Valeč 2015

Komentáře

Transkript

Valeč 2015
日本国
Valeč 2015
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................................................ 3
Psychorozcvičky ....................................................................................................................................... 4
Takešiho hrad .......................................................................................................................................... 5
Přepady.................................................................................................................................................... 5
Tři orlí pera .............................................................................................................................................. 6
Táborová mše .......................................................................................................................................... 8
Program s otcem Jakubem ...................................................................................................................... 8
Pouť v Třebenicích ................................................................................................................................... 9
Cvičení s Beznožem ............................................................................................................................... 10
Čajovna .................................................................................................................................................. 11
Jak nás přepadli nindžové… ................................................................................................................... 12
Manévry Bobrů ...................................................................................................................................... 13
Manévry Sojek ....................................................................................................................................... 13
Manévry Tučňáků .................................................................................................................................. 14
Manévry Vyder ...................................................................................................................................... 15
Manévry z pohledu nováčka.................................................................................................................. 16
Sumo...................................................................................................................................................... 17
Slib ......................................................................................................................................................... 17
Holčičí akce ............................................................................................................................................ 18
Klučičí akce ............................................................................................................................................ 19
Závěrečná hra ........................................................................................................................................ 20
Táborák .................................................................................................................................................. 20
Anketa ................................................................................................................................................... 21
Poděkování ............................................................................................................................................ 24
2
ÚVOD
Mnohým z vás jistě na
konci tábora přišlo, že ty
necelé tři týdny v přírodě
utekly zběsile rychle a že
tábor skončil pomalu dříve,
než začal. I já k nim patřím.
Příjezd, stavba, manévry,
oddělená akce, příjezd rodičů,
táborák, bourání a odjezd
domů – to vše proběhlo
v rychlém sledu.
Každopádně je tábor za
námi a to, co přetrvá, jsou
právě
různé
táborové
vzpomínky. Není nad to, když
se na chvíli zastavíme a
pokusíme si je vybavit. Věřím,
že vytrvají ty dobré –
vzpomínky nejen na hezké
příhody, ale i na ty méně
příjemné, které třeba nakonec
dobře dopadly.
Mezi ty krásné události
patří táborák, kde jsme se
rozloučili se staršími členy,
přivítali nové skauty a
skautky,
kteří
splnili
nováčkovskou zkoušku, a
také vlčata a světlušky čekající
na její splnění. Můžeme si
vybavit čas strávený jen
s družinou – manévry, letos
netradičně
začínající
uprostřed
noci.
Ostatní
napadne
zase
návštěva
Beznože a Jakuba, se kterými
jsme strávili část tábora, a pro
někoho byl velký zážitek,
když v noci vstával a chytal
přepad. A jiným přijdou na
mysl slavnostnější chvíle, jako
složení skautského slibu,
splnění nováčkovské zkoušky
nebo dokázání různých výzev.
Proto časopis obsahuje
připomenutí všech těchto
událostí. Doufám, že články
z tábora,
doplněné
fotografiemi, opět navodí
výbornou
táborovou
atmosféru. Na závěr časopisu
nechybí samozřejmě táborová
anketa.
Přeji příjemné čtení a
těším se na viděnou na dalším
táboře!
Franta
3
PSYCHOROZCVIČKY
Psycho spojil Mim s rozcvičkou a vznikla psychorozcvička…
V psychorozcvičkách
jsme vyplňovali japonské
hlavolamy, od lehkých až po
ty těžší. Někdo je sice
nevyplnil, nebo to bylo nad
jeho schopnosti (třeba u mě).
Někteří tím ale trávili hodně
času, třeba Pegas, ten nad
jedním hlavolamem z jedné
hry trávil spoustu času, dokud
nezjistil jak ten hlavolam
vyřešit (což byly asi tři dny,
nevím už přesně). Tyto
psychorozcvičky trvaly cca 10
minut, takže to nebylo moc
času
na
kvalitně
propracované
japonské
hlavolamy. Ale i tak bych
tento
nápad
udělal
v
podobném provedení na
dalším táboře. A Mim by je
mohl vymyslet na téma toho
tábora.
Tomáš
4
TAKEŠIHO HRAD
Jistě všichni dobře
známe
televizní
pořad
Takešiho hrad, který pochází
z Japonska. My jsme si také
mohli tuto slavnou soutěž
vyzkoušet, i když překážky,
které jsme museli zdolat, byly
mnohem míň obtížné než ty,
co vídáme právě v originální
verzi. Na začátku jsme dostali
sirku, kterou jsme nesměli
namočit. Poté jsme se vrhli na
překážky. Nepamatuji si
přesné pořadí, ve kterém jsme
zdolávali překážky, takže je
jen všechny vyjmenuji. Museli
jsme
tedy:
proběhnout
točícím se lanem, projít
octem, jakýmkoliv způsobem
prolézt betonovým tunelem,
přehoupnout se přes potok na
laně z jednoho břehu na
druhý, a to vše zdolat za
cákání vodou a sypání
moukou. To bylo všechno,
jenom je potřeba dodat, že
jsme na konci sirkou museli
zapálit rachejtli. Hrad jsme
tedy úspěšně dobyli!
Fazole
PŘEPADY
Letos na táboře bylo
přepadů
docela
dost.
Rozhodně víc než minulé
roky přepadali nás např.
roveři z Říčan, 13, Magic, Tom,
Fühla, George atd.
A teď záleží na tom,
jaký typ člověka jste. Liší se to
na dva typy:
1)
Naprosto
akční
člověk, který spí v kanadách a
když zaslechne píšťalku,
vybíhá ze stanu i se spacákem.
Ten následně zanechává za
sebou na náměstíčku a
rozebíhá se do tmy.
tak buď spí dál, nebo jde a
posbírá spacáky…
Avšak oba dva typy jsou
pro funkci oddílu důležití,
protože dohromady chytíme
přepad a ještě k tomu máme
následně v čem spát. 
2) Člověk jako já, který
když už ho píšťalka vzbudí,
Brčko
5
TŘI ORLÍ PERA
Někdy
na
začátku
tábora, možná to bylo i chvíli
před ním, se mi náhodou v
mozku vynořil nápad, že
budu borec a udělám si Tři
orlí pera. Bylo to spíš krátké
nadchnutí, chvíli jsem o tom
přemýšlela, potom se to nějak
přehlušilo ostatními věcmi a
na původní myšlenku jsem
postupně zapomněla. Na
táboře se o tom několikrát
hodila řeč, ale ne nijak vážně.
