedl na
trávník, prohlížel si co jsem nafotil
a pozoroval okolí. Po druhé housce
jsem přece jen dostal chuť na zlatavý mok, tak jsem se odebral do
nedalekého rodinného penziónu,
kde bylo volné místo a mohl jsem
si navíc nechat na chvíli v zásuvce
dobíjet kameru.
Svět BVE
Samotných 7 km nebylo nic hrozného. Udělal jsem pouze jednu malou
zastávku u jakéhosi venkovského
hřbitova, kde se příjemně sedělo na
lavičce pod stromem a dojedl zbytek svačiny. Když jsem dorazil do
Zákolan, uvědomil jsem si, že se zde
kříží dvě tratě – po horní trati jsme
jeli dopoledne, na té však v Zákolanech žádná zastávka není. Na druhé
z tratí (patrně trať 093) je na konci
vesnice malé nádraží. Pochopil jsem,
že jízdy Hurvínků do Zákolan musely
vést po jiné trati než po té, kterou
zamyšlení
Po dobrém Gambrinusu ... no tak
dobře, po dvou (půllitr za 25,-,
celkem slušné na takový penzión),
druhý jsem si již odnesl do předzahrádky, jsem vyrazil na pochod. Za
zříceninou začíná cesta celkem příjemným údolím. Nebyla by to špatná procházka, kdyby ovšem nebylo
všude tolik lidí, patrně i díky tomu,
že na pochod nahnala své žáky a
studenty spousta škol. Jejich často otrávené výrazy se mi trochu
snažili zkazit optimistickou náladu,
ale nedal jsem se. Byl jsem patrně
svědkem jednoho čerstvého rozchodu mladé dvojice, kdy si uprostřed
polí na zaprášené cestě vyčítali
„kvůli komu se na ten pochod vlastně šlo“ a ujišťovali se vzájemně, že
„nemá cenu ve vztahu dále pokračovat, když jsou tak rozdílní“. Ještě za
hradem jsem potkal jakéhosi dědečka, v laciné hnědé bundě, který sot-
va šel. Už jenom kvůli němu jsem
doufal, že dojde včas alespoň na to
hřiště aby mu kdyžtak mohl někdo
poskytnout první pomoc.
Opět pro nás přijela trojice Hurvínků. Tentokrát nebyla zpáteční cesta
žádná „pohodovka“. Jen díky tomu,
že jsem nastoupil mezi prvními, jsem
si sedl. Kolem mě seděla parta kluků a holek, spousta mládeže ještě
stála. Hodně z nich ani nepochopila, proč jedou tím „hnusným starým
vlakem“ a říkali si něco o tom, že
jsou na tom České dráhy asi hodně
špatně, když jako „posilu“ nasazují tyhle vagóny. Kluk sedící přímo
naproti mě měl celou dobu starosti
kolik bude cesta stát. Když mu někdo
řekl, že snad „dvacku“, tak se začal
děsit, že to bude „tolik“. Následně smlouval s mladým průvodčím
jestli by to nemohlo být „za deset“
nebo alespoň „za patnáct“. Průvodčí ho s úsměvem přemlouval, že to
není tolik a že přispěje na dobrou
věc (dopoledne mi jeho kolega na
přejezdu mj. řekl, že jim stát nabídl
odprodej celé dráhy za milión korun,
což je ovšem pro spolek zruba 15
lidí dost vysoká částka), nakonec
rezignoval a prodal mu vstupenku
za 15,- Kč, přestože můj spolucestující onu „dvacku“ stejně měl. Bylo
14
květen 2007
mu při jedné transakci vysypaly z
peněženky drobné. Peníze, co ležely
přímo před ním, posbíral. Ostatní se
zakutálely někam pod nohy mladíků
co seděli přes uličku a tam také mince zůstaly.
Naštěstí cesta už netrvala dlouho. V
pozdním odpoledni jsme dorazili do
Kralup na stejné nástupiště odkud
jsme dopoledne vyjeli. Počkal jsem,
až ostatní vystoupí. Zahlédl jsem,
jak jeden z kluků sebral ze země
vítězoslavně dvacetikorunu. Bylo
mi ještě trapněji. Bylo mi líto, že
tihle nechápou vůbec nic. Nudili se
ve „starém, hnusném vlaku“, bylo
jim líto dát dvacku za cestu, přitom
dvacka vůbec nic dnes neznamená a
věřil jsem tomu, že své peníze utratí
jistě za daleko větší zbytečnosti.
Vystoupil jsem, prošel jsem podchodem na protější nástupiště, ze kterého se teprve dalo sejít do dalšího
podchodu vedoucího do nádražní
haly. Z tohoto nástupiště jsem ještě
pozoroval, jak lidé v modrých uniformách sundávají z vozů cedule a
plakáty. Poté všichni nasedli, aby
se vydali na (ještě dlouhou) cestu k
domovu. Za chvíli se téměř opuštěné tři vozy vydaly přes změť výhybek na opačný konec nádraží. Chvíli
jsem ještě ten motoráček pozoroval,
kouřící, osamělý, mizící v odpoledním šeru. Svou šichtu splnil, pobavil,
odvezl cestující a nyní se vrací domů.
