zde

Z HISTORIE
TRUTNOVSKÝCH KOSTELŮ
Obsah
Hospitál Na Nivách .....................................................................................2
Kostel Petra a Pavla a hospitál u Dolní brány ............................................3
Kostel Panny Marie.....................................................................................4
Původní Interiér kostela ..........................................................................9
Rekatolizace............................................................................................9
Obnova kostela v 18. století...................................................................9
Opravy kostela Narození Panny Marie v letech 1986 – 1994 ..................12
Soudobý interiér kostela Narození Panny Marie ......................................15
Postranní oltáře a okna .........................................................................17
Varhany.....................................................................................................20
Archeologický výzkum v Trutnově 1980-81..............................................22
Strategie výzkumu .............................................................................22
Výsledky archeologického výzkumu..................................................23
Kaple české menšiny................................................................................23
Kapli sv. Bonifáce na České čtvrti.........................................................25
Použité materiály ...............................................................................26
1
HOSPITÁL NA NIVÁCH
Úpský hospitál byl založen roku 1260 na levém břehu Úpy v prostoru
dnešních Niv v místě domu čp. 57. V polovině 13.století probíhal ve
východní části Krkonoš intenzivní proces kolonizace, tedy osídlení kraje.
Vedle rodu Švábeniců se na procesu podílel i Řád křížovníků – Strážců
božího hrobu. V uvedené době daroval Idík ze Švábenic, maršálek
moravský, „ pro spásu duše své, manželky Markéty a svých synů a všech
předků, nově zřízenému špitálu ve svém městě Úpě, založeném při brodu
přes stejnojmennou řeku, blízké vesnice Libeč a Debrné, mlýn, desátky
z pokut a jiné příjmy ze svých dvorů v úpské provincii, dále kapli sv. Petra
u špitálu 1. Darovací listinu klášteru zderazskému potvrdil v témže roce při
vymezení rozsahu farnosti kostela v Úpě pražský biskup Jan a patronátní
právo kostelů Panny Marie a sv. Petra v Úpě roku 1283 papež Martin
IV. Koncem 13.století byl majetek hospitálu dále rozšířen. Roku 1297
věnoval Vítek, syn Idíka z Úpy, zderazskému klášteru pro hospitál v Úpě
kromě patronátních práv nad kostelem v Bernarticích, v Olešné a
Albeřicích půl lánu v Úpě, půl lánu v Libči, les mezi Libčí a Debrným a
právo rybolovu v řece Úpě. Dále šel ve prospěch špitálu výnos ze 2
řeznických, 2 pekařských a 2 ševcovských krámů v Úpě. Majetek a práva
hospitálu potvrdil a rozšířil Václav II. Členové řádu i jejich poddaní byli
vyňati z pravomoci královských a městských úředníků. V té době však již
moc rodu Švábeniců slábla vinou nehospodárnosti a velkou štědrostí. Byli
nuceni postoupit Trutnovsko přímo pod svrchovanou moc krále 2. V jeho
listině pak již je poprvé město Úpa označena jako Nový Trutnov.
V neklidné době za vlády Jana Lucemburského v čase místních válečných
rozbrojů byl hospitál roku 1313 vypálen. Obnoven byl s podporou Jana
z Vamberka, který držel Trutnovsko v zástavě od krále se všemi právy a
statky. Hospitál měl za povinnost chovat a vyživovat deset nemocných ve
stálé péči. Za husitských válek byl hospitál roku 1421 vypálen a již
neobnoven. Předpokládá se, že ohni podlehl i kostel sv. Petra.
Podle dochovaných zpráv se lze domnívat, že před dokončením
výstavby farního kostela byl kostel (kaple) v prostoru kláštera u křížovníků
po nedlouhou dobu prvním stálým bohoslužebným místem v Nové Úpě
(Trutnově). Přidávání přídomků k osadě Úpě se datuje od jejího rozšíření.
Původní osídlení bylo v prostoru nynějšího Horního Starého Města.
Trutnovský historik Dr. Wolf přisuzuje křížovnickému klášteru zásluha na
tom, že se dostal drak do znaku města? Zdejší křížovníci měli svůj
řádový dům v Praze na Zderaze. Podle toho se mu také říká Řád
2
zderazkých křížovníků, narozdíl od křížovníku s červenou hvězdou se
sídlem Na Františku. Zderazští křížovníci do Trutnova přišli s rodem
Švábeniců někdy v letech 1250-60. Křížovníky přivedli do Čech bratři
Kojata a Všebor z rodu Hrabišiců, jednoho z nejmocnějších velkomožných
rodů konce 12.století. Hrabišové však roku 1238 vymřeli a protože byli se
Švábenici spřízněni, přejali poté Švábenici patronátní právo
k zderazskému klášteru. Řád křížovníků Božího hrobu byl založen ve
12.století v Jeruzalémě k ochraně Božího hrobu. Členové řádu nosili
černý hábit označený na levé straně dvojitým křížem v loďce. V témže
roce se rozšířil řád do Evropy a v letech 1188 – 90 i do Čech. Řád se
zabýval charitativní činností ve špitálech, zastával duchovní správu na
přičleněných farách. Špital byl založen i v Trutnově Na Nivách. Duchovní
správu v městě a okolí zderazští křížovníci vykonávali až do husitských
válek.
Příslušníci řádu zřejmě do Trutnova z křížových výprav či
Jeruzalemské pouti dopravili krokodýla. To byla mimořádná událost,
krokodýl nesporně středověkému člověku připomínal draka. Do znaku
města se vždy dostal nějaký výjimečný, mimořádný prvek nebo figurka a
tím saň – krokodýl rozhodně byla. Avšak v 16. a 17. století patrně
historické skutečnosti padly v zapomnění a objevují se renesanční
heraldické pověsti.
1
Výtah z darovací listiny Idíka ze Švábenic; 2 král Václav II.
KOSTEL PETRA A PAVLA A HOSPITÁL U
DOLNÍ BRÁNY
Dračí ulička se stáčela pod hradbami za dnešním kinem Vesmír do
Slezské ulice kolem Špitálského kostelíka sv. Petra a Pavla (stál mezi
dnešním kinem a poliklinikou). Byl vystavěn u dolní brány v letech 1497 1499. Prostor kolem kostelní zdi byl využíván k pohřbívání. Na obraze,
který se dochoval, je vidět několik hrobů. Vymezený prostor potřebám
města k pohřívání však nepostačoval. Za hradbami uvnitř města, na
starém hřbitově, v místě, kde je nyní městský úřad, je vidět další velká
církevní stavba, zřejmě hřbitovní márnice z roku 1505.
Roku 1500 byl při kostelíku Petra a Pavla zřízen hospitál před Dolní
branou. Roku 1657 tu pečovali o 10 osob. Lze se jen domnívat, že po
křížovnících, kteří svoji náboženskou a sociální misi v Trutnově ukončili
roku 1521, plněné úlohy převzali broumovští benediktini. Požár města
roku 1684 se nevyhnul ani předměstí, tím zachvátil i objekty hospitálu.
Přesto se hospitál připomíná ještě roku 1821. Kostelík byl v roce 1785 za
Josefa II. zrušen a přeměněn na barvírnu, později v obytný dům. Dům pak
3
uvolnil roku 1981 prostor parkovišti. Při demolici domu údajně byly
objeveny mešní nádoby.
KOSTEL PANNY MARIE
Místo pro stavbu kostela bylo vybráno natolik vhodně, že se kostel stal
ne jen společenským, ale i duchovním centrem a od 18.století pak
architektonickou dominantou města. Listina papeže Martina IV. z roku
1283 potvrzuje zasvěcení kostela P.Marii. Pražský biskup Jana z Dražic
listinou z 1.5.1260 vymezil hranice farnosti kostela v Nové Úpě, k němu
byla přenesena farní správa již dříve založené slovanské osady Úpa
(Staré Město). Ustavená farnost zahrnovala vedle již zmíněných obcí
ještě Humburky (jinak Vojší nyní Bojiště), Starou Ves, Poříčí, Ostrožnici,
Voletiny, Lysou, Debrné, Brusnici a Libeč.
Farnost spravovali až do roku 1521 kněží a bratři křížovnického řádu
zderazského kláštera. Mezi nimi v době předhusitské vynikal revoluční
kazatel, kněz Johlín z Vodňan, který vedl trutnovskou farnost až do roku
1389, kdy z Trutnova odešel do Prahy. V kázáních kritizoval rozmařilý
život bohatých, kteří mají nadbytek a nepamatují na chudé.
Roku 1421, kdy Trutnov dobyli husiti, bylo odsud ke křížovníkům do
slezské Nisy převezeno vše cennější; bohoslužebné potřeby, také
knihovna s padesáti latinskými rukopisnými teologickými, právnickými a
historickými knihami.
Od konce 15.století do konce 16.století nacházíme v Hüttlově kronice
mnoho zajímavého o trutnovském kostele. Uvádí rovněž na 35 kněží, kteří
se tu vystřídali v období 103 let. Simon Hüttel se ve své kronice zmiňuje k
roku 1495 o čtyřech kazatelích v Trutnově, z nichž farář Hübel byl z Brna.
V březnu Léta páně1503 si zřídili trutnovští ševci v kostele svůj
cechovní oltář. Posvětil jim
ho biskup Jan v době svého pobytu
v Trutnově, kdy provedl také zasvěcení kostela v Trutnově. Na jeho dveře
byla tenkrát přibita cedule s latinským textem, že tento kostel byl
zasvěcen ke cti Nejsvětější Panny Marie a Rozeslání svatých apoštolů...