Pořád to bylo takové to „co by,
kdyby“, sama jsem nevěřila,
že bych to vážně mohla
udělat.
Někdy v druhé půlce
tábora jsem o tom začala
přemýšlet víc, „za pokus nic
nedáš“, „vždyť to vlastně není
tak těžké“, „když to uděláš,
budeš hustá“. Vlastně to
začínalo vypadat celkem
reálně. Tak jsem jednou před
večerkou za někým šla, že si
chci další den plnit mlčení.
Fajn. Když při večerce
ohlašovali, že budu další den
ještě s Magdou mlčet, byl to
zvláštní pocit. Wow, já si
opravdu plním Tři orlí pera.
Divné.
Už jen po té večerce
bylo mlčení těžké. Jakože
hodně těžké. Jasně, už před
tím jsem věděla, že pro mě
bude těžký mlčet (a nesmát
se), ale až v tuhle chvíli jsem
poznala, jaké to doopravdy je.
Zaprvé,
vyjádřit
každou
malou blbost vám trvá tak 7×
déle než normálně a stejně to
polovina lidí nepochopí.
Zadruhé, většinou, když se
snažíte ostatním něco sdělit,
si vás nikdo nevšímá, i když
ostatním
tleskáte
před
obličejem. Potom nemůžete
úplně přesně vyjádřit svůj
názor, i kdybyste hodně
chtěli. A jeden z nejhorších
pocitů: když se ostatní snaží
na něco přijít, vy odpověď
celou dobu víte a snažíte se
jim to objasnit, ale nikdo vás
nechápe. Jo, a pak jsou tu taky
lidi, kteří si z vás dělají
srandu, a vy s tím nemůžete
nic udělat. To k tomu ale
patří, nejspíš.
No, každopádně, tohle
první mlčení jsem nedala,
6
prokecla jsem se někdy v
odpoledních hodinách v
umývarce, nějak trapácky, že
to ani nebylo vtipné. Když
celý den mlčíte, a potom
zjistíte, že to vlastně stejně k
ničemu nebylo, je to pocit na
nic. Plus vaší historku o tom,
jak jste se prokecli, musíte
opakovat každému, kdo vás
potká. Ponižující. Nemáte ani
moc chuť to zkoušet znova,
ale nakonec vás ostatní nějak
přemluví a vy o pár dní
později mlčíte znova.
Druhý pokus už byl
lepší. Nejlepší na tom bylo,
jak jsem mohla po večerce
zařvat „jó!“ a říct všechny věci,
co
se
mi
přes
den
nashromáždily v mozku. Za
tohle to mlčení stálo.
Další den jsem si plnila
hladovku. Jedna rada pro vás:
pokud si budete chtít někdy
plnit
Tři
orlí
pera,
nenechávejte to na poslední 4
dny tábora. Toho nátlaku je
tam hodně. Na hladovku si
nepamatuji tolik jako na
mlčení a samotku, přijde mi
to spíš jako takový bonus.
Hm, asi to bylo těžké, ale ne
tak, že by se to nedalo
zvládnout. Navíc je fajn si po
večerce
sníst
všechno
nashromážděné jídlo z celého
dne. Je ale důležité si na to
celý den dávat pozor, mně se
stal večer při hospodě menší
incident s malou skleničkou
černého čaje, ale nakonec se
to naštěstí vyřešilo, a protože
to byl naštěstí jen čaj
(neslazený), tak jsem i
hladovku úspěšně pokořila.
Takže jo, asi byste něco
nesnědli vyloženě proto, že
byste měli hlad, ale spíš z
nepozornosti.
Dala jsem si den volno a
pak mě čekala samotka.
Rozhodně nejsilnější zážitek z
výzvy, především psychicky. Z
jedné strany to bylo fajn, na
den vypadnout z tábora, celý
den spát, a tak dále. Z druhé
strany ne moc fajn. Nulový
kontakt s lidmi. Vlastně
nulový kontakt s čímkoliv.
Nejhorší pro mě byl
večer, kdy jsem odcházela a
noc obecně. Svoje místo jsem
měla už delší dobu vytušené,
ale nenapadlo mě, že bude tak
těžké v noci na ten posed
vylézt. Kolem bylo hrozně
moc houštin. Nakonec jsem
se tam dostala, bylo to tam
celkem pohodlné, byl tam i
zámek, tak jsem si (jen tak pro
jistotu,
„pocit
bezpečí“)
zamkla a asi po hodině
usnula. Štěkali tam pořád
jeleni a obecně byly kolem
nějaké zvuky.
Další ráno jsem se
probudila. Někdy. Neměla
jsem nejmenší tušení o tom,
kolik je hodin. Mohlo být
klidně 6, nebo taky 12. Tip pro
vás: pokud jdete na samotku,
berte si s sebou hodinky.
Přemístila jsem se do blízkého
lesa,
celkem
hluboko.
Rozložila jsem si spacák a
karimatku a pro jistotu si na
sobě nechala boty, abych když
tak mohla vyrazit (špatný
nápad, nikdy to nedělejte).
Moje činnost z celého dne se
skládala ze spaní, házení šišek
na
strom,
kreslení,
přemýšlení nad vznikem
života a vesmíru (klasika) a
přemisťování se na jiná místa,
aby na mě nesvítilo slunce.
Večer jsem si sedla na louku a
pozorovala západ slunce. Bylo
to zvláštní, ten den jako by ani
neuběhl. Nebo, jako by ubíhal
strašně pomalu, ale zároveň
celkem rychle. Spíš, když jste
sami někde 24 hodin bez
pojmu o čase, je to, jako by čas
ani neexistoval. Bylo pěkné
vrátit se na večerku, jak tam
všichni stáli v kroužku. Po
celém dni stráveném o
samotě je super vidět konečně
lidi.
Závěrem: myslím, že mi
tahle výzva přinesla opravdu
hodně, jako už dlouho nic.
Vážně se do toho vyplatí jít. Je
to jedna z těch věcí, na které
prostě
budete
dlouho
vzpomínat. Díky všem, co mě
v tom podporovali.
Smile
7
TÁBOROVÁ MŠE
Druhou neděli tábora
jsme měli táborovou mši.
Přijel otec Jakub z kostela sv.
Anežky na Spořilově, aby
sloužil naší mši. Na rozdíl od
minulého roku, kdy jsme měli
táborovou mši na louce
malých, tento rok jsme ji měli
v kapli v lese. Každý se mohl
zapojit do přípravy na mši.
