program určování optimální sklizňové zralosti slivoní na základě

2015
PROGRAM URČOVÁNÍ OPTIMÁLNÍ SKLIZŇOVÉ ZRALOSTI
SLIVONÍ NA ZÁKLADĚ DETEKCE OBSAHU ETYLENU
RNDr. Aneta Bílková a kol.
Výzkumný a šlechtitelský ústav
ovocnářský Holovousy s.r.o.
1.12.2015
VÝZKUMNÝ A ŠLECHTITELSKÝ ÚSTAV OVOCNÁŘSKÝ
HOLOVOUSY S.R.O.
Program určování optimální zralosti
PROGRAM URČOVÁNÍ OPTIMÁLNÍ SKLIZŇOVÉ ZRALOSTI
SLIVONÍ NA ZÁKLADĚ DETEKCE OBSAHU ETYLENU
Autor: RNDr. Aneta Bílková a kol.
Při řešení bylo využito infrastruktury projektu CZ.1.05/2.1.00/03.0116.
Vydavatel:
VÝZKUMNÝ A ŠLECHTITELSKÝ ÚSTAV OVOCNÁŘSKÝ
HOLOVOUSY s.r.o.
ISBN 978-80-87030-48-6
Obsah
PODĚKOVÁNÍ ........................................................................................................................................... 3
SOUHRN................................................................................................................................................... 4
SUMMARY ............................................................................................................................................... 4
1. ÚVOD ................................................................................................................................................... 5
2. ETYLEN ................................................................................................................................................. 6
2.1. Biosyntéza etylenu ....................................................................................................................... 6
2. 2. Inhibitory etylenu ........................................................................................................................ 8
3. INTENZITA DÝCHÁNÍ ............................................................................................................................ 8
4. ZRÁNÍ A VÝVOJ OVOCE ...................................................................................................................... 10
4. 1. Slivoně a produkce etylenu jako indikátor zrání ....................................................................... 10
4. 2. Sklizňová zralost u slivoní .......................................................................................................... 11
5. PRODUKCE ETYLENU A JEHO STANOVENÍ ......................................................................................... 12
5. 1. Metodika stanovení obsahu etylenu v plodech slivoní ............................................................. 12
5. 2. Vyhodnocení produkce etylenu a CO2 ....................................................................................... 13
6. ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 18
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................................................... 20
PODĚKOVÁNÍ
Tento program vznikl za pomoci projektu Ovocnářský výzkumný institut Holovousy s.r.o.
(CZ.1.05/2.1.00/03.0116) v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) a za
využití infrastruktury Mendelovy univerzity v Brně Zahradnické fakulty v Lednici.
Velké poděkování patří Prof. Ing. Janu Goliášovi DrSc. za odborné a cenné rady při vykonávání
experimentální části tohoto programu.
Autorský kolektiv: VÝZKUMNÝ A ŠLECHTITELSKÝ ÚSTAV OVOCNÁŘSKÝ HOLOVOUSY s.r.o.
RNDr. Aneta Bílková
Ing. Lubor Zelený
Ing. Pavol Suran
SOUHRN
Tento program je určen především pro pěstitele, kteří pěstují slivoně pro tržní účely a chtějí stanovit
přesnou sklizňovou zralost tohoto ovocného druhu, pro skladovatele ovoce a pro využití optimálních
zralostních parametrů pro dlouhodobé skladování. Program je zaměřen na stanovení optimální
sklizňové zralosti na základě produkce etylenu jako indikátoru zralosti a na výběr vhodných odrůd
slivoní pro dlouhodobé skladování. Získané poznatky o produkci etylenu v procesu zrání ovoce přispějí
k přesnému stanovení optimální sklizňové zralosti a určení přesného termínu sklizně s ohledem na
dlouhodobé skladování plodů. Cílem tohoto programu bylo zjištění souvislostí mezi produkcí etylenu a
dozráváním plodů slivoní. Bylo hodnoceno celkem 10 odrůd slivoní (´Amátka´, ´Čačanská najbolja´,
´Elena´, ´Hanita´, ´Presenta´, ´President´, ´Stáňa´, ´Stanley´, ´Tophit´, ´Valjevka´), jejich produkce
etylenu jako produktu zrání plodů a následná detekce množství etylenu na plynovém chromatografu.
Naměřené hodnoty etylenu vypovídaly o odrůdových rozdílech a různých možnostech následného
využití. Určení přesného termínu sklizně na základě detekce etylenu umožní pěstitelům sklízet plody
ve správnou dobu a skladovatelům naskladnit ovoce v optimálním stupni zralosti.
SUMMARY
This program is designed primarily for growers who grow plums for market purposes and want to
determine the exact ripeness of the harvested fruits, for the storekeepers of the stonefruit and for
utilization of optimal inner fruit parameters for long-term storage. The program is aimed at
determining of the optimal harvest maturity based on ethylene production as an indicator of maturity
and a selection of plum varieties suitable for long term storage. Knowledge about the production of
ethylene in the ripening process of fruit will help to accurately determine the optimal harvest maturity
and determination of the exact date of harvest fruit with regard to long-term storage of fruits. The aim
of this program was to determine the relationships between the production of ethylene and ripening
of plum fruits. It was evaluated 10 varieties of plum (´Amátka´, ´Čačanská najbolja´, ´Elena´, ´Hanita´,
´Presenta´, ´Prezident´, ´Stáňa´, ´Stanley´, ´Tophit´, ´Valjevka´, their ethylene production as the product
of ripening and subsequent detection of the amount of ethylene on gas chromatograph. The measured
values of ethylene indicated the varietal differences and about different possibilities of next
processing applications. Determining the exact date of harvest based on the detection of ethylene
enable growers harvest the fruits at the correct time and warehousekeepers keep store fruits at the
optimum degree of maturity.
1. ÚVOD
Zrání ovoce je komplexní, geneticky
naprogramovaný proces, který vrcholí
finální změnou barvy, textury, chuti a
aromatem
dužniny.
Vzhledem
k
ekonomickému významu
ovocných
plodin byly a budou tyto procesy nadále
studovány jak na biochemické tak
genetické úrovni. Ovoce s různými
mechanismy zrání lze rozdělit do dvou
skupin: klimakterický typ - zrání je
doprovázeno vysokou intenzitou dýchání
a současnou vysokou produkcí etylenu,
neklimakterický typ ovoce - dýchání je
bez dramatických změn a produkce
Obr.1: Odrůda Stáňa
etylenu zůstává na velmi nízké úrovni.
Kromě toho bylo prokázáno, že etylen ovlivňuje transkripci a translaci mnoha genů spojených se zráním
ovoce (Gray et al, 1994, Deikman 1997, Giovannoni, 2001). V klimakterických rostlinách fungují dva
systémy regulace etylenu. První typ regulace se projevuje tak, že při normálním vegetativním růstu je
etylen auto-inhibiční a je odpovědný za výrobu bazální hladiny etylenu, která je detekována ve všech
tkáních. Oproti tomu působí regulace 2. typu, která nastává v průběhu zrání klimakterických plodů,
kdy syntéza etylenu je procesem autokatalytickým. Zrání obvykle začíná v jednom místě plodu, šíří se
do sousedních tkání, etylen difunduje volně od buňky k buňce a integruje proces zrání v celém plodu.
