zenová mysl, mysl začátečníka

ZENOVÁ MYSL,
MYSL ZAČÁTEČNÍKA
(Všední hovory o zenu)
vSUNRJU SU ZU K I
&
&
A.
UNRJU SUZUKI
foto Robert S. Bony
ZENOVÁMYSL je jedním z oněch záhadnýchvýrazů, jichž užívají zenoví
učitelé k tomu, aby nás přivedli zpátky do našeho nitra, k sobě samým, a
přiměli nás nahlédnout za slova a hledat, co se skrývá za nimi. „Svoji mysl
znám“, řeknete si, „ale co to je zenová mysl?“ A pak uvažujete dál: „Vím
opravdu, co to vlastně je má mysl? Je moje mysl to, co právě dělám? Nebo
to, co si právě myslím?“ A když pak v klidu na chvíli usednete a začnete
to celé zkoumat a ptát se, zda by se vám náhodou nepodařilo svoji mysl
někde objevit, v tom okamžiku už začínáte praktikovat zen a zároveň si
uvědomovat neomezenou mysl.
Bezelstnost tohoto prvotního zkoumání, při němž se ptáte, co jste - to
je MYSL ZAČÁTEČNÍKA. Mysl začátečníka je to, co potřebujete při
zenové praxi. Znamená otevřenou mysl neboli postoj, jež v sobě zahrnuje
zároveň pochybnosti i připuštění možnosti. Jinak řečeno, je to schopnost
vidět věci čerstvým pohledem, jako by byly pokaždé, když se na ně díváte,
jiné a nové. To je nezbytná součást všech aspektů našeho života. Mysl
začátečníka je praktikováním zenové mysli.
Kniha vznikla z prvotního souboru rozprav vedených zenovým mistrem
Sunrju Suzuki v malé zenové skupině v Los Altos v Kalifornii. Suzuki se
tam pravidelně účastnil meditací, odpovídal na dotazy, povzbuzoval sku­
pinu v zenové praxi a pomáhal jejím členům řešit životní problémy. Suzuki
uplatňuje neformální přístup, klade důraz na zdravý rozum á zen objasňuje
pomocí příkladů z běžného života. Zen je teď a tady, jak říká. Má stejný
význam pro Západ jako pro Východ. Základní zásady jeho učení a praxe
nicméně vycházejí ze staleté tradice zenového budhismu a zejména z učení
Dogena, jednoho z nejvýznamnějších a zároveň nejtvořivějších zenových
mistrů.
Kniha pojednává o tom, jak praktikovat zen a pojímat ho jako použi­
telnou a účinnou disciplínu a náboženství, o zenových pozicích a dýchání,
o základních přístupech a o tom, co je nutné pochopit, abychom mohli zen
praktikovat, o ne-dvojnosti, prázdnotě a osvícení. Kniha nám umožňuje
pochopit, co ve skutečnosti je zen. A co je nejdůležitější: z každé její stránky
na nás dýcháradost ajednoduchost, jež nám umožňují žít jednoduchý život.
Suzuki říká: „Svět sám o sobě je magický". Tento pocit prostupuje celou
knihou. Když pročítáte text podrobně, shledáte, že tytéž výroky či
myšlenky jsou na jedné straně jednoduché a zřejmé, a zároveň podivné a
překvapivé, a pomáhají osvěcovat naši mysl. Dostává se vám tak do ruky
kniha hlubokých, působivých a radostí naplněných reflexí.
Sunrju Suzuki (1905 - 1971) byl přímým duchovním následovníkem
Dogena, velkého zenového mistra 13. století. Do Ameriky přichází Suzuki-roši v roce 1958 z Japonska, kde je již v té době široce uznávaným
zenovým mistrem. Svůj pobyt v Americe původně zamýšlel jen jako
krátkou návštěvu, ale vážný zájem o zen mezi Američany a tamní kvalita
„mysli začátečníka*1na něj učinili takový dojem, že se zde posléze usadil
natrvalo. Svůj nový domov našel v San Francisku, kde pak pod jeho
vedením zahájila činnost první meditační skupina pod názvem Zenové
centrum. To se později rozšířilo do tří míst, z nichž jedno s názvem Horské
zenové centrum se stalo prvním klášterem mimo území Asie, kde se
vyučovalo zenu. Suzuki byl bezesporu jedním z nejvlivnějších zenových
učitelů současné doby. Zemřel v Zenovém centru v prosinci 1971, rok po
prvním vydání této knihy.
Jeho rozpravy byly nahrány Marianem Derbym, jenž také koncipoval
tuto knihu. Přepis nahrávek redigoval a uspořádal Trudy Dixon, jeden ze
Suzukiho nejbližších žáků. Úvod napsal Richard Baker, jenž je pokračo­
vatelem dharmy Suzuki a v Kalifornii dál rozvíjí Suzukiho práci. Na obalu
je kaligrafie od Sunrjuho Suzukiho (viz. vysvětlení v úvodu).
ZENOVÁ MYSL,
MYSL ZAČÁTEČNÍKA
Ř E D M L U V A D ílem , jeh o ž historický význam jc sro v n á­
v á n s la tin s k ý m i p ře k la d y A r is to te la ve třin á c té m s to le tí
a p ře k la d y P la to n a ve sto le tí p a tn á c té m , uv edl p ře d půl stoletím
D aisctz Su/.uki sám a b ez cizí pom oci zen d o záp ad n íh o světa. O p a ­
d e sá t let později udělal S unrju Suzuki něco sk oro stejně důležitého.
V lé to své je d in ě knize rozezněl p řesn ě o n u notu, již A m eričan é,
k te ří sc zajím ají o zen, p o tře b u jí slyšel.
Z atím co zen D aisetze Suzuki byl dram atický, je zen S unrjua Su­
zukih o obyčejný. Salori bylo ústředním bodem p ro D aisetze, a do
značné m íry právě kouzlo to h o to neoby čejn ého stavu d alo jeh o p ra ­
cím takovou přesvědčivou sílu. V knize S unrjua S uzukiho se slovo
salori a kenso, jeh o nejbližší ekvivalent, tém ěř nikdy neobjevují.
Č tyři m ěsíce p řed S u n rju o v o u sm rtí, když jsem měl příležitost
z e p ta t se ho, proč se salori v je h o knize tém ěř nevyskytuje, je h o že­
na sc ke m ně naklonila a zlom yslně mi pošeptala: “ P rotože jej nikdy
n ed o sáh l.” N ačež jí M istr s p ředstíraným zděšením pohrozil vějířem
a s prstem na rtech zasyčel: “ N e že by salori nebylo důležité, ale n e­
ní to právě ta část zenu, k tero u jc třeb a zd ů ra z ň o v a t.”
M istr Su/.uki s nám i v A m erice strávil p o uhých dvanáct let —
je d n o kolo, p o d le asijského p o čítán í let na tucty— ale to stačilo. Z á ­
sluh ou to h o to m alého, lich éh o m uže m ám e dnes na našem k o n ti­
n e n tu v zk v étající o rg an izaci zen u . Je h o život byl tak do k o n alý m
ztělesněním zen u sekty Solo, že te n to m už splynul v n aprostou je d ­
no tu sc svým způ so b em . “Je h o nesobecký postoj nám nezanechal
žádné v ý střednosti, jež bychom mohli rozvádět. A č nepůsobil žádný
rozruch a nezanechal žádné stopy ja k o o so b n ost ve světském sm y­
slu, v e d o u o tisk y je h o k ro k u v n e v id ite ln é m sv ětě h isto rie stá le
v p ře d .” * K je h o o dkazu p a tří p rv n í k lášter zenu na Z ápadě: H o r­
ské střed isk o zenu v T assajarc; jeh o m ěstská pobočka: S tředisko ze­
nu v San Francisku; a pro širší veřejnost tato kniha.
P
*Z článku M ary F arlasové v zápiscích zenu, L eden 1972
PŘKDMLUVA
7
N ep o n ech áv aje nic n áh o d ě, připravil své žáky na jejich nejtěžší
okam žik, až se je h o h m a ta te ln á p řito m nosí rozplyne v prázdnotě:
Jestliže, až budu umíral, v okam žiku, kdy umírám, budu trpči, je
lo v pořádku, víle; je lo trpící Buddha. Nic nepochopitelného. M ožná
že všichni budou zápasit následkem tělesné bolesti nebo duševní bo­
lesti. A le to je v pořádku, není v tom problém. Měli bychom být veli­
ce vděční, že m ám e om ezené tělo... jako mám já, nebo vy. K dyby váš
život byl nekonečný, měli bychom skutečný problém.
A pak zajistil hladký přech o d . Při o b řa d u v H orském síle v listo­
p a d u 1971 ustanovil M istr Suzuki R ich ard a B akcra svým následov­
níkem dharm y. Je h o rak o v in a sc zhoršila natolik, že sc mohl zúčast­
ň o val o b řa d ů jen o m za pom oci svého syna. P řesto však při každém
je h o k ro k u d o p a d a la je h o hůl na zem s ocelovou vůlí zenu, jež vyza­
řovala z je h o m írn ého zevnějšku. Když přijím al svůj kněžský hábit,
p ro n esl B ak er následující báseň:
T e n to kou sek kadidla,
K teré m ám již d lo u h o u do b u ,
N abízím žádnou rukou
Svém u učiteli, svém u příteli,
Sunrjuovi Suzukim u,
N ejvětším u z M istrů,
Z ak lad ateli těch to chrám ů,
C o jsi dokázal, jc nesm írné.
K ráčeje s teb o u v B uddhově m írném dešti
N aše sutany jsou pro m o čen é,
A le na lotosových listech
N ezůstává ani k apka.
D va týdny n a lo velký M islr zem řel; na je h o p o h řb u prom luvil
M istr B aker k davu, jejž shrom áždil, aby vzdal svém u učiteli po sled ­
ní poctu:
N e n í snadné být učitelem nebo žákem , třeb aže to m usí být nejv ělší ra d o st v to m to životě. N ení sn ad n é přijít do zem ě, kde není
budd h ism u s, a o p o u ště t ji, když jsm e uvedli m noho žáků, knčží i lai­
ků na sp ráv n o u cestu a zm ěnili životy tisíců lidí po celé této zem i;
n ení sn ad n é založit a rozvíjet klášter, m ěstskou obec a náboženská
střed isk a v K alifornii a v m n o h a dalších m ístech ve Spojených slátech. A le p ro M istra S uzukiho byl te n to neobyčejný úspěch snadný,
neboť o n nám dával ze své pravé p řiro zen o sti— naši pravou p řiro z e­
nost. N ik d o nám nem ůže o d k ázal víc, než nám odkázal on: všechno
p o d s ta tn é , d u c h a a srd ce B uddhy, cv ičcn í B uddhy, učení a život
B uddhy. Z ů stáv á tu v každém z nás, když ho chcem e.
H uston Sm ith
P rofesor filozofie
M assachusetts Institu te o f Technology
PŘEDM LUVA
9
VOD
P ro ž á k a M istra S u zu k ih o b u d e ta to k n ih a d u ­
chem toh o v elk éh o M istra— ne však je h o obyčejným či osobním duchem , nýbrž je h o duchem zenu, duchem je h o v elkého učitele G jo k u d žu n a S óona, duchem velk éh o zen ového M istra Dógena, duch em celé řad y — p ře ru šo v a n é i souvislé, h istorické i m ýtic­
ké— u č ite lů , p a tria rc h ů , m n ich ů i laiků od d o b B u ddhovy až d o ­
dnes, a b u d e tak é duchem B uddhy sam ého, duchem cvičcní zenu.
A le p ro v ětšinu čten ářů b u d e ta to k nih a ukázkou, jak mluví a vy­
učuje zenový m istr. B ude lo k n ih a instrukcí, jak cvičit zen, kn ih a
o zen istick ém životě, k n ih a o p o sto ji a p o ro zu m čn í, jež um ožňují
cvičení zenu. P ro všechny č te n á ře b ude ta to kniha p o d n ětem k re a ­
lizaci jejich v lastní přirozenosti, jejich vlastního ducha zenu.
D uch zenu je jed ním z těch tajem ných výrazů, které používají učitelé zen u , aby vám přiblížili vaše já, aby vás přim ěli o p ustit sféru
slov a aby ve vás vzbudili údiv nad vaším duchem a existencí. T o je
účel v ešk erého učení zenu— vzbudit vaši zvědavost a zároveň snahu
utišit tu to zvědavost nejhlubším vyjádřením vaší přirozenosti. Kalig­
rafický znak na obálce te to knihy značí N jorai v jap o n štin ě a Talliágaía v san sk rtu . Je lo jm é n o B udd hy a zn am en á “ len, kd o následuje
p ra v o u cestu, k d o se v rátil z b e z p ro stře d n í p říto m n o sti, a jc tedy
p říto m n o stí, bytím , jso u cn em , p rá z d n o to u , len, k d o jc d o k o n a lý ” .
Je lo zák lad n í princip, je n ž um ožňuje zjevení B uddhy. Jc to duch
zenu. K dyž M istr S uzuki psal te n to z n a k — p oužívaje m ísto štětce
ro ztřep en ý k o nec velk éh o m ečovitého listu juky, k te rá roste v h o ­
rách kolem H o rsk éh o střediska zenu — říkal: “ Z n a m e n á to, že T ath ág ata je lělem celé Z e m ě .”
U
C vičení d u ch a zenu je duchem začátečníka. N evinnost zák ladní
otázky— k do jsem ?— je tře b a zachovat při veškerém cvičení zenu.
D uch začátečníka jc prázdný, svobodný od návyků experta, p řip ra ­
vený všechno p řijm o ut a o všem pochybovat; jc o tev řen ý všem m ož­
nostem . Je to duch, k te rý vidí věci lak, jak jsou, k terý kro k za k ro ­
kem a v jed in ém okam žiku realizuje p ů v od ní p řiro z en o st všeho. C e ­
lá ta lo k n ih a p o je d n á v á o cvičcní d u ch a zenu. P řím o i nep řím o se
zabývá o tá z k o u , jak z a ch o v at takový p ostoj při vašich m editacích
a ve vašem životě. Je to staro d áv n ý způsob učení, používající nej­
jedn o d u ššíh o jazyka a situací k ažd o d en n íh o života. Z to h o vyplývá,
že by stu d e n t měl učit sám sebe.
D uch začátečn ík a byl oblíb en ý výraz v elkého zenového M istra
D óg en a. K aligrafický znak na p rv n í strán ce, nap saný také m istrem
Suzukim , zn am en á šosin neboli duch začátečníka. V zenistické k a ­
ligrafii se píše tím n e jb e z p ro stře d n ějším a n ejjednodušším z p ů so ­
bem ; tak ja k o píše začátečník, který se nesnaží vytvořit nčco d o v e d ­
ného n ebo k rásn éh o , ale píše s n ap ro sto u p ozorností, ja k o by p o p r­
vé objevoval to, co p ráv ě píše; tak sc vaše sk u tečn á p řiro zen o st p r o ­
jeví ve vašem písm u. T ak o v ý je způsob cvičení okam žik za o k am ži­
kem .
Na této knize začala- původně pracovat Marian Dcrbyová, věrná
studentka Mistra Suzukiho a organizátorka zenistické skupiny v Los Altos.
Mistr Suzuki se zúčastňoval zazenových meditací teto skupiny jednou číž
dvakrát týdně a po každé meditaci měl přednášku, v níž povzbuzoval žáky
v cvičení a pomáhal jim s jejich problémy.
T rudy D ixonová, další stu d e n tk a M istra Suzukiho, upravila a us p o řá d a la ru k o p is p ro p u b lik a c i. R o z d ě lila k n ih u na tři č á sti—
Správné cvičení, Správný postoj a S právné p o ro zu m ěn í— k teré p ři­
bližně odp o v íd ají tělu, cítění a duchu. Z textu p řednášek vybrala ti­
tuly kapitol i m otta.
K rálce p o u k o n čen í své p ráce na te to knize T rudy zem řela na
rakovinu ve věku třiceti let. Z ůstaly p o ní dvě děti, A nnie a Will,
a její m anžel M ike, k terý je m alíř. Když ho ja k o d lo u h o le téh o stu ­
d en ta zenu požádali, aby nakreslil něco d o této knihy, odpověděl:
“ N eum ím kreslit zenistické obrázky. N eum ím udělal kresbu p ro nic
jin éh o než p ro k resb u . N eum ím si p řed stav it, žc bych kreslil zafu
(polštář používaný při m editaci) nebo lotosy n ebo jiné n ap o d o b en i­
ny. M ám však ten h le n ápad, nakreslím m o u ch u.” R ealistická m ou­
cha se v M ikových obrazech často vyskytuje.
M istr Suzuki m á velm i rád žáby; žába sed í nehybně, vypadá jak o
by spala, ale je natolik pozo rn á, že si všim ne každ ého hm yzu, k terý
se k ní přiblíží. M ožná že ta m oucha čeká na žábu.
M islr Suzuki nikdy nem luví o své m inulosti, ale po d ařilo se mi
zjistit následující: Byl žákem G jo k u d žu n a Sóona, je d n o h o z te h d e j­
ších p řed n ích m istrů zenové školy Sóló. S am ozřejm ě že měl i další
u čitele, z n ichž je d e n z d ů razň o v al h lu b o k é a pečlivé p o ro z u m č n í
sú trám . O tec M istra Suzukiho byl tak é m islr zenu, a když byl Suzu­
ki je ště chlapec, začal stu d o v at u G jo k u d žu n a, k te rý byl žákem jeh o
otce. Suzuki byl uznáván za m istra zenu už ve svém m ladém věku,
myslím, žc už ve třiceti letech.
V Jap o n sk u měl n a staro sti m noho chrám ů a jed en klášter a řídil
p ře sta v b u n ěk o lik a chrám ů. Z a d ru h é světové války byl vedoucím
pacifické skupiny v Japo n sk u . V m ládí chtěl o d ejít do A m eriky, ale
když ho je h o p řítel p o žád al, aby odjel d o San F ranciska, kde měl
v ést ja p o n sk o u b u d d h istick o u kongregaci sekty S óló, d áv n o už se
té to m yšlenky vzdal.
V roce 1958, když m u bylo třia p a d e sá t let, přijel do A m eriky.
N ě k o lik rá t odložil svůj návrat, a nakonec se rozhodl v A m erice zů ­
stal. Z ů stal, p ro to že zjistil, žc A m eričan é m ají začátečnického d u ­
cha, že nem ají m oc před su d k ů o zenu, že jsou mu o te v řen í a věří, žc
zen m ůže zlepšil je h o život. K rátce po jeho příjezdu ho několik lidí
p o žádalo , jestli by s ním mohli stu d o v al zen. Řekl jim , žc každé rá ­
no cvičí zazen a že se k něm u m ohou p řid at, když m ají zájem .
T ru d y v ěřila, že poro zu m í-li č te n á ři v ztahu s tu d e n ta k učiteli,
pom ůže jim to, víc než cokoli jin éh o , poch o p it tyto přednášky. To,
co učitel sku tečn ě nabízí stu d en tů m , je doslova živoucím důkazem
to ho , že všechny zdánlivě nedosažitelné cíle lze v to m to životě d o ­
sáh n o u t. N ásledující pocta, k te ro u T rudy vzdala svém u učiteli, vel­
mi d o b ře u kazuje vzájem ný p o m ěr mezi učitelem zenu a stu d en tem
zenu:
M islr je člověk, k terý dosáhl oné d o k o n alé svobody, jež jc potencialitou všech lidí. Ž ije svobodně v plnosti své existence. Proud
je h o vědom í neplyne stále stejným ustáleným způsobem ja k o naše
egocentrické vědom í; vyplývá sp o n tán n ě a p řiro zen ě ze skutečných
o k o ln o stí k a žd éh o okam žik u . V ýsledky jso u neo b y čen é— o p tim is­
m us, energ ie, upřím n o st, p ro sto ta , p o k o ra , klid, radost, neobyčejná
b ystro st a nejhlubší soucit. C elá jeh o existence je svědectvím toho,
co to zn am en á žít v realitě p řítom nosti. A niž bychom cokoli dělali,
už p o u h é se tk á n í s tak d o k o n alo u o so b n o stí jc s to zm ěnit celý náš
do sav ad n í způsob života. A le n ak o n ec to, co nás na učiteli p řek v a­
puje a fascinuje, n en í je h o ncobyčcjnosl, nýbrž právě jeh o úplná ob y čejn o st. P ro to že je p o u ze sám se b o u , jc p ro své stu d e n ty z rca­
dleni. K dyž jsm e v je h o společnosti, uvědom ujem e si své silné i sla­
bé strán k y , aniž nás on chválí či kritizuje. V je h o p říto m n o sti vidím e
svou p ů v o d n í tvář a o n a neobyčejnost, k tero u si uvědom ujem e, je
je n naše v lastní p rav á přiro zen o st. A ž se naučím e uvolnil svou p ra ­
vou p řiro zen o st, p ak rozdíl m ezi stu d en tem zm izí v hlubokém p ro u ­
du b ylí a radosti rozvíjejícího sc duch a Buddhy.
R ichard B aker
ZENOVÁ MYSL,
MYSL ZAČÁTEČNÍKA
“Právě m oudrost hledá m oudrost.”
PROLOG
D
U C H ZA Č Á TE Č N ÍK A
“D uch začátečníka obsahuje
m n o h o m o žn o s tí k d e žto duch experta je n málo.
Ř ík á se, že cvičcní zen u jc o btížné, ale m álokdo ví proč. N en í
obtížné p ro to , žc jc těžké se d ě t se zkříženým a n oham a, n eb o žc jc
n esn ad n é d o sá h n o u t osvícení. Jc obtížné p ro to , že jc těžké zachovat
si čistotu d u ch a a čistotu cvičcní v elem entárním sm yslu. P o z av ed e­
ní v Č íně sc zen m n o h o stran n ě vyvíjel, ale zároveň ztrácel svou p ů ­
v odní čistotu. N echci však m luvit o čínském zenu, ani o dějinách ze­
nu. Chci vám pom oci, aby si vaše cvičcní udrželo svou čistotu.
V
Jap o n sk u m ám e výraz šosin, což znam en á “duch začátečn í­
k a ” . C ílem cvičcní je zachovat si začátečnického ducha. P ředstavte
si, že recitu jete Prajna P aram ita Š utru je n jed n o u . V aše recitace je
m ožná velm i d o b rá. C o sc vám však stan e, budetc-li šu tru recitovat
d v a k rát, třik rá t, čty řik rát či víckrát? S n adn o k ní z tra títe svůj p ů ­
v o d n í vztah. T o též sc sta n e při cvičení zenu. N a chvíli si zachováte
svého začátečn ick éh o d u cha, ale p o k raču jetc-li v cvičcní rok, dva,
tři n ebo déle, třeb aže sc snad p o n ěk u d zlepšíte, je p rav d ěp o d o b n é,
že z tra títe neom ezený smysl p ůvodního ducha.
Pro stu d e n ta zenu jc nejdůležitější nebýt dualistou. N áš “p ů v o d ­
ní d u c h ” v sobě zah rn u je všechno. Jc vždy bo h atý a soběstačný. N e­
měli bychom z tra tit so běstačný stav ducha. T o neznam ená uzavře­
n éh o d u ch a, nýbrž ve skutečnosti ducha o tev řen éh o a ducha p o h o ­
tového. Jc-li náš duch p rázdný, je vždy na vše připraven; jc všem u
o tev řen . D uch začátečn ík a o b sah u je m noho m ožností, duch ex perta
Jich obsahuje málo.
V ybíráte-li si příliš, o m ezu jete sc. Jste-li příliš nároční nebo příliš
chtiví, váš d uch n ení b o h a tý a soběstačný. Jestliže ztratím e svého
p ů v o d n íh o so b ě sta č n é h o d u ch a, z tra tím e všechny zásady. Stanc-li
se váš d uch náročným , toužítc-li p o něčem , skončíte tím , žc znásilní­
te své v lastn í zásady: n e lh a l, n e k rá st, n ezab íjet, n eb ý t n em o ráln í
ald. Z achovále-li si svého půvo d n íh o ducha, své zásady si udržíte.
V
d u ch u začátečn ík a n en í žád n á m yšlenka “ d o sáhl jsem n ě č e ­
h o ”. V šechny sobecké m yšlenky om ezují n ašeh o nesm írného ducha.
N em ám c-li žád n o u m yšlenku na úspěch, m yšlenku na scbc, jsm e op rav d o v ý m i z a č á te č n ík y . P a k sc m ů ž e m e sk u te č n ě n ě co n au č it.
D uch začátečn ík a je duchem soucitu. Je-li náš duch soucitný, jc n e­
o m ezen ý . V elký zen o v ý M istr D ógcn, z a k la d a tel naší školy, vždy
zdů razňoval, ja k jc důležité zachovat si svého n ek o n ečn éh o p ů v o d ­
ního d ucha. Pak jsm e vždy v ěrn í sam i so b ě, soucitní sc vším tv o r­
stvem , a s lo sk u tečně cvičit.
T akže nejtěžší jc zachovat si vždy svého začátečnického ducha.
N en í tře b a m ít h lu b o k o u znalost zenu. 1 když čtete hodně zenové li­
te ra tu ry , m usíte číst k aždou větu sc svěží myslí. N em ěli byste říkal:
“ V ím , co to jc z e n ,” n ebo “ D osáhl jsem osvícení". T o jc také sk u ­
tečným tajem stv ím v e šk e ré h o um ění: z ů s ta ň te vždy začátečníky!
B uďte velm i d ů sled n í v to m to o hledu. B udcte-li cvičit zazen, začne­
te si vážil svého začátečn ick éh o ducha. V lom jc tajem ství cvičcní
zenu.
První díl
SPRÁVNÉ CVIČENÍ
“C vičení zazenu je bezprostředním vyjádřením naší p ra ­
vé přirozenosti. Přesně řečeno, pro člověka není žádné ji­
né cvičení než toto cvičení; není žádný jiný způsob života
než tento způsob živo ta .”
P
O Z IC E
“Tyto fo r m y nejsou p rostředkem k d o sa žen í správ­
n ého stavu ducha. Z a u jm o u t tuto p o zic i zna m en á sam o o sobě
m ít sp rá v n ý stav ducha. N e n í třeba získ a t n ějaký zv lá štn í slav d u ­
cha. ”
N yní bych rád hovořil o zazcnové pozici. K dyž sedíte v pozici ú p l­
néh o lotosu, vaše levá n oha jc na vašem p ravém steh n ě a vaše pravá
no h a jc na vašem levém stehně. Když tak to zkřížím e nohy, třebaže
m ám e p ra v o u n o h u a levou no h u , obě nohy sc zm ění v jednu. T ato
pozice vyjadřuje jed n o tu duality: ne dvě, ne jedna. Naše tělo a duch
n ejsou d v a a nejsou je d n o . V ěříte-li, žc vaše tělo a váš duch jsou
d v a, m ýlíte se; v ě říte -li, žc jso u je d n o , ta k é sc m ýlíte. N aše tělo
a duch jsou ja k dva, tak jed n o . O bvykle si myslíme, žc není-li nějaká
věc je d n a , je víc než je d n a není-li singulární, jc plurální. V e sk u te č ­
n o sti však je náš život n e je n p lu rá ln í, ale ta k é sin g u lárn í. K aždý
z nás je jak závislý, tak nezávislý.
P o nějakém čase um řem e. Jestliže věřím e, že to je k o nec našeho
života, naše p o ro zu m ěn í jc mylné. Jestliže na d ruhé stran ě věřím e,
žc n e u m ře m e , ta k é se m ýlím e. U m ře m e i n e u m ře m e . T a k o v é je
sp ráv n é p orozum ění. N ěk d o snad řek n e, žc náš duch či duše existují
navždy a žc p o uze naše tělo um írá. N ení to však zcela přesné, neboť
ja k duch, tak tělo m á svůj konec. Z áro v eň je však p ravda, žc existují
věčně. A i když říkám e tělo a duch, jsou to vlastně dvě strany téže
m ince. T a k o v é jc sp ráv n é p o ro z u m ě n í. T u d íž z a u je tí té to pozice
sym bolizuje tu to sk utečnost. Když mám levou nohu na pravé straně
těla a p rav o u n o h u na levé stra n ě , nevím , k te rá noha je k terá. T akže
každá z nich m ůže být levá n eb o pravá.
N cjdůležitější na lé to pozici jc d ržet p á te ř zpřím a. V aše ram en a
a uši by m ěly být v je d n é rovině. U v o ln ěte ram en a a z v ed n ěte hlavu
tem en em ke stropu. A měli byste zastrčit b rad u . M áte-li b rad u vy­
strčen o u , ztrácí vaše pozice sílu; p a trn ě sníte. A byste posílili svou
pozici, p řitlačte bránici k svém u hara čili dolů k břichu. T o vám p o ­
m ůže u d ržo v al lělesno u i duševní rovnováhu. Pokusítc-li sc setrv at
v lé to pozici, b u d e te m ít zpočátku po cit, žc nem ůžete p řiro zen ě dý­
chat, ale jak m ile si na ni zvyknete, začn ete dýchat přiro zen ě a zh lu ­
b o k a.
V aše ruce by m ěly tv o řit “ kosm ickou m u d ru ”. K dyž položíte le ­
vou ruku na p rav o u , p ro stře d n í klouby p ro středn ích prstů na scbc,
a spojíte lehce konečk y palců (jak o b y ste mezi nimi drželi list p ap í­
ru ), vaše ruce v y tv o ří k rá sn ý ovál. T u to u n iv erzáln í m u d ru byste
m čli u držovat s velk o u péčí, ja k o bysle v ruce drželi něco velm i ce n ­
ného. R u cc byste m ěli m ít u těla, palce přibližně ve výši p upku. P a ­
že d ržte volně a lehce, tro ch u od těla, ja k o byste pod každou paží
m ěli vejce, k te ré se snažíte nerozbít.
N em ěli b y sle sc n a k lá n ě t d o stra n , d o z a d u ani d o p ře d u . M čli
byste se d ě t zpřím a, jak o byste hlavou p o d p írali oblohu. T ato pozice
jc klíčovým b o d em bud d h ism u . Jc dokonalým vyjádřením vaší p ři­
ro z e n o sti B u d d h y . C h c e te -li d o s á h n o u t sk u te č n é h o p o ro z u m ě n í
b u d d h ism u , m čli b y ste cvičit tím to zp ů so b em . T y to form y nejsou
p ro stře d k em k d o sažen í sp ráv n éh o stavu ducha. Sam o zau jetí této
pozice je cílem n ašeh o cvičení. K dyž setrv áv áte v té to pozici, m áte
správný stav d u ch a, takže se n em usíte snažit o dosažení nějak éh o
zv láštn íh o stav u . S n ažíte-li sc n ě čeh o d o sá h n o u t, váš du ch začne
bloudit. N esnažíte-li sc n ičeho d o sáh n o u t, vaše tělo a duch existují
pouze v to m to okam žiku. Z en o v ý m istr by řekl: “ Z ab ijte B uddhu!”
Z ab ijte B u d d h u , je-li B u d d h a někde jinde. Z abijte B uddhu, abyste
znovu nabyli své vlastní p řirozenosti B uddhy.
N ěco d ě la t z n a m e n á v y jad řo v at v lastn í p řiro z e n o st. N ežijem e
p ro něco jin éh o . Ž ijem e p ro sebe. T o jc zák lad ní učení vyjádřené ve
form ách, k teré dodržu jem e. Stejně ja k o při sezení, dodržujem e urči­
tá p ravidla, i když stojím e. Ú čelem těch to pravidel n en í učinit kaž­
dé h o stejným , nýbrž n ech at k aždého vyjádřit své vlastní já co m ož­
no nejsvobodněji. N apříklad každý z nás m á svůj vlastní způsob d r ­
žení těla, a tu d íž naše pozice jsou založené na proporcích našeho tě ­
la. Když stojíte, vaše paty by měly být o d scbc vzdálené přibližně na
šířku vaší p ě sti, vaše p alce z a ro v n o s p ro s tře d k e m vašich prso u .
Stejně ja k o při zazen u , posilujte břicho. T ak é vaše ruce by měly vy­
ja d řo v a t vaše já. D ejte si levou ruku na prsa, palec sevřete mezi p r­
sty, a p o lo žte na ni p rav o u ruku. S palcem sm ěřujícím k zem i, p ře d ­
loktí p araleln ě s p o d lah o u , m áte pocit, ja k o byste drželi nějaký ku­
latý sloup— velký ku latý chrám ový sloup— takže sc nem ůžete hrbit
ani sc n ak lá n ě t do stran.
N ejdůležitější jc ovládat své v lastní tělo. H rbítc-li sc ztrácíte své
já. V áš d uch b lo u d í jinde; nejste ve svém těle. T o n en í správný zp ů ­
sob. M usím e žít v to m to okam žiku! T o jc klíčový bod. M usíte mít
své v lastní tělo a ducha. V šech n o by m ělo být n a správném m ístě
a správným způsobem . P ak n em á te žádné p roblém y. Je-li m ikrofon,
k te rý používám , když m luvím , n ěk d e jin d e, neslouží svém u účelu.
Je-li naše tělo i d uch na svém m ístě, b u d e všechno o sta tn í na sp ráv­
ném m ístě a správným způsobem .
A le obvykle, aniž si lo uvědom ujem e, sc snažím e zm ěnit nčco ji­
n éh o než seb e, poko uším e sc u sp o řád at včci kolem nás. Je však n e­
m ožné organ izo v at vnější včci, ncjsm c-li sam i v p o řá d k u . D ělátc-li
nčco správně a vc správný čas, všechno o sta tn í se zorganizuje. Vy
jste “b o ss” . Když boss spí, všichni spí. Když boss dělá nčco správně,
všichni dělají všechno správně a vc správný čas. V tom jc tajem ství
b uddhism u.
A p ro to sc vždy sn ažte d o d rž o v a l sp ráv n o u pozici, nejen když
cvičíte zazen, ale při v ešk eré činnosti. Z a u jm ě te správ n o u pozici,
když řídíte autom obil a tak é když čtete. H rbítc-li se při čtení, nem ů­
žete zů stat d lo u h o bdělí. S nažte se! Z jistíte, jak jc důležité udržovat
správ n ou pozici. T o jc pravé učení. U čen í napsané na papíru není
p rav é učení. P sané učení jc d ru h potravy p ro váš m ozek. S am ozřej­
mě žc váš m ozek nějakou p o trav u vyžaduje, jc ale m nohem důleži­
tější být sám seb o u a cvičit sc vc správném způsobu života.
P ro to B u d d h a n em o h l p řijm o u t n áb o žen stv í, k te rá ex isto v ala
v je h o době. Studoval m n o h o různých náboženství, ale nebyl sp o k o ­
jen s jejich praxí: N enašel odpo v ěď v askezi ani vc filozofii. N em ěl
zájem o nějak o u m etafyzickou existenci; zajím alo ho je h o vlastní tě ­
lo a duch v p řítom ném okam žiku. A když našel sám sebe, zjistil, žc
v šechno, co existuje, m á p řiro zen o st B uddhy. To bylo je h o osvícení.
O svícení není nějaký d ob rý pocil nebo nějaký zvláštní slav ducha.
