docbrozura lipova Nova.indd
download 
Stížnost Transkript
brozura lipova Nova.indd
LIPOVÁ 2012 – 650. výročí od 1. zmínky o obci OBSAH NÁZEV PUBLIKACE: Lipová 2012 – 650. výročí od první zmínky o obci (r. 1362) Vydala Obec Lipová, tel.: 577 341 229, e-mail: [email protected] Historické fofografie zapůjčili: Anna Dorušková, Miloslav Svárovský, Miroslav Jiřík, Roman Vašička a archiv OÚ Lipová Letecké snímky věnoval: Milan Struška Náklad: 200 ks Cena: Neprodejné Grafické zpracování: PHM STUDIO – Miroslav Pinďák a Pavel Meisl Foto titulní strany a novodobé snímky: Pavel Meisl Jazyková úprava: neprochází jazykovou úpravou První vydání. Rok vydání 2012 Historicky známí starostové obce Lipová od roku 1809 do současnosti: .................................................. 4 Úvodní slovo Miroslava Paly .................................................................................................................... 5 Statistické údaje o katastrálním území ..................................................................................................... 8 Statistika obyvatelstva .............................................................................................................................. 9 Lipová – historie....................................................................................................................................... 9 Kronika obce Lipová .............................................................................................................................. 12 Lidové stavby v Lipové ........................................................................................................................... 18 Církevní památky ................................................................................................................................... 19 Z farní kroniky ....................................................................................................................................... 21 Spolek Omladina .................................................................................................................................... 22 Zvyky a obyčeje při práci v hospodářství, v rodinném i duchovním životě našich předků ...................... 24 Naučná stezka k sirným pramenům a památkám v katastru obce Lipová ............................................... 27 Historie a současnost obecní knihovny v Lipové .................................................................................... 29 Kultura a tradice ................................................................................................................................... 30 Honební společenstvo Lipová- Haluzice ................................................................................................ 31 Myslivecké sdružení „TATARKA“ Lipová – Haluzice ........................................................................... 32 Historie TJ Lipová ................................................................................................................................. 34 ČSZ v Lipové ......................................................................................................................................... 35 Sbor dobrovolných hasičů Lipová .......................................................................................................... 37 Základní organizace Českého svazu včelařů Lipová ............................................................................... 43 Historická jubilea měst a obcí v kraji ...................................................................................................... 45 Historicky známí starostové obce Lipová od roku 1809 do současnosti 1809 1836 - 1843 1865 – 1867 1869 – 1871 1884 – 1889 1899 – 1901 1901 – 1908 1908 – 1914 1914 – 1918 1918 – 1920 1920 – 1921 1921 – 1924 1924 – 1928 1928 – 1932 1932 – 1946 1946 – 1952 1952 - 1960 1960 - 1963 1963 - 1970 1970 – 1979 1980 – 1992 1980 – 1981 1981 – 1990 1990 – 1992 1992 – 1993 1993 – 1994 1994 – 2002 2002 – dosud 6 Pavel Strážnický Josef Petráš František Daníček František Juřík František Rokyta Jan Zycha František Juřík Jan Juřík František Svárovský Antonín Strážnický Ignác Kolík Viktor Váňa Jan Jordán Vojtěch Petráš Bedřich Doruška Bedřich Doruška – předseda MNV Vincenc Ludvík – předseda MNV Petr Bařina – předseda MNV Jaroslav Křupala - předseda MNV Josef Matějka - předseda MNV Lipová byla integrovanou obcí města Slavičín Mgr. Jiřina Ondrová – předseda OV Oldřich Vrba – předseda OV Lubomír Frait – předseda OV Jaroslav Jiřík Josef Kužela Oldřich Vrba Miroslav Pala Úvodní slovo Miroslava Paly, současného starosty obce Byl jsem požádán, abych několika řádky zhodnotil dění v obci a zároveň tím otevřel tento výroční sborník. Musím se tedy ohlédnout zpět a bilancovat. V roce 2002 se pro mne zásadně změnil život. Rozhodl jsem se, že uposlechnu výzvu spoluobčanů a budu kandidovat do zastupitelstva obce. Netušil jsem, že toto rozhodnutí povede k tomu, že budu zvolen starostou obce. Nastaly perné roky, ale rozhodnutí nelituji, mám rád svou obec a její obyvatele. Spolu se mnou nastoupilo i dosti obměněné zastupitelstvo, se kterým jsme se s vervou pustili do činnosti. Měli jsme na co navazovat, vždyť i předchozí zastupitelé ať již to bylo v období údajné „totality“nebo po opětovném osamostatnění obce odvedli pořádný kus práce, za což patří všem velký dík. Díky jim jsme patřili mezi ty obce, které měly školu, budovu obecního úřadu se sálem, vybudovaný vodovod, kanalizaci, obchod, obecní komunikace, požární nádrž a při integraci pod Slavičín se podařilo prosadit opravy cest a vybudování fotbalového hřiště včetně šaten.Odtržením od Slavičína začala obec prakticky z nuly, ale přesto se podařilo odkoupit od bývalé Jednoty obchod. Nedovedu si představit co by byla obec dnes, bez tohoto obchodu. Prvořadý úkol před který jsem byl postaven byla budova zrušené školy. Předchozí zastupitelé plánovali přestavbu bývalé školy v Lipové na dům s pečovatelskou službou, který měl stát 9 525 458.-Kč (větší část této částky by byla hrazena z dotace). Nesmyslnost celé této akce se potvrdila v dnešní době, kdy stát přenesl veškeré financování těchto zařízení na bedra obcí. Tato zátěž by byla dnes pro naši obec likvidační. Tento záměr byl novým zastupitelstvem revokován a byla provedena změna stavby na pět bytových jednotek. Tato výstavba byla v souladu s dlouhodobým výhledem ZO, kde byl jako jeden z hlavních bodů bytová výstavba, umožnění výstavby rodinných domů mladým lidem a udržet tak počet obyvatel obce nad hranicí 300.Vždyť obec měla v listopadu roku 2002 pouhých 299 obyvatel, z nichž bylo 70% v důchodovém věku. Díky této bytové politice se obec rozrostla na dnešních 352 obyvatel. Tak vznikl z bývalé školy bytový dům v kterém se podařilo navíc zrekonstruovat stávající tělocvičnu s knihovnou. Před kolaudací je nadstavba tří bytových jednotek nad obchodem. Vykoupením vhodných pozemků v „v lokalitě Zákaplí“a prodejem stavebních míst přibylo v obci devět rodinných domů a další tři jsou ve výstavbě, občané si na vlastních pozemcích postavili dva nové domy. Před dohotovením je nový územní plán obce, který umožní další bytovou výstavbu v obci. Obci se podařilo odkoupit dům č. p. 53 (bývalé Steigerovo), částečně ho opravit a odprodat. Rovněž tak se odkoupil dům č. p. 73, který se zboural a na jeho místě je dnes chodník a zelená plocha s parkovištěm pro auta. Nebyla to však jen bytová politika, ale i údržba toho co již bylo v obci vybudováno a budování dalších objektů. Nelze zde vyjmenovat vše co se za deset let, kdy jsem ve funkci starosty, podařilo v obci realizovat. Připomněl bych jen ty největší akce. Opravila se střecha OÚ, obložila se část fasády OÚ a hasičské zbrojnice, vyměnily se okna v přízemí budovy OÚ, moštárně a hasičské zbrojnici, vybudovalo se ústřední topení na OÚ, 7 vybudovaly se nové chodníky, vybudovala se nová cesta nad Loštím, kanalizace Losky-odklonění mimo střed obce, kanalizace a vodovod pro bytovou výstavbu Losky, inženýrské sítě (což je vodovod, kanalizace, síť elektro) lokalita Zákaplí, prozatímní cesta Zákaplí, opravily se obecní komunikace a prostranství před úřadem asfaltovým kobercem, vybudovala se nová zvonice, provedlo se oplocení školní zahrady a dětského hřiště, v obecním lese se za pomoci dotace EU zbudovaly tři kilometry nových cest, provedla se oprava pomníků padlým ve světových válkách, provedla se rekonstrukce obecního rozhlasu na bezdrátový rozhlas a jeho napojení na záchranný systém Zlínského kraje, mezi prvními jsme provedli rekonstrukci veřejného osvětlení na úsporná ledková svítidla, od letošního roku je v EU zákaz používání výbojkových a sodíkových žárovek, v obchodě se vyměnily výklady včetně vstupních dveří a tak by se dalo pokračovat, ale v tom případě to nejde zvládnout několika řádky. Jak jsem se již zmínil, obec se snažila pozemky nejen prodávat, ale taky kupovat.Zakoupili jsme parcelu č. 1845, 1847-49 o rozloze 14685m2, za 9,-Kč/m2, byli jsme nuceni odkoupit p. č. 2809/47 a p. č. 2809/48, za 25,-Kč/m2 na které se nachází autobusová zastávka, chodník a parčík. V dražbě jsme zakoupili 6,2 ha lesa za 109 420,-Kč. Obec dnes vlastní 160 ha lesa. Les není jen dřevo, je to hodně práce pokud se v něm snažíme dobře hospodařit. Bohužel větší část porostů je bukových a navíc přestárlých. Bukové dřevo je v dnešní dobu prakticky prodejné jen pod cenou a tak se větší část prodává našim občanům na palivo. Na část prácí v lese a taky v obci jsme se snažili, pokud to bylo možné získat od pracovního úřadu nezaměstnané občany tzv. veřejně prospěšné pracovníky. Na úseku sběru komunálních odpadů díky třídění odpadů a finančnímu podílu obce držíme ceny pro občany za sběr komunálního odpadu na nejnižší úrovni v porovnání s jinými obcemi. Obec se finančními prostředky snaží podporovat různé občanské aktivity ať již jde o hasiče, fotbalisty, včelaře, zahrádkáře a myslivce. Obec přispívá Slavičínské nemocnici, městu Slavičín hradí hřbitovné, školné na žáky ZŠ a přispívá na děti v MŠ, Zlínskému kraji 8 přispíváme na dopravní obslužnost obce. Obec občanům poskytuje půjčky na opravy bytového fondu. Nezapomínáme ani na kulturu i když by se tu dalo mnoho věcí ještě realizovat. Pořádáme každoroční setkání seniorů, setkání občanů obce u vánočního stromu, dětský den a turnaj v nohejbalu. Během deseti let jsme oslavili dvě jubilea kaple sv.Václava v Lipové. Bylo to 75 let a 80 let od jejího vysvěcení.Při příležitosti 80 let obec navštívil Mons. Jan Graubner, který zároveň vysvětil novou zvonici. Hasiči oslavili 110 let od založení a fotbalisti mají 20 let od zahájení mistrovských soutěží mužů. S narůstající administrativou byla potřeba úřad vybavit odpovídající počítačovou technikou. Dnes je úřad vybaven na úrovni jiných daleko větších obcí a to taky díky zavedenému programu Czech-Point, na který nám byla poskytnuta nová počítačová technika a který umožní občanům obdržet například výpis z katastru nemovitostí nebo bodového hodnocení řidiče u nás na obecním úřadě. Je toho ještě mnoho o čem bych se mohl zmínit, ale jak jsem již konstatoval, bylo by to navíc než na úvod tohoto sborníku. Přes vše uvedené je před námi pořád ještě mnoho práce a to nejen na úseku oprav a budovaní obecních komunikací, chodníků, rozšíření veřejného osvětlení, oprava zbytku fasády OÚ, investice do opravy sportovního areálu, dětského hřiště a tak dále. Je potřeba také zlepšit vyžití pro mládež a mladé rodiny. Co si přát závěrem. Pevně věřím, že se nám i těm co přijdou po nás, podaří obec udržet i v budoucnu, alespoň na takové úrovni jako doposud. Toto vše co jsem uvedl by nebylo možné realizovat, pokud by se obec v roce 1992, jako jedna z prvních opět neosamostatnila. 9 Statistika obyvatelstva (demografický vývoj) Statistické údaje o katastrálním území Obec: Kat. území: 586871 Lipová 684589 Lipová u Slavičína Druh pozemku orná půda zahrada ovocný sad trvalý travní porost lesní pozemek vodní plocha zastavěná plocha a nádvoří ostatní plocha Celkem Domy s čísly popisnými Stavby s čísly evidenčními Budovy bez č.p./č.e. 10 Výměra [ha] počet parcel 115.4670 12.8063 5.8715 218.3328 723.7932 4.5765 461 144 10 873 559 28 9.4726 240 Kraj: Okres: dílů 0 0 0 0 0 0 141 Zlínský 3705 Zlín z toho využití nemovitostí koryto vodního toku přirozené nebo upravené vodní nádrž přírodní vodní nádrž umělá zamokřená plocha 0 57.5907 677 0 1147.9106 2992 0 114 3 101 společný dvůr zbořeniště dráha silnice ostatní komunikace zeleň sportoviště a rekreační plocha kulturní a osvětová plocha manipulační plocha jiná plocha neplodná půda Listy vlastnictví Spoluvlastníci Rok Výměra [ha] Počet parcel 3.9691 0.3497 0.1599 0.0978 9.1386 0.1024 0.2316 0.0025 4.2146 15.0819 0.2410 0.6357 0.0579 19.9843 1.3193 16.0535 247 390 20 4 1 3 232 1 7 1 65 219 21 8 1 73 40 249 dílů 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1790 1834 1850 1869 1880 1890 1900 1921 1930 Počet domů 95 73 73 76 74 76 82 85 Počet obyvatel 363 364 373 386 384 444 438 479 430 Rok 1950 1960 1970 1980 1991 2001 2005 2010 2012 Počet domů s č. p. 95 97 96 92 87 114 Počet obyvatel 415 423 413 349 313 298 312 338 350 Lipová – historie (Z publikace:VLASTIVĚDA MORAVSKÁ – ZLÍNSKO) Obec se nachází v údolí Lipovského potoka při silnici Slavičín – Haluzice – Vizovice asi 4 km severně od Slavičína. Leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty v průměrné nadmořské výšce 427 m. Původně se nazývala Lípová, v německých pramenech Lipowa, za protektorátu Linden. Lípa je pochopitelně i na nejstarší obecní pečeti z roku 1782. Lipová je malá obec – na poštu se chodívalo do Hrádku (1885), dnes je to Slavičín 1 (PSČ 763 21). Také nejbližší železniční stanice, římskokatolická fara, zdravotní a matriční obvod je ve Slavičíně. Historie obcee Obec byla biskupským lénem a poprvé se připomíná r. 1362, kdy ji drželi synové zemřelého Peška z Veletin. V držení čtyř bratří ( Ješka, Peška, Mikšíka a Záviše) byla i v letech následujících – prameny uvádějí Ješka a Peška (1378). Záviše a Ješka (1389). Trvale zde sídlil Záviš (Záviška) z Veletin a Lipové. Po něm Lipovou převzal jeho syn Jiřík a r. 1461 další Záviš z Veletin, snad Jiříkův syn. Záviš 11 zemřel patrně bezdětný a biskup v r. 1472 udělil Lipovou lénem Janu Jičínskému z Cimburka. Lipová se tak dostala na sto let k rozsáhlému panství brumovskému. Na Lipové však měla také podíl (jako věno) Eliška z Lilče, která jej před r. 1471 převedla své dceři Markétě a jejímu manželovi Petrovi z Hostišova. Ten je pak r. 1480 postoupil Tobiášovi z Obřanské Hory. Tobiáš – nejvyšší písař desk a práv Markrabství moravského vedl pak dlouholeté spory o své dílčí právo na Lipovou s pány na Brumově, zejména s Ladislavem z Podmanína a poté jeho vdovou Alenou z Guty. Až r. 1572 Jan z Lomnice oddělil od Brumova lenní statky Slavičín s Lipovou (od této doby zůstaly trvale spojeny) a alodní vsi Horní a Dolní Mladotice, Hrádek a Rokytnici a nově vytvořený statek prodal Janovi Skrbenskému z Hříště. Skrbenský jej po několika letech prodal nejvyššímu podkonímu uherskému Ladislavovi Bánffymu z Dolní Lindvy, po němž je získala jeho manželka Kateřina Minczenty a r. 1590 přijala lenní závazky na Slavičín a Lipovou spolu se svým synem Mikulášem Zay. Po smrti Kateřiny přešly spojené statky na vnučku Alžbětu a jejího 12 manžela Benedikta Palašti z Kesejova a někdy kolem r. 1644 udělil biskup léno na Slavičín a Lipovou rytíři Melicharovi Ledenickému z Ledenic. Melichar Ledenický statek rozdělil a postupně prodal – Slavičín spolu s Lipovou získal r. 1651 rytíř Adolf Skydynský ze Skydyně. Po třicetileté válce zůstalo hodně domů pustých a polí neobdělaných. Další a ještě větší škody způsobil tatarský vpád v říjnu 1663. Zpustošené panství Adolf Skydynský prodal r. 1665 Mikuláši Forgáčovi, o jehož dědictví se dělili čtyři synové. Slavičín s Lipovou dostal nakonec Petr Karel Forgáč, od něhož je koupil r. 1687 rytíř František Jakub Rejtin z Varjelit. Když zemřel, udělil biskup r. 1705 léno hraběti Václavovi Kinskému. Za tzv. kuruckých vojen (Rákocziho povstání) bylo panství znovu zpustošeno – Slavičín i Lipová byly vypáleny v dubnu 1709. V této době statek vlastnili krátce hrabata Löwenburgové a r. 1714 získal lenní Slavičín a Lipovou rytíř František Antonín Podstatský z Prusinovic. Statek však nebyl výnosný, potomci Františka Podstatského se postupně zadlužili a vnuk Jan Nepomuk Podstatský požádal r. 1797 o propuštění z lenního závazku. Olomoucký biskup tehdy léno postoupil baronovi Františkovi Buolovi. Jeho synové Slavičín a Lipovou prodali někdy kolem r. 1838 baronovi Ledererovi, který vlastnil také Hrádek s Mladoticemi a Rokytnicí. Po zrušení lenního závazku r. 1871 se staly spojené statky alodním zbožím (velkostatek Slavičín-Hrádek). V držení rodu Lederer-Trattnern byl velkostatek až do r. 1907, kdy jej koupil Hugo Ftačník. Vlastnil jej však jen krátce, stejně jako další majitel Vojtěch Hugo Renner, který ho r. 1912 prodal Lambertovi a Josefě Wichterlovým. Rodině Wichterlů byl majetek zestátněn v letech 1948–1949. Po správní reformě v r. 1850 se Lipová stala součástí soudního okresu Valašské Klobouky (hejtmanství Uherskobrodské). MNV Lipová, který vznikl v r. 1945 patřil po zrušení soudních okresů v letech 1949–1960 pod ONV Valašské Klobouky. 