Scénka Prasata

Komentáře

Transkript

Scénka Prasata
Program:
„JSOU HOŠI
ŠINDELÁŘOVI
OPRAVDU PRASATA ?“
/baletně-pantomimická burleska o 7-mi obrazech/
! Jediné představení – premiéra i derniéra zároveň !
Konáno při příležitosti 23. ročníku Čůčobraní
kulturní sál „Suchodolské restaurace“
Dne 22.1.2011 v cca 21.00 hodin
Libreto: Chorche Vorvel
Hudbu složili a textem opatřili: Pink Floyd, Skoumal, Landa, Tři sestry, Nohavica
Choreografie, režie, produkce a výprava: Hoši Šindelářovi
Osoby a obsazení
Inseminátor a zvěroklestič Semenec…………………Petr „Picek“ Švec*
Prase č. 1 – „Major“ Lenin………………………Luboš „Hasič“ Řehák*
Prase č. 2 – „Napoleon“ Stalin………………..Ondřej „Gauguin“ Seidl*
Prase č. 3 – „Pištík“ Brežněv ….................................Miloš „Míťa“ Petr*
Prase č. 4 – „Pleška“ Chruščov…………………Vojta „Plešoun“Rydlo*
Prase č. 5 – „Kuliš“ Gottwald……....................Jiří „Mravenec“ Hladík*
Prase č. 6 – „Vyšmik“ Zápotocký………….........Jarda „Jarek“ Tomek*
Prase č. 7 – „Kvik“ Biľak..……….....................Zdeněk „Pistolka“ Šolín*
Prase č. 8 – „Chrochta“ Husák……….....................Jiří „Pařez“ Pařízek*
Prase č. 9 – „Slinta“ Štrougal......................Tomáš „Vinetoun“ Stránský*
Prase č. 10 –„Kuňďaba“ Kabrhelová……….......... Petr „Kulička“ Tyč*
* tyto role jsou bez alternace, tzn. pokud se herec zlije do němoty či jinak zhyne, tak si jeho
úlohu bude muset divák pouze představit, což je ale nepředstavitelné……
7 prasečích přikázání:
•
•
•
•
Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel
Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla a ocas je přítel
Žádné prase nebude chodit oblečené
Žádné prase nebude spát v posteli
• Žádné prase nebude pít alkohol
• Žádné prase nezabije jiné prase
• Všechna prasata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější
Motto: Já jsem prase, ty jsi prase, my jsme
všichni prasata, budoucnost jak zlato září,
veselá a bohatá…
Vážení diváci a milovníci ovocných a scénické avantgardy !
Dlouho jsem přemýšlel, jak vám nějakou lidskou formou přiblížit a také vysvětlit to, co pro vás na dnešní
večer připravilo vaše tolik oblíbené literárně-pantomimické a dramatické uskupení Hochů Šindelářových.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že vám naliji čistého vína a řeknu čistou pravdu. Prostě a dobře musím
zvolat:“To tu ještě nebylo !!!“. Za celých 22 let, kdy naše umělecká agentura Post Coitum zastupuje práva
Hochů Šindelářových (mj. proto, že většina členů souboru je úplně nebo alespoň částečně zbavena
způsobilosti k právním úkonům), jsme se nedostali do tak problematické a konfliktní situace jako nyní.
