archit-action - Galerie Emila Filly

Komentáře

Transkript

archit-action - Galerie Emila Filly
Tisková zpráva
ARCHIT-ACTION !
Galerie Emila Filly Ústí nad Labem
15. 9. - 21. 10. 2006
zahájení - 14. září 2006, 18 hodin
Umělci: AS-IF, Lina Bo-Bardi, Iris Dullin-Grund and Hans Wotin, 51N4E, Anne
Lacaton and Jean-Philippe Vassal, Cedric Price, Richard Rogers and Renzo Piano,
SANAA and Walter Niedermayr
Zákoutí na něčí památku? Hrobka pro slavné mumie? Skladiště nebo archiv
lidské práce vytvořené lidmi, opotřebované a zastaralé, a udržované pouze ze
soucitu?
(Lina Bo-Bardi)
Centrum města přístupné pro lidi ze všech sociálních vrstev. Divadlo, koncertní
síň, knihovny - pro děti, hudební nadšence… výstavní prostory a místa pro
setkávání… literární kavárna, vinárna, klubovny pro umělecké a technické
zájmové spolky?
(Iris Dullin-Grund)
Nástroj, továrna… aktivní budova? Centrum, které neustále nabízí něco
nového… kříženec mezi computerizovaným a na informace soustředěným
Times Square a Britským museem?
(Piano & Rogers)
Univerzita ulic?
(Cedric Price)
14. září 2006 v 18 hodin zahájí Galerie Emila Filly Ústí nad Labem výstavu
ARCHIT-ACTION !, jejímiž kurátory jsou Barbara Steiner a Oana Tanase.
Tato výstava se zabývá architektonickými postupy, které se snaží nebo v minulosti
snažily ustavit nový a aktivující vztah mezi uměním, architekturou a společností tím,
že
se
zaměří
Myšlenky
na
minulosti
uživatele
je
nebo
třeba
pozorovatele
aktivovat
a
pro
vybídnou
debaty
ho
k
činu.
současnosti.
V první polovině 20. století nalézáme alternativní přístupy k umění v podobě
nejrůznějších avantgardních hnutí, například v práci El Lissitzkého nebo Frederika
Kieslera. Úmyslné zplnomocnění návštěvníků výstavy bylo spojeno s nadějí, že
výsledkem by mohlo být emancipované a sebeurčující publikum. Po 2. světové válce
se vztah mezi uměním, architekturou a společností vyvíjel v socialistických a
kapitalistických zemích odlišně.
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se prázdná bílá výstavní
místnost stala předmětem zájmu architektury a kritického (vizuálního) umění v
Západní Evropě a USA. Bez spojení s historií a společenským prostředím, umění
bylo vytvářeno tak, aby naplňovalo slova Hanse Haacka: "Umění plyne nad
povrchem, aniž by mělo cokoliv společného s historickou situací, v níž se rodí".
Drastické sociální změny dále zjitřovaly konflikt, který obestíral myšlenku umění jako
autonomní skutečnosti. Byly důrazně vznášeny a probírány otázky po zastoupení a
vyloučení, nadvládě a moci. To mělo vliv na způsob chápání architektury: namísto
toho, aby se vydělovalo z okolního světa a prodlévalo v prostorách zasvěcených
pouze estetickým cílům, bylo nyní umění mnohem těsněji spjato s okolnostmi
každodenního života a propojeno s městským prostředím, které je obklopovalo.
Budovy se tak začaly doslova otevírat prostřednictvím skleněných tabulí a obřích
obrazovek, které propojují vnitřek a vnějšek budovy, což umožnilo proměnlivost a
propustnost sociálních a prostorových hranic. Příkladem mohou být Fun Palace
Cedrika Price, Centre Pompidou v Paříži navržené Renzem Pianem a Richardem
Rogersem, a Museu de Arte v Sao Paulu od Liny Bo Bardi. Alternativní prostorová
řešení, funkční vodítka a systémy prezentace nově definovaly místo umění a
možnosti střetávání. To bylo spojeno s nadějí na dosažení radikální změny ve
způsobu, jakým je umění tvořeno a přijímáno, na jeho otevření různým zájmovým
skupinám - zkrátka na to, že se umění dostane nového druhu sociální účinnosti.