1960–1980 pod ONV Gottwaldov. V procesu integrace byla v r. 1980 Lipová připojena k MěstNV Slavičín, v r. 1992 se však opět osamostatnila. Lipová je malá zemědělská, dříve pastvinářská obec s převahou lesů. Do katastru (1 148 ha) v r. 1900 patřilo: 592 ha lesů + 391 ha polí + 71 ha pastvin + 63 ha luk + 14 ha zahrad. V katastru obce se nacházejí 3 sirné prameny. Názvy tratí podle Peřinky (1905): Holíkov (zaniklý panský dvůr), Podevsí, Lozky, Závrší, Zákopčí, Vesníky, Vesnice, Příhon, Kerchovy, Háj, Chlůpek, Písky, Rybník, Milušince, Lány, Bukové, za Vrchem, za Skladem, Občiny, Kúty, Hluboký (panský dvůr), pod Břehy, Podhájí, Dúbravy, Kovalce. Názvy tratí podle současných katastrálních map: Dúbravy, Občiny, Vesníky, Za kladem, Matušina, Chlopčiny, Za kopci, Kůt, Nový háj, Bukové, Lány, Zápasečík, Závrší, Záhumení, Větřák, Nadloší, Horní podhájí, V kopcích, Kovalce, Starý háj, Milušince, Pod břehy, Losky, Rybníčky, Pod hrází, Díly na volavé, Hluboký, Láže, Niva, Holíkov. V Lipové bývaly dva dvory – Holíkov (byl zbořen r. 1837) a Hluboký (též Hluboká). Dvůr Hluboká , součást Wichterlova velkostatku Hrádek – Slavičín o výměře 130 ha, byl propuštěn ze záboru a prodán r. 1927. R. 1939 byl zrušen pro objekty zbrojovky. Dříve se velká část mužské populace věnovala zvěroklestičství (zaniklo po r. 1948), viz u Slavičína. Lipová bývala známá chovem plemenného dobytka – od r. 1906 zde bylo Okresní družstvo pro chov hovězího a jiného hospodářského dobytka s plemennou knihou. První JZD zde bylo založeno r. 1957 - v r. 1973 se stalo součástí JZD Vlára Slavičín. Již ve středověku býval v obci panský šenk (v č. 50) – r. 1788 jej Jan Podstatský z Prusinovic prodal poddanému Martinkovi. Později byla v Lipové i pálenice (znárodněna r. 1948, po r. 1960 součást Slováckých konzerváren, n. p. Uherské Hradiště). Na počátku století tu pracovalo malé družstvo na výrobu slaměných klobouků a brašen (zaniklo po r. 1910). Jednotřídní česká škola byla v obci od r. 1801, přestavěna v r. 1866 a v r. 1887 přestěhována do nové budovy. Po válce byla zmodernizována a vybavena novou tělocvičnou. Spolek dobrovolných hasičů bvl založen již r.1901, Sokol po r. 1918. Obec Lipová vlastnila dříve přes 150 ha lesa a k tomu ještě zemědělské pozemky a ovocné sady. Pozemky pronajímala k obhospodařování bezzemkům k setí obilovin a sadbě brambor za malý poplatek. Ovoce se prodávalo na stromech veřejnými dražbami i s třešněmi lemujícími silnici směrem na Slavičín. Z tržeb za ovoce a les koupila obec ruční stříkačku, potřebnou k hašení hořících stavení v obci i mimo ni. Původní ruční stříkačka byla zakoupena již v r. 1883, i když v této době hasičský sbor nebyl založen. Iniciování jeho založení proběhlo po velkém požáru 8. dubna 1893, kdy několik selských stavení vyhořelo do základů. Z dalších spolků se připomíná katolická Omladina r. 1910 a spolek Domovina r. 1924. 2. světová válka skončila pro Lipovou 2. května 1945 příchodem rumunských vojáků. Po válce byla provedena elektrifikace (1946), vybudována kanalizace (1968) a vodovod (1973). 13 Kronika obce Lipová První kronika obce s názvem Pamětní kniha obce Lipové byla založena 1. června 1927 starostou Janem Jordánem a má 310 stran. Tato kronika je uložena ve Státním okresním archivu Zlín, Klečůvka – zámek, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí. Pro potřeby obce byla pořízena kopie kroniky, která je uložena v kanceláři OÚ Lipová. Prvním kronikářem byl ustanoven pan Bedřich Doruška č. p. 22 (od 8.5.1927 do 21. března 1972 kdy zemřel ve věku 70 let). Druhým kronikářem byl pan Alois Nábělek č.p. 50, který kroniku psal až do března 1988 (zemřel 9.9.1991 ve věku 87 let). Pamětní kniha obce Lipové byla dopsána v roce 1975. V červnu 1977 byla předsedou MNV p. Josefem Matějkou zavedena Kronika, obec Lipová, okr. Gottwaldov, Díl druhý, ve které jsou zápisy z let 1976 – 1979. Od roku 1980 jsou zápisy vedeny v nové kronice s názvem Pamětní kniha integrované obce Lipová – Slavičín. Poslední zápis v této kronice je podepsán v březnu 1988. Tato je uložena v kanceláři OÚ Lipová. Usnesením zastupitelstva obce dne 10.4.2001 byla kronikářkou obce jmenována paní Emílie Malíková č.p. p 1, která zahájila zápisy v nové knize s názvem Kronika obce LIPOVÁ Zlínský kraj psaná od r. 1990. Kroniku vedla až do 7.12.2007 kdy umírá ve věku 64 let. Pokračovatelkou a novou kronikářkou byla ustanovena Mgr. Jana Polášková č.p.1, která již dříve spolupracovala na zápisech v kronice. Tato vedla kroniku až do 9.12.2011, kdy umírá ve věku 66 let. Všem kronikářům patří velký dík za vykonanou práci. Usnesením zastupitelstva obce č. 04-120214 ze dne 14.2.2012 byla kronikářkou obce jmenována paní Marie Vrbová č.p. 44 s účinností od 1.1.2012. Pro zajímavost uvádíme ukázky ze zápisů jednotlivých kronikářů. I. Letopisy obce Lipové 1. června 1927 Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 8.5. 1927 byl jsem já, Bedřich Doruška, rolník čís. 22 ustanoven prvním kronikářem v obci 14 Lipové. Funkce této ujal jsem se dne 1. června 1927. Narodil jsem se ve zdejší obci dne 13.listopadu 1901, navštěvoval jsem zde obecnou školu a po ukončení této studoval jsem 2 třídy gymnázia v Přerově. Pak jsem byl povolán k pluhu, kde až do dnes je moje místo. Veškeré půdy v obci Lipové jest 1148 ha. Z toho připadá na obecní majetek: polí 8,5797 ha, luk 24,60 ha, zahrad 33,93 ha, pastvin 9,2443 ha, lesa 141,8515 ha, jiné půdy 10,6590 ha. Všech domů v obci jest 82, obyvatelů jest 479. Z toho jest: mužů 224, žen 255, všichni národnosti české. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva je polní hospodářství, vedlejším zaměstnáním jisté části obyvatelů jest řemeslo zvěroklestičem, za kterým se ubírají do Čech, na Slovensko, na Hanou a i za hranice, ponejvíce do Německa. Chudší třída našeho obyvatelstva živí se řemeslem zednickým a tesařským, za kterým odcházejí na blízké Slovensko. Též továrna kůže a obuvi Jan Pivečka ve Slavičíně zaměstnává více našich občanů hlavně děvčat ve svých závodech. Chudší třída nalézá též obživu na obecních pozemcích, které jsou jim levně pronajaty. Z domácích řemesel dlužno zaznamenati studnařský závod Jana Nováka č. 20, který od roku 1912 provádí vrtání artézských studní moderním způsobem. Obec naše leží v chudém horském kraji valašském. Půda jest zde z větší části jílovitá, mokrá a dosud neodvodněná. K obci přiléhá rozsáhlý obecní les, který chrání obec ze severní strany a jest zdrojem obecních příjmů. Za války značně prořídl, neboť starší a silnější kmeny byly káceny a zpeněženy. Též mnoho mladých dubců bylo skáceno, kůra se oloupala na tříslo, dřevo se složilo do metrů a prodalo. Stržených peněz za dřevo bylo použito na zaplacení dluhu, který vznikl nadstavbou a rozšířením školy, která byla jen přízemní (původní vystavěna 1887, před tím se vyučovalo v domě čís. 33). Stavba provedena byla v letech 1913/14 stavitelem Ant. Strážnickým ze Slavičína nákladem 43 000 K za starosty Jana Juříka, rolníka čís. 18, kterému patří největší zásluha o její zbudování. Týž starostoval v letech 1908 – 14 a během své činnosti postaral se o vysázení jabloňového sadu na Loskoch pod silnicí. Pozemek ten dříve sloužil jako pastvisko, pak se začal obdělávat a dnes obci značný užitek přináší. Po něm byl obecním starostou p. František Svárovský rolník čís. 10, rozumný a řádný hospodář, který stal v čele obce po celá válečná léta a pokud bylo v jeho moci bránil náš selský stav proti neúprosnému eráru… 1945 …Posledního dubna přijelo k nám německé dělostřelectvo a zaujalo palebné postavení v Zajíčkové zahradě. Večer hořela Zbrojovka v Bojkovicích, od nichž byla velká zář. V noci přijela pěchota a ostatní ustupující složky armády a zaplnily celou obec. V každém dvoře bylo plno vozů, děl, koní, mužstva až hrůza. Koně dali do stodol a chlévů, mužstvo bylo po chalupách a stodolách, kde kladli ohně, ohřívali se a vařili slepice. Předcházejícího dne projela obcí četa vojáků, kteří v obecním lese z kraje i při konci nařezali větší množství stromů u silnice, které měli býti dořezány poslední ustupující skupinou vojska a utvořiti postupující armádě záseky a překážky. Stalo se, že v noci pršelo a byl vítr, který mnoho nařezaných stromů převrátil přes silnici a utvořil ustupující armádě velké překážky. Starosta byl volán v časných ranních hodinách, ještě za tmy, na německé velitelství, kde mu bylo naznačeno, že tyto překážky udělali místní občané a pohrozeno vyvodit z toho činu důsledky. Starosta odmítl tvrzení, že by občané káceli stromy přes silnici a poukázal na skupinu z prvého dne, která stromy nařezovala. Velitel hejtman zdál se slušným a uvěřil tvrzení starosty, než asi za dvě hodiny přišli dva poručíci esesmani a nechali vyhlásiti bubnem, aby do 10 hodin byly stromy ze silnice odstraněny, jinak bude 5 osob z obecního výboru zastřeleno a obec vypálena. Starosta byl odveden do hostince jako rukojmí a občané s pilami, sekerami a potahy v hojném počtu šli odstraňovat překážky. Bylo štěstí pro obec, že trochu pršelo a bylo pod mrakem, že letecká činnost vázla neb jinak toliké množství děl, vozů, koní a vojska, které nemohlo pro překážky ustupovat bylo by přilákalo sovětské letce a dopadlo by to zle. Němečtí dělostřelci vyměnili našim rolníkům lepší koně za horší, vojsko pobralo v obci 18 prasat a 2 krávy mimo menší drobné krádeže. Hospodáři ukrývali svoje koně po lesích a sušírnách aby je armáda nevzala. Obec musela dodat 5 párů koní s vozy a vozky k odvezení zásob a materiálu, který dovezli formani z Hostětína a byli pak propuštěni domů. Po odklizení překážek byl starosta propuštěn a vojsko se valilo s děly a vozy směrem na Loučku. Kolem půlnoci přešli obcí poslední větší skupiny německého vojska a pak už šli jen kladači min a skupinky, které dělaly překážky na silnici a mostech. Ráno vyhlíželi občané s návrší sovětskou armádu a odvážnější šli ke Slavičínu, odkud se čekal postup vojsk. Kolem 10. hodiny objevily se první hlídky sovětské armády rumunské národnosti, které prošly obcí a braly se silnicí k Loučce a polní cestou do Slopného. Na uvítanou bylo zvoněno a vojsko se valilo v mocných houfech s děly a vozy do vesnice. Podle odhadu a výpovědi důstojníků bylo jich dvě brigády a jedna pokračovala v pronásledování Němců v cestě na Loučku, kde v lese ukryla děla, vozy a zásoby, druhá zůstala v obci a zabrala každý kousek místa pod střechou. Mnoho občanů odešlo s armádou do obecního lesa odklízet překážky po Němcích, při čemž byl těžce zraněn rumunský poddůstojník (pozn. ( ed.: Serg Palade D-Tru) výbuchem miny, který svému zranění podlehl a byl pochován u kaple. Též na cestě od Slavičína na Hranicích byl od miny zabit rumunský kapitán ((pozn. ed.: Julius Goiceanu) a byl pochován u kaple v Lipové. Jelikož pršelo bylo mnoho bláta na silnici, kterou se ubíralo nesčetné množství povozů, děl a vojska. V obci bylo neobyčejně rušno. Občané vítali první skupiny Rumunů na návsi a nesli různé dary jako maso, slaninu, chléb, koláče, cigarety, slivovici a co kdo měl doma nejlepší. Odpoledne však vojáci již nebyli spokojeni s tím co se jim dalo, ale brali a vynucovali, kde co mohli, hlavně obilí, slepice, potraviny, seno, dobytek a nejvíce hodinky a jízdní kola. A zase začala honička na koně a kdo utekl Němcům, padl za oběť Rumunům někdo i s vozem… V obci se tvořil Revoluční národní výbor a první členové byli Martinovský Jaroslav č. 2, Tomaník František č. 82, Bařina Petr č. 98, 15 Peltan Rudolf č. 31, Císař Josef č. 17, Svárovský Karel č. 10. Druhého dne armáda opustila obec, občané si oddechli a pomalu se vraceli k denní práci. Za několik dní byl vyhlášen světový mír a naši občané to oslavili odpolední pobožností v kapli, odkud se šlo průvodem k hostinci, kde venku měl projev předseda Revolučního národního výboru Jaroslav Martinovský a starosta obce Bedřich Doruška. Účast byla velká… 1955 … V prodejnách státního obchodu je vidět nové druhy zboží ve všech oborech, hodně se kupují elektrické pračky, rozhlasové přijímače, linoleum na podlahy atd. Děvčata a ženy hodně používají kalhot, pro všední den na léto tzv. montérky z lněného plátna modré barvy, na zimu zase tepláky na gumu, které chrání tělo, při cestování a za nákupem používají se kalhoty látkové mužského střihu nejčastěji manšestrové neb z dražší látky. Z obuvi do práce převážně se vžily gumáky, obuv sice nezdravá, ale do bláta se nepohody velmi účelná. Vžívá se hodně způsob uchování čerstvého ovoce na zimu pomocí zavařování do sklenic. Zavařují se všechny druhy ovoce, jahody, maliny, maso jak syrové tak i uzené. Z odpadového ovoce lisuje se ovocné víno, dále se připravuje víno z třešní, malin, šípek, planých trnek, bezového květu, žita, chlebových kůrek, rybízu atd. Převážná většina občanů chodí v neděli do kostela, více žen jak mužů. Zdejší hostinec je poměrně málo navštěvován, ve všední dny tam snad večer najdete několik chlapců, v neděli sotva 3-4 stoly obsazeny staršími, obvyklými hosty. Hodně je také k dostání v prodejně potravin, kde jsou k prodeji též různé druhy vín a kořalek. Notorických alkoholiků zde není. Mandelinka bramborová, škůdce a nepřítel zemědělství, začíná se vyskytovat v menším měřítku na porostech bramborů. Koncem měsíce června líhnou se larvy, které ožírají listy a květ bramborů. Bojuje se proti nim poprašováním bramborových porostů dynocidem. Prohlídky 16 bramborů provádějí učitelé a žáci zdejší školy a majitelé sami. Škůdce se rychle množí, neboť samička uletí přes noc několik km. Domácí porážky vepřů povoluje MNV, dodávka sádla činí 7,5 kg z druhé porážky 9 kg. Ze hřbetu prasete stahuje se kůže tzv. krupon, který je cennou surovinou v kožedělném průmyslu… II. Dne 21.března 1972 zemřel místní kronikář Bedřich Doruška ve věku 70 let. Rada MNV Lipová proto svým usnesením navrhla za jeho nástupce Aloise Nábělka, bytem Lipová 50. Jmenovaný se narodil 8.1.1904 v Kroměříži jako syn hajného. Povoláním učitel, t.