86-94 Adrenalin.indd

ADRENALIN
Thajsko, lokty,
86 www.lideazeme.cz
kolena!
Text: Dalibor Demel (autor je
redaktorem časopisu FHM)
Foto: František Štaud
Na tržišti v Chaiya
se konečně
přestalo smlouvat
o cenu durianu.
Začíná zábava.
Trhovci i zákazníci
se rozestoupili a někdo
z prašného plácku
odnesl dřevěnou klec
s kuřaty. Přicházejí dva
borci a sadističtější
část obecenstva může
začít slintat.
M
rňavý holohlavý cizinec
ze severu nebude mít
šanci. Domácí svalnatý
borec ho rozseká do mangového
salátu, to je jasná věc. Pevný postoj,
správná obrana a drtivé lokty
a kolena. Tohle je muay Chaia,
místní výhonek muay boran,
starého boxerského umění z dob,
kdy Thajci pomalu putovali z jižní
Číny, a možná ještě starší. Seveřan
bude bojovat podobně, ale jeho
styl „větrné opice“ neboli muay ta
sao zdůrazňuje rychlost. Rychlé
nohy, rychlé kopy, rychlé vítězství.
Bojovníci mají jen vykasané
kalhoty a bosýma nohama dupou
do prachu. Před každým důležitým
činem (a tím zápas o tolik peněz
dozajista je) se ovšem musí uctít
duchové a panovnická rodina.
Moc to ale protahovat nebudeme,
protože lidé už chtějí vidět masakr.
Zavalitý pořez a pružný trpaslík
si ovážou ruce až po předloktí
konopným provazem a zápas
devíti končetin, muay kaad chuek,
může začít.
Po pár minutách mají domácí
důvod k truchlivému výrazu –
www.lideazeme.cz 87
ADRENALIN
kromě těch, kteří vsadili
na cizince. Větrný opičák prokázal
neobyčejnou neposednost: zlomil
domácímu borci ruku, přerazil
čelist a při tom vykopl několik zubů.
Konec, výhry jsou rozdány, vítěz
oslaven, poražený odtažen, zuby
zameteny a na řadu přichází virtuos
na ústní varhany khen.
O pár set let později budou boxeři
stát pod reflektory stadionu
Lumphini v pestrobarevných
šortkách, provaz vymění za přiléhavé
rukavice a ze seznamu úderových
ploch odečtou hlavu. Ruce, lokty,
nohy, kolena ve dvojitém provedení.
Bojové umění osmi končetin, muai
thai, thajský box.
Přestože hlava se dnes v thajském
boxu používá jen k přemýšlení
konkurenci, přestože na tamní
výcvikové kempy v posledních
letech zaútočily hordy Zápaďanů.
„Dávaj strašlivý bomby, jsou
neskutečně rychlí a vůbec necítí
bolest,“ shrnul umění Thajců
trenér thaiboxu Zdeněk Matoušek.
Stejně jako Delroy Scarlett
a Kateřina Svobodová nějaký
čas v siamském ringu zůstal.
Afroameričan a teď už pár let
Pražan Delroy dokonce pár Thajců
porazil a bojoval i v kapli thajského
boxu, na stadionu Lumphini.
A Kateřina? Vzhledem k tomu,
že do roku 1996 se ženy nesměly
k ringu ani přiblížit a ženské
zápasy oficiálně běží teprve osm
sezon, působí její thajské sparingy
a zápasy jako dějinný převrat.
Jenže předtím, než boj osmi
končetin objevila Evropa
během migrace Thajů na jih,
dědictví předků, přivezené už z jižní
Číny, vliv khmérských bojových
umění... Pravděpodobné je, že v Asii
se prostě lidé díky mrštným figurám
kopali do hlav odpradávna, zatímco
těžkopádní Vikingové si raději
dávali tupé, ale drtivé rány pěstí.
