Zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

Zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

rozhovor
a.brožková/(březen/2012) ŠKOLNÍ ČASOPIS
1
Obsah plátku
Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 03/2012
šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný
grafické zpracování: Jakub Bachorík
redakce: Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková, Anna Chrtková, Pavel Krajíček, Monika Mázorová,
Lukáš Vacek, Dominik Málek, Michaela Bergová, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka
fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas
korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček
2
FILMOTÉKA
OSCARS 2012
GRAMMY AWARDS
TIP NA TRIP
GENERACE 25
INTR 3.DÍL
MATURITA 4.DÍL
NOVÉ OBORY
ÚSPĚCH ABSOLVENTKY
ÚSPĚCH STUDENTKY
LYŽAŘSKY KURZ 1.FMO/1.RC
JUNIOR ACHIEVEMENT
výstava litografie
výstava tatry
rozohovor a.brožková
novinky pana holinky
slovo šéfredaktora
komisionální zkoušky
3 4 5 6-7 8-9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22
novinky
pana holinky
ze světa
na přemnožené králíky v austrálii nasadili speciálně vycvičené bojové
klokany, bohužel jich nasadili tolik že mají problém nyní s vačnatci.
asiaté plánují mobilizaci a následný vnik do evropy, jsou vyzbrojeni
klacky.
vozíčkáři útočí na vídeň, město je obehnáno tlustou linií připínÁčku
a hřebíků, lidé se bojí o své psy a kočky.
z domova
ZATÍMCO SE NA NAŠÍ ŠKOLE KUŘÁŘNA ZAVŘELA, ve známém vykřičeném domě
je vyhrazená nová zóna pro kuřačky.
vstup do brněnských parků je přísně zakázán, hromadně vymírají
veverky a hrozí úrazy hlavy při jejich pádu ze stromu.
v praze vypadl proud z okna !
ze sportu
na paralympiádě diskvalifikovali vozíčkáŘe z běhu na 18 mEtrů, následkem toho se konaly krvavé demonstrace wheelchairistů a museli
zasahovat těžkooděnci s vodním dělem, které způsobilo korozi vozíčků.
skokan jaroslav bába vyhrál ms ve skoku dalekém, skočil 17,5 metru,
použil raketové boty, vyhrál, ale nohy dodnes k nenalezení.
kuriozity
politika
v japonsku se narodilo osminohé dítě a museli povolat českého řezníka
jaroslava.
ve světové politice se hromadí počty hloupých a nevzdělaných lidí.
české republiky se to netýká, ujišťuje veřejnost václav kLaus
a zároveň nás informuje o tom, Že daň od roku 2013 bude 45%.
3
Slovo šéfredaktora
Pro koho? Pro školu, tedy pro nás všechny...
Ve svých rukou třímáte, milý čtenáři,
půlkulaté páté číslo školního magazínu UMAG, případně listujete jeho
internetovou podobou. Chtělo by se
říci, že máme malý důvod k oslavě,
nicméně s redakční partou poslední
týdny spíše přemýšlíme, jak přizpůsobit obsah časopisu vám, tedy čtenářům.
Stěny totiž mají uši, jak by pravil klasik. Co chvíli tedy slýchávám, nikoliv
však od vás samotných, že v jednotlivých číslech není lautr nic ke čtení
a na své si přijdou tak maximálně
učitelé, jestli vůbec. Pochopitelně
se vkrádá na mysl otázka: „Pro koho
ten UMAG vlastně tvoříme?“ A jeden
aby si při přemýšlení hlavu ukroutil...
Odpověď pro školu, tedy pro nás
všechny, již zmiňuji v titulku, působí dosti naivně, uznávám. Vychází
ovšem z přesvědčení, že na „umprumku“ patří stejně vyučující jako
studenti, stejně umělci jako mecha-
nici, stejně ředitel jako školník nebo
uklizečka.
Ve snaze vyjít stoprocentně vstříc
všem jmenovaným by se redakce
včetně samozvaného šéfa, tedy
mne, dostala tak maximálně do
blázince :-) Může se tedy stát, že se
texty v jednotlivých číslech budou tu
líbit jednotlivým skupinám tu více,
tu méně. Nerozdělujte ale, prosím,
šmahem jednotlivé články na učitelské a studentské s tím, že jedna
skupina zákonitě nečte, co zajímá
druhou. To jako z trucu, odporu jedněch k druhým?
Učím teprve krátce, do letošního ledna jsem se hrdě hlásil ke kategorii
„student“ , možná proto si říkám, že
k sobě obě skupiny mají blízko, mají
se zajímat jedna o druhou... a pokud
tak nečiní, je něco špatně...
tak na závěr malinko přeladím.
Už před a zejména po jarních prázdninách Vám předkládáme dotazník,
v němž prosíme o rady a tipy, jak
školní časopis UMAG vylepšit a učinit jeho obsah zajímavějším. Stejně
tak Vám, studenti a pedagogové,
nabízíme možnost zavést si vlastní pravidelnou rubriku a redakční
partu rozšířit. Rádi též otiskneme
i příležitostný článek, jako naposledy
v případě maturanta Olina Kašpara
a jeho osobitého a kvalitního rozboru aféry ACTA, který se právem vyhoupl na přední strany.
Stejně jako on pište i vy o věcech,
které Vás zajímají i štvou, dejte najevo svůj názor. Stejně jako on přejděte od slov k činu.
Příjemné počtení a pohodový duben
Vám ze srdce přeje
Abych ale jen nelamentoval nad věcmi, které dost možná nelze změnit,
4
Jan J. Pokorný
Komisionální zkoušky
Rozhovor s panem ředitelem Rösslerem
Co vás vedlo k tak zásadnímu rozhodnutí?
Od 1. 9. 2010 nastala nová pravidla, týkající se docházky studentů ve
škole. Hlavním důvodem jejich zavedení byla velká absence. Pro nápravu byl vystaven návrh zavedení komisionálních zkoušek, spočívající v
přezkoušení studentů, kteří překročí
hranici 25% absence v předmětu.
Tento návrh byl schválen a pro řadu
studentů začala nekompromisní
rozhodnutí; zda-li budou chodit do
školy a jejich život studenta se stane snadnějším, nebo nebudou dbát
na každodenní docházku a tím se
jim vše ztíží. Jedná se o proces, při
kterém není cílem, aby studenti docházeli do školy nemocní, ale o proces, kdy se jednotlivý student naučí
hospodařit s časem a začne být zodpovědný za svůj život. Tlak je směřován na ty, kteří se úmyslně vyhýbají
předmětům a neplní si své povinnosti, protože činnost studentů není
o nucení, ale o práci každého jedince. Podstatou studia je příprava a
poté prověřování vědomostí kantory.
Proto se požaduje, aby student pravidelně docházel do školy. Myslím
si, že pokud bychom se navzájem
pochopili, tak tento institut komisi-
onální zkoušky by mohl být zrušen.
Jaká je současná podoba zkoušek?
Komisionální zkoušky jsou dvojího
typu. Jestliže student dosáhne 25%
absence, ale je v předmětu klasifikován, poté se jedná o známku doplňkovou do výsledné klasifikace.
