NOVINKY - Golden Gate

G
O
L
D
E
N
G
A
T
E
NOVINKY
ČERVENEC 2015
Co se děje ve světě drahých kovů?
Vážení klienti,
všechna média se v posledních týdnech soustředí na řeckou krizi
a možný odchod Řecka z eurozóny. Co by si ale ze záplavy informací
měl vzít obyčejný investor? Ani ekonomové se nemohou shodnout,
co přesně nová dohoda evropských a řeckých politických špiček do
budoucna přinese. Jisté je jen to, že dluhy Řecka i celé Evropy rostou
a jednou se budou muset zaplatit, rozředit inflací anebo odepsat. Historie
říká, že si státy volí inflaci nebo odpisy dluhů. Obě varianty mají jedno
společné: ve svém důsledku je odnesou obyčejní lidé znehodnocením
svých úspor. V červencových Novinkách Vám přinášíme příklady, jak
se země se svými dluhy vyrovnávají, co znamenají tyto kroky pro jejich
obyvatele a hlavně jak svůj majetek chránit v případě státního bankrotu
nebo vysoké inflace. Je chybou myslet si, že se podobné události,
jako byla československá měnová reforma z roku 1953, nemohou
v demokratických zemích v jednadvacátém století stát. Bohužel mohou
a stále se dějí.
se cena ustálila kolem hodnoty 1 093 dolarů. Hlavním důvodem
poklesu je posílení kurzu americké měny a očekávané brzké zvyšování
úrokových sazeb americkou centrální bankou. Ve srovnání s cenou kovu
na začátku roku ztrácí zlato koncem července přes 8 %, v korunovém
vyjádření je pokles pouze 1 %.
Stříbro zaznamenalo podobný vývoj. V dolarových cenách spadlo od
počátku roku o 7,5 %, v korunovém vyjádření je však pohyb minimální
a bílý kov se nachází na podobných hodnotách jako v lednu.
Na závěr bych Vám rád sdělil, že pro Vás připravujeme český překlad
nejnovější knihy Jamese Rickardse The Big Drop. Americký analytik
a autor dvou bestsellerů v ní popisuje stav současné světové ekonomiky
a to, jak mocenské hry ovlivňují naše finance. Zároveň však ukazuje, jak
systém pochopit a nestát se jeho obětí.
Doufám, že i tyto Novinky budou pro Vás podobně inspirativní, a přeji
Vám příjemné čtení.
Trhy zatím na události kolem Řecka nijak významně nezareagovaly,
investoři doposud důvěru v systém a vzájemnou dohodu neztratili. Cena
zlata v polovině druhé červencové dekády klesla na 1 077 dolarů za
troyskou unci a dostala se na nejnižší hodnoty od února 2010. Později
Pavel Ryba
obchodní ředitel
GOLDEN GATE CZ a.s.
Řecká lekce: investujte do skutečných hodnot
Když si kdokoliv z obyčejných lidí začne žít nad své poměry,
zadluží se a poté není schopen své závazky splácet,
zbankrotuje. Věřitelé mu zabaví majetek, nechají mu jen životní
minimum a už nikdy si v bance za normální úrok nepůjčí.
Pokud se ale zadluží stát, platí trochu jiná pravidla. Dnes
většina států své dluhy neplatí vůbec. Když vyprší splatnost
dluhopisů, vydají jednoduše dluhopisy nové. To znamená,
že si půjčují znovu dál a dál a dluhy rostou. Jenže jednou se
zadlužení dostane do bodu, kdy začne ekonomiku dusit, a stát
se s ním nějakým způsobem vypořádat musí. V tu chvíli má
v podstatě tři možnosti: buď dluhy splatit, nebo vyhlásit
bankrot, anebo rozředit dluhy vysokou inflací.