č. důchodce. Zápisy do kroniky budou zapisovány dle pokynů, které získali kronikáři na školení, které prováděl odbor školství a kultury ONV v Gottwaldově. 1974 … Plnění volebního programu: Pracovní brigáda v prvním týdnu měsíce března. Byla upravována cesta ve vesnici „Pořádí“, úklid kolem školní budovy, úprava prostranství v obci, místo u pomníku padlých. Část těchto prací byla zachycena pozvanou filmovou televizí, která prováděla i záběry tradičních fašanků, zasedání rady MNV, pracoviště i bydliště předsedy MNV s. J. Matějky. Zhodnocení účasti filmařů bylo provedeno v místním pohostinství, kde při přátelském ovzduší byly zachyceny hovory s občany, taneční veselice a rozloučení 144. schůze NF – referát k „Slovenskému povstání“ měl s. Šerý z Val. Klobouk. Dne 18.4.1974 byla schůze májového výboru k oslavám 1. a 9. května. MNV dal zhotovit železnou konstrukci sušárny pro místní požární sbor. Místo postavení zatím neurčeno. Dnem 15.6. bylo započato s přípravnými pracemi ke zřízení dlážděného chodníku přes vesnici. Započato bylo od hlavní silnice směrem ke zvonici kolem školní budovy. Nad plán byly provedena část chodníku i na druhé straně. Práci prováděla brigáda z řad občanů. Mimo této akce bylo přikročeno k demolici vykoupené stodoly na jejímž místě byla plánována stavba obchodního domu (prodejny smíšeného zboží „Jednoty“). Pro malý prostor nadřízené orgány stavbu na tomto 17 místě nedoporučily a proto stavba obchodu se uskuteční na zahradě bývalého majitele Roubalíka, kde má být zřízeno i dětské hřiště. Se stavbou má být započato v roce 1976 v akci „Z“. V posledním čtvrtletí bylo pracovníky MNV zajištěna úprava vodní nádrže a jejího okolí z finančních prostředků ONV v Gottwaldově. Část potřebných betonových panelů pro uvedenou nádrž byla dopravena nákladními auty ČSAD do vesnice v měsíci prosinci. Stavba bude provedena ve výročním roce 1975. Tato nádrž má sloužit i jako koupaliště s upraveným prostranstvím… Kronika, obec Lipová, okr. Gottwaldov, Díl 2 …Dne 24.dubna 1979 byla svolána veřejná schůze NF ve věci integrace obce Lipové ke Slavičínu. Mimo místních funkcionářů KSČ, MNV a všech složek NF byli přítomni za Měst. výbor KSČ s. Suchánek, za MěstNV s. Ing. Drgáč, za ONV ss.M. Münstr a J. Drga a za JZD Vlára ss. Fr. Smolík, předseda a jeho zástupce Jahoda, instruktor ZO KSČ v Lipové. O významu integrace promluvil předseda Měst.NV s. Ing. Drgáč. V celku k připojení obce Lipové ke Slavičínu nebylo v diskuzi žádných námitek. Uskutečnění integrace určeno od 1. ledna 1980. Integrace bude provedena v téže době v Nevšové, Petrůvce a Rudimově… …Tato kronika obce Lipové končí své poslání, neboť veškeré záznamy o dění a práci v obci budou z integrovaných obcí vedeny v kronice Městského národního výboru ve Slavičíně. Je domněnka, že přece budou v integrovaných obcích vedeny záznamy o celkovém životě této obce, což by kronikář města nemohl zachytit. (Zapsal Al. Nábělek). Pamětní kniha integrované obce Lipová - Slavičín Obec Lipová byla dnem 1.ledna 1980 integrována ke střediskové obci Slavičín. Integrací vesnic Bohuslavic, Lipové, Nevšové, Petrůvky, Rokytnice, Rudimova, později Šanova dovršilo městečko Slavičín 10 000 obyvatel. V uvedených obcích místo národních výborů zřízeny „Občanské výbory“ (OV). V místní obci bylo proto zvoleno 15 členů 18 OV, vesměs z bývalých poslanců MNV. Předsedou OV zvolena s. Jiřina Ondrová, ředitelka zdejší mateřské školy, tajemníkem s. Marie Svárovská, kuchařka v JZD Ploština. Do rady MěstNV zvolen Matějka Josef, bývalý předseda MNV v Lipové – důchodce. Předsedou ZO KSČ s. Ing. Ondra Otmar, státní úředník. Předsedou NF Svárovský Miloslav, mistr ve Vlárských strojírnách. Plánované schůze OV byly konány v budově dřívějšího MNV. Mimo toho měli v této budově úřední hodiny i pracovníci jednotlivých odborů Měst.NV ze Slavičína. Schůze OV byly vesměs veřejné. Veškeré plánované akce rozvoje obce dle plánů na „6. Pětiletku“, byly uskutečňovány za dozoru pracovníků MěstNV Slavičín. Na pracích se podíleli brigádníci z řad místních občanů. Sběr odpadových surovin prováděli požárníci, kteří z výtěžku doplňovali výzbroj k požárním účelům… 1981 … V letošním roce připadlo významné jubileum 80 letého trvání požárního sboru. Tato slavnost se konala před budovou občanského výboru, kde byly zhotoveny pro účastníky nové trubkové lavice a stoly. Této slavnosti se zúčastnili mimo civilního občanstva požárníci z 11 okolních obcí. Každé družstvo bylo vítáno dechovou hudbou z Pitína s hlášením příchodu. Zahajovací projev přednesl předseda Měst.NV s. Ing. Drgáč. Hlavní referát o činnosti požárního sboru za uplynulá léta měl velitel s. Jaroslav Jiřík. Po referátu přijali zasloužilí členové plakety od předsedy Měst. NV s. Ing. Drgáče. V průběhu slavnosti byla uskutečněna ukázka hašení hořícího objektu za účasti požárního útvaru závodu „Vlárských strojíren“ a místního požárního družstva. Pak následovala volná zábava s tancem při dechovce na nově zhotoveném parketu… V obci je mateřská škola. Stav je jen 12 dětí. Ředitelkou školy je s. Jiřina Ondrová, učitelkou Jiřina Šálová, školnice Marie Žáčková, kuchařka A. Brachtlová a topičem Zdena Mudráková… Taneční zábavy byly celkem 3. Požárníci 2, zahrádkáři 1. Zábavy, sport: 1. Výbor žen připravil pro děti v měsíci únoru karneval při reprodukované hudbě. 2. V budově OV je umístěna promítací aparatura 16 mm, které se používá jen při přednáškách masových složek. 3. Rozhlasové přijímače jsou v každé domácnosti. Televizorů je 59 z toho 1 barevný. 4. Sportovní oddíly v obci nejsou. Postrádá se hřiště, které se teprve buduje. Děti o různých hrách se vyžívají na cestách ve vesnici. 5. Ke koupání na vlastní nebezpečí je zřízená vodní účelová nádrž, které také používají hosté z okolních obcí. Této nádrže v době zimního období se používá k hokeji školní mládeže. 6. O zdraví obyvatelstva pečují obvodní lékaři ze Slavičína, kde je také zřízena poliklinika s porodnicí. O přestárlé občany se starají pečovatelky, které zajišťují nákupy, úklid i stravování… III. Kronika obce LIPOVÁ Zlínský kraj psaná od r. 1990 Kronika obce Lipová byla v minulém období vedena panem Aloisem Náběrkem do konce roku 1987, o čemž svědčí v minulé kronice zápis poslední z března 1988. Pro pokročilý věk a následnou nemoc vzdal se bývalý pan řídící (ředitel ZŠ Vrbětice) funkce kronikáře obce. Zemřel 9.9.1991. Byl to v pravém slova smyslu výborný osvětový pracovník, humorista, ale hlavně výborný učitel, který odučil řadu generací. Pro zajímavost uvádím, že jako novopečený mladý učitel začal učit v Lipové, učil moji maminku Annu Poláškovou (roč. 1921) a posléze i moji dceru Gabrielu (r. 1967). Obě vzpomínaly na jeho velkou lásku k přírodě a neopakovatelné, poučné a zábavné vyučování v přírodě. V Lipové začal (našel si zde svou manželku Vojtěšku) a do Lipové se na penzi vrátil. Po ukončení jeho kronikářské činnosti dlouho nikdo obecní kroniku nevedl (až do r. 2001). Na zasedání zastupitelstva obce Lipová, konaného 10.4.2001 jsem byla jmenována kronikářkou já, Emilie Malíková, rodačka z Lipové č.1. Dohodla jsem se s tehdejšími představiteli obce, že začnu dohledávat podklady pro kroniku od roku 1990 a po shromáždění všech potřebných podkladů je zapíšu do této nové kroniky, což nyní činím… 1992 V souladu se zákonem č. 439/91 Sb. Zastupitelstvo města Slavičín odsouhlasilo osamostatnění obce Lipová dne 11.11.1991. Na veřejném zasedání MÚ Slavičín byla schválena delimitace obsluhovaného majetku, který se nachází v katastru obce Lipová v hodnotě 1.903.544,- Kč, obci Lipové (viz zápis z dílčího projednávání podmínek osamostatnění obce Lipové za přítomnosti zástupců MÚ Slavičín (p. Fojtů M., Votýpka Jiří, p. Zimáčková F., p. Šilhánková) za obec Lipovou p. Lubomír Frait, za Okresní úřad Zlín – Ing. Rudolf Srba). Předání a převzetí majetku, tedy vypořádání, proběhlo po volbách do zastupitelských orgánů obce. Do té doby (30.4.1992) musela obec hospodařit ještě pod městem Slavičín. Volby do nového zastupitelstva proběhly 28. a 29. února 1992. Starostou obce byl zvolen p. Jiřík Jaroslav. Zástupcem ustanoven: p. Alois Soukup… 15.9.1992 byl zvolen nový zástupce starosty pan Josef Kužela, místo p. A. Soukupa, zaneprázdněného pracovními úkoly na finančním úřadě ve Val. Kloboukách, kam tehdy nastoupil… IV. 2007 Kronika obce Lipové byla od roku 2001 vedena paní Emilií Malíkovou. Podařilo se jí díky jejímu velkému úsilí a trpělivosti shromáždit velké množství podkladů pro dopsání kroniky obce od r. 1990 až do r. 2001, kdy ji nikdo nepsal. Její práce je neocenitelná, to desetiletí by jinak upadlo v zapomenutí. Vždyť se jednalo o jednu z nejdůležitějších etap v životě naší obce, o převratnou dobu pro celý náš národ – znovunabytí svobody po desetiletích totality. V roce 2006 paní Emilie těžce onemocněla, ale i po dobu své nemoci stále pečlivě 19 zaznamenávala všechny potřebné údaje, přestože postupem času již psát nemohla. Tuto práci jsem za ni vykonávala já, její sestra Jana Polášková, rovněž rodačka i bytem v Lipové na č.p. 1. Paní Emilie se nezapomenutelným způsobem zapsala do srdcí všech spoluobčanů nejen v naší obci, ale i v celém regionu jako nositelka lidových tradic, sběratelka a spisovatelka lidové slovesnosti, vynikající interpretka lidových písní, organizátorka předvádění zvyků a různých kulturních akcí. V roce 2007 jsem byla jmenována kronikářkou já, Jana Polášková… 2009 Dne 20.9. se naše obec probudila do krásného slunečného rána. Právě v tento den oslavili občané vzácné jubileum 80 let od vysvěcení kaple sv. Václava. Při této příležitosti byla také vysvěcena nově zbudovaná zvonice. Pozvání pana starosty Miroslava Paly a obecního zastupitelstva přijal olomoucký arcibiskup, metropolita moravský mons. Jan Graubner, jeho sekretář, P. Miroslav Strnad, farář ve Slavičíně, P. Josef Kuchař, farář ve Vlachovicích. Vzácné hosty přivítal na obci starosta a celé zastupitelstvo. Otec arcibiskup se zapsal do obecní kroniky a byl mu předán dar – sada sklenic ručně vyrobených ze vzácného růžového skla ve sklárnách Horné Srnie na Slovensku, které věnovala rodačka paní Božena Rafajova. Před budovou OÚ vyhrávala dechovka Lidečanka, řadil se průvod, ve kterém šli nejdříve ministrant s křížem, hasiči, družičky, krojovaní, duchovní otcové a ostatní občané směrem ke kapličce. V 11.00 hodin začala slavnostní mše svatá, kterou sloužil otec arcibiskup. Po mši svaté se odebrali všichni účastníci průvodem ke zvonici, kterou po krátkém proslovu otec arcibiskup požehnal. Účast místních, rodáků z okolí i z daleka byla opravdu hojná. Pro hosty a ostatní pozvané byl připraven na sále OÚ slavnostní oběd. Od 14.00 hodin ve sportovním areálu vyhrávala k tanci a poslechu dechová hudba Lidečanka. Pro všechny občany bylo nachystáno zdarma občerstvení (pivo, limo, slivovice, koláče, ledňáčky pro děti). Na květinové výzdobě kaple 20 včetně aranžmá má velkou zásluhu p. Tomáš Rafaj, spolu s místními ženami, které se pravidelně starají o údržbu a výzdobu naší kapličky, vedené A. Doruškovou. Doslov: Dne 9.12.2011 zemřela pedagožka, folkloristka a kronikářka obce Lipová Mgr. Jana Polášková. Celý svůj život vyučovala na ZŠ Gabry a Málinky ve Štítné nad Vláří. Byla spolupracovnicí rozhlasu a televize a rovněž spolupracovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Působila jako zpěvačka národopisného souboru Dúbrava ve Valašských Kloboukách a poté v souboru Slavíček ze Slavičína a pravidelně se zúčastňovala mnoha národopisných vystoupení. V letech 1959-1979 zpívala v chrámu sv. Vojtěcha ze Slavičína pod vedením pana učitele Josefa Gadase. Působila též jako choreografka souboru Slavíček ve Slavičíně a dětského souboru Javorníček ve Štítné nad Vláří. Zasloužila se o prezentaci regionálního folkloru, sestavovala národopisné programy, organizovala i moderovala rozmanité kulturní akce, a to nejen ve své rodné obci, ale i pro široké okolí. Mgr. Jana Polášková dokázala přiblížit svět hudby, písní a tance dětem tak, aby se jim stal srozumitelný. Všichni si hluboce vážíme těch, kteří dokáží děti nejen mnohému naučit, ale současně jim dát i to nejlepší ze sebe – své nadšení, zápal, schopnost zvládnout dlouhodobé a těžké úkoly a přitom se umět radovat ze života. Právem se její odkaz a osobnost řadí mezi významná jména slavičínského regionu. Lidové stavby v Lipové (dle knihy Lidové stavby známé neznámé, kterou vydal Kolektiv autorů Slováckého muzea) Obec Lipová leží v kotlince mírně zvlněné krajiny Vizovických vrchů, v CHKO Bílé Karpaty. Pravidelná zástavba nedaleko vedle sebe stojících domů se rozkládá kolem přítoku Lipovského potoka a od něj se zvedá do bočních svahů s ulicemi většinou rovnoběžnými s vodním tokem. Národopisně, podle typů lidového stavitelství, se řadí do luhačovického Zálesí. Obec byla především charakteristická pastevectvím a chovem plemenného dobytka. Velmi rozšířené zde bylo zaměstnání zvěrokleštické – miškařské. To do velké míry předurčilo i architektonický vzhled vesnice. Miškáři si dokázali finančně poměrně dobře přivydělat, a tak měli prostředky na výstavbu velkých, patrových usedlostí. Hodně cestovali i do zahraničí (zvláště v německých oblastech), kde nacházeli také svou inspiraci pro inovace a modernizace vlastních hospodářství. V obci se celkově zachovalo hodně památek původního místního stavitelství, těch velkých statků i drobnějších hospodářství. Jejich stavebně technický situace však není příliš dobrá. Zasloužily by si větší péči a pozornost, aby i nadále udávaly jedinečný urbanistický, ale hlavně architektonický charakter obce. Za pozornost stojí objekty původního stavitelství, patrové usedlosti čp. 79, 65, 39. Rysy původní patrové usedlosti nese i čp. 10. Ostatní stavby jsou přízemní, štítově orientované – čp. 37, 49, 53, 23, 107, 110 a čp. 22 s památkově chráněnou roubenou patrovou komorou. Dokladem tradiční lidové, štítově orientované stavby je čp. 28. Usedlost čp. 18 je příkladem velké, novodobé miškařské usedlosti inspirované německými vzory zavedením inovací podle těchto vzorů v provozu hospodářství. Chalupářskou zástavbu prezentuje např. stavení čp. 109. V obci se zachoval velký počet velkých stodol z různých materiálů – zděné z nepálených i pálených cihel, dřevěné roubené i sloupkové konstrukce pobité deskami, nebo z kombinace těchto materiálů. Vzácně se dochovaly i dva drobné objekty vesnické kovárny – jeden na návsi za zvonicí, druhý vedle čp. 39. K unikátům patří památkově