(*Ecclesia ista consecrata est in honore sacratissime virginis Marie et
Divisionis sanctorum apostolorum...*). Stalo se tak 15. června, na den
svatého Víta, tehdy došlo i k novému zasvěcení kostela v Horním Starém
Městě, kterému byl přechodně hornoměstský kostel v 16. století
zasvěcen.
Roku 1505, kdy byla provedena přístavba kostela, byl zřízen při
kostelním vchodu pranýř pro ty, kteří se rouhali. U vchodu stála i putna
pro darovaný chléb a peníze pro chudé studenty.
Roku 1508 byl v kostele postaven oltář sv. Vavřince, na něm stále
hořely svíce k poctě světce, ochránce před požárem. Po 74 letech byl
oltář prodán za 8 kop do Verneřovic. V roce 1513, kdy v Trutnově působili
4
tři duchovní osoby - farář, kaplan a zámecký mnich Petr, došlo
k přemístění kostelních varhan, které měly pět rejstříků a 456 píšťal.
V roce 1522 se opět připomínají varhany restaurované místním mistrem.
Roku 1599 mají zdejší varhany už 755 píšťal.
Roku 1520 Trutnovu odlil u struhy (ulice Na Struze?) velký zvon Marii o
váze 44centů 1 brněnský mistr zvonař Hieronymus. Do města jej vezlo 40
koní a na věž byl vytažen jen s velkými obtížemi. Roku 1522 byl na
stejném místě odlit nový zvon mistrem Donátem Schröttrem z Hostinného.
Později zhotovil ještě další zvon v roce 1561 a jeho syn v roce 1591(?
zvon v seznamu děl Schrötterů není uveden). V roce 1537 byl do
Trutnova přivezen zvon zhotovený v Hradci. O vánocích 1561dopravili
z Hostinného do Trutnova nový zvon. Odlil ho, jako již předtím, zvonař
Donát. Na jeho zhotovení přispěl na žádost kostelního staršího Simona
Fitze jedním centem zvonoviny Kryštof z Gendorfu. Občané Trutnova
však pohlíželi na tuto jeho dobročinnost s neskrývanou nedůvěrou. Zvon
nejmenovali proto nikdy po Gendorfovi , ale obecným názvem po jeho
zvuku Hlaholící. Roku 1573 odlil Trutnovu dva zvony mistr Neuper.
Požadavky na zvony byl v té době mimořádně náročné za 71 let - od roku
1520 do 1591 bylo pro Trutnov vyhotoveno sedm zvonů. Hlas zvonů
oznamoval společenské události, požáry, vojenská nebezpečí, ale též se
vyzvánělo k rozehnání bouřkových mračen.
Roku 1521
byla za 12 týdnů dostavěna špice kostelní věže,
zakončená měděnou pozlacenou hlavicí s hvězdou a andělem. V hlavici
věže bylo uloženo pouzdro s pergamenem na němž byla uvedena jména
purkmistra a městské rady.Roku 1524 byly ve Svidnici zakoupeny za 24
kop grošů věžní hodiny.
Od 20. let 16.století se i na Trutnovsku šíří nové luteránské učení
znamenající další rozdělení katolické církve. Luterovy spisy se do
Trutnova dostaly v roce1526. Z kazatelny je ostře odsoudil farář Johan
z Korby. Setkal se však s veřejným odporem mydláře Freise. O faráři
Johanovi se veřejně vědělo, že utajuje vlastní dceru. Městská kronika pro
tuto dobu zaznamenává mnohé neobvyklé činy, způsoby obživy i
prohřešky zdejších duchovních správců. Běžným jevem u luterských
kněží byl manželský svazek.
Roku 1532 bylo v majetku Trutnovského kostela, kromě různých
cenných křížů, monstrancí, drahocenných uměleckých zdobených
schránek ze stříbra a zlata k ukládání těla Páně (hostií), až devět zlatých
bohoslužebných kalichů. Kalichy bývaly zdobeny perlami, někdy i erby
bohatých dárců. Při jejich zhotovení věnovali zlatníci na rozdíl od
monstrancí pozornost spodní části kalicha, podstavci. Stalo se roku 1554,
z kostela byl za noci odnesen obraz modlícího se Krista v Olivetské
zahradě. Záznam v kronice roku 1555 vypovídá, že kostelní věž dostala
pěknou novou, šindelovou střechu. Krytí cihlovými taškami by bylo
5
nákladnější.
Dne 25.července Léta Páně 1564 došla do Trutnova zpráva o smrti
Ferdinanda I. Po celou hodinu oznamovalo tuto událost vyzvánění
kostelních zvonů. Aby byl trvale tento den připomínán, byl černě a bíle
natřen jeden z pilířů uvnitř kostela a na něm proveden císařský znak
s datem úmrtí.
Léta páně 1566 dal farář postavit také na hřbitově u kostela pranýř,
v historii farnosti již druhý, u něho byli uvazováni k veřejné ostudě ti, kteří
se rouhali Bohu a vyvolávali nesváry, a také lehké ženy, dobově zvané
helmbrechtice či harapanny. Pranýř na náměstí v té době zřejmě
nepostačoval.
Interiér kostela, roku 1572, ozdobila další pěkně provedená náhrobní
deska zámožného trutnovského občana Jiřího Nikendeie, majitele
kamenného domu. Farář Thim dal v srpnu téhož roku přemístit kazatelnu
od kamenného pilíře k nadačnímu oltáři . Uvedené místo zaplnily nově
pořízené kostelní lavice . Měšťané, kteří si v nich chtěli zajistit zvláštní, jen
jim vyhrazené místo, museli složit faráři dva bílé groše.
V létě 1573, na požádání městské rady, zvonař Jan Neuper z Bystřice
pracoval na zhotovení dvou nových zvonů. Jejich odlévání se provádělo
na prostranství pod zámkem. Při hloubení potřebné jámy pro své dílo
narazil Neuper na dětské tělíčko dva lokty dlouhé s rozbitou hlavou. Viník
činu zůstal utajen. Zvednutí odlitých zvonů na kostelní věž, k němuž došlo
15.srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie, bylo pěknou podívanou. I
když se městu nedostávalo v této době peněz, bez kostelních zvonů být
prostě nemohlo. Moc by životu jeho obyvatel chyběly. Byly ne jen
zvukovou chloubou města, ale i jeho potřebou. Zněly nad městem
několikrát denně, svolávaly k ranní mši, hlaholily v poledne, umíráčkem
vyprovázely pohřební průvod, vyzváněly na porážku Turka. Ještě v roce
1784 se všechny rozeznívaly při rozhánění bouřek.
V 16. století bývalo v Trutnově dvanáct konšelů (členů) městské rady.
Každý z nich zastával určitý úřad. Patřil k nim i úřad kostelní prosebník.
Každý z dvanácti konšelů - radních úřadoval střídavě jeden měsíc
jako purkmistr. V roce 1573 zastávali kostelního prosebníka Jakub
Ansorge a Jiří Himpel. 6.dubna t.r. prodala městská rada místnímu
řeznickému cechu v trutnovském kostele malý kůr. Bohaté cechy a řezníci
k nim patřili, měly ve středověkých chrámech své vyhrazené místo
zpravidla při boční kapli s oltářem, kterých bývalo i ve zdejším kostele
tolik, kolik se jich jen vešlo. Dávaly je mnohdy zřizovat samotné cechy. Za
osm tolarů, které řezníci za uvedený kůr zaplatili, byly zhotoveny pro členy
rady, aby se i navenek zdůraznilo jejich přední společenské postavení ve
městě, umně provedené „panské“ stolice.
L.P.1577 nákladem půl kopy grošů si nově dali soukeníci postavit
kostelní kůr – vyvýšené vyhrazené místo se zdobenými lavicemi.
6
Řemeslnické kůry přispívaly k pěknému vzhledu interiéru kostela. V té
době si dali svůj kůr vymalovat i trutnovští řezníci.
Interiér kostela doznal Léta Páně 1578 řady změn. Před stolice,
v nichž usedali při bohoslužbách trutnovští radní. Byla umístěna nová, ze
dřeva pěkně řezaná křtitelnice. Nová byla nepochybně vzhlednější než
dosavadní stará kamenná, která pamatovala počátky trutnovského
gotického kostela, byla umístěna vedle chrámového pilíře naproti
soukenickému kůru. Křtitelnice mívaly podobu obráceného zvonce a
spočívala na jedné či více nohách. Volné místo po staré křtitelnici kostelní
prosebníci Himpel a Merghans, kteří byli pověřeni jejím odstraněním,
využili pro sebe, vlastně pro své ženy, kterým tu dali postavit pěkné
stolice.
Obydlí farářů v 16. století obec velkou péči nevěnovala. Až z kraje roku
1579 rozhodla městská rada o stavbě nové fary, která měla nahradit
zchátralé obydlí zdejších kněží. Stavba měla být, jak v podkrkonoší bylo
obvyklé, kombinace kamene a dřeva. Pro stavbu se braly kameny ze
staré fojtovny a ze zbouraného vězení na zámku. Se svážením dalšího
kamene a vápna z Poříčí započali sedláci již 4.února a 12. dubna se už
mohla poměrně velká farní budova 34 loktů délky a 18 loktů šířky
(20x10m) plně rozběhnout. Sestávala z klenuté místnosti, tzv. kvelbu, ze
světnice a ze tří komor. Měla dvanáct oken. Do léta byla fara pod
střechou. Stála v blízkosti střední brány, tedy blízko dnešní pošty. Na
stavbu fary bylo vynaloženo 40 kop grošů ještě v roce 1582.
