radce_zpracovani_pudy.

ZPRACOVÁNÍ PŮDY
Zpracování půdy patří mezi rozhodující agrotechnická opatření, jímž klademe
základy pro příští úrody. Pod pojmem "zpracování půdy" se rozumí soustava
mechanických zákroků do půdy, které umožňují kulturním rostlinám dobře
zakořeňovat, růst a vyvíjet se.
Od nepaměti se rolník - farmář stará o vhodný způsob zpracování půdy, o
dokonalejší přípravu seťového (sadbového) lůžka a o účelnou kultivaci půdy během
vegetace.
Zpracováním půdy se ruší staré porosty a zakládají porosty nové. Ošetřují se
širokořádkové porosty během vegetace a zvyšuje se tzv. antifytopatogenní potenciál
půdy, jehož význam roste zejména v posledních letech při snižování intenzity
chemizace v zemědělství.
Úkolem zpracování půdy je :
1. ve vztahu k půdě :
-
nakypřit ulehlou půdu (utužit příliš kyprou půdu)
-
zapravit posklizňové zbytky, organická hnojiva, vápenaté hmoty do půdy
-
optimalizovat vodní a vzdušní režim (tepelný režim)
-
pozitivně ovlivňovat mineralizaci a humufikaci
2. ve vztahu k rostlině :
-
připravit lůžko pro osivo (sadbu)
-
tlumit plevele a původce chorob a škůdců
-
zapravit průmyslová hnojiva
-
vynášet splavené živiny
-
umožnit rozvoj kořenového systému.
Pod pojmem zpracování půdy si nepředstavujeme jen jednotlivé zákroky, ale celý
systém navazující na další články rostlinné výroby. V současné době v moderním
zemědělství představuje zpracování půdy jeden z rozhodujících pilířů rostlinné
výroby. Sortiment zemědělských strojů a nářadí je značně bohatý a výběr a volba
tohoto sortimentu určuje systém hospodaření na půdě.
Zpracování půdy rozdělujeme na :
-
tzv. konvenční (klasické) způsoby
-
moderní (progresivní) způsoby, včetně půdoochranných systémů.
Konvenční způsoby zpracování půdy z funkčního hlediska prováděných
operací dělíme na :
-
základní zpracování půdy
-
přípravu půdy před setím a sázením
-
kultivaci půdy během vegetace
Do základního zpracování půdy náleží :
-
podmítka
-
orba a všechny její druhy
-
hloubkové kypření (dlátování), dříve podrývání
Příprava půdy před setím a sázením zahrnuje :
-
smykování
-
vláčení
-
válení
-
hlubší kypření (použití kultivátorů, použití kombinátorů).
Kultivace půdy během vegetace se provádí běžně u širokořádkových kultur
jako jsou okopaniny :
cukrovka, kukuřice - plečkování
brambory - vláčení síťovými branami, hrůbkování zeleniny sázené do
čtvercového sponu - např. košťáloviny (květák, zelí atd.) - plečkování ve dvou
kolmých směrech na sebe, ale i u ozimých obilnin - vláčení prutovými
branami s vysokým odplevelujícím účinkem, nebo u špatně přezimujících obilnin,
zejména u ozimé pšenice mrazem povytažených rostlin - válení a naopak u
přehoustlých porostů prořeďování - vláčení.
Podmítka
Podmítka je mělké zpracování půdy po obilninách a dalších zrninách, ale i po řepce a
příp. po pícninách sklizených v létě. Po všech uvedených plodinách je půda ve
slehlém stavu s různým množstvím strništních zbytků. Podmítka má mnohostranný
účel :
Šetří půdní vláhu. Při mělkém zpracování povrchu půdy se přeruší kapilární vzestup
vody a sníží se výpar z půdy (evaporace). Bylo objektivně zjištěno, že na 1 m2 při
průměrných srpnových teplotách se denně na nepodmítnutém strništi odpaří 2-3 mm
srážek. Při zpoždění podmítky na př. o 10 dnů představují ztráty v průměru 25 mm
srážek, které často nejsou ani v srpnu zaznamenávány. Jde o takové množství vody,
které je na př. rozhodující pro zdárný vývoj a růst strniskových meziplodin (hořčice,
řepka, svazenka atd.) i v suších oblastech.