chráněná roubená patrová komora na čp. 22. Zajímavé a hodnotné jsou i drobné sakrální stavby – zvláště půvabná, památkově chráněná kaplička z roku 1766, ale i hodnotný kamenný kříž z roku 1862. Jediným reprezentantem tradičních patrových staveb z 19. století je památková usedlost čp. 79 z roku 1851, zachovává si všechny atributy lidových staveb, včetně interiéru a jeho vybavení. Je však v havarijní stavu a je škoda, že se nedaří nalézt finanční prostředky na její záchranu. Novodobějším typem patrové usedlosti je čp. 39, která má bohatě zdobenou štukovou fasádu, svým průčelím se blíží až městskému typu domu. Tradiční zástavba dvora se stodolou na konci a ovocnou zahradou za ní vytváří komplexně zachovaný miškařský statek. Obec Lipová je vzácně bohatá na hodnotné objekty původního lidového stavitelství, které jí dodávají, spolu s krajinným prostředím, tradiční, jedinečný ráz. Lze jen doufat, že o tyto své hodnoty bude náležitě pečovat (Olga Floriánová). Vlastníci usedlostí: 79 – Tomeček Jiří ml. dříve Buriánkovo 23 – Saňáková Lenka dříve Lysá B. 65 – Tomeček Jiří a Jarmila 107 – MUDr. Krejčíř dříve Zíšek 39 – nyní 110 Studeník Jiří Ing. 22 – Rafaj Tomáš dříve Dorušková A. 10 – Abrahámová Hana a Pavel 109 – Smolek Augustin 28 – Ing. Tkáčová Věra dříve Kolík M. 18 – Šála Jaroslav 37 – Pešek Vladimír a Jana 49 – Zelenka Jiří a Alžběta dříve Žáček Jiljí Církevní památky (dle knihy KOSTEL a FARNOST sv. VOJTĚCHA v MILENIU 997 – 1997) Obec se poprvé připomíná v r. 1362, kdy ji drželi synové zemřelého Peška z Veletin. V zakládací listině vizovického kláštera z r. 1261 je uveden Lipovský potok, patrně zde stála i osada Lipová. Na obecní pečeti z r. 1782 je ve znaku uveden strom – lípa. Kaple sv. Václava – byla postavena nákladem občanů z Lipové k svatováclavskému miléniu v r. 1929. Občané velmi intenzivně 21 a s předstihem začali pracovat na zajištění stavby. V r. 1924 byl ustanoven přípravný výbor pro postavení stavby. Stavba kaple byla zahájena v květnu 1929 dle stavebního plánu stavitele Fojtíka z Vizovic, realizaci stavby provedli, až na odborné práce, občané sami. Pamětní deska po pravé straně kaple nese jména padlých občanů z Lipové za I. světové války. Oltář s obrazem sv. Václava postavil mistr Bohumil Bek z Kutné Hory, inventář kaple byl vybaven hlavně z darů občanů, případně fary ve Slavičíně, pěkné výplně z barevného skla byly zhotoveny v brněnské dílně firmy Říha, jedno okno stálo 400 Kč. Stavba kaple byla dokončena v říjnu 1929. Náklady dosáhly výše 45 000 Kč a dalších 10 000 Kč bylo vypůjčeno. Při posvěcení kaple 13.10.1929 byla v Lipové velká sláva, svěcení vykonal děkan ze Štítné P. Filip spolu s dalšími šesti knězi, oslav se zúčastnilo více než 1 000 lidí. V r. 1942 byl postaven nový presbytář a byla provedena elektrifikace kaple. V r. 1972 byla nahrazena písková omítka novou břízolitovou. V r. 1992 se občané z Lipové rozhodli přistavit ke kapličce sakristii a realizovat celkovou opravu kaple. Z hlavních prací byly provedeny: výměna vazby a krytiny, výměna el. instalace, položení nové dlažby, výměna vstupních dveří, dosazení nových lavic a nového obětního stolu, proveden nástřik fasády, malba stěn a nátěr plechové střechy věže. Kaplička Panny Marie Sixtinskéé – naproti kaple sv. Václava, je opatřena letopočtem „1766“, “ uvnitř je umístěna soška Panny Marie Lurdské, kaplička je uvedena v seznamu nemovitých kulturních památek pod č. 1961. Pískovcový kříž – na návsi, se železným reliéfem Panny Marie Bolestné, horní část kříže spadla při jeho zdobení (r. 1934), kříž byl opraven, na zadní straně špatně čitelný nápis: „Tento kříž je vystaven od samostatných občanů v roku 1867. Dělal ho Štěpán Minařík.“ Kříž je zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek pod č. 1962. Pískovcový kříž – na pravé straně cesty do Slavičína, na přední straně podstavce je vytesána grafika Panny Marie s křížem, na zadní straně je uveden nápis: „Z nákladu obce Lipovei v roku 1867.“ Kamenný kříž – na pravé straně cesty do Loučky stojí na místě 22 Zvonicee – na návsi, zavěšeny jsou dva zvony. Dřevěný kříž – u zvonice na návsi, s železnou postavou ukřižovaného Krista na zadní straně letopočet: „LP 1990“. Římskokatolická farnost sv. Vojtěcha ve Slavičíně: KADLEC M., ZAPLETAL B. Slavičín: KOSTEL a FARNOST sv. VOJTĚCHA v MILENIU 997 – 1997. ATELIER IM Zlín, 1997. ISBN 80-85948-18-4. Z farní kroniky původního dřevěného kříže, na přední straně postavce je vytesán reliéf Panny Marie a pod ním je nápis: „O Ježíši nebuď nám soudcem ale spasitelem.“ 1929 Rok svatováclavský Toto do farní kroniky zapsal P. Medard Horák (narodil se roku 1878 v Němčicích u Kroměříže, vysvěcen na kněze v r. 1901, farářem ve Slavičíně byl od 1.12.1922 do 1.3.1932). Kaple v Lipové Nejkrásnější hold úcty velkému knížeti vzdala obec Lipová, zasvětivši mu kapli, právě dostavěnou. Již asi r.1924 ustavil se v Lipové výbor k tomu, aby místo malé a už sešlé kapličky z 18.st. postavil kapli prostornější; sbírali peníze, vajíčka, pořádány zábavy, divadla k tomu účelu, dolován písek, lámáno kamení, vše zadarmo a tak i dovážení. Když pak katolíci organizováni v lidové straně dosáhli v obci většiny, darovala obec ze svých lesů i potřebné dřevo. Těžko jmenovati všecky, kteří se přičiňovali o dílo a ještě tíže určiti, kdo víc a méně, výjimkou několika „pokrokových“, má každý podíl na zdaru. V čele stál p. Jan Jordán, nejen jako předseda stavebního výboru, ale i svou prací; z ostatních jmenuji pouze K. Žáčka, Petra, Strážnického, velká horlitelka pro kapli A.Stará nedočkala se uskutečnění stavby. Silně potlačili stavbu manželé František a Anna Svárovští z Lipové, č.10, darovavše ze svého pole naproti staré kapličky díl pro novou kapli, který je teď zaknihován „Nadaci ř.k. kaple sv. Václava v Lipové“, co stavební plocha č.171 (79 m2) a nádvoří kaple k.č. 133/2 (6 a 16 m2). Plány zhotovil mistr Fojtík z Vizovic, který dal stavbě i svou firmu, ale stavbu provedli místní zedníci a tesaři (práce potahové a pomocné místní katolíci zdarma). Poněvadž pouze nebylo mnoho na hotovosti, napáleny cihly z části z Lipové, a míra to rozměry kaple zmenšeny, takže činí v lodi 9 x 7 m. Kamenné schody dodali za své zedníci z Lipové. Tašky (bobrovky) s velikou slevou 40% dostali jsme od panské cihelny ve Vizovicích. Klempířské práce provedl mistr ze Slavičíma, hromosvod zařídila firma Vácha Uherský Brod za 450 Kč; okna z barevného katedrálového skla jsou z dílny Říha v Brně a stojí kus 500 Kč, spolu tedy 4000 Kč; celá stavba stojí nad 45 000 Kč, asi 10 000 Kč jsme ještě dlužni. Kříž na věž zhotoven zdarma a daroval p.Jemelka, otec P.Jemelky. Se stavbou začato v květnu, než se místní rozešli „do světa za prací“ (hl.na Slovensko); pak až na podzim; do 29.9. nemohla však úprava býti skončena, proto konáno posvěcení kaple až 13. října 1929. 23 Slavnosti zúčastnilo se na 1000 lidí, též 7 kněží. V sobotu 12.10. o 7 hod. u kaple dušičková obnova za padlé vojíny, (jimž je kaple spolupomníkem; jména padlých Lipovských ve světové válce 1914/8 vyryta do desky u vchodu do kaple) – Slavnostní osvětlení kaple. V neděli 13.10: 6 hodin ráno budíček ½ 10hod – uvítání světitelé a slavnostní zahájení farářem a dívkami ¾ 10hod – průvod ke kapli za písně „Bože, cos ráčil“ 10hod – slavnostní kázání odpovědného faráře z Hukvald a rodáka Lipovského P. Františka Jemelky (tento daroval na kapli 1000 Kč) ½ 11hod – posvěcení kaple děkanem ze Štítné, kanovníkem Al. Filipem; slavnostní mše svatá, píseň „Tisíc let“ ½ 1hod – koncert u hostince ½ 3hod – litanie k sv. Václavu, Te Deum, chorál svatováclavský Oltář pro kapli z modřínového dřeva dle návrhu tesařského mistra Říhy Emila z Hrádku provedl ne zcela k naší spokojenosti truhlář Ševčík ze Štítné. Dlažba je od Otty Kabeláče z Hrádku. Stavba kaple schválena komisí okresního úřadu v Uherském Brodě ze dne 4.11.1929 čís 282/70 a induktem arcibiskupského Ordinariátu ze dne 6.6.1930 (čís 8708 ze dne 10.6.1930) povoleno sloužiti tam mši svatou ve dva dny sváteční a 2 dny všední a kdykoli tam bude P. Jemelka. Obrazy (tisk) sv. Terezičky a sv. Antonína darovala pí Marie Svárovská. Spolek Omladina V naší malé vesničce panoval vždycky čtenářský a osvětový duch. Svědčí o tom i to, že po příchodu P. Medarda Horáka jako faráře do Slavičína (1922-1932) byl založen katolický spolek Omladina, 24 M. Jurková, 3. řada z levé strany : ?, A. Zichová, Šuráňová, M. Nováková (Zvonkova), M. Strážnická, M. Buriánková, F. Strážnická, J. Jurková, M.Jordánová, který položil základy k omladinářské knihovně, kde každý člen svým i skromným dílem přispěl k jejímu rozkvětu. Byly tam knížky poučné a hlavně zábavné, které našly brzy své věrné čtenáře. Zároveň to byl i spolek divadelní, který přispíval ke kultuře a zábavě v obci. I když to byli jen vesničtí ochotníci, troufli si i na takové hry jako byla Maryša nebo Lakomec, které se hrají dodnes. Tuto divadelní činnost převzaly i mladší generace, a tak se v Lipové hrálo i dvakrát do roka. Divadelní ochotníci z výtěžku za svá vystoupení přispěli na vybudování pomníku padlých Rumunských vojáků, který stojí u kapličky. Je věčná škoda, že pak knížky z omladinářské knihovny, kde byly i dobré divadelní hry, přišly ke zkáze. Vzpomínala Anna Dorušková Foto ze hry Paličova dcera: sedící L. Žáčkova, 1. řada z levé strany J. Vrba, L.Dorušková, A. Žáčková, F. Dorušková, O. Vrba, L. Výduchová, F. Kolík, V. Dufek, 2. řada z levé strany E. Maňasová, J. Žáček. Foto z 50.let 19. století. (před Váňovou stodolou) Ležící z levé strany: F. Fojtů a J. Jordán drží ceduli s nápisem: Sdruž. venk. Omlad. 21.V.1923 Lipovská skupina 1. řada z levé strany_ M. Vašičková, M. Fojtů, J. Žáček, H. Jordánová, P.Medard Horák,, M. Jordán, F. Žáčková, B. Doruška, M. Žáčková a Kubíček. 2.řada O.Manová,, Ocelková, M. Vašičková, Častulíková, J. Vrba, Žáčková, Jurková, Ocelková, Buriánek J., Jordán F., Kolík K. 3.řada – Vašičková M., Řeháková F., Kocveldová A., Jordánová, Řeháková. Mikulčík. Ležící z levé strany: J. Žáček, J. Buriánek, 1. řada z levé strany V. Strážnický, F. Jurek, J. Buriánek, P.Josef Kvítek (kaplan ve Slavičíně 1930-1942), P. Karel Kvítek (farář ve Slavičíně 1932-1940), J. Žáček, F. Jordán, K. Žáček, M. Žáčková, 2. řada z levé strany V. Kubíček, A. Kocveldová,?, A. Rokytová, Řeháková, M. Zichová, A. Žáčková, M. Vašičková, 25 Omladina 40-50 léta 19. století: sedící na zábradlí mostu z levé strany: M.Dorušková, L. Čížová, J. Smolek, A. Bělínová, A. Florešová, A. Kuželová, uprostřed z levé strany: F. Svárovský, M. Smýkalová, M. Hamalčíková. O. Lysák, J. Čížová, M.Martinovská, Zd. Elefant, J. Ludvíková, děti: J. Vrba, K. Bařina, B. Tomeček, A. Tomeček,?,J. Ovesný, J. Jurek, V. Svárovský,L. Pešek, ? J. Jordán, J. Martinovský Zvyky a obyčeje při práci v hospodářství, v rodinném i duchovním životě našich předků Z knihy: Lidové tradice Slavičínska v podání pamětníků -národopisné zlomky o Slavičíně a okolí, Emilie Malíková - Jana Polášková, 2001) (dle pamětí J. Studenky a A. Poláškové Konec dubna chasa oslavovala „pálením čarodějnic“. To sa udělál na kopci oheň, chasa za zpěvu pálila metly a vyhazovala rozpálené a hořící metly do výšky a přeskakovala oheň. To sa tahlo do deseti až jedenácti hodin večér. Do rána byla plná dědina „máj“, kde byly cérky, tam mládenci postavili každý pro svoju děvčicu mája, chtěla-li cérka vědět, kdo ju má rád, dávala pozor, kdo máj stavjál. Stavjál sa na náměstí ešče jeden veliký máj, kerý býl společným dílem mládencú a cérek. Nekdy moseli máj mládenci aj hlídat, aby jím ho nezhodili „raubíři“ z jiných dědin. Lipovjanom kteréhosi roku skácali v noci máj „lúčané“ – ogaři z vedlejší dědiny Loučka a to byla veliká haňba. Koncem května bylo oznámené „stínání mája“. Chlapci a cérky uplétli kytičky, věnečky a zamétli prostranství okolo mája, nachystaly sa lavky a stoly a jeden stolek u mája, kde sa prodáváním kytiček vybíralo vstupné a na poctu sa podávala kořalka. Přišli muzikanti, kat s pilkú, kohút (buď to mohl být chlap spravený za kohouta nebo v Lipovej nosili skutečného kohouta) a za doprovodu muziky cérky a chlapci v průvodu, každý popadl svoju a tančilo sa okolo mája, potom sa máj „sťal“, průvod sa seřadíl a šlo 26 sa do hospody tancovat až do rána. V Lipovéj jezdíl kat na koni (býl to obyčejně mládenec, kerý sa udržel na koni nebo měli doma koně). Mosela byt aj „katka“ – děvčica, kerú si kat vyvolíl, obyčejně jeho milá. Kat na koni s muzikanty, mládenci a cérkama průvodem, šli k domu „katky“. Tam byli všeci pohostění koláči a slivovicú. „Katka“ měla nachystaný ověnčený stůl aj s parádním taléřkem pro vybírání vstupného. Mladí vzali stůl, katka taléřek a všeci na čele s katem, za doprovodu muzikantů průvodem šli na místo, kde sa pořádala slavnost kácení „kácaní mája“. Cérky postavily na ověnčený stůl katčín taléřek a do něho sa vybíralo vstupné od všeckách ludí. Potom kat třikráť na koni objél máj a dotkl sa ho šablů. (Kat býl oblečný ve staréj hasičskéj uniformě a na hlavě měl starodávnú hasičskú helmu). Protože máj bývál veliká, mosoli ho pomáhat kácat aj silní chlapi z dědiny. Když spadl na zem, děcka k něm rychlou utěkaly trhat mašle. „Hlavu“ s vlajkú chlapi usekli a podali katovi. Kat na koni a za ním průvodem muzikanti a mladá chasa jeli ju předat ke starostovi, kde dostali závdavek (slivovicu a výkupné). Průvodem sa všeci vrátili na „výletnistko“, jak sa pravilo místu, kde sa pořádaly oslavy a začala taneční zábava, stůl pro kata a katku a ostatní zamilované páry. Pěkný májový zvyk bývaly májové pobožnosti u kapličky, to bylo na konci Slavičína, kde stála stará kaplička. U té jsa modlívaly marijánské litánie a zpívaly marijánské pěsničky. Nekerá zbožná babka předříkávala a mladí chodili rádi, protože sa sešli dohromady a také kvůli zpěvu. Mladí bývali prvéj držaní doma k práci a moseli sedět doma. V máji sa sešli na pobožnosti a mohli ven, mezi chasu. Po májovéj řada chlapcú a cérek vyšli nad Slavičín a dlúho do noci zpívávali starodávné aj lidové pěsničky při doprovodu harmoniky. Strážcem dívčí cti byla přísná výchova matčina a veliká haňba, dyž sa cérka zapomněla a byla „závitka“ (svobodná matka). Taková děvčica buď sa už nevdala, lebo dyž si ju nevzál „svůdca“, měla trpký život až do smrti a býl-li takový mládenec, že měl nekde za svobodna děcko, tom sa říkalo „připálený“, „přihořený“ a žádná slušná cérka ho už nechtěla, protože věřila, že by s ním nebyla ščastná a mosél si nakonec vzít to, co si „pošpinil“. Na jaro dávali hospodáři veliký pozor na první búřku. Jak zahřmělo, honem každý popadl, co měl nejtěžšího po ruce a zvonil, „aby měl silu po celý rok“ a když byla první búřka na Moravě, říkalo sa: „Bude u nás úrodný rok a Slováci majú zlosť“, dyž byla první búřka na Slovensku, bylo to zas obráceně. Dyž nastalo jarní paséní dobytka a husí, bylo nám děckám zle, mosely sme, než sme šly ráno do školy, napást, to znamenalo skroro ráno vstávat. První vyhnání dobytka aj husí bylo dycky slavnostní, maminky pokropily svěcenú vodú najprv děcka, potom dobytek, „aby nás Bůh chráníl před hromobitím“, všeci dostali dobrú svačinu a už sa nezbavili povinnosti až do zamrznutí. Nekeří, dyž hnali po první na pastvu, polévali sa ráno vodú. V sobotu večér před svatodušními