Stav ducha, v něm ž se nacházíte, když sedíte vc správné pozici, je
sám o sobě osvícením . N cjslc-li sp o k o jen i se stavem d ucha, k terý
m áte p ři zazen u , z n a m e n á to , že váš d u ch stá le bloudí. N aše tělo
a duch by nem ěly k o lísat a bezcílně b lo u d it. V te to pozici n en í tře b a
m luvit o p rav ém stavu d u cha. U ž v něm jste. A to jc cílem b u d d h is­
m u.
D
ÝCHÁNÍ “To, co nazýváme ’já >jsou pouze létací dveře,
které se pohybují, kd y ž vydechujeme a nadechujeme. ”
K dyž cvičíme zazen, náš duch následuje náš dech. Když n ad ech u je­
m e, vzduch přichází d o vnitřního světa. K dyž vydechujem e, vzduch
odchází do v nějšího svčta. V n itřn í svět je nekonečn ý a vnější svět jc
ta k é n ek onečný. Ř ík ám e “v n itřn í sv ě t” n eb o “vnější sv ě t”, ale ve
skutečnosti je je n jed in ý cclý svět. V to m to n ekonečném svčtč jc n a ­
še h rd lo ja k o létací dveře. V zduch přichází a odchází ja k o člověk,
k te rý p ro c h á z í létacím i dveřm i. Ř íkátc-li, “já d ý chám ” , to to “já " ,
jsou pouze létací dveře, k te ré sc pohybují, když vydechujem e a n a ­
d echujem e. P ro stě sc pohybují; lo jc vše. Je-li váš duch d o state čn ě
čistý a klidný, aby byl schopen násled o v at le n to pohyb, p ak n eexi­
stuje nic: žád n é já , žádný svět, žádný duch, žád n é tělo — pouze létací
dveře.
T akže, když cvičím e zazen, neexistuje nic než rytm us našeho d e ­
chu, ale my jsm e si to h o to rytm u vědom i. N em ěli byste být duchem
nepříto m n i. A le uvěd o m o v at si te n to rytm us neznam ená u v ěd o m o ­
v at si naše m alé já; zn am en á to spíš uvěd o m ov at si naši univerzální
p řiro zen o st či p řiro zen o st B uddhy. T akové vědom í jc velm i důleži­
té, neboť jsm e často příliš jed n o stran n í. N aše obvyklé cháp án í živo­
ta je dualistické; vy a já, to h le a tam to, d o b ro a zlo. V c skutečnosti
jsou však ty to p ro tik lad y vědom ím u niverzální existence. “V y” z n a ­
m ená uvěd o m o v at si jsoucno vc form ě “vy” ; “já ” znam ená u v ěd o ­
m ovat si jej ve form ě “já ” . “ V y” a “j á ” jsou pouze létací dveře. T a ­
kové p o ro zu m ěn í je nutné. N em ěli bychom je ani nazývat p o ro zu ­
m ěním ; jc to vc skutečnosti pravé p o zn án í života skrze cvičcní zenu.
T a k ž e když cv ičíte z a z e n , z trá c íte p ře d sta v u času a p ro sto ru .
M ůžete říci “začali jsm e -sedět* vc tři čtvrti na šest v této m ístnosti”.
M áte určitou p řed stav u času (tři čtvrti n a šest) a určitou piedslavu
p ro sto ru (v te to m ístnosti). A le ve skutečnosti p ro stč sedíte a uvě
d o m u je tc si univerzální činnost. T o jc vše. V to m to okam žiku se lé­
ta c í d v e ře o te v íra jí jed n ím sm črcm , v p říštím o k am žik u sc létací
d v e ře o te v řo u o p ačn ý m sm črcm . O k am žik za o k a m žik e m každý
z nás o p a k u je tu to činnost. N eexistuje p ře d sta v a času a p ro sto ru .
Č as a p ro sto r je je d n o a totéž. M ůžete říci “m usím d n es od p o led n e
nčco u d č la t” , ale vc skutečnosti žádné “dnes o d p o le d n e ” není. D ě­
lám e je d n u věc p o d ru h é . T o jc vše. N en í žá d n ý takový čas ja k o
“d n e s o d p o le d n e ” n eb o “je d n a h o d in a ” n e b o “dvč ho d in y ” . V je d ­
nu hodinu b u d e te obědvat. O b ě d v a t jc sam o o sobě jed n a hodina.
B u d e te na n ějakém m ístě, ale to m ísto nelze od d ělit od jed n é h o d i­
ny. Pro toho, k do si skutečně cení života, je m ísto a čas totéž. A le
začnc-li nás život unavovat, říkám e si, “ nem ěl jsem ch odil sem . By­
lo by m ožná lepší, kdybych byl šel na o běd někam jinam . T ady to za
m oc nestojí." V d uchu si vytvořím e p řed stav u m ísta o d d ě le n éh o od
sk u teč n é h o času.
N e b o si ře k n e te “ to h le n e n í k ničem u , lo bych nem ěl d ě la t” .
K dyž řík á lc ”to hlc bych nem ěl d ě la t” , v lom okam žiku d ěláte nedě­
lání. N em áte ledy na vy b ran o u . O d dčlílc-li čas o d p ro sto ru , m áte
p o cit, žc m áte na v y b ran o u , ale ve skutečn o sti něco d ěla t m usíte,
neb o b u d e te d ě la l nedělán í. N ěco n ed ělat zn am en á nčco dělat. D o­
b ro a zlo jc je n vc vaší mysli. P ro to bychom nem ěli říkat “ tohle jc
šp a tn é ” , n ebo “ tohle je d o b ré ” . M ísto abyste říkali “šp a tn é ”, mčli
byste říkat “n e d ě la t” ! M yslíle-li si “ tohle jc š p a tn é ” , p řiv ád í vás to
do u rč ité h o zm atk u . V říši čistéh o n áb o žen stv í není zm aten í času
a p ro sto ru , d o b ra a zla. M čli bychom dělat, co se nabízí. N ěco dělej­
te! Ať je to cokoli, mčli bychom lo d ělat, i když je lo nedělání. M ěli
bychom žít v to m to o kam žiku. A tak když sedím e a soustřeď ujem e
se na dýchání, stan e m e se létacím i dveřm i a d ělám e nčco, co b y ­
chom d ělat m čli, nčco, co d ělat m usím e. T o je cvičcní zenu. V ta k o ­
vém cvičení n en í žádný zm alck. Z ařídíte-li si život takovým způso­
bem , n eb u d ete v něm m ít žádný zm atek.
T ozan, slavný zenový M istr, řekl: “ M odrá h o ra je m atka bílého
m raku. Bílý m rak je syn m o d ré hory. Celý den n a sobě závisí, aniž
jc je d en na d ru h em závislý. Bílý m rak jc vždy bílým m rakem . M o­
d rá h o ra jc vždy m o d ro u ho ro u . T o je p ravý a jasný výklad života.
Jc m n o h o v ěcí ja k o b ílý m ra k a m o d rá h o ra : m už a žen a, učitel
a žák. Jed e n závisí na d ru h ém . A le bílý m rak by se ncm čl n ec h at vy­
rušovat m o d ro u ho ro u . M odrá h o ra by se ncm čla nech at vyrušovat
bílým m rakem . Jejich p o m č r jc d o cela nezávislý, přecc však závislý.
T ak žijem e a tak cvičím e zazen.
Jsm c-li sk u tečn ě sam i seb o u , stan em e sc létacím i dveřm i a jsm e
úplně nezávislí a zároveň závislí na všem. B ez vzduchu nem ůžem e
dýchat. K aždý z nás jc u p ro střed m yriád světů. Jsm e u p ro stře d svě­
ta p o řád , okam žik za okam žikem . Jsm e tedy úplně závislí i nezávi­
slí. Je-li tak o v á vaše zkušen o st, vaše existence, pak jste dosáhli n a ­
p ro sté nezávislosti a nic vás nevyvede z míry. A tak když cvičíte z a ­
zen, váš duch by se m ěl so u střed it na dýchání. T aková činnost je clcm en tárn í činn o stí univerzálního bytí. Bez té to zkušenosti, bez to ­
h o to cvičení jc n em ožné d o sá h n o u t ab so lu tn í svobody.
K
ONTROLA
“D ál ovci n ebo k rá v ě velikou, prostornou
louku, to je nejlepší zp ů so b ja k ji kontroloval. ”
Ž il v říši p řiro zen o sti B uddhy, toť u m írat ja k o m alá existence o k am ­
žik za o k am žikem . K dyž ztratím e rovnováhu, um írám e, ale zároveň
sc vyvíjíme, rostem e. V šechno, co vidím e, sc m ění a ztrácí ro vnová­
hu. V šech n o v ypadá k rásn ě, p ro to že všechno jc nevyrovnané, za ­
tím co p o zad í je v d o k o n alé rovnováze. T ak všechno existuje v říši
p řiro zen o sti B uddhy, ztrácejíc svou ro vnováhu na pozadí dok o n alé
ro v n o v á h y . T a k ž e k dyž v id íte něco, an iž si u v ě d o m u je te p o z a d í
B uddhovy přirozenosti, všechno sc zd á být ve stavu utrpení. Když
však c h á p e te p o z a d í e x isten ce, u v ě d o m íte si, že u trp e n í sam o je
způsob, jak žijem e a jak oboh acu jem e svůj život. P roto v zenu n ě­
kdy zdů razň u jem e nerovn o v áh u n ebo chaos života.
T rad ičn í ja p o n sk á m alba jc dnes zn ačn ě form ální a strnulá. P ro ­
to se vyvinulo m o d ern í um ční. S taří um ělci pokládali tečky na p a p ír
v um ěleckém nesouladu. T o jc dost obtížné. I když se o lo p o kouší­
te, váš výtvor m á často jakýsi řád. M áte dojem , žc proces řídíte, ale
n e jste to h o sch op ni; jc té m ě ř n em o žn é, ab y ste nedali u spořádám
svých teček n ějaký řád. Stejně je to s vašim i každodenním i záleži
lostm i. I když se snažíte d o sta t lidi p od u rčito u k o n tro lu , je to ne
m ožné. N ejste to h o schopni. Povzbudit lidi, aby byli hříšní a zlom y­
slní, je nejlepší způsob ja k je k o n tro lo v al. P ak b u d o u pod k o n tro lo u
v širším sm yslu. D á t krávč n ebo ovci velikou, p ro sto rn o u louku, to
jc nejlepší způsob jak ji k o n tro lo v at. A tak je to i s lidmi: nejdříve je
n cchte d ělat, co chtějí, a p o zo ru jte jc. T o jc nejlepší m etoda. N ení
d o b ré je ignorovat; to jc ta n ejh o rší m etoda. D ruhý nejhorší způsob
je snažit se je k o n tro lo v at. N ejlepší m eto d a je lidi po zo ro v at, aniž se
sn ažíte je k o n tro lo v at.
S tejný způsob je účinný tak é p ro vás sam é. C hcete-li získat d o ­
k o n alý klid p ři cvičcní zazen u , nem ěli b y ste se vzušovat různým i
p řed stav am i, jež n ajd ete vc svém duchu. N ech tc jc přijít a ncchtc je
odejít. P ak b u d o u pod k o n tro lo u . T o však není tak snadné. V ypadá
to sn ad n ě, ale vyžaduje lo zvláštního úsilí. Jak sc to naučit, to jc ta ­
jem stvím cvičcní. P řed stav te si, že ■>scdílc’ v n ějakém neobvyklém
pro stře d í. Snažíte-li sc uklidnit svého d u cha, nejste schopni sedět;
a snažíte-li se p o tlačit své vzrušení, vaše úsilí není správným úsilím.
Jed in é, co vám pom ůže, je so u střed it sc na vdechování a vydecho­
vání. Ř ík ám e so u střed ěn í, ale so u střed it n ašeho d ucha na něco, to
nen í pravým cílem zenu. Pravým cílcm jc vidět věci tak, jak jsou,
p o zo ro v at včci, tak jak jsou, a nechat jim vlastní p rů běh. T ak d o sta ­
n ete vše pod k o n tro lu v nejširším slova smyslu. C vičení zenu m á otevříl n ašeh o m alého ducha. T ak že so u střed ěn í je p o u h o u po m ů c­
kou k realizaci “velikého d u c h a ” či ducha, k terý jc vším. Chcete-li
odh alit sk u tečn ý smysl zenu vc svém k aždodenním životě, m usíte si
u v ědom it, ja k je d ů le žité , ab y ste sc so u střed ili sc na své d ý chání
a na své tě lo v pozici zazenu. M ěli byste d o d ržo v at p ravidla cvičcní
a vaše studium by m ělo být hlubší a pečlivější. Jed in ě tak m ůžete
d o sá h n o u t živoucí svobody zenu.
V elký zenový M istr D ógcn říkal: “ Čas plyne z p říto m n o sti do
m inulosti.” T o jc absurdní, ale v našem cvičcní tom u tak někdy je.
M ísto aby čas plynul z m inulosti d o přítom nosti, pohybuje sc n azpět
z p říto m n o sti d o m inulosti. Jošicunc byl slavný válečník, k terý žil vc
stře d o v ě k é m Ja p o n sk u . Kvůli teh d ejší p o litické situaci v zem i byl
poslán do severních provincií, kde byl zabit. P ře d svým odjezdem sc
ro zlo u čil sc sv o u že n o u , k te r á k rá tc e p o le n a p sala vc své b ásn i:
“T ak ja k o sc odvíjí nit z cívky, přeji si, aby sc m inulost stala p říto ­
m n o stí.” K dyž to ře k la , sk u te č n ě zm ěn ila m inulost v p říto m n o st.
V jejím duchu m inulost ožila a byla p říto m n ostí. Jak říkal D ógen:
“ Č as plyne z p říto m n o sti d o m inulosti. T o n e n í p rav d a v naší logic­
ké mysli, ale v naší skutečn é zkušenosti. N a je d n é straně poezie, n a
d ru h é lidský život."
K dyž ta k to p ro žív ám e sk u tečn o st, zn am en á lo, žc jsm e nalezli
pravý smysl času. Je d e n starý m istr zenu říkal: “Jíl na východ je d n u
míli, toť jít na západ je d n u míli.” T o jc živoucí svoboda. T ak o v o u
do ko n alo u svo b o d u bychom m čli získal.
D oko n alo u svob o d u však nelze najít bez určitých pravidel. L idé,
zejm éna m ladí lidé, sc dom nívají, žc svoboda znam ená, žc si m ohou
d ělat, co chtějí, žc v zen u není tře b a pravidel. Jc však nap ro sto n u t­
né, abychom m čli n ějak á pravidla. T o ovšem nezn am en á b ý t n e u ­
stále p od k o n tro lo u . D okud m áte pravidla, m áte m ožnost svobody.
Snažil sc získat svob o d u , aniž jste si vědom i pravidel, nezn am en á
nic. A by ch o m získali tak o v o u d o k o n a lo u sv ob odu, p ro to cvičím e
zazen.
U C H O V N Í V L N Y “P rotože p ro žívá m e všechny strán­
k y živo ta ja k o p ro jev velikého ducha, nedbám e o přem íru
potěšení. A tak m á m e neochvějný k lid ."
K dyž cvičíte zazen, nesnažte sc zastavit své m yšlenky. Ať sc zastaví
sam y. Přijde-li vám něco na mysl, nech lc lo přijít a nechte to odejít.
D lo u h o to nesetrvá. Snažíte-li sc zastav il své m yšlenky, znam en á lo,
že vás vyrušují. N en cch te se ničím vyrušovat. Z d á sc, ja k o by nčco
přicházelo zvnějšku, ale vc skutečnosti jsou to jen vlny vašeho d u ­
cha, a ncnech átc-li sc jim i vyrušovat, p o stu p n ě sc uklidní. B ěhem
pěti či deseti m inut b u d e váš duch n ap ro sto vyrovnaný a klidný. V áš
dech sc líplnč zpom alí, k d ežto váš pulz se zrychlí.
P o trv á d o st d lo u h o , n ež n a jd e te ve svém cvičení v y ro v n a n o st
a k lid d u c h a . P řic h á z í m n o h o v je m ů , r o d í se m n o h o m y šlen ek
a před stav , ale jsou to je n vlny v ašeh o vlastního ducha. Nic n e p ři­
chází z vnějšku v ašeho ducha. O bvykle sc dom nívám e, žc náš duch
p řijím á vjem y a zážitky zvnějšku, ale to n e n í sp ráv né p o ro zu m čn í
n a š e h o d u c h a . S p rá v n é p o ro z u m č n í řík á , že d u c h o b sa h u je vše;
když si m yslíte, žc nčco přišlo z vnějšku, z n am en á to p o uze, že se
n ěco objevilo ve vašem duchu. V y sami vytváříte vlny vc svém d u ­
chu. N ech átc-li svého d u ch a n a po k o ji, uklidní se. T e n to duch se n a ­
zývá veliký duch.
V ztahujc-li se váš d uch k n ěčem u m im o sebe, jc to m alý duch, om ezen ý duch. N evztahuje-li se váš duch k ničem u jin ém u , pak čin­
no st vašeh o d u cha n e n í dualistická. Č innost ch áp em e pouze ja k o vl­
ny n ašeh o ducha. V eliký duch p rožívá vše uvnitř scbc sam a. R o zu ­
m íte rozdílu m ezi těm ito dvěm a duchy: mezi duchem , k te rý o b sa h u ­
je vše, a d u ch em , k te rý existuje ve v ztah u k něčem u jin ém u ? V c
sk u te č n o stí jso u o b a je d n o a to té ž , je n způsob našeh o c h á p á n í je
rozdílný; a p ro to náš postoj k životu závisí na našem pochopení.
S k utečn o st, žc je vše o b sažen o uvnitř v ašeho ducha, je p o d sta to u
ducha. M ít takový zážitek z n am en á m ít náboženský pocit. I když se
vlny zvedají, p o d sta ta v ašeho duch a je čistá; je ja k o vo d n í hladina
s n ě k o lik a v lnam i; h la d in a jc v lastn ě vždycky zv lněná. V lny jso u
činností vody. M luvit o vodě nezávisle na vlnách n ebo o vlnách n e ­
závisle na vodě jc iluzc.V oda a vlny jsou je d n o a totéž. V eliký a m a­
lý d uch jsou je d n o a totéž. K dyž ta k to ch áp ete svého d ucha, vaše cí­
tč n í je o to jistější. Je lik o ž váš d u ch n e o č e k á v á nic z v n ějšk u , jc
vždycky naplněný. D u ch , k te rý o b sah u je vlny, n en í n arušený duch,
ale vp ravdě o b o h acen ý duch. V šechno, co prožíváte, jc vyjádřením
v elik éh o ducha.
R o z v in o u t sc sk rze rozličné zážitk y jc cílcm čin nosti v elik éh o
ducha. V jed n o m smyslu jsou zážitky, k te ré přicházejí je d e n po d ru ­
hém , vždy čerstvé a nové; v d ru h ém sm yslu však nejsou ničím než
neustálým a o p ak o v an ý m rozvíjením je d in é h o velikého ducha. N a­
p říklad když m ám e nčco d o b ré h o k snídani, řek n em e: “T o jc d o ­
b ré .” “ D o b ré ” značí něco p ro žitéh o už dávno, třeb aže si n e p a m a tu ­
jem e kdy. V elikým duch em přijím ám e každý z našich zážitků, ja k o
když tvář, k te ro u vidím e v zrcadle, ro zp oznávám e ja k o svou vlastní.
N em ám e obavy, že bychom ztratili to h o to ducha. N en í kam o d ejít
a není o d k u d přijít; nem ám e strach zc sm rti a netrpím e stářím a n e ­
m ocem i. P ro to ž e prožívám e všechny strán ky života ja k o projev veli­
k é h o ducha, n ed b ám e o p řem íru po těšen í. A tak m ám e neochvějný
klid a s tím to neochvějným klidem v elikého ducha cvičím e zazen.
U CH O V N Í PLEV EL
“M ěli byste být vděční za p le ­
vel, který m áte ve svém duchu, n e b o ť ten n a ko n ec o b o h a tí
vaše cvičení. ”
Když ráno zazvoní budík a vy vstanete, nemyslím, žc sc cítíte příliš d o ­
bře. N ení snadné vstát a jít sedět; a i když přijdete do zenového klášte­
ra a začnete cvičit zazen, musíte sc nutit, abyste seděli správně. Jsou to
vlny vašeho ducha. V čistém zazenu by nem ěly být ve vašem duchu
žádné vlny. Když sedíte, tyto vlny slábnou a vaše úsilí sc m ění v jakýsi
hluboký pocit.
Ř íkám e, “když vytrhám e plevel, dám e rostlině výživu". V ytrhám e
plevel a zahrabem e jej kolem rostliny. Takže i když při svém cvičcní
narazíte na určité těžkosti, i když sc nem ůžete zbavit všech vln, sam y
tyto vlny vám pom ohou. Nem ěli byste sc nechat vyrušoval svým d u ­
chem. Mčli byste být vděční za plevel, neboť ten nakonec obohatí vaše
cvičcní. Když poznáte, žc sc plevel vc vašem duchu m ění v duševní p o t­
ravu, uděláte v cvičcní významný pokrok. T ento pokrok si uvědom íte.
U vědom íte si, jak se plevel ducha m ění vc výživu ducha. N ení sam o­
zřejm ě těžké najít nějaké filozofické nebo psychologické vysvětlení na­
šeho cvičení; to však nestačí. M usíme mít skutečný zážitek toho, jak se
plevel mění ve výživu.
Přesně řečeno, jakékoli úsilí, jež při cvičcní vynakládám e, je naše­
mu cvičcní škodlivé, neboť vytváří vlny v našem duchu. D okonalého
klidu ducha nelze však dosáhnout bez úsilí. U rčité úsilí vynaložit m usí­
me, ale jc přitom nutné, abychom zapom něli na sebe. V této sféře není
žádná objektivita a žádná subjektivita. Náš duch jc klidný a bez jak é h o ­
koli vědom í. V to m to bezv ěd o m í všechno úsilí, všechny p řed stav y
i myšlenky zmizí. Proto je třeba, abychom neztráceli odvahu a vytrvali
ve svém úsilí až d o okam žiku, kdy sc veškeré úsilí ztratí. Mčli bysle se
soustředit na dýchání až d o té chvíle, kdy si jc přestanete uvědom oval.
V e svém úsilí bychom m ěli vytrvat navždy, ale nem ěli bychom oče­
k ávat, žc dosáhnem e nějakého stádia, kdy na všechno zapom enem e.
Měli bychom se soustředit na dýchání. T o jc naše skutečné cvičcní. B u­
dem e-li sedět, naše úsilí se b ude stále zdokonaloval. Z počátku bude
naše úsilí hrubé a nečisté, ale cvičením sc stane čistším a čistším. Budcli vaše úsilí čisté, b ude čisté vaše tělo i duch. T ak cvičíme zen. Jakm ile
poznáte svou schopnost očistit sebe i své okolí, začnete správně jednat,
poučíte se od druhých a b u d ete se k nim chovat přátelsky. V tom spočí­
vá h odn o ta zenu.
J
ÁDRO ZENU
“V p o z ic i za zen u m á vaše tělo i duch velkou
sch o p n o st p řijím a t věci lak, ja k jsou, ať u ž jso u p říjem n é či n e­
příjem né. ’’
V našich posvátných knihách se píše, žc jsou čtyři dru h y koní: vyni­
kající, d o b ří, p rů m ě rn í a špatní. N cjlcpší kůň sc ro z b ěh n e pom alu
neb o rychle, d o p rav a n e b o doleva p o d le jezdcovy vůle, ještě než z a­
h lé d n e stín biče; d ru h ý k ůň se ro zb ěh n e stejně d o b ře ja k o první, te ­
p rv e než sc bič d o tk n e je h o kůže; tře tí kůň se ro zb ěh n e, tep rv e když
mu b o le st p ro n ik n e d o m o rk u kostí. Jistě si u m íte p řed sta v it, jak
těžko se čtvrtý kůň nau čí běhat!
S koro každý z nás chce být nejlepším k oněm . A není-li to m ož­
né, chcem e b ý t d ru h ý m nejlepším k oněm . T a k h le , m yslím , ch áp c
většina lidí te n to p řík lad — a zen. M ožná že si m yslíte, žc během se ­
zení v zazenu zjistíte, zd a jste je d n ím z nejlepších k o n í n eb o jedním
z ncjho rších koní. T o je však m ylné p o ro zu m ěn í zenu. D om níváte-li
sc, že cílem zen o v éh o cvičcní je stát sc jedním z nejlepších koní, b u ­
d ete m ít v ážné p ro b lém y . T o n e n í sp ráv n é p o ro zu m ěn í. Cvičítc-Ii
zen sp ráv n ě, nezáleží na tom , zda jste ncjlcpší n ebo nejh o rší kůň.
Když vezem te v úvahu B u d d h o v o m ilosrdenství, jaký asi bu d e Buddhův n ázo r na ty to čtyři d ru h y koní? B ude m ít víc soucitu s n e jh o r­
ším k o n ěm než s nejlepším koněm .
Jste-li o dh o d lán i cvičit zazen v d u ch u B u ddhy, p řijd ete n a to, že
te n n ejh o rší k ůň je k o n ěm nejcennčjším . P rá v ě vaše n e d o k o n a lo st
p o d n ítí v ašeh o v ěrn é h o , hledajícího ducha. T ěm , k terý m sezení n e ­
d ělá žádné tělesné p otíže, trvá obvykle delší dobu, než si osvojí p r a ­
vé způsoby zenu. K d ežto ti, k terý m cvičení zenu dělá velké potíže,
v něm najd o u více sm yslu. A p ro to si m yslím , že n ěk d y je nejlepší
k ůň nejhorším k o n ěm a n ejh o rší k ů ň nejlepším koněm .
S tudujete-li kaligrafii, b rzo si všim n ete, že ti, kd o nejsou příliš ši­
kovní, sc obvykle stan o u nejlepším i kaligrafy. Ti, kdo m ají velm i ši­
k o v n é ruce, se p o d o sa ž e n í jisté h o stá d ia setk áv ají s velkým i tě ž ­
kostm i. T ak to m u je ta k é v u m ěn í a v zenu. T ak tom u je v životě.
P ro to když m luvím e o zen u , n em ůžem e říci, “ ten je d o b rý ” n eb o
“ te n je šp a tn ý ” . Z azen o v é pozice nejsou p ro každého stejné. N ěkdo
ned o k áže se d ě t se zkříženým a noham a. A le i když n ed o k áže te za u j­
m o u t sp ráv n o u pozici, p ře sto m ůžete cvičit zen, když p ro b u d íte své­
h o sk u tečn éh o , hledajícího ducha. P ro b u d it svého hledajícího duch a
je ve sk u tečno sti sn ad n ější p ro ty, k terý m se d ět dělá p o tíže, než p ro
ty, který m to žád n é p otíže nedělá.
K dyž se zam yslím e n ad tím , co d ělá m e v k aždodenním životě,
vždycky sc za seb e stydím e. Je d e n z m ých žáků mi napsal: “Poslal
jste m i k a le n d ář a já se snažím d o d ržo v at m otto vytištěné n a každé
stránce. A le rok sotva začal a já už n e u sp ě l!” V elký zenový M istr
D ó g e n říkal, “so sá ku d zu sa k u " . S a k u zn am ená všeobecně “o m y l”
neb o “ch y b a” . Sosá ku d zu sa k u zn am en á “d ělat chybu za ch y b o u ”
či je d e n n ep řetržitý om yl. P odle D ógena m ůže být tak é zen je d e n
nep řetržitý om yl. D alo by se říci, žc život m istra zenu jsou d lo u h á
léta sosáku d zu sa k u . T o zn am en á d lo u h á léta cílevědom ého úsilí.
Ř ík ám e “ d o b rý o tec n en í d o b rý o te c ” . R o zu m íte? T e n , k d o si
myslí, že je d o b rý otec, není dobrý otec, ten , k do si myslí, žc je dobrý
m anžel, n ení d o b rý m a n ž e l T en, k do si myslí, že je nejhorší m anžel,
sc m ůže stál nejlepším m anželem , jestliže sc o to neustále a cílevědo­
m ě snaží. N cm ůžele-li kvůli nějakým bolestem nebo tělesným p o tí­
žím sedět, stejně byste sed ět měli, třeb as na tlustém polštáři nebo na
židli. I když jste nejhorším k oněm , d o sta n e te se k jádru zenu.
P řed stav te si, že vaše d ěti trp í nevyléčitelnou nem ocí. N evíte, co
m á te d ělat; n em ů žete ležet v po steli. Z a norm álních o k o ln o stí by
p ro vás byla te p lá p o h o d ln á p o ste l tím n ejlepším m ístem , ale led'
vám d ušev n í u trp e n í nedov o lu je o dpočívat. C h od íte sem a tam , n a ­
h o ru a dolů , ale nic to n ep o m áh á. V e sk u tečn o sti nejlépe utišíte své
d u še v n í u trp e n í tím , že si se d n e te d o p o zice z a z e n u i v tak o v ém
z m a te n é m stav u d u c h a . N e m á te -li ž á d n o u z k u š e n o st se sezen ím
v tak o v é o b tížn é situaci, n ejste stu d e n ty zen u . Ž á d n á jin á činnost
n e u tiší vaše u trp e n í. V o statn ích , neklidných pozicích n em áte sílu
p řijm o u t své p o tíže, ale v pozici zazen u , k te ro u jste si osvojili d lo u ­
hým a tvrdým cvičením , m á vaše tělo i d uch o h ro m n o u schopnost
p řijím at včci tak , ja k jso u , ať už jsou příjem né či nepříjem né.
K dyž se necítíte d o b ře , je lepší sedět. N ijak jin ak své problém y
n ev y řešíte. N ezáleží na to m , jste-li n ejlepším či nejhorším koněm
n eb o je-li vaše pozice d o b rá či špatn á.K ažd ý m ůže cvičit zazen a ře ­
šit tak své p roblém y.
K dyž sed íte o b k lo p en svým i prob lém y , co vám p řip ad á sk u te č­
nější: vaše pro b lém y n eb o vy sam i? F ak t, že žijete pou ze v to m to okam žiku, je p rap ů v o d n í skutečností. T o si uvěd om íte při cvičcní z a ­
zenu. B u d etc-li n eu stále cvičit b ez o h led u na příjem né či n ep říjem ­
n é o k oln osti, p o ch o p íte p o d sta tu zenu a získáte je h o p rav o u sílu.
Ž
Á D N Ý D U A L I S M U S “U klidnit své'ho ducha n e zn a m e­
n á zastavit činnost ducha. Z n a m e n á to, že váš duch p ro sto u p í
celým vaším tělem. Celým, sv ý m d u ch em vytváříte m u d ru ve svých
rukou. ’’
Ř ík ám e, žc byste p ři cvičcní m čli o d h o d it všechny zištné m yšlenky,
všechna očekáv án í, d o k o n c e i o ček áv án í osvícení. T o však n ezn a­
m en á bezcílně sed ět. C vičení zp ro štěn é zištných m yšlenek jc založe­
no n a S ú tře p rá d ž ň á p áram itá. K dyž si však n ed áte pozor, sú tra sa­
m a v ám v n u k n e zištné m yšlenky. Je psáno: “ F o rm a jc p rá z d n o ta
a p rá z d n o ta je fo rm a .” A le b u d etc-li lpět n a to m to p ro h lášen í, je
p ra v d ě p o d o b n é , že z a b ře d n e te d o dualistických m yšlenek: tady jste
vy, form a; a tady je p rá z d n o ta , k te ro u se sn ažíte u sk u teč n it skrze
svou form u. T u d íž tv rzen í “form a je p rá z d n o ta a p rá z d n o ta je fo r­
m a ” sc nevym yká dualism u. N aštěstí naše u čení pokračuje: “F o rm a
je form a a p rá z d n o ta je p rá z d n o ta .” V tom není žádný dualism us.
K dyž 'se d íte ’ a n e d a ří se vám uklidnit svého ducha, ale p ře sto se
o to je š tě s n a ž íte , js te ve s tá d iu , v n ě m ž “ fo rm a je p r á z d n o ta
a p rá z d n o ta je fo rm a ”. A le zatím co cvičíte tím to dualistickým z p ů ­
so b em , p o stu p n ě se sje d n o c u je te se svým cílem . A až vás cvičcní
p ře sta n e n am á h a t, b u d e te s to uklidnit svého ducha. T o je stádium ,
v něm ž “ fo rm a je fo rm a a p rá z d n o ta je p rá z d n o ta " .
U k lid n it sv éh o d u ch a n e z n a m e n á zastavit činnost d u cha. Z n a ­
m en á to, že váš duch p ro n ik n e celým vaším tělem . V áš duch násle­
d uje váš dech. Celým svým duch em v y tváříte m udru vc svých ru ­
kou. C elým svým duch em sed íte s b o lestí v nohou, ale ta b o lest vás
nevyrušuje. T ak sed íte b ez zištných m yšlenek. Z p o čá tk u vás v aše
pozice om ezuje, ale až vám p ře sta n e vadit, p o chopíte smysl výroku
“p rá zd n o ta je p rá z d n o ta a form a je fo rm a” . N ajít svůj vlastní zp ů ­
sob v určitém o m ezen í je správný způsob cvičení.
D ělat cokoli, d o k o n ce i ležet, to n e n í zazen. K dyž vám p ře s ta ­
nou vaše o m ez e n í vadit, vaše cvičcní je správné. Ř íkat, žc “všechno,
co d ělám , jc p řiro zen o st B uddhy, takže jc lhostejné, co dělám , a že
tedy cvičit zazen n e p o tře b u ji” , to je vyjádřením d u alistick éh o p o ­
ch o p en í k ažd o d en n íh o života. Jestliže na tom opravdu nezáleží, n e ­
ní tře b a, abyste sc o tom vůbec zm iňovali. D o k u d sc zabýváte tím,
co d ěláte, jc váš p řístu p dualistický. N ezabýváte-li se tím , co d ěláte,
nezm iňujte sc o tom . K dyž sedíte, sedíte. K dyž jíte, jíte. T o je vše.
Když ře k n e te “ na tom nezáleží” , z n a m e n á to, žc h le d á te n ějak o u
vým luvu, abyste m ohli něco d ě la t svým způsobem , svým m alým d u ­
chem . Z n a m e n á to , že lpíte na určité věci n eb o na určitém způsobu.
T o ovšem nem ám e na mysli, když říkám e “stačí se d ě t” nebo “cokoli
dělám e je z a ze n ” . S am ozřejm ě že všechno, co dělám e, je zazen, ale
je-li tom u lak , n en í tře b a se o tom zm iňovat.
Když sedíte, mčli byste prostě sedět, nevyrušováni bolestí nohou ne­
bo ospalostí. T o jc zazen. Z počátku je ovšem velmi obtížné přijímat včci
tak, jak jsou. Cvičení vás bude otravovat. A ž budete schopni dělat všech­
no, příjem né i nepříjem né, aniž by vás to vyrušovalo a otravovalo, pak
dosáhnete stádia, v něm ž “form a jc forma a prázdnota je prázdnota”.
Jcstiže trp íte nem ocí, ja k o jc rakovina, a uvědom ilo si, že uchu
d c tc žít dclc než dva tři roky, pak vc snaze najít něco, na co sc inu
žete sp o le h n o u t, m ožná začn ete cvičit. Jed en b u d e sp o léh at na Bo/,l
pom oc. D ru h ý začne cvičil zazen. B ude sc snažit získat prázdnotu
ducha. T o zn am en á, že se po k u sí osvo bo dit sc od u trp e n í duality.