Ničí plevele, což spočívá v mělkém zapravení semen a plodů plevelů ležících na
povrchu půdy. Zapravením do půdy se vyprovokuje jejich klíčení a vzcházení s tím,
že následující orbou budou zničeny. Množství vyklíčených a zničených plevelů je
závislé na jejich dormanci (periodě klidu). Prokypřením povrchu půdy a vynesením ze
spodních vrstev umožňujeme též vyklíčení semen a plodů plevelů z půdní zásoby, u
kterých již dormance proběhla. Nízkým plevelům, které nebyly zasaženy při sklizni
obilnin, zejména při vyšším strništi, nedáváme šanci dozrát popř. vysemenit a jsou
též podmítkou zničeny. Podmítkou však zeslabujeme i vytrvalé plevele zasažením
jejich asimilační plochy listů i jejich podzemních orgánů (např.pýr plazivý).
Usnadňuje provedení následné orby (lepší kvalita orby, lepší rozdrobení
skývy).
Umožňuje větší vsakování vody, snižuje povrchový odtok.
Podporuje rozvoj aerobní mikroflóry.
Zesiluje antifytopatogenní potenciál půdy (postihuje škůdce - larvy třásněnek,
hrbáče oseního, bodrušky obilní, drátovce) a zapravuje kontaminované zbytky
strniště chorobami pat stébel a tlumí jejich výskyt u následné obilniny (výzkumy bylo
potvrzeno, že každé % výskytu stéblolamu představuje snížení výnosů v průměru o
15 kg zrna na ha).
O účinnosti podmítky rozhoduje především včasnost. Staré pranostiky říkaly : "Za
kosou pluh", což v současné době nelze praktikovat, neboť se změnily technologie
pěstování obilnin. Tato pranostika byla poplatná době, kdy se obilniny sklízely
samovazači a stavěly panáky. Při přímé kombajnové sklizni platí zásada - po úklidu
slámy následuje ihned podmítka anebo po rozřezání a rozfoukání slámy ihned
podmítka. Stále však platí, čím dříve, tím lépe.
Jako účelnou označujeme podmítku do hloubky 8 cm, střední 8-12 cm a hlubokou
nad 12 cm max. však do 15 cm. Na těžších půdách podmítáme hlouběji, na lehkých
mělčeji. Mimo druhu půdy rozhoduje o hloubce podmítky obsah vody v půdě. Ve
vlhčích podmínkách lze regulovat hloubku podle požadavku na tlumení plevelů a
jejich zásob v půdě. V suchých oblastech při podmítce tolerujeme hloubku, neboť
hlavním kriteriem je včasnost. Po podmítce je vhodné pole uvláčet, v případě sucha
uválet.
Mechanizační prostředky používané k podmítce
Radličné podmítače (7 a 14 radličné)
přednosti
- dobré zaklopení strniště, lépe kopíruje terén, lépe udržuje
hloubku podmítky, lze použít na kamenitých a svažitých půdách
nedostatky
- menší pojezdová rychlost 7 km.h-1
Talířové podmítače
přednosti
- větší pojezdová rychlost 9 km.h-1, úspora nafty nedostatky horší zaklopení strniště, za sucha se špatně zahlubují, na
svažitých a zejména kamenitých půdách nevhodné
Kombinované kypřiče
PRIVAT FARMER, PRIVAT
KOMPAKT, nebo SMARAGD a řada
dalších
přednosti
nedostatky
- větší pojezdová rychlost
až 12 km.h-1, větší plošný
výkon, nižší spotřeba
nafty, skýva lépe
rozdrobena
- pozor na kamenitých
půdách (značný oděr
šípových radlic.