Bylo
několik
skupinek:
Zpěváci – ti si nacvičili
několik písní, které pak při
doprovodu kytary zazpívali
při mši. Zdobiči nasbírali
hezké kytky a naaranžovali je
u oltáře. Někteří také
vymýšleli přímluvy a pak je
přečetli na mši, jiní zas
vyrobili nebo připravili dary.
Několik kluků ministrovalo a
pár
lidí
pomohlo
s
postavením oltáře a několika
laviček. Mně se táborová mše
líbila a myslím si, že se velmi
podařila
Ema
PROGRAM S OTCEM
JAKUBEM
Otec Jakub přijel ke
konci nedělního odpoledne.
Je ze spořilovské farnosti a je
fajn člověk. Jeho program byl
o strachu, což je strašně
zajímavé téma. Rozdělili jsme
se na dvě skupiny, na holky
a na kluky, protože se třeba
kluci mohou bát něčeho
jiného než holky. V programu
jsme si povídali o tom, jak
strach přemoci nebo na jaké
druhy
můžeme
strach
rozdělit. Společně jsme strach
rozdělili na tři druhy: zdravý
strach, bázeň před Bohem
a na
paralyzující
strach.
Bohužel už si nepamatuji více
o těchto druzích, ale tento
program byl pro mě velice
přínosný a těším se na další
takový.
Martin
8
POUŤ V TŘEBENICÍCH
V neděli 5. 6. AD 2015
jsme namísto již známého
kostela povýšení sv. Kříže ve
Valči oslavili svátek sv. Cyrila
a Metoděje v Třebenicích pod
tamějšími lipami.
Letošní táborová neděle
probíhala naprosto tradičním
způsobem až na pár výjimek.
Díky
změně
valečského
mešního harmonogramu a
stejné vzdálenosti jsme letos
vynechali ranní spěch a
dokonce jsme stihli i nástup.
Poté jsme všichni vyrazili v
krojích směr Třebenice. Cesta
byla dlouhá, co by kamenem
dohodil, takže jsme na místě
byli hned. Chvilku po našem
příchodu vyšla z jakéhosi
stavení směrem na náves
pravá moravská dechovka a
hrála
si
do
pochodu.
Samozřejmě že jsme viděli
známé z Valče, a když jsme se
navzájem
pozdravili
a
připravili na bohoslužbu,
ozval se od kapličky zvon a
Mech (P. Petr Holý z Valče,
pozn.
ed.)
se
svojí
ministrantskou četou vyšli z
kapličky k provizornímu
oltáři uprostřed návsi. Akorát
nás
hned
při
začátku
zarmoutila jedna, a to
nesmírně důležitá věc. Z nám
neznámého
důvodu
se
nehrála píseň, kterou všichni
očekávali, ale nějaká jiná.
Takže krapet zklamání bylo
na místě. Mše pokračovala a
pak nastala homilie. Jak již
všichni dobře víme, tak
prázdniny jsou od školy a ne
od kostela, takže jsme všichni
očekávali tradiční zkoušení.
Avšak nebylo tomu tak. Mech
nás zase dostal a vyzkoušel
nás Pražáky z moravské
historie s domněním, že nic
nevíme. Mýlil se, a i když
pořád zvolával: „Praha mlčí.“,
tak jsme vlastně všechno
věděli.
Poté, co skončila mše, si
Franta dodal odvahy a zašel za
dechovou kapelou, zda by pro
nás
nezahráli
námi
očekávanou píseň. Kdo by
stále
nevěděl,
tak
připomínám, že jde o
legendární píseň (některými
nesprávně
nazývanou
Dědictví otců) č. 828 Bože,
cos ráčil. Kapela nám
vyhověla, takže po mši si jistě
místní všimli, že vedle nich
skupina skautů z Prahy zpívá
moravskou hymnu. Inu, byl to
zážitek. Potom si skupina
nadšenců zašla do místní
hospody koupit „Zonky“ a
pádili jsme zpět do tábora a
tím byla naše pouť ukončena.
Riko
9
CVIČENÍ
S BEZNOŽEM
Beznož
je
vedoucí
skautů ze Slovenska, který k
nám na tábor přijel kvůli svým
obsáhlým
znalostem
Japonska. Cvičení s ním byly
spíše přednášky a byly dvě
(pro velké i pro malé). První z
těchto „přednášek“ byla o
historii japonských samurajů.
Ze všeho nejdřív nám Beznož
ukázal, jak se samurajové
chovali
při
čajových
obřadech, jak pokládali své
zbraně a jak si vzdávali úctu.
Poté nám říkal o poslání
samurajů, o jejich historii a o
zbraních, z nichž jich spoustu
přinesl na ukázku. A pak už
přišel na řadu samotný boj
dvou samurajů, který jsme si
měli ve dvojicích vyzkoušet.
Zkoušeli jsme tři útoky – na
hlavu, na břicho a na zápěstí a
také obranu proti každému z
nich. Zajímavé bylo, že při
každém útoku samuraj zařval
jiné slovo, při útoku na hlavu
„MEN!“ Na břicho „DÓ!“ A na
zápěstí „KOTÉ!“
Druhá přednáška byla o
čajových
obřadech,
tak
typických pro Japonsko.
Čajové obřady se konaly v
čajovnách, jejichž vchod byl
tak malý, že se tam nedalo
vejít se zbraněmi. To bylo
uklidňující hlavně v dobách
válek. Samotný čajový obřad
je velmi dlouhou záležitostí.
Jeho kratší verze má okolo půl
hodiny a delší verze může
trvat až čtyři hodiny. To z něj
dělá velmi složitou záležitost.
A tak v Japonsku dokonce
existují školy zabývající se
výukou čajových obřadů.
Také jsme si řekli něco o čaji
samotném a nakonec přišla
ukázka přípravy společně s
ochutnávkou.
Obě
dvě
přednášky se mi líbily a
myslím, že se hodí vědět něco
víc o této zajímavé zemi se
zcela odlišnou kulturou,
historií i obyčejným životem.
Víťa
10
ČAJOVNA
Čajovna byla něco jako
hospoda. Teda byla to
hospoda, jenom jsme měli
téma Japonsko, a tak to byla
čajovna…
Hrály se tam hry, dalo
se tam zakoupit jídlo či pití,
hrály se tam písničky a lidi si
povídali. Dalo se tam dělat
skoro všechno! Platilo se tam
knoflíky, které jsme dostávali
za bodování stanů a možná
ještě za něco. Osobně, bylo to
tam strašně drahé, asi proto,
abychom se více snažili, nebo
abychom nebyli tlustí. Ale já
jsem měla štěstí, protože to
tam prodávala moje sestra
(Bréba) a plno věcí mi dala
zadarmo.