Jedná-li se o studenta, který není
klasifikován a je mu udělena komisionální zkouška, poté je v tomto
případě známka udělená u zkoušky
výslednou pololetní známkou. Záleží
pouze na vyučujícím, z čeho studenta přezkouší. Není podmínkou, že
komisionální zkouška je sestavena
z celého půlroku, odvozuje se od
toho, kolik dotyčný zameškal.
Přišli na přezkoušení všichni, kterých se zvýšená absence týkala?
Někteří studenti se však ani ke komisionálním zkouškám nedostavili,
přičemž dávají najevo svůj postoj jak
ke kantorům, tak i k sobě samým.
Avšak těm, co měli pro svou neúčast
jistý důvod a ihned dodali omluvenku, byl vypsán nový náhradní termín
zkoušek. Jedná-li se o strach z neúspěchu, poté musím podotknout,
že každému studentovi byl termín
zkoušky předem ohlášen, aby se
mohl dostatečně připravit a úspěšně ji složit.
5
Musím však také říci, že to není záležitost jen studentů, ale i kantorů,
kteří se k těmto zkouškám staví pozitivně, i přesto, že je to stojí hodně
úsilí a času. Je to velice papírově náročné. Kantor dá návrh, který poté
musím schválit a podepsat. Na toto
opatření pak jmenuji komisi skládající se ze tří příslušníků (předseda
komise, zkoušející, přísedící), která
později podepíše protokol o komisionální zkoušce, na němž jsou sepsány otázky kladené při zkoušce a
jejich vyhodnocení. Musím říci, že
toto opatření přispělo ke zvýšení docházky, za což jsme velmi rádi.
Máte už představu, co bude po
skončení školního roku?
Na konci školního roku se vše vyhodnotí a na pedagogické radě se společně dohodneme, jak pokračovat
dál. Nějakým způsobem by se upravila pravidla, aby byl postup jednotný. Doladění by se například týkalo
předmětů, které se vyučují ve čtrnáctidenním cyklu. V tomto případě
uvažujeme o zavedení 50 % možné
absence a o snížení administrativy
celého procesu.
Monika Mázorová
Alena Brožková rozhovor
Paní učitelka Alena Brožková patří mezi nejoblíbenější učitele jak mezi svými kolegy, tak i mezi
žáky, a to především díky jejímu pohledu nebo spíše nadhledu na věci, neotřelému a spontánnímu
humoru, upřímnosti a téměř vždy dobré náladě.
Ostatně o tom se dočtete v rozhovoru, při kterém jsme se velice dobře bavily a věříme, že ani vy
se nudit nebudete!
Jak dlouho již učíte?
Učím dvacet šest let. Začínala jsem ve Vrchlabí na
ZŠ a rok jsem učila v Lanškrouně.
Na jaké škole jste studovala?
Studovala jsem gymnázium v Litomyšli a pedagogickou fakultu v Hradci
Králové.
Řekněte nám prosím, na
co nikdy ze svých studijních let nezapomenete.
Dříve asi na různé akce,
které jsme se spolužáky
podnikali. Takové ty oslavy, návštěvy v rodinách,
autostop, prázdniny, ale
dneska spíš na učitele,
které jsem při studiu poznala ať už na gymnáziu,
nebo pak na VŠ.
Rozmýšlela jste se dlouho, jestli se stanete učitelkou?
Ne, bylo to přání mého tatínka a já jsem poslušná
dcera. (smích)
Chtěla jste někdy dělat
nějaké jiné povolání?
Mám moc ráda fyzickou
práci. Celá léta při studiu
jsem chodila na brigády
u nás na vsi do zemědělského družstva do bramborárny a tam bylo nejenom perfektní zázemí,
skvělí lidé, ale ta práce se
mi moc líbila, i když to byla
práce ve vlhkém prostředí
a byla tam tma. Práce
v zemědělství mě uspokojovala.
A nelitujete toho, že
jste nešla do zemědělství?
Ne nelituji, ale někdy si
říkám, že by to ani nebyla špatná volba pro mou
budoucnost. (smích)
Jako učitelka (nejen)
českého jazyka určitě
ráda čtete. Jakého autora máte nejraději?
Jako mladá jsem ráda
četla
naše
klasiky
a dneska se snažím číst
především současné autory, mladé autory. Vždy
mě některý nadchne, ale
bohužel po pár letech
zjistím, že to není ono
a že ne Viewegh nebo Pavlovská, Monyová, ale takovou tou jistotou je pro mě
vždycky Karel Čapek.
A máte nějakou nejoblíbenější knížku? Nějakou,
kterou jste četla několikrát?
Tak je to ze světových autorů Robert Merle – Malevil.
Co nejradši děláte ve
svém volném čase? Máte
nějaké koníčky?
Domácnost a rodina, to
mě úplně naplňuje.
Co děláte, když Vás žáci
hodně rozčílí? Máte nějaký uklidňující prostře-
dek?
V prvním ročníku na pedagogické fakultě nás
doktorka Dršatová učila
rozčilovat se pouze navenek, vnitřně jsme měli
zůstat klidní. A to se snažím vždycky dodržet, takže
i když se rozčílím, tak je to
jen takové divadlo (smích)
a jinak zůstávám dost klidná. Vnitřně mě to zasáhne
jen málokdy a ne na moc
dlouhou dobu.
A když jste byla mladší,
tak jste to taky vždycky
snášela takhle dobře?
Spíš si myslím, že ze začátku jsem byla i klidnější,
že se to může i zhoršovat,
6
ale snažím se si to udržet.
Za co nejvíce utrácíte? A
za co jste utrácela dříve?
Dnes už za jídlo. Dříve třeba za oblečení…
Takže teďka už se neoblékáte?
Oblékám, ale jídlo mě naplňuje víc. (smích)
Budete někdy vydávat
své vtipné zápisky, abyste se s námi všemi účinkujícími také podělila?
Ne, protože autorům některých je dneska už 38
let a mám jich víc než 260
a ty zápisky mají význam
především pro mě.
Řekněte nám prosím nějaký nový a nějaký starší.
Co se Vám vybaví při slově:
škola – moje práce
jazyk – mohl by být lepší (smích)
kniha – nejlepší přítel člověka
film – uvidíme a uvidíme
sex – patří k životu
2012 – letošní rok?!?
Valentýn – to mě neříká vůbec nic
John – můj spolužák
první pusa – krátká a vlhká (smích)
bratr – mladší, měla jsem ho pořád za zadkem (smích)
kafe – dám si několikrát denně (smích)
nejoblíbenější jídlo – svíčková, vepřo knedlo zelo
Nesnáším kouření a smrad z cigaret,
Práce v zemědělství mě uspokojovala,
Marihuanu nekouřím,
a po otci jsem geneticky vybavená
Tak starší. Před několika
lety přišel na návštěvu
do školy jeden bývalý žák
a vzala jsem ho na návštěvu na hodinu češtiny,
aby studentům řekl, co
si odnesl z naší školy, jak
se mu tady studovalo atd.
A přitom jsem to chtěla trochu odlehčit, tak jsem se
ho zeptala: ,,Lukáši, ty už
máš kníra?“ A on mi odpověděl: ,,Koukám, že vy už
taky.“
A novější. Učila jsem
v 1. ročníku bajku o Lišce a
džbánu a náhle se ozvalo
z první lavice: Hele vo*e,
jak se píše „dž“.