Optimální sklizňová zralost plodů je charakterizována daným stupněm zralosti, ve kterém plody nemají
nejvyšší chuťovou hodnotu, ale kdy lze dosáhnout jejich nejdelší uchovatelnosti, mají dostatečnou
pevnost a optimální podmínky pro transport a skladování. Proto je nezbytné určit optimální dobu
sklizně. Plody sklizené předčasně nebo naopak pozdě mají zhoršené kvalitativní a nutriční parametry.
Proto je nezbytné pro pěstitele ale i pro konzumenty určit optimální sklizňovou zralost, která se liší
podle odrůd, ale také podle klimatických podmínek.
2. ETYLEN
Etylen je jednou z nejjednodušších organických molekul s biologickou aktivitou. Tento uhlovodíkový
plyn, známý jako hormon indikující zrání plodů, hluboce ovlivňuje růst a vývoj rostlin. Jeho účinky
zahrnují inhibici růstu, zrychlení dýchání, iniciaci zakořenění, růst listů a tvorbu pigmentů ovoce (Burg,
1962).
Etylen je rostlinný hormon, jenž reguluje
zrání plodů a koordinuje expresi genů,
které jsou zodpovědné za různé procesy,
mezi které patří: zvýšení intenzity
dýchání, autokatalytická výroba etylenu,
změna barvy, textury, vůně a chut plodu
(Oetiker, Yang, 1995). Etylen hraje velice
důležitou roli v procesu zrání ovoce.
Proces zrání probíhá v plodech, jejichž
růst je ukončen a které mají nízký obsah
auxinů, zatímco obsah abscisové kyseliny
(ABA) je vysoký nebo střední. Plod zraje
od středu k povrchu. Při zrání se zvyšuje
šťavnatost, barevnost i vůně plodů, což je
Obr. 2: Odrůda Haganta
spjato s velmi složitými procesy (Kincl,
Krpeš, 2000). U dužnatých plodů dochází
k poklesu obsahu kyselin a zvyšuje se množství cukrů. Zrání plodů je provázeno zvýšením intenzity
dýchání, rozpadem chlorofylu a syntézou některých látek, jako jsou karotenoidy, antokyany aj.
(Procházka a kol., 1998). Zrání je procesem nevratným, který je možné vnějšími podmínkami zpomalit,
ale ne zastavit. Fáze klimakteria je zahájena před vzestupem respirace, v mezibuněčných prostorách
plodu začíná biosyntéza etylenu. Klimakterium označuje přechod od růstových a vývojových stádií k
začátku stárnutí (Goliáš, 1996). K produkci etylenu při zrání plodů dochází až do fáze plné zralosti plodů.
Současně s produkcí etylenu souvisí intenzita dýchání. U klimakterických typů ovoce (dýchací cyklus se
nemění v rámci změn okolní atmosféry – jablka, hrušky, švestky, meruňky, broskve…) současně dochází
při dýchání ovoce k produkci etylenu a CO2. Intenzita dýchání vyjadřuje množství produkovaného CO2
nebo spotřebovaného O2 za časovou jednotku vztažené na hmotnost plodiny (Kyzlink, 1980). Kromě
přirozených odrůdových rozdílů je intenzita dýchání regulována vnějšími faktory (teplotou, složením
atmosféry) i vnitřními faktory (chemickým složením, strukturou pletiv, stupněm zrání).
2.1. Biosyntéza etylenu
Etylen je tvořen z metioninu v metioninovém cyklu (Yangův cyklus) prostřednictvím S-adenosyl-Lmetioninu (AdoMet) a cyklické non - protein 1 – aminocyklopropan -1 -karboxylové kyseliny (ACC). ACC
je tvořena AdoMet působením ACC synthásy (ACS) a konverzí ACC pomocí ACC oxidasy (ACO) vzniká
etylen (Kende, 1993). Kromě ACC, ACS produkuje 5'-methylthioadenosin, který je využit pro syntézu
nového metioninu prostřednictvím modifikovaného metioninového cyklu. Tato resyntéza zachovává
metylthioskupinu prostřednictvím každého otočení cyklu za cenu jedné molekuly ATP. Přestože je
hladina metioninu velice malá, i tak je zachována biosyntéza etylenu. Byly identifikovány dva etylenregulované geny, které mohou hrát možnou roli v metioninovém cyklu, a to E4 – putativní metionin
sulfoxid reduktáza protein a ER69 – putativní kobalamin nezávislá metionin- syntáza (Montgomery et
al, 1993a; Zegzouti et al, 1999). V této dráze je dobře známo, že biosyntéza je předmětem jak pozitivní
tak negativní regulace zpětné vazby (Kende, 1993). Pozitivní zpětná vazba regulace etylénové
biosyntézy je charakteristickým rysem zrání ovoce a vyšších rostlin, v nichž expozice exogennímu
etylenu nebo propylenu vede k velkému zvýšení produkce etylenu v důsledku indukce ACS a ACO. Oba
tyto enzymy jsou kódovány malými multigenními rodinami a jejich exprese je rozdílně regulována
různými faktory - vývoj, výživa, hormonální signály (Kende, 1993, Zarembinski a Theologis 1994, Barry
a kol. 2000, Llop-Tous a kol. 2000). Vliv teploty na produkci etylenu je exponenciální podle vztahu:
Gt = G0 exp (b . t)
kde Gt je pro produkce etylenu při dané teplotě (l. kg -1 h-1), G0 je produkce etylenu při 0°C ((l. kg -1 h1
), b je teplotní koeficient (°C -1) a t je teplota (°C).
Vliv etylenu na dýchání byl zkoumán z mnoha fyziologických hledisek. Etylen indukuje zrání, odkvétání,
stárnutí plodů, ztrátu chlorofylu, opadávání listů, nebo například fyziologická onemocnění jako je
chladový stres. Během zrání plodu se jeho obsah zvyšuje, stejně tak činností mnohých mikroorganismů,
zejména plísní. V prostředí mimo těla rostlin vzniká etylen hořením organických hmot (např. slámy,
trávy), čehož se v dřívějších dobách intuitivně využívalo při následném dozrávání plodů. V atmosféře
se nachází v koncentraci 1 – 5 nl/l v neznečistěných venkovských oblastech a v rozmezí 30 – 700 nl/l v
městských aglomeracích, v 17 – 35 nl/l ve skladech supermarketů a 60 nl/l ve skladech a distribučních
centrech. V koncentracích vyšších než 13 nl/l byl stanoven na květinových burzách a v koncentracích
0,1- 2,0 nl/l ve sklenících s balící technologií pro různé druhy ovoce (MAP obaly…)(Goliáš, 2014).
