TZ_NdB Cena Diva 2015

Komentáře

Transkript

TZ_NdB Cena Diva 2015
CENA DIVA 2015
Vyhlášení nejlepších uměleckých výkonů,
vítězných inscenací a jména osobností uvedených
do Síně slávy za rok 2015
KONTAKTY PRO MÉDIA:
BALET:
Michael Kořínek
M: +420 777 179 098, E: [email protected]
OPERA
Simona Luteránová
M: +420 724 818 565, E: [email protected]
ČINOHRA:
Vítězslav Charvát
M: +420 606 451 310, E: [email protected]
Eva Kašpárková
M: +420 724 795 323, E: kašpá[email protected]
BALET
Nejlepší taneční výkon – ženy
Eriko Wakizono
Sólistka Baletu Národního divadla Brno
Studovala na taneční škole Michiko Komori Ballet (Fukuoka, Japonsko) a na Baletní akademii
A. J. Vaganovové v Sankt Petěrburku, kde v roce 2003 absolvovala. Tančila v Ballet Company
Class-B v japonské Fukuoce. Od roku 2007 je v angažmá v baletním souboru Národního divadla Brno.
Pro svou grácii a pohybovou eleganci je skvělou představitelkou převážně lyrických rolí, ale uplatňuje
se v charakterních úlohách. V NdB tančila například Sólo (Stvoření), Odetta-Odýlie (Labutí jezero),
Nikia (Bajadéra), Giselle, Bílá dáma (Raymonda), Gulnara (Korzár), Klára (Louskáček), Madame de
Tourvel (Nebezpečné známosti), Paní von Murska (Lucidor a Arabella), Poznání (Pták Ohnivák),
Sněhurka a další.
Role v repertoáru Baletu NdB 2015/2016:
B. Pawlowski: Sněhurka a sedm trpaslíků – Sněhurka
L. Minkus: Bajadéra – Nikia
P. I. Čajkovskij: Labutí jezero – Odetta – Odýlie
P. I. Čajkovskij: Louskáček – Královna vloček, Cukrová víla, Květinové pas de deux, Matka
P. I. Čajkovskij: Black and White – Bílá
Made in USA
P. I. Čajkovskij: Serenade – Sólo
Nejlepší taneční výkon – muži
Jan Fousek
Sólista Baletu Národního divadla Brno
Taneční vzdělání získal na Taneční konzervatoři Brno, kde absolvoval v roce 2002. Od roku 2005
je sólistou souboru baletu a jeho pohybová všestrannost mu dala možnost setkat se s rolemi
v klasickém i současném repertoáru, např. Siegfried (Labutí jezero, Albert (Giselle), Mercutio (Romeo
a Julie), Franz (Coppélie z Montmartru), Valmont (Nebezpečné známosti), Vladimír (Lucidor), Don José
(Carmen), Rimbaud (Úplné zatmění), Jan (Balady), Smrt (Svěcení jara) a další.
Na Soutěžní přehlídce tanečních umělců ČR a SR Brno 2000 získal III. cenu, na I. Mezinárodní baletní
soutěži Brno 2003 získal I. cenu. Držitel prestižní Ceny Philip Morris Poupě baletu za rok 2003,
nominován na Cenu Thálie 2005 za roli Rimbauda v Úplném zatmění, držitel Ceny Thálie 2006
za roli Smrti ve Stravinského Svěcení jara a Ceny Thálie 2011 za roli Valmonta v baletu
Nebezpečné známosti.
