Klikni pro zobrazení nebo stažení zpravodaje

Klikni pro zobrazení nebo stažení zpravodaje

1
VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR
ZPRAVODAJ č 4/2009
ZPRÁVY OD PRAMENE 4/2009
Váţení kolegové a kolegyně, členové a členky našeho VSR. Pomalu se blíţíme ku
konci roku 2009, ve kterém je v naší novodobé historii nejvýraznějším datem 17. listopad 1989, který znamenal po desítkách letech pád komunistické moci v Československu
a tím návrat k demokracii, svobodě a lidským právům, včetně návratu naší republiky do
západoevropského společenství.
Výrazné oslavy našeho letošního dvacátého novodobého výročí demokratického
Českého státu vytvořily podmínky pro vyjádření oprávněné hrdosti nad posledním dvacetiletím našich svobodných ţivotů.
Pro nás, jako občany protiprávně vyhozené z nejčestnější povinnosti občana obrany republiky, jsme byli nuceni proţívat všechny formy občanské, vojenské a politické perzekuce stalinsko – breţněvovské bolševické normalizace pod dozorem vlády jedné
strany a jejího bezpečnostního aparátu. Toto výročí přispělo k velkému zamyšlení nad
proţitou minulostí, ale i hledání odpovědi na otázku, zda byly splněny nebo nesplněny
rehabilitační představy a sliby.
Kdo byl přítomen na našem zářijovém celostátním aktivu předsedů VSR v Praze
na Valech, musí potvrdit, ţe toto jednání bylo potvrzením pravdivosti víceletého nesmírného úsilí celého našeho předsednictva a Ústřední rady VSR pro dosaţení poţadované
podpory od poslanců rozhodujících politických stran v současné Sněmovně. Je nám
vcelku známá celá anabáze boje za prosazení našeho odškodnění zvláště v posledních
létech. Máme za sebou období oprávněných očekávání i skutečných zklamání. Máme
významné zkušenosti z rozdílného přístupu vedení Ministerstva obrany k našemu sdruţení. Naše sdruţení proţilo od roku 1990 mnoho ministrů obrany. Nejotřesnější vztah
k našemu sdruţení předvedla bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která nakonec
dosáhla funkce místopředsedkyně vlády. Tato dáma prokázala, ţe v zájmu udrţení se na
dobře placeném místě je ochotna vstoupit do kterékoliv partaje. Věřím, ţe této dámě
v nastávajících parlamentních volbách naši členové se svými rodinami v jihočeském
kraji náleţitě odpovědí. Vystoupení náměstka MO pana Ing. Padělka na našem zářijovým aktivu potvrdilo zcela jiný a realistický přístup současného vedení Ministerstva
obrany.
Jsem si vědom toho, ţe kaţdý z našich členů čeká informaci o stavu projednávání současného návrhu zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů
v letech 1948 aţ 1989.
Tedy dnešní zprávy od pramene zakončím krátkým a pravdivým pojednáním,
v jaké situaci je současné jednání o předloţeném poslaneckém návrhu. Ústřední osobností v našem úsilí je pan poslanec PhDr. Robin Böhnisch, místopředseda výboru pro
ţivotní prostředí, člen ústavně právního výboru Poslanecké Sněmovny PČR, který se jiţ
zúčastnil našich dvou celostátních konferencí VSR, z toho jedné programové konference
2
k výročí vojenské okupace Československa z roku 1968 a dvou našich celostátních aktivů.
1. února 2008 byl předkladatelem nového poslaneckého návrhu zákona (podobného obsahu jiţ přijatého zákona č. 357 ve prospěch válečných veteránů), který při
jednání ve Sněmovně v prvém čtení neprošel z důvodů chybějícího 1 hlasu. Hledalo se
další řešení.
V průběhu letošního roku - a to 18. března byl vedení Sněmovny předloţen poslanecký návrh poslanců Mirka Topolánka, Robina Böhnische, Jana Vidíma, nezařazeného Petra Wolfa a dalších, který byl přijat pod jednacím číslem 809/0 k projednání ve
Sněmovně jako návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů
v letech 1948 aţ 1989. K tomuto návrhu zákona bylo přijato poměrně široké stanovisko
Vlády ČR, coţ vedlo k dopracování lépe řečeno k přípravě upraveného návrhu zákona.
Vím, ţe oprávněná nedočkavost v našich řadách narůstá. Naše spojení se skupinou navrhovatelů je neustálé a aby naše zprávy členské základně byly co nejpřesnější
a nezkreslené, řídíme se zásadou, ţe budeme podávat jen oficielní výstupy, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Před jednáním předsednictva ÚR dne 3. 11.
jsem poţádal pana poslance Böhnische o písemné shrnutí stavu současného řešení,
z něhoţ uvádím:
„Váţený pane předsedo, dovolte mi v krátkosti shrnout dosavadní průběh projednávání sněmovního tisku 809, tedy návrhu zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání
z politických důvodů v letech 1948-1989, v orgánech Posl. sněmovny. Navzdory mému
vystoupení na vašem aktivu Na Valech, kde jsem avizoval staţení tisku 809 a podání
opravené verze jako nového návrhu zákona ve zrychleném projednávání, jsme jako
předkladatelé rozhodli pro ještě rychlejší způsob, kterým je ponechání tisku 809
v legislativním procesu a podání opravené verze jako komplexního pozměňovacího návrhu ve druhém čtení. První čtení zákona proběhlo dne 2. 10. 2009 na 62. schůzi Sněmovny. Bez negativních vystoupení a bez protestů zpravodaje poslance Ladislava Libého
byl tisk bez problémů propuštěn do druhého čtení, resp. k projednání v rozpočtovém
výboru. Navíc byla zkrácena zákonná lhůta pro projednání ve výboru. V rozpočtovém
výboru byl tisk projednán v úrovni obecné rozpravy dne 7. 10. 2009. Vzhledem
k předloţenému komplexnímu pozměňovacímu návrhu a námitkám zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, která by pole slov
zástupců MPSV nestihla technicky připravit v případě schválení zákona výplaty v tak
krátkých lhůtách, bylo projednávání přerušeno do schůze rozpočtového výboru dne 11.
11. 2009. Jako předkladatel jsem byl vyzván zapracovat připomínky MPSV a ČSSZ a připravit pro zasedání 11. 11. 2009 další upravenou verzi.
MPSV zpracovalo na základě původního komplexního pozměňovacího návrhu úpravu, kterou si vám dovoluji zaslat v příloze. Úprava obsahuje i zdůvodnění změn,
provedených oproti původnímu komplexnímu pozměňovacímu návrhu od Dr. Suchánka,
který má PÚR VSR k dispozici.
Dovoluji si upozornit, ţe ani verze MPSV nemusí být konečná a celá věc můţe být
odloţena ještě jednou, stále se totiţ objevují problémy např. nejasností ve věci nástupnických organizací zrušených velkých krajů, které v minulosti spravovaly některé střední
školy (i jejich učitelé jsou někdy drţiteli osvědčení o mimosoudní rehabilitaci) .
Váţený pane předsedo, rovněţ si Vás dovoluji upozornit na objevující se případy
kritiky návrhu zákona vzhledem k bývalému členství řady rehabilitovaných osob v KSČ.“
3
Dle obdrţené zprávy z jednání rozpočtového výboru dne 11. 11. 2009 jsem obdrţel tento výstup. Nebyl přítomen předseda RV poslanec Sobotka. Byly projednány
návrhy MPSV a při hlasování byli členové rozp. výboru za ODS pro, členové rozp.
výboru za ČSSD se hlasování zdrţeli . Tento postup bude řešit osobně posl. Böhnisch.
Je nám doporučeno nevyvolávat jiţ ţádná jednání v poslaneckých klubech. Nastalá situace je naprosto standardní. Ţádná formulace usnesení z rozp. výboru nebyla vydána.
Předkladatel posl. Böhnisch předloţí konečný návrh jako komplexní pozměňovací návrh
zákona se zdůvodněním přímo na zasedání Sněmovny v prosinci.
Taková je současná situace před zahájením prosincové schůze Sněmovny PČR.
Výstup z jednání Sněmovny bude okamţitě oznámen prostřednictvím našeho Informátora do našich Územních organizací. To jsou naše zcela konkrétní informace.
Váţení členové, váţené členky. Přeji Vám jménem svým a celé Ústřední rady vše
nejlepší k Vánočním svátkům a hodně zdraví a spokojenosti v Novém roce.
PhDr. Miroslav Pavlík, předseda ÚR VSR
ZPRÁVA O CELOSTÁTNÍM AKTIVU PŘEDSEDŮ VSR VŠECH STUPŇŮ
konaném dne 23. září 2009 na MO ČR v Praze Na Valech
Čestní hosté:
Za MO ČR: náměstek ministra obrany, pan Ing. František Padělek, ředitelka odboru mezirezortní spolupráce – paní Ing. Yvetta Hlásecká,
Poslanec pan PhDr. Robin Böhnisch,
KVV: Plzeň: - plk.gšt. Ing. R. Kučera, v zast. KVV Střední Čechy mjr. Ing. R. Novotný, v zast. KVV Jiţní Čechy prap. Ing. T. Lapáčková.
Po slavnostním zahájení státní hymnou a čestnou jednotkou se státní vlajkou přítomní vzpomněli minutou ticha na naše zemřelé členy.
Pracovní část aktivu započala zásadním vystoupením předsedy ÚR plk. Miroslav
Pavlíka, který informoval o vývoji a o současném stavu jednání o našich oprávněných
poţadavcích a o problémech, jeţ stojí v současnosti v cestě k řešení.
Pracovní část aktivu řídil 1. mpř. ÚR – plk. Miloš Ondrák.
