Čtení pro lidi - Městys Čestice

Čtení pro lidi
Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC,
CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA,
PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
květen – červen 2015 mimořádně cena 20,- Kč
50. výročí otevření Základní školy Čestice
(rozšířené vydání časopisu)
Horní řada zleva: Roman Heimlich, Anna Koubová, Jitka Bártíková, Luděk Zdeněk, Marie
Linhartová, Vlastimil Petráš, Martina Sluková, Marie Vanišová, Jana Kubešová, Stanislava
Kozáková
Prostřední řada zleva: Eva Žejdlová, Irena Hartlová, Martina Kalová, Miloslava Švehlová,
Marcela Ouředníková, Eva Ratajová, Hana Rodová, Milena Maňhalová, Věra Mikešová,
Jaroslava Nováková, Libuše Zámečníková
Spodní řada zleva: Michaela Sluková, Alena Vlková, Pavla Horáková, Barbora Tomanová, Anna
Uhlířová, Marta Kratochvílová, chybí: Dagmar Levá, Hana Trojanová
Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Představení žáků školy, Slovo ředitelky ZŠ, Vzpomínky
bývalých ředitelů a ředitelek, Vzpomínka na Časopejsek, Slovo starosty, Noc s Andersenem,
Velikonoční odpoledne na Podlesí, Akce Banát, Výsadba stromů, O včelím bodnutí, Rok 1945
v kronice Čestic, Pozvánka na „lampioňák“, Se Šmoulátky na pohádky, Čím lépe, tím hůře,
Dokaž, že umíš, Víkend na Zálesí, Rozloučení na místech nejmilejších, Staré rody Prácheňska
Listování v občasníčku:
4.3. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace Čestice
6.3. Zima se zase ozvala. Venku nás uvítal poprašek sněhu a přimrzlo.
7.3. Včelařský ples v sále restaurace Čestice. Hrála Malá muzika Nauše Pepíka
8.3. Dětský karneval s tombolou, pořádal ČSŽ Čestice
13.3. Výroční členská schůze Kulturního spolku pro Čestice a okolí
14.3. Koncert skupin Tlustá Berta a NARTU v Česticích.
15.3. Schůze členů ČSV Čestice v salonku restaurace Čestice
20.3. Výroční členská schůze ČSŽ Čestice
28.3. Otevření sezóně na vodním mlýně v Hoslovicích akcí „Velikonoce na mlýně“
31.3. Také Česticemi se prohnal vichr, který poničil střechu na „staré dílně“, odtrhl střechu na
obecním traktůrku a povalil strom na „návsi“ na Kobylce. Škody jsou nahlášeny
pojišťovně.
3.4. Velikonoční odpoledne na Podlesí, pořádal ČSŽ Čestice v sále restaurace Čestice
4.4. Taneční zábava, hrála kapela Labyrint
8.4. Zasedalo zastupitelstvo městyse.
9.4. Výbor členů SDH Čestice v salonku restaurace Čestice
24.-25.4. 50. Ročník Rallye Šumava
30.4. Stavění máje
Občasníček před sto lety:
3.3.
Konala s premiéra prvního amerického hraného velkofilmu režiséra Griffita - Zrození národa
7.-11.3.Na ustavujícím sjezdu v Moskvě utvořily dosud roztříštěné organizace ruských Čechů
jednotný Svaz českých spolků na Rusi. V květnu 1915 byl přejmenován na Svaz československých spolků na Rusi. Hlavním úkolem bylo organizovat čs. jednotky, což
zabezpečovala vojenská komise se sídlem v Kyjevě.
16.3. Váleční zajatci v Německu byli nasazeni jako horníci v rúrské pánvi; museli pracovat deset
hodin denně.
V březnu 1915 se konala první schůzka českých politiků, spolupracujících s T.G.Masarykem. Další
schůzky tohoto druhu následovaly v rychlém sledu.
3.4.
V Karpatech údajně přeběhl frontu k Rusům celý 28. pěší pluk rakousko-uherské armády, asi
1400 tzv. pražských dětí. V červnu následovali jejich příkladu vojáci 36. mladoboleslavského
pluku. (Podle jiných historických pramenů bylo však několik set vojáků zdecimovaného 28.
pluku v beznadějném postavení zajato; většina z nich pak do legií nevstoupila. Legendu o
přeběhnutí prý vytvořil vrchní velitel arcivévoda Fridrich a měla sloužit perzekuci českých
politiků.)
11.4. V Rakousko-Uhersku byly zavedeny tzv. chlebové lístky.
15.4. Rakousko-Uhersko prodloužilo vojenskou povinnost na osoby do padesáti let.
Jess Willard zvítězil knokautem po 26 kolech v utkání v kubánské Havaně nad černým
mistrem světa v těžké váze Jackem Johnsonem (31.3.1878). Po pěti letech tak znovu připadl
titul mistra v těžké váze bílému boxerovi.
22.4. Německý plynový útok u města Ypra. Poprvé byly použity bojové chemické látky zakázané
haagskou konvencí z r. 1899.
26.4. Výsledkem tajné konference mezi Velkou Británi, Francií, Ruskem a Itálií byla Londýnská
smlouva: spojenci se dohodli, že pokud Itálie vyhlásí Rakousko-Uhersku válku, dostane
Dalmácii (vyjma Rijeky- Fiume), Isrii, Terst a jižní Tyroly.
Horní řada zleva: asistentka pedagoga Ratajová Eva, Václav Voldřich, Petr Kvěch, Jakub Valenta, Petr
Jáchym, Tomáš Franta, Radek Janda, Hubert Bouzek, Filip Stropnický, Václav Mikeš, třídní učitelka
Jitka Bártíková
Prostřední řada zleva: Radek Kolařík, Adam Kilián, David Székely, Nela Dojčarová, Lucie Hanzalová,
Tereza Pechová, Vojtěch Souček, Matěj Alois Blažek, Adam Voneš
Dolní řada zleva: Natálie Dolíšková, Aneta Kozjurová, Tereza Strnadová, Ella Probst, Klára Kadlecová,
Nikola Roučková, Ester Chvostová, Zuzana Székelyová, Tereza Poleníková
My jsme žáčci 1. třídy,
Hurvínci se jmenujem.
Do školy se připravujem,
vždy se zdravým rozumem.
Abecedu celou známe,
přečtem Vám ze slabikáře.
Psát umíme, jak když tiskne,
počítat i malovat.
Naše paní učitelka
nemůže si stěžovat.
Také nás vždy pěkně odmění,
jednička v notýsku, to je to znamení.
Když zazvoní rychle běžíme,
do jídelny se těšíme.
Potom si v družině pohrajeme,
doma pak úkoly vypracujeme.
Jsme parta velká suprová,
před námi se nikdo neschová.
Horní řada zleva: Adam Tomášek, Matěj Václavík, Daniel Janda, Matouš Jakeš, Milan Švec, Vojtěch
Vrzal, Štěpán Tomka, Pavel Troller, třídní učitelka Irena Hartlová
Prostřední řada zleva: Matyáš Němec, Štěpán Tomášek, Anna Jonášová, Michaela Petrová, Adriana
Pospíšilová, Filip Kozjura, Antonín Matějka
Dolní řada zleva: Natálie Brožovská, Barbora Zdeňková, Jitka Pelešková, Veronika Smolová,
Tereza Sutnerová, Gabriela Kozáková, Veronika Náhlíková, Kristina Šašková, Vanesa Kloudová. Na
fotografii chybí Karolína Broučková, Šimon Martan.
Milí čtenáři,
představují se Vám piráti a pirátky z 2. třídy. Na palubě je nás celkem 27, 13 děvčat, 13 chlapců a
jedna kapitánka Irča. Jsme rozděleni do tří týmů podle barev, zelení, žlutí a červení. Během
vyučování soutěžíme a putujeme po stopách tajemné zelené příšery, kterou se na konci roku
pokusíme společně ulovit. Soutěže nás baví, nejraději máme matematiku a tělocvik, rádi pečeme a
malujeme. Umíme upéct muffiny, které ochutnali i rodiče v pátek 17. 4. 2015. To se u nás ve třídě
konal ČTENÁŘSKÝ VEČER. Sraz ve škole byl v 17 hodin, napekli jsme pro rodiče překvapení,
naše oblíbené muffiny, připravili zajímavé knížky na čtení a v 18. 30 hodin přivítali rodiče. Po dobré
kávě a občerstvení nás čekaly soutěže v matematice a literatuře. Každý žák pak přečetl úryvek ze své
oblíbené knížky nebo úryvek z čítanky. Venku už bylo pěkné šero, když jsme společně s rodiči
vyrazili na pasování do zdejší knihovny na zámek. Venku na nás čekala jedna pohádková postava,
čertík Janek, který s námi putoval až do knihovny. Nejkrásnějším okamžikem večera bylo pasování
do rytířského řádu čtenářského, kdy nás pasoval opravdový rytíř Zdeněk Peleška st. Důležitý byl slib
ve jménu všech krásných knížek, pohádek, příběhů a básniček, že budeme knížky opatrovat jako
nejvzácnější dary a budeme se k nim chovat opatrně a s úctou. Za tmy jsme se vrátili do školy,
s nadšením si ještě zazpívali veselé písničky a četli pohádky, při kterých jsme postupně usínali. Noc
ve škole byla napínavá, krásná, moc jsme si to užili a těšíme se na příští dobrodružství. Děkujeme
knihovnici, paní Bělohlavové, za prohlídku knihovny na zámku v Česticích. Škola nás baví, vše
prožíváme na 100%, někdy až moc divoce a to potvrdí i rodiče.
Piráti a pirátky z 2. třídy
Dolní řada zleva: Lukáš Grabmüller, Janek Zábranský, Radek Nikodem, Kateřina Němcová, Anna
Smilová, Lucie Matějovicová, Filip Michalec, Pavel Smola, Matěj Čajan
Prostřední řada zleva: Kristýna Ptáčková, Anežka Hartlová, Veronika Novotná, Daniela Kulířová, Natálie
Menšíková, Natálie Strnadová, Natálie Hlaváčková
Horní řada zleva: Eliška Kulířová, Iveta Vávrová, třídní učitel Luděk Zdeněk, Lucie Humpolcová, Tereza
Hradecká
Žáci a žákyně 3.třídy
A ještě něco, kromě fotografie, o třetí třídě? Můžeme prozradit, že Lukáš je nadějný
talentovaný fotbalista a má přezdívku Lukas. Janek s přezdívkou Dragič nezkazí žádnou legraci
a baví všechny kolem. Radek si rád hraje na počítači, jeho oblíbenou pochoutkou je pizza. Kačka
má zase ráda těstoviny, zpívá ve školním sboru a v zimě bruslí. Anička miluje lívance a často si
hraje se svojí kočkou. Lucku, mimo učení, také velmi baví balet. Filip by chtěl být jednou
fotbalistou. Pavla hodně baví počítač, ale i práce doma, rád si rovněž pohraje se psem. U Matěje
zatím jednoznačně vyhrávají stroje, hlavně motorky. Kyky, to je přezdívka Kristýny, která má
velmi ráda koně a také na něm už jezdí. Anežce se také líbí koně, ale ještě raději se věnuje
zpívání a pak energii doplňuje oblíbeným" smažákem" s hranolkama. Veronika ráda plave, hraje
na klavír a kočka Micka s kocourem Mourkem jsou její domácí mazlíčci. Daniela přezdívaná
Dandy, ráda jezdí na kolečkových bruslích a jí palačinky. Natálka dá přednost pizze, rovněž také
miluje koně. Druhá Natálka v naší třídě ráda tancuje, zpívá a řídí se zásadou - nikdy to
nevzdávej. Třetí Natálka, s přezdívkou Keliška, má zálibu v domácích pracích a také si ráda
pochutná na pizze a rovněž má ráda koně. Eliška neporušuje tradici největší oblíbenosti koní v
naší třídě a když se posilní dobrou svíčkovou, hned osedlá a vyráží cvalem vpřed, její přezdívka
je Elka. To Iveta zase ráda jezdí na kole, lyžuje po sportování se rovněž posilní pizzou. Terezka
je zdatná sportovkyně, nejraději skáče na trampolíně. Jejím oblíbeným zvířetem je pes, stejně
jako u Lucky, která ráda pomáhá v domácnosti a někdy i uvaří své oblíbené špagety.