Víme, že jste kouřila. Co
si myslíte o zavření kuřárny?
A také nám řekněte ještě
nějaký tip pro kuřáky jak
přestat.
Mno, protože jsem byla
tehdy ve školce, tak jsem
si kouřením spíš jenom
vyplachovala ústa. Nesnáším kouření a smrad
z cigaret a dnes bych to
nikomu nedoporučovala.
Tehdy jsem dostala doma
na zadek a myslím, že to
byl ten nejlepší výchovný
prostředek.
A k zavření kuřárny… Když
někdo neumí udržovat pořádek…
Jaký dárek Vám zaručeně
udělá největší radost?
Určitě červená propiska
od dcery, kterou mi dávala pravidelně každý rok
k Vánocům, a když přestala, tak mě to mrzelo.
Kdybyste mohla ve svém
životě něco změnit, co by
to bylo?
Neměnila bych nic, protože pak už by to nebyl můj
život. Jednám impulzivně,
proto musím ráda nést následky svého chování.
Máte z něčeho strach?
Z nemoci a z bolesti mých
blízkých i mé.
Pijete elixír mládí nebo
máte jiný trik, že vypadáte pořád tak dobře?
Děkuji za kompliment. Vyřídím to mému tatínkovi,
který mě tak geneticky vybavil. (smích)
Jaká je Vaše oblíbená
hudba?
Já mám ráda klid. Dobrovolně si nic nepouštím.
Kouřila jste někdy marihuanu?
Nekouřila.
A nechtěla jste to někdy
zkusit?
Raději ne. Měla bych
strach ze své reakce.
Nedávno jste si založila
profil na Facebooku, budete ho využívat?
Ne, rozhodně ne. Mám ho,
protože mě k tomu donutili. Podlehla jsem nátlaku.
(smích)
Myslíte si, že generace,
kterou jste začínala učit,
se hodně lišila od té dnešní, jak nám všichni říkají?
V první chvíli jsem chtěla
říci ano, že dnešní generace je horší, ale pak jsem
si vybavila loňskou 4.R
a myslím, že ne. Myslím, že
záleží na složení třídy, na
tom, zda je tam nějaký tahoun nebo ten, kdo dokáže ty spolužáky motivovat,
stmelit je. A záleží také na
7
tom, jaké je klima ve třídě,
že to všechno je mnohem
důležitější než třídní učitel. Vybavení třídy, nějaké
technické pomůcky, třídu
dělá něco jiného. A pak
když si vzpomenu na svou
úplně první třídu před 25
lety, tak ta byla také perfektní, ale mezi tím bych
těžko hledala rozdíly. Myslím si, že tedy rozdíly nejsou, že je to stejné.
Líbí se Vám náš školní
časopis? Případně, co si
ráda přečtete?
Líbí se mi, ale zatím bylo
čísel jenom pár na hodnocení, co se líbí a nelíbí,
tak uvidíme. Po roce po
dvou… Ale určitě si ráda
přečtu rozhovory s kolegy.
Je něco, co byste chtěla
vzkázat žákům a učitelům?
Žákům ať jsou rádi, že jsou
ve škole. A učitelům, aby si
nezoufali, protože lepší to
už určitě nebude.
Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková
Pět desítek exponátů, vystavených na „Špindlerce“ až do 30. března, představil přítomným vedoucí výuky uměleckých oborů Jaroslav Habrman. Ten
společně s Bohuslavem Špačkem, dalším z pedagogů „umprumky“, své
svěřence do Tatranskej Lesnej doprovázel. „Jednalo se o dobrovolnou
akci pro žáky třetích a čtvrtých ročníků. Účastníky jsme ve výběru témat a
technik nijak neomezovali, k vidění jsou tedy díla vytvořená třeba tužkou,
perem, pastelem, uhlem či temperami,“ uvedl Jaroslav Habrman s tím,
že šestidenní pobyt u našich východních sousedů byl mimo jiné vhodnou přípravou na vysokoškolské přijímací zkoušky.
Zkušený pedagog si také pochvaloval úroveň vytvořených prací, která
byla neobvykle vysoká především s ohledem na počasí. „Takové ideální umělecké je se sluncem i mraky, ale bez velkých teplotních výkyvů. Jenže realita byla úplně jiná. První den pršelo a po krásném
druhém dnu začalo pro změnu sněžit a teploty spadly pod nulu,“ zmínil nelehké podmínky, v nichž sedmý mezinárodní plenér probíhal,
a dodal pochvalně: „Letos se urodilo. Prostředí studenty motivovalo,
všichni pracovali, hecovali se a kolikrát tvořili až do deseti hodin.
Každý večer jsme dělali hodnocení prací, bylo vidět, že je to bavilo
a nechtěli se shodit před ostatními. To normálně při výuce nebývá.“
í pedagog
ové
oveň pra
c
„Letos se
Počasí studenty nešetřilo
urodilo,“
V říjnu minulého roku vycestovala pětadvacítka studentů Střední škol
uměleckoprůmyslové do malebných Vysokých Tater, kde se zúčastnila již
sedmého mezinárodního plenéru, pořádaného ve spolupráci s partnerskou
školou v Prešově. Plody společného úsilí prezentovali mladí umělci na vernisáži nazvané Mezinárodní malířský plenér Vysoké Tatry 2011. Slavnostní
zahájení se uskutečnilo ve středu 22. února v galerii školy ve Špindlerově
ulici od 16 hodin, i přes neúčast slovenských přátel se neslo
v pozitivním duchu.
chválí úr
tatry
Za rok? Uvidíme
Ústečtí by měli zájem v zajímavé spolupráci nadále pokračovat,
za rok si pro svou tvorbu vytipovali Slovenský ráj. Domů si totiž
odvezou nejen inspiraci a povedená díla, ale také zajímavé zážitky. „Hitem letošního plenéru bylo setkání s medvědem, který
chodil noc co noc vybírat odpadky hned v sousedství ubytovny.
Poslední večer přišel už na sedmou a byl při večeři stoicky
klidný, i když jsme jej fotili a filmovali,“ zažertoval Jaroslav
Habrman.
Budoucnost plenéru ovšem závisí také na finančních možnostech slovenských partnerů, kteří se středeční vernisáže
nemohli zúčastnit. Výtvory prešovských studentů přitom
tvoří asi jednu třetinu celkové expozice. „Jistotu pokračování zatím nemáme, ale doufáme v ní,“ dodává ještě vedoucí uměleckých oborů.
8
(jp)
Vernisáž výstavy Plenér Vysoké Tatry / pohledem Anny Chrtkové
JAK TO VIDÍ AKAD. MAL. JAROSLAV HABRMAN:
22. února 2012 se ve školní galerii uskutečnila vernisáž
výstavy prací z mezinárodního plenéru ve Vysokých
Tatrách. Jedná se o výstavu prací studentů naší
školy a SOŠ podnikania Prešov, kteří spolu strávili
říjnový týden v inspirativním prostředí vesničky Tatranská Lesná. Plenér je výběrový, to znamená, že
z naší školy se ho účastní pouze někteří studenti třetích a čtvrtých ročníků. Pro Prešovskou školu je to
naopak plenér pro studenty druhých ročníků, takže
na výstavě máte možnost shlédnout různou úroveň
prací. Letošním překvapením jsou i práce paní řidičky
autobusu, která neodolala a spolu s námi vytvořila
několik velice zdařilých děl. Můžete se o tom sami
přesvědčit do 30. března ve školní galerii v budově
ateliérů na Špindlerově ulici.