V červenci 1579 byl v kostele vybourán oltář svatého Vavřince, který tu
stával od roku 1502. Při odstraňování oltáře byla nalezena kovová
schránka s ostatky císaře svatého Mauritia (Mořice) a jeho sestry, dále
odstřižek pláště svatého Petra. Ke změně oltáře došlo zřejmě z důvodů
změny patrona před požárem. V následné době byl u nás jako patron
před požárem uctíván již ne svatý Vavřinec, jak do té doby, nýbrž svatý
Florián, jehož obraz v trutnovském kostele namaloval roku 1856 Gustav
Vacek .
V lednu 1581 prodali Trutnovští kostelní prosebníci Himpel a
Merghans, se souhlasem městské rady za osm kop grošů oltář svatého
Vavřince do verneřovického kostela, který patřil pod církevní pravomoc
broumovského kláštera.
Simon Hüttel byl nesporně osobnost své doby. Vedle kronikářské a
veřejné činnosti prováděl i restaurátorské práce. Své restaurátorské
umění prokázal na 104 let starém obraze Piety. Obraz byl vlastnictvím
známého trutnovského lazebníka mistra Arolta, původem z Pomořan.
Uvedenou restaurátorskou práci prováděl bez ohledu na osobní prospěch.
Pět tolarů, které dostal za renovaci Piety, nepokrylo náklady na materiál.
Nekrylo ani další náklady spojené se zadanou výzdobou trutnovského
kostela, kterou souběžně realizoval. Přitom práce prováděl déle než čtyři
7
týdny. On sám si práci ohodnotil na 12 tolarů, ty však nikdy nedostal.
Hřešilo se, jak to už na tomto světě bývá, příliš na jeho dobrotu, ochotu a
zbožnost.
Na kruchtě kostela v lednu 1583 se znovu naplno rozezněly opravené
varhany s 465 rejstříky. Jejich renovací byl pověřen městskou radou
Tomáš Grebisch, varhanář z Hostinného. Varhanářské řemeslo patřilo
zvláště ve venkovských městech k velice vzácným. Svou práci ocenil
Grebisch tentokrát na pět kop grošů.
12.září 1583 vyhořelo ve třech hodinách 180 domů, téměř celý
Trutnov, včetně jeho předměstí před Horní branou. Oheň vyrazil ze
sladovny
L.P. 1597 byla provedena výměna čepů u velkého zvonu.
Podle mnoha údajů kronikáře Simona Hüttla o umístění epitafů ve
zdejším kostele, musely být již tenkrát jeho zdi i podlaha z velké části
pokryty kamennými náhrobky. V této době si zámožní měšťané a šlechtici
vždy přáli být pohřbeni raději pod chrámovými kameny, než v prachu
hřbitovní země, i když se za tuto přednost muselo hodně zaplatit; nejvíce
stála místa v popředí kostela u oltáře.
Poslední záznam v kronice Simona Hüttla z roku 1601 vypovídá, že
farář Řehoř Forberk poprvé začal po křesťansku pohřbívat a dávat
doprovázet zpěvem žáků trutnovské školy na poslední cestě i nepokřtěné
děti. Prvním takovým
řádně pohřbeným nekřtěncem bylo dítě Jiřího
Ansorga.
Léta Páně 1682 byla ke kostelu opět přistavěna zvonice. Nesla na
špici anděla s hvězdou, pod ni byla makovice s ostatky svatého Mauricia
(Mořice) vloženými v pouzdře. Ostatky byly v Trutnově nalezeny za
jedním z oltářů více jak před sto lety.
V roce 1684 při velkém požáru Trutnova vyhořel také kostel s
děkanstvím a přilehlou školou. Brzy na to byl obnoven mistrem Rungem z
Lehnic.
Nadešel rok 1745, ve kterém se na město přihrnula další pohroma.
Bylo to v době II.slezské války. Ve východních Čechách stála tehdy proti
sobě vojska Rakouska a Pruska. V Trutnově se ubytovaly pluky pruského
krále Fridricha II. V domě na náměstí se dnem i nocí pekl chléb pro
vojsko. Neopatrnost vojáků zavinila požár. Oheň 24.září se větrem rychle
rozšířil a většina města lehla popelem. Ani děkanský kostel nebyl
ušetřen. Střecha se zřítila a prorazila část klenby. Z vnitřního zařízení
zbylo jen málo použitelného. Věž se zvony zůstala sice stát, ale od
minulého požáru již natolik zchátralá, že zvony z ní byly sejmuty a
uloženy v blízké solnici po bývalém zámku.Trutnovský děkan Jan
Nepomuk Lyer ( 1743-759 ) nechal opatřit zbytky kostela prkennou
střechou a vnitřek upravit tak, aby tam mohly být konány bohoslužby
alespoň ještě nějaký čas 4.
8
Původní Interiér kostela
Bíle vymalovaná kostelní klenba, černobílý pilíř s císařským znakem,
obraz posledního soudu, umně provedené lavice, kůry řemeslných stavů
osvětlené kovovými svícny, křtitelnice a kazatelna, oltáře a obrazy
svatých. Varhany s pěti rejstříky a 456 píšťalami. Po obvodu stěn kostela
a v dlažbě byly zasazeny náhrobní desky předních měšťanů.
Rekatolizace
Ještě na začátku 17.století je Trutnov převážně nekatolický. I zde byl
roku 1609 vyhlášen majestát Rudolfa II. o náboženské svobodě. Přesto
v dalších letech pražští místodržící postupovali nesmlouvavě proti
nekatolíkům. Z těchto důvodů roku 1618 povstala kromě Plzně a
Budějovic všechna královská města. Zavření evangelického kostela
v Broumově vyvolalo i zde bouři nevole. Bude se opakovat rok 1547, na
který Trutnov doplatil. Postih nekatolíků po Bílé hoře nevynechal ani
Trutnov. Roku 1624 byly z Trutnova vyhnání všichni nekatoličtí kněží a
učitelé, k dozoru nad obrácením k pravé víře zde byli usazeni vojáci až
do roku 1626, kdy město žádalo o jejich odvolání. Dozor nad plněním
náboženských povinností měli broumovští benediktini. Reformační úsilí
bylo veliké i když přijetí nové víry mohlo být formální. V 1652 se již uvádí
v Trutnově jen jeden nekatolík.
1
Starý rakouský cent odpovídá současným 56 kg
Korec měl 4 věrtele a věrtel 23 litrů
3
Citát z císařského mandátu
4
V nedávné době byla domněnka, že původní kostel stával na
stejném návrší, avšak východněji od dosavadního. Archeologický
průzkum uskutečněný ve východní části území od kostela v letech 1980
- 81 na žádné pozůstatky základů mohutné stavby nenarazil. Z tohoto
důvodu jsou oprávněné nové domněnky, že základy předešlého kostela
se nalézají pod kostelem současným.
2
Obnova kostela v 18. století
Po totálním požáru města roku 1745, po provizorním zakrytí střechy
kostela, byl o dalším postupu obnovy v městské radě spor. Jedni hodlali
k obnově využít zbytků stávajícího zdiva, druzí usilovali o výstavbu
kostela nového.
9
Trutnov byl královským městem. Patronkou městu byla císařovna
Marie Terezie. Patronátní břemeno nad kostelem neslo město. To však
bylo po požáru v rozvalinách a okolní vesnice byly válkou vydrancovány.
V roce 1746 se trutnovský magistrát na radu děkana Lyera obrátil na
biskupskou konzistoř v Hradci Králové, aby pomohla svým vlivem u
císařského dvora. Intervence však vzhledem k potřebám financí na
válečné výdaje nepomohla. Roku 1748 byla královéhradeckou konzistoři
schválena hypotéka zajištěná na církevním majetku na 1500 zlatých.
Léta vyčkávání na možnost zahájení stavby byly využity sháněním peněz
na všech stranách. Roku 1752 dosáhl děkan J.N.Lyer souhlasu Marie
Terezie ke sbírkám v celých Čechách a Moravě. Jejich výsledek byl však
malý. Trutnované poznali, že si nakonec musí pomoci sami. Obětavost
místních občanů se projevila sbírkou dům od domu. Místní sbírky přinesly
nečekaný úspěch.
Pro obnovu kostela byl vyhlášen konkurs na nejvhodnější návrh
rekonstrukce. V prosinci 1753 byl vybrán magistrátem a děkanem
stavební plán stavitele Leopolda Nidereckera rodilého Vídeňana, který
v roce 1751 získal Trutnovské občanství. Jeho plán obnovy počítal s
kostelem od základu novým. V červnu 1754 byl plán M.Terezií, patronkou
zdejšího kostela, schválen. Sama císařovna na stavbu přispěla částkou
4000 zlatých.
V září 1755 došlo povolení ke stavbě nového kostela, který měl být
postaven na hradebním návrší, aby vévodil celému okolí. Svážel se
stavební materiál – cihly z poříčské cihelny a kámen z Poříčí. Předběžné
práce byly zahájeny na jaře 1756 přesto, že se již shlukovala další
válečná mračna.
V srpnu 1756 vypukla sedmiletá válka s Pruskem, se stavbou se
pokračovalo a na jaře příštího roku byly hotové zdi kostela až po „gleichu"
. Konec dalších prací učinil vpád pruských vojsk v dubnu 1757.
Město stíhala jedna rána za druhou - obsazení města nepřítelem,
rekvizice, plenění, také těžce získané peníze musely být vydány nepříteli.