Dolní řada zleva: Veronika Dolíšková, Ladislav Vrzal, Kristián Kopf, Matěj Mrázek, Martin Franta,
Matěj Novák, Adéla Jáchymová
Prostřední řada zleva: třídní učitelka Marcela Ouředníková, Anna Václavíková, Nicol Kiliánová, Aneta
Valentová, Nikola Székelyová, Tereza Krtková, Marianna Gerčáková, asistentka pedagoga Michaela
Sluková
Horní řada zleva: Adéla Randáková a Natálie Janusová
Chybí: Magdaléna Němcová a Tereza Červená
Jak se žije žákům ve IV. třídě
V hlavních rolích: Superman (Mariánka), Spiderman (Adélka J.) kapitán Nemo (Terezka
Č.), Batman (Adélka R.), Hello Kitty (Matěj M.), Slanina (Anička) a ostatní obyvatelé třídy.
Jezdíme na spoustu krásných výletů, do divadel, na interaktivní výstavy, rádi se učíme
matematiku, vlastivědu i přírodovědu, rádi poznáváme nové dobré věci, sportujeme, ale
přestávky jsou stejně nejlepší. V těchto krátkých oddechových chvilkách se naučíme víc než o
hodinách. Mezi naše přestávkové hry patří papírová vybíjená, žabky, kohouti, mlácená
tělocvikem. Občas jsme přistiženi a musíme hry ukončit.
I o hodinách se zasmějeme, když Anička vytáhne kapesník z lavice a s ním letí i ostatní
předměty a už je Slanina pod lavicí, začne se přehrabovat ve své skládce, paní učitelka šílí Anička zase nedává pozor. Kristián začne malovat vojáčky, Martin je ve svém světě. Začínáme
rýsovat. Láďa, Matěj a Kristián místo rovnoběžek rýsují kolmice, Adélka si stříhá sešit, ZVONÍ,
končí matematika, hurá přestávka. Na scénu přichází český jazyk a Nikola Sz. si začne
podupávat do rytmu džezovou melodii. Matěj Mr. přednáší vlastní tvorbu v rytmech a Anetka a
Mariánka zakládají debatní kroužek. Natálka se ptá: „Kdo to tu dupe?“ Adélka R. vše sleduje a
Nikolka K. sní a přemýšlí o záhadách. Terezka K. s Verunkou tiše sedí a vše pozorují. Terezka
Č. sleduje paní učitelku. Majda hraje divadlo O Červené Karkulce a O Bouřce.
Jsme spolu rádi. Jestli se vám článek jen trochu líbil a nevěříte, můžete se k nám přijít
podívat.
Zdraví žáci IV. třídy
Horní řada zleva: David Grabmüller, třídní učitelka Marie Linhartová, David Vastl, Jiří Šejna,
Jiří Stropnický, ředitelka školy Martina Kalová
Dolní řada zleva: Tadeáš Tomášek, Ladislav Jonáš, Monika Švecová, Lucie Kulířová, Libuše
Smilová, Šimon Hradecký, Michal Brož
My páťáci rádi vaříme v kuchyňce s paní učitelkou Tomanovou. Taky pracujeme na
zahradě, čistíme jezírka, sejeme semínka a pěstujeme mrkev, ředkvičky, fazole apod. Naše
záhonky a květiny na zahradě pravidelně zaléváme.
V zimě krmíme ptáčky, dáváme jim hlavně slunečnici a proso, vyrábíme jim lojové
koule. Veverce doplňujeme vodu a do krmítka jí dáváme semínka a lískové oříšky. Občas ji
pozorujeme z okna třídy.
Také rádi malujeme a vyrábíme při výtvarné výchově, se svými díly se úspěšně
účastníme různých výtvarných soutěží. Při informatice se učíme pracovat s počítači, třeba jak se
ukládají obrázky nebo jak se kopíruje. Rádi sportujeme a cvičíme – v tělocvičně i na hřišti.
Nejradši hrajeme florbal, fotbal a basketbal.
Ve třídě máme kytky, o které se staráme, a krásně nám rostou. Jsme takoví malí
zahradníci. Letos jsme ze semínek vypěstovali kedlubny, dýně, cukety a nějaké květiny do
zahrady.
Třídíme odpad, máme nové barevné koše na papír, plast, kov a biologický odpad – ten
nosíme do kompostu.
Všichni chodíme na nějakého zájmového kroužku - na fotbal, florbal, ping-pong,
keramiku, výtvarku, vaření, do sboru a do rybářského kroužku.
Jsme hodní a pomáháme si.
Táďa Tomášek, David Vastl a ostatní páťáci
Horní řada zleva: třídní učitel Roman Heimlich, Zuzana Novotná, Hana Janotová, Štěpánka Náhlíková,
Eliška Janusová, Daniel Hlaváček.
Dolní řada zleva: Martin Krtek, Milan Martan, Tomáš Rezek, Lukas Krejčí, David Smola, Miroslav Ráb.
Na fotografii chybí Zdeněk Peleška.
Naše šestá třída.
Jak ten čas letí…, už jsme skoro rok na druhém stupni. Nyní je nás dvanáct žáků, jako
měsíců v roce. Již před dvěma lety od nás odešla do Strakonic Monika Lányová. Na počátku
letošního školního roku odešel Samuel Vaššo a nedávno se odstěhoval také Tomáš Erd. Třídní
učitel je druhým rokem Roman Heimlich. Za těch několik let jsme spolu zažili hodně věcí,
například hezké výlety. Na tom posledním jsme byli na Husitských dnech v Táboře, kde nás
zaujala především nádherná sbírka historických zbrojí z různých armád z celého světa, například
samurajská zbroj z Japonska, která byla využita v americkém filmu Poslední samuraj.
Na podzim byl u nás ve škole výchovný country koncert DDM Strakonice, jehož součástí
bylo předvádění ukázek házení lasa jezdeckým oddílem z Hoslovic. V následné soutěži házení
lasa pro nás vyhrál Milan Martan výlet pro celou třídu do Hoslovic, kde nám předvedou ukázky
jízdy na koních a budeme se moci také svézt. Máme také vstupenku na rodeo na letošní rok.
Naše třída je celkem hudebně nadaná. Osm z nás hraje na hudební nástroje a někteří jich docela
dobře zvládnou i několik. Někteří mají sen studovat na konzervatoři, tak třeba se to povede. O
vánoční besídce pro rodiče jsme zkusili hrát společně koledy a měli jsme docela úspěch. Zpívali
jsme všichni, včetně pana učitele. Hlavní dirigentkou souboru byla Zuzana Novotná a hodně jí
pomáhal také Zdeněk Peleška. V naší třídě je také několik nadaných rybářů, kteří získali
v loňském roce v rybářském kroužku pod vedením našeho třídního učitele a ve spolupráci
s rybářským svazem ve Volyni rybářský lístek a Zdeněk Peleška zde vyhrál soutěž v házení na
cíl. Také letos se účastní kroužku další spolužáci, v červnu budou zkoušky, tak snad vše
zvládnou.
Horní řada zleva: Karolína Levá, Natálie Hampejsová, třídní učitelka Hana Rodová, Eliška Svobodová,
Lucie Michalcová
Dolní řada zleva: Martin Dolíška, Daniel Svoboda, Jan Kvěch, Tomáš Růžička, Tomáš Mrázek
Milí čtenáři,
ráda bych vám představila naši třídu. Už jsme v 7. ročníku a dohromady nás je devět.
Teď vám řeknu o každém členovi naší třídy pár věcí.
Začneme třeba: Natálkou Hampejsovou – má moc ráda zvířata a až vyroste, tak by chtěla být
veterinářkou.
Jako další: Lucka Michalcová – ráda se stará o děti a chodí ven. Chtěla by studovat
pedagogickou školu.
A dále tu máme: Káju Levou – také ji moc baví starat se o děti a přála by si studovat
pedagogickou školu. Jinak má spoustu zájmových kroužků, na které se vždy moc těší.
Poslední dívka naší třídy: Eliška Svobodová – je milá a ráda vytváří nové a nové výrobky.
Holky už jsem vám vyjmenovala a na řadě jsou kluci:
Martin Dolíška – nikdy se s ním nenudíme a chodí na ping-pong.
Daniel Svoboda – stejně jako Martin je srandista, učí se dobře.
Honza Kvěch – má rád motorky a chodí na kroužek florbalu.
Tomáš Mrázek – hodný kluk, fotbal je jeho vášní.
Tomáš Růžička – srandičky, srandičky...Velmi přátelský kluk.
Zapomněla jsem zmínit, že velkým společným zájmem Daniela Svobody, Honzy Kvěcha,
Martina Dolíšky a Tomáše Růžičky je rybářský kroužek a můžou se již pochlubit velkými
úlovky.
A úplně na závěr naše paní učitelka Hana Rodová – je na nás velmi hodná a učí nás na angličtinu
a občanskou výchovu.
Karolína Levá, 7.třída
Horní řada zleva: Alice Pomahačová, Jana Magová, Lenka Kulířová, Kristýna Červená, Jana Mrázková,
Anna Vlčková, třídní učitelka Milena Maňhalová
Dolní řada zleva: Jakub Kříž, Jiří Humpolec, Jan Záhorský, Martin Mls, Vojtěch Petráš, David Oliva
8.třída
Naši sestavu tvoří 6 chlapců a 6 dívek. Jelikož jsme osmáci, trochu přemýšlíme, co dál.
Martin je vášnivý fotbalista, taky hasič jako většina třídy a zvažuje elektrotechniku nebo lesárnu
v Písku. Honza má jasno, chce jít na programátora na střední školu do Písku, proto tráví nejvíc
času u PC. Počítač baví i Davida, sedí u něj, když právě nehraje fotbal. Vojtu a Jirku nejvíc baví
hasiči, Jakub je asi třídní spáč, tím prý tráví volný čas. Dívky mají už docela jasno. Lenka a
Kristýna by se chtěly učit kadeřnicemi ve Strakonicích, Jana Mrázková se rozhoduje mezi
gymnáziem a „veterinou“, má totiž doma hodně zvířat. Kromě toho je také úspěšnou atletkou
v běžeckých disciplínách a hodu oštěpem. A naše dívčí trio z Dřešína – Jana Magová, Alice a
Anička - jsou také úspěšné hasičky. Jana zvažuje studium Trivisu nebo cestovní ruch, Alice něco
ve zdravotnictví a Anička průmyslovku ve Strakonicích.
A něco z našich akcí. V letošním roce jsme se mimo jiné zúčastnili téměř všichni
školního lyžařského kurzu ve Ski areálu Lipno, kde jsme byli ubytováni v hotelu Chata
Lanovka“. Všichni jsme si rozšířili své lyžařské dovednosti a skvěle si to užili. Už od šesté třídy
se zapojujeme do soutěže „Putování krajinou Země zamyšlené“, už jsme absolvovali románovou
krajinu a básnickou krajinu. Vždy jsme byli úspěšní, v loňském roce se na nás dokonce usmálo
štěstí a byli jsme vylosováni na dvoudenní výlet Českým středohořím „Po stopách K. H.
Máchy“. Za dva dny jsme viděli hodně zajímavostí a památek – rotundu na Řípu, pštrosí farmu,
pomník K. H. Máchy, křížovou cestu na Ostrý, zámek Ploskovice, projeli se po Labi, zašli do
preparátorské dílny, muzea čertů v Úštěku a zdolali jílovitý kopec Radobýl u Litoměřic. Výlet
se nám moc líbil a letos soutěžíme zase v krajině malované.
Horní řada zleva: Zuzana Zámečníková, Veronika Levá, Lucie Němcová, Tereza Nikodemová, Petra
Kamírová, třídní učitelka Anna Uhlířová
chybí: Nikola Dvořáková
Dolní řada zleva: Adam Novotný, Petr Vastl, Vojtěch Bělohlav, Filip Královič, Vojtěch Solus.