Biosyntéza etylenu je ovlivněna širokou škálou ekologických podmínek, suchem, ozónem, chemickými
a fyzikálnímu parametry a také rostlinnými hormony. Množství etylenu ve tkáních se mění v průběhu
dne. V noci se sníží na minimum. Maximální účinnost biosyntézy nastává při teplotě v rozmezí 25 - 35
°C (Fišerová a kol., 2008).
Obr. 3: Biosyntéza a regulace biosyntézy etylenu
2. 2. Inhibitory etylenu
V průběhu několika posledních let byla řešena řada přístupů k oddálení zrání ovoce, jejichž úkolem byla
blokace produkce etylenu a jeho činnosti. Byla zkoumána řada anorganických a organických sloučenin,
které ovlivňovaly biosyntézu etylenu nebo jeho činnost. Tyto sloučeniny měly výrazný dopad na
chování zrajících plodů ovoce, zejména klimakterického typu, a to zpomalením zrání plodů
(Larrigaudiere a kol., 2009).
Existují dva typy inhibitorů etylenu, které se liší v předmětu inhibice. Yang a Hoffman (1984)
prozkoumali první typ inhibitorů, které inhibují vznik 1 - aminocyklopropan 1 – karboxylové kyseliny,
jako meziprodukt vzniku etylenu. Tyto inhibitory konkurenčně inhibují ACS (ACC synthasa) pomocí
aminoethoxyvinylglycinu (AVG) a kyseliny aminoethoxyacetylové (AOA). Druhý typ inhibuje ACC
oxidasovou (ACO) aktivitu, prostřednictvím kobaltnatých kationtů a aminoizomáselné kyseliny. Tyto
sloučeniny inhibují produkci etylenu. Stejný účinek inhibice jako předchozí inhibitory mají také
sloučeniny thiosíran stříbrný (STS) a 1 - methylcyklopropen (1-MCP). Tyto sloučeniny jsou specifickými
inhibitory, které způsobují blokaci etylenových receptorů. Tímto brání tvorbě etylenu a změně procesu
zrání v rostlinných pletivech (Sisler a Šerek, 1997). Tyto látky především na bázi 1 – MCP se využívají
pro komerční účely jako přípravky SmartFresh, které působí antietylenovým účinkem nejen v oblasti
ovocných plodin.
3. INTENZITA DÝCHÁNÍ
Intenzita dýchání závisí na řadě faktorů – kromě přirozených rozdílů mezi ovocnými a zeleninovými
druhy a odrůdami je regulována vnějšími faktory – teplotou, složením atmosféry, ale i vnitřními faktory
– chemickým složením, strukturou pletiv, stupněm zrání a dalšími činiteli, které druhotně tyto faktory
ovlivňují (Goliáš, 1996). Vyvíjející se plody dýchají během vegetace velmi intenzivně. Rychlost produkce
CO2 se s vývojem plodu postupně tlumí až k určité minimální hodnotě, která se časově shoduje se
závěrem růstové fáze (tzv. klimakterické minimum).
Obr. 4: Průběh dýchání plodů během vývoje a zrání (Goliáš, 1996)
V období nejnižší intenzity dýchání (klimakterické minimum) je plod sklizňově zralý a vstupuje do fáze
zrání, která je fyziologicky ukončena fází konzumní zralosti (klimakterické maximum). Následná fáze, v
níž intenzita dýchání má stále klesající tendenci, se označuje jako stárnutí plodu (senescence). Délka
období od klimakterického minima do klimakterického maxima je závislá na teplotě plodu. Časový úsek
mezi oběma charakteristickými znaky v dýchací aktivitě – tzv. klimakterium, je obdobím, které je
rozmezím pro uchování plodů, zejména chladírenského skladování (Goliáš, 1996).
V následující fázi vybarvování plodů, zvyšování obsahu cukrů, měknutí dužniny a tvorby vonných látek,
tedy typických projevů zrání, se produkce CO2 na přechodnou dobu nápadně zvýší. Tento první příznak
stárnutí nebývá zpravidla spojen s větší spotřebou kyslíku, což vede ke zvýšení respiračního kvocientu.
Po dosažení tzv. klimakterického maxima, tedy maximální hodnoty intenzity dýchání, které splývá s
konzumní zralostí, pak rychle následuje pokles intenzity dýchání, který je např. u hrušek mnohem větší
než u jablek. Tento zlom charakterizuje úplnou fyziologickou zralost, resp. počátek přezrávání plodů,
tj. období, kdy plody jsou právě nejvhodnější ke konzumaci, avšak kdy se už nehodí ke skladování při
nízkých teplotách anebo v atmosféře obohacené CO2.
Plody peckovin a jádrovin sbírané v klimakterickém maximu jsou plně zralé a mají skvělou
organoleptickou kvalitu. Bohužel vhodnost pro skladování je značně limitována tím, že plody rychle
podléhají měknutí a zvyšuje se intenzita výskytu hnilob. Proto se plody sklízí v době sklizňové zralosti,
která navazuje na pomologické a chuťové zhodnocení, kdy plody vykazují optimální kvalitu pro daný
ovocný druh. Pak tyto plody mají i dobré skladovací vlastnosti, u pozdních odrůd slivoní můžeme takto
sbírané ovoce skladovat 1 – 2 měsíce ve skladech s modifikovanou atmosférou. Naopak pokud je ovoce
sklizeno předčasně, je pravděpodobné, že bude malé, bez barvy a nebude se u něj vyvíjet plná chuťová
škála. Ovoce sklizené příliš měkké je následně velice citlivé na vnitřní rozklad (Peirs, 2002). Peirs (2002)
dále uvádí, že je vhodné optimální periodu sklizně stanovit přesně. Tato optimální doba sklizně pro
dlouhodobé skladování odpovídá okamžiku, v kterém je aktivita dýchání minimální anebo o trochu
dříve. Předpověď optimální sklizňové periody je založena na změnách několika chemických a
fyzikálních faktorů před sklizní. Hlavní charakteristiky ovoce popisující správnou dobu sklizně jsou
pevnost dužniny, barva slupky, komponenty chuti (obsah cukrů, kyselost) aroma (estery a alkoholy) a
produkce etylenu.
Ovocné plodiny jsou kategorizovány na základě jejich vlastností týkajících se zvýšené produkce etylenu
a zvýšení dýchací rychlosti na počátku zrání (Barry, 2007). Ovoce s rozdílným mechanismem zrání může
být rozděleno do dvou skupin (Tab. 1). :
Klimakterické – jablka, banány, broskve, ve kterém je zrání doprovázeno rychlým vzrůstem
intenzity dýchání za samovolného vzniku etylenu. Malé množství etylenu iniciuje klimakterický
vzestup, ale nemá vliv na rychlost dýchání.