Role v repertoáru Baletu NdB 2015/2016:
B. Pawlowski: Sněhurka a sedm trpaslíků - Princ
L. Minkus: Bajadéra – Solor
P. I. Čajkovskij: Labutí jezero – Princ Siegfried, Přítel Prince
P. I. Čajkovskij: Louskáček – Kavalír Cukrové víly a Královny vloček, Květinové pas de deus Otec
P. I. Čajkovskij: Black and White – Princ Siegfried Made in USA
P. I. Čajkovskij: Serenade – Sólo Petite Mort
F. Schubert: Spolu – Duet č. 5
W. A. Mozart: Petite Mort – Duet č. 6
Síň slávy
Karel Janečka
Český tanečník a baletní pedagog, člen Národního divadla Brno v letech 1953–1955, 1958–1963,
1966–2007. Narodil se v Brně a jeho cesta k baletnímu umění nebyla přímočará. Studium tance začal
až v osmnácti letech a jeho touha stát se profesionálním tanečníkem ho vedla k tomu, že se přihlásil
do dvouměsíčního tréninku ke konkurzu do baletního sboru. Jeho mimořádný talent a fyzické
dispozice způsobily, že byl přijat jako elév. Po třech letech nastoupil vojenskou službu (nikoliv AUS VN,
ale u útvaru) a po jejím ukončení se stal opět členem brněnského baletního souboru. První titulní rolí
byl Honza z Pohádky o Honzovi O. Nedbala a výrazný Gert z baletu K. Karajeva Cesta hromu.
Karel Janečka měl vynikající schopnosti k vytvoření baletních rolí moderního charakteru v inscenacích,
které se v šedesátých letech objevovaly na repertoáru baletního souboru po nástupu Luboše Ogouna
na post uměleckého šéfa. Ale nejen zde, na půdě NdB, vynikal. Stal se členem nově vzniklého souboru
Balet Praha (1964), který byl novou vlnou v českém tanečním umění. V něm působil tři roky a vystupoval na mnoha zahraničních scénách. Po návratu do Brna se věnoval také pedagogické činnosti, nejprve
na brněnské konzervatoři a poté jako baletní mistr a taneční pedagog v baletním souboru Národního
divadla v Brno. Na scéně vytvořil znamenité role, které se vyznačovaly precizním nastudováním,
výrazným projevem, výjimečnou partnerskou dovedností a souhrou a proniknutím do psychologie
postav. Byla to zejména role Othella ve stejnojmenném baletu J. Hanuše, Rybář v Baladě o námořníku
Z. Křížka, Loupežník v Milé sedmi loupežníků M. Vacka, Andrij v Janáčkově Tarasu Bulbovi. Jeho životní
02
rolí se stal Letec v Bukového Hirošimě, kterým se zapsal do historie českého baletního umění.
Ve svazku NdB působil postupně jako tanečník, baletní mistr a pedagog více než 50 let!
Nejlepší baletní představení
Petr Iljič Čajkovskij / Louskáček
Čajkovskij vytvořil jednu z nejkrásnějších baletních partitur plnou poetiky, lyrické melodičnosti,
ale i dramatických, někde až bolestných tónů. Spolu s dalšími dvěma Čajkovského balety – Labutím
jezerem a Spící krasavicí – patří Louskáček k nejhodnotnějšímu dědictví klasického baletu, bez kterého
si jen stěží dovedeme představit repertoár baletních souborů kdekoliv na světě.
Příběh děvčátka, Klárky, který se odehrává na Štědrý večer, nás zavede nejdříve do reálného světa
bohaté oslavy vánočních svátků a posléze do říše Klárčiných snů. Verze kanadského choreografa
Fernanda Naulta vznikla v roce 1964 a od té doby každou zimu ožívá v podání Les Grands Ballets
Canadiens v Montrealu. K jejím přednostem patří svěží rytmus, plynulý sled jednotlivých scén
a obrazů, ale zejména velkolepá divadelní a kostýmní výprava, která upoutá děti svou bohatostí
a barevností. Na naší pohádkové cestě se spolu s Louskáčkem můžete těšit téměř na stovku různých
postav a postaviček interpretovaných sólisty a členy Baletu NdB, posluchači Taneční konzervatoře
Brno a Baletní školy I. V. Psoty. Baletní pohádka pro celou rodinu o kouzlu Štědrého Večera.
Premiéra: 10. října 2014 v Janáčkově divadle
OPERA
Nejlepší pěvecký výkon ženy
Pavla Vykopalová
Sopranistka Pavla Vykopalová je členkou Janáčkovy opery NdB od roku 2009. Její první rolí zde byla
Mařenka v Havelkově inscenaci Prodané nevěsty, která jí vynesla nominaci na cenu Thalie za rok 2006.