Pozdravný projev přednesl pouze náměstek ministra obrany pan Ing. František
Padělek, který se postavil s plným pochopením k našim poţadavkům a s tím souvisejícím
problémům a slíbil ze strany ministerstva pomoc při řešení. Jeho projev uveřejníme pokud moţno v plném znění ve 4. čísle našeho Zpravodaje.
Pan poslanec Robin Böhnisch přislíbil, ţe vytrvá na našem aktivu aţ do jeho konce
a vystoupí aţ v závěru, aby mohl odpovědět a vysvětlit případně vznesené otázky a připomínky, coţ bylo delegáty uvítáno.
V otevřené diskusi se všichni diskutující souhlasně vyjadřovali k našim poţadavkům, a vystoupili:
Genpor. Ing. St. Procházka s historickým vývojem našeho sdruţení a s tím spojeným vývojem celého problému, jehoţ řešení nyní spadá do velice obtíţné politické i ekonomické situace státu. Nicméně se doţaduje toho, aby naše záleţitost byla konečně vyřešena.
Plk. Mrázek – Přerov – se kromě jiného pozastavuje nad tím, ţe je pro naše aktivní členy nedostatek medailí, přičemţ se – aspoň podle jeho názoru – jimi v některých
případech plýtvá, občas jsme při jejich udělování vsadili na nesprávné lidi.
Pplk. Kubias – Mělník – kromě naší problematiky kriticky zmínil přeběhlictví poslanců a jejich „strach o koryta“, který vyúsťuje aţ u Ústavního soudu. Vítá vstřícný postoj MO ČR, tlumočený ve vystoupení NMO ČR Ing. F. Padělka.
4
Plk. Nedvídek – Praha Střed – mimo jiné je nutné jiţ řešit přípravu úkolů pro 12.
CK a co a jak dál po ní.
Plk. Ţák – Příbram – hovořil spatra, kromě problematiky aktivu zmínil také problémy jejich vlastní ÚzO, související s jejich zkompromitovanými členy.
Plk. Jeníček – Brno – jako mnozí diskutující upozorňuje na neúnosnost současného stavu výběrových řízení jak v souvislosti s dárkovými balíčky pro jubilanty, tak i
s objednávkami autobusů na zájezdy. Současný stav je nejen zdlouhavý, ale hlavně mimořádně nehospodárný! Rovněţ cenové záleţitosti, související se stravenkami jsou zaráţející (cena 90,-Kč je nepřiměřená a nezdůvodnitelná).
Plk. V. Horák,tajemník ÚR, upozornil na nutnost řešení problémů s výběrovými řízeními (balíčky, zájezdy atd.), na nutnost, aby byly s náleţitou pečlivostí a včas řádně
vyúčtovány sponzorské dary.
Dále v diskusi vystoupili: pplk. Weiss za Kr.R. Střední Čechy, plk. Šrámek se sociálními otázkami, plk. Vališ z Brna poţadoval, abychom předávali své znalosti mladým,
mjr. Kolář ze Znojma k moţnému vyuţití fondů z EU pro přeshraniční spolupráci se slovenskými kolegy, plk. Procházka z Tábora, plk. Daněk z Děčína k šíření internetové a
počítačové gramotnosti mezi našimi členy, plk. Tomečka – mpř. ÚR poděkoval jménem
UR poslanci Böhnischovi za jeho neúnavnou angaţovanost ve Sněmovně pro naši věc,
Plk. M. Ondrák – místopředseda ÚR k obsahu Zpravodaje č. 3/2009 řekl, ţe materiály od gen. Procházky obsahují pro nás velmi zajímavá vojensko-technická i vojenskopolitická fakta, byl nedostatek jiných příspěvků a také upozornil na naprostou nepřijatelnost internetové korespondence mezi našimi členy, týkající se etnických menšin, protoţe
je to na hraně nejen etiky, ale i zákona o šíření hanobení těchto etnik. To je nedůstojné
jednání některých našich členů.
V závěru diskuse vystoupil poslanec Robin Böhnisch s informací o současném stavu ve Sněmovně v souvislosti s návrhem na naše odškodnění.
Jeho vystoupení bylo odměněno potleskem.
Aktiv byl ukončen jednomyslným přijetím usnesení, jeţ přečetl předseda ÚR plk. Miroslav Pavlík:
USNESENÍ AKTIVU:
1)
Celostátní aktiv předsedů VSR všech stupňů ukládá PÚR předstoupit
před rozhodnutím o přijetí zákona před poslanecké a senátorské
kluby a tam objasnit, jaká byla naše perzekuce, a aby podpořili zákon o kompenzaci za ztrátu zaměstnání v letech 1948 aţ 1989.
2)
Účastníci aktivu podporují rozšiřování internetového propojení mezi
členy VSR.
Po výměně názorů na úpravu odvodu části členských příspěvků do pokladny ÚR
VSR, Ústřední rada rozhodla, ţe je nutné odvod za kaţdého člena v roce 2010 zvýšit na
částku 100,- Kč.
USNESENÍ ÚSTŘEDNÍ RADY VSR:
Po výměně názorů na úpravu odvodu části členských příspěvků do pokladny ÚR v souladu se stanovami VSR, ÚR rozhodla, ţe odvod za kaţdého člena bude v roce 2010 činit 100,- Kč.
Předsednictvo i Ústřední rada vysoce hodnotí úroveň jednání tohoto aktivu a diskuse na něm, coţ bohuţel nebylo moţné konstatovat o úrovni diskuse na naší poslední –
11. CK, konané v loňském roce. Všem účastníkům celostátního aktivu za to vyslovuje
upřímný dík.
Zpracoval plk. M. Ondrák
5
Projev pana náměstka ministra obrany Ing. Františka Padělka:
„Váţené dámy a váţení pánové, vojáci, přátelé, brzy tomu bude dvacet let,
kdy došlo k zásadním politickým změnám nejenom v tehdejším Československu, ale
prakticky ve všech zemích bývalé Varšavské smlouvy a od základů se změnila politická
mapa Evropy. Prakticky zanikl politický systém vlády jedné strany, který byl sice
v závěrečném období své existence jiţ těţce nemocný a částečně rozloţený, ale aţ do
poslední chvíle nepoučitelný, nepolepšitelný a nebezpečný.
Zřítil se do trosek vlastní neschopnosti. Zmizel, ale jeho stopy, zanechané
v krajinách lidských ţivotů, čas ještě dlouho nesmaţe. Je dobré o nich vědět a mluvit.
Připomínat je, nepodléhat nic neříkajícímu a tak pohodlnému, lhostejnému odpouštění.
Události v únoru 1948 byly tragickým finále ztraceného zápasu o poválečnou demokratickou budoucnost Československé republiky a o dvacet let později se tragédie
znovu opakovala v kulisách srpnové okupace léta 1968.
V sovětském vedení po celá desetiletí přetrvávala představa, ţe základem neotřesitelné imperiální pozice Ruska je co největší sféra vlivu. Sovětský svaz vstoupil do
střední Evropy a uţ nikdy ji nehodlal opustit. Střední Evropa jako svébytný mezinárodněpolitický pojem vlastně přestala existovat.
V těchto podmínkách se velmi rychle měnilo všechno, co ještě před válkou tvořilo
základní kontury tehdejšího světa: společnost, kultura, ekonomika a samozřejmě politika
a politický systém. Hranice mezi vládnoucí komunistickou stranou a státem se stala
takřka neviditelná.
Mimo sféru otevřeně přiznané sovětizace země nezůstala samozřejmě ani armáda. Po vojácích byla ţádána víra v nové, paradoxně „marxisticko-leninské náboţenství“ a
kaţdé kacířství, projevené otevřeným slovem a svobodnou úvahou, bylo přísně trestáno.
Totalitní moc hledala svého skutečného nepřítele nikoliv za hranicemi, ale uvnitř země –
a byla v tom velmi pečlivá.
To všechno jste zaţili tak říkajíc z první ruky. Máte nezáviděníhodné privilegium
být pamětníky doby, která horovala pro světlé zítřky, ale namísto nich vytvářela temnou
přítomnost. Byly to události, které psal osud na tabuli času ostrou křídou, a od té křídy
kapaly slzy vzteku a bezmoci.
Vaše osudy jsou ţivou kronikou české společnosti, která musela v poválečné době
dvakrát mravně kapitulovat. Poprvé v padesátých letech, podruhé v dusném ovzduší tzv.
normalizace. Mít dost odvahy na to, aby člověk dokázal zcela jasně a bez vytáček říci
své „ano“ nebo „ne“, to není málo; to je často samo o sobě hrdinstvím. A proto nejste
pouze oběťmi systému, ale také bojovníky s ním; nepláčete, ale hrdě a oprávněně ţádáte své.
Chci vám poděkovat za úsilí, s nímţ podporujete všechny snahy o objektivní poznání minulosti a upozorňujete na kaţdé ohroţení svobodného ţivota a demokracie. Neboť v ţivotě spravedlivého člověka se jako v kapce čisté vody oddělují věrnost od zrady,
charakter od prospěchářství, pravda od lţi.
6
Je velice dobře a nanejvýš potřebné, ţe je mezi vámi řada těch, kteří si svědectví
roku 1968 nenechávají jenom ve svých vzpomínkách, ale ţe se s nimi dělí s nastupující
generací. Ţe zanechají po sobě řadu publikací a knih, které vypovídají o této době a pomáhají k poznání příčin a důsledků srpnové okupace. Za všechny publikace a knihy mě
dovolte vzpomenout jednu a to „Vzpomínka po 40 letech“, kterou připravili do tisku generálporučík Ing. Stanislav Procházka a plukovník Ing. Jiří Novotník.
Tato kniha má pro mne dvojí význam.
Zaprvé, má nesmírnou vypovídací hodnotu o událostech nejenom o roku 1968 a
následné normalizaci, ale také o období po roce 1989, týkající se činnosti vašeho Vojenského sdruţení rehabilitovaných a snah o nápravu křivd a škod způsobených okupací
roku 1968.