pravděpodobnost bankrotu dlužníků včetně států. Proto
se centrální banky snaží vyvolat inflaci za každou cenu. Ani
bankrot nebývá řešením, o které by politici příliš stáli. Znamená
obrovský nárůst nezaměstnanosti, sociálních nepokojů
a na dlouho znemožní ekonomický růst. Poslední možností je
Ke splácení dluhů přistupují vlády nerady. Nutí je totiž
k nepopulárním úsporám a zvyšování daní. Ve svém důsledku
splácení dluhů působí deflačně a vede ke snížení výkonu
ekonomiky. Deflace způsobuje pokles cen aktiv a snižuje
schopnost dlužníků splácet své závazky, takže zvyšuje
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
i ekonomika dluhů. Obě varianty,
jak bankrot, tak inflace, znamenají
pro obyvatele totéž: ztrátu většiny
úspor, znehodnocení měny a prudké
snížení životní úrovně. Protože obě
dvě varianty nakonec znamenají
konfiskaci úspor občanů.
tedy inflace, která postupně dluhy znehodnocuje a usnadňuje
tak jejich splácení. Dnes centrální banky tisknou peníze jako
na běžícím pásu s jediným cílem – vyvolat inflaci. Tištěním
peněz rozřeďují kupní sílu měny a působí inflačně. Pokud
se současně s tiskem peněz zvýší oběh měny v ekonomice,
inflace začne významně růst. Dnes je inflace velmi nízká,
i když centrální banky natiskly gigantické množství peněz.
Důvodem je, že komerční banky i střadatelé na penězích „sedí“
a natištěné peníze v ekonomice neobíhají, nezpůsobují inflaci.
Pokud se však změní inflační očekávání ve společnosti a lidé
začnou peníze utrácet, inflace se vymkne kontrole. Centrální
banky mají kontrolu nad tiskem peněz, mohou však velmi
špatně ovlivňovat nebo kontrolovat chování a myšlení lidí.
Pokud začne inflace růst a lidé začnou utrácet peníze, aby
je ochránili před znehodnocením, roztočí se inflační spirála,
kterou bude velmi těžké zkrotit. Dnes máme natištěno na velmi
vysokou, rozhodně dvoucifernou inflaci. Je pouze otázkou
času, kdy se zvýší rychlost oběhu měny a zdrcující inflace
propukne. Lidé ztratí důvěru ve stabilitu měnového systému
a inflace začne prudce růst. S vysokou inflací se většinou pojí
měnová reforma, při níž vlády „škrtají nuly“ a tím se zbavuje stát
Řecký případ se trochu vymyká.
Extrémně předlužená země dostává
stále nové a nové půjčky, přitom je
všem jasné, že je nikdy nesplatí.
Představitelé Evropské unie znovu
a znovu Řecko „zachraňují“,
protože se bojí, že jeho krach může
odstartovat lavinu dalších bankrotů
a velmi oslabit euro. Nyní je prioritou
chránit evropský bankovní systém
před krizí likvidity, kterou by bankrot
Řecka a rozpad eurozóny mohl způsobit. Poté co Řekové
v referendu odmítli podmínky věřitelů, se evropští politici radili
o dalším osudu země dlouhých 17 hodin a rozhodli se, že zemi
zatím eurozónu opustit nenechají a poskytnou jí další finanční
injekci, tentokrát ve výši 86 miliard eur. To odpovídá 2,3 bilionu
korun, tedy 55 % HDP České republiky.
Jenže tím skutečné řešení řeckých problémů jen oddalují
a zhoršují tak konečný dopad na obyvatele Evropy jako celku.
Jak uvádí ekonomka Markéta Šichtařová, další peníze pro
Řecko ještě víc rozevírají už tak obrovsky otevřené nůžky
mezi reálným stavem ekonomiky na jedné straně a finančním
obrazem ekonomiky na straně druhé. Čím jsou tyto nůžky
otevřenější, tím hůř to pro obyvatele dopadne. Opuštění
eurozóny by Řecku přineslo drachmu a její dramatické oslabení,
což by znehodnotilo úspory Řeků. Dohoda o pomoci však
s sebou nejspíš přinese sanaci dvou ze čtyř největších bank,
takže pravděpodobně stejně dojde k odpisu části vkladů, tedy
k zabavení úspor. Podobně byla řešena krize v bankovním
systému na Kypru. Také byla střadatelům z bankovních
účtů zabavena část vkladů a peníze byly použity na sanaci
bankovního systému. To znamená, že nová dohoda přinese
dvojí znehodnocení úspor běžných lidí – nejprve skrze
sanace bank a pak, po možném Grexitu (odchodu Řecka
z eurozóny), ještě skrze drachmu.