Kombinátor PRIVAT KOMPAKT
Kombinovaný kypřič SMARAGD
Orba
Orba je základním agrotechnickým opatřením v klasickém zpracování půdy, které má
rozhodující vliv na celkový stav půdy. Správně provedená orba půdu kypří, obrací,
drobí a mísí se všemi pozitivními aspekty na půdní úrodnost a mimo to má
významný odplevelující účinek.
V současné době, i přes velmi dokonalé stroje na zpracování půdy s aktivním
pohonem, žádný z nich neplní uvedené čtyři funkce plužního tělesa při jednom
vstupu. Buď kypří a drobí, ale neobrací, nebo opačně atd.
Orbu rozdělujeme z hlediska: doby
hloubky
způsobu provedení
účelu
Z hlediska doby rozlišujeme orbu na :
-
letní (strniskovou)
-
seťovou k ozimům
-
podzimní: k jarním obilninám
-
k okopaninám
-
zimní
-
jarní
Letní orba
Letní orba je prováděna během léta za účelem přípravy půdy pro setí letních
(strniskových) meziplodin. Zpravidla se orá mělce příp. na střední hloubku. Zásadně
však povrch ornice ihned ošetřujeme, aby se snížily ztráty vody výparem.
Nejvhodnější je použití adaptéru s prutovými válečky za pluhem, který nejenže
dokonale drobí skývu, ale z velké části připraví seťové lůžko. V některých případech
se využívá letní orby i k přípravě půdy pro ozimou řepku, příp. i pro ozimý ječmen.
Rotační kypčič
CYKLOTILLER s vertikální
osou rotace (vířivý kypřič)
Seťová orba k ozimům
U seťové orby je rozhodující, aby byla provedena v dostatečném předstihu před
setím ozimů. Základním předpokladem pro dobré klíčení, vzcházení i zakořeňování
je přirozená slehlost půdy, která je podmíněna dostatečným odstupem mezi orbou a
setím, pokud nemáme k dispozici stroje s aktivním pohonem pracovních orgánů typu
ROTOTILLER, CYKLOTILLER od fy RAU, MARS, URAN od fy OSTROJ, nebo
systém AMAZONE, DUTZI, RABEWERK a další. Vhodný odstup je 3 až 4 týdny
podle druhu půdy. V posledních letech se zkracuje nejen meziporostní období, ale i
období pro přirozené slehnutí ornice. Proto je žádoucí současně se seťovou orbou
používat na lehkých a středních půdách drobící zařízení (adaptér ADH-092 nebo
ADH-7084 fy ROSS, dříve Agrozet Roudnice nad Labem), na těžších půdách při
větší hrudovitosti drtiče hrud, čímž
zkracujeme přirozené slehnutí půdy
většinou na 2 týdny, šetříme půdní
vláhu a připravujeme lůžko pro osivo.
Není-li možno mezi orbou a setím
zajistit minimální odstup, je lépe
využívat zjednodušenou přípravu
zakládání porostů. Platí zásada, že s
opožděnou seťovou orbou se snižuje
její hloubka.
Secí kombinátor
AMAZONE, souprava
vibračních bran,
utužovacího válce a
Podzimní orba
Podzimní orba je základním agrotechnickým zákrokem zpracování půdy pro jarní
obilniny, okopaniny, luskoviny a další plodiny jako je mák, slunečnice, len, různé
zeleniny atd.
Podzimní orba má řadu předností především v tom, že vytvořením hřebenitého
povrchu ornice se usnadňuje zasakování vody z podzimních a zimních srážek do
půdy, čímž se vytváří zásoba zimní vláhy v půdě. Pouze lehké - písčité půdy s
propustnou spodinou tuto schopnost nemají.