Zadruhé, má pro mě význam osobní, protoţe jsem ji dostal jako osobní dar od
vzpomínaného autora, pana generálporučíka Ing. Stanislava Procházky, kterého si nesmírně váţím a chtěl bych mu touto cestou za knihu poděkovat.
Chtěl bych vás ujistit, ţe Ministerstvo obrany České republiky bude podporovat
všechny zákonodárné aktivity, které dořeší otázky nejen morálního, ale také finančního
odškodnění za dlouholetou vojenskou, občanskou a politickou perzekuci – neboť ve
vztahu k minulosti, která se skládá stejně z velkých událostí, jako z bezpočtu detailů,
musí současnost prokázat dobrou paměť i své čisté svědomí.
Na závěr mi dovolte popřát vám pevné zdraví, klidný ţivot v kruhu svých blízkých
s vírou toho, ţe se podaří dotáhnout do úspěšného konce většinu problémů, které vás
tíţí. K tomu jsem, spolu s mými spolupracovníky, připraven být nápomocen“.
ZÁZNAM Z PROJEDNÁVÁNÍ SNĚMOVNÍHO TISKU Č. 809/0 dne 2. října 2009
Místopředsedkyně PS Lucie Talmanová: „Dalším pevně zařazeným bodem je bod
65. Návrh poslanců Mirka Topolánka, Robina Böhnische, Petra Wolfa a dalších na vydání
zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 aţ 1989
/sněmovní tisk 809/ - prvé čtení. Stanovisko vlády jsme obdrţeli jako sněmovní tisk
809/1. Prosím, aby za navrhovatele předloţený návrh uvedl pan poslanec Robin
Böhnisch. Váţený pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, váţená paní místopředsedkyně, váţení
členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych jako jeden z jeho spolupředkladatelů uvedl předloţený návrh zákona. Moje vystoupení nebude dlouhé, o dané problematice jsem obšírněji mluvil uţ 1. února loňského roku v rámci rozpravy o novele zákona
o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa, prostřednictvím které jsme se neúspěšně snaţili napravit křivdu vůči těm skupinám mimosoudně
rehabilitovaných osob, které se dosud nedočkaly náleţitého ocenění.
Náš návrh počítá se vznikem nároku na zvláštní příspěvek k důchodu u vojáků, civilních
zaměstnanců Ministerstva obrany a dalších mimosoudně rehabilitovaných osob, které
v období let 1948 aţ 1989 ztratily zaměstnání z politických důvodů a staly se občany
druhé kategorie s dnes uţ dobře známými formami omezení jejich občanských a lidských
7
práv. Perzekuce byla uplatňována i vůči jejich rodinám, například tím, ţe jejich děti nemohly dosáhnout vyššího vzdělání.
Přes novelu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a vznik zákona
č. 357/2005 Sb., se dosud nedařilo rehabilitované vojáky a civilní zaměstnance Ministerstva obrany, kteří jsou křiklavým příkladem nespravedlivé perzekuce, důstojně ocenit. Je
třeba připomenout, ţe například to, co se odehrávalo v armádě v období praţského jara
před obsazením Československa, v noci z 21. na 22. srpna 1968 a v následujícím období, jen těţko snese srovnání v daném průřezovém porovnání osob bez resortní příslušnosti.
Dovolte mi uvést jeden příklad, na kterém lze demonstrovat nespravedlnost, jakou dnes
rehabilitovaní vojáci oprávněně pociťují. Zatímco oni byli například ve 40., 50. letech
nebo s ohledem na jejich postoje k srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské
smlouvy vyhozeni z armády a přesunuti na velmi špatně placené práce, coţ pociťují na
důchodech a na obtíţném dosaţení výhod bývalých příslušníků armády, tak ti, kteří se
často na jejich perzekuci podíleli, vyuţívají s rehabilitovanými vojáky nesrovnatelné důchodové a materiální zabezpečení.
Nový návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech
1948 aţ 1989 se snaţí alespoň částečně napravit dosavadní neblahý stav. Počítá se
s příspěvkem k důchodu pro drţitele osvědčení o mimosoudní rehabilitaci podle délky
trvání jejich perzekuce, maximálně však 2500 Kč měsíčně, a příspěvkem v poloviční výši
pro vdovy a vdovce. Celková částka uvedená v důvodové zprávě ve výši 100 miliónů
korun ročně počítá s variantou, ţe se maximálně vyplácená částka bude týkat všech dotčených a navíc vychází z počtu členů Vojenského sdruţení rehabilitovaných na začátku
loňského roku. Reálně bude tedy niţší neţ 100 miliónů korun ročně.
Váţené dámy, váţení pánové, dovoluji si vás poţádat o podporu návrhu zákona a jeho
propuštění do druhého čtení. V něm jsou předkladatelé připraveni vypořádat se
s připomínkami vlády, které ve svém stanovisku uvedla. Zároveň si vás dovoluji poţádat
o podporu návrhu na zkrácení zákonné lhůty pro druhé čtení na 15 dní, který přednesu
v rozpravě, do které se tímto hlásím. Prozatím děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, váţený pane poslanče,
nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Ladislav Libý. Pane
zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Ladislav Libý – (ODS): Děkuji, paní předsedající, hezké dopoledne, váţené
kolegyně a kolegové. Já se v tuto chvíli omezím pouze na povinnost zpravodaje. Zrekapituluji, ţe se jedná o sněmovní tisk 809, Návrh zákona o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických důvodů, který byl podán skupinou poslanců. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk č. 809/0 dne 21. 4. letošního roku. Vláda zaslala své stanovisko
19. května a stanovisko vlády bylo rozesláno poslancům 20. května jako tisk 809/1, který máte pravděpodobně ve svých sloţkách.
Předseda Sněmovny projednání návrhu zákona doporučil 29. května a přikázal
k projednání rozpočtovému výboru. Zatím nebyl podán ţádný jiný návrh.
8
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám
obecnou rozpravu, do které mám zatím přihlášku pouze pana poslance Böhnische
s návrhem, který jiţ avizoval. Prosím tedy, aby se ujal slova.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, jak jsem avizoval, dovoluji si navrhnout zkrácení
lhůty pro druhé čtení ve výboru či výborech, pokud bude zákon přikázán ještě jinému
výboru, na 15 dní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, váţený pane poslanče.
Někdo další si přeje vystoupit v rozpravě k tomuto návrhu zákona? Nikoli. Obecnou rozpravu končím. Budeme se zabývat přikázáním výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předloţený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má někdo z vás jiný návrh? Není tomu tak. Já se omlouvám, pane
poslanče Mlčáku, máte slovo.
Poslanec Ladislav Mlčák – (KSČM): Dobré ráno, váţené kolegyně, kolegové, doporučuji ještě přiřadit tento tisk ústavně právnímu výboru, protoţe jsou tam nějaké kličky,
paragrafy, které je potřeba narovnat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Máme tedy dva návrhy,
rozpočtový výbor a ústavně právní výbor a následně zkrácení projednávání ve výborech.
Nejprve rozhodneme o přikázání výboru rozpočtovému.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 146. Táţi se vás, kdo souhlasí s tímto návrhem?
Kdo je proti? Děkuji vám. (pro projednání v rozpočtovém výboru 11. 11. 2009 v 16:30
hod.)
Z přítomných 128 poslankyň a poslanců pro návrh 93, proti 3. Tento návrh byl schválen.
Nyní rozhodneme o přikázání výboru ústavně právnímu, a to v hlasování s pořadovým
číslem 147, které tímto zahajuji. (pro projednání v ústavně právním výboru)
Táţi se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti? Děkuji vám. (pro projednání
v ústavně právním výboru)
Z přítomných 127 poslankyň a poslanců pro návrh 59, proti 24. Tento návrh nebyl
schválen. ***
Nyní rozhodneme o zkrácení lhůty pro jednání v rozpočtovém výboru o patnáct dní
v hlasování pořadové číslo 148, které tímto zahajuji a táţi se vás, kdo souhlasí s tímto
návrhem. Kdo je proti? Děkuji.
Z přítomných 128 poslankyň a poslanců pro návrh 66, proti 3. I tento návrh byl
schválen. (zkrácení lhůty k projednání)
Konstatuji, ţe návrh byl přikázán k projednání výboru rozpočtovému a lhůta
pro toto projednání zkrácena na patnáct dní“.
9
VZPOMÍNKA NA GENERÁLA HELIODORA PÍKU
Dne 23. června 2009 se ve výstavní místnosti Muzea 3. odboje v Příbrami uskutečnil pietní akt k uctění památky 60. výročí úmrtí – popravy – generála Heliodora Píky.
Tuto akci uspořádala Územní rada VSR společně s Konfederací politických vězňů.
Účinnou pomoc poskytlo město Příbram, velitelství 13. dělostřelecké brigády Jince, Hornické muzeum Příbram, spolek Prokop, Klub vojenské historie a ředitelství Waldorfské
školy Příbram.
Státní hymnu zazpíval početný dětský soubor Waldorfské školy. Poté přednesl
hlavní projev předseda ÚzO Příbram a následovala prohlídka Muzea 3. odboje, doprovázená soudobými písněmi uvedeného studentského souboru. Pietního aktu se účastnila
sestřenice generála Píky – paní Zdeňka Šnobrová s vnučkou. Plukovník Ţák a armádní
generál Jiří Šedivý oběma předali kytici květů. U pamětní tryzny stáli čestnou stráţ vojáci
u posádky Jince. Mezi hosty byli starostové obcí a představitelé různých korporací města.
Následovala prohlídka výstavy krystalů v Hornickém muzeu na Březových Horách.
Se zajímavým slovním doprovodem nás provázel ředitel Hornického muzea pan PeaDr.