B ude sc sn ažit d o sá h n o u t p rázd n o ty vc svém životě, neboť věří v je ­
jí prav d u . B udc-li ta k lo cvičit s úsilím a vírou, ovsem že m u to p o ­
m ůže, ale n en í lo d o k o n alé cvičcní.
P o n ěv ad ž život je k rátk ý , mčli bychom jej p rožíval d en za dnem
a okam žik za o kam žikem v sou lad u s učením , že “ form a jc form a
a p rá z d n o ta jc p rá z d n o ta ” . Když p řijde B u dd ha, b u d e te ho vítat;
když přijd e ď ábel, b u d ete ho vítat. U m m on , slavný čínský zenový
M istr říkal: “B u d d h a sluneční tv áře a B uddha m ěsíční tv áře.” Když
onem o cn ěl, n ěk d o sc ho zeptal: “Jak se vám d a ří? ” A on o d p o v ě ­
děl: “ B u d d h a sluneční tváře a B uddha m ěsíční Ivářc.” T ak žije člo­
v ěk, k terý pochopil, žc “ form a jc form a a p rá z d n o ta jc p rá z d n o ta ” .
N en í v tom žád n á záh ad a. Je d e n rok života jc dobrý. Sto let života
jc dobrých. B udcte-li p o k račo v at v našem cvičcní, d o sá h n ete to h o to
stádia.
Z p o č á tk u b u d e te mít různé potíže a b u d e te m uset vynaložil tro ­
chu úsilí, abyste v cvičcní vytrvali. O d začátečníka vyžaduje cvičcní
v elk éh o úsilí. Z ejm é n a m ladí lidé m usí vynaložit velké úsilí, aby n ě­
čeh o dosáhli. B uďte v ěrní svém u vlastním u způsobu, dok u d n ed o ­
sáh n e te b o d u , v něm ž p o zn áte, žc jc tře b a na scbc úplně z ap o m e ­
nou t. D o k u d v to m to bodu nejste, jc nap ro sto m ylné dom nívat se,
žc všechno, co d ěláte, je zen a že nezáleží na tom , jestli cvičíte nebo
n c. A le v y trv á tc -li ve svém cv ičcn í celým svým tě le m i d u c h e m
a bez zištných m yšlenek, p a k všechno, co b u d e te d ě lat, b u d e p ra ­
vým cvičením . V ytrvat v cvičcní by m ělo být vaším cílem . K dyž n ě­
co d ě lá te , p ro stě to d ě la t by m ělo být vaším cílcm. Form a jc form a
a vy jste vy, a sk u te č n á p rá z d n o ta naplní vaše cvičcní.
LANĚNÍ
“K lanění je velmi důležité cvičení. Měli byste
být připraveni klanět se i ve svém posledním okam žiku. Tře­
baže je nem ožné zbavit se sobeckých žádostí, musíme to udělat. Naše
pravá přirozenost to vyžaduje.”
K
P o zazenu sc d ev ětk rát ukloním e k zemi. K laněním sc vzdávám e sami
sebe. V zdát se sám scbc, to znam ená vzdát sc dualislických myšlenek.
N ení tedy rozdíl mezi cvičením zazenu a klaněním . K lanět se, to obvy­
kle znam ená vzdávat xíctu něčem u, co si zasluhuje úcty vícc než my.
Když se však klaníte B uddhovi, nem ěli byste m ít žádnou představu
Buddhy; prostě se s B uddhou ztotožníte a už jste sami B uddhou. Když
sc ztotožníte s B uddhou a se vším, co existuje, najdete pravý smysl
existence. Když zapo m en ete na všechny dualislické m yšlenky, stane
se všechno vaším učitelem a všechno může být předm ětem uctívání.
K dyž v šech n o existuje u v n itř v ašeh o v e lik éh o d u ch a , všechny
d u a listic k c v zta h y zm izí. N e n í ro zd íl m ezi nebem a zem í, žen o u
a m užem , učitelem a žákem . N ěkdy se m už klaní ženě; nčkdy se že­
na k lan í muži. N ěkdy se žák k lan í m istrovi; někdy sc m istr k lan í žá ­
kovi. M istr, k te rý se nem ůže p o k lo n il svém u žákovi, se nem ůže p o ­
klo n it B uddhovi. N čkdy se o b a, m istr i žák, klaní B uddhovi. N čkdy
se klaním e k o čk ám a psům .
V c v ašem v elik ém d u ch u jc v šech n o ro v n o cen n é. V šec h n o je
sám B uddha. N ěco vidíte n e b o slyšíte n ějaký zvuk, a všechno je lak,
jak to jc. P ři cvičení bysle měli p řijím at všechno tak, jak to je, a uctí­
vat každou věc ja k o B u d d h u . Pak se B u d d h a k laní B uddhovi a vy se
k lan íte sam i sobě. T o je p rav é klanění.
N cm álc-li p e v n o u v íru ve v e lik é h o d u ch a, b u d e vaše p o k lo n a
dualistická. Jste-li p o uze sam i seb o u , jste se vším toto žn í a klaníte sc
sam i sobě v to m p rav ém smyslu. Pouze když jste sam i seb o u , jste
schopni k la n ě t sc všem u v pravém sm yslu. K lanění jc velice důležité
cvičení. Měli b y ste být p řip rav en i k lan ět sc i vc svém posledním okam žiku; když n em ů žete u d ělat nic jin é h o než sc p o k lonit, mčli b y ­
s te to u d ě la t. T a k o v á v íra je n u tn á . K la n ě jte sc v to m to d u c h u
a všechny zásady, všechno učení b u d e vaše; a vaše bude veškeré b o ­
h atství v ašeho v elikého ducha.
S en no R ik ju , z a k la d a tel ja p o n sk é h o čajového o b řa d u , spachal
h ara-k iri v roce 1591 na rozkaz svého p án a, H ideyoši. T čsnč před
tím , n ež si vzal život, R ik ju řekl: “ Když držím te n to m eč, n en í žádný
B u d d h a a žád n í p a tria rc h o v é.” M ěl na mysli, že když m ám e m eč v e ­
likého d u ch a, neexistuje žádný dualistický svčt. Jed in é, co existuje,
je te n to d u ch . T a k o v ý to n e o c h v ě jn ý d uch byl vždycky p říto m n ý
v R ikjuových čajových o b řad ech . R ikju nikdy nic nedělal dualisticky; byl p řip rav en um řít v k aždém okam žiku. U m íral při každém o b ­
řad u a vždycky se vrátil. T ak o v ý je d uch čajového o b řad u . T ak se
klaním e.
M ůj učitel měl na čele mozol od klanění. Byl si vědom , žc jc sám
tvrdohlavý chlapík, a tak se klaněl a klaněl a klaněl. K laněl sc p ro to ,
že vc svém nitru stále slyšel káravý hlas svého učitele. V stoupil do
řád u Sótó, když m u bylo třicet let, což jc na jap o n sk éh o kněze dost
pozdě. Když jsm e m ladí, nejsm e zatvrzelí a je p ro nás lehčí zbavit se
své sobeckosti. P ro to mu je h o učitel říkal “ ty-pozdní-příchozí” , a k á ­
ral ho za to, žc vstoupil d o řád u tak pozdě. V c skutečnosti ho měl je ­
ho učitel rád p ro jeh o zatvrzelou povahu. Když bylo m ém u učiteli
sed m desát let, říkal: “ Když jsem byl m ladý, býval jsem jak o tygr, ale
teď jsem ja k o kočk a!” Byl velice spokojen, že jc jak o kočka.
K lanění nám p o m áh á o d stra n it naše sobecké m yšlenky. N e n í to
snad né. T akových m yšlenek je těžké sc zbavit, ale k lan ěn í je velm i
účinné. N a výsledku nezáleží; důležitá jc sam a snah a p o z d o k o n a le­
ní. T o to cvičcní nem á konce.
K aždá p o k lo n a vyjadřuje je d e n z buddhistických slibů. T yto sli­
by jsou: “I když je n esp o četn é m nožství cítících bytostí, slibujem e,
žc jc och rán ím e. I když jsou naše zlé žádosti neom ezené, slibu jem e,
že se jich zbavím e. I když je naše učení n ek o n ečn é, slibujem e, žc sc
všechno naučím e. I když jc buddhism us nedosažitelný, slibujem e, že
jej d o s á h n e m e .” Je-li n e d o sa ž ite ln ý , ja k jej m ů žem e d o sá h n o u t?
A le měli bychom . T o je buddhism us.
Ř ík a t “ p ro to že to je m ožné, udělám e to ” , lo není buddhism us.
T řeb a ž e lo je nem ožné, m usím e lo u dělat, neboť to naše pravá p ři­
ro z e n o st v yžaduje. A le ve sk u te č n o sti na lo m n ezáleží, zd a jc to
m ožné či nikoli. Je-li naší n ejv n itřn ější to u h o u zbavit sc svých so­
beckých m yšlenek, m usím e to ud ělat. B udem e-li o to usilovat, naše
nejvnilřn čjší to u h a sc utiší a d o sáh n em e nirvány. N ež se k tom u o d ­
ho d láte, m áte pro blém y , ale jak m ile začn ete cvičit, vaše p roblém y
zmizí. V aše úsilí utiší vaši n ejvnilřnčjší to u h u . N ijak jinak nelze d o ­
sá h n o u t klidu. K lid d u cha nevyžaduje, abyste zastavili svou činnost.
Ř ík ám e “jc sn a d n é n ajít klid v nečinnosti, jc těžké najít klid v Čin­
nosti, avšak klid v činnosti jc pravý klid".
K dyž už n ějak ý čas cvičíte, u v ěd o m íte si, žc jc n em ožné d ě la t
rychlý, n eobyčejný p o k ro k . I když sc snažíte sebevíc, p o k ro k , k terý
d ě lá te , p řich ází vždycky k ro k za k ro k em . N e n í to ja k o p ro ch á zk a
deštěm , kdy brzy p o zn áte, žc jste prom o čen í. V mlze si n eu v ěd o m u ­
je te , že m o k n ete, ale jak jd e te , jste stále víc a víc p rom očení. M áte-li
n ějako u p řed stav u p o k ro k u , m ožná si řek n ete: “ A h, tohle tem p o je
stra šn é !” A le ve sku tečn o sti to tak strašn é není. K dyž p ro m o k n e te
v m lze, jc velice těžké usch n o u t. T ak že n e n í tře b a sta ra t se o p o ­
krok. Jc to ja k o stu d o v at cizí jazyk; nem ů žete se všechno naučit n a­
je d n o u , ale opěto v ný m opak o v án ím n ak o n ec jazyk zvládnete. T a ­
kové jc cvičcní Sólo. Jc m ožno říci, že d ělám e p o k ro k pom alu kro k
za k ro k em , an eb o že ani žádný p o k ro k neočekávám e. Slačí, žc jsm e
v každém okam žik u upřím n í a snažím e se. M im o naše cvičcní není
žád n á nirvána.
IC Z V L Á Š T N Í H O “B udete-li p o kračovat v tom to je d ­
n o d u ch ém cvičen í k a ž d ý den, získá te o b d iv u h o d n é s c h o p ­
nosti. N e ž jich dosáhnete, jso u něčím ú žasným , ale až jich dosáhnete,
nejsou ničím zvlá štn ím .”
P o cvičcní zazenu nem ám chuť k m luvení. M ám pocil, že mi cvičcní
stačí. M ám -li však nčco říci, myslím, že bych rád hovořil o tom , jak
úžasné jc cvičil zazen. N aším cílem jc uchovat toto cvičení navždy.
T o to cvičcní začalo v hlubinách n ek o n ečn éh o času a b u d e p o k ra č o ­
v a l d o n e k o n e č n é b u d o u c n o sti. P řesn ě ře č e n o , p ro člo v ěk a n e n í
žádné jiné cvičení než to to cvičení. N ení žádný jiný způsob života
než te n to z p ů so b živola. C vičení zen u jc b e z p ro stře d n ím v y jád ře ­
ním naší prav é přirozen o sti.
S a m o z ře jm é že v šech n o , co d ě lá m e , je v y já d ře n ím naší prav ě
p řiro zen o sti, ale když necvičíte naším způ so b em , je tčžkc si to uvě­
dom it. Č innost je n aší lidskou p řiro zen o stí a p o d sta to u veškeré exi­
stence. D o k u d žijem e, vždycky nčco dělám e. P o k u d si však m yslíte
“dělám to h le ” n eb o “ m usím u d ě la t to h le ” n eb o “ m usím d o sáh n o u t
n ě č e h o z v lá š tn íh o ” , n e d ě lá te ve sk u te č n o s ti nic. K dyž sc v še h o
v zdáte a nic už nech cete n eb o když se p ře sta n e te snažit d ě la t něco
zv láštn ího , p a k něco d ělá te . Jestliže v lo m , co d ě lá te , n e n í žádná
zištná m yšlenka, pak něco d ěláte. C o d ě lá te p ři zazen u, to ned ěláte
kvůli něčem u . M áte sn ad dojem , žc d ěláte něco zvláštního, ale ve
skutečnosti je to je n v yjádření vaší p rav é přiro zen o sti; je to činnost,
k te rá utišuje vaši n ejvnilřnčjší to u h u . P o k u d si ale m yslíte, že cvičíte
zazen kvůli něčem u, vaše cvičcní n en í pravé cvičcní.
P ok raču jclc-li v to m to jed n o d u ch ém cvičení každý den, získáte
o b d iv uh o dn é schopnosti. N ež jich d o sáh n ete, jsou něčím úžasným ,
ale až jc z ísk áte, n ejsou ničím zv láštn ím . Jste lo je n vy sam i, nic
zvláštního. Jak říká čínská báseň: “ O d ešel jsem a v rátil se zpět. N e ­
bylo to nic zvláštního. R o z a n , p ro slu lý svými zam lženým i h o ram i
Sckko svou v o d o u .” L idé si myslí, žc to m usí být úžasné, vidět p ro ­
slulé horské m asivy zah alen é v m lhách, viděl vodu, k te rá pokrývá
celo u Z e m i. A le k d y ž tam b u d e te , u v id íle je n v o d u a h ory. Nic
zvláštního.
Je po d iv u h o d n é, že p ro lidi, k te ří nem ají žádný zážitek osvícení,
je osvícení něčím úžasným . Když jej však d o sáh n o u , nic lo není. A le
přece to nčco je. R o zum íte? P ro m atku s dětm i n en í nic zvláštního
m ít d ěti. T o je zazen. T ak že p o k raču jctc-li v to m to cvičení krok za
k rokem , nčco získáváte— nic zvláštního, ale nicm éně něco. M ůžete
říci “ univerzáln í p řiro z e n o st” n ebo “p řiro zen o st B ud dhy” nebo “os­
vícení” . M ů žete to nazývat m n o h a jm ény, ale p ro člověka, k te rý lo
má, to nic n ení— a jc to něco.
K dyž vy jad řu jem e svou p ra v o u p řiro z e n o st, jsm e lidé. K dyž ji
nevyjadřujem e, nevím e, co jsm e. N ejsm e zvířata, neboť chodím e po
dvou nohách. Jsm e něco jin éh o než zvířata, ale co jsm e? M ožná že
jsm e zjevení; nevím e, jak se m ám e nazývat. T ak o vá b y tost skutečně
neexistuje. Jc to p řelu d . N ejsm e už lidským i bytostm i, ale existuje­
me. N ení-li zen zenem , neexistuje nic. R ozum ově nem á můj výklad
NIC ZVLÁŠTNÍHO
39
žádn ý sm sl, ale m áte-li zážitek p ra v é h o cvičení, p o ch o p íte , co tím
m yslím . Jestliže n ěco existuje, m á to svou p rav o u přiro zen o st, svou
p řiro z e n o st B u ddhy. Sám B u d d h a říká, že “všechno m á p řiro zen o st
B u d d h y ”, ale D ó g e n to v y k lá d á ta k to : “ V še c h n o je p řiro z e n o stí
B u d d h y .” V to m je ovšem rozdíl. K dyž ře k n e te “všechno m á p řiro ­
z e n o st B u d d h y ”, zn am en á to, žc p řiro z e n o st B uddhy je v každé exi­
stenci, tak že d ě lá te rozdíl m ezi p řiro z e n o stí B uddhy a o sta tn í exi­
stencí. K dyž však ře k n e te “všechno je p řiro z e n o stí B u d d h y ” , z n a ­
m e n á to, že v e šk e rá existence a p řiro z e n o st B uddhy jc je d n o a to ­
též. Jestliže neex istu je p řiro zen o st liu d d h y , neexistuje nic. V šechno
m im o p řiro zen o st B uddhy je pou h ý klam . M ůže to existovat ve vaší
m ysli, ale ve sk u tečn o sti nic tak o v éh o neexistuje.
B ý t č lo v ěk em z n a m e n á b ý t B u d d h o u . P řiro z e n o st B u d d h y jc
p ro stě jiné jm én o p ro lidskou p řiro zen o st, p ro naši prav o u p řiro z e ­
no st. A tak i když nic n ed ěláte, ve sku tečno sti nčco děláte. V y ja d řu ­
je te sam i seb e. V y ja d řu je te svou p rav o u p řiro zen o st. V aše oči vy­
jad řu jí; váš hlas vyjadřuje; vaše chování vyjadřuje. Jde však o to,
ab yste vyjádřili svou p řiro z e n o st tím n ejjed no dušším , nejprim ěřenějším způ sob em a p řito m ji ocenili v té n ejm enší z existencí.
Z atím co p o k ra č u je te v to m to cvičcní týden po týdnu, rok p o ro ­
c e, v aše z k u š e n o s t se n e u s tá le p ro h lu b u je , až n a k o n e c o b sá h n e
v šechno, co d ě lá te ve svém k ažd o d en n ím životě. N ejd ůležitější je
z a p o m e n o u t všechny zištné m yšlenky, všechny dualistické m yšlen­
ky. Jiným i slovy, p ro stě cvičte zazen! N a nic nem yslete. Seď te na
svém polštáři a nic neočekávejte. P ak se k o n ečn ě vrátíte kc své p ra ­
vé přiro zen o sti. T o tiž vaše p rav á p řiro z e n o st sc v rá tí k sobě.
Druhý díl
SPRÁVNÝ POSTOJ
“Je třeba zdůraznit pevnou víru v naší p ů v o d n í p řiro ze ­
nost. ”
ÍL E V Ě D O M Ý ZPŮ SO B
“I k d y b y m ělo slunce vyjít
na západě, B odhisattva m á je n jed en způsob. ”
N em ám v úm yslu vám d áv al nějakc rozum ové vysvětlení, rád bych
jen vyjádřil, jak si cením n ašeho cvičení zenu. T o, žc s vám i m ohu
sed ěl v zenovém k lášteře, jc vclicc neobyčejné. Sam ozřejm ě že co ­
koli d ě lá m e , jc n eo b y čejn é, neboť sám život je velm i neobyčejný.
B ud d h a říkal: “ O cen ěn í lidského života jc tak vzácné ja k o hlína na
n e h tu .” Jak víte, špína vám sotva kdy zůstane na nehlu. N áš lidský
život je vzácný a úžasný. Když sedím , chci zů stat sed ě t navždy, ale
povzbuzuji sc d o dalšího cvičcní; nap ř. abych recitoval sútru nebo
sc klaněl. A když sc klaním , říkám si “ to je ú žasn é”. M usím však
o p ě t zm ěn it cvičcní, abych m ohl recito v at sú tru . R ád bych vyjádřil
své ocen ěn í, to jc vše. N esedím e p ro to , abychom nčco získali, nýbrž
p ro to , abychom vyjádřili svou p rav o u p řiro zenost. T akové je naše
cvičení.
C hcctc-li vyjádřit sam i scbc, svou p rav o u p řiro zen o st, měli byste
si najít nějaký přirozený, p řim ěřen ý způsob vyjádření. D okonce i to,
jak se n a k lá n íte d o p ra v a a d oleva, když si se d á te do zazenu neb o
z něj v stáv áte, jc vyjádřením v ašeho já. N en í to příp rav o u na cvičcní
nebo uvolněním p o cvičcní; je to součástí cvičcní. P ro to bychom to
nem ěli b rá t ja k o p říp ra v u na něco jin éh o . T ak by to m u m ělo být
i vc vašem k ažd o d en n ím životě. V ařit n ebo p řip rav o v at jídlo není
p říprava; ja k říká D ógcn, jc lo cvičení. V ařit n eznam ená jen p řip ra ­
voval jídlo p ro scbc n ebo p ro d ru h é; v ařen í by m ělo vyjadřovat vaši
upřím nost. P ro to když vaříte, m čli byste se snažit vc své kuchyňské
činnosti vyjádřit sam i scbc. Měli bysle si d o p řá l sp o ustu času; mčli
byste to d č la t s čistou m yslí a nic n eočekávat. Mčli byste p ro stě v a­
řit! T o jc tak é vyjádřením vaší u přím nosti, so u částí vašeho cvičcní.
Jc nu tn é se d ě t v zazen u , ale sezen í n ení náš jed in ý způsob. Ať už
d ěláte cokoli, m ělo by to být vyjádřením téže hluboké činnosti. Měli
bychom si ccnit to h o , co dělám e. N ikdy sc n ep řip rav u jem e na něco
CÍLEVĚDOMÝ ZPŮSOB
43
jin éh o . B odhisattv ů v způsob sc nazývá “cílevědom ý z p ů so b ” neboli
“je d n o k o le jn á trať, tisíc mil d lo u h á ”. Ž elezn ičn í trať je stále stejná.
K dyby se zúžila n eb o rozšířila, došlo by ke k atastro fě. K am koli je ­
d e te , tra ť jc s tá le ste jn á .T a k o v ý jc B o d h isa ttv ů v z p ů so b . T a k ž e
i kdyby m ělo slunce vyjít n a z á p ad ě, B o d h isattv a m á je n je d e n z p ů ­
sob. V k aždém o kam žiku vyjadřuje svou p řiro z en o st a svou
upřím no st.
Ř ík ám e železniční trať, ale nic tak o v éh o vlastně neexistuje. U p řím n o st sam a je tratí. V ýhled z o k n a vlaku se m ění, jed e m e však
stále p o stejn é trati. A la to trať nem á ani začátek ani konec: n e k o ­
nečn á trať b ez začátk u . N eexistuje začátek ani cíl, nic k dosažení.
P ro stě je t p o kolejích, to je náš způsob. T akové je naše cvičcní zenu.
A le začít si vším at trati je nebezpečné. N em ěli byste se na trať
d ív a t. K dyž se z a h le d íte na trať, z a to č í se vám h lava. D ív ejte sc
z o k n a, těšte se výhledem na krajinu. To je náš přístup. N en í tře b a,
aby si cestující všímali trati. O trať sc n ěk d o p o sta rá ; B uddha sc o ni
p o stará. A le nčkdy se trať snažím e poch o p it, neboť je-li něco stále
ste jn é, začn em e být zvědaví. Z ačn e nás zajím at, “jak jc m ožné, že
B o d h isattv a jc stále stejný. Jak é je je h o tajem ství". A le není tu ž ád ­
né tajem ství. K aždý má stejnou p řiro zen o st ja k o železniční trať.
Byli je d n o u dva b ra tři, C hokcj a H ofuku. H ovořili o B odhisaltvovu zp ůsobu a C hokcj řekl: “ I kdyby snad ar hal (ten, kdo je osví­
cený) m ěl zlé žádosti, p ře sto n em á T a th á g a ta (B u d d h a) dva druhy
slov. Ř ík ám , žc T a th á g a ta m á slova, ne však slova d u alistick á.” H o ­
fuku řekl: “T ře b a s to říkáš, tvé p o ro zu m ěn í není d o k o n a lé .” C hokcj
se z e p ta l: “ J a k ty ro z u m íš slo v ů m T a th á g a ty ? ” H o fu k u ře k l':
“N am luvili jsm e to h o už dost, dejm e si šálek čaje!” H o fuku svém u
p říteli neo d p o v ěd ěl, neboť slovy nelze vysvětlit náš způsob. N icm é­
ně tito dva d o b ří p řátelé pokračovali v diskuzi o B odhisattvovu z p ů ­
sobu, neboť i když neočekávali, žc najdou nové vysvětlení, po v ažo ­
vali diskuzi za součást cvičcní. A tak H ofu k u řekl: “ K onec diskuze.
D e jm e si šálek čaje!”
T o jc vclicc d o b rá odpověď , ne? T o též sc týká m n ě— když p ře ­
stan u m luvit, vy p řesta n e te poslouchat. N ení tře b a si p am a to v at, co
říkám ; n ení třeb a ro zu m ět tom u, co říkám . Vy rozum íte; m áte úplné
p o ro zu m ěn í. N ení tu žád n á záh ad a.
PAKOVÁNÍ
“Ztratíle-li ducha opakování, vaše cviče­
n í b ude velm i obtížné. ”
In d ick é m yšlení a způsoby, s k terý m i sc B u d d h a setk al, byly založe­
né na p řed stav ě, žc člověk je k o m binací dvou principů: duchovního
a tělesn éh o . In d o v é se dom nívali, žc tělesná strá n k a člověka o m ezu ­
je je h o strá n k u duchovní, a tak jejich nábožen sk á p rax e byla zam ě­
ře n a n a o sla b en í tělesn é strán k y za účelem p o sílen í a osvobození
strán k y duchovní. T u d íž obyčeje, k te ré B uddha našel v Indii, zd ů ­
razňovaly askezi. K dyž se však B uddha cvičil v askezi, n etrvalo mu
dlo u h o , aby zjistil, že pok u s o tělesnou očistu nem á hranic a že lo či­
ní n á b o ž e n sk é cvičcní velice idealistickým . Boj p ro ti našem u tělu
m ůže sko n čit tep rv e naší sm rtí. P odle indického učení se však v rá tí­
me n a Z em i v příštím životě a v p říštím životě b u d em e bojovat zn o ­
vu a znovu, aniž kdy d osáh n em e d o k o n aléh o osvícení. A i když v ě­
říte, žc m ůžete o slab it své tělo natolik, abyste osvobodili svého d u ­
cha, b u d e sc vám to d ařit je n d o té doby, d o k u d b u d e te p o k račo v at
vc svém asketickém cvičcní. A ž se v rátíte ke svém u k ažd odenním u
životu, b u d e te nuceni posílit své tělo, ale pak jc b u d e te m uset o p ět
oslabit, abyste znovu nabyli svých duchovních sil. T e n to proces b u ­
d e te o p a k o v a t znovu a znovu. T o je m ožná příliš velké zjed n o d u še­
ní indickéh o učení, a my se lo m u sm ějem e; je však m noho lidí, k teří
p o k ra č u jí v tak o v ém cvičení i dnes. M yšlenka askeze jim sedí v hla­
vě, a n iž s i to uvědom ují. A le lakové cvičení nikam nevede.
B uddhův způsob byl úplně jiný. N ejdříve studoval dobové hinduis­
tické zvyky svého kraje a také sc cvičil v askezi. B uddha se však neza­
býval ani principy, z nichž se skládá člověk, ani metafyzickými teo rie­
mi existence. M nohem víc ho zajím alo, jak on sám žije v přítom ném
o k a m ž ik u . N a tom mu z á le ž elo . C h leb a se d ělá z m ouky. Ja k se
z m ouky stane chleba, když ji dám e d o trouby, na tom Buddhovi zále­
želo. Jak dosáhnout osvícení, to ho zajím alo nejvíc. Osvícený člověk
m á dokonalý a žádoucí charakter. Buddha chtěl přijít na lo, jak lze la ­
kový ideální charak ter v y p ě sto v a t- jak se m oudří muži minulosti stali
m oudrým i. A by zjistil, jak se z těsta stan e d o k o nalý chleba, znovu
a znovu pekl chleba, až se to dokonale naučil. T o bylo jeh o cvičcní.
V a řit však stejné jídlo každý d en , to se vám asi nebude zdát p ří­
liš zajím avé. Jc to dost nudné, ře k n e te si. K d y / /tra tilo ducha o p a ­
kování, b u d e to docela obtížné, ale obtížné lo není, jsle-li plní síly
a života. V c skutečnosti nejsm e s to žít bez pohybu; m usím e nčco
d člat. P ro to když nčco d čláte, mčli byste být všímaví, pečliví a p o ­
hotoví. M usím e d á t tčsto d o trouby a p o z o rn í jej sledovat. Jakm ile
jed n o u víte, jak se z těsta stává chleba, p o ro zum íte osvícení. Jak se
naše tělo stan e m oudrým člověkem , to nás /a jím a nejvíc. Příliš nás
nezajím á, co je m o u k a n e b o co jc těsto nebo eo jo m oudrý člověk.
M ou drý člověk je m oudrý člověk. M etafyzická vysvětlení lidské p ři­
rozenosti nejsou důležitá.
P ro to sc cvičcní, k te ré zd ů razň u jem e, nesm í stal pl iliS idealistic­
kým . Jestliže se z um ělce stan e příliš volky idealista, spáchá se­
bev ražd u , neboť mezi je h o ideálem a jeh o schopnostm i je hluboká
p ro p a st. A p ro to že nevidí žádný m ost, který by byl dost dlouhý, aby
tu p ro p a st přek len u l, začne si zoufal. T o je obvyklý duchovní zp ů ­
sob. A le náš duch o v n í způsob není tak idealisticky. V určitém sm y­
slu bychom měli být idealisty; při nejm ensím by nas m ělo zajím at,
ja k sc naučit péci chleba, který d o b ře výpadu a d o b ře chutná! O prav d u cvičit znam ená o p akoval a o p ak o v al, a / nakonec zjistíte, ja k
se stát chlebem . V našem cvičení není /a d n é tajem ství. Prostě cvičit
zíiz.en a v rhnout se d o trouby, to je uas /p ů so b .
EN A V Z R U Š E N I
u n ií jakési vzrušení, je to so u ­
středění na náš k a žd o d e n n í život. “
Můj učitel zem řel, když mi bylo jed e n a třic et let. Přestože jsem chtěl
zasvětit svůj život cvičcní zenu v k lášteře v Eiheidži, musel jsem n a­
sto u p it na je h o m ísto v je h o chrám u. M ěl jsem m noho práce, a je li­
kož jsem byl tak m ladý, měl jsem m noho problém ů. Získal jsem
určitou zkušen o st, ale ve srovnání s pravým klidným a vyrovnaným
způsobem života to n ezn am en alo nic.
Jc n u tn é , ab y c h o m d o d rž o v a li s tá lý zp ů so b . Z e n n e n í ja k é s i
vzrušení, jc to so u střed ěn í na náš k ažd o d en n í život. Jste-li příliš za-
n e p rá z d n ě n í n eb o příliš vzrušení, váš duch je drsný a nevyi ovii,my.
T o n e n í d o b ré . P o k u d m o žn o sn a ž te se b ý t vždy k lid n í a veselí
a zd ržu jte se vzrušení. D e n p o dni a ro k p o roce jsm e stále víc za­
n e p rá z d n ě n í a neklidní, zvláště v našem m oderním světě. K dyž po
d lo u h ém čase navštívím e sta rá zn ám á m ísta, jsm e p řek v ap en i, jak se
zm ěn ila. T o m u se ned á pom o ci. A le začn e-li nás z ajím a t n ějak é
vzru šen í n eb o naše vlastní zm ěna, zcela z ab řed n em e do svého n e ­
k lid n é h o života, a b u d em e ztraceni. Je-li však váš duch klidný a stá ­
lý, d o k á ž e te zů stal stran o u h lučného světa, i když jste v je h o střed u .
U p ro stře d hlu k u a zm ěny b ude váš duch klidný a stálý.
Z en by nás nem ěl vzrušoval. N ěkteří lidé začínají cvičit zen z pouhé
zvědavosti a pak jsou ješlě neklidnější. Bylo by sm ěšné, kdyby vám cvi­
čení mělo život ještě zhoršit. Myslím, že když budete cvičit zazen jed ­
nou týdně, dokonale vám to postačí. Nezajímejte se o zen příliš. Když
se m ladí lidé začnou zajím al o zen, často opustí Školu ;t odejdou do hor
nebo d o lesů, aby mohli >scdčt’. Takový zájem není pravý zájem.
P rostě p o k ra č u jte ve svém klidném , obvyklém cvičení a váš ch a­
ra k te r se b u d e vyvíjet. B ude-li váš duch stále něčím zanep rázd n ěn ,
n e b u d e te m ít čas ani úspěch, zvláště když se b u d e te příliš snažit. P ě ­
sto v at si c h a ra k te r je ja k o d ě la t chleb a— m usíte jej p o stupně mísit;
a je tře b a m írné teploty. Z n á te se d o st d o b ře a víte, jak o u tep lo tu
p o tře b u je te . V íte p ře sn ě , co p o tře b u je te . B u dete-li se však příliš
vzrušoval, z a p o m e n e te, ja k á te p lo ta je p ro vás d o b rá , a z tra títe svůj
vlastní způsob. T o je velm i nebezpečné.
T o též říkal B u d d h a o d o b rem poh ů n k o v i volů. P o h ů n c k ví, jak
těžký n ák la d vůl u táh n e, a tak vola n epřelěžuje. V y zn áte svůj zp ů ­
sob a svůj stav ducha. N en ak lád ejte si příliš! B u d d h a také říkal, že
praco v at na c h a ra k te ru je ja k o stav ět p ře h ra d u . M ěli byste být veli­
ce pečliví p ři stavbě hráze. Snažíte-li se ji p ostavil celou n aráz, za­
čne vám v o d a u n ik al. P o sta v te h ráz pečlivě a b u d e te m il d o b ro u
p ře h ra d u .
M ůže se vám z d á t, že náš nevzrušující z p ů so b cvičení je velmi
negativní. T ak lom u ovšem není. Je to m oudrý a účinný způsob, jak
si v yp ěsto v al c h a rak te r. Je to velice jed n o d u ché. Zjišťuji, že lidé, ze­
jm é n a m ladí lidé, chápou te n to b o d s velkým i potížem i. A le na d ru ­
hé stra n ě se m ůže zdát, že m luvím o p o stu p n ém osvícení. T ak tom u
tak é není. V e sku tečn o sti to je způsob o k am žitéh o osvícení, neboť
je-li vaše cvičení klidné a obyčejné, p ak je váš k a žd o d en n í život sám
osvícením .
O
P R A' V N E' U' ŠILI
“Cvičíte-li správně, m ůže se stát, ze začnete být pyšní na své cvičení. To, co děláte, je správné, ale p ři­
dáváte něco navíc. Pýcha je zbytečná. Správné úsilí znam ená zbavit
se všeho zbytečného. ”
N ejdůležitější n a našem cvičení je správné, d o k o n alé úsilí. S právné
ú silí z a m ě ře n é sp rá v n ý m s m ě re m je n u tn é . Je -li však z a m ě ře n o
špatným sm ěrem , zvláště když si to n eu v ěd o m u jete, je to zm aten é
úsilí. N aše úsilí by m ělo být čisté, nem ěli bychom usilovat o nic zby­
tečného.