1. Kolik studentů se letošního plenéru zúčastnilo?
Přibližně 25.
2. Jaká byla letos spolupráce s Prešovskou školou?
Spolupráce byla výborná. Oni jsou schopni zajistit úžasnou lokalitu, místo kde se bude tvořit. A co je důležité
- za velmi příznivou cenu.
3. Jaká byla podle vás úroveň vytvořených prací?
Úroveň byla překvapivě vysoká, takže jsme nemohli vystavit všechno, co by se vystavit dalo.
4. A vaše osobní dojmy?
Tak zezačátku je to trochu napínavé, jak to dopadne,
jestli bude výsledek dobrý, jestli se to vše povede. Takže spokojenost letos. Ten pocit spokojenosti je super
a je tam pořád ta chuť to vše zopakovat.
JAK TO VIDÍ ÚČASTNÍCI
1. Jsi spokojen s kvalitou svých prací?
2. Máš nějaký zážitek z letošního plenéru?
3. Nějaká rada pro budoucí „plenéristy“?
Veronika G.
1. Nikdy nejsem spokojena s kvalitou svých prací.
2. Mám spoustu zážitků,
ironií je, že mám víc zážitků z noci než ze dne.
3. Doporučovala
bych
všechny prostředky k zahřátí… Od těch tekutých po
ty nejhustější, nejteplejší
a nejchlupatější ponožky.
Michal V.
1. Na stupnici od jedné do
pěti bych to hodnotil tak za
dvě.
2. Já si to teďka moc nepamatuju.. . (smích) Rozhodně si vzpomínám na to, jak
jedna spolužačka spadla
do řeky. Jo a taky medvěd,
ale nebyla to zase taková
atrakce, jak z toho všichni
dělali.
3. Pořádně se vybavit!
je to tam drahý.
Žofie H. a Bonifác K.
1. Já si myslím, že ze začátku, když mě ještě nepohltila ta atmosféra Vysokých Tater, nedala jsem do
toho vše. Ale potom se ve
mně vše prolomilo a začaly se dít věci.
2. Večer před odjezdem
byli všichni na pokojích a
někdo zavolal MEDVĚD!
Tak jsme všichni běželi
na balkon. Vypadalo to
jako na koncertě Beatles,
Jan B.
1. Vystavili tady moje nejhorší práce.
2. Holčičky…
*****
(cenzurováno)
3. Vezměte si hodně pití,
9
Lennon (medvěd) se hrabal v koši a všichni si ho
fotili… (smích)
3. Vhodnou obuv, oteplováky, hodně svačiny, jídla,
pití, slovenský slovník a
hlavně ten pocítek v srdíčku a náladu na každodenní tvorbu.
Matěj P.
1. Mmmm… Ano
2. Mmmmm…. Ano
3. Mmmm… ANO!
Litografie v Malé scéně
Příznivci výtvarného umění mohli znovu obdivovat práci studentů naší
školy. V galerii ústeckoorlické Malé scény byla totiž až do konce března k vidění litografická díla, která vznikala během uplynulých měsíců
v rámci nepovinného večerního kurzu. Dvě stě let stará technika je na
středních školách vzácným hostem a v Ústí s ní žáci pracují původním
způsobem. Není proto divu, že čtvrteční vernisáž návštěvníky zaujala.
Jak probudit zájem o vlastní tvorbu
Do výstavních prostor Malé scény
1. března se „namačkaly“ desítky
návštěvníků nejen z řad studentů
a pedagogů školy, na vernisáži
nechyběla ani ústecká veřejnost
a mladé umělce přišel pozdravit
rovněž starosta města Petr Hájek.
Na úvodní slovo ředitele školy Zdeňka Rösslera poté navázal Bohuslav
Špaček, který s nápadem vystavit
nejlepší litografie přišel. Právě pod
jeho vedením se zájemci ve večerním kurzu v této zajímavé technice zdokonalují. „Kurz navštěvují
studenti napříč uměleckými obory
z různých ročníků. Všechny litogra-
fie tisknu jakožto tiskař a dohlížím
i nad tvorbou návrhů. Většinou ale
studenty nechávám zpracovávat
vlastní témata a snažím se v nich
probudit zájem o vlastní tvorbu,“
uvedl Bohuslav Špaček.
„Jsme takové živoucí muzeum“
Tematicky pestrá výstava představuje práce vzniklé výhradě na základě
originálního postupu, který si oblíbila řada předních světových umělců.
Jeho pochopení není ovšem pro laika právě snadné. „Litografie je stará
grafická technika tisku z plochy. Zajímavé na technice je, že se tiskne
z kamene na papír a tisk funguje na
10
bázi odpuzování mastnoty a vody,“
objasnil její princip Bohuslav Špaček a pokračoval: „Znamená to, že
kreslím mastnou křídou nebo tuší
a po zaleptání kámen navlhčím. Tím
pádem barvu při naválení dostanu
jen na mastná místa a na vodě se
odpuzuje.“
Podle Bohuslava Špačka je velkým
přínosem skutečnost, že vystavující autoři pracovali výhradně ručním
způsobem. „Chce to vidět v praxi,
technika je přes dvě stě let stará.
Používáme ji úplně stejně jako v dobách jejího vzniku, jsme tedy takové
živoucí muzeum,“ dodal ještě.
(jp)
JUNIOR ACHIEVEMENT
SOUTĚŽ PRO SŠ CREATIVITY A INNOVATION CHALLENGE - NOVÝ SVĚT SPOLUPRÁCE
Vysoká škola ekonomická v Praze,
na kterou jsme 16. února zamířili,
není od pražského vlakového nádraží daleko, takže během pěti minutek
jsme byli na místě, zapsali se a dostali cedulky se svým jménem a se
zvířátkem.
Následoval přesun na učebnu, kde
nám bylo vysvětleno, o co jde a co
nás vlastně čeká. Letošním tématem byl social business, tedy využití
sociálních sítí v podniku. Když nám
to popsali a vysvětlili, začalo vytváření týmů podle zvířátek, která jsme
při příjezdu dostali. Museli jsme se
najít, aniž bychom řekli, jaké zvíře
jsme, tedy za pomoci zvuků nebo
,,řeči těla“ (já jsem byla medvěd).
