Programová brožura koncertu k výročí Jednoty pro zvelebení hudby

Komentáře

Transkript

Programová brožura koncertu k výročí Jednoty pro zvelebení hudby
P
R
O
G
R
A
M
200.
výročí
anniversar y
jahrestag
P R A Ž S K Á
T H E
P R A G U E
D A S
P R A G E R
K O N Z E R V A T O Ř
C O N S E R V A T O I R E
K O N S E R V A T O R I U M
S L A V N O S T N Í
K O N C E R T
ZAKLÁDACÍ PROTOKOL
„JEDNOTY PRO ZVELEBENÍ
Z 3 1. 3. 1810
HUDBY V
ČECHÁCH“
PROTOKOL
No 1.
6. Pan nejvyšší purkrabí (hrabě Wallis) bude o tomto Sjednocení informován a bude pozván ke vstupu. Také oznámení o vyzvání ke vstupu
převzali jako deputace pánové Friedrich hrabě Nostitz a Christian
z prvního zasedání k zachování a pozdvižení hudby v Čechách
Clam Gallas a tímto byl protokol uzavřen.
Praha 31. března 1810
(následují podpisy a pečeť)
Přítomni
hrabě Friedrich Nostitz
hrabě Josef Sweerts Schlik
–
Johann Nostitz
hrabě Ernst Waldstein
–
Firmian
hrabě Schlík
–
Clam Gallas Christian
–
Sternberg
–
Wrtby
–
Johann Pachta
–
Franz Klebelsberg
1. Friedrich hrabě Nostitz oznámil, že společnost se ustavila pod
názvem Sjednocení k podpoře hudebního umění v Čechách
(Vereini-gung zu Beförderung der Tonkunst).
2. Jednohlasně byli přijati Johann hrabě Nostitz jako president, Franz
Wrtby jako pokladník, Franz Klebelsberg jako referent.
3. Jednohlasně bylo přijato, že tito tři pánové, buď sami nebo s přispěním dalších členů společnosti vypracují stanovy, ve kterých bude vše
potřebné určeno.
4. Bylo jednohlasně schváleno placení subskripčních částek k termínu
Sv. Havla 1810 počínaje splatné pololetně předem. Tyto platby
budou zaplaceny na určeném místě na 6 let právě tak, jak to
obsahují sub-skripční seznamy.
5. Opis subskripčního seznamu obsahující 22 osob s částkou 6600
zlatých bude přiložen k tomuto protokolu.
P
Vážení přátelé,
dnešní slavnostní orchestrální koncert v Dvořákově síni Rudolfi-
R
O
G
R
A M
K O
N
C
E
R
T
U
V Í T Ě Z S L AV N O VÁ K
V Tatrách, symfonická báseň pro velký orchestr,
op. 26
na je nejvýznamnější letošní událostí v cyklu oslav 200. výročí
založení Pražské konzervatoře. Pořádáme jej na počest 200.
výročí ustanovení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách,
tedy společnosti, která Pražskou konzervatoř založila, a která
ji po více než sto let spravovala a financovala. Šlo o unikátní
soukromou iniciativu jasnozřivých a odvážných osobností z řad
FRYDERYK CHOPIN
Koncert pro klavír a orchestr č. f moll, op. 21
– Maestoso
– Larghetto
– Allergo vivace
českých šlechticů a později i průmyslníků, bez jejichž přičinění
by nejstarší konzervatoř v rakouském mocnářství nevznikla a –
nutno dodat – nerozvinula se ke svému nejslavnějšímu období,
kdy v jejím čele stál Antonín Dvořák. Je možná dobře připo-
~~~ přestávka ~~~
menout dnes, kdy jsme součástí Evropy, že kulturní rozmach
19. století v Čechách nebyl nesen jen národním vlastenectvím českým, ale také patriotismem zemským, jehož plodem
na počátku 19. století byla mj. právě Pražská konzer vatoř.