K dyž něco d ěláte, zpravidla chcete n ěčeho d o sá h n o u t, zam ěříte
se na n ějak ý výsledek. Když n eb u d em e usilovat o nic zbytečného,
zbavím e se n ep o třeb n ý ch a šp atných výsledků svého úsilí. Jestliže
něco d ě lá te a n esnažíte se p řito m d o sá h n o u t n ěčeh o vedlejšího, v a­
še činn o st je správná. P ro stě n ěco d ě la t b ez zvláštního úsilí n ap ro sto
stačí. Jestliže se příliš snažíte něčeho d o sáh n ou t, vaše úsilí obsah u je
něco navíc. M ěli b yste se zbavit všeho zb y tečného. Cvičíte-li sp ráv ­
ně, m ůže se stát, že začn ete být na své cvičení pyšní, aniž si to u v ě­
dom ujete. T a to pýcha je zbytečná. M ěli byste se zbavit všeho zby­
te čn é h o . T o je velm i d ů le ž ité , ale o b v y k le si to n e u v ěd o m u je m e
a p o k raču jem e špatným sm ěrem .
P ro to ž e v šich n i d ě lá m e s te jn é ch y b y , n e u v ě d o m u je m e si to.
A tak m noho chyb d ělám e nevědom ě. D ělám e si navzájem těžkosti.
O tak ovém nesp ráv n ém úsilí řík ám e, že je “ D h arm o u p o sed lé” n e ­
b o “cvičením p o sed lé ” . Jste v z a je tí nějak é p řed stavy o cvičení nebo
osvícení a n em ů žete s e j í zbavit. Z abýváte-li se n ějak o u dualistickou
m y šlenk o u , z n am en á to , že vaše cvičení n en í čisté. C ílem čistého
cvičení n en í očistit něco nečistého. V šechno je čisté, jak to n achází­
m e. A le čisté n en í to, co je dualistické. V ěříle-li, že něco získáte cvi­
čením zazenu, vaše cvičení už ztratilo svou čistotu. Je docela v po-
řád k u m luvit o cvičení n e b o o osvícení, ale nem ěli bychom se z ap lé ­
ta t d o vlastních slov. N em ěla by nás p o zn am en at. K dyž cvičíte z a ­
zen, cvičte zazen! K dyž p řijd e osvícení, tak p ro stě přijde. N em ěli
bychom se však u p ín at na je h o dosažení. I když si to n eu v ěd o m u je­
m e, p ra v á p řiro z e n o st zazen u je vždycky s nám i, a tak nepřem ýšlej­
te o to m , co jste snad cvičením získali. P ro stě cvičte. P řiro zen o st za­
zenu se vyjádří sam a; a p a k ji b u d e te m ít.
L idé se ptají, co to zn am en á cvičit zazen bez zištných m yšlenek,
a ja k é úsilí je n u tn o vynaložit. O dpovídám e: takové úsilí, k te ré oči­
stí n aše cvičení od v šeh o z b y tečn éh o . O bjeví-li se n ě ja k á vedlejší
m yšlenka, m ěli byste se p o k u sil zastavit ji; měli byste vytrvat v či­
stém cvičení. T o je cílem n ašeh o úsilí.
Ř ík ám e “slyšet jed n u ruku tlesk at”. O bvykle tleskám e oběm a ru ­
kam a a dom nívám e se tedy, že tleskání jed n o u rukou nevydává žád­
ný zvuk. V e skutečnosti však je d n a ru k a je zvuk. 1 když nic neslyšíte,
je to zvuk. K dyž tle sk á te o b ě m a ru k a m a , zvuk slyšíte. A le kdyby
zvuk neexistoval před tím , než jste zatleskali, nem ohli byste jej udělat.
Z vuk tu je předtím , než jej uděláte. P ro to že existuje, m ůžete jej u d ě ­
lat a m ůžete jej slyšet. Z vuk je všude. Jestliže to cvičíte, zvuk existuje.
N ep o k o u šejte se jej po slo u ch at. Jestliže jej n ep o slo u ch áte, zvuk je
všude. P ro to že se jej snažíte poslouchat, někdy zvuk je a někdy není.
R ozum íte? I když nic neděláte, p řirozenost zazenu vám zůstává. A le
když se ji p okoušíte nalézt, když se ji pokoušíte vidět, tak zmizí.
Ž ije te v to m to světě ja k o jed n o tliv ci, ale než se n a ro d íte ja k o
člověk, už existu jete— vždycky. Jsm e tu p o řád . R ozum íte? D o m n í­
váte se, že jste tu p ře d n arozením nebyli. A le jak by bylo m ožné,
abyste přišli na svět, aniž b yste byli již existovali? P rotože již existu­
je te , m ůžete přijít na svět. R o v n ěž n ení m ožné, aby něco, co neexi­
stuje, zm izelo. Z m izet m ůže to , co existuje. Asi v ěříte, že p o sm rti
p ře sta n e te existovat, že n e n áv ratn ě zm izíte. A le i když zm izíte, exi­
stující n em ůže neexitovat. V tom je ten zázrak. My sami n ed o k á že ­
m e svět vyčarovat. Svět je svůj vlastní zázrak. Když se na něco dívá­
me, m ůže to zm izet, ale když se to nesnažím e vidět, nem ůže to zm i­
zel. P ro to že to p o zo ru jete, m ůže to zm izet, ale když to nikdo n e p o ­
z o ru je , ja k je m o žn é, aby cok o li zm izelo? P o zo ru je-li vás n ěk d o ,
m ůžete se m u schoval, ale nem ů žete se schovat sam i p řed sebou.
N e p o k o u š e jte se v id ě t n ě c o z v lá štn íh o ; s n a ž te se n e u silo v a t
o d o sa ž e n í čekoholi zvláštního. V aše čistá přirozenost už všechno
ob sah u je. Jestliže c h á p e te te n to e le m e n tá rn í fakt, n eznáte strach.
Sam ozřejm ě že se se tk á te s obtížem i, ale nem áte strach. Mají-li lidé
p ro blém y , aniž by si je uvědom ovali, je to skutečný problém . M ůže
se zd át, že jsou sebejistí, m ohou se dom níval, že vynakládají velké
úsilí ve správném sm ěru, ale aniž si to uvědom ují, všechno, co d ě la ­
jí, po ch ází ze strach u . Ti m ohou něco z tratit. Je-li však vaše úsilí z a ­
m ěřen o správným sm ěrem , n em áte strach, že něco ztratíte. 1 když je
vaše úsilí za m ě řen o špatným sm ěrem , ale vy si to uvědom ujete, n e ­
b u d e te zklam áni. E xistuje pouze stálá čistá přirozenost správ n éh o
cvičení.
A
NI STOPA
"Když, něco děláte , m ěli byste úplně shořet
ja k o dobrý táborák a nezanechal po sobě ani stopy."
K dyž cvičíme zazen, náš duch je klidný a nap ro sto vyrovnaný. O b ­
vykle je však náš duch velice zan ep rázd n ěn y a roztržitý, a je p ro nás
tudíž obtížné so u střed it se na to, co dělám e. Je to tím, že než z a čn e­
m e něco d ělal, přem ýšlím e o lom , a to to přem ýšlení zanechává s to ­
py. V še lija k é p ře d e m u tv o ře n é p ie d sta v y o v livňují naši čin n o st.
A nejen že m yšlení zanechává stopy ěi sliny, ale vylváří také m noho
dalších p řed stav . T y to stopy a představy kom plikují našeho ducha.
K dyž něco dělám e s klidnou a čistou myslí, nem ám e žádné p ře d sta ­
vy a stíny, a naše je d n á n í je rozhodné a přím é. Když ale něco d ě lá ­
m e s ro ztržito u myslí, naše vztahy k ostatn ím u světu se velice k o m ­
plikují.
V ětšin a lidí m á p ři své činnosti dvě či tři představy o tom , čeho
by měli d o sáh n o u t. S taré přísloví říká: “ Z ab ít dvě m ouchy jed n o u
ra n o u .” A to se v ětšinou lidé snaží u dělat. Proto že chtějí zabít příliš
m n o h o m uch, d ělá jim p otíže so u stře d it se na to, co dělají, a n a k o ­
nec nezabijí ani jed in o u m ouchu. T ak o v é m yšlení vždycky z an ech á­
vá svůj stín na jejich činnosti. M yšlení sam o však stínem není. S a­
m ozřejm ě že je často n ezbytné p řem ý šlet o to m , co chcem e udělat.
S právné m yšlení však n ezanechává žádný slin. M yšlení, k le n ' /.m r
ch áv á sto p y , je p ro d u k te m v a še h o re a ltiv n íh o z m a te n é h o d u e lu
R e la tiv n í duch se v ztahuje k o statn ím včeem , a tím se om ezuje. l’ia
ve te n to m alý duch p ro d u k u je zištné m yšlenky zanechává po sobi'
stopy.
Z an cch átc-li stopy svého m yšlení v to m , co d ě láte , p řip o u tá te se
k té to sto p ě. Ř e k n e te například: “T ohle jsem ud ělal!” A le o p rav d u
to m u tak není. K dyž si to sn ažíte p řip o m e n o u t, řek n e te : “ U dělal
jsem určito u věc určitým z p ů so b e m .” A le ve sk u tečn o sti to nikdy
n en í p ře sn ě to, co se stalo. K dyž přem ýšlíte tím to způsobem o ch u ­
z u jete svou o p rav d o v o u zku šen o st toh o , co jste udělali. T akže držíte-li se své p řed stav y o tom , co jste udělali, z a b ře d n e te d o so bec­
kých m yšlenek.
Č asto si m yslím e, že to, co jsm e udělali, je d o b ré , ale ve sk u teč­
nosti to d o b ré být nem usí. K dyž jsm e starší, jsm e obvykle velice
p yšní n a to, co jsm e vykonali. Když p o slouchám e někoho, jak s pý­
chou vypráví o tom , co udělal, m ám e n epříjem ný pocit, neboť víme,
že je h o vzpom ínky jsou je d n o stra n n é . V ím e, že to , co nám řekl, n e­
n í p řesn ě to, co udělal. Navíc, je-li pyšný na to, co udělal, je h o pý­
cha m u p řinese p roblém y. Žije-li ta k to ve svých vzpom ínkách, stane
se nak o n ec n epříjem ným a um íněným chlapíkem . T o je příklad stop
v lastního myšlení. N em ěli bychom zap o m ín at na to, co jsm e udělali,
ale v naší pam ěti by nem ěly zůstávat tak o v éto stopy. Z anechal sto ­
py n ení to též ja k o z ap am ato v at si něco. Je nu tné pam atoval si, eo
jsm e udělali, ale nem ěli bychom na tom příliš ulpíval. T o, éem u n
k ám e “ u lpívání” , jsou p ro stě stopy n ašeho je d n á n í a myšleni
A byste nezanechali žádné stopy, když něco d ělale, měli byste lo
d ě la t celým tělem i duch em měli byste se soustředil na lo, eo děláte.
M ěli byste to u d ělat úplně a beze zbytku, lak jako hoří dobrý tá b o ­
rá k . N em ěli b y ste být k o u řícím o h n ěm . Měli byste úplně sh o ře t.
Jestliže ú p ln ě n e sh o říte , z a n e c h áte stopy na lom , co jste u dělali.
Z b u d e něco, co úplně neshořelo. Pravé cvičení zenu vše spálí, n ezů ­
sta n e nic než popel. T o je cílem našeho cvičení. A to měl na mysli
D ógen, když říkal “ P op el se v dříví n eo b rátí". Popel je popel. Popel
by měl být úplně popelem . D říví by m ělo být dřívím . K dyžsi osvojí
mc takový způsob, k ažd á činnost zah rn u je vše.
ANI STOPA
5I
N aše cvičení není ledy o tázk o u je d n é hodiny či dvou hodin, ani
o tázk o u je d n o h o d n e či je d n o h o roku. Cvičíte-li zazen celým svým
tělem i duch em byť jen na okam žik, p ak je to zazen. A lak okam žik
za o k am žik em byste se m ěli v ěn o v at svém u cvičení. D okončíte-li
něco, nic by nem ělo zbývat. T o však n eznam ená na všechno z ap o ­
m en o u t. P orozum íle-li to m u , všechny d ualistické m yšlenky a p r o ­
blém y zmizí.
K dyž cvičíte zazen, jste to to ž n í se zencm . N ejste vy a nen í zen.
K dyž se klaníte a n en í žádný B u d d h a a žádné “ vy”. Jedna úplná p o ­
k lon a a to je vše. T o je nirvána. Když B u d d h a předával naše učení
M aha K ashyapovi, p o u ze s úsm ěvem utrhl květinu. Jen [Vlaha Kash yapa rozum ěl, co tím B u d d h a myslí; nikdo jiný nerozum ěl. N eví­
m e, zdali to je n eb o n en í sk u tečn á událost, něco lo však znam ená.
Je to d o b rá ukázka n ašeh o trad ičn íh o způsobu. Č innost, k terá z a h r­
nuje vše, je p rav á činnost; a tajem ství té to činnosti nám bylo o d k á ­
zán o B u d d h o u . Je to cvičené zenu, ne nějaké učení nebo pravidla
živ o ta , k te r á B u d d h a zavedl. U čen í a p rav idla se m ění od m ísta
k m ístu n e b o podle to h o , kdo je, dodi/.uje, ale tajem ství našeho cvi­
čení nelze zm ěnit. T o trvá.
A lak p ro nás není na tom to světě žádny jiný způsob života. V ě ­
řím , že to je p ra v d a ; a je lo s n a d n é p íijm o u t, s n a d n é p o c h o p il
a sn ad n é cvičil. Jestliže srov n ale lakový živol s tím, co se d ěje ve
svělě n eb o v lidské společnosti, p o ch o p íte, jak cenná je pravda, k te ­
rou nám B uddha odkázal. J ato pravila je docela prostá a cvičení je
d ocela jed n o d u ch é. A le p ře sto bychom ji nem ěli ignorovat; m usím e
n ajít její h o d n o tu . Je-li něco lak jed n o d u ch é, obvykle říkám e: “A h ,
to vím! Je to docela jed n o d u ch é. T o přece ví každý.” Jestliže však
n en ajd em e její h o d n o tu , ta to pravda nic neznam ená. Je to stejné, ja ­
ko bychom nic nevěděli. Čím více víle o k u ltuře, lim lépe po ch o p í­
te, jak pravdivé a nezbytné je naše učení. M ísto abyste kritizovali
svou k u ltu ru , m ěli byste se tělem i duchem věnovat to m u to je d n o ­
d uchém u cvičení. P ak b u d e společnost i k u ltu ra vyrůstat z vás. Snad
je to v p o řád k u , když lidé, k te ří jsou příliš úzce spjati se svou k u ltu ­
rou , tu to k u ltu ru kritizují. Jejich kritický postoj značí, že se vracejí
zp ět k p ro sté p ravdě, k te ro u nám B u d d h a zanechal. A le náš přístup
zn am en á so u střed it se na je d n o d u ch é zák lad n í cvičení a jed n o d u ch é
zák lad n í p o c h o p e n í života. N aše cvičení by nem ělo zanechával žád ­
né stopy. N em ěli bychom ulpívat na fantastických m yšlenkách ani
na krásných věcech. N em ěli bychom h led at něco d o b réh o . P ravda
je vždy p o ruce—vždy na dosah.
D
AR BOHA
" >N eu lp ívá n í je dávání’; to jest na ničem
n eulpívat zn a m en á dávat. ”
K aždé stv o ře n í v p říro d ě , k aždé stv o ře n í v lidském životě, každé
k u ltu r n í d ílo , je ž v y tv á řím e , n ám b y lo d a ro v á n o . A le je lik o ž je
všechno p ů v o d n ě jed n o a totéž, všechno vlastně rozdávám e. O k a ­
mžik za o k am žik em něco vytvářím e, a lo nás v živolč těší. A le to to
“j á ” , k te ré stále tv o ří a stále n ěco ro zd áv á, nen í “ m alé j á ”; je to
“velké J á ” . 1 když si n eu v ěd o m u jete jed n o tu “velikého J á ” se vším,
co existuje, dáváte-li něco, d ělá vám lo d o b ře, neboť v tu chvíli se cí­
títe to to žn í s tím , co dáváte. A p ro to je příjem nější d áv at než brát.
M ám e rčení: “ D án a p rá d ž ň á p áram itá". “ D á n a ” znam ená d ávat,
“p rá d ž ň á ” je m o u d ro st a “ p á ra m itá ” zn am en á něco p řek ro čit nebo
d o sá h n o u t d ru h é h o b řeh u . N áš život lze v id ět ja k o p řech ázen í řeky.
C ílem n a še h o živ o tn íh o úsilí je d o s á h n o u t d ru h é h o b ře h u neboli
nirvány. “ P rád žň á p á ra m itá ” , o p rav d o v á životní m o udrost, říká, že
na své cestě d o sah u jem e každým k ro k em d ru h é h o b řeh u . D o sa h o ­
vat d ru h é h o b ře h u každým k ro k em , lo j e pravý způsob života. “ D á ­
na p rád ž ň á p á ra m itá ” je p rv n í ze šesti způsobů op rav d o v éh o života.
D ru h ý způsob je “šila p rá d ž ň á p á ra m itá ” neboli bu ddhistické zása­
dy. D alší jso u “k šán ti p rá d ž ň á p á ra m itá ” neboli vytrvalost; “ vírja
prá d ž ň á p á ra m itá ” neboli vášeň a stálé úsilí; “dh ján a p rád ž ň á p á ra ­
m itá ” neboli cvičení zenu; a “p rád žň á p á ra m itá ” neboli m oudrost.
V šech šest zp ůsobů je vlastně jed n o a totéž, ale p ro to že pozorujem e
život z různých stran , p očítám e jich šest.
V elk ý zen o v ý M istr D ó g e n řík a l' “ N e u lp ív á n í je d á v á n í". T o
jest: na ničem n elp ět znam en á dávat. N ezáleží na to m , co dávám e.
D a ro v a t halíř n eb o kus listu je “d án a p rád žň á p á ra m itá ”; d át jed n u
řád k u n eb o je n slovo učení jc “d án a p rád žň á p á ra m itá ” . M ateriální
i ducho v n í dary m ají stojnou h o d n o tu , jsou-li darovány v duchu n e ­
ulpívání. C ok o li d ě lá m e , cok o li vytv ářím e ve správ n ém duchu je
“d á n a p rá d ž ň á p á ra m itá ”. A tak D ógen říkal: “ N i'co vytvářet, p o d í­
let se na lidské činnosti je tak é >dána prádžňá p á ra m ila \” O p a třit li­
d em p ře v o z n ic k o u p ra m ic i n e b o p ro nč p o sta v il m ost je “d á n a
p rád žň á p á ra m itá ” . V sk u tk u , d aro v at řádku učení m ů/e nč kdy zn a­
m en at o p a třil nčkom u pram ici”
P odle křesťanského učení, všechno v p říro dě nám bylo dáno B o ­
hem . T o je d o k o n alá p řed stav a dávání. V ěříte li však, /e Bůh stvořil
člověka a že jste od B oha odděleni, pak si p ra v d ě p o d o b n í m yslíte,
že m áte schopnost vytvořil něco nezávislého, uéěí, m není dán o od
B oha. N apř. stavím e silnice a vyrábím e leládla. A zatím co o p ak u je­
m e: “Já tvořím , já tvořím , já tv ořím ,” zapom ínám e, kilo je ve sk u ­
tečnosti o n o “J á ”, k te ré tvoří; zapom ínám e na Boha. 1b io n eb ezp e­
čí s sebo u nese lidská k u ltu ra. V skutku, Ivoi il "velikým J á ” z n am e­
ná d ávat; nem ůžem e tvořit ani vlastnil lo, co isme vytvořili, neboť
v šechn o bylo stv o ře n o B ohem . Na lo bychom nem ěli zap o m ín al.
A le p ro to že zapom ínám e, kdo opravdu Ivoií, ulpívám e na m ateriál­
ní nebo sm ěnné hodnotě. Ta ovšem nem á /a d n o u hodnotu ve srov*
n á n í s a b so lu tn í h o d n o lo u B ožího stv o ře n i. I le b a /e nčco n em á
sm ěn no u či m ateriáln í hodnotu pro n é|ák e "m ale |á ”, má to ab so ­
lutní h o d n o tu o sobě. V šechno, eo d ěláte by m ělo být založeno na
ta k o v é m v ěd o m í, a nikoli na inalei lalnieh n e b o e g o c e n tric k ý ch
p řed stav ách hodnoty. Pak všechno, eo d ěláte, je pravé dávání— n e ­
boli “d á n a p rád žň á p á ra m itá ”.
K dyž sedím e v pozici se zkříženým a noham a, vracím e se ke své
e le m e n tá rn í tvůrčí činnosti. Jsou tři d ru h y Ivůrčí činnosti. První je
u v ěd o m o v at si seb e sam a p o skončení zazenu. Když sedím e, nejsm e
nic, ani si n eu v ěd o m ujem e, co jsm e; p rostě sedím e. A le když v sta­
nem e, jsm e lady! T o je p rv n í k rok v tvůrčí činnosti. Když jste tady,
všechno o sta tn í je lady; všechno se vytváří najednou. Když se vyno­
řím e z ničeho, když se všechno vynoří z ničeho, vidím e všechno jak o
docela nové stvoření. T o je neulpívání. D ru h ý způsob Ivůrčí čin n o ­
sti spočívá ve v y tv ářen í něčeh o , n ap řík lad jídla n eb o čaje. T řetím
způsobem vytváříte nčco uvnitř sebe sam ých, např. vzdělání, k u ltu ­
ru, um ění nebo nějaký systém . Jsou tedy tři d ru hy tvorby. A le neza-
p o m e n c lc -li n a první, n ejd ů ležitější ze všech, zbývající dva b u dou
ja k o d ěti, k le ré ztratily své rodiče; n eb u d o u z n am en at nic.
O bvykle každý z ap o m ín á na zazen. K aždý zap o m ín á na B oha.
V šichni usilovně p racu jí d ru h ý m a třetím způsobem , ale B ůh n en a­
p o m á h á jejich činnosti. Jak by m ohl B ůh p o m áh at, když si n eu v ěd o ­
m uje sám seb e? Z to h o d ů v o d u je na světě tolik p ro b lém ů . Když z a ­
p o m e n e m e na te n to životně důležitý zdroj naší tvořivosti, jsm e jak o
d ěti, k te ré nev ěd í, co d ělat, když z tra tí rodiče.
R ozum íte-li “d á n a p rá d ž ň á p á ra m itá ” , p o cho píte, proč si d ěláte
to lik p ro b lé m ů . S a m o z ře jm ě že žít z n a m e n á v y tv á ře t p ro b lém y .
K dybychom nebyli přišli na svět, naši rodiče by s nám i nem ěli žádné
problém y! U ž tím , že se n aro d ím e, přináším e jim problém y. T o je
ovšem v p o řá d k u . V šech n o vytváří nějaké prob lém y. Lidé si však
často myslí, že až u m řo u , b u d e všem u k o nec a jejich problém y zm i­
zí. A le ta k é vaše sm rt m ůže vyvolal p roblém y! M ěli bychom své
p ro b lé m y v y ře šit v to m to živ o tě. Je stliž e si však u v ěd o m ím e, že
všechno, co d ělám e a vytvářím e, je d a r “v elk éh o J á ” , nebu d em e na
ničem lpěl a n eb u d em e d ě la t pro b lém y ani sobě ani druhým .
A d e n co d en bychom měli zap o m ín at na to, co jsm e udělali; to
je prav é neulpívání. A m ěli bychom d ělat něco nového. A bychom
m ohli d ě la t nčco novéh o , m usím e sam ozřejm ě z n á t svou m inulost,
a to je v p o řá d k u . A le nem ěli bychom lpět na tom , co jsm e udělali;
m ěli bychom o tom je n p řem ýšlet. A m usím e m ít n ějak o u představu
o tom , co b ychom m ěli d ě la t v b udoucnosti. A le b u d o u cn o st je b u ­
do u cn o st a m inulost je m inulost; teď bychom m ěli p raco v at na n ě­
čem novém . T ak o v ý je náš p řístu p ; tak bychom m ěli žít na tom to
světě. T o je “ d á n a p rá d ž ň á p á ra m itá ”— d aro v at něco, n eb o p ro se ­
be něco vytvořit. T akže d ě la t nčco p o řád n ě znam ená vrátit se k naší
p rav é Ivůrčí činnosti. P ro to sedím e. P okud na to nezap o m en em e,
všechno b u d e p o k račo v al úžasně. Jakm ile na to však zapom enem e,
náš svět se n aplní zm atkem .
H Y B Y PŘI C V IČ E N Í
“Stane-li se vaše cvičeni
i
ným , přestane vás zajím at. A p roto byste m ěli být vděčni .:</
varovná znam ení, jež. vám u k a zu jí slabiny ve vašem cvičení.”
C
Je n ěk o lik špatných zp ůsobů cvičení, který m byste m ěli v ěn ovat p o ­
zo rn o st, K dyž cvičíte zazen, váš p řístu p je obvykle příliš idealistický;
vytv oříte si n ějaký ideál n e b o cíl a snažíte se ho d o sáhnout. A le jak
už jsem řekl, to je absurdní. Je-li váš p řístu p idealistický, m áte v so­
b ě zištné úm ysly; a jak m ile d o sá h n e te svého ideálu neb o cíle, váš
zištný úm ysl si vytvoří nový ideál. P okud je tedy vaše cvičení založe­
no na n ějak ém zištném úm yslu, p o k u d p řistu p u jete k zenu idealis­
ticky, n e b u d e te m ít dost času d o sáhnou! svého ideálu. Navíc, o b ě tu ­
je te p řiro z e n o st svého cvičení. P ro to že váš cíl je stále před vám i, po­
řád se o b ě tu je te p ro n ějaký ideál v b u doucnosli. V ýsledek jo milo
vý. T o je ab surdní; to n en í vůbec správné cvičení. Jesle hot.ší však
je, když v cvičení zazenu s někým soutěžíte. T o je ubohý, m izerný
způsob cvičení.
N áš způsob S ó tó k lad e d ů ra z na šika n taza neboli “ prostě seze­
n í” . N em ám e vlastně žád n é zvláštní p o jm eno vání p ro naše cvičení;
k dyž cvičím e zazen, p ro stě cvičím e a nezávisle na tom , zda v tom
nacházím e p o těšen í, v cvičení p o k raču jem e. I když jsm e ospalí a un av en í cvičením a neustálým opak o v án ím téže věci každý den, p řes­
to p o k ra č u je m e ve svém cvičení. N ezávisle na tom , jestli nás někdo
p obízí, p ro stě cvičím e.
I
když cvičíte sam i b ez učitele, věřím , že brzy p o zn áte, je-li vaše
cvičení d o statečn é. Ú n av u a znech u cen í cvičením byste m ěli ch ápat
ja k o v a ro v n á znam ení. Je-li váš p řístu p idealistický, brzy vás cvičení
o d rad í, neboť m áte při cvičení zištné úm ysly a vaše cvičení není d o ­
sta te č n ě čisté. Je-li vaše cvičení zištné, začne vás otrav o v at. P ro to
b yste m ěli b ý t v d ěčn í za v aro v n á zn am en í, k te rá vás u p o z o rn í na
sla b é s trá n k y ve v a še m cvičení. K dyž z a p o m e n e te n a své chyby
a o b n o v íte svůj způsob, m ůžete se v rá tit k pů vodním u cvičení. T o je
velm i důležité.
T ak že d o k u d p o k ra č u je te v cvičení, všechno je v p o řád k u ; ale
p ro to ž e p o k ra č o v a l je velm i o btížné, m usíte si najít nějaké povzbu-
zení. A pro to ž e ani lo není tak snadné, a navíc lo může vést k šp at­
né m u z působu cvičení, p ok ra č ov a t sam ozřejm é může být opravd u
obtížné. P ro to m ám e učitele. S p o m o cí učitele se vaše cvičení zlepší.
I tak je to ovšem obtížné, ale přinejmenším vás lo uchrání od š p a t­
n éh o cvičení.
V ětšina zcnbuddhistických knčží m čla velké potíže se svými uči­
teli. Když je slyšíte hovořit o svých p roblém ech, můžete se d o m n í­
vat, že bez takových těžkostí zazen cvičit nelze. T o však není p ra v ­
da. Ať už potíže m á te nebo ne, d ok u d vytrvale cvičíte, vaše cvičení
je čisté. Je čisté, i když si to n eu věd om ujete. Velký zenový Mistr
D ó g c n říkal: “N em yslete si, že si nutně uvědomíte své osvícení.” Ať
si lo uvědo m ujete n e b o ne, své vlastní pravé osvícení máte ve svém
cvičení.
D alší chybou je cvičit p r o potěšení, které v cvičení nacházíte.
V sk utku , cvičíte-li p r o potěšení, zn a m e n á to, že vaše cvičení n ení
v příliš d ob ré m stavu. Samozřejm ě že lo není spalné cvičení, nedá se
však srovnat s pravým cvičením. V hinajanskéin buddhismu rozezná­
vám e čtyři způsoby cvičení. Nejlepší způsob je cvičil bez jakéhokoli
potěšení, dokonce i bez duchovního potěšení. Měli bychom p rostě
cvičit a zapom enout na své tělesné i duševní pocity úplně na sebe
zapom eno ut. ' l o j e čtvrlé a nejvyšší stádium. V tietim sládiu nachá­
zíme v cvičení určité tělesné potěšeni, a proto cvičíme. V d ru h ém
stádiu nacházíme jak duševní, tak tělesné uspokojení, prostě celkové
do brý pocit. V těchto dvou prostředních stádiích cvičíte proto, že se
při cvičení dobře cítíte. V prvním sládiu o ničem nepřemýšlíte a n e ­
m áte o cvičení žádný zájem. T a to čtyři stádia rozlisujeme také v n a ­
šem m ahajánském cvičení; nejvyšší stádium znam ená prostě cvičit.
Narazítc-li na nějaké potíže při svém cvičení, z nam ená lo, že m á ­
te nějakou nesprávnou představu; musíte si dával větší pozor. N e ­
vzdávejte se však cvičení; po kračujte a zam ěřte se na svou slabinu.
V lom n e n í žádná zištná myšlenka. Ž á d n á utkvělá představa osvíce­
ní. N eříkejte “ tohle je osvícení” n ebo “ tohle není správné cvičení”.
D o k o n c e i ve špatném cvičení, když si to uvědomíte a pokračujete,
najdete správné cvičení. Naše cvičení nem ůže být do konalé, ale tím
bychom se neměli nechat odradit; měli bychom pokračovat. V tom
je tajemství našeho cvičení.
A chcete-li čerpat povzbuzení ze svého znechucení, sam a únava
z cvičení je povzbuzením. Jste-li unaveni, vzchopte se. V aše nechuť
po k ra č o v a t v cvičení je varovným znam ením . Je to ja k o bolest zubu,
k te rá vás up o z o rn í na stav vašich zubů. Když vás bolí zuby, jdete
k dentistovi. T akový je náš způsob.
P říč in o u k o n flik tů jso u u tk v ě lé p ře d s ta v y n e b o je d n o s tr a n n é
myšlenky. A ž si lidé u vě do m í h o d no tu p ra vé h o cvičení, většina k o n ­
fliktů ze sv ěta zmizí. T o je ta jem ství n a še h o cvičení a D ó g e n o v a
způsobu. D ó g e n zdůrazňuje tento bod ve své knize S obogen zo (P o ­
kladnice pravé dharmy).
Jestliže chápete, že příčinou konfliktů jsou utkvělé n e b o je d n o ­
stranné představy, pak pochopíte smysl různých d ru hů cvičení a n e ­
b u d e te lpět na kterém koli z nich. Pokud si to ovšem neuvědom íte,
b u d e te lpět na určitém způsobu a bu d e te si říkat: “T ohle je osvíce­
ní! T o hle je d o k o n a lé cvičení. T o je náš způsob. O sta tn í způsoby
jsou n e d o k o n a lé . T e n h le zp ů so b je n ejlepší.” T o je velká chyba.
Pravé cvičení nikom u nevnucuje žádný zvláštní způsob. Měli byste
si najít svůj vlastní způsob, a měli byste si vždy u vě dom ovat, jakým
zp ůso bem cvičit bez rizika. Ale je-li váš přístup jed no strann ý, b u d e ­
te z d ů ra z ň o v a t po uze před n o sti určitého způsobu, ignorujíce jeh o
slabé stránky. A až konečně objevíte nejhorší strán ku to h o to cviče­
ní, b u d e te n ap ro sto znechuceni, ale to b u d e příliš pozdě. T o je a b ­
surdní. Měli bychom být vděčni starým učitelům za to, žc nás n a tu­
to chybu upozorňují.
MEZENÍ ČINNOSTI
“K d y ž někdo vyzn ává nějaké
náboženství, jeho p o sto j se obvykle stane ostrým hrotem sm ě­
řujícím stále víc o d něho pryč. Při našem způ sobu sm ěřuje tento hrot
vžd y sm ěrem k nám. ”
N aše cvičení n em á žádný zvláštní účel ani cíl, n em á žádný k o n k ré tn í
p ře d m ě t uctívání. V to m to ohledu se naše cvičení liší od státních n á ­
boženství. Joshu, velký čínský zenový Mistr, říkal: “H lin ě n ý B u d ­
d h a nem ůže přejít řeku; bronzový B uddha nem ůže projít pecí; d ř e ­
věný Iiu d d h a nem ů že projít o h n ě m .” Zaměříte-li se na nějaký kon-
krétní p řed m ě t, jako je třeba hliněný bronzový nebo d řevěný B u d ­
dha, p ak vaše cvičení není vždy účinné. D o k u d m áte při cvičení n ě ­
jaký určitý cíl, vaše cvičení vám úplně nepom ůže. Může vám p o m o ­
ci, d o k u d jste zam ěřeni na o n e n cíl, ale jakmile se vrátíte ke svému
každo denn ím u životu, vaše cvičení ztratí svou účinnost.
T ře b a si myslíte, že nemá-li naše cvičení žádný účel ani cíl, n e b u ­
d em e vědět, co dělat. U rčitý způsob však je. Z působ cvičení bez cíle
spočívá v tom, že om ezíte svou činnost a soustředíte se na to, co d ě ­
láte v to m to okam žiku. Když jste d u chem někde jinde, nem áte m o ž ­
nost se vyjádřit. Jestliže však omezíte svou činnost na to, co děláte
v to m to okamžiku, p a k m ůžete plně vyjádřil svou pravou p řiro z e ­
nost, svou univerzální přirozenost Buddhy. l akový je náš způsob.
Když cvičíme zazen, om ezím e svou činnost na minimum. Tím, že
sedím e ve správné pozici a jsme na sezení soustředěni, vyjadřujeme
svou univerzální přirozenost. T ak se stáváme Buddhou, tak vyjad­
ř u je m e p ř ir o z e n o s t B u d d h y . P ro to než a b y c h o m uctívali n ě ja k ý
p ř e d m ě t, so u s tř e d ím e se na to, co d ě lá m e v k až d é m o k a m ž ik u .
Když se klaníte, měli byste se klaněl; když sedile, měli byste sedět;
když jíte, měli byste jísl. Děláte li to, vyjadřujete univerzální p ř ir o ­
zenost. V J apo nsk u lo nazýváme icliit;yo z<">tmui neboli “jednoaktové sa m a d h i” . Z am m ai (samadhi) je “s oustře d ě ní”. Ichigio z n a ­
m ená “je d n o cvičení” .
Myslím, že n ěkteří z vás, i když tu cvičí zazen, vyznávají nějaké
jiné náboženství, ale to mně nevadí. Naše cvičení nem á nic společ­
n é ho s žádným určitým náboženským vyznáním. M ůžete tedy klid­
ně cvičit naším způsobem , neboť to nem á nic společného s křesťans­
tvím n e b o šintoism e m n e b o b u d d h ism e m . Naše cvičení je p r o t o
každ ého . Když n ě k d o vyznává nějaké náboženství, je h o postoj se
obvykle sta n e ostrým h ro te m stále více směřujícím od něho pryč.