Ostatně dodnes v thajském stylu
výrazně převažují nohy: „Kromě
boxu se od nich naučíš všechno,“
poznamenává k tomu Zdeněk
Matoušek. „Dají jednu ránu a pak
dvacet úderů nohama. Evropan
nad nimi může zvítězit jenom přes
ruce.“ Ti nejlepší bojovníci, obvykle
vojáci, se tedy během historie z tržišť
prokopali až ke dvoru a jejich
královský boj neboli muay luang
bavil a chránil dynastie thajských
panovníků. Vojáci během válek
bojovali se zbraněmi a po staletí
a přijímání ran, tenhle způsob
boje pořád patří mezi nejtvrdší.
A nejdrsnější je pochopitelně
v jihovýchodní Asii. Thajci
ve svém královském sportu nemají
a Amerika, měl za sebou thajský
box už tisíciletou historii.
Teorií o vzniku je tolik, že prakticky
nemá smysl se jimi zabývat.
Výsledek bojů s okolními kmeny
zdokonalovali a rozšiřovali i zápas
holýma rukama a nohama. V době
relativního míru, za vlády krále
Čulalongkorna, korunovaného roku
1868 pod jménem Ráma V.,
Bezbolestné bomby
88 www.lideazeme.cz
jc
Dnes už několik sezon probíhají ženské zápasy. Česká bojovnice
Kateřina Svobodová dokonce bojovala na stadionu Lumphini.
tak sloužil thajský box jako
populární kondiční cvičení pro
všechny. Bývalí vojáci zakládali
otevřené výcvikové tábory a začala
moderní historie thajského boxu.
Další panovník, Ráma VII., se zasadil
o přijetí pravidel omezujících
smrtelné nehody v ringu a kolem
roku 1920 se o novém královském
stylu začíná mluvit jako o muay
thai, zatímco pro starší styly zůstalo
historické jméno muay boran.
Do této dlouhé a pro Thajce
téměř posvátné tradice zalidněné
legendárními hrdiny v poslední
www.lideazeme.cz 89
ADRENALIN
době přicházejí cizinci. Thajský box
pro ně obvykle znamená jen o málo
víc než sport s exotickým oparem.
Netančí vai-kru s amulety kolem
paží a na čele. Obřadní tanec, jímž
se v Thajsku zahajuje každý zápas
k poctě krále, duchů i soupeře,
na Západě moc často neuvidíte.
Našince do ringu neposílají chudí
rodiče, kteří očekávají, že jim
potomek bohatě splatí jejich péči.
Silák ze Západu prostě sedne
na letadlo a zaklepe na bránu
výcvikového kempu. A obvykle ho
čeká velké překvapení. Podobně
jako Delroye Scarletta za branami
boxerské školy v Bangkoku.
Jak necítit bolest
„Na začátku devadesátých let
jsem přijel z New Yorku, kde jsme
samozřejmě měli skvělé vybavení
90 www.lideazeme.cz
včetně měkké podlahové krytiny.
Ale v Bangkoku? Beton. Brousili
jsme si o něj nohy málem do krve.
V tělocvičně seděl mistr, někdejší
thajský šampion, a pozoroval, jak
se snažíme. Kromě něj tam byli
trenéři, které si postupně volal
k sobě a udílel jim rozkazy, jak mají
koho cvičit. Školy obvykle zakládají
bývalí úspěšní boxeři. Hvězdná
kariéra končí kolem třiadvaceti, pak
už jsou na vrcholové zápasy staří,
V thajském boxu dodnes převládají především kopy. Thajští bojovníci si otloukají nohy odmalička,
a tak téměř necítí bolest. Pokud nad nimi chce zvítězit Evropan, dokáže to pouze pomocí úderů rukama.
takže kemp je pak živí až do smrti,“
vzpomíná Delroy na své začátky
v Thajsku. Každá škola tam
má své vai-kru, barvy i vlajku
a samozřejmě soutěží s ostatními
školami podobně jako fotbalové
kluby. Z Evropy a Ameriky
přijíždějí obvykle zájemci, kteří už
s bojovými sporty něco zažili doma.