svátky sa slavičtí ogaři rozestavili „na městě“, v rukách karabáče a „růchali, kdo věc, ten věc“. Tým prý zlé duchy z dědiny vyhádali. Na svatého Ducha měli pasáci dobytka plné ruky práce, plétli věnce, vázali kytice a krávy přišly dom ověnčené na rohách, na krku aj na ocasi, tam kde sa věnec udržel. Maminky už čekaly se svěcenú vodú a pokropily nás, aby Duch svatý nás posvětíl. Husy měly věnečky z kvítí na krku, na křídlech, na nožičkách a zrovna tak byly doma přivítané. Aj ve stavéní sa všecko postříkalo svěcenú vodú a za trám na tle (stropě) sa věšaly lipové větvičky, aby Duch svatý chráníl a opatrovál stavéní od hromu a blesku a od zlych mocí. Před svátkem Božího těla sa umetaly všecky dvory, průjezdy a cesty mezi stavéními a posýpaly sa polními kvítkami (na počest slavného příchodu Kristova do Jeruzaléma). Družičky si chystaly košíčky s květinami, bílé šaty a věnečky a těšily sa na průvod, kerý sa každoročně od kostela odebírál za zpěvu nábožné písně a doprovodu místních muzikantú přes Horní náměstí a zastávkami u několika oltářú. Zpět do slavičínského kostela. Družičky, kerych bylo ze všeckých „přifařenych“ dědin požehnaně, sypaly na cestu při průvodu kvítka až do kostela. Dalším letním svátkem bývala v Lipovéj púť „Na sv. Annu“. Aniček bylo skoro v každém třetím stavéní, tož to býl slavný svátek, kdy sa sjížďaly do Lipovéj celé rodiny. V sobotu večér bývá dodnes Anenská zábava a v nedělu ráno v místním kostelíku sv. Václava mša svatá za všecky Anny v dědině. Potom si už doma slaví každý sám, jak najlepší umí. Druhá letní slavnost bývaly dožínky, to byla slavnost aj jednotlivě v každéj selskéj rodině a hromadně končila „dožínkovú“ slavnosťú venku v přírodě a večerním tancem v hospodě. Cérky za pomoci chlapců společně uplétli „dožínkový věnec“, kerý sa skládal ode všeho druhu obilí, proplétl sa stuhami, chasa sa seřadila do průvodu a cérka v kroji včele průvodu nésla věnec, dvá mládenci po boku děvčice stuhy od něho, za nimi šli v páru cérka s chlapcem ozdobení klasama, podle počtu mladych tvořili dlúhý průvod za výskotu, tančéní a zpívání a za doprovodu hudby došli až na místo slavnosti, kde sa tancovalo. Věnec sa slavnostně předál starostovi, kerý poděkovál a začala zábava… V jednotlivých domácnosťách buď služebná chasa nebo domácí mládež, dyž jeli pro poslední fůru obilí, ověnčili koně pentlemi, kočího aj všecky domácí pracovníky. Všeci seděli na fůře, nejmladší cérka držala věnec ze všeckách druhů obilí a za veselého zpěvu a výskotu jeli pomály k domovu. Před vraty zastavili a zazpívali: „Panímámo zlatá, otvírajte vráta, neseme vám žita ze samého zlata.“ Když sa vráta otevřely, fůra vjela do dvora, hospodář aj s hospodyň stáli na „násypě“ (zápraží), všecka chasa sa seřadila, včele cérka s věncem šli k hospodářom. Cérka podala hospodářovi věnec s říkaním: „Tu máte pantáto, tu máte věnec, už sme dnes skludili poslední oves.“ Hospodář přijál věnec a dál každém po kalíšku kořalky a všeci zasedli k společnému obědu a za zpěvu končíl poslední deň dožínek. Ze života našich předků – vzpomínky pamětníků Jak sa za „starych časů“ ludé na Slavičínsku bavili (z pamětí J. Studenky, z omladinářské kroniky z Lipové a z pamětí A. Poláškové) V letních měsícoch sa s oblibú pořádaly taneční zábavy v přírodě a říkalo sa jím „výlety“ to býl například výlet sokolský, orelský nebo hasičský, při kterém tyto spolky nacvičily obyčejně aj divadlo. 27 Ve Slavičíně hrávaly divadla a operety orelské spolky a v Lipové od roku 1911 do roku 1931 spolek katolické mládeže (omladina). Z divadelních her to byly např.: Pasačka z Lurd, Hospodář a výměnkář, Pro kus chleba, Zmatek nad zmatek, Pašeráci, Boží mlýny, Maryša, Čert a Káča, Pasekáři, Třicet stříbrných, Rodné hnízdo a mnoho dalších. Lipovjané hrávali aj ve Slavičíně. Po každém ochotnickém divadelním přestavení sa pořádala taneční zábava a peníze, keré sa tam vybraly věnovali mladí většinú na omladinářskú knihovnu nebo na vybavéní jeviště. Ve Slavičíně cérky jednuc za rok pořádaly muziku tak zvanú „zástěrkovú“. Pozvaly si muzikanty, oznámily buď obecním bubnem nebo plakátem, kde a kdy sa „zástěrková“ odbývá, pořadatelky si uvázaly parádní zástěrky (buď krajkové batistové nebo bílé) a vybíraly vstupné, ale hlavní účel býl ten, že cérky si měly právo vybrat tanečníka a mládenci nesměli sami vzít cérku do kola. To byla příležitost pro takové děvčice, keré neuměly – nebo velice těžko tančily, a tož chlapci zkusili na svojí koži jaký je tanec při takovéj tanečnici. Tančila sa najvěc polka, třesák, valčík „našest“, „přes ruku“, beseda, „mašina“ a jiné. Většinú staré kúsky a když býl tanečník „levý“ nebo měl „olšové nohy“, cérka vystála pravé muka s takovým „nemehlem“. Najlehčí a najlepší zatancování bylo, když sa tančilo „do leva“, to hrála v těle každá žilka. Při spolkovych výletech v létě, sa mládež oblékla do spolkovych krojů (orelských, sokolských, valašských či slováckých). Ve Slavičíně na hroním konci sa průvod seřadíl s hudbú sa šlo přes celý Slavičín až na místo „výletu“, kde byly lavice, stoly, místo pro muzikanty a stánky s občerstvením. Tančilo sa na lúce až do tmy a pokračování bylo v hospodě. Děcka měly přístup, a dyž bylo víc dětí v rodině, což bylo běžné deset až dvanáct dětí, najméň 4-6 dětí, to sa tatínkova kapsa zatřásla, když každú chvílku děcko přiběhlo: „Tati, dajte ně krejcar na klátek!“, no tatínek dál jedenkrát, dvakrát, ale po třetí už enom „lúpl“ očima a děcko pochopilo, že už má tatínek dosť. Půlitr piva stál 80 haléřů, sodovka 50 haléřů, za korunu byly 4 bělky (pletenky), 1 klátek stál 1 krejcar, 10 dkg čokolády 1 korunu 28 a vstupné na zábavu 1.50 – 2.50 korun. Výdělky prvéj nebyly veliké, tož všecko bylo vzácné, ludé byli skromní a všeckého si považovali. Tatarka (z rodinné kroniky Antonína Dulíka, člena vlastivědného kroužku ve Slavičíně) Tatarka se jmenuje bývalá louka se studánkou v lesích, zvaných Nový Háj mezi Lipovou a Nevšovou. Dnes již tam louka není, je tam vysoký porost. Výše uvedené jméno Tatarka pochází z dob vpádu Tatarů (Turků) v roce 1663. V těch dobách, 7. října 1663 byli Turci v našem kraji už po třetí. 17 000 jich řádilo, hrozně loupili, vraždili, pálili a lidi do otroctví odvlékali. Lidé ze vsí a městeček byli poschováváni v horách se skrovným majetkem, který se jim podařilo před nezvedenou cháskou schovat. Kvůli tomu schovanému majetku je Turci pronásledovali až do lesů a hor. V Novém Háji byla v tom čase hájovna. V ní bydlel hajný Karel Zycha. Byl to vysoký, silný, asi třicetiletý chlapík a byl asi rok ženatý se svou Aničkou. Měli se velice rádi a byli na své samotě šťastni. Majitel panství pan Adolf Skydyňský ze Skydyně měl hajného rád pro jeho nebojácnost a statečnost. Jednou v noci přišli k němu uprchlíci ze Slavičína, celí vyděšení, s ranci trochou jídla a něco hadříčků na sebe. Někteří vedli s sebou i kravičku na provaze. Nad Slavičínem bylo vidět zář – Slavičín hořel. Uprchlíky, byli mezi nimi i z přízně jeho ženy, hajný vlídně přijal a pohostil. Sám však starostmi sklíčen vyšel s puškou ven do lesa. Žena jej prosila, aby nechodil, tak jí aspoň slíbil, že se podívá jen do blízkého okolí. Zašel za hájovnu, opřel se o dub a zamyšleně čekal. Noc již pomalu minula a nastával krásný den. Ke studánce přihopkoval zajíc, pak přiběhla srnka s mládětem a klidně se popásala do lesa. Hajnému se vracel pomalu klid, vida ten klidný život kolem sebe. V tom zajíc zapanáčkoval a odběhl i se srnci do lesa. Ozval se praskot, dupot a již viděl jak z houští z lesa vyjíždějí dva jezdci na nízkých nevzhledných koních. Oči šikmo položené, tváře žluté – nebylo pochyb – Tataři. Zastavili se, zahlédli hájovnu. Něco spolu prohodili neznámým hrdelním jazykem. Hajný však nečekal, namířil a prásk, hned byl jeden Tatar z koně dolů. Druhý Tatar chtěl ho vzít na svého koně a ujet. Hajný po něm skočil s nožem v ruce. Tatar byl tak překvapený, že se ani nebránil. Tak se hajnému podařilo oba vetřelce zneškodnit, aniž by mu ublížili a mohli spolu s ostatními Tatary hájovnu třeba znovu napadnout. Od té doby se lesní loučce v Novém háji, kde byla i dobrá studánka, říkalo a říká dodnes Tatarka. Naučná stezka k sirným pramenům a památkám v katastru obce Lipová K přírodním zajímavostem naší obce patří především několik podzemních, přirozeně vyvěrajících minerálních pramenů. V katastru obce Lipová se nacházejí 3 sirné prameny. Tato skutečnost je uváděna v knize VLASTIVĚDA MORAVSKÁ a taktéž v publikaci Chráněná krajinná oblasť BIELE BÍLÉ KARPATY, kterou vydalo Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, roku 1992. V uvedené knize jsou na straně 66 sirné prameny popsány : studánka, místní název Kuželův Vesník - na pravém břehu potoka Podevsový (pravostranný přítok potoka Lipovský) cca 800 m nad obcí pramen na levém břehu potoka Lukšinka tekoucího z kóty 469 Vrch vývěr na pravém břehu potoka Lipovský, severně od obce v lese Ke všem zmiňovaným pramenům byla vyznačena naučná stezka, která začíná ve Sportovním areálu, kde je první informační tabule. Druhá tabule je umístěna u Památného buku lesního (Fagus sylvatica), jehož stáří je odhadováno na 300-400 let. Je to jeden z nejstarších buků v celém regionu. Obvod kmene je 5,18 m. Strom má vytvořenou druhotnou korunu a je ukázkou přirozeně dožívajícího a rozpadajícího se jedince (fáze rozpadu). Třetí informační tabule je umístěna u studánky (1) kde bylo vybudováno i odpočinkové místo a zhotoveno nové nadkrytí studánky. Čtvrtá informační tabule je u rozcestníku UHLISKA a navazuje na červeně značenou turistickou trasu z Valašských Klobouk do Luhačovic, která vede po hranici katastru obcí Lipová, Loučka, Slopné, Sehradice atd. a je rovněž cyklostezkou. Poslední pátá informační tabule je u pramene (2), kde též by byla provedena úprava obezděním a zakrytím pramene. Dále byly nainstalovány lavičky a stolek k vytvoření oddychové zóny. Stezka byla zřízena v roce 2005 nákladem Obce Lipová a Správy CHKO Bílé Karpaty a upozorňuje i na několik památkově chráněných objektů evidovaných v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek: kaplička Panny Marie z r. 1776 v trati Rybník k (v seznamu pod č. 1961) stručný popis: kaplička obdélného půdorysu, boční fasáda hladká,průčelí členěno na nárožích pilastry s římsovou hlavicí. Na osu prolomen vchod půlkruhově zaklenutý, uzavřený dřevěnými dveřmi. Pilastry nesou kladí, na kterém spočívá kordónová profilovaná římsa,nesoucí trojúhelníkový štít. Ve štítě letopočet 1766. Ve vrcholu makovice s křížem. Podstřešní profilovaná římsa nese střechu sedlovou. Prostor zaklenut klenbou valenou. Kaplička byla v roce 2 000 nákladem Obce Lipová a OkÚ Zlín staticky zajištěna (provedla firma Václav Kos Consult z Přerova), vyměněna střešní krytina (pozinkovaný plech) a opatřena novou fasádou včetně výměny dveří. Majitelem kapličky je Obec Lipová. kamenný kříž s reliéfní výzdobou signovaný r. 1867 Štěpánem Minaříkem (v seznamu pod č. 1962) stručný popis: na obdélné základně čtyřboký dvakrát odstupňovaný sokl s rytými vpadlými rámy. Na přední straně reliéf Bolestné Panny Marie. Na zadní straně nápis: „TENTO KŘÍŽ JE VYSTAVEN OD SAMOSTATNÝCH OBČANŮ V ROKU 1867. DĚLAL HO ŠTĚPÁN MINAŘÍK.““ Sokl je ukončen vyloženou profilovanou římsou, na ní nízký pilon s medailonem. V půlkruhově zaklenutém rámu reliéf kalicha. Na pilonu kříž s rameny rovně ukončenými. Tělo Krista prověšeno ve tvaru Y. Hlava skloněna k pravému rameni. Bederní rouška svázána u levého boku. Nad hlavou nápisová blána 29 INRI. Kříž byl v roce 2005 nákladem Obce Lipová a KÚ Zlínského kraje restaurován (provedl restaurátor Josef Krososka z Vracova). Majitelem kříže je Obec Lipová. dům č. p. 79 – památka lidové architektury z r. 1851 (v seznamu pod č . 1963) stručný popis: stavení je přízemní zděné z vepřovic. V přední části má světnici s prkennou podlahou a trámovým stropem podepřeným roštem, na kterém je letopočet 1851. Do světnice vedou tři okna v nikách zaklenutých segmentem. Síň i kuchyň za ní mají novodobou úpravu interiéru. Ze síně se vystupuje dřevěnými schody do podstřeší, ve kterém je situována drobná světnička rovněž s trámovým stropem. Vedle síně a kuchyně je chlév, na jehož střechu se připojuje svojí konstrukcí průjezdní kolna, jejíž přízemní část napravo od průjezdu je vybudována rámovou konstrukcí z prken a trámků. Obytné stavení je podsklepeno kamenným sklepem s valenou půlkruhovou klenbou omazanou hlínou. Obě průčelí obytného stavení mají novodobou úpravu, stěny obílené, kamenný sokl omítnutý. Trojúhelníkový zděný štít a pálená tašková krytina jsou rovněž novodobé. komora u č. p. 22 – památka lidové architekturyy (v seznamu pod č. 1964) stručný popis: roubení patrové komory je provedeno z tvrdého dubového dřeva ztesaného do plochých trámů silných 18 cm, z nichž některé na výšku mají až 40 cm, komora stojí na mohutných prahových trámech vytvářejících věnec. Stropní trámy nesoucí pavláčku mají zhlaví ornamentálně seříznuto. Pažení pavláčky je ze dvou prken. Oba stropy jsou trámové ze širokých prken. Oboje dveře jsou sbíjené. Celkově činí konstrukce po tesařské stránce velmi dobrý dojem. Střechu má komora sedlovou s taškovou krytinou. Oba štíty jsou svisle bedněné a mají ornamentálně řezané výzorníky. Kulturní zařízení v obci: Sportovní areál – s fotbalovým hřištěm, hřištěm na volejbal, vodní nádrží a tanečním kolem, obecní knihovna a tělocvična, kulturní dům, Kaple sv. Václava postavena v roce 1929. Dle archivních údajů zpracoval Kužela Josef 30 Historie a současnost Obecní knihovny v Lipové Fotodokumentace z roku 2005 – Pramen (2) Původní stav Nový stav K nezbytným součástem kulturního dění v obci Lipová bezesporu vždy patřila činnost její obecní knihovny. Počátky místního knihovnictví lze nejspíše hledat ve 30. letech 20. století, kdy byla při zdejší základní škole, tzv. jednotřídce zřízena školní knihovna, vedená jejím tehdejším řídícím, panem Císařem. Tu bylo její hlavní náplní doplňovat a rozšiřovat obzory mnoha generacím lipovských dětí na poli literárním a kromě toho byla i půjčovnou veřejnou. Vedle ní v Lipové pravděpodobně od roku 1928 působila ještě další knihovna, založená spolkem Omladina, sídlící v domě č. p. 49, jenž vlastnil pan Jiljí Žáček. Knihy se zde sice půjčovaly za nepatrný poplatek, čtenářům však bylo již tehdy co nabídnout. Na odbyt šly tituly se světskou i náboženskou tematikou, katolické kalendáře, naučné příručky určené sedlákům a venkovu nebo také zábavné a poučné časopisy, např. tehdy velmi populární Rozsévač. Po roce 1948, jenž pro naše dějiny odstartoval dobu druhého „temna“, byl kvalitní fond této prvorepublikové knihovničky podroben cenzuře komunistických pohlavárů a došlo k likvidaci mnoha vzácných svazků. Zbylé knihy vyhovující „režimu“ byly převedeny do školní knihovny, která plnila funkci veřejné knihovny až do šedesátých let. Takové jsou tedy zlomky vzpomínek na starodávné knihovnické časy pamětnice paní Anny Kuželové a dalšího rodáka z Lipové – Ing. Antonína Nováka. Oficiálně je literární historie v obci zmapována až od roku 1969. Tehdy je založena místní lidová knihovna, spadající pod Knihovnické středisko Městské knihovny Slavičín, jenž zahrnuje i další místní knihovny - v