Srdce – Světový rekordman

Srdce – světový rekordman
Ivana Fellnerová
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Můžeme opravdu srdce považovat za světového rekordmana? Abychom dokázali na
tuto otázku odpovědět, je třeba se o srdci nejprve něco dozvědět.
Srdce je dutý orgán, který u člověka leží
v hrudním koši, tvořeném sternální kostí
a žebry. Ze stran k srdci přiléhají plíce;
protože je srdce v hrudníku trochu posunuto na levou stranu, je levá plíce menší
(má dva laloky) zatímco větší pravá plíce
má tři laloky.
Symbol srdce se často používá jako symbol lásky. Také se mnohdy říká, že když má
někdo trápení, bolí ho srdce smutkem nebo že mu někdo zlomil srdce. To všechno
jsou však jen přirovnání. Ve skutečnosti centrem všech emocí není srdce, ale mozek
(především jeho část nazývána limbický systém), zatímco srdce má v těle „na starost“
úplně jiné záležitosti.
Srdce savců je dutý sval, který se skládá ze dvou menších síní a dvou větších svalnatých
komor. Srdeční svalovinu nazýváme myokard. Srdce všech savců má velice podobnou
stavbu; liší se jen velikostí. Lidské srdce je velké jako sevřená pěst a váží přibližně 340
g, tj. asi tolik jako plná plechovka Coca Coly. Srdce dospělého člověka se velikostí
podobá srdci prasete; srdce mladého býčka je i 10x větší než lidské a váží 3-5 kg. Srdce
velkých zvířat, jako je býk, kůň, jelen, a samozřejmě i těch ještě větších jako třeba
slon nebo žirafa, mají překvapivě v srdci pro zpevnění kost! Ta má např. u býka tvar
mírně zatočené vrtulky, dlouhé přibližně 5 cm. Srdeční kůstka je uložena ve vazivovém
pouzdře uprostřed mezi síněmi a komorami a není propojena s žádnou další kostí
v těle.
Úkolem srdce je neustále a vytrvale
pumpovat krev, která je cévami rozváděna
do všech orgánů a tkání našeho těla. Když
si představíme, že srdce pracuje nepřetržitě celý život člověka, pak můžeme bez
nadsázky říci, že je to nejvýkonnější pumpa
na světě, která je schopna pracovat bez
přestávky a většinou i „bez opravy“ někdy
i 100 let! Při tzv. diastole (ochabnutí) se
srdce plní krví, která je při systole
(kontrakci) vytlačena do tepen a následně do krevního oběhu. Systola a diastola se
pravidelně střídají v rytmu, který udává
tzv. tepovou frekvenci.
Srdce člověka se stáhne průměrně 70x
za minutu. Šikovný počtář si může snadno spočítat, že kdyby za každý úder srdce
dostal korunu, tak by se stal milionářem
už za deset dní! Při sportování nebo když
máme např. z něčeho strach, tak se nám
srdíčko rozbuší ještě rychleji – někdy i
200x za minutu. A to je lidské srdce v
porovnání s některými menšími živočichy ještě hodně pomalé. Např. srdíčko
malého hmyzožravce rejska tluče běžně i
800x za minutu a srdíčko letícího kolibříka i více než 1000x za minutu! Na druhou stranu srdeční tep velkých zvířat je mnohem
pomalejší – např. srdce slona udeří jen asi 25x za minutu a srdce potápějící se velryby
dokonce méně než 10x za minutu. Ze srdce je krev odváděna velkými tepnami: z pravé
komory vede plicní tepna (plicnice) krev do plic. Z levé komory vychází největší tepna v
těle – aorta, která přivádí krev do velkého tělního oběhu. Aorta člověka má na průřezu
velikost dvacetikoruny a krev touto tepnou proudí při systole rychlostí přibližně 25m/s,
což odpovídá rychlosti chůze člověka. Do srdce krev proudí srdečními žilami: do pravé
síně ústí horní a dolní dutá žíla, přivádějící odkysličenou krev z těla. Do levé síně ústí
plicní žíly, přivádějící okysličenou krev z plic.
Při každé systole (srdečním stahu) je
z jedné srdeční komory člověka vytlačeno přibližně 70 ml krve, což se nemusí
zdát mnoho (je to přibližně 5-6 polévkových lžic). Pokud ale začneme počítat,
kolik krve průměrné srdce přečerpá při
tepové frekvenci 70/min a délce života
70 let, pak dostáváme další neuvěřitelné
číslo: je to tolik krve, žeby dokázala
naplnit plavecký bazén dlouhý 180 m
a široký 100 m, a to do výše 10 m!!!
Aby krev proudila srdcem jen jedním
směrem a nevracela se zpět z komor do síní nebo z tepen do komor, tomu napomáhají
srdeční chlopně. Mezi síněmi a komorami jsou cípaté chlopně a u ústí velkých tepen se
nacházejí poloměsíčité chlopně.
Největší tepny, které ze srdce vycházejí (aorta a plicnice) se postupně větví na menší
a menší cévky. Také vlastní srdeční svalovina, aby mohla dobře pracovat, potřebuje
neustálý přísun kyslíku a živin. Proto je bohatě prokrvena tzv. koronárními (věnčitými)
cévami, které se oddělují přímo z aorty. Pokud dojde k poškození, zúžení nebo ucpání
koronárních tepen, pak část srdeční svaloviny není dostatečně zásobená živinami,
dochází k tzv. ischemii (nedokrvení) a následnému odumření části srdeční svaloviny.
Následkem toho je více nebo méně omezena čerpací funkce srdce a vzniká tzv. infarkt
myokardu, který bývá často smrtelný.
Cévní systém vytváří v těle dva samostatné krevní oběhy: malý, tzv. plicní oběh, který
vede odkysličenou krev z pravé poloviny srdce do plic a odtud okysličenou krev do levé
poloviny srdce. Velký, tzv. tělní krevní oběh vede okysličenou krev z levé komory do
tkání celého těla a odtud zpět do pravé srdeční síně.
Všechny větší i menší tepny a žíly v těle můžeme považovat za jakési „potrubí“ přivádějící krev do nejmenších tenkostěnných cévek, nazývaných kapiláry. Teprve v těchto
nejmenších cévkách probíhá vlastní výměna dýchacích plynů (kyslíku, oxidu uhličitého)
a živin mezi krví a buňkami tkání. Kdybychom spojili všechny cévy v těle, vytvořily by
nám „šňůru“, která by stačila 2x na omotání zeměkoule.
Kapilárky jsou ve svém průměru stonásobně menší než špendlíková hlavička. Jsou tak
malé, že ani ten, kdo má výborný zrak, je pouhým okem neuvidí. Můžeme je ale pozorovat pod mikroskopem, např. v meziprstové membráně vodní žáby drápatky.