U podzimní orby k jarním obilninám je půda ponechána v hrubé brázdě s
výraznější hřebenitostí s cílem zadržet maximální množství zimní vláhy.
K cukrovce se obvykle při klasické agrotechnice provádí dvě orby (mimo podmítky).
První - střední orbou se zaorává chlévský hnůj a průmyslová hnojiva (PaK) většinou
do konce září a druhá - hluboká orba se zpravidla provádí max. do poloviny
listopadu. Zkouší se i nové technologie (viz Francie, Belgie, SRN), které spočívají na
jedné orbě (mimo podmítky), ale zásadně s oboustrannými výkyvnými plechy s
válcovitou odhrnovačkou do hloubky max. 25 cm, které při určité rychlosti orby (7-8
km.h-1) lépe drobí. Zaorávaný hnůj není zaklápěn na dno brázdy, ale na stěnu, čímž
rychleji mineralizuje a maximální využití živin, zejména N je cukrovkou a nikoli
následným sladovnickým ječmenem, kde N by zhoršoval jeho kvalitu. Hrubou brázdu
je účelné na podzim urovnat.
Předpokladem pro tuto technologii
je, aby řepná pole nebyla
zaplevelena vytrvalými pleveli.
Oboustranný výkyvný pluh FARMET
s válcovou odhrnovačkou
U brambor se vyváží hnůj a
aplikují průmyslová hnojiva (PaK) buď na strniště, lépe na podmítku a zaorávají se
střední orbou. Zatímco půdu zoranou k bramborám ponecháváme přes zimu v hrubé
brázdě, půdu zoranou k cukrovce, zejména těžké půdy, které jsou na jaře dlouho
vlhké, velmi citlivé na utužení, urovnáme na
podzim buď smykem, lépe soupravou smyků a bran. Tento postup se osvědčil u
moderních technologií pěstování cukrovky bez ruční práce.
Důležitou předností podzimní orby je vytvoření příznivého fyzikálního stavu
půdy na jaře, obnovení a zvýšení biologické činnosti půdy. Hroudy nebo souvislé
skývy jsou po podzimní orbě vystaveny v hrubé brázdě účinkům vody, ale zejména
mrazu. Při normální zimě jsou do jara obvykle rozrušeny a jarním zpracováním se
půda snadno připraví k setí a sázení. Na těžkých půdách s velkou soudržností po
orbě nebo za sucha je podmínkou rozdrobení hrud dostatečné provlhnutí půdy před
příchodem mrazů. V posledních letech vzrostlo procento zhutnělých půd a podzimní
orbou se vytváří značná hrudovitost a tím i nebezpečí, že hroudy nebudou v případě
nedostatku zimních srážek (zejména v nížinách) dostatečně rozrušeny, půda se
dostatečně neokysličí, rezidna a škodlivé meziprodukty rozkladu v půdě nemohou být
odbourávány. V tomto případě je účelné použít těžké hrudořezy typu MULTITILLER
nebo těžké kombinátory PB 6-03 nebo PB 6-04 a hroudy před příchodem mrazů
rozrušit.
Podzimní orba má značný plevelohubný účinek, zejména na časně jarní plevele
(oves hluchý, hořčice polní, ředkev ohnice, konopice polní atd.). Semena těchto
plevelů jsou podzimní orbou vynesena k povrchu ornice, kde jsou během zimy
vystavena střídavým účinkům nízkých teplot zkracujících jejich dormanci. Tato
semena klíčí časně na jaře a jsou předseťovou přípravou snadno zničena.
Podzimní orba se provádí během podzimu až do trvalého zamrznutí půdy. Záleží
především na době sklizně předplodiny a na vlhkosti půdy. Vhodná vlhkost určující
tzv. "zralost půdy" pro orbu závisí i na druhu půdy :
u lehkých půd je při
30-40 % PVK (polní vodní kapacity)
u středních půd
20-30 % PVK
u těžkých půd do
20 % PVK
Oratelnost půdy však závisí i na obsahu humusu. Čím více organické hmoty půda
obsahuje, tím má zpravidla větší rozpětí vlhkosti, při níž je orbu možno provést.