Delroy měl černý pásek v karate,
úspěšně soutěžil v taekwondu,
kung-fu a zápasil i v thajském
boxu. Jenže Thajsko je prostě jiná
liga: „Zpočátku jsem se cítil dost
sebevědomě, bylo mi čtyřiadvacet,
měl jsem osmdesát kilo, za sebou
pár sportovních úspěchů a říkal
jsem si, že na mě nemají. Pak
jsme jednou měli trénovat klinče
(sevření soupeře – pozn. red.) a já
vyfasoval asi šestnáctiletého kluka,
určitě o dvacet kilo lehčího. Ale ta
technika! Bez problému se mnou
vytřel ring, takže jsem rychle
pochopil, že mám opravdu jen
základy a skutečné umění se musím
naučit tady.“ Kolem patnácti
studentů – dva Američané, jeden
Japonec a zbytek Thajci. Obvykle
pocházejí z chudých venkovských
rodin, a když mají rodiče hodně
dětí, a málo rýže, co s nimi?
Jednoho do kláštera, dceru v horším
případě do sexuálního byznysu
a nejsilnějšího do kempu. Třeba
v šesti letech. Škola ho živí, šatí,
má zadarmo tréninky, ale jakmile
začnou zápasy za peníze, vydělává
na kemp a zbytek posílá rodině. „Ti
kluci často odcházeli i ze školy, pak
už jen trénovali, zápasili a trénovali.
Prostě museli vydělávat.“
Tréninky i zápasy se od západního
stylu dost liší. Především: kromě
zubů, rukavic a suspenzoru žádné
chrániče. Legendy o starých
způsobech výcviku vyprávějí,
že žák musel tak dlouho kopat
do banánovníku, až ho porazil,
a pak bušil do spadlého stromu,
až dřevo změklo a mistr si z něj
mohl vyrobit lapy na ruce, a pak
mlátil žák do čerstvých dřevěných
lapů, až se zničily. No, takhle
malebně to už nefunguje, ale
do měkkého dřeva se kope pořád,
takže nohy časem ztvrdnou a jsou
www.lideazeme.cz 91
ADRENALIN
92 www.lideazeme.cz
jako železo. Zdeněk Matoušek si
v kempech zažil svoje: „Lapy úplně
na zvracení, třeba padesát kopů
po sobě, pak kombinace s boxem,
třicet kolen, strhy – a všechno
na sto procent a bez chráničů. I při
tréninku. Třeba deset minut pilujou
jednu techniku. A jak si otloukají
nohy odmalička, vůbec necítí
bolest.“ Jak se k takové výkonnosti
dopracujete, když máte v občance
českou národnost? Těžce a přes
bolest, ale dá se to aspoň zkusit –
když snesete pořádné tréninky
šest dní v týdnu.
Hlavně žádné rvačky!
„Vstávali jsme kolem šesté
a dali si pět až deset kilometrů
běhu. Takhle ráno se ještě dalo
běhat i v Bankgkoku, než padne
smog,“ vzpomíná Delroy. „Od
sedmi do devíti jsme stínovali,
pak snídaně, chvíli spánek, práce
v kempu, praní a odpoledne tři
hodiny tvrdého tréninku.“ Což
znamená pět hodin denně, šest dní
v týdnu. Večer sice máte volno,
ale málo spánku znamená potíže
následující den.
Cizinec mezi Thajci a zvlášť
v jejich královském sportu –
to je vždycky trochu atrakce.
A co víc, když jde o ženu. Jejich
kultura úsměvu a příjemného
vystupování nicméně vytváří
pohodu i na trénincích. „Thajci
se netváří na nikoho divně, protože
je nový,“ vysvětluje Kateřina,
„jsou mnohem příjemnější než
lidi, se kterými jsem kdy trénovala
v Čechách – a že jsem jich za těch
jedenáct let potkala dost. Mají své
zvyky, jsou dost konzervativní,
tyhle věci se mění pomalu. Před
holkou se pořád spíš stydí, ale jinak
se mnou vždycky trénovali upřímně
a rovnocenně, radili mi, ukazovali
různý triky a techniky – a to jsem
trénovala s opravdovými hvězdami
a šampiony z Lumphini.“ Podle
Zdeňka navíc do boje nedávají tolik
agresivních emocí jako Zápaďané.
„Nikdy to nesklouzne do rvačky.