Zlato – poslední jistota
Řekové si ohrožení svých vkladů uvědomili, až když se zavřely
banky. Na poslední chvíli se snažili vybrat alespoň část úspor
a před bankami se tvořily dlouhé fronty. Ti, kterým se peníze
podařilo vyzvednout včas, se zase obávali propadu hodnoty
eura. Snažili se proto na poslední chvíli utrácet a investovat
peníze do věcí, které hodnotu neztratí tak rychle jako peníze.
„Máme pocit, že peníze ztratily svou hodnotu, je to jen číslo,“
citoval za všechny The Washington Post řeckou právničku,
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
která se rozhodla utratit své peníze za luxusní zboží, jež by si
za normálních okolností nikdy nekoupila. Tržby proto prudce
narostly především zlatníkům, kteří museli dokonce některé
klienty odmítat, aby si zboží ušetřili na ještě horší časy.
A jak je možné, že se Řecko do tak obrovských dluhů
dostalo? Tamní ekonomika byla vždy závislá na zemědělství.
V 70. letech zde panovala vojenská diktatura, která
znemožňovala příchod zahraničního kapitálu a rozvoj
průmyslu. V roce 1981 vstoupila už demokratická země
do Evropského hospodářského společenství, předchůdce
EU. Farmáři získali nový zdroj příjmů v podobě evropských
zemědělských dotací a pracujícím rychle narostly příjmy.
Koncem 90. let evropské dotace činily 45 % příjmů zemědělců,
přičemž dalších 16 % připadalo na důchody od řecké vlády.
Jenže dotace nebyly doprovázeny tlakem na efektivitu, velkou
část z nich agrárníci utratili na spotřebu, včetně luxusních
městských bytů. O rozvoj podnikání se nestarali. Dotace
měly Řekům pomoci rychleji dosáhnout západní ekonomické
výkonnosti. Jenže ta nepřišla. Evropské peníze pouze
zvyšovaly tlak na mzdy a vysoké náklady měly za následek, že
Řecko ztratilo výhodu levné ekonomiky. Investoři, kteří se do
země nikdy nehrnuli, ztratili zájem úplně. Navíc země vstoupila
do měnové unie v roce 2001 jen díky statistickým podvodům
vlády, maastrichtská kritéria nesplňovala a nikdy euro přijmout
neměla.
Unie se však nepoučila a snaží se Řecku znovu „pomoci“
dalšími penězi, politika vytloukání dluhu dluhem pokračuje.
Evropská centrální banka (ECB) bude dál financovat řecké
banky a krize se znovu prodlouží o pár měsíců či let. Jenže
čím déle se bude protahovat, tím tvrdší bude mít důsledky pro
obyvatele. Nejhůře na tom vždy budou ti, kteří mají své úspory
pouze v peněžní podobě. Lhostejno, zda na spořicích účtech,
v penzijních fondech, či doma pod matrací. Politici přitom
neriskují nic horšího, než že už nebudou znovu zvoleni, sami
mají svůj majetek dávno mimo hroutící se systém. Ti, kteří to
udělají podobně a včas investují alespoň část svého majetku
do skutečných hmotných aktiv, jako jsou drahé kovy, budou
oproti ostatním obrovsky zvýhodněni.
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
Dluhy jako celoevropský problém
Řecký premiér Alexis Tsipras stále tvrdí, že dluhy vlastně
nejsou problémem Řecka, nýbrž Evropské unie: „To, co
dnes označujeme za řeckou krizi, je projevem neschopnosti
eurozóny najít trvalé řešení obnovující se dluhové krize. Není
to řecký problém, je to evropský problém.“ Média jeho slova
odsoudila, jenže Tsipras má bohužel částečně pravdu. Dluhy
jsou skutečně problémem celé Evropy a Řecko je jen jednou,
i když velmi vratkou kostičkou domina. Státní dluh Řecka činí
317,1 miliardy eur, což je 177 % jeho HDP, ale ani další země
na tom nejsou o mnoho lépe. Itálie dluží 132,1 % svého HDP,
Portugalsko 130,2 %, Irsko 109,7 %, Belgie 106,5 % a takto
bychom mohli pokračovat dále.