Neklimakterické – citrusy, grepy, jahody, ve kterém nedochází k dramatickým změnám
intenzity dýchání a produkce etylenu zůstává na velmi nízké hladině. Rychlost dýchání se vyvíjí
v závislosti na koncentraci etylenu. To znamená, že rychlost dýchání vzrůstá se zvýšením
koncentrace etylenu a klesá po odstranění etylenu (Alexander, Grierson, 2002, Fennema,
1996).
Ale toto rozdělení nemusí být absolutní, třeba meloun může být klimakterický i neklimakterický a
některé ovoce nazývané neklimakterické vykazuje zvýšené zrání v důsledku exogenního etylenu (Barry,
2007).
Klimakterický typ
Jablka
Meruňky
Broskve
Slivoně
Hrušky
Nektarinky
Borůvky
Rajčata
Banány
Klasifikace ovoce podle zrání
Neklimakterický typ
Třešně
Černý rybíz
Hrozny
Citrusy
Jahody
Asijské hrušky
Papriky
Maliny
Pomeranče
Tab. 1: Klasifikace ovoce podle procesu zrání
Neklimakterické plody jsou charakteristické lineárním poklesem intenzity dýchání během zrání, což je
jejich prioritním odlišením od plodů klimakterických. Odlišují se také svojí reakcí na exogenně
aplikovaný etylen. Neklimakterické plody nedávají stejný rozsah odezvy na vnější etylen ve srovnání s
plody klimakterickými. Jestliže klimakterické plody reagují prakticky všemi vnějšími znaky zrání jako je
měknutí pletiv, ztrátou chlorofylu, biosyntézou barevných sloučenin, odkyselováním a sládnutím, pak
plody neklimakterické, jako jsou citrusy, se vyšší koncentrací etylenu odzeleňují (degreening), přičemž
ostatní znaky zrání nejsou významně dotknuty.
4. ZRÁNÍ A VÝVOJ OVOCE
Zrání ovoce je velice složitý a geneticky naprogramovatelný proces, který vrcholí konečným
vybarvením plodu, chutí, danou texturou plodu a charakteristikou dužniny pro daný ovocný druh. Doba
zrání je geneticky daná vlastnost ovoce, ovlivněná klimatickými a stanovištními podmínkami a
způsobem pěstování (Dvořák, 1969). V rámci zralosti ovoce rozeznáváme zralost konzumní a
sklizňovou. V době sklizňové zralosti se plody lehce oddělují od plodonoše a je dobrá odlučitelnost od
pecky.
Stupeň zralosti se určuje na základě senzorického hodnocení. Hodnotí se především vnější znaky plodu,
jako jsou velikost, barva, vzhled, tvar, stupeň vybarvení, chuť a odlučitelnost od pecky. Mezi další
hodnocené charakteristiky patří hmotnost plodů, ojínění, barva dužniny, vůně, chuť slupky, šťavnatost,
aromatičnost, kyselost, velikost pecky (šířka a tloušťka) a refrakce. Hlavním indikátorem zralosti jsou
texturní znaky. Jedná se o pevnost dužniny, měkkost, tvrdost. Hlavní důraz je kladen na její kvalitu,
která by se neměla během transportu, zpracování a skladování porušit. Stanovení optimální sklizňové
zralosti rozhoduje především o kvalitě sklizených plodů (Kader, 1999). Pokud dojde ke sklizení plodů
před sklizňovou zralostí, mají plody horší senzorické vlastnosti, dochází k vyššímu výskytu
fyziologických chorob. Předčasná sklizeň znamená také nižší výnos. Naproti tomu sklizeň po datu
sklizňové zralosti určuje kratší dobu skladovatelnosti plodů, změny v textuře plodů, vyšší míru
poškození plodů.
4. 1. Slivoně a produkce etylenu jako indikátor zrání
Slivoně (angl. Plums, něm. Pflaumen) je souhrnný název pro několik pomologických skupin peckovin
patřících do botanického druhu Prunus domestica a některých dalších s ním příbuzných druhů rodu
Prunus. Švestky jsou u nás nejrozšířenějším pěstovaným druhem ovoce po jabloních a je považováno
za jednu z nejhodnotnějších ovocných plodin, co se týče nutričních parametrů (Blažek, 2005). Tyto
plody jsou bohaté na polyfenolické komponenty, jako jsou antokyaniny, vitamin C a vláknina. Spotřeba
těchto plodů je spojena s poklesem chronických degenerativních onemocnění, oběhových a trávicích
problémů. Tyto účinky jsou důsledkem jejich vysoké koncentrace polyfenolických sloučenin a
související antioxidační kapacity (Cook, Samman 1996, Lombardi-Boccia et al., 2004).
Slivoně se pěstují pro konzum plodů v čerstvém, zmrazeném nebo usušeném stavu. Využívají se pro
přípravu kompotů, marmelád, povidel, popř. koncentrátů, džusů, nektarů a na proslazování. Čerstvé
plody se nejčastěji konzumují jako dezertní ovoce. Kvalitní plody nových velkoplodých odrůd obstojí
jako dezertní ovoce i v konkurenci s dováženými broskvemi a nektarinkami, a na trhu v západních
zemích jsou proto i cenově lépe ohodnoceny (Blažek, 2013). Naproti tomu se v posledních letech u nás
snižuje podíl čerstvých plodů použitých pro kuchyňské zpracování, které bylo dříve nejvýznamnější
oblastí spotřeby. Plody řady nově vybraných odrůd lze v čerstvém stavu nyní uchovávat a skladovat
v nejmodernějších skladech s modifikovanou atmosférou i několik měsíců. Pěstováním těchto odrůd
vhodných pro dlouhodobé skladování bude možno významně prodloužit dobu konzumu tohoto ovoce
pocházejícího z tuzemské produkce.
Slivoně během zrání mění zbarvení plodu ze zelené na modrou, fialovou, červenou nebo žlutou v
závislosti na kultivaru. Tyto změny barev jsou důsledkem degradace chlorofylu enzymem chlorophyláza
(Dangl et al., 2000), který je shodný pro každý kultivar pro tento charakteristický pigment. Na zbarvení
slivoňových plodů se podílí zejména antokyany a karotenoidy. Obecně platí, že během zrání dochází ke
zvyšování koncentrace antokyanů, které mění barvu plodu v rozmezí od růžové, červené, fialové až po
modrou barvu ovoce, karotenoidy jsou zodpovědné za změnu zbarvení od žluté na červenou (DiazMula et al, 2008, Valero a Serrano, 2010).
4. 2. Sklizňová zralost u slivoní
Sklizňová zralost se u slivoní stanovuje podle vybarvení plodů, chuti, na základě pevnosti dužniny.