Nebyla to jen tak
obyčejná čajovna; párkrát
jsme tam měli „přednášku“ o
čajích, o jejich původu, o tom
jak se takový pravý japonský
čaj připravuje a měli jsme i
plno ochutnávek. (Zadarmo)
 Dokonce nám dělal
„přednášky“ sám Beznož. To
je nějaký Japonec, ale neměl
šikmý oči, no prostě se v tom
vyznal.  Zkrátka bylo to
SUPER a konec.
Štěpánka
11
JAK NÁS PŘEPADLI
NINDŽOVÉ…
Brzo ráno nás vedoucí
probudili děsivým křikem a
my jsme se jich zeptali co se
děje. Oni (vedoucí) nám řekli,
že nás přepadli nindžové, že z
každé skupiny unesli jednoho
člena a že ho otrávili jedem v
jídle. Všichni jsme si šli do
jídelny vzít snídani, jít plnit
úkoly a zachránit zajatce.
Museli jsme se rozdělit
na
plniče
úkolů,
na
modlitebníky
a
na
překladatele šifer. Plniči
úkolů plnili úkoly – třeba najít
v lese různé rostliny jako
maliny, ostružiny, borůvky,
jahody či jehličí. Z těchto
rostlin museli uvařit čaj tak,
aby byl dobrý a aby alespoň
trochu chutnal. Za splněné
úkoly dostávali různé šifry a
za další splněné úkoly dostali
i protijed, který zastaví jed
proudící v těle zajatce.
Šifry
pak
nosili
překladatelům a ti je museli
rozšifrovat z japonských
znaků do rodného jazyka.
Překladatelé nosili rozluštěné
šifry k modlitebníkovi, ten je
přečetl a tím dostal znak
klíčníka,
kterého
musel
zbytek skupiny chytit a
zároveň se dozvěděl, kde
zajatí ze skupin jsou. Když
zbytek
skupiny
klíčníka
chytil, klíčník jim dal klíč,
kterým
mohli
zachránit
zajatého. Když modlitebník
řekl zbytku skupiny, kde
zajatec je, celá skupina se ho
vydala zachránit. Když zajatce
skupina našla, zachránili ho,
dali mu protijed, a co
nejrychleji šli zpátky do
tábora.
Piko
12
MANÉVRY BOBRŮ
Manévry
tentokrát
proběhly opravdu pozdě,
takže celý tábor setrvával ve
stavu
napětí
rekordně
dlouhou dobu. Alespoň pro
mě bylo také překvapením, že
manévry začínaly velmi pozdě
v noci. Jelikož jsem Bobr,
povyprávím vám spíše o
manévrech Bobrů. Tak tedy,
po začátku manévrů, který byl
krátce po půlnoci, jsme
vyrazili
do
Dolních
Vilémovic, kde jsme přespali.
Odtud jsme šli dále přes
Klučov,
Střítež,
Třebíč,
Trnavu, Horní Vilémovice,
Radošov a pak zpátky přes
Chlum, Bransouze, Radotín,
Přibyslavice, Okříšky, Třebíč
zpátky do tábora.
Celé manévry se, až na
pár odřenin a puchýřů, obešly
bez jakýchkoliv problémů. Do
tábora jsme dorazili jako
první, zde jsme dokončovali
manévrový
deník
a
odevzdávali zvláštní úkol.
Vyhodnocení bylo až na konci
tábora, a přestože Tučňáci
vyhráli, si myslím, že tyto
manévry byly ty nejlepší, jaké
jsem zažil.
Pegas
MANÉVRY SOJEK
Letošní manévry byly
zapískané o půlnoci 8. – 9. 7.,
což asi nikdo netušil, protože
pravidla manévrů zakazovala
chodit v noci. Jako manévrové
vedoucí nám přidělili Frantu a
Kubína. Po domluvě s nimi
jsme zalehly v lese nedaleko
tábora.
Další den jsme vyšly
brzy, abychom stihly autobus,
ale když jsme přišly do
Odunce, tak jsme zjistily, že
autobus nestíháme, a proto
jsme se zde zastavily. Při
čekání na další autobus do
Jaroměřic jsme si naplánovaly
cestu na oba dny, nasnídaly se
a potkaly se s Vydrami. Po
nějaké době jsme vyšly do
Račic, kde jsme splnily úkol a
odjely do Jaroměřic nad
Rokytnou plnit další úkol.
Poté jsme pokračovaly po
polní cestě do Příštpa a pak
jsme pokračovaly do Rozkoše,
kde byl třetí úkol. Poté jsme
13
šly do Slatiny (4. úkol) a pak
po lesní cestě do Biskupic (5.
úkol), kde jsme se setkaly s
Frantou a Kubínem a s nimi
pokračovali do Litovan. Po
cestě jsme potkali staršího
pána, který se nás ptal, odkud
jsme a kam jdeme. Vyprávěl
nám o svém vnoučeti a co
všechno je odsud vidět. Když
jsme se s ním rozloučili,
pokračovali jsme do Litovan,
kde jsme přespali v čekárně u
autobusové zastávky.
Další den jsme vyrazily
přes Přešovice k dalším
úkolům, které se nacházely
nedaleko bývalého tábora
Hrotovice – Stinský rybník a
Mstěnice. A poté jsme
pokračovaly přes Hrotovice
do tábořiště.
Kapka
MANÉVRY TUČŇÁKŮ
Manévry jsou, dalo by
se říci, daleko za námi, a proto
můj pohled na ně bude zcela
zkreslen
manévrovým
deníkem. Podle něj začaly v
nějakou osudnou noc, kolem
dvanácté hodiny večerní a po
nepěkném
probuzení
následovalo to, co muselo
nastat – odchod z tábora.
Krom toho ještě vzbuzení
celého
tábora,
včetně
mladistva do věku 10 let, které
manévry nemá, a promluvení
Rika při jeho zkoušce Třech
orlích per, ale to sem
nepleťme.
Hned po odchodu z
tábora jsme to zakempili
kousek
od
tábora
a
přenocovali jsme. Časně ráno
jsme naplánovali cestu a
vydali jsme se směrem na
Dolní Vilémovice. Z těch
máme
první
nemilou
zkušenost – paní, která
prodává v tamějším obchodě,
respektive její kasa, nevydává
správné paragony, a proto
jsme měli veliké štěstí, že nás
po manévrech oddíl nenechal
tuto snídani proplatit ze
svého. Pak jsme s vervou
vyrazili dál, směrem na
Třebíč. Zde se začal ukazovat
další,
ještě
závažnější
problém – Kryžotův žaludek.