V tomto srovnání vypadá Česká republika s deficitem
42,6 % vůči hrubému národnímu produktu téměř jako dobrý
hospodář. Jenže v případě krachu některé evropské země
je český bankovní systém ohrožen úplně stejně. Banky
totiž vlastní obrovské množství státních dluhopisů, které při
bankrotu země ztrácí hodnotu. Nejistota v bankovním sektoru
a nárůst výnosu na dluhopisovém trhu mohou vyhnat výnosy
dluhopisů velmi vysoko a cena dluhopisů prudce poklesne.
S prudkým nárůstem úroků na dluhopisech se dluhová nákaza
dále šíří a i další dlužníci se s rostoucími náklady na obsluhu
dluhu dostávají do potíží se splácením. V této souvislosti je
dobré vědět, že penzijní fondy jsou v Česku tvořeny z 80 %
právě státními dluhopisy.
Útěchou pro nás může zatím být to, že jsme ještě nepřijali
euro. Bývalý prezident Václav Klaus, velký kritik politiky EU,
se domnívá, že k současnému neutěšenému stavu Unie vznik
společné měny značně přispěl. Euro podle něj radikálně snížilo
tolik potřebnou vlastní vnitřní disciplínu jednotlivých zemí. Došlo
k rozmazání zodpovědnosti, kompetencí a pravomocí. Horší
je, že osobní odpovědnost ztrácí nejen země, ale i lidé. Slepě
věří politikům, že mají řešení na všechny neduhy: předluženost,
nezaměstnanost, špatný ekonomický růst, … Bývalý guvernér
centrální banky, dnes šéf České spořitelny Pavel Kysilka tuto
situaci nedávno popsal jako chování infantilního dítěte, které
stále natahuje ruku a čeká na rychlá a bezbolestná řešení. Ta
však neexistují.
Důvěřovat politickým či ekonomickým špičkám se v případě
závažných krizí nikdy příliš nevyplácí. Snaží se veřejnost co
nejdéle držet v nevědomosti a do poslední chvíle udržují iluzi, že
je vše v pořádku. Samy přitom už mají své prostředky vyvedeny
mimo systém. Například na Kypru bylo před uzavřením všech
bank možné sledovat velké finanční transakce putující do
zahraničí, za nimiž pravděpodobně stáli představitelé vlády
a centrální banky. Podezřelé převody peněz lze zaznamenat
také v Řecku. Navíc většina důležitých opatření, jako je zavírání
bank, probíhá těsně před víkendem nebo během něho, aby
lidé měli co nejméně času na situaci zareagovat. Vždy jsou
také nejvíce zasaženi drobní střadatelé a nejzranitelnější
skupiny obyvatel, jako penzisté, dlouhodobě nemocní či rodiny
s malými dětmi.
Znárodněná konta i důchody
Lidé v Řecku mají strach z toho, že jejich země dopadne
právě jako zmiňovaný Kypr v roce 2013. Dluhy zatížený ostrov
tehdy donutil obyvatele i podniky vzdát se až 47,5 procenta
veškerých vkladů přesahujících 100 000 eur a uložených
v místních bankách výměnou za finanční pomoc Evropy.