Zimní orba
V tisku se často setkáváme s termínem zimní orba. Prakticky se jedná o opožděnou
podzimní orbu, kterou provádíme jen tehdy, nebylo-li možno z jakýchkoliv důvodů
provést podzimní orbu v agrotechnickém termínu, např. při předčasném zamrznutí a
opět rozmrznutí, při nepříznivém počasí, nebo při pozdní sklizni např. krmné kapusty
a pod. Zimní orba má vždy horší důsledky než orba podzimní, ale z hlediska zadržení
zimní vláhy působí příznivěji než orba jarní.
Jarní orba
Je jen východiskem z nouze, neboť má řadu negativních důsledků, které mají
společného jmenovatele - plýtvání se zimní vláhou. Do slehlé půdy, která má s
výjimkou propustných lehkých půd nepatrné množství makropórů, velmi obtížně
proniká voda ze zimních srážek. Na svazích většina povrchové vody odteče. Na
rovném ulehlém povrchu půdy se hůře zadržuje sníh a při jeho tání jsou většinou
kapilární póry zaplněny ještě krystalkami ledu. Půda proto není schopna přijímat
vodu ani při tání. Jarní orbou se půda nakypřuje v době, když se již značně uplatňuje
výpar z půdy a ta značně vysychá.
Rychlé vysychání půdy má nepříznivý vliv na její strukturu, neboť pro následné
zpracování půdy jsou nutné další pracovní operace - další přejezdy a tím větší
utužování půdy. Proto platí zásada, je-li z různých důvodů nutno provést jarní orbu,
pak současně s ní zpracovat i povrch ornice nejlépe kombinovaným nářadím (na př.
hvězdicové brány+rovnací prutové válce), čímž současně připravujeme i seťové
lůžko.
Jarní orbou se zvyšuje i potencionální zaplevelení porostu jednoletými pleveli, neboť
semena plevelů jsou vynášena k povrchu opožděně, později klíčí a nemohou být
předseťovou přípravou zasažena.
Jarní orba opožďuje termín setí, což se negativně projevuje na výnosech jarních
obilnin, luskovin, máku, slunečnice, lnu, o cukrovce ani nemluvě. Tradovaná
pranostika "Na svatého Řehoře - líný sedlák, který neoře" je též poplatná době a
dnes neplatí. Je třeba ji chápat z hlediska lehčího provedení jarní orby koňskými
nebo volskými potahy.
I přes uvedené nedostatky se v některých případech jarní orba provádí. Tak na př.
nahromaděný vyzrálý hnůj během zimy je možno zaorávat k bramborům, ale
zásadně na lehkých půdách. Brambory po výsadbě vyžadují půdy především teplé a
teprve později vlhké. Rovněž tak se jarní orbou zaorává jetel nachový (inkarnát) k
bramborům jako výborné zelené hnojení. Jarní orba je účinnější při hubení vytrvalých
plevelů (pýr plazivý, pcháč oset, svlačec rolní atd.)
Hloubka orby
Hloubka orby se řídí především požadavkem následné plodiny v osevním postupu.
Rozlišujeme orbu :
mělkou
do 18 cm
střední
18-25 cm
hlubokou
25-30 cm
velmi hlubokou
nad 30 cm
Zvláštním případem je orba rigolovací, která se provádí před zakládáním trvalých
kultur jako jsou chmelnice, vinice a intenzivní ovocné sady. Hloubka rigolovací orby
se pohybuje od 40 do 70 cm podle mocnosti ornice a uspořádání podorničních
vrstev. Závisí též na nárocích pěstované plodiny, na zrnitosti půdy a na jejím
fyzikálním stavu.