K jejím dalším rolím patří např. Lauretta (Gianni Schicchi), Nedda (Komedianti), Juliette (Juliette), Káťa
(Káťa Kabanová), Míla (Osud), Hraběnka (Figarova svatba), Liu (Turandot), Jenůfa (Její pastorkyňa),
Vendulka (Hubička). V roce 2003 debutovala jako Karolka (Její pastorkyňa) v pařížském Theatre du
Châtelet. Na podzim 2011 nastudovala roli Jenůfy v koprodukční inscenaci tří francouzských divadel
(Rennes, Limoges, Reims). Bohatá je i její koncertní činnost doma a v zahraničí. V roce 2012
vystoupila s Českou filharmonií v cyklu písní Shéhérazade (M. Ravel) a se sopránovým sólem
v symfonii Kaddish (L.Bernstein ) pod vedením Eliahu Inbala. V roce 2012 byla nominována na cenu
Thálie za roli Míly v Janáčkově Osudu. Roku 2013 nastudovala Káťu Kabanovou v Dánské národní
opeře. V květnu 2014 se zúčastnila s dirigentem Ivánem Fischerem a Budapest Festival Orchestra
turné s koncertním provedením Dvořákovy Rusalky. V červnu 2014 reprízovala Bernsteinův Kaddish
v Alte Oper ve Frankfurtu.
Nejlepší pěvecký výkon muži
Jiří Sulženko
Basista Jiří Sulženko patří k předním interpretům operní a koncertní hudby u nás. Členem souboru
Janáčkovy opery NdB je od sezóny 2013/14. Profesionální hudební dráhu začal v 80. letech jako
kontrabasista v orchestru Národního divadla v Praze. Zde se uplatnil od roku 1990 jako člen opery
také pěvecky, po krátkých angažmá v Olomouci a Brně. V roce 2008 se stal sólistou opery
Saarlandisches Staatstheater Saarbrücken. V sezoně 2009/10 debutoval v milánské La Scale
v Janáčkově Z mrtvého domu. K jeho nejvýraznějším rolím patří Leporello (Don Giovanni), Daland
(Bludný Holanďan), Revírník (Příhody lišky Bystroušky), Kecal (Prodaná nevěsta), Vodník (Rusalka),
Zachariáš (Nabucco), Scarpia (Tosca) či Bartolo (Lazebník sevilský) a další. S řadou rolí vystupoval
na zahraničních scénách evropských (Švédsko, Francie, Španělsko, Holandsko, Rakousko, Německo)
03
i v Japonsku. Neméně významná je i jeho koncertní činnost napříč Evropou, v USA,
Japonsku, Brazílii či Austrálii. Četné úspěchy sklízí na významných festivalech, mezi které patří
např. Pražské jaro, Brücknerfest v Linzi, Ravenna Festival, Festival v Edinburgu, Le Mans a další.
Od sezóny 2012/13 rovněž opět členem opery Národního divadla v Praze.
Síň slávy
Jan Štych
Jan Štych vystudoval Vyšší hudební školu v Praze a pokračoval studiem dirigování na AMU.
V letech 1960-64 působil v ostravské opeře. Následovalo angažmá v NdB, kde nastudoval řadu
operních inscenací, např. Martinů Julietta, československá premiéra Gershwinovy Porgy a Bess
či Burianova Maryša. Vedle oper spolupracoval na řadě baletních inscenací, např. Prokofjevův Romeo
a Julie nebo Don Juan Richard Strausse. V roce 1974 odešel do pražského ND, svou spolupráci
s brněnskou operou však nepřerušil a brzy se vrátil. V následujících letech stál u zrodu mnoha
inscenací – Janáčkovy opery Věc Makropulos, Výlety páně Broučkovy a Příhody lišky Bystroušky,
původní premiéra baletu B. Martinů Šach králi ad. Spolupracoval rovněž s Českým rozhlasem, Státní
filharmonií Brno a Komorním orchestrem B. Martinů. V roce 1985 odešel Jan Štych znovu do ND
v Praze, kde zůstal až do roku 1999, ale od roku 1991 působil souběžně v obou divadlech.