Byl to zvláštní, nostalgický pohled,
ze kterého na mě padl najednou
bůhvíproč nevýslovný smutek. Optimismus byl pryč, bylo načase sejít
do tmavého podchodu, počkat na
spoj do Prahy, vrátit se domů.
Vlak mi jel až za tři čtvrtě hodiny.
Jídelna vedle haly měla naštěstí otevřeno, tak jsem si zašel na opečenou
sekanou. Nebýt několika limonád v
půllitrových PET lahvích, myslel bych
si (částečně i díky předchozí jízdě
tím motorákem), že jsem se vrátil
do období před „revolucí“. Typické
pulty k stání, „výzdoba“ v designu
70. let, v rádiu kdosi dramatickým
hlasem četl jakousi povídku, skoro
jsem čekal, že uvidím „dráťák“, ze
kterého se posléze ozve „A léta běží,
vážení …“. Ale nutno říci, že sekaná
byla dobrá a za dobrou cenu. Ne,
nemylte se, vůbec mi tohle prostředí
v tu chvíli nevadilo.
Zbytek času jsem si krátil popíjením kávy z automatu a prohlídkou
nádražní haly. I tady se zastavil čas
kdysi dávno, na skleněnách tabulích
kadeřnictví jsem téměř očekával
dobové plakáty z časopisu „Žena a
móda“, tak asi ročník 1975. Nicméně sedadla v první patře prostorné
haly byla pohodlná, v hale bylo čisto,
nic tu nesmrdělo a neobtěžovali zde
žádní bezdomovci, což se o spoustě
… vlastně snad o žádném pražském
nádraží říci nedá.
Cesta „Ešusem“ nazpět do Prahy již
proběhla v klidu. Nepobíhal jsem
z nádraží na nádraží, nebyl žádný
spěch. Jen jsem seděl v měkkém
pohodlném sedadle, líně jsem pozoroval krajinu, příjemně unaven po
příjemně stráveném dni …
[x]
zamyšlení
Svět BVE
15
květen 2007
Putujeme obrazem: Buckower Kleinbahn
Vince Black
Tentokrát se vydáme poněkud do minulosti a vypravíme se na projíďku tratí, která sice vyšla již před
časem, ale je velice příjemná. Bohužel už tuto trať (pro BVE 4.x) na internetu nenajdete, nicméně
zájemci si o ní mohou napsat na e-mail naší redakce.
putujeme obrazem
Svět BVE
16
květen 2007
Putujeme obrazem: Buckower Kleinbahn
putujeme obrazem
Svět BVE
17
květen 2007
Okno ke konkurenci: MSTS Bin
Vince Black
Každý, kdo alespoň zkusil verzi BVE 4.x ví, že tato verze mj. umožňuje velice příjemnou věc, a to
je plynulé setmění v kabině při vjezdu do tunelu, nádražní haly, popř. automatické použití nočního
panelu v nočních misích. Hodně lidí také srovnává BVE s Microsoft Train Simulatorem (MSTS). Pokud
si myslíte, že v tomhle BVE právě MSTS předběhlo, máte pravdu, ale jen částečně.
Některé nedostatky horkou jehlou
ušitého simulátoru se dají obejít v
nastaveních „chování“ vozů, nebo
náhradou objektů. Některé nedostatky naopak nelze běžnými způsoby řešit vůbec, nebo jen za cenu
změny konfigurací, které uživatele
nutí vytvářet několik variant tratí a
ukrajují tak místo na disku. MSTS
Bin se pokouší optimalizovat některé procedury programu, které mají
vylepšit vlastnosti MSTS, popř. některé dosavadní problémy vyřešit.
Vznik MSTS Bin
Jde v podstatě o upgrade simulá-
Svět BVE
toru na vyšší verzi. Vznikl z potřeby uživatelů přiblížit simulátor blíže
realitě a vyřešit problematické provádění změn, na které autor simulátoru možná zapomněl nebo je
nepovažoval za důležité. Dle autorů
české domovské stránky MSTS Bin
(http://mstsbin.uktrainsim.com/
index.htm) „nejde v žádném případě o nějaký “crack”, tedy nástroj k
nelegálním změnám vlastností programu, sloužících k obejití autorských práv apod. Měl by sloužit pouze ke zlepšení vlastností simulátoru
a pomoci vývojářům, kteří pracují na
doplňcích, vozidlech, tratích a konfiguračních souborech k vyřešení
některých nedostatků a pokračování
vývoje již nepodporovaného autorem
simulátoru“. Tolik zhruba úvodní text
v české sekci zmíněných stránek.