Jsou neskutečně výkonní, ale ring
je pro ně práce, v tom boji není
žádná nenávist. Když jsem byl
v profesionálním klubu v Německu,
občas se to rvalo ještě ve sprchách.
To v Thajsku nepřichází v úvahu.“
Tvrdé tréninky bez chráničů,
zranění, modřiny – zní to sice
drsně, ale Delroy, Zdeněk i Kateřina
se shodují, že v thajském podnebí
se všechno regeneruje rychleji.
Spolu se skvělým jídlem z kempů,
masážemi, oleji a zvláštními
mastmi je to nakonec něco jako
detox. Delroy tam po čase deset
www.lideazeme.cz 93
ADRENALIN
Kateřina dostává munkon od šampiona z Lumphini Pet-Ake
Sitdžaopora. bojovník tuto korunu obdrží před zápasem a Thajci
věří, že její energie dokáže zahnat zlé duchy. Boxeři v ní tančí
vai-kru a sundají ji těsně před zahájením boje.
Kdo vsadí na smrt
Thajci nedokážou žít bez
sázení. Kdekoli se vyskytne akce
s nejistým výsledkem, hned někdo
rozdává kupony a vybírá peníze.
„Pro Thajce není box taková
zábava jako v Evropě,“ podotýká
Kateřina. „Je to především
způsob, jak si vydělat peníze.“
Pro sympatie diváků nakonec
nehraje roli, jestli jste cizinec,
jde jim o peníze a o podívanou.
„Jsou moc fajn publikum. Rozdělí
se na dva tábory a sázejí na vítěze
po celou dobu zápasu podle toho,
jak boxujete.“ Ty největší peníze
94 www.lideazeme.cz
Jak a kde
SI KOPNOUT
Než se vydáte do thajského
kempu, rozhodně se vyplatí
získat základy v Čechách.
Školy jsou hlavně pro Thajce,
u nichž se předpokládá,
že při nástupu už boxovat
umějí a chtějí spíš zdokonalit
techniku a rozvinout
sportovní kariéru. V Česku
můžete zahájit výcvik třeba
v klubu Delroy’s Gym v Praze
(www.delroys-gym.cz). Další
užitečné adresy, pravidla
a informace o soutěžích
najdete na stránkách České
asociace thajského boxu:
www.czechmuaythai.cz.
se ale točí kolem soukromých,
pololegálních zápasů. „Do těch
chodí ti největší a nejsilnější
zabijáci,“ vysvětluje Delroy. „Jde
o velké sumy a tyhle zápasy jsou
taky drsnější a krutější než třeba
ty v Lumphini nebo na stadionu
Radždamnoen. Dostaneš se tam
jen na pozvání. Samozřejmě
se bojuje bez chráničů. V takových
zápasech se i mrzačí a umírá.“
Variantu pro boxery, kteří chtějí
zůstat naživu, znamenají barové
zápasy. Je to trochu cirkus.
Kouzelník, zaklínač hadů a další
číslo – souboj boxerů. Vzhledem
k tomu, že se thaibox v Thajsku
učí už od mateřských škol a země
rozhodně netrpí nedostatkem
barů, mají zápasy u skleniček a go-go tanečnic budoucnost jistou.
Klukům s nohama zablácenýma
z rýžových polí se bude i dál zdát
o titulu národního šampiona. Ti
nejlepší si pak zatančí své vai-kru
na stadionech Lumphini nebo
Radždamnoen – a ti nejšťastnější
se pak aspoň na chvíli budou cítit
jako králové.
■
@
Více o Thajsku
najdete na webové adrese
www.lideazeme.cz/zeme/thajsko
Inzerce 900008055 ▼
přebytečných kilogramů shodil,
lehká váha Zdeněk nabral pět kilo
jen na svalech. „A bez doplňků. A to
teplo – tady mě bolí kolena, tam
nic. Říká se, že měsíc v Thajsku ti dá
totéž jako tři měsíce tady. Podle mě
ještě dvakrát tolik.“ Tréninky, zdravé
jídlo, dobrá škola – to je sice fajn, ale
pořád jen příprava. A jednou trenér
prostě řekne: „Zítra zápasíš ty.“