Poté, co se nám podařilo sehnat
a dát do kupy tým Medvídků, následovalo přemístění na učebnu, kde
jsme vlastně z ničeho začali vymýšlet. Nejdříve jsme se museli trochu
seznámit, ale otrkali jsme se během
patnácti minut a vymýšlení projektu
začalo v plném proudu. Každé družstvo mělo svého konzultanta (studenta z VŠE). Ten náš nám vždycky
připomněl podmínky a jestli to, co
jsme vymysleli, vše splňuje. Občas
přihodil i nějakou chytrou myšlenku. Během čtyř hodin jsme vymysleli
projekt a museli ho rychle přenést
v nějaké podobě na papír, který byl
odeslán porotě, což byl asi jeden
z nejtěžších úkolů. Ale ten úplně nej-
11
těžší nás teprve čekal. Náš projekt
jsme museli přednést před odbornou porotou ve dvou minutách a pak
jsme měli minutu odpovídat na otázky. Obrovská nervozita, která nás
provázela před prezentací, na chvíli
opadla, ale znovu nastoupila při vyhlašování vítězů. Bohužel Medvědí
tým se mezi první tři nedostal, ale
i přesto si myslím, že náš nápad byl
výborný a zkušenost v této soutěži
naprosto bezkonkurenční. Poznala
jsem nové lidi, vyzkoušela si práci
s někým neznámým a hlavně získala
zase nové zkušenosti.
Kdybych mohla, jedu znovu.
Lucie Podsedníková
Lyžařský kurz
1.FMO a 1.RC
Jako každý rok, tak i my jsme museli absolvovat lyžařský kurz v prvním ročníku. Někdo se těšil a někdo
naopak ne. Jedna s druhou třídou
se moc neznala, takže to byl i tak
trochu seznamovací kurz. V pondělí ráno jsme měli sraz před školou,
kde na nás čekal autobus, co nás
měl odvézt do Čenkovic k hotelu Atlas, jak nám bylo řečeno.
Když jsme dorazili do Čenkovic, tak
nám autobus zastavil na parkovišti
u sjezdovky a paní učitelka Karbulková řekla: „K tomu hotelu se zelenou střechou s věcmi dojděte.“
Spousta z nás se trochu zděsila, jak
dotáhneme všechny ty věci až tam
a nikomu se nechtělo jít dvakrát. Nakonec tak po půl hodině nadávání
jsme všichni dorazili a sešli se v jídelně. Dostali jsme tam pár instrukcí, co máme dělat a rozdělili se na
pokoje. Jedna z těch instrukcí byla,
že za 20 minut máme stát s lyžemi
před hotelem. Bude rozřazování do
družstev a pro někoho možná první
ztrapnění, ale já si myslím, že není
důvod se někomu posmívat, protože na lyžích jsme se učili všichni
a taky se nám nikdo nesmál. Poté
co jsme dorazili zpátky na hotel
a konečně se mohli zabydlet jsme si
všichni „moc pochutnali“ na obědě.
Ještěže jsme měli spoustu zásob
z domů. Odpoledne nás čekaly běžky, na kterých většina z nás včetně
mě nikdy nestála. Zas tak těžké, to
ale nebylo, i když ke spoustě pádů
došlo. Především když jsme měli jet
ze stráně dolů, kde byl metr sněhu.
Do té doby jsem si říkala, že běžky
jsou docela fajn. Poté jsem změnila
názor a určitě nejen sama.
Druhý den nás čekalo celodenní
lyžování v Červené vodě, kde je vyhřívaná sedačka s bublinou. Těšili
jsme se, že si konečně zalyžujeme
a náš pan vedoucí Karbulka nějaká
cvičení s námi vzdal a nechal nás
jezdit. Ke konci lyžování jsme se už
všichni těšili na večer, až se sejdeme u filmů.
Třetí den je den kritický, a proto
jsme dopoledne šli na běžky a celé
odpoledne měli volno. Kritický den
to byl opravdu. Byla hrozná mlha
a na pár metrů nebylo absolutně nic
vidět. Zase jsme měli jet ze stráně
12
dolů, ale jak máte jet někam, když
ani nevíte kam? Ukázali nám jen,
jakým směrem máme jet... a sraz
v hotelu. Popravdě si to už nehodlám zopakovat a na běžky nestoupnu. Odpoledne jsme se šli projít do
místního konzumu a poté odpočívali
s pizzou u filmů.
Čtvrtý den nás čekalo opět celodenní lyžování a spousta z nás už byla
vážně unavená. Mlha byla stále
a sníh byl těžký, takže lyžování nanic. Všichni jsme se už těšili na poslední večer. Co se dělo večer, raději
rozepisovat nebudu, kdo tam byl...
Ráno se nikomu nechtělo vstávat,
ale museli jsme – jelo se domů. Samozřejmě jsme si museli věci zase
odtáhnout na parkoviště jako při
příjezdu. Když jsem viděla, že jiná
škola co odjížděla, měla lyže naložené na skútru, aby je nemuseli tahat,
tak sem se docela naštvala, že nám
to také nedomluvili. Nastoupili jsme
do autobusu a jelo se domů. Vlastně jen ke škole, kde pro většinu
z nás čekal odvoz domů…
Michaela Bergová
studentka vyhrála
designovou soutěž
Velkého úspěchu dosáhla Veronika
Bílková, studentka ústecké Střední
školy uměleckoprůmyslové, v celorepublikové soutěži „Navrhni si vlastní
koberec – Komfort ti ho vyrobí“.
V konkurenci dalších 92 návrhů získala první místo. Za svůj vítězný návrh pojmenovaný „Rotace Země“ si
odnesla dárkový certifikát v hodnotě
šest tisíc korun do jednoho z největších českých internetových obchodů. Za první místo jí pořadatel soutěže navíc předá koberec vyrobený
podle jejího návrhu. Dárkový certifikát získají i autorky dalších dvou
nejlepších návrhů, za druhé místo
náleží dárkový certifikát v hodnotě
tří tisíc korun, za třetí místo poukaz
v hodnotě tisíc korun.
Za odměnu si pořídí tablet na
kreslení
Veroniku Bílkovou vítězství v celostátní soutěži samozřejmě velmi
těší: „Jsem strašně moc ráda, hlavně jsem to vůbec nečekala,“ řekla
vítězka. „Hlavní námět jsem vymýšlela zhruba dva týdny a poté jsem
ho zpracovala asi za dvě hodiny
v počítači,“ uvedla oceněná student-
ka. Už ví, co si za část své odměny
v internetovém obchodě pořídí: líbí
se jí tablet na kreslení. A kam umístí svoji druhou výhru, koberec, který
sama navrhla? „To nevím, ještě se
rozhodneme, kam by se doma hodil,“ dodala Veronika Bílková.
Na druhém místě skončila studentka Soukromé střední školy umění a
managementu v Praze Eliška Odstrčilová, třetí cena také putuje do Ústí
nad Orlicí. Získala ji Michaela Malinová, která navrhla koberec s názvem
„Krajina“.
mohou vhodně doplnit především
interiéry funkcionalistické, přehledně organizované, čekající na onu
pověstnou třešničku na dortu,“ řekl
Ivo Prokel k výsledkům návrhářské
soutěže.
Do celostátního klání se přihlásilo
56 studentů z osmi středních škol.
Celkem studenti poslali 93 návrhů
koberců. Jeden účastník mohl vytvořit dva návrhy. Soutěž probíhala od
října minulého roku do letošního ledna. Studenti navrhovali koberec na
téma „Planeta Země“.