Josef Velfl.
Po občerstvení byly v besedě připomenuty různé zvláštnosti a zajímavosti ze ţivota generála Píky, studenti Waldorfské školy opět zazpívali několik národních písní.
V odpoledních hodinách se uskutečnila prohlídka památníku Vojna, bývalého vězeňského
zařízení z doby totality. Přítomné doprovázel ředitel Muzea 3. odboje. Všem byl promítnut i krátký film o utrpení bývalých vězňů v tomto zařízení.
Celkem bylo pozváno 60 osob, účast byla poměrně vysoká a akce se v celém
komplexu vydařila a jistě mládeţi a mladším příslušníkům ozbrojených sil přispěla
k oţivování historických událostí. Akce byla také zveřejněna v tisku a v TV Fonka.
Plk. Ing. Ţák, předseda ÚzO Příbram
(tento příspěvek došel po uzávěrce Z-2/2009)
Zpráva o činnosti ÚzO VSR AČR v Karlovarském kraji
v období 1. 1. aţ 1. 9. 2009
V kaji Karlovy Vary jsou členové VSR organizováni ve třech ÚzO: V Karlových Varech, v Sokolově a v Chebu. Činnost územních organizací je koordinována tříčlennou
krajskou radou, ta se ke dni 15. září 2009 sešla 4x, její předseda - člen ÚR – vţdy informoval předsedy ÚzO o aktivitách a jednáních ÚR a jejího předsednictva, předsedové
ÚzO si vyměnili poznatky z činnosti svých organizací. V nich pro své členy organizujeme
zájezdy, účast na kulturních akcích, členská setkání apod..
Nezapomínáme na významná ţivotní jubilea a vhodným dárkem je připomínáme
na členských setkáních.
Spolupracujeme s orgány veřejné správy, např. starosta a tajemník města Cheb
se účastnili jarního setkání členů ÚzO Cheb, Sokolovská ÚzO ve spolupráci se Svazem
bojovníků za svobodu a s Konfederací politických vězňů pořádá pietní akce k výročí
osvobození regionu americkou armádou v dubnu 1945. Iniciátorem a hlavním organizátorem těchto akcí je předseda ÚzO Sokolov – plk. Pulík. Předseda ÚzO Karlovy Vary plk.
Drahovzal publikoval v Institutu doktrín ve Vyškově své zkušenosti z působení v misi
KFOR v titulu „Ochrana obranné infrastruktury“. Na střelnici v Sokolově je populární a
kvalitně obsazená střelecká soutěţ spojená s grilováním, coţ je rovněţ akce plk. Pulíka.
V Chebu navázali spolupráci s obdobnou organizací bývalých vojáků Bundeswehru, první pracovní setkání s předsedou oblastní organizace v Marktredwitz panem
10
Fuchsem a Územní Radou Cheb se uskutečnilo 19. května tr. v Chebu. Tato územní rada
se sešla počátkem roku s poslancem panem RNDr. Vanouškem, který slíbil všestrannou
pomoc našim poţadavkům ve Sněmovně.
Krajská rada si s ředitelem KVV upřesnila formy spolupráce, čerpání finančních
prostředků a činnost na celý rok. Ředitel KVV plk. Ing. Miller podporuje naši činnost, a to
nejen svojí účastí na našich členských setkáních.
Tato zpráva byla schválena Krajskou radou VSR dne 8. 9. 2009.
Plk. Bohumil Brázda za KrR VSR
ODHALENÍ PAMÁTNÍKU ČS. LETCŮ V PŘÍBOŘE
Početně malá ÚzO VSR v Příboře, avšak svojí činností nesporně významná, se
opět vyznamenala. Pamatujete si ještě jak před dvěma roky po čtyřletém úsilí, které
vešlo ve známost v celé ČR, prosadila v Příboře odhalení Pamětní desky obětem komunistického reţimu. Tentokrát se 11. listopadu při oslavě Mezinárodního dne válečných
veteránů zaslouţila o odhalení Památníku čs. letců v Příboře, který je věnován těm občanům Příbora, kteří v řadách britské RAF bojovali za 2. světové války za obnovu Československa, ale i těm letcům v Příboře, kteří ve sluţbě na letišti Mošnov u 8. stíhacího a 1.
dopravního pluku ztratili své ţivoty. K vybudování památníku byl vyuţit jiţ zcela zdevastovaný stíhací letoun MiG 15 bis, který členové místní organizace VSR zdarma opravili a
na který město poskytlo finanční prostředky. Vznikl tak letecký památník, který je ojedinělý a v ČR nemá obdobu. Slavnostního odhalení se zúčastnil ministr obrany Karel
Kühnl, náčelník ÚVS Frýdek - Místek plk. Ing. O. Hlisnikovský, předseda OR VSR v Olomouci plk. RNDr. František Tomečka, zástupce velitele hranické brigády pplk. Ing. Ivo
Střecha, místopředseda SL ČR plk. J. Macura, předseda ČsOL z Nového Jičína plk. A.
Sitta, bývalý příslušník RAF - válečný veterán brig. gen. Z. Škarvada, představitel Společnosti M. R. Štefánika z Brezové p. Bradlom Mgr. P. Uhlík, poslankyně parlamentu ČR
JUDr. H. Šedivá, senátor Mgr. Milan Bureš, zástupci Moravskoslezského kraje a okolních
měst a obcí. U tří památníků v Příboře stála čestná letecká stráţ. Přítomna byla posádková hudba z Olomouce a vojáci z Hranic na Moravě předvedli občanům města pěchotní
zbraně. Ve scénáři byl připraven i přelet bojových vrtulníků Mi 24 z Přerova, který se
však pro nepříznivé povětrnostní podmínky nemohl uskutečnit. Při odhalení památníku
se jmény letců, který provedl ministr obrany a starosta města Ing. Milan Strakoš, byla
vystřelená čestná salva. Slavnost, která byla zahájena lampiónovým průvodem dětí, byla
ukončena na náměstí Sigmunda Freuda ohňovým divadlem a ohňostrojem.
Celý průběh slavnosti byl velmi důstojný a dobře připravený, coţ obyvatelstvo
Příbora nadšeně ocenilo.
Je nepochopitelný nezájem zástupců letectva ze Společného velitelství v Olomouci, jakoţ i nezájem redakce vojenského časopisu A-report a leteckého
LETECTVÍ+KOSMONAUTIKA, i kdyţ všichni pozvání dostali. Při odhalení Památníku čs.
letců a čs. parašutistů tento rok v Pardubicích se takto „macešsky" nezachovali, i kdyţ
pardubický památník se ani zdaleka nedá porovnávat s příborským. Snad si to ještě dodatečně uvědomí.
Plk. v.v. Bohumil Vlach
V OLOMOUCI O SRPNU 1968 A NORMALIZACI
Dobré odpoledne, váţené dámy a pánové, před necelými třemi týdny mě oslovil
pan plukovník Smolka s přáním, abych na této naší schůzi přednesl přibliţně desetiminutový referát o událostech před 40 lety, tedy abych připomněl dobu let 1968 a 69.
11
Namítal jsem sice, ţe uţ by to bylo mé druhé vystoupení před Vámi v tomto roce, ale
on tvrdil, ţe to přeţijete. Tak uvidíme.
V přímém kontrastu s mým poněkud neváţným úvodem je ovšem zadané téma,
jehoţ zpracování bylo o to těţší, ţe nejenţe se má vejít do des eti minut, ale
zejména ţe má oslovit ty, na nichţ se nově nastoupivší reţim vyřádil, a kteří jsou proto citlivější k této minulosti neţ ti, jichţ se to bezprostředně tzv. nemus elo dotýkat.
Všichni, jak jsme tady, máme tuto minulost doslova zaţranou pod kůţí. Kaţdý trochu
jinak, a přece všichni stejně.
Dříve bylo zvykem mluvit především o srpnových událostech osmašedesátého
roku, tedy jako o téměř jediném soudobém traumatu. S čím větším časovým odstupem však přistupujeme k hodnocení oné doby, tím zřetelněji se rýsuje, jak obrovskou
pohromou byl pro nás následující, tedy devětašedesátý rok. Jedenadvacátého srpna 1968 přišel zásah zvenčí. Zásah tak masivní, ţe na celostátní obranu nebylo pomyšlení. Navţdy nezodpovězenou zůstane otázka, do jaké míry jsme si za to mohli
sami, zda při lepším taktizování a uváţenějším rozhodování tehdejšího vedení strany a
vlády bylo či nebylo moţné zabránit převálcování Československa našimi „spojenci" to však samozřejmě za předpokladu názorové shody ve vedení KSČ, čili bez prosovětsky orientovaného Biĺaka, Koldera, Indry nebo Švestky. Nepochybné je, ţe Praţské jaro
1968 i to, co mu předcházelo v roce 1967, předběhlo svou dobu. Ne dobu u nás, ale v
Evropě i ve světě, kde rozhodně nebyla chuť pálit si prsty a znejišťovat náhle kře hkou středoevropskou stabilitu jinou neţ opatrnou slovní podporou oficiálních západních míst. O tom všem dnes naše veřejnost mnohdy neví, vědět nechce nebo ani
vědět nemůţe. Vţdyť odkud by lidé věděli, ţe např. jiţ 21. února 1967 navštívil tehdejší
francouzský velvyslanec v Bukurešti Jean - Louis Pons našeho velvyslance, jímţ byl v té
době do Bukurešti načas „odklizený" politik a známý velký přítel Francie Dr. Čestmír
Císař (jeden z pozdějších kandidátů na post prezidenta naší republiky). Tomu v polosoukromém rozhovoru francouzský diplomat poloţil v zastoupení své vlády otázku:
„Myslíte, ţe SSSR vám dovolí dělat demokratizační politiku tak, jak jste ji zřejmě nastoupili?" A to byl jen jeden z mnoha podobných signálů či vzkazů Západu do Prahy, a
to ještě 4 měsíce před tím, neţ se v Praze ve dnech 27. - 29. června 1967 sešel pověstný IV. sjezd československých spisovatelů. Ten sjezd, na němţ reformní komunističtí spisovatelé jako Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Pavel Kohout či Milan Kundera
vystoupili s takovými poţadavky na vedení strany, ţe vedoucí stranické delegace Jiří
Hendrych (hlavní stranický ideolog a po Antonínu Novotném druhý nejvlivnější člen
předsednictva ÚV KSČ) hněvivě sjezdové zasedání opustil s výhrůţkami proti těm,
kdoţ poţadovali zrušení cenzury, demokratizaci ve všech oblastech ţivota naší
společnosti a návrat do evropské civilizační sféry.
