Registrační číslo projektu: CZ - SOŠ a SOU Neratovice

Registrační číslo projektu: CZ - SOŠ a SOU Neratovice

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE
Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639
Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice
tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: [email protected], www.sosasouneratovice.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185
Název projektu: Moderní škola 21. století
Zařazení materiálu:
Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační
gramotnosti
Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné
Vzdělávací oblast: literární vzdělávání
Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost
Vyučovací předmět: český jazyk a literatura
Tematický okruh: literární druhy
Číslo DUM: 11
Sada: 1
Ověření materiálu ve výuce:
Datum ověření: 02. 04. 2013
Ročník: VS3
Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE
Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639
Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice
tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: [email protected], www.sosasouneratovice.cz
Název listu:
Jméno autora:
Epika
Renata Fryčová
Anotace:
Slouží k výkladu literárního druhu „epika“, uvádí základní
epické žánry a jejich znaky.
Klíčová slova:
Klíčové kompetence:
Epika, syžet, fabule, próza
Žáci si doplňují vědomosti o epice jako literárním druhu,
postihují její odlišnost od lyriky, seznamují se s epickými
žánry.
Přesahy a vazby:
Společenská kultura
Organizace (čas,
velikost skupiny,
Vyučovací hodina, třída
prostorová organizace):
Cílová skupina:
Žák, 1. - 4. ročník
Použitá literatura,
zdroje:
Prokop, V. Teorie literatury, Sokolov, O. K. - Soft, 2005
Vlašín, Š. Slovník literární teorie, Praha, Československý
spisovatel, 1984
Polášková, T. Literatura, Třebíč, VYUKA.CZ., 2006
Velikost:
1 004 Kb
11. Epika
(epikos – výpravný, dějový)
Epika je literární druh postavený na příběhu, na ději.
Předmětem epického textu bývá nějaká událost, která probíhá
v určitém čase, má svůj začátek i konec, mezi jednotlivými úseky
existuje příčinná souvislost.
Syžet (z francouzského sujet – námět, látka, téma), totéž, co česky
děj, jakýsi obsah díla, to, co je v díle zobrazováno. Např. v Homérově
Iliadě je syžetem Achillův hněv a jeho následky v trójské válce. Jedním
z nejstarších syžetů a nejuniverzálnějších syžetů je cesta-putování.
Fabule (z latinského fabula – vyprávění, bajka), fabulovat znamená
schopnost vymýšlet si příběhy a zápletky, čili tvořit děj. Fabule je
ucelená řada dějových událostí v časovém i příčinném vztahu, autor
vytváří vlastně z fabule syžet.
Próza (z latiny prosa oratio – řeč postupující přímo, nedělená na
verše) je slovesný projev, který se řídí jen normami gramatickými
a stylistickými. Bývá označována jako řeč nevázaná, je to určitý
protiklad poezie.
Některé epické žánry mohou být veršované (bohatýrská píseň,
historický zpěv, epos, legenda), některé veršované i prozaické (báje,
pohádka, pověst, bajka), další jen prozaické (povídka, novela, román,
novinářská próza-fejeton, reportáž).
Podle rozsahu lze epiku dělit na velkou, střední a drobnou.
Velká epika
epos – rozsáhlá veršovaná skladba, která zachycuje chronologicky
vyprávění událostí, které jsou propojeny jednou nebo více postavami,
má pomalý tok děje, vypravěč stojí mimo děj ( Epos o Gilgamešovi,
Aeneis,...)
epopej – tvořena několika eposy, které jsou propojeny ústředními
postavami a určitou návazností příběhu
román – zachycuje různá společenská prostředí, osudy mnoha postav
v dlouhém úseku života, děj se větví a rozvíjí, dělení románů např.
podle času děje – román historický, válečný, ze současnosti, podle
tématu – román sociální, autobiografický, psychologický,
vědeckofantastický, detektivní
legenda – zachycuje život světce
kronika – v chronologickém sledu zachycuje dějinné události tak, jak
šly za sebou (románová kronika líčí události na základě spojujícího
děje, většinou zachycuje kroniky dynastií a generací)
Střední epika
povídka – poměrně jednoduchý děj, několik postav, její syžet méně
rozvětvený než u románu, rozvíjí se od středověku
novela – zajímavý a napínavý příběh, rychlý spád děje, často
nečekaný závěr – pointa, za zakladatele považován Boccaccio
romaneto – na počátku příběhu stojí romantická, fantastická,
zdánlivě nevysvětlitelná záhada, která se postupně odhaluje
racionálním postupem, za pomoci vědeckých poznatků, zakladatelem
je Arbes
pohádka – smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního
času a místa, využívá motivů zázračných činů, hlavní hrdina
představuje dobro, poctivost, chytrost a sílu, moudrost, prochází
těžkými zkouškami, dobro vítězí nad zlem, p. spojena s ústní lidovou
slovesností
pověst – vázána k určité osobě nebo lokalitě, v různé míře je vázána
ke skutečnosti, má výrazně fantastickou povahu, p. pochází z ústní
lidové slovesnosti
báje (mýtus) – příběh o vzniku světa, o přírodních jevech a jejich
příčinách, o životě bohů, o pozemském i posmrtném životě
apokryf – útvar, který zpracovává dnes známý motiv, ale podává ho
nově, neotřele (původně utajované knihy Starého a Nového zákona,
které nebyly církví uznány za pravé, a nestaly se součástí biblických
textů)
Drobná epika
bajka – krátký alegorický (jinotajný) příběh, bývá i veršovaný, zvířata,
věci, rostliny jednají jako lidé, v závěru je morální ponaučení
anekdota – nejmenší útvar, začíná stručně navozenou situací, která
vyústí v nečekanou komickou pointu