Při našem cvičení sm ěřuje ten to h ro t vždy sm ěrem k nám. A ta k n e ­
ní tře b a se zabývat rozdílem mezi buddhism em a náboženstvím, jež
vyznáváte.
Jo sh u o v o p r o h lá š e n í o různých druzích B u ddhy se týká těch,
k d o z a m ě řu jí své cvičení na u rčitého B ud d h u . Je d e n d ru h B u d d h y
p ro vaše účely nestačí. J e d n o u ho b u d e te m usel o d h o d it n e b o a s­
po ň ignorovat. A le znáte-Ii tajem ství n a še h o cvičení, kam koli j d e ­
te, vy sam i jste “b o ss” . A ť jste v ja ké k oli situaci, nelze z a n e d b á v at
B u d d h u , n e b o ť vy sami jste B u d d h o u . Je d in ě te n to B u d d h a vám
p om ů ž e .
OZNEJTE SEBE “Nejde o to, co si m yslím e o buddhis­
mu. P rostě děláme to, co bychom dělat měli: večeříme a jdem e
do postele. To je buddhism us."
Ú če le m studia buddhism u není studoval buddhismus, nýbrž stu do ­
vat sám sebe. Je nem ožné, abychom studovali sami sebe bez nějaké­
ho učení. Chcete-li vědět, co je voda, p o třeb ujem e vědu, a vědec
p o tře b u je labo rato ř. Jsou různé la b o ra to rn í způsoby, jak studovat
vodu. A tak je m ožno poznat, jaké m á voda vlastnosti, z jakých prv­
ků se skládá a ja k é m á skupenství. Ale tím to způsobem není možné
po z n a t vodu o sobě. T o té ž platí pro nás. P o třebu jem e nějaké učení;
ale studiem p o u h é h o učení nikdy nep oznám e své já o sobě. Studiem
m ů žem e p o z n at lidskou přirozenost. U č e n í však nejsme my sami; je
to jakýsi výklad našeho já. Lpíme-li na učení n e b o n a učiteli, je to
velká chyba. Jakm ile p o tk á te učitele, měli byste ho opustit a měli
byste být nezávislí. U čitele p o třebu jete, abyste se mohli osa m osta t­
nit. Nejste-li n a n ě m příliš závislí, učitel vám ukáže cestu k vašem u
já. U čitel je tu p ro vás, a ne vy pro učitele.
Rinzaj, starý čínský zenový Mistr, měl čtyři způsoby učení. N ě ­
kdy hovořil o žákovi; někdy hovořil o učení; někdy analyzoval žáka,
něk dy učení; a někdy nedával žákům žádné instrukce. Přesně řeče­
no, žáka n e tře b a učit, neboť žák sám je B udd hou , ač si lo n eu věd o­
muje. A i když si je v ě d o m své p rav é p řirozenosti, n e n í správné,
když na tom to p ozn án í lpí. Jestliže si svou přirozenost n e u v ě d o m u ­
je, m á všechno, ale jakmile si ji začne uvědomovat, myslí si, že to,
čeho si je vědom , je on sám, a to je velká chyba.
Když od učitele nic neslyšíte, ale jen sedíte, tom u se říká učení
b e z učení. N ě k d y to však nestačí, a tak p o slo u c h á m e p ře d n á šk y
a d isku tu je m e . A le měli bychom si p am a to v a t, že ú čelem našeho
cvičení je vždycky studim našeho já. Studujem e, abychom byli nezá­
vislí. S tejně ja k o vědci m usím e mít n ějaké p ro s tř e d k y ke studiu.
P o tře b u je m e učitele, neboť odkázáni sami na sebe n em ůžem e své
vlastní já studoval. N em ylte se však. Z n alost svého vlastního já, k te ­
rou jste získali s pom ocí učitele, nem ůžete považoval za své já. U č e ­
ní, k te ré p ro bíráte s učitelem, je součástí vašeho k aždodenního ži­
v ota, so uč á stí vaší n eustálé činnosti. V to m to smyslu n e n í ž á d n ý
rozdíl mezi vaším cvičením a vaší každo denn í činností. A by cho m si
uvědomili smysl života, p r o to cvičíme zazen.
Když jsem byl v klášteře v Eiheidži, každý dělal lo, co dělat měl.
T o je vše. Je to s te jn é ja k o v s tá v a t k a ž d é rán o ; m u s ím e v s tá t.
V klášteře v Eiheidži, když jsme měli sedět, seděli jsme; když jsm e
se m ěli k la n ě t B u d d h o v i, k la n ě li jsm e se B u d dh ovi. T o je vše.
A když jsme cvičili, necítili jsme nic zvláštního. Ani jsme si n e u v ě ­
domovali, že ve de m e klášterní život. Pro nás byl klášterní život o b y ­
čejným životem; neobyčejní byli lidé, kteří přicházeli z města. Když
jsm e je viděli, myslili jsme si “ ah, přišli nějací neobyčejní lidé".
A le jedn ou jsem na nějaký čas odešel z lih r id ž .i a když jsem se
vracel, můj pocit se změnil. Slyšel jsem i ůznó zvuky o b řa d u — zvony
a recitování sútry— a hluboce to na mne zapůsobilo. Slzy mi tekly
z očí, z nosu a z úst! Jen len, kdo nežije v klášteře, vním á jeho a t­
m osféru. T en , kd o cvičí, nevnímá nic. Myslím, že lak je to m u se
vším. Když slyšíme zvuk borovic ve větru, vítr prostě fouká a b o r o ­
vice stojí ve větru. T o je vše. Ale lide, když slyší vílr ve větvích s tr o ­
m ů , napíší b á se ň n e b o mají zvláštní pocit. T a k , myslím, je to se
vším.
N ejde tedy o to, ja k ý máte vztah k buddhismu. Nezáleží na tom ,
z d a j e do brý či špatný. Buddhism us sám není ani dobrý, ani špatný.
D ě lá m e to, co bychom d ělat měli. To je buddhismus. Sam ozřejm ě
že určité p o v z b u z e n í je n u tn é, ale po vzbuzen í je je n povzbuzení.
N en í to pravý účel n ašeh o cvičení. Je to pou hý lék. Když nás něco
trápí, p o třeb ujem e nějaký lék. Když se cítíme d ob ře, žádný lék n e ­
p o třeb ujem e. N eměli byste si plést lék s potravou. N ěkdy jsou léky
nezbytné, ale neměly by se stát naší potravou.
Tudíž nejlepší ze čtyř Rinzajových způsobů je nepovzbuzovat ž á ­
ky a nesnažit se jim vysvětlovat jejich vlastní já. Považujeme-li se za
své tělo, m ů ž e m e po v a žo v a t učení za svůj oděv. N ě k d y m luvím e
o svém těle, něk d y m luvíme o svém oděvu. A le ani tělo, ani oděv
n e n í naše já. N aše já je velikou činností, i když vyjadřuje pouze nejm enší část té to činnosti. T o je vše. P ro to je docela v p o řá d k u , když
mluvíme o sobě, ale ve skutečnosti to h o n e n í třeba. Ještě než o tev ­
řem e ústa, už vyjadřujem e veliké bytí a zároveň své já. Takže úče­
lem veškerých ho vo rů o nás samých je odstranit neporozum ění, k te ­
ré vyplývá z n ašeh o ulpívání na jednotlivých dočasných formách v e ­
liké činnosti. M usím e h ov ořit o svém těle i o své činnosti, abychom
si ujasnili své představy. A tak mluvit o sobě sam ém vlastně zn a m e ­
ná na sebe zapom enout.
D ó g e n říkal: “ Studovat buddhismus, lot' studovat sám sebe. S tu ­
d o v a t sám sebe, toť z a p o m en o u t na sebe.” Když se up n ete na dočas­
né vyjádření své pravé přirozenosti, je nutno hovořit o buddhism u,
neboť jinak b u d e te věřit, že to to p řecho dn é vyjádření je vaší p řiro ­
zeností. A le to to specifické vyjádření jí není. A přece jí současně je!
N a chvíli jí je; na n ejnepatrnčjší zlomek času jí je. Ale není tomu tak
vždy: h ne d v příštím okam žiku to m u tak není, takže dočasné vyjád­
ření vaší přirozenosti vaší přirozeností není. Abyste si to uvědomili,
musíte studo vat buddhismus. Avšak účelem b u d dh ism u je studovat
sám sebe a z a p o m e n o u t na sebe. Když z a p o m e n e m e na sebe, jsme
s k u te č n ě p r a v o u č in n o stí v e lik é h o B ytí— s a m o tn o u sk u te č n o s tí.
K dyž si u v ě d o m ím e t e n to fakt, všechny p ro b lé m y ze sveta zmizí
a my m ůžem e užíval svého života bez potíží. Cílem našeho cvičení
je uvědom il si te n to fakt.
AKO LEŠTIT DLAŽDICI "K dyž se slanele sam i sebou,
zen se stane zenem . K d y ž jste sam i sebou, vidíte věci lak, ja k
jsou, a vy sam i splynete se svým okolím . ”
P říběhy zenu neboli koany je velmi těžké pochopit, d o k u d nevíme,
co d ě lá m e o k a m ž ik za o k a m ž ik e m . A le víte-li p ř e s n ě , co d ě lá te
v ka ž dé m okam žiku, n e b ude pro vás tak obtížné koan pochopit. Je
m n o h o koanů. Často jsem vám vyprávěl o žábě a p ok ažd é se všichni
smáli. Ž á b a je však velice zajímavá. A sedí tak jako my. Ale nemyslí
si, že dělá něco zvláštního. Když jd e te sedět d o zenového kláštera,
myslíte si, že děláte nčco zvláštního. Z atím co váš manžel nebo m a n ­
želka spí, vy cvičíte zazen! Děláte něco zvláštního a váš d ruh je líný!
T ako vé je m ožná vaše c h áp ání zenu. A le podívejte se na žábu. Ž á b a
sedí stejně ja k o my, ale n e m á žádnou představu o zazenu. P ozorujte
ji. Když ji nčco otravuje, zašklebí se. Když se objeví nčco k jídlu,
skočí p o tom a sní to; a jí v sedě. T o je vlastně náš z a z e n — nic
zvláštního.
Ř e k n u vám je d e n žabí koan. B aso byl slavný zenový Mistr, j e ­
m už přezdívali K oňský mistr. Byl žákem N angaku, který byl jedním
z žáků Šestého Patriarchy. Je d n o h o dne Basso seděl a cvičil zazen.
Byl to chlapík gigantické postavy; když mluvil, jazyk se m u dotýkal
nosu, měl m o h u tn ý hlas, a velmi do bře cvičil zen. N angaku se na n ě ­
h o díval, ja k sedí ja k o obrovská hora nebo jnko žába. N angaku se
h o zeptal: “ Co děláš?” “ Cvičím zazen,” odpověděl Baso. “Proč cvi­
číš z a z e n ? ” “ Chci do sá h n o u t osvícení; c Ik - í byl H uddhou,” řekl žák.
A víte, co udělal učitel? Zvedl dlaždici a začal ji leštit. V Japonsku,
když v yndám e dlaždice z pece, vyleRlimi' je, aby se krásně leskly.
A tak N angaku zvedl dlaždici a začal ji lošlil. Baso, je h o žák, se ho
zeptal: “ Co to d ě lá š?” “Chci z této dlaždici' udělat d ra h o k a m ,” řekl
N ang aku . “ Jak je m ožné udělal z dlaždice d r a h o k a m ? ” zep tal se
Baso. “Jak je možné stál se Buddhou, když cvičíme zaz e n? ” zeptal
se Nangaku. “ Chceš dosáhnout pi irozonosli Buddhy? Ž á d n á p ř iro ­
z enost B uddhy neexistuje mimo Ivě ho obyčejného ducha. K dyž se
zastaví vůz, do čeho práskneš bičem, d o vozu, nebo do k o n ě ? ” z e ­
ptal se Mistr.
N angaku chtěl říci, že všechno, co dělám e je zazen. Pravý zazen
je víc n ež ležet v posteli n e bo sedět v klášteře. Je-li váš manžel n e bo
m anželka v posteli, je to zazen. Říkáte-li si: “Sedím tu a můj d ru h je
v posteli,” p a k i když tu sedíte se zkříženým a noham a, není to pravý
zazen.
D ó g e n k o m e n to v a l te n to koan. Říkal: “ Když se k o ňsk ý m istr
stane koňským m istrem, zen se stane z e n em .” Když se Baso stane
Basem , je h o zazen se stane pravým zazenem a zen se stane zenem.
Co to je pravý zazen? Když se vy stanete sami sebou! Když vy jste
sami sebou, p a k ať děláte cokoli, je to zazen. I když ležíte v posteli,
nejste vždycky sam i sebou. I když sedíte v zenovém klášteře, zají
m alo by mě, zda jste sami sebou v p rav é m smyslu.
Ř e k n u vám ještě je d e n zn á m ý koan. Z u jk a n byl zenový Mistr,
který stále mluvil sám k sobě. “Z u jk a n ? ” volal Zujkan. Načež sám so­
bě odpovídal: “ A n o !” “ Z u jk a n ? ” “A n o !” žil ovšem ve své malé kláš­
terní cele a přirozeně že věděl, kdo je, ale někdy na sebe zapomínal.
A kdykoli na sebe zapomněl, začal k sobě mluvit: “Z u jk a n ? ” “A n o !”
Když jsm e ja k o žába, jsm e vždycky sami sebou. Ale i žába na se­
be ně k d y z a p o m e n e , a kysele se zašklebí. A když se ně c o objeví,
skočí p o to m a sní to. A tak si myslím, že žába k sobě stále mluví.
Myslím, že byste to měli také dělat. D o k o n c e i při cvičení zazenu na
sebe z a p o m e n e te. Když jste ospalí n e b o když někam zabloudíte d u ­
chem , z a p o m e n e te na sebe. Když vás začnou bolet nohy— ”P roč mě
lak bolí n o h y ? ”— za po m e ne te na sebe. Protože na seb e zapom ínáte,
vaše potíže jsou p ro vás skutečným problém em . Když na seb e n eza­
pom ín á te , pak i když m áte potíže, nem áte vlastně žádný problém.
Žijete-li vždy v souladu se svým okolím —jinými slovy, žijete-li
v p říto m n e m okam žiku —p a k n e m á te žádné problémy. Když blou
díte mezi přeludy, jež vám jsou cizí, pak vaše okolí není skutečné
a ani váš d u c h není skutečný. Jste-li vy sami v zajetí nějakých pře lu ­
dů, p a k se i vaše ok olí sta n e n eurčitým , mlhavým p ře lu d e m . Jak
je d n o u žijete u pro střed přeludů, p ře lu dů m není konce. Z a p lé tá te se
d o je d n o h o přelud u za druhým . V ětšina lidí žije v přeludech; ztrace­
ni ve svých problém ech, po koušejí se své problém y vyíešii, 7,\I však
z n a m e n á žít v problém ech. A vyřešit je znam ená slal se |i'|iih sou
částí, splynout s nimi.
Co tedy uhodíte, vůz n e b o koně? Co uhodili', sebe nebo sve pro­
blémy? Jestliže jste na pochybách, znamená lo, že uz bloudíte. Když
ale p rá sk n e te d o koně, vůz se rozjede. Mezi kon ěm a vozem není
vlastně žádný rozdíl. Jste-li sami sebou, nem áte pochyby, zda prásk­
nout do koně či do vozu. Jste-li sami sebou, zazen se stane skutečným
zazeném. A tak když cvičíte zazen, vaše problémy cvičí zazen a také
všechno ostatní cvičí zazen. Třebas váš druh leží v posteli, přesto i on
cvičí zazen— kdy lv y cvičíte zazen! Když ale necvičíte pravý zazen,
pak jste vy a váš dru h dva různí lidé, naprosto oddělení jed en od d ru ­
hého. Takže cvičíme-li správně, pak všechno ostatní cvičí s námi.
P ro to bychom k sobě mčli stále mluvit a zpytovat sami sebe, jako
lékař, který se sám vyšetřuje. To je velice důležité. Mčli byste p o k ra ­
čovat v takovém cvičení nepřetržitě okamžik za okamžikem. Říkáte:
“V noci přichází úsvit.” T o znamená, že mezi nocí a dnem není žádná
mezera. N ež skončí léto, přichází podzim. Tak bychom mčli chápat
svůj život. S takovým pochopením bychom mčli řešit své problémy.
Stačí, když své problémy řešíte s cílevědomým úsilím. Mčli byste leštit
dlaždici; takové je naše cvičení. Účelem cvičení není udělal z dlaždice
drahokam. Prostě pokračujte v sezení; to je pravé cvičení. Nejde o to,
zda se nám podaří či n epo daří dosáhnout přirozenosti Buddhy, zda udčlámc či neuděláme z dlaždice drahokam. Jde o lo, abychom prostě
žili a pracovali na tom to světě s tímto porozuměním. T o je naše cviče­
ní. T o je pravý zazen. A tak říkáme: “Když jíle, jezle!” Měli byste jíst
to, co se nabízí. Někdy to neděláte. I když jíle, jste duchem někde jin­
de. Nevychulnáváte, co m áte v ústech. Dokud jíle, když jíte, všechno
je v pořádku. Nem ějte starosti. Znam ená lo, že jste sami sebou.
K dyž jste sami sebou, vidíte věci lak, jak jsou, a splynete se svým
okolím. T o je vaše skutečné já. V lom spočívá skutečné cvičení—
cvičení žáby. Ž á b a je dobrým příkladem našeho cvičení; když se ž á ­
ba stane žábou, zen se shrne zenem. Až porozum íte žábě, skrz n a ­
skrz, pak dosáhnete osvícení; pak jsle Buddhou. A také p orozu m íte
druhým ; manželce nebo manželovi, synovi nebo dceři. T o je zazen!
TÁLOST “L idé, k teří zn a jí slav p rá zd n o ty, budou v žd y
schopni vyřešit své p roblém y stálostí. ’’
S
D n e s bych rád promluvil na téma: “ Kultivujte svého vlastního d u ­
ch a .” Jinými slovy, n ehledejte něco, co je m im o vás. T o je velmi d ů ­
ležitý bo d a zároveň jediný způsob, ja k cvičit zazen. S am ozřejm ě že
studium posvátných knih, recitování sútry a sezení je součástí zenu;
každá z těchto činností by m ěla být zenem . Nebude-li však vaše úsilí
n e b o cvičení sp rá v n ě o r ie n to v á n o , p a k z tra tí v e šk e ro u účinnost.
A nejen lo, může také zkazit naši čistou přirozenost. A p a k čím víc
toho bu de le vědět o zenu, tím horší to p ro vás bude. V áš duch se
naplní nesmysly; váš duch b u de poskvrněn.
O bvykle získáváme informace z různých pra m e nů a dom nívám e
se, že tak rozšiřujeme své znalosti. V e skutečnosti však n ak on ec n e ­
víme v ůbec nic. Naše úsilí po ro z u m č t buddhism u by nem ělo být sbí­
ráním m n o h a rozličných informací. M ísto h ro m a d ě n í zn alostí b y ­
chom mčli očistit svého ducha. Je-li váš duch čistý, m áte již o p ra v ­
dovo u znalost. Když posloucháte naše učení s čistou a jasn ou myslí,
přijím áte je ja k o nčco, s čím jste se již setkali. T o m u se říká
p rá z d n o ta neboli všem ohoucí Já neboli znalost všeho. Když všech­
no z n á te , jste ja k o te m n á obloha. O bčas te m n o u o b lo h o u proletí
blesk. Když zmizí, úplně na něj zap om enete, a nezbývá nic než te m ­
ná obloha. N enadálý blesk oblohu nikdy nepřekvapí. A když o b lo ­
hu p ro z áří blesk, je to n ád h e rn á podívaná. Je-li náš duch prázdný,
jsme vždy připraveni vidět blesk.
R o z a n v Č íně je zn á m ý svou zam lž e n o u scenerií. Je ště nikdy
jsem nebyl v Číně, ale musí tam být nád herné hory. A vidět, jak se
bílé m raky a mlha válejí p o horách, to musí být úžasný pohled. T ř e ­
baže je to úžasné, v jedné čínské básni se praví: “ R ozan je proslulý
svými mlhavými, deštivými dny, a velká řeka Sekko svým přílivem,
jenž přichází a odchází. T o je vše.” T o je vše, ale je to úžasné. T a k o ­
vé je naše porozum ění.
Mčli byste tedy přijím at znalosti, ja k o byste slyšeli něco, co už
dá v n o znáte. N e z n a m e n á to však přijím at inform ace ja k o ozvěnu
svých vlastních zkušeností. Z n a m e n á to, že byste neměli b ýt p ř e ­
kv ap eni ničím, co vidíte n e b o slyšíte. Jestliže přijím áte nové věci
ja k o p o u h o u ozvěnu svého já, o p ra v d u je nevidíte a nepřijím áte je
tak, ja k jsou. A tak když říkám “ R o zan je proslulý svými mlhavý­
mi, d e štiv ý m i d n y ” , n e z n a m e n á to, že s r o v n á v á m te n t o p o h le d
s n ě ja k o u sc é no u, k te r o u jse m viděl dříve: “T o n en í úžasné. T o
jse m již viděl.” N ebo: “ N am alo val jsem d a le k o krásnější obrazy!
R ozan, to nic n en í!” T o není náš způsob. Jste-li připraveni přijím at
věci tak, jak jsou, přijm ete je ja k o staré přátele, třebas je oceníte
s novými pocity.
A neměli bychom h ro m a dil znalosti; měli bychom se osvobodit
od našich znalostí. Když sbíráte znalosti, jako sbírka m ohou být v e ­
lice zajímavé, ale není to náš způsob. Neměli bychom se snažit
o h ro m o v a t lidi našimi úžasnými poklady. Neměli bychom se zabý­
vat něčím zvláštním. Chcete-li něco plně ocenit, měli byste z a p o m e ­
no ut na scbc. Mčli byste to přijm out ja k o blesk protínající nejhlubší
te m no tu oblohy.
N ě k d y si myslíme, že nelze p o c h o p il nčco n e z n á m éh o , ale ve
skutečnosti není nic, co by nám bylo neznámé. N ě k te ří lidé říkají:
“ Je té m ě ř ne m o ž n é p o r o z u m ě t b u d d h ism u , neboť naše k u ltu rn í
tradice je naprosto odlišná. Jak m ůžem e pochopil orientální nyšlen í? ” Sam ozřejm ě že n e m ůžem e o ddělovat buddhism us od jeho k ul­
turní tradice; to je pravda. A le když japonský buddhista přijde do
Spojených států, n en í už Japoncem . Já žiju uprostřed vaší kulturní
tradice. Jím sk o ro stejné jídlo ja k o vy a mluvím s vámi vaším ja z y ­
kem. I když mi nerozum íte úplně, já chci rozuměl vám. A je možné,
že vám rozum ím lépe než kdokoli, k d o umí d obře anglicky. T o je
pravda. I když anglicky neum ím vůbec, věřím, že bych se s lidmi d o ­
mluvil. D o kud žijeme uprostřed úplně lem né oblohy, d o k u d žijeme
v prázdn otě, jsm e vždy schopni porozum ění.
Vždycky říkám, že musile být velice trpěliví, chcete-li pochopil
buddhism us, ale hledám lepší slovo než trpělivost. Obvyklým p ř e ­
kladem ja p o n sk é h o slova nin je “ trpělivost", ale “stálost” je m ožná
lepší výraz. K trpělivosti se musíme nutit, kdežto stálost n e z n am ená
žádné zvláštní úsilí z n am ená n em ěn no u schopnost b r á t věci lak,
jak jsou. Lidem, kteří nemají žádnou představu prázdnoty, se m ůže
tato schopnost jevit ja k o trpělivost, ale trpělivost může být nescho p­
ností přijímat. Lidé, k teří znají stav prázdnoty, byť jen intuitivně,
jsou vždy schopni přijímal věci lak, jak jsou. Ti dokážou ocenil vše.
V čemkoli, co dělají, i když je to obtížné, budou vždy schopni v y ře ­
šit své p roblém y stálostí.
Nin je způsob, jak kultivujeme svého ducha. Nin je náš způsob
neustálého cvičení. Měli bychom žít vždy uprostřed tem né, prázdn é
oblohy. O b lo h a je vždy oblohou. T řebas přicházejí m raky a blesky,
obloh u nevyruší. Ozáří-li nás osvícení, úplně na ně z a p o m e n e m e .
A tak jsme připraveni na další osvícení. Je nutné, abychom d o s a h o ­
vali osvícení za osvícením, p o ku d m ožno okam žik za okam žikem .
D
OROZUMĚNÍ “N ejdů letitějšíje, abyste vyjádřili sam i
sebe tak, ja k jste, bez ja k éh o k o li zám ěrného, fantastického
p řizpůsobován í. ”
Při cvičení zenu ho dn č záleží na dorozum ění. Protože nemluvím v a ­
ším jazykem moc d obře, stále hledám způsoby, jak se s vámi d o r o ­
zum ět. V ěřím , že se mé úsilí selká s dobrými výsledky. Říká se, že
když nero zum íte slovům svého učitele, nejste jeho žáky. R o z u m ě t
slovům n e b o jazyku svého učitele z n am ená ro zum ět učiteli šatné­
mu. Když mu rozumíte, přijdete na lo, že jeh o jazyk není obyčejný
jazyk, nýbrž jazyk v širším smyslu. Skrze jazyk svého učitele c h áp e ­
te víc, než vyjadřují jeho slova.
V e všem, co ře k n e m e , je obsažen náš subjektivní úmysl. Takže
neexistuje d oko na lé slovo; v každém výroku najdem e určitou d e fo r­
maci. N icm éně skrze výroky svého učitele musíme po c hopit o b je k ­
tivní— zák la d n í fakt. Z á k la d n ím faktem nem yslím e nčco v ě č n é h o
nebo stálého, myslíme tím skutečnost, jak ji nacházím e v každém okamžiku. T e n to fakt m ůžem e nazývat “bytím ” nebo “ re a lito u ” .
A bych om pochopili realitu ja k o přím o u zkušenost, p ro to cvičí­
me zazen a p ro to studujem e buddhism us. Studium bu dd hism u vám
pom ůže p oc hopit vaši lidskou přirozenost, vaše intelektuální schop ­
nosti a p ravd u obsaženou ve vaší činnosti. Když se snažíte pochopit
skutečnost, měli byste vzít v úvahu svou lidskou přirozenost. Jedině
sk rz e o p r a v d o v é cvičení z e n u m ů ž e te p ro ž ít s k u te č n o s t b e z p r o ­
s tře d n ě ; je d in ě ta k p o c h o p íte p ra v ý smysl v ý ro k ů sv é h o učitele
i Buddhy. Přesn ě řečeno, o realitě nelze hovořil. Nicméně ja k o stu­
denti zenu ji musíte po c hopit skrze slova svého učitele.
U čitel se n em u sí vyjadřovat p ou ze slovy; také je h o ch ování je
způ sob em je h o sebevyjádření. V zenu kladem e důraz na vystupová­
ní n e b o chování. P o d pojm em chování mám e na mysli spíš přiro ze­
né se b e v y já d ře n í než určitý zp ůso b chování. Z d ů ra z ň u je m e u p ř í­
mnost. Mčli byste být věrní svému cítění a svému duchu, měli byste
se vyjadřovat bez jakýchkoli výhrad. T o p o m áh á d ruh é m u, aby vám
porozum ěl.
K dyž n ě k o h o posloucháte, měli bysle o d h od it všechny své pře-
d c m u tv o ře n é představy a subjektivní názory a mčli byste h o p o ­
slouchat a přitom sledovat je h o chování. Nezabývám e se příliš tím,
co je správné n eb o nesprávné, d o bré n e b o špatné. Vidíme, jak se
chová, a přijím ám e to. T a k se dorozum ívám e. Obvykle když slyšíte
nějaký výrok, slyšíte jej ja k o ozvěnu svého vlastního já. Posloucháte
vlastně svůj vlastní názor. Jestliže souhlasí s vaším názorem, p řijm e ­
te jej, ale jestliže s ním nesouhlasí, od m ítn e te jej nebo jej snad ani
neslyšíte. T o je je d n o nebezpečí, s nímž se při rozhovoru setkáváte.
Další nebezpečí spočívá v možnosti, že určitý výrok mluvčího zauj­
m e celou vaši p o z orno st. Jestliže n e c h á p e te pravý smysl toho, co
váš učitel říká, necháte se sn ad no unést něčím, co se zdá blízké v a ­
šem u vlastnímu názoru, n e b o vás příliš zaujme způsob, jakým se učitel vyjadřuje. Posloucháte pouh á slova, aniž rozumíte smyslu, k te ­
rý se za nimi skrývá. T o to nebezpečí je vždy přítom né.
D o bré p o ro z u m ěn í mezi rodiči a dělmi je velmi obtížné, neboť
rodiče m ají vždycky své vlastní úmysly. Jejich úmysly jsou sk o ro
vždy d obré, ale způsob, jakým se vyjadřují, není vždy dost u volně­
ný; obvykle je značně jed no stran ný a málo realistický. Každý m á m e
svůj způsob vyjadřování a je velice tě /k é změnit jej podle okolností.
Jestliže se rodiče dokážou vyjadřoval přim ěřeným způsobem , n e b u ­
dou mít žádné potíže při výchově svých dětí. T o je však dost o b tíž ­
né. I zenový mistr má své způsoby. Když velký zenový Mistr Nisiari
káral své žáky, vždycky říkal: “ Ale jdi!" Jeden z jeho žáků h o vzal
za slovo a opustil klášter. Mistr však neměl v úmyslu svého žáka vy­
hodit. Byl to je n způsob je h o vyjadřovaní. Místo aby řekl “ D ávej
p o z o r ! ” řík a l”A le jd i!” Mají-li vaši rodiče p o d o b n ý zvyk, s n a d n o
mezi vámi dojde k nedorozum ění. T o to nebezpečí je stále přítom né
v našem k aždodenním životě. T akže je nutné, aby žák nebo p o slu ­
chač očistil svého ducha od takových deformací. Duch plný u tk v ě ­
lých představ, subjektivních úmyslů a návyků není úplně otev řen ý
a je stěží scho pen přijímal skutečnost takovou, jaká je. A by ch om očistili svého du ch a od všeho vedlejšího— p ro to cvičíme zazen.
Být úplně přirozený a správně vním al lo, co dělají a říkají druzí,
je velmi obtížné. Snažíme-li se něčemu úmyslně přizpůsobit, je n e ­
možné, abychom zůslali přirození. Pokoušítc-li se přizpůsobit sami
sebe něčem u vnějším u, ztrácíte sami sebe. A p r o to aby cho m byli
šťastní a mohli učinit d ru h é šťastnými, je n utné, abychom svobodné
vyjádřili sami scbc tak, jak jsme, bez jakéhokoli úmyslného, fantas­
tick éh o přizpů sob ov ání. T u to scho pn ost získáte cvičením zazenu.
Z e n není žádné zvláštní, fantastické um ě n í žít. N aše učení vyžaduje,
abychom žili vždy v realitě. Usilovat o lo v každém okam žiku, to je
náš způsob. Přesn ě řečeno, jediné, co lze v našem životě studoval, je
právě to, na čem pracujem e v každém okažiku. N e m ůžem e vlastně
stu do vat ani B u d d h o v a slova. Studovat přesný smysl je h o slov, z n a ­
m ená stu do vat je skrze nějakou činnost, které se věnujem e v p ří­
to m n ém okam žiku. Mčli bychom se tedy celým tělem i d uchem sou ­
středit na to, co dělám e; a měli bychom být věrní sami sobě a z e jm é ­
na svému cítění. I když se necítíte dobře, je lépe, když vyjádříte své
pocity bez ja k éh ok oli zaujetí nebo záměru. A tak m ůžem e říci: “ Li­
tuji, ale necítím se d o b ř e .” T o stačí. Neměli byste říkat: “ Je to vaše
vina!” T o je p řeh nan é. M ůžete říci: “ Lituji. Zlobím se na vás.” N ení
nutné říkal, že se nezlobíte, když se zlobíte. Měli byste prostě říci:
“Z lobím se .” T o stačí.
A by c ho m se o p rav du dorozum ěli, musíme být jed en k dru h é m u
upřímní. Z e n o v í mistři jsou velice přímočaří. Nerozumílc-li realitě
skrze slova svého učitele, může na vás vzít hůl. “ Co to z n a m e n á ? ”
řek nete. Náš z působ je velice přímý. A le tohle vlastně není zen. N e ­
ní to náš tradiční přístup, ale jestliže jej chceme vyjádřit, je někdy
snadnější udělat to tímto způsobem . Ovšem nejlepší způsob d o ro z u ­
m ě n í je p r o s tě se d ě t a nemluvit. Pak p o c h o p íte plný smysl zenu.
I kdybych vás měl mlátit holí, d o k u d neum řele, nikdy to h o nebude
dost. Nejlepší je p rostě seděl.
N
e g a tiv n í a p o z itiv n í
“Velikého ducha je třeba
vyjádřil, nikoli pochopil. Velikého ducha mále, velikého du ­
cha nehledáte.”
Čím lépe ro z u m íte n a še m u myšlení, lim o b tíž n ější p r o vás b u d e
mluvil o něm. Cílem m é h o výkladu je přiblížit vám náš způsob; ale
ve skutečnosti se o něm mluvil nedá; je nutné jej cvičit. Nejlepší je
prostě cvičit a nic neříkal. Když mluvíme o našem způsobu, nelze sé
vyhnout nedorozum ění, neboť pravý způsob m á vždy dvě stránky—
pozitivní a negativní. Když hovořím e o negativní stránce, opom íjí­
m e stránku pozitivní, a když hovořím e o pozitivní slránce, opom íjí­
me stránku negativní. Nelze mluvil o pozitivním a negativním sm y ­
slu současně. Nevím tedy, co říci. Je té m ě ř nem ožné mluvit o b u d ­
dhismu. A tak nejlepší způsob je neříkat nic a prostě cvičit. U k á z a t
je d en prst nebo nakreslil k ru h může být někdy správný způsob; n ě ­
kdy je lepší se klanět.
Jestliže tohle po chopím e, pak také pochopím e jak mluvit o b u d ­
dhismu, a d o ko na le se dorozum ím e. O něčem mluvit b u de jed ním
z našich cvičení; a poslouchat b u de dalším cvičením. Když cvičíme
z a z e n , p r o s lě cvičíme z az e n a n e z a b ý v á m e se žád ný m i zištným i
myšlenkami. Když o něčem mluvíme, prošlé o něčem mluvíme a n e ­
snažíme se vyjádřit nějakou intelektuální, je d n o stra n n o u myšlenku.
Když poslouchám e, prostě posloucháme a nesnažíme se dojít k n ě ­
ja k é m u intelektuálním u, je d n o stra n n é m u porozum ění. T a k mluví­
me o našem učení a tak nasloucháme hovoru.