Teprve s postupným zpřístupňováním archivů našich i zahraničních se mnozí
lidé s překvapením dovídají i takové věci, jako např. to, ţe ten, kdo byl u nás všeobecně
pokládán za největšího jestřába v rámci Varšavské smlouvy - nenáviděný Leonid Iljič
Breţněv - se ve skutečnosti snaţil v pozadí brzdit daleko horlivější soudruhy domácí,
ale zejména zahraniční, protoţe právě ti nesouhlasili, aby se s námi jednalo, ale
poţadovali okamţitý a velice tvrdý zásah vojsk celé Varšavské smlouvy proti vzpurnému Československu. Kdoţe to byli? Naši nejbliţší sousedé: endérácký Walter Ulbricht, polský Wladyslaw Gomulka, maďarský Jánoš Kádár. Ti všichni totiţ s obavami
sledovali, ţe myšlenky Praţského jara 1968 jsou vstřícně přijímány řadovými občany
a reformními komunisty i u nich doma a ţe jejich rozšíření by znamenalo pád jich samotných.
12
Nemohu se však déle zdrţovat jen u roku 1968, i kdyţ různá zákulisní jednání a
poodhalování často překvapivých souvislostí té doby jistě nejsou nezajímavé.
Jakkoli 21. srpen 1968 navţdy u nás zůstane symbolem pokoření samostatného
a svobodného státu, byl to akt cizího násilí. Rok 1969 se bude hodnotit také jako
symbol - na jedné straně jako symbol postupující poroby, jeţ se začala nazývat normalizací a jejíţ „dočasnost" trvala 20 let, a na druhé straně jako symbol lokajství
aţ vlezdoprdelismu (dámy prosím za prominutí), symbol ohnutých zad a nevídaného
kariérismu maskovaného (jako vţdy) vznešenými slovy o pochopení situace, ozdravení
ţivota společnosti, pomoci národu atd., atd., bla, bla, bla. Podstatné však je, ţe v
tomto roce se začalo stupňovat násilí páchané uţ zdaleka ne jen příslušníky cizího státu, ale našimi lidmi na jiných našich lidech, ţe aţ od tohoto roku můţeme mluvit o
normalizaci vtom smyslu, jak ji začal uvádět do ţivota Gustav Husák, zvolený 17.
dubna 1969 na zasedání ÚV KSČ do funkce prvního tajemníka strany místo odstoupivšího Alexandra Dubčeka. Nazval bych tuto normalizaci normalizací plíţivou, tedy pouţívám stejný přívlastek, stejný výraz, kterým se předtím zaštiťovali ideologičtí
propagandisté, kdyţ tvrdili, ţe v případě obsazení našeho státu nešlo o akt mezistátního násilí, ale o internacionální bratrskou pomoc v boji proti plíţivé kontrarevoluci. (V původním významu bylo slovo normalizace pouţito poprvé v tzv. moskevském protokolu podepsaném v Kremlu 26. srpna 1968 a od podzimu téhoţ roku slouţilo toto slovo jako pojmenování poţadavku na zklidnění napjatých veřejných poměrů
narušených srpnovým vpádem vojsk spřátelených armád a poslaneckým schválením
Smlouvy o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa
dne 18. října 1968.) Teprve od dříve zmíněného 17. dubna 1969 začíná systematické
odstraňování lidí spjatých s reformním hnutím - Alexandr Dubček odsunut nejprve do
čela Federálního shromáţdění, z vládních a jiných funkcí jsou odvoláváni Ota Šik, tvůrce ekonomické reformy, Moskvě vzdorující Dr. František Kriegel, František Vodsloň,
Dr. Jiří Hájek (profesor mezinárodního práva a tehdejší ministr zahraničních věcí, jenţ
urychleně odletěl do New Yorku a jiţ 24. srpna 1968 na zasedání Rady bezpečnosti
OSN odsoudil vojenskou okupaci Československa a v kuloárech zkoumal dokonce i
eventualitu, zda a jak by bylo za nastalé situace moţné mezinárodně uznat a vyhlásit
Československo neutrální zemí). K plíţivým krokům normalizace patřilo i znovuzavedení cenzury, dosazení nových, tedy poslušných a věrných lidí nejprve v médiích a
nakladatelstvích, posléze ve všech oblastech veřejného ţivota. Masku nenápadného
plíţení pak normalizace odhodila v průběhu 1. výročí srpnové okupace, kdy na mnoha
místech republiky, zvláště v Praze, Brně nebo Liberci, došlo k ţivelným pouličním demonstracím. Tento spontánní projev nesouhlasu občanské veřejnosti s okupací byl
brutálně potlačen nasazením armádních sloţek, Bezpečnosti i Lidových milicí. O jeden
den později (22. srpna 1969) přijímá pak předsednictvo Federálního shromáţdění pod
vedením Alexandra Dubčeka (jaký paradox!) tzv. pendrekový zákon - zákonné opatření, které legalizovalo krvavé zásahy proti demonstrantům v předchozím dni a s platností i pro dobu následující. Normalizace se jiţ neplíţí, ale tvrdě vykročila na cestu
poznamenanou čistkami, prověrkami a přijetím dokumentu Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Začala totální normalizace.
Dámy a pánové, jsem si vědom, ţe jsem ani zdaleka nestačil připomenout vše,
co by připomenutí zaslouţilo; ve velice krátce vymezeném časovém prostoru jsem zachytil jen střípky událostí vzrušené doby, která následně celoţivot ně poznamenala nás a naše rodiny. Dovolte mi, abych své vystoupení zakončil stejnými slovy
13
jako minule: Zaplaťpánbu je to pro nás minulost. Kéţ se uţ nikdy v ţádné podobě
neopakuje.
Pplk. Mgr. Luděk Bartoš ÚzO Olomouc
(tento příspěvek došel po uzávěrce Z-2/2009)
Jak ţije ÚzO Olomouc
I přes plíţivé, ale neustále se zvyšující věkový průměr našich členů, coţ samozřejmě není pouze náš problém, mohu s radostí konstatovat, ţe akceschopnost příslušnic
a příslušníků ÚzO VSR a KVD - R Olomouc, je na stále přijatelné výší. Ať se jedná o kulturní či sportovní akce.
Letošní soubor sportovních klání jsme zakončili 13. října 2009 a to závody ve
střelbě z pěchotních zbraní na střelnici Olomouc - Lazce. Pro většinu z nás to byla střelba ze zbraní, které jsme toho dne měli v ruce poprvé v ţivotě. Mnohé z vás napadne,
jak jsme se k nim dostali. Všechno bylo naprosto legální! Naše organizace má dlouhodobé přátelské vztahy s Velitelstvím vojenské policie Olomouc. A právě díky těmto vztahům jsme mohli celou akci uskutečnit. Na tomto místě musím vyslovit velice důleţitou
poznámku. Nebýt tohoto útvaru a jeho velitele plk. Ing. Miroslava Murčeka, nikdy bychom nebyli schopni naplánovat a uskutečnit tak nádhernou akci. Přece jen uţ uplynulo
mnoho vody od doby, kdy jsme ovládali všechna bezpečnostní pravidla chování pří
střelbách. A navíc u zbraní, jejichţ ovládání jsme se učili tak říkajíc „za pochodu". Nejprve nám instruktoři - příslušníci VPO předvedli jak zacházet s armádní pistolí, samopalem značky „škorpíón", s vojenskou brokovnicí a nakonec s útočnou puškou. Potom uţ
šlo do tuhého. Zahajovalo se střelbou z pistole na vzdálenost 25 metrů na pevný terč,
potom na otáčivý terč a rychlopalba. Další úlohou byla střelba ze samopalu rovněţ na
25 metrů, jednotlivými ranami a potom na dva otáčivé terče po dvou střelách na kaţdý
terč, který se otočil na tři sekundy. Závěr patřil střelbě z brokovnice, coţ byla víceméně
ukázka a nezapočítávala se do soutěţe. Soutěţících bylo celkem deset, z toho jedna
ţena. Na závěr řídící střelby soutěţ vyhodnotil a střelcům předal drobné dárky. Pátým v
pořadí se stal plk. Ing. Květoslav Větr, bramborovou medaili si odnesl mjr. Jaroslav Nitsche, bronzovým byl vyhodnocen plk. Jaroslav Chvátil, stříbro vybojoval plk. Josef Dostál
a zlatem se můţe pyšnit plk. Miroslav Pavel. Poděkování pak patřilo všem deseti instruktorům, kteří se o nás po celou dobu střeleb vzorně starali.