A v době, kdy (opět) možná až příliš spoléháme na stát, je
důležité také připomenout, že to byla iniciativa soukromá, bez
níž by toto veliké dílo nevzniklo.
ANTONÍN DVOŘÁK
Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, op. 95
– Adagio. Allegro molto
– Largo
– Scherzo. Molto vivace
– Allergo con fuoco
Rádi bychom dnes při této mimořádné příležitosti na tuto tradici navázali. Proto hledáme možnosti jak obnovit toto společenství moudrých mužů a žen nejen z řad šlechticů rodem
i duchem, ale i z okruhu milovníků hudby a umění vůbec, které
Lukáš Klánský – klavír
by bylo par tnerem Pražské konzervatoře a pomáhalo jí, jejím
SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
dirigují – Miriam Němcová a Marek Šedivý
studentům a tím hudbě v Česku všeobecně v úspěšné cestě
dalšími staletími ...
Pavel Trojan, ředitel Pražské konzervatoře
L u k á š K l á n s k ý b y l v y b r á n j a ko s ó l i s t a d n e š n í h o ko n c e r t u
na základě vítězs tví v konkur zu nejlepších letošních absolventů Pražs ké konzer vato ře.
Ú
LUKÁŠ KLÁNSKÝ
KLAVÍR
Lukáš Klánský patří k nejvýraznějším osobnostem mladé české klavírní generace. Na koncertních a soutěžních pódiích se začal objevovat
už jako žák Růženy Učňové z Hudební školy
hl. města Prahy, kterou navštěvoval od svých
pěti do patnácti let. Nyní studuje na Pražské
konzervatoři klavír ve třídě prof. Evy Boguniové
a dirigování ve tř ídě prof. Hynka Far kače
a Miriam Němcové. Během posledních jedenácti let se zúčastnil
téměř dvaceti národních i mezinárodních klavírních soutěží, na nichž
získal převážně první ceny.
Jeho prvním mezinárodním úspěchem byla soutěž v Belgii, kterou
vyhrál ve třinácti letech, o dva roky později mu v italské Agropoli
přiřkla porota také nejvyšší ocenění. V roce 2004 získal první cenu
a titul absolutního vítěze na soutěži konzer vatoří v Pardubicích.
K jeho dalším výrazným úspěchům patří první cena na mezinárodní soutěži v Norimberku „Karl Drechsel Förderpreis“ v lednu 2007
a začátkem června 2007 vítězství v silné mezinárodní konkurenci
na soutěži „Beethovenův Hradec“ v Hradci u Opavy. V listopadu
2007 se stal opět vítězem na soutěžní přehlídce konzer vatoří
v Pardubicích.
Od devíti let se věnuje komorní hře, v níž získal také mnohá ocenění,
koncertuje sólově i jako komorní hráč v klavírním Triu Helios Praga,
a to v tuzemsku i v zahraničí (Francie, Belgie, Německo, Rakousko,
Polsko, Irsko, Velká Británie).
Od svých osmi let do současné doby odehrál přes 500 koncertů.
V patnácti letech se představil na pódiu pražského Rudolfina
s Mozartovým klavírním koncertem F dur. V dubnu 2008 vystoupil
v Praze na festivalu Svátky hudby Václava Hudečka – v jeho podání
zazněl třetí koncert c moll pro klavír a orchestr Ludwiga van Beethovena, přesně o rok později provedl ve stejných prostorách klavírní
koncert d moll F. Mendelssohna. V roce 2009 nahrál své debutové
profilové CD s díly J. S. Bacha, L. van Beethovena a F. Chopina.
V roce 2010 se představí jako sólista s klavír ními koncer t y
W. A. Mozarta a F. Chopina.
Díky své mimořádné hudební pohotovosti a absolutnímu sluchu je
velmi vyhledávaným komorním partnerem mezi svými vrstevníky, ale
i mezi renomovanými umělci – spolupracuje např. s barytonistou
Romanem Janálem a s houslovým virtuosem Václavem Hudečkem.
