10._Norská města a městečka

Norská města a městečka
(celý výlet)
Cestou Norskem jsme chtě-nechtě projížděli i městy. Několik jsme si jich i prohlédli. Musím
se přiznat, že tato cestovatelská činnost není mou nejoblíbenější. Při toulkách městem se užuž
vidím v přírodě. Norská města, hlavně ta menší však byla i pro mě zajímavá. V Norsku totiž
snad kromě Osla nejsou města tak velká a na prohlídku většinou stačí jeden den.
Malá vesnička rybářů na západním konci Lofot. Známá je nejen svým názvem, který prý
v překladu znamená potůček, ale především tím, že zde končí silnice E10 a tak skoro každý,
kdo zavítá na Lofoty do Å dojede.
Pro pozorné čtenáře našich
článků - jakže se čte název
vesnice? ;)
Å a krása lofotského pobřeží :).
Rybářské domky - rorbu…
… a typické červené
obydlí (nejen) rybářů.
Místní zde zbudovali Muzeum rybářské vesnice, kde zabaví sebe i turisty přes léto, kdy neloví
ryby. V muzeu se dozvíte o lovu a zpracování tresek. Vývoz sušených tresek patří stále
k největšímu vývoznímu artiklu. Dozvíte se nejen jak rybáři lovili a zpracovávali ryby, ale jak
žili a která další řemesla byla v rybářské vesnici potřeba.
Sušení nalovených tresek
po dobu tří měsíců.
Skleněná bójka…
Ochutnávka originálního
rybího oleje. Je možné jím
mazat téměř cokoliv - od impregnace dřeva na domech
a lodích, přes boty, po sebe zvenku i zevnitř… brrrr…
Nelehký byl (i je) život
rybářův. Probíhající
hlavní rybolov - cca
březen/duben.
V pekárně vám po tom všem uvaří kafe zdarma a můžete se vydat na výlet v blízkém okolí…
Svolvaer - městečko s 5000 obyvateli, které je hlavním městem Lofot. Svolvaer jsme si prošli
několikrát, ale turistické informace jsme našli až na třetí pokus, jsou totiž důmyslně skryté za
třemi obchoďáky, kde většinou končily naše kroky. Ve městě toho k vidění moc není.
Je tam pěkné nábřeží, kde vám nabízejí vyjížďky na lodích a různé jiné atrakce.
Zajímavý je také celodřevěný bílý kostel, kde nad vchodem naproti oltáři visí model
lodi.
Rybáři se nezapřou ani v kostele :).
Okolí Svolvaeru je pravé lofotské a asi pro nás nejhezčí pohled na město je z nedalekého
vrcholu Floya.
Svolvaerské pobřeží a městečko z Floyi.
Zajímavou informací by mohlo být také to, že ve Svolvaeru za nákupním centrem je
vybudované nové parkoviště pro karavany a obytné vozy. Zde se dá za poplatek
50 NOK/2 hod. nejen dojít na záchod ale i osprchovat a je zde i elektřina.
V čase naší návštěvy vše úplně nové.
Možná ještě i dnes platí kód na otevírání dveří ;).
Po cestě z Lofot jsme navštívili město Narvik. Narvik je nejsevernější město V Norsku, kam
vede železnice. Ta však vede ze švédské Kiruny a přepravují po ní především rudu z dolů na
měď. V Narviku se nakládá na lodě a odváží. Samotná železnice je zajímavé dílo a
byla postavena již na začátku dvacátého století.
V centru Narviku je asi nejfotografovanější místo rozcestník, kde jsou uvedeny
vzdálenosti do jednotlivých měst. Praha zde není. V Narviku jsme také poprvé našli
wi-fi signál pro připojení k internetu v obchodním centru a to se nám i nadále
osvědčilo☺
Už jen 2407 km na severní pól
a 4000 km do Říma.
Narvik je nejen přístav
a konečná železnice ale má za sebou i pohnutou historii z druhé světové války. Měď je měď…
Cestou dále na jih jsme se na skok zastavili v městečku Mo i Rana nacházejícím se
těsně pod polárním kruhem. Toho také v Mo i Rana umějí využít a již v informačním
letáku vás vítá „Happy Major of the Arctic circle city“ (šťastný starosta města
polárního kruhu).
Atrakce zvaná polární kruh. Mužíci mají zaručit svým stavitelům,
že se sem zase někdy podívají. I my tam máme svoje ;).
Hlavně jsme potřebovali v informacích nakoupit mapu, což se nám podařilo, a také najít
internet, což se nám nepodařilo. Také jsme však zjistili, že v okolí města je pár lezeckých
oblastí z nichž jsme jednu i vyzkoušeli. Ve městě samotném toho k vidění příliš není.
Centrum je malé, sem tam dřevěný dům, kterých jsou všude v Norsku spousty.
Cesta k lezení obsypaná
zralými „jutrony“…
…lezení = lahůdkové
plotny.