Dále nám ani moc nepomohl
Rikův odjezd oddílovým
autem
do
třebíčské
nemocnice na kontrolu. I přes
velikou
snahu
Kryžota
ovládnout svůj žaludek se mu
to nepodařilo a vyhodil onu
snídani
kousek
od
autobusové
zastávky
ve
Stříteži. Tam jsme se rozhodli
nepokračovat sami a počkat
na auto s Rikem, aby si
Kryžota odvezlo.
Bez Kryžota jsme se
vydali dál, napříč moravskou
Vysočinou. Naše očekávání,
že cesta bude již poklidná, se
téměř vyplnilo. Bohužel jen
téměř. Když jsme si to šinuli
po silnici pro další úkol,
přepadla nás dešťová vánice.
Foukalo to ze všech stran a
všichni
jsme
totálně
promokli. Těm, co neměli
pláštěnku na batoh, dokonce
promokly i věci v něm. Ovšem
pokračování cesty již bylo
bezproblémové. Dá se říci, že
jsme došli takovou tou
manévrovou pohodou až na
místo srazu se Šmoulou a s
Ingrid, přespali a tím samým
tempem
plným
zpěvu,
povídání a všeho dalšího došli
až do Třebíče, opět za
Šmoulou a Ingrid. Ti pro nás
měli překvapení – jogurt.
Pecka. Po aktualizování času
jsme zjistili, že máme opravdu
na mále, a že pokud chceme
stihnout poslední čas vstupu
do tábora, tedy desátou
hodinu večerní, musíme si
máknout, a to hodně. Napálili
jsme to průměrně tak 350
kilometrů v hodině a byli jsme
v táboře, sice jako poslední,
ale rozhodně nám pár hodin
času ještě zbylo.
Marek
14
MANÉVRY VYDER
Jedné chladné noci byly
zapískány manévry. Všichni
začali vylézat ze stanů a tahat
spacáky. Za deset minut už
jsme odcházely. Ušly jsme ani
ne 20 metrů a zase usnuly.
Ráno jsme se probudily
celkem brzo a vyrazily do
Račic. Po cestě jsme potkaly
na hřišti Sojky. Po vyzkoušení
trampolíny a kolotoče jsme
musely
pokračovat.
Zanedlouho už jsme byly ve
Slavěticích, kde jsme plnily
náš
první
úkol.
V
Šemíkovicích
jsme
sice
nezjistily, co napsal slavný
spisovatel o rodné vesnici, ale
milý stařík nás alespoň 30krát
informoval o tom, že zde má
pamětní desku. Po úspěšné
debatě s pány v hospodě, zda
má rybník v Litovanech
jméno, nebo ne, jsme došly ke
Slatině. Tam jsme zůstaly i
přes noc. Ráno jsme došly do
Slatiny, kde nám jeden
chlapík sdělil, že kdybychom
došly až k němu, mohly jsme
spát na jeho udržovaném
trávníku a osprchovat se. V
Hostimě jsme zašly do
místního obchůdku, kde
telefonoval pán za pultem.
Říkal: „Ou, ou, ou, teď mi sem
přišlo pět krásných holek, co
mám dělat? Co mám dělat?!“
Odložil telefon. „Co byste si
přály?“
„Jeden
chleba,
prosím.“ „Tenhle? Ten ne,
vzadu mám pro vás lepší!“ (Ty
chleby byly úplně stejné!)
Poté jsme šly zjistit,
kolik váží kostelní zvon. Bylo
to napsané ve farní kronice,
ale pan farář byl na dovolené,
a tak jsme odešly. Navečer
jsme došly do Jaroměřic na
prohlídku zámku. A pak už
jenom čekat na autobus. Přijel
o 7 minut dříve. Řidič nám ale
řekl, že nejede tam kam má.
Ukazovaly jsme mu náš
vytisknutý jízdní řád. „Ne
nejedu tam, máte špatný řád,“
byla jeho poslední slova. A tak
jsme
nenastoupily.
(Samozřejmě, že to byl
správný autobus.) Žádný jiný
už nepřijel. Nezbylo nám nic
jiného, než jít do tábora
pěšky. Tak jsme šly, ale jedné
z nás se udělalo špatně, tak
pro nás nakonec dojeli a tím
to skončilo. Manévry se nám
líbily a děkujeme Kosovi za
odvoz! 
Morče
15
MANÉVRY Z
POHLEDU NOVÁČKA
Večer
předtím
byl
společenský večer a Andy
řekla Elišce: „Teď večer nám
už manévry nedáte, viď?“ A
Eliška se jen tak usmála…
V noci najednou k nám
do stanu vlítla Gábina a
zakřičela: „Holky, jak to, že
ještě spíte!?“ Manévry byly
totiž pískané o půlnoci, a my
píšťalku vůbec neslyšely. Tak
jsme si začaly rychle balit.
Nemohla jsem najít baterku
ani druhou botu. Druhou
botu jsem pak naštěstí našla,
ale baterku už ne. Když jsme
měly všechny věci za branou,
musely jsme si se Sojkami
rozdělit jídlo do batohů.
Vedoucí nám řekli, že máme
jít spát někam do lesa a dál už
nikam nechodit. V lese,
nahoře u cesty, jsme si
rozložily celty a usnuly. Teda
alespoň některé. Káťa se
Smajlíkem nemohly usnout,
protože jim byla zima. Další
ráno jsme chtěly stihnout
autobus v sedm ráno, ale už o
dvě vesnice předem jsme
věděly, že to nestihneme, a
tak jsme si sedly na hřiště a
snídaly. Nějaká stará paní, ke
které jsme si předtím šly pro
vodu, nám později přinesla
okurky. Taky kolem nás
prošly Vydry. Pak jsme šly dál,
ale další autobus nám jel až v
jedenáct. Tak jsme si šly
koupit zmrzlinu, při tom jsme
zase potkaly Vydry. Na
zastávce jsme si snědly
meloun, ale Smajlíkovi se z
něho udělalo špatně. A pak už
nám přijel autobus. Z
autobusu jsme vystoupily v
Jaroměřicích a šly jsme na
zámek. Pak jsme prošly pár
vesnic a jednou jsme se i
ztratily. Před námi bylo
sluníčko, ale když jsme se
otočily, viděly jsme, že bude
pršet. Taky, že začalo.
Schovaly
jsme
se
na
autobusové zastávce. Byly
jsme ve vesničce Rozkoš a tam
jsme měly úkol zeptat se lidí,
co jim působí největší rozkoš.