Pokud bychom určovali sklizňovou zralost jen podle chuti, sklízeli bychom plody až v konzumní zralosti,
kdy již zpravidla špatně snášejí manipulaci a transport. U většiny odrůd je optimálním termínem pro
sklizeň stupeň zralosti ve fázi přibližně 3 – 5 dní před dosažením plné zralosti. Příliš brzy sklizené plody
nebývají dostatečně vybarvené, mají nízký obsah cukru a vysoký obsah škrobu a kyselin. Brzy po sklizni
silně vysychají a vadnou. Naproti tomu příliš pozdě sklizené plody rychle měknou, jsou velmi citlivé na
mechanické poškození, na houbové choroby a fyziologické poruchy.
Sklizené plody by se měly co nejdříve zchladit. Pokud je skladujeme při pokojové teplotě, začínají
produkovat etylen jako indikátor zrání a produkt dýchání, který urychluje jejich další zrání a tím i
měknutí plodů. Ideální teplota pro krátkodobé skladování je mezi 1 - 2 °C. Při vyšších teplotách
podléhají plody rychlé destrukci, přičemž platí přímá úměra mezi zvyšující se teplotou a počtem plodů
napadaných hnilobou.
Pravé švestky jsou typickým klimakterickým typem ovoce s velmi výrazným zvyšováním produkce
etylenu a respirační rychlosti v průběhu zrání. Souběžný průběh v posklizňovém zrání má také
biogeneze etylenu s obdobným časovým průběhem klimakterického píku. Rozsah produkce etylenu
10-80 l. kg -1 h-1 platí pouze pro pravé švestky a je 100 krát vyšší než pro plody s potlačeným
klimakteriem, které jsou z rodu Prunus salicina L., (japonské švestky), vyznačující se produkcí etylenu v
rozmezí desetin l. kg -1 h-1, prakticky nepostřehnutelnou při běžných měřeních.
5. PRODUKCE ETYLENU A JEHO STANOVENÍ
K analýze etylenu se využívají velmi citlivé přístroje, jejichž citlivost detekce plynů je menší než 0,1 ppm.
Analýza velkého počtu vzorků a detekce i jiných plynů kromě etylenu jsou základními požadavky na
přístrojové vybavení pro toto stanovení. Vhodnou metodou pro takové analýzy je metoda plynové
chromatografie. Nejčastěji využívanou metodou pro stanovení etylenu je plynová chromatografie
s využitím detektoru FID (plamenově ionizační detektor).
5. 1. Metodika stanovení obsahu etylenu v plodech slivoní
V průběhu zrání plodů slivoní byly stanoveny hodnoty produkce etylenu, který byl uvolňován přes
neporušenou slupku určitého počtu plodů (0,2 kg) do volné atmosféry (uzavřená plynotěsná skleněná
1 litrová lahev) a produkce CO2 pro 10 odrůd slivoní. V pomologické laboratoři byla následně
vyhodnocena také refrakce a penetrace plodů. Pro analýzu etylenu byly vybrány rané i pozdní odrůdy
slivoní (´Amátka´, ´Čačanská najbolja´, ´Elena´, ´Hanita´, ´Presenta´, ´President´, ´Stáňa´, ´Stanley´,
´Tophit´, ´Valjevka´). Jednotlivé vzorky plodů slivoní pocházely z výsadeb VŠÚO Holovousy, ve kterých
byly dodržovány zásady integrovaného pěstování ovoce.
Plody 10 odrůd slivoní ve sklizňové zralosti byly před první analýzou aklimatizovány po dobu 1 hodiny.
Poté byly plody jednotlivých odrůd slivoní v množství 0,2 kg uloženy do hermeticky uzavřených
skleněných nádob, z nichž byly odebírány vzorky atmosféry s uvolněným etylenem a CO2 (Obr. 7.)
Měření etylenu a oxidu uhličitého bylo provedeno metodou plynové chromatografie na plynovém
chromatografu Agilent GC 4890C, nosným plynem bylo helium (FW = 1,0 ml/min), teplota kolony byla
temperována v rozmezí 80 – 120 0 C. Pro stanovení etylenu byla využita kapilární plynová
chromatografie s využitím plamenově ionizačního detektoru FID (Obr. 6.). Obsah CO2 byl stanoven
paralelně při stanovení etylenu metodou kapilární plynové chromatografie CGC s využitím teplotně
vodivostního detektoru TCD.
Obr. 6: Plynový chromatograf Agilent 4890
Tímto paralelním stanovením obou plynů zároveň ve stejných měřících systémech bylo dosaženo
přesného vyhodnocení koncentrace obou analytů.
Obr. 7: Plynotěsné nádoby naplněné plody slivoní
Při vlastní analýze probíhalo měření ve 3 opakováních v několika intervalech resp. 0., 4. a 10. den po
sklizni. Plody slivoní byly uloženy v plynotěsné nádobě po dobu 1 hodiny a poté byl stříkačkou odebrán
objem 1 ml atmosféry, který byl následně nastříknut ručně pomocí nástřikového prostoru do kolony
plynového chromatografu. Měřený vzorek byl unášen nosným plynem kolonou. Na základě vhodné
stacionární fáze, kterou je naplněna kolona, došlo k separaci jednotlivých složek měřeného vzorku. Ty
byly poté unášeny různou rychlostí dál nosným plynem a zachyceny v detektoru. Jako stěžejní hodnota
pro stanovení zralosti plodů byla stanovena hodnota uvolněného etylenu nad G = 0,30 l. kg -1h-1.
Pomocí softwaru Clarity byl vyhodnocen signál ve formě chromatografických píků, které zobrazovaly
produkci etylenu a oxidu uhličitého a z časového průběhu intenzity signálu bylo určeno kvalitativní a
kvantitativní zastoupení těchto dvou plynů.
Refraktometrická sušina byla měřena refraktometrem ATAGO PAL – 1 v 0 Brix a pevnost dužniny
penetrometrem AGROSTA®100X s indexem 1 – 99, kdy vyšší hodnoty odpovídají vyšší pevnosti plodů.
5. 2. Vyhodnocení produkce etylenu a CO2
Během uložení slivoňových plodů v plynotěsné nádobě probíhalo uvolňování etylenu a CO2 do
atmosféry ve skleněné nádobě. Při první analýze v den odběru vzorků došlo k minimální produkci
etylenu a zároveň CO2 . Na základě tohoto měření bylo patrné, že plody odrůd slivoní, které
nevykazovaly dostatečnou produkci etylenu, nebyly dostatečně zralé a bylo by třeba u dalších vzorků
těchto odrůd oddálit datum sklizně.
Další měření stejných plodů bylo provedeno v časovém intervalu po 4 a po 10 dnech. Po 4 dnech
skladovaných plodů v nádobách už nastávala produkce etylenu, ale i CO2 jako produktu aerobního
dýchání ovoce. Hodnoty naměřených analytů se mezi vybranými odrůdami lišily. Stěžejní hodnota pro
pozitivní detekci etylenu byla stanovena na hodnotu G = 0,30 l. kg -1 h-1. Hodnoty vyšší než 0,30 l. kg
-1 -1
h byly brány jako průkazné pro zralost plodů a jsou v Tabulce 2 označeny žlutě. V Tabulce 2 je
znázorněno hodnocení produkce etylenu podle data sklizně. Stejným způsobem byla hodnocena
produkce etylenu v atmosféře po 10 dnech skladování. Kvalitativní a kvantitativní vyhodnocení
produkce probíhalo pomocí datového softwaru Clarity, jehož výstupem byl chromatogram znázorňující
vybrané analyty ve formě chromatografických píků (zón). (Obr. 8, 9, 10).