Porotu vedl designér Ivo Prokel
Návrhy koberců měly vysokou úroO konečném pořadí v soutěži, kte- veň
rou pro střední odborné školy vyhlásil přední prodejce podlah a koberců, rozhodovala odborná porota.
V jejím čele stál uznávaný interiérový designér Ivo Prokel. Ten po
střední uměleckoprůmyslové škole
vystudoval katedru výtvarné tvorby
na Ostravské univerzitě. Veřejnosti
je znám z oblíbeného televizního pořadu Bydlení je hra.
„K nejlepším návrhům jsem si automaticky přiřazoval i vhodné prostory.
A jsem přesvědčen, že vítězná díla
13
„Potěšil nás velký zájem ze strany
studentů a vysoká úroveň obdržených návrhů. I další návrhy, které
neskončily mezi třemi nejlepšími,
měly zajímavou myšlenku či nápadité ztvárnění,“ uvedla oblastní manažerka společnosti Komfort Aneta
Ráztokayová. Jak dodala, vítězce
organizátoři soutěže předají utkaný
koberec v prvním čtvrtletí tohoto
roku.
převzato z Orlického deníku
Úspěch naší absolventky
Terezy Peichlové
29. února byla na módní přehlídce
v Bratislavě oficiálně představena
kolekce oblečení slovenských reprezentantů pro letní olympijské hry
v Londýně. Součástí celé kolekce jsou
i oděvy, které jsou určeny na slavnostní nástup při zahájení a ukončení
olympijských her v Londýně 2012.
Spoluautorkou nástupové kolekce je
absolventka SŠUP Ústí nad Orlicí Tereza Peichlová . Oděvy sportovců zdobí
nepřehlédnutelný národní motiv, inspirovaný tradičními malovanými dřevěnicemi z malebné obce Čičmany.
Součástí oblečení je sako, u mužů
dlouhé kalhoty, u žen sukně, polokošile s čičmanskými vzory, doplňkem
jsou klobouky a šátky.
Celá kolekce je navržena tak, aby se
hodila k jedinečné příležitosti olympiády a zároveň byla pro sportovce příjemná na nošení, pohodlná a funkční.
Tereza Peichlová absolvovala na SŠUP
studijní obor Modelářství a návrhářství oděvů a následně pokračovala ve
studiu tohoto oboru na VOŠ v Praze.
Poté studovala na Technické univerzitě v Liberci.
I v současnosti neustále udržuje
s naší školou kontakty. Zpětně hod-
14
notí svoje působení na naší škole
velmi kladně. Především oceňuje,
že zde získala mnoho odborných
informací a výuka výtvarných předmětů výrazně přispěla k rozvoji jejího výtvarného cítění. Všechny
získané znalosti, dovednosti a samozřejmě její nesmírná píle, poctivá práce
a cílevědomost přispěly k tomu, že Tereza je ve svém oboru i přes své mládí
velmi úspěšná.
Jana Nagyová
Do dalšího školního roku
s dvojicí nových oborů!
Střední škola uměleckoprůmyslová
opět rozšiřuje svou nabídku. Zatímco výuka oděvnictví a konstrukce
oděvů měly v bývalém okresním
městě dlouholetou tradici, a tak se
v případě jmenovaného oboru jedná
spíše o malý „comeback“, operátoři obalových strojů se nikdy předtím
v Ústí nevzdělávali. Po kvalifikovaných lidech je ovšem v oboru se stále se rozšiřující působnosti velký zájem, a tak se vedení školy rozhodlo
vyjít volání firem vstříc.
Absolventi se neztratí, tvrdí ředitel
Na „umprumce“ se již v současnosti
vyučují činnosti a služby související
s obalovou technikou, nový obor ale
souvisí také s již zaběhnutým programem mechanik-seřizovač.
„S poptávkou přišly samotné firmy.
Výrobci obalů připravují v současnosti různé strategie jak podpořit zájem o tyto obory, rozvíjejí náborovou
činnost,“ hovoří o úzkém propojení
se situací na trhu práce ředitel školy
Zdeněk Rössler, podle něhož mohou budoucí absolventi najít solidní
uplatnění. „Mají solidní perspektivu,
navíc se zajímavou platovou úrovní.
Stačí se rozhlédnout po okolí, kolik
přibylo podniků, zabývajících se výrobou obalů,“ míní dále.
Nedostatek vzdělaných pracovníků
v oboru podle něj dokresluje situace, kdy firmy v tomto odvětví přijímají
nekvalifikované zájemce, které musí
dále zaučovat. „Proto jsme po dohodě s naším zřizovatelem nabídli podnikům možnost, že bychom vychovávali již žáky vycházející ze základní
školy, jedná se tedy o dlouhodobější
strategii,“ říká k problematice Zdeněk Rössler. Podle něj mají navíc
zájemci o tento obor výhledově ještě
širší uplatnění. Z nemalé části se jim
totiž dostane strojírenského vzdělání, což jejich potenciál do budoucna
zvyšuje. Svoje dovednosti mohou
navíc zvýšit v rámci mezinárodních
projektů především s německými
partnery, jichž se škola s úspěchem
účastní.
Klíčový bude zájem žáků
Střední škola uměleckoprůmyslová
má v plánu otevřít v příštím školním
roce kombinovanou třídu operáto-
15
rů a mechaniků-seřizovačů a podle
slov svého ředitele je připravena
i na případný vyšší zájem ze strany
budoucích žáků a jejich rodičů. Jaký
však bude ve skutečnosti, závisí
především na počtu přihlášek, odevzdaných nejpozději do 15. března.
A také na výsledcích přijímacího řízení, jež se uskuteční 23. a 24. dubna.
To samé platí pochopitelně i o druhém oboru, který se po několikaleté odmlce vrací do nabídky, a sice
oděvnictví a konstrukce oděvů. Ten
by mohl vhodně doplnit již fungující
design oděvů a vhodně na něj navázat. „Oděvnictví a konstrukce oděvů
je proti uměleckému designu spíše
technicky laděný obor, zaměřený na
realizaci návrhů v praxi a technologie výroby. Pokud se nám podaří
vždy velmi prestižní výuku obnovit,
mohly by spolu úzce spolupracovat,“
vidí klady připravovaného řešení ředitel Rössler.
Státní maturita z matematikY
V této době ještě stále platí, že matematika patří mezi 3 předměty, ze kterých si musíme jeden povinně zvolit (další je společenskovědní základ a informační technologie).
Příští rok by to tak ještě mělo zůstat, ale hodně vážně se spekuluje o tom, že v dalších
letech se zavede povinně. Proto myslím, že je čas o tom něco napsat.
skytují v téměř stejné míře.
Setkáte se zde i s úlohami,
které moc matematicky neznějí s problematikou běžného života nebo i z jiných
než matematických oborů,
ale říkají, že by nám na ně
měly postačit základní matematické znalosti jako je
přímá a nepřímá úměrnost,
procentový počet, pravděpodobnost nebo finanční matematika.
U testu z vyšší úrovně obtížnosti je čas stanovený na
120 minut. Úlohy jsou zde
podobné jako v základní
úrovni, ale navíc jsou zařazovány 2 – 3 úlohy s širokou
16
odpovědí, kde je hodnocen
i postup řešení.