Z působ Sólo má vždy dvojí význam pozitivní a negativní. Náš
způsob je jednak hinajanislický, jednak mahajamslický. Vždycky ří­
kám , že náš způsob je velmi hinajanislický. Naše cvičení je vlastně
hinajanistické, kdežlo duch našeho cvičení je mahajanistický— for­
mální cvičení a neform ální duch. Třebaže naše cvičení vypadá velice
formálně, náš duch je neformální. Třebaže cvičíme zazen každé r á ­
no stejným způsobem , nem ám e důvod nazýval jej formálním cviče­
ním. Pouze vaše rozlišování jej činí formálním nebo neformálním.
V cvičení sam ém není žádné rozlišení mezi formálním a n e fo rm á l­
ním. Mátc-li m ahajanistického ducha, pak lo, čemu lidé říkají fo r­
mální, může být p ro vás neformální. Ř íkám e tedy, že d od ržov ání
zásad podle hinajanistického způsobu je porušováním zásad podle
mahajanistického způsobu. Dodržujete-li naše zásady pouze form ál­
ně, ztrácíte svého mahajanistického ducha. Než tohle pochopíte, b u ­
d e te mít stále následující prob lém : zda byste mčli d o d rž o v a t náš
způsob doslovně, n e b o zda byste se neměli tím to formalismem z a ­
bývat. Rozum íte-li však našem u z působu d o k o n a le , žádný takový
problém nem áte, neboť všechno, co děláte, je p ro vás cvičením. D o ­
kud m á le m ahajanistického ducha, neděláte rozdíl mezi mahajanistickým a hinajanistickým cvičením. I když se může zdát, že p o ru š u ­
jete naše zásady, ve skutečnosti je dodržujete v jejich p ra v é m sm y ­
slu. R ozh odu jící je, zda m áte velikého d uch a nebo m aléh o ducha.
Z k rá tk a , když všechno děláte celým tělem i duchem a nepřemýšlíte,
zda je to d o b ré či špatné, pak dodržujete náš způsob.
Z en ov ý Mistr D ó g e n říkal: “ Když n ěko m u nčco říkáte a on s tím
nesouhlasí, n epo kou šejte se ho přesvědčit rozumovými důvody. N i­
jak neargu m entujte; poslouchejte je h o námitky tak dlouho, až je o n
sám shledá m ylným i.” T o je velmi zajímavé. N esnažte se nik om u
vnucovat své názory, ale přemýšlejte o nich společně. Máte-li pocit,
že jste v deb atě vyhráli, váš postoj je také nesprávný. Snažte se v d e ­
ba tě nevyhrát; p ou ze p oslouchejte. Ale chovat se tak, ja k o byste
prohráli, je také nesprávné. O bvykle když něco říkáme, snažíme se
prosazovat své učení nebo vnucovat své myšlenky. Pro studenty ze­
nu n em á však m luvení ani poslouchání žádný zvláštní smysl. N ěkdy
poslouchám e a někdy mluvíme. T o je vše. Je to jako pozdrav “d o ­
bré jitro !”. T akovým dorozum íváním z dokonalujem e náš způsob.
Nic n eříkat je někdy velice dobré, ale nem ám e žádný důvod, aby­
chom stále jen mlčeli. Všechno, co d ěláte— včetně nic nedělání—je
součástí vašeho cvičení. V šechno je vyjádřením velikého ducha. T a k ­
že velikého ducha je třeba vyjádřit, nikoli pochopit. V elikého ducha
máte; velikého ducha nehledáte. Veliký duch je to, o čem hovoříme,
co vyjadřujeme svou činností, co prožíváme. Jestliže to dělám e, pak
dodržujem e své zásady, aniž rozlišujeme mezi Hinajanou a Mahajanou. Jedině když se snažíte nčco získat strnulým formálním cviče­
ním, stane se vám cvičení problém em . Ale když chápete, že veškeré
vaše problém y jsou vyjádřením velikého ducha, vaše problém y zm i­
zí. Někdy se nám zdá veliký duch velmi komplikovaný; jindy je veli­
ký duch příliš jednoduchý, abychom jej pochopili. T o je také veliký
duch. Ale protože se snažíte velikého ducha pochopit, protože se jej
snažíte zjednodušit, veliký duch se pro vás stává záhadou. Z d a máte
nebo nem áte problém y ve svém životě, to záleží na vašem vlastním
postoji, na vašem vlastním pochopení. Poněvadž p ravda je povahy
paradoxní, neměli byste mít žádné problémy, máte-li mahajanistic­
kého ducha. T ak ov ého ducha získáte cvičením pravého zazenu.
N
IR V Á N A , V O D O P Á D “N á š ž iv o t a sm rt je jed n o
a totéž. K d y ž si tento fa k t uvědom ím e, nemáme žádn ý strach
ze smrti, ani skutečné p o tíže v živo tě.”
Jestliže po jedete do Ja p o n s k a a navštívíte klášter v Eiheidži, přím o
před vchodem uvidíte malý most, k terý se jm enuje H ansakukjo, což
z n a m e n á “ M ost u poloviční sbčračky” . Kdykoli velký zenový Mistr
Dc>gen nabíral vodu z té to řeky, použil vždycky jen půl sbčračky
a zbytek vody vylil zpátky do řeky, aniž vo dou plýtval. Proto nazý­
váme te n to m ost “ M ostem u poloviční sběračky” . V klášteře v E i ­
heidži, když si u m ývám e obličej, naplníme um yvadlo pouze ze tří
čtvrtin. A p o um ytí vodu vylejeme spíše sm ěrem k sobě, než o d sebe. T e n to zvyk vyjadřuje úctu k vodě; není založen na žádné m yš­
lence hospodárnosti. Je m ožná těžké pochopil, proč D ógcn vyléval
zpátky do řeky polovinu vody, kterou nabral. T e n to d r u h cvičení
p ř e s a h u je naše myšlení. Když si u v ě d o m u je m e k rásu řeky , k dyž
jsm e totožní s její vodou, intuilivně jednánu: jako Dógen. T ako vé
jed n á n í je naší pravou přirozeností. Je-li však vaše p rav á p řiro z e n o ­
st zanesena myšlenkami hospodárnosti ěi účinnosti, pak je D ógenův
způsob nesmyslný.
Když jsem byl v Y o sem ilském n á ro d n ím p a rk u ve S pojených
státech, viděl jsem tam obrovské vodopády. Nejvyšší z nich je přes
čtyři sta m etrů vysoký a voda z něho padá ja k o záclona z vrcholu
hory. N ezdá se, že pa d á rychle, jak byste snad očekávali; zdá se, že
p a d á velice pom alu, neboť ji vidíte z dálky. A nepadá jed ním p r o u ­
dem , ale je rozdělena do m n o h a malých proudů. Z dálky to vypadá
ja k o záclona. A já jsem se domníval, že padal z vrcholu tak vysoké
hory musí být obtížné p ro každou kapku vody. Trvá to dlouho, veli­
ce dlouho, než v oda d o p a d n e na dno v odopádu. A mně se zdá, že
náš lidský život je snad právě lakový. V životě máme m n oh o ne p ří­
jem ných zkušeností. V od a však není zpočátku rozdělena d o m n o h a
malých proudů, je jedn ou velikou řekou. T ep rve když se začne tříš­
tit, začínají její těžkosti. D ok ud je je d n o u velikou řekou, je to, jako
by v oda nem ěla cítění. T e p rv e když se roztříští na m n o h o kapek,
získává cítění. Když pozorujem e velikou řeku, necítíme živoucí ak-
livitu vody, když ale n a b e rem e trochu vody d o sbčračky, prožíváme
jisté cítční vody a cítíme také h o d n o tu člověka, který vodu používá.
K dyž takhle prožívám e vodu i sebe, nem ůžem e ji používat je n m a ­
teriálním způsobem . Je totiž něčím živoucím.
P ř e d n a r o z e n ím js m e n e m ě li ž á d n é c ítč n í, byli js m e to to ž n í
s vesm írem . T o m u říkám e “d uch sá m ” neboli “ esence d u c h a ” n e b o ­
li “veliký d u c h ” . Když při naro zen í ztratím e tuto jedno tu , ja k o v o­
da, k te rá se tříští v ě trem o skalisk a v o d o p á d u , získáv ám e cítční.
M á te problém y, protože cílíte. Lpíte na svých pocitech, aniž si uvě­
do m u je te , jak vznikají. Když si uvědom ujete, že jste toto žn í s řek o u
i vesm írem , m áte strach. Ať už roztříštěná na kapky n ebo ne, voda
zůstává vodou. Ž iv ot a sm rt je je d n o a loléž. Když si uvědom ím e
ten to fakt, n em á m e žádný strach ze smrli, ani skutečné p roblém y
v životě.
A ž voda n a b ud e své p ů vo dn í jed no ty s řekou, ztratí veškeré cítě­
ní; vrátí se ke své přirozenosti a najde klid. Jak d o bře se musí voda
cítit, když se vrátí zpět d o své řeky! Je-li tom u tak, jak se b u d e m e
cítit my, až um řem e? Myslím, že jsm e ja k o voda ve sběračce. Z ísk á­
me klid, naprostý klid. Snad je p ro nás te n to klid až příliš dokonalý
teď, když jsm e tolik připoutáni ke svému cítční, ke své individuální
existenci. Bojíme se smrti, ale až se vrátím e ke své půvo dní přiro z e­
nosti, d o sá h n e m e nirvány. P ro to říkáme: “ D o sá h n o u t nirvány z n a ­
m ená odejít navěky.” “ Odejít navěky” není však moc přesný výraz.
M o ž n á že “ p o s t o u p il ” n e b o “p o k r o č it” n e b o “s p ly n o u t” by bylo
lepší vyjádření. Chcete najít nějaký lepší výraz p ro sm rt? A ž jej naj­
dete, b u d e te ch áp at svůj život úplně jinak. Bude to ja k o má zkuše­
nost s v o do pádem . J e n si to představte! Byl přes čtyři sla metrů vy­
soký! Ř íkám e: “V šechno pochází z prázdn oty.” Je d n a ře k a nebo je ­
den duch je prázdnota. A ž d o sáhn em e tob olo porozum ění, p o c h o ­
pím e skutečný smysl našeho života. Až do sá h ne m e to h o to p o ro z u ­
mění, začnem e vním at krásu lidského živola. Než poch op ím e ten to
fakt, všechno, co vidíme, je p ou h ý přelud. Někdy tuto krásu p řece­
ňujeme; někdy ji p o dceňu jem e či ignorujeme, neboť náš malý duch
není v souladu s realitou.
H ovořit o tom je docela snadné, ale skutečně to cítit, to už tak
sn adn é není. Ale naším cvičením zazenu m ůžete takové cítční kultiNI RVÁNA, V O D O P Á D
77
voval. Když se naučíte cvičit celým tčlem i duchem pod kontrolou
univerzálního ducha, sn a d n o do sá hne te to h o to správn éh o p o c h o p e ­
ní. V á š každo denn í život se obnoví, aniž bu d ete ulpívat na starém
výkladu života. Když si tento fakt uvědom íte, teprve pak zjistíte, jak
nesmyslné bylo vaše dřívější c hápání a kolik času a úsilí jste vyplýtvali. N ajdete pravý smysl života, a přestože vám dělá potíže padat
vzpřímeně z vrcholu hory na d n o vod opádu, b u d e te si užívat svého
života.
T řetí díl
SPRÁVNÉ POROZUMĚNÍ
“Naše p orozu m ěn í buddhismu není pouhým intelektuál­
ním poro zu m ěn ím . Pravé p o r o zu m ě n í je v cvičení sam é n i. ”
T
RADIČNÍ DIK'11 ZENU
“Snazíte-li se dosáhnout
osvícení, vytváříte karmu; ta vás p a k p o h á n í a vy plýtváte
časem na svém černém polštáři."
Ncjdůležitčjší při našem cvičení jsou naše tělesné pozice a náš /.působ
dýchání. Nejde nám příliš o hluboké pochopení buddhismu. Jako filozo­
fie je buddhismus velmi hluboký, rozsáhlý a pevný myšlenkový systém;
zen se však nezabývá filozofickým pochopením. My zdůrazňujeme cvi­
čení. Měli bychom chápat, proč jsou naše tělesné pozice a dechová cvi­
čení tak důležitá. Spíš než hluboké pochopení našeho učení jx>třcbujeme pevnou víru v toto učení, které říká, že naše původní přirozenost je
přirozeností Buddhy. Na této víře je založeno celé naše cvičení.
N ež B o d h id h a rm a odešel d o Číny, byly již v o b ě h u té m ě ř všech­
ny technické výrazy zenu. Byl tu například výraz “ náhlé osvícení” .
“ N áhlé osvícení” není ad ektávn í překlad, ale provizornč b u d u to h o ­
to výrazu užíval. Osvícení přichází náhle. T a k o v é je pravé osvícení.
P ře d B o d h id h a rm o u se lidé domnívali, že osvícení přijde leprve po
dlouhé přípravě. A tak cílem zeno vého cvičení bylo d o sá h n o u t osví­
cení. Vlastně i dnes m n o h o lidí cvičí zen z téhož důvodu. To však
není tradiční c háp án í zenu. U čení, které nám odkázal B uddha, říká,
že když začnem e cvičit zazen, osvícení přijde i bez jakékoli p říp ra ­
vy. Ať cvičíte n e b o ne, m áte vždy p řiroz e no st B uddhy. P rotož e ji
m áte, osvícení už ve vašem cvičení je. Z d ů ra z ň u je m e tedy víru v n a ­
ši p ů v o d n í přirozenost a v naši upřím nost při cvičení; stádium, jeh o ž
jsm e dosáhli, je d ru h o řad é . Měli bychom cvičil zen stejně upřím ně
ja k o B uddha. Mámc-li původně přirozenost Buddhy, vyplývá z to ­
ho, že se musíme chovat jak o Buddha. O b o h a co v a t náš způsob cvi­
čení z n a m e n á o b o h a c o v a l d u c h a Buddhy. M usím e tedy tradičním
zp ůso bem sjednotit svého ducha, svou tělesnou pozici a svou činnol.
Sam ozřejm ě že m ůžete d o sá h n o u t jistého stádia, ale d uch vašeho
cvičení by nem ěl b ýt založen na sobeckých cílech.
T R A D IČ N Í D U C H Z E N U
81
P odle tradičního buddhistického učení n e m á lidská přirozenost
žádné já. Ncmám c-li žádnou představu “j á ” , sdílíme B uddhův p o h ­
led na život. Naše sobecké myšlenky jsou po u h é přeludy, jež z akrý ­
vají naši přirozenost Buddhy. Z n ov u a znovu se obnovují; a zatímco
je následujeme, naplňují náš život egocentrickými představami. T o ­
mu se říká karmický život neboli karm a. Život buddhisty by nem ěl
být takovým životem. Cílem n ašeho cvičení je odříznout ducha k a r ­
my. V aše sn a h a d o s á h n o u t osvícení je sou částí karm y. V ytvá říte
karm u , která vás pohání, a plýtváte časem na svém černém polštáři.
Podle B o dhidharm ova učení je cvičení založené na zištných m yšlen­
k á c h p o u h ý m o p a k o v á n í m vaší k arm y . O p o m íje jíc e t e n t o fakt,
m noh o pozdějších zenových mistrů zdůrazňovalo nutnost dosažení
určitého stádia.
M n oh em důležitější než jakékoli stádium , jeho ž lze do sáhnout,
je vaše upřím nost, vaše správné úsilí. Správné úsilí spočívá v o p ra v ­
d o v é m p o c h o p e n í na še h o tra d ič n íh o cvičení. Jestliže to c h á p e te ,
p a k porozum íte, jak důležité je udržoval správnou pozici. Jestliže lo
nechápete, vaše pozice a způsob dýchaní jsou pouhými prostředky
k dosažení osvícení. Je-li tolo váš příslup, uděláte lépe, když si vezm nete nějakou drogu a p řestanete sedět se zkříženým a nohama! J e ­
li vaše cvičení pouze pro středk em k dosažení osvícení, pak p ro vás
není žádný způsob, jak osvícení dosáhnout! Na cestě k cíli ztrácíte
smysl cesty. Když však pevné věříme v náš způsob, osvícení jsme již
dosáhli. V ěříte-li ve svůj způ sob , m áte osvícení. Nevěříle-li, ne n í
vám pomoci. Svým opičím duchem bloudilo, kolem cíle. U stavičně
něco hledáte a nevíte co děláte. Chcete-li něco viděl, měli byste otevřít oči. Když nerozum íte B odhidharm ovu zenu, pokoušíte se vi­
d ě t se z a v ř e n ý m a o čim a. N e z a v r h u je m e m y šle n k u osv íc e ní, ale
m no h e m víc nám záleží na tom to okam žiku —-nikoli na nějakém dni
v budoucnosti. Snažil se musíme v to m to okamžiku. T o je nejdůlcžitější bod n ašeho cvičení.
Před příchodem B odhidharm i se z B uddhova učení stala h lu b o ­
ká a vznešená filozofie, jejíchž vysokých ideálů se lidé snažili d o sá h ­
nout. T o byla chyba. B o d h id h a rm a si uvědomil, že je nesmyslné vy­
mýšlet hluboké czoterické ideály a pak se jich snažil d o sá h n o u t cvi­
čením zenu. Je-li tohle náš zazen, pak se v ničem neliší od obvyklé
činnosti našeho opičího ducha. V ypadá sicc vclicc vznešenč, ale je
v p o d s ta tě s te jn á ja k o činnost n aše h o opičíh o ducha. T e n to fakt
zdůrazňoval B odhidharm a.
N ež B u d d h a dosáhl osvícení, vynaložil k tom u veškerého úsilí, až
na k o n e c získal dokonale pochopení m noha různých způsobů. T řeba
si myslíte, že B u d d h a dosáhl n ějakého stádia, v n ěm ž se oprostil od
své karmy, ale tak tomu není. Když Buddha dosáhl osvícení, vyprá­
věl m n o h o příhod o svých zkušenostech. V ničem se od nás neliší.
Když jeho země válčila proti mocném u sousedním u státu, vyprávěl
svým žákům o své karm ě a o lom, jak trpí, když vidí, že jeho zemč
b u d e d ob yta sousedn ím panovníkem . Kdyby byl dosáhl ta k o v é h o
osvícení, v něm ž není žádná k arm a, byl by neměl žádný důvod tolik
trpčt. A do ko nce i po to m , když už dosáhl osvícení, pokračoval ve
stejném cvičení ja k o my. Je h o životní názor byl však neochvějný. J e ­
ho životní názor byl pevný; pozoroval život druhých i život vlastní.
Pozoroval sám sebe i druhé stejným a očima, jakým a pozoroval ka­
meny a stromy a všechno ostatní. Měl velmi vědecké porozum ění.
T akový byl způsob jeho života i p o to m , když už dosáhl osvícení.
Když hle d á m e p rav d u v tradičním du ch u a cvičíme b ez so be c ­
kých myšlenek, d o sáh n e m e p r a v é h o osvícení. Je-li nám tohle jasné,
snažím e se v každém okam žiku. T o je pravé p o ro z u m ě n í bu d d h is­
mu. N e je d n á se tedy o p o u h é intelektuální po ro zu m ěn í. Je d n á se
o náš k a ž d o d e n n í život, jeh ož výrazem je naše porozum ění. N e ve
čtení n e b o ve filozofickém hloubání, ale v cvičení— sk utečném cvi­
čení— n ajdem e pravé p o ro z u m ě n í buddhism u. S p ev no u vírou v na ­
ši p ů v o d n í přirozeno st bychom mčli vytrvale cvičit zazen; jedině tak
se n á m p o d a ří p ř e trh a t řetěz karmy.
P
OMÍJIVOST
“D oko n a lo u existenci b ych om m ěli najít
skrze existenci nedokonalou. ”
Z á k la d n ím b o d e m u č e n í b u d d h is m u je m y šle n k a p o m íjiv o sti či
změny. Z m ě n a je základním faktem každé existence. Nikdo nemůže
p o p řít tento fakt, v něm ž je o bsaženo veškeré učení buddhism u. ToPOMÍJ1VOST
83
to učení se týká nás všech a nikdy neztrácí platnost. Lze je také c h á ­
p a t ja k o učení nesobeckosti. Protože každá existence prochází n e u ­
stálou zm ěnou, neexistuje žádné trvale já. V sku tk u pravou p řiro z e ­
ností každé existence není nic než zm ěna sam a—pravá přirozenost
v e škeréh o bytí. Ž á d n á existence n em á svou zvláštní nezávislou p ři­
ro z e n o st. T o je ta k é u čení n irvány. K dyž si u v ě d o m ím e v ě č no u
pravdu výroku “ vše se m ěn í” a najdem e v této pravdě vyrovnanost,
dosáhli jsme nirvány.
P o kud nepřijm em e skutečnost, že všechno se mění, n enajdem e
d o ko nalý klid. A č tom u tak je, neum ím e to přijmout. Protože tento
fakt pomíjivosti n e u m ím e přijm out, trpíme. T akže příčinou našeho
u trp e n í je naše n e sc ho pn ost p řijm o u t tuto pravdu. U čení o příči­
nách u trp e n í a učení o neustálé zm ěně jsou tudíž dvě strany téže
m ince. S u b je k tiv n ě v zato je pom íjivost příčinou n a še h o u trpení.
O bjektivně je toto učení základní pravdou všeho. Mistr D ógen ří­
kal: “ Učení, k te ré se zdá, ja k o by vám nic nevnucovalo, není p r a ­
vým učením .” T o to učení je pravdivé a sam o o sobě nám nic n e v n u ­
cuje, ale díky naší lidské povaze je přijím ám e, jako by n á m nčco
vnucovalo. Ale ať se nám to líbí nebo ne, lato pravda platí. Jestliže
nic neexistuje, tá lo p ravda neexistuje, liu d d h ísm u s existuje díky
každé jednotlivé existenci.
D o ko nalou existenci bychom měli najít skrze existenci n e d o k o ­
nalou. D okonalost bychom měli najít v nedokonalosti. Ú plná d o k o ­
nalost se p ro nás neliší od nedokonalosti. Věčné existuje díky d o ­
časném u. O čekávat něco m imo tento svět je v buddhism u p o važo­
v á n o za h ere tic k ý názor. N e h le d á m e nic m im o sebe. P ra v d u b y ­
chom mčli najít v tom to svčtč, skrze naše těžkosti, skrze naše u tr p e ­
ní. To je zák ladní učení buddhism u. Potěšení se neliší od utrpení.
D o b ré se neliší od špatného. Špatné je dobré; dobré je špatné. Jsou
Lo dvě strany téže mince. T ak že osvícení byste měli najít v cvičení.
T a k o v é je správné p o c h o p e n í cvičení a správné poch o p e n í života.
N ach ázet potěšení v u trp e n í je tedy jediný způsob, jak přijm out fakt
pomíjivosti. P o kud n e dok ážete přijm out tuto pravdu, nem ůžete žít
v to m to světě. A i když se pokusíte uniknout, b u d e vaše úsilí marné.
Jestliže se dom níváte, že je nějaký jiný způsob, jak přijmout věčnou
skutečnost neustálé změny, žijete v iluzích. T ohle je základní učení,
jak žít v to m to svčtč. Ať už si o tom myslíte cokoli, musíte to p ři­
jm out. T ak ové úsilí musíte vynaložit.
T a k ž e d o k u d nejste dostatečně silní, abyste přijali i těžkosti jako
polčšcní, musíte pokračoval v tom to úsilí. Jste-li dostatečně
upřím ní, není lak obtížné lulo skutečnost přijmout. M ůžete trošičku
z m ě n it svůj způsob myšlení. Je lo obtížné, ale ne vždycky stejné.
N ěkdy to obtížné je, a někdy lo lak obtížné není. Když trpíte, najde­
te určité po tě še n í v učení, že vše se mění. Když m áte p ro blém ny, je
docela sn adn é přijmout lolo učení. Tak proč je nepřijm ou t vždyc­
ky? Vždyť je to jedno. N ěkdy se sami sobě smějete, když zjistíte, jak
jste sobečtí. A le ať si myslíte o tom to učení cokoli, záleží hlavně na
tom, abyste změnili svůj způsob myšlení a přijali skutečnost pom íji­
vosti.
/
ODSTATA BYTI
“K d y ž něco děláte a soustředíte se na
svo u činnost s určitou důvěrou, váš duch splyne s touto činno­
stí. K d y ž se soustředíte na p řiro zen ý slav svého ducha, jste na tuto
činnost připraveni. ”
Cílem cvičení zazenu je získat svobodu existence, tělesné i duševní.
Podle D ó g e n a je každá existence vzplanutím do nesm írn éh o feno­
m en á ln íh o světa. Každá existence je vyjádřením přirozenosti bytí.
č a s t o se stává, že brzy rá n o vidím m no ho hvězd. Hvězdy nejsou nic
jiného než světlo, k teré urazilo spo ustu mil velikou rychlostí na své
dráze od nebeských těles. P ro m ne však hvězdy nejsou rychlá těle­
sa, nýbrž tělesa klidná, stálá a pokojná. Říkáme: “ V klidu najít čin­
nost; v činnosti najít klid.” Říci “klid” nebo říci “činn ost” je vlastně
je d n o a totéž; z n a m e n á to vyjádřit dvě různé in terpretace téhož fak­
tu. Naše činnost je harm onická, a kde je harm onie, lam je klid. T a to
harm o nie je přirozeností bytí. Současně však není přirozenost bytí
nic než rychlá činnost.
Když sedíme, jsme klidní a vyrovnaní, ale nevíme o pravdu, co se
o d e h rá v á v našem nitru. Činnost našeho tělesného systému je na ­
p rosto harm onická, takže v ní nacházíme klid. I když si tento klid
neuv ědo m u jem e, jsme klidní. Když něco děláte a soustředíte se na
svou činnost s jistou d ů věro u, splyne váš duch s to u to činností. Když
se soustředíte na přiro zen ý stav svého ducha, jste na tuto činnost
připraveni. Pohyb není nic než přirozenost naší existence. Když cvi­
číme zazen, je přirozenost našeho klidného, stálého a vyrovnaného
sezení přirozeností nesmírné činnosti sam é h o bylí.
Skutečnost, že “ všechno je p ou h ý m vzplanutím d o nesm írného
fenom enálního sv ě ta ” , značí svobodu naší činnosti a naší existence.
Sedíte-li správným způsobem a se správným p orozum ěním , d o s á h ­
nete svobody své existence, i když jste existencí pouze dočasnou.
V to m to okam žiku se tato existence nemění, není v pohybu a je n e ­
závislá na ostatních existencích. V příštím okam žiku se zrodí jiná
existence; může se stát něčím jiným. Přesně řečeno, neexistuje ž á d ­
ná souvislost mezi mým “já v čera” a mým “já v tom to o k a m ž ik u ”—
n ap ro sto žádná souvislost. Z enový Mistr D ógen říkal: “ Dříví se n e ­
obrátí v po p e l.” Popel je popel a s dřívím nem á nic společného. P o ­
pel m á svou vlatní minulost i budoucno!. Je nezávislou existencí,
neboť je vzplanutím do nesm írného fenom enálního světa. T am , kd e
je zelené dříví, nejsou rudé oharky. Dříví nemá nic společného s r u ­
dými oharky; popel nemá nic společného s dřívím; každá existence
je nezávislá.
D nes sedím v Los Altos. Zítra rano budu v San Francisku. Mezi
mým “já v Los A lto s ” a mým “já v San Francisku" není žádná s o u ­
vislost. Jsou to dvě různé existence. T o m u řík ám e sv o b o d n á ex i­
stence. A neexistuje nic, co by nás spojovalo; když řekn u “vy” není
tu žádné “j á ”; když řekn u “j á ” není tu žádné “ vy” . Jsem nezávislý
a vy jste nezávislí; každý existuje v jiném okam žiku. T o však n e z n a ­
m ená, že se od sebe n a p ro sto lišíme. Jsme ve skutečnosti je d n o a to ­
též bytí. Jsm e stejní a současně rozdílní. Je to velice paradoxní, ale
tak to m u s k u te č n ě je. P o n ě v a d ž jsm e nezávislé existence, k aždý
z nás je vzplanutím d o nesm írného fenom enálního světa. Když se ­
dím, není tu n ě k d o jiný, ale to neznam ená, že vás ignoruji. Jsem n a ­
p ro sto totožn ý s k a ž d o u existencí ve fe n o m e n á ln ím světě. T a k ž e
když sedím, sedíte i vy; a všechno sedí se mnou. T o je náš zazen.
Když sedíte vy, všechno sedí s vámi. A všechno je součástí p řiroz e ­
nosti vaší existence. Já jsem součástí vás. P ro to v našem cvičení p r o ­
žívám e a bsolutní osvob ození od všeho ostatního. Jestliže chá p ete
toto tajemství, pak p ro vás není žád ný rozdíl mezi cvičením zenu
a vaším k ažd od enn ím životem.
K rásný ob ra z je výsledkem citu ve vašich prstech. Cítíte-li h u sto ­
tu inkoustu n a svém štětci, obraz existuje již předtím , než jej za č ne ­
te m alovat. K dyž nam áčíte štětec d o inkoustu, z n áte již výsledek
svého m alování, neboť jinak byste nemohli malovat. T ak že než něco
začnete dělat, výsledek vaší činnosti již existuje. Ačkoli se zdá, že
klidně sedíte, veškerá vaše minulá i b udoucí činnost existuje; a vý­
sledek v ašeho sezení také. V ňbec neodpočívátc. Jste veškerou čin­
ností. T a k o v á je vaše existence. A tak vaše sezení zahrnuje veškeré
výsledky vašeho cvičení. Tohle je naše cvičení, náš zazen.
D ógen se začal zajím at o buddhism us jako chlapec, když p o z o ro ­
val, jak sto u p á k o u ř z, vonné tyčinky, k te rá hořela vedle m rtvého tě­
la jeho matky; tehdy si uvědomil, jak je náš život pomíjivý. T e n to
pocit v něm sílil, až nakonec vyústil v je h o osvícení a v je h o h lu b o ­
kou filozofii. Když viděl k o u ř z vonné tyčinky a poznal pomíjivost
našeho života, cítil se velmi osamělý. J e h o osam ělost se stále p r o ­
hlubovala, až n a k on ec když mu bylo osm advacet let, dosáhl osvíce­
ní. V o k a m ž ik u osvícení zvolal: “N e e x istu je ani tělo, ani d u c h ! ”
V to m o k a m ž ik u , k dy řek l “ ani tělo, ani d u c h ” , celá je h o by to st
vzplála d o nesm írného fenom en álního světa jasným plam e n e m , k te ­
rý obsahoval vše, z ahrnoval vše a z n ěhož vyzařovala úžasná síla; to ­
to v z p la n u tí o b s á h lo celý fe n o m e n á l n í svět, v e š k e r o u a b s o lu tn í
a nezávislou existenci. T ak ov é bylo je h o osvícení. Začalo pocitem
osamělosti a pomíjivosti života a dosáhlo m ocného zážitku p řiro z e ­
nosti bytí. Říkal: “ O dhodil jsem tělo i duch a.” Protože si myslíte, že
máte tělo a ducha, trpíte pocity osamělosti, ale když si uvědom íte,
že vaše tělo i duch jsou součástí nezávislého absolutního Bytí, vaše
pocity osamělosti se rozplynou a vy dosáhnete osvícení.
P
ŘIROZENOST
“O kam žik za okam žikem vych ází ka žd ý
z nás z nicoty. V tom spočívá skutečná radost ze života. ”
Co sc přirozenéh o chování týká, vládne mezi lidmi hluboké n e d o ro ­
zumění. Většina lidí, k teří k nám přicházejí, věří v jakousi svobodu
či přirozenost, ale jejich p o c h o p e n í je lépe nazvat džinen kengedó
neboli heretickou přirozeností. D žinen kengedó z n am ená, že není
třeba choval sc form álně— že jistá lhostejnost či nedbalost je d ocela
v po řádku. V ětšina lidí to považuje za přirozenost. N ení to však p ři­
rozenost, ja k o u m á m e na mysli my. Je to p o ně ku d obtížné vysvětlit,
ale přirozenost, jak sc dom nívám , je určitý pocil nezávislosti nebo
nějak á činnost založená na nicotě. Jak o sem e n o n ebo rostlina vy rů­
stá ze zem ě, vyrůstal z nicoty je přirozené. S em en o nem á nejm enší
představu o tom, že je nějakou zvláštní rostlinou, ale má svou vlast­
ní formu a je v dok onalém souladu s půdou, z které vyrůstá. Ja k r o ­
ste, časem rozvíjí svou přirozenost. Nic neexistuje bez barvy a fo r­
my. Všechno má nějakou barvu a formu a lato barva i forma jsou
v d okonalém souladu s okolním světem. Není v lom žádná záhada.
Tak chápem e přirozenost.
Pro rostlinu nebo kám en není těžké existovat přirozeně. A le p ro
nás to je p ro b lé m , a to značný. Na přirozen ém ch ov án í m usím e
pracovat. Když to, co děláte, vychází z nicoty, mále docela d ob rý
pocil. N apříklad když máte hlad, jo naprosto přirozené vzít si něco
k jídlu. Cítíte se přirozeně. Ale když hlad nem áte a pře sto chcete
víc, není to přirozené a nem ám e z jídla požitek. Neocením e jej.
Při p ravém cvičení zazenu sedíme, jako bychom pili vodu, když
m ám e žízeň. T o je přirozenost. Je pro nás docela přirozené z d řím ­
n o u t si, když jsme ospalí. A le p odřim ovat z lenosti, jako by p o d ř i­
m ování bylo výsadou člověka, není přirozené. Myslíte si: “ Všichni
moji přátelé podřimují; tak proč ne já? Když nikdo jiný nepracuje,
p ročpak bych měl p racovat já? Když druzí mají spoustu peněz, p r o ­
čpak bych je neměl mít j á ? ” T o není přirozené. Váš duch sc zapletl
do cizích myšlenek; přemýšlíte o záležitostech druhých, nejste n ez á ­
vislí, nejste sami sebou, nejste přirození. Sedíte-li sc zkříženýma n o ­
hama, ale není-li váš zazen přirozený, není lo pravé cvičení. Když
m ále žízeň, nem usíte se nutit do pití vody; pít vodu vás těší. Když
n a c h á z íte v z a z e n u o p ra v d o v é p o tě š e n í, je to p ra v ý z a z e n . A le
i když sc m usíte do cvičení zazenu nutit, stále je to zazen. Nezáleží
ostatně na tom , zda se do něčeho nutíte nebo ne. I když m áte něja­
ké těžkosti, jestliže je chcete mít, je to přirozené.
Přiroz e n é ch ování lze velice těžko vysvětlit. D okážcte-li však se ­
dět a prožívat přítom nost nicoty ve svém cvičení, není třeb a nic vy­
světlovat. Vychází-li to z nicoty, cokoli děláte, je přirozené. A ta k o ­
vá je o p ra v d o v á činnost. Nacházíte v ní opravdovou radost z cviče­
ní, o prav do vo u radost ze život. Každý vychází z nicoty okamžik za
okam žikem . O k am žik za o kam žikem máte opravd ov ou radost ze ži­
vota. A tak říkám e sinku m jojit, “z opravdové prázdnoty vystupuje
úžasné b y lí” . Sin je “ pravdivý” , “ o p ra v d o v ý ” ; ku je “ p r á z d n o ta ”
mjo je “ úžasný” , “ n á d h e rn ý ” ; ju je “b y lé ” : z o pravdové prázdnoty
úžasné bytí.