Mezinárodní měnový fond (MMF) přitom ještě v roce 2008
tehdejší stav země popsal „jako dlouhé období růstu, nízké
nezaměstnanosti a zdravých veřejných financí“ a kyperské
banky prošly zátěžovými testy. A Kypru se před finanční krizí
v roce 2008 opravdu dařilo. V roce 2009 sice země prošla
Vývoj státních dluhů (v % vůči HDP)
ČR
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
28,5 %
28,0 %
27,9 %
27,8 %
28,7 %
34,1 %
38,2 %
41,0 %
45,5 %
45,7 %
42,6 %
Irsko
28,3 %
26,2 %
23,8 %
24,0 %
42,6 %
62,2 %
87,4 %
111,1 %
121,7 %
123,3 %
109,7 %
Itálie
100,0 %
101,9 %
102,5 %
99,7 %
102,3 %
112,5 %
115,3 %
116,4 %
122,2 %
127,9 %
132,1 %
Kypr
64,7 %
63,3 %
58,9 %
53,7 %
44,7 %
53,5 %
56,5 %
66,0 %
79,5 %
102,2 %
107,5 %
Portugalsko
62,0 %
67,4 %
69,2 %
68,4 %
71,7 %
83,6 %
96,2 %
111,1 %
124,8 %
128,0 %
130,2 %
Řecko
97,4 %
98,6 %
103,4 %
103,1 %
109,3 %
126,8 %
146,0 %
171,3 %
156,9 %
174,9 %
177,1 %
Španělsko
45,3 %
42,3 %
38,9 %
35,5 %
39,4 %
52,7 %
60,1 %
69,2 %
84,4 %
92,1 %
97,7 %
Velká Británie
40,2 %
41,5 %
42,5 %
43,6 %
51,6 %
65,9 %
76,4 %
81,9 %
85,8 %
87,2 %
89,4 %
EU
62,3 %
62,8 %
61,5 %
59,0 %
62,5 %
74,8 %
80,0 %
82,5 %
85,1 %
85,4 %
86,8 %
USA
61,0 %
61,4 %
62,1 %
62,8 %
67,8 %
82,9 %
91,6 %
96,1 %
99,8 %
101,0 %
103,0 %
Japonsko
156,8 %
165,5 %
175,3 %
172,1 %
167,0 %
147,1 %
194,1 %
200,0 %
211,7 %
240,0 %
245,0%
Zdroje: Eurostat, www.businessinfo.cz, www.tradingeconomics.com
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
celý týden a po svém znovuotevření
vykázaly ohromné ztráty. Bankovní systém
se nedávno zhroutil také na Krymu. Tamní
banky, operující pod ukrajinskou jurisdikcí,
dva měsíce po anexi poloostrova Ruskem
ze dne na den zavřely a vyklidily pozice.
S klienty se přitom vůbec nemazlily. Například
největší ukrajinská banka PrivatBank je
odkázala, ať se s žádostí o náhradu úspor
obrátí na ruskou vládu. Ta skutečně přijala
zákon, který přislíbil převod 60 miliard rublů
na podporu krymských střadatelů, podle
odhadů však měli naspořeno 90 miliard
rublů, celá třetina úspor tedy propadla. Výše
odškodnění byla u každého konta omezena
částkou 700 tisíc rublů (podle současného
kurzu asi 305 tisíc korun).
recesí, ta ale byla ve srovnání s Evropou
mírná. Kypr nakonec potopily dva
propojené faktory – zhoršující se vládní
finance a stále problémovější banky.
Eurozónu znepokojovalo možné praní
ruských peněz na Kypru a přítomnost
velkého
množství
ruských
vkladů
v tamních bankách. Zejména Němci proto
nechtěli zachraňovat ruské peníze z peněz
evropských daňových poplatníků, tudíž
se eurozóna dohodla, že Kypru poskytne
„pouze“ 10 miliard eur, zbytek schodku
musela pokrýt „jednorázová daň“, tedy
konfiskace úspor.
Dalším důvodem uzavření bank či burz
může být ohrožení zvnějšku. Například
některé americké burzy zůstaly po útoku
na Světové obchodní centrum uzavřeny
Zadlužení ČR v mld. Kč
1 800
1 667,6
1 600
1 852,1
1 499,4
1 400
1 344,1
1 178,2
1 200
1 000
800
600
1 760,9
691,2
493,2
802,5
892,3
999,8
592,9
400
200
0
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Zdroj: www.verejnydluh.cz
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
Znárodnění
úspor
není
žádnou
výjimkou
ani
v demokratických státech, které jako bankrotující země na
první pohled nevypadají. Maďarská vláda Viktora Orbána
dala před pěti lety vlastnímu národu ultimátum: buď
převedete své soukromé úspory z privátních penzijních
fondů zpět do státního fondu, nebo ztratíte zhruba
70 procent budoucího důchodu. Původně přitom Maďary
v roce 1998 jiná vláda donutila do fondů povinně vstoupit.
Většina lidí Orbána raději poslechla a pomohla tak zalepit
díru v rozpočtu. V Polsku si zase stát chtěl chybějící finance
na důchody doplnit nejprve dramatickým snížením podpory
penzijních fondů, a když to nestačilo, přistoupil před dvěma
lety také rovnou ke znárodnění. Týkalo se více než poloviny
prostředků naspořených v povinných soukromých penzijních
fondech, které si stát převedl na své účty. Z nich bylo více než
40 procent investováno v polských státních dluhopisech, které
stát skartoval a snížil tím státní dluh zhruba o 8 procent. Polsko
má totiž ze zákona zakázán vyšší státní dluh než 60 procent
HDP a rychlým tempem se k tomuto limitu blížilo.