Mělká orba je používána na mělkých, často kamenitých půdách, zejména ve vyšších
oblastech. Jde většinou o půdy lehké. Bývá též běžně používána pro letní
meziplodiny a luskovinoobilné směsky.
Střední orba je uplatňována pro plodiny, které svým kořenovým systémem využívají
hlavně orniční vrstvu jako na př. obilniny, luskoviny, olejniny a některé zeleniny.
Hluboká orba zvyšuje infiltrační schopnost půdy pro vodu a zvětšuje akumulační
prostor pro vodu i pro vzduch. Rostliny lépe překonávají období sucha a mají
příznivější podmínky pro rozvoj kořenů. Zvyšuje mikrobiální činnost, urychluje
mineralizaci a zlepšuje záhřevnost půdy, zejména na jaře. Výrazně tlumí rozvoj
vytrvalých plevelů. Provádí se k rostlinám s kůlovým kořenem jako je cukrovka,
mrkev, petržel atd., na humózních půdách i k bobu a kukuřici.
Velmi hluboká orba se provádí ve výjimečných případech na hlubokých humózních
půdách jako prohlubovací orba. Z důvodů vysokých nákladů, spojených se spotřebou
nafty a neefektivních přírůstků výnosů plodin, se od ní upouští.
Orební poměr
S požadavkem na hloubku orby souvisí i její kvalita. Kvalita orby je mj. závislá na
typu plužního tělesa, vlhkosti půdy, rychlosti orby, ostří čepele, ale též na poměru
hloubky orby k šířce záběru plužního tělesa, což se vyjadřuje orebním poměrem:
k = b/a
kde:
k = orební poměr
a = hloubka orby
b = šířka záběru pluž.tělesa
Jako minimální mezní hodnota "k" se uvádí 1,27. Pro jednotlivé šířky záběru
orebních těles platí maximální hloubka orby.
Šířka záběru pluž.tělesa (b)
Maximál. hloubka orby (a)
25 cm
19,7 cm (20 cm)
30 cm
23,6 cm (24 cm)
35 cm
27,6 cm (28 cm)
Pro kvalitní orbu by měl být orební poměr větší než 1,27. Na lehčích půdách 1,-1,5.
Na těžších půdách 1,6-2,0. Nejpříznivější nakypřenost půdy, příznivá hřebenitost a
dobré zaklopení skývy nastává při orebním poměru k =1,43.
Způsob orby
Způsob orby volíme podle terénu, tvaru a velikosti pozemku. Orbu rozdělujeme na :
-
záhonovou :
-
do skladu
-
do rozboru
-
do roviny
-
do kola (do figury)
-
orba nepravidelných ploch
-
orba do svahu
Záhonová orba na větších plochách spočívá na rozdělení honu (pozemku) na
záhony (líchy), na kterých se střídá orba do skladu s orbou do rozoru. Provádí se
klasickými (jednostrannými) pluhy. Na kratších stranách pozemku se vynechají
souvratě, jejichž šířka je dána min. délkou soupravy traktoru a pluhu. Na souvratích
se soupravy otáčejí a jsou zorány nakonec. V důsledku četného přejíždění, souvratě
trpí značným utužením. Orají se též buď do skladu, nebo do rozoru střídavě.
U záhonové orby rozlišujeme orbu do skladu a orbu do rozoru.
Orba do skladu začíná od středu záhonu a pokračuje k jeho okraji. Nejdříve se však
vyorá ve středu záhonu při jízdě tam a zpět rozor. Pro tyto první dvě jízdy se seřídí
víceradličný pluh tak, aby na plnou hloubku oralo pouze poslední plužní těleso a pluh
byl v přední části maximálně zvednut, přičemž se zvýší rychlost jízdy, aby bylo
dokonalejší rozhození zeminy. Při třetí a čtvrté jízdě se ornice přemístí zpět do rozoru
tak, aby vznikl jen nízký sklad. Od třetí jízdy se plech seřídí na požadovanou
hloubku. Jen tak se docílí toho, že sklad je v celé šíři proorán. Rychlost orby se
pohybuje od 5 do 7 km za hod.