V naší třídě je celkem 11 žáků, 6 dívek a 5 chlapců. V letošním roce budeme muset opustit naši
školu, kam chodíme už pěkně dlouho. První v abecedě je Vojta Bělohlav, který rád surfuje po internetu a
poslouchá hudbu, maluje a hraje si s jeho tlustou kočkou Valdou. Úspěšně složil zkoušky na Střední
průmyslovou školu strojní ve Strakonicích, obor strojař. Druhá je Nikola Dvořáková, která se ráda učí,
čte a chodí na procházky se svým psem. Po prázdninách nastoupí na Střední zdravotnickou školu v Písku,
obor zdravotní asistent. Další Filip Královič je vášnivý rybář a rád hraje florbal a různé sporty. Proto není
divu, že si podal přihlášku na Střední rybářskou školu ve Vodňanech a přijali ho. Čtvrtá ve třídě je
Veronika Levá. Ráda čte, spí, píše, zpívá a přihlášky si poslala na Gymnázium ve Strakonicích a
Obchodní akademii v Písku, na kterou chce nastoupit. Pátá je Petra Kamírová. Ráda maluje a tvoří hezké
výrobky. Po prázdninách nastoupí na obor kadeřník. Šestá je Lucie Němcová. Ta ráda zpívá a pomáhá
ostatním. Po prázdninách půjde na Střední zdravotnickou školu v Písku, obor zdravotní asistent. Další je
Tereza Nikodemová. Ráda poslouchá hudbu, hraje divadlo a relaxuje spánkem. Nastoupí na Obchodní
akademii v Písku, kde úspěšně složila zkoušky. Osmý je Adam Novotný. Rád spí, jí, hraje hry na
počítači, poslouchá hudbu a jezdí na kole. Nastoupí na Střední průmyslovou školu stavební ve
Strakonicích, obor strojař. Po něm v abecedě je Vojta Solus. Rád chodí na hasiče a na procházky se psem.
Přihlášku zaslal na Střední školu lesnickou Písek, kam se chystá nastoupit. Desátý je Petr Vastl. Rád hraje
fotbal, chytá ryby a celkově rád sportuje. Jeho budoucí škola je Střední průmyslová škola strojní ve
Strakonicích. A poslední v abecedě je Zuzka Zámečníková. Ráda hraje na kytaru, poslouchá hudbu a tráví
čas venku. Její další školou bude učební obor cukrář ve Volyni. Za to, že se nám povedlo dostat se na
naše střední školy, vděčíme všem učitelům a rodičům, kteří nám byli velkou oporou. V naší třídě se
máme všichni rádi a panuje tu dobrá nálada. Do odchodu ze základní školy nám zbývají poslední dva
měsíce, které si plánujeme pořádně užít. Máme ale spoustu ještě nedodělaných úkolů například připravit
tablo a písničku. Snad se to podaří. Po prázdninách se rozejdeme do nových škol. Ale nikdy
nezapomeneme na všechno , co jsme tady za devět let prožili.
Kolektiv žáků 9. třídy
Vážení čtenáři Čtení pro lidi,
na slavnostním zahájení letošního školního roku 2014/2015 jsem zmínila, že nás v tomto
roce čekají dvě významná výročí. Již 13. listopadu 2014 se konal XX. ročník regionální literární
a výtvarné soutěže O čestický brambor (viz minulé vydání Čtení pro lidi) a nyní se blíží oslavy
50. výročí otevření základní školy.
Dříve se učilo ve třech budovách (v prostorách zámku, na faře a ve staré škole - dnešní
škola v přírodě). Za padesát let prošlo touto novou školou mnoho žáků, kteří rádi vzpomínají na
svá dětská léta, prožitá ve školních lavicích. Dnes už to není nová škola, vypadá jako dáma
v nejlepších letech, vylepšená o nový kabát (okna i fasádu) a po několika omlazovacích
operacích (nová elektroinstalace, toalety).
Jenom se zamyslete nad těmi 50 lety existence školy, kolik tun křídy bylo nejprve
naneseno na tabule, aby potom skončilo v houbě a kdesi v kanalizaci, kolik polámaných pravítek
a zapomenutých přezůvek by se za tu dobu dalo spočítat. Dovedete si představit, kolik
vysvědčení se muselo vypsat a učiteli podepsat? S vývojem techniky dnes odpadá množství
křídy i vypsaných per. Na ruční psaní vysvědčení si ale i já pamatuji. Nejraději jsem je psala
večer, kdy už moje děti usnuly. Měla jsem klid a čas vypisovat krasopisné známky. Nejlépe se
mi psalo dobře, neboť trojka má nejméně písmen, ale nejraději jsem vypisovala výborně, asi jako
každý učitel.
Jsme hrdi na naší školu, kterou navštěvovala spousta významných lidí. Denně jsme
v kontaktu s našimi bývalými žáky, jejíž děti, vnoučata či pravnoučata naši školu také navštěvují.
Ať je to výborný řemeslník, prodavačka, kadeřnice, účetní, finanční poradce, učitel, muzikant,
strojař, ekonom, právník, lékař, vědecký pracovník, všichni svoji profesi vykonávají podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí, s láskou ke svému povolání.
Vraťme se však k dnešní době. Nyní je oficiálním názvem Základní škola a Mateřská
škola Čestice. Součástí jsou základní škola, mateřská škola, školní jídelna, školní jídelna –
výdejna v mateřské škole a školní družina. Při škole funguje plno zájmových kroužků, které si
děti mohou vybrat podle svých oblíbených aktivit. V zimním období pořádáme lyžařský výcvik a
oblíbené jsou u žáků i výjezdy do zahraničí, zejména do Anglie. Typická je pro naše žáky i práce
na školní zahradě, kterou neustále zvelebujeme a snažíme si udržet ocenění Přírodní zahrada.
V naší škole se nejen učitelé, ale i ostatní pracovníci snaží, aby ze školy vycházeli poctiví a
slušní lidé, kteří najdou svoje místo ve společnosti.
Přejme škole, pracovníkům školy a všem žákům, aby se jim stále dařilo a vedlo jako
doposud, aby každý z nich chodil do školy rád.
Vážení, dovolte mi, abych Vás všechny pozvala na oslavy, které proběhnou v naší škole.
Program je uveden na jiném místě tohoto Čtení.
Na závěr bych chtěla vyjádřit osobní poděkování všem, kteří se podíleli na celé přípravě a
průběhu oslav 50. výročí otevření základní školy a přejme naší škole minimálně další padesátku.
Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy
Zveme všechny bývalé, současné i budoucí
žáky, rodiče, bývalé kolegy a další příznivce
školy na Den otevřených dveří
spojený s prohlídkou ZŠ a MŠ Čestice
u příležitosti 50. výročí
otevření základní školy
v sobotu 16. 5. 2015
od 10.00 do 16.00 hodin
Vzpomínání
U příležitosti padesátého výročí školy v Česticích jsem byl osloven, abych jako pamětník
zavzpomínal, jak to všechno začalo.
Po dlouhém plánování bylo konečně rozhodnuto, že Čestice budou mít novou školu.
Dosavadní rozmístění školy ve třech budovách (prostory zámku, fary a staré školy nynější školka v přírodě) a její sociální zařízení bylo značně nevyhovující. Hlavní zájem o
vybudování měla především obec v čele se starostou - panem Bohumilem Žahourem. Stavba
byla zahájena v roce 1963 a trvala dva roky, tedy do roku1965. V době výstavby jsem působil na
postu zástupce ředitele školy. Ředitelem byl v té době Jaroslav Vokoun.
Výstavbu dostal na starost okresní stavební podnik Strakonice pod vedením
stavbyvedoucího pana Hejtmánka a stavitele Jana Soukupa. Do projektu stavby byla původně
zanesena hlavní budova školy s tělocvičnou, budova kuchyně s jídelnou a domek pro
zaměstnance školy( školníka a ředitele). Následně došlo ke škrtům v plánu týkajících se domku a
školní jídelny. Díky hlavnímu přívodu el. energie umístěnému ve školní jídelně , tato nemohla
být zrušena. Domek se ovšem obhájit nepodařilo. Přesto se nám podařilo získat v areálu ještě
jeden objekt. Jedná se o přízemní budovu nad hřištěm, kterou byl podnik nucen vystavět, coby
zázemí pro zaměstnance stavby. Mněli jsme zájem na tom, aby tato budova byla kvalitně
vystavěna. Chtěli jsme ji po dokončení odkoupit pro školu. To se zdařilo a získali jsme tím
prostory, které byly využity pro ubytování učitelů, následně sloužily jako sklad či školní družina.
Stavba si vyžadovala i značné terénní úpravy, neboť celý pozemek se nacházel na skále. Snažili
jsme se tedy co nejefektivněji využít veškerého materiálu pro vyrovnání okolí. Velkým úskalím
bylo tedy i samotné osázení areálu okrasnými keři a stromy v zahradě. Také hřiště nebylo
původně v nynější velikosti. Zvětšovalo se postupným odbourávání skalnatého terénu.
Zpočátku jsme se potýkali také s nedostatkem vody. Školní studna nedokázala zásobit
dostatečným množstvím vody. Proto mohu konstatovat, že nová škola byla vlastně hlavním
podnětem vybudování obecního vodovodu.
Velkou zásluhu na budování nové školy měli občané obce a především rodiče žáků. Ti
nezištně obětovali mnoho ze svého volného času při oplocování areálu, terénních úpravách a
pomocných pracech. Jsem velmi rád, že úsilí nás všech přispělo ke zlepšení a zmodernizování
podmínek pro tak důležitou věc, jako je vzdělávání dětí.
Josef Čekal
Vážení čtenáři,
u příležitosti kulatého výročí ZŠ Čestice budete určitě i vy vzpomínat. Někteří na prožitá
léta ve školních lavicích, později jako rodiče svých dětí nebo prarodiče, kteří pomáhali svým
vnoučatům.
I já ráda vzpomínám na svá školní léta v Česticích, ale ve staré škole. Po studiích jsem
šla na 20 let do Vacova a pak dalších 20 let působila ve zdejší škole. Byla to velmi náročná léta,
žáků plné třídy (až 42), žádné počítače, vše se psalo i počítalo ručně. Vyučující byli mnohem
více zapojeni do mimoškolní činnosti. Nacvičovali divadla, spartakiády, vedli kroužky a
připravovali žáky na celou řadu soutěží. To vše bez finanční odměny. Kolektiv byl ale výborný,
společně dosáhl i pěkných výsledků a ocenění v okresních i krajských soutěžích. Možná že si
teď mnozí z vás řeknou: „Jo, to se týká i mne. Vyhrál jsem kdysi soutěž (olympiádu) ve
Strakonicích.“
Velmi nás pak potěšila pozornost rodičů i zástupců obce. Ke Dni učitelů přicházel
předseda SRPŠ s kytičkou pro každého pedagoga a se sladkým pokušením ke kávě. I obec
oceňovala naši práci u tohoto svátku. Přicházeli i zástupci JZD, protože v té době jim škola
vypomáhala ve sběru brambor a kamene. Uměly toho dne využít i děti. Ve třídě nás na tabuli
vítala gratulace - Dneska je Den učitelů, nezkoušejte naši třídu. A k tomu zavoněla na katedře
kytička fialek, narcisek nebo sněženek. Umí to děti i dnes?
Dnes už jsem 13 let v důchodu. Se svými kolegyněmi vzpomínáme jen na to dobré.
Máme k tomu příležitost každý měsíc při pravidelném setkávání u kávy a něčeho dobrého, co si
přineseme. Co ale myslíte, o čem si povídáme? O našich žácích, jak se jim daří v životě. Každý
jejich úspěch nás potěší. Na naše posezení přichází i současní učitelé školy. Těší nás to, protože
neztrácíme kontakt se současností.
Do příští padesátky přeji všem pracovníkům školy úspěšné vykročení a žákům ty
nejhezčí vzpomínky na školu.
Mgr. Helena Petrová
Škola v Česticích slaví padesátiny. Je to dobrá příležitost připomenout si pár událostí.