K d e n ení nico ta n e n í p řiro z e n o s t— a n e n í o p ra v d o v é bytí. Op ravdové bytí vychází z nicoty okam žik za o k am žikem . N icota je
všude a všechno z ní vychází. Ale obvykle na nicotu úplně za p o m í­
nám e a chovám e sc, jako bychom něco měli. To, co děláte, je zalo­
ženo na nějaké zištné myšlence a není lo přirozené. N apříklad když
posloucháte nějakou předn ášk u, neměli byste myslet na sebe. N e ­
měli byste sc zabývat svými vlastními myšlenkami, když n ě k o h o p o ­
sloucháte. Z a p o m e ň te , co m ále na mysli, a poslouchejte co vám ří­
ká. O ničem nepřem ýšlet je přirozené. Pak poro zum íte, co vám ří­
ká. Když však po ro vn áváte své vlastní myšlenky s tím, co vám d r u ­
hý říká, neuslyšíte všechno; vaše p o r o z u m ě n í b u d e je d n o stra n n é ;
a to není přirozené. Když nčco děláte, mčli byste se lo m u plně v ě ­
novat. Mčli byste sc to m u úplně oddat. Pak vás nic neomezuje. T a k ­
že není-li vaše činnost p ro sto u p e n a oprav do vo u p rá z d n o to u , vaše
chování n ení přirozené.
V ětšina lidí lpí na nějaké myšlence. Poslední d o b o u hovoří mladí
lidé o lásce. Láska! Láska! Láska! Jejich m y šlení je pln é lásky.
A když studují zen a já řeknu něco, co neodpovídá jejich představě
o lásce, nejsou ochotni to přijmout. Jsou velice tvrdohlaví. T o byste
sc divili! Sam ozřejm ě že ne všichni, ale něk teří jsou velice, velice
neústupní. T o není vůbec přirozené. T ře b a ž e hovoří o lásce, svoboP Ř IR O Z K N O ST
89
dě a přirozenosti, nic z to h o nechápou. Takovým způ sob em n e m o ­
ho u p o r o z u m ě t zenu. Chcete-li stu d o v a t zen, měli byste z a p o m e ­
n o u t n a všechny své předešlé představy a pro stě cvičit zazen a s o u ­
středit sc p ouze na cvičení. T o je přirozenost.
A ť už děláte cokoli, takový přístup je nutný. N ěkdy říkám e njunan sin, “ povolný a pružný d u c h ” . Nju je “pov olno st”; nan je “něco,
c o n e n í t v r d é ” ; sin je “ d u c h ” . N ju nan sin je “jem n ý , p ř ir o z e n ý
d u c h ” . Máte-li ta ko vé ho ducha, m á te radost ze života. Ztralítc-li jej,
ztratíte všechno. N e m á te nic. I když si myslíte, že něco m áte, n e m á ­
te nic. A le když všechno, co děláte, vychází z nicoty, máte všechno.
R ozum íte? T o m u říkám e p řirozené chování.
RÁZDNOTA
“K d y ž studujete buddhism us, m ěli byste
p o d ro b it svého ducha úplné očistě. "
Chcete-li p o rozum ěl buddhismu, musik' se zbavit všech p ře d e m utvořených představ. Především se musíte vzdát pojmu hm otnosti či
existence. Obvykle je názor na život pevně zak ořeněn v představě existcnce. Pro většinu lidí všechno existuje; mají za to, že všechno, co
vidí nebo slyší, existuje. Pták, kterého vidíme a slyšíme, existuje. Sa­
mozřejmě že existuje, ale to, eo tím myslím já, není patrně totéž, co
tím myslíte vy. Buddhistické chápání života zahrnuje jak existenci,
tak neexistenci. Pták současně existuje i neexistuje. Říkáme, že n á ­
zor na život založený pouze na existenci, je herelický. Jestliže b e re te
včci příliš vážně, jak o by byly h m otné nebo věčné, jste heretiky.
Ř ík ám e, že o p ra v dov á existence vychází z pnízdnoty a o p ě t se
do práz d n o ty vrací. To, co pochází z prázdnoty, je opravdová exi­
stence. Musíme projít b ra n o u prázdnoty. T u to myšlenku existence
je o p ra v du těžké vysvětlit. M noho lidí dnes cítí, alespoň rozumově,
prá z d n o tu m o d e rn íh o světa a rozpornost naší kultury. V minulosti
m ěli J a p o n c i p e v n o u víru v p e r m a n e n t n í e x iste n ci své k u lt u r y
a svých tradičních způsobů života. Ale od té doby, co prohráli válku
jsou velice skeptičtí. N ě k te ré lidi te n to skeptický postoj děsí, ale ve
skutečnosti je lepší než jejich dřívější postoj.
D o k u d m ám e určitou naději nebo nčjakou představu o b u d o u c ­
nosti, nejsme s to vážně se zabývat tím, co existuje v to m to o k am ži­
ku. T ře b a si řeknete: “ M ohu to udčlat zítra nebo příští rok", neboť
věříte, že to, co existuje dnes, bude existovat zítra. T ř e b až e se příliš
ne sna ž íte , o č e k á v á te, že p o k u d b u d e te d o d r ž o v a t u rčitý zp ůso b,
naskytne sc vám něco slibného. Představa dokonalosti n e b o nějaká
d o k o n a lá cesta připravená někým jiným, není skutečnou cestou p ro
vás.
Všichni si musíme najít svou vlastní cestu, a až si ji najdem e, b u ­
de naše cesta vyjádřením univerzální česly. V tom je celé tajemství.
Když rozum íte jedné včci skrz naskrz, rozum íte všemu. Snažíte-li sc
roz um ě t všem u, nerozum íte ničemu. Nejlepší je, když p orozum íte
sami sobě, a pak porozum íte všemu. Pro to když se snažíte najít svou
vlastní cestu, pom ů že te druhým a oni po m o h o u vám. D oku d nezná­
te svou vlastní cestu, nem ůžete nikom u pomoci a nikdo n em ůže p o ­
moci vám. A by ch om byli nezávislí v tom to pravém smyslu, musíme
z a p o m e n o u t na všechno, co m ám e ve svém duchu, a musíme o k a ­
mžik z a o k a m ž ik e m o b je v o v a t n ě c o d o c e la n o v é h o . T a k žijem e
v to m to svčtč.
Ř íká m e tedy, že pravé p oro z u m ě n í přijde z prázdnoty. Když stu­
dujete bu ddhism us mčli byste p o d ro b it svého ducha ge nerálním u úklidu, ja k o když uklízíte d ům . M usíte vynést všechno z místnosti
a úplně to vyčistit. Je-li to nutné, m ůžete dát všechno nazpět. P o tře ­
b uje te m ožná m n o h o věcí, a tak je m ů že te je d n u p o d r u h é z an ést
zpátky. A le jestliže je n epo třeb ujete, pak není nu tno je schovávat.
V idím e letícího ptáka. N ěkdy vidíme jeh o stopu. Ve skutečnosti
stopu letícího p tá k a vidět nem ůžem e, ale někdy se nám zdá, že ji vi­
díme. T o je taky dobré. Je-li třeba, měli byste přinesl nazpět včci,
které jste vynesli /.e svého pokoje. Ale než dále něco do svého p o ­
koje, musíte něco vynést. Když lo neudělán*, bude váš pokoj p ře ­
cpán starým a nepo třebn ým haram pádím.
Ř ík á m e : “ K ro k za k r o k e m utišuji zvuk b u b l a v é h o p o t o k a . ”
Když jd ete podél p otoka, slyšíte, jak |ím protéká voda. Je to n e p ř e ­
tržitý zvuk, ale musíte být schopni umlčel jej, když jej umlčet chce­
te. T o je svoboda; to je sebezapření. Jedna /a d ru h o u sc vám v hla­
vě rojí myšlenky, ale vy je můžete zastavil, když chcete. T akže jstePRÁZDNOTA
91
li schopni umlčel zvuk bu blav cho p olok a, oceníte svou činnost. A le
d o k u d m áte nějaké fixní představy n eb o lpíte na navyklých z pů so ­
bech, nedo kážete včci správné ocenit.
H ledáte-li svobodu, nem ůžete ji najít. A b solutní svobodu n e m ů ­
žete najít, doku d absolutní svobodu nem áte. T ak ov á je naše z k uše ­
nost. N ejdem e stále stejným sm ěrem . Někdy jdem e na východ; n ě ­
kdy jd e m e na západ. Jít je d n u míli na západ znam ená jít je dn u míli
na východ. Jít je d n u míli na východ je obvykle o p ak em to ho jít je d ­
nu míli na východ. A le je-li m ožné jít jednu míli na západ, je také
m ožné jít jedn u míli na východ. T o je svoboda. Hez takové svobody
sc nelze soustředit. T ř e b a věříte, že se soustředit dokážete, ale než
získáte tuto svobodu, necítíte sc d ob ře při tom, co děláte. Protože
m áte utkvělou představu, že musíte jít buď na západ, nebo na vý­
chod, vaše činnost je dualistická. D o k u d je vaše myšlení dualistické,
ned osá h n e te absolutní svobody a nebudete schopni se soustředit.
Soustředit sc n ez n a m e n á něco intenzivně pozorovat. Když sc při
zazenu pokoušíte dívat na jedno místo, unavilo se za pět minut. T o
není soustředění. Soustředění je svoboda. Tudíž vaše úsilí by n e m ě ­
lo být z a m ě ře n o na nic. Neměli bysto byl soustředěni na nic. Při z a ­
zenu byste se měli soustředil jen na své dýchání; ale abyste sc mohli
soustředit na dýchání, musíte na sebe úplně z ap o m e n o u t a jen sedět
a u vědom ovat si rytmus svého dechu. Jste-li soustředěni na dýchání,
z a p o m e n e te na sebe; zapom en ete li na sebe, budete soustředěni na
dýchání. Nevím, co je první. A lak vlastně není důležité příliš se
snažit soustředil na své dýchání. Dělejte, co můžete. Budetc-li p o ­
krač o va l v to m to cvičení, n akonec poznáte o p ra v d o v o u existenci,
k terá vychází z nicoty.
TEVŘENOST, POZORNOST
“O tevřený duch je
m ou drý duch. ”
Ú středním bo d em Sútry prád žň á p áram itá je myšlenka prázdnoty.
D oku d nechápem e myšlenku prázdnoty, zdá sc nám, že je všechno
hm otné. Ale až si uvědom ím e p ráz d no tu všeho existujícího, všech­
no b u d e sk ulečné— nikoli hmotné. A ž si uvědom ím e, že všechno, co
vidíme, je součástí prázdnoty, n eb u dem e na ničem lpět; p ochopím e,
že všechno je jen dočasnou formou a barvou. T a k to c h ápem e sk u ­
tečný smysl každé pomíjivé existence. Když p oprvé slyšíme, že k až­
dá existence je dočasná, většina z nás je zklamána; ale toto zklam ání
vyplývá z m ylného názoru na člověka a přírodu. P on ě va dž je náš
způsob vním ání pevnč z a ko řeněn v našich egocenlrických p ře d sta ­
vách, jsm e zklamáni, když zjistíme, že všechno m á jen dočasnou exi­
stenci. A le a ž s i opravdu uvědomím e tento fakt, našemu u trp e n í b u ­
de konec. T a to sútra říká: “ Bodhisallva Avalokitesvara poznal, že
všechno je prázdn ota, a lak se zbavil všeho svého u trpení.” P ř e k o ­
nal u trpe ní okam žitě, když si uvědomil tento fakt uvědom it si te n ­
to fakt z n a m en á sam o o sobě zprostit se utrpení. Takže sa m o v ě d o ­
mí lé to skutečnosti je vysvobozením. Ř íkám e “ uvědomit si” , ale uv ěd om ční lé to skutečnosti je vždy po ruce. T u to skutečnost si uvě­
d o m í m e h n e d , j a k z a č n e m e cvičit z a z e n ; lo t o u v ě d o m ě n í je tu
i předtím , než začnem e cvičit zazen. Osvícení nedo sáh nem e, teprve
až pochopím e tu to skutečnost. U v ěd om it si tuto skutečnost z n a m e ­
ná žít— existovat v to m to okam žiku. N ení lo tedy o tá z k a p o ro z u m ě ­
ní n eb o cvičení. Je to základní fakt. V této sútře poukazuje B uddha
na te n to základn í fakt, před nímž stojíme v každém okam žiku. Je to
velmi důležitý b o d našeho učení. Je to B odhidharm ův zazen. Ještě
než jej začnem e cvičit, m ám e osvícení. Ale obvykle c h áp em e cvičení
zazenu a osvícení ja k o dvě rozdílné včci: lady je naše cvičení, což
jsou jak ob y brýle, a když začnem e cvičit, je lo ja k o bychom si tyto
brýle nasadili, abychom viděli osvícení. T o je ovšem mylné p o ro z u ­
mění. Brýle samy jsou osvícením a nasadit si brýle je také osvíce­
ním. Takže cokoli děláte, třebas i neděláte nic, mále osvícení— m áte
jej p ořád. T ak chápe osvícení B odhidharm a.
N em ůž e te cvičil opravdový zazen, neboť jej cvičíte vy ; když jej
necvičíte vy, m áte osvícení a vaše cvičení je pravé cvičení. Když jej
cvičíte vy, vy tváříte si n ějako u určitou p řed stavu “v y” n e b o “j á ”
a zároveň si vytváříte nějakou určitou představu cvičení n e b o zaze­
nu. T a k ž e vy jste na jedné straně a zazen je na d ru hé straně. A tak
se mezi vámi a zazeném otvírá propast. Je-li vaše splynutí s cviče­
ním skutečný zazen, pak je to zazen žáby. Když žába sedí, je to pro
OTKVŘKNOST, P O Z O R N O S T
93
ni zazen. Když žába skáče, není to zazen. T oto n ed orozum ění zmizí,
když op rav du pochopíte, že prá z d n o ta zn am ená, že všechno existu­
je v p ř í to m n é m o k a m ž ik u . E x iste n c e n e n í p o u h ý m s e s k u p e n ím
svých částí, je jejich jedn otou. Je nem ožné rozdčlit celek existence
na čásli, neboť ten existuje skrze své části vždy a všude a je v n e u ­
stálé činnosti. Tohle je osvícení. A tak vlastn ě ne existuje ž á d n é
zvláštní cvičení. V té to sútře sc praví: “ Ani oči, ani uši, ani jazyk,
ani tělo, ani duch...” T e n to “žádný d u c h ” je duchem zenu, je n ž o b ­
sahuje vše.
Jd e především o lo zachovat si vyrovnaný a uvolněný způsob p o ­
zorování. V našem myšlení a p ozorov án í nesm ím e ustrnout. Mčli
bychom přijímat včci tak, jak jsou. N áš duch by měl být pružný a otevřený; pak porozum ím e věcem lak, jak přicházejí. Je-li naše myš­
lení pružné, nelze je vyrušit. T akové myšlení je vždycky vyrovnané.
T om u říkáme po zornost či dbalost. Roztříštěné myšlení není pravé
myšlení. Naše myšlení by mělo být sou střed ěné. ' l o j e pozornost.
Náš duch by měl být vyrovnaný za všech okolností a nem ěl by být
roztříštěný. T o je zazen.
N e n í nutné lpět na určilém způsobu myšlení. Vaše myšlení by
nem ělo být jednostranné. Prostě myslíme celým duchem a bez nejmenšího úsilí pozorujem e věci, lak jak jsou. Proslě pozorovat celým
svým duchem a bez nejmenšílio úsilí pozorujem e věci, tak jak jsou.
Proslě pozo roval celým svým d uchem , to je cvičení zazenu. Když
jsme uvolněni a připraveni na myšlení, není třeba usilovně p řem ý š­
let. T o m u se říká vnímavost. Vnímavost je zároveň m oudrost. M o u ­
d rostí nemyslíme n ě ja k o u zvláštní schopnost n eb o filozofii. M o u ­
drost spočívá v pozornosti ducha. Může se tedy projevil v různých
učeních a filozofických systémech nebo v různých učeních a filozo­
fických systém ech n e b o v různých studiích a pojednáních. N em ěli
bychom však lpět na nějaké určité m oudrosti— do konce ani na té,
k tero u učil Buddha. M oudrost, sc nelze naučit. M oudrosl vyplyne
z vaší pozornosti. T ak že je důležité být připraven na myšlení a p o ­
zorovat včci tak, jak jsou. T o m u říkám e p ráz d n o ta ducha. P rá z d n o ­
ta není nic jiného než cvičení zazenu.
V
ÍRA V NICOTU
“V našem každodenním živo tě je naše
m yšlen í z devadesáti devíti procent egocenlrické. >Pročpak to­
lik trp ím ? P ročpak m ám lakové p o tíže? ’
Zjistil jsem, že jc n u tn é— n a pro sto n u tn é —věřit v nicotu. M usíme
totiž věřit v néco, co nem á ani formu, ani barvu— v nčco, co existuje
dříve než všechny formy a barvy. T o je velmi důležité. N ezáleží na
tom, v ja k é h o b oh a či dok trín u včříle, lpíle-li na své víře příliš, vaše
víra b u d e z a lo žen a na nč ja k é více mé n í e goc c n tric k é pře d sta v ě .
O n ějakou d o k o n a lo u víru usilujete proto, abyste našli spásu. Ale
získat tak ov ou víru vám bude trval dlouho. Z a b ře d n e te d o idealis­
tických způsobů. V neustálé snaze dosáhnou! svého ideálu ztratíte
svou vyrovnanost. A le budetc-li vždy přijímal všechno, co vidíte, ja ­
ko nčco, co vychází z nicoty, budetc-li si uvědomoval, že vždycky
existuje nějaký důvod, p roč se vyskytují fenom enální existence lé či
on é formy a barvy, pak b u d e te v každ ém okam žiku d o k o n a le vy­
rovnaní.
Všechny jevy mají nějaké vysvětlení. Jestliže víle, p ro č vás bolí
hlava, cítíte sc h n ed lépe. A le když to nevíte, ře k n e te si: “ Ach, jak
p říše rn ě mě b o lí hlava! M o ž n á že to zavinilo m é šp a tn é cvičení.
Kdybych lépe m editoval n e b o lépe cvičil zen, neměl bych tyhle potíž e!”Jestliže to c h áp e te tím to z pů so bem , n e b u d e te mít d o k o n a lo u
důvěru ani v sebe, ani ve své cvičení, d o k u d n e dosá h ne te d o k o n a ­
losti. B u dete sc příliš zabývat svými problém y, takže vám nezbude
čas na z d o k o n a le n í svého cvičení a bolest hlavy vás nikdy neopustí.
T o je dost hloupý způsob cvičení. T e n vám v ničem n ep om ůže. Ale
věřítc-li v nčco, co existovalo předtím , než vás začala b o le t hlava,
a uvčdom ujetc-li si, proč vás hlava bolí, cítíte se přirozeně h ned lé­
pe. S bolen ím hlavy se smíříte, neboť pocit bolesti je z n á m ko u d o ­
b ré h o zdraví. Máte-li bolesti žaludku, váš žaludek je d o st zdravý,
aby cítil bolest. A le zvykne-li si váš žaludek na svou nem oc, pak neucítíte žád no u bolest. T o je hrozné! Váš žaludek vás pozvolna p ři­
vede d o hrobu.
P r o to je n a p ro sto nutné, abychom všichni věřili v nicotu. Tím
však nemyslím p rázdnotu. Něco existuje, ale to něco je vždy p řip ra ­
v í RA V N IC O T U
95
veno vzít na scbc určitou formu a řídit sc určitými zákony. T om u ří­
k á m e p řiro z e n o st B uddhy n e b o sám B u d d h a . Když tuto existenci
zosobním e, říkám e jí Buddha; když ji c h á p e m e jako fundam entální
sk u te č n o st, řík á m e jí D h a rm a ; a k dy ž tu to s k u te č n o s t p řijm e m e
a my sami je d n á m e jak o součást Buddhy, nebo podle jeho teorie,
nazýváme se Sanga. A le přestože B u d d h a existuje ve třech různých
formách, je stále jedním bytím, které nem á ani formu, ani barvu, ale
je vždy p řip ra v en o n č ja k o u form u a b a rv u přijm out. T o n ení je n
p o u h á teorie. A není to jen učení buddhismu. Je lo nutné p o c h o p e ­
ní n ašeh o života. Bez toh oto poch o p e n í nám naše víra nepom ůže.
Naše víra nás sp outá a b u d e m e mít ještě víc problém ů. Slanete-Ii sc
oběťmi b u d d h is m u , já m o h u být šťastný, ale vy šťastní n e b u d e te .
T akže takové p o ro z u m ě n í je velice důležité.
K dyž cvičíte zazen, m ůžete slyšet, jak ve tmě padá déšť ze s tř e ­
chy. Později se mezi stromy zvedne n á dherný op ar a ještě pozdčji,
až lidé p ůjdou do práce, sc objeví nádherné hory. Ale toho, kd o leží
ráno v posteli, bude zvuk deště otravovat, neboť si neuvědomí, že za
chvíli uvidí na východě vycházet nádh ern é slunce. Jsmc-li so u stře ­
děni je n na sebe, b ud e nás len zvuk lako otravovat. Ale když p ři­
jm e m e sami sebe ja k o ztělesnění přirozenosti Buddhy, n e b u d e m e
mít žádné starostí. Ř e kn em e si: “T eď prší, ale nevíme, co se stane
v příštím okamžiku. Až půjdem e ven, možná že bude krásný den,
n eb o přijde b ou řk a . Protože lo nevíme, radujm e se teď ze zvuku
deště.” T akový je správný přístup. Když chápete sami scbc ja k o d o ­
časné ztělesnění skutečnosti, nebudete mít vůbec žádné potíže. B u ­
dete sc těšit ze svého okolí a b ud e te i uprostřed svých těžkostí p r o ­
žívat sami sebe jako úžasnou součást veliké činnosti Buddhy. T a k o ­
vý je náš způsob života.
P o d le d o k trín y b u d d h ism u bychom mčli začít osvícením , pak
přistoupit k cvičení a teprve p o to m k myšlení. Naše myšlení je o b ­
vykle dost cgoccntrické: “ Pro čp ak jen tolik trpím ? Pročpak m ám
takové p r o b lé m y ? ” T ako vé myšlení zabírá devadesát devět pro c e n t
naší myšlenkové činnosti. Když začnem e studoval nějaký vědecký
problém nebo nějakou obtížnou sútru, velice brzy se unavíme a z a ­
čn em e b ý t ospalí. K dyž se však zabý vám e svými c g o ccntrick ým i
myšlenkami, jsme vždy velice bdělí a soustředění! A le jestliže osví-
ccní p ředchází cvičení a myšlení, vaše cvičení a myšlení by nem ělo
být cgocenlrické. Když říkám osvícení, m ám na mysli víru v nicotu,
víru v nčco, co n em á ani lbrm u, ani barvu a co je vždy připrav en o
form u a barvu přijmout. T o to osvícení jc nem ěnn ým faktem. Právě
n a to m to faktu by m ěla být z alo ž e n a n aše č innost, n aše m yšlení
a naše cvičení.
LPI VÁNÍ, NEULPÍVÁNÍ
"Ulpívat na něčem krás-
něm je také činností Buddhy. ”
V elký zenový Mistr D óg cn říkal: “T řeb a s je půlnoc, přichází svítání;
třeb as přichází svítání, je noc.” T e n to výrok vyjadřuje porozum ění,
k teré se traduje o d B u d d h y k patriarchům , od patriarchů k Dógenovi a až dodnes. Mezi d nem a nocí není rozdíl. To, co někdy nazývá­
me nocí, jindy nazýváme dnem . Je to je d n o a totéž.
Cvičení z azen u a k a ž d o d e n n í činnost jc je d n o a totéž. K a ž d o ­
de n ním u životu říkám e zazen a zazenu každ od en ní život. Ale obvy­
kle si myslíme: “ Skončili jsme cvičení zazenu a tak sc m ůžem e p u s­
tit do naší k a ž d o d e n n í činnosti.” A le to není správné porozum ění.
Z a ze n a k a ž d o d e n n í činnost jc je d n o a totéž. N ení kam utéci. T akže
v činnosti by měl být klid a v klidu činnost. Mezi klidem a činností
není žádný rozdíl.
K ažd á existence závisí n a jiné existenci. Pře sn ě ře č e n o , žádné
nezávislé individuální existence neexistují. Jediné absolutní Bylí sc
proslě nazývá m no ha jmény. Někdy sc klade dů raz na je d n o tu , ale
lo n ení naše po rozum ění. My nezdůrazňujem e žádný zvláštní bo d —
ani jedno tu . Je d n o ta má svou cenu, ale rozmanitost je laké úžasná.
Lidé ignorují rozmanitost a zdůrazňují jediné absolutní Bylí, ale to
jc je d n o stra n n é porozum ění. V jejich p o jd i je mezi jednotou a roz­
m a n ito s tí p ře d ě l. J e d n o ta a rozm an itost isou však j e d n o a totéž,
takže je d n o tu bychom měli vnímal v k a /d e jednotlivosti. Proto spíš
z důrazňujem e k a ž d o d en n í živol n e / neiaký zvláštní stav ducha. R e ­
alitu bychom měli nacházet v každém |evu a v každém okam žiku.
T o jc velice důležitý bod.
lil. 1*1VÁNÍ, N E U L P ÍV Á N Í
97
Z e n o v ý M istr D ó gcn říkal: “P ře sto ž e m á všech no p řiro ze n o st
Buddhy, líbí sc nám kvčty a nestarám e se o plevel.” T o platí pro lid­
skou p řirozeno st. Naše ulpívání na krásných věcech jc však ta k c
činností Buddhy. Na lo bychom nem ěli zapom ínal. Když si to uvě­
d om ujete, je v p o řá d k u k něčem u přilnout. Je-li to ulpívání B uddhy,
jc to neulpívání. V nenávisti by měla být láska. Láska a nenávist je
je d n o a totéž. N eměli bychom ulpívat jen om na lásce sam otné. Měli
bychom přijm out i nenávist. Měli bychom přijm ou t i plevel vzdor
lom u, že se nám nelíbí. N em usíte mít rádi lo, co se vám nelíbí; m ě j­
te rádi to, co se vám líbí.
Často kritizujete sami sebe za svou nespravedlivost k okolí; kriti­
zujete svůj odm ítavý postoj. A le mezi obvyklým způsobeni přijím á­
ní věcí a naším způsob em jc velmi jem n ý rozdíl, i když se zdá, že
jsou o b a způsoby n a p ro sto stejné. Naše učení říká, že mezi d n e m
a nocí, mezi vámi a m no u není žádný rozdíl. T o značí jedn otu. My
však n e z d ů ra z ň u je m e ani je d n o tu . Jestliže existuje, není n u tn o ji
zdůrazňovat.
D ó g cn říkal: “ N ěco se naučit, lot’ poznal sebe; studovat b u d d h is­
mus, lot' studovat se b e .” Naučil s něco n e z n a m e n á získat znalost,
kterou jsme předtím neměli. Mezi vaším já předtím, než nčco p o z ­
náte, a vaším já potom , co něco poznáte, není žádný předěl. N ení
žádný rozdíl mezi hlupákem a m oudrým člověkem. H lupák je m o u ­
drý člověk; a m oudrý člověk je hlupák. Obvykle si však říkám e “on
je hloupý a já jsem m o u d rý ” nebo “ byl jsem hloupý, ale teď jsem
m o u d rý ” . Ja k m ůžem e být moudří, když. jsme hloupí? Ale učení, jež
nám odkázal Budha, říká, že mezi h lupákem a m udrcem není len
nejm enší rozdíl. T ak to m u jc. Ale když lo říkám, lidé si myslí, že
zdůrazňuji jedno tu . T a k tom u není. My nezdůrazňujem e nic. Prostě
chcem e p oz n at včci tak, jak jsou. Jestliže znám e věci tak, jak jsou,
není co zdůrazňoval; není žádný zvláštní způsob pochopení; není co
pochopil. N a nic nelze klást důraz. N icméně jak říkal Dógcn? “ Kvč­
ty opadají, i když se nám líbí; plevel roste, i když se nám nelíbí.” A č
tom u tak jc, jc lo náš život.
Tak bychom mčli roz u m ě l svému životu. Pak n e m ám e žádné p o ­
tíže. Protože kladem e d ů ra z na nějaký určitý bod, m ám e p o řá d p r o ­
blémy. Měli bychom přijímat věci tak, jak přicházejí. T ak vše c h á p e ­
me a tak žijeme v lo m lo svčtč. rI'aková z ku šen ost p ře sa h u je naše
myšlení. Myšlení rozlišuje mezi je d n o to u a rozm anitostí; ale mezi
je d n o to u a ro zm anitostí není žádný rozdíl. Když si vytvoříte n ě ja ­
kou p ře d sta v u jed n o ty a rozmanitosti, jste v zajetí te to představy.
A musíte po kračo vat v přemýšlení, ačkoli vlastně není o čem p ř e ­
mýšlet.
M á m e m n o h o emocionálních p rob lém ů , ale tyto p ro blé m y n e­
jsou skutečným i problémy; jsou něčím umělým; jsou lo výtvory n a ­
šich cgocenlrických představ a názorů. Protože nčco z důrazňujem e
m ám e problém y. Ale ve skutečnosti není co zdůrazňovat. Štěstí jc
sm utek; sm utek je štěstí. V potížích je štěstí; ve štěstí jsou potíže.
I když každý cítíme jinak, není v lom žádný rozdíl, neboť v p odstatě
všichni cítím e ste jn ě . T o je p r a v é p o ro z u m ě n í, je ž n á m o d k á z a l
Buddha.
K
LID
"Pro studenta zenu je plev pokladem . ”
V je d n é zenové básni sc říká: “ Když sc utiší vítr, vidím p a d a t k v č l.
Dík zpívajícímu p tá k u vním ám ticho h o r.” D o k u d není ticho něčím
přeru še n o, n evním ám e jc; ticho vním ám e, teprve když sc něco sta ­
ne. J e d n o j a p o n s k é přísloví říká: “ D íkv m ra k u měsíc: d íkv větru
ky ě L ” Když v idím e část měsíce z ak rytou m ra k e m n e b o stro m e m
n eb o b od lákem , uvědom ím e si, jak jc měsíc kulatý. Když však vidí­
me jasný měsíc na čistém nebi, nevním ám e jeho doko nalou kulatost
tak jasně, ja k o když sc na něj dívám e skrz něco jiného.
Když cvičíte zazen, jste uprostřed naprostého klidu svého ducha; nic
nevnímáte. Prostě sedile. Ale klid vašeho sezení vás jx>sřlí ve vašem kaž­
dodenním životě, než při cvičení zazenu. To ovšem neznamená, že byste
zazen měli zanedbával. Třebaže při cvičení nic necítíte, nemáte-li tuto
zkušenost, nevidíte ve svém všedním životě nic než plevel, stromy nebo
mraky— nevidíte měsíc. Proto si stale na něco stěžujete. Ale pro studen­
ta zenu jc plevel skutečným pokladem, i když je pro většinu lidí bezcen­
ný. Ať už děláte cokoli, s lakovým příslu]x:m se váš život stane uměním.
K dyž cvičíte z azen , nem ěli byste se snažit ničeh o d o sá h n o u t.
Měli byste je n sedět v úplncm klidu a na nic nespoléhat. D ržte své
tělo /.přímá a o nic se neopírejte. D rž e t své tělo zpříma, l o z n a m en á
na nic sc nespoléhat. l ak získáte doko nalý tělesný i duševní klid.
V
našem každ od en ním životě sc stále snažíme něco dělat, něco
změnit nebo něčeho d osáhnout. U ž sa m a tato snaha jc vyjádřením
naší přirozenosti. Smysl spočívá v úsilí samém. Smysl svého úsilí b y ­
chom měli znát už p ředtím , než něčeho d osáhnem e. Z en o v ý Mistr
D óg cn říkal: “ Mčli bychom dosá h n o u t osvícení, ještě než d o sá h n e ­
me osvícení.” Pravý smysl osvícení nenajdem e teprve p o dosažení
osvícení. S am a snaha něco udělat je osvícením. Máme-li potíže, je
to osvícení. I když jsm e zneuctěni, měli bychom si zachovat vyrov­
nanost ducha. Obvykle se nám zdá obtížné žít v pomíjivosti života,
ale právě v této pomíjivosti nacházíme radost z věčného života.
Jestliže se po k u síte n ě č e h o d osáh no ut bez to h o to p o ro z u m ě n í,
n e p o d a ř í sc vám to. Z a b ř e d n e te do svých sobeckých p řed stav a n i­
če h o n e d o s á h n e te ; b u d e t e trpět. Když ve svém cvičení vy trv áte,
zlepší sc tak é váš c h a r a k te r a uděláte určitý pok rok . A cokoli p o ­
tom začn ete dělal, b u d e v souladu s vaší nejvnitřnější p řirozeno stí
a tak krok za k ro k e m n ěčeho d o sá h n ete , 'la k o v é je naše p o r o z u ­
mění,
KUŠENOST, NE FILOZOFIE "./<• téměř rouháním,
řm luvit o buddhism u jako o dokonalém učení či filo zo fii a ne­
vědět, co lo vlastně buddhism us je .”
Ačkoli jc v této zemi m n o h o lidí, kte ří se zajímají o buddhism us,
velmi m álo z nich sc zajímá o je h o čistou formu. Lidé sc většinou
zabývají studiem filozofie buddhismu. Porovnávají buddhism us s ostatními náboženstvími a nacházejí v něm intelektuální uspokojení.
Nám však nejde o to, zda jc buddhism us filozoficky d o brý nebo h lu ­
boký n ebo dokonalý. Naším cílem je udržovat čistou formu našeho
cvičení. N ěkdy si myslím, že jc tém ěř rouháním , mluvit o b u d d h is­
mu jak o o dokonalém učení a nevědět, co vlastně b ud dhism us je.
Cvičil ve skupině jc pro buddhisty nejdůležitější, neboť takové
cvičcní jc pův odn ím způsobem života. Když neznám e pů vod věcí,
n e d o k á ž e m e ocenil výsledky svého životního úsilí. N aše úsilí musí
mít nějaký smysl. Abychom našli smysl svého úsilí musíme najít je ­
ho půvo dn í zdroj. D okud neznáme zdroj svého úsilí, neměli bychom
sc zabýval výsledky své činnosti. Jestliže není ten to zdroj čistý a ne­
porušený, n e bu de čisté ani naše úsilí— a jeho výsledky nás n e u s p o ­
kojí. Vrálíme-li se ke své původní přirozenosti, b u d e m e schopni ocenit výsledky své činnosti okamžik za okam žikem , den p o dni, rok
po roce. Tak bychom měli chápal svůj život. Ti, kdo sc upínají p o u ­
ze na výsledky své činnosti, nebudou mít možnost ocenit je, neboť
tyto v ý sle d k y se nikdy n e d o sla v í. Ale když vaše s n a h a vychází
v ka ž dé m okam žiku ze svého n e p oruše n éh o zdroje, pak všechno, co
děláte, b ude d o b ré a vy b ud e te spokojeni se vším, co děláte.
Cvičení zazenu jc lakové cvičcní, v němž se vracíme ke svému
ne p o ru še n é m u z působu života, o proště né m u od jakýchkoli zištných
představ. Cvičením si prostě udržujem e svou p ů v od ní přirozenost.