Jeho hudební cítění formovali na kurzech a hodinách osobnosti jako
M. Kasík, G. Ohlsson a M. Košler.
Č
I
N
MAREK ŠEDIVÝ
K
U
J
Í
C
Í
DIRIGENT
Marek Šedivý studuje dirigování na Pražské
konzervatoři u Hynka Farkače a Miriam Němcové, klavír u Martina Ballýho na Hudební škole hl.
m. Prahy.
V září 2009 se účastnil prestižní mezinárodní
dirigentské soutěže ve francouzském Besanconu, kde prošel výběrem z celého světa do první
desítky dirigentů. Měl tedy jedinečnou možnost pracovat s tak renomovanými orchestry jako BBC symphony
orchestra a Orchestre de Besancon Franche-Comté. V srpnu téhož
roku debutoval s Chopin Festival Orchestra na Chopinově festivalu
v Mariánských Lázních, kde řídil provedení Requiem W. A. Mozarta.
Jako klavírista absolvoval řadu sólových recitálů, komorních koncertů
a několikrát vystoupil jako sólista s orchestrem (např. Pražský
komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie, Collegium Českých
filharmoniků, nebo komorní orchestr Comenius). Spolupracoval
s dirigenty Jaroslavem Krčkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Hálou
a Jiřím Kubíkem.
Velkou pozornost věnuje také komorní hudbě. Spolu s Josefem
a Petrem Špačkovými (housle, violoncello) nahrál výběr z díla Ludwiga
van Beethovena pro japonskou rozhlasovou a televizní společnost
NHK. S touto společností také uskutečnili turné po Japonsku. Často
vystupuje s houslistou Jakubem Fišerem a violoncellistou Martinem
Havelíkem. V roce 2006 získal 1. cenu v soutěži Concertino Praga
a absolutní vítězství v národním kole spolu s houslistou Miroslavem
Ambrošem. Koncertoval v Itálii, Velké Británii, Norsku, Lucembursku, Holandsku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Slovensku,
Maďarsku a Japonsku. Zúčastnil se klavírních kurzů Ivana Klánského
(HAMU, Praha), Jiřího Hlinky (Barrat-Due institute of Music, Oslo),
Matti Raekallia (Juilliard School of Music, New York) a Jana Marrise
Huizinga (Holland Music Session, Bergen). Natočil sólové CD se
skladbami Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena
a Fryderyka Chopina.
Ú
M I R I A M N Ě M C OVÁ
DIRIGENTKA
Dirigentka Miriam Němcová začala svou
uměleckou dráhu v šestnácti letech u neprofesionálních souborů (pěvecký sbor „ROSA“
a „VUS UK“, komorní orchestr „Quattro corde“).
Po absolutoriu Pražské konzervatoře a během
studia na AMU v Praze – obor kompozice a dirigování spolupracovala již s profesionálními
ansámbly: Sukův komorní orchestr, Karlovarský symfonický orchestr, Filharmonie Hradec Králové, Pěvecký
sbor Čs.rozhlasu, Pražský filharmonický sbor. V letech 1987 – 1988
byla stipendistkou České filharmonie u Pražských madrigalistů
a několikrát obdržela stipendium ve Stuttgartu na Bach-Akademie
u prof. H. Rillinga. Po návratu z půlroční stáže v Paříži (1989) působila v Komorní opeře Praha a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kam se
po ročním angažmá u Karlovarského symfonického orchestru v roce
1991 vrátila jako šéf oper y. Na základě úspěšného nastudování
Verdiho Otella v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě jí byla v roce
1993 nabídnuta dirigentská i sbormistrovská smlouva ve Státní
opeře Praha.Od září 1995 je M. Němcová profesorkou dirigování
na Pražské konzervatoři, kde současně řídí symfonický orchestr.