Při plnění nám nějaká paní
řekla, že největší rozkoš jí
působí, když je tam otevřený
obchod. O vesnici dál jsme se
potkaly s Frantou a Kubínem,
a ti s námi šli do další vesnice,
kde jsme chtěli přespat.
Cestou jsme potkali nějakého
strašně
upovídaného
dědečka, který se pořád
zmiňoval diskotéku jako
„hula-hula“. Když jsme od něj
konečně odešli a šli do další
vesnice, viděli jsme, že
opravdu bude pršet i v noci.
Chtěli jsme tedy přespat na
autobusové zastávce, ale šli
jsme se nejdřív zeptat
starosty. Jeho manželka nám
dovolila, že tam můžeme
přespat. Další den už jsme šly
zpátky do tábora. Rozhodly
jsme se, že si to zkrátíme přes
bažinu, jenže to nakonec bylo
mnohem delší. Do tábora
jsme přišly asi v 17.30 a byly
jsme v něm první. Všichni
vedoucí se k nám sesypali a
my jsme jim začaly vyprávět
zážitky z celých manévrů.
Dokonce
jsme
se
ani
neumístily jako poslední, ale
na třetím místě. Manévry
jsme si moc užily.
Ester
16
SUMO
Sumo se konalo za
loukou malých. Když jsme
dorazili na místo, usadili jsme
se na trávu před čtverec
vytvořený z lan na zemi.
Kubín se Šmoulou nám
objasnili pravidla suma a
některé zvyky s ním spojené.
Mezi ně patří třeba pití
doušku vody z barelu, sypání
soli na zem, aby na bojišti již
nic nerostlo a podupávání, či
zastrašováni
řevem.
protivníka
trval 5 sekund – 1 minutu.
Rituály trvaly až 5 minut.
Poté vedoucí začali
vyvolávat jména prvních z
nás, kteří si půjdou sumo
vyzkoušet. Jak jsme záhy
zjistili, děvčata sumo mohla
pouze pozorovat (až na
Lvíče). Provedly se rituály a
šlo se na boj, který sám o sobě
Úkolem bylo donutit
protivníka dotknout se země
čímkoli jiným než chodidly
nebo jej vytlačit z kruhu ven.
Z mnoha soubojů vyšel
nejlépe Marek a stal se tak
Mistrem suma. Potom ještě
svedl krátký souboj se
Lvíčetem a bylo po sumu.
Opičák
SLIB
Odpoledne před ohněm
jsme si rozdělili práce – bylo
potřeba udělat ohniště a
ohniště. Večer po večerce se
ti, co slibovali, převlékli do
krojů a pak jsme s vedoucími
První šla Johanka. Pak se něco
zpívalo a vedoucí odešli, u
ohně zbyli pouze ti, co
Letos skautský slib složili:
Johanka, Magda, Modrásek, Piškot, Mim, John, Riko, Kryžot a Marek
vatru. Holky jako já, Piškot,
Johanka a Magda jsme dělaly
vatru a kluci připravovali
šli k ohni. Rozžehnul se oheň
a Franta měl proslov, po
proslovu se začalo slibovat.
slibovali. Poslední u ohně zbyl
Mim.
Modrásek
17
HOLČIČÍ AKCE
V pondělí odpoledne
(13. 7.) nám začala holčičí akce
tím, že jsme si s knězem
Jakubem, který tam právě byl,
povídaly na téma strach.
Napsaly jsme si na papír, z
čeho
máme
strach
(budoucnost, hadi, pavouci,
atd.). Pak jsme si napsaly, kdo
nebo co nám to pomáhá
překonávat
(přátelé,
rodina…). Bylo to zajímavé.
Poté jsme se rozdělily na dvě
skupiny a jedna hrála hry a ta
druhá
skupina
vařila
palačinky, poté jsme se
prohodily. Mezitím byl ještě
nástup s kluky – když my jsme
vařily, tak oni měli program s
knězem, poté odešli na jejich
akci. My jsme potom měly
program se Sardinkami. Hráli
jsme něco jako Activity, i když
vedoucí říkaly, že to Activity
nejsou, tak to Activity byly.
Když jsme tu hru hrály, tak se
pořád v kuchyni dělaly
palačinky. Poté byla večeře, a
byla dobrá. Palačinky jsme si
mohly dát buď s ovocem,
nebo s nutelou a šlehačkou.
Po večeři jsme se všechny
velké holky odebraly do
čajovny a tam jsme si
povídaly, hrály různé hry a
zpívaly. Potom jsme šly
zabarikádovat
sklípek
a
zásobák, a šly jsme si lehnout.
Další den dopoledne jsme si
vzaly kimona, a namalovaly
jsme se jako gejši. Potom jsme
se naučily ještě tancovat
takový tanec. Vyfotily jsme se
a odmaskovaly se, celkem mě
to
bavilo.
Poté
začali
přicházet kluci a byl oběd.
Andy
18
KLUČIČÍ AKCE
Jednoho
krásného
táborového odpoledne jsme
se (za již poměrně ohraných
doprovodných výkřiků Víti
„Manévry!!!“)
na
srazu
dozvěděli, že v následujících
hodinách bude probíhat
klučičí akce. Jako první jsme si
zabalili batohy, které odvezlo
Šmoulovo auto na nám
neznámé
místo.
Po
demokratickém
hlasování
jsme rozhodli, že budeme
hrát fotbal ve složení týmů
Tučňáci vs. Bobři. Výsledek si
již nepamatuji, ale mám pocit,
že jsme zrovna nevyhráli. Po
tomto zápasu jsme vyšli na
dlouhou a strastiplnou cestu,
která probíhala až na pár
problémů vcelku dobře, a tak
jsme dorazili na místo našeho
večerního odpočinku ještě za
světla. Světla Slunce jsme
ještě využili na postavení
přístřešků a rozdělání ohně.
Na něm jsme si poté opekli
buřty,
které
byly
na
táborovou kvalitu velice
dobré. U ohně jsme probírali
velice závažná témata jako
například městská hromadná
doprava, drby, smysl žití
apod. Spát jsme šli asi ve
23.00. Vstávání v osm bylo
poměrně příjemné, bohužel
potom nastala snídaně, která
byla dobrá, ale mně se po ní
udělalo
špatně.
(Nejspíš
proto, že jsme si opékali pět
dnů starý salám.) Po snídani
jsme naložili všechny věci
zpátky do auta, které poté
odjelo napřed, a my jsme
začali opět putovat. Cestou
jsme jedli třešně, povídali si,
skládali básničky o Pegasovi a
dráždili Marka, který držel
mlčení na Tři orlí pera. K
našemu milému překvapení
jsme dorazili do Krhova, kde
jsme se vykoupali v požární
nádrži
a
nasvačili
se.