Způsobilo to libreto či rámcový scénář, který předložil umělecký vedoucí a choreograf souboru. Musím
přiznat, že to dokonce vypadalo tak, že se naše cesty definitivně umělecky rozejdou. Jen letité přátelství a
láska k bezprostředním a prostým chlapcům ze souboru nás nakonec přesvědčily k tomu, abychom se do tak
rizikového a kontroverzního tématu pustili. Ano, v předchozích letech jsme jistě několikrát zapochybovali,
zda je náš umělecký směr správný, ale nakonec výsledek jednotlivých představení a rovněž divácký úspěch
nás přesvědčily, že se ubíráme správnou cestou a proto není třeba uhýbat před ničím. Nyní se ale přece jen
tyto pochybnosti opět objevily, protože v případě tématu, který Hoši zvolili pro 23. ročník Čůčobraní se
obáváme, že pokud nejde rovnou o umělecké „zcestí“, tak se určitě jedná o zásadní a zlomovou křižovatku na
umělecké dráze našeho oblíbeného souboru. Komiku, radost, burlesknost, naivitu, éteričnost ba i prvky
lyriky, to vše jsme mohli v představeních Hochů Šindelářových v minulosti najít. Jistě nás často pobavila i
zdravá míra sebeironie a trefná satira, která někdy z jejich hříček nečekaně vyprýštila, ale nikdy, opakuji,
nikdy před nás dosud Hoši nepředstoupili s tak zásadní, zraňující a nahou otázkou, jakou čteme v záhlaví
dnešního díla: „Jsou Hoši Šindelářovi opravdu prasata?“. Ano, takto umělecky syrově a krutě zaútočili na
nás, jejich příznivce a fanoušky. Snad právě proto jsem nakonec rezignoval na to, provést pro vás hodnocení
jejich dnešního díla a využívám toho, že se mi do ruky dostala aspirantská práce severokorejského studenta
oboru Avantgardní dramatické poblitologie na Kim-ir-senově univerzitě v Phjonjangu, Kim-ču-raka, který se
v jedné z částí své obsáhlé práce věnuje právě literární předloze či libretu, na jehož základě dnešní
představení Hoši postavili. Jedná se vlastně o jednu kapitolu z práce onoho studenta, kterou nazval
(přeloženo doslovně z originálu) „Anymalizmus v dramatu, aneb nejvyšší forma lidově-demogratické
sebekritiky“. Vzhledem k obsáhlosti práce (2600 stran, kdy se často do latinského písma Kimovi přimíchaly
čínské, respektive korejské lidově demokratické znaky) uvádím v tomto programu k dnešnímu představení
pouze tři nejzajímavější úryvky. Ještě snad pro informaci P.T. divákovi, že původní dílo, kterým se Kim
zabývá, stvořil poměrně neznámý dramatik Chorche Vorvel, údajně syn eskymáka z kmene Čukčů a zchudlé
portugalské šlechtičny, kterou jeho otec zakoupil za tři tulení kůže na trhu v Anadyru. Výňatky z Kimovy
práce jsme z pochopitelných důvodů gramaticky i formulačně upravili, protože jinak by asi vyšla na povrch
velice nízká úroveň studentovy práce.
První úryvek: Inspirace, meditace, deviace nebo mozková porucha? Takovéto otázky si můžeme klást ve
chvíli, kdy se začteme do díla, které Chorche Vorvel záhadně nazval: „Já jsem prase, ty jsi prase, my jsme
všichni prasata, budoucnost jak zlato září, veselá a bohatá“. Podle všeho má jít o alegorické a satirizující
drama, ukazující formou bajky politické vztahy a děje mezi lidmi a zvířaty. Bohužel se autor důsledně
vyhýbá vysvětlujícím komentářům, ale snad postačí citace jedné z poznámek, kterou jsem rozluštil
v originálním rukopisu hry, která byla vepsána hned pod názvem díla: „...ta hra a její děj je vlastně bastard
vzešlý z koitu rudých, modrých, růžových, černých a hnědých prasat......“.
Druhý úryvek: V polovině díla se mi začíná zdát, že autor kritizuje lidově-demokratické zřízení. Bajka,
nebajka, není přece možné, aby lidé představovali buržoazní kapitalisty a prasata uvědomělé soudruhy!
V žádné zemi, opakuji v žádné zemi, kapitalistické ani socialistické, není přece možné, aby skupinka zvířat,
která se vzbouří, vyhnala lidi z JZD a pak si tam sama žila jak prasata v žitě!
Třetí úryvek: Vyvrcholení dramatu naštěstí rozptýlilo moji obavu, že se autor snažil o kryptorevizionistickou kritiku komunismu a jeho vymožeností, naopak je evidentní, že se jedná se o sžíravou
karikaturu kapitalismu – lidé mají podřízené třídy a prasata podřízené živočišné druhy, vždyť kde jinde než
v kapitalismu může dojít k vykořisťování prasete prasetem! Závěrem proto snad jen mohu doporučit, aby toto
angažované bajkodrama bylo co nejdříve zařazeno do repertoáru Kim-ir-senova národního divadla
v Pchjongjangu a vhodně tak doplnilo angažované umění v duchu oficiální doktríny „Čučche“.