Mezinárodní dirigentské kur zy vedla např. v Hradci Králové
(s prof. F. Vajnarem) a v Jihokorejském Soulu. Kromě toho se
neustále věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí jako hostující
dirigent či jako umělecký šéf orchestru Praga Sinfonietta a pěveckého sboru Vox Pragae. Od roku 2001 je stálým dirigentem
Filharmonie Hradec Králové. V následujících letech byla též častým
hostem u Pražského filharmonického sboru, se kterým nastudovala
např. Mendelssohnova Eliáše (s Českou filharmonií a dirigentem
H. Rillingem) nebo Berliozovo Requiem (se symfonickým orchestrem FOK a dirigentem Sergem Baudem). Z jejího zahraničního
působení jmenujme např. koncer t y v Jižní Koreji (Seoul Ar t
Centrum – Mozartovo Requiem a Haydnovo Stvoření), Španělsku
(Madrid, Barcelona – Haydnovo Stvoření) a Německu (Strassbourg
a Mnichov). V květnu 2005 nastudovala v jihokorejském Daegu
Rossiniho Lazebníka sevillského, v čer venci téhož roku uvedla
v Mexico City s New World Orchestra koncert z děl žen skladatelek
(např. Fanny Mendelssohn, Louise Farrenc) a v březnu roku 2006
provedla s velkým ohlasem ve Velké Británii se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře, spojenými anglickými sbory a významnými
britskými sólisty Elgarovo oratorium Sen Gerontiův.
Č
I
N
K
U
J
Í
C
Í
Do spektra dirigentských aktivit M. Němcové patří též práce
v nahrávacích studiích při natáčení fi lmové hudby pro mezinárodní
produkce.
Ú
SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
Historie orchestru Pražské konzervatoře sahá k samotným počátkům
výuky v r. 1811. Ostatně, již v dubnu 1808 se v provolání zakladatelů
školy zdůrazňuje výchova orchestrálních hráčů jako hlavní úkol nově
založené instituce. Historické materiály bohužel o přesných datech
prvních zkoušek mlčí, je však pravděpodobné, že orchestrální cvičení žáků pod vedením prvního ředitele B. D. Webera probíhala již
ve druhém školním roce. Jisté je, že orchestr se poprvé představil veřejnosti na koncertech na jaře roku 1815 (v c. k. redutním sále
na Masném trhu). Po dalších několik desítek let hrál velmi významnou úlohu v pražském koncertním životě. V březnu 1827 provedl
poprvé v Čechách Beethovenovu 9. symfonii. Doprovázel řadu proslulých koncertních umělců (F. Liszta, F. Lauba, Kl. Schumannovou,
O. Bulla, H. von Bülowa aj.). Na jeho koncertech ve 2. polovině
19. století zaznívala díla nových hudebních směrů ve skladbách
F. Liszta, H. Berlioze, R. Wagnera, G. Meyerbeera a dalších. Na jaře
1896 premiéroval tento orchestr symfonické básně A. Dvořáka
Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat. Do počátku 20. stol. pracoval
pod vedením ředitelů konzervatoře, dále pak s řadou významných
skladatelů a dirigentů.
V současné době je složen ze studentů 4., 5. a 6. ročníku. V jeho
čele stojí od roku 1995 prof. Miriam Němcová. Orchestr pravidelně
zkouší a koncertuje. V Praze má zpravidla čtyři veřejná vystoupení
ročně. Kromě toho uskutečnil v poslední dekádě řadu zahraničních
zájezdů. Vystoupil v např. ve Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku
a Anglii. V roce 2006 s tímto orchestrem jako host spolupracoval dirigent Leoš Svárovský, v květnu 2007 nastudoval a provedl
ve Dvořákově síni Rudolfi na program složený z francouzské hudby
dirigent Serge Baudo. K cenným úspěchům orchestru a jeho dirigentky patří též trojnásobné absolutní vítězství v soutěži Českého
rozhlasu Concer to Bohemia. Koncer ty symfonického orchestru
tvoří významnou součást mimořádných projektů, které se realizují
v rámci dvousetletého jubilea konzervatoře, jenž vyvrcholí zahajovacím koncertem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro
v květnu 2011.