Následně
začalo
mírně
poprchávat,
tudíž
jsme
nasadili pláštěnky a vydali se
zpět do tábora. Klučičí akce se
podle mého názoru velice
povedla, přestože jsem po ní
byl nemocný (pravděpodobně
kvůli té gurmánské snídani).
Josef z Horních Roztyl
19
ZÁVĚREČNÁ HRA
Jako poslední úkol nás
samurajů bylo dobýt zemi.
Důležitá byla samozřejmě
města, ale hlavním cílem byl
císařský palác. Než jsme ale
mohli začít dobývat palác,
bylo zapotřebí nejprve dobýt
dvě města. A jak se takové
město dobývá?. V rodu má
každý člověk určitou funkci a
tyto funkce jsou diplomat,
zloděj, ochránce a plnič
úkolů. Plnič úkolů vždycky za
splněný úkol dostal rýži,
kterou odnesl na základnu.
Tam si ji mohl vzít diplomat a
jít dobývat město. Každé
město mělo 4 různě barevné
sklenice. 4 sklenice – 4 rody a
diplomat
musel
naplnit
sklenici svého rodu rýží. V
tom mu ale mohli zabránit
zloději z jiného rodu nebo
zloději
nepatřící
nikam.
Zloděj mohl okrádat o rýži
kohokoli, i dalšího zloděje.
Ochránce měl za úkol chránit
všechny svého rodu a to tak,
že mohl kohokoli zastavit na 5
sekund. I přesto, že se všichni
snažili, nikdo nedobyl palác,
ale všichni splnili podmínky k
tomu, aby ho dobýt mohli.
Magda
TÁBORÁK
Jako každý rok se tábor
ukončil
závěrečným
táborovým ohněm. A jako
minulý rok se na táborák
mohli podívat i rodiče. Dříví a
ohniště jsme připravovali o
den dříve.
Po večerním nástupu
jsme se odebrali k ohni, který
byl slavnostně zapálen. Poté
jsme se dozvěděli, že nejstarší
z malých přestupují k nám, do
velkých. Ale také někteří naši
rádci, jak nám sdělili naši
vedoucí, odchází do roverů.
Byly předány tři nášivky za
splněnou výzvu Tři orlí pera
(Magdě,
Smajlíkovi,
Markovi). Potom malí dostali
nášivky za odborky. Tím
skončila
oficiální
část
táboráku a začalo se u ohně
zpívat. Zpěv však moc dlouho
nevydržel, protože přišla
bouřka a všechny nás vyhnala
od táboráku. Všichni se
odběhli někam schovat a tam
nakonec i usnuli.
Slávka
20
ANKETA
o
o
úkolů... jinak úkoly jako
nakresli půdorys moc
nezaujmou :(
-: začátek OK, zbytek ?už ne?
Pepa: 8/10 středně lehké
2) Téma + Etapka…
postřehy?
o
o
o
o
1) Manévry
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Marek, Piškot, Kapka, Riko,
Fazol, Piko: fajn / dobrý /
pohoda
_REPL0: Dokud jsme je šli v
pohodě, ale nohy po nich
protestovali další 4 dny
Yr Yume: Moc jsem si je užila
Adéla: krátký ale moc dobrý
Smile: totální pohoda, jen pro
příště míň paštik a kedluben a
víc jinýho jídla
Slávka: dobré, nový styl plnění
úkolů se mi líbil, dobré bylo
taky, že byly manévry
dvoudenní
Martin: manévry byly fajn,
teda alespoň mě se líbily,
protože to byl nový styl, který
se dal vzít "vážně" a "nevážně",
takže můžeš jít buď 40 nebo
80 km. Samozřejmě to, že byly
jenom 2 denní, se mi moc
líbilo a doufám, že to bude i
příští rok.
_REPLC: nebyla jsem na nich,
ale prej byly dobrý
Morče: dobrý, až na to, že byly
moc krátký, dementní úkoly
(jak který), málo jídla, nebyly
jsme v JMB, nelíbilo se mi to s
tím autobusem, dostaly jsme
moc kedluben
Andy: Šlo to, ale brzdila nás
Slávka
o
o
o
o
o
Tomáš: manévry byly dobré,
dobře se mi šlo, ale škoda že
měly jenom dva dny
Opičák: manévry byly rychlé
Ester: super, se Sojkama jsme
šly na pohodu a nebyly jsme
poslední
Majda: V táboře se felilo dobře
Brčko: lepší než minulé, bylo
fajn že jsme si mohli zvolit
jejich délku a množství
21
o
o
o
Yr Yum, Piko: dobrý
Riko:
téma velice
zajímavé, etapka hůře
provedená
_REPL0:
atmosféra dobrá
(lampiony, kimona, hůlky…),
hry už ne tolik
Adéla:
moc jsem to
nepochopila, nemělo to moc
děj, ale jinak to bylo moc
dobrý
Fazole: dobrý, akorát bych víc
rozvedla ten příběh
Smile:
jakože dalo se to,
ale chtělo by to něco víc
akčního
Slávka: příběh byl docela
dobrý, ale hry byly pořád
podobné
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Martin: postřehy jsou asi, že
letos byla etapka horší než
pioslední 2 na kterých jsem byl
_REPLC: nemělo to moc děj,
etapka tíbor byl super, ale
jinak to bylo dobrý
Morče:
málo her, míň her
jen v etapkových skupinkách
Andy:
bylo jí málo, a
byla celkem nudná
Tomáš:
celkem v pohodě,
ale chtělo by to rozvinout děj
Opičák: velmi
nepropracované, etapek bylo
asi 5 programů…
Ester:
téma dobré, ale
nic moc zpracovaný
Majda:
téma fajn, ale
příště by to chtělo nějaký děj
Brčko:
etapka se moc
nerozjela, ale téma Japonsko
bylo ztvárněno dobře,
dozvěděli jsme se opravdu
hodně (Gejši, Samurajové,
čaje...), ale etapka mi nepřišla
nijak zvlášť skvělá
Kapka:
na začátku
zavedení do Japonska bylo
skvělé jako začátek etapky - po
otrávení člověka v jeho paláci.