Stavební materiál si rozebral nepřítel pro stavbu skladů, stájí a
pekařských pecí. V roce 1758 vypukla ve městě epidemie tyfu.
Následujícího roku zemřel děkan Lyer, který se hodně staral o stavbu.
K dovršení všeho zlého se ve stejném roce zřítila zvonice starého kostela
a prorazila ohněm ušetřenou starou část kostelní klenby. Poškozená
klenba musela být odstraněna.
Nový děkana J.N. Tröger po dvouletém působení zemřel na epidemii –
nakazil se při zaopatřování raněných vojáků.
děkan J.P.
Po skončení války s Pruskem roku 1763 tu působil
Seddeler. Bylo rozhodnuto pokračovat ve stavbě nového kostela i přes
nedostatek peněz. Opět se ukázala štědrost a obětavost farníků. I
císařovna zaslala nový příspěvek 2000 zlatých. Dosavadní rozestavěné
10
zdi, značně utrpěly přerušením stavby a musely být proto částečně
sejmuty a znovu vybudovány. Z nashromážděných prostředků se podařilo
dokončit alespoň 2/3 stavby. V létě 1768 byla dokončena chrámová loď i
nasazena klenba. Loď kostela byla dovedena jen k oběma pilířům za
postranními portály a na západní straně provizorně ukončena stěnou.V
následujícím roce se pořizoval vnitřek a v záři 1769 vysvětil hradecký
generální vikář J.S.Lyer dokončenou část kostela a předal ji
k bohoslužebným účelům.1 Novému kostelu chyběla ještě poslední třetina
lodě i věž. K úplnému dokončení nového kostela došlo až za děkana H.J.
Gärtnera, působil zde v letech 1769-95, ani on to však neměl jednoduché.
V roce 1775 byla neúroda a hlad. Vypukly selské bouře, které dostavbu
přibrzdily a ve stavbě bylo možné pokračovat až v roce 1776. V roce 1777
došly peníze a práce na stavbě byly opět na tři roky přerušeny. Konaly se
další sbírky. Císařovna opět přispěla větší částkou. Znovu se pokračovalo
v roce 1780 a v roce 1782 po 37 letech byla raně klasicistní stavba
dokončena.
Před jejím dokončením došlo, roku 1778, k dalšímu vpádu Prusů.
Děkan jednáním s nimi dosáhl toho, že kostel nebyl ve válečný čas
proměněn v lazaret; což by vedlo k poškození rozestavěného kostela. Za
své jednání dostal později od rady města osvědčení o statečném chování.
V roce 1782 byla konečně stavba dokončena. Při pozorném pohledu
v dřívějších letech bylo možné rozeznat kam až sahala jeho první
dokončená část roku 1769. Tato část měla kamenná ostění zatímco okna
z dostavby z let 80. měla pro nedostatek financí jen ostění štuková.
Připomíná to rovněž letopočet nad bočním portálem. Nové kostelní hodiny
se na věži objevily v následujícím roce1783. Dal je zhotovit na Moravě
děkan Gärtner. V záznamech při dostavbě kostela již nejsou zprávy o
staviteli Nidereckerovi i když dostavba probíhala dle jeho nákresu. Radost
z nového domu Božího však netrvala dlouho. Dne 5.listopadu 1799
vypukl na náměstí velký požár, který se přenesl i na kostel. Věž a zvonice
byly zničeny, její zvony se žárem roztavily. Po tři roky se pak
nevyzvánělo. Důkladná klenba však uchránila interiér kostela. V čase
napoleonských válek zůstal kostel provizorně zakryt prkny. V uvedeném
provizoriu zůstal až do 1808. V tomto roce byla střecha pokryta taškovou
krytinou a nová věž byla ploše, lehce klenutě, zakončena. Toto ukončení
věže nepůsobilo pěkný dojem. Řada neštěstí však ještě neskončila - dne
27.5.1861 při požáru shořela opět střecha kostela i věž se zvonicí. Vnitřek
kostela byl uchráněn jen s krajním úsilím před plameny, které již dovnitř
na několika místech pronikly. Teprve v roce 1863 dostala věž svoji dnešní
podobu. Do té doby byly provizorně zavěšeny dva malé zvony na lešení
mezi kostelem a školou. Nové odlité zvony pojmenované po členech
habsburské vládnoucí rodiny Alžběta, Marie Anna, Kristina a Ferdinand ,
byly odlity ve Vídeňském Novém Městě. Po slavnostním vysvěcení na
11
náměstí v roce 1862 byly vyzdviženy do zvonice ve věži kostela. Za
I.světové války byly spolu se zvony radnice a škol zrekvírovány pro
vojenské účely. V roce 1927 byly u věžních hodin vyměněny ciferníky,
původně dřevěné o průměru 2,7 m které údajně nesly stopy střel bojů
roku1866.
V roce 1928 byly v Chomutově odlity čtyři zvony, které nahradily
zrekvírované v průběhu I.světové války. Nové byly již uváděny do pohybu
elektricky. Největší zvon – Marie vážil 1780 kg. Ani tyto zvony však nebyly
ušetřeny další válečné vichřice II.světové války. Ještě však před ní letech
1931 - 32 byla uskutečněna předposlední rozsáhlá novodobá renovace
kostela. Provedl ji trutnovský stavitel Josef Severin Hoberland. Celý
vnějšek byl nově omítnut, kamenné části obnoveny a celý kostel opatřen
kamenným soklem. Také věžní báň byla obnovena. Tato vnější
restaurace si vyžádala náklad 1/2 milionu korun. V roce 1937-1938 se
uskutečnila renovace vnitřku kostela. Při ní byly zamalovány, již značně
zašlé, nástropní malby a ornamenty v ambitech kůru a na stropních
žebrech. Všechny původně barevné sochy byly bíle natřeny. Oltáře i
sochy byly zlatě lemovány a stěny i strop kostela světle vytónovány, tak
dostal kostel svou novou podobu, která byla respektována i v poslední
rekonstrukci v letech 1988 - 1994.
Poslední rekonstrukce kostela byla uskutečněna na přelomu let 1980 a
v letech 90. Zvonové renesance se kostel dočkal krátce po pádu
komunismu zásluhou zdejšího vikáře Václava Pavliše 30.srpna 1991.
Nové zvony nesou označení Marie o váze 850 kg, Václav 320 kg, Ludmila
220 kg a Josef 65 kg. Opraven byl i starý zvon Vojtěch - Adalbert.
Jmenované zvony se poprvé rozezněly nad Trutnovem 7.září toho roku.
Do tohoto data hlas zvonů v Trutnově nezněl více jak 25 let.
1
Přesné datum vysvěcení zcela dokončení stavby kostela není
známé. Z tohoto důvodu slavíme posvícení poslední říjnovou neděli, jak je
zavedené pro kostely s neznámým datem vysvěcení.
OPRAV Y KOSTEL A NARO ZENÍ PANNY
MARIE V LETECH 1986 – 1994
V roce 1988 rozhodla státní správa, (městský národní výbor, okresní
národní výbor) po dohodě s církví zahájit opravy kostela. Omítka kostela
byla ve velmi špatném stavu, na návětrné straně a u okapových svodů
nebyla vůbec. Klenba stropu byla narušena důlními odstřely, které byly
prováděny v pískovcovém podloží, při stavbě nově budovy Okresního
výboru Komunistické strany Československa (nyní Městský úřad Trutnov).
Po zjištění poruchy klenby kostela byly odstřely zastaveny a původní
12
plánovaná trasa teplovodu do OV KSČ pískovcovou skálou byla
změněna. Celý rozsah oprav kostela byl pro finanční nákladnost plánován
na desítku let. Oprava kostela byla zahájena ještě pod dozorem
komunistického režimu a jak bylo v té době běžné, očekávala se u státní
zakázky církevního charakteru brigádní spoluúčast věřících. Oprava byla
zařazena do volebního programu Národní fronty města.
Ještě před tímto v roce 1986 byla provedena injektáž pískovcového
skalního podloží kolem kostela. Navazovalo zalití klenby kostela
pěnovým betonem. Tyto práce sledovaly zamezení rozestupu kostela a
klenby po dříve zmíněných důlních pracích.
1.července 1988 začal podnik Drobné opravy a služby při MěNV
budovat oplocení kolem kostela pro skládku materiálu a bezpečnost
kolemjdoucích. Město dostalo od okresu 3,8 mil na opravy. Od září 1988
do března 1989 bylo vystavěno lešení o deseti patrech, sahající až ke
střeše. Stavbyvedoucím byl u provozovny DOS pověřen pan Kašpar 1. Pro
novou střechu bylo zadáno vytěžení mnoha m3 dřeva z městských lesů. V
průběhu roku 1989 horníci z okolních dolů zbiječek omítku kostela. Hluk
zbiječek se z výše kostela rozléhal do okolí po několik měsíců. Před
započetím těchto prací byla zakryta všechna okna kostela. Tím se značně
změnily světelné podmínky uvnitř kostela na několik let.
Změna politické situace koncem r.1989 si vyžádala nalezení nových
finančních zdrojů a tím se práce na čas zpomalily. V roce 1990 byla
dodělána oprava koruny zdiva a položeny nové pozednice pro nový krov
střechy. Stará eternitová krytina a střecha sama byly sejmuty. Na krovy
přišla nová prkna, která zimu přečkala pod lepenkou. Stará sanktusová
zvonička tvaru A byla nahrazena vhodnější. Na financování oprav r.1990
přispělo biskupství 1. mil. Kčs. V roce 1991 od března do listopadu byla
střecha pokryta měděným plechem. Novým prvkem na střeše jsou střešní
okna a zlacená hrotnice.