Časy se nezadržitelně mění. Děti vyrůstají v podmínkách, o kterých se nám ani nesnilo.
Blahobyt, v němž děti žijí, má však i méně potěšující následky. Zdravé a dobře živené děti
rychleji vyspívají a jsou většinou mnohem náročnější, než jsme bývali my.
Ale vrátím se do čestické školy. Když mi inspektor Bláha nabídl učitelské místo s bytem
v Česticích, odpověděla jsem: „A kde jsou ty Čestice?“ Jak já holka od Plzně z brdských lesů
mohla znát Čestice? Inspektor Bláha zbrunátněl a zahřměl: „Kde jsou vaše vlastivědné znalosti?
Vy opravdu nevíte, kde leží Čestice?“ Ale pak mě už smířlivě vedl k nástěnné mapě okresu
Strakonice a ukázal, kde Čestice leží. „Tam se vám bude líbit, uvidíte“, dodal.
Zajímal se, odkud pocházím. „Já jsem z Planin“, odpověděla jsem pyšně. „A kde to je?“
zajímal se soudruh inspektor. To byla příležitost pro mne. „A kde jsou vaše vlastivědné znalosti?
Planiny jsou asi dvacet km od vašeho bydliště v Blatné.“ A také jsem se předvedla u mapy.
Osud mě zavál správným směrem. Zůstala jsem až do důchodu.
Asi dvě desetiletí byla škola přeplněna žáky. První třída se naplňovala do počtu 35. Od 2.
třídy se třídy naplňovaly do počtu 40. Moje starší dcera byla ve třídě s 38 spolužáky po celou
školní docházku. To si dnes asi málokdo umí představit. Jak se do třídy vešlo tolik lavic? Od
roku 1988 se mohla třída dělit už při počtu 36 žáků. Žákům i učitelům se velmi ulevilo. Paralelní
třídy existovaly několik let po dobu početných ročníků „Husákových dětí“ ze sedmdesátých let.
Rádi na ty časy vzpomínáme. Idealizace minulosti je důsledek toho, že dříve jsme byli
mladší, hezčí, zdravější, často též úspěšnější, a když ne, tak alespoň zamilovanější a poněkud
naivnější. Lidi jsou vychvalovači starých časů, což je součástí jejich duševní hygieny, ochrany,
určitého pevného zakotvení. S věkem se tato vlastnost prohlubuje a nenaruší ji ani současné
poučování o tom, jak se dříve žilo chudě, skromně a pracně. Ruku v ruce s tím jde žehrání na
zkaženost mládeže, jež je také staré jako lidstvo samo a pěstuje ho každá starší generace, sotva
se věkově od kárané věkové skupiny odloupne.
Co přát škole do další padesátky? Dostatek zdravých zvídavých žáků. A samozřejmě
mnoho nadšených pedagogů, kteří zvídavost dětí budou opatrovat jako oko v hlavě, vhodnými
podněty ji živit a prohlubovat.
Mgr. Marie Radová
Nová škola
29. srpna 1965 byla slavnostně otevřena nová, krásná, moderně vybavená ZDŠ v
Česticích. Její výstavba si vyžádala částky 3 645 272 Kč. Tím byl uskutečněn dávný sen našich
předků i nynějších současníků. K otevření školy přišlo mnoho zájemců z blízkého i vzdáleného
okolí. Na čestné tribuně umístěné na vydlážděném prostoru před vchodem do hlavní budovy na
severní straně zasedli zástupci KNV, ONV, MNV, NF a jiní hosté.
Hlavním řečníkem byl zástupce KNV z Českých Budějovic a předseda ONV ze
Strakonic, který také přestřihl pásku, aby se otevřela brána školy dokořán. Dříve však byl
proveden kulturní program. V něm nejdříve vystoupili žáci zdejší školy se zpěvem a recitací. O
další se postaral pěvecký, hudební /dudácký/ a taneční soubor Prácheň ze Strakonic, který svým
uměním a dívčí dudáckou skupinou pobavil všechny diváky, kteří s velkým zájmem a
pochopením přihlíželi.
Po velmi pěkném kulturním zážitku přišla na řadu prohlídka všech tří budov, hlavní
budovy s 10 učebnami, tělocvičny s dílnami a zdravotní ordinací, ve třetí budově jídelna,
kuchyně a místnost pro družinu mládeže.
Nová škola přijala své obdivovatele čistá a patřičně vyzdobena obrazy a květinami. Úklid
školy obstarávali všichni učitelé, uklízečky a mnoho žen z Čestic i okolních obcí. To bylo moře
odpracovaných hodin. To se neuklízelo jen jednou ale vícekrát. Dělníci a řemeslníci odcházeli a
opět noví přicházeli. Jejich práce vyžadovala prostory aspoň trochu vyklizené a uklizené.
Novým školním rokem byly zrušeny jednotřídní školy v Nové Vsi, Hoslovicích a
Němčicích. Žáci těchto škol jsou denně přiváženi a odváženi autobusy do zdejší školy. S nimi
přijíždí i jejich učitel Voj. Hynek z Hoslovic a K. Bambas z Němčic. Současně 1. zářím počínaje
byla při škole zřízena Družina školní mládeže. Pro místní žáky zaměstnaných matek je v provozu
do 17 hodin.
V kronice je listina, na níž jsou podepsáni významní hosté, kteří se zúčastnili otevření
nové školní budovy.
Podle zápisu tehdejší kronikářky pani učitelky Marty Mikešové zapsala Věra Rodová
Vzpomínka na Časopejsek
Pokud bych měla odpovědět na otázku, která vzpomínka mi utkvěla z dětství a nedá se na
ní zapomenout, tak je to určitě vzpomínka na Časopejsek...
Při Základní škole v Česticích, myslím, že to bylo kolem roku 1993, založil a také vedl
pan Josef Křešnička dětský kroužek s názvem Studio mladých reportérů. Jeho členy byly: Eva
Šašková, Fanda Smola, Pavel Bublík, Štěpka Maroušková, Janina Voldřichová, Zdenka
Koldová, Jana Hanzalová, Lenka Zábranská, Verča Tesárková a tak bych ještě chvilku mohla
jmenovat a nevím, jestli bych se dobrala ke zdárnému konci. Ať už bylo složení SMR jakékoliv,
každý z nás musel jako správný novinář nosit zápisník, do kterého zaznamenával vše důležité, co
se v našem okolí událo. Abychom věděli, jak proniknout do tajů novinařiny, navštívili jsme
redakci Listů Strakonicka a studio Českého rozhlasu v Českých Budějovicích.
Každý měsíc jsme vydávali časopis ve formátu 1 listu A4, který si díky své velikosti
vysloužil název „ČASOPEJSEK“. Tento časopis byl malý vzhledem, ale velký obsahově.
Informoval čtenáře o veškerém kulturním dění v dětském světě a každý do něj mohl napsat svůj
příspěvek, prodávali jsme ho za celé 2 Kč. Publikovali jsme v něm příspěvky dětských prací do
literární soutěže „O Čestický brambor“. Nultý ročník této soutěže se uskutečnil 30.11.1994 v
Česticích a byl spojený s besedou básníků Josefa Hrubého a Karla Kuncipála. Polovina
bramboru se stala symbolem těžítka, kterým se krotí nepokojné básně, aby neutekly. Do
bramboru byl zapíchnut husí brk – starodávná psací potřeba. Podmínky soutěže byly jednoduché:
Kdo umí psát, ten ať píše a ať to pošle do Časopejsku. Brambory se rozdělovaly vždycky v
listopadu, jak uvedl pan Josef Křešnička: to proto, že už bývá po sklizni... Studio mladých
reportérů pomáhalo s organizací této soutěže a staralo se o kulturní program v jejím průběhu.
Co nás ovšem bavilo nejvíc, bylo hraní divadla. Možná si někdo vzpomene na slavnou
hru Josefa Křešničky Popelka. S tou jsme vystoupili na nemalém množství pódií. Z dalších mohu
jmenovat hru O Malence, O Horymírovi a Doubravce a nebo také nedocvičené hry Lancelot a
Alexandrina nebo Pan Johanes. S našimi divadelními představeními jsme vystoupili nejen po
místním okolí, ale zúčastnili jsme se i divadelní přehlídky ve Strakonicích a v Bechyni. Náš
vedoucí chtěl, aby se o nás ve světě vědělo a tak nás přihlašoval do všech soutěží, o kterých se
doslechl. Ať už byli členové Studia mladých reportérů zdatní více či méně, pan Křešnička nás
všechny stavěl na stejnou úroveň a ty slabší vyzdvihoval a popostrkoval dopředu. Redakce
Časopejsku musela být vždy připravená a musela reprezentovat a ukázat ostatním dětem, jak se
správně v novinařině uplatnit. Společně s rozpadem Studia mladých reportérů v roce 1997,
zanikl i Čsopejsek a ten zůstane jen v našich vzpomínkách a nebo také uložen v našich poctivých
záznamech a výstřižcích z novin, které mám dodnes schované, a ráda si jejich prostřednictvím
tuto část dětských zážitků připomenu.
Eva Česánková
Fungovat teď bude snad celý vodovodní řad.
Výše vodného se nemění jak se dozvíš dneska ve ČTENÍ.
Vážení spoluobčané,
v dnešním výtisku Čtení, bych vás rád seznámil s podrobnějším vyúčtováním provozování
vodovodu a kanalizace za rok 2014. Z tohoto vyúčtování se vychází v následujících letech při
přípravě kalkulace cen za vodné a stočné. Pro přehlednost jsem připravil tabulku s jednotlivými
náklady.
Položka
Vodné
2014
Stočné
2014
Vysvětlivky
1.1. surová voda
35664
1.2. převzatá voda
0
1.3. chemikálie
344
1.4. ost. materiál
17082
2. elektrická energie 57962
3.1. přímé mzdy
37306
3.2. odvody
9190
4.1. odpisy
0
4.2. opravy majetku
110758
4.3. nájem
45100
4.4. polplatky za vypoušt
0
odpadních vod
4.5. externí provozní 7096
náklady
4.6. provozní náklady 61588
ve vlastní režii
0
0
0
1904
123773
48549
8869
0
4536
39800
0
Poplatky státu za vyčerpanou vodu
V případě nákupu vody při závažné havárii nebo nedostatku
Chemická úprava vody
Náklady na výměnu vodoměrů
Energie
Přímé mzdy – obsluha ČOV, čerpačka, vodojem
Odvody zdrav. a soc. zabezpečení
Odpisy dlouhodobého majetku pořízeného provozovatelem
Opravy – v 2014 vodojem
Nájemné, které získává obec od provozovatele
Prozatím se nás netýká
6185
Pravidelné revize strojů a zařízení
103657
Rozbory pitné i odpadní vody, vyjadřovačky k žádostem,
digitalizace majetku, vytyčování sítí, telemetrie, lokalizace
úniků, odkalování sítí, odvoz a likvidace kalů
5. finanční náklady
6. výrobní režie
7. správní režie
0
34600
26405
0
27417
20924
Místní provoz, část odpisů ze strojů cisterny, diagnostika ap.
Fakturace, poštovné, zpracování smluv, hlášení apod.
CELKEM
430431
398278
Provozování vodovodů a kanalizací se řídí zákonem č. 274/2011 Sb. o vodovodech a
kanalizacích v platném znění, a dalšími prováděcími předpisy. Tímto zákonem se musí řídit
všechny vodovody a kanalizace sloužící veřejné potřebě provozované ve veřejném zájmu, kde je
využívá trvale více než 50 osob nebo produkce ročního průměru pitné nebo odpadní vody za den
je 10 m3 a více. Zjednodušeně řečeno: čím více připojených osob a vyprodukované vody, tím
jsou větší nároky z hlediska legislativy.
Dost často je mě kladena otázka, proč si městys neprovozuje vodovod a kanalizaci ve
vlastí režii, když tamti si jej provozují a mají vodu levnější atd. Zde je právě třeba připomenout,
že všichni nežijeme ve stejných podmínkách, někomu teče voda do vodovodu přímo ze studen,
jiný ji musí čerpat, dopravovat a soustřeďovat ve vodojemech. Stejně tak i již zmiňované
legislativní nároky nejsou stejné. Právě proto dochází ke srovnávání něčeho co ani srovnávat
nedá.