Brněnskému souboru byl věrný do roku 2010, kdy odešel na odpočinek. Jan Štych se řadu let
podílel na na uměleckém utváření souboru opery a zanechal zde nesmazatelnou stopu nejen jako
vynikající muzikant, laskavý člověk, ale i autor půvabných glos operního života.
Nejlepší operní představení
Leoš Janáček / Její pastorkyňa
Její pastorkyňa patří k nejslavnějším Janáčkovým dílům a je stálou součástí repertoáru brněnské
opery. Na jejím počátku bylo realistické drama G. Preissové, které si skladatel sám upravil do podoby
libreta. Marnotratný a nestálý Števa, prudký a přece v jádru laskavý Laca, a především neúprosná
Kostelnička, kterou snaha zachovat si postavení a respekt ve vesnické komunitě přivede k vraždě
dítěte její schovanky Jenůfy – Janáček zachytil jednotlivé charaktery v mistrné dramatické zkratce,
která až mrazí, a zároveň v nás vzbouzí soucit a pochopení. Režisérem nové inscenace je ředitel NdB
Martin Glaser. Jeho koncepce vycházela z ideje neschopnosti komunikace mezi jednotlivými postavami
a jejich uzavření ve vlastním světě. V momentě, kdy prolomí stěny, které se kolem sebe vystavěly,
je už pozdě zabránit tragédii. Hudební nastudování je dílem šéfdirigenta souboru Marko Ivanoviće,
který opět prokázal, že se právem řadí k výborným janáčkovským dirigentům. Brněnská opera
disponuje vynikajícími představiteli hlavních rolí ať to je Pavla Vykopalová, Maida Hundeling,
Szilvia Rálik či Peter Berger a Jaroslav Březina. Scéna je dílem Pavla Boráka a kostýmy Markéty
Oslzlé-Sládečkové.
ČINOHRA
Nejlepší herecký výkon – ženy
Eva Novotná
je členkou souboru činohry NdB s krátkou pauzou od roku 2001. Své angažmá nastoupila rolí Heleny
v inscenaci Shakespearova Snu noci svatojanské, v režii Martina Čičváka. Spolupráce s Čičvákem jí
dále přinesla mj. Frídu v Kafkově Zámku, hraběnku Orsinu ve hře Emila Galotti, roli Checcy v inscenaci
Goldoniho Treperend či titulní roli Sofoklovy Antigony. Martin Čičvák ji rovněž pozval do svých inscenací v Činoherním klubu, kde se pražskému publiku úspěšně představila v rolích Kleanty v Moliérově
Amfitryonu a Mette v Rodinné slavnosti autorů Thomase Winterberga a Magense Rukova.
Náročnými úkoly ji pověřili i další režiséři: Zdeněk Kaloč jí svěřil roli Poliny v inscenaci Hráči,
04
J. A. Pitínský titulní roli Hitchcokovy Marnie, Břetislav Rychlík roli Evy v inscenaci Gazdina roba
a Rastislav Ballek Ibsenovu Noru. Za roli Manon, v Srbově inscenaci Nezvalovy poetické hry, obdržela
v roce 2006 svoji první diváckou cenu. Ztvárnila rovněž Anežku v Moliérově Škole žen a Annu
v Hofmannstahlově Škole manželů, obě v inscenacích Ivana Rajmonta. V Krvavé svatbě Garcii Lorcy
hrála Nevěstu. V současné době Eva Novotná účinkuje v inscenacích NdB Králova řeč, Běsi,
Vévodkyně a kuchařka, Figarova svatba, Jak chutná moc a Král Oidipús.
Nejlepší herecký výkon – muži
Martin Siničák
Narodil se ve Zlíně, ještě v dětství však přesídlil do Brna. Studia herectví na JAMU nedokončil.
Hrál v Divadle Polárka a později také v Divadle v 7 a půl, kde nasbíral výrazné herecké zkušenosti.