Loučce, Haluzicích, Nevšové, Rudimovu, Hrádku, Divnicích a Bohuslavicích nad Vláří. Slavičínská knihovna spolu s Okresní knihovnou v Gottwaldově začínají postupně vytvářet jejich knižní fondy včetně lipovské, jejímž sídlem se stala budova obecního úřadu. Pod jejich správou a metodickým řízením místní knihovnický stánek vzkvétá, rozšiřuje se nabídka jeho dokumentů a je občany Lipové často navštěvován. Hlavní zásluhu na jeho rozkvětu přitom nelze upřít knihovnici - paní Emílii Malíkové, která ji vedla od jejích „prvních krůčků“ celá desetiletí a byla zároveň zaměstnankyní profesionální knihovny ve Slavičíně. Zhruba v polovině sedmdesátých let byla knihovna přestěhována z obecního úřadu zpět do nevelkých leč útulných prostor školní budovy. Čtenáři z řad obyvatel si do ní rychle našli cestu a zejména mládež tu trávila spolu se svými literárními hrdiny velkou část volného času. Devadesátá léta pak posouvají dějiny knihoven rychle dopředu. Mění se společensko ekonomická situace i nálada celé naší země, jednotlivých měst a také obcí. Vycházejí znovu autoři, jejichž psané slovo mělo zůstat navždy umlčeno a nyní konečně mohou podat objektivní svědectví o době totality. Část těchto děl se objevuje i ve fondu lipovské knihovny a přibývají publikace nové, přinášející dosud nezveřejněná fakta o tomto neblahém období. Důležitou roli v dějinách místního knihovnictví sehrál rok 2002. Na základě dohody s Krajskou knihovnou ve Zlíně přešla lidová knihovna od 1. ledna téhož roku pod správu obce. Dosud kvalitně fungující poradenství a metodická pomoc slavičínské knihovny zůstalo naštěstí zachováno díky Smlouvě o poskytování regionálních knihovnických služeb v rámci regionálních funkcí, uzavřené mezi Městem Slavičín a Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně. Obec Lipová tak na svá bedra vzala zodpovědný úkol - být vzorným správcem knihovny, jehož se zhostila se ctí. Z projektu Ministerstva kultury VISK3 (Veřejné informační služby knihoven) v roce 2004 do knihovních prostor pořizuje nejprve jednu počítačovou stanici, určenou k bezplatnému přístupu veřejnosti na internet. Poté v roce 2007, kdy došlo k získání prostředků z dalšího projektu MK ČR, zde nechává obec instalovat druhý počítač i s knihovnickým programem, díky kterému jsou výpůjční i jiné pracovní procesy plně automatizovány. Na základě stálého poradenství knihovny ve Slavičíně je obecní knihovně vytvořena přehledná webová stránka. Nabídka služeb se tak rozrůstá o možnost navštívit přes webové rozhraní on line katalog, informující veřejnost o složení veškerého jejího 31 knižního fondu – http://lipova.knohovna.info. A jak lze charakterizovat obecní knihovnu současnosti? Na základě letmého nahlédnutí do knihovnických statistik zjistíme, že v roce 2011 za literaturou a surfováním po internetu přišlo 727 návštěvníků, kteří si v roce 2011 vypůjčili 1492 dokumentů. Její fond se může pochlubit celkem 2 267 svazky knih, a to nejen z oblasti beletrie, ale i díly naučnými a žánry preferovanými u dětí a mládeže. Krajská knihovna ve Zlíně pak každoročně nabídku obecní knihovny jejím skalním příznivcům významně rozšiřuje zapůjčením dvou výměnných souborů knih. Na tomto místě je potřebné zmínit, že knihovna v Lipové rozhodně nikdy nezůstávala bokem kulturního života v obci. Po mnoho po sobě jdoucích let se paní Emilie Malíková i její nástupkyně - Mgr. Jana Polášková, Mgr. Anna Jordánová a v současné době Ing. Štěpánka Jordánová, zapojovaly do různých obecních aktivit. Ať už to bylo tradiční vítání jara pořadem Otvírání studánek, Rozsvěcování vánočního stromu nebo malými „lipovjánky“ a jejich rodiči hojně navštěvované dětské dny na hřišti. Je možné vyjmenovat pouze zlomek všech činností, jimiž tato instituce byla a vždy bude užitečná své obci. Faktem zůstává, že její zásadní role rovného přístupu občanů k informacím je díky bezplatnému přístupu na internet a ke knihám bez diskuze nezastupitelná. Obecní knihovna v Lipové není však jen strohým informačním světem plným elektronických vymožeností. Je místem s přívětivou atmosférou, vhodným pro setkávání všech generací a zejména těch, kteří stále ještě vyznávají knihu jako věrného a moudrého přítele, bez jehož znalostí a zkušeností se v životě nelze obejít. Mgr. Gabriela Klabačková, vedoucí Městského klubu a knihovny Slavičín 32 Kultura a tradice Stavění a kácení máje Na máj se uřezaly dva smrky, aby dosáhly délky až 30 m. Kmeny se zbavily kůry a spojily železnými skružemi zároveň s hlavou máje. Hotový máj ležel na třech stolicích. Hlavu máje zdobila děvčata barevnými stuhami a do vršku se upevnila státní vlajka. Před hospodou se vykopala dva metry hluboká jáma. Párované smrkové tyče o délce 4 až 6 m, kterým se říkalo folgy nebo žajgrůty, provléknuté provazy a navléknuté na máj, byly důležitým nářadím při stavění máje. U každé folgy byli dva až tři muži určení vedoucím stavění máje a na jeho povel se začalo stavět. Máj se stavěl většinou před 1. květnem. Mnohdy bylo nutno plánovat hlídky z řad mladých hasičů, protože se stávalo, že máj podřezali starší ogaři ze sousedních obcí ještě před slavností kácení máje. To bývalo velice slavné. Na tuto slavnost se vraceli ze světa domů zedníci, tesaři i miškáři. Po desetiletí hrávala při této slavnosti známá dechová hudba Maňasů ze Sehradic. Hasičské výlety Ty se konávaly v srpnovou neděli na Přílazku. Výletiště se připravovalo v sobotu a v neděli po prvních bohoslužbách. Stoly a lavice byly zhotoveny z desek. Okolí bylo vyzdobeno nakácenými mladými stromky. Výlet začínal u zbrojnice a za doprovodu hudby se šlo na výletiště, kde byla vlajka, aby cizí návštěvníci věděli, kde se výlet koná. Venku se potom tančilo až do večera a po večeři v hospodě až do ranních hodin. Plesy Plesy opět pořádali hasiči. Hospoda musela být pečlivě vyzdobena tak, že celá, včetně vchodu, vypadala jako v pohádce. Tato příprava trvala celý týden, za pomoci mladých děvčat. Natištěné pozvánky roznášeli hasiči s osobním pozváním. Dekorace v hospodě zůstávala až do končin a tyto tancovačky trvaly dva dny. Masopustní pondělí se oslavovalo maškarami, které chodily po vesnici a z výtěžku byly placeni muzikanti. Kateřinské hody Do rodin se scházeli příbuzní a známí. Po hodovém obědě a rušné besedě v domácnosti se šlo večer do hospody, kde hrávala dechovka Maňasova. Tančilo se přes půlnoc a muzika pokračovala i v pondělí, a to byl pořadatelem hospodský. Kdo si chtěl zatančit, musel zaplatit muzikantům požadovaný obnos. Vytrubovalo se sólo pro určitý pár a nikdo jiný nesměl vkročit do kola. Pokud se tak stalo, byl dán příkaz k zastavení hudby, při neuposlechnutí vznikla rvačka. Při větší rvačce muzikanti utekli. Ochotnická divadla Mladí občané pořádali též ochotnická divadla, která se konala zvláště při příležitosti poutě sv. Anny a taky v zimě, kdy bylo více času na zkoušky. Hrálo se buď na Výletišti nebo na Přílazku a také na Juříkové zahradě. V zimě se hrálo ve školní tělocvičně. Honební společenstvo Lipová- Haluzice Historicky první zmínku o obecní honitbě zapsal do Pamětní knihy obce Lipové kronikář pan Bedřich Doruška 27. října 1936: „Toho dne se konal pronájem obecní honitby. Honitbu vydražil za obnos 2 000 Kč p. Lambert Wichterle, statkář ze Slavičína. Dosavadním nájemcem byl po 18 let p. Karel Váňa, soudní rada v Uherském Hradišti, zdejší rodák. Honební plocha obnáší 850 ha. Volby do obecního honebního výboru byly po 15 letech nařízeny. Zvoleni Jan Rokyta č. 20, Jan Petrů č. 1, Josef Jordán č. 33, Svárovský Karel č. 10, Mana Josef č. 36, Juřík Jaroslav č. 34 a Doruška Bedřich č. 22. Poslední jmenovaný pak byl zvolen předsedou obecního honebního výboru.“ Honební společenstvo Lipová – Haluzice (HS) bylo založeno dne 3.3.1993. Na základě žádosti a předložených dokladů rozhodl Referát zemědělství Okresního úřadu ve Zlíně o uznání společenstevní honitby o celkové výměře 972 ha. Z toho zemědělská půda 403 ha, lesní půda 523 ha a ostatní plocha 46 ha. Honebním starostou byl zvolen Jaroslav Jiřík (tehdejší starosta obce Lipová), honebním místostarostou Josef Hasoň (tehdejší starosta obce Haluzice). Právo myslivosti v uznané honitbě bylo pronajmuto Mysliveckému sdružení Tatarka na deset let tj. do 31.3.2003. V roce 2001 byl schválen nový zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., který mimo jiné uložil honebním společenstvům povinnost přijmout stanovy a zvolit orgány honebního společenstva a to vše nejpozději do 9 měsíců od nabytí účinnosti nového zákona. Dne 21.8.2002 se konala valná hromada HS na sále OÚ Lipová, na které byly schváleny Stanovy HS a provedena volba výboru: honebním starostou byl zvolen Josef Hasoň, honebním místostarostou Josef Kužela, členy výboru: Miloslav Svárovský, Jiří Matějka, Miroslav Šála, Ing. Vl. Mudrák a Radek Hlavica. Členy revizní komise byli zvoleni: Karel Svárovský, Josef Jordán a Jaroslav Hlavica. Valná hromada pověřila výbor HS uzavřením smlouvy o pronájmu honitby na další desetileté období Mysliveckému sdružení Tatarka tj. do 31.3.2013 a schválila plán lovu. Dále pověřila 3 členy výboru založením účtu HS v bance, ke kterému budou mít podpisové právo. Dne 21.1.2003 byl založen termínovaný účet v Komerční bance, a.s. ve Slavičíně a vložen první vklad ve výši 13 265,-Kč, což bylo nájemné za pronájem honitby Mysliveckému sdružení Tatarka v letech 1993 – 2003, po odečtení nákladů spojených se založením HS (schváleno výborem HS). HS je právnickou osobou, která není založena za účelem podnikání. Dle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví,v platném znění, jsou tyto právnické osoby povinny vést podvojné účetnictví v zjednodušeném rozsahu. HS je registrováno u FÚ Luhačovice (IČ 70965137), kde je podáváno přiznání k dani z příjmu právnických osob. Dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění je dle ust. §20 odst.7 Poplatníci, kteří nejsou založeni za účelem podnikání, mohou základ daně snížit až o 30%, maximálně však o 1 000 000 Kč, použijí-li prostředky získané takto dosaženou úsporou daňové povinnosti ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, a to ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. V případě, že 30% snížení činí méně než 300 000 Kč lze odečíst částku do výše základu daně. 33 O použití finančních prostředků HS rozhoduje dle stanov HS a taky dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti § 21 odst.1 písm.b) valná hromada. Pokud by finanční prostředky měly být rozděleny členům HS musely by být zdaněny (rozděluje se čistý výtěžek) a jednotliví příjemci by tento příjem museli zahrnout do svého přiznání k dani z příjmů. Proto byla dne 10.11.2006 svolána valná hromada HS, která schválila použití části finančních prostředků HS na nákup a vysazení stromků v k.ú. Lipová a Haluzice. Dále valná hromada zvolila honebním starostou Jiřího Zelenku místo Josefa Hasoně, který byl zvolen členem výboru. Nájemné za pronájem honitby je 2 051,-Kč/rok a pokladník MS Tatarka jej každoročně vkládá na účet HS. K 21.4.2012 bylo na účtu HS 21 370,-Kč. Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 21.června 2004 byla změněna hranice honitby Lipová-Haluzice a celková výměra honitby je nyní 940,52 ha, z toho zemedělská půda 403 ha, lesní půda 492,24 ha a ostatní plocha 45,28 ha. Blíží se konec druhého desetiletí HS. Nabízí se otázka jak rozhodnout o způsobu využití společenstevní honitby. Je několik možností: Pokračovat v současném stavu, nebo-li opět na deset let pronajmout honební pozemky Mysliveckému sdružení Tatarka, nebo Užívat honitbu na vlastní účet to znamená umožnit užívání honitby členovi HS, popřípadě vlastníkovi honebního pozemku v honitbě, který má k tomu odbornou způsobilost, popřípadě Založit vlastní honitbu Lipová? Jsou jistě další možnosti, ale o všem rozhodnou vlastníci pozemků na valné hromadě, která bude svolána pravděpodobně na počátku roku 2013. Kužela Josef, honební místostarosta a pokladník HS 34 silami obstarává objemová krmiva a z prostředků MS se nakupuje ječmen, oves, kukuřice a sůl. V honitbě je rozmístěno 15 krmelců se zásobníkem pro zvěř mufloní, srnčí a daňčí, 4 krmeliště pro zvěř černou a 8 zásypů pro zvěř pernatou. U každého krmelce je vybudováno slanisko. U lovecké chaty se každoročně konají střelby na asfaltové terče. Chata je zapůjčována pro různé akce jak členům MS tak i ostatním občanům. MS má velmi dobré vztahy s OÚ Lipová. Obecní úřad se zajímá o naši činnost a podporuje ji v rámci svých finančních možností. Tímto přispívá k propagaci a rozvoji myslivosti. V roce 2008, na výroční členské schůzi, byl zvolen nový výbor v tomto složení: předseda Slavíček Zdeněk, myslivecký hospodář: Matějka Jiří a jednatel: Vítězslav Svárovský. V tomto složení pracuje výbor MS do dnešního dne. Vzpomínky sepsali: Martinovský Rostislav a Svárovský Miloslav Myslivecké sdružení „TATARKA“ Lipová – Haluzice Myslivecké sdružení Lipová bylo založeno na podzim roku 1945. Jeho prvními členy byli: Mudrák Alois, Martinovský Jaroslav, Váňa Viktor, a Petráš Vojtěch. Předsedou byl zvolen Martinovský Jaroslav, hospodářem Mudrák Alois. Později byli přijati: Zezula Bohumil, Ludvík Vincenc, Martinovský Bohumil a Váňa Richard ml. V témže roce byl zvolen výbor pronajimatelů pozemků – honební společenstvo. Předsedou se stal Remeš František. Od roku 1945 se lovilo po celém katastru obce Lipová a do roku 1950 se lovilo i ve vojenských skladech, kde se to hemžilo divokými králíky. Lovilo se převážně na čekané. Do roku 1945 byly některé lokality pronajímány soukromým myslivcům. Po válce byl malý počet drobné zvěře. Proto se členové složili a zakoupili 5 zajíců, 5 bažantích slepic a 2 kohouty. Zvěř byla vypuštěna na Kůtě a na Zádilčí – do středu honitby. Tato akce měla příznivý vliv na stavech zvěře v příštích letech. V roce 1965 byli do MS přijati: Kozubík Oldřich, Martinovský Rostislav a později Šoukal Vladek. O tři roky později byli přijati do MS: Svárovský Miloslav, Svárovský Vítězslav a Jordán Josef, Buriánek Václav a později: Jiří Matějka, Juřík Jiří. Dále bylo MS Lipová nařízeno přijat a sloučit se s MS Haluzice pro jejich malou honební plochu i s jeho členy. Byli to: Mudrák Vlastimil, Slavíček Stanislav, Kačer Alois a Orsák Karel. Po uvedeném sloučení byl zvolen nový výbor MS: předsedou se stal Rostislav Martinovský, hospodářem Kozubík Oldřich a jednatelem Svárovský Miloslav. Za jejich volební období byla postavena lovecká chata Tatarka, sklad Hubertka, zhotoveny krmelce, zásypy, slaniska a několik posedů. Na vybudování se podíleli všichni členové MS jak finančně tak prací. Chata slouží myslivcům ke konání schůzí a oslavám životních jubileí. U chaty se pořádaly střelby na asfaltové terče a taktéž myslivecké výlety. Byly to roky nejen budování, ale i hojnosti zvěře, které se projevily zazvěřením z minulých let. Ukázalo se to na honech při výřadu zvěře. Lovilo se cca 100 ks zajíců a více než 100 ks bažantů. V honitbě se objevila černá zvěř a jeleni, kteří se také začali lovit. Na uvedené období a roky rádi vzpomínáme. Další nový příkaz vlády. MS „TATARKA“ Lipová – Haluzice se muselo sloučit s MS Nevšová. Byl zvolen nový výbor. Předsedou se stal: Starý Jaroslav, hospodářem: Kozubík Oldřich. Toto sloučení nepřineslo do MS nic pozitivního, ba naopak. Bylo to pro myslivost nejen u nás, ale i v jiných sdruženích špatné rozhodnutí. Nastaly třenice, projevila se nečinnost členů a poznávali jsme úbytek zvěře. Ve sdružení nastala stagnace. Tato situace trvala až do převratu v roce 1989. Vroce 1992 byl zvolen nový výbor MS „TATARKA“ Lipová – Haluzice. Předsedou byl zvolen Svárovský Miloslav a hospodářem Ing. Kozubík Oldřich. Hlavním druhem v oblasti chovu a lovu je zvěř srnčí a černá. Přechodně zvěř mufloní a v poslední době také zvěř daňčí. Zvěř drobná, zajíc, bažant, úplně zmizela. Tuto skutečnost se alespoň částečně snažíme řešit zakládáním zvěřních políček osévaných pšenicí, ovsem, slunečnicí a topinamburou. Pro zimní přikrmování si každý člen vlastními 35 Historie TJ Lipová Touha po fotbalu v obci Lipová byla roku 1983 natolik silná, že se místní občané domluvili a společnými silami v akci „Z“ upravili terén a pustili se do stavby vlastního sportovního hřiště. Pro úplné zřízení bylo potřeba postavit sportovní kabiny a sociální zařízení. V roce 1985 mezi sportovním hřištěm a účelovou vodní nádrží byly umístěny prozatím tři buňky k potřebným účelům. Na hřiště byla zaseta travní semena, oplocení celého prostranství a úprava okolí hřiště, kde přidali ruku k dílu i ti nejmenší. Místní občané po tříleté usilovné práci se dočkali a jejich vlastnoručně postavené hřiště nabylo plnohodnotné funkčnosti roku 1986. Ještě tohoto roku byly zabudovány železné sloupy pro sítě a proveden nátěr celého oplocení. Dne 19. listopadu roku 1986 byl založen fotbalový tým „TJ Lipová“ jejímž předsedou byl zvolen Roman Goldbach, učitel základní školy Slavičín, bytem Lipová 103. Místní fotbalový tým na návrh výboru Národní fronty byl dočasně ustanoven jako sportovní jednota s názvem „Tělovýchovná Jednota Lipová“ se souhlasem MNV Slavičín. Ustanovující schůze této zřizovací jednoty byla provedena v začátku roku 1988 za přítomnosti zástupců obce, která vedla tělovýchovnou jednotu. 