Na těchto příkladech je jasně vidět, že konfiskace úspor je
celkem častým a poměrně jednoduchým způsobem politiků,
jak záplatovat díry ve státních rozpočtech. Kdo si proto
myslí, že v bankách či v penzijních fondech jsou jeho úspory
v naprostém bezpečí, toho jsme snad vyvedli z omylu. Polsko
a Maďarsko (pokud nezbankrotují) budou sice muset nakonec
svým občanům jejich úspory vrátit v důchodech, jenže tím se
jim jejich problém opět znovu vrátí jako bumerang a otázkou
je, jak velké záplaty budou potřebovat příště. A jak velké bude
jednou na své důchody potřebovat Česká republika.
Chcete přijít o úspory postupně, či okamžitě?
Také Češi, respektive Čechoslováci, zažili totální krach veřejných
financí, i když tenkrát o něm žádná média neinformovala.
Takzvaná měnová reforma, jež proběhla v noci z 30. na
31. května 1953, byla vlastně zakamuflovaným státním
bankrotem, jenž šokoval a zbavil naděje dvanáct milionů lidí,
kteří v jedné vteřině zchudli. Ekonomové spočítali, že z dnešního
pohledu komunisté připravili občany jen na vázaných vkladech
o 336 miliard dnešních korun. Reforma znamenala radikální
řez do úspor i životní úrovně všech lidí, nejvíce však postihla ty
nejzranitelnější články společnosti: důchodce, invalidy a mladé
rodiny. Staré peníze se měnily za nové v poměru 5 : 1, ale
jen do výše 300 korun staré měny, takže od 1. června 1953
začínalo veškeré obyvatelstvo s 60 korunami v kapse. Větší
částky byly měněny v ještě nevýhodnějších kurzech, a to až
do poměru 50 : 1.
Nejhůře na tom byli ti, kdo si naspořili ještě před druhou
světovou válkou. Předchozí reforma v roce 1945 proměnila
tyto úspory v bankách na vázané vklady, jež se mohly vybírat
jen za velmi přísných podmínek. (V roce 1953 všechny vázané
vklady vláda zkonfiskovala docela.) Po těchto zkušenostech
mnoho lidí po válce spořilo raději doma „do štrozoku“, to jim
však úsporu zachránit nepomohlo.
Můžeme najít vzpomínky pamětníků,
kteří svým dětem takto naspořili
na dům pětapadesát tisíc, ale po
nucené výměně v poměru 50 : 1
jim zbylo pouhých 1 100 korun, za
něž místo domku pořídili jen pračku.
Velký šok způsobil i přepočet
novomanželských
půjček,
kdy
řada dvojic dostala mnohem méně
peněz, než očekávala. Proto byl také
jedním z důsledků reformy pokles
porodnosti a počtu uzavřených
sňatků.
Měnová reforma byla skutečně
drastická, ještě horší byl ale přístup
tehdejších politických představitelů.
Prezident
Antonín
Zápotocký
vystoupil v předvečer změn, aby
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
utrácet, rychlost oběhu peněz stoupne
a inflace bude na světě. Nevýhodou je, že
se může velmi lehce vymknout kontrole.
„Jakmile se začne roztáčet inflace, zvýší
se i očekávání jejího růstu. Proces tak dále
akceleruje a živí sám sebe. V extrémním
případě začnou spotřebitelé veškeré
příjmy utrácet za potraviny, benzín a zlato.
Vědí totiž, že budou-li své těžce vydělané
peníze držet na bankovním účtu, přijdou
o ně,“ upozorňuje ekonom a analytik James
Rickards ve své nejnovější knize The Big
Drop.
obyvatele ujistil, že měna je silná a reforma nepřichází v úvahu.