Když vezmeme jednotlivé nákladové položky, dokážeme si z nich odvodit, které jsou
pevně dané a na kterých by se nechalo tzv. ušetřit, kdyby provozoval vodovod a kanalizaci
městys sám. Co by to pro obec znamenalo? V první řadě bychom museli najmout odborného
zástupce splňujícího předpoklady pro správu a rozvoj vodovodů a kanalizací, dále pracovníka,
který by se staral o běžný provoz a kontrolu, pracovníka zajišťujícího smluvní vztahy, fakturaci,
zpracování dat a podávání hlášení včetně zajištění programového vybavení a jeho následné
aktualizace a udržování. Po shrnutí nákladů na mzdové prostředky těchto pracovníků a
programové vybavení apod. zjistíme, že již nám nezbývá moc dalších prostředků na opravy,
běžnou údržbu, odkalování vodovodu, diagnostiky, vyhledávání poruch, odvoz a likvidace kalů
apod.
Jdem z pohádky do pohádky, jednou sem a pak zas zpátky.
Babička tu zazáří – nese ČTENÍ v kapsáři.
V současné době provozuje náš vodovod a kanalizaci firma ČEVAK a. s., která je
nástupcem dřívějšího provozovatele JIVAK. Nebudu, a ani nechci, nikomu namlouvat, že
současný provozovatel vodovodu a kanalizace to pro nás dělá úplně zadarmo a že se v kalkulaci
nepočítá z jeho ziskem, to by nedělal nikdo, ale myslím si, že služby, které nám provozovatel
poskytuje jsou na profesionální úrovni, a že za posledních několik let se nám podařilo stav
vodovodu a kanalizace stabilizovat. Svědčí o tom to, že se podařilo snížit ztráty na vyrobené
vodě z 56 % na cca 20 % (přibližný republikový průměr) a tento stav udržet. Výše vodného a
stočného v posledních letech stagnuje, kdy se rozdíly jednotlivých let pohybují v haléřových
položkách.
Na závěr bych chtěl konstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že spravovat vodovod a
kanalizaci ve vlastní režii, by pro nás nebyl přínosem.
Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta
Noc s Andersenem – Dřešín 2015
A když nastal pohádkový čas, sešli jsme se v naší milované klubovně zas...
Přesně tak, jak jsme si loni slíbili, letos již poosmé. Překážkou nebyla ani akce Střelky na Zálesí
ve stejném termínu. Pohádková noc z pátku 27. na sobotu 28.3.2015 slibovala tajuplně vynikající
atmosféru s rodinným nádechem. Tentokrát se nám sešlo celkem 12 spáčů, převážně hodně
malých, nejmladší účastník byl teprve sotva dvouletý. Spolu s dětmi přenocovalo také pět
dospělých, celkem nás tedy bylo 17 spáčů - na naše skromné, avšak úžasné poměry, tak akorát.
Každá noc je jiná a každá má své kouzlo a vždy přináší překvapení, zábavu, radost i
poučení. Letos jsme si jako ústřední téma vybrali spisovatelku Boženu Němcovou a její Babičku.
Vše bylo citlivě přizpůsobeno nízkému věku dětí s návratem do dob dávno minulých. Děti byly
nejprve s knihou seznámeny krátkým vyprávěním i četbou. K tomu se nám podařilo úspěšně
využít krásnou, bohatě ilustrovanou knížku Babička, převyprávěnou Petrem Prouzou. Příběh o
moudré babičce je podán tak, aby si jej mohli přečíst i malí čtenáři. Jaké však bylo všeobecné
překvapení, když na Staré Bělidlo najednou přijela „naživo“ za svými vnoučaty skutečná babička
i se svými dárky. Rozehrál se příběh, jehož účastníky se staly nejen všechny tři organizátorky a
čtyři babiččina vnoučata, ale i všechny ostatní děti. Bylo to krásné nejen pro zábavu a poučení,
ale určitě i pro vzájemné sdílení prožitků v klidu, míru a pohodě. Jako by na chvíli najednou čas
přestal existovat. Kromě kuřátek, koťátek, křížal, a zdobených velikonočních perníčků, přivezla
babička dětem i jedno pohádkové překvapení. Byl to připravený polotovar kouzelných látkových
pytlíčků na poklady, který si každý podle svého přání vyzdobil a nosil na krku. Poklady pak děti
získávaly v průběhu večera za splněné úkoly, takže se samy staly tvůrci programu. A každý si
pak mohl donést kouzelný poklad domů na památku. Před usnutím se ve čtení nejen Babičky,
ale i pohádek B. Němcové, H.Ch.Andersena, J. Lady, J. Drdy a D. Krolupperové vystřídali
všichni dospěláci.
Byla to opět jedna velká radost. Tak jsme si zase slíbili, že za rok, až nastane pohádkový
čas, sejdeme se u nás ve Dřešíně v klubovně zas.
Zdeňka Šašková, knihovnice.
Velikonoční odpoledne na Podlesí
Opět po roce uspořádaly členky ČSŽ Čestice tradiční tvořivou velikonoční dílnu na Podlesí
v prostorách sálu restaurace Čestice. Každý návštěvník si mohl vyzkoušet různé techniky zdobení
velikonočních vajíček, vystřihnout filigrány, drátkování vajíček, pletení pomlázek
některé
velikonoční výrobky také koupit. O příjemnou atmosféru se postaral také pan Václav Rada, který hrál
známé písně na harmoniku. Pro děti byl připraven tvořivý koutek, kde si mohly vyrobit přáníčko,
sestavit zajíčka a další pěkné velikonoční věci. Děkujeme všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto
pěkného odpoledne. Tak opět za rok.
Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
„Doi porta roši“ – tak jdem na to, hoši.
Až když leje, tak se ocení možnost v suchu číst si ve ČTENÍ.
Akce Banát (5)
Franta Havlíček
Letos bylo tábořiště prázdné, hajného jsme potkali až o kus dál, na konci údolí, kde
vybíral poplatek za vstup do národního parku - 5 lei na osobu, cca 30 Kč. Údolí se s námi
rozloučilo posledním skalním chodníkem a krátkým tunelem a po sestupu zpět k řece i pořádnou
průtrží mračen. Naposledy jsme přešli přes Neru, tentokrát po udržovaném lanovém mostu. Na
kraji vesnice Sasca Romana, v malém krámku se suvenýry jsme si jako vždy dali rozlučkové
pivo a hodný pan suvenýrář nám sehnal ubytování ve vedlejší vesnici, u paní Claudie
Moldoveanu, v prázdném obýváku na koberci, do vlastních spacáků. Co více si v dešti přát.
Domek paní Claudie jsme našli po několika kilometrech chůze ve vedlejší vesnici, přesně
podle popisu „doi porta roši“ – dvoje červené dveře. Opravdu tam jiný takový nebyl. Dvoje
dveře měl proto, že dříve v něm asi byl obchod nebo nějaká živnost. Nově k němu byla
přistavěná veranda a koupelna. Dan, povoláním stavař - statik nevěřícně koukal do stropu. Byl
odlitý z betonu, což se dělá dnes běžně, ale tenhle strop měl výrazný balkánský styl. Při stavbě
vyrobili místní odborníci bednění ze všeho, co se dalo v okolí sehnat, a zakryli je igelitem.
Poněkud zvlněný šedivý strop působil dojmem jeskyně. Že se nejedná o dílo přírody, nýbrž
člověka, prozrazovaly cancoury igelitu, uvízlé v betonu, a nyní visící dolů. Naštěstí to byla jen
drobná vada na kráse, jinak domek působil dojmem stability a pečlivá ruka paní Claudie mu
dodala útulnosti. Paní Claudie Moldaveanu nás radostně přivítala, výšku platby nechala na nás,
zaplatili jsme tedy 5 euro za osobu, což myslím bylo slušné a dostatečné. Paní nám zdvořile
nabídla chléb, my jsme neméně zdvořile poděkovali a vyrazili do vedlejší restaurace na
rozlučkovou večeři. Večeře byla dobrá, dokonce jsme se vrátili bydlet včas. V domku nás čekalo
malé milé překvapení. Stolek na chodbě paní Claudie přizdobila tácem s flaškou tujky a domácí
griotky, doplněné o hejnko štamprlat. Prostě Banát - i když se člověk vrátí z hospody včas,
nemá vyhráno. Vypili jsme tujku, okoštovali griotku a Láďa položil na tácek desetieurovku,
abychom se rozloučili jako slušní lidé. Brzy ráno jsme sbalili bagáž a odešli k nedaleké
samoobsluze počkat na mikrobus, kterým pro nás přijel řidič Pepa se zbytkem party, a vydat se
na zpáteční cestu. Paní Claudie ocenila naši konzumaci tujky a na cestu zpáteční nám po Danovi,
který odcházel poslední, poslala ještě jednu flašku. Banát je holt těžká lokalita každým coulem a
za každého počasí.
Před nedalekou prodejnou, jak
je zde dobrým zvykem kombinovanou
s posezením
ke
konzumaci
lahváčů, jsme čekali na příjezd Pepy
Nedvěda se zbytkem výpravy.
Překvapením byl automat na kafe
uvnitř prodejny. Za jednu lejku , což
je asi 6 českých korun, jsem čekal
nějakou syntetickou břečku, ale
automat hezky zavrčel mlýnkem a
naplnil kelímek dobrým pressem
z čerstvě umleté kávy. Nafotili jsme si
ještě torza místní tržnice a několika
paneláků. V Rumunsku je většina
paneláků v menších sídlech vybavena
provizorními komíny z rour od kamen, vyvedených dírami vysekanými v panelech. A protože
místní centrální kotelny asi zkrachovaly na věčné časy, budou tam roury provizorně trčet stejně
dlouho. Ale proti stavu před dvaceti lety, kdy jsme touhle vesnicí procházeli směrem ke Gerniku,
Sláva nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu.
Do ČTENÍ se napíše kam pojedem zas příště.
dýchala dnešní Saska Montana životem. Tehdy byl celý kraj zasažený útlumem těžby v dolech
na měď a vesnice působila velmi ponurým dojmem. Jediné, co fungovalo, bylo pár náleven a
heren. Všechno to působilo dost depresivně. Od té doby si ale místní lidé opravili domky,
přibyly nové stavby, některé staré zase pro zachování rovnováhy spadly. Zůstaly jen ty roury
v panelácích s děravými střechami a dlouhá nízká ponurá budova, snad bývalé dílny
s provizorními byty, které už jsou asi trvalým bydlením pro chudé.
Náladu nám pozvedl koník vezoucí na voze mladou rodinu, kteří se nechali s úsměvem
vyfotit, a včasný příjezd Pepy s jeho expedičním mikrobusem. Cestou domů jsme u
melounového lánu utratili poslední zbytek rumunských peněz, nechali se uspat nudnou
maďarskou rovinou a v pozdním odpoledni nás Pepa dovezl zpět domů.
Konec naší výpravy v Českých Budějovicích
Výsadba stromů k 50. výročí otevření základní
školy
Ve čtvrtek 19. 3. 2015 jsme využili krásného počasí
a děti z prvního stupně si zahrály na zahradníky.
Každá třída si zasadila svůj strom k 50. výročí
otevření základní školy. Naši prvňáčci a čtvrťáci se
postarali o blumu, druháci o ořešák a třeťáci
zasadili třešeň. Spolužáci z druhého stupně jim
nachystali jámy a navozili zeminu. Viz foto
Abys věděl jak se dává první pomoc při bodnutí
když už nemáš lékárničku – to tě ČTENÍ přečíst nutí.
O včelím bodnutí
Petr Vlažný ml.