36 Družstvo žáků pro své nadšení pro sport si domluvili zápas ke dni 15. listopadu 1987 s registrovaným družstvem žáků z Nevšové. Do sestavy místního družstva žáků patřili: bratři Talachovi, bratři Jiříkovi, Floreš Jiří, Tomeček Pavel, Ťulpa Bohdan, Svárovský Miroslav, Krejčí David, Pavlek Oldřich. Pozici trenéra tohoto družstva žáků zaujímal Šála Jaroslav. I když místní občané přišli podpořit svůj fotbalový tým „TJ Lipová“, čímž samozřejmě zdvihli u hráčů chuť vyhrát tento zápas, přesto bohužel byli poraženi 3:1. Pro úplnou krásu místního fotbalového hřiště byly roku 1987 odstraněny prozatimní buňky a byla započata výstavba sportovních šaten a sociálního zařízení. Dokončení této stavby bylo plánováno roku 1988. Pro větší sportovní vyžití místních dětí bylo v plánu zřízení hřiště pro odbíjenou a tenis. Na místním fotbalovém hřišti v letech 1988-1990 hráli žáci mistrovská utkání. Tým se během těchto let sehrával, propracovával svoji taktiku a souhru. Na každý zápas se družstvo žáků muselo dopravit na vlastní náklady. V tomto období byl předseda „TJ Lipová“ p. Pala Miroslav, pokladník p. Liška Milan, hospodář p. Talach Josef. V sezóně 1990 – 1991 tito mladí žáci začali hrát za dorost. hráčů, a proto družstvo muselo být sestaveno nejenom z občanů Lipové, ale i z okolních obcí. V roce 2011 byl plánovan turnaj k 20. výročí mistrovských utkání v Lipové, které nebylo bohužel uskutečněno kvůli nepřízni počasí, ale bude uskutečněn společně s oslavami 650 let obce Lipová. V průběhu historie fotbalového týmu „TJ Lipová“ se vystřídali tito předsedové p. Jordán Tomáš, p. Malatinský Petr a v současné době funkci předsedy zastává p. Vašička Roman. Hospodářem je stále p. Liška Milan a vedoucím družstva p. Krejčí David. Věříme, že i nadále fotbal v Lipové zůstane a bude se rozvíjet, aby přinášel radost ze hry všem občanům. Roman Vašička, předseda TJ Lipová Dorostenci odehráli jednu sezónu a od roku 1991 se přihlásili jako muži. Fotbalový tým „TJ Lipová“ byl nováčkem IV. třídy, za své výsledky se umístnili v polovině této tabulky. Začátky nebyly snadné, protože obec plně nepodporovala finančně vývoj družstva. Tudíž fotbalisté a místní občané pokračovali v dobrovolné pomoci, a aby mohl plně fungovat fotbal v obci Lipová, získávali se tyto finanční prostředky z kulturních akcí v podobě zábav, soutěží a plesů. Údržba fotbalového hřiště byla prováděna opět dobrovolně s pomocí staršího typu sekačky. Svojí ochotou přispěla také p. Talachová, která dbala o čistotu fotbalových dresů. Na každý zápas bylo připraveno občerstvení, které zajistil p. Jordán Tomáš. Hráči se svojí vytrvalostí, chutí, správného zapálení do fotbalu a velké podpory ze stran fanoušků se propracovali na jednu sezónu k postupu do III. třídy. Tento úspěch byl náležitě oslaven a místní fanoušci byli na své fotbalisty velmi hrdí. TJ Lipová byla finančně zajišťována obcí Lipová a sponzory p. Pala Miroslav - elektroinstalace a JASO s.r.o., čímž se družstvu zjednodušilo hospodaření. Byly nakoupeny nové dresy, kopací míče a modernější sekačka – sekačkový traktor Honda. Také se svépomocí opravil výčep a za finanční podpory obce se zakoupila střešní krytina a krov. Fanoušci si ve svých volných chvílích postavili posezení k výčepu. V pozdější době fotbal v Lipové procházel krizí s nedostatkem Český svaz zahrádkářů v Lipové Zmínky o zahradách s ovocnými stromy a vinicích se objevují již v zakládacích listinách klášterů v desátém a jedenáctém století. Zakládací listina Břevnovského kláštera datuje svou vinici kolem roku 993, Ostrovský klášter u Davle v roce 994. V 16. A 17. století se české ovoce stalo proslulým po celé Evropě. Svědčí o tom i to, že kardinál Aldobradini, který byl papežským vyslancem u dvora Rudolfa II. si tak oblíbil Míšeňská jablka, že když byl později papežem, nechal si každý rok posílat z Čech normanský vůz plný těchto jablek a odrůda Malinové Holovouské byla zase oblíbeným jablkem Vídeňáků a nesměla chybět na slavnostních vánočních stolech císařského dvora. I když ČSZ vznikl oficiálně až 29.9.1957, kdy se v závodním klubu zaměstnanců Státního obchodu v Praze sešli delegáti a hosté na ustavujícím sjezdu jednotné zahrádkářské organizace, která přijala název Československý svaz zahrádkářů a ovocnářů, kořeny zahrádkářství sahají hluboko do 19. století. Byly to především spolky a organizace, které sice měly hospodářský charakter, ale vytvořily podmínky pro vznik a rozvoj zahrádkářského hnutí. Byly to tyto organizace: 1816 Zahrádkářský spolek pomologický v Brně 1820 Ovocnický spolek pro Království České v Praze 37 1829 Štěpařský spolek (později Štěpařská jednota) 1830 Pomologická společnost 1849 Moravský ovocnicko vinařský a zahradnický spolek v Brně V roce 1958 byl založen ČSZ ve Slavičíně, kde se zúčastňovali schůzí a odborných přednášek i přátelé zahrádkáři z Lipové. V roce 1965 byla založena Zahrádkářská osada ve Slavičíně za kostelem směrem k Lipové. V roce 1966 se řídili příkladem Slavičína i občané Lipové a založili ČSZ v Lipové. Zakládající členové: Martinovský Jaroslav, Vašička Jan, Zvonek Jan, Greschner Jan, Gottfried Karel, Dufek Vladislav, Juřík Antonín, Tomeček Josef, Holík František, Ovesný Josef, Bařina Petr, Tomaník Karel, Váňa Viktor, Tomečková Ludmila, Lišková Ludmila, Svárovský Karel, Křupala Jaroslav, Hamalčík Petr, Kročil Josef, Suchánek František. Zakládající předseda: přítel Vašička Jan Místopředseda: přítel Martinovský Jaroslav Pokladna: přítel Dufek Vladislav Mezi první aktivity zahrádkářů patřilo, v 70. letech, pronajatí půdy od obce na zakládání zahrádkářské osady Losky o rozloze 8676 m2 za účelem pěstování zeleniny, ovoce a květin pro vlastní potřebu. V té době byl zájem o zahrádkářství velký. Spolem čítal kolem 50 členů. V rámci ochrany před zvěří byl vybudován plot v roce 1985 a vodovod na zalévání. V té době pořádali zahrádkáři osvětu ve formě přednášek: řez stromů, pěstování stromů, atd. Mezi kulturní akce patřily zájezdy: Zahrada Čech Litoměřice, Flóra Olomouc, Věžky, Rožnov pod Radhoštěm, České Budějovice Zeměživitelka. Dále pořádání zábav: fašank, kácení máje. Úspěch měly výstavy ovoce 38 a zeleniny, kde bylo mnoho exponátů od 60 vystavovatelů. Mimo ovoce a zeleninu se vystavovaly cizokrajné rostliny (bonsaje, kaktusy). Toto se konalo v letech 1987, 1994, 1996 a 2006. V roce 1980 zahrádkářům pronajala obec bezplatně místnost na zbudování moštárny a povidlárny. Všichni členové se aktivně zapojili do budování této moštárny. V roce 1982 byl koupen lis na ovoce a 1984 kotel na vaření povidel. Během celého působení se přátelé zahrádkáři snažili o vysazování stromů a šlechtění odrůd jablek, hrušek a švestek. V roce 1986 zemřel přítel Jan Vašička, funkci přebírá L. Frait a roce 1989 zemřel přítel Martinovský Jaroslav a funkci po něm převzal Ťulpa Ladislav. V roce 1994 přebírá pokladnu Radoslava Petrášová a začínají se uskutečňovat Dětské maškarní karnevaly, které pořádáme dodnes. Tradice moštování a vaření povidel funguje dodnes. Lubomír Frajt – předseda ČSZ v Lipovéj a Věra Matějková – pokladník ČSZ v Lipové SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ LIPOVÁ Jakožto reakci na nutnost hašení požárů převážně dřevěných obytných stavení, stodol, pecníků a úrody už v roce 1883 zakoupila obec Lipová ruční stříkačku potřebnou k hašení v obci i mimo obec, a to aniž by byl založen hasičský sbor. Dne 8. dubna 1893 vznikl v obci ničivý oheň, který v noční době a za velmi nepříznivého počasí zachvátil některá selská stavení, z nichž 8 zcela lehlo popelem. Ani zakoupená stříkačka mnoho nepomohla, chybělo totiž školené a vycvičené mužstvo k její obsluze a úspěšnému zvládnutí požáru. Právě tato kritická událost a také všeobecná móda tehdejší doby – ustanovování nejrozličnějších spolků vlastivědných, čtenářských, tělocvičných, obecně prospěšných, zkrášlujících, národopisných a hasičských – dala v roce 1901 vzniknout Sboru dobrovolného hasičstva v obci Lipová. Za vznikem sboru stál učitel František Rokyta, rodák z č.p. 28, který založil hasičský sbor také v sousední Nevšové. Ustavující schůze sboru byla svolána na 24. května 1901 a vedl ji řídící učitel Jan Janůj. Na schůzi byl zvolen historicky první výbor sboru v tomto složení: starosta sboru – starosta obce Lipová Jan Zycha, náčelník sboru – František Daníček, podnáčelníci sboru – František Svárovský, Jan Bařina, zbrojíř sboru – František Daníček. Jako další členové výboru byli zvoleni: Jan Janůj, Antonín Chalupa, František Juřík a Jan Juřík. Sbor dostal věnem od obce ruční stříkačku a obec, sbor i jednotliví členové zajišťovali potřeby hasičskému sboru z obecní pokladny a také nářadí potřebné k hašení. Členové sboru pilně cvičili se stříkačkou a hasebními prostředky, nacvičovali také hasičské signály, tak aby mohli skutečně co nejrychleji naplnit heslo „Bohu ku cti – bližnímu ku pomoci“. … 1902 sbor obdržel subvenci od Zemského výboru ve výši 200 K, která pomohla splatit půjčku do Záložny ve Slavičíně-Mladoticích, která v počátcích byla využita na dokoupení vybavení a hasičské výstroje… … 1903 byl přijat první požární řád obce a byly také stanoveny povinnosti občanů obce při pomoci při zvládání požáru … … 21.6.1905 byla obec stižena průtrží mračen a povodní. V poledne začalo tak silně pršet, že během tří hodin tekla voda celou obcí a v okolí potoka s sebou brala všechno, i úrodu z polí. Byly zničeny 3 mosty, 25 domů bylo poškozeno. I při této katastrofě pomáhali hasiči lipovského sboru… … 1908 požár pícníku se senem pana Mikulčíka v místě zvaném Pod Holíkovou… … srpen 1911 požár stodoly Františka Zíška. Tu museli pomáhat i hasiči ze Slavičína-Mladotic, aby se oheň v období suchého léta nerozšířil na další stavení… Během první světové války mnoho mladých mužů z měst i obcí narukovalo na frontu. Mnozí z nich se již nevrátili. Tato skutečnost měla dopad i na činnost sboru v Lipové. Po válce nastala jakási generační obnova sboru. Ovšem zasloužilí členové sboru byli vždy váženými bratry a k jejich radě se vždy s úctou přihlíželo. … 18.10.1919 hořelo stavení J. Žáčka. Při požáru shořela kůlna, stodola i stavení. Opět pomáhali i hasiči ze Slavičína-Mladotic… … 19.5.1921 opětovný požár stavení J. Žáčka, kde místní hasiči hasili v plném počtu za obětavé pomoci ostatních občanů Lipové… 39 … březen 1933 požár stavení pana Zádrapy v Lipové čp. 11 a sousedního stavení pana Gajdošíka. Oheň se přenesl jiskrou. Než se seběhli lidé z polí, kde byli za jarními pracemi, než dopravili stříkačku ke kašně a než ji zprovoznili, stavení shořelo celé. Oheň ohrozil i stavení K. Mudráka čp. 8. Avšak díky včasnému zpozorování ohně a usilovnému hašení bylo toto stavení zachráněno… … duben 1934 neznámou příčinou zahořela v nočních hodinách stodola V. Váni čp. 50. Jen pohotovostí lipovských a hasičů a obyvatel se nerozšířil oheň na sousední stavení… … únor 1939 požár stodoly R. Latináka. Hašení bylo ztíženo velkým dýmem a musely se využít jiné hasební metody než jen stříkání k úspěšné likvidaci ohně… 15. března 1939 bylo území tzv. „druhé republiky“ obsazeno vojsky německého wehrmachtu a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, čímž začalo šest let nesvobody pro náš národ. Tyto skutečnosti se dotkly i činnosti hasičstva. Sbor dobrovolného hasičstva byl přejmenován jako Moravská zemská hasičská jednota, byla změněna symbolika, veškerá činnost byla podřízena postupně válečnému úsilí a válečným potřebám. Válečné ztráty, odsuny na nucené práce a perzekuce obyvatelstva se opět promítly do početního stavu a akceschopnosti sboru. Avšak základní činnosti hasičstva zůstala stejná – zdolávání požárů, přírodních katastrof a pomoc bližním. … říjen 1943 požár chlévů K. Svárovského, Lipová čp. 10. Tu se projevil kritický nedostatek hasičů zaviněný válkou. Navíc ve potoce vlivem dlouhodobého sucha nebyla skoro žádná voda, proto byl potom přehrazen deskou, aby se podařilo alespoň shromáždit něco vody k hašení. K požáru byli přivoláni i němečtí četníci, kteří spíš vnesli na místo zmatky, než aby účinně pomohli s hašením… Po osvobození Československa v květnu 1945 byly na místo obecních úřadů zřízeny místní národní výbory, které převzaly kontrolu nad hasičstvem, které bylo pojmenováno Svaz požární ochrany. Válečná zkušenost s nízkým stavem vody v potoce vedla v roce 1948, po získání potřebných povolení, ke stavbě požární nádrže, a to na hranicích pozemků K. Strážnického. V roce 1950 byla stavba dokončena 40 a předána k užívání. V roce 1954 dostali požárníci v Lipové od Okresního národního výboru Valašské Klobouky novou motorovou stříkačku, která nahradila při výjezdech i cvičeních původní stříkačku ruční. Pro její velikou poruchovost byla v roce 1958 nahrazena stříkačkou novější. … 14.8.1965 požár vepřína JZD Lipová. Oheň vypukl ve dvě hodiny ráno v bývalé stodole, která byla pro potřeby vepřína adaptována. Oheň vznikl z neznámé příčiny a uhynulo v něm na sto prasat a prasnic se selaty. Jen díky zásahu požárníků z Lipové, Slavičína, Haluzic a Zbrojovky Slavičín se oheň nerozšířil dále na okolní stavení… V dubnu 1969 požárníci v Lipové získali požární vozidlo Tatra 805 DV, stali se tak plně mobilními a akceschopnými. S přijetím nového vozidla však muselo dojít ke stavební úpravě hasičské zbrojnice – zvýšení stropů a osazení novými vraty. …29.