Jestli si nevíte rady při výběru
(pokud si teda vůbec budete
moci ještě vybírat), zamyslete se nad tím, jestli chcete
jít dále na VŠ a uvědomte si,
že zároveň se budete muset
učit na přijímačky i na maturitu. A na převážné většině
vysokých škol se dělají přijímací zkoušky právě z matematiky. Proto bych řekla, že
se tím dají sfouknout dvě
mouchy jednou ranou.
Takže přeji hodně štěstí při
výběru.
Obě úrovně jsou v podobě didaktického testu a je
u nich dovoleno používat kalkulačku
Jako u všech ostatních předmětů se může maturitní
zkouška z matematiky dělat
na nižší a vyšší úrovni. Rozhodnutí ale závisí jen a jen
na nás.
Obě úrovně jsou v podobě didaktického testu a je u nich
dovoleno používat kalkulačku, MFCh tabulky a samozřejmě rýsovací potřeby.
V základní úrovni je na řešení testu 90 minut. Jsou zde
různé typy úloh – uzavřené
– vybíráte správné řešení
z nabízených možností
a úzce otevřené – odpověď
musíte samostatně vytvořit.
Oba tyto typy se v testu vy-
Lucie Podsedníková
Na intru řádil záhadný fantom!
Je jím někdo z nás, nebo snad kdosi, kdo nemá s domovem mládeže nic
společného?
První únorová neděle byla pro nás
intráky nezapomenutelná. Když část
z nás v neděli večer v patnáctistupňovém mrazu úprkem zdolávala
vzdálenost od nádraží k vytopenému
intru, netušila, že je bude vítat nalepená cedule na dveřích. Jaké bylo
naše neblahé překvapení, když jsme
po jejím přečtení zjistili, že v našem
přechodném bydlišti praskla nebo zamrzla voda a nemůžeme si tedy ani
uvařit čaj, umýt se nebo si jen vyčistit
zuby. Na radu pana vychovatele jsme
se tedy na podobné úkony přesunuli
do školní tělocvičny, kde voda tekla.
Musím říct, že už chápu, proč se po
tělocviku nikdo nesprchuje v tamních
sprchách. Kdybyste to někdy někdo
chtěl zkusit, vězte, že po vydatné sprše zůstane víc vody na podlaze než ve
sprchovém koutě. Naštěstí tato krizová situace netrvala dlouho, už v deset
hodin večer jsme dostali zprávu, že
pan školník závadu opravil, za což mu
všichni vřele děkujeme!
Nebo snad touto závadou začalo řádění tajemné osoby? Najednou se
totiž objevila tajemná série dalších
menších nebo větších nehod. Momentálně se totiž na intru řeší nefunkční sprcha na jednom z dívčích
pokojů, nefunkční záchod na klučičím pokoji, vypadávající pojistky a
v neposlední řadě rozbité prodlužovačky.
JE TO OPRAVDU JENOM OPOTŘEBENÍ, NEBO SE JEDNÁ O ÚMYSLNÉ POŠKOZOVÁNÍ VĚCÍ?
Ale nemyslete si, že se únor na domově mládeže nesl v pochmurném
sledování toho, co se zase rozbilo.
My jsme otrlí, nás nějaké drobné
závady nedokážou rozhodit. Zato
když o sobě dal fantom znovu vědět, postihlo to celý intr. Rozvěšel
totiž mezi schodištěm šňůry s papírovým prádlem. Jedině tato událost
se dá s jednoznačnou pravděpodob-
ností označit jako úmyslný čin, ale
podle mnohých má jistou spojitost
s předchozími činy. Každopádně to
se všemi intráky i vychovateli pořádně otřáslo. U nás zde bydlících se ale
tento fantomův čin setkal se vcelku
dobrými reakcemi. Vedení však bylo
jiného názoru a za dva dny už tato
„výzdoba“ zmizela. Prý z bezpečnostních důvodů. Nejspíš by se na
provazech mezi schodištěm někdo
chtěl oběsit.
Pokud máte nějaké informace o této
záhadné osobě, jakýkoli důkazný
materál, že může i za nehody a závady zařízení, poskytněte je prosím
jakémukoli členu redakce.
Ale pozor! Fantom může být nebezpečný. Dobře zvažte, zda máte odvahu ho usvědčit.
zmiňovaný fantom změnil i vzhled
a strukturu budovy
17
anička chrtková st.
Generace 25 ... vážně?
Kolem sebe už nevidím svět
mladých lidí, a to je pro mě
absolutně nejdůležitější
poznatek
Mladá krev, budoucnost národa, příslib minulých generací, které selhaly, anebo flákači bez jiskry s nulovým
zájmem a mizivou vidinou své vlastní budoucnosti? Kritické téma, které
drží rekord v rozlišnosti názorů podle věkových tříd. Jsme však opravdu ti vyvolení, nebo nás jen násilím
navlíkli do železných dresů ‚porevoluční‘ a očekávají zázraky? A stojíme
vůbec o nějakou zvláštní pozornost?
Generace 25, termín, kolem kterého především minulý rok média nafoukla bublinu spekulací, kritiky ale
i chvály a očekávání. Všechny články
pojednávaly o cílech, jichž bychom
měli dosáhnout, změnách, jimiž bychom se měli odlišit od našich předků, chyb, ze kterých bychom se měli
ponaučit, ale ptal se někdo nás? Zajímá je také náš názor?
Zajímavý je rozhodně fakt, že většina autorů, která se na toto téma
vyslovila, do cílové skupiny ani nepatřila.
Primární důvod rozdílnosti názorů
na nás, Generaci 25, aneb všechny,
jež se narodili po roce 1989, vidím
uplně jednoznačně. Na rozdíl od našich předků pociťujeme první náznaky porevolučního multikulturalismu,
globalizace a amerikanismu, které
u nás nastartovaly hned desítky
trendů, životních stylů, hudebních
žánrů a dalších pro nás již neodmys-
litených části běžného života. Teď už
je pochopitelné, že nás nelze zařadit
do jednoho termínu, protože osobnostní rozdíly už jsou příliš velké.
Jsme příliš odlišní na to, abychom
mohli být posuzování jako celek.
Nic z tohoto ovšem nechápejte jako
můj negativní postoj. Chcete úspěchy mladší generace? Zapomeňte
na ekonomickou dokonalost a politickou rekonstrukci; expanze odlišnosti a vlastního názoru je to, o co tu
kráčí. Dospíváme k dokonalosti tak,
že konečně přestáváme být ovcemi,
které jen následují vůdce.
Kolem sebe už nevidím svět mladých lidí, a to je pro mě absolutně
nejdůležitější poznatek. Svět informací nás naučil dospívat mnohem
dříve, než je potřeba, což s psychikou zamává jak tornádo.
Pokud se tedy dostaneme k objektivnímu hodnocení Generace 25,
mělo by jediným zájmem být sledování těchto malých zmeň v jednotlivých druzích osobností - udání honosných cílů a následný šok, že se
tah nesplnil, není na místě - ani Řím
nebyl vybudován za den!