Nejen sportem ţiv je člověk. I kultura patří do sféry naších zájmů a aktivit. Kromě
návštěv Olomouckého divadla, kam máme zakoupené permanentní vstupenky díky dotaci od Statutárního města Olomouc, pořádáme 3O. října jiţ druhý zájezd do Mironova divadla v Ostravě. V prvém případě jsme zhlédli opereto Veselá vdova a nyní to bude muzikál Hello Dolly. Co ještě plánujeme do konce roka. V olomouckém Mně Metropol promítají přímé přenosy z Metropolitní opery NY. Přes obrovský zájem se nám podařilo zajistit
vstupenky na představení Hofmanových povídek od J. Offenbacha. Zájezdový cyklus
hodláme uzavřít na jiţní Moravě a celý rok „rozlůčkovým" posezením. Určitě tam bode o
čem povídat. Třeba o tom, jak jsme (ne)uspěli s našim odškodněním.
Plk. Karel Štěpánek Předseda ÚzO Olomouc
Bývalí vojáci opět soutěţili aneb 18 plukovníků v akci
Jiţ čtvrtý ročník přeboru Vojenského sdruţení rehabilitovaných (VSR) Jihomoravského kraje s názvem "Pohár 17. listopadu" uspořádala v Prosiměřicích opět Územní organizace (ÚzO) VSR Znojmo, o. s. spolu s Oblastní radou VSR Brno, ve spolupráci s Policií České republiky a s Policejním sportovním klubem Znojmo, Věznicí Znojmo a městem
Znojmo v pátek 16. října 2009.
14
V úvodu uvítal ředitel přeboru plk. František Kozák zejména sedm zahraničních
účastníků ze Sdruţení vojenské obrody Slovenské republiky v čele s jejich předsedou
plk. Ing. Aloizem Mikušiakem, CSc. Dále pak tyto čestné hosty: náměstka ředitele KŘ
PČR Brno plk. JUDr. Petra Sikoru, ředitele Krajského vojenského velitelství Brno plk. Ing.
Miroslava Zelinku, tajemníka Ústřední rady VSR a předsedu Oblastní rady Brno plk. Ing.
Vladimíra Horáka, ředitele Věznice Znojmo plk. Ing. Vladimíra Fronka, současného vedoucího představitele PČR Znojmo plk. JUDr. Mojmíra Pavelku a místostarostu městyse
Prosiměřice Jiřího Semotama.
Soutěţe se zúčastnilo 9 tříčlenných druţstev rehabilitovaných vojáků z pěti ÚzO
VSR Jihomoravského kraje a ze Slovenska. Dále pak tři druţstva hostů-profesionálů a tři
druţstva hostů – amatérů, všichni ze Znojma. Celkem pak bylo na akci přítomno 18 plukovníků, z toho 5 současných a 13 bývalých. Střelbu organizovala skupina profesionálů v
čele s řídícím střelby por. Ing. Josefem Smutným, který měl k dispozici zkušené spolupracovníky z PČR a Věznice Znojmo. Celá akce byla zvládnuta ve vymezené době a přes
některé nedostatky při vyhlašování výsledků úspěšně ukončena předáním mnoţství cen,
věnovaných Oblastní radou VSR z prostředků získaných od hejtmana Jihomoravského
kraje Mgr. Michala Haška, Krajským vojenským velitelstvím, Územní radou VSR a starostou města Znojmo, na kterém se podíleli místostarostové Znojma Mgr. Marian Keremidský a Jan Blaţíček. Dárky úspěšným soutěţícím v podobě lahví kvalitního vína věnovaly
vinařské podniky Znovín Znojmo a Lahofer Dobšice.
To, ţe setkání bývalých vojáků splnilo i společenskou funkci, potvrzovaly jak přátelské debaty v klubovně střelnice po celou dobu soutěţe, tak i jejich pokračování v době společného občerstvení, zabezpečeného z prostředků Klubu vojenských důchodců
Znojmo.
Na jeho začátku přítomní funkcionáři poděkovali pořadatelům za zvládnutí akce a
soutěţícím za dodrţování zásad chování na střelnici. Tajemník ÚR VSR plk. Ing. Horák
pak předal za dlouholetou pomoc při organizování střeleckých soutěţí por. Ing. Smutnému Čestnou pamětní medaili, udělenou mu Ústřední radou VSR.
Plk. František Kozák
CO SE DĚLO NEBO NEDĚLO V ARMÁDĚ PO ROCE 1989
Je známo, ţe ozbrojené síly jsou jediná oblast, v níţ má prezident republiky prakticky neomezenou pravomoc. Kromě rozpočtena armádu, nasazení ozbrojených sil mimo
území republiky a vyhlášení válečného stavu (tj. mobilizace armády) rozhoduje prezident
sám, bez nutnosti konzultací s vládou či s parlamentem.
Začátek činnosti Václava Havla jako prezidenta republiky v této oblasti byl pro veřejnost prioritou. Při první přehlídce čestné jednotky Hradní Stráţe měl viditelně vysoko
vytaţené kalhoty. Teatrálnost v přístupu k armádě se odrazila uţ v jeho prvních osobních rozhodnutích, týkajících se uniforem Hradní Stráţe, jeţ byla aţ příliš urychleně a
zcela nevhodně, skutečně nevkusně přestrojena. Armády jako celku se tato zjevná neúcta k jejím tradicím a přemrštěná starost vrchního velitele o svou vlastní osobní prezentaci na úkor váţných profesních problémů pochopitelně hluboce dotkla.
Dalším klíčovým momentem bylo rozhodnutí vrchního velitele – prezidenta republiky – ponechat generála Miroslava Vacka ve funkci ministra obrany (za totality byl náčelníkem generálního štábu), čili v nejvyšší vojenské funkci. V tom šlo Havlovi jako vţdy
při upevňování své moci o ustanovení funkcionáře s významnou totalitní minulostí (stejně jako v případě Mariána Čalfy) tak řečeno „namočeného“ a tím plně tvárného a poslušného. Vůbec mu nevadilo, ţe gen. Vacek spolu s bývalým ministrem obrany Milánem
15
Václavíkem připravoval uţ počátkem listopadu 1989 pouţití Slánské tankové divize jako
útvar proti případným „protistátním“ demonstracím v Praze. Úloha armády v těch dnech
byla velice nejednoznačná.
Je nutné si připomenout, ţe předchozí ministr obrany – gen. Milán Václavík chtěl
armádu uvést do stavu bojové pohotovosti, ţe uţ 20 roků existoval přísně tajný plán
akce „ZÁSAH“, podle něhoţ měli být vojáci připraveni tvrdě vystoupit v případě vnitrostátních nepokojů na obranu komunistického reţimu.
Havel se s Vackem setkal poprvé 5. prosince 1989 v praţském Obecním Domě a
neformální vůdce Občanského Fóra si tehdy generála naklonil na svoji stranu, kdyţ řekl.
„Pane generále, náčelníku generálního štábu, my o vás máme informace, ţe jste dobrý
odborník, máte autoritu u příslušníků armády a zatím jednáte čestně. Tak jsem vám
chtěl sdělit, ţe nemáme výhrady proti tomu, abyste byl i nadále NGŠ a budeme vás navrhovat a prosazovat na funkci ministra.“ Nato byl pak Vacek jmenován ministrem obrany a povýšen na armádního generála.
Po oslavách osvobození Plzně americkou armádou při příleţitosti 45.výročí dne 5.
května 1990 jiţ seděl gen. Vacek vedle Václava Havla spolu s přítomnými představiteli
americké armády. Tak vrchní československý plánovač prvosledového úderu varšavského vojenského paktu (včetně pouţití jaderných zbraní, tehdy rozmístěných na našem
území) proti NATO bylo Havlem postaven na úroveň amerických osvoboditelů Plzně, jimţ
by Vacek za totality ani nepodal ruku. Vţdyť i pietní akty občanů Plzně před rokem 1989
byly také s vědomím Vacka tvrdě perzekvovány. Havel byl o všech těchto Vackových
aktivitách plně informován, o čemţ svědčí i první Havlova návštěva nejvyššího velení
armády na generálním štábu v lednu190. Ministr Vacek při oné návštěvě předloţil Havlovi ke schválení dosavadní operační plány, podle nichţ byla naše obrana zaměřena především proti vojskům NATO a tedy také proti území Spolkové Republiky Německo. Havel
je tehdy bez mrknutí oka podepsal a pouze tuţkou připsal: „Pro případ, ţe NATO napadne Varšavskou smlouvu.“
Rozpuštění Varšavské smlouvy k 1. červnu 1991 bylo příleţitostí pro vystoupení
prezidenta Václava Havla a ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera
v Československé televizi. Přestoţe faktický rozpad tohoto vojenského uskupení byl pod
tlakem západních velmocí a NATO uţ dávno realitou, oba si přisvojili hlavní zásluhy.
Havlovi šlo samozřejmě především o mezinárodní ohlas a zvýraznění svých osobních
zásluh. Uvnitř československé armády však ponechal vše v rukou starých normalizačních
důstojníků, jimţ se začalo říkat „Vackovy děti.“ Vacek sám na shromáţdění velení armády slíbil, ţe dokud on bude ve funkci, tak zůstanou i jeho souputníci z komunistické éry.
Podobně jako v jiných oblastech státní moci, pro oblast armády měli rozhodující slovo
Havlovi osobní poradci, jimiţ byli Kocáb a Křiţan. Tito dva pak realizovali prezidentovy
záměry z Vackových podkladů. Jiné názory a fakta, předkládané mimo Vackův vliv nebyly prezidentem ani jeho poradci připuštěny. Svědčí o tom mimo jiné i nevýrazná role
Havlova přítele z disentu – Ladislava Lise, který v té době zastával důleţitou funkci předsedy branně-bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny, který měl k dispozici skupinu
fundovaných odborníků a ta mu připravovala podklady mimo Vackův vliv. Jakékoliv Lisovy návrhy, ať uţ se týkaly nové strategie, organizace a úkolů pozemní armády, letectva,
PVO či zpravodajských bezpečnostních sloţek, „hradní skupina odborníků“ zásadně nepřijímala.