Tolik tedy úryvky a teď ještě pár vysvětlení k tomu, jak celou hru pojali Hoši Šindelářovi. Jedná se o
představení čítající .....aktů či lépe řečeno surrealistických obrazů. To je ale asi tak vše, co lze o celém
představení s jistotou říci. To ostatní lze snad už jen definovat sérií otázek, které se divákovi budou po
shlédnutí díla trýznivě vtírat na mysl: Proč Hoši do umění tentokrát nečekaně zatáhli politiku? Není 7 aktů
mnoho? Proč se Lenin jmenuje Major a Stalin Napoleon, když Lenin nebyl voják a Stalin byl maršál? Proč
bylo prase Vyšmik Zápotocký zase nejopilejší ze všech postav na scéně? Proč se Pleška jako vždycky nejvíc
objímal a líbal s Kabrhelovou? Proč všechna ostatní prasata zase naopak nechtěla vůbec Kunďabu, takže ta se
pak nakonec nechala oplodnit Semencem? Proč vůbec byla obsazena role prasete č. 5, když každý ví, že
Kuliš byl fakt rudý prase? Proč se Pištíkovi říká „nebožtík Huňáč“? Je pravda, že Kvik, Chrochta a Slinta
byli homosexuální vykleštěnci? Nebyl nakonec největší prase inseminátor Semenec i když to byl jediný
člověk na scéně? Nesetřelo toto pojetí hry rozdíly mezi prasaty, lidmi a diváky tak, že nakonec vlastně
nebylo poznat kdo je prase a kdo je člověk? A jsou Hoši Šindelářovi opravdu prasata?
Zdraví vás a hluboký umělecký zážitek přeje váš
Ferdinand Ošípaný
výkonný ředitel a hlavní dramaturg
agentura „Post Koitum“
Pro lepší pochopení toho, co dnes na scéně uvidíte, vám zde ještě závěrem nabízíme velmi volný opis
stručného scénáře, který byl snad podkladem pro dramatické ztvárnění výše uvedeného tématu souborem
„Hoši Šindelářovi“.
1. akt - ráno na státním statku Teplice nad Metují – odštěpný závod Vižňov u Meziměstí – kokrhají
kohouti, bučí krávy, chrochtají prasata, mečí kozy atd. Za zvuků motocyklu přijíždí na scénu
(koloběžka?) inseminátor a zvěrokleštič Semenec – na to navazuje část skladby Pigs vokálně
instrumentální skupiny Pink Floyd z jejich alba Animals ...inseminátor ukazuje svou stříkačku a
zkusmo vytryskne na okolní diváky, aby vytvořil na scéně dostatečný prostor pro další umělce ......
2. akt - začíná hrát skladba „Kdyby prase mělo křídla“ ... na scénu „přilétají“ prasata č. 4 – 10 a mávají
pomyslnými křídly a tančí kruhem kolem překvapeného zvěrokleštiče ......při závěru skladby se kruh utváří
v půlkruh – všichni stojí čelem ke vchodu do kterého se zařazuje i Inseminátor.....
3. akt – za zvuků pochodu „Tři čuníci“ a za těchto zvuků přichází Lenin, Stalin a Brežněv, komicky,
rozpustile a koketně se předvádí před překvapenými ostatními postavami.......na závěr jejich výstupu zazní
potlesk ke kterému se připojí i ostatní herci a diváci....