Č
I
1. housle
Markéta Janoušková
– koncertní mistr
Alexander Hledík
Tomáš Kolařík
Tomáš Krejbich
Jakub Macháček
Martin Matoušek
Matouš Michal
Katarina Mikšíková
Ondřej Novák
Gabriela Pokludová
Adam Příhoda
Tomáš Skalický
Barbora Slobodníková
Anna Sommerová
Anna Šimková
Táňa Vejvodová
Hana Vyšínská
2. housle
Lenka Bosnovičová
Markéta Dobešová
Ljubov Drobysheva
Veronika Fuhrmanová
Eva Kačírková
Lucie Kaňková
Marta Kautznerová
Anna Kostková
Sabina Kubátová
Lenka Kůsová
Jakub Marek
Ivana Morysová
Michal Petrík
Klára Šilhavá
Šárka Valníčková
Jan Veselý
Violy
Vanda Kněžíčková
– koncertní mistr
Ivo Görlich
Tomáš Hanousek
N
K
U
J
Í
Christos Ioannou
Josef Kölbl
Zuzana Kořenová
Veronika Malá
Veronika Palečková
Markéta Sádecká
Tefkros Xydas
Violoncella
Eduard Šístek
– koncertní mistr
Karin Černá
Kristýna Kalinová
Jana Kolářová
Terezie Kovalová
Barbora Kubíčková
Jana Marešová
Matouš Mikolášek
Daniel Petrásek
Markéta Rejmontová
Michaela Stehlíková
Michaela Stejskalová
Jana Vosmanská
Blanka Vrbová
Petra Žemličková
Kontrabasy
Zuzana Blahová
Ing. Martin Brádle
Anna Kellerová
Jan Vokoun
Vladislav Vorel
Harfy
Denisa Chromá
Věra Kadeřábková
Flétny
Monika Abrahamová
Jakub Klögner
Kristýna Landová
Anežka Otrubová
Markéta Tylšarová
C
Í
S L O V O
Hoboje
Jakub Hucek
Jana Kopicová
Nikol Morstynová
Vojtěch Podroužek
Vojtěch Pospíšil
Klarinety
Kateřina Čermáková
Veronika Hofmanová
Jana Hricová
Eliška Hurábová
Tomáš Kůgel
Fagoty
Denisa Beňovská
Tereza Krátká
Michaela Nováková
Trubky
Martin Dostál
Josef Jůzl
Martin Matoušek
Tomáš Táborský
Yasuko Tanaka
Lesní rohy
Petr Dražil
Alena Dvořáková
Štěpán Jasenovec
Kateřina Javůrková
Michaela Macourková
Josef Novotný
Adéla Triebeneklová
Petra Tyrnerová
Trombóny
Michal Bergman
Pavel Chaloupka
Jakub Mašek
Tuba
Miroslav Patcelt
Bicí nástroje
Filip Ambrož
Markéta Hořejší
Tomáš Knotek
Jiří Korynta
Martin Kuzma
K
P R O G R A M U
200. VÝROČÍ ZALOŽENÍ JEDNOTY PRO ZVELEBENÍ
HUDBY V ČECHÁCH
Dnešním koncertem si Pražská konzervatoř připomíná 200. výročí
založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách původně
německého, posléze německo-českého spolku (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen), který založil, spravoval a prvých
sto let existence Pražské konzervatoře školu fi nančně podporoval.
