Koncentrační tábor Osvětim

Koncentrační tábor – úvodní list
VVBN – 20. století očima děvčat z pokoje 28 / kapitola 11
Koncentrační tábor Osvětim
Prvních 43 transportů z Terezína směřovalo na různá místa, do Rigy, Izbice,
Sobiboru, Lublinu. O nich nemáme žádné další zprávy. Od konce října 1942 je
cílem transportů už jenom Osvětim.
ce pracovat. Někteří nevydrželi námahu
a vyčerpáním padali, umírali. Při životě
je držela víra, že jednou bude zase lépe
a vzpomínky na dobu, kdy to tak už
bylo – často i na Terezín, který se najednou stal rájem. Po návratu z práce
byli vězni i celé hodiny přepočítáváni,
než jim bylo dovoleno ulehnout na lůžka. Děti nevěděly, kde je zbytek členů
jejich rodin, při selekci byli zpravidla
od sebe odtrženi. Zvláště děti se cítily
velice osamocené.
27.
4.
194
0 v
ydá
bř
ez
ní
en
Him
19
mle
41
rov
20
–
a r
zř
ja . 1
íz
k .
ozk
en
vy 19
azu
í
vr 42
tá
až zří
bř
b
di v
o
ez
r
t e
dit
a
en
zb Wa
O
kon
sv
yl nn
19
ě
é
s
cen
4
t
e
2
im
ev e
6.
tra
–
r
s
I
o
e
9.
zř
I
p
ční
.
s
s
íz
ké ch
19
8.
en
táb
á
43
Ž
z
í
i
e
9.
or
dy jí
–
tá
pr
19
b
Osv
e
o
x
vn
43
r
p
ěti
a
er
í
zář
Os
t
2
m I
i
í1
vě
t
z
n
r
. (
ří
94
ti
a
an
ze
m
3–
pol
„
s
k
p
ní
II
o
or
tra
sky
ne
I.
ty
te
nsp
pro
čn
r
–
é
z
ez
sin
ort
B
ře
Te
Ośw
ín
un
ec
em
š
r
s
a
e
e
ięc
19
ké
do
ní
zí
Mo
43
ho
im,
n
O
n
ž
a
o
s
–
i
v
r
v
d
ěti
tra
8.
od
ic
něm
ov
mí
mi
in
e
nsp
s
ř
eck
ké
í
né
od
ort
9.
do
y A
h
j
o
e
o
e
t
l
3
m
y
á
r
usc
.
t
kvě
zk
od
4d
áb
od
19
y“
in
hwi
or
ten
jelo
ívk
44
,
n
a
tz)
y
é
19
ab
do
ho
v
44
y
10
O
h
O
t
ro
s
s
p
á
.
–
v
v
r
b
ěti
ma
ět
tra
oj
or
mi
dn
im
ed
nsp
a
12
é
i
5d
na
Os
.
ort
v
–
li
v
7.
říje
í
r
v
ě
e
a
s
e
,
t
m
ž
e
n1
ka
im
19
d
k
d
y
c
44
oO
94
e
1
vě
v
4–
B
svě
y
–
zň
II
cho
hr
tim
ů
b
tra
vat
om
ro
io
nsp
ad
e
d
d
l
k
i
o
jelo
né
a
nn
rte
27
éh
vr
m
6d
.
o
až
do
1.
íve
tá
dy
Os
k
bo
19
vět
v
ra
4
ě
5
z
i
27
m
ň
v
ů
io
.1
Os
ro
dje
76
.1
vě
di
lo
50
94
ti
n
1
né
5–
9d
mi
v
ho
ěz
í
vO
v
e
ň
t
k
ů
áb
svě
a2
or
v
tim
vyc
a
Os
io
v
ho
vě
svo
Os
v
t
a
im
t
vě
bo
e
lky
i
ti
zen
o
mi
s
aR
vo
,
bo
uk
ud
ze
on
ou
n
če
o
arm
ní
Ru
ád
do
je
ou
u
ho
Ev
ar
fu
aS
má
ng
do
ter
ov
u
no
án
vá
í
První, co čekalo vězně, kteří vystoupili
v Osvětimi z vlaku, byla selekce – třídění
na práceschopné a ostatní. Mezi ostatní
patřily i malé děti, nemocní, příliš fyzicky slabí. Vojáci je odvedli pryč a už je
nikdo neviděl. Zemřeli v plynových komorách vyhlazovacího tábora.