Od r.1991 do 1994 byla uskutečňována firmou Vitrai-glass z Opočna
oprava všech oken. Okna byla postupně vyndána a nahrazena
provizorními. V sklářské huti pak byla očištěna, doplněna o chybějící
prvky a vrácena zpět. Okna jsou kryta novými měděnými sítěmi.
V roce 1991 byla věž osazena novými zvony - Maria, Václav, Josef a
Ludmila. Původním zvonem avšak opraveným je Vojtěch - Adalbert. Cena
nových zvonů bez montáže činila 177.775,- Kčs.
Od dubna 1993 byly zahájeny omítkářské práce firmou Teso z Úpice.
Investorem bylo město. Dozorem investora byl pověřen pan Kašík.
Památkáři v projektu počítali omítnutí velkých ploch celobarevnými štuky
šedošarlatové barvy a slonovou bělí pilastry. Naštěstí po urgencích
biskupství tento názor nezvítězil. Kostel září okrovými štuky rámovanými
bílými pilastry. V témže roce již za mrazu byly omítkářské práce na
kostele a věži dodělány. Zima přelomu roku 1993-94 a kontrola investora,
13
odkryla řadu nedostatků rychlé práce, a tak v r.1994 byla uskutečněna
řada oprav na vnějším plášti i střeše. Po jejich realizaci byly provedeny
kamenické práce na soklech kostela a portálech všech dveří včetně
zákristie. Rovněž samotné dveře byly opraveny a od muzea zcela nově
vyhotoveny. V témž roce byly vnější práce ukončeny.
V létě 1993, když byla věž ještě v lešení, sejmul M.Mědílek z věže
hodiny z roku 1927 a pověřená firma osadila hodiny nové ovládané
elektrikou. Na jejich osvětlený ciferník o průměru 2.70 m je vidět zřetelně
ještě ze vzdálenosti 700 m. Původní odbíjení hodin zůstalo zachováno.
V průběhu podzimu 1993 bylo z financí farnosti (90 tis. Kčs) zavedeno
do předních oddílů lavic elektrické tapetové topení.
Od prosince 1993 převzala organizaci a tíži oprav farnost. Odkoupila
lešení od města a nechala si jej za účelem vnitřních oprav a malování
vystavět. Vnitřních oprav bylo nanejvýš potřeba. U věže již byl bez omítky
a štukové výzdoby celý jeden oblouk. Stavba lešení o třinácti patrech se
protáhla do března 1994. V nedělní sbírce 17.4. bylo vybráno na opravy
20.400,-Kč. V průběhu léta byla svépomoci pod vedením pana Daleckého
opravena omítka v části stropu a zdí. Velká část stropu byla potažena
novým štukem k zakrytí prasklin. Před malováním byly sejmuty obrazy,
oltáře očištěny a zakryty plachtami.
Celý kostel cca 4 tis. m2 byl oškrabán od staré hlinky. Je třeba
poznamenat, že provoz kostela nebyl v průběhu vnitřních oprav přerušen,
nedělní mše jsme slavili 2 . V sobotu večer bylo nutné vše v přední
polovině omýt a připravit k nedělní bohoslužbě. Ve všední den sloužila za
kapli zákristie. Malíři nastoupili 10.září a práce ukončili v polovině
prosince. Za 1m2 malby žádali 9,- Kč.
Lešení již dávala dolu farnost sama. Během jednoho týdne bylo
demontováno. Byl to mimořádně riskantní výkon. Odvahu projevovali muži
i ženy. Někdy i v 30m výšce, bez spodních pater lešení rozebírali chlapi
poslední trubky, bez ohledu na hloubku dole. Trubky a podlážky jsme
spouštěli lanem v sadách. Stalo se párkrát, že se sada rozjela a dole byl
déšť materiálu a jiskry od trubek či prach z prken. V takovémto případu by
přilba asi mnoho nepomohla. Anděl strážný měl stále co dělat. Těsně před
vánocemi byl dokončen úklid kostela. Restaurátor pan Procházka
dokončil očistu a restauraci hlavního oltáře. Půlnoční mši jsme slavili v
zářivém prostoru chrámu.
Restaurátorské práce na postranních oltářích a obrazech křížové cesty
byly panem Procházkou postupně realizovány a probíhaly ještě v roce
1996.
Z jara roku 1995 byly zabudovány k zadnímu a bočnímu vchodu
kostela nové dekorativnější mříže proti rozkrádání kulturních památek.
Zhotovilo je Umělecké kovářství a zámečnictví Jan Nikendaj z Jablonce
nad Nisou. Cena za boční mříže 80 tis. Kč .
14
Jelikož pro nenechavce byly mříže nízké, ukradli několik svícnů,
nádobky na svaté oleje a náhradní klíče kostela. V I. polovině roku 1997
byly mříže při vstupu dotaženy k vrcholu vstupní klenby.
V roce 1995 byla telefonicky propojena fara, zákristie a varhanní
kruchta. V témže roce pod vedením Josefa Matysky z Červeného
Kostelce byla ukončena náročná rekonstrukce a restaurace varhan.
Současná produkce varhan odpovídá co nejvíce možno době baroka,
času jejich vzniku.
Můžeme říci, že nyní je restaurováno a opraveno, vše co se dalo, a
přesto se ještě dá co vylepšovat. V plánu je výměna vstupní pískovcové
dlažby hlavního vchodu, pevné vyvýšení obětního prostoru o 20-30 cm a
nový kamenný obětní stůl.
1
2
důchodce, bývalý ředitel OBPH
Při rekonstrukci kostela v letech 1937-38 byly bohoslužby slaveny
v jedné z hal Faltisovy továrny (nyní okresní úřad).
SOUDOBÝ INTERIÉR KOS TELA NAROZENÍ
PANNY MARIE
Většina interiéru pochází z řezbářských hutí přelomu 18. a 19.století,
kde převažují prvky rokoka jako prosvětlení prostoru, mohutnost prvků,
mušlovité tvary ozdob, čínské prvky ornamentů i jejich fantastické tvary,
někde je patrný i vliv klasicismu, který se prosadil ve střední Evropě
teprve ve druhé polovině 18. století. Výjimku ve skladbě interiéru tvoří
starší barokní varhanní skříně. Naopak okna, jsou zase o sto let mladší,
jsou ze závěru 19.století. Všechny sochy byly původně barevné. Bílozlatý nátěr je z roku 1937.
Hlavní oltář je dílem trutnovských sochařů Raucha a Knitschela. Byl
dokončen r. 1784. Stavba oltáře je velmi vkusně vkomponovaná do
prostoru. Základní rysy mají ráz rokoka. Po dostavbě byl oltář po 30 let
bez povrchových úprav, aby dřevo dokonale vyschlo a nekroutilo se.
Obraz na hlavním oltáři je od Jana Quirinia Jahna (*1739 - +1802 ) a
představuje narození Panny Marie. Uprostřed stojí stařičký otec Jáchym ;
jeho postoj vyjadřuje radost, když porodní bába podává děcko šťastnému
otci. Miminko je proti skutečnosti zvětšeno, je to výraz daru mimořádné
síly. V pozadí odpočívá sv. Anna na lůžku s nebesy. Ženy pečující o
matku, jejich oděvy a účesy připomíná dobu, kdy byl obraz malován. Jen
osoby světců vystupují v oděvech biblických. V horní části obrazu se ve
svatozáři vznáší Duch svatý, který zahrnuje novorozenou svými dary.
Andělé sestupují a sypou květiny. Obraz je signovaný dole ve středu
15
„Jahn 1784 Praha". Bohužel již není v původním stavu. V roce 1822 byl
obraz upravován a v roce 1886 při opravě byl z lešení impregnován,
avšak i přemalován. Postavy dostaly soudobé účesy, tím ztratil obraz
mnoho ze svého původního vzhledu zejména dobového koloritu. Plocha
obrazu činí 28 m2.
Uprostřed hlavního oltáře je velká socha Panny Marie Pomocnice
křesťanů. Pochází z 19.století a byla sem přivezena o něco později. Zde
je Panna Maria představována jako královna s odznaky moci, korunou,
žezlem a říšským jablkem. Na pravé ruce nese malého Ježíška, ten
pravou rukou žehná. U nohou jí klečí dva andělé. Tito andělé a vznášející
se andělé vedle hlavního oltáře pravděpodobně náleželi k původnímu
obrazu, zdobícím hlavní oltář. Nad obrazem narození je oknem
prosvětlený ornament se zářícím jménem Maria. Ve vrcholu oltáře je
mušlovitý průhled v jehož středu je osazená pozlacená perla - evangelní
symbol touhy po nebeském království. Napravo a nalevo od oltáře
pokračuje stavba na způsob kulis. Dva průchody vedoucí k sakristii jsou
bohatě vyzdobené šesti sochami v nadživotní velikosti.
Ostatní sochy na hlavním oltáři : od leva
Svatý Ambrož Milánský (+397) - kniha a pero připomíná jeho
spisovatelskou činnost, hlavně v oboru duchovním.
Svatý Petr - drží klíče od nebeského království jako symbol nejvyšší
pastýřské moci. Kniha je symbolem neomylnosti v učení katolické církve.
Svatý Řehoř Veliký (+604) - má papežské hodnosti tiáru a trojnásobný
kříž. Holubice - Duch svatý nad ramenem, značí Božskou inspiraci, pod
jejímž vlivem psal své knihy a komponoval melodie církevního chorálu.