Orba do rozoru začíná od kraje záhonu a pokračuje k jeho středu. První dvě jízdy
provádíme jen do poloviny zahloubeným pluhem tak, aby odříznuté skývy byly
klopeny směrem do středu záhonu. Při třetí jízdě zahloubíme pluh na požadovanou
hloubku, ale opačným směrem jízdy překlápíme skývy zpět. Jinak dochází na krajích
záhonu k překrytí nezoraného pásu a pole není plošně rovné. Při poslední jízdě je
třeba, aby část záhonu zůstala stejně široká, nebo jen málo užší, než činí záběr
pluhu.
Platí zásada - střídat na témže pozemku orbu skladu s orbou do rozoru, čímž
docilujeme větší rovinu.
Orba do roviny vyžaduje oboustranné, ať již otočné, nebo výkyvné pluhy. Začíná na
jedné straně pozemku a pokračuje k protilehlé straně a není nutno dělit pozemek na
záhony. Významnou předností orby do roviny je, že se nepřejíždí celé souvratě,
souprava traktoru s pluhem se otáčí takřka na místě. Tím se šetří půda a snižují
nejen ztrátové časy, ale i spotřeba nafty.
Orba do kola ("do figury") nemá ani sklady ani rozory, odpadají nepracovní jízdy.
Postupuje nejrychleji, ale nesplňuje zcela agrotechnické požadavky, zejména v
kvalitě orby, neboť při ní vznikají četné oplazy (nedooraná místa), zejména v rozích
pozemku. Začíná se buď od kraje pozemku (jako při orbě do rozoru) jeho přioráním
jízdou do kola a potom při zpětné jízdě jsou skývy odklápěny k vnější straně
pozemku. Nebo se začíná při středu pozemku, tj. jako při orbě do skladu. Ve středu
pozemku provedeme rozor, pak sklad a po několika dalších jízdách do skladu oráme
dokola (= orba všech čtyř i více stran).Protože záhy po zahájení orby vzniká ve
středu pozemku tvar v obrysech shodný s tvarem celého pozemku, bývá tento
způsob nazýván též orbou "do figury". Při této orbě nevznikají souvratě, ale zato
zůstávají nezorané rohy, které podle tvaru pozemku postupují až do jeho středu a
musí se dodatečně napříč zorat. Tento způsob se využívá při podmítce.
Orba nepravidelných ploch - velké nepravidelné pozemky se obvykle rozdělí na
pravidelnější menší. Při orbě nepravidelných pozemků alespoň s dvěma delšími
rovnoběžnými stranami se využije některý předchozí způsob orby. Při orbě
trojúhelníkového tvaru je orba nejobtížnější a orá se obvykle dokola. K orbě
nepravidelných pozemků je lépe používat nesené pluhy.
Orba na svahu je prováděna s cílem snížit negativní účinky vodní eroze. Proto se
provádí po vrstevnicích. Vodní erozí jsou výrazněji ohrožovány pozemky se spádem
větším než 5°. Na pozemcích o spádu do 8° by se mělo orat jen oboustrannými
otáčecími nebo oboustrannými výkyvnými pluhy. Orba oboustrannými pluhy musí
začínat na hořejší části pozemku a končit u spodního okraje. Orá se zásadně proti
svahu, čímž se tlumí účinek eroze.
Konturová orba je takový způsob orby na svazích, kdy jednotlivé brázdy jsou
vedeny přísně po vrstevnicích. S ohledem na bezpečnost je možno orat s traktory
běžné konstrukce do svahu 12°. Svahy mající 12° vyžadují traktory se sníženým
těžištěm a širším rozchodem kol.