Jak již bylo řečeno, je možné včelí jed aplikovat ve formě přirozeného žihadla, například při
léčbě různých forem revmatismu nebo při podvrtnutí kotníku. Taková léčebná kúra pomocí žihadel
pak spočívá v aplikaci včelích žihadel po dobu několika týdnů. První den aplikujeme 1 žihadlo,
druhý den 2 žihadla, třetí den 3 žihadla, další dny přidáváme vždy 1 žihadlo a 10. den aplikujeme 10
žihadel. Následují 3 – 4 dny bez aplikace žihadel. Po nich následují 2 týdny, během nichž každý den
aplikujeme 3 žihadla, poté učiníme 2 denní přestávku, po které zakončíme kúru užíváním 4 žihadel
denně po 2 týdny. Pokud se rozhodneme pro léčbu včelím jedem, zejména pokud jde o aplikaci
žihadel, léčba by se měla uskutečnit pod dohledem lékaře. Tady se přiznám, že jsem si podobně také
zcela dobrovolně žihadla aplikoval – pomocí dlouhé pinzety jsem chytal včely za křídla, trochu je
rozdráždil a přiložil na místo, kam jsem chtěl jed aplikovat. Zkušenosti jsou takové, že jsem měl
spíše problémy včely naštvat tak, aby mě bodly, ale většinou se podařilo. Rozhodně je to lepší, než si
stoupnout před včelí úl s bodavými včelami, kde dost dobře nelze korigovat počet ani umístění
žihadel ☺.
Užívání včelího jedu by se měli vyvarovat zejména alergici, pacienti s těžkou srdeční vadou,
diabetici, pacienti s tuberkulózou plic, pohlavními nebo gynekologickými poruchami.
Dalšími negativními faktory jsou: nízký věk, vyčerpanost, stres, vyšší tělesná teplota,
těhotenství, onemocnění ledvin, onemocnění krve, onemocnění jater, infekční onemocnění,
onemocnění slinivky břišní, onemocnění CNS, skleróza - tedy při těchto problémech je lepší se jedu
vyvarovat.
Pokud už ale včelí žihadlo dostanete, jak se říká mimoděk, a rozhodně jste toto dobrovolně
nepodstupovali, pojďme si ještě připomenout chování vhodné po bodnutí včelou. Důležité jsou
především dvě věci a to rozlišit bodnutí člověka alergického a nealergického.
Pokud se nejedná o alergika, postupujeme následujícím způsobem: odstraníme žihadlo
z rány, nejlépe nehtem, pinzetou nebo nožem. Pokud žihadlo necháme v ráně, hrozí, že bylo vytrženo
i s jedovým váčkem a nervovou uzlinou, což mu umožňuje i nadále pumpovat jed do rány. Místo
vpichu chladíme ledem, můžeme potřít rozkrojenou cibulí, medem, rebarborou nebo např. Fenistil
gelem. Postiženému bychom měli zajistit dostatečné množství tekutin a odpočinek. Poté pozorujeme
otoky, které by mohly způsobit dýchací potíže. Pokud taková situace nastane, neprodleně zajistíme
rychlou lékařskou pomoc. Každopádně pokud se bude jednat o jednotlivá žihadla, žádné tragické
konce hrozit nebudou. Složitější situace nastane v případě pobodání alergika. Tady pak může jít
v mnohých případech i o život. Pokud o někom víme, že alergikem je a žihadlo dostal, pokusíme se
zařídit podle následujícího postupu. Pokud alergik není vybaven léky, přivoláme lékařskou pomoc a
pacienta neustále hlídáme. Odstraníme žihadlo a postiženému umožníme odpočinek. Místo vpichu
chladíme, můžeme potřít Fenistil gelem. Co nejdříve se snažíme podat základní léky proti vzniku
alergické reakce (například 1 tabletu medrolu a 1 tabletu zyrtecu). Tyto tablety už jsou dnes ve
výbavě téměř každé lékárničky, ale co si budeme nalhávat – dle zákonů schválnosti k tomuto dojde
vždy, když jste od domova co nejdále. Poprosil bych tedy alergiky, aby na tento svůj problém
mysleli a do peněženky si jeden prášek dali. Tolik místa to nezabere a může vám to zachránit život.
Pokud byste chtěli několik „praktických rad“, které jsem se dočetl v odborné literatuře,
kterak se žihadlům nejen včelím vyhnouti, dodržujte prosím následující pravidla: vyhněte se
piknikům a grilování venku (jídlo, sladkosti a pití přitahují vosy), zavírejte lahve s nápoji (vosa může
do lahve nepozorovaně vlézt a následně bodnout osobu, která se napije) a přikrývejte jídlo. Další
rada potěší lenochy - vyvarujte se namáhavých aktivit venku (pot přitahuje včely a vosy), nechoďte
po trávě naboso a vyhýbejte se květinovým záhonům a včelím úlům, nepoužívejte silně parfemované
deodoranty a krémy na opalování, parfémy (intenzívní vůně přitahují hmyz).
Takže bych zakončil tento článek tím, že pokud už včelí žihadlo dostanete, bude to
samozřejmě nějaký čas bolet, ale vzpomeňte si i na to, že zas včely udělaly něco pro Vaše zdraví...
O tom jak proběhlo Čestic osvobození
není toho moc v kronice ani ve ČTENÍ.
V souvislosti se 70. výročím konce války jsem vám chtěla přiblížit osvobození Čestic. Kronika
Čestic však končí v roce 1939. Ve válečných letech se kronika zřejmě nevedla, protože další
zápis je až z roku 1945. Kronikářem byla ustanovena paní Jana Křížková. Roky 1945 – 1950
psala zpětně podle vyprávění a dochovaných dokumentů, protože zde do roku 1947 nežila a
kronikářskou byla zřejmě ustavena až v roce 1953, kdy je po válce první zápis v kronice. JV
Rok 1945 v kronice Čestic
Rok 1945 znamenal ulehčení ze všech válečných útrap. Národ byl vyčerpán nacistickým
útiskem. V naší zemi žilo množství uprchlíků, kteří bydlili především ve školách, ve kterých se
nemohlo tudíž vyučovati. Mnoho rodin v našem národě vzpomínalo na své drahé, kteří někde trpěli
v nacistických věznicích nebo již podlehli boji o svobodu.
Jsme hrdi na všechny ty, kteří pevně po vzoru Julia Fučíka dovedli bojovat za lepší zítřek
všech, které měli tak rádi.
Na bojištích vítězila nádherná Rudá armáda a vyhnala fašistické vetřelce nejen ze své
sovětské země, ale i z ostatních národů. Každý Čech jistě bedlivě sledoval její úspěchy a věřil teď již
v brzký konec války a tím i v lepší život.
Přišel květen, měsíc květů, lásky a mládí – měsíc krásy. I našemu národu přinesl nádherný
květ – svobodu.
5. května o poledních hodinách zazněly z reproduktorů pochody svolávající lid k poslednímu
zápasu. Na domech zavlály prapory, lid vyšel do ulic s trikolórami a členové revolučních národních
výborů scházeli se k jednání, jak se zachovati v příštích chvílích. Mnohde stálo fašistické vojsko,
tanky. Bylo třeba zachovat klid, aby nedošlo na poslední chvíli ke ztrátám lidských životů. Lid však
se nedal zadržet, neboť již příliš dlouho tlumil v sobě revolučního ducha. Lid vyšel do ulic.
V naší obci Česticích byli uprchlíci z Maďarska.
3 dny před skončením války byla zastavena dodávka mléka, neboť provoz na cestách
znepokojovali hloubkaři.
V neděli 5. května v poledne jel se podívati František Železný do Volyně, co se vlastně děje.
Po jeho příjezdu vyvěšovali lidé prapory. Místní komisař Artur Sobel povolal na posilu z Volyně
revoluční jednotku, která odzbrojila četníky. Ten den seskupila se agrární skupina a chtěla se opět
uchopiti v obci moci, což se jim pro odpor lidu nepodařilo.
Artur Sobel jmenoval revoluční národní výbor Jeho členové byli: Karel Kolářík, František
Uhlík, Matěj Beránek, Petr Mikeš, Josef Cvrk, Antonín Trojan. A pak se teprve přidali dělníci,
rolníci socialistického smýšlení. Revoluční národní výbor jmenoval národního správce na
velkostatku a odzbrojil za pomoci Nivy(?) z Volyně na zámku SS a Volkssturm. Za vedení
nadporučíka v záloze Novotného byla ustavena vojenská jednotka v Česticích po dobu revolučních
dnů.
6. května konal se průvod všeho občanstva s hudbou. Průvod měl nadšený ráz. 7. května
přijela do Čestic americká armáda. RNV nechal zajistit některé občany, na které byla domněnka, že
kolaborovali.
18. května byl rozšířen RNV o zástupce KSČ: Bohumil Žahour, Václav Krejsa, Josef
Jáchym, Jaroslav Sýkora, Jan Lukáš, Jaroslav Železný.
Po revoluci odešli někteří občané do pohraničí. Byli to: František Král č.p. 71, Karel Bedlivý,
č.p. 81, Karel Kubeš č.p. 105, Jan Žejdl.
(z kroniky obce Čestice)
Pozvánka
ČSŽ Čestice zve děti a rodiče na tradiční lampionový průvod obcí v pátek 8. května 2015.
Sraz všech účastníků je ve 20.45 hodin na nádvoří čestického zámku. Možnost pečení vuřtů na
závěr průvodu na hřišti u školy (vuřty vezměte s sebou). V případě nepříznivého počasí se akce
ruší.
Pohádky my máme rádi, jsou v nich naši kamarádi.
Do ČTENÍ jsme napsali, které z nich jsme viděli.
Se Šmoulátky na pohádky
V březnu se Šmoulata vypravila na dvě divadelní pohádková představení, první proběhlo
v Č. Budějovicích a druhé ve Strakonicích.
V neděli 22.března jsme se sešli v 13 h ve Strakonicích na vlakovém nádraží. Vlak měl
bohužel zpoždění, tak jsme museli asi 20 minut čekat. Cesta uběhla rychle, ale v Č. Budějovicích
jsme i tak museli jet městskou dopravou, abychom to do Divadla U kapličky stihli včas.
Představení se jmenovalo České peklo a hrála Pohádková rezervace pana Ptáčka. Hned začátek
byl velmi příjemný, protože p. učitelka byla vylosována do role Karkulčiny babičky. Tato
divadelní společnost má totiž málo členů, a tak si do vedlejších rolí vybírá herce z řad dětských i
dospělých diváků. Celá hra byla vlastně soudní jednání, kde se probíraly stížnosti různých postav
z různých pohádek. Hlavním procesem byla pře mezi mlynářkou a vodníkem, kteří spolu
vychovávali děti, jež připlavaly po vodě. Když se rozešli, soudili se o děti. Předsedou poroty byl
Lucifer a ten vydával různá nesmyslná rozhodnutí, jako např. že se děti budou u mlynářky a
vodníka střídat po minutách… Ale nakonec to jako v každé pohádce dobře dopadlo, předsedou
poroty se stal Anděl, děti přisoudil mlynářce a vodníka zavřel za způsobenou povodeň. Po
představení si ještě někteří nechali podepsat herce a pak jsme už pospíchali na vlak a odjeli
domů.
Zapsala Anna Václavíková
V pátek 27. března jsme byli se Šmoulaty na 50. ročníku Skupových Strakonic. Protože jelo
málo dětí, jeli jsme auty se třemi maminkami. Shlédli jsme loutkovou pohádku Černý mstitel na
bílé klisně, která byla velice krátká – asi 20 minut. Z celé pohádky se nám nejvíce líbilo, že jsme
si po představení mohli prohlédnout loutky a pohrát si s nimi. Celý výlet jsme zakončili
v cukrárně a to nemělo chybu.
Zapsala Tereza Hradecká
Kulturní akce v Česticích
7. – 10.5.
CHOVATELSKÁ PŘEHLÍDKA TROFEJÍ zvěře spárkaté, ulovené v
roce 2014 v sále Lidového domu
16.5.
50. výročí otevření základní školy
23.5.
Divadelní představení „Jak se peklo zadlužilo a co z toho všechno bylo“
v sále Lidového domu od 17,00 hodin – dětský soubor Kulturního spolku
30.5.