Den na to oznámil premiér Viliam Široký, že „peněžní reforma
a s ní související opatření jsou důkazem péče strany a vlády
o dobro pracujících a účinným prostředkem dalšího zlepšování
materiálního postavení dělnické třídy, družstevníků, malých
a středních rolníků a pracující inteligence“. Mimochodem,
oznámení o reformě proběhlo o víkendu, stejně jako v Řecku
zavření bank, aby lidé už nemohli na informace dostatečně
zareagovat.
V padesátých letech měli lidé velmi omezené možnosti investic,
ale ti, kteří svůj majetek prozřetelně uložili do hmatatelných
aktiv, jako je zlato, umění nebo nemovitosti, se s reformou
trápit nemuseli, jejich investice prakticky neklesly.
Po druhé světové válce se v podobné ekonomické situaci
jako tehdejší Československo ocitla i Velká Británie – měla
ohromné dluhy a přídělový systém. Británie ale odmítla cestu
nesplácení dluhopisů, tj. státní bankrot, a raději nastartovala
inflaci. Vláda tedy hradila všechny své závazky, avšak v měně,
která postupem času ztrácela na hodnotě. Kdo v roce 1953
koupil britský dluhopis splatný za třicet let, obdržel v roce
1983 pouhou osminu jeho hodnoty v reálném vyjádření. To
odpovídá průměrné roční inflaci ve výši 7,2 %. Lidé byli sice
o své úspory také připravováni, ale měli alespoň tu výhodu, že
se mohli přichystat. Podle některých ekonomů finance většiny
západoevropských států vypadají dnes stejně jako po válce.
Místo peněženky kufr
Většina centrálních bank si proto toužebně přeje nastartovat
podobnou inflaci, jaká se povedla Británii, aby jim pomohla
umořit obrovské státní dluhy. Proto snižují úrokové sazby,
uvolňují svou měnovou politiku a tisknou peníze. Zatím
většina natištěných peněz leží v bankách, ale až spotřebitelé
a podnikatelé ztratí důvěru v cenovou stabilitu, začnou peníze
Asi nejznámějším příkladem je německá
Výmarská
republika.
Německo
po
první světové válce trpělo zbídačeným
hospodářstvím a kromě válečného dluhu
muselo platit obrovské válečné reparace.
Stát, který zlatý standard opustil už v roce 1914, stále
zvyšoval množství oběživa, aby byl schopen zaplatit alespoň
část svých dluhů. Nastala obrovská inflace. Životní náklady
v roce 1921 vzrostly ve srovnání s předválečnou dobou na
dvacetinásobek a zemi hrozily občanské nepokoje. Kurz říšské
marky k americkému dolaru byl ještě v lednu 1919 8,2 : 1,
o tři roky později to bylo už 208 : 1. Marka tedy ztratila za tři
roky 96 % své hodnoty a lidé, kteří měli svůj majetek pouze
v peněžních úsporách, přišli takřka o vše. A to byl jen začátek.
Tiskařské stroje se rozjely naplno, chrlily neuvěřitelné množství
peněz, inflace se proměnila na hyperinflaci a nabrala bizarní
podobu. V listopadu 1923 byl už kurz marky vůči dolaru čtyři
biliony ku jedné. Kvalifikovaný dělník musel pracovat devět
hodin denně, aby si mohl koupit libru margarínu, a pro výplatu
chodil i dvakrát denně s kufry či prádelními koši. Nakonec
už některé podniky vyplácely mzdy v naturáliích. Společnost
byla na pokraji občanské války, což připravilo podmínky pro
extremismus a pomohlo nástupu Hitlera k moci.
Ještě není pozdě
Přesto se Evropa nepoučila. Evropská centrální banka (ECB)
řeší své dluhy dalším zadlužováním a tištěním peněz, na
trhy hodlá do roku 2016 nalít 1,6 bilionu eur. Starý kontinent
není však s touto strategií žádný solitér. Peníze tisknou nebo
donedávna tiskli téměř všichni: Spojené státy, Japonsko
či Velká Británie. Komentátoři toto chování přirovnávají
k pacientovi, který místo skutečných léků hledá na nemoc
jen drogy a tišící léky. Nejvlivnější světoví finančníci přitom už
několik měsíců naznačují, že s trhy není vše v pořádku a dost
možná stojí na pokraji katastrofy. Jak upozorňuje Rickards,
o těchto varováních se však nedočteme na titulních stránkách
novin. Většinou zapadnou v záplavě jiných informací, které se
na nás valí každý den z televize, rádia či internetu. A i když
si jich někdo všimne, většinou jim nepřikládá příliš velkou
důležitost. Problém je, že většina lidí skutečnou krizi se vším,
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz
co obnáší, nikdy nezažila, a mají proto pocit,
že se něco takového stát nemůže. Jenže může
a už se to také mnohokrát stalo, a nemusíme se
dívat do tak vzdálené minulosti, jako je Výmarská
republika nebo Československo padesátých let.