Požadavek sociální účinnosti byl vždy silný v socialistickém pojetí umění. Umění bylo
pro socialistickou společnost výrazem přímé funkce a tuto funkci muselo mít.
"Kulturní paláce", kulturní instituce pro pracující třídu fungovaly jako místa pro
prezentaci vizuálního umění, ale také pro politická shromáždění, semináře, školení,
četbu a ochotnické kroužky. Koncem 40. a počátkem 50. let 20. století byla budova
typu kulturního paláce silně spjata se sovětskou architekturou, ale později byla
mladšími architekty let 60. a 70. modifikována. V té době nalezl kulturní palác cestu
zpět z továren a venkova do měst, více se otevřel jejich městskému prostředí a
rozšířil své sociální funkce. Příkladem zde může být Haus der Kultur und Bildung od
Iris Dullin-Grund v Neubrandenburgu.Koncepce kulturního domu programově mísí
práce profesionálů a neprofesionálů. Kulturní produkce a její vnímání měly být
přístupné každému.
Tehdy moderní myšlenky nalezly dodatečný významu v některých aspektech
současné architektury. Vědomí, že architektura nikdy není neutrálním pozadím pro
vystavované objekty, ale spíše uspořádává pohled diváka a předepisuje různé
způsoby čtení a interpretace, činí ze vztahu mezi vnímajícím subjektem, vystaveným
objektem a architektonickým rámcem rozhodující otázku. Narozdíl od 60. a 70. let se
zde bere v úvahu společenský rámec (včetně všech politických, hospodářských,
sociálních a kulturních důsledků). Pokud je řeč o proměnlivosti, ta je otázkou
možností hry v rámci dosti jednoznačně stanovených pravidel. V tomto případě je
flexibilita vědomě omezena, takže zvolené možnosti hry a s nimi spojené změny by
se měly v rámci předepsaného souboru parametrů vyjevit o to zřetelněji.
Proměnlivost struktury vnitřního uspořádání budovy se nevztahuje pouze ke
geometrii prostorových vazeb, ale předpokládá také přeformulování funkce dané
místnosti. Místnosti již nejsou navrhovány pro jednu konečnou zamýšlenou funkci spíše naznačují možnost vlastní reinterpretace. Vycházíme-li z postoje, že funkce a
význam architektury existují na základě určité společenské smlouvy, aktu
dorozumění, díky nimž - a pouze jako jejich výsledek - může být prostor vůbec
obdařen významem, jsou výsledkem prostory poskytnuté k vyjednávání. Budovy
jakoby nás vyzývaly k vyjednávání o institucionálních parametrech. Příklady mohou
být 21st Century Museum of Contemporary Art v Kanazawě od SANAA,
Groeningemuseum v Bruggách a Lamot™-Centre v Mechelenu od 51N4E, Palais de
Tokyo v Paříži, Louvre v Lens a Architecture Foundation v Londýně od Lacatonové a
Vassala.
Výstava ARCHIT-ACTION ! je v Ústí nad Labem prezentována v souvislosti s
nedávným otevřením nových výstavních prostor Galerie Emila Filly v budově
Kulturního domu.
Tato výstava byla prezentována také v Galerie für Zeitgenössische Kunst v Lipsku
(20. 5. - 13. 8. 2006).
Výstava ARCHIT-ACTION ! je součástí projektu againstwithin, který získal
podporou z programu Evropské unie CULTURE 2000.
Pod titulem againstwithin spolupracuje pět institucí: Galerie für Zeitgenössische
Kunst v Lipsku; Fakulta užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty
Purkyně v Ústí nad Labem; Forum Stadtpark v Grazu; Van Abbe Museum v
Eindhovenu; Institute for Contemporary Art v Dunaújváros.
Výstava ARCHIT-ACTION ! jako součást projektu againstwithin probíhá s laskavou
podporou těchto institucí:
Program Evropské unie CULTURE 2000
Ministerstvo kultury České republiky
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Město Ústí nad Labem
Nadace pro současné umění Praha