Hostoval v Divadle Husa na provázku, Divadle U stolu a Divadle Petra Bezruče. Od roku 2009
do roku 2014 byl členem souboru HaDivadla, kde ztvárnil desítky rolí v nejrůznějších inscenacích
(Věc Makropulos, Ucho, Porucha, Pařeniště, Pan Kolpert, Jsem Kraftwerk!, Holubi, Česká měna,
Sežereš sám sebe – Platonov aj.).
V roce 2014 mu byla udělena Cena Thálie pro mladého umělce do třiatřiceti let.
Na jevišti Mahenova divadla se poprvé objevil v roli elfa v Čičvákově originální inscenaci
Shakespearova Snu noci svatojánské. Tehdy nejspíš ještě netušil, že se v září 2014 stane členem
souboru Mahenovy činohry Národního divadla Brno, kde v současné době herecky exceluje mj. coby
Král Oidipús, legendární sluha Saturnin, vysloužilý, syfilidou sužovaný oficír Pavel Malina
v Petrolejových lampách, slepec Pierre v Hostině dravců či zákeřný Franz Moor v Schillerových
Loupežnících.
Síň slávy
PhDr. Václav Renč
dramatik, divadelní režisér, dramaturg a překladatel.
Roku 1930 maturoval v Praze a následně absolvoval obory filozofie a jazykověda na filosofické
fakultě Univerzity Karlovy, roku 1936 získal titul PhDr. V letech 1933–36 byl propagačním redaktorem
Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR a tajemníkem časopisu Rozhledy po literatuře a umění.
Od 1937 pracoval jako redaktor nakladatelství Novina, v období 1938–41 zde redigoval literární měsíční zpravodaj Cesta za knihou. Pro publicistickou činnost v době okupace byl v roce 1945 očistnou
komisí Syndikátu českých spisovatelů na dva roky distancován, následně byl ze Syndikátu vyloučen.
Po válce působil jako dramaturg Městského divadla v Olomouci a poté jako lektor a režisér NdB.
V roce 1948 dostal od akčního výboru ND výpověď a musel divadlo opustit. Od roku 1949 se
z politických důvodů musel živit příležitostnými pracemi, v květnu 1951 byl zatčen a v dubnu 1952
ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen na 25 let vězení. Propuštěn
byl v roce 1962, rehabilitován v plném rozsahu až 1990. Po propuštění pracoval jako dramaturg
operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od roku 1967 se věnoval literatuře a překládání.
Nejlepší činoherní představení
Jiří Křižan / Je třeba zabít Sekala
Moravský western Jiřího Křižana, Je třeba zabít Sekala, v režii uměleckého šéfa činohry NdB,
Martina Františáka, měl svou premiéru na půdě Mahenova divadla 9. 10. 2015. Úspěšná divadelní
adaptace původně filmového scénáře, dramaturgovaná Lucií Němečkovou za spolupráce Jana
Gogoly, disponuje sugestivní dusnou atmosférou, v níž se v parném létě roku 1943, na půdorysu
varianty antické tragédie osudově střetnou dva tvrdí a drsní chlapi. Statečný cizinec a místní zloduch.
Osudový a nevyhnutelný konflikt se blíží stejně neúprosně jako hodinová ručička k „pravému
poledni“. Střetnutí kováře Barana a parchanta Sekala dospěje až k souboji na život a smrt.
Inscenaci vévodí soustředěný kolektivní výkon hereckého ansámblu, jehož nespornými vrcholy
jsou Tomáš Šulaj coby ústřední hrdina Jura Baran (nominace na Cenu Thálie v kategorii Mužský
05
herecký výkon), Igor Bareš v roli titulního bídáka Ivana Sekala, Dušan Hřebíček jako mrzácký
lazebník Záprtek – Josef Lžičař (šírší nominace na Cenu Thálie v kategorii Mužský herecký výkon)
a Magdaléna Tkačíková v roli Anežky. Hudbu k inscenaci složil Nikos Engonidis (nominace na Cenu
kritiky v kategorii Nejlepší scénická hudba).
06

Podobné dokumenty