Obr. 8: Záznam z programu Clarity při analýze etylenu
etylen
CO2
Obr. 9: Záznam výstupu z datového programu Clarity pro vyhodnocení dat
etylen
CO2
Obr. 10: Signál detekce etylenu a oxidu uhličitého na reálném vzorku slivoně ´Stanley´
Produkce CO2, který se uvolňuje přes slupku plodu, odráží intenzitu aerobního dýchání ze zásobních
metabolitů (sacharidů a organických kyselin) (Bolzoni, 1990). Produkce etylenu je biochemicky
propojena s přeměnou aminokyseliny metioninu.
Produkce etylenu
G (l.kg -1h -1)
ODRŮDA
TYP ODRŮDY
0. den
4. den
´Amátka´
0,191
´Stáňa´
velmi raná až
raná
středně raná
´Stanley´
´Čačanská
najbolja´
´Hanita´
Produkce oxidu
uhličitého
R (mg CO2 .kg -1h -1)
0. den
4. den
61,12
10.
den
104,74
128,63
62,16
10.
den
110,24
0,062
0,242
0,328
42,39
36,2
41,74
raná
0,547
32,15
80,68
46,96
46,53
55,01
raná
0,06
0,179
8,37
63,35
27,04
28,37
středně raná
0,24
13,36
22,44
62,72
66,32
64,07
´Valjevka´
pozdní
0,129
0,211
0,608
64,74
43,64
71,22
´President´
pozdní
0,159
-
5,332
66,07
-
48,79
´Elena´
pozdní
1,82
-
32,59
77,1
-
57,49
´Tophit´
pozdní
0,409
-
2,64
71,29
-
50,53
´Presenta´
pozdní
8,32
-
12,53
89,03
-
37,86
Tab. 2.: Hodnocení produkce etylenu a CO2 u jednotlivých odrůd slivoní
Z Tabulky 2 je patrné, že u 6 odrůd probíhalo měření v den sklizně plodů (0. den), po 4 dnech a po 10
dnech, kdy byly plody uskladněny v PVC sáčcích, aby pro měření byly využity stále stejné plody. Jednalo
se o odrůdy: ´Amátka´, ´Stáňa´, ´Stanley´, ´Čačanská najbolja´, ´Hanita´, ´Valjevka´. Ostatní vybrané
odrůdy (´President´, ´Elena´, ´Tophit´ a ´Presenta´) byly měřeny pouze v den odběru vzorku plodů a 10.
den po odběru. Měření 4. den po odběru vzorků bylo vynecháno z hlediska naměřených nízkých
hodnot etylenu v den odběru vzorků. Ale i přesto naměřené hodnoty signalizovaly, že byly plody
sklizeny v době optimální zralosti. Z výsledků měření je patrné, že odrůda ´Amátka´ byla v optimální
zralosti o 4 dny později než termín sklizně, který byl určen na základě senzorického hodnocení.
Srovnatelné zjištění bylo pozorováno i u odrůdy ´Hanita´. U odrůd ´Stáňa´, ´Čačanská najbolja´,
´Valjevka´ a ´President´ byla optimální zralost posunuta o 10 dnů později, než byly plody sklizeny na
základě senzorického hodnocení. Raná odrůda ´Stanley´ a pozdní odrůdy ´Elena´, ´Tophit´ a ´Presenta´
produkovaly etylen již v den odběru vzorku. Bylo tedy možné usoudit, že tyto plody odrůd byly sklizeny
již v době sklizňové zralosti a postupně se budou hodnoty produkce etylenu zvyšovat.
Pokud dochází k produkci etylenu a jeho hodnota nepřekračuje hranici 100 l.kg/h, můžeme plod
označit jako optimálně zralý, pokud hodnoty etylenu jsou příliš vysoké, označujeme tento stupeň jako
přezrálý. Ovšem platí, že dané měření koreluje i s pomologickým hodnocením chuti, barvy, pevnosti.
Zároveň se stanovením koncentrace etylenu bylo měřeno množství uvolňovaného CO2, které
ukazovalo na fyziologickou aktivitu dužnatého plodu. Jak uvádí Tabulka 2 a Graf 1, byl zjištěn významný
rozdíl v produkci CO2 mezi jednotlivými odrůdami. Odrůdy ´Stáňa´ (42,39 mg CO2 .kg -1h -1) a ´Stanley´
(46,96 mg CO2 .kg -1h -1) - s nízkou produkcí CO2 v porovnání se skupinou odrůd ´Amátka´ (128,63 mg
CO2 .kg -1h -1), ´Elena´ (77,1 mg CO2 .kg -1h -1), ´Tophit´ (71,29 mg CO2 .kg -1h -1) a ´Presenta´ (89,03 mg
CO2 .kg -1h -1) s vyšší produkcí CO2. Ostatní odrůdy - ´Čačanská najbolja´, ´Hanita´, ´Valjevka´ a
´President´ vykazovaly průměrné hodnoty produkce oxidu uhličitého v rozmezí 62 - 66 mg CO2 .kg-1h-1.
Dýchání pletiva vyjádřené produkcí CO2 kg -1h -1, je podobné etylenové produkci, nicméně vytvoření
píku, jako odezva detekce oxidu uhličitého, není natolik výrazná jako pro etylen.
71,22
64,74
Valjevka
50,53
Tophit
71,29
55,01
46,96
41,74
42,39
48,79
66,07
37,86
Stanley
Stáňa
President
Presenta
89,03
64,07
62,72
57,49
77,1
Hanita
Elena
Čačanská…
28,37
63,35
110,24
Amátka
0
20
40
60
80
100
Produkce oxidu uhličitého R (mg CO2 .kg -1h -1) 10. den
120
0. den
Graf 1: Produkce oxidu uhličitého u jednotlivých odrůd slivoní
128,63
140
Hodnoty penetrace plodů jsou obecně odlišné v závislosti na odrůdě slivoní. U všech sledovaných
odrůd byly zjištěny výrazné rozdíly mezi odrůdami (Graf 2). Nejvyšší hodnoty pevnosti plodu byly
zjištěny u odrůd ´Stanley´ (index 85,9), ´Valjevka´ (index 78,5), ´Amátka´ (index 70,3) a odrůda ´Stáňa´
(index 70,1). Odrůdy ´Čačanská najbolja´, ´Elena´, ´Hanita´, ´Presenta´ vykazovaly podobné hodnoty
pevnosti plodu, průměrná hodnota byla 60,25. Naopak plody s nejmenší pevností byly zjištěny u
odrůdy ´President´ (index 51) a odrůdy ´Tophit´ (index 38,4).