130. výročí SDH Čestice spojené s okrskovou soutěží v požárním
sportu
Blahopřejeme všem, kteří se v květnu a červnu dožívají významného životního jubilea a do
dalších let přejeme jen to nejlepší, zdraví, štěstí a osobní pohodu.
paní Marie Šašková ze Dřešína
pan František Staněk z Němčic
pan Jiří Hudec ze Dřešína
pan Jan Stehlík z Chvalšovic
pan František Kolář z Krušlova
paní Vlasta Blažková z Němčic
pan Jiří Hruška ze Dřešína
pan Karel Altmann z Doubravice
pan Václav Kotrc z Čestic
85 let
86 let
50 let
65 let
75 let
90 let
60 let
50 let
60 let
paní Růžena Zámečníková z Nuzína
pan Jan Záhorský ze Dřešína
pan Antonín Ouředník z Čestic
paní Jindřiška Kolářová z Krušlova
paní Květa Staňková z Chvalšovic
paní Helena Bublíková ze Dřešína
paní Zdeňka Zdeňková z Čestic
pan Michal Suttner z Nahořan
90 let
70 let
94 let
50 let
70 let
60 let
60 let
60 let
V televizním zpravodajství pro zprávy teď místo není,
proto vypni televizi a přečti si nové ČTENÍ
Čím lépe, tím hůře
Jiří Kolář
V ústředí televizního zpravodajství vládla pochmurná nálada. Ředitel nervózně přecházel
po místnosti a kouřil jednu cigaretu za druhou. Technický personál, redaktoři, kameramani,
hlasatelé a hlasatelky utloukali dlouhou chvíli jak se dalo. Muži většinou u baru, ženy
vylepšovaly svůj make-up, pilníkem zkrášlovaly své nabarvené nehty, jiné listovaly v módních
časopisech. Nad nečinným pracovištěm se vznášela nervozita a napětí.
A bylo opravdu proč být znepokojen. V posledních dnech a týdnech svět konečně dospěl
do ideálního stavu míru, harmonie, snášenlivosti a vzájemného porozumění. Lidé začali být
konečně šťastni, těšili se z hospodářské prosperity, zavládla všeobecná spokojenost. Televizní
zpravodajství se tak ocitlo ve slepé uličce, začalo být ohroženo v samotných základech. Neboť
jak servírovat lidem, že je všechno v nejlepším pořádku, že se vlastně nic negativního neděje?
Vždyť zpravodajství může být úspěšné jen tehdy, když se zakládá na informacích veskrze
negativního rázu. Právě ta proměna světa i lidí k absolutně pozitivnímu stavu způsobila kolaps
ve zpravodajství. Nebylo o čem hlásit.
S nostalgií se vzpomínalo na politické šarvátky, parlamentní i vládní aféry, na všechny ty
neoprávněné sponzorské dary, na kriminalitu, řádění mafií, praní špinavých peněz, střelbu na
ulicích, vraždy, atentáty, závist, pomluvy, loupeže, tunelování, nezaměstnanost, stávky, akci
Olovo, jiskření mezi prezidentem a předsedou Parlamentu, války na Balkáně i jinde, hladomory
a přírodní katastrofy. Dřív bylo bohatě z čeho vybírat, sotva přešla jedna jobovka, už tu byla jiná.
Teď nic, dočista nic. Ke všemu i příroda se umoudřila.
Alespoň kdyby spadlo nějaké letadlo, stačilo by docela malé, sportovní, srazily se nějaké
vlaky, mohlo by jít o docela malou srážtičku, nastalo nějaké zemětřesení, třeba docela
miniaturní, stačila by docela malá povodeň, žehrali zaměstnanci, a hned by bylo o čem hlásit.
Dřív jsme si nevážili těch přebohatých zdrojů, tak je to, a Pánbůh nás potrestal, uvažovali
chmurně. Jestli to takhle půjde dál, můžeme to tady zabalit.
Nebylo opravdu o čem referovat. Vlaky jezdily v pořádku a včas, letadla nepadala,
vraždy a loupeže se nekonaly, války jakbysmet, zákonodárné sbory fungovaly bezvadně, vláda i
prezident se těšili všeobecné oblibě, lid byl spokojen. Svět dospěl do druhého zlatého věku
lidstva. A o tomhle že máme hlásit? Nikoho by to ani nezajímalo.
A tak jedinou informací mohly být zprávy o počasí, ale i ty se staly monotónní a
nezajímavé. Také počasí dospělo do ideálního stavu. Slunečno, teplo, občas blahodárně zapršelo.
Žádná bouřka, vichřice, žádná živelní pohroma.
Televizní zpravodajství se ocitlo na pokraji bankrotu. Zatímco většina podniků kdysi
zkrachovala v důsledku krachu bank, burzy a poklesu akcií, u televizního zpravodajství tomu teď
bylo přesně naopak. Jeho krach byl zapříčiněn dokonalým fungováním bank, burzy a optimální
hodnotou cenných papírů.
Když se situace nelepšila a žádné negativní zprávy nebylo možno nikde získat, svolal si
ředitel své zaměstnance a takto k nim promluvil: „Dámy a pánové, jak víte, naše zpravodajství se
nachází v hluboké krizi. Protože se nám nedostává žádných pořádných zpráv a není tudíž o čem
vysílat, jsem nucen vás propustit. Stagnující pracoviště je nerentabilní a navíc nám došly i
finanční zdroje. Dnes večer to ohlásíme místo zpráv.“
Týž večer se na obrazovce objevila zachmuřená hlasatelka a přečetla do kamery: „Vážení
televizní diváci, jak víte, lidstvo dospělo do stavu všeobecné harmonie, míru a lásky. S tím
souvisí kritický nedostatek informací, které by vás mohly zajímat. S politováním oznamujeme,
že rušíme redakci televizních novin a to alespoň do té doby, než se poměry vrátí do normálních
kolejí.“
To byla po delší době první a také poslední zpráva televizních novin. Alespoň do té doby,
než se věci vrátí do normálních kolejí.
Zatím nám nikdo nevěří, že uspějeme v soutěži.
Všechno se ale rázem změní až budem v ČTENÍ zveřejněni.
Dokaž, že umíš
Ve středu 8. 4. 2015 se děti
zúčastnily soutěže „Dokaž,
že umíš“. Žáci soutěžili v
družstvech a utkali se
například ve střelbě ze
vzduchovky, hodu granátem
na cíl, uzlování, dále museli
v testu prokázat odborné
znalosti,
schopnost
poskytnout první pomoc
ap.
Výsledky:
a) žáci z prvního stupně
1. místo – družstvo 5. třídy, velitel družstva Ladislav Jonáš (460 bodů)
2. místo – družstvo 5. třídy, velitelka družstva Lucie Kulířová (397 bodů)
3. místo – družstvo 5. třídy, velitel družstva Lukáš Grabmüller (373 bodů)
b)
1. místo – družstvo 8. třídy, velitel družstva Martin Mls (456 bodů)
2. místo – družstvo 6. třídy, velitel družstva Lukas Krejčí (413 bodů)
3. místo – družstvo 8. třídy, velitelka družstva Jana Magová (403 bodů)
Blahopřejeme opožděně těm, kteří se v březnu a dubnu dožili významného životního jubilea (a
dodali souhlas se zveřejněním svých údajů) a do dalších let jim přejeme zdraví, štěstí a osobní
pohodu.
paní Libuše Koláříková z Čestic
paní Miloslava Sovová z Čestic
paní Věra Barvířová ze Dřešína
paní Helena Mandáková z Chvalšovic
paní Marie Šťastná z Němčic
pan Václav Tesař z Chvalšovic
paní Marie Krejčová z Nuzína
paní Milada Bečvářová z Chvalšovic
85 let
82 let
65 let
88 let
81 let
65 let
89 let
65 let
paní Zdeňka Lencová z Čestic 83 let
paní Jarmila Fesslová z Čestic 92 let
pan Vojtěch Staněk z Čestic
87 let
p. Jaroslava Zdeňková z Čestic 75 let
paní Marie Pilná ze Dřešínka 85 let
p. Marie Voldřichová z Dřešína 60 let
Návštěva solno – jódové jeskyně
Také v letošním školním roce navštěvovaly mladší děti z MŠ Čestice solno – jódovou
jeskyni ve Strakonicích. Po dobu šesti týdnů, každé úterý, měly možnost strávit v příjemném
prostředí jeskyně hodinu spojenou s hrou se solí podle vlastních představ. Některé děti toto
prostředí navštěvují s rodiči, pro většinu byl tento pobyt v jeskyni zcela novým zážitkem. Rádi se
do tohoto prostředí zase někdy s dětmi vrátíme, protože jsme zde byli moc spokojeni.
Za MŠ Čestice Jana Kubešová
Klíče nebo indicie – tím teď celá Střelka žije.
Máme rádi soutěžení. Napíšem o tom do ČTENÍ
Víkend na Zálesí aneb Pevnost Boyard
Pátek
Koncem března jsme s naším oddílem Střelka zase po roce vyrazili na Zálesí, kam se
vždycky těšíme. Většina z nás jela autobusem z Čestic, ale byla i možnost přistoupit cestou do
Zálesí nebo přijet na místo. Když jsme dorazili, ve dveřích nás už čekala vedoucí Danka.
Přivítala nás a dala nám instrukce k ubytování. Po přezutí všichni honem utíkali, aby si zabrali
co nejlepší místo na spaní a vybalili si věci. Byli jsme připraveni za chvilku, a tak jsme nemarnili
čas a hned šli dolů do jídelny zahrát si jedny z prvních her. Hráli jsme například hru, při které
jsme si museli oblečením dolu provlíknout klíč a musela to provést celá družina. Samozřejmě co
nejrychleji – měřil se čas. Když přišel čas na večeři, najedli jsme se z toho, co jsme si přivezli z
domova. Při večeři se nám také povedla taková ne moc příjemná věc, která se pak ještě bohužel
několikrát opakovala. Při povídání a večeření nás na palandě bylo víc a propadla se pod námi
postel. Naštěstí se nic nestalo, jen jsme všichni prošli hromadným šokem. Postel jsme opravili a
šli dolů hrát další hry. Jelikož téma letošního Zálesí byla ,,Pevnost Boyard," měla už teď každá
družina možnost získat první klíč. Úkol spočíval ve vyřešení otázky, kterou jsme všichni
považovali za obtížnou, ale po vysvětlení byla velmi jednoduchá. Otázka byla: ,,Jak odměřím 4
litry vody, když mám pětilitrovou a třílitrovou nádobu? Mám neomezené množství vody a můžu
ji vylívat i nalívat." I když mi odpověď po sléze přišla banální, radši se nebudu pokoušet o
vysvětlení. Takže klíč získala jen jedna družina, ale nikdo nezoufal, jelikož jsme měli ještě celý
den na získání pěti klíčů. Do večerky jsme hráli hry v jídelně a po večerní hygieně jsme zalehli
do postelí.
Zapsala: Tereza Nikodemová
Sobota
Poté co jsme ráno vstali a nasnídali se, proběhla místopisná hra o Zálesí. Dostali jsme na
papíru sepsaná různá místa v Zálesí, která bylo třeba najít a zjistit určitou informaci nebo splnit
nějaký úkol: například vyhledat dům se skleněnými koulemi a zjistit jejich barvy … zjistit, jak se
jmenuje Lukášovic kočka …Když jsme našli všechna místa, mohli jsme se vrátit zpátky! Tady
šlo už taky o čas. Po návratu bylo třeba ještě získat klíče. Takže se běhalo ze stanoviště na
stanoviště, kde vždy jeden z týmu plnil úkol a buď získal nebo nezískal klíč. Mezi úkoly patřila
například houpačka s vodou, lovení rybek, hledání klíče poslepu nebo v hlíně, srážení víček
míčkem, klíč byl ale jen pod jedním z nich. Z pátku měla zatím jenom jedna družina jeden klíč,
tak se všichni museli docela snažit.