Cesta z Mo i Rany na jih - se spoustou
rybářů, lososů a ovcí. My dali kamionu
přednost, ovce se mezitím důkladně
podrbala…
Trondheim - toto dříve královské město je třetím největším městem v Norsku a na jeho
prohlídku je již potřeba více času. Mě se při vzpomínce na Trondheim vybaví ztracený telefon
kvůli kterému jsme si stejný okruh městem dali dvakrát a tak nezbyl ani čas na žádné
muzeum. Prošli jsme si náměstí, podívali jsme se do největší Norské katedrály, kde
jsou korunovaní norští králové.
Korunovační katedrála Nidaros. Jen přes všechny sliby
v průvodcích a zaplacení vstupného jsme korunovační klenoty
nenašli a ani vnitřek katedrály není moc vidět - je tam hlavně šero,
místy tma… Zvenku (asi i zevnitř;)) ale poklona středověkým
kamenickým mistrům…
Jako správní cyklisté jsme si nenechali ujít první a možná jediný výtah pro cyklisty na světě.
Prohlédli jsme si pevnost nad městem a prošli jsme si centrem přes starý most k rybím trhům.
Cyklovýtah.
Zbytek pevnosti, Martin láduje dělo.
Starý most a původní pestrobarevná
zástavba na kůlech, podél celého
kanálu. V pozadí Nidaros.
Trondheim se nám celkem líbil a potěšili nás místní studenti university, kteří si o prázdninách
přivydělávají tím, že nechávají turisty parkovat na parkovišti školy za třetinu ceny než je to
jinde.
V Norsku asi docela ojedinělá značka.
Malé městečko na konci stejnojmenného fjordu. Známé snad jen v Norsku je
především tím, že tudy prochází státní silnice č. 7, která aby klesla k moři od
vyhledávaného vodopádu Voringfossen provádí různé zákruty a spirály v tunelu ve
skále (viz. článek Hardangervida…).
Jak bylo řečeno ve filmu, v elektrárně SIMA Kraftverk nacházející se kousek od
města, život v Eidfjordu začal vlastně až realizací stavby této elektrárny, která patří
k největším vodním elektrárnám svého druhu v Evropě. Exkurze 700 metrů do útrob
hory, kde se z vody vyrábí elektřina je rozhodně zajímavým zpestřením, zvláště za
špatného počasí, které tady je dosti často.
Vjezd do elektrárny
a hala pod kterou se
skrývá samotná „výroba“.
Na exkurzi ve slušivých
oblečkách a čepičkách a
zkoumání ručně vyrobeného
lopatkového kola - část turbíny.
Voda spadající z různých náhorních plošin a ledovců až dolů k moři poskytuje potřebnou energii hned
pro několik vodních elektráren v jižní části Norska. Vpravo bývalá „venkovní“ elektrárna Rjukan.
Stavanger - Norské hlavní město ropy se nachází na jihozápadním pobřeží u Gandsfjordu. Je
čtvrtým největším městem Norska hned po Trondheimu. Zde už je vidět, že na stavbu
města mají prostor a asi i finance. Ve městě je příjemný park s jezírkem hned vedle
starého divadla a kostela.
Parčík s jezírkem - na Norsko nevídaný
luxus.
Kostel Domkirke - tentokráte místo lodi nad vchodem
doslova visí obří varhany.
Rackové jsou zde tak
oblíbeni, že je umělci
sochají rovnou na svých
sochách;)
Martin si vyhlédl loďku… Nábřeží.
Mají tu také spoustu muzeí. My jsme si však již v Čechách vybrali muzeum ropy na jejíž
těžbě závisí norská ekonomika. Muzeum je uděláno moderně interaktivně a tak se při
prohlídce nenudí ani člověk, který klasická muzea má rád asi jako já. Dozvíte se zde spoustu
zajímavých informací, např. že Norsko pokrývá 26% české spotřeby zemního plynu, ale
zároveň dalších zemí Evropy. Dále je zde vystaveno a popsáno, jak plyn potažmo ropa
vznikly a kde se těží. Muzeum nás zaujalo natolik, že jsme v něm strávili 5 hodin a prohlídku
města jsme museli dosti zkrátit.
Martin u ropné plošiny.
Po zběsilé hře o výrobě elektřiny klidnější
zastavení u výstavky vrtacích hlavic.
Ovšem i já jsem se snažila podmořským
modulem zachránit plošinu na dně
moře… Nepovedlo se ;).
Martin v řídící věži (důležitě) směřuje vrták do hlubin oceánu ;).
Padání záchrannou sítí nic moc.
Kamarád hasič…
Zachráněni v celoplastovém člunu:).
Určitě doporučujeme zastavit auto na parkovišti dále (500m) od centra. Platí se zde menší
parkovné a je možné zde parkovat celý den. U muzeí je možné také parkovat, ale pouze 2
hodiny a to si myslíme, že alespoň na muzeum ropy je doba příliš krátká.
Oslo - Hlavní norské město jsme si nechali úplně na konec. Návštěva Osla se nám
však nevydařila úplně dle našich představ.
Vše začalo hned ráno, když naše vozidlo v předchozích dnech těžce zkoušené
v kopcích kolem Hardangervidy a Lysefjordu náhle ochraptělo. Zvuk mělo jako
vytuněná motorka a tak jsme u benzínky těsně před Oslem ztratili hodinu opravou
napojení výfuku u motoru, kde upadl starý šroub.