Spolek založila skupina hudbymilovných šlechticů v Praze
na své schůzi před dvěma sty lety, tj. 31. března 1810. Jméno
bylo přijato přítomnými šlechtici na základě návrhu hraběte Bedřicha
Nostitze. Zasedání se uskutečnilo po předchozí výzvě osmi šlechticů ke zlepšení poměrů hudebního vzdělávání v Čechách, k níž se
postupně přihlásilo 22 členů. Pod touto výzvou (1808) nalezneme
podpisy hrabat: Bedřicha a Jana z Nostitzů, hraběte Františka
Josefa z Wrtby, Františka ze Šternberka, Kristiana Clam-Gallase,
Karla pána na Firmianě, hraběte Jana z Pachty, a Františka z Klebelsberku. Výzva, která měla za cíl podpořit výuku talentů tak, aby se
mohl z mladých hudebníků záhy ustavit školený orchestr pro veřejné
produkce, se naplnil už po čtyřech letech od zahájení školní výuky
(v dubnu 1811). Prvý veřejný koncert konzervatorního orchestru proběhl 15. února 1815. Mezi šlechtici, kteří subskribovali příspěvek
pro Jednotu ve prospěch školy v pr vých letech její existence,
nalézáme další jména: hrabě Josef Sweer ts, Arnošt Waldstein,
hrabě Schlick. Pr vým prezidentem Jednoty pro zvelebení hudby
v Čechách se stal Jan Nostitz. Kromě přispívajících členů byly
od roku 1841 Jednotou jmenováni činní členové především z řad
hudebníků (hlavně ředitelé konzervatoře, posléze ředitel varhanické
školy František Skuherský ad.) a jmenováni i čestní členové zvučných jmen nejen ve své době (např. Hector Berlioz, Max Bruch,
Hans von Bülow, Wilhelm Gade, Alexander Dreyschock, Josef
Joachim, Jan Křtitel Václav Kalivoda, Ferdinand Laub, Franz Liszt,
Anton Rubinstein, Klara Schumannová, Ludwig Spohr, Richard
Wagner ad.). Mezi přispěvateli nalézáme i jméno císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (otce císaře Františka Josefa), a průběhem
let členy z dalších šlechtických rodů Buquoi, Černínů, Kinských,
Kolowratů, Morzinů, Rohanů, Schwarzenberků, Schönbornů aj.
Mezi důležité osobnosti v dějinách spolku patřil pražský hudebně
vzdělaný advokát JUDr. Josef Tragy, dlouholetý tajemník Jednoty,
jehož snahou došlo ke sjednocení varhanické školy a pražské konzervatoře (1889/90), a jehož zásluhou byl pro školu získán r. 1891,
tehdy již proslulý, Antonín Dvořák.
S L O V O
Činnost Jednot y tr vala 118 let. K ukončení její činnosti došlo
v souvislosti s rozpadem rakousko-uherské monarchie po vzniku
Československé republiky. Spolek se sám rozpustil poslední den
roku 1918. Pro následujících 62 let se konzervatoř stala institucí
podporovanou československým státem.
SLOVO K PROGRAMU
Nastudováním symfonické básně Vítězslava Nováka „V Tatrách“
pokračuje Symfonický orchestr Pražské konzervatoře v systematickém uvádění děl svých slavných ředitelů a rektorů. Vítězslav NOVÁK
(1870 – 1949) měl vztah k Pražské konzervatoři už od svého mládí
a sám na ní působil až do svých 69 let. Přišel sem jako posluchač
skladby – studoval u K. Knittla, K. Steckera a především Antonína
Dvořáka (absolvoval u něho r. 1892), později na ní působil jako její
významný pedagog (profesorem na PK 1909 – 1939) a po vzniku
Československa a zestátnění konzervatoře se stal jejím prvým rektorem (v souvislosti s vytvořením mistrovské školy). Do jejího čela byl
zvolen dokonce třikrát, v letech: 1920/21, 1921/22, a 1927/28,
ale stal se již předsedou poradního sboru komise pro zestátnění
konzervatoře, jež se ujala vedení ústavu roku 1919/20.