Svatý Jeroným (+420) - Bohem osvícený učitel církve, překladatel a
vydavatel Písma svatého. Je v kardinálském oděvu. Pozoun v ruce
symbolizuje jeho ustavičné připomínání připravenosti k poslednímu soudu
Svatý Pavel - nese knihu jako znak apoštola národů a meč, jimž byl
pro Krista sťat.
Svatý Augustin z Hippie (+430) - největší duch křesťanského
středověku. Nese v ruce planoucí srdce pro svojí vroucí lásku k Bohu.
Vlevo od hlavního oltáře je sousoší Křtu Páně, jeho součásti býval
křestní oltář s nádobou křestní vody. Od 1996 je užívána mramorová
křtitelnice dovezená z vykradeného kostela v Javorníku.
Nástěnné obrazy v malbě po stranách hlavního oltáře
se
nedochovaly. Zůstaly po nich jen štukové rámy patrné za sochami sv.
Petra a Pavla. Obrazy zdobily presbytář v letech 1769-82, kdy ješte nebyl
dokončen hlavní oltář sochařů Raucha a Knitschela.
Mřížka v presbytáři byla pořízena v roce 1897 a vypracoval ji
Trutnovský umělec zámečník František Schneider. Po roce 1980 byly její
části využity na interiér presbytáře jako podnože oltářů, ambónu, obětního
16
stolku, sédes ministrantů a svícny. Zpracoval je pan Pavliš bratr zdejšího
kněze.
Postranní oltáře a okna
Výklad k postranním oltářům začneme od prvého oltáře umístěného
vpravo od hlavního a povedeme jej po obvodu kostela.
Oltář Božského srdce Páně - první na pravé straně, obraz Srdce
Páně byl malován Gustavem Vackem z Červeného Kostelce. Oltářní
obraz Matka Boží z hory Karmelu - škapulířový - od neznámého malíře,
připomíná škapulířové bratrstvo, založené roku 1722 ústeckým děkanem.
Bratrstvo bylo zrušeno za císaře Josefa II. . Škapulíř z hnědé vlny se nosil
pod světským šatem a byl znamením sbratření řádu karmelitského, účasti
na modlitbách a dobrých skutcích. Škapulířový obraz pochází ještě ze
starého kostela, byl zachráněn při požáru r. 1745. Maloval jej r.1730 Jan
Frant. Russ. Výstavba oltáře a sochařská výzdoba jsou z roku 1789,
práce Antonína Raucha, sochaře hlavního oltáře. Vlevo je socha sv.
Kateřiny (†305), která měla být mučena kolem, když se kolo na její
modlitbu rozpadlo, byla sťata mečem. I druhá postava je mučednicí víry,
představuje sv. Barboru (†306), také ona byla sťata mečem. Je patronkou
šťastné smrti - anděl jí přinesl sv. přijímání do vězení a posílil jí k
mučednické smrti.
Malovaná okna znázorňují události života Panny Marie, jejich řazení po
obvodu kostela vychází z běhu života. Prvá událost znázorňuje Obětování
Panny Marie.
Na pilíři mezi škapulířovým oltářem a oltářem sv.Jana visí kříž v
životní velikosti, dílo z II.poloviny 18. století. Láska věřících jej kdysi
vyzdobila zlatou korunkou posázenou diamanty. Po požáru r. 1799 byla
korunka prodána.
Oltář sv. Jana. Oltářní obraz sv.Jana Křtitele, který křtí Ježíše Krista
ve vodách Jordánu, byl malován r.1874 Aloisem Seifertem z Vrchlabí.
Hlavy andělíčků v horní části oltáře hledí na zářící Boží oko. Nosné pilíře
oltáře jsou zdobeny plošnými reliéfy líčícími narození a smrt sv. Jana.
Uprostřed stojí mistrně vyřezávané rokokové sousoší sv. Jana
Nepomuckého. Sv.Jan Nepomucký klečí na klekátku, na něm leží kniha a
biret. Dva andělé se blíží, aby jej podepřeli a posílili před hrozným
mučením. Malované okno Zvěstování Panny Marie byla pořízeno roku
1894.
Obraz sv. Josafata Kunceviče arcibiskupa polockého - obřadu
řeckoslovanského †1623 (Uniatistická církev - spojená s Římem).
Mučedník jednoty církve. Obraz ve vstupní síni maloval Václav Kretschner
z Nové Paky roku 1930. Nad hlavou apoštola plane ohnivý jazyk Ducha
svatého, šípy a sekera připomínají jeho slavnou mučednickou smrt.
17
Růžencový oltář - obraz Královny posvátného růžence maloval
Rudolf Müller z Prahy. Panna Maria sedí na trůně s Ježíškem na klíně.
Ježíšek drží v rukou kříž a růženec. V horní části oltáře uctívají dva
andělé jméno Maria. Dole vpravo stojí sv. Dominik († 1221) zakladatel
řádu kazatelů. Podle legendy jej Panna Maria naučila ve vězení modlitbě
růžence. U nohou má sv.Dominik psíka s pochodní v tlamě. Vlevo sv.
Pius V. papež (†1572) horlivec církevního života. Zavedl růžencovou
slavnost jako dík za vítězství v námořní bitvě u Lepanta nad Turky. V
rokokové skříňce uprostřed oltáře je skupinka od lidového řezbáře okolo
roku 1800 - sv. Anna, Matka Boží a Ježíšek. Malované okno Narození
Páně bylo pořízeno roku 1894.
Oltář sv. Josefa vznikl kolem r. 1853 a je kopií protilehlého
cennějšího oltáře sv. Floriána. Velký obraz z roku kolem 1860 je od
neznámého malíře. Idylická scéna z dílny nazaretského tesaře nese
známky doznívajícího romantismu. Sv. Josef, který má koženou zástěru,
odpočívá. V kapse zástěry Josefa i kolem je tesařské náčiní. Asi
dvacetiletý Ježíš nese svému pěstounu džbán s vodou, má dlouhé
kadeřavé vlasy a na sobě červený kabátec. Tesař Josef s úsměvem vodu
přijímá. Na oltáři bohatě vyřezávaném je i obraz Panny Marie Dobré rady
s růžencem. Jde o kopii slavného milostného obrazu z Genazzan v Itálii.
Vedle visí dva olejem na dřevě malované obrazy: Madona a sv.Josef s
lilií, nad niž se vznáší holubice - Duch sv. poukazující na čistotu sv.
Josefa jako zvláštního daru milosti Boží. Malované okno představuje
dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Okno je z roku 1896.
Malované okno nad hlavním portálem (vchod od muzea ) představuje
Nejsvětější Trojici a je z roku 1896.
Oltář sv. Floriána je umístěn jako poslední na levé straně kostela.
Oltářní obraz maloval Gustav Vacek. Sv. Florián († 304) byl římským
důstojníkem a při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána se
veřejně přiznal ke Kristu, byl mučen a vhozen s mlýnským kamenem na
krku do řeky Enže (Enns v Rakousku). Oděv světce ukazuje na jeho
příslušnost k římskému vojsku. Přes pancíř má purpurový plášť a v levé
ruce drží praporec. V pokleku vztahuje pravou ruku nad hořící město
Trutnov a bere je pod svou ochranu. Tímto patronem jsou připomínány
četné požáry města. Na obětním stole je opřen obraz sv. Terezie od
Ježíška, dílo Josefa Polze. Umístěn zde byl v roce 1927. Terezie
vstoupila do řádu karmelitánek v Lisieux. Zemřela r.1897 ve věku 24 let, je
patronkou misií. V horní části oltáře je obraz evangelisty Marka s jeho
symbolem lva. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Anny a sv. Antonína. Na
malovaném okně je Matka Boží bolestná dílo z r. 1894.
Oltář sv. Františka s Assisi - oltářní obraz maloval Gustav Vacek
r.1886. Na vrchu Alverno se sv. František v italské romantické krajině
modlí. Kleče, s rozepjatýma rukama pohlíží k nebesům. Oblečen je do
18
řádového oděvu a na hlavě má kapuci. František byl zakladatelem řádů
františkánů, klarisek a terciánů (†1226). Jeho mimořádná láska k lidem,
k přírodě, jako k dílu Božímu, vede generace neustále k zamyšlení. Ve
vršku oltáře andělé uctívají pět ran Kristových, které se rovněž vtiskly na
tělo sv. Františka. Napravo je socha sv. Kláry z Assisi s monstrancí,
(†1253) se kterou vystoupila proti Saracénům při obléhání kláštera. Vlevo
socha sv. Ludvíka, francouzského krále (†1270), mimořádného patrona
terciánů. V ruce drží svůj atribut trnovou korunu Krista. Král Ludvík si ji
přivezl jako válečnou kořist ze svého válečného tažení při osvobozování
Božího hrobu v Jeruzalémě. Malované okno z r. 1894 znázorňuje smrt P.
Marie.
Smrt sv. Josefa - velký kruhový obraz je umístěn nad dnešním
svatostánkem proti bočnímu vchodu. Obraz byl koupen r.1952 ze
zrušeného kostela v Kartouzích. Obraz je údajně mladým dílem Petra
Brandla. Kartouzy, odkud obraz pochází, nám připomínají místo vězení
mnoha knězů a biskupů po roce 1950. Byl zde vězněn i náš biskup Karel
Otčenášek. V oválném okně nad obrazem je srdce Panny Marie. Původně
v těchto místech byl druhý boční vchod. Později nepoužívané dveře kryl
obraz Panny Marie Lurdské.