Pod velkým tlakem a lustračním zákonem se nakonec podařilo Havla přinutit
k Vackovu odvolání, stal se však poradcem nového ministra obrany Dobrovského. Zá-
16
kladní organizační i personální struktura armády zůstala po řadu let prakticky beze změny.
S nutností zachování bojeschopnosti a kontinuity armády hlavně v personálním
sloţení, byl za souhlasu Václava Havla připraven „scénář očisty“ armády. Tato pseudoočista byla zaloţena na vyhození a odchodu bývalých politruků ze všech sloţek, označených jako výkonné orgány totalitní KSČ.
Při velení měli politruci pouze poradní hlas, posílený ale kontrolně-sledovací funkcí
a z toho mnohé vyplývalo, řada z nich donášela vyšším stranickým orgánům v armádě.
Rozhodující roli při veškerém řízení ČSLA však měli náčelníci a velitelé (tzv. nedílná velitelská pravomoc) a těch se tato pseudoočista vůbec nedotkla.
Příkladem pseudoočisty můţe být gen. Jiří Pisklák, který po roce 1968 byl členem
prověrkové komise pevného jádra KSČ, podílel se na vyhození desítek důstojníků bývalé
zpravodajské správy GŠ a za tyto „zásluhy“ se stal zástupcem jejího náčelníka. Po tzv.
sametové revoluci zůstal, a to s vědomím tehdejšího nového ministra obrany a Havlova
přítele – Dobrovského a Havlem nově jmenovaného NGŠ – Karla Pezla, který ve své náčelnické funkci bezvýhradně plnil vše, co vymyslela skupina „fundovaných“ poradců prezidenta Havla. Po přijetí do NATO to byl právě gen. Piskálek nejpřipravenějším kádrem
který byl Václavem Havlem jmenován zástupcem AČR při NATO. Tam přes protesty odborníků přetrval aţ do svého odchodu do starobního důchodu. Přitom bylo také zjištěno,
ţe vědomě pobíral vyšší finanční náleţitosti neţ mu příslušely, a po výzvě, aby tyto částky vrátil, se odvolal a nemusel vrátit nic. Za komunistického reţimu by si vůbec nedovolil
se odvolat!
V situaci, kdy o všech otázkách branně-bezpečnostní politiky státu v podstatě
rozhodovali osobní poradci Václava Havla a důstojnická kamarila okolo gen. Vacka a nově jmenovaného, plně úsluţného NGŠ - gen. Pezla, byla přijímána rozhodnutí o zásadní
reorganizaci armády. Na odborné a politicky vyváţené podklady, zpracované v rámci
parlamentní branně-bezpečnostní komise nebyl brán ze strany prezidenta ani ministra
obrany zřetel.
V souvislosti se zásadními mocensko-politickými změnami v Evropě došlo
k rozhodujícím změnám i v naší mezinárodněpolitické orientaci. Bohuţel, nelze konstatovat posun ve vojenskostrategické oblasti a v doktrinálních změnách.
Příčiny lze spatřovat v následujícím:
Strategie zpravodajství byla plně vázaná na starý systém Varšavské smlouvy
Velení armády je stále poplatné starému myšlení i zásadám řízení armády z doby
Varšavské smlouvy
Stále ještě nedošlo k personální výměně starých struktur, zvláště ve velitelském
sboru armády, kde jsou na prvním místě přednostní zájmy o udrţení osobních pozic a
zásadním změnám zabránit.
Všechny návrhy (včetně nové vojenské doktríny) nebyly ani u nově jmenovaného
ministra obrany Dobrovského ani na úrovni prezidentových poradců, ba ani samotným
Václavem Havlem vůbec projednány.
Vzhledem k působení vysokých normalizačních důstojníků na vedoucích místech
GŠ probíhala reorganizace armády velice pomalu. Letectvo na tom bylo nejhůře. Za první republiky naše chlouba, za druhé světové války zvláště na západě významná sloţka
našich zahraničních ozbrojených sil, i za totality velice kvalitní a s moderními zbraněmi.
Pod tlakem „odborných poradců“ i rozhodnutím vrchního velitele došlo k lehkováţnému
zbavení se nejmodernějších a perspektivních letounů MiG-29 zdůvodněnému tím ţe jde
o ruskou techniku. Předání celé letky Slovensku při rozdělení státu bylo asymetrické a
17
výměna další letky za polské vrtulníky bylo hrubě nezodpovědné. Dokonce i Luftwaffe
v SRN si po sloučení obou německých států si všechny MiG-29 ponechala ve výzbroji.
Neuváţenými a neodbornými „mírovými“ vizemi prezidenta Havla byl značně
ochromen celý náš zbrojní průmysl.
Zhodnotíme-li, jak vypadala AČR pod třináctiletou přímou pravomocí a odpovědností prezidenta Havla, pak pozemní vojsko přestavovalo nedostatečně připravený jakoţ
i vyzbrojený útvar tzv. rychlého nasazení. Je pravda, ţe se úspěšně profesionalizovalo,
ale kromě dílčích zkušeností u vybraných částí pro akce v bývalé Jugoslávii, nebyla jeho
účinnost prověřena.
Chemický útvar má značný věhlas po praktickém uţití na Středním východě, ale
v rámci národních ozbrojených sil je to jen kapka v moři.
Pozemní vojsko jako celek i vojsko územní obrany bylo v rozkladu, letectvo nebylo bojeschopné.
Jednoznačný závěr je takový, ţe prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil náleţitě nepřispěl k udrţení kvality obranyschopnosti republiky a naopak došlo k jejímu závaţnému narušení, a to jak ze země, tak hlavně ze vzduchu. Modernizaci armády a zvýšení její účinnosti prakticky neřešil.
Hned po sametové revoluci vyhlašoval bezpaktovou politiku všezahrnujícího míru
(zrušení Varšavské smlouvy, ale také NATO!!). Nasloucháním svým poradcům a gen.
Vackovi oddálil jednání o našem vstupu do NATO a nezahájil poţadovanou připravenost
AČR k jejímu začlenění do systému NATO.
Éra prezidentování Václava Havla byla zahájena za celonárodního nadšení ze
skončení totalitního reţimu a v té době začalo docházet k mocenským machinacím. Prvním varováním bylo, ţe vedle Václava Havla se sestavila vláda, v níţ i na jeho přání zaujali významné funkce skalní komunisté – normalizátoři – Čalfa a gen. Vacek.
Sice to
bylo kritizováno, ale jenom opatrně a ne veřejně. Lidem okolo Václava Havla se podařilo
ovládnout veřejnoprávní media a značnou část tisku (vydavatelství většiny českých deníků se dostaly do rukou německých novinářských koncernů) a tak pokusy a snahy o zveřejnění kritiky prezidentských činů nebylo moţné.
Dalším váţným politickým aktem byl Havlův podpis pod „dopis osmi“ na podporu
ozbrojeného zásahu USA proti Iráku. Tento mezinárodní dokument podepsal bez konzultace s vládou, za ostatní země jej podepsali předsedové vlád. Na celou tuto akci negativně reagovala nejen Spolková Republika Německo a Francie, ale také orgány OSN, EU
a dokonce i NATO.
Typickým teatrálním aktem Václava Havla byla instalace červeného neonového
srdce nad Praţským Hradem. Dalším váţným faktem byla jeho benevolence při formování KSČM. Důsledky tohoto stavu se výrazně projevily ve volbách v roce 2006 tím, ţe
„obrození“ komunisté se stávají nejdůleţitějším jazýčkem na vahách při sestavování vlády.
Jednoznačně je nutno konstatovat, ţe v období budování nové České republiky
hráli zásadní – rozhodující roli tři státníci – a to Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman.
Z různých pramenů zpracoval
Genpor. v.v Ing. Stanislav Procházka
REHABILITOVANÍ VOJÁCI SLAVILI 20. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE
Dne 5. 11. 2009 se sešli delegáti rehabilitovaných Jihočeského kraje , aby důstojně oslavili 20. výročí sametové revoluce. Slavnostní setkání se uskutečnilo pod záštitou a
za přítomnosti hejtmana JČ kraje Mgr. Jiřího Zimoly v salonu hotelu Filip v Českých Bu-
18
dějovicích. Přítomni byli nejvyšší představitelé ÚR VSR a ZŘ KVV Č. Budějovice pplk. Ing.
Milan Kempský.
Pan hejtman vysoce ocenil význam výročí a podíl nás rehabilitovaných na demokratizaci společnosti a připomenul naše útrapy, které tomu předcházely např. ztrátou
zaměstnání v dobách totalitního reţimu a různými způsoby perzekucí. Také nám sdělil
„Myslím, ţe tato společnost vám dluţí mnohé" . Vyznamenal nejvyšším oceněním JČ
kraje medailí předsedu Krajské rady VSR plk. v.v. Ing. Josefa Procházku a zdůraznil, ţe
toto vyznamenání je současně oceněním všech JČ rehabilitovaných vojáků a občanských
zaměstnanců armády.
Zastupující ředitel KVV Č.Budějovice pplk. Ing. Milan Kempský obdobně hodnotil
význam dnešního výročí, navrácení cti a postojů rehabilitovaných a mj. zdůraznil trvalou
pomoc a podporu naší organizaci VSR. Slavnostně vyhlásil rozkaz, kterým AČR povyšuje
do první důstojnické hodnosti hejtmana Mgr. Jiřího Zimolu. To pro nás přítomné vojáky
byl po mnoha letech silný záţitek i čest, kdyţ bez povelu jsme v pozoru rozkaz vyslechli.