K obědu byla tradiční sekaná a brambory. Po poledním klidu, kdy ještě jedno družstvo
muselo splnit úkoly na klíče, se měli hrát pašeráci, ale změnilo se to na baseball. Ty družiny, jež
nehrály, zatím plnily různé úkoly za indicie, např. zaťukávání hřebíků, potopená loď, navlékání
korálku … Ale ze všech nejdelší byla asi hra s hrnkem. Soutěžící musel mít nataženou ruku nad
provázkem a nepokrčit jí ani se nedotknout provázku... Do tohoto programu byla též vložena
svačina. K svačině byly připravené namazané rohlíky. Večer se zjišťovalo, co komu chybí. Hrály
se hlavně hry o klíče, protože plný komplet měly jen dvě družiny, ale i hry o indicie. K tomu
patřila například hra s moukou a kostkami. Po večeři, ke které jsme si opekli na ohništi párky,
hrála Lenka Kolaříková na kytaru známé i méně známé písničky. Také nám zahrál jeden známý
hudebník z Volyně. Kdo byl unavený, odcházel spát…
Zapsala : Veronika Levá
I poslední rozloučení
občas bývá v našem ČTENÍ
Neděle
V neděli jsme vstávali v 8:00 hodin. Protože byl poslední den, někdo si začal balit ještě
před snídaní, ke které jsme měli vánočku a čaj. Při snídani jsme se dohodli, že si zahrajeme
mafiány. Po snídani jsme si šli dobalit věci a v průběhu balení si nás vedoucí volali za školu, kde
jsme jako v pevnosti Boyard museli říct heslo a sebrat poklad za čas podle toho, kolik jsme měli
klíčů. Všichni kromě Plameňáků měli nějakého zajatce a jako vykoupení zajatců nám vedoucí
sebrali za každého zajatce stovku z pokladu. Družiny za vedoucími chodily postupně a záleželo
na nich, jestli prozradí ostatním, co se dělo „v pevnosti“. Když jsme všichni nasbírali poklad a
vykoupili zajatce, začal úklid základny, ve které jsme spali. Vedoucí nám rozdělili místnosti,
které nám pak osobně zkontrolovali. Po úklidu, který dopadl dobře, nám vedoucí vyhlásili
celkové vyhodnocení hry . Dopadlo to takto:
1Večernice
2Rychlý Šípy
3Tuláci
4Plameňáci
Po udělení diplomů a cen jsme čekali, až si nás vyzvednou rodiče. Celý víkend jsme si skvěle
užili a domů se vraceli s dobrou náladou a zážitky.
Zapsala Lucie Němcová
Rozloučení na místech nejmilejších
Přelom zimy a jara bývá vždy plný očekávání. Den před prvním jarním dnem na sv.
Josefa (ano, jako letos začalo astronomicky 20. března ve 23:45) se opravdu naplnilo staré české
přísloví: „Svatý Josef tváří milou končí zimu plnou“. A skutečně to počasím také vyšlo.
Ustupující zima a začínající jaro – taková byla třetí březnová sobota a první jarní.
A pro mě zároveň druhý rituál za posledních čtrnáct měsíců. Loni lednová Šumava,
mrazivá, ale s minimem sněhu. Letos v březnu kraj pod severním hřebenem Jizerských hor. Dva
rituály ve dvou různých ročních obdobích, ve dvou horách na jihu na Šumavě a na severu
v Jizerských horách, ale jedno společné. S příbuznými, rodinou, úplně poslední rozloučení
s člověkem, který nás opustil a již není mezi námi. Zároveň rozsypání jeho ostatků na místech,
které měl za svého života rád.
Po šumavské Aničce liberecký Pavel. Zákeřná nemoc ukončila jeho život v říjnu
předloňského roku. Dnešní putování začínáme v Hejnicích, velmi půvabném a majestátním
kostele. Každou neděli tam Pavel s paní, co ho vychovala, chodil na Mši svatou. Pak i s Evou a
Petrem, ten byl v Hejnicích i pokřtěn. Byl to takový pravidelný rituál, po mši společný oběd. U
kláštera v Hejnicích necháváme první část ostatků Pavla. Další naše zastávka je v krásném parku
Lázní Libverda, velmi oblíbeného místa Pavla. I zde část ostatků na vhodném místě necháváme.
Třetí zastávkou je oblíbené výletní místo kam Pavel také rád chodil, okolí Obřího sudu nad
libverdskými lázněmi. Okolní příroda přijímá další část ostatků.
Celý první jarní den pomalu končí, zapadající slunce osvětluje severní, poměrně strmý
hřeben Jizerských hor a my se vracíme na vlak do Hejnic, kde jsme Pavlovu pouť s ním začínali.
Trochu ostatků zbývá, budou uloženy v malé broušené dóze. Tak jsme se s Pavlem rozloučili a
přenechali ho Jizerskohorské přírodě, na místech, které byly Pavlovi blízké a měl je rád.
Miroslav Zachariáš
Staré rody Prácheňska málokdo už dneska zná.
Jsme rádi, že zaplní zase stránky ve ČTENÍ.
Staré rody v bývalém Prácheňském kraji
Josef Vichr
Prácheňský kraj byl správním a soudním okresem a jeho jméno zaujímalo Bezensko, Netolicko,
Volyňsko a část Písecka. Jméno Prácheňský vzešlo od hory Prácheň blízko Horažďovic, kde stával hrad
Prácheň. Když po roce 1264 byl hrad opuštěn, říkalo se na krátkou dobu kraj sušický. Kraj zaujímal
rozsáhlé území od Tochovic, až za Krumlov. V 18.století bylo území zmenšeno o krumlovské panství.
V polovině uvedeného století byl v Písku zřízen královský úřad prácheňského kraje, který měl
trvání až do roku 1850. Z tohoto přehledu vyplývá, že Strakonicko, Lnářsko a Blatensko bylo součástí
tohoto kraje.
Bavorové ze Strakonic
Bavorové ze Strakonic v té době byli mocným staročeským rodem,
pokládaným za rovný tehdejším knížecím rodinám. Jejich erbem byl
zlatý štít s modrou střelou s černým, neb červeným násadištěm.
Klenotem byla dvě zlatá složená orlí křídla. K rodu patřily zchudlé
rodové větve vladyk z Pořečína, z Chlumu a Křemže, ze Štěkně,
Drahonic a z Nečtin. K jejich předkům náležel Bavor, který roku
1167 na Moravě daroval Ivanovice a okolní další vesnice
litomyšlskému klášteru. Jednu ves daroval svému synovci
Dluhomilovi. Ten se roku 1211 připomíná jako otec Bavorů. On
17.2.1235 společně s Bavorem ze Strakonic jako svědkové podepsali
listinu, kterou král Václav potvrdil příslušenství ve Stříbře
chotěšovskému klášteru.
Prvně uvedený Bavor byl v letech 1208-1224 komorníkem
olomouckého práva a do své moci dostal krajskou vládu
v Prácheňsku. On byl velkým příznivcem řádu křížovníků sv. Jana, jinak Svatomářských, kteří měli
hlavní komendu u sv. Máří pod řetězem v Praze.
Druhý zmíněný Bavor I. ze Strakonic byl nejvyšším komorníkem a purkrabím na Zvíkově. Jeho
manželka Bolemila řádu roku 1225 darovala šest vesnic v okolí Svijan. Bavor I. ze Strakonic založil
novou komendu ve Strakonicích a jí daroval ve Strakonicích farní kostel, část svého dvoru a osm
okolních vesnic. To bylo roku 1243. Jeho druhá manželka Bohumila přidala komendě další tři vesnice.
Brzy potom se začalo se stavbou komendy, kapitoly a kaple. Bavor I. se roku 1253 stal purkrabím na
Zvíkově a roku 1254 nejvyšším komorníkem Českého království. Zemřel ve vysokém věku roku 1260.
Svatomářský řád byl také založen v Horažďovicích, kde mu Bavor I. daroval kostel a pět městišť.
Z manželství mimo dcery Domaslavy měl syna Bavora II., jehož manželkou byla Anežka, poboční dcera
krále Přemysla Otakara II. Bavor II. v letech 1277-1279 byl nejvyšším maršálkem a zemřel
pravděpodobně roku 1279. Z manželství s Anežkou Přemyslovnou měl dceru Markétu, provdanou za
Hynka Hlaváče z Paranešic a syny Bavora III., Viléma a Mikuláše.
Roku 1315 předal Bavor II. Mikuláši blatenský hrad. Bavor III. byl roku 1289 purkrabím na
Zvíkově a vystavěl kostel v Horažďovicích a v Bavorově, kde sídlil, držel Prácheň a Horažďovice,
vyměnil Pořečín za Vitějovice, dvě vesnice u Strakonic a pičinský majetek u Příbrami. Velkou část
majetku rozdal korunskému klášteru, kde byl pohřben, a svatomářským křížovníkům. Jeho manželkou
byla Markéta z Rožmberka (+1357) a on zemřel roku 1317. Věnem se dostal Bavorov jeho manželce
Markétě, Horažďovice dostal bratr Vilém (manželka Markéta ze Šternberka), Mikuláš měl Blatnou.
Vilém byl v letech 1343-1356 u zemského soudu a zemřel kolem roku 1359.
Vilém držel Prácheň a Horažďovice přes 40 let ( 1317-1359 ). Roku 1346 osvobodil poddané
břevnovského kláštera v nezamyslickém újezdu od dosavadních platů a popravy v příčině vražd
přenesl na opata kláštera. 25.6.1357 dostal Vilém povolení od císaře Karla IV., aby mohl Doubravici a
Třebohostice odkázat Bavorovi IV., jinak Baškovi, který byl synem Vilémova bratra Mikuláše. 9.8.1359
strakonický konvent přiznal, že darem obdržel od Viléma a jeho manželky Markéty ze Šternberka
Radomyšl, s podmínkou, aby dominikánskému klášteru v Písku, Klatovech a Budějovicích vyplácel 9 kop
gr. ročně. Posledním držitelem Blatné z rodu Bavorů byl Břeněk v letech 1394-1403, jako pán na Blatné,
Sedlici, Horažďovicích a Práchni.
Bavor, Vilém, Mikuláš – do ČTENÍ je všechny dáš.
Za chvíli lidé znají rody v Prácheňském kraji.
Mikuláš , bez udání manželky měl dceru Anežku, provdanou za Zdeňka z Rožmitálu, pozdějšího
držitele Blatné a syna Bavora IV. ( Baška ) a Viléma. Bašek byl na Blatné a zdědil po strýci Vilémovi
Strakonice a Horažďovice. Žil ještě roku 1380.
Druhý z bratrů Vilém se připomíná v letech 1367-1374, jako držitel Blatné. Synem Bavora IV.
(Baška) byl Břeněk, který držel Prácheň, Horažďovice a Blatnou. Zemřel roku 1404.
Syn Viléma byl Jan, již zchudlý potomek a žil ještě roku 1397 na Moravě. On jel přes Arlberg zapsal
se do knihy bratrstva sv. Kryštofa. Zapsal se pod jménem Jan von Strolenberg.
?
|
Bavor
1167 na Moravě
Domaslava
1256-1280
M.: Jindřich z Lichtenšteina + 1297
Bavor III.
Markéta
1289-1357
Bavorov, Horažďovice
Prácheň,Pořečín, Vitějovice, M.: Markéta z
Rožmberka
?
|
|
Dluhomil
|
|
Bavor I.
1208-1260
nejvyšší komorník, kanov olomouckého práva
purkrabí Zvíkov, I.manž.Bolemila, II. manž.
Bohumila
|
|
Bavor II.
1260-1279
Strakonice, Pořešín, Blatná Horažďovice, nejvyšší maršálek
M.: Anežka, poboční dcera Přemysla Otakara II.
|
Vilém
1318-1360
Strakonice, Bavorov,Horažďovice
zemský soudce, M.:Markéta ze
Šternberka
Bavor IV. (Bašek)
Anežka
1353-po1380
Strakonice, Prácheň, Bezděkov
Horažďovice
|
Břeněk
+ 1404
Prácheň, Horažďovice, Blatná
Strakonice
Mikuláš
Blatná
|
|
|
|
Vilém
1367-po 1374
Blatná
?
|
Jan
1397-1398
na Moravě
+ po 1398
M.: Zdeněk z Rožmitálu
Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí
Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected]
Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce
květen – červen 2015
Cena 20,- Kč
Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni
Registrační známka: EČ EMKČR 12994
IČO: 47255846