Finanční produkty
Důležité je si pamatovat, že dluhy států zaplatí
nakonec jejich občané, ať už přímo zabavením
části úspor, nebo postupným znehodnocováním
měny pomocí inflace.
Nem
o
bro
í
stř
vito
sti
to,
Zla
Alespoň jedna dobrá zpráva nakonec: ze všech
popsaných finančních turbulencí vyšli nejlépe ti,
kdo byli připraveni a včas investovali do reálných
hmatatelných aktiv, jako je zlato, zemědělská
půda, nemovitosti či umění. Nikdy proto
není pozdě začít přemýšlet vlastním selským
rozumem a svůj majetek diverzifikovat tak,
abychom v případě jakýchkoliv událostí na trzích
či v politice nepřišli o vše. Nejjednodušším
řešením je dodržovat základní pravidlo
tří loukotí: investovat do finančních aktiv, do nemovitostí
a v neposlední řadě do drahých kovů. Proč skutečně bohatí
a úspěšní lidé nikdy během krizí o svůj majetek nepřijdou, ale
často na nich naopak vydělají? Protože investují podle tohoto
scénáře. Kromě toho, že si zlato a stříbro drží svou hodnotu už
několik tisíc let a odolávají jak inflaci, tak měnovým reformám,
jsou také skvělými protikrizovými aktivy, která v případě
ekonomického krachu obrovsky zhodnocují. Díky nim můžeme
mít svůj majetek pod kontrolou a klidně spát. A to je pocit
k nezaplacení.
Jak využít pád ekonomiky ve vlastní prospěch? Stačí být připraven
Jeden z nejuznávanějších světových ekonomických analytiků
a autor několika bestsellerů James Rickards vydal nedávno
svou třetí knihu The Big Drop (Velký pád) s podtitulem Jak
zvýšit své bohatství v průběhu nadcházejícího kolapsu. Velmi
čtivým, i pro laiky srozumitelným způsobem v ní popisuje stav
současné světové ekonomiky a cestu, jak jsme se k němu
postupně dopracovali. Varuje čtenáře před nebezpečnými
společenskými trendy, z nichž některé se už začínají projevovat.
Zároveň přináší doporučení, jak přežít nejen pád dolaru
jako světové rezervní měny, ale i pád celého ekonomického
systému. Důležitou myšlenkou jeho knihy je, že v době krize
a masivních ztrát skončí na vrcholu ten, kdo je nejlépe
připraven.
amerických titulů, jako jsou Financial Times, New York Times
a Washington Post, a spolupracuje se stanicemi BBC, CNN,
CNBC, Fox a dalšími. Rickardsovy předchozí knihy The
Currency Wars (Měnové války) a The Death of Money (Smrt
peněz) považujeme za zásadní ekonomická díla a to, že nebyla
vydána v češtině, pokládáme za velkou chybu. Rozhodli jsme
se proto knihu The Big Drop zpřístupnit českým čtenářům
sami a v těchto dnech ji pro Vás překládáme. K dispozici bude
letos na podzim.
James Rickards je právník, ekonom a portfolio manažer.
Zastával vedoucí pozice v Citibank nebo Long-Term Capital
Management. Velmi zajímavá byla jeho práce pro zpravodajskou
službu CIA, kde pracoval v týmu, který modeloval možnost
vedení válečných konfliktů bez použití zbraní. Byl poradcem
v tom, jak jsou USA připraveny obstát při vedení měnových
a ekonomických válek. Je také přispěvatelem prestižních
GOLDEN GATE CZ a.s. | Václavské náměstí 1282/51 | 110 00 Praha 1 | 840 888 999 | [email protected] | www.goldengate.cz