Vztah ke Slovensku měl Vítězslav Novák velmi vřelý, slovenské
melodie jej inspirovaly ke vzniku řady skladeb, především písní
(Slovenské spevy – 6 sešitů, 25 slovenských lidových písní, později Dvanáct slovenských písní lidových pro mužský sbor, Piešťanské piesne), o svých studiích slovenských melodií psal i teoretické
články; dokonce se pouštěl na výstupy ve slovenských Tatrách i jako
horolezec. Jeden mu mohl být osudný, při výstupu na Špičatou věž
se zřítil z výškydvaceti metrů (24. 8. 1905). Po převozu do nemocnice ve Smokovci se léčil z otřesu mozku a dalších zranění. Jak
známo, později vyučoval Vít. Novák na konzervatoři mezi mnohými
také mladé slovenské skladatele, kteří patří k nejvýraznějším jménům
slovenské hudby: Alexander Moyzes, Eugen Suchoň, Ján Cikker,
Dezider Kardoš.
Symfonickou báseň „V Tatrách“ pro velký orchestr op. 26 začal
Novák komponovat od ledna do května 1902 ale roku 1907 ji přepracoval. Původně ji zamýšlel jako diptych: I. Hory, II. Lidé v horách.
Posléze obě části myšlenkově propojil a vytvořil skladbu jednovětou, tematicky příbuznou s klavírní Sonatou eroicou komponovanou
nedlouho předtím. Program symfonické básně V Tatrách opatřil autor
vlastním výkladem: „Stísněná nálada před hrozící bouří. Bělošedé
mlhy plazí se po rozervaných srázných štítech horských. Slunci
K
P R O G R A M U
podaří se ještě mračny proniknouti a na chvíli vyjasniti tento vznešeně smutný kamenný kraj. Ale jsou tu nové mraky, stále hustší
a hrozivější a klikaté, oslňující blesky s nimi. Rozpoutá se bouře.
Vztek její se tříští o žulové, nepoddajné stěny Tater… Po tuhém
zápase vrací se zase klid. Zapadající slunce zlatí vrcholy horských velikánů a zdaleka odkudsi zaznívá večerní klekání. Noc
v závoji, protkaném perlami, sklání se nad Tatrami...“
Symfonická báseň „V Tatrách“ byla poprvé provedena 25. 11. 1902
v Praze na koncertu České jednoty pro orchestrální hudbu pod
taktovkou Oskara Nedbala, a po definitivním přepracování pak
7. 12. 1907s týmž orchestrem pod dirigentem Rudolfem Reissigem.
Klavírní koncert f moll, op. 21 Fryderyka CHOPINA (1810 –
1849) je označovaný jako druhý, ve skutečnosti však dílo vzniklo
v zimě 1829, tj. ještě před neméně slavným klavírním koncertem
e moll, kterému však bylo přiřazeno nižší opusové číslo (koncer t e moll dokončen v září 1830, označen op. 11). Jak patrno
z u v e d e n ý c h d a t , o b a ko n c e r t y j s o u d í l y C h o p i n o v a m l á d í
( b y l o m u 19 a 2 0 l e t ) . V y s t u p o v a l v n i c h s á m j a ko i n t e r pret. Koncer t f moll hrál na svém pr vním veřejném vystoupení
ve Varšavě před stoosmdesáti let y (v březnu 1830) a posléze
v Paříži (1832). Slyšel jej tehdy i F. Liszt a F. Mendelssohn Bartholdy. Lze říci, že mu právě tento koncert otevíral cestu k úspěchu
výjimečného klavírního vir tuóza i skladatele. Ze zmínky v jedn o m z C h o p i n o v ý c h d o p i s ů p ř í te l i T. Woj c i e c h o w s k é m u s e
dozvídáme, že jej k němu inspirovalo milostné vzplanutí
k mladé zpěvačce Konstancii Gladkowské. Ve vydání v tisku r. 1836
však dílo dedikoval hraběnce Delfíně Potocké.