Oltář Matky Boží bolestné - dominantou oltáře je pieta z druhé
poloviny 19.století umístěná do prosklené skříně. Celé sousoší i tváře
bolestné matky působí ušlechtilou krásou a výrazem zbožnosti. Oltář
připomíná trutnovské bratrstvo „Maria pod Křížem", ustavené roku 1676 a
zrušené za Josefa II. V horní části oltáře obklopují hlavičky andělů Srdce
Páně. Ve vrcholu jsou makety nástrojů ukřižování Krista. Na postranních
pilířích jsou reliéfní medailony biblicky se vztahující ke Kristově smrti:
Abrahám je připraven obětovat svého syna Izáka a Mojžíš na poušti s
měděným hadem na holi. Po stranách se vznášejí dva andělé - jeden drží
palmu označující Pannu Marii jako Královnu mučedníků, druhý drží Srdce
Panny Marie a lilii panenství. Oltář sem byl instalován mezi posledními.
V roce 1918 byl v těchto místech boží hrob, ještě před nim děkovný oltář
za úspěšný návrat z daleké cesty a války. Malované okno z roku 1894
znázorňuje Nanebevzetí Panny Marie.
Oltář Srdce Panny Marie - jde o párový obraz k obrazu Srdce Páně
na protilehlém oltáři. Na velkém oltářním obrazu je sv. Antonín Paduánský
(†1231). Obraz maloval Ignác Russ v r.1825. Vidíme klekátko, na němž
leží kniha, kříž a lebka. Klečící světec vyjadřuje radost i překvapení nad
osobním zjevením Ježíška. V horní části oltáře září kříž, jehož mocí konal
sv. Antonín zázraky. Sochy po straně oltáře od neznámého mistra
představují sv. Prokopa, jak zašlapuje ďábla a asi sv. Vojtěcha. Na
malovaném oknu z roku 1894 je korunovace Panny Marie.
Kazatelna byla postavena roku 1785 ve stylu pozdního rokoka a
patrně ji zhotovil Antonín Rauch. Plošný reliéf představuje Mojžíše, jenž z
19
neviditelných Božích rukou přebírá na hoře Sinaj desky desatera. Po
stranách reliéfu jsou andílci s měděným hadem a křížem, jako symboly
starého a nového zákona. Na stříšce kazatelny tři andílci nesou atributy
božských ctností, symboly víry, naděje a lásky.
Křížová cesta obrazy jsou kopiemi podle Josefa Führicha a pořídili je
dělníci z Faltisovy textilky.
Nástropní malby byly v galeriích podél chrámové lodi, v části klenutí
nad varhanami a v apsidě nad hlavním oltářem. V letech 1937 - 1938 při
rekonstrukci již nebyly malby restaurované, naopak byl respektován nový
ráz - bílý tón se zlatým lemováním všech výrazných prvků v celém
prostoru kostela. Jedinou ozdobou pohledu ke stropu do r.1994 bylo zlato
spirál a palmových listů umístěných na konci pilířů.
VARHANY
Varhany jsou umístěny na pěveckém kůru proti oltáři. Kůr je velmi
zajímavě a pěkně proveden, tvoří jej galerie včleněné do obvodu lodi
kostela. Dvoustranné schodiště na nej vedoucí je řešeno s
architektonickými prvky a dekorativními řezbami zábradlí. Profil kůru má v
kostele svůj zrcadlový obraz v dlážděném stupni presbytáře.
Historie varhanního tělesa. Požáry Trutnova se nevyhnuly ani
královskému nástroji. Posledním známým nástrojem, který podlehl požáru
roku 1799 je zásuvkový nástroj varhanáře Matěje Sedmíka. Ten jej
postavil v polovině 18.století pro pražský klášterní kostel sv. Máří
Magdaleny na Malé Straně, spravovaný dominikány. Rok po zrušení
kláštera za reforem Josefa II. v r.1784 byly varhany přeneseny do
Trutnova varhanářem Antonínem Reisem, trutnovským rodákem, který je
zde znovu postavil a na vlastní náklady zvětšil.1 V té době nedávno
dokončený nový trutnovský kostel nezůstal dlouho bez varhan. V roce
1803 byly z pražského kláštera pavlánů dovezeny jiné. Jejich další
historie není známá, nevíme ani to zda je nepoškodil požár roku 1861.
Současné varhany tvoří dvě mohutné barokní skříně, ( výška pro Principál
16 '/, ) které jsou symetricky postavené po obou stranách velkého okna. V
horní části jsou skříně spojené prospektem na způsob korunního stroje. V
zábradlí kruchty není postaven positiv obvyklý pro varhany 18. století. V
uvedených skříních stál až do r.1910, kdy proběhla jejich rekonstrukce,
pravděpodobně starý nástroj.
Někdejší okenní malba za varhanami zobrazovala patronku hudby
svatou Cecílii.
Současnost varhan ve výše uvedených skříních stojí od r.1910
20
třímanuálový nástroj s pedálem, který zhotovila varhanářská dílna
Jindřicha Schiffenera. Původně míval 3 000 píšťal. V jedné skříni je
umístěn píšťalový nástroj I. manuálu a velký pedálový rejstřík. V druhé
skříni jsou druhé hlasy II. a III. manuálu v žaluziích a pedálové hlasy
vyšší. Ovládání nástroje je pneumatické. Některé rejstříky jsou ve
vzájemné neoddělitelné vazbě, tehdy užívaný systém Unit.
Z hracího stolku je pohyb od kláves veden abstrakty do skříní, kde je
teprve umístěn pneumatický rozvod k ventilům ve vzdušnicích. Toto
řešení poněkud mírní nevýhodu pneumatického systému, totiž zpožděný
ozev píšťal, jež nastává v důsledku stlačování vzduchu v dlouhém
rozvodovém systému. Zpožděný ozev píšťal mají v tomto nástroji všechny
hluboké polohy manuálu i pedálu u rejstříku 16' . Je to působeno
nedostatečně dimenzovaným i složitým přívodem vzduchu k píšťalám.
Tytéž píšťaly by reagovaly na zásuvkových vzdušnicích úplně jinak.
Varhany postavené J. Siffnerem nezůstaly ve své zvukové původnosti
dochovány.
Na přelomu let 1967- 1968 byla jejich oprava svěřena kutnohorskému
varhanářskému družstvu Organa. Celá řada prací jako čištění, moření,
lakování, byla prováděna věřícími pod odborným vedením pracovníka
firmy. Vedle restaurace varhan byly provedeny i některé zvukové změny,
které si vyžádal nový hudební doprovod liturgie.
Při poslední generální opravě prováděné v letech 1994 - 1996 se
zjistilo, že ne vždy byla zvuková přestavba při předešlé opravě
provedena šťastně, a ani nebyla realizována v úplnosti. Soudobá oprava
varhan byla prováděna svépomoci místními varhaníky a amatérskými
restaurátory pod vedením Josefa Matysky z Červeného Kostelce. Zásadní
restaurátorské prací byly provedeny na vzdušnicích a stole. Vedle toho
bylo dosazeno přes 300 ks nových cínových píšťal malé kategorie. Jejich
výrobu provedl pan Kubát z Kaňku u Kutné Hory. Varhany po současné
opravě a doplnění píšťal jsou nádherným nástrojem, který svým
množstvím a barevností tonů nádherně zapadá a dotváří barokní
architekturu i slohově jednotnou výzdobu chrámu. Opravený nástroj je
důkazem o správných úmyslech i schopnostech jedinců, kteří se této
činnosti věnují a chtějí jediné, co nejkrásnější zvuk nástroje.
Hodnota nástroje - pořízení nástroje této velikosti - 40 znějících
rejstříků by v současných cenách vyšlo nejméně na 2 mil. Kč. Připočtemeli k tomu historickou hodnotu, řezbářskou a sochařskou výzdobu skříní
dojdeme k částce ještě mnohem vyšší.
1
Tyto údaje uvádí Vladimír Němec v knize Pražské varhany.
21
ARCHEO LOGICKÝ VÝZKUM V TRUTNOVĚ
1980-81
Výtah z publikace Krkonoše Podkrkonoší ročník 1983. Vydané
Muzeum Podkrkonoší Trutnov. Příspěvek - Archeologický výzkum
v Trutnově 1980-81 (Jiří Sigel a Vladimír Wolf).
V roce 1982 se v Trutnově začala stavět nová organizační budova
Okresního výboru Komunistické strany Československa. Z tohoto
důvodu se v roce 1980 Archeologický ústav ČSAV rozhodl uskutečnit
v prostoru budoucího staveniště, ležícího ve středověkém areálu města
archeologický výzkum. Výzkumem bylo pověřeno archeologické
oddělení Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové. Práce
prováděli Dr. Wolf a Sigl. Prostor zkoumaného terénu byl dán
očekávanými asanačními, stavebními a skrývkovými pracemi v území
mezi kostelem Narození P.Marie a ulicemi Farskou, Slezskou, hradbami
nad ulici Vodní a starou hřbitovní zdí nad Dračí uličkou. Celková
prozkoumaná plocha činila 430 m2 a při výzkumu bylo přemístěno 800m3
zeminy. Výzkum byl přínosem k poznání městských sídlišť v podkrkonoší
a může být přínosem k dějinám počátku měst v naši zemi.
Strategie výzkumu
Po rozboru historio-grafického materiálu a dalších písemných zpráv
byly sondy položeny tak , aby v prostoru hřbitova byla jimi protnuta
neznámá sakrální stavba a bylo případně zachyceno zdivo bývalé
městské školy. V prostoru před farou (připravenou k asanaci) byly sondy
voleny proto , že
zde
byl oprávněný předpoklad
zachycení
neporušených sídlištních objektů, když uvnitř farského dvora nebylo
jiných staveb. Mezi kostelem a farní zahradou byla sonda položena tak,
aby ji byl zachycen případný původní gotický kostel. V prostoru za
hradbami na východní straně se předpokládaly neporušené středověké
vrstvy, které by mohly vnést světlo do datování fortifikace. V celém
areálu bylo položeno 9 sond.