Poté jsme již dorazili do Osla a dle našeho zvyku zastavili „kousek“ od centra, kde se
platí méně za parkování než v centru. Dokonce se nám podařilo najít snad jediné místo
v Oslu, kde bylo parkování zadarmo. Oslo jsme však podcenili, přestože různí průvodci
uvádějí, že je dosti rozlehlé. Také v našem průvodci na mapě nebylo měřítko a tak jsme se
cestou do centra na těch 5 km podél moře docela prošli. Cestu nám zpříjemňovalo ukrutné
vedro a pálící slunce, na které jsme v Norsku nebyli vůbec zvyklí.
Podél přístaviště - sice zajímavé… ale dlouhé.
Na informacích jsme si hnedle za 80 NOK na osobu zapůjčili kola, abychom stihli vše co
jsme si naplánovali a na modrých ořích jsme svištěli ke královskému paláci.
Před královským
palácem.
Hurá!!! Máme kola!
Výměnu stráží jsme úplně nestihli, ale asi si tady na to na rozdíl od Stockholmu moc
nepotrpí. Kolem královského paláce je krásný park, kde vás dokonce nechají si sednout na
trávu, sníst svačinu a odpočinout si.
Z královského paláce jsme ujížděli dále do Vigelandova parku se žulovými monolity. Park je
pěkný a velmi rozlehlý. Nedaleko je koupaliště a za pěkného počasí se tu povaluje spousta
smažících se lidiček nedaleko od žulových a bronzových soch. Jak jsme se dočetli v chytrých
knihách Vigeland zde vysochal a odlil celoživotní dílo odměnou za to, že mu město Oslo od
r. 1921 poskytlo prostor a prostředky.
Více než 200 železných, bronzových a žulových soch zdobí Vigelandův park. Všechny jsou
komplet nahaté a vyprávějí o přátelství, lásce, žárlivost, vzteku, ponížení a nafoukanosti,
zrození a smrti...
Fontána se šesti obry
ohraničená 20-ti sousošími
propletenými se stromovím tzv. Strom života. Umělcova
představa vztahu člověka a
přírody.
Vigeland dostal volnou ruku i při celkovém
rozvržení parku, soch a záhonů. Čímž se
dojem jen zvyšuje.
My na prostřední terase, vzadu Monolit.
„Monolit“, umělecké dílo samo o
sobě, ční nad parkem do výše 14
metrů a tvoří ho 121 dohromady
propletených postav. Za 16 let ho
sochař (i s pomocníky) vytesal
z jednoho! kusu žuly…
… je obklopen dalšími 36 žulovými sousošími v různých fázích lidského života. Každá
socha, každé sousoší je, nejen svými výrazy, malé umělecké dílo a bylo by JISTĚ zajímavé
Vigelandův park prostudovat více zblízka a déle… ;).
Za monolitem se nachází
i „praktická“ díla - jako např. tento
kamenný zvěrokruh:).
Z parku jsme se vydali na poloostrov Bydgoy, kde stojí muzea všeho druhu. My jsme si na
začátek vybrali muzeum polární lodi Fram a aspoň pro mě to nebyla nejlepší volba. Celý den
nás unavovalo vedro a toto muzeum mě dorazilo. Okolo skutečné polární lodi Fram jsou ve
třech patrech na ochozech umístěny expozice o různých, hlavně norských polárnících
(Amundsen a Nansen) a pak o dobývání pólů.
Muzeum Fram.
Třípatrové ochozy okolo lodi, Martin na
palubě, medvědí výstavka a venkovní
expozice jiné polární lodi.
Na mě toho bylo příliš a tak jsme už do jiného muzea nešli. Ani by nám na to po tom všem asi
nezbyl čas. K muzeu se totiž od stanice, kde musíte zanechat kolo jde ještě pěkný kousek
pěšky. Nevím jestli to dělají proto, aby jim lidi jezdili trajektem. My jsme dali před trajektem
přednost zmrzlině a tak jsme muzejní cestu dali dvakrát.
Bohužel, když jsme přišli vyzvednout kola, bylo tam pouze jedno
a my museli čekat, než přijede další návštěvník a kolo zaparkuje.
Dočkali jsme se a sprintem jsme uháněli k dómu asi 7km od nás.
Dóm byl však v rekonstrukci a zavřený a tak jsme jeli zpět
k radnici, kterou jsme stačili pouze vyfotit zvenku a na návštěvu
vnitřních prostor nám již nezbyl čas. Museli jsme totiž vyzvednout
auto a vrátit kartu na půjčení kol.
Oselská radnice a Dóm.
V opravě…
Po tomto maratonu jsme padli na sedadla auta a rozhodli se, že další takový v Kodani
vynecháme a pojedeme rovnou domů. Ten den jsme dorazili ještě do Švédska a tam jsme
naposledy ve Skandinávii našli parádní místo na spaní s vyhlídkou na fjord se stolečky a bez
hluku dálnice opodál.
Viking Martin.
Good bye Oslo… :))).
Ha det bra, Norge…;)