Významné odrůdové rozdíly byly prokazatelné i při měření refrakce plodů. Existují odrůdy s vyšším
obsahem rozpustné sušiny, konktrétně se jedná o odrůdy ´Elena´, ´Presenta´, ´President´. Odrůdy
´Amátka´, ´Čačanská najbolja´, ´Hanita´, ´Stáňa´, ´Stanley´ a ´Tophit´ vykazovaly průměrně hodnotu
refraktometrické sušiny 16,03 0 Brix. Nejnižší cukernatost byla zjištěna u odrůdy ´Valjevka´ (14,9 0 Brix)
(Graf 2). I přesto, že pevnost plodů u odrůd ´Čačanská najbolja´, ´Elena´ , ´President´ byla poměrně
nízká (v rozmezí index 50 - 60), tak na základě měření uvolněného etylenu bylo možné říci, že plody
byly na počátku sklizňové zralosti, jak ukazuje Tab. 2. Pro přesně určení sklizňové zralosti je tedy
vhodné doplnit senzorické, refraktometrické nebo i penetrometrické stanovení o měření produkce
etylenu.
100
85,9
90
80
78,5
70,3
70,1
70
57,8
60
57,6
63
62,6
51
50
38,4
40
30
20
16,7
16,1
21,4
15,6
22,7
18,8
15,6
15,2
17
10
0
Refrakce (0 Brix )
Penetrace (index 1- 99)
Graf 2: Hodnoty refrakce a penetrace u jednotlivých odrůd slivoní
14,9
6. ZÁVĚR
Jak je uvedeno výše, etylen je přirozeně se syntetizující rostlinný hormon, který hraje klíčovou roli v
iniciaci zrání a během pozdějších fází zrání ovoce (Watkins, 2003). Jde o látku přirozeně produkovanou
rostlinným pletivem v průběhu dozrávání nebo růstu. Tyto změny vedou k rozvoji charakteristických
vlastností jako je chuť, textura, aroma pro dané odrůdy, které tvoří optimální kvalitu tohoto ovoce
(Weatherspoon et al., 2005).
Během dozrávání plodů dochází ke změně velikosti, barvy a texturních znaků, což je doprovázeno
produkcí etylenu. Během produkce etylenu dochází zároveň také k produkci CO2, což značí aktivní
dýchání a vývoj nezralého plodu v konzumně zralý plod.
Na základě jednoletých výsledků stanovení těchto dvou plynů můžeme stanovit odrůdovou odlišnost
v produkci etylenu a CO2, zralost plodů a vhodnost jednotlivých odrůd švestek pro skladování. Měřením
množství uvolněného etylenu a CO2 lze přesně stanovit technologickou, sklizňovou nebo i konzumní
zralost plodů. Pokud sklidíme plod před sklizňovou zralostí, produkce etylenu a CO2 je neměřitelná a
plody jsou sklizňově nezralé, což dokumentují hodnoty v Tabulce 1. Plody s dostatečnou produkcí
etylenu (hodnoty uvolněného etylenu jsou přijatelné v korelaci se senzorickým hodnocením), které
dosáhly požadované kvalitativní parametry (hmotnost, barva, chuť, pevnost dužniny, obsah
refraktometrické sušiny) jsou v technologické zralosti. Plody mají dostatečnou pevnost, aby snesly
různé zpracovatelské operace, aniž by se tím narušila celistvost plodů nebo se příliš snížila původní
konzistence čerstvého ovoce.
Určení sklizňové zralosti bývá stěžejní hlavně pro plody určené ke skladování. V průběhu skladování v
klimakterických plodech probíhají nadále fyziologické procesy dozrávání. Z toho důvodu je vhodnější
pro dlouhodobé skladování použít plody v období sklizňové zralosti. Měřením hodnot etylenu
v průběhu skladování lze indikovat vhodnou dobu vyskladnění ovoce, tak aby nedošlo k přezrání plodů.
Z hlediska správnosti určení termínu sklizně podle produkce etylenu je nejvhodnější dobou pro sklizeň
ovoce fáze klimakterického minima v závislosti na předpokládaném využití ovoce. V tomto období
nejnižší respirace je plod sklizňově zralý. Hodnoty uvolněného etylenu jsou detekovatelné. Během
dozrávání ovoce (fáze klimakteria) dochází k nárůstu syntézy etylenu v plodech a zároveň ke
zvýšenému uvolňování etylenu. V tomto období jsou hodnoty etylenu měřitelné a postupně se zvyšují,
což je indikátorem dosažení konzumní zralosti (fáze klimakterické maximum). Po této fázi dochází již
k přezrávání plodů (senescence) a prakticky nedochází k dalšímu vylučování etylenu.
Přesná doba sklizně se určuje souběžně s hodnocením kvalitativních znaků plodů, kterými jsou
hmotnost, vybarvení slupky a dužniny, pevnost dužniny, obsah refraktometrické sušiny a chuť. Podle
Watkinse (2003) se etylen používá jako rozhodující faktor pro určování sklizně klimakterických
ovocných plodin, a to zejména jablek. Pro stanovení doby sklizně je důležité zohlednit i jiné činitele,
jako jsou stanovištní podmínky, organizace výsadeb, kultivar a vegetační období (Vendrell a
Larrigadiere, 1997, Watkins, 2003). Vzhledem k této skutečnosti je potřeba při predikci sklizňové
zralosti pro optimální kvalitu ovoce brát zřetel na tyto činitele.
Na základě naměřených hodnot etylenu jsou vidět odrůdové rozdíly mezí produkcí etylenu, která je
z velké části daná geneticky, ale i ostatními klimatickými podmínkami, jak je patrné z Tabulky 1.
Pomologické dělení odrůd podle doby zrání na rané a pozdní koresponduje s produkcí etylenu. Hladina
etylenu se u raných odrůd švestek zvyšuje dříve než u pozdních odrůd. I ve skupině raných a pozdních
odrůd jsou patrné odrůdové rozdíly v produkci etylenu. Pro každou odrůdu je charakteristické
uvolňování etylenu, ale i produkce CO2, jehož hodnota souvisí s aktivním dýcháním plodu a na základě
souběžného stanovení s etylenem můžeme rozdělit partie plodů na vhodné pro dlouhodobé
skladování, pro konzumní použití nebo pro zpracování. Odrůdy s malou intenzitou dýchání, které jsou
vhodné pro dlouhodobé skladování, patří do skupiny pozdních odrůd. Jmenovitě jsou to odrůdy
´President´, ´Elena´, ´Presenta´, ´Tophit´. Rané odrůdy nejsou vhodné pro dlouhodobé skladování
z důvodu rychlého měknutí dužniny způsobeného rychlým vylučováním etylenu do okolní atmosféry.
Tyto odrůdy jsou využitelné pro konzum a pro různé způsoby zpracování.