Od výzkumu se očekávalo že potvrdí či vyvrátí zprávy a záznamy o
stavbách dochované v literatuře, vojenských topografických mapách a
obrazech místních umělců z minulých století. Předpokládalo se, že bude
možné přesněji stanovit počátky zdejšího osídlení. Stěžejním bodem
výzkumu ovšem bylo, zjistit dnes nedochovanou sakrální stavbu
v prostoru starého hřbitova, určit polohu původního gotického chrámu
zaniklého po požáru roku 1745.
22
Výsledky archeologického výzkumu
Výzkum v prostoru zaniklého hřbitova potvrdil , že hrobové jámy zcela
zničily předpokládanou původní sídlištní vrstvu z nejstarší fáze existence
sídliště městského typu. Lidskou aktivitu pouze dokládají ojedinělé nálezy
v sekundárním uložení z období 14. – 18. století. Výzkum dále prokázal
existenci sakrální stavby v prostoru hřbitova jak o ní vyprávějí staré
prameny. Podle nálezů můžeme stavbu datovat do počátku 16, století
s tím že kostnice byla přistavěna asi v průběhu 17. století. Objekt zanikl
v na přelomu 18. –19. století. Zděná márnice, zakreslená v identifikační
skice z roku 1841 vznikla snad po požáru 1799. Každopádně však
zjištěné objekty neodpovídají stavbě ve skice zanesené.
V bývalé farské zahradě (ještě dříve farském dvoře) byly odryty
zahloubené prostory domů s četnými konstrukčními prvky. Některé tyto
objekty byly hospodářského charakteru. Naskýtá se domněnka že od
nejstarších dob, tedy zjištěného přelomu 13. a 14. století, tyto objekty
patřily k různým fázím existence tzv. farského dvora rozkládajícího se
mezi kostelem P. Marie a hřbitovem. Sonda východně od farního
kostela prokázala, že zde nestával původně gotický kostel, jak tvrdila
starší literatura, a že ten je nutno hledat v místech kostela dnešního.
Právě tak se prokázalo že kolem kostela neexistoval středověký hřbitov.
Nesporně významné je však objevení zahloubených sídlištních objektů
v bezprostřední blízkosti kostelní stavby, takže dnes můžeme s jistotou
říci, že v období 14. a 15.století byl obklopen zástavbou sídlištního
charakteru. Tato zástavba sahala od kostela až ke hřbitovu, jehož rozsah
byl možná ve 14. století poněkud menší než ve stoletích následujících.
Z výzkumu je zřejmé i to, že hradby byly postaveny ve století 14.
KAPL E Č ESKÉ MENŠINY
„ obytný dům čp. 195/5 ulice Bendlova
„ bohoslužby v Národním domě
„ kaple sv. Bonifáce v domě čp. 108 ve Fibichově ulici na České čtvrti
Konec 19.století byl poznamenán růstem sociálního tlaku.
V prostřední Trutnova pohraničního města, přesto významné
průmyslové aglomerace kraje, se tyto obtíže přenesly do nacionálních
projevů. Trutnov na přelomu století měl 16.tisíc obyvatel. Pětinu z nich
tvořili Češi, převážně dělníci, řemeslníci a drobní živnostníci.
Nacionalismus postupně prorostl do všech společenských vztahů.
Projevil se rovněž mezi katolíky německé většiny obyvatel a české
menšiny. Němci bránili českým věřícím ve vstupu do kostela. Důvodem
23
byla odplata za postoj Královehradeckého sídelního biskupa Brynycha
, který se postavil proti úsilí Němců zřídit v Trutnově biskupství pro
Sudety. Po dlouhodobě trvajícím tlaku Němců usilovala čeká menšina o
výstavbu vlastního kostela. Ustavila Náboženský vzdělávací a stavební
družstvo. Činovníci družstva shromáždili ještě před I.světovou válkou
tolik prostředků, že zakoupili na vyhlédnutém místě náměstí Hraničářů,
parcelu pro stavbu kostela. Později za změněných poměrů po roce
1918 se plánovaná stavba českého kostela již neuskutečnila.
Od roku 1900 měli trutnovští Češi své nedělní a sváteční bohoslužby v
prozatímní kapli obytného domu v dnešní Bendlově ulici čp. 195/5 2
poblíž Národního domu. Původní majitel se domluvil s Náboženským
vzdělávacím a stavebním družstvem a požádal úřad o povolení
k úpravám svého domu s úmyslem zřídit v něm kapli. Tenkrát jeho dům
ještě nebyl obklopen souvislou zástavbou. Pro účely veřejného
shromaždiště bylo vydáno povolení, které bralo v ohled ochranu
obyvatel. Na domě byla zabudována kovová veranda s únikovým
schodištěm do dvora. Větší obytná místnost se upravila a české
menšině ji počala užívat ke službám božím 3. Prostory domu vítaly
příchozí k náboženskému shromáždění vůní chleba pocházející
z malého pekařství. Pro bohoslužby v domě byl zhotoven nový kříž.
Pan Šmejc starší zhotovil břevno o výšce cca 2m a kamenický
mistr corpus Krista ze sádry.
Po I.světové válce dům v Bendlově ulici náboženský význam pro
českou menšinu pozbyl. Politické a společenské poměry se změnily
vznikem samostatné republiky i přístavbou Národního domu počátkem
20. let. Význam domu čp.195/5 postupně upadl v zapomnění. V roce
1928 jej zakoupil truhlář Šmejc mladší, který k němu později přistavěl i
svoji dílnu. V období I. republiky byl vedle společenského života české
menšiny přenesen do Národního domu i život náboženský. Pro tyto
účely bývala uzpůsobena jedna z místnosti Národního domu, ve které
byl zavěšen kříž z původní kaple české menšiny. Konec oficielních
českých bohoslužeb v Trutnově přišel spolu s odtržením pohraničí a
zánikem I. republiky. K jejich obnoveni došlo opět po válce, avšak za
zcela nových poměrů. Jednoho zimního rána nalezl pan Šmejc ml. kříž
ve sněhu, vyhozený z okna. Tím bylo dáno najevo, že zázemí pro
bohoslužby v Národním domě končí. Pozvedl jej a odnesl k sobě do
domu a uložil v trámoví půdy.
Po roce 1946, kdy byla násilně odsunuta z Československa většina
německého obyvatelstva, Čechům ve vstupu do farního kostela již
nikdo nebránil. Karta se obrátila a německé obyvatelstvo se v Trutnově
stalo menšinou. Za této situace ještě koncem 50.let, kdy se zde ve
farním kostele sloužili čtyři nedělní mše, byla mše v jedenáct hodin
v jazyce německém. Postupujícími lety však účast na těchto mších
1
24
klesla na deset babiček.Význam samostatné mše pro jazykově odlišné
obyvatelstvo se tím vytratil.
Kříž české menšiny byl v 80.letech panem Šmejcem předán farnosti.
Po restauraci se stal středem kaple farního kostela Narození Panny
Marie, která se právě nově opravovala.Tato kaple využívána zejména
v zimě byla v 70. letech zřízena v části dosavadní zákristie se kterou se
počala dělit o své prostory. Dosavadní putování kříže z kaple české
menšiny bylo ukončeno v kapličce v jedné ze sousedních obcí.
Kapli sv. Bonifáce na České čtvrti
Bohoslužby se konaly též v kapli sv. Bonifáce v domě čp. 108 ve
Fibichově ulici na České čtvrti nazývaném Palatium po mužském řádu
Palatinu, který jej užíval. Zvenčí dům označoval velký dřevěný kříž na
předzahrádce domu. V domě měl rovněž své centrum Katolický misijní
spolek činný v Trutnově od roku 1922. Po válce v domě žily charitní
sestry a učitelky náboženství. Ještě koncem let padesátých o svátku
sv.Bonifáce zde byla sloužena bohoslužba.
Eduard Jan Brynych působil jako sídelní biskup Královehradecký
v letech 1893-1902
2
V knize Trutnov známý neznámý je nesprávně uvedené číslo domu
v Bendlově ulici 199.
3
Liturgie katolické bohoslužby byla vedena v latině. Bylo tomu ták až
do roku 1968 kdy se i v Trutnově počaly uplatňovat výsledky II.
vatikánského koncilu. Do té doby bylo při mši v mateřském jazyce
čtení, evangelium, kázání, zpěv a ohlášky. Založení a rozšíření Církve
československé husitské, která užívala mateřštinu v liturgii od počátku,
je spojené s obdobím krátce po vzniku Československa.
1
* Přesné období vyhození kříže z ND neumím definovat.
25
Použité materiály
K zpracování brožůrky bylo použito :
• 700 let města Trutnova - autor J. Procházka, A. Just
• Trutnov známý neznámý - autor A. Just, J. Hybner
• příspěvky A. Justa pro Krkonošskou pravdu z r.1992 Trutnov očima
S.Hüttla
• Krkonoše Podkrkonoší ročník 1983 publikace vydaná Muzeem
Podkrkonoší Trutnov, z ní příspěvek
Archeologický výzkum
v Trutnově 1980-81 od Jiří Sigela a Vladimíra Wolfa
• osobní záznamy z událostí své doby
Karel Vojáček 1997
26