O lé to p ů vod ní přirozenosti není třeb a rozum ovat, neboť je mimo
rozum ové pochopení; a není třeba ji vnímal, neboť jc mim o lidskou
vnímavost. A tak prostě seděl v naprostém klidu p ů v od ní p řiro z e ­
nosti bez jakékoli myšlenky na zisk— to je naše cvičcní.
V zenovém klášteře není nic fantastického. Proslě tam přijdem e
a sedím e. Když skončíme, jd e m e do m ů a vrátíme sc k naší k až d o ­
de n n í činnosti, k te rá je pokračováním našeho cvičcní; a lak se těší­
me z n a še h o čistého způsobu života. A p řece je to velice zvláštní.
Kamkoli přijdu, lidé se m ě ptají, “co to je b u ddh ism u s” a jsou p ři­
praveni zapsat si m ou odpověď do svých zápisníků. U m íte si p ře d ­
stavit, jak se asi cítím! Ale tady prostě cvičíme zazen. T o je všechno,
co dělám e, a jsme v našem cvičení spokojeni. Není třeba, abychom
věděli, co to je zen. My cvičíme zazen. Myslím, že je lo na A m erik u
velice neobvyklé.
V A m erice je m n oh o náboženství a m noho z p ůsobů života. T a k ­
že je docela přirozené, mluvil o těchto rozdílech a srovnávat různá
náboženství. N em usím e však srovnával buddhism us s křesťanstvím.
Buddhism us jc buddhismus; a buddhism us je naše cvičcní. D okonce
ani nevíme, co dělám e, když cvičíme s čistou myslí. N e m ů ž e m e tedy
7.Kl JŠi -.N()ST, n e f i l o z o f i e
101
po rovn at náš způsob s jiným náboženstvím. N ě k d o může říci, žc
zcnbud dh ism u s n ení náboženství. T ř e b a lo jc p ravda, a n e b o je zen
náboženstvím před náboženstvím. T akže to m ožná není nábožens­
tví v obvyklém smyslu. Z e n je však úžasný; a třebaže jej nestu du je­
me in tele k tu á ln í, třebaže n em ám e žádné chrámy a žádné fantastic­
ké o r n a m e n ty , jsm e sc h o p n i p ro ž ív a t svou p ů v o d n í p řiro z e n o st.
Myslím, že jc lo velmi neobvyklé.
ÚVODNÍ BUDDHISMUS “Naše učení vlastně vůbec
není učením Sóló. Jsme prostě buddhisté. Nejsm e dokonce ani
zenbuddhisté. Jestliže tom u správně rozum ím , jsm e o p ra vd o ví buddhisté. ”
Chodit, stál, sedět, ležet jsou čtyři základní druhy činnosti či z pů so­
by chování v buddnism u. Z azen není jedním z těchto čtyř způsobů,
a podle D ó g c n a není učení Sóló jedním z m noha učení buddhism u.
Čínské učení Sóló je snad jedním z učení buddhism u, ale D ó g c n ří­
kal, že je h o způsob n epatří mezi tato učení. Je-li lo pravda, můžete
se plát, proč klademe d ůraz na sezení v pozici zazenu a na naši p o ­
třebu mil učitele. Je lo proto, že zazen není jeden ze čtyř způsobů
chování. Z a z en je cvičení, které obsahuje nespočet d ruh ů činností;
zazen vznikl dávn o před narozením Buddhy a bude trvat navždy.
A tak sezení v zazenu nelze srovnávat s ostatními čtyřmi d ruhy čin­
nosti. Obvykle lidé kladou důraz na nějakou určitou pozici nebo na
nějaké určité p o je tí b u d d h ism u , a říkají si: “T o hle není b u d d h is ­
mus!” Náš způsob však nem ůžem e srovnával s ostatním i způsoby.
N aše u č e n í nelze sro v n á v a t s ž ád ný m jiným u čením b u d d h ism u .
P ro to bychom mčli mít učitele, který sc nepo utá k ž ádn ém u určité­
mu pojetí buddhism u. P ů v o d n í B uddhovo učení zahrnuje všechna
o statní učení. Protože jsm e buddhisté, mčli bychom mil stejný pří­
stup ja k o Buddha: neměli bychom lpět na žádném určitém učení ani
teorii. Ale obvykle když nem ám e učitele a jsme hrdí na své p o ro z u ­
mění, ztrácíme původní ch a ra k te r B ud dh ova učení.
Protože B uddha byl zakladatelem našeho učení, začalo se jeh o
učení říkat buddhism us, ale ve skutečnosti buddhism us není nějaké
zvláštní učení. Buddhismus je Pravda, k te rá zahrnuje různé druhy
životní činnosti. Takže n ezdůrazňujem e pouze sezení v zazenu. Se­
zení je naše základní činnost, která nás učí, jak správně jednat. P ro ­
to cvičíme zazen tím to zp ůso bem . T ře ba ž e cvičíme zazen, neměli
bychom naše učení nazýval učením zenu. Prostě cvičíme zazen a b e ­
rem e si příklad z Buddhy; p rolo cvičíme. B uddha nás učil jak cvičit
a jednal; p ro to sedíme.
N ěco dělal, žít v každém okam žiku, lo z n a m e n á být dočasnou
činností Buddhy. Seděl naším způsobem , lo znam ená být B u d dh ou
samým. T o té ž sc týká všeho, co dělám e. Všechno jc činnost B u d ­
dhy. A tak vc všem, co děláte, i když neděláte nic, jc obsažen B u d ­
dha. Pro to že lidé nem ají ta ko véto p ochopení Buddhy, dom nívají
sc, že nejdůlcžitčjší ze všeho jc to, co dělají, aniž si uvědomují, k d o
je skutečným činitelem. Lidé sc domnívají, žc dělají různé věci, ale
ve skutečnosti všechno dělá Buddha. Každý m ám e své jm éno, ale
ve s k u te č n o s ti v š e c h n a jm é n a jso u je n různý m i jm é n y je d i n é h o
Buddhy. Všichni provozujem e m n oh o činností, ale všechny tyto čin­
nosti jsou činností Buddhy. Aniž si to uvědomují, lidé kladou důraz
na určitou činnost. Když zdůrazňují zazen, není to pravý zazen. V y­
p a d á to, jak o by seděli stejným způsobem jako Buddha, ale jejich
c hápání našeho cvičcní jc rozdílné. C h á p o u pozici zazenu ja k o p o u ­
ze je d n u ze čtyř základních pozic člověka a říkají si, “z rovna zaují­
m ám luto pozici”. A le zazen jsou všechny pozice a každá pozice jc
B uddhova pozice. T o to je pravé po chopení zazenu. Cvičítc-li takto,
jc to buddhism us. T o je velice, velice důležité.
D ó g c n sc nepovažoval ani za učitele, ani za žáka školy Sóló. Ř í­
kal: “ O s ta tn í m ohou nazývat naše učení učením Sólo, my k tom u
však žád ný dův od n em á m e . N em ěli byste ani užívat jm é n a Sótó.
Ž á d n é učení by se nem ělo považoval za zvlášlní učení. Mělo by být
proslě jedním z dočasných učení Buddhismu. Ale d o k u d různá uče­
ní n edo sáh no u toh oto porozum ění, d ok u d se bu d o u nazývat svým
zvláštním jm én em , jsme nuceni přijmout dočasně jm é n o Sóló. Rád
bych však ten to bod naprosto objasnil: naše učení není vůbec uče­
ním , jsm e p r o s tě b u d d h is té . N ejsm e d o k o n c e ani z e n b u d d h is lé .
Jestliže rozum ím e lo m u lo bodu, jsme skutečně buddhisté.
B u d d h o v o u č e n í jc všude. D n e s prší. T o jc B u d d h o v o učení.
M n o h o lidí sc domnívá, že jejich náb oženské p o ro z u m č n í jc stejné
ja k o B ud dh ov o poro zu m čn í, a přitom nevědí, co dělají ani kde jsou.
N á b ož e nství n ení žádné zvláštní učení. Měli bychom z a p o m e n o u t
na všechna zvláštní učení; nem ěli bychom sc p tá t, k te ré je d o b ré
a které je špatné. Ž á d n é zvláštní učení by nem ělo existovat. U čen í
je v každé existenci v každ ém okamžiku. T o jc pravé učení.
IMO SFÉRU VĚDOMÍ
“Z ískat čistotu ducha
uprostřed ilu zí je cvičení. Snažíte-li se iluze odstranit, jsou
stále neodbytnější. A tak si jen řeknete ’0 h , jsou to jen iluze’ a nenechte se jim i vyrušoval. ”
Měli bychom uvést naše cvičení tam, kde si žádné cvičení ani osví­
cení neuv ěd om ujem e. D o k u d cvičíme zazen vědom ě, nikdy n e d o ­
sá h ne m e d ok o n a lé h o klidu. Jinými slovy, musíme pevně věřil v naši
p ů v od ní přirozenosl. Naše původní přirozenost jc m im o naši v ě d o ­
m ou zkušenost. Pouze ve sféře vědom é zkušenosti najdem e p ř e d ­
stavu cvičení a osvícení, d obra a zla. Ale aťsi svou pravou p řiro z e ­
nost uv ědom ujem e nebo ne, lo, eo v ní existuje nevědom ě, skutečně
existuje; a tak právě tam musíme položil základy našeho cvičcní.
D o k o n c e ani d obrý úmysl v našem duchu není d o brým z n a m e ­
ním. B udd ha někdy říkal: “ Měli bysle dělal tohle. Měli byste dělat
ta m to .” A le snažíme-li sc na to stále myslil, zalěžujc nás to a necítí­
m e se dobře. V sk utku , máte-li v duchu špatné úmysly, jc to někdy
dokonce lepší, než když se stále zabýváte tím, co je d o b ré a co bysle
měli dělat. Mít v du chu nějakou nezbednou myšlenku je někdy v el­
mi příjemné. T o je pravda. Ve skutečnosti nezáleží na lom, co je d o ­
bré nebo špatné. Jd e o to získat klid a zachovat si jej.
Málc-li něco ve svém vědom í, nem ále d o k o na lou vyrovnanost.
Ncjicpší způsob, jak získat d o k o na lou vyrovnanost, je na všechno
z ap om eno ut. P ak je váš duch klidný, široký a průzračný a b e z nejmenší nám ahy vnímá věci tak, jak jsou. N ejlepší způsob, jak d o sá ­
h n o u t dokon alé vyrovnanosti, jc nelp ět n a žádných p řed stavách—
z a p o m e n o u t na všechno a nezanechat ani stopu myšlení. Ale snažíle-li se svého ducha uklidnit, je to pro vás jen další zátčží. “ Musím
uk lidnit svého d uc h a , ale n e m o h u . Mé cvičcní n e n í do st d o b r é .”
T ohle je také špatný způsob cvičení. N epokoušejte sc uklidnit svého
du ch a, nechte jej na pokoji. Nic nezůstane ve vašem du c h u příliš
dlouho. Myšlenky přijdou a myšlenky odejdou. A tak si udržíte či­
sté h o a p rá z d n é h o ducha o něco déle.
T a k ž e n e jd ů le ž i tč jš í s o u č á s tí n a š e h o c v ič e n í je p e v n á v íra
v p rá z d n o tu našeho ducha. V původních knihách bud dhism u nčkdy
užíváme nesmírných analogií popisujících prázdn ého ducha. N čkdy
užíváme astronom icky vysokých čísel tak vysokých, že přesahují
naši představivost. Jsou-li čísla tak vysoká, ztratíte zájem a p ře sta ­
nete se jimi zabývat. Na druhé straně může však lakový popis vzbu­
dit zájem o nepočítatelné číslo a lo vám může pomoci uklidnit vaše­
h o m alého ducha.
A le nejčislší a nejpůvodnější zážitek práz d n é h o stavu ducha b u ­
d e te mít při sezení v zazenu. P rá zd no ta ducha vlastně ani není s ta ­
vem d u c h a , je p r a p ů v o d n í p ř ir o z e n o s tí d u c h a , k t e r o u prožívali
B uddh a a Šest Patriarchů. “ Po dstata d u c h a ” , “p ů v od ní d u c h ” , “p ů ­
vo d n í tv ář” , “ přirozenost B u d d h y ” , “p r á z d n o ta ”— všechny tylo vý­
razy označují absolutní klid n ašeh o ducha.
U m íte odpočívat tělesně. N eum íte odpočívat duševně. I když le­
žíte v posteli, váš duch je stále zam ěstnán; i když spíte, váš duch je
z a m ě stn á n sny. Váš duch je neustálou intenzivní činností. T o není
moc dobré. Mčli bychom sc naučit, jak se zbavit myslícího ducha,
svého neklidného ducha. A byste překonali své myšlení, musíte mít
pe vnou víru v prázd no tu svého ducha. S pevnou vírou v dokonalý
klid svého ducha bychom měli dosáhout původního čistého stavu.
Z en o v ý Mistr Dógcn říkal:. “ Mčli bysle začíI své cvičcní u p ro ­
střed svých iluzí. I když si myslilo, že jsic v zajeli iluzí, máte svého
čistého ducha. Získat čistotu ducha uprostřed iluzí jc cvičení.” Zachováte-li si čistého p ů v o d n íh o ducha uprostřed svých iluzí, iluze
zmizí. Když si řeknete “jsou to pouhé iluze” , iluze sc ztratí. B udou
se strašně styděl. Utečou. A tak byste mčli začít své cvičení u p ro ­
střed svých iluzí. Mít iluze je cvičcní. Z n a m e n á to do sá h n o u t osvíce­
ní dříve, než si to uvědomilo. 1 když si toho nejste vědom i, m áte osM1MO S FÉ RU V Ě D O M Í
105
víccní. T ak ž e , když si říkáte, “ to je iluze” , je to vlastně osvícení.
Když sc snažíte zbavit sc iluzí, iluze jsou stále dotěrnější a váš duch
je stále víc zam ěstnán, aby se s nimi vyrovnal. T o není moc dobré.
Ř e k n ě te si proslě, “oli, tohle jsou p o u h é iluze” , a nenechte se jimi
vyrušovat. Když iluze jen p ozorujete, m á te svého p ra v é h o ducha,
svého klidného, vy rovnaného ducha. Snažíle-li sc s nimi vyrovnat,
z a b ře d n e te do iluzí.
Ať už tedy d o sá h n e te osvícení n e bo ne, sedět v zazenu úplně s ta ­
čí. Když se pokusíte d o sá h n o u t osvícení, b u d e vás lo velmi zatěžo ­
vat. Váš duch neb ud e dost čistý a n e bud e vidět věci tak, jak jsou.
Vidíle-li věci o p ra v d u tak, jak jsou, pak je vidíte lak, jak by měly
být. N a je d n é straně bychom mčli do sá h n o u t osvícení— tak by věci
měly být. Ale na d ru h é straně, doku d jsme hmotnými bytostmi, je
velmi obtížné osvícení d o sá h n o u t— tak včci opravdu jsou v to m to okam žiku. Z ačnem c-li však sedět, obě stránk y naší přirozenosti se
sjednotí a pak uvidíme všechno lak, jak lo je, a zárověň lak, jak by
lo mělo být. Poněvadž nejsme dokonalí, chceme byl lepší, ale až d o ­
sá h n e m e tran scen dcntálního ducha, po chopím e věci tak, jak jsou,
i lak, jak by měly býl. V prázdnotě našeho ducha je všechno je d n o
a totéž; a právě lam najdem e svou do ko nalou vyrovnanost. N á b o ­
ženství se obvykle vyvíjí vědomě; snaží se z do konaloval svou o rg a­
nizaci, slavět krásné budovy, skládal hudbu, vylvářel filozofii atd.
T a k o v á je náboženská činnosl ve svělě vědomí. Buddhismus však
zdůrazňuje svět nevědomí. Nejlepší z p ů s o b ,ja k rozvinout bu d d h is­
mus je sedět v zazenu— proslě seděl s pevnou vírou v naší pravou
přirozenost. Jc to dalek o lepší než číst knihy nebo stud ovat filozofii
bud dh ism u . O všem je nutné tu lo filozofii studoval posílí lo naši
víru. Buddhistická filozofie je tak univerzální a logická, že není jen
filozofií b ud dh ism u , ale filozofií života sam ého. Cílem učení b u d ­
dhism u jc ukazovat život tak, jak existuje mimo sféru v ěd om í v naší
čisté p ů v o d n í přirozenosti. V eške ré bu ddhistické cvičení bylo vy­
pracováno, aby bránilo toto pravé učení, nikoli aby nějakým mystic­
kým způsobem toto učení propagovalo. T akže když hovořím e o n á ­
boženství, měli bychom o něm hovořil tím ncjobccnějším a nejuni­
verzálnějším způsobem . Náš způsob cvičení bychom neměli p r o p a ­
goval pom ocí nějakých fantastických filozofických myšlenek. Bud-
dhism us jc d o jisté míry dosl polemický, neboť bud dhista musí b r á ­
nit svůj /p ů s o b p ře d mystickými a magickými výklady náboženství.
A le filozofické diskuze nejsou nejlepším z p ů so b em , ja k ro z u m ě t
buddhism u. Chcctc-li býl upřím ným buddhistou, nejlepší způsob jc
sedět. M á m e štěstí, že máme kde sedět. Chci, abyste měli p evnou,
o te v ře n o u a neochvějnou víru v naše sezení. Sedět úplně postačí.
UDDIIOVO OSVÍCENÍ “Jste-li p y šn í na své výsledky
nebo znechucení svým idealistickým úsilím, vaše cvičení vás
uzavře tlustou zdí. ’’
Jsem rád, že tu jsem v den, kdy Buddha dosáhl osvícení pod po svát­
nou sm okvoní. Když dosáhl osvícení řekl: “Je to úžasné viděl p řiro ­
z enost B u d d h y v k ažd é existenci!” Měl na mysli, že když cvičíme
zazen, m ám e přirozenost Buddhy a každý jsme B u dd ho u samým.
Cvičením myslel jen sezení pod posvátnou smokvoní, n e bo sezení
v pozici sc zkříženým a noham a. Jc pravda, že tato pozice jc základ­
ní pozicí či naším původním způsobem , ale Buddha chtěl říci, že h o ­
ry, strom y, teko ucí voda, květiny i ostatní rostliny— všechno tak, jak
to je — existuje stejným způsobem jako Buddha. Z n a m e n á to, žc sc
všechno podílí na B udd ho vě činnosti, každá existence svým vlast­
ním způsobem .
A le způsob, jakým každá věc existuje, nelze pocho pil v její vlast­
ní sféře vědomí. To, co vidíme nebo slyšíme, jc jen součástí. O m e z e ­
nou p ře d sta v o u toh o, co o p ra v d u jsme. Ale když proslě existuje­
me— každý svým z pů so be m — vyjadřujeme sa m o tn é h o Buddhu. J i­
nými slovy, když cvičíme něco lakového jako zazen, m ám e přiro ze­
nost Buddhy. Ptáme-li se však, co je lo p iiiozeiiosl Buddhy, la to
přirozenost zmizí; když ale cvičíme zazen, mame plné porozum ční.
Jediný způsob, jak porozum ěl p i i i o / m o s t i Buddhy, jc proslě cvičit
zazen a žít v lo m lo o k a m /ik u lak, |ak žijeme. T akže podle Buddhy
jc p ravou přirozeností Buddhy žít v tom to okam žiku, lak ja k o žil
o n — m imo sféru vědomí.
Přirozenost Buddhy je naší původní přirozeností; m ám e ji p ře d ­
tím, než začn em e cvičit /.cn, před tím , než ji v č d om č rozp oznám e.
V tom to smyslu jc tedy všechno, co dělám e, činností Buddhy. Chcete-li tom u p oro z u m č t, nep oro zu m íte tom u. A ž sc přestanete snažit
po ro zu m ě t, b u d e te mít vždy pravé porozum ění. O bvykle m ám po
zazenu p řed ná šku , ale lidé sem nechodí p ro to , aby poslouchali mou
přednášku; chodí sem cvičit zazen. Na te n to fakt bychom nikdy n e ­
měli zapom ínat. Hovořím k vám proto, abych vás povzbudil v cviče­
ní zazenu Buddhovým způsobem . A lak říkám e, že ač m ále přiro ze­
nost Buddhy, jste-li na pochybách, zda m ále cvičit zazen, nebo nevěřítc-li, že jste B uddhou, pak nerozum íte ani přirozenosti Buddhy,
ani zazenu. Jestliže však b u d e te cvičil zazen ja k o Buddha, pak naše­
mu způsobu porozum íte. M oc nemluvíme, ale skrze naši činnost se
dorozum ív ám e. Měli bychom být vždy připraveni dorozum ívat se
slovy i beze slov. Z apom ínám e-li na to, zapo m ínám e na ncjdůležitčjší bod buddhism u.
Ať už jd e m e kamkoli, neměli bychom z apom ínat na ten to z p ů ­
sob života. Ř íkám e tom u “ být B u d d h o u ” nebo “být bossem ” . Ať už
jd e le kamkoli, mčli byste být pány svého okolí. T o znam ená, že by­
ste neměli ztratit svou cesiu. Říkáme lomu Buddha, neboť žijete-li
vždycky tím lo zp ů so b e m , pak jste sa m o tn ý m B ud dh ou . A n iž sc
snažíte být Buddhou, B uddhou jste. T ak dosahu jem e osvícení. D o ­
sáhnout osvícení, lo znam ená být vždy s Buddhou. O p a k o v á n ím t é ­
že věci znovu a znovu získáváme takové porozum ění. Jestliže však
na tohle zapo m e n e te a bu de te pyšní na své výsledky, nebo vás o d r a ­
dí vaše idealistické úsilí, vaše cvičení vás uzavře tlustou zdí: Neměli
b y c h o m se sam i za z díva l. A lak k dy ž přijde čas z a z e n u , p r o s tě
vstaňte a jděte sedět sc svým učitelem, mluvte s ním a naslouchejte
mu a pak jd ě te o pět d o m ů — to všechno je naším cvičením. T akto,
bez jediné myšlenky na osvícení, jste vždycky Buddhou. T akové jc
prav é cvičcní zazenu. P o to m snad p oc h o p íte smysl prv ního Buddhova výroku: “ vidět B uddhu ve všech bytostech a v každém z nás".
EPILOG
D
U C H Z E N U "Neř. přestane pršet, slyšíte ptáka. I p o d těžkým
příkrovem sněhu vidíme sněženky a čerstvou trávu. ’’
Tady v A m erice můžeme definoval zenbuddhisty stejným způso­
be m jako v Japonsku. Američtí studenti nejsou knčží, ale nejsou ani úplní laici. Vidím lo následovní: že nejste knčží, lo mi nedělá potíže, ale
že nejste úplní laici, lo je poněkud obtížnější. Myslím, že jste zvláštní li­
de a potřebujete nějaké zvláštní cvičení, které není ani cvičením kněží,
ani cvičením laiků. Jste na cestě k objevení nového způsobu života.
Myslím, že tím jc naše zenová obec, naše skupina.
Musíme si však uvědomil, jaký je náš způsob a jaké je Dógenovo
cvičení. D ógcn říkal, že někteří dosáhnou osvícení a někteří osvícení ne­
dosáhnou. Právě tento bod mě velnii zajímá. Ačkoli máme všichni více
méně stejný způsob cvičcní, někteří z nás osvícení dosáhnou, a někteří
ne. T o znamená, že máme-li správné porozumční a scdíme-li správným
způsobem, pak jc naše cvičcní skutečným zenem. Jde o to cvičil s hlubo­
kou důvěrou ve velikého ducha.
Říkáme “veliký duch” nebo “ malý duch” nebo “duch Budhy” nebo
“duch zenu” a tylo výrazy nčco znamenají; znamenají však něco, co ne­
můžeme, a ani bychom neměli chápat vc smyslu obvyklé zkušenosti.
Mluvíme o zkušenosti osvícení, ale tato zkušenost nerozlišuje mezi do ­
brem a zlem, časem a prostorem, minulostí a budoucností, l a t o zkuše­
nost či vědomí přesahuje taková rozlišení a takové pocity. Mčli bychom
se tedy plál: “ Co jc lo zkušenost osvícení?” Klást takovou otázku zna­
mená, že nevíte, co to je zkušenost zenu. O osvícení nelze přemýšlel
běžným způsobem myšlení. Když taklo nemyslíte, máte určitou naději
porozuměl zenu.
Veliký duch, v něhož musíme mil důvěru, není něco, co lze pochopil
objektivně. Je lo něco, co je vždy s vámi, vždy na vaší straně. Vaše oči
jsou na vaší straně; své oči nevidíte a vaše oči nevidí samy scbc. Oči vidí
vnější předměty, objektivní předměty. Kily/ přemýšlíte o svém já, loto
já už není vaším pravým já. () svém já nemůžeme přemýšlet jako o o b ­
jektu. Duch, který jc vždy na vaší straně, není pouze vaším duchem. Je
to univerzální duch, vžily stejný a nerozdílný od ducha druhých. Je to
duch zenu. Je lo veliký, veliký duch. T ento duch je vším, co vnímáte.
Váš pravý duch je vždy na straně toho, co vnímáte. I když si neuvědo­
mujete svého ducha, je tady — je tady v každém okamžiku, kdy nčco
vnímáte. T o jc velice zajímavé. Váš duch jc vždy na straně předmětů,
které pozorujete. A pak vidíte, že tento duch je součástí všeho.
Pravý duch je pozorující duch. Nemůže říci “ tohle jsem já, můj malý
či omezený duch, a to je veliký duch”. Tím sc omezujete, omezujete
svého pravého ducha, objektivujete svého ducha. Bodhidharma říkal:
“ Když chcete vidět rybu, musíte pozorovat vodu.” Vskutku, když vidíte
vodu, vidíte skutečnou rybu. Chcctc-li vidět přirozenost Buddhy, pozo­
rujete svého ducha. Vidět vodu jc pravá přirozenost. Pravá přirozenost
znam ená pozorovat vodu. Když řeknete “ můj zazen je velice špatný” ,
vyjadřujete pravou přirozenost, ale neuvědomujete si to. Nebo lo úmy­
slně ignorujete. “J á ”, kterým pozorujete svého ducha, jc nesmírně důle­
žité. Toto “já ” není “veliké J á ”; jc to ono činortxlé já, které neustále
pluje, neustále letí na svých křídlech nesmírným prostorem. Křídly mys­
lím činnost a myšlení. Nesmírná obloha je naším domovem. Neexistuje
ani duch, ani pták. Když ryba plave, voda i ryba jsou rybou. Rozumíte?
Přirozenost Buddhy nenajdete vivisekcí. Skutečnost nelze zachytit mys­
lícím ani cítícím duchem. Okamžik za okamžikem sledujete svůj dech,
pozorujete svou pozici lo je pravá přirozenost. V lom je celé tajemství.
Pro nás buddhisty není bytí |xni/.e hmotou, nebo |x>uze duchem; existcncc není produktem našeho ducha a duch není vlastností existence.
N aopak vždycky zdůrazňujeme, že duch a tělo, duch a hmota jsou vždy
je d n o a totéž. Když ale pozorně neposloucháte, zní to, jakobychom
mluvili o nějaké vlastnosti existence nebo o “ hm otném " a “duchov­
ním”. T o je jedna verze. Ve skutečnosti však zdůrazňujeme pravého d u ­
cha, který jc vždycky na této straně. Zkušenost osvícení je poznáním to­
hoto ducha, jenž jc vždy s námi, třebaže jej nevnímáme. Rozumíte?
Snažíte-li sc získat osvícení, jako vždy pozorujete jasnou hvězdu na o b ­
loze. Jc to krásné a možná si říkáte, “tohle jc osvícení”, ale to osvícení
není. Takové osvícení je herctické. Ač si to neuvědomujete, vaše po ro­
zumění obsahuje pouze představu hmoty. Máte tucty takových zážitků
osvícení—pouze nějaká hmota, nějaký objekt vašeho ducha, jako byste
našli onu jasnou hvězdu. To je však dualistická představa svého “já ”
a objektu. Takovým způsobem nedosáhnete osvícení.
Učení zenu vychází z naší skutečné přirozenosti, z našeho pravého
ducha, který sc v cvičcní projevuje. Z en není závislý na určitém učení,
ani nenahrazuje cvičcní učením. Zazen cvičíme, abychom vyjádřili svou
pravou přirozenost, nikoli abychom dosáhli osvícení. Bodhidharmův
buddhidmus by měl být cvičením a osvícením. Zpočátku jc to jistý druh
víry, ale později je to něco, co sludcnt cílí nebo už má. Naše cvičcní
a pravidla není tak snadné |x>chopit, zvláště pro Američany. Pro vás
svoboda znam ená svobodu činnosti. Zatímco jste ochotni omezil své
myšlení, neboť sc domníváte, že Část vašeho myšlení jc nepotřebná ne­
bo bolestná nebo tíživá, nejste ochotni omezit svou činnost. Proto za­
vedl Hjakujo v Číně pravidla a způsob zenu. Chtěl vyjádřil a propago­
vat svobodu pravého ducha. I )uclui zenu propagujeme naším zenovým
způsobem života, který je založen na I Ijukových pravidlech.
Myslím, žc jako studenti zenu v Americe potřebujeme nějaká pravi­
dla; a jako zavedl I Ijakujo pravidla řeholního života v Číně, právě tak
bychom mčli my zavést nějaká pravidla do našeho amerického života
v zenu. Nedělám si legraci, myslím to docela vážně. Ale nechci být příliš
vážný. Budeme-li příliš vážní, sejdeme z naší cesty. Budeme-li si zahrá­
vat, sejdeme z naší cesty. Krok za krokem trpělivě a vytrvale musíme
hledat náš správný způsob, musíme zjistit, jak žít sami se sebou i s dru­
hými. Jedině tak najdeme své zásady. Když budem e tvrdě cvičit, když sc
soustředíme na zazen a zařídíme si život tak, abychom mohli sedět, pak
poznáme, co děláme. Ale musíte si dával pozor při zavádění pravidel.
Jsou-li pravidla příliš přísná, nelze jc dodržovat, jsou-li příliš uvolněná,
nejsou k ničemu. Naše pravidla by měla být přísná, ale zároveň rozu­
mná, aby jc bylo možno dodržovat. Tak se vyvíjela naše tradice krok za
krokem—vždy utvářena naší praxí. Nic nelze vynucovat. Ale jak jednou
ustanovíme pravidla, mčli bychom je dodržoval, dokud je nezměníme.
Nejde o to, zda jsou dobrá nebo špatná, zda nám vyhovují nebo ne. Pro­
slě je dodržujeme. Jedině tak se váš duch stane svobodným. Musíme
dodržovat všechna naše pravidla bez rozdílu. Pak poznáme ryzího du ­
cha zenu. Tím, žc si vytvoříme náš vlastní způsob života, povzbudíme li­
di, aby hledali duchovnější a plnější způsob živola luxlný člověka. A vě­
řím, že jednoho dne budete mít v Americe své vlastní cvičcní.
Naše cvičení je jediný způsob, jak studovat čistého ducha. Naše nejvnitřnčjší přirozenost potřebuje nějaký prostředek k sebevyjádření a sebeuskutečnění. Odpovědí na tento |X)žadavek jsou naše pravidla; a pat­
riarcha za patriarchou nám ukazuje svého pravého ducha. Musíme víc
cvičil. Musíme získal alespoň nějaký zážitek osvícení. Musíme mít d ů­
věru ve velikého ducha, který je vždy s námi. Měli byste se naučit vní­
mal věci jako výraz velikého ducha. To je víc než víra. T o je základní
pravda, již nelze odmítnout. Ať je obtížné cvičil nebo ne, obtížné poro-
zumčt nebo ne— musíte cvičit. Nezáleží na tom, zda jste knčží nebo lai­
ci. Záleží na tom, abyste našli sami scbc jako nčkoho, kdo něco dělá—
abyste se vrátili k tomu já, které je vždy se vším i s Buddhou. V tomto okamžiku! Třeba řeknete, že jc to nemožné. Jenže možné to jc! Můžete
to dokázat dokonce v jediném okamžiku! Je to možné v tomto okamži­
ku! Jc to tento okamžik! Můžcle-li to dokázat v tomto okamžiku, může­
te lo dokázat vždycky. Takže máte-li takovou důvěru, máte zkušenost
osvícení. Máte-li tuto pevnou důvěru ve velikého ducha, už jste buddhi­
sty v pravém smyslu, i kdybyste nikdy neměli dosáhnout osvícení.
Proto zenový Mistr Dógcn říkal: “Neočekávejte, že všichni, kdo cvi­
čí zazen, dosáhnou osvícení ducha, který jc vždy s námi.” Měl na mysli,
že když se domníváte, že veliký duch jc někde mimo vás, mimo vaše cvi­
čcní, pak se mýlíte. Veliký duch je vždycky s vámi. Proto když si mys­
lím, žc mi nerozumíte, opakuji totéž znovu a znovu. Z en není jen pro ty,
kdo umí zkřížit nohy, nebo jen pro ty, kdo mají úžasné duchovní schop­
nosti. Každý má přirozenost Buddhy. Každý z nás musí najít nějaký
způsob, jak dosáhnout své vlastní přirozenosti. Cílem cvičení je získat
přímý zážitek přirozenosti Buddhy, kterou má každý. Všechno, co dělá­
te, by měl být přímý zážitek přirozenosti Buddhy. Přirozenost Buddhy
je vědomí přirozenosti Budhy. Cílem vašeho úsilí by mělo být zachránit
všechny cítící existence. Jestliže mi nerozumíte, praštím vás! Pak poro ­
zumíte tomu, co myslím. A jestliže mi nerozumíte v tomto okamžiku,
jednoho dne mi porozumíte. Jednoho dne někdo porozumí. Budu čekat
na ten ostrov, o němž jednou někdo vyprávěl, že se pomalu pohybuje
nahoru podél pobřeží z I ,os Angeles do Seatllu.
M ám dojem, že Američané, zejména mladí Američané, mají velkou
příležitost, objevit pravý způsob života hodný člověka. Jste docela oproštěni od hmotných věcí a začínáte cvičcní zenu s čistým duchem,
s duchem začátečníka. Jste schopni porozumět Buddhovu učení přesně
tak, jak je mínil. Ale nesmíte lpět ani na Americe, ani na buddhismu,
a dokonce ani na našem cvičcní. Musíme si zachovat začátečnického
ducha, ducha oproštěného od vlastnictví čehokoli, ducha, který si je vě­
dom , žc “vše plyne”. Nic neexistuje jinak než ve své dočasné formě
a barvě. Jedno vyplývá z d ruhého a nic nelze zachytit. Než přestane p r ­
šet, slyšíme ptáka. I p o d těžkým příkrovem sněhu vidíme sněženky
a čerstvou trávu. Na východě jsem už viděl rebarboru. V Japonsku na
jaře jíme okurky.
Sunrju Suzuki
ZENOVÁ MYSL, MYSL ZAČÁTEČNÍKA
Z anglického originálu Zen Mind, Beginneťs Mind
vydaného nakladatelstvím Weatherhill, New York & Tokyo
Předmluva Huston Smith
Úvod Richard Baker
Překlad Jan Brázda
Vydalo nakladatelství PRAGMA, Praha 1994
1. vydání
ISBN 80-85213-33-8
Přehledná kniha instrukcí,
ja k cvičit zen
Kniha o postoji a
porozumění, je ž umožňují
cvičení zenu
Cvičení ducha zenu je duchem
začátečníka
Správné cvičení
Správný postoj
Správné porozumění
Dosažením dokonalé duševní
svobody dokáže změnit celý
svůj dosavadní způsob života