Pak už dál furt stejné věci něco s nidži což bylo nudné
o
o
o
o
4) Nejhorší zážitek
o
o
o
o
o
o
o
o
o
3) Nejlepší zážitek
o
o
o
o
Riko:
přepad, převoz do
nemocnice
_REPL0
bože cos ráčil v
podání dechovky na přání
Yr Yum: když vzplanul oheň
Piko:
malí zapálili
louku
Brčko:
pod postelí mám
žábu
Kapka:
zabíjení démonů;
hra pro rádce
Piškot:
pomlouvání s
OPEPAM (Opičák, Pepa,
Ester, Piškot, Andy, Martin)
Pepa:
žába ve stanu
Andy
o
o
Marek:
celkově 16. 7.
večer návrat ze samotky, slib,
informace o chycení Říčan
Morče:
celý tábor byl
jene #deep velkej zážitek
Andy:
Takešiho hrad
(asi), drbání s klukama (Pepa,
Opičák, Kryžot)
Tomáš:
když magic při
honičce na přepadu zakop a
už se nechal svázat
Opičák: žába ve stanu,
pomlouvání lidí, kteří stojí za
vámi… buzení Slávky, buzení
od Slávky… pomlouvání
celkově
Ester:
když někdo hodil
do stanu žábu (Andy)
Majda:
samotka,
pořádnej spánek uprostřed
tábora
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Riko:
prořeknutí při
mlčení (za to můžu já, hehehe
– říká Mim – pozn. editora)
_REPL0
když se mi do
puchýře dostaly šutry
Yr Yum: čočka s mrkví
Smile:
noc na
manévrech – nedalo se usnou
zimou
Piko:
vzbuzení na
manévry (V NOCI!!!!!1!!1!)
Marek:
když jsem se
prořekl
Morče:
šlapání na mršiny
#manévry
Andy:
když mi Morče a
Lvíče hodily do stanu žábu
Tomáš:
když na začátku a
na konci tábora bylo obrovsky
nesnesitelné vedro
Opičák: žába ve stanu Andy |
když Pepa spadl do stanu
Majda:
hladovka
Brčko:
pod postelí mám
žábu
Kapka:
zjištění o půlnoci,
že byly doopravdu zapískány
manévry
Piškot:
Takešiho hrad
Pepa:
když mě budila
Slávka
5) Návrhy na téma?
o
o
o
o
o
o
o
o
22
Pán prstenů / Hobit: Yr Yum,
Piko, Martin, _REPLC, Tomáš,
Majda, Brčko
Doctor Who / cestování
časem: Fazol, Smile, _REPLC,
Opičák, Pepa
Hunger games: Smile, Morče,
slávka
Kdo přežije: Andy, Opičák,
Piškot, Pepa
My little pony: Smile, Morče
Avatar: Andy, Ester
Sherlock: Morče + Pepa
Riko:
průmyslová
revoluce
o
o
o
Marek:
Japonsko
Brčko:
Kapka:
cokoli, jen ne
o
detektivka
podle knihy/filmu
o
6) Hitsong?
o
o
o
828 / Bože cos ráčil: Riko,
Adéla
My jsme valaši: Riko, Adéla,
Fazole, Smajl, Slávka, Piko,
Marek, Martin, _REPLC,
Morče, Andy, Tomáš, Opičák,
Ester, Majda, Brčko, _REPL2,
Kapka, Piškot, Pepa (21/22)
Yr Yum:
co je to hitsong?
7) Hláška:
o
o
"Dnes bude předad" - "Jak to
víš?" - "Nevim": Riko, _REPL0,
Marek, Majda
ryboun: Adéla, Fazol, Smajl,
Slávka, Marek, _REPLC,
Morče, Majda, Brčko, Kapka
o
o
o
o
o
"Kdo umí abecedu?": Piko,
Marek, Opičák
_REPL0:
You shell node
páz
Martin: Jů žel not pás
Tomáš:
Yú šhal noť paž
Opičák: Joo žél nod pess
Pepa:
Yhóóu šáááél
nóóét páás
Riko: Mech: "Praha mlčí"
někdo: "a Morava je hluchá"
o
o
o
o
o
o
Opičák dodal skvělý diagram,
více netřeba:
9) Umíš jíst
japonskými hůlkami?
jo: Riko, _REPL0, Yr Yume,
Adéla, Fazol, Smile, Slávka,
Piko, _REPLC, Morče, Andy,
Tomáš, Opičák, Ester, _REPL2,
Kapka, Piškot,
23
ne: Marek, Majda, Brčko, Pepa
10) Co se od loňských
let zlepšilo?
o
8) Drby
o
o
systém nádobí: Riko, Brčko
manévry: Riko, Piko, Marek,
denní režim: Riko, _REPL0,
Brčko
služby: _REPL0, Marek, Kapka
umývárka: Adéla, Fazol, Smajl,
Slávka, _REPLC, Morče, Kapka
Piškot + Pepa: klub přátel
drbů
11) Co bys zlepšil?
o
o
o
Etapku: Riko, Marek, Martin,
Ester,
tábořiště: fazol, piškot
Smile, Morče: my chceme
krásnou horu <3
PODĚKOVÁNÍ
 Účastníkům tábora za vytvoření skvělé atmosféry
 Všem, kteří pomáhali postavit a zbourat tábor; Citronovi za dopravu na
tábor a z tábora
 Panu Machovi, Hance a Lídě, Amálce, Verče a Maru za výbornou stravu
 Otci Jakubovi a Beznožovi za návštěvu a zpestření táborového programu
 Pavlu Krejčímu, obci Valeč a ZD Krhov za a poskytnutí louky, pomoc
s tábořištěm a uskladnění vybavení.
 Panu Kurtinovi, panu Jiřímu z Valče, panu Jiřímu „Hostanovi“ a otci
Petru Holému
 Vaněčkovým za půjčení dodávky a finanční podporu
 A mnohým dalším…
Vydáno v listopadu 2015
Editor: Miki
Korektury: Franta
© 44. skautský oddíl Protěž
http://protez.blanik.info
24
INZERCE
PŘIJEĎTE NA
STAVEBKU 2016!
Oddíl Protěž zve na každoroční stavění tábora
HLEDÁME
NABÍZÍME





Flexibilní pracovní dobu
Možnost seberealizace
Přátelský pracovní kolektiv
Okamžitě viditelné výsledky práce
Jídlo zajištěno v polní kuchyni po
celou pracovní dobu!
 Přidejte se i vy!
 Máte alespoň jednu nohu a alespoň
jednu ruku? Výborně!
 Nemáte? Nevadí, přijeďte taky!
Jsme otevření pro všechny 
Očekávejte bližší informace, včas ve Vašem mailu!
25
26

Podobné dokumenty