Slavnostní ráz probíhal v dalších připomenutích významu 20. výročí revoluce, poděkování a odměnou dalším zaslouţilým rehabilitovaným vojákům JČ kraje . Po odchodu významných hostů jsme ještě dlouho vzpomínali, bylo na co. Také to redaktorka JČ deníku
druhý den a nyní na pokračování vydává v JČ Deníku. Diskuze pokračovala i o nepříjemných otázkách. Např. po úmrtí býv. předsedy Krajské rady VSR jsme zjistili, ţe úmrtí
rehabilitovaných, nemoci a neúprosný vysoký věkový průměr, ale i postoj některých dřívějších představitelů JČ kraje jakoţ i neochota některých z nás, to vše vedlo k útlumu,
niţší informovanosti a kooperaci VSR v našem kraji. O to více si váţíme podpory a vysokého ocenění dnešního vedení JČ kraje a trvalé podpory KVV České Budějovice .
Vzpomínky na perzekuci a nyní 20. výročí revoluce nás spojuje a vyzývá přispět
byť názorem a postojem k některým negativním jevům ve společnosti i AČR. Vyjádřili
jsme podporu vedení VSR, které dodnes bojuje za oprávněné zájmy dříve perzekuovaných lidí v armádě. Vyjádřili jsme poděkování dnešnímu MO a vedení armády, které
podporuje naše VSR.
Pplk. v.v. Mgr. Pavel Horák
VÁŢENÍ VŠICHNI
ZPRAVODAJ č. 3/2009 VSR AČR oslovil nás všechny prosté členy tím, ţe nám měl
co říci, kdyţ někdy dříve, omlouvám se, tomu tak nebývalo proto, ţe jsme mnohému
někteří nerozuměli, a další z nás pak obsahy zveřejněných článků nezajímaly.
I kdyţ jsem se prací VSR v celku nezúčastňoval, „... neseděl jsem pěkně doma za
stolem...", ale jiţ déle neţ šest roků oslovuji, (ano, jsem tím jistě trapný) Vládu a PČR
desítkami připomínek a poţadavků adresně jim sdělovaných.
Neměl příleţitost pomáhat v práci aktivním členům, funkcionářům VSR, ale „neflákal" jsem se jako mnozí z nás, tedy „... ti, co sedí pěkně doma za stolem,..." a kteří,
jak se ve Zpravodaji píše, jsou aktivní jen při konzumaci občerstvení na schůzích jim
poskytovaného (a já si dovoluji dodat, ţe někdy poskytovaného jako „úplatek" za nedostatečně připravenou a nezáţivně vedenou schůzi) přesto, ţe druzí z nás pro nás pro
všechny pracující kolegové jiţ často ani neví, jak nadále danou agendu zvládnout také
proto, ţe VSR finančními prostředky nikdy neoplývalo.
Sám jsem nikdy nevyuţil jediné akce, pro nás členy VSR zprostředkované, tedy aktivními členy ÚR VSR AČR a řadou dalších pracovníků. Nikdy jsem nevyuţil jediné z akcí
„vymodlených" pro nás na „mocných" tohoto státu, a nevyuţiji jiţ také proto ţe ve svých
jednaosmdesáti letech na to fyzicky „nemám". Přesto ale, jako kdysi ti, co po krejcárku přispívali na stavbu své kapličky, Národního divadla, kdyţ mnozí z nich
ji pak do své smrti ani nespatřili, (reaguji tak na výzvu ve Zpravodaji) přiklá-
19
dám zde do dopisu tisícikorunu v dobré víře, ţe doporučené zaslaný dopis bude redakci Zpravodaje doručen. ( Oldo, milý příteli, díky za příklad – Miloš Ondrák)
Tam pak ať rozhodnou, jak s mým sice skromným, ale přece jenom příspěvkem naloţit
Doufám, ţe mne takto a podobně budou následovat a pomohou i jiní. Tím spíše ti z nás,
kteří jako já nemají sníţený starobní důchod proto, ţe z počtu zápočtových let při výměře starobního důchodu jim, jako mně ano, nebylo odečteno 12 let nezaměstnanosti z
doby totality, kdy jsem já, lékař se dvěma atestacemi pracovat ne nemohl, ale nesměl.
Ani v kotelně, dokud jsem před důchodem (jinak bych ho neobdrţel) neuprosil JZD, které mne pak jako dělníka přijalo.
Velmi obdivuji současnou práci nejenom pana PhDr. Miroslava Pavlíka, předsedy
ÚR VSR AČR, ale také celé řady dalších přesto, ţe znovu, jako jiţ tisíckrát před tím, znovu nastalo období, které, jak se domnívám, zase smete, smetlo pod stůl jejich neúnavnou, nepříjemnou a vyčerpávající práci, a oni se nevzdají. Budou pokračovat v práci, při
které často museli vyslechnout zrůdné, často aţ hloupé a neobjektivní názory a postoje,
řady různých funkcionářů, a politiků, tedy nejenom paní Parkanové.
Proto prosím nás všechny. Uvědomme si skutečnost, ţe pracovat do úmoru pro
nás ostatní lze, ale ţe muset při tom navíc dolézat, poniţovat se a "nevidět" přezírání
těch často nicek, které k nám milostivě pár slov utrousí, to ţe je poniţující a ţe oni přesto, ti často námi kritizovaní nadále vytrvávají. To je hodné obdivu.
Přesto si neodpustím výtku.
NAŠE CHYBA! Chovali jsme se jako neorganizovaný chumel uboţáků, do kraje
roztroušených individui! Tam jsme měli všichni, mne nevyjímaje, nutně, začít se po roce
1989 sehnat do houfu a jako houf pak jednat! Tohle jsem marně, léta, po vedení VSR
poţadoval.
P.S.: Redakci prosím o zveřejnění článku také proto, ţe snad přece jenom řada
dalších finančně přispěje. Děkuji.
Plk. MUDr. Oldřich Praţák, Oskava
Vzpomněli jsme 20. výročí zaloţeni SVO a VSR
Ve středu dne 11. listopadu jsme v Třebíči společně se zástupci třebíčské radnice poloţili kytici
květů u památníku padlých vojáků v první a ve druhé světové válce. O den později jsme na slavnostní schůzi společně s manţelkami vzpomněli 20. výročí zaloţeni Sdruţeni vojenské obroda a později
přejmenovaného na Vojenské sdruţeni rehabilitovaných.
Za účasti Zástupce KVV Jihlava a tajemníka krajské rady VSR Vysočina přednesl předseda
Územní rady projev, ve kterém zhodnotil historický význam vzniku Sdruţení vojenské obroda od
prvního zasedání v kině Kyjev v Praze, které se konalo dne 16. prosince 1989, aţ po čtvrtou konferenci
v roce 1994, na které bylo sdruţeni přejmenováno na Vojenské sdruţeni rehabilitovaných. Vzpomněl první i druhé kolo rehabilitací členů sdruţení i nekonečné jednáni Ústřední rady o odškodněni
nezákonně postiţených příslušníků ČSA po roce 1948 a 1968. Ocenil i práci obou komisí při ÚR VSR vojensko historické komise a komise sociálně zdravotní. Po projevu by!a našemu členu pplk. Verbergrovi předána pamětní medaile VSR a našim manţelkám květiny.
Takto se členové naší Územní organizace scházejí jiţ 15 let s manţelkami, vţdy kolem 21.
srpna a 11. listopadu. Po společném obědě se povídá o našich starostech, o zdravotním stavu, o
zesnutých kamarádech apod. Je to hezká tradice, ve které chceme i nadále pokračovat.
Následující den poloţili členové Územní rady kytici se stuhami na hrob plukovníka Kryštofa,
prvního předsedy Územní rady VSR Třebíč.
Plk. Ing. Jan Hrubý, předseda Úz. rady Třebíč
20
Informace:
Tajemník Ústřední rady VSR plk.Ing. Vladimír Horák předal dne 13. března 2009
do Vojenského ústředního archivu, Správní archiv AČR v Olomouci dokumenty - písemnosti za rok 1989 aţ 2008. Uloţeno pod číslem 472/09 a to ve svazcích:
Svazek č. 1: Obsahuje písemnosti od roku 1989 aţ 1999,
svazek č. 2: Obsahuje písemnosti ročník 1992 aţ 1994, dále 1995 aţ 2004, Informátor a Zpravodaj VSR ročník 1990 aţ 1993 a ročník 1993 aţ 2003,
svazek č. 3: Obsahuje písemnosti z roku 2004 aţ 2006,
svazek č. 4: Písemnosti od roku 2007 aţ 2008.
U kaţdého svazku je seznam dokumentů.
Rok skartačního řízení 2020.
Váţení kolegové, čtenáři našeho Zpravodaje, v letošním roce je jeho
vydávání umoţněno díky finančním podporám vedení krajů, jak uvádíme:
ZPRAVODAJ č. 1 vyšel díky podpoře KRAJE VYSOČINA
ZPRAVODAJ č. 2 vyšel díky podpoře
ZLÍNSKÉHO KRAJE
ZPRAVODAJ č. 3 vyšel díky podpoře OLOMOUCKÉHO KRAJE
ZPRAVODAJ č. 4 vychází díky podpoře JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
Ústřední rada vyjadřuje vedení těchto krajů a jmenovitě jejich hejtmanům upřímný dík za jejich finanční pomoc a za jejich velice kladný vztah
k našemu sdruţení.
Ústřední rada, její předsednictvo a redakční kolektiv Zpravodaje
přeje vám všem, našim členům, vašim nejbliţším
a také všem příznivcům a dárcům
klidné proţití vánočních svátků
a úspěšné nakročení do roku 2010 v dobrém zdraví
Redakční kolektiv ţádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali
pokud moţno e-mailem na adresu: [email protected]
nebo poštou na adresu:
Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou.
Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách:
http://rehabilitovani-vojaci.ic.cz
Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák
Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR
ani redakčního kolektivu.
Za obsahovou stránku příspěvku ručí autor.
Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu.
Zpravodaj č. 4/2009 vychází nákladem 640 výtisků
Redakční uzávěrka Zpravodaje VSR č. 1/2010 bude 10. února 2010