Práceschopní byli poslání do sprch,
kde se museli úplně svléknout a byli
oholeni a také ostříháni dohola. Dostali
nějaké oblečení bez ohledu na velikost
a roční období. Pak bydli odvedeni
do ubytovacích dřevěných baráků.
Spali na trojposchoďových pryčnách
po šesti vedle sebe. Byli tak namačkáni, že otáčet se mohli jen všichni
najednou. Denně byli vězni posíláni
na těžké práce různého charakteru.
V pracovním táboře se nerozlišovalo,
zda je někdo ještě dítě a neměl by těž-
- 61 -
45
19
44
19
43
19
42
19
41
19
19
Heim 28
40
Terezín ghetto

Koncentrační tábor – úvodní list
VVBN – 20. století očima děvčat z pokoje 28 / kapitola 11
Součástí osvětimského areálu byl i rodinný terezínský tábor. Byl zřízen v září
1943 a fungoval do července 1944.
Bylo do něj umístěno několik tisíc rodin, které přijely transportem z terezínského ghetta. Měl sloužit jako ukázka
toho, že je o vězněné slušně postaráno.
Zhruba vždy po půl roce byl tábor úplně vystěhován, jeho obyvatelé zavražděni a po několika dnech přijel z Terezína
nový transport. Obyvatelé rodinného
tábora ale nevěděli, co je nakonec čeká.
S dětmi přijížděli i vychovatelé, kteří
se o děti snažili starat podobně jako
v Terezíně. Byly zde zřízeny zvláštní
dětské bloky. Významným vychovatelem byl v Terezíně i v rodinném táboře
v Osvětimi Freddy Hirsch. Před válkou
byl slavným sportovcem a nikdy nic ne-
vzdával. Snažil se pro děti v táboře zajistit lepší jídlo, příjemnější podmínky pro
každodenní přepočítávání. Spolu se svými přáteli připravoval vzpouru. Byla ale
odhalena a Fredy zemřel. Bližší okolnosti jeho smrti jsou dodnes nejasné.
Jako vychovatelka působila v rodinném
táboře i Eva Weissová. I ona dětem život
co nejvíce zpříjemňovala. Učila se s nimi,
hrála hry, zpívala a připravovala divadelní
představení, např. Sněhurka a sedm trpaslíků, Robinson Crusoe. Snažila se držet
židovské svátky, slavit narozeniny, tančit
či cvičit. Přesto si většina dětí uvědomovala, že je Heydebreck všudypřítomný.
Tímto slovem označovali příslušníci SS
místo, kam jsou posíláni lidé ze selekcí,
kteří nemohli pracovat. Pro děti to bylo
tajemné a hrůzné slovo.
- 62 -
Někteří vězni Osvětimí jenom prošli.
Byli zařazeni do skupiny, které odjely
dalšími transporty do jiných koncentračních táborů, nejčastěji na území
Německa, Rakouska a Polska, kde vězni pracovali v továrnách, nosili kameny
z lomů, pomáhali při stavbách. Díky
tomu se některá děvčata z pokoje 28
dočkala osvobození na různých místech
– v Bergen-Belzenu, Gross-Rosenu a dalších. Některé dívky zastihlo osvobození
na pochodech smrti, kdy velké skupiny
vězňů pěšky putovaly co nejdále od tábora, kterému „hrozilo“ osvobození blížícími se vojsky.