Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny ŽULA

Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny ŽULA

Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny
ŽULA
Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které
obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do
šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly. Žuly jsou stejnoměrně zrnité.
Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá,
vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro
zvrásněné oblasti.
Složení:
Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit
a/nebo biotit) a amfibol. Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně
obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit.
Podle příměsí se rozeznávají biotitická žula, dvojslídá žula, amfibolická žula, amfibolicko-biotitická žula,
apod.
Podobnou horninou je granodiorit – od žuly se liší menší kyselostí způsobenou menším podílem
kyselých živců a větším podílem zásaditých živců. V porovnání s granitem se granodiorit jeví tmavší.



plagioklas (65% − 90% obsahu živců)
draselný živec (10% − 35% obsahu živců)
biotit
Výlevným ekvivalentem žuly je ryolit. Žilným ekvivalentem žuly je žulový porfyr.
Etymologie názvu
Slovo žula pochází z německého Sohle = podklad, podloží. Slovo granit pochází z latinského granum =
zrnko. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit.
Výskyt
Žula se vyskytuje v hlubinných tělesech – plutony a pně. Granitoidy tvoří z velké části zemskou kůru
pevnin.
Česko
 Český masív: Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Jizerské hory – Liberecká žula, Krkonoše,
Železné hory, Českomoravská vrchovina – Mrákotínská žula, Jeseníky
Svět
 Německo: Smrčiny, Bavorský les, Lužice, Centrální Alpy
 Rakousko, Norsko, Švédsko, Finsko
Využití
Slouží jako stavební kámen, používá se také na dlažby. Rozpukané žuly se používají na štěrk. Kvalitní žula
se leští na obkladové desky a náhrobní kameny. Liberecká žula byla využita např.: dlažba mezi starou a
novou budovou Národního muzea, obložení stanic metra – např. Dejvická, Staroměstská, Flora, Želivského,
Strašnická - jeden z nejhojněji využívaných stavebních kamenů, náhrobek Karla Svolinského na Vyšehradě, …
Z mrákotínské žuly byla postavena budova právnické fakulty v Praze, na hradčanském nádvoří monolit,…
Požárská žula (to je obchodní název pro granodiorit těžený v požárských lomech – granodiorit požárského a
sázavského typu): dlažba ve stanici metra Smíchovské nádraží, fontánka u stanice metra Karlovo náměstí, obklad
stanice metra Pražského povstání, pomník Fr. Palackého na Palackého náměstí, obložení a podezdívka Národního
památníku na Vítkově, …
Kozárovická žula (opět obchodní název pro granodiorit): schodiště v Národním muzeu, Štěchovická přehrada,
dlažba v různých stanicích metra (Hradčanská, Malostranská, Muzeum, I. P. Pavlova, Chodov, Opatov, Vinohradský
tunel, …
GABRO
Gabro je zásaditá hornina z rodiny magmatických hornin, hlubinný ekvivalent čediče.
Klasifikuje se jako hlubinný magmatit.
Etymologie názvu
Jméno pochází z italského slova s významem hladký nebo holý. Tento starý florentinský kamenický název
použil poprvé v petrografii von Buch v roce 1810.
Složení:
Řadí se k horninám bez křemene nebo s jeho podružným množstvím. Ze živců je zastoupena pouze
skupina plagioklasu, a to buď labradorit, bytownit či anortit. Tmavé minerály mohou být zastoupeny
pyroxeny, amfibolem, olivínem, někdy biotitem. Hojně jsou v gabrech zastoupeny rudy Fe (magnetit), Cr
(chromit), Ti (titanomagnetit), Nejedná se o jedinou horninu, ale o skupinu hornin.
Vlastnosti
Většinou jde o stejnoměrně zrnité horniny, drobně až hrubě zrnité. V případě porfyrických druhů tvoří
vyrostlice pouze tmavé minerály. Barva gabra je šedočerná, často s odstínem do zelena.
Výskyt
Česká republika
Amfibolická gabro najdeme především ve středočeském plutonu (mezi Březnicí a Kamýkem nad Vltavou,
u Benešova), dále v poběžovickém masivu. Z pyroxenicko-amfibolických a amfibolicko-pyroxenických
gaber je nejznámější peceradské severně od Benešova (obsahuje obecný amfibol a z pyroxenů salit,
vždy podružné množství křemene a K-živce), dále se vyskytují v ranském a brněnském masívu.
Zahraničí
Hlavní výskyt je v Norsku, Rusku a Kanadě. Největším gabrovým masívem je těleso o ploše 6100 km² v Minnesotě
(USA).
Použití
Převážně se používá jako stavební materiál (na obklady budov, ať již exteriéry či interiéry), na dlažební
kameny, po vybroušení na náhrobní kameny (zejména horniny obsahující labradorit). Často jsou gabra
těžena pro obsah rud Ni, Co, Cr, Ag, Pt či sulfidů mědi. V České republice je využito na plastice
brněnského orloje.
Peceradské gabro bylo využito např. na Národním památníku na Vítkově, obložení přízemí Komerční
banky na Václavském náměstí, zdivo na vltavském nábřeží pod Vyšehradem, náhrobek V. Nezvala na
vyšehradském hřbitově, parapety v prostoru zámku Konopiště, obložení hotelu Praha v Mariánských
Lázních, …
Zdroj:
Chmee2. Gabro. [online]. 22. 1. 2006/20. 8. 2015 [cit. 2016-01-24].
Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Gabro>
2. 12. 2005, 01:23. Žula. [online]. 2. 12. 2005/18. 9. 2015 [cit. 2016-01-24].
Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDula> .
Česká geologická služba.
kameny.geology.cz>
[online].
2009.
[cit.
2016-01-24].
Dostupné
z:
<http://dekoracni-