Poslední symfonie Antonína DVOŘÁKA (1841 – 1904), v pořadí devátá, e moll op. 95 označena samotným autorem „Z nového světa“,
vznikla za skladatelova amerického působení v roli pedagoga
kompozice a ředitele Národní konzer vatoře hudby v New Yorku.
Skládat ji začal v lednu 1893, dokončil tamtéž 24. května téhož roku.
Slavnou premiéru měla následně v Carnegie Hall 16. prosince 1893
s orchestrem New York Philharmonic Society za řízení renomovaného dirigenta Antona Seidla. Lze přijmout myšlenku amerického
muzikologa Michaela Beckermana, prezentovanou v posledních
létech, že byla vlastně pr vní skladatelovou programní symfonií,
neboť k ní využil své náčrtky jež jej napadaly při četbě eposu Píseň
o Hiawathovi amerického básníka Henry Wadsworthe Longfellowa
(1807 – 1882) o indiánském ná-čelníkovi Hiawathovi, podle níž
Dvořák zvažoval napsat operu. S názorem M. Beckermana lze
E
E
E
E
É
É
É
É
K
K
K
K
O
O
O
O
N
N
N
N
Z
Z
Z
Z
E
E
E
E
R
R
R
R
V
V
V
V
A
A
A
A
T
T
T
T
O
O
O
O
Ř
Ř
Ř
Ř
Copyright © Pražská konzervatoř 2010
Grafika, zlom: VIG Design s. r. o
0
0
0
0
2
2
2
2
0
0
0
0
Autoři textů:
PhDr. Markéta Hallová
MgA. Aleš Kaňka
L
L
L
L
E
E
E
E
T
T
T
T
P
P
P
P
R
R
R
R
A
A
A
A
Ž
Ž
Ž
Ž
S
S
S
S
K
K
K
K
celkem souhlasit, pokud známe originální předlohu v angličtině,
jejíž pasáže lze do hudby symfonie recitovat a hudba s hudebním
obsahem, atmosférou i rytmem často báseň kopíruje. Předpovídá
tak skladatelovu pozdější práci s Erbenovou Kyticí v případě symfonických básní Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek.
Ačkoliv sám skladatel ovlivnění indiánskou a černošskou melodikou
v symfonii zlehčoval, víme, že studoval ještě před odjezdem nejnovější články o indiánské melodice a pak se v Americe zajímal o zpěv
amerických černochů. Nejznámější je druhá věta: Largo, které se
dočkalo četných úprav mimo jiné i s podloženým textem. Se slovy
Dvořákova amerického žáka Williama Armse Fischera žije jako píseň
„Goin’ Home“. Ta se stala dokonce hymnou amerického státu Iowa,
(v němž trávil A. Dvořáka se svou početnou rodinou americké prázdniny v létě 1893). V této podobě připomíná černošský spirituál. Tato
Dvořákova symfonie jako symbol poznávání nových světů zazněla
dokonce při prvém letu na Měsíc 21. července 1969, kdy si ji krátce
před výstupem z kosmické lodi Apollo 11 „Lunar“ pustili do sluchátek
američtí astronauté Erwin Eugene Aldrin a Neil Aldren Armstrong
za napjatého sledování celého světa u televizních obrazovek.
Pražská konzervatoř
uvádí v rámci cyklu oslav
200. výročí svého založení
S L AV N O ST N Í KO N C E R T
SY M FO N I C K É H O O R C H E ST R U
P R A Ž S K É KO N Z E RVATO Ř E
ke 200. výročí založení
Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách
DVO Ř Á KOVA S Í Ň R U D O L F I N A
Nám. J . Pala cha , Pra ha 1
23. března 201 0
v 1 9: 30 hodin

Podobné dokumenty