4. akt - po společném pochodu začínají tito tři kanci „kázat ostatním“ a do toho hraje „Vstaváj
narodnaja“.....u této bojové odrhovačky se snaží trio vůdců přesvědčit ostatní, že je lepší, když se budou
řízeně pářit mezi sebou a ne se nechat oplodňovat úchylným Semencem.....to se jim nakonec povede ……
5. a 6. akt – po tom, co tři ideologičtí čuníci - Major, Napoleon a Pištík přesvědčí ostatní prasáky a prasnici
o přednostech volné lásky v duchu socialistické ideologie, začíná „dvou-aktí“ volně spojené pod názvem „Ze
života našich prasátek...“. Nejdříve totiž za zvuků písně Láska (prase) proběhne vyznání „Plešky“ Chruščova
vůči Kabrhelce – kdy při této skladbě nejdříve Nikita odežene od prasnice opruzujícího Semence a pak
v milostném katatonickém křepčení znázorní své vyznání lásky. Ostatní s v kruhu kolem pohybují jako běžná
tančící prasata a slintajíc okukují milostnou předehru zkušeného kance (cca 1.5 minuty). Ihned pak navazuje
další obdobný akt, který se ale již nese v kolektivnějším a méně lyrickém duchu. Po vzoru Plešky a Kunďaby
se totiž začnou nahánět i ostatní prasáci, Semence nevyjímaje. Zvrhlý Major skočí po huňatém Pištíkovi,
Džugašvili se namlouvá s Kulišem což vyvrcholí společným vykouřením Gottwaldovy dýmky, trio
přihřátých čuníků Vyšmik, Kvik a Slinta předvádí značně oplzlý tanec lektis, u kterého je až podezřelé, jak
chlapci pevně propojeni drží jeden za druhým, zvláště pak, když se k nim zezadu připojí i sexuálně
dezorientovaný Chrochta. Promiskuitní Kunďaba plavným krokem prasečí šelmy uniká ze spárů Pleškových
a pokouší se navázat sexuální kontakty s ostatními pašíky. Pleškovi to ale vůbec nevadí, protože se vzápětí
zmítá v další milostné prasácké křeči, tentokrát s Pištíkem a Leninem. Mezi tím vším pobíhá úplně
nepříčetný Semenec, který již dávno odhodil poslední lidské zábrany a úplně nekontrolovaně kropí svým
zakaleným ejakulátem všechny účastníky na scéně i mimo ni až se mu podaří chytit Kunďabu a poslední
dávkou docílit toho, že ta obluda praskne na totální přeplněnost. Tímto „dvouaktím“, vkusně podmalovaným
rázovitou skladbou folkloristické skupiny Tří Sestry s názvem „Prase“ , celé scénické megadílo vrcholí….
7. akt – Začíná hrát ústřední motiv „Tří čuníků“, všechna prasátka zanechají prasáren, disciplinovaně se
seřadí do zástupu za své zvolené představitele od č.1 po číslo 10 a následována Semencem, pochodují,
mávají a za neutuchajícího potlesku diváků opouští statek směrem k Ruprechticím......
Informace pro účastníky
Přijímáme vzorky pouze v čistých lahvích !
Důsledným dopíjením vzorků za vyšší úspory ovoce pro naše
nemocné děti !
Kvašenou chlévskou mrvu, pravá vína a kupované vzorky
nepřijímáme !
Nepodplácejte degustační komisi !
Neosahávejte hostesky bez souhlasu ředitele závodu a
provedení příslušné platby !
Zvracejte pouze v „Blicím gorodku“ !
Jiné exkrementy vypouštějte pouze na místech k tomu
určených !
Předčasně uhynulé ukládejte do kontejneru označeného
nápisem „Žichlínek“ !
Úplatky dávejte pouze řediteli soutěže !
Nerozkrádejte tombolu, nebo nic nevyhrajete !
Ubytování i doprava individuální !
Usmívejte se na hostinského !
Platby v hotovosti !
Další varování pro účastníky !!!
Je přísně zakázáno polykat Semencův
ejakulát !
Netahejte Majora z mauzolea !
Zákaz felace Kulišovy dýmky !
Nedávejte Kuňďabě hrábě !
Nezvonkujte Pleškovi krupon !
Netahejte Brežněva za obočí, hrozně pak
piští !
Nelezte Zápotockému do poklopce, je to
opravdu „Vyšmik“ !
Nezvyšujte svým chováním Napoleonovi jeho
pověstný komplex !
Nesmějte se Kvikovi, Chrochtovi a Slintovi
za jejich sexuální orientaci!

Podobné dokumenty