-30.7.1972 po velkých deštích nebyla obecní kanalizace schopná pojmout všechnu odtékající vodu a hrozilo zaplavení stavení Tomečkových. Požárníci z Lipové přes tři hodiny odčerpávali pomocí dvou proudů vodu, aby byly škody co nejmenší… … 2.6.1985 požár kůlny pana Ovesného v čp. 20, kde bylo uskladněno staré seno. Díky včasné reakci byl oheň uhašen již v zárodku. Byl to poslední požární poplach vyhlašovaný zvoněním na zvonici… …14.4.1986 požár stodoly u Poláškových v čp. 1 ve středu obce. Rychlým zásahem požárníků ze Slavičína i Lipové se oheň nerozšířil na přilehlé budovy… … 5.2.1989 požár v kotelně pana Juříka v čp. 6. Oheň byl zlikvidován ještě před příjezdem požární jednotky… Po změně politického režimu byli požárníci opět přejmenováni na hasiče a Jednotky svazu požární ochrany se staly Sbory dobrovolných hasičů. Svaz požární ochrany byl přetvořen ve Svaz hasičů Čech, Moravy a Slezska, čili do té podoby v jaké funguje dodnes. Místo předsedy Základní organizace požární ochrany se úřadu ujal opět starosta Sboru dobrovolných hasičů. I přes veškeré změny zůstávají principy činnosti sboru stejné jako již po dlouhá desetiletí – pomoc bližním v nouzi. K 1.1.1992 se osamostatnila obec Lipová a od 1.3.1992 začala pracovat staronová instituce místní samosprávy – obecní úřad. 26.7.1992 byla kancléřem olomouckého biskupa slavnostně vysvěcena nově přidělená hasičská stříkačka PPS 12. Dne 24.5.1994 zemřel ve věku 84 dlouholetý člen sboru a jeho jednatel (ve funkci nepřetržitě 35 let) br. Vojtěch Petráš. V roce 1995 byl obecním úřadem zakoupen pro potřeby sboru v Lipové hasičský vůz Avia 30 K DVS 12 od firmy ZPÚ Toma Otrokovice. V roce 2001 byly u příležitosti 100. výročí založení SDH Lipová provedeny opravy omítek a maleb zbrojnice a byla zakoupena a vysvěcena soška sv. Floriána, která byla umístěna na průčelí zbrojnice. V roce 2002 pořádal SDH Lipová základní kolo soutěže požárního sportu v Lipové. Tato soutěž byla hodnocena jako velmi dobře připravená a po zásluze ji vyhrálo družstvo domácích. … 9.10.2005 v 18:30 hodin byl vyhlášen poplach k požáru kotelny a hospodářské části stavení Zubkových čp. 96. Hasebních prací se účastní kromě SDH Lipová také jednotky Hasičského záchranného sboru ze Slavičína a Valašských Klobouk, na místě je přítomen i vyšetřovatel HZS Zlín … Z leva: Vojtěch Petráš, František Jurek, Petr Hamalčík, František Hamalčík, Alois Tomeček, Vítězslav Svárovský Dne 2.6. 2006 se opět v Lipové konala okrsková soutěž v požárním sportu. Lipovští hasiči vybojovali v silné konkurenci 3. místo. V roce 2008 pořádal sbor fašankový průvod a zábavu v sále obecního úřadu. V historicky významném roce 2011 proběhly oslavy 110 let SDH Lipová, a to za účasti jiných sborů z XV. okrsku a sborů z Valašských Klobouk, Loučky, Haluzic a Pitína. V rámci oslav byl vysvěcen v lipovské kapli nově zhotovený praporu sboru. Na podzim se pak na hřišti konal 0. ročník noční soutěže pro mládež. V roce 2012, kdy obec Lipová slaví výročí 650 let, je ve sboru registrováno celkem 34 členů a sbor řídí 9 členný výbor ve složení: starosta Jiřík Miroslav; místostarosta Pavel Abrahám, velitel Michal Kepák, jednatelka Ludmila Jiříková, hospodář Karel Trčka, vedoucí revizor Ladislav Pešek, revizoři Robert Machovský, Ota Dufek a vedoucí kolektivu mládeže Tomáš Kubů. Sbor se drží tradičních činností a aktivit, kterými je nejen příprava a udržování akceschopnosti k výjezdu (kontrola a údržba techniky, údržba požární nádrže a kalové jímky), ale i jiných aktivit společenských – pořádání fašankových 41 průvodů a zábav, kácení máje, pořádání hodových zábav, plesů a sběru starého železa. Nezanedbatelnou součástí činnosti sboru je i činnost závodního družstva požárního sportu. Jednak družstva dospělých a jednak družstva starších žáků, které se účastní i hry Plamen. Na výroční valné hromadě byl sestaven tento plán aktivit sboru na rok 2012: 25. 2. hasičský ples 27. 4. hasičská pouť na Sv. Hostýn 28. 4. účast v soutěži požárního sportu ve Slavičíně 2. 6. kácení máje 30. 6. noční soutěž v hasičském sportu- Memoriál okrskového starosty br. J. Jiříka 14. 7. účast na pohárové soutěži na Kochavci září účast na pohárové soutěži v Neubuzi listopad hodová zábava ke sv. Kateřině I hasiči se připojují s gratulací k obecnímu výročí a dovolují si poděkovat obecnímu zastupitelstvu v čele se starostou obce Miroslavem Palou a místostarostou Josefem Kuželou za dlouholetou pomoc a podporu. A děkují také občanům obce za vstřícnost a spolupráci při pořádání nejrůznějších aktivit. 1977 Lipová – 1. místo v soutěži požárních družstev Z leva: Alois Šoman, Bohuslav Petula, František Parničan, Zdeněk Kročil, Josef Floreš, František Ocelík leží: Vítěslav Svárovksý, Václav Buriánek, Bohuslav Tomček 42 Zpracovali Miroslav Jiřík –starosta SDHO Lipová a Tomáš Kubů – vedoucí mládeže SDHO Lipová 43 Základní organizace Českého svazu včelařů Lipová Český svaz včelařů Lipová (dřívější název: Včelařský spolek Lipová) a první zmínka o včelařích a jejich včelstev sahají do roku 1948. Kdy byl založen spolek včelařů a jeho členové byly: Doruška B., Zezula B., Petráš V., Jurek F., Tomaník K., Martinovský J. Včelařská organizace pracuje po celá léta dobře a ke spokojenosti všech členů včelařské organizace a obyvatel obce Lipová, kde se jen časem mění jejich členové. Nyní v roce 2012 má naše členská organizace ČSV 8 členů. A jsou to: Paúr Ladislav (důvěrník) a členové Andrys Alois, Biernat Karel, Jiřík Radek, Juříková Eliška, Greschner Jan, Petrášová Marie a Soukupová Marie. Svatými patrony včelařů jsou sv. Medard a nejznámějším patronem včelařů je sv. Ambrož. Kdo je včelař? Včelař musí být současně truhlář, zahradník, botanik, chemik, natěrač i zámečník. Musí rozumět všemu, dokázat se zabývat vším. Musí umět konstruovat, kreslit, vařit i dezinfikovat a také léčit. A to nejen včely, ale i členy své rodiny, samozřejmě, že včelími produkty. Včelař je svědkem zázračných jevů přírody – zázraku zrození i umírání. Ke včelaření jsou potřeba obyčejné vlastnosti – síla a nezdolnost. Obhospodařujeme celkem 64 včelstev. Včelstvo je společenství včel o jedné včele-matce, několika tisících včel–dělnic a v určitém období i o několika stech včel–trubců. Ze včelstev máme taky nějaké produkty, které jsou i léčivé. Patří mezi ně med, pyl, jed, propolis, mateří kašička, vosk a doposud neprozkoumané vyzařování energie. Nejstarší dochovaný doklad o tom, že med byl základní potravinou i prehistorického člověka nacházíme z doby paleolitické (asi před 15 000 lety na kresbě z Pavoučí jeskyně ve Španělsku), byl uznáván 44 jako pokrm bohů v antickém období, med byl též nalezen v Egyptských pyramidách v hrobkách faraónů. Med je potravina přírodního charakteru složená z glukosy, fruktosy, org. kyselin, pevných částic, pylu a enzymů odebraných včelou medonosnou při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektaru), tedy med květový. A výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), tedy med medovicový, které včely sbírají, přetvářejí a doplňují svými spec. látkami, tyto uskladňují a nechávají zrát v plástech. Výše produktů ze včelstev vždy záleží na počasí a zdravotním stavu včelstev. Můžeme konstatovat, že jsme nejlepší organizací v okolí, která nemá žádné větší potíže z roztoči a morem včelstev. Že se nám vyhýbají choroby jako nosematóza, mor včelího plodu a varroáza. Včelaři z naší obce Lipová byly vyhodnoceni organizací ČSV Slavičín, pod kterou spadají i všechny ostatní okolní obce, jako nejlepší organizace včelařů v léčení varroázy. Varroáza včel je celosvětově nejrozšířenější a nejzávaznější onemocnění včelího plodu a dospělých včel. Jsme rádi, že se nám zatím daří zdárně udržovat včelstva v dobrém stavu a to proto, že se nám daří i úspěšně léčit včelstva. Když dojde třeba k nákaze varroázou - nemoc způsobená roztočem. Tuto nemoc varroázu způsobuje vnější roztoč Varroa destructor, česky kleštík včelí. Samička je 1,2 mm dlouhá, má oválný tvar a hnědé zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. V současné době páchá největší škody na včelách, a proto je nutné znát, jak se proti němu bránit. To znamená věnovat velkou pozornost zdravotnímu stavu včelstev, a popřípadě viróz přistoupit k následnému léčení. Bez této činnosti by se nedalo včelařit. Veškerá práce včelaře je přesně rozdělena do časového sledu od jara do zimy. Každé opoždění, nebo nesprávný zásah do včelstev se včelařům nevyplácí. Proto se každý včelař snaží být dobrým hospodářem na vlastním včelíně nebo včelnici. Toto vše, ale záleží na přírodě, která poskytuje veškerou pastvu na lukách, v zahradách na ovocných stromech, na řepce seté, ale hlavně lesní porosty, na které včelaři nejvíce spoléhají pro medovou snůšku. 45 Jak je vidno v naší organizaci je většina členů v pokročilejším věku. Je nutné organizaci omlazovat. Naším cílem a přáním je získání mladých včelařů do svých řad. Tímto se obracíme na dospělé, mládež a rodiče, aby se zamysleli, zda by taková činnost mohla být vhodným koníčkem pro volný čas. A my rádi v organizaci přivítáme každého nového člena. Novým členům budou poskytnuty dotace, a v začátcích jim pomůžou místní včelaři. Velké poděkování všech včelařů patří obecnímu úřadu v Lipové - zastupitelstvu obce za poskytování dotací a veškerou pomoc naší základní včelařské organizaci Lipová. Závěrem bych dodal, že včelaření není jen zábava a sladká odměna, jak by se každému nezasvěcenému mohlo zdát. Každý včelař musí věnovat svým včelám celoroční pracovní úsilí, spoustu práce a času. A když třeba neléčí, tak studuje odbornou literaturu a časopisy. K tomu se také připravuje na další sezónu zpracováváním vosku, čištěním rámků či jejich výrobou, drátkováním, výrobou nástavků a dalších částí úlů. BŘEZEN - rozšířit česna a napájet vodou - podle počasí a rozvoje začít s přidáváním plástů, mezistěn, nástavků - zatavovat mezistěny - do 15.4. provést případné přeléčení včelstev SRPEN - upravit plodiště - léčit gabonem - doplnit zásoby na zimu – krmit cukrem - vytřídit plásty- uskladnit- sířit, vyřezat, vyvařit DUBEN - jarní prohlídka – matka, zásoby, nosema - zatavovat mezistěny - dále podle rozvoje rozšiřovat, vložit trubčí rámek - nasadit medník– nástavek - při teplotě +20°C až +25°C možnost přeléčení formidolem - nahlásit důvěrníkovi počet včelstev k 1.5. ZÁŘÍ - dokončit krmení na zimu - očistit dno při kontrolní prohlídce - vložit podložky na měl -odevzdat žádost na dotaci D1 a tiskopisy - vyplnit svůj registr stanoviště včelstev k 1.9. - voští a vosk vyměnit za mezistěny nebo prodat - sířit uložené plásty KVĚTEN - přidat další dva trubčí rámky - podle rozvoje a snůšky přidat další nástavek - vytáčet med - začít s chovem matek ÚKOLY VČELAŘŮ BĚHEM ROKU: LEDEN - po 15.1. sběr a odevzdání měli - účast na výroční členské schůzi ZO ČSV - zateplení včelstev, pokud nebylo provedeno na podzim - studium včelařské literatury ČERVEN - vytáčet med - chov, nákup a výměna matek - odstranit trubčí plásty - tvorba oddělků - žádosti o dotace EU ÚNOR - čistit a drátkovat rámky, mezistěny nezatavovat - likvidovat sníh před česny a úly - kontrolovat česna a uvolňovat je - objednat si formidol- kyselinu mravenčí - obecnímu úřadu hlásit trvalé stanoviště včelstev ČERVENEC - vytáčet med - rušit medníky, pak možnost léčit formidolem - po zrušení medníků léčit gabonem - chov, nákup a výměna matek - doplnit zásoby cukrem 46 ŘÍJEN - po 10.10. léčit fumigací – aerosolem - opravit a natírat úly - zabezpečit česna proti hlodavcům a rejskům - desinfikovat včelařské nářadí, pomůcky - sířit uložené plásty LISTOPAD - pokračovat v léčení fumigací – aerosolem - opravovat, natírat, desinfikovat, vyrábět - hodnotit včelstva, plánovat na příští rok - kontrolovat uložené plásty PROSINEC - dokončit léčení fumigací- aerosolem - do 15.12. očistit podložky na měl - opravovat, vyrábět - studovat včelařskou literaturu Poznámka: Každoročně obměnit nejméně 1/3 plástů, doporučujeme 10 plástů. Je třeba si na to připravit dostatek rámků! Každoročně je třeba vyměnit 3 leté, nevhodné a zaostávající matky. Proto je třeba každoročně včelstva vyhodnotit a naplánovat výměnu! Český svaz včelařů, základní organizace Lipová Paúr Ladislav – důvěrník Historická jubilea měst a obcí v kraji Některým místům Zlínského kraje letošní rok přináší příležitost k historickému ohlédnutí: v desítce míst si mohou připomenout, že jméno jejich obce zaznívá v psaných záznamech již 650 let, pět dalších míst se vrací k zápisům starým 600 let. Jak takové historické záznamy vypadají? Jsou psány latinsky a podávají zpravidla jen stručnou, málomluvnou informaci – jednoduše sdělují, že ta která vesnice existuje, víc nic. A nelze se ani dopátrat, kdy obec vlastně vznikla a jak dlouho už existovala, než se octla v zápisu, který máme dnes před očima. Nahlédněme do zápisů, které písaři vyhotovili před 650 lety. V knize olomouckého biskupského soudu čteme záznam z oku 1362, ve kterém je jmenována „uxor Alschonis de Boykowicz“ – manželka 47 Alše z Bojkovic. Její křestní jméno neznáme, ale o panu Alšovi víme toho dost: tituloval se podle Bojkovic a byl tedy jejich majitelem, a také se psal jako Pán Světlova a Zlína, patřil k rodu Šternberků a sídlil na hradě (Starém) Světlově. V titulatuře šlechtice Macka z Kaňovic zaznívá důkaz o existenci Kaňovic, a také tento zápis pochází z roku 1362 a je v biskupských soudních záznamech. V nich je toho roku jmenována i ves Lipová u Slavičína („villa Lippowa“). Jiným zdrojem informací o tehdejším dění je listina sepsaná v Kroměříži 11.11.1362, ve které se připomíná šlechtic Znata sídlící v Sazovicích, což je nejstarší zpráva o existenci této obce. K těmto zmínkám roztroušeným v knihách a listinách ,můžeme přiřadit jiný zajímavý dokument: z roku 1362 se dochoval soupis poplatků z mostného v Uherském Hradišti a zde jsou vedle jiných, starších obcí zaznamenány také Bohuslavice u Zlína, Kelníky, Komárov, Lhota u Malenovic, Oldřichovice a Kudlovice, pro které je to nejstarší spolehlivá zpráva o jejich existenci. Ke skupině vesnic připomínaných poprvé před 600 lety se dostaneme v zápisech zemských desek, tedy v knihách šlechtického majetku. V nich nechala v lednu 1412 zapsat bohatá paní Eliška ze Šternberka a ze Světlova ustanovení, ve kterých se vyjmenovávají mj. vsi Provodiv, Ludkovice, Luhačovice a Hostětín. V zemských deskách je z téhož roku také zápis o prodeji vsi Vlachovy Lhoty ,která tehdy měla trochu jiné jméno – Rankova Lhota. Dávné převody šlechtických majetků zastínily pak mnohé další události, ale letopočet 1412 zůstává pro jmenované obce dodnes důležitý jako symbolické znamení jejich historie. Vedle starobylých středověčných obcí si své výročí může připomenou i mladší Karolinka: roku 1862 zřídila firma Reich sklárnu Karolinina huť u Nového Hrozenkova; při sklárně se rozvíjela osada, ta se pak stala samostatnou obcí a posléze i městem. Zdeněk Pokluda Autor článku PhDr. Zdeněk Pokluda je ředitelem státního okresního archivu Zlín, Klečůvka-zámek, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí. 48 49
Porod
Porod je soubor fyziologických procesů, při nichž jsou plod a jeho obaly spolu s placentou
vypuzeny z mateřského organizmu. První impulz k vyvolání porodu dává pravděpodobně sám
plod. Porod p...