18
Coby občasný uživatel tohoto simulátoru, považuji osobně za nejlepší
„vymoženost“ právě ono přepínání denní a noční kabiny, což mi u
tohoto simulátoru od vzniku BVE
4.x citelně chybělo. Určitě není k
zahození ani možnost přepnout se
do zadní kabiny lokomotivy. Pokud
jste dříve jeli misi, kde jste měli za
úkol v cílové stanici odpojit lokomotivu od soupravy a přejet s lokomo-
květen 2007
okno ke konkurenci
Proč MSTS Bin?
Že není MSTS dokonalý, ví asi každý, kdo tento simulátor čas od času
hraje. Většina her, stejně tak jako
ostatních aplikací, se dále vyvíjí.
Každá aktualizace většinou přináší
různá vylepšení a také opravu případných chyb. Není výjimkou, že
se často aktualizace ujme nakonec
někdo jiný než výrobce. A to je právě
případ i simulátoru od firmy Microsoft. Známý softwarový gigant sice
před časem sliboval vydání MSTS 2,
ale jak víme, nakonec z toho sešlo.
Jediným vylepšením simulátoru je
pak neoficiální (binární) upgrade
zvaný MSTS Bin, který si klade za
cíl vylepšit vlastnosti simulátoru.
Přednosti MSTS Bin
Mezi hlavní vylepšení patří automatické přepínání denních a nočních
textur kabin (ovšem nikoli plynulé jako v BVE), možnost přepínání
pohledů mezi přední či zadní kabinou lokomotivy (s možností ovládat lokomotivu z každé kabiny) či
možnost přepínat na lokomotivě
přední a zadní světla. To samozřejmě není ještě vše. I MSTS Bin
se dále vyvíjí. V současnosti je k
dispozici verze 1.7, ovšem autoři chystají další a další vylepšení.
tivou na jinou kolej, museli jste se
vždy při přesunu dívat buď pouze
ze své kabiny nebo použít vnější
pohled na lokomotivu. Někteří tvůrci lokomotiv tento problém vyřešily
tím, že nahradili jeden z pohledů z
přední kabiny (MSTS má běžně tři
pohledy z kabiny – přímo, vlevo a
vpravo) pohledem do kabiny zadní. Tím jste ale byli de facto ochuzeni buď o pohled vlevo či vpravo.
S použitím MSTS Bin můžete v
cílové stanici lokomotivu odpojit,
odjet před zhlaví, přepnout se do
zadní kabiny a poté v klidu dojet na
odstavnou kolej. Toto vylepšení ještě více využijete v opačném případě,
kdy se naopak musíte přesunout dejme tomu z odstavné koleje na kolej,
kde stojí souprava vagónů, se kterými máte jet. Díky pohledu ze zadní
kabiny nejenže pohodlně „nacouváte“ k soupravě, ale je to i mnohem
realističtější než nacouvávat např.
pomocí pohledu z boku či seshora.
MSTS umožňoval již od počátku
přepnutí pohledu do interiéru jednoho z osobních (vlečných) vagónů
(pokud byl tento pohled v příslušném konfiguračním souboru definován), do tzv. pohledu cestujícího. S
MSTS Bin je nyní možno vybrat si,
do kterého z vozů (s definovaným
pohledem, samozřejmě) se chcete přepnout. Stačí si pouze vyvolat
zobrazení řazení vaší soupravy (klávesa F9, viz spodní čtveřici obrázků), kliknout na požadovaný vůz a
stisknout již obvyklou klávesu pro
pohled cestujícího, tedy klávesu 5.
Ostatní podstatné změny zmíním
jen letmo: s „tracking kamerou“ se
můžete posunout až na vzdálenost
500 m od aktuálního vlaku, u některých souprav lze otevírat a zavírat
dveře (např. u Pantografů řady 451
a 452 nebo u vlečného vozu 043
či řídícího 943), v noční kabině si
můžete rozsvítit, popř. můžete ovládat jednotlivé sběrače samostatně.
těji a stahovat další a další české
tratě, nepohrdnete jistě obsáhlým
balíčkem vlaků, zvaným Trainset BP,
který je distribuován na DVD společně s tratí Kúty-Praha (http://www.
semora.cz/msts/). Ušetříte si nervy
při stahování chybějících souprav a
následné úpravě všemožných souborů ve složkách simulátoru, neboť
spousta autorů jiných tratí tento
balíček respektuje a vlaky pro své
mise předepisuje právě s ohledem
na Trainset BP. A pokud se ptáte
kde je odpověď na otázku v nadpisu
tohoto odstavce, pak vězte, že vozidla v Trainsetu jsou upravena právě pro rozšířené funkce MSTS Bin.
Závěr
Jak jsem již předeslal, instalace MSTS
Bin přináší do simulátoru mnohem
více možností. Nemá ovšem cenu
je zde podrobně vypisovat, snažil
jsem se uvést jen ty nejmarkantnější. Nezbývá mi než znovu doporučit
domovskou stránku upgradu. Zasvěcenci zde jistě budou daleko více
„v obraze“, ostatní zájemci si zde
mohou vše podrobně prostudovat.
[x]
Stahovat MSTS Bin?
Pokud hodláte simulátor hrát čas-
okno ke konkurenci
Svět BVE
19
květen 2007