Správné predikce sklizňové zralosti umožní pěstitelům dobře plánovat sklizeň a uvádění plodů na trh
se správnou kvalitativní hodnotou. Proto, aby bylo zajištěno optimální kvality, je potřeba přesně
stanovit markery zralosti, které pomohou určit přesně stádium zralosti ovoce (Abdi, et al., 1997).
Vzhledem k časové i finanční náročnosti určování produkce etylenu je určování zralosti uvedenou
metodou vhodné především pro pěstitele s vysokou produkcí a pro skladovatele plodů slivoní.
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ABDI, N., HOLFORD, P., McGLASSON, W. B., MIZRAHI, Y. 1997. Ripening behaviour and responses to
propylene in four cultivars of Japanese type plums., Postharvest. Biol. Technol. 12, 21–34.
ALEXANDER, L., GRIERSON, D. Ethylene biosynthesis and action in tomato : a model for climacteric
fruit ripening. Journal of Experimental Botany [online]. 2002, vol. 53, no. 377 [cit. 2007-04-24], s.
2039-2055. Dostupný z WWW: <http://apps.isiknowledge.com/WoS/CIW.cgi˃.
BARRY, C. S., LLOP-TOUS, M. I., GRIERSON, D. 2000. The regulation of 1-aminocyclopropane-1carboxylic acid synthase gene expression during the transition from system-1 to system-2 ethylene
synthesis in tomato., Plant Physiology123, 979–986.
BLAŽEK, J., KNEIFL, V. Pěstujeme slivoně. Praha: Brázda 2005. ISBN 80-209-0336-4.
BOLZONI, L., CARERI, M., MANGIA, A. 1990. Characterization of volatile components in apricot purées
by gas chrymatography – mass spektrometry., Journal of Chromatography A, 518, 221-229.
COOK, N. C., SAMMAN, S. 1996. Flavonoids – Chemistry, metabolism, cardioprotective effects, and
dietary sources., J. Nutr. Biochem. 7, 66–76.
DANGL, J. L., DIETRICH, R. A., THOMAS, H. 2000. Senescence and programmed cell death. In:
Buchanan, B., Gruissem, W. and Jones, R. (eds). Biochemistry and Molecular Biology of Plants.
American Society of Plant Physiologists Press, Rockville, MD, 1044–1100.
DIAZ-MULA, H. M., ZAPATA, P. J., GUILLEN, F., CASTILLO, S., MARTINEZ-ROMERO, D., VALERO, D.,
SERRANO, M. 2008. Changes in physiochemical and nutritive parameters and bioactive compounds
during development and on-tree ripening of eight plum cultivars and comparative study., Journal of
Scientific Food Agriculture 88, 2499–2507.
DVOŘÁK A. 1969. Malá pomologie jablka 1. Státní zemědělské nakladatelství.
FENNEMA, O. R. 1996. Food chemistry. 3rd edition. New York: Marcel Dekker, Inc., 1069 s. Food
Science and Technology. ISBN 0-8247-9691-8.
FIŠEROVÁ, H., MIKUŠOVÁ, Z., KLEMŠ, M. 2008. Estimation of ethylene production and 1aminocyclopropane-1-carboxylic acid content in plants by means of gas chromatography. Plant soil
environ 54, 55-60.
GOLIÁŠ, J. 1996. Skladování a zpracování: Základy chladírenství. I. MZLU, Brno, 158 s. ISBN 80-7157229-2.
GOLIÁŠ, J. 2014. Skladování a zpracování ovoce a zeleniny.MZLU, Brno, ISBN 978-80-7509-195-6.
GRAY, J. E, PICTON, S., GIOVANNONI, J. J., GRIERSON, D. 1994. The use of transgenic and naturallyoccurring mutants to understand and manipulate tomato fruit ripening., Plant, Cell and Environment
17, 557–571.
KADER, A. A. 1999. Fruit maturity, ripening, and quality relationships., Acta Hort. 485, 203-208.
KENDE, H. 1993. Ethylene biosynthesis. Annual Review of Plant Physiology and Plant Molecular
Biology 44, 283–307.
KINCL, M., KRPEŠ, V. 2000. Základy fyziologie rostlin. Montanex, Ostrava, 221 s. ISBN 80-7225-041-8.
KYZLINK, V. 1980. Základy konzervace potravin. Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 516s.
LIOP-TOUS, I., BARRY, C. S, GRIERSON, D. 2000. Regulation of ethylene biosynthesis in response to
pollination in tomato flowers., Plant Physiology 123, 971–978.
LOMBARDI-BOCCIA, G., LUCARINI, M., LANZI, S., AGUZZI, A., CAPPELLONI, M. 2004. Nutrients And
antioxidant molecules in yellow plums (Prunus domestica L.) from conventional and organic
productions and comparative study, Journal of Agricultural and Food Chemistry. 52, 90–94.
MONTGOMERY, J., GOLDMAN, S., DEIKMAN, J., MARGOSSIAN, L., FISCHER, R. L. 1993. Identification
of an ethylene-responsive region in the promoter of a fruit ripening gene. Proceedings of the
National Academy of Sciences, USA vol. 90, 5939–5943.
PEIRS, A., et al. 2002. Uncertainty analysis and modelling of the starch index during apple fruit
maturation. Postharvest Biology and Technology [online]., no. 26 [cit. 2009-02- 68 15], s. 199-207.
PROCHÁZKA, S., et. al. 1998. Fyziologie rostlin. Academia, Praha, 484 s. ISBN 80- 200-0586-2.
RATO, A. E., 2003. Ethylene Production and Respiration Rate in 'Green Gage' Plums (Prunus
domestica L.).
SISLER, E. C., SEREK, M. 1997. Inhibition of ethylene responses in plants at the receptor level: Recent
developments, Physiol. Plant, 577–582.
VALERO, D., SERRANO, M. Fruit ripening. In: Postharvest Biology and Technology for Preserving Fruit
Quality. Edited by Valero D, Serrano M. Boca Raton. CRC Press-Taylor & Francis., 2010. 7-47.
VENDRELL, M., LARRIGADIERE, C. 1997. Effect of cold storage on ethylene biosynthesis capacity of
‘Granny Smith’ apples, 135-144. http://ressources.ciheam.org
YANG, S. F., HOFFMAN, N. E. 1984. Ethylene biosynthesis and its regulation in higher plants., Annu.
Rev. Plant Physiol. 35, 155–89.
ZAREMBINSKI, T.I, THEOLOGIS A. 1994. Ethylene biosynthesis and action: a case of conservation.,
Plant Molecular Biology 26, 1579–1597.
ZEGZOUTI, H., JONES, B., FRASSE, P., MARTY, C., MAITRE, B., LATCHE, A., PECH, J.C., BOUZAYEN, M.
1999. Ethylene-regulated gene expression in tomato fruit: characterization of novel ethyleneresponsive and ripening-related genes isolated by differential display., The Plant Journal 18, 589–600.