Tato dospělost kráčí cestu životem
ruku v ruce s nezávislostí. Samozřejmě existuje silný argument o tom,
jak pohodlnější podmínky máme,
ale sáhněte si na srdce, milí kritici,
vážně si nemyslíte, že jsme o chlup
statečnější? Lidé v maturitních roč-
18
nících, kteří ještě nemají dokonale
vymyšlenou nejbližší budoucnost,
jsou velice pozitivní k myšlence zanechání všeho, co zde vybudovali,
a odstěhování se do zahraničí, kde
s chutí začnou od znovu. Takové životní rozhodnutí si žádá pořádnou
lžíci odvahy.
Stejně tak náročné je využivání
schopností inovace. Dnešní mládež
si dle mého zvyká na psychologii
‚Když si cestu nenajdu, vytvořím si
vlastní‘, ať už mluvíme o bydlení, zaměstnání či mezilidských vztazích.
Můj závěr je tedy takový, že pokud
nás opravdu chcete vlastnit jako
experiment, zaměřte se na to, zda
dodržujeme styl života, jaký si ho
přejeme my, ne takový, jaký by jste
nám rádi naordinovali. Momentálně
si obstojně kráčíme po své vlastní
cestě, zda se ukáže jako ta správná
zjistíme snad v horizontu desetiletí.
Jak pravil Edison: ,,Neselhal jsem
10 000krát; našel jsem 10 000 způsobů, kterými to nejde provést.‘‘ Momentálně nevíme, zda budeme lepší
či horší, víme jen, že budeme jiní.
Pavel Krajíček
TIP NA TRIP/
lanšperk
Zřícenina hradu, nacházející se na okraji dnešní obce Lanšperk. Vystřídala mnoho majitelů a často sloužila jako zástava dluhů. Tehdy byla součástí lanšperského panství, které později bylo připojeno
k panství lanškrounskému. Lanšperku náležel za dob husitství úkol
chránit a posilovat zájmy litomyšlských biskupů. Od počátku 16. století hrad nesloužil jako panské sídlo a začínal pomalu chátrat. Posledním zásahem do areálu hradu byla výstavba kaple v roce 1897.
V roce 1937 na Lanšperku začaly opravy některých částí hradu
a odkrývací práce. Lanšperk byl postaven v gotickém stylu, jako plášťový hrad (bez věže). V roce 1944 byl zřízen sbor pro záchranu hradu Lanšperka, který funguje dodnes. Jelikož tu máme konečně jaro
a sluníčko nám dopřává nějaké pěkné dny, určitě si nenechte ujít
jarní Lanšperk. Zřícenina je volně přístupná, proto návštěvě nic nebrání.
19
Denisa Smolová
Grammy Awards /////////
Ve filmovém průmyslu se udílejí
ceny Oscar, k hudebnímu neodmyslitelně patří ceny Grammy
(dříve Gramophone Awards). Udílejí se již od roku 1958. Porota,
která rozhoduje o vítězích těchto
cen, se skládá zhruba z 13 tisíc
hudebních akademiků
12. února 2012 se tradičně
v Los Angeles konalo 54. předávání cen.
Nominace na tento galavečer
byly uveřejněny již koncem roku
minulého. Největší senzací tohoto ročníku byla zpěvačka Adele,
která proměnila všech 6 nominací. Kromě nejlepší písně
„Rolling in the Deep“ a nejlepšího alba „21“ obdržela ocenění
také za nejlepší krátký videoklip,
nejlepší popový vokální výkon,
nejlepší popové vokální album
a nejlepší nahrávku.
5 nominací proměnili rockoví
Foo Fighters (Nejlepší rockové
album, DVD, rockové vystoupení
a song a Hardrock/Metal vystoupení).
Rekordních 7 nominací měl americký rapper Kanye West. Porota
rozhodla, že si zaslouží 3 ceny,
a to v kategoriích: nejlepší rapové
album, nejlepší rapová spolupráce a nejlepší rapová
píseň „All of the Lights“.
Z pěti nominací proměnil ve tři
vítězné také v dnešní době velmi
známý electro-dubstepový umělec Sonny John Moore, kterého většina z vás bude znát pod
pseudonymem SKRILLEX.
Ceny získal za nejlepší taneční
nahrávku, nejlepší taneční/elektronické album „Scary Monsters
xand Nice Sprites“, a nejlepší remixovanou neklasickou nahrávku z názvem Cinema .
Dále ocenění: Bon Iver, Chris
Brown, Taylor Swift, The Civil
Wars a mnoho dalších.
Během večera se vzpomínalo
na zesnulou zpěvačku Whitney
Houston, které oficiálně vzdala
čest herečka Jennifer Hudson
s písní „I Will Always Love You“.
20
Lukáš Vacek
Ohlédnutí za Oscars 2012
The Artist
zabodoval
Na konci února proběhlo již 84. udělování Oscarů. Smutný byl letošek pro
Stevena Spielberga, který si při šesti
nominacích neodnesl domů ani jednu
sošku.
The Artist, francouzský němý černobílý film, zabodoval v kategorii nejlepší
film, herec v hlavní roli, kostýmy, hudba, režie. Černobílé filmy mám velmi
ráda, proto nerada přiznávám, že mě
v půlce uspal a probudil až v posledních minutách, bohužel mě to tedy
příliš nezaujalo. Ostatní filmy nominované v této kategorii stojí za zhlédnutí,
např. Černobílý svět, Děti moje nebo
Hugo a jeho velký objev (celkem získal
pět Oscarů - kamera, výprava, mix zvuku, střih zvuku, vizuální efekty).
Ocenění za nejlepší zahraniční film získal Rozchod Nadera a Simin, popisující manželství z prostředí současného
Iránu.
Mezi animovanými filmy byl oceněn
Rango, snímek o chameleonovi prožívajícím různá dobrodružství.
Za hlavní roli získala Oscara Meryl
Streep, a to téměř po třiceti letech, kdy
se jí naposledy podařilo zlatou sošku
získat. Konkrétně za film Železná lady
(Iron Lady, The), který je natočen podle
skutečného života Margaret Thatcher,
která se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Film není příliš
dobře hodnocen, ale pokud se toužíte
dozvědět něco z historie, je tento snímek správnou volbou.
Můj obdiv má Christopher Plummer, kterému je přes osmdesát let
a získal svého prvního Oscara v životě
za vedlejší roli.
21
filmotéka
Havran (Raven, The) – thriller
Báječný hotel Marigold (Best Exotic Marigold Hotel, The) – anglické komediální
drama
Bitevní loď (Battleship) – americké sci-fi drama z námořnického prostředí
Rok konopí – český dokument
Tady to musí být (This Must Be the Place) – multižánrová komedie v hlavní roli Sean
Penn
Vrtěti ženou (Hysteria) – romantická komedie
Královská aféra (Kongelig Affære, En) – historický film, natáčení probíhalo i v ČR
Vrásky z lásky – česká komedie, hraje např. Jiřina Bohdalová, Ivan Trojan
Láska a modřiny (Love and Bruises) – drama o čínské studentce ve Francii
Máme papeže! (Habemus Papam) – italsko-francouzské drama
Sněhurka (Mirror, Mirror) – v hlavní roli Julia Roberts
Zatímco spíš (Mientras